Zásady selektivních zásahů do populací srnce obecného Obsah Zásady selektivních zásahů do populací srnce obecného.......................................... 1 Obsah ..................................................................................................................... 1 Základní pravidla..................................................................................................... 1 Selektivní odlov: ...................................................................................................... 2 Odlov srnců I.věkové třídy ................................................................................... 3 Odlov srnců II.věkové třídy .................................................................................. 3 Odlov srnců III.věkové třídy ................................................................................. 3 Odlov srn a srnčat ............................................................................................... 4 Posuzování zdravotního stavu v honitbě:................................................................ 4 Paroží srnčí zvěře ................................................................................................... 6 Odhad věku ulovené srnčí zvěře:............................................................................ 6 Známé metody posuzování věku ulovené srnčí zvěře:........................................ 6 Vývoj a obrus chrupu........................................................................................... 6 Budenzenova metoda.......................................................................................... 7 Metoda Eidmannova............................................................................................ 7 Mitchellova metoda.............................................................................................. 7 Metoda Schumacherova...................................................................................... 8 Metoda Rajnikova................................................................................................ 8 Kostnatění kosterních součástí ........................................................................... 8 Kostnatění štítné chrupavky hrtanu ..................................................................... 8 Stručně uvedená platná pravidla:............................................................................ 8 Shrnutí: ................................................................................................................... 8 Přednostně lovit................................................................................................... 8 Nutno hájit: .......................................................................................................... 9
Základní pravidla Srnčí zvěř se chová obvykle v poměru 1:1. Z hlediska ekologického a genetického je tento poměr ideální. Poměr pohlaví ve prospěch samic je vhodné dodržovat pouze v lokalitách s vysokým rizikem ztrát srnčat. Podle věkových tříd se srnci dělí na: a) mladé – I. věková třída (1 až 2 roky) b) dospívající – II. věková třída (3 až 4 roky) c) dospělé – III. věková třída (5 let a starší) Zastoupení věkových tříd u srnců v optimálních podmínkách po rozpadu zimních tlup a po vytvoření nové populační struktury se doporučuje zastoupení v jednotlivých věkových třídách: - I. věková třída 45 %
- II. věková třída 35 % - III. věková třída 20% Toto procentuální vyjádření zastoupení věkových tříd v populaci je výsledkem autoregulačních procesů a teritoriality srnčí zvěře. Věková skladba populace má úzký vztah k danému životnímu prostředí a k sezónním změnám chování srnčí zvěře. V okrajových částech domovských okrsků, které poskytují průměrné nebo podprůměrné životní podmínky, mají většinou skladbu narušenou. V těchto okrajových zónách se většinou soustřeďuje mladá a slabá zvěř. Na věkovou skladbu populace má vliv celá řada faktorů, jako je životní prostředí, průběh zimního počasí, ale hlavně odstřel. Úprava věkové skladby je nutná pro udržení stability populační struktury žijící na daném území. U srn se k věkovému rozdělení nepřihlíží, protože z hlediska chovu není rozdíl mezi srnami tříletými a sedmiletými. Z tohoto důvodu stačí rozdělení: a) jedno až dvouleté b) starší Zastoupení věkových tříd u srn: - jedno až dvouleté 1/3 - starší 2/3 Snaha po soustavném zlepšování jakosti srnčí zvěře, hlavně pokud jde o parůžky, vede k tomu, že každý rok odstraňujeme z chovu nejhůře vyvinuté jedince. Tato činnost se nazývá průběrný odstřel a jde při ní o pozitivní výběr jedinců z hlediska potřeb chovu. Při posuzování chovné hodnoty srnce je nutné si v první řadě všímat jeho tělesného vývinu a vývinu paroží a oba tyto znaky vztahovat k věku posuzovaného jedince. Srnec má být v těle dobře vyspělý a silný, má mít dobře utvářenou kostru a silné pučnice schopné produkovat vysoké a silné paroží s dobrými výsadami. Průběrný zásah může být jen tehdy úspěšný, odstraní-li se včas nežádoucí jedinci. Je potřeba pohlížet k celkové kvalitě parožní srnců v příslušném roce, neboť kvalita srnčích parůžků v jednotlivých letech bývá rozdílná. Ovlivňují ji klimatické podmínky a výživné možnosti v době nasazování paroží a před ní. Značně se liší také kvalita srnčích parůžků v porovnání různých lokalit, na což je také nutno při posuzování kvality paroží brát zřetel. Při posuzování chovné hodnoty srnce se musí vycházet ze znalosti konstitučního typu dané populace. Přihlíží se tedy ke všem okolnostem (vývoj zimního počasí, úživnost honitby, klid, stres atd.), které mohou ovlivnit vývoj paroží.
