Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Lesnická a dřevařská fakulta Ústav ochrany lesů a myslivosti
Vliv turistiky na potravní preference srnce obecného v podmínkách LZ Židlochovice BAKALÁŘSKÁ PRÁCE
2007
1
Ševčíková Veronika
Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma: Vliv turistiky na potravní preference srnce obecného v podmínkách LZ Židlochovice zpracovala sama a uvedla jsem všechny použité prameny. Souhlasím, aby moje bakalářská práce byla zveřejněna v souladu s § 47b Zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a uložena v knihovně Mendlovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně, zpřístupněna ke studijním účelům ve shodě s Vyhláškou rektora MZLU o archivaci elektronické podoby závěrečných prací.
2
Autor kvalifikační práce se dále zavazuje, že před sepsáním licenční smlouvy o využití autorských práv díla s jinou osobou (subjektem) si vyžádá písemné stanovisko univerzity o tom, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity a zavazuje se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla dle řádné kalkulace. V Brně, dne:........................................ podpis studenta
3
Děkuji vedoucímu práce Ing. Janu Dvořákovi, Ph.D. za vedení a pomoc při vypracování této bakalářské práce. Dále bych chtěla poděkovat kolektivu pracovníku polesí Valtice a všem, kteří mi umožnili získat materiál a poznatky pro vypracování této bakalářské práce. Předložená bakalářská práce vznikla za podpory výzkumného projektu MŠM č. 6215648902. 4
Jméno posluchače: Veronika Ševčíková Název práce: Vliv turistiky na potravní preference srnce obecného v podmínkách LZ Židlochovice Name of bachelor work: The Influence of Tourism on the Food Preferences of Roe Deer in the Terms of Forest Enterprice Židlochovice. Abstrakt: Tato práce se zabývá sledováním vlivu turistického tlaku na potravní preference srnce obecného v podmínkách polesí Valtice, které je velmi intenzivně turisticky využíváno. Míra okusu je sledována na třech zkusných plochách. Tato práce prokazuje, že turistika v této oblasti není hlavní příčinou okusu dřevin, jsou jím spíše zhoršené podmínky v zimním období. Klíčová slova: turistika, okus, LZ Židlochovice (polesí Valtice), zvěř, lesní ekosystém Abstrakt: This work deals with observation of influence of tourism pressure on food preferences of roe deer in terms of forest district Valtice that is very used by tourists. Height of browsing is observed on three sample plots. This work certifies tourism isn´t main cause of browsing of tree species in this area. Cause of browsing is instead deterioration of terms in winter season.
Key words: tourism, browsing, forest enterprice Židlochovice (forest district Valtice), game, forest ekosystem
5
OBSAH 1. Úvod ...................................................................................................................... 7 2. Stav problému ....................................................................................................... 8 2.1. Zdravotní stav lesů ............................................................................................. 8 2.2. Současný stav, rozsah a vývoj škod zvěří .......................................................... 9 2.3. Faktory ovlivňující ztráty způsobené zvěří ........................................................ 10 2.4. Normované stavy zvěře ...................................................................................... 11 2.5. Srnec obecný ...................................................................................................... 13 2.5.1 Taxonomické zařazení srnce obecného ................................................ 13 2.5.2 Popis biotopů zvěře .............................................................................. 14 2.5.3 Potravní nároky .................................................................................... 15 2.5.4. Pastevní návyky................................................................................... 17 3. Metodika................................................................................................................ 18 3.1. Výběr lokality......................................................................................... 18 3.2. Geologické poměry ................................................................................ 19 3.3. Klimatické a hydrologické poměry ........................................................ 20 3.4. Půdní poměry.......................................................................................... 21 3.5. Hospodářské a taxační charakteristiky LZ Židlochovice, polesí Valtice 21 3.6. Početní stav spárkaté zvěře na polesí Valtice......................................... 22 3.7. Turistické využití oblasti (lokalit) .......................................................... 23 3.8. Hodnocení okusu .................................................................................... 24 4. Výsledky šetření .................................................................................................... 26 4.1. Monitoring okusu na zkusných plochách ............................................... 26 4.2. Vyhodnocení okusu na šetřených dřevinách .......................................... 29 5. Diskuze ................................................................................................................. 31 6. Závěr ..................................................................................................................... 33 7. Sumary .................................................................................................................. 34 8. Literatura .............................................................................................................. 35 9. Přílohy .................................................................................................................. 37
6
1. Úvod Srnec obecný (Capreolus capreolus) je naší původní zvěří. V dnešní době se vyskytuje ve všech typech krajiny, od rozsáhlých lesů po lány polí. Vyskytuje se od nížin až po horské oblasti. Vlivem tlaku civilizace se životní podmínky srnčí zvěře rychle mění, vývoj hospodářství přinesl změny životního prostředí, původní rozptýlená zeleň v krajině ustoupila rozsáhlým lánům monokultur. Dříve klidné a čisté lesní prostředí dnes čelí stále většímu tlaku průmyslu, imisí a turistů. Výrazně se změnila potravní nabídka, objevily se nové problémy s monodietou způsobenou rozsáhlými lány monokultur jak v polním hospodářství tak v lese. Všechny tyto faktory a mnoho dalších výrazně ovlivnily a stále ovlivňují život nejen srnce obecného,ale všech živočichů.
7
2. Stav problému
2.1. Zdravotní stav lesů Vývoj zdravotního stavu lesů zavdává vážné důvody k obavám. Výše nahodilých těžeb a rozsah a frekvence kalamit stále významněji ovlivňují lesní hospodářství, které se dostává do jejich vleku . Ekologická stabilita lesů a celé krajiny je výrazně oslabena. Dalším velmi vážným rizikovým faktorem jsou předpovídané změny klimatu. Vzhledem k určitým nejistotám v prognózách klimatických změn musí být přijato takové řešení, které ani v případě, že prognózované změny klimatu nenastanou, nebude mít negativní důsledky. Abychom takové řešení nalezly, je nezbytné analyzovat příčiny oslabení lesů. V zásadě je lze rozdělit na vnější a vnitřní: a) vnější příčiny: antropické imise a kyselé srážky změny klimatu
Tyto příčiny je možné ovlivnit lesnickým hospodařením jen velmi málo a nepřímo. Vhodnou druhovou skladbou a prostorovým uspořádáním lesa a vhodnými způsoby hospodaření však lze zvýšit schopnost lesů odolávat této zátěži.
b) vnitřní příčiny: nevhodná druhová skladba lesů narušení genofondu lesních dřevin nešetrné způsoby hospodaření škody zvěří
Přesto, že škody způsobené zvěří jsou pouze jedním z řady faktorů, ovlivňují nepříznivě stav lesů, mají v řešení celého problému klíčové postavení. Výrazně totiž ovlivňují a mnohde přímo limitují možnost nápravy – zvýšení ekologické stability lesů, spočívající zejména v podstatném zvýšení zastoupení listnáčů, zjemnění hospodářských způsobů, uplatnění vyššího podílu přirozené obnovy a členitější vertikální výstavby porostů (ZATLOUKAL, 1995).
