ZAVER: JINA GENERACE Miloš Ku ^era OBSAH Interpreta^ní nejistota Antropologické konstanty vs. historické zm ^ny jako pojmy N^které reálné posuny
INTERPRETA^NÍ NEJISTOTA V p^edmluv^ jsem se zmínil o dvou aspektech zájmu o školu: ten naší skupiny byl vždy spíše zam ^^en na konstantní kulturní prvky (zejména fungující v pozadí, jako nap^. tzv. skryté osnovy), zájem p^edstavitel^ reformy a inovace p ^irozen^ na zm^ny (zejména v pop^edí, nap^. na reálné osnovy). V této knize jsme mimo jiné cht^li ud^lat trochu jasna v pojmech a v jejich uskute ^n^ní ^i napin^ní v eduka^ní realit^, a to i pro nás. Ale abych nepodsouval koleg^m z týmu vlastní pocity, napíšu to ^ist^ za sebe: osobn^ jsem b^hem deseti patnácti let, co se zabývám výzkumem v pedagogické oblasti, m ^l dojem, že mi ned^lá ani tak potíž odhadnout antropologický smysl n^jakého kulturního prvku, n^kdy za pomoci paralely z jiného prost^edí; v d^sledku toho jsem pak byl na stran ^ t^ch autor^, kte^í podobné, n^kdy zdánliv^ rychlé ^i laciné úvahy d^lali: nap^. p^edstavitel^ americké kulturní antropologie výchovy nebo n ^kterých psychoanalytik^, zajímajících se o výchovu. Uvedu namátkou jen n^kolik p^íklad^, kde mne zarazila naopak absence podobného ^ekn^me antropologického vhledu ze strany ^ady odbornic a odborník^ na výchovu. Viz postrevolu^ní zavád^ní koberc^ do prvních t^íd, aby se na nich d^ti mohly válet jako v mate^ské školce: koberce vytvá^ely protiklad už k d^íve zrušeným stupínk^m, které mi p^ipadaly (ne, že bych je cht^l znovu zavád^t) jako zajímavý prvek, neznamenající nutn^ jen vyvýšení u^itele, ale i vy^len^ný prostor pro zvláštní druh chování — když jsou u ^itel plus žák spolu na stupínku, platí pro n ^ pro oba nutn^ formáln^jší pravidla hry, než když u^itel sestoupí do kotle t^ídy. Koberec mi naopak p ^ipadal jako nabídka na regresi, která není v zájmu d^tí: z jejich chování jsem vyrozum ^l, že chápou nástup do školy jako klasický p^echodový rituál, jímž se vyzna^uje radikální zm^na identity: už nejsou mimina, ale školáci, už si nebudou hrát, ale pracovat, u^it se. l Nepromyšlené mi p^ipadalo nahrazovat známku na vysv^d^ení pomocí hodnocení ve v^tách: u^itel zde m^že malou nezdokumentovanou poznámkou o charakteru (typu „N ^co tam bude...”) žáka úpin^ zni^it, zatímco, jak jsem vid^l, známka na vysv ^d^ení p^edstavovala aritmetický pr^m^r z výchozích ^ísel, kde bylo vše možno bodov^ kontrolovat na první i druhé úrovni, protestovat, vyjednávat nové vyzkoušení ^i dokonce komisionální p ^ezkoušení. Co nejužší spolupráce mezi školou a rodinou m^ d^sila: bylo mi sice jasné, že když rodi^e školu nepodpo^í, není to také dobré, ale to bylo n^co jiného než ono sledování dít^ tak, že nem^že mít žádné tajemství, že p ^estane být oním dvojitým agentem (jak o n ^m n^kolikrát vtipn^ psali Stech s Viktorovou), který sice musí sloužit dv ^ma dominiím, ale pomalu se pánem stává sám, emancipuje se, p ^i^emž si n^kdy ješt^ m^že dovolit sice kontrolovaný, ale relativn^ otev^ený ^i d^v^rný vztah k ob^ma autoritám bez obavy, že bude zrazen.