Selektivní odlov: Při průběrném odstřelu se z chovu vyřazuje zvěř slabě vyvinutá, nemocná a k chovu nevhodná. Odstřel se zaměřuje na mladou zvěř obojího pohlaví. Při lovu je třeba uplatňovat poznatky o zdravotním stavu a struktuře populací, tělesném vývoji, paroží, významu výživy a odhadu věku živé zvěře. Odstřel zvěře se zahájí hned od počátku doby lovu, protože tehdy je v populaci nejlépe pozorovatelná diference přebarvování, z čehož se dá určit zdravotní stav a přibližný věk zvěře. Před přebarvováním zvěře se nechá podstatně lépe určit její fyzická a zdravotní kondice.
Realizaci lovu se musí zajistit nejenom početně, ale i podle časového plánu, který úzce souvisí s průběrným odstřelem. Nedá se považovat za kladný chovatelský zásah odstřel průběrného srnce až po říji, když se v dané sezoně uplatnil při reprodukci. Přírodní selekce srnčí zvěře prověřuje především fyzický, psychický a zdravotní stav. Tento výběr přežije pouze nejzdatnější zvěř, která je také trofejově velmi dobrá. Při hodnocení jedince nesmí zůstat jako ukazatel hodnoty pouze paroží. Fyzický stav zvěře se musí posuzovat komplexně, tedy se zaměřením na celou postavu.
Odlov srnců I.věkové třídy V první řadě je třeba odstranit z chovu srnce, kteří nasazují knoflíky, paličky nebo kuželíky na velmi slabých pučnicích. Nejnadějnější roční srnci na začátku doby odstřelu nemívají ještě ukončený růst paroží a nosí jej v lýčí. Paroží vytloukají většinou až koncem června. Paroží těchto ročků mívá tvar vysokých špiček, tvar vidláka nebo i šesteráka a bývá 15cm vysoké nebo i vyšší. Zpravidla vyrůstá na silných pučnicích. Menší nepravidelnosti v délce nebo ve tvaru či rozloze se neposuzují jako negativní znak, protože se později vyrovnávají. Při posuzování dvouletých srnců při průběrném odstřelu je velmi důležité určit jejich věk a bezpečně je odlišit jak od ročků tak od starších srnců. Nejhorší dvouletí srnci jsou většinou jenom špičáky nebo slabými vidláky (častěji se vyskytuje přední výsada) a jejich paroží nedosahuje ani do výše slech. Nejlépe založení dvouletí srnci jsou zpravidla šesteráky s parožím alespoň 20cm vysokým, mající většinou delší přední výsady. Výsady jsou často krátké a tupé. Častou závadou v chovu je přesun lovu pouze do kategorie paličkářů a na ostatní srnce se pak nedostává. Tento způsob odstřelu není správný, neboť srnci II. a III. věkové třídy nejsou postiženi selekcí a mohou dále rozšiřovat negativní základ konstitučně slabé populace. Odlov srnců II.věkové třídy V této věkové třídě by se měl průběrný odstřel pouze dokončovat. Odstraňují se srnci, kteří unikli silnému průběru v prvních dvou věkových stupních. Špatně založení dospívající srnci se parožím příliš neliší od špatně založených dvouletých srnců. Jejich paroží má o něco více hmoty a bývá o něco delší. Nejnadanější dospívající srnci mohou být již silnými šesteráky. Od nejsilnějších místních dospělých srnců se liší pouze tím, že paroží má méně hmoty, není tak bohatě perlené, má slabší růže a hmota je uložena v horních částech paroží.
