Zastupitelstvo obce se

SENOŽATSKÉ NOVINY Roèník IV., èíslo 9

Povìsti z našeho kraje Šotek U Hnátkù v Tuklekách mìli šotka. Museli mu nechávat od každého jídla kousek. Jednou mìli k obìdu šišky s mákem, a tak mu tøi nechali na misce. Pøišla však dìveèka, tajnì vzala jednu šišku z misky a snìdla ji. Myslela si, že nikdo nic nepozná. Když ale pøišel šotek, zaèal køièet: „Jedna tika, dvì tiky, tìtí tiku dìvka nìdla!“ Když pøišla nedìle a všichni zasedli k obìdu, zjistili, že nemají doma ani jedinou lžíci èi pøíbor. Našli je srovnané až v cestì za chalupou. To jim provedl šotek. Šotka mìli i v Bìlském mlýnì u Vojslavic, pásl jim krávy. Aby šotek napásl, museli dát krávì ráno na roh homolku a šotek pak napásl, že byly krávy jako naduté. Nebyla-li homolka na rohu, honil šotek krávy po stráni a po skalách a pøihnal je domù hladové, až se prohýbaly. (podle vyprávìní zaznamenal Miroslav Šimek)

Cena: 5,- Kè

http://www.senozaty.cz

Záøí 2002

Šel malíø chudì do svìta. No - jak se daøívává tìm, které živí paleta a skromná èeská sláva? A pøece byl tak bohatý jak nikdo v širém kraji. Byl z tìch, aè nemìl dukáty, kdo nejvíc rozdávají. (J. Seifert)

Z

Ze 47. jednání zastupitelstva obce

astupitelstvo obce se sešlo po prázdnino vé odmlce již ke svému 47. jednání. V úvodním bodu programu byla projednána a schválena rozpoètová zmìna è. 3/2002. Zastupitelstvo bylo dále seznámeno s výsledkem pololetního vyúètování hospodaøení v lesích obce, které zpracovala Mìstská správa lesù Pelhøimov. Èistý výnos za I. pol. èiní cca 370 tisíc korun. S lesním hospodaøením souvisí i následující projednávaná záležitost, a sice otázka zpracovatele lesního hospodáøského plánu na pøíští desetileté období. Bylo rozhodnuto, aby výbìr zpracovatele nového LHP byl ponechán na zastupitelstvu,

které vzejde z podzimních komunálních voleb. Zastupitelstvo obce projednalo a schválilo Zøizovací listinu Základní školy Senožaty, okres Pelhøimov a Zøizovací lis-

nožaty a Mateøská škola Senožaty. V souladu se zákonem o obcích byl zveøejnìn zámìr obce o pronájmu rybníka v Tuklekách, parc. è. 18, o výmìøe 1239 m 2 . Obecnímu úøadu byla doruèena Èistý výnos z obecních lesù pouze jedna žádost o pronájem, a sice od èinil za I. pol. p. Rudolfa Hrubeše, Secca 370 tisíc korun. nožaty èp.239. Zastupitelstvo obce schválilo výše uvedenou žádost a tinu Mateøské školy Senožaty stanovilo cenu 1 Kè/m2/rok a s platností od 1. 1. 2003. Tento dobu pronájmu - 5 let s možzakládací dokument je potøeb- ností døívìjšího ukonèení èi ný v souvislosti s novými práv- prodloužení nájemní smlouvy. ními úpravami, které obì školZastupitelstvo obce vzalo na ská zaøízení èekají od nového vìdomí skuteènost, že byla Karoku. Pøipomínám, že již v tastrálním úøadem v Pelhøimoèervnu bylo rozhodnuto o vzni- vì zaregistrována smlouva ku dvou pøíspìvkových organi- o bezúplatném pøevodu zací, a sice Základní škola Se- vlastnictví k nemovitosti v obci Pokraèování na str. 2

Voda Jak dùležitì v srpnových dnech zasáhla do lidského života, aniž by èlovìka pár hodin pøed touto pohromou napadlo, èeho je vodní živel schopný! Celé Èechy s hrùzou v oèích sledovaly, jak pøíroda ukazuje svou pøevahu a povodeò si proráží cestu pøes veškeré lidské výtvory, památky a domovy. Rozvodnìné øeky zatopily domy tisícù lidí. Místa, která mìli rádi, se stala dnem jezera, na jehož konec nebylo možné dohlédnout. Záplavy zpùsobily zlom v životì mnoha obyvatel. Ale pøes všechno toto neštìstí si lidé dokázali pomoci a stát pøi sobì. Podpoøili jeden druhého a snažili se dát si sílu a chu jít dál a èelit životní zkoušce. Záchranáøi, policisté i vojáci dìlali práci, která èasto pøesahovala rámec jejich povinností a pokoušeli se být užiteèní, jak jen to bylo možné. Celá naše zemì poøádala sbírky na podporu obyvatelùm v zaplavených oblastech, mnoho lidí se zastavilo, zanechalo práce a jelo podpoøit ty, kteøí to nejvíce potøebovali. Špatné mezilidské vztahy šly stranou, prioritou se stala pomoc druhému. Solidarita tìch, kdo jakkoliv pomáhali a ještì pomáhají, znamená mnoho. Jaký to asi musí být pocit pøijít o dùm, ve kterém jste prožili celý svùj život, o zahradu, na které jste trávili vìtšinu svého volného èasu, o krásné okolí, které po opadnutí vody vypadá tak, že vyvolává pocit tísnì a bolesti? Nejhoršími pocity mì naplòují informace o bezcitném rabování opuštìných pøíbytkù, nejrùznìjším zneužívání krizové situace, krádežích prostøedkù humanitární pomoci. Pokraèování na str. 13

SENOŽATSKÉ NOVINY

Strana 2

Ohlédnutí za srpnem

D

ruhý mìsíc prázdnin ubíhá obvykle rychleji než ten první a jinak tomu nebylo ani letos. Kratší dny a chladnìjší rána jsou pøedzvìstí blížících se chmurných podzimních dnù. Máme-li se však ohlížet za uplynulým mìsícem, musíme pìknì od zaèátku. První srpnový víkend se již tradiènì stává pro Senožaty a široké okolí svátkem milovníkù kytièek a pøírody jako takové. Sluneèná nedìle pøilákala do obce a zvláštì do areálu „Zahradnictví u Havlù“ velké množství návštìvníkù, jejichž pøíliv ukonèila až odpolední bouøka. Ani èásteèná nepøízeò poèasí však nezmìní nic na skuteènosti, že zájem o tuto akci je obrovský a má stále stoupající tendenci. Je proto možno konstatovat, že v tomto smìru jsou Senožaty, díky Havlovu rodinnému zahradnictví, známé hodnì daleko. Dìkujeme. Promìnlivé poèasí srpnových dní nutí zemìdìlce, aby využívali každého pøíznivého

okamžiku ke sklizni všeho toho, co na polích vyrostlo. Že probíhají žnì, bylo možno poznat i v obci. Díky soustøeïování slámy do areálu zemìdìlského podniku bylo doslova „nastláno“ po celé obci. Budiž nám útìchou, že sláma je poblíž objektù, kde bude spotøebována, a v zimì se již situace s podestýláním v obci nebude opakovat. Pøedèasný odlet rorýsù - již koncem èervence - jakoby signalizoval pohromu, která v podobì bìsnícího vodního živlu zachvátila v polovinì mìsíce území západních, jižních, støedních a severních Èech. Pøi pohledu na znièené obce, zatopená mìsta, ztracené životy a majetky lidí, kteøí si k nim celý život pomáhali, se tlaèí do oèí slzy. Jak malicherné jsou v porovnání s touto hrùzou sousedské tøenice, se kterými se každodennì setkáváme. Jediný okamžik a všechno, èím se èlovìk pyšnil, pøestává existovat a zbývá jen holý život a oèi pro pláè. I když nás velká voda bez-

prostøednì nezasáhla, ve svém dùsledku ji pocítíme všichni. Lidem, postiženým velkou vodou, podali prostøednictvím sbírky potøebných vìcí pomocnou ruku i obèané Senožatska. Sbírka úklidových prostøedkù, vody, pøikrývek, utìrek, ruèníkù, toaletních a hygienických potøeb byla dopravena vozidlem SENAGRa Senožaty do skladu Èerveného køíže v Pelhøimovì. Pøebírajícími pracovníky ÈK bylo vysoce ocenìno roztøídìní darù dle druhù. Dìkuji proto zúèastnìným za zorganizování sbírky (paní uè. Josková), za poskytnuté vìcné dary a zemìdìlskému podniku za dopravu vìcí do Pelhøimova. Vydatné srážky uprostøed mìsíce nasytily vodou vyschlé lesy. Projevilo se to zvýšeným výskytem hub a s tím i houbaøù, kteøí se tak mohli tìšit z pìkných úlovkù. Zatímco houbaøi jásali, zemìdìlci netrpìlivì oèekávali, kdy oschnou porosty a pùda bude schopna unést tìžkou mechanizaci k dokonèení žòových prací. I oni se nakonec doèkali, avšak nepøízní poèasí utrpìla

IV/6 kvalita zrna. Na rozdíl od zaplavených krajù se však podaøilo sklidit všechno. Závìr mìsíce znamenal dokonèení zastøešení vestibulu ZŠ Senožaty. S napìtím jsme oèekávali, jak bude zakrytý vstupní prostor pùsobit. Podle reakcí, které jsem mìl možnost vyslechnout, je odezva velice pøíznivá. Pan Pavlík a jeho spolupracovníci odvedli dílo ve velmi dobré kvalitì. Dùležité je, že do vstupního prostoru už nebude zatékat. Napilno mìli i ti, co zajišovali kandidáty do podzimních komunálních voleb. Pùvodnì byl 27. srpen posledním dnem registrace kandidátek na MìÚ v Humpolci. Vzhledem k povodním byl termín podání kandidátek o týden prodloužen. K pùvodnì urèenému dni byly z naší obce zaregistrovány ètyøi volební strany. Prázdniny konèí a zaèíná opìt školní rok. Popøejme školákùm úspìšné vykroèení za získáváním nových vìdomostí a zkušeností, hlavnì tìch pozitivních. Václav Boháèek

Ze 47. jednání zastupitelstva obce - dokonèení ze str. 1 Senožaty. Jedná se o bývalá kasárna a pøilehlé objekty areálu. Byla projednána žádost pana Ing. Jar. Bambase a paní Marcely Šimùnkové o projednání zmìny územního plánu obce, která by umožnila výstavbu rodinného domu na novì vzniklé parcele è. parc. 1100/8 v k.ú.

Senožaty (zahrada nad cestou k J-hale). Zastupitelstvo vyslovilo se zmìnou souhlas s tím, že se obec nebude zabývat pøipojením na veškeré sítì, vèetnì pøístupové cesty. Náklady s tím spojené by si musel žadatel uhradit sám. Dva tisíce pìt set korun, to je èástka, kterou obec pøispìje

místním vèelaøùm na zakoupení aerosolového agregátu k ošetøení vèelstev proti roztoèi waroa. Zastupitelstvo obce schvaluje vyhlášení veøejné sbírky finanèních prostøedkù k pøímé pomoci nìkteré z obcí, postižené záplavami.