' Úlevnou regresi si d^ti koneckonc ^ mohou prožít v odd^leném, mimopracovním ^ase p^estávek nebo v odpolední družin^ . 233
Šlo by pokra^ovat donekone^na: v okamžiku, kdy píši tyto ^ádky, probírá televize otázku, že se otcové podle pracovního práva nemohou st^ídat s matkami p^i ošet^ování dít^te: jedna feministka tvrdí, že je to diskriminace. Jist ^, je to diskriminace a jsem pro její zrušení. Když dít^ výjime^n^ pohlídá otec, m^že to rozehrát n^co zajímavého a pro dít ^ t^eba n^co i žádoucím zp^sobem zv^domit, a tím ho posunout — ale je to jen díky základnímu významovému pozadí celé záležitosti: že d^ti, a^ jsme staré jakkoli, chceme stonat u mámy. Práv^ tak je pravidlem, že náš normální a tedy „tak akorát dobrý” („good enough") otec ne ^ekne, „Po^kej, ty darebáku, až p^ijde máma z práce, tak ti dá na zadek”. Antropologický moment, nesoucí v ^tšinou identitní význam, není jediný a nemusí být vždy v pop^edí: jevy jsou nutn^ komplexní a k identitní zkoušce pat ^í i její technika: p^íprava, trénink, u^ení, a tím schopnostní nebo kognitivní vývoj jedince. To je markantní u jevu, na n^jž narážíme v n^kolika textech knihy: u odpadnutí p ^ijímacích zkoušek na v^tšinu st^edních škol (d^ti se tam dostávají „na prosp^ch"). V kapitole o volb^ povolání sv^d^í ^editel gymnázia, že p^ípravou ke zkouškám se žáci nau^ili víc než p^i hlídání si prosp^chu; totéž tvrdili sami n^kte^í žáci po roce st^ední školy, když se tam setkali s kolegy, co zkouškami prošli. I. Viktorová ve své kapitole hovo^í o t^ech faktorech: jednak o morální mobilizaci k práci (ano, dalo by se hovo^it i o ur^ité askezi), o vzr^stu sebev^domí p^i zvládnutí složité situace a o kognitivní stránce tohoto zvládnutí, o strukturaci, uspo ^ádání velkého množství poznatk^. Šlo by pokra^ovat dál, nap^. jak by existence zkoušek vstoupila do vyjednávacího prostoru mezi d^tmi a rodi^i: jestli by nemohla sejmout ^ást konfliktní energie a p^edstavovat další prost^edek pro zacházení se vztahem mezi tzv. imaginární a symbolickou identifikací. 2 P^i vší údajné citlivosti, kterou se zde vychloubám, jsem nemohl nepozorovat, že je spíš reaktivní než kreativní: dokázal jsem zd^vodnit existující nebo zavád^ný prvek (ten v^tšinou zkritizovat), ale sám jsem nápady na instituci novinek nem ^l. Nemají pak p^ece jen pravdu ti, kdož proklamují zm ^ny: politici, reformáto^i, proroci? Ted' myslím t ^eba ty osoby, jež rozhodly, že se jednu dobu v tehdy ješt ^ ^eskoslovenských t^ídách zbourají stupínky — co když tito pedagogové a ú^edníci vnímali víc než já: nejen jeden kulturní prvek, ale jakousi nazrálou celkovou situaci, stav celého systému, v n ^mž by stupínek již vystupoval anachronicky? Takový vhled by byl samoz^ejm^ n^co jiného než postupovat mechanicky (jak se d^je v jiných, n^kdy i ve výše zmi^ovaných p^ípadech) a aplikovat všude n ^jakou „politickou korektnost” nebo jinou ideologii: pak se sice také zavádí nebo rozši ^uje jednotný systém nebo duch doby, ale nejde o žádnou kulturní anticipaci.
ANTROPOLOGICKÉ KONSTANTY VS. HISTORICKÉ ZM^NY JAKO POJMY V této nové publikaci jsem si proto zavedl p ^edstavu antropologické konstanty vs. historické zm^ny, a poprosil i spoluautory, aby podle nich uvažovali. Šlo ale jen o pouhé velmi jednoduché p ^edstavy (co se m^ní, je historie; co z^stává, je antropologie), bez hlubšího pojmové specifikace: tu chci dopinit dodate ^n^ až nyní. Nejprve negativn^ : antropologická konstanta se zatím nebude týkat jen jedince a jeho familiálního, intimního nebo dokonce vnit^ního sv^ta, a historická zm^na jen spole^nosti, ba spole^nosti v makrom^^ítku — p^edpokládám, že by vykolejení jedinci nedokázali udržet chod Možností použití je vícero: ale když rodi ^ nap^. vidí, jaké ob^ti jeho dít^ p^ináší tím, že d^e na p^ijíma^ky, bude mít v^tší sklon uv^^it, že tahle škola je pro n ^j asi fakt ta pravá. 2
234
spole^nosti. Zkusme fikci, že by všichni muži a ženy nebyli kv ^li zvláštní rodinné výchov^ schopni vy^ešit sv^j oidipský konflikt a stali se bud' homosexuálními nebo odmítali plodit potomky: spole^nost by vym^ela. 3 ^ekn^me, že existuje škála, kde na jednom pólu máme opravdovou konstantu sine qua non a na druhém pólu variabilní, naprosto zam ^nitelný ideologický ^i sociologický obsah. S podobným d^lením se n^kdy operuje v psychiatrii p ^i rozlišování momentu patogenetického vs. patoplastického: místo ^ert^ mohou v moderním bludu vystupovat Mar^ané, ale podstatné téma pronásledování z^stává stejné. P^íklad ukazuje, že škálu nesta^í p^edstavovat si v jedné vrstv^, kde, obrazn^ ^e^eno, tmavý pól je podstatnost a sv^tlý nahodilost, ale