Odlov srnců III.věkové třídy Tato třída je výsledkem celého chovu. Odstřel srnců v této věkové třídě by se měl provádět až po říji. Trofejový odstřel je zaměřen na získání hodnotných loveckých trofejí srnců, kteří jsou na vrcholu svých parožních možností. Jedná se tedy o trofeje těch nejsilnějších srnců, kteří se důsledně prováděným průběrným odstřelem pustili do této věkové třídy. Paroží nejsilnějších a nejlepších dospělých
srnců má být co nejdelší, má mít hodně hmoty dané objemem paroží, dlouhé výsady, vhodný tvar, bohaté perlení, pěknou barvu a dobré růže. Zralé, silné srnce lovíme v roce, kdy je úroveň nasazovaných trofejí všeobecně nadprůměrná. Dřívější lov šesteráků, než dosáhly vrcholu svých parožních možností, je možný pouze v případě změny zdravotního stavu nebo genetických závad ve tvaru paroží (špatný vývoj výsad, souběžnost lodyh – úzká rozloha, kratší lodyhy, něž je standart).
Odlov srn a srnčat U samičího pohlaví se z chovu odstraňují srny slabé, poraněné, nemocné nebo špatně vyvinuté. Dále se z chovu odstraňují srny soustavně pozdě kladoucí a neplodné (2-3 roky nevodily). V chovu se mají ponechávat srny silné ve zvěřině, které kladou pravidelně silná a nadějná srnčata. Podstatnou závadou lovu holé zvěře je jeho odkládání na listopad a prosinec, kdy nelze s jistotou posoudit genetickou hodnotu jednotlivých kusů holé zvěře, a proto tento způsob lovu nelze ani nazvat průběrným, ale náhodným. Lov srn a srnčat bude selektivním zásahem teprve tehdy, když bude prováděn v době, kdy lze nejlépe posoudit genetickou hodnotu jedince. V našich podmínkách je to září až polovina října. Srnčí zvěř je v tuto dobu sdružena v rodinných skupinách. Podle tělesného vývoje a momentální kondice se může snadněji rozhodnout, které srnče je podprůměrné a které nadprůměrné. Dobrou pomůckou pro určení a posouzení zdravotního stavu je podzimní přebarvování. Mladé kusy přebarvují dříve než starší. Objektivně lze posoudit zdravotní stav a genetická hodnota zvěře pouze v letním přebarvení. V zimním přebarvení se velice obtížně nebo vůbec neposoudí momentální kondice. Každý kus je zavalitější a charakteristické znaky starých a nemocných kusů jsou méně zřetelné. V optimálním časovém období (září,říjen) je nutné ulovit podstatnou část holé zvěře z plánu lovu (70 až 80 %). Při lovu srnčat se vyřazují v první etapě hlavně slabá, nadpočetná srnčata a ta, která vykazují změny zdravotního stavu. Optimální počet srnčat na jednu srnu je pouze jedno. Pokud má srna pouze jedno srnče, které je slabé, musí se ulovit srnče i srna, která je nositelkou špatného genetického základu. Není samozřejmě nutné redukovat každou dvojici srnčat (nebylo by to ani proveditelné), zvláště jsou-li obě srnčata silná. Dobrý srneček má již na podzim viditelnou načechranou srst v místech pučnic a koncem doby odstřelu jsou z bočního pohledu zřetelné i bulky. Dobrá srnečka může už koncem doby odstřelu dosáhnout zhruba velikosti slabé srnky. Rozeznání však většinou nečiní potíže. Hlava srnčete zůstává přes celou zimu výrazně kratší, s kulatým čelem. Srnčata také nejdříve přebarvují a i před zimním přebarvováním je jejich srst, která přerostla strakatý kabátek, hnědavějšího odstínu, než je ostře rezavá srst mladších kusů. Velice důležité je plnění početního plánu lovu holé zvěře. Nedržení plánu lovu holé zvěře je hrubá chovatelská chyba. Zhoršuje se tak kvalita populace tím, že se z chovu nevyřadí veškerá podprůměrná zvěř, která se v příští sezoně podílí na reprodukci. Dále se zhoršuje poměr pohlaví ve prospěch srn a do jisté míry se narušuje ideální věková skladba stavů srn v honitbě.