V závìru jednání bylo konstatováno, že setkání dùchodcù se uskuteèní v pátek dne 11. øíjna 2002 v ZŠ Senožaty. Pøíští jednání zastupitelstva se bude konat ve støedu dne 25. 9. 2002 Václav Boháèek

Z historie želivského kláštera a kostela Narození Panny Marie

N

a soutoku øeky Želivky s Trnávkou již po mnoho staletí stojí starobylý želivský klášter. Založen byl v r. 1139 pražským biskupem Ottou a èeským knížetem Sobìslavem a jeho manželkou Adlétou pro benediktiny, kteøí pøišli ze sázavského kláštera. Po deseti letech však Želiv opustili. Pražský biskup Daniel povolal øeholní kanovní-

ky ze Steinfeldu v Porýní. Komunita premonstrátù pøišla brzy na jaøe r. 1149 vedena bl. Gotšalkem. Øeholní život se v želivském klášteøe velice slibnì rozvíjel a komunita byla schopna brzy zakládat i nové kláštery - v Gerasu (Rakousko), v Milevsku a kláštery sester premonstrátek v Louòovicích pod Blaníkem, v Dolních Kounicích a v Perneg-

gu (Rakousko). Už v pøedhusitské dobì byl klášter významným duchovním i hospodáøským centrem širokého kraje. Pùvodnì byl klášter postaven ve slohu románském a po požáru byl obnoven ve slohu gotickém. V dobì husitských válek byl klášter dvakrát husity dobyt a vyplenìn. Mnozí øeholníci zahynuli a jen nìkterým se podaøilo

najít záchranu v Jihlavì. Sotva pominulo nebezpeèí, snažili se øeholní život v Želivì obnovit. Kostel byl znovu posvìcen v r. 1462. Konec tìmto snahám uèinil èeský král Jiøí z Podìbrad, který v r. 1467 daroval klášter lipnickému pánu Burianu Trèkovi z Lípy. Premonstráti byli vyhnáni. Útoèištì nalezli v Jihlavì. Pokraèování na str. 5

IV/6

P

SENOŽATSKÉ NOVINY

Strana 3

Nedìle u Havlù se vydaøila

rvní srpnová nedìle byla pro Senožaty sváteèní, již potøetí se stala Dnem pøátel pøírody. Zahradnictví U Havlù pøipravilo krásnou podívanou na dary naší pøírody i umìní šikovných rukou. Na malou rodinnou

a domácích klobás pøes koláèe, kávu až po chlazené nápoje a zmrzlinu. Jen poèasí mohlo vydržet ještì chvíli, po ètvrté hodinì odpolední rozehnal vìtšinu návštìvníkù d隝. Den pøátel pøírody je pøíznivì hodnocen nejen

laiky, kteøí se jen pøijdou potìšit a pobavit, ale i specialisty z oboru. Zájem a spokojenost projevil pan Pavel Zimmermann z Borovnice: „Vnuèka Lenka má zahradnictví v Dolních Kralovicích, mou profesí je lesnictví, provádím odborný dozor nad lesy. Mùj otec i dìdeèek byli zahradníci na Jemništi, takže naše rodina má k pøírodì blízko. Letos jsme sem pøijeli už potøetí, je to tu krásné, ale nejlépe je si vše prohlédnout ještì pøed zahájením, v klidu. Teï je tu na mùj vkus trochu moc živo.“ Pokraèování na str. 4

firmu to byl poèin opravdu velkolepý, výstavu kvìtin rostlých i øezaných, keøù, jehliènanù, zeleniny a ovoce, zemìdìlských výrobkù a produktù mnoha firem si pøišly prohlédnout bezmála dvì tisícovky návštìvníkù. K pøíjemné atmosféøe pøispìla tradièní jihoèeská dechovka Božejáci i možnost obèerstvení od guláše

N

Pozdrav do Senožat

a jaøe roku 1952 jako voják základní služby jsem byl v první skupinì, která byla posádkou vojska ve vaší obci. Obyvateli jsme byli pøijati vstøícnì. Spali jsme ve stanech na kopci v lese. Tehdy, v rozkvìtu stromù, napadl sníh. Byla nám zima, ale poèáteèní obtíže se pøekonaly a bylo líp. Po uvedení stanice do provozu se konala generálská provìrka osádky z technických znalostí o zaøízení. Ze všech tehdy zøízených stanic v Èechách byli naši kluci vyhodnoceni jako nejlepší. Povinnosti se musely brát vážnì a to se projevilo u zkoušek. Avšak volný èas

jsme si museli sami aktivnì vyplnit. Jo, tenkrát na posádce nebyl rozhlas, natož televize. Ale øeknu vám, že bylo veselo! Nemohu posoudit, jaký dopad mìlo pùsobení posádky na obec, ale vím, že nìkterému z nás zasáhly Senožaty do života. Tøeba i tím, že zde našel životní partnerku. Patøím k nim i já, i když moje žena, nyní už babièka, není pøímo odsud. Po pùl století jsem se pøišel podívat do míst, kde jsem prožil rok svého života. Vojáci už tu nejsou a kopec s

remízkem na mne zapùsobil velmi smutným dojmem. Mìl jsem jej v pamìti coby kus živé, zdravé pøírody. Dá se to ještì napravit? Pøi této pøíležitosti a že Senožaty pro mne nejsou jen nìjaká vesnice na Vysoèinì, ale obcí, která je mi stále citovì blízká, dovoluji si proto vás obèany Senožat pozdravit a upøímnì vám popøát, abyste byli šastní a dál zvelebovali své mìsteèko. Josef Plieštik, Žïár nad Sázavou

Ze senožatské kroniky Seznam domovních èísel a jejich držitelù dle stavu ze dne 1. ledna 1933 Èp. 136 Držitelem je Jindøich Pøíhoda, domkáø, narozen r.1898. Ke zdìnému stavení patøí 4 míry pozemkù. Jde o samotu na Závodí. Èp. 137 Držitelem je Jan Lípa, tesaø a domkáø, narozen r. 1862. Ke zdìnému stavení nepatøí pozemky. Øíká se tu „Dvoøákova chalupa.“ Èp. 138 Držitelem je Antonín Rathán, domkáø, narozen r. 1864. Ke zdìnému stavení patøí 6 mìr pozemkù. Jméno „po doškách“ neuvedeno. Èp. 139 Držitelem je Jan Hnát, obuvník a domkáø, narozen r. 1907. Ke zdìnému stavení patøí 7 mìr pozemkù. Jméno „po doškách neuvedeno. Èp. 140 Držitelem je Josef Pøíhoda, rolník, narozen r.1883. Ke zdìnému stavení patøí 38 mìr pozemkù.Øíká se zde „Seplíkova chalupa.“ Èp. 141 Držitelem je Emanuel Pøíhoda, rolník, narozen r.1871. Ke zdìnému stavení patøí 26 mìr pozemkù. Jméno „po doškách“ neuvedeno. Èp. 142 Držitelem je Leopold Dvoøák, rolník, narozen r. 1893. Ke zdìnému stavení patøí 50 mìr pozemkù. Jde o samotu Mochna. Èp. 143 Držitelkou je Marie Pøíhodová, domkáøka, narozena r. 1869. Ke zdìnému stavení patøí 2 míry pozemkù. Jméno „po doškách neuvedeno.“ Èp. 144 Držitelem je Karel Kameš, kostelník, narozen r. 1852. Bez pozemkù, jméno „po doškách“ neuvedeno. Èp. 145 Držitelem je Štìpán Bulík, obuvník, narozen r. 1876. Ke zdìnému stavení nepatøí pozemky, jméno „po doškách“ neuvedeno. Èp. 146 Držitelkou je Marie Buòatová, domkáøka, narozena r. 1882. Ke zdìnému stavení patøí 10 mìr pozemkù.

SENOŽATSKÉ NOVINY

Strana 4

IV/6

nili profesorù, kteøí si hledìli a vážili rodiny. A dodnes mám ten pocit, že my, kdo jsme trochu nìco v životì dokázali, máme spoøádané rodiny, a to je ten nejlepší vklad do spoleènosti. Myslím si, že v zahradnických oborech souèasnosti je chybou, že je tam málo mužù, málo chlapcù projevuje o obor zájem. Dìvèata pochopitelnì mají tøeba ke kvìtináøství blíž, ale pøece jen bychom potøebovali odborníky do tìch t잚ích zahradnickým specializací jako jsou sadovnictví a ovocnáøství. Základy jsme ve škole dostali dobré a Jarek Havel to dokázal všechno pøevést do praxe a zapojit celou rodinu. Pøi té krásné muzice se mi vybavují vzpomínky na zahradnické plesy a studentské veèírky, ty mìly podobného ducha. Kdo má rád pøírodu, má rád i lidi.“ „Kamarád mne zlákal, abych se s ním jel podívat do Senožat a jsem pøekvapen, co všechno je tu k vidìní“, svìøil se další návštìvník pan Juøina až z Kobylnice u Brna. „Nìco takového jsem už dlouho nevidìl. Dovedu ocenit, kolik práce tu musela celá rodina odvést, aby byl výsledek, jaký je. Výpìstky, které jsou zde, mají úroveò, kterou jsem už dávno nevidìl. Mohu to posoudit, protože jsem pracoval na olomouckém výstavišti Flory, a tak mohu srovnávat. Lidé by si mìli na podobná setkání udìlat èas a pøijet se podívat, stojí to za to. Je to krásné odpoledne a pro celé okolí svátek. Udivuje mne to množství divákù, to se hned tak nevidí, aby tady na dìdinì se sešlo takové množství návštìvníkù, to je k nevíøe. To se u nás nesejde ani o hodech. Moc se mi tu líbí. Lidé si pøijdou na své. I na vaší dìdinì je vidìt zájem o všechno pìkné, co tu všude máte v oknech krásných kvìtin, pelargónií i všech jiných, to je radost se podívat. Zajímám se tu o všechno, popovídal jsem si pìk-

nì s pìstiteli brambor, je to tu milé setkání.“ Spokojenost a úsmìv byly vidìt i na tváøi jednoho z nejstarších návštìvníkù, pana Františka Boháèka ze Senožat: „Obdivuji to veliké množství práce, veliké úsilí, které je tu vidìt. Mnì to pøipomíná døívìjší zahradní slavnosti, které se poøádaly za první republiky, na to rád vzpomínám. Tìší mne, že se podobné vìci vrací a tady opravdu krásným zpùsobem. Obdivuji to množství kvìtin a celkovou upravenost všech prostor, líbí se mi tu. Pìkná muzika, jídla a pití, všeho dost.“ Nìco málo ze zákulisí prozradil soused Havlových pan Rudolf Bokùvka: „Prvním krokem k pøípravì bylo v celém areálu všechna políèka a záhonky vyplít a okopat, aby rostliny nebyly zarostlé, a perfektnì uklidit. Další prací bylo aranžování kvìtin i ostatních rostlin, pøíprava výzdoby. Bylo tøeba naøezat kvìtiny na rùzné vazby, které dávali dohromady odborníci, dvì vazaèky kvìtin pøijely dokonce z Pražského hradu. Navozit chvojí. Nasbírat houby a jiné lesní dekorace. Pøipravit klobásy, jen tìch se dìlalo ze 60 kg masa, guláše z 25 kg. Zajistit stoly, židle, lavice, pivo a limonády, kelímky a nádobí. Popsat vìtšinu exponátù, uvést majitele èi pìstitele. Pøipravit výstavu fotografií. Pozvat firmy, které mìly zájem vystavovat své výrobky a výpìstky, pozvat ukázky umìleckých øemesel. Dalo to všechno spoustu práce, ale vyplatilo se to.“ Popsat vše, co bylo možné vidìt, by zabralo opravdu hodnì místa, ale kdo se o podobné vìci zajímá, mìl možnost se se vším seznámit. V pøedveèer setkání koncertoval v kostele sv. Jana Nepomuckého varhanní mistr pan Martin Kubát, regenschori kapitulního kostela v Litomyšli, ocenìný na nìkolika meziná-