opravdu spíše v jakési metafo^e malování s jeho materiálností: do tmavé a husté barvy na jednom konci lze namá^et a ^edit ji pro voln^jší, akvarelový pohyb na konci druhém. Tím by se vyjád^ila možnost operování s konstantou. Úpin^ nej^istších konstant (které nelze p^ekreslovat, do kterých nelze sahat, které leží, jak jsou) není podle antropolog^ žádný velký po^et. Pat^í sem zákaz incestu, který se nachází v každé spole^nosti a který p^edstavuje jednu z tezí ^ešení oidipského komplexu, ^ešení, které je p^edpokladem pro již zmín^ný normální stav, kdy ^lenové spole^nosti nebudou homosexuální a budou chtít plodit d^ti. Podobné normotvorné ^ešení oidipa obsahuje vedle zákazu incestu ješt^ jednu tezi: symbolickou kastraci ze strany otce. 4 Tím se dostáváme k bodu ilustrujícímu naši p^edstavu škály: pat^í tato druhá, kastra^ní teze také ješt^ k té nejp^ísn^jší konstant^ nebo už je druhým tahem št^tce? Takto by se dalo postupovat ke stále odvozen^jším míst^m, kde se už jen historicky nahrazuje jedna ekvivalentní forma jinou, zatímco blízko výchozího pólu se málem vyvíjela podstata sama. (Nebylo v mých silách uspo ^ádat zjišt^né výsledky do p^ehledu podle podobného hlubšího vodítka škály: nechávám tuto práci na ^tená^i, pokud o to bude mít, t^eba jen pro n^které z položek, zájem.) Další problém konstanty vs. zm ^ny spo ^ívá v tom, že se nelze omezit jen na jednu dimenzi: nap^. na zatím uvád^nou dimenzi psychosexuality. I když ji budeme považovat za centrální (a mnoho koleg^ ze spole^enských v^d by mohlo nesouhlasit), musíme postulovat ší^ení tohoto centra do dalších projev ^, tedy nap^. zavést myšlenku o symbolickém ^i symptomatickém významu sexuáln^ i genderov ^ neutrálních projev^. Ona myšlenka bezesporu existuje, a to jak uvnit^ psychologie nebo psychoanalýzy, tak v b ^žném pov^domí. Obecn^ se ví, když ne p^ímo o sexuálním, tak o identitním významu ^i aspo^ o d^ležitosti r^zných koní^k^ a zájm^. Proto jsme mohli za^ít pátrat po tom, co vše pro psychosexualitu a pro identitu znamená volba povolání, co se do ní koncentruje; proto podobn ^ kdysi auto^i položek sociologického dotazníku (Z. ^ermáková a D. Holda), nevedeni patrn ^ žádnou psychologickou teorií, ale jsouce znalci kultury, ba i jejími nev^deckými insiders, zformulovali otázku po sb^ratelství a proto se M. Rendl s A. Škaloudovou (dotazník používající) zmi ^ují o poklesu sb^ratelství jako o n^^em d^ležitém. Potíž u v^tšiny t^chto spole^enských odborností, ^inností a kontext^ (v^etn^ dále nap^. d^tské hry a jejích druh^) je ovšem s jejich výkladem: že jsou d^ležité, se ví; pro ^, už mén^ . Zde to n^kdy m^že být práv^ vyzvednutí nebo opušt^ní kulturního prvku, co je návodné. Vyzvednutí nebo opušt ^ní kým? Jinou generací. „Generace” se zdá být zásadním pr^se^íkem pro pojetí antropologické konstanty a historické zm ^ny. Generace, obsahující ve své etymologii zplození, zahrnuje pro jedince aspekt jeho komunikace s rodi ^i (viz téma obsažené v p^ísp^ vcích Rendla a Škaloudové, Štecha, Viktorové, Ku ^ery); to ovšem za p^isp^ní komunikace a identifikace s vrstevníky (viz p ^ ísp^vek M. Klusáka) a za p ^ihlášení se ke spole^nosti, k jejím kulturním model^m, módám, um^ním, sport^m a dalším sublimacím — s Je opravdu tak obtížné si to v sou^asné dob^ p^edstavit? ' Podle Lacana (1994, s.201) nejen odmítnutí incestu, ale ani p ^ijetí heterosexuality nemusí ke korektnímu oidipovi sta^it: sama heterosexualita se m^že ukázat jako derivát homosexualizované pozice, pokud není p^ijata kastra^ní funkce otce.
235
tím se zprost^edkovává pól individua v rodin^ a pól spole^nosti, které jsme dosud nerozlišovali. Dokonce lze ^íci, že zosobn^ná generace, generace v metafo ^e osoby, postupuje stejn^ jako jedinec, že si nap^. vytvá^í sv^j spole^enský román jako si osoba fantazíruje sv ^j rodinný, že podobn^ jako jednotlivec racionalizuje svoje ambice, zde pomocí kolektivních hesel o modernosti ^i pokroku, o pravdiv^jších ideách, krásn ^jším um^ní a úpin^jší spravedlnosti. s Na definici generace se nezdá ani tak podstatný v ^kový rozdíl, nutný ke zplození (rodi^e — d^ti), podle n^hož by se generace st^ídaly každých dvacet, p ^tadvacet let, ale práv^ již zmín^ný komunika^ní gap, zlom v chápání kulturních prvk^: generace je defini^n^ vždy jiná generace, ta, která se nedohodne s jinou, ta, která ji chce vyst^ídat, svrhnout, kriminalizovat, ta, které nerozumíme, a to ani jako výzkumníci viz oprávn ^nou záv^re^nou nejistotu M. Rendla a A. Škaloudové, zda v (odsouzeníhodných) pasivních formách zábavy nem ^že jít o (žádoucí) zárodky nových forem aktivity a subjektivity.
