ZÁSADY PŘÍPRAVY A REALIZACE PROJEKTŮ ZAMĚŘENÝCH NA ZÁSOBOVÁNÍ VODOU Katuše Kubíková

ZÁSADY PŘÍPRAVY A REALIZACE PROJEKTŮ ZAMĚŘENÝCH NA ZÁSOBOVÁNÍ VODOU Katuše Kubíková

1. Úvod

projekty zaměřené na zásobování vodou

Projekty, které řeší zásobování komunit vodou, vyžadují velmi individuální přístup. Jednotlivé projekty se liší nejen zadáním, ale zejména způsobem řešení, které je dáno specifickými podmínkami té které lokality a finančními a technickými možnostmi řešitele. Projekty řešících zásobování vodou na úrovni jednotlivých domácností či malých komunit, v relativně jednoduchých přírodních podmínkách nekladou vysoké nároky na odbornost realizačního týmu. Velice časté jsou však případy, kdy daná problematika vyžaduje vysoce kvalifikovaný tým složený z různých profesí (vodohospodářů, hydrogeologů, technologů, apod.) a současně klade vysoké nároky na technické zázemí (vrtná technika, úpravny vody apod.). Je nutné mít na vědomí, že projekty řešící zajištění vodních zdrojů, mají do značné míry charakter průzkumných prací a je nutno počítat s průběžným upřesňováním projektu a jeho dílčími modifikacemi. Cílem příspěvku není podat vyčerpávající návod jak řešit veškeré situace, které mohou nastat, ale poskytnout alespoň základní představu o hlavních zásadách přípravy vodohospodářských projektů a nastínit možná řešení pro různé situace.

2. Příprava projektu Nezbytným předpokladem úspěšného projektu je zcela jasné zadání. Sem patří definování zájmového území, údaje o počtu obyvatel, kterým bude projekt sloužit, údaje o požadovaném množství vody, nároky na akumulaci, rozvody a odběrová místa, předpokládané množství vznikajících odpadních vod a jejich charakter. Součástí zadání by měl být předpokládaný výhled na nejbližší období tak, aby projekt mohl být navržen s dostatečnou rezervou nebo etapovitě. Následuje etapa sběru a analýzy dat ze zájmového území, v rámci které je nutno ověřit řadu informací. Na této etapě by se podle rozsahu zadání měl již podílet kvalifikovaný odborník. Často však není z různých důvodů (nejčastěji časových a finančních důvodů) možné provést sběr dat odborníkem přímo na místě a ten se pak musí spolehnout na informace poskytnuté realizátorem projektu, případně jeho partnerem v zemi příjemce. Proto je vhodné vyplnit úvodní zjišťovací dotazník doplněný přílohami, který při detailním i laickém zpracování, poskytne alespoň zák-

1|

Dalším krokem je etapa vyhodnocení získaných dat a návrhu optimálního způsobu řešení. Analýza dat by měla poukázat na hlavní příčiny nedostatku vody či její nevyhovující kvality, které mohou být velmi různorodé. Nedostatek či š´patná kvalita může být zapříčiněna přírodními podmínkami (hydrogeologické, hydrochemické, klimatické), často se však jedná o příčiny technického charakteru (nevhodně provedené stávající objekty, jejich nevhodné využívání – např. vzájemné ovlivňování, nedostupnost technických prostředků, znečišťování okolí zdrojů…). Technické možnosti a finanční otázky Technické možnosti a otázka financování projektu jsou nejčastějšími limitujícími faktory realizace projektů. Před návrhem řešení je nutno: • Ověřit dostupnost stavebního materiálu v místě a jeho okolí, případně v zemi příjemce, specifikovat komponenty, které bude nutno dovézt. • Ověřit dostupnost elektrické energie v místě. • Ověřit dostupnost čerpací techniky (s upřednostněním obnovitelných zdrojů), výstrojového materiálu – např. v případě kopaných sond skruže, filtrační obsyp, jíl či cement, vhodných akumulačních nádrží a potrubních rozvodů, pokud jsou v projektu navrženy. • V případě záměru budování hlubších vrtů nebo hloubení jímacích objektů ve skalním podloží ověřit dostupnost vrtné techniky v místě, resp. zemi příjemce. • V případě nutnosti úpravy vody před jejím využitím ověřit dostupnost technologií a energetickou náročnost realizace a následného provozu. • Zvážit finanční možnosti projektu ve vztahu k navrhovaný technologiím. • Zvážit udržitelnost projektu ve vztahu k nákladům na následný provoz a údržbu zařízení.