SENOŽATSKÉ NOVINY

Strana 5

Z historie želivského kláštera a kostela Narození Panny Marie

Nedìle u Havlù se vydaøila - dokonèení ze str. 3 Až z Klatov pøijel pan Babiš: „Oceòuji pøipravenost celé výstavy, je to vše moc hezky uspoøádáno. Celkovì jsou výpìstky místního zahradnictví na úrovni, já oceòuji nejvíce rùže. Výstavu mi doporuèil syn, který tu byl vloni a také to tu vše chválil. My máme také rodinnou zahradnickou firmu, specializujeme se pøevážnì na balkónové rostliny, od pelargónií pøes široký sortiment surfinií, ale i roubované jehlièiny, rododendrony, jalovce a túje, popínavé rostliny. Takže se dívám, porovnávám, vymìòujeme si zkušenosti a každé takové setkání nám nìco pøinese“. Jen slova chvály mìl pro vydaøenou výstavu pan Josef Dunovský z Bosonoh u Brna: „K Havlovùm jezdím každoroènì, úroveò tohoto podniku a poøádaných výstav má neustále vzestupnou tendenci. Nìkomu by se snad mohlo zdát, že už tu všechno musí být okoukané, ale opak je pravdou. Je to tu èím dál tím dokonalejší, to já cítím jako zahradník. S Havlovými jsme témìø jako rodina, a tak Senožaty znám už ètyøicet let. Jsem tu nanejvýš spokojen, protože rodina Havlových je pohostinná, rád se tu vždy zastavím. Za vším je vidìt obrovská péèe, obrovská vùle. Tady dokáží všechno zvládnout na výbornou a ještì se dají do takovéhle akce, to tedy všechna èest. Až z Rajhradu u Brna pøijel inženýr Pavel Dvoøáèek, profesor na tamìjší zahradnické škole: „Výstava, která tu probíhá, je obrovským pøínosem pro zahradnický obor. Mohu to posoudit i jako pedagog, vychováváme zahradnické odborníky. Jarku Havla znám dobøe, i když po absolutoriu zahradnické školy v Bohunicích se naše cesty rozešly, ale to, co on dokázal, to je opravdu skvìlé. Známe se od studentských let a vím, že už tenkrát jsme si ce-

IV/6

rodních soutìžích, pedagogicky pùsobící na Církevní støední varhanické škole v Opavì a na Gymnáziu v Litomyšli. Poslechnout si jej pøišlo asi sedmdesát lidí a nikdo z nich urèitì nelitoval. Den pøátel pøírody se povedl, spokojen byl i hlavní muž tohoto dne, pan Jaroslav Havel. Pochvalných slov si jistì vyslechl dost, sám k tomu dodává: „Sami bychom to nedokázali. Mám radost, že se našlo tolik hodných a pracovitých lidí, kteøí nám hodnì, opravdu hodnì pomohli a vìtšinou úplnì zadarmo. Starostí bylo dost, ale když vidíte, že každý se snaží pøispìt, i ta drobotina (Dìtí tu bylo skoro každý den ke dvaceti, našich i z okolí a co ty nadìlaly práce! O ty nemusí mít doma obavy, co z nich bude.), dá se všechno zvládnout. Dìkuji všem, kdo ochotnì a nezištnì jakkoli pomohli!“ Výmluvné je i finanèní hodnocení, které je zámìrnì uvedeno na závìr: èistý finanèní výnos III. Dne pøátel pøírody v Senožatech èinil 75.000 Kè. 3.000 byly poslány na úèet obèanského sdružení pro péèi o duševnì nemocné Fokus Vysoèina v Pelhøimovì. Ostatních 72.000 korun vìnovalo Havlovo zahradnictví na opravu senožatského kostela. Hana Nìmeèková

Pokraèování ze str. 2

Komunita mimo klášter však po sto letech vymøela. Øeholní život v Želivì byl obnoven v r. 1622. Tehdy strahovský opat Kašpar Questenberk klášter vykoupil. Nejdøíve byl obnoven kostel a potom byla stavìna budova konventu. Mezitím klášter získal zase samostatnost. Prvním opatem po obnovì byl zvolen Siard Falco. Jeho zásluhou se klášter opìt stal duchovním, hospodáøským i kulturním centrem. Bylo také založeno klášterní filozofickoteologické studium. První polovina 18. stol. byla dobou velkého rozkvìtu kláštera za opata Jeronýma Hlíny a Daniela Schindlera. Po velikém požáru v r. 1712 byl klášter obnoven ve slohu barokní gotiky Janem Blažejem Santinim. V dobì josefinských reforem se klášter zachránil pøed zrušením. Premonstráti pøevzali Gymnázium v Nìmeckém (Havlíèkovì) Brodì. Po dlouhá desetiletí pak gymnázium spravovali a také významným zpùsobem pøispìli k národnímu obrození. Na poèátku dvacátého století klášter znovu vyhoøel, naštìstí však ne kostel a konvent. Budova opatství byla obnovena v pseudobarokním slohu a vyzdobena ve slohu secesním. V r. 1950 byl klášter komunisty zrušen, pan opat Vít Bohumil Tajovský uvìznìn (11 let). V klášteøe byl zøízen internaèní tábor pro režimu nepohodlné knìze a øeholníky (internaèní tábor = vìzení bez rozsudku). Od r. 1957 až do r. 1992 byla v klášteøe psychiatrická léèebna. Øeholní komunita se mohla do èásti kláštera vrátit v kvìtnu r. 1991. Èeské slovo klášter pochází z latinského ,,claustrum“. Pokud se vám zdá, ze tam slyšíte slovo ,,klausura, tak to není jen zdání, ale skuteènost. Souvisejí spolu a mají význam „uzavøený, uzamèený prostor“. V každém klášteøe také klau-

sura skuteènì je, v každém klášteøe je èást vyhrazená pouze øeholníkùm. To není z dùvodù utajení, pøíèina je prostá a jednoduchá: má-li øeholník plnit své poslání, potøebuje aspoò doma mít ticho a klid. Tehdy promlouvá Bùh - ne v hluku svìta. Pøesto ale není celý areál kláštera vyhrazen jen bratøím, jsou místa, kam mohou pøicházet návštìvy. Z kostela projdeme chodbou kolem barokní, nedávno zrestaurované opatské sakristie do køížové chodby v konventu. Ještì pøedtím po levé stranì, na odpoèívadle zadního schodištì, spatøíme dvì nepøíliš zdaøilé a èásteènì poškozené fresky Jana Kaliny, pøedstavující sv. Augustina a sv. Norberta. V køížové chodbì po pár krocích staneme pøed dveømi kapitulní sínì. Staré popisy kláštera se pøedstihují v chvalozpìvech na freskovou výzdobu místnosti, která symbolicky pøedstavovala Abraháma,obìtujícího svého syna Izáka. Námìt opravdu výmluvný: v kapitulní síni se konávala slavnostní obláèka nových èlenù, kdy symbolicky odkládali svùj starý svrchní šat a pøijímali s novým øeholním rouchem i nové jméno („Svleè èlovìka starého a obleè èlovìka nového“ ). Z kapitulní sínì byl také vypravován pohøeb zemøelých spolubratøí, zde naposledy v klášteøe odpoèívali pøed tím, než byli po mši sv. v konventním chrámu uloženi do hrobu. V kapitulní síni se také scházívali bratøi se slavnými sliby, aby projednávali na pravidelných shromáždìních zv. kapitula stav a budoucnost kláštera a v èas potøeby volili opata. V sousedním køídle konventu stojí za pozornost refektáø, bývalá jídelna. Klenba je opatøena pøekrásnou štukovou a malýøskou výzdobou Jana Kaliny a Siarda Noseckého. Rozmìrné fresky v prùèelí místnosti znázoròují vidìní sv. Norberta - založení prvního

kláštera v Prémontré a založení našeho kláštera vévodou Sobìslavem. V prvním patøe konventu, právì nad refektáøem, se nachází knihovní sál. Zde je štuková výzdoba podstatnì chudší a námìtem fresek je moudrost a vzdìlání, pøedstavovaná mimo jiné i postavami církevních uèitelù. V kartuši nade dveømi pak spatøujeme knihu s citátem ze starozákonní Knihy Sirachovcovy (1,14): „Poèátek moudrosti je bázeò Boží.“ Další pozoruhodné vìci najdeme již jen na prelatuøe, znovu vybudované po požáru r. 1907. Slavnostní secesní schodištì zdobí barokní døevoøezba klášterního znaku, jenž je dnes snad jediným pøedmìtem z doby pøed požárem, jehož stopy na sobì nese. Malé místnosti pod schodištìm sloužily v dobách internaèního tábora jako samotky. Ze schodištì vcházíme do velkého sálu prelatury. Strop je vyzdoben mohutnou secesní freskou malíøe Antonína Häuslera, pøedstavující Pannu Marii, jíž andìlé skládají k nohám kvìtinové vìnce, symboly vdìènosti a lásky vìøícího lidu i øeholníkù doprovázených pøímluvami svatých ochráncù

naší vlasti v èele se sv. Norbertem, tzv. èeské nebe. S prelaturou souvisí starý Trèkùv hrad, zvenèí ozdobený figurálními sgrafity z konce 15. století. Pùvodní fresková výzdoba kaple sv. Køíže vzala za své pøi požáru 1907 stejnì jako muzeum. Dnes mùžeme jen mlèky postát a pod skromnými zbytky štukové výzdoby rozjímat tøeba o tom, co znamená køíž pro èlovìka. Nejen køíž Kristùv, ale køíž, který nese každý z nás. A protože jsme v bývalé opatské kapli, tak nesmíme zapomenout, že køíž, který nosí biskupové a opati na prsou, není na ozdobu. Pøipomíná každému køíž, který na svých bedrech pøedstavený nese. Pùvodní muzeum bylo po požáru nahrazeno novým r. 1914. Místnost je pozoruhodná tím, že na døevìném kasetovém stropì nese obrazy Panny Marie z deseti slovanských poutních míst a na západní stìnì Betlém, namalovaný architektem Dvoøákem podle Mikoláše Alše, který mimochodem v Želivì nìkolikrát pobýval. Pøijíždíme-li do Želiva z kterékoliv strany, z klášterního areálu nejprve spatøíme Pokraèování na str. 10

Dobové obrázky (3)

Senožaty v roce 1925. Naproti domek Hovorkových, vedle Nápravníkù, poškozený krátce pøedtím požárem, vpravo trafika Šedivých, dnes stojí v tìchto místech dùm manželù Komùrkových.