8
2.2. Současný stav, rozsah a vývoj škod zvěří Zvěř škodí na lese okusem letorostů, pupenů jehlic, nebo listů sazenic a semenáčků lesních dřevin v lesních kulturách a nárostech. Jde především o kus terminálních částí stromků, zatímco okus bočních větviček, není-li úplný, většinou nevadí nebo může být i prospěšný dalšímu růstu. Poškozovány jsou všechny cílové dřeviny. Obecně platí, že okusem trpí především nově zaváděné dřeviny s nižším podílem zastoupení. Opakovaný okus sazenic zvěří snižuje jejich vitalitu a regenerační schopnost, zejména růst, deformuje tvar a může způsobit jejich odumření (ŘÍBAL, VOLF, 1996). Škody působené zvěří velmi negativně ovlivňují výsledky lesního hospodářství. Jejich rozsah, ani ekonomický dopad, nebyl u nás zatím nikdy komplexně vyčíslen. Škody působené zvěří se na lesním hospodářství nepříznivě projevuje: o snížením mechanické stability lesních porostů, v důsledku ohryzu a loupání o zvýšenou dispozicí poškozených lesních porostů vůči sekundárním chorobám, škůdcům a imisní zátěží o snižování druhové diverzity a tím i ekologické stability lesních porostů v důsledku selektivního okusu a vytloukání o znehodnocení dřeva v důsledku mechanického poškození kmenů ohryzem a loupáním s následným výskytem hnilob o ztrátami na přírůstu v důsledku: − prodloužení doby zajištění kultury − snížením zakmenění porostů silně poškozených ohryzem a loupáním − snížením vitality silně poškozených porostů o ztrátami v důsledku pozdního zpracování či nezpracování rozptýlených nahodilých těžeb ve zvěří poškozených porostech o kvalitativními ztrátami na dřevní produkci v důsledku − snížení tvárnosti zkousávaných jedinců − snížení tvárnosti poškozených porostů s nerovnoměrným zápojem o znemožnění výchovy cílené na kvalitu a zpevnění porostu o provozními vícenáklady v poškozených porostech plynoucími z − vyšší potřeby vylepšení kultur v důsledku úhynu způsobeného okusem a vytloukáním − prodloužení doby ošetřování kultur v důsledku jejich pomalejšího odrůstání
9
− více práce spojené se zpracováním vyššího podílu nahodilých těžeb − sníženého podílu přirozené obnovy o provozními vícenáklady s prevencí a ochranou proti škodám způsobených zvěří o zvýšením rizika zániku lesa v imisních či jinak vážně ohrožených oblastech. V důsledku zatížení až znemožnění obnovy lesa. Škody zvěří působí synergicky s ostatními negativními faktory o snižováním genetické diverzity lesních porostů o oslabeným plněním některých mimoprodukčních funkcí lesa. Z uvedeného vyplívá naprostá nezbytnost a neodkladnost v přijetí souboru opatření, jak na úseku myslivosti, tak lesního hospodářství, ke snížení škod způsobených zvěří na lese (ZATLOUKAL, 1995). Ekonomicky nejvýznamnější jsou škody, které zvěř v lesních porostech působí okusem a loupáním či ohryzem. Škody okusem mohou být v některých lokalitách velmi citelné a vedou mnohokrát až k obnově nově vysazených porostů, zvláště působí-li zde okus letní (na čerstvě vyrašených výhonech), a následně i zimní. Z vykazovaných statistických údajů můžeme každoročně posuzovat výši škod, kterou zvěř na lesních porostech způsobuje. Lze konstatovat , že škody se za posledních pár let ustálily na více či méně stejné výši (CISLEROVÁ, 2005).
2.3. Faktory ovlivňující ztráty způsobené zvěří Škody, které způsobuje zvěř na lesních porostech, jsou způsobeny celou řadou vnějších činitelů. Z nich zejména zdůrazňujeme: o nedostatečnou přirozenou úživnost lesa pro současné stavy zvěře o nedostatečnou mysliveckou péči o zvěř, zejména po stránce výživy, tj. nedostatečné a nepravidelné přikrmování, nesprávné rozmístění krmelců, zanedbané lesní loučky a políčka pro zvěř o nedostatečnou, nebo nevhodně (neodborně) prováděnou ochranu porostů (zanedbané ošetřování kultur, údržba oplocenek) o neodpovídající pěstební techniku (nadměrné zabuřenění ploch, nedostatečná příprava půdy, volba dřevin, způsob sadby, nepostačující výsadba plodonosných a ohryzových dřevin (FORST, 1966). Škody, které působí zvěř na lesních porostech a zemědělských kulturách, mají
10
zpravidla rozhodující vliv na možnost chovu určitých druhů zvěře a jejich početní stavy; býložravá zvěř poškozuje lesní porosty a zemědělské kultury přirozenou pastvou. lesním dřevinám škodí spásáním listů, okusem větviček a také ohryzem a loupáním kůry stromů. K významnějšímu poškození lesního porostu zvěří dochází v době vegetačního klidu, když má zvěř o potravu nouzi. V zimě se přes sníh zvěř těžko dostává k bylinnému krytu půdy, je nucena spásat převážně větvičky stromů, výhonky listnatých i jehličnatých dřevin. Zvěř při spásání určité druhy dřevin upřednostňuje, jiné opomíjí – z jehličnatých dřevin je okusem nejvíce poškozována dřevina jedle, a proto nutno její sazenice chránit do doby, než odrostou, a to i při minimálních stavech zvěře! Z listnatých dřevin patří mezi nejohroženější dřeviny okusem zvěře například jasan, javor, zatímco dřevinu olše nebo modřín zvěř nepoškozuje (KOŘÍNEK, 2003).
2.4. Normované stavy zvěře Normované stavy zvěře jsou dány podle vyhlášky č. 491/2002 Sb. ze dne 13. listopadu 2002 o způsobu stanovení minimálních a normovaných stavů zvěře a o zařazování honiteb nebo jejich částí do jakostních tříd. Honitba nebo její část se podle charakteristiky přírodních podmínek zařazuje do jakostní třídy honitby pro druhy zvěře vyjmenované v zákoně. Jsou li jednotlivé části honitby podle přírodních podmínek zařazeny do různých jakostních tříd, stanoví se jakostní třída honitby jako jejich aritmetický průměr (§ 1). V honitbě, s výjimkou obory zařazené do jakostní třídy honitby, se normovaný stav jednotlivých druhů spárkaté zvěře, s výjimkou srnce obecného, stanový podle výměry spolu souvisejících lesních pozemků 1) nebo jiných spolu souvisejících honebních pozemků porostlých stromy s keři lesních dřevin, o celkové výměře alespoň 50 ha v honitbě, kterou daný druh zvěře využívá, tak aby a) nebyl nižší než minimální stav daného druhu spárkaté zvěře stanovený pro honitbu v § 5 odst. 1 až 4 a pro oboru v § 5 odst. 5, c) nepřekročil souhrnný počet spárkaté zvěře, s výjimkou prasete divokého v honitbě uvedený v příloze č. 2 této vyhlášky; přepočítací poměr jednotlivých druhů spárkaté zvěře se stanový takto: 1 jedinec spárkaté zvěře je roven 4 jedinců srnce obecného
11
Je-li výměra lesního celku v honitbě nižší, popřípadě vyšší než 1000 ha, stanová se normovaný stav spárkaté zvěře přepočtem podle skutečné výměry lesního celku v honitbě (§ 2, odst. 1). Normovaný stav srnce obecného se stanový podle odst. 1 písm. a) a c) samostatně pro lesní celek a samostatně pro pozemky polní části honitby. Vyskytují-li se v honitbě obě skupiny pozemků, stanový se normovaný stav srnce obecného jako součet normovaných stavů stanovených samostatně pro každou skupinu pozemků (vyhlášky č. 491/2002 Sb. § 2, odst. 2). Současný systém hospodaření se zvěří, založený na minimálních a normovaných stavech zvěře, koeficientech očekávané produkce a bonitaci nejen lesních honiteb, má řadu vážných nedostatků, které vedou k jeho praktické nefunkčnosti. Jedná se zejména o nemožnost zjištění přesných (v celé řadě případů ani přibližných) početních stavů zvěře, chov zvěře v honitbách zařazených do jakostních tříd, jejichž základem jsou často kritéria, která na chov daného druhu nemají prakticky vliv, uplatňování koeficientu očekávané produkce, který neodpovídá skutečnému stavu v populaci, absence jednoznačně kvalifikovaných a vědecky doložených kritérií dokládajících stupeň skutečného poškození lesních porostů apod. Jedním ze zákonných opatření, pomocí kterých se sleduje bezprostřední vliv skutečných stavů zvěře na bylinou vegetaci, je zakládání monitorovacího systému párových ploch. Vyhláška č. 101/1996 Sb., kterou se mimo jiné stanoví podrobnosti o opatřeních k ochraně lesa, v § 5 ustanovuje na úseku ochrany před škodami působenými zvěří preventivní opatření, jež k omezení těchto škod je povinen provádět vlastník lesa (KRČMA, ZABLOUDIL, 2004).