Posuzování zdravotního stavu v honitbě:
Velmi cenné informace poskytne chování zvěře, chůze, běh, způsob potravy, reakce na druhou zvěř, na jiný druh zvěře, na predátory a na člověka. V první řadě je nutné všímat si vzhledu, to znamená stavu osrstění, zbarvení a postupu přebarvování. Dále pak kondice, to je výživného stavu, držení hlavy a krku, velikost břicha a tvaru hřbetní linie. Důležitým aspektem je vývoj parůžků, vytloukání a jejich tvar. Co nás může upozornit na změnu zdravotního stavu srnčí zvěře v honitbě: - světlejší zbarvení (plavý odstín) zvěře prozrazuje pravděpodobnost onemocnění způsobené vnitřními parazity, zvláště motoličnost (tento jev je možné pozorovat zejména od června do září), - pozdní přebarvování, prodloužený interval výměny srsti může způsobit řada onemocnění (je možné pozorovat od května do července a od září do konce října), - naježená a matná srst ve hřbetní části je známkou onemocnění podkožní střečkovitostí nebo tasemnicí (je možné pozorovat od prosince do května), - olysání běhů, hlavy a krku způsobuje především prašivina (je možné pozorovat zvláště v letním období), - potřísnění obřitku a zadní části běhů průjmem – tento stav můžou způsobit zažívací potíže v jarním období, ale také otravy a střevní parazité, - nápadná vyhublost vždy upozorňuje na onemocnění nebo poruchy zažívací trubice (je možné pozorovat celoročně, zvláště pak na jaře), - zvětšený objem břicha může způsobit větší příjem řepky nebo pšenice (je možné pozorovat od prosince do března), - postoj s krkem šikmo svěšeným dolů vystihuje většinou vážné onemocnění, jen výjimečně projev vysokého stáří. Tento jev je doprovázen vyklenutou hřbetní linií (nahrbení, kdežto u starých kusů je to prohnutí), - pozdní vývoj parůžků se musí pozorovat ve vztahu k věku, vývoji počasí a době zvlášť pozorně a vždy ho považovat za jeden z aspektů. Opoždění vývoje parůžků může být ovlivněno vysokým stářím, nemocemi většinou parazitárního původu (plicní a střevní červivostí, motoličností) nebo nedostatkem výživy. Tato onemocnění ovlivní jednak pozdní vytloukání parůžků a špatnou mineralizaci (tupé a tmavé konce lodyh), - pozor na omrzlé paroží, které není kvalifikováno jako nemoc, kroucení lodyh a výsad, zasychání lýčí na parůžkách, lámavost parůžků, - podle chůze a běhu (kulhání, obtížnost, nekoordinovanost pohybů) se může pozorovat zejména poranění končetin nebo celkovou změnu zdravotního stavu, - obtížný příjem potravy, vyhýbání se oblíbené potravě, vyhledávání netypické potravy (třeba suchého bukového listí, požírání kamení apod.), nadměrný příjem soli či vody, to vše svědčí o změnách zdravotního stavu, - těžké dýchání, kašlání nebo frkání, svědčí buď o přítomnosti plicních červů nebo nosohltanových střečků, - časté pohazování hlavou může ovlivnit larva střečka, která se dostala do mozku, ale také tasemnice vrtohlavá, - ztráta plachosti, nepřiměřená vnitrodruhová agresivita, agresivita k ostatní zvěři nebo i k lidem mohou signalizovat vzteklinu, při ztrátě plachosti otravu z krmiv, zvláště z řepky.