Strana 6

SENOŽATSKÉ NOVINY

IV/6

Srdce mám na Vysoèinì… Se senožatským rodákem malíøem Stanislavem Pøíhodou Vzpomínáte rád na jsme se sešli k rozhovoru v romantickém prostøedí jeho atelié- první místa, kde jste ru v zámecké bránì ve Vlašimi. Sbírka kloboukù a velikonoèuèil? ních pomlázek, staré poháry a láhve, fotografie, zdaøilá kolហMé první místo bylo na Vla„hradního pána“ v rytíøské zbroji a hlavnì obrazy a obrázky, šimsku v Pravìticích, malé vesrámy a rámeèky, to vše vytvoøilo milou atmosféru ke chvilce nièce za Naèeradcem. Byla tam vzpomínek a povídání o životì. jednotøídka, kde jsem se jako Co se vám vybaví, Studentská léta byla pro devatenáctiletý kluk stal „panem øídícím“. Pøi poradách øeditelù uslyšíte-li slovo dìtství? vás radostná nebo spíš škol docházelo k úsmìvným siSamozøejmì Senožaty, všude uèení - muèení? tuacím, kdy kolega mne v dobuvádím, že pocházím ze Senožat. Radost i starost. Od té doby Tam jsem prožil své dìtství až si vážím všech studentù, protože rém upozoròoval, že pøijímací do patnácti let, to je rodná obec chce-li se èlovìk poctivì pøipra- zkoušky na prùmyslovku jsou v má i obou mých rodièù. V pat- vit na šest, sedm hodin výuky, je nižším patøe, a jiný ho opravil: nácti jsem odešel na Pedagogic- toho dost, ale zvládnout se to dá. „Ale to je pøece øídící z Pravìké gymnázium do Jihlavy, kde Já se v Jihlavì vìnoval hodnì tic!“ jsem po ètyøech létech maturo- svým koníèkùm, hlavnì muzival. Doma jsem byl pro všechny ce a výtvarnictví. Díky profesoSlávek, tady už Standa, znìlo to rùm Angerovi a Urbancovi, ktetak nìjak dospìle a byl jsem øí mne povzbuzovali a vedli, jsem hrdý, ze mne oslovují jako mého se zaèínal zajímat hlavnì o matatínka. A tam nìkde je asi ko- lování. Ve druhém roèníku stunec mého dìtství. dia mi zemøel tatínek. Až po leŽádné snìhy, žádné zimy ne- tech jsem domýšlel, co to bylo jsou takové, jako za mého dìt- od maminky za sílu, když zùstaství v Senožatech. Dìtské oèi vidí la sama se tøemi dìtmi, bratr i všechno jinak a já mám nádher- sestra jsou mladší, a pøesto nás né vzpomínky na senožatské všechny udržela na školách, zimy , na školu, na klukovská všichni jsme vystudovali. Cítím dobrodružství, hlavnì u Želivky. k ní velikou úctu za vše, co doUèilo se tenkrát ve staré škole, kázala, byla to velice hodná, pak za války v prùjezdu u pana skromná, ušlechtilá žena. Ráda Z Pravìtic jsem odešel na uèitele Hadravy, u Palánù. Hod- a krásnì vyšívala, výtvarné cítìvojnu do Plznì a Litomìøic, mohl nì o mém dìtství vyprávím i ní mám asi i po ní. Stejnì tak po jsem se tam vìnovat muzice, mìl svým žákùm. Tøeba i to, že v po- svém otci, který byl výborný jsem i svou kapelu. Bavila mne slední tøídì školy v Senožatech kreslíø. Nedávno jsme se souroi atletika, ve štafetì 4 x 400 m jsem mìl samé jednièky, jen z zenci opìt prohlíželi jeho deník jsme se dostali až do finále na kreslení dvojku, to se dìtem líbí. z vojny doplnìný kresbami. Nìmistrovství republiky. Vojna mi Moje nejmilejší dárky odjakživa které obrázky jsem si nechal okoubìhla rychle, èasto jsme vyjížbyly pastelky a vodovky. pírovat a budu tak mít ve svém dìli s kapelou nebo na závody. soukromém archivu výtvarnou Po návratu z vojny jsem se brzo památku na otce. oženil, moje paní je také uèitelka, pøivedl jsem si ji z Louòovic pod Blaníkem, kam dojíždìla uèit z Vlašimi. Ve Zdislavicích právì dostavovali bytovku pro uèitele a jeden z bytù nám byl nabídnut. Zdislavice byly naším domovem jedenáct let, oba jsme uèili na devítiletce. Pracoval jsem hodnì v Sokole. „Rozjeli“ jsme volejbal, poøádali turnaje a samozøejmì zvali i Senožáky, tenkrát hrával ještì Láïa Švec, kluci okolo Ládi Pohana, my zajíždìli do Senožat. I

ve škole byl volejbal úspìšný, stejnì jako mají dnes senožatské dìti šachy nebo fotbal, my tenkrát žili volejbalem. Kluci hráli nejen po vyuèování, ale i o pøestávkách, ohromnì je to bavilo, dvakrát jsme dokonce vyhráli krajský pøebor, to byl úspìch pro takovou vesnièku. V kulturní oblasti jsem se vìnoval nejvíce dìtem. Už v Pravìticích jsem mìl kapelu foukacích harmonik a ve Zdislavicích orchestr Rytmus, se kterým jsme jezdili po celém okrese nacvièoval dìtská divadla a estrády. Nechci se tím nijak chlubit, v pìta-

šedesáti už nemám nic podobného zapotøebí, ale urèitì tam za mnou zùstal kus práce. Byl jsem stále mezi lidmi, mezi dìtmi, ale to má i svou druhou stranu. Doma jsem mnoho nepobyl, ani ženì v domácnosti pøíliš nepomáhal. Po narození našeho syna Luïka v roce 1962 jsem se vìnoval jemu, mìli jsme svou branku na fotbal, stavìli jsme si hrad, na „tajemném ostrovì“ je dodnes zakopán nᚠpoklad, ale domácnost a starost o ni, to dìlala všechno manželka Alena. Jen proto jsem mohl stihnout všechnu tu èinnost okolo, že jsem mìl doma dobré zázemí. Ve Zdislavicích jsem zaèal dálkovì studovat Pedagogickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, tím jsem získal i aprobaci pro druhý stupeò školy. Dále byla situace taková, že rodièe manželky už potøebovali

IV/6

SENOŽATSKÉ NOVINY

Strana 7

Rozhovor s malíøem Stanislavem Pøíhodou obèas pomoci a navíc syn se projevoval jako nadaný muzikant, odmala navštìvoval LŠU, a tak jsme se pøestìhovali do Vlašimi, kde jsem v práci s dìtmi pokraèoval. Ze Zdislavic se mi odcházelo tìžko, vedlo se nám tam dobøe a lidé nás mìli rádi, my je také. Brzo budou mít Zdislavice výroèí obce a s ním spojené oslavy, jsme pozváni a rádi se tam podíváme.

Máte vztah k pøírodì, líbí se vám tady ve vìži. Byt v paneláku, to k vám nìjak neladí… To já rád objasním. Prozradím na sebe, že jsem èlovìk ne pøíliš technického zamìøení. Technika mne nikdy neoslovila, auto øídím, ale abych vìdìl, co se v tom motoru dìje, to ne. I pøed studenty to otevøenì pøiznávám, tohle já neumím, to zas Vaši tátové jsou na takové vìci šikovní a oni to tak berou. To dìti potøebují, vìdìt, že každý z nás nìco umí a nìco ne. Já jsem v paneláku spokojený. Líbí se mi pøijet na návštìvu nìkam , kde mají tøeba pìkný trávník , ale abych se o nìj musel starat, to ne. Nebo jestli nezatéká do støechy, tyhle starosti by mne nebavily. Já radìji namaluji obrázek nebo složím písnièku. A mám-li k dispozici tady svùj ateliér, nevadí mi, že máme byt v paneláku. Mám poøád co dìlat. Teï pøipravujeme na gymnáziu autorskou estrádu, stále se nìco dìje a tomu já se vìnuji radìji, vymýšlím písnièky, scénky, parodie, to jsem ve svém živlu. Vìøím, že tøeba psát na poèítaèi a pracovat na nìm bych se nauèil, ale proè?

hy, to ne, umím ocenit lidi, kteøí v oboru nìco znamenají. Pøi zahajování mé výstavy v Humpolci, kdy Slavomír Kadlec hovoøil nejen o výtvarné, ale i pedagogické práci, mi akademický malíø Mádlo øekl, že na nìj pùsobím jako uèitel z minulého století, skoro národní buditel s tím vším, co s dìtmi a pro nì dìlám. Tenkrát mne portrétoval, mìl jsem pøíležitost tak poznat jeho styl tvorby. Ještì když jsem dálkovì studoval vysokou školu, jsem mluvil s jedním profesorem psychologie, který se zajímal, jak žijeme „v terénu“. Využil jsem toho a ptal se ho, co mám dìlat, mám-li rád muziku, hraji na osm, deset nástrojù, to mi nedìlá problém, líbí se mi malování i sport. Vìnoval-li bych se jen jednomu z tìchto oborù a druhé odsunul, dosáhl bych v tom jediném asi dobrých výsledkù, dostal bych se dál, ale nechci se rozhodovat pro jediný. Odpovìdìl mi tenkrát: „Buï rád, že tohle všechno mᚠa umíš, když chceš být kantorem. Tím vším si dokážeš získat dìti a pøes nì i se dostaneš i k rodièùm. Dìti poznají, co je falešné, ale poznají i to, že jejich uèitel nìco umí a stoupá tak u nich v cenì.“ Je dobøe, aby uèitel mìl dobré vztahy k lidem, každého pozdravil, pohovoøil, zajímal se o nì, byl k nim vstøícný.

Co pøineslo vaše pùsobení mìstu Vlašim?

Ve Vlašimi pùsobím od roku 1970. Nyní jsem již v dùchodu, ale ještì pár hodin uèím na gymnáziu a ZŠ hudební výchovì. Ale k otázce. Snad jsem Vlašim nezklamal. Pokraèoval jsem v miSpektrum vašich zájmù moškolní práci s dìtmi, založil další hudební soubor Ètyølístek, je velice široké. Jste který úèinkoval v rozhlase i v tepedagog, malíø, levizi, dìti uèil høe na zobcovou sportovec, muzikant, flétnu. Na ZŠ Vorlina jsme dopíšete scénáøe. Co z toho konce vytvoøili rekord v poètu flétnistù - na jednom vystoupení je vám nejbližší? Malování. V posledních dva- jich hrálo 201! Skládal jsem pro ceti letech už pomalu pøerùstá dìti písnièky, psal scénáøe estrád, nechci øíci do profesionální drá- akademií a dìtských muzikálù.

Po roce 1989 to byla každoroènì vždy jedna vìtší akce - finanèní výtìžek jsme posílali na konto Vesnièek SOS. A vidíte - hned další vzpomínka ještì na Zdislavice. Tenkrát u nás „vesnièky“ vznikaly - a moje dìtská parta nacvièila program, vzala dvoukoláky, naložila stany, spacáky, basu, bubny a objíždìla okolní obce. Jako za starých èasù jsme vybubnováním pozvali lidi na náves na estrádu, do kloboukù vybrali vstupné a peníze poukázali opuštìným dìtem. Ve Vlašimi už to bylo jinou formou, ale finanèní èástky zase vìtší - jednou to bylo 5.555,- Kè. Pìkné „žákovské“ èíslo! Sport také nezùstal stranou. Zaèali jsme jako první na okrese s minivolejbalem a kluci u tohoto nádherného sportu vydrželi! Bylo krásné, když pøi výroèí vlašimského oddílu nastoupili mí tehdejší žáci, dnes už tátové - a s nimi jejich dìti. V sokolovnì tenkrát byla velká slavnost a chvílemi to bylo až dojemné - setkání tøí generací. Práce s mládeží je vùbec krásná. Pøi setkání s bývalými žáky èlovìk až žasne, co všechno v sobì nosí. I každou malou køivdièku, každou nepatrnou radùstku si citlivá dìtská duše pamatuje. Je to krásné - ale i zavazující. Jednou jsem se dostal do debaty s maminkou mé studentky a ona mi navrhla návštìvu v domovì dùchodcù. Slíbil jsem a od té doby tam chodím pravidelnì každý mìsíc. Vezmu harmoniku,

povídám si s nimi a zpíváme. Oni umí ty staré písnièky, u kterých tøeba já znám jen nápìv a slova už ne, zaènu, ti staøeèkové a staøenky se chytí a zpívají. Já jim ke každé písnièce nìco povím, tøeba že ji mìla ráda moje maminka nebo že jsem ji hrál dìtem v Pravìticích a oni mají ohromnou radost a já s nimi, ta hodinka pokaždé uteèe jako nic. Ze Senožat jsem jim kdysi pøivezl známou Moje jižní Èechy, ta se moc líbila. V rámci Evropského svátku hudby mne oslovili z Mìstského úøadu ve Vlašimi, zda bych mohl pro seniory pøipravit nìjaké vystoupení a tím pøispìt k této akci. Divili se, že taková setkání probíhají pravidelnì už dávno. Ale pøipravili jsme tenkrát i nìco speciálního, vystoupil jsem se synem, který je dobrý muzikant, a s vnukem Adamem, studentem na hudebním gymnáziu, pøibrali jsme tehdejší ètvrtou tøídu a nacvièili pásmo, rozepsal jsem písnièky pro mne na harmoniku, pro Luïka na kytaru a pro Adama na housle. V první èásti programu jsme my, Pøíhodové tøí generací, zahráli a zazpívali jako skupina KP, tedy „Kluci Pøíhodovi“. Pak zpívali obyvatelé domova, bez pøípravy, jako si zpíváme každý mìsíc, nakonec vystoupily dìti pro dìdeèky a babièky a konèili jsme tím, že všichni dohromady , nejmladší a nejstarší generace, zpívali spoleènì Ta naše písnièka èeská… Tam se objevily i slzièky. Pokraèování na str. 8