N^KTERÉ REÁLNÉ POSUNY Pokusím se nyní uvést n ^kolik vývojových trend^ bez toho, že bych stanovil jejich závažnost, tj. ke kterému pólu, antropologickému (ve smyslu genetickém) ^i historickému (ve smyslu plastickém) pat ^í ta která ze zm^n více. Jiný interpret by si asi ve své jiné celkové konceptualizaci možná všiml posun^ jiných — asi by je vid^li jinak i moji spoluauto^i .6 Noví žáci z r. 2002 se nám jeví jinou generací než ti z r. 1991, které chápeme n ^jak snadn^ji. Také posuny mezi t^mito dv^ma generacemi nám vycházejí v^tšinou jako zm^ny k horšímu. Proberu jednotlivé oblasti. M ^li bychom v nich mít neustále na mysli dva historické rysy: že tyto nové d^ti jsou ve škole déle a že jsou p^inejmenším o rok starší; že námi zkoumaná ^ást jejich kohorty je ochuzena o studenty tzv. dlouhých gymnázií, kte ^í by obraz asi významn^ ovlivnili, a^ už sympatickým nebo nesympatickým sm ^rem — rozhodn^ by ovšem ješt^ narostla dost už velká diferenciace vzorku, existující rozdíly mezi sou^asnými mladými lidmi. Ve t^ídách se zhoršilo klima. Podle výpov^dí poklesla soudržnost t^ídy, což se promítlo i do toho, že ani v rovin ^ p^ání na tuto soudržnost žáci neaspirují; naopak by si více než d^íve p^áli, aby bylo v jejich t^íd^ mí^ ^evnivosti, když také ta v reálu narostla. (Ne)soudržnost a ^evnivost, které se nezasv^cenému zdají tém^^ synonymy (resp. antonymy), se v použitém dotazníku liší: po první se ptáme otázkami na p ^átelství, po druhé otázkami na vyniknutí, na (tém ^^ zlou) konkurenci. Interpretace není úpin^ jasná. Podmínky výb^ru na st^ední školy se nezm^nily v tom smyslu, že by se tam žáci z jedné a téže t ^ídy mohli dostat jen jeden na úkor druhého. Intelektuální atmosféra v posledních letech základní školy také spíše upadá. Pak se nabízí domn^nka, jestli žáci nechápou konkurenci, vyniknutí spíše sociáln ^ než jen jako školní práci (o níž se mluví v otázce). Dovolme si spekulaci: tyto starší d ^ti jsou svým zp ^sobem na základce p^íliš dlouho (jsou „p^edržené”) a za^ínají poci^ovat v kolektivu t^ídy konformizující tlak ostatních, v^etn^ jejich exces^, které se jim nechce následovat; co se p^átelství tý^e, jsou Vedle pojetí generace jako osoby existuje ovšem možnost (uplatn ^ná spíše ve vývojové psychologii než v tomto našem textu) sledovat p^ihlašování se ke generacím v ontogenezi jedince: nap ^. n^kdo za^ne jako fanoušek bigbítu podle svých vrstevník ^, aby skon^il jako milovník jazzu z doby svých rodi ^^ nebo dokonce operet prarodi^^. 6 Omluvám se spoluautor^m též za to, že pro nerušenost textu v ^tšinou už neuvádím za nálezy jejich jména. 5
236
už dost dosp^lé na to, aby v^d^ly, že kamarádit s každým, je utopie — ale aspo^ by jim ostatní mohli dát pokoj a p^estat zb^sile fraje^it. K nervozit^ z konkurence také možná p^ispívá mén^ ostrá hranice mezi studenty a non-studenty, která d^íve jedn^m dávala odvahu být vyhran^nými šprty a druhým ^istými propadlíky. V rozhovorech po roce st ^ední školy vyhlašovala ^ada d^tí úlevu, že „vypadly” z p^vodní t^ídy, a nadšený údiv, jací jsou jejich noví spolužáci rozmanití. Než se vyjád^íme ke vztahu ke školní práci, jaký je stav zájm^ a koní^k^? Téma má n^kolik stránek: samy zájmy (jejich intenzitu); jejich organizovanost; jejich u ^ení se od rodi^^; jejich vazbu na volbu povolání. N ^které tradi^ní zájmy jako kutilství, modelá^ství, ru^ní práce, ale i ^etba ubyly. Narostlo sledování televize a zejména nakládání s po ^íta^em. To se u n^kterých kluk^ posunulo postupn ^ z hraní po^íta^ových her na r^zné stupn^ programování ^i p^ípadn^ i bastlení (ve smyslu upgradování, dokupování si sou ^ástek atd.). Z kompetence v této technické oblasti patrn^ také ^erpá jedna skupina kluk^ své sebev^domí až pocit všemocnosti (viz text o poznatkových bilancích). Vidím po^íta^ovou gramotnost pozitivn ^ jako jeden z hlavních faktor^ udržování a rozvoje intelektu u n^kterých kluk^ na základce, a to i t^ch, kte^í t^eba v tradi^ní ^eštiná^ské gramotnosti nedosta^ují, ba pohybují se na hranicích dyslexie. P^ipo^t^me ješt^ ^adu um^leckých a literárních zájm ^ zejména u dívek nebo i sport, a zjistíme, že napojení d ^tí na spole^enské poznání se na druhém stupni základky v pubert ^ a hlavn^ v postpubert^ odehrává práv^ p^es zájmy a koní^ky — více než p^es školní p^edm^ty. Koní^ky a zájmy jako by byly mén^ spojené se zam^^ením rodiny: by^ se takové dovednosti jako va^ení, ženské šití a další dovednosti, n^které zájmy získávají i nyní samoz^ejm^ uvnit^ ní. Také jsou koní^ky a zájmy asi mén^ d^d^ny pro volbu povolání, což souvisí s uvoln^ním identifikace s rodi ^i a s menším vlivem otc^ na volbu. V sou^asné dob^ rodi^e s d^tmi výrazn^ sportují, a to z^ejm^ rekrea^n^ (jezdí spolu na kole); kleslo ale sportování provád^né organizovan^ v oddílech: d^íve jeden typ rodi ^^ dbal až úporn^ na to, aby jejich d^ti byly vytížené a neflákaly se po ulicích; také asi stála výše hodnota „oddílu” samého (t^lovýchovné jednoty a jim podobné skupiny tvo^ily na sklonku socialismu zajímavá ústraní p^ed politickou normalizací). Vztah ke škole uvedeme ješt^ ve v^tším množství stránek, od obliby školních p ^edm^t^ až k profi-volb^ . Ve srovnání s r. 1991 poklesla obliba školních p ^edm^t^ (ve výpov^dích z konce školní docházky, ne nutn^ na prvním stupni); jeden autor to nazývá „obsahovým vyprázdn ^ním” školního u^ení. Badatelé se shodují, že se žáci dívají na školní znalosti kriti ^t^ji: to, co se nau^ili, už snad ani nevystupuje jako základ (ze základní školy), ale jako velmi díl^í kompeíprav^ na profesi. tence, která vypadá navíc nespojitelná se speciálními znalostmi v pozd ^jší p ^ ^tení, psaní a po^ítání trivia, tj. (S tím ovšem kontrastuje konstanta, trvalé zd^raz^ovaní v poznatkových bilancích; rozdíl lze ^áste^n^ vysv^tlit již jednou nazna^eným úpadkem intelektuální atmosféry na druhém stupni základky, zatímco ten první ješt ^ drží: všechny d^tí se stále cht^jí nau^it ^íst, psát a po^ítat.) Za této situace se získání poznání jeví jako formální záležitost. Zlepšení prosp ^chu, k n^muž historicky došlo (ubylo ale, zdá se, „samých jedni ^ek"), pak d^lá dojem snižování nárok^ školy. ^áste^n^ je to na konci docházky pochopitelné kv^li organizaci p^echodu na druhý stupe^: na st^ední školu se žáci dostávají v ^tšinou ne „na p^ijíma^ky”, ale „na známky”, kde jim základka mate^sky p^ilepší. Vezm^me si t^eba typicky pubertální zájem hlavn^ dívek o pejsky a o kon^ : vždy^ v n^m figurují znalosti z biologie, veteriná^ství, genetiky, chovatelství, etologie, d^jin atd.