12
2.5. Srnec obecný 2.5.1 Taxonomické zařazení srnce obecného Srnec je savec, který náleží do řádu sudokopytníků (Artiodactyla). V tomto řádu je zařazen do čeledi jelenovitých (Cervidae), pro jejíž samčí příslušníky jsou charakteristické dočasné kostěné útvary na lebce – paroží. Čeleď zahrnuje32 žijící druhy, klasifikované ve 12 až 23 rodech. Na vnitřní taxonomické členění jelenovitých dosud neexistuje jednotný názor. Tradičně používaným kritériem pro dělení čeledi na nižší jednotky je morfologické utváření záprstních kůstek (ossa metacarpalia) na přední končetině. Z původních několika paralelně uspořádaných kostí si u dnešních druhů zachovala funkční význam pouze kost jediná a ostatní se vyskytují jako drobné laterální rudimenty (boční zakrnělé orgány, které se při pohybu již funkčně neuplatňují. Druhy u kterých se tyto rudimenty zachovaly v proximální oblasti záprstní kosti, se nazývají plesiometakarpální, druhy s rudimenty v distální oblasti jsou telemetakarpální mezi něž patří srnec obecný (ZIMA, 1993). Srnec je příslušníkem čeledi jelenovitých, který je zastoupen jediným druhem srnec obecný (Capreolus capreolus L.) a u nás poddruhem srncem obecným západoevropským (Capreolus capreolus capreolus L.). Několikrát byly u nás činěny bezvýsledné pokusy s vysazením většího sibiřského typu, který představuje srnec obecný sibiřský (Capreolus capreolus pygargus Pall.) (ČABART, 1962).
2.5.2 Popis biotopů zvěře V současné době žije srnčí zvěř v celé Evropě kromě středozemských ostrovů a Irska. Jádrem rozšířené evropské srnčí zvěře je střední Evropa, kde je v současné době nejhojnější v Německu a v západní části našeho státu. U nás je v současné době rozšířena od horských pásem, kde osidluje polohy zhruba až po stromovou hranici, ve všech lesích, až po nížinné luhy; nejhojnější je tam, kde se střídají lesy se zemědělskou půdou. Místy osidluje i rákosové plochy rybničních okrajů. Jako původní obyvatel lesních okrajů a světlin hustě zarostlých vegetací žije srnčí ponejvíce v lesích, zejména méně rozsáhlých a nesouvislých s členitými okraji, houštinami a podrosty (NEČAS, 1963). Srnčí žije teritoriálním způsobem života, to znamená, že obývá v rámci svého sociálního uspořádání určitá území, která si hájí a neopouští je bez závažného důvodu. Pouze v zimním období se srnčí zvěř často z důvodu větší bezpečnosti shlukuje do stád.
13
S nástupem vegetace se ale rozchází na svá teritoria. Velikost teritoria je dána potravními možnostmi a autoregulační systémy v populaci nedovolí její přemnožení, jako je například možné u jelení zvěře či jiných stádových druhů, které jsou schopny zničit biotop. Srnčí zvěř se vyskytuje ve všech našich honitbách, alespoň jako zvěř přebíhavá. Jejím nejoblíbenějším stávaništěm jsou stálé honitby s dlouhou hranicí tvořenou lesem a poli. Po zavedení velkoplošného hospodaření v zemědělství vznikl tzv. polní srnčí zvěř, která se uchýlila do rozsáhlých lánů. Zde totiž nalezla klid a mohla dodržovat pravidelný pastevní režim, ovšem na úkor potravní pestrosti (LOCHMANN, 1996). Zastoupení srnčí zvěře není v českých zemích všude stejné. Dále uvádí, že v pohraničních horských oblastech, kde je domovem i zvěř jelení, je srnčí zvěře méně. Zato však lesnatá předhoří a pahorkatiny o nadmořské výšce asi 200 – 600 m a dále i rovinaté oblasti, protkané vodními toky, loukami a lesy menší rozlohy, poskytují ideální podmínky pro chov srnčí zvěře. Srní je z biologického hlediska řazeno mezi zvěř plouživou. Miluje okraje lesa, houštiny a křoviny. Dává přednost rozmanitosti lesních a polních kultur, lehkým a úrodným půdám a teplým podnebím. Miluje smíšené porosty a listnaté lesy lužní (NEBESKÝ,1956). Stejně tak uvádí ČABART 1962, srnčí je lesní zvěří, která se zdržuje právě tak v rozsáhlých lesních komplexech, jako v drobných a rozptýlených lesích. Již dříve a nyní znova bývá srnčí hojným zjevem i v polích, a to celoročně (Jižní Morava, Ostravsko, Berounsko, Polabí). Je to zvěř volných poloh, které se nehodí pro oborní chovy, s výjimkou těch případů, kdy v ohrazené ploše převládá zemědělská půda, bohatá na výživnou pastvu, s rozptýlenými lesními remízy. Také MOTTL 1964 uvádí, že srnčí zvěř dává přednost méně rozsáhlým lesům s dostatkem houštin a prostoupeným poli a loukami. Rozšířena je však od horských pásem až po nížinné lužní lesy. V mnoha polních honitbách se stala v posledních letech při zavádění velkoplošného polního hospodářství stálou zvěří. Srnčí obývá chlumy, lesy lužní i horské, lesy rozsáhlé i drobné a rozptýlené, avšak v poslední době začíná celoročně obývat i pole (Polabí, Berounsko, jižní Morava, Ostravsko). Libuje si ve střídavých a různorodých porostních poměrech, v lesích střídajících se s poli a loukami. Srnčí je zvěř poměrně stálá, věrná místu narození. V mnohých honitbách však je i přebíhavá, což je závislé na vhodnosti prostředí honitby, zejména krytu, potravě apod. Pro velké vzdálenosti má srnčí poměrně špatný orientační smysl. Její život je celkem tichý, v zimě se sdružuje do tlup. V létě žije pohromadě zpravidla jen srna se srnčaty. 14
Z hlubokých lesů vychází jen na palouky a lesní holiny, avšak srnčí zvěř porostních okrajů přebývá ve vzrostlém obilí i přes den, aby se uchránila před obtížným hmyzem. V zimě opouští lesní okraje a přechází do souvislých a teplejších hlubších lesů, kde vyhledává závětří a výslunné stráně. Jak již bylo uvedeno, zejména v posledních letech se v některých oblastech vyskytuje srnčí zvěř, která po celý rok žije v polích. Přispívá k tomu především velkoplošné zemědělské hospodářství, neboť rozlehlé polní lány zaručují zvěři poměrně více klidu. Srnčí je zvěř denní, ale vzrůstající lidnatostí a stálým znepokojováním je nucena pastvit v noci jako ostatní jelenovití. K večeru pravidelně vystupuje z houštin a ráno se do nich vrací, za dešťů se často vyhýbá mokrým mladým porostům, přechází a zdržuje se i přes den v porostech starých (KOLEKTIV AUTORŮ, 1966). PINTÍŘ, TUMA, 2002 uvádějí, v zimním období (zhrub od poloviny listopadu do konce března až poloviny dubna) srčí zvěř vytváří tlupy. Ty jsou založeny především na rodinné tlupě (jednotce), což je srna se svými srnčaty. K takto spojeným jednotkám se někdy přidávají srnci. Velikost zimních tlup je především závislá na populační hustotě, pohlavní a věkové struktuře a na faktorech vnějšího prostředí, přičemž polní srnčí zvěř obecně vytváří tlupy značně početnější. Současně je to také období, kdy srncům rostou nové parůžky (jejich shazování připadá většinou do září až prosince, vyjma některých letošních srnčat – srnečků jejichž vývoj paroží spadá již do předchozího období – fenomén dvouparožení). Na jaře (přibližně do března) se mezi srnci začíná projevovat nesnášenlivost opouští tlupy a vydávají se do míst budoucích teritorií (důsledkem endokrinně podmíněných vnitřních procesů se spouštěcími mechanismy vnějšího prostředí).