Strana 8

SENOŽATSKÉ NOVINY

Rozhovor s malíøem Stanislavem Pøíhodou - dokonèení Když se lidé sejdou, je dobrým zvykem poptat se na zdraví… Do loòského roku, do té pìtašedesátky, to byla dost pohoda, ještì jsem hrál i volejbal, ale teï mám trochu problémy, mìl jsem embolii na pravém oku, ale vìøím, že to bude dobré, i když sportu jsem musel nechat. Hodnì dìlá to, že jsme se ženou na všechno dva, v tom je celá životní moudrost. Alena mi v životì hodnì pomáhala, je mým prvním kritikem a byla u všeho až po pøípravu výstav. Uvažuji o tom, že musím trochu zvolnit, už to není jako ve ètyøiceti. Ale jsem moc rád s lidmi, mladými èi starými, a to také léèí, když jsem s nimi. Vìøím, že v každém èlovìku je nìco dobrého.

Jistì i ve vašem životì byli lidé, kteøí pro vás mìli vìtší význam než jiní. Kdo pro vás v životì hodnì znamenal? Samozøejmì rodièe, tìch jsem si velice vážil a obdivoval je. Rád vzpomínám na své uèitele. Vážím si všech lidí, kteøí jsou dobøí ve své jakékoliv profesi a ještì dìlají navíc nìco pro druhé. Ze Senožat vzpomínám na Karla Drdela. Karel byl „mùj“ èlovìk: volejbalista, harmonikáø a všestranný muzikant, umìl dobøe malovat! Vážím si starých lidí, kteøí prožili mnohdy nelehký život a moudøe dovedou popovídat, poradit, povzbudit…

Jaké máte plány do budoucna? Pøipravuji se na jubilejní stou výstavu. Deset let pracuji ve Sdružení výtvarníkù ÈR, stálá expozice je v mém rodném domì v Senožatech, kde bratr se ženou umožnili vytvoøit takovou malou domácí galerii, kterou je možné kdykoli po dohodì navštívit. Støední školství ve Vlašimi bude mít padesát let, pøi této pøíležitosti pøipravujeme velký pro-

gram, s dìtmi ze základní školy tradièní vánoèní akademii… Chci si ještì jednou projít okolí Želivky, místo našich klukovských výprav, krajinu okolo Senožat. Nedá mi spát pohled na Senožatsko od Lhotky, ten nosím v hlavì dlouho a rád bych jej namaloval, ale to nelze jen tak po pamìti, musím se tam vydat. Vidím Senožaty,onšovskou Hùru, Šanoøín a cítím pokoru pøed tou krásou. Chci si zpracovat soukromý archiv, u nìkterých vìtších obrazù mám zmapováno, kam se dostaly, u jiných ne, nìkteré jsou v cizinì. Chci sepsat místa svých výstav. Nedìlám to pro slávu, ale mìl bych rád v tìchto vìcech poøádek. Mám tøi výtvarné kroniky, s fotografiemi. Je tam i milá dokumentace výstav v Senožatech v létech 1977, 1996, 1999 a 2001. Dávám dohromady knihu recesních povídek zaèínajících vždy jen na jedno písmeno - Padesát povídek potrhlého pedagoga Pøíhody. Mám novoroèenky za posledních dvacet let od malíøù z celé republiky, chystám se je uspoøádat, to je pøece dokument své doby, jistì by to nìkoho zajímalo. Rád bych uspoøádal rodinné fotografie nìjak pøehlednì i s komentáøem. Maluji obrázky a jsem rád, že snad po mnì nìco zùstane. Plánù mám ještì hodnì. I v oblasti videosnímkù.

Co je pro vás štìstí? Štìstí? To má asi víc poloh. Na prvním místì samozøejmì rodina. Jsem rád, že máme šikovného syna a dva vnuky Aleše a Adama. Štìstí je, když se nìco povede, je po zdaøilé vernisáži, po zdaøilé akademii, èlovìk je unavený a vyèerpaný a nìkdo øekne: „Dìkuji, bylo to hezké.“ Štìstí je vidìt radostné i dojaté oèi starých lidí v domovì dùchodcù, když odcházím po našem spoleèném odpoledni. Štìstí je být s dìtmi ve škole ,

setkávat se po létech a ony se pochlubí, èeho dosáhly, jak si vedou. Štìstí je, když jedu od Neèic, objeví se kostelíèek a já jedu domù, do Senožat. Do krajiny svého domova, k Želivce, do okolí Šanoøína a Hùry. Nìkolikrát o mnì nìkdo øekl, že jsem malíø Podblanicka, ale srdce mám na Vysoèinì. Stanislav Pøíhoda je pán s laskavým humorem, pokorou v duši, velice èinorodý, se spoustou plánù a nápadù v hlavì. Také nesmírnì skromný, jak už bývají lidé, kteøí v životì nìco dokázali. V jeho hovoru byla patrná obava, aby nìco z jeho vyprávìní nemohlo být chápáno snad jako nìjaká chlouba, ale kdo jej zná, ví… Je to èlovìk spokojený se svým životem, má rád lidi. A v bohaté knize jeho života pøibude ještì pár pìkných kapitol. Hana Nìmeèková Malíø a pedagog Stanislav Pøíhoda se narodil 19. listopadu 1936 v Humpolci, dìtství prožil v Senožatech. Po vystudování Pedagogického gymnázia v Jihlavì a Pedagogické fakulty UK v Praze pùsobí na Podblanicku, od roku 1970 ve Vlašimi. Krajina Podblanicka s bájným Blaníkem i rodná Vysoèina jsou jeho malíøským osudem. Pøíhoda je pøevážnì krajináø s typickým malíøským rukopisem, využívající výtvarné zkratky i špachtlové techniky. Jeho obrazy jsou barevnì kultivované a kompoziènì vyvážené. Dobøe jsou hodnocena i jeho kvìtinová zátiší, úspìšnì se vìnuje rovnìž grafice, ponejvíce v technice barevného linoøezu a monotypu. Absolvoval 55 samostatných a 45 skupinových výstav, samozøejmì ve Vlašimi, dále v Humpolci, Kutné Hoøe, Tøeboni, Praze, Èeském Šternberku, Brnì, na zámku ve Žlebech a jinde. Je èlenem Sdružení výtvarníkù Èeské republiky.

IV/6

Na pomoc obìtem povodní

„Povodeò nám pøipomnìla, že jsme tady jen hosty,“ øekl ministr životního prostøedí Libor Ambrozek pøi rozhovoru o pøíèinách, prùbìhu a následcích srpnových povodní, které jsou prý nejhorší za posledních dvì stì let. Dnes už nás jeho slova nutí k hlubšímu zamyšlení, ale pøed 14 dny, kdy jsme byli prostøednictvím televizního zpravodajství svìdky katastrofy, která nenechala snad nikoho lhostejným, bylo nutno jednat. Ještì máme v dobré pamìti povodnì na Moravì pøed pìti lety, ještì nejsou všechny škody napraveny a velká voda je tu zas - zabíjí, nièí a bere vše, co jí stojí v cestì. Mnoho lidí naléhavì potøebuje pomoci. Kdo rychle dává, dvakrát dává - a pomáhají skoro všichni. Obecní úøad a místní skupina ÈÈK neèekaly na výzvu a po dohodì s úøadem oblastního spolku ÈÈK v Pelhøimovì se rozhodly uspoøádat sbírku nejpotøebnìjšího materiálu pro postižené povodnìmi v pátek 16. 8. od 14 do 18 hodin a v sobotu 17. 8. od 8 do12 hodin v klubovnì na faøe. Do sbírky pøispìlo celkem 130 rodin èi jednotlivcù ze Senožat, Otavožat, Tuklek i Neèic (s nimi naše èlenka MS ÈÈK ze Syrova a DD Senožaty). Podle oèekávání pøicházeli starší obèané, jejichž životní zkušenosti je k pomoci pøedurèují, pøišli i ti, kteøí u nás tráví volný èas èi dovolenou, ale pøišlo i hodnì mladých, dokonce velmi mladých a to je velmi potìšitelné. Bylo pøineseno mnoho kvalitních, vìtšinou úplnì nových vìcí - deky, spací pytle, povleèení, prostìradla, ruèníky, utìrky, hygienické potøeby (mýdla, šampony, zubní pasty a kartáèky, pleny…), mycí a dezinfekèní prostøedky - chloramin, savo, jar, prací prášky, kbelíky, hadry, kartáèe… ale i lopaty, košata, holínky, rukavice, baterky, svíèky apod. a velké množství balené vody. Pokraèování na str. 10

IV/6

SENOŽATSKÉ NOVINY

Volby jsou za a pøede dveømi

J

edny volby (parlamentní) jsou za dveømi a už se pøibližují další, a to senátní a komunální. Parlamentní volby dopadly jak dopadly a myslím, že s výsledkem spokojen není nikdo. Spokojení by mohli být snad pouze volièi KSÈM, kteøí de facto volby vyhráli, jelikož však volièi této strany jsou prakticky programovì nespokojeni vždy a se vším, ani u nich zøejmì nebude optimismus pøevládat. Nechci výsledek parlamentních voleb hodnotit. Takových komentáøù si již každý mohl pøeèíst více než dost. Osobnì jsem potìšen tím, jak tyto volby dopadly v Senožatech. Ano, i tady komunisté obdrželi více hlasù než pøi posledních volbách, a to i v absolutním mìøítku. Na druhou stranu zde získali mimoparlamentní strany mnohem více hlasù než byl republikový prùmìr. To svìdèí o tom, že senožatští obèané v takové míøe nepodlehli štvavé kampani, která byla proti malým stranám vedena a ve vìtší míøe než bylo obvyklé volili skuteènì dle svého svìdomí a ne volbou „menšího zla“. Pøed námi jsou volby komunální. Letos jsou v Senožatech postaveny 4 kandidátky, což je oproti dvìma kandidátkám z minulých komunálních voleb znatelný nárùst. Že by zájem

obyvatel o veøejný život rostl? Tento jev je prùvodním znakem prosperity a rozvoje obce. O nìèem svìdèí i to, že svou kandidátku zde postavila pouze jedna politická strana. Ostatní kandidátky jsou sdružení nezávislých vèetnì místních hasièù. Že by politické strany nemìly zájem o praktickou službu lidem a jde jim pouze o moc a slušné platy? Je zajímavé, že ani KSÈM s tak výrazným nárùstem volièù nemá zájem podílet se na praktickém veøejném životì. Ještì významnìjší než poèet kandidátek je to, že o post obecního zastupitele se bude ucházet pøes 30 osob. Z tìchto lidí musí být vybráno 7 zastupitelù, tzn. každý 5.! To už umožòuje slušný výbìr, a je tak dosti znaèný pøedpoklad, že se podaøí sestavit tým skuteènì z tìch lidí, kteøí mají vážný zájem pro obec nìco aktivnìji dìlat. I když sám jsem vlastnì pouze pøistìhovalcem (v Senožatech bydlíme „teprve“ 5 let), jsem moc rád, že nás vítr zavál právì do této vesnièky, která skýtá takový potenciál ve svých obyvatelích. Pøeji nám všem, a k volbì nového zastupitelstva pøistupujeme skuteènì zodpovìdnì a dáme hlas tìm, kteøí obec v pøíštích ètyøech letech povedou k dalšímu rozvoji! Vít Skála