Paroží srnčí zvěře Růst srnčích parůžků je vyvolán a řízen hormonálními látkami produkovanými žlázami s vnitřní sekrecí. Růstové podněty vyprovokovává hormon somatotropin, který vzniká v předním laloku podvěsku mozkového (v hypofýze). Působí společně s pohlavním hormonem testosteronem, který je vytvářen v tkáni pohlavních žláz srnců. Pohlavní hormon se uplatňuje jednak jako brzdící složka, která vyvažuje působení somatotropinu, jednak jako složka, která ovlivňuje vlastní proces růstu. Srnčí paroží se skládá ze dvou lodyh kruhového až oválného průřezu, dělených zpravidla na přední, zadní a střední výsadu, nazývanou též vrcholem nebo koncem lodyhy. Lodyhy vyrůstají z pučnic umístěných na čelní kosti. Na základě lodyhy se vytváří věncovité rozšíření, tvořené zvlášť velkými perlami, které často srůstají. Toto rozšíření nazýváme růže. Perlení se vytváří také výše na lodyhách, hlavně na jejich vnitřních a zadních stranách. Ve spodních partiích lodyh jsou podélné rýhy, pozůstatky po hlavních výživných cestách v době růstu paroží. Vnitřní stavbou odpovídá paroží ostatním kostem. Srnčí paroží je bohaté formami a typy patří po této stránce k nejpestřejším. Podstatný a rozhodující vliv na tvar paroží má průběh a zakřivení lodyh, jejich rozloha a rovněž postavení a úhel pučnic. K nejobvyklejším formám patří parůžky, jejichž lodyhy se odspodu rozbíhají a v horní části běží zhruba rovnoběžně. Takové paroží se označuje jako košíkové. Velice častý je také vejčitý či věncovitý tvar. Lodyhy se zprvu rozbíhají a v horní části sbíhají. Méně žádoucí je paroží s rovnými lodyhami, ať rozbíhavými nebo jinými. Méně častá je pohárovitá, lyrovitá a zaškrcená forma. Na formu srnčího paroží má vliv postavení pučnic a vyživování parůžku během růstu. Chemické složení srnčího paroží se podobá chemickému složení parohu jelena. Skládá se ze 44 % organických látek a z 56 % anorganických látek. Anorganické látky jsou tvořeny z 48 % fosforečnanem vápenatým, z 2 % uhličitanem hořečnatým a 1 % jiných minerálních látek. Organické látky, do kterých jsou ukládány anorganické soli, jsou tvořeny převážně bílkovinnými sloučeninami.
Odhad věku ulovené srnčí zvěře: K vyhodnocení chovné kvality ulovených srnců a srn potřebujeme znát přibližný věk. Známé metody posuzování věku ulovené srnčí zvěře:
Vývoj a obrus chrupu Na chrupu se posuzuje především u mladších jedinců do jednoho roku celkový stav vývoje. Podle výměny nebo růstu určitých zubů se může přesně odhadnout věk na měsíce. Srnčeti ve věku čtyř měsíců vyrůstá první stolička M1, v šestém měsíci vyrůstá druhá stolička M2 a v 11. až 12. měsíci vyrůstá poslední stolička M3. V tuto dobu je dokončena výměna špičáků a tří předstoliček. Pozná se to podle toho, že
mléčný chrup má ve spodní čelisti třetí předstoličku trojdílnou a v trvalém chrupu dvojdílnou. Při posuzování věku podle obrusu se sleduje vizuálně celá řadu zubů ve spodní čelisti. Pokud nejsou rozdíly v obrusu mezi levou a pravou čelistí, pak se posuzuje levá čelist. V mládí je vnitřní strana vyšší a teprve ve stáří se rozdíl zmenšuje. Nevýhodou této jednoduché metody je, že obrus chrupu výrazně podléhá mnoha vlivům životního prostředí, a proto se tento rozdíl podílí na velké nepřesnosti odhadu. Pro tuto metodu sestavil Hell (1973) používanou tabulku. Současná metoda odhadu věku podle obrusu se zabývá hlavně stupněm obrusu na předstoličkách P3, P2 a stoličce M1. V poslední době se mnozí autoři zabývali zdokonalením této metody a zejména Aitken (1975) se