237
N^kdo hovo^í o liberálnosti školy — tentýž autor pak i o liberálnosti rodiny, která liberálnost té prvé jen podporuje. T^žko tvrdit, že u nich spo^ívá n^jaká chyba: vypadá to, že ob^ eduka^ní formy jsou v defenzív ^, kdy nesta^í reagovat na všech místech pr^lomu hranice barbarskými kmeny a musí chodit do d ^íve nemyslitelných mírových smluv nebo tém ^^ rezignovat — ^ímž nemíním, že by t^eba u^itelé p^estávali pracovat, u ^it: ale n^kte^í p^estávají v^^it, že by žáky ješt^ mohli n^co nau^it, natož pak je zm^nit. Sou^asn^ s tím, jak poklesl celkový výkonový postoj žák ^ ke škole,8 poklesly i takové indexy jako výchovný tlak a školní strategie rodi ^^,9 tedy jejich školní angažovanost. Podle hypotézy o liberalizaci výchovy, rodi ^^m ted' jde ^asto spíš o ochranu d^tí p^ed špatnou partou a drogami než o p^ípravu do školy. Je otázkou, zda je tato ochranná pozice podmín^na jen v^tším nebezpe^ím a zda není v pozadí i strach rodi ^^ být na d^ti zlí a d^lat je neš^astné, zatímco d^ív v^tší ^ást cht^la, aby z jejich potomk^ n^co bylo, t^eba proti jejich v^li. Šlo by dál spekulovat, jestli nový trend není v ur ^ité mí^e zp^soben zeslabením role otc^ a sebevý^itkami matek, že svým d ^tem neposkytly otce, jejichž výraznou autoritu by samy uznávaly. Zajímav^ se role otc^ a matek kombinuje u volby další dráhy: to je svým zp ^sobem duchovní v^c, která ^asto, i díky své papírovosti (když nejde o techniku), bývá tolerována až delegována ženám a matkám 10 (ty ostatn^ m^ly také ve škole lepší známky než jejich partne^i); na druhé stran^ by podle archaických pravidel m ^l syn d^dit otcovu profesi — což ješt^ ^áste^n^ v r. 1991 platilo (aspo ^ v podob^ v^tší intervence otc^ do rozhodování o další dráze d^tí). Jeden z autor^ hovo^í i o nové historické genera^ní mentální kompetenci: d ^ti zvládají lépe p^vodn^ západní prvky spole^enských inovací než jejich rodi ^e. " I když se školní angažovanost d^tí a rodi^^ snížila, jejich ambice na st^edoškolské a zejména vysokoškolské vzd ^lání narostly, což je „podloženo” v celku snížením nárok^ školství, v jednotlivých p^ípadech pak n^kdy „nepodloženo” schopnostmi žák^, kte^í mají „velké o^i” (viz pozd^jší partii typech ^i skupinách d^tí). P^inejmenším na úrovni ambice (napiní se nakonec studiem na vysoké škole?) se ív^jšku chce více d^tí rodip^itom zeslabila tzv. reprodukce úrovn ^ vzd^lání rodi^^: oproti d^ studovat školu vysokou. To lze asi ^^, kte^í mají jen st^ední školu nebo odborné u^ilišt^, považovat za pozitivní a dynamizující sociální jev. Na menším a nepr ^kazném vzorku vyšlo jednomu z nás, že ke genezi takového rádoby vysokoškoláka nesta ^il st^edoškolský otec, ale bylo t^eba ješt^ matky. Dráha na vysokou školu už pak v p^edstavách d^tí tak ^asto nemusí vést p ^es gymnázia, ale p^es st^ední odbornou školu. V^bec d^ti rodi^^m navrhovaná gymnázia ^ast^ji odmítají, a to s argumentem, že už nejsou ti zázra^ní drobe^ci, jaké v nich rodi ^e údajn^ stále vidí, do jakých odjakživa projikují vlastní nenapin^né ambice. Profi-volba se tak jako by stala ve zvýšené mí^e p^íležitostí k des-identifikaci od rodi ^^ — to je na jedné stran^ dobré pro samostatnost, na druhé stran ^ to m^že vést ke zbyte^nému snížení aspira^ní úrovn^ v oblasti sociálního uplatn^ní. Celkov^ jsou tyto starší d^ti ve sporu s rodi^i ^ast^ji a jsou v n^m i úsp^šn^jší než d^íve. Konkrétní povolání se d^íve d^dila více; záleží na mnoha okolnostech, zda to bylo žádoucí.