2.5.3 Potravní nároky Srnčí zvěř byla vždy vázána na krajinu lesostepního charakteru, kde využívala všech potravních nabídek okrajů lesních porostů a skupin. Okraje skupin byly vždy bohaté na měkké dřeviny, jako je jíva, ale i tvrdé dřeviny – buk, habr a dub. V okolí tohoto biotopu byl vždy dostatek lupenaté potravy a nízké vegetace, ale také hodně rozmanitých semen a trav, velmi oblíbených v pozdně letním a podzimním období. Zima v těchto podmínkách byla suchá a tvrdá a množství potravy bylo velmi malé (VACH, 1993). Srnčí zvěř je ve srovnání s ostatními jelenovitými náročná na potravu. Podle sezóny spásá zejména byliny, různé druhy trav, listy, pupeny, výhonky, plody a kůru dřevin či různé zemědělské plodiny. Citlivá je zejména na změnu potravy a často trpí
15
poruchami trávení. V zimním období využívá stejně jako ostatní spárkatá zvěř mysliveckého přikrmování (ČERVENÝ, 2004). Podle HELLA (1979) srnčí zvěř potřebuje výživnější a koncentrovanější potravu s vyšším obsahem bílkovin jak ostatní naše přežvýkavá zvěř, neboť neumí strávit a využít takovou potravu, která obsahuje příliš mnoho hrubé vlákniny. Srnčí zvěř – na rozdíl od mufloní, daňčí a jelení - konzumuje jen velmi málo trávy ale hlavně pupeny, listy a letorosty mnohých stromů a keřů, květy semena, byliny a plody. Ve vegetačním období tvoří v původních přírodních biotopech asi 65% její potravy okus ze stromů a keřů, 25% různé byliny a jen okolo 10% trávy a nižší rostliny. Výběr rostlinných druhů, které srnčí zvěř spásá, závisí hlavně na jejich výskytu a zastoupení podle místních podmínek. O srnčí zvěři platí, že je zvěří vybíravou, náročnou a mlsnou. Rozptýlenost srnčí zvěře v létě je jistě v souvislosti s těkavým, neklidným a vybíravým způsobem pastvy. Proto miluje lesy v blízkosti polí, jež navštěvuje po celý rok a hlavně v létě, a to aby si nejen pochutnala na jeteli, luštěninách olejninách i jiných šťavnatých pícninách, ale aby se také ukryla ve vysokém obilí, rákosí nebo keřích. V lese spásá s oblibou listy, pokud jsou čerstvé a šťavnaté, méně již traviny. Pochutnává si také na pařezových výmladcích, jasanu, javoru, jilmu, osiky, dubu, buku i na mladých výhonech smrkových. Kterým bylinám, keřům a dřevinám dává přednost, závisí na místních poměrech; někde dubu, buku a lípě, jinde zase smrku a borovice, zpravidla však tomu co je vzácnější a úživnější. V létě si srnčí pochutnává i na houbách všeho druhu, zejména na lanýžích; také ovoci. Nechuť srnčího k travnaté pastvě je zřejmá nejlépe na dobře ošetřovaných loukách zbavených býlí a kyselých lukách, kde srnčí zřídka zastihneme. Rádo ovšem navštěvuje louky přirozené, kde jsou četné druhy porostů listových. Často vyhrabává v zimě ze země pod listím kromě žaludů i bukvice a kaštany, a to z dosti značné hloubky, takže může někdy poškodit i podzimní síje těchto listnáčů (NEBESKÝ, 1956). KOLEKTIV AUTORŮ 1966 uvádí, srnčí je zvěří vybíravou a její potrava je poměrně velmi rozmanitá. Má ráda pastvu šťavnatou, výhony listnáčů, šťavnaté byliny a rostliny vikvovité, z polních plodin zvláště jetel a jiné pícniny, luskoviny a osení, kterému ukusuje pouze špičky listů. Dále spásá řepku olejnou, vyorané brambory i řepu, ale také výhony a listy dřevin a keřů. V zimě okusuje pupeny a výhony listnáčů i jehličnanů v keřovém patru, vyhrabává žaludy, bukvice, vřes a borůvčí. Srnčí nevyhledává určité druhy dřevin a bylin, ale jde jí o hodnotu rostlinných pletiv v průběhu roku. Průměrné množství potravy spastvené za jeden den činí pro jeden kus asi 1,5 – 2 kg. Z minerálních látek má stejně jako ostatní rostlinožravci ráda kuchyňskou sůl. 16
Škody působené srnčí zvěří zimním okusem bývají citelné tam, kde je nedostatek křovinných pater, stálezelených rostlin, zejména ostružiníku a jalovce, vhodných listnatých dřevin, jako např. osiky, jívy, jeřábu a akátu. V listnatých a smíšených porostech, kde je dostatek listnatého podrostu, křovin a bylin, je okus způsobený srnčí zvěří nepatrný. Jen ve stejnorodých jehličnatých porostech přeměňovaných na porosty smíšené s listnáči jsou škody na výsadbě citelné. Srnčí zvěř je pohyblivá a okusuje výhony jen pomístně, neničí náhle celé plochy. Celkem je však škodlivost srnčí zvěře i při intenzivním lesnictvím zemědělství ČABART 1962 uvádí, škodlivost srnčí zvěře se v lesích projevuje hlavně zimním okusem, který je nejintenzivnější tam, kde je nedostatek vhodného křovinného patra (bez černý a hroznatý, líska, habr, dub, jíva apod.), popřípadě stálezelených rostlin, hlavně ostružiníku a janovce. Čím více je taková pastva i měkké stromové dřeviny (jeřáb, osika, akát apod.) zastoupena a rozptýlena po celé lesní ploše, tím menší jsou škody okusem. Srnčí je zvěř pohyblivá a neskousává najednou celé plochy, nýbrž okusuje výhony pomístně tak, jak se během jejího putování nabízejí. Průměrné množství za jeden den spasené potravy činí okolo 1,5 až 2 kg. Srnčí je věrné svému stanovišti a jeho obytné teritorium činní obvykle zhruba kolem 20 ha.
2.5.4. Pastevní návyky Denní aktivita srnčí zvěře prochází během roku celou řadou změn, které jsou ovlivněny především ročním obdobím. U nás se touto problematikou zabýval LOCHMAN (1965) a zjistil, že v období plné vegetace je 11 až 12 pastevních period na podzim, v předjaří 11 a v zimě 10. Daleko větší rozdíl je v čase věnovaném pastvení. V zimě se zvěř paství jen 3,10 hod., na jaře 5,14 hod., v létě 4,30 a na podzim je celodenní součet pastevních period nejdelší a dosahuje 5,35 hodin (VACH, 1993) Denní aktivita je rozdělena na pastvení, které během 24 hodin vyplňuje asi 15 až 20%, přežvykování 20 až 25%, odpočinek 30 až 40%, spánek 5% a přecházení 10 až 15%. Kurt (1970) dospěl u telemetricky sledované populace k obdobným závěrům. Na denní aktivitu má výrazný vliv jak roční období, tak vývoj počasí během dne. Vítr, déšť, sněžení, tlak vzduchu, vysoké plusové nebo minusové teploty, sluneční svit, fáze měsíce, to vše značně ovlivňuje denní aktivitu zvěře, nejenom délku, ale i rozložení.
17
Srnčí vychází na pastvu zpravidla k večeru a kde není rušno již odpoledne, a to na paseky, louky a pole a vrací se brzy ráno, někde již za svítání zase zpět. Prší-li, přechází třeba po celý den vysokým lesem, vyhýbající se mokrým houštinám (NEBESKÝ, 1956). Ze všech druhů spárkaté je srnčí zvěř nejvnímavější ke všem nepříznivým vlivům. Proto jako první zareagovala na zhoršené životní podmínky – na vysoký stupeň chemizace zemědělské a lesní výroby – na imisní spady, na zbytečnou a neopodstatněnou velikost honů s monokulturními plodinami, na narůstající plochy řepek „dvounulek“, na vysokou návštěvnost lesů a přírody vůbec, jejímž důsledkem je snížení počtu pastevních cyklů s potřebných 8-12 někde až na polovinu. A to je, vzhledem k malému objemu předžaludku srnčí zvěře, velice razantní snížení (NEVORÁNEK, 2004).
18
3. METODIKA
3.1. Výběr lokality Polesí Valtice leží v jižní části závodu Židlochovice. Na jihu a západě tvoří hranice polesí státní hranice s Rakouskem, na severu hraničí s polesím Mikulov a na východě s polesím Horní les. Lesy tvoří téměř souvislé lesní území o celkové výměře 2793,81ha. Z toho je porostní půdy celkem 2648,50ha (1794,22ha lesy hospodářské, 935,28ha lesy zvláštního určení), bezlesí 68,93, jiné pozemky 40,38ha a pozemky mimo LPF 11,86. Polesí Valtice patří do lesní oblasti 35 Jihomoravské úvaly. Podle ortografického členění je polesí Valtice součástí Dyjsko-svrateckého úvalu. Nejvyšší bod je kopec Raisna u Valtic – 292m n.m.. Celé území v porostu Sedlec – Valtice – Lednice je součástí Valtické pahorkatiny s podcelky Lednická pahorkatina, Podmušovská sníženina a Nesytská kotlina. Soustava lednických rybníků vyplňuje dno Nesytské kotliny, které je tvořeno asi 300m průlomovou depresí se sklonem západ-východ. Nadmořská výška Lednicko valtického areálu se pohybuje v rozmezí 155 – 292m n.m.. Úzký pás podle jižního břehu rybníků má téměř rovinný charakter s průměrnou výškou 170m n.m. (HLEDÍK, 2000).