zaměřil na hodnocení všech stoliček a na nich zániku lišt a mezer. Tuto metodu v našich podmínkách ověřili Koubek a Hrabě (1988). Pro mysliveckou praxi je velmi potřebné rozlišit věk ročního srnce, uloveného koncem září, a dvouletého uloveného v květnu. Při pohledu na první předstoličky je u ročních srnců výrazný rozdíl v bočním zbarvení. P1, P2, P3 jsou velmi světlé, M1 znatelně tmavší. M3 má pigmentové zbarvení nikoliv rovnoběžné s korunkou zubu, ale úhlopříčně nebo ještě mírně šikmé. Na M3 nejsou stopy obrusu nebo jen velmi neznatelné a dentin neprosvítá. P3 má mírně obroušenou sklovinu a dentin mírně prosvítá. P2 a P3 jsou většinou bez obrusu. U dvouletého srnce je P2 ubroušený a prosvítá dentin, P1 je zatím stále bez obrusu. M3 je už obroušený, prosvítá dentin, P1 je zatím stále bez obrusu. M3 je již obroušený, prosvítá dentin a boční zbarvení zubů je stejné intenzity jako u M1 a M2. Metoda obrusu zubů se doplňuje bočním pohledem na úhel řezáků. Řezáky se věkem zkracují a proto se zdá, že úhel se s věkem uzavírá směrem nahoru. Tato metoda je ovšem velice nepřesná. Budenzenova metoda uto metodu odhadu věku srnčí zvěře založil Budenz (1965) na obrusu třetího sloupku stoličky ve spodní čelisti M3. Podle Budenzena má obrus třetího sloupku stoličky M3 velmi úzký vztah k věku, a proto se dá s velkou přesností určit věk jedinců starších než čtyři roky. Výška M3 se od čtvrtého roku zmenšuje, a v šestém až sedmém roce mizí na tomto sloupku výchlipka. Tato metodika se dá považovat jako doplňující. Metoda Eidmannova Eidmann (1933) rozřezával u jelení zvěře řezáky a počítal v nich hnědé vrstevy centimu, které se v zubech každoročně usazují. U srnčí zvěře byla tato metoda několikrát odzkoušena , ale nepřinesla žádné pozitivní výsledky. Řezáky srnčí zvěře jsou pro výbrus příliš malé. Ke spočítaným vrstvám se připočítává jeden rok, který představuje vývoj řezáku. Mitchellova metoda Mitchell (1963) zlepšil metodu počítání vrstev dentinu tak, že odebíral z chrupu nejstarší zub M1, který rozřezával. Využití této metody je v praxi velice obtížné. Podle ověřování této metody Ashby a Henry (1979), Vach (1983) je tato metoda ovšem nejpřesnější.
Metoda Schumacherova Tato metoda se velmi dobře uplatnila pro upřesnění věku ve sporných případech ročních a dvouletých srnců, popř. tříletých srnců. Sleduje se osifikace chrupavčitého spojení klínové kosti. Roční srnec má chrupavčité spojení klínové kosti oboustranné, tříletý jednostranné a pětiletý srnec má spojení klínové kosti oboustranně zkostnatělé. Předpokládaná spolehlivost metody je maximálně do 3 až 4 let (do úplné osifikace). Metoda Rajnikova Byla ověřena v Maďarsku a všímá si kostnatění nosní přepážky. Tato přepážka s věkem kostnatí od kosti radličné směrem k nosním otvorům. U ročního srnce je přepážka chrupavčitá, ale ve dvou letech je z 2/10 zkostnatělá a každým rokem kostnatí přibližně o 1/10. V deseti letech bývá celá přepážka zkostnatělá. Využitelnost této metody je problematické, protože při preparaci se přepážka vylamuje. Kostnatění kosterních součástí Věkem srnčí zvěře kostnatí spona kosti stydké. Tento znak není k určení věku významný. Totéž platí o chrupavčitém srůstu hlavice kloubu dlouhých kostí, který osifikuje již ve druhém roce stáří. Kostnatění štítné chrupavky hrtanu Hrtan znatelný zvenčí má do třech měsíců života srnčete celou plochu chrupavčitou. S věkem chrupavka začíná kostnatět ve středu, potom na křídlech a ve vyšším věku je chrupavka celá zkostnatělá.