Strana 9

Dne 9. 8. ve veèerních hodinách vzplála po úderu bleskem støecha hospodáøské budovy. Zejména v dùsledku brzkého zásahu hasièù, jejichž øady byly doplnìny i lidmi, kteøí nejsou èleny zdejšího hasièského sboru, bylo zamezeno rozšíøení požáru i na další budovy, a tím byl uchránìn další majetek. K zásahu byly povolány i další ètyøi jednotky, které už naštìstí nemìly mnoho práce a postaraly se hlavnì o technické zázemí a koneèné urovnání situace. Dìkujeme za vèasný zásah senožatským hasièùm a všem, kdo se podíleli na likvidaci požáru. Svobodovi

ICM Informaèní centrum pro mládež PELHØIMOV Od 1.6.2002 jsme zaèali provozovat Informaèní centrum pro mládež v Pelhøimovì. Rádi bychom poskytovali aktuální informace i o Vašem mìstì èi obci a také o dìní a rùzných akcích v nich. Materiály, prosím, zasílejte na adresu: ICM PELHØIMOV Tøída Legií 1115 393 01 Pelhøimov Za ICM Pelhøimov Daniela Havlíèková

Upozornìní vlastníkùm èi uživatelùm pozemkù Žádáme vlastníky a uživatele pozemkù o odstranìní nebo okleštìní stromoví a jiných porostù, ohrožujících bezpeèný a spolehlivý provoz elektrického distribuèního zaøízení. Odstranìní a okleštìní døevin, prosíme, proveïte v termínu do 15. listopadu 2002.

Rozkvetlé Senožaty

Jihoèeská energetika, a.s.

Strana 10

SENOŽATSKÉ NOVINY

IV/6

IV/6

Z historie želivského kláštera a kostela Narození Panny Marie

Pokraèování ze str. 5

dvojici 44 m vysokých hranolových kostelních vìží Narození Panny Marie. Když pak stojíme pøed kostelem, jenž je zároveò farním chrámem želivské farnosti, vidíme, ze vìže v prùèelí svírají polygonální arkádovou pøedsíòku, oblíbený stavební prvek architekta Santiniho. Za ní pokraèující fasádu ukonèuje trojúhelníkový štít, na vrcholu s gotizující monstrancí z tepaného železa, atributem sv. Norberta a výmluvným svìdkem eucharistické úcty premonstrátù. Pøi vstupu do kostela se nám objeví pohled na trojlodní halu s emporami. Santini zde využil dispozice chrámové stavby a usiloval o centralizaci prostoru, èemuž pìknì napomáhá štuková žebrová klenba z kroužených hvìzdic i visuté svorníky v arkádách. Délka hlavní lodi èiní 30 metrù, presbytáø mìøí 20 m na délku a 8 m na šíøku, trojlodí pak je široké 22 m. Hlavní loï je vysoká 20 m, boèní lodì 19 m a presbytáø 18 m. Vnitøní zaøízení kostela pochází vìtšinou z 1. pol. 18. stol., kdy bylo poøízeno od opatù Jeronýma Hlíny, Daniela Schindlera a Arnošta Morávka po velkém požáru roku 1712. Nìkteré nepøíliš štastné úpravy pak pocházejí z konce minulého a poèátku tohoto století. Z pùvodní freskové výzdoby kostela zùstalo jen 8 fresek na pilíøích obou empor, pøedstavujících sv. evangelisty Matouše, Marka. Lukáše a Jana a ètyøi velké západní

církevní uèitele Augustina, Ambrože, Jeronýma a Øehoøe Velikého. Jsou pravdìpodobnì dílem Jana Kaliny, rodáka z nedaleké Sedlice (nar. 1684). Santiniho architektura se snaží prostor chrámu scelit, jak již bylo øeèeno. Svatý Norbert se narodil kolem roku 1080 v oblasti Xanten ve Westfálsku. K víøe se obrátil náhle asi tak jako sv. Pavel. Jako mladý kanovník žil ve velkém pøepychu na královském dvoøe. Znenadání zmìnil svùj život a rozdal svùj majetek chudým. Na knìze byl vysvìcen v katedrále v Kolínì nad Rýnem. Procestoval èást Francie (dnešní Belgie) a èást Nìmecka.. O vánoèní noci roku 1121 Norbert a jeho druhové složili øeholní sliby v chrámu zasvìceném P. Marii a sv. Janu Køtiteli: takto se zrodil øád „øeholních kanovníkù v Prémontré“. Po cestì do Itálie, pøi které doprovázel papeže Innocence II. do Øíma, Norbert vážnì onemocnìl. Dne 6. èervna 1134 zemøel v Magdeburgu. Vzápìtí zaèal být hluboce uctíván od všeho lidu. Svatoøeèen byl až v roce 1582. V 17. století byly jeho ostatky pøeneseny do premonstrátského opatství na Strahovì. Motto jeho druhù výstižnì vyjadøuje jeho horlivost a jeho prozøetelnost: „Ad omne bonum opus parati - Pøipraveni ke každému dobrému dílu“. (Jindøich Zdenìk Charouz, O.Praem.)

S

rpnovou trasu jsme na plá-novali na sobotu 11. V noci lilo jako z konve letošní srpen zatím zalévá dennì - ale ráno klid, d隝 si dal pauzu.

Bohoslužby v Želivì: Farní mše svatá: úterý a pátek, sobota: 18:00 hod. Nedìlní mše svatá: 10:30 hod. Nedìlní nešpory spojené s požehnáním: 18:00 hod. 30 min. pøed farní a nedìlní mší svatou a pøed nedìlními nešporami je spoleèná modlitba sv. rùžence a možnost pøistoupit ke svátosti smíøení.

Slavná želivská pou pøipadá letos na nedìli 8. záøí, bohoslužby:

07:30 h Mše svatá. Celebruje P. Mgr. Augustín Ján Grambal, O.Praem., kaplan (e-mail:[email protected]) 09:00 h Mše svatá. Celebruje P. Mgr. Hroznata Pavel Adamec, O. Praem., poevor (e-mail:[email protected]) 10:30 h Slavnostní mše svatá. Celebruje P. Bronislav Ignác Kramár, O. Praem, opat (e-mail:[email protected]) 15:30 h Svátostné požehnání

Prohlídky kláštera a kostela: V letním období:

Pondìlí - sobota: 10:00 h a 15:00 h Nedìle: 15:00 h Èas prohlídky: 30 min. - 60 min.

Vstupné dobrovolné.

Prohlídky mimo stanovenou dobu (nad 15 osob, poutì, zájezdy, školní výlety) oznamte prosím na tel. èísle: 0367 - 581 193 nebo mailem na: [email protected]

V dobì bohoslužeb se v kostele neprovádí.

○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○ ○

Na pomoc obìtem povodní - dokonèení Hodnotu nedokážu pøesnì odhadnout, ale myslím, že pøedstavovala nìkolik desítek tisíc. Vím, že nìkteøí obèané se rozhodli pro pøíspìvek penìžní, který sami odeslali pøímo na úèty. Obecní úøad Senožaty a místní skupina ÈÈK Senožaty vám všem upøímnì dìkuje. Sebraný materiál a pomùcky byly peèlivì tøídìny, baleny a popsány, za což patøí velké podìkování dìvèatùm z Dìtského domova Senožaty Klárce Fialo-

vé, Adélce Vojtové a Janì Borové, pomáhala i Pavlínka Josková. Naložení a odvoz okamžitì po skonèení sbírky zajistil OÚ (p. Boháèek, MVDr. Pospíšil, L. Mareš, pomohli opìt chlapci z DD), dopravu poskytlo Senagro Senožaty (øidiè p. Sibal). Celá sbírka byla pøedána ÈÈK Pelhøimov, jistì dobøe posloužila a možná udìlala i radost. V minulosti bylo naším zvykem zveøejnit výsledky takovýchto akcí, v souèasné dobì to

nelze, protože naše vývìsní skøíòka ÈÈK byla znièena. Chci vìøit, že to nebyl zlý úmysl èi zámìr, proto se obracím na ty, kteøí to mají na svìdomí a oèekávám, že své poèínání napraví zhotovením skøíòky nové. A na závìr ještì jeden námìt k zamyšlení. Naše místní skupina ÈÈK má jen 10 èlenek (z toho 6 dùchodkyò). Svou èinnost zamìøuje na výchovu mladých zdravotníkù v naší ZŠ. Nastaneli situace, kdy je tøeba pomoci, neváháme. Organizace ÈÈK by v naší obci nemìla zaniknout. Pøi

této sbírce jsme získaly novou èlenku. Nemìl by nìkdo z vás chu pøidat se k nám a prospìt dobré vìci? Vítáni budou i jen pøispívající èlenové. Vᚠpøíspìvek by vytváøel prostøedky na humanitární pomoc tìm, kdo ji právì nejvíc potøebují. V pøípadì kladného rozhodnutí se obracejte na mne, nebo na naši pokladní paní Marii Nevosádovou, uèitelku ZŠ. Ludmila Josková, pøedsedkynì MS ÈÈK Senožaty

Pøed prodejnu Orient nás pøišlo šestnáct- pí Uzlová a mladí Uzlovi, pí Josková, pí Davidová A., pí Davidová Z., pí Marešová, pí Durasová, pí Kelíšková s dcerou Ditou, pí Zábìhlíková, pí Burdová s dcerami Ivou a Magdalenkou a jejich kamarádkou P.Soulkovou a já.