3.2. Geologické poměry Převládají váté písky a štěrkopísky s občasným překryvem spraší, charakteristických vysychavostí. Geologický podklad území tvoří jednak pleistocenní terasy zrnitého písku a drobného oblázkovitého štěrku, podél rybníků pak aluviální náplavy. Podloží těmto kvartérním uloženinám tvoří terciér nepropustných jílů a slínů.
19
3.3. Klimatické a hydrologické poměry Celé území polesí Valtice náleží do nejteplejší oblasti T4. Podnebí je velmi teplé a suché. Průměrné teploty vzduchu v širším makroklimatu (Hurbanovo 1901-1990) i mezoklimatu (Lednice 1971-1997) postupně narůstaly a to jak v celoroku, tak i během vegetačního období. Zvyšuje se i četnost tzv. horkých vln, což je vícedenní období kdy teplota vzduchu dosahuje přes 30ºC. Na polesí Valtice se pohybují srážkové úhrny během roku v posledních letech pod 500 mm, během vegetačního období se jedná o srážkové úhrny převážně pod 300 mm. Podle monitorovací stanice ČHMÚ Lednice má během vegetačního období v absolutních četnostech směr větru SZ a menší četnost JV větrů (HLEDÍK, 2000).
Tab. č.1 Klimatické charakteristiky (http://www.radnice-valtice.cz/cz/cms.php/meteostanice-klima.php; 20.03.2006.) Teploty Průměrná roční teplota Průměrná teplota v lednu Průměrná teplota v dubnu Průměrná teplota v červenci Průměrná teplota v říjnu Počty dní Počet letních dnů Počet dnů s průměrnou teplotou vyšší než 10°C Počet mrazových dnů Počet ledových dnů Počet dnů zamračených Počet dnů jarních Počet dnů se sněhovou pokrývkou Srážky Průměrný srážkový úhrn Průměrný počet dnů se srážkami 1 mm a více Srážkový úhrn za vegetační období Srážkový úhrn v zimním období
20
9,1 °C -2 až -3 °C 9 až 10 °C 19 až 20 °C 9 až 10 °C 60 – 70 dnů 170 – 180 dnů 100 – 110 dnů 30 – 40 dnů 110 – 120 dnů 50 – 60 dnů 40 – 50 dnů 571 mm 80 – 90 dnů 300 – 350 mm 200 – 300 mm
3.4. Půdní poměry Na polesí Valtice se vyskytují: hnědé půdy s podzoly na terasových uloženinách, černozemě, nivní půdy. Půdní zrnitost: půdy převážně hlinité s výrazným zastoupením prachu; půdy převážně jílovité až jíly. Půdotvorné substráty: mocnější uloženiny staršího antropozoika (kvartéru) – pleistocénu: eolické sedimenty (spraše, sprašové hlíny), svahoviny, glaciální, fluvioglaciální a terasové sedimenty; zvětraliny hornin mladšího kenozoika (terciéru): horniny flyšového typu.
3.5. Hospodářské a taxační charakteristiky polesí Valtice Polesí Valtice leží v jednom vegetačním stupni a to v 1. dubovém vegetačním stupni. Věková skladba je nevyrovnaná. Porovnáme-li skutečné rozlohy věkových stupňů s normální rozlohou, zjistíme, že je nadbytek porostů 11., 12., 13., 14. a 17. věkového stupně, dvojnásobná je rozloha 7. věkového stupně. Normální rozlohu naopak nedosahují především mladší věkové stupně 1., 3., 4. a 5. věkové stupně. V současné době je převládající dřevinou borovice (Pinus sylvestris, Pinus nigra) 42,63%, za ní následuje dub cer (Quercus cerris) 26,92%, dub letní (Quercus robur) 15,10%, v menší míře jsou zastoupeny modřín (Larix), habr (Carpinus), javor (Acer), jasan (Fraxinus), akát (Robinia pseudoacacia), olše (Alnus), lípa (Tilia), topol (Populus) a ostatní listnáče a jehličnany. Jehličnaté dřeviny zaujímají 43,15% porostní výměry a listnaté dřeviny 56,85% porostní výměry .
21
Graf č. 1 Plošné zastoupení dřevin (%) na polesí Valtice Plošné zastoupení dřevina (% ) na polesí Valtice 45 40 35 30 25 20 15 10 5 0
42,63
26,92 15,1
0,4 0,12
1,12 1,1 1,53
BO MD OST. DB CER HB JV JEHL.
4,27
0,35 3,9
0,66 1,9
JS AK OL LP TP OST. LIST.
3.6. Početní stav spárkaté zvěře na polesí Valtice Polesí Valtice se dělí na tři honitby – Horní les č. 6204202074, Dolní les č.6204202073 a Valtice-háje č. 6204202076. Nejhojnější je zde zvěř srnčí a zvěř černá. Zvěř jelení a daňčí se zde vyskytuje pouze sporadicky. Z evidence z roku 2006 vyplývá, že předpokládaný kmenový stav srnčí zvěře je v úseku Horní les je 18 srnců (11 1-2letí, 5 3-4letí, 2 5letí +), 18 srn a 14 srnčat. V úseku Dolní les 28 srnců (14 1-2letí, 6 3-4letí, 8 5letí +), 24 srn a 18 srnčat. V úseku Valtice-háje je 68 srnců ( 27 1-2letí, 29 3-4letí a 12 5letí +), 64 srn a 30 srnčat. Návrh lovu je stanoven pro Horní les na 8 srnců (3 1-2letí, 3 3-4letí, 2 5letí+), 8 srn a 8 srnčat, pro Dolní les na 8 srnců (2 1-2letí, 3 3-4-letí, 3 5letí+), 10 srn a 10 srnčat a pro Valtice-háje na 20 srnců (7 12letí, 5 3-4letí, 8 5letí +), 22 srn a 25 srnčat.
22
Tab. č.2 Odlov na polesí Valtice (1.4.2002-31.3.2007) 1.4.2002-31.3.2003 1.4.2003-31.3.2004 1.4.2004-31.3.2005 1.4.2005-31.3.2006 1.4.2006-31.3.2007 76H
74H
73D
76H
74H
73D
76H
74H
73D
srnec I. II. III. srna
10 14 16 41
15 11 10 45
7 6 8 24
3 4 5 12
2 2 4 8
6 8 7 25
3 5 4 12
3 3 2 9
7 5 8 22
3 3 2 8
2 3 3 10
srnče
58
48
26
17
10
25
15
9
25
8
10
celkem
139
129
71
41
26
71
39
26
67
24
28
kňour bachyně lončák
5 7 62
6 13 60
5 15 36
4 8 68
4 11 48
sele
122
183
109
135
117
celkem
196
262
165
215
180
3.7. Turistika Mikroregion Lednicko-valtický areál (LVA) – turistické využití lokality Vyhláškou Ministerstva kultury České republiky č. 484/1992 Sb., bylo v roce 1992 území Lednicko-valtického areálu prohlášeno ve smyslu zákona o státní památkové péči krajinnou památkovou zónou. Pro své výjimečné přírodní a kulturně-historické hodnoty bylo toto území zapsáno dne 7. prosince 1996 do Seznamu světového přírodního a kulturního dědictví UNESCO (HLEDÍK, 2000). Lednicko-valtický areál je se 160 km2 jedna z největších evropských, lidskou rukou vytvořených krajin, založená na příkaz lichtenštejnských knížat. Po celá staletí, od 13. století až do roku 1938, měl tu tento šlechtický rod své dvě rezidence. Největší uměle vytvořený krajinný prvek Evropy, založený počátkem 19. století za knížete Jana Josefa I., poskytl Lichtenjnštejnským příležitost demonstrovat svou zámožnost i smysl pro umění. Řečiště bylo přemístěno, terén zasypán, voda svedena do umělých rybníků, vytvořeny drobné ostrůvky. Mezi barokním zámkem Feldsbergem a eisgburským zámkem ve stylu anglické tudorské gotiky vznikla tak „Zahrada Evropy“, pro jejíž výzdobu bylo dovezeno z Ameriky víc než třicet šest tisíc sazenic a semen (ANHÄUSE, 2000).