8 Souhrnný index, kam vedle oblíbenosti ^adí auto^i sebeprosp^chové za^azení, prožívání špatné známky, p^ípravu do školy aj. Op^t složené ukazatele, obsahující nap^. zkoušení a kontrolu žáka, d^raz na jeho každodenní p ^ípravu a pomoc s ní apod. 10 Tradi^n^ nap^ . jako právo na víru (na chození do kostela) a na vzn ^ty, s ní související. " Jako by se zde i pro ^eské rodi^e odehrávalo n^co podobného, co pro imigranty do ^eska: jejich d^ti se nau^í ^e^ nové kultury snadno, oni sami už možná nikdy.
238
Hodnoty, byt' jakožto deklarace mohou být n^kdy formulovány se zám^rem provokovat (zejména v odporu k t^m nejvíc sociáln^ žádoucím), vykazují posun, který je zcela plausibilní a zapadající do celkového obrazu. Tzv. obecné hodnoty (výroky o uspo ^ádání vztah^ k lidem v nejobecn^jší rovin^, nap^. nau^it se poctiv^ pracovat, snažit se pomáhat ostatním, být hrdý na vlast aj.) zažily pokles; narostly tzv. hodnoty úsp ^chu (nap^. dob^e vypadat, žít v blahobytu), p^i^emž k nim u chlapc^ pat^í um^t se o sebe postarat, být samostatný, zatímco u dívek být vzd^laná, mít velké znalosti. Nezm^nily se tzv. privátní hodnoty (n ^kdy podobné jako výše, ale chápané jako parametr soukromí) – ovšem s tím, že sem u chlapc ^ pat^í n^které výroky, které u dívek pat^í spíše k hodnotám obecným, a naopak: chlapci jako by si tedy n^které obecné hodnoty privatizovali jako výhodné pro sebe a z dalších privátních ud^lali zase spole^enské pravidlo, co by se m ^lo respektovat (?). Protože obecné hodnoty jsou vyjad^ovány sociáln^ žádoucími a altruistickými tezemi, zdá se, to jsou celkov ^ jen d^v^ata, kdo drží spole^enskou morálku, zatímco chlapci celkov^ prosazují sv^j individualismus. 12 K podobným záv^r^m o individualismu se dospívá i v rozboru poznatkových bilancí. Ustupují zde odpov^di o vztazích k druhým a o jejich normách na úkor reflexe o sob ^; nov^ se objevuje pot^eba prosadit se. Jiný autor zase zajímav ^ nazna^uje další rys pojetí, distribuci ^i spíše kompartimentalizaci v expresi života, kdy sektory, které d ^íve byly propojené, jsou nyní na sob^ nezávislé. '3 U t^chto parametr^, i když skrývají velké rozdíly skupinové, nap ^. genderové, se musíme ješt^ zastavit na všeobecné rovin^ n^kolika spekulativními úvahami. Je spole^né sdílení hodnot, ale hodnot individualismu n^^ím, co m^že sjednotit spole^nost a dát jedinci oporu? Do ur^ité míry asi ano, pokud p ^ejde v pravidla hry, ekonomie, spole^enského styku, spojí se s formami zdvo^ilosti apod. a Zkusme p^esto prorokovat, pro zábavu, nastupující generaci n ^jaké další momenty sjednocení a kolektivity. Zdá se, že nová generace už nemá k dispozici vlajku. Vzty^ením americké se tvrdí, „A^ jsem, co jsem, stejn^ jsem ob^an USA!”, zatímco v našem kontextu spíše „Jsem ^eské krve, a nikdo jiný!”; vlajka jako symbol jednoty funguje jen v mezistátním sportu, tj. proti vn ^jšímu nep^íteli. Pokud podobný vn ^jší nep^ítel neexistuje, pak vyžaduje ona sjednocující antiteze „stejn ^ jsem...!” výchozí tezi „A^ jsem, co jsem”, tj. n^jakou lokální (geografickou) komunitu, která u nás nemá moderní tradici. Existoval spásný nep^ítel d^ív? Podívejme se na sled generací. V r. 1991 kon ^ily školu d^ti rodi^^, kterým mohlo být v té dob^ p^evážn^ n^jakých 35-40 let, tj. t^ch, kte^í strávili už p^knou ^ást svého produktivního života v normaliza^ním období. Ne že by spole^nost byla p^ed revolucí sjednocená – ale v ^tšina lidí m^la spole^ného nep^ítele p^ece jen v neblahém osudu, který nám p ^id^lil dost mizerné místo v d^jinách a nulový režim v ^ele s lidmi, jimž se dalo v^tšinou jen smutn^ pošklebovat. Tento spole ^ný pocit nespravedlnosti v^^i podmínkám a víru v za^len^ní se do podmínek nových celkem národa ^i státu, za uplatn^ní individuálních15 dosud tlumených (obecných, v^etn^ kapitalistických) ctností mohli rodi^e svým d^tem t^eba ješt^ zprost^edkovat. Samy tyto d^ti nebyly ješt^ ani rozkoukané po kapitalistickém sv^t^, nap^. nevyznaly se tolik v globální pop-kultu ^e, aby mohly tradi ^ní hodnoty genera^n^ odmítnout.