SENOŽATSKÉ NOVINY

Strana 11

Turisté opìt na Želivsku

až odpoledne. Ale Želiv máme blízko, nìkdy pøíštì to napravíme. V poklidném tempu se došlo skoro až k hotelu Kocanda, hned za mostem se zatáèelo doprava-smìr Temechov. Temechovský dvùr pùsobil dojmem opuštìnosti. Tady se zmìnil trochu plán, nezamíøili jsme k místu zvaném „U Maliny,“ ale úzkou asfaltkou na silnici Želiv-Køelovice. Po krátkém stoupání se ze silnice uhnulo doprava, podíváme se, kde bydleli Vávrovi, cha- Na cestì... lupa by mìla stát, bývala tam šlo, sváèa pry腓Jediný muž výpravy - Mirek Uzel ml. - vyrazil vpøed a potom se jen ozvalo: „Vidim chalupu.“ Následný štìkot psù nás utvrdil v tom, že platí - kdo hledá, najde. Od zasvìcených se nám dostalo nìkolika patøièných informací a pozvolna se zamíøilo ke stavení Øemínkových. Ty ženy, které tady byly s námi poprvé, byly mile pøekvapeny a to ještì nevidìly celou tu krásu v dobì kvìtu. Takže musíme trasu zopakovat, až budou kytièky pøedvádìt jarní èi letvelká louka…O nìkolik minut ní modely… pozdìji se ozývaly vìty jako: Z Poøíèí jsme vystoupali „Tady to nebude. Vždy támhle cestou nad ves, chvilku pozoty støechy snad už jsou Boro- rovali okolní krajinu - byla celviny, musíme zpátky.“ „ Tak já kem solidní viditelnost - a vynevim, je to tady nìjak zarost- dali se do Borovin. lý, nemùžu to poznat.“ „Že by Z Borovin pøišla nejménì tu chalupu zbourali?“ „Musí- pøíjemná èást cesty-po silnici. me dolu.“ „Tady je taky nìja- Teplo, dusno, ale foukal aleská cesta. Tøeba to je už ta pra- poò vítr. A pøedevším-jak se vá.“ „Koukejte jí najít, pití do- stále klevetilo, jak se vstøebá-

V 8:00 celá skupina zamíøila na Tukleky. Od mlýna pøišel mokrý terén, po dešti se nebylo èemu divit, kolem koryta øeky byly z obou stran stopy po nedávné vodì, která tady øádila./ Tou dobou nikdo z nás netušil, jak dramaticky se ještì zmìní situace na nìkterých tocích v následujících deštivých hodinách u nás doma i za hranicemi./ V Poøíèí jsme prohlíželi pìknì upravená stavení, „kontrolovali,“ co je od poslední naší návštìvy nového, a pak se vydali pøes mùstek na bolechovskou stranu a po silnici do Želiva. Kolem 10:00 už jsme sedìli na lavièkách „U Klášterní brány“a spokojenì pojídali zásoby èi zakoupené mlsky, nechybìlo ani kafíèko. O nìco pozdìji jsme zalitovali, že nám o nìkolik minut utekla prohlídka kostela, další se konala Posezení „U klášterní brány“

valy informace všeho druhu, cesta ubíhala rychle. Mimochodem. - na dnešní trase se probíraly dost dovolené na rùzných místech naší republiky i v cizinì - Krkonoše, Šumava, Novohradsko, Tatry, Paøíž, Tunisko - ubytování, ceny, jídlo, nákupy, domorodci, poèasí, zážitky… Najednou po pravé stranì „hacienda“ Beranových, neklamné to znamení, že jsme vlastnì už doma. Pí Kelíšková s Ditou a pí Josková to vzaly k Vršku, pod družstvem se odpojili Uzlovi, u Maleèkových Iva s Petrou a já. Pí Zábìhlíková nám odbìhla už v Køelovicích a musím pochválit malou Magdalenku. Zùstala sice s mamkou pozadu, osmileté nožky nechtìly ke konci už poslouchat, ale došla jako ostatní. Vìøíme, že ji - ani Ivu a Petru - trasa neodradila a že se z nich stanou zdatné turistky.

14.záøí bychom se mìli vydat smìrem na Nové Mìsto na Moravì - mladí Uzlovci nás chtìjí protáhnout tamìjším krajem. Irena Strnadová Oprava textu „Žijí mezi námi: Vypráví pan Ladislav Pohan“ (SN, srpen 2002). Za sázení stromkù dostávali bratøi Pohanovi 7,- Kè dennì, nikoli 7,- Kè za stromek. Omlouvám se. I. Strnadová

Strana 12

SENOŽATSKÉ NOVINY

Škola??? K èemu??? „Ty prázdniny zase rychle utekly a to jsem nestihnul skoro nic z toho, co jsem si naplánoval. “Taková povzdechnutí mùžeme v poslední dobì zaslechnout na každém rohu. To si jenom posmutnìlí žáèci a studenti užívají posledních dnù své svobody a volna, než opìt zasednou do školních lavic. A právì v tomto období se vìtšina z nich sama sebe ptá: “Na co nám ta škola vlastnì je?“ Ovšem málokterý z žákù se snaží dopátrat k odpovìdi. Snad je to tím, že zdánlivì jednoduchá odpovìï obsahuje mnoho neèekaných závìrù. Odpovìï žáka po pokažené písemce èi nevydaøeném vysvìdèení je vìtšinou unáhlená a obsahuje nìco v tom smyslu ,že škola je nám vlastnì na nic. A obvykle to ještì doplní výrokem: “Neuè se, život tì nauèí.“ Ale copak právì škola není dùležitou souèástí zmiòovaného života? Je tøeba si uvìdomit, že škola není jen šedivá, neesteticky vypadající budova plná pøísných a nekompromisních uèitelù. S pojmem škola je úzce spjato mládí, slzy štìstí i smutku, smích na chodbách, hluk ve tøídách a to vše je provonìno pocitem, že právì nám patøí svìt. Pro mnoho lidí je dnes škola samozøejmostí, a tedy ani základní vzdìlání nepovažují za nic výjimeèného. Je možné uvìøit tomu, že existují lidé, kteøí možnost studovat považují za skvìlý dar souèasné doby? Samozøejmì, tací lidé jsou a patøí k nim pøedevším generace našich pradìdù a prababièek. Co pro nì znamenala škola? Jejich život z velké èásti tvoøila úmorná práce na poli a starost o domácnost a hospodáøství, èemuž se mnohdy dávalo pøednost pøed pravidelnými návštìvami školy. Ne z vlastní vùle, ale z nutnosti. Èím pro nì bylo vzdìlání nedostupnìjší, tím více po nìm toužili. Možná tušili, že neznalost pravopisu a mezery ve vìdomostech jim v budoucnosti mohou èinit problémy. Možná to bylo z mnohem

prostšího dùvodu…Ve škole se dozvídali zajímavosti ze svìta, seznamovali se s cizími krajinami a jejich historií. Èasy se mìní a s nimi i pohled na školu. Kamna v malé útulné místnùstce nahradily studené radiátory a málokterý ze studentù dnes pøi získávání informací z vlastní vùle využije poznatkù a zkušeností profesorù. Namísto toho zajde do knihovny nebo se pøipojí na internet a díky vyspìlé technice mùže bez problémù èerpat informace. I tyto skuteènosti pøispívají k tomu, že škola v oèích žákù ztrácí svoje postavení, které jí odjakživa patøilo. Ale i pøes všechny zmìny je škola stále nenahraditelnou souèástí života. Na poèátku do školních lavic usednou nezkušené šestileté dìti a po nìkolika rocích škola utvoøí z tìchto dìtí vzdìlané lidi s pøedpoklady pro úspìšné zapojení do spoleènosti. Jestli se èlovìk v životì výraznìji prosadí, záleží jen na nìm samém. Škola mu poskytne pøíležitost vzdìlávat se a je jen na nìm, do jaké míry této možnosti využije. Pro nìkoho mùže škola znamenat nepøíjemnou povinnost, které se nedá vyhnout. Ve skuteènosti je ale škola místem, kde poznáváme mnoho nového, uzavíráme celoživotní pøátelství, poznáváme význam slov jako napøíklad ctižádost, zodpovìdnost, pocit nedocenìnosti. Jednoduše øeèeno, škola nám pomalu odhaluje nástrahy souèasného svìta a pomáhá mladým lidem plynulým krokem vstoupit do života. Je tedy jakýmsi mostem mezi naivní pøedstavou o životì a životem skuteèným. Tento most je postaven z otázek a zkoušek, kterými si každý musí projít i pøesto, že nìkteré vypadají nepøekonatelnì. Každému škola nìco dává a kromì vzdìlání je to i pøátelství, zkušenosti a nezapomenutelné vzpomínky. Helena Krupková

IV/6

N a ø í z e n í

Okresního úøadu Pelhøimov è. 1/2001 o zámìru zadat zpracování lesních hospodáøských osnov. Okresní úøad Pelhøimov rozhodl dne 24.6.2002 v souladu s ustanovením § 6 odst. 1 zákona è. 147/2000 Sb., o okresních úøadech, úpravì jejich pùsobnosti a o nìkterých dalších opatøeních s tím souvisejících, v platném znìní a v souladu s ust. § 25 odst. 1 a 2 zákona a § 13 odst. 1 a 3 vyhlášky ministerstva zemìdìlství è. 84/1996 Sb., o lesním hospodáøském plánování vydat toto naøízení. Okresní úøad Pelhøimov vyhlašuje zámìr zadat zpracování lesních hospodáøských osnov pro katastrální území:… m. j. Neèice, Senožaty, Tukleky… Osnovy pro zaøizovací obvod Pelhøimov budou zpracovány na dobu 10 let s dobou platnosti od 1. 1. 2004 do 31. 12. 2013. Vlastníci lesních pozemkù z uvedeného území mohou podat u zadavatele podnìty a požadavky k navržení hospodáøských opatøení na svém majetku, a to osobnì nebo prostøednictvím svého odborného hospodáøe. Termín pro uplatnìní tìchto podnìtù a požadavkù je stanoven do 30. 9. 2002 Osnovy budou vypracovány bezplatnì pro všechny právnické a fyzické osoby, které jsou vlastníky lesù o výmìøe menší než 50 ha. V uvedeném termínu oznámí vlastníci lesù o výmìøe menší než 50 ha skuteènost, že pro své lesy zadali zpracování lesního hospodáøského plánu. Toto naøízení nabývá úèinnosti dne 15. èervence 2002 a platí do dne 30.záøí 2002. Mgr. Naïa Marešová v.r. zástupce pøednosty Okresního úøadu Pelhøimov Pøeèíslování telefonní sítì Ve dnech 21. 9. a 22. 9. 2002 plánuje Èeský Telecom plošné pøeèíslování telefonní sítì. Èísla platná po tomto pøeèíslování: Obecní úøad Senožaty 565 582 124 565 582 148 Mateøská škola Senožaty 565 582 146 Základní škola Senožaty 565 582 153

Stanovení minimálního poètu èlenù okrskové volební komise v Senožatech. Podle § 15 písm. d) zákona è. 491/2002 Sb., o volbách do zastupitelstev obcí a o zmìnì nìkterých zákonù, stanovuje starosta obce Senožaty pøihlédnutím k poètu volièù ve volebním okrsku minimální poèet èlenù okrskové volební komise pro volby do zastupitelstva obce, které se uskuteèní ve dnech 1. a 2. listopadu 2002. Volební komisi bude tvoøit šest èlenù.

IV/6

SENOŽATSKÉ NOVINY

Ze senožatské kroniky Èp. 147 Držitelem je Jan Chvalkovský, domkáø, narozen r. 1870. Ke zdìnému stavení patøí 10 mìr pozemkù. Jméno „po doškách“ neuvedeno. Èp. 148 Držitelem je Josef Šiman, truhláø, narozen r. 1855. Bez pozemkù, jméno „po doškách“ neuvedeno. Èp. 149 Držitelem je Antonín Bouda, truhláø, narozen r. 1894. Ke zdìnému stavení patøí 13 mìr pozemkù. Øíká se tu „U Fárù.“ Èp. 150 Držitelem je Jan Turek, domkáø, narozen r. 1872. Ke zdìnému stavení patøí 16 mìr pozemkù, jméno „po doškách“ neuvedeno. Èp. 151 Držitelem je Jan Pohan, obchodník, narozen r. 1867. Ke zdìnému stavení patøí 12 mìr pozemkù. Jméno „po doškách“ neuvedeno. Èp. 152 Držitekem je Antonín Smíšovský, pokrývaè, narozen r. 1913. Ke zdìnému stavení nepatøí pozemky. Jméno „po doškách“ neuvedeno. Èp. 153 Držitelem je František Hrobský, domkáø, narozen r. 1881. Ke zdìnému stavení patøí 12 mìr pozemkù. Èp. 154 Držitelem je Rudolf Pøíhoda, domkáø, narozen r. 1873. Ke zdìnému stavení patøí 14 mìr pozemkù. Jméno „po doškách“ neuvedeno. Èp. 155 Držitelem je Alois Boháèek, domkáø, narozen r.1870. Ke zdìnému stavení patøí 6 mìr pozemkù. Jméno „po doškách“ neuvedeno. Pokraèování pøíštì /str/