Tato turistická oblast se nachází jižně od Brna a je součástí turistického regionu Jižní Morava, také patří do Jihomoravského kraje. Lednicko-valtický areál je z jedné
23
strany vymezen novogotickým zámkem Lednice a z druhé strany barokním zámkem Valtice. Oba objekty spojuje 6 km dlouhá kaštanová alej. V rozsáhlém přírodním parku jsou roztroušeny romantické stavby, např. Mezi dvěma centry - Valticemi a Lednicí - se rozkládá upravená krajina s množstvím rybníků a parků, v nichž jsou rozmístěny romantické stavby - Apollónův chrám, Belveder, Hraniční zámeček, chrám Tří grácií, Janův hrad, kaple sv. Huberta, kolonáda na Rajsně, Lovecký zámeček, minaret, Nový dvůr, obelisk, Rendez-vous (Dianin chrám), Rybniční zámeček, Lány, Pohansko
(http://www.iriscrr.cz/regiony/lednicko_valticky_areal.php). Lesní porosty polesí Valtice zaujímají ve LVA rozlohu 2793,81ha, což činní z celkové výměry lesů LVA 59%. Charakteristickou dřevinou je borovice lesní a dub cer (HLEDÍK, 2000). Lednicko-valtický areál je díky své bohaté turistické nabídce velmi oblíbený mezi lidmi, kteří chtějí prožít svou dovolenou aktivně. Vyznavači pěší turistiky jistě ocení hustou síť značených turistických tras, které vedou rovinatým terénem po nejkrásnějších zákoutích oblasti. Nabídku doplňují i čtyři naučné stezky - dvě zaměřené hlavně na přírodu, jedna vinařská a jedna archeologická. Nenáročný terén Lednicko-valtického areálu je také velmi oblíbený mezi cykloturisty. I pro ně je tady dostatek značených tras, mezi nimiž nechybí ani jedna z Moravských vinařských stezek – Mikulovská (http://www.slovacko.cz/oblast/oblast.py?ids=STR3372&idobl=OBL11).
3.8. Hodnocení okusu Před započetím vlastního sledování bylo nutné zjistit které plochy jsou nejblíže turistickým stezkám a cyklostezkám. Z turistických, cykloturistických a porostních map jsem s pomocí lesníků vybrala nejvhodnější plochy (v blízkosti turistických a cykloturistických tras) a pro srovnání jednu plochu nacházející se mimo turistické a cykloturistické trasy. Poté jsem na vybraných plochách vytyčila kontrolní zkusné plochy, kde probíhalo následné pozorování. Protože sledované území je areálem přirozeného výskytu dubu ceru zaměřovala jsem výběr ploch hlavně na tuto dřevinu. Z důvodů malé rozlohy vybraných ploch jsem v každém porostu vytyčila pouze jednu zkusnou plochu o rozměrech 10 x10 m. U porostu 708E1 jsem jako zkusnou plochu vybrala celou část s lípou, z důvodu malé plochy (0,2 ha).
24
Po vybrání porostů a zkusných ploch jsem na těchto plochách spočítala jednotlivé dřeviny a započala sledování. Při každém pozorování jsem zaznamenala počet poškozených dřevin pro každou dřevinu a plochu. U sledovaných dřevin jsem zaznamenávala pouze okus terminálů. Získané údaje jsem zpracovala tabulkově a graficky. Okus jsem rozdělila na letní okus od začátku května do konce září a zimní okus od začátku října do konce dubna. V zimních měsících jsem kontrolovala navštěvovanost vybraných ploch zvěří vždy po napadnutí nové sněhové pokrývky. Z obnovy bylo znatelné že středem plochy 707A11 vedl pravidelně používaný ochoz prasete divokého, které zde však nepáchalo žádné škody. Ze zjištěných údajů jsem vypracovala grafy okusu pro jednotlivá roční období, dřeviny a plochy.
25
4. Výsledky šetření
4.1. Monitoring okusu na zkusných plochách Plocha č. 1 se nachází v porostu 707A11,celková výměru porostní skupiny je 0,61ha. Na ploše 0,40ha byla v březnu 2003 provedena síje dubu ceru a to v řádcích do připravené půdy. Na zbylé ploše 0,21ha se nachází zmlazení dubu ceru – již odrostlé. Ze severu a z jihu je plocha ohraničena cestami a to Ladenskou a cyklostezkou č. 5045. Obě tyto cesty jsou po většinu roku hojně používány turisty i cykloturisty. V zimním období jsou cesty využívány lyžaři. Okolní porosty jsou také intenzivně navštěvovány houbaři. Porost se nachází nedaleko historické památky Rendez-vous. Plocha je v jarních měsících částečně zaplavována vysokou spodní vodou a v létě při velkém suchu rychle vysychá. K letnímu okusu zde dochází jen výjimečně, stromky jsou přes vegetační období kryty okolní buření. K okusu nedochází ani při ošetření kultury ožínáním nebo chemickém ošetření. V zimním období okus dosahuje max. 15 % a to hlavně v případech vysoké sněhové pokrývky.
Tab. č. 3 Poškození okusem – plocha č. 1, 2004 Plocha č. 1
Zimní okus (1.10.-30.4.) zastoupení
porost
dřevina
Letní okus (1.5.-30.9.)
poškození okusem
zastoupení
poškození okusem
ks
%
ks
%
ks
%
ks
%
CER
205
100
11
5
220
100
0
0
celkem
205
100
11
5
220
100
0
0
707A11
Tab. č. 4 Poškození okusem – plocha č. 1, 2005 Plocha č. 1
Zimní okus (1.10.-30.4.) zastoupení
porost
dřevina
Letní okus (1.5.-30.9.)
poškození okusem
zastoupení
poškození okusem
ks
%
ks
%
Ks
%
ks
%
CER
200
100
30
15
205
100
2
1
celkem
200
100
30
15
205
100
2
1
707A11
26
Plocha č. 2 se nachází v porostu 708E1, celková výměra porostní skupiny je 0,88ha, z čehož 75% zabírá dub – zajištěn a 25% lípa. Okolní porosty tvoří borovice lesní. Lípa je zde pro zvěř velice lákavá a protože není na zimní měsíce ošetřená repelenty proti okusu je intenzivně okusována. K okusu docházelo i v letních měsících a to poměrně často max. 15%. Plocha se nachází na křižovatce zvané Pěticestí. Odtud vedou cesty k historickým památkám Rendez-vous, Kapli Sv. Huberta, Novému Dvoru a Chrámu a sousoší Tří Grácií. Je to křižovatka cyklotras a turistických tras je to velmi intenzivně navštěvované místo.
Tab. č. 5 Poškození okusem – plocha č. 2, 2004 Plocha č. 2
Zimní okus (1.10.-30.4.) zastoupení
porost
dřevina
Letní okus (1.5.-30.9.)
poškození okusem
zastoupení
poškození okusem
ks
%
ks
%
ks
%
ks
%
LP
220
91
120
55
220
91
25
11
CER
17
7
7
41
17
7
0
0
BO
4
2
0
0
4
2
0
0
celkem
241
100
127
53
241
100
25
7
708E1
Tab. č. 6 Poškození okusem – plocha č. 2, 2005 Plocha č. 2
Zimní okus (1.10.-30.4.) zastoupení
porost
dřevina
Letní okus (1.5.-30.9.)
poškození okusem
zastoupení
poškození okusem
ks
%
ks
%
ks
%
Ks
%
LP
220
91
190
86
220
91
32
15
CER
17
7
10
58
17
7
0
0
BO
4
2
0
0
4
2
0
0
celkem
241
100
200
83
241
100
32
13
708E1
27
Plocha č. 3 se nachází v porostu 729A11, celková výměra porostní skupiny je 3,67ha. Jedná se o porost dubu ceru 100% s kotlíky lípy (4-6m). Pod porostem dochází k intenzivnímu zmlazení dubu ceru.V roce 2000 byla ve střední části porostní skupiny provedena těžba s ponecháním 2-3letého nárostu. Nárost je v letních měsících kryt hustou a vysokou buření. K letnímu okusu prakticky nedocházelo protože byl nárost kryt okolní buření. V zimních měsících okus činní až 33 % a to hlavně za stavu vysoké sněhové pokrývky. Na okusu se značně podílí zajíc polní (na sněhu jsem v blízkosti dřevin často zaznamenala pobytové znaky zajíce polního – stopy a trus).
Tab. č. 7 Poškození okusem – plocha č. 3, 2004 Plocha č. 2
Zimní okus (1.10.-30.4.) zastoupení
porost
729A11
dřevina
Letní okus (1.5.-30.9.)
poškození okusem
zastoupení
poškození okusem
ks
%
ks
%
ks
%
ks
%
CER
180
90
20
11
180
90
1
0,5
Ostat.dř.