12
Omlouvám se za zkratkovité a nesrozumitelné podání, necht^je opakovat podrobné a srozumitelné pasáže M. Rendla a A. Škaloudové. 13 Viz názor I. Viktorové zde: „U d^tí p^vodních bylo vše spojeno. Oblast soukromá, škola, studium, budoucnost.” Bez obsáhlejších údaj ^ je obtížné posoudit, co je zde žádoucí. (Na jedné stran^ vyjad^uje rozd^lení na sektory — ve smyslu strukturace — normalitu a zralost: jen blázen není „divisé”, rozd ^len, ^íká se kdesi u Lacana. Ale sou^asn^ práv^ blázen je vydán napospas díl^ím, jednotlivým bill-board^m reality bez redukce spole^ným jmenovatelem). 1 Na trhu nebo na burze by práv^ asi záchvat altruismu vyvolal chaos. 15 V ozv^n^ nerudovského „Bude-li každý z nás z k^emene, je celý národ z kvádr^.”
239
Generace zkoumaná v r. 2002 se už de facto narodila do kapitalistického ^eska, a to rodi^^m, jimž mohlo být v r. 1989 hlavn^ n^jakých 22-37 let: 16 ti pak m^li do 9. t^ídy svých d^tí nejnad^jn^jších 15 let produktivního v^ku, aby dokázali, že jsou sv^toví. 17 Výmluva na nep^íznivé spole^enské podmínky zde musela odpadat nebo ji d ^ti už ur^it^ necht^ly slyšet, a ostatn^ jí ani nemohly rozum^t. Vymezení se oproti rodi^^m pak m^že n^kdy probíhat podle jejich sv ^tovosti r^zn^ : že jí nedosáhli, a já jí chci nebo nechci dosáhnout; že jí dosáhli, a já bych tu jejich t ^eba ^áste^nou cht^l dotáhnout, anebo se za tím naopak už neženu — aniž by ovšem ono vyman^ní se z lokálního rámce ^i omezení bylo pro tyto d^ti n^jakým daným cílem: se svými zahrani^ními vrstevníky se už srovnávají pom ^rn^ p^irozen^, tj. jako s jedinci ^i specialisty v oborech. Mj. kv^li úzkosti tohoto rámce u rodi ^^ si v^tšina d^tí ve svých r^zných reakcích na (ne)sv^tovost rodi^^ myslí, že tito (by^ se n^kte^í chovali t^eba zajímav^, profesionáln^, ba velmi odvážn^) stejn^ netuší, která bije. Nejsou to nezakomplexovaní ú ^astníci planetární pop-kultury, ani globálního trhu, ani univerzálních technologií; zkoušeli kormidlovat po Labi a dostali se t^eba i skrz propust^ do Hamburku: mládež ovšem svými kocábkami z Lega bude fiktivn^ nebo reáln^ sestavovat obrovský pontón v Atlantiku mezi Evropou a Amerikou. Pro v^tšinu tím dobrodružství, byt' místní, skon ^ilo. Absentující komunity s jejich sousedským a n ^kolikagenera^ním uspo^ádáním budou pravd^podobn^ suplovány (už se tak d^je) velmi d^ležitými vrstevnickými partami 18 osobnostn^ si blízkých jedinc^, pár^ a rodin, a také patrn^ profesními a siln^ji než d^íve též zájmovými skupinami — u t^ch, kdož zájmy a koní^ky budou p^stovat, p^i^emž, jak nazna^il jeden autor, celkový spole^enský styk bude možná kompartimentalizován do nezávislých, nekomunikujících oblastí. Platí to obecn^? Jaké jsou sou^asné typy žák^ ? V^tšina autor^ i p^i n^kterých souhrnných trendech konstatuje spíše nár ^st rozdíl^ mezi skupinami d^tí i mezi jejich rodi ^i, ba dokonce mezi pohlavími (gender). 19 Na druhé stran^ se ovšem objevují tendence ke smazání n^kterých rozdíl^ viz nap^. vyrovnávání prosp^chu; viz též ambice d ^tí s nižším sociokulturním zázemím na vysokou školu, d ^tí, které tak p^edstavují relativn^ nové skupiny ^i typy. Každý z autor^, kte^í o typech píší, používal dat z jiné techniky a tím jiných termín^ a pojm^, tedy operoval v jiném rámci. Jeden badatel uvádí celkem sedm sou^asných typ ^ : u^n^; u^n^ sm^^ující kprofesionau^n^ z nouze; ambiciózní studenty; studenty s otev^enou budoucností; tradi ^ní studenty lit^; a „nové studenty” . I když se adjektiva „tradi ^ní” a „noví” vztahují každé jen k jednomu typu žák^, platí na víc. Non-studijní soubor: u^^ové bez ur^ení existovali i d^íve, práv^ tak jako ti sm^^ující k profesionalit ^, siln^ zaujatí zvoleným oborem; u^ni z nouze mají „velké o ^i”, ale ke svým cíl^m neznají cestu — je jich te ^ více? Studijní soubor: ambiciózním student^m sice doba s otev^eností možností vyhovuje, ale tento typ žák^ a rodin už existoval — podle autorky je podobný sportu, kde se trénink vyplácí (tyto d^ti, ^asto chlapci z vysokoškolských rodin, skute^n^ také ^asto sport d ^lali a d^lají, a to v oddílech, organizovan^); studenti s otev^enou budoucností jsou ^asto dívky z „dobrých” rodin, potenciáln^ schopné jít na gymnázium a vysokou školu, které se ale necht ^jí p^ed^ít a jdou níž na obchodní akademii, údajn^ aspo^ prozatím — možná jejich skupina narostla; tradi ^ní studenti si možnost pokra ^ovat výš a m^nit Uvádím zde odhadem hlavní v ^k plození mezi 20 a 35 lety. D ^ti našeho vzorku se narodily v 1987-8. " Myslím sv^toví v dvojím slova smyslu: vynikající nebo mezinárodní ^i aspo^ orientovaní v trendech. 