Voda - dok. ze str. 1 Nepochopitelné chování zlodìjù je jednou z nejsmutnìjších okolností, které pohromu provázely. Obdivuji motivaci, s kterou se lidé vrací zpìt do svých domovù a budují to, co jim voda vzala. Moc bych jim pøála, aby získali ztracenou chu do života, aby znovu vstali a vzepøeli se nepøízni osudu. Eva Nìmeèková

Program Rallye Pacov Trophy 6. záøí 2002

8:00 - 14:00 Pøejímky v areálu IBC Pacov ( servisní zóna ) 15:00 Rozprava s jezdci 18:00 Odjezd do UP (uzavøené parkovištì) na námìstí do Pacova 20:00 Start do I. etapy soutìže z námìstí v Pacovì (4 noèní RZ!) 23:00 Dojezd poslední posádky na námìstí do Pacova

7. záøí 2002

7:00 Odjezd do UP (uzavøené parkovištì) na námìstí do Pacova 8:00 Start první posádky do II. etapy z námìstí v Pacovì (4 denní RZ) 10:00 Start první posádky do III. etapy z námìstí v Pacovì (4 denní RZ) 12:00 - 13:00 Servisní pøestávka, obìd 13:00 Start první posádky do IV. etapy z námìstí v Pacovì (4 denní RZ ) Trasa Košetice - Senožaty 16:00 - 17:30 Dojezd vozù do cíle na námìstí do Pacova 18:30 Kulturní program ve spoleèenské místnosti v autokempu Jizbice pod Blaníkem 19:00 Vyvìšení výsledkù v autokempu Jizbice pod Blaníkem 20:00 Slavnostní vyhlášení vítìzù ve spoleèenské místnosti v autokempu Jizbice pod Blaníkem Tra soutìže: celková délka je 380 km, z toho cca 160 km RZ (40 km v noci a 120 km ve dne). Povrch trati: asfalt 90%, 10% šotolina. V každé obci obèerstvení pro diváky. Možnost zakoupení programu rallye (i na okolních èerpacích stanicích).

V dobì konání rallye v pátek 6. 9. od 19 do 22 h v sobotu 7. 9. od 7 do 10:30 h a od 12 do 16:30 h budou uzavøeny silnice: Košetice - Onšov Onšov - Tìškovice Tìškovice - Syrov Syrov - Senožaty Vedení MONTE Pacov Motorsport dìkuje všem spoluobèanùm za pochopení a trpìlivost, které vyžaduje toto omezení. PO UZAVØENÍ TRATÌ NEVSTUPUJTE DO VYZNAÈENÉ ZÁVODNÍ DRÁHY!! NEVSTUPUJTE DO ZAKÁZANÝCH PROSTORÙ!! DBEJTE POKYNÙ POØADATELÙ NENIÈTE ÚRODU CHRAÒTE PØÍRODU NEODHAZUJTE ODPADKY ZDRŽUJTE SE NA VYHRAZENÝCH MÍSTECH PRO DIVÁKY DIVÁCKÉ ZÓNY ( DZ ), ABY NEDOŠLO K OHROŽENÍ ZDRAVÍ VAŠEHO I ZDRAVÍ ZÁVODNÍCH POSÁDEK!! DBEJTE ZEJMÉNA NA BEZPEÈNOST DÌTÍ!!

Strana 13

Blahopøejeme k životnímu jubileu: 85 let Šafránková Marie,

Senožaty 63 *28. 9. 1917

75 let Nevosád Václav,

Senožaty 34 *13. 9. 1927

65 let Hnátová Kvìta,

Senožaty 17 *14. 9. 1937

Ing. Miroslav Uzel,

Senožaty 22 *20. 9. 1937

55 let Kotrbová Vìra,

Senožaty 212 *4. 9. 1947

50 let Pøíhodová Jaroslava,

Senožaty 154 *11. 9. 1952

BLAHOPØEJEME K NAROZENÍ DÍTÌTE: 14. 8. 2002 LukᚠBurda, Senožaty 102 rodièe: Romana Miloslav

a

Obecní úøad poøádá

finanèní sbírku na pomoc oblastem postiženým povodní.

NEDOVOLTE SVÝM DOMÁCÍM „MAZLÍÈKÙM“ A DALŠÍM DOMÁCÍM ZVÍØATÙM POBÍHAT V BLÍZKOSTI TRATÌ. NEPARKUJTE NA MÍSTECH BRÁNÍCÍCH V PRÙJEZDU SANITNÍCH A HASIÈSKÝCH VOZÙ!

Sbírka bude probíhat na obecním úøadì ve dnech 5. - 11. záøí 2002 v pracovní dny od 7 do 15 hodin.

NEZAPOMEÒTE, ŽE RALLYE SLEDUJETE NA VLASTNÍ NEBEZPEÈÍ !!

Vybraný finanèní obnos bude vìnován konkrétní obci.

SENOŽATSKÉ NOVINY

Strana 14

SPORT Volejbal v Senožatech

V sobotu 17. 8. 2002 odpoledne se uskuteènilo rodinné setkání volejbalistù. Poèasí nám vyšlo, nikoho nerozházelo pár spadlých dešových kapek ani zamraèená obloha. Všichni jsme byli rádi, že mùžeme zùstat a hrát venku. To vše uvítaly hlavnì nejmenší dìti, kterých bylo opravdu hodnì. Všech patnáct dìtí se øádnì vydovádìlo. Pøes jejich velmi nízký vìk si hezky hrály. Klouzaly se na lavièkách, hrály si s míèem, jezdily na kole, bìhaly a sledovaly napjatá utkání svých rodièù. Dospìláci se nenechali zahanbit! Smíšená družstva uvítaly hlavnì ženy, které zde mìly 100% úèast. Hráli i ti, kdo se tomuto sportu pøíliš nevìnují, a to až do setmìní. Peèená kuøata a další obèerstvení pøíjemnì zakonèila hezky strávené odpoledne rodièù s dìtmi. Zdeòka Kampová

S fotbálkem až k Atlantiku

Zaèátkem prázdnin se nás sedm dìtí z Dìtského domova v Senožatech s dalšími 14 dìtmi z Dìtského domova Domino v Plzni a z Jablonného v Podještìdí zúèastnilo zájezdu za fotbalem v Saint Sebastien ve Francii, který probìhl pod patronací Evropské unie. Úèastnilo se jej osm týmù z dìtských domovù. Klání to bylo veliké. Byla v nás malá dušièka, obzvl᚝ když jsme poznali sesta-

vu èerných fotbalistù z Kamerunu, to byli už opravdu chlapi. Strach z nás ale pomalu opadal s odehranými zápasy za patøièného povzbuzování našich pøátel z Èech i Francie.

Èernoši umí výbornì hrát a byli to i správní kamarádi, o pøestávkách nás uèili ty pravé finty a ani jsme nemuseli mluvit francouzsky, rozumìli jsme si i tak, nebo pomohl tlumoèník. Z osmi týmù jsme nakonec skonèili na pátém místì, ale mìli jsme i nejnižší vìkový prùmìr. Však také Pepa Piskura dostal krásný pohár pro nejmladšího úèastníka - je mu teprve devìt let, ale už dost umí. Pøátelé z Francie se o nás opravdu starali. Ukázali nám historický Nantes, kde jsme byli ubytováni. Navštívili jsme místní lodní muzeum, které je umístìno na váleèné lodi. Naše oèi byly opravdu navrch hlavy. Také jsme si prohlédli soliska v Guerende, ochutnali jsme vinný mošt v malém vinném sklípku. Pár otužilcù se vykoupalo v Atlantiku, ale poèasí bylo to jediné, co nám nepøálo. Týden ubìhl jako voda, den byl pro nás krátký, i když slunce zacházelo až v 11 hodin veèer. Pøi zpáteèní cestì nám øidièi autobusu umožnili vidìt známá místa noèní Paøíže. Osvìtlená Eiffelovka se zdála

být skoro jako zlatá. Zùstává nám plno zážitkù a vzpomínek. Mnoho kamarádù jsme novì získali šestnáct set kilometrù odtud a poznali jsme, že dobøí lidé se najdou všude. ICOM Jihlava nám poskytl zadarmo autobus - jinak bychom prý na to nemìli peníze. A také bezvadné øidièe, kteøí si umìli se vším poradit. Byli jako trenéøi, prùvodci i kamarádi. Musím také øíci, že za celou dobu jsme nestaèili ani nijak moc zlobit. Bylo totiž poøád co dìlat a na co se koukat. Snad se nìco podobného podaøí i pøíští rok. LukᚠKarša

Kopaná odstartovala

Fotbalové soutìže odstartovaly na okrese Pelhøimov o víkendu 17.-18.8. Ještì pøed tím se naše mužské družstvo pøedstavilo ve dvou pøátelských akcích. První byl turnaj v Žirovì, kam odcestovala kombinace A a B družstva. V kvalifikaci naši podlehli ambicióznímu týmu z Horní Cerekve 4:1, když nᚠjediný gól zaøídil po utìšené støele V.Janù. V souboji o tøetí pøíèku si nᚠcelek bez problémù poradil s neškodnými Komorovicemi v pomìru 3:0. Ve druhém poloèase se v brance blýsknul jinak útoèník J.Mareš. Druhou pøípravnou akcí byl zápas s rezervou Humpolce. Zápas byl dlouho vyrovnaný, ale nakonec naši utrpìli porážku 5:2, když jeden gól jsme inkasovali z penalty a jeden jsme si uštìdøili do vlastní sítì. V soutìžním roèníku absolvovalo A družstvo zatím dvì kola, rezerva pouze jediné. Výsledky: Senožaty A - Støepina Žirov

IV/6

3:4 (1:2) Naši proti nováèkovi podali nesoustøedìný výkon a prohráli tak zcela po zásluze. Za stavu 2:2 navíc hosté pøišli o vylouèeného brankáøe.Pøesto dokázali vstøelit dvì branky, na které už naši odpovìï nenašli. Branky: Madìra, Svoboda, Mareš K. Sokol Vyskytná - Senožaty A 2:3 (1:2) I druhý nováèek soutìže vzdoroval celý zápas, ale tentokrát naši pozornìji bránili.Zápas až na výjimky probíhal na domácí polovinì.Jenže z velkého množství šancí jsme dokázali promìnit jen tøi. A tak Vyskytná držela zápas otevøený až do konce díky standardním situacím.Branky: Strnad 2,Mareš J. Senožaty B - Lukavec B 2:5 (1:0) Zápas dvou rozdílných poloèasù naši nepochopitelnì nezvládli. V první pùlce jsme mìli hned pìt stoprocentních šancí, ale poradit si naši støelci dokázali jen s jedinou. Druhý poloèas pøinesl herní úpadek z naší strany a hosté toho využili ke vstøelení ètyø gólù v rozmezí ètvrthodiny.Potom byl vylouèen V. Janù (tøi zápasy si nezahraje)a zápas se dohrával z povinnosti. Branky: V. Janù, Schwarz Ladislav Mareš CLEOPATRA MUSICAL s.r.o. uvádí pùvodní èeský muzikál

Kleopatra V divadle Broadway, Na Pøíkopì 31, Praha 1 Dopravu na pøedstavení dne 22. øíjna 2002 v 19 hodin zajišuje Obecní úøad v Senožatech. Vstupenky v cenì 595,- Kè (+ 55,- Kè na dopravu) jsou v prodeji na OÚ. Zajištìná místa jsou do 4. - 6. øady. Pøedstavení trvá 3 hodiny.

Vydává 12x roènì OÚ v Senožatech; red. rada: Hana Nìmeèková, Mgr. Irena Strnadová, graf. úprava: manželé Skálovi. Povoleno OkÚ Pelhøimov pod oznaèením: MK ÈR E 11396, tiskne OÚ v Senožatech nákladem 250 ks, cena: 5,- Kè Datum uzávìrky: vždy 20. pøedcházejícího mìsíce.