20
10
10
50
20
10
3
0,6
celkem
200
100
30
15
200
100
4
0,8
Tab. č. 8 Poškození okusem – plocha č. 3, 2005 Plocha č. 2
Zimní okus (1.10.-30.4.) Zastoupení
porost
729A11
28
dřevina
Letní okus (1.5.-30.9.)
poškození okusem
zastoupení
poškození okusem
Ks
%
Ks
%
ks
%
Ks
%
CER
180
90
60
33
180
90
0
0
Ostat.dř.
20
10
18
90
20
10
2
0,4
celkem
200
100
78
39
200
100
2
0,8
4.2. Vyhodnocení okusu na šetřených dřevinách Na zkusných plochách jsou zastoupeny dřeviny dub cer Quercus cerris – na třech plochách, lípa Tilia – na jedné ploše, borovic lesní Pinus sylvestris – na jedné ploše. Po celou dobu pozorování byla nejvíce byla okusována lípa, je pro zvěř velmi atraktivní a to hlavně v zimních měsících. Nejvíce byly okusovány lípy podél cesty a to hlavně při vysoké sněhové pokrývce, kdy srnčí zvěř ráda využívala odhrnutých cest. V důsledku neustálého okusování mají tyto lípy spíše keřovitý charakter. Porost lípy sousedí skoro ze všech stran s porosty borovice lesní, pod kterou rostou pouze maliníky a ostružiníky a prakticky žádné keře a byliny, které by byli pro zvěř atraktivní. V letních měsících nebyla lípa tolik poškozována okusem a to hlavně díky bohaté vegetaci, která jí poskytuje kryt. K letnímu okusu docházelo hlavně v nejteplejších měsících, kdy byl nedostatek srážek. Dub cer byl v letních měsících okusován minimálně – 1%. Srnčí zvěř okusuje mladé listy a letorosty nerada, protože jsou pokryty vlnovitou plstí a proto k intenzivnímu letnímu okusu nedochází. V zimním období byl cer poškozen nejvíc na ploše s lípou – 58%. Na ostatních plochách byl poškozen v menším rozsahu, byl okusován hlavně v době vysoké sněhové pokrývky kdy neměla srnčí zvěř možnost odhrabat sníh a nalézt jinou potravu. Na ploše č. 3 se na okusu podílel také zajíc polní. Borovice lesní se vyskytovala pouze na jedné ploše a to jako nálet a srnčí zvěř jí nevěnovala pozornost. Ostatní listnáče na ploše č. 3(trnka Prunus, lípa Tilia), byly v zimních měsících okusovány velmi intenzivně až 90%. Na tomto okusu se výrazně podílel zajíc polní. Na ploše se kolem pozorovaných dřevin vyskytovaly pobytové znaky zajíce polního a to stopy a trus.
29
Tab. č. 9 Poškození okusem – pro všechny dřeviny a všechny plochy, 2005 Zimní okus (1.10.-30.4.) Zastoupení porost
Plocha č. 3
CELKEM
30
poškození okusem
dřevina
zastoupení
poškození okusem
Ks
%
Ks
%
Ks
%
Ks
%
CER
200
100
30
15
205
100
2
1
CELKEM
200
100
30
15
205
100
2
1
LP
220
91
190
86
220
91
32
15
CER
17
7
10
58
17
7
0
0
BO
4
2
0
0
4
2
0
0
CELKEM
241
100
200
83
241
100
32
13
CER
180
90
60
33
180
90
0
0
Ostat. dř
20
10
18
90
20
10
2
04
CELKEM
200
100
78
39
200
100
2
08
641
100
308
48
646
100
36
5,6
Plocha č. 1
Plocha č. 2
Letní okus (1.5.-30.9.)
5. Diskuze Polesí Valtice je turisticky velmi atraktivní, ale zároveň je také velmi atraktivní svou úživností a rostlinou pestrostí pro mnoho živočišných druhů mimo jiné i pro srnčí zvěř. Podle NEČASE (1963) se srnčí mnohem lépe než ostatní spárkatá zvěř přizpůsobuje lidské kultuře, provozu komunikací, mechanizaci zemědělství, proniká i do blízkosti obcí i průmyslových závodů. Pozorovaná oblast je protkána sítí lesních cest a průseků, které turisté i cykloturisté využívají, i když se mnohdy nejedná o značené turistické stezky. Z mého pozorování vyplívá, že i přes značný ruch a to hlavně v letních měsících se srnčí zvěř neskrývá na odlehlejších a klidnějších místech a je velkou měrou na přítomnost turistů zvyklá. Podle NOVÁKA (1998) síť cest a svážnic nejen umožňuje snížení nákladů na těžbu dříví, ale na druhé straně zpřístupní turistům a jiným návštěvníkům lesní porosty, zvěř má méně klidu, stahuje se do nepřístupnějších a většinou málo úživných porostů. Z pozorování dále vyplývá i to, že plochy č.1 a č.2 se staly pro srnčí zvěř atraktivní hlavně z důvodu změny potravní nabídky – plocha č.1 je obklopena borovými porosty, které jsou prakticky bez bylinného patra a proto se stala lípa vysázená na ploše nejatraktivnější dřevinou v okolí; plocha č.2 je obklopena mýtními porosty dubu ceru s vyšším keřovým patrem a v porovnání s plochou č.2 neskýtají tolik okusových dřevin a bylinných druhů. Podle HELLA (1979) výběr potravy srnčí zvěře závisí na tom, jaké potravní zdroje má momentálně ve svém biotopu k dispozici, přičemž vyhledává podle možnosti vždy tu pravou, která je nejchutnější, nejšťavnatější, nejmíň zdřevnatělá a nejvýživnější. Podle NOVÁKA (1998) jsou zvěří okusem nejvíce poškozovány porosty v maloplošném pasečném hospodářství. Po vytěžení porostu se během několika let změní původní vegetace, plocha se stává atraktivní pro zvěř svou potravní nabídkou. Na ploše a v jejím okolí se soustředí zvěř. Vzhledem k tomu, že je plocha kultury poměrně malá ( do 1ha), jsou škody většinou velmi vysoké. Dále také uvádí, že nejvýhodnější, z hlediska péče o zvěř a škod zvěří, se jeví podrostní hospodářství s dostatečnou potravní nabídkou půdní vegetace i výhonů dřevin. Toto tvrzení souhlasí s pozorováním na ploše č.3, kde se jedná o mlazinu dubu ceru která vznikla pod mateřským porostem, který byl následně smýcen. Na této ploše
31
docházelo v letních měsících k minimálním škodám (max. 0,8%), k poškozování dubu ceru, který je zde hlavní dřevinou prakticky nedocházelo. K největším škodám docházelo v zimních měsících za vysoké sněhové pokrývky, protože si zvěř nemohla odhrabat sníh aby se dostala k žaludům. Podle HELLA (1979) sezónní změny v potravě srnčí zvěře určují i její rozdílné fyziologické potřeby. V zimě po výměně srsti a po podzimním vytučnění, potřeba potravy klesá, přičemž se snižuje hlavně konzumace měkčí šťavnatější potravy. GOSSOW (1976) citující různé autory dospěl k závěru, že dostatek ohryzové tvrdé vláknité potravy z keřů a dřevin je v zimním období limitujícím faktorem pro život srnčí zvěře. Ke škodám během celého roku docházelo také pravděpodobně kvůli nedostatku vody. Všechny tři sledované plochy se nacházejí v prostředí bez vodních zdrojů. k okusu proto docházelo také z důvodů potřeby příjmu vody a to jak v letních měsících (velká horka) tak i v zimních měsících (nedostatek bylinné potravy, která by potřebu vody pokryla). Podle HELLA (1979) potrava srnčí zvěře musí obsahovat poměrně vysoký podíl vody. V zimě ji poskytují ozimy, řepka, ale hlavně letorosty, jako např. brslen (62%), jedle (58%) a další, jako buk, javor, svída atd. (obsahují 46-52% vody). Na letorostech je ještě zachycená i další voda ve formě sněhu, rosy, dešťových kapek apod., proto zvěř není odkázaná pít vodu. V největší nouzi sice požírá zvěř i sníh, ale neprospívá to jejímu zdravotnímu stavu (HELL, 1979). Dalším limitujícím faktorem škod způsobených okusem v zimních měsících je fakt, že plochy nebyly ošetřeny individuální ochranou sazenic ani chemickými nátěry. Podle NOVÁKA (1998) se z pohledu úživnosti prostředí pro zvěř jeví jako nejvýhodnější individuální ochrana sazenic chemickými nebo mechanickými prostředky. Velké oplocenky jednak snižují plochu, která může být zvěří využívána, jednak jejich stavba a údržba je velmi náročná, oplocenky jsou na druhé straně nejefektivnějším ochranným opatřením při maloplošném pasečném hospodaření, zejména v místech přirozeného soustřeďování zvěře (NOVÁK, 1998).