18 U ^ady mladých lidí (zkušenost mimo soubor) se zdá, že parta funguje jako rodina: nap ^. se v^tšinou netvo^í páry z p^vodní party, nebo^ by to vyvolalo bratrskou a sesterskou žárlivost (takže se zde rad ^ji drží tabu incestu); partner z vn^jšku je p^ivád^n velmi opatrn^ , aby se do party hodil, aby „zapadl”, aby tedy nedošlo k mesalianci (jako kdysi vzhledem k rodinám ženich a nev ^sty). '9 A to ješt^ p^ipomínáme, že zavedením dlouhých gymnázií nám z nového vzorku odpadla jedna ^i více skupin. 16
240
dráhu neplánují a po st^ední škole cht^jí pracovat, nap^. v kancelá^i — ^asto jde op^t o dívky, jejichž typ už existoval výrazn^ d^íve; „noví studenti” jsou podobni u^^^m z nouze, ale poda^ilo se jim dostat na st^ední školy, vycházejíce p ^itom z nižšího sociokulturního zázemí — ^asto se jedná op^t o dívky, které vzd^lání ovšem údajn^ nemají pevn^ za^len^né do své budoucnosti jako nezbytný prvek, smysl dávající parametr (cht ^jí prost^ prorazit?; diferencoval bych zde osobn^ ješt^ jednu skupinu dívek, jimž na vzd ^lání také tolik nezáleží, ale na zájmu, t^eba um^leckém, který reprezentuje, už ano). Další autor rozlišuje adaptované dívky a chlapce bez ur ^ení, p^i^emž ty první se d^lí na zam^^ené na školu a na neškolní, zam^^ené více na vztahy k lidem; ob ^ skupiny demonstrují zvládání ženské role. Chlapci p ^sobí v ur^itém ohledu non-adaptovan^, resp. nedosp ^le: ti prosp^chov^ slabší jsou d^tští v tom smyslu, že z ^stávají jakoby uzav^eni v položkách minulosti, vztah^ k ostatním a své údajné zkaženosti v pubert ^ (kou^ení apod.) a pro budoucnost sm^^ují p^ímo k práci; ti druzí jsou zam ^^eni proškoln^, svou dráhu prezentují jako neustálé nabývání znalostí a n^kdy i jako nerealisticky expanzivní a fantazijní všemocnost: jako by jim zvládání po^íta^^ dávalo až pohádkov ^ kouzelné atributy. Kone^n^ další auto^i rozlišují proškolní žáky s dobrým prosp^chem, v^tšinou d^ti vysokoškolák^ (typ by se asi kryl s ambiciózními studenty z první klasifikace); žáky s dobrým prosp ^chem, kte^í jsou v^^i rodi^^m v opozici a v^^i škole siln^ kriti^tí; dále kritické špatné žáky (a velmi malou skupinu proškolních špatných žák ^). Mezi chlapci a dívkami p^itom existuje rozdíl ve vlivu rodi ^^: proškoln^ lad^ní chlapci mají za sebou výchovnou aktivitu rodi ^^ více než dívky, které vycházejí nejvíce ze své vlastní aktivity ve volném ^ase. Celkový dojem je, že chlapci jsou bu^ více v souladu se svými rodi^i nebo více v opozici, zatímco dívky des-identifikaci tolik neprožívají (?). Pro ^ádné porovnání klasifikací by bylo samoz^ejm^ t^eba sjednotit výroky v r^zných metodách pod jednotlivé žáky. Proto si jen velice provizorn ^ dovoluji odhadnout, že dívky bu^ sledují rodinnou vzd^lávací tradici a vliv vysokoškolských otc^, nebo nezávislé na rodi^ích a identifikované možná spíše s matkami se snaží (v jakési revanši?) jít nad jejich nenapin^nou kariéru: což m^že vypadat n^kdy i nezakotven^, ale p^esto to vyjad^uje obdivuhodnou vitalitu pom^rn^ nové skupiny. (Podobnou vitalitu dívek lze ovšem nalézt i tam, kde n^kdy rodi^^m odmítají otravnou „kancelá^skou” st^ední školu místo podle nich zábavn^jšího u^ilišt^ a oboru „mezi lidma".) Druhá skupina, jíž bych se cht^l zastat (ani ne tak p^ed smí^livými autory, ale p^ed možnou mis-interpretací ^tená^i), jsou ambiciózní kluci. Lze jim asi v^tšinou vy^ítat individualismus, jedné podskupin^ i fantasmatickou expanzívnost, ^ad^ možná i nepodloženost p^edstav dosavadním úsilím. Ale není už dost zbyte^n^ inhibovaných d^tí, které si nikdy rad^ji nep^ály být mist^i sv^ta nebo jen nanejvýš tak, že by byli modern ^, sv^tov^ cool? 2°
LITERATURA Vycházím ze všech kapitol této knihy. Plus LACAN, J. (1994) Le Séminaire 4: La relation d'objet. Paris: Seuil.
20 Ztráta jejich ambicí p^itom mohla probíhat i jako odpor k ambicím a zajímavému avanturismu jejich rodi ^^ po revoluci, kte^í ob^as zm^nili svou životní dráhu, zam ^ stnání, n^kdy i povolání, manželky a manžele, n ^kdy si dod^lali školu nebo kvalifikaci...
241
^EŠTÍ ŽÁCI PO DESETI LETECH Autor: Pražská skupina školní etnografie Univerzita Karlova v Praze, Pedagogická fakulta Vydává: Rok vydání: 2004 Formát: A4 Po^et stránek: 241 ISBN
80-7290-200-8