Stručně uvedená platná pravidla: 1) Vrcholnou trofej může srnec dosáhnout až ve III. věkové třídě. 2) Z tohoto důvodu je nutné mít trvale alespoň 1/4 těchto srnců. 3) Abychom tuto čtvrtinu mohli neustále doplňovat, musíme mít dostatečně početnou a kvalitní II. věkovou třídu. 4) Dospělých a dospívajících srnců, tj. II. a III. věkové třídy musíme mít 1/2 z celkového počtu srnců. 5) Protože v pořádně prošlechtěném stavu má být ve 3. roce převážná většina srnců šesteráky, musí být zhruba každý druhý srnec ve stavu šesterák. 6) Aby mohl být každý druhý srnec šesterák, nesmí být I. věková třída neúměrně početná.
Shrnutí: Přednostně lovit • Zřejmě churavé nebo těžce raněné kusy bez ohledu na paroží
• • • • • • • • • • • • •
Parukáře Jednoleté knoflíkáře druhého paroží Jednoleté srnce s nápadně netvárným parožím Dvouleté a starší špičáky nebo špičáky s nepatrnými náznaky výsad (škůdníci) Dvouleté a starší srnce s krátkými lodyhami o rozloze menši než 5cm Dvouleté a starší srnce s kozlovitými nebo vývrtkovými parůžky Tříleté a starší vidláky Třílete a starší srnce s nahoru sbíhavými parůžky, nebo s parůžky asi uprostřed kolínkovitě zaškrcenými Tříleté a starší srnce s nepatrnými výsadami Tříleté a starší srnce s nápadně nesouměrnými lodyhami (délka, posazení výsad) Srnce zpátečníky, pokud je dostatek mladých, dobře založených kusů Srnce se zlomenou pučnicí Srnce s vícelodyžným parožím, jednostranným nebo dvoustranným
Nutno hájit: • Raná a vyspělá srnčata s knoflíčky nebo zřetelnými pučnicemi • Jednoleté srnce, kteří ještě v červnu nebo červenci nevytloukají • Jednoleté vidláky nebo slabé šesteráky • Dvouleté a tříleté srnce s dlouhými, perlenými lodyhami a dlouhými výsadami • Srnce se zlomenou lodyhou nebo výsadou • Srnce se znetvořeným parožím po poranění nebo omrznutí v lýčí • Mladé srnce s troudovitými konci parůžků Průběrný odstřel je třeba dělat pečlivě a svědomitě. Známkou špatně provedeného odstřelu mohou být kusy padlé v zimě (pokud není příčinou uhnání pytlačícími psy nebo pronásledování běžkaři s následným zápalem plic). Výsledkem správných selektivních zásahů do populací srnčí zvěře, je její dobrá sociální struktura, vhodný početní stav zvěře v závislosti na úživnosti honitby, zdravá a silná zvěř.
Věková pyramida srnčí zvěře (šedě značená úprava věkových tříd odstřelem)
Citovaná a doporučená literatura:
Drmota, J., Kolář, Z., Zbořil, J., 2007: Srnčí zvěř v našich honitbách, Grada, Praha, 256 s. Forst, P., 1975: Myslivost. Státní zemědělské nakladatelství, Praha, 479 s. Hanzal, V., 1993: Myslivost v obrazech zoologie. Českomoravská myslivecká jednota, Praha, 102s. Rakušan, C., Wolf, R., Kolář, Z., 1998: Chov a lov zvěře. Myslivost, s.r.o, Praha, 198 s. Vach, M., 1993: Srnčí zvěř, Silvestris. Uhlířské Janovice, 402 s. Vach, M., 1999: Myslivost, Silvestris. Uhlířské Janovice,359 s.