32
6. Závěr Cílem této práce bylo zhodnocení turistického tlaku na pastevní zvyky srnce obecného v podmínkách polesí Valtice, které jak bylo výše uvedeno patří do turistické oblasti Lednicko –valtický areál a tudíž je turisty značně navštěvováno. Pozorování probíhalo během roku 2004 a 2005. Zvěř má v těchto podmínkách přístup k široké škále potravy a přesto, zde docházelo ke škodám, okusem, a to především v zimních měsících. Z pozorování vyplývá, že turistika a cykloturistika zvěř neruší v takové míře, že by byla nucena skrývat se v odlehlejších částech polesí s nižším turistickým ruchem, viz. pozorování plocha č. 3, která se nachází mimo turistické stezky a cyklostezky – porost 729A11. Z vlastního pozorování jsem zjistila, že je zvěř částečně na vysoké množství lidí zvyklá a proto netrpí stresem a neskrývá se. Z pozorování dále vyplývá, že okus pozorovaný v zimních měsících nebyl způsoben zneklidňováním turisty, ale za stavu vysoké sněhové pokrývky, přičemž na ploše 729A11 se na okusu také významně podílel zajíc polní (pozorování pobytových znamení – stopy a trus). Ze získaných pozorování vyplývá, že při lepší ochraně dřevin v zimních měsících a to pomocí oplocenky nebo nátěrem repelenty proti zvěři by se procento okusu rapidně snížilo.
33
7. Summary The aim of this work was evaluation of tourism pressure on grazing habits of roe deer in terms of forest district Valtice which belongs to tourist district Lednicko-Valtice as mentioned above and so this forest district is very frequented by tourists. The observation was practiced in years 2004 and 2005. There is broad range of food accessible for the game in this terms nevertheless there was caused browsing damage, above all in winter season. That sequents upon observation the game isn´t disturbed by tourism and cycletourism so much to be forced to lurk in distant parts of forest district with lower tourism movement, cf. observation on sample plot number 3 situated outside of tourist-ways and cycle-ways – forest stand 729A11. I ascertained by my own observation the game is partially accustomed to high number of people and therefore doesn´t suffer from stress and doesn´t lurk. Other sequents upon observation browsing observed in winter season wasn´t caused by reason of disconcertment by tourists but damage was caused during winter with high snow cover. Browsing damage on sample plot in forest stand 729A11 was caused no only by hoofed game but there was great participation of brown hare (observation of trails and droppings). That sequents upon observation that better defence of tree species in winter season with the aid of exclusion fence or coat of repellent against game would cut back percentage of browsing very fast.
34
8. Literatura ANHAÄUSER, U. a kol. Poklady světa 150 nejvýznamnějších kulturních památek UNESCO. Euromedia Group, k.s., Praha 2004. 336 s. ISBN 80-242-1186-6. BANFI, E. a kol. Stromy na zahradě, v parku a ve volné přírodě. Euromedia Group, k.s., 2001. 223 s. ISBN 80-7202-807-3. CISLEROVÁ, E. Škody způsobené zvěří. Lesnická práce 10/2005. ČABART, J. a kol. Praktická rukověť lesnická II. . SZN Praha 1962. 1125s. 07-054-62. ČERVENÝ, J. a kol. Encyklopedie myslivosti. Praha: Ottovo nakladatelství s r.o., 2004. 592 s. ISBN 80-7181-901-8. FORST, P. a kol. Ochrana lesů. Praha: SZN, 1966. 432s. HELL, P. Srnčia zver. Príroda, Bratislava 1979. 310 s. HLEDÍK, J. Projekt hospodaření na polesí Valtice, LZ Židlochovice. LČR s.p., LZ Židlochovice, březen 2000. HLEDÍK, J. Racionalizace porostních obnov na polesí Valtice. Střední lesnická technická škola v Hranicích na Moravě; pomaturitní studium, 1982. Hospodářská kniha LHC Židlochovice, 17 – polesí Valtice; Zkrácená textová část LHP 2000 – 2009. Zpracoval: Lesprojekt Brno a.s. HROMAS, J. a kol. Myslivost. Písek: Matice lesnická spol. s r.o. 491 s. ISBN 80-8627104-8. http://www.slovacko.cz/oblast/oblast.py?ids=STR3372&idobl=OBL11; 12.6.2006 http://www.iriscrr.cz/regiony/lednicko_valticky_areal.php; 12.6.2006 http://www.lednice.cz/; 20.03.2006 http://mapy.idnes.cz/cykloturistika/; 28.03.2006 http://www.radnice-valtice.cz/cz/cms.php/meteostanice-klima.php; 20.03.2006. JIŘÍK, K. a kol. Atlas zvěře. SZN Praha 1980. 256s. 07-018-80-04/55. KOLEKTIV autorů. Myslivost. SZN Praha 1966. 492 s. 07-014-66.04/55. KOŘÍNEK, G. Chov zvěře a škody zvěří v lesním hospodářství. Myslivost Stráž myslivost, 2003, č. 8, s. 6-9. KRČMA, J., ZABLOUDI, F.. Zvěř versus les, aneb jak a podle čeho stanovit optimální početní stavy spárkaté zvěře v lesním prostředí?. Myslivost Stráž myslivosti, 2004, č. 3, s. 3-4.
35
KŘÍSTEK, J. a kol.: Ochrana lesů a přírodního prostředí. Matice lesnická, Písek, 2002. 386 s. ISBN 80-86271-08-0. Lesnický naučný slovník I. a II. díl. Praha : Mze ČR v Agrospoji, 1994 a 1995.I. díl 743 s., II. díl 683 s. ISBN 80-7084-111-7 (I. díl), ISBN 80-7084-131-1 (II. díl). LOCHMANN, J. a HANZAL V. Myslivost v obrazech zoologie. Edičně zajistil K. Singer, 1996, 3. vydání. MOTTL, S. a kol. Myslivecká příručka. SZN Praha 1964. 261 s. 07-096-64-04/55. MRKVA, R., 1995: Monitorování početního stavu zvěře pomocí kontrolních a srovnávacích ploch,
Sborník referátů z konference Škody zvěří a jejich řešení, LDF
MZLU Brno. NEBESKÝ, L. Posuzování srnčí zvěře. Praha: SZN 1956. 114 s. NEČAS, J. Srnčí zvěř. Praha: SZN 1963. 285 s. NEVORÁNEK, Z. Srnčí zvěř, je v našich možnostech zvýšit její kvalitu i početní stavy?. Myslivost Stráž myslivosti, 2004, č. 5, s. 7-9. NOVÁK, R. Myslivost v kulturní krajině. Lesnická práce, 1998, č. 3,s. 95-97. PINTÍŘ, J., TUMA, M. Biologické základy mysliveckého obhospodařování srnčí zvěře I., biologické předpoklady přírodní výběr. Myslivost Stráž myslivosti, 2002, č. 8, s. 8-10. QUITT, E. 1984: Klima Jihomoravského kraje. Kabinet zeměpisu KPÚ Brno, 1984. 165 s. ŠVESTKA, M. a kol. Praktické metody v ochraně lesa. Praha: Silva Regina a Mze ČR, 1996. 309 s. ISBN 80-902033-1-0. TOMÁŠEK, M. Půdy České republiky. Praha: Česká geologická služba, 2003, 3. vydání. 68 s.ISBN 80-7075-607-1. UHLÍŘOVÁ, H. a kol. Poškození lesních dřevin. Kostelec nad Černými lesy: Lesnická práce a Mze ČR , 2004. 288 s. ISBN 80-86386-56-2. VACH, M. a kol. Srnčí zvěř. Nakladatelství Sylvestris, 1993. 408 s. ISBN 80-901775-0-6. VYHLÁŠKA č. 491/2002 Sb. ze dne 13. listopadu 2002 o způsobu stanovení minimálních a normovaných stavů zvěře a o zařazování honiteb nebo jejich částí do jakostních tříd. ZATLOUKAL, V., 1995: Lesní hospodářství a myslivost, Sborník referátů z konference Škody zvěří a jejich řešení, LDF MZLU Brno.
36