|2


ladní představu o dané problematice a výchozí data pro předběžný návrh řešení. Podklady pro zpracování projektové dokumentace jsou: • Rekognoskace zájmového území. • Ověření průběhu vodotečí, vodních ploch, situace studní a vrtů pokud v území jsou. • Dokumentace stávajícího způsobu zásobování vodou a stávajících odběrných míst zahrnující zjednodušenou technickou dokumentaci, ověření vydatnosti, konzultace s místními o stavu objektů v průběhu roku (období sucha x období dešťů), odběry vzorků vody (povrchové i podzemní). • Dokumentace potenciálních zdrojů znečištění, které by mohly záměr ohrozit (skládky, nádrže na pohonné hmoty, fekální jímky). • Rešerše archivních materiálů, konzultace s místními kompetentními úřady o obdobných projektech realizovaných v minulosti v okolí, zkušenosti z těchto projektů, sběr dostupných dat o hydrogeologii území, případně jednoduché geologické a hydrogeologické mapování pro vytvoření představy o zájmovém území a jeho poměrech. • Sběr informací o výskytu nemocí způsobených kontaminovanou vodou, četnost onemocnění, údaje o epidemických situacích v oblasti, které mohou být způsobeny požíváním nevhodné vody apod. • Mapový podklad území. V případě, že není k dispozici, provést alespoň základní měření GPS pro následnou konstrukci map a řezů

Povědomí obyvatel a kvalifikovaný personál Již ve fázi přípravy projektu je vhodné vytvořit si představu o úrovni povědomí obyvatel v otázkách využívání a ochrany vody a na základě toho začlenit do projektu odpovídající blok „osvěta“ . Současně je nutno již v počátku sběru dat a projektové přípravy vytipovat vhodné osoby z komunity, kteří budou o projektu „všechno vědět“ a budou v budoucnu osoby odpovědnými za provoz zařízení. Technologická řešení je nutno navrhovat tak, aby komunita, resp. její pověření zástupci byli schopni v budoucnu zařízení bez větších problémů provozovat a udržovat.

3. Realizace projektu Širokou problematiku zásobování vodou jsme se pokusili utřídit do několika samostatných oddílů, pojednávajících o různých typech vodních zdrojů a jímacích objektů, o vhodných způsobech akumulace vod a jejich rozvodů, odběrných místech, o nakládání s odpadními vodami. Některé z těchto oddílů jsou pak samostatně rozpracovány do podrobnějších příspěvků.


3.1 Vodní zdroje, jímací objekty a zařízení Pro zásobování komunit vodou připadají obecně v úvahu tři zdroje vody – podzemní, povrchová a srážky. 3.1.1 Jímání podzemní vody Jímání pramenních vývěrů Pramenní vývěry nabízejí nejjednodušší možnost jímání. Pokud se pramenní vývěry v lokalitě nacházejí, jsou zpravidla využívány a určitým způsoben technicky zabezpečeny. Pramen může mít charakter soustředěného vývěru nebo rozptýleného prameniště, kdy je účelné soustředit vodu pomocí drénů do centrální pramenní jímky. Mělké kopané (spouštěné) široko profilové studny Tyto objekty jsou vhodné pro případy, kdy se hladina vody nachází relativně mělce pod povrchem terénu a jedná se o prostředí nesoudržných sedimentů (hlíny, písky, štěrky). Takovéto studny lze hloubit i svépomocně se zapojením členů komunity. Základní doporučení pro konstrukci studní je možno převzít z „ČSN 755115 Studny individuálního zásobování vodou. Hluboké vrty - trubní studny Vrtné technologie vyžadují kvalifikovaný tým techniků a řídícího geologa a na základě znalosti místního území je nutno zvolit odpovídající technologii vrtání. Podmínky realizace je pak nutno specifikovat v samostatném projektu prací.. 3.1.2 Jímání povrchových vod Dosud hojně využívaným zdrojem vody jsou vody povrchové (jezera, vodní toky). Oproti podzemním vodám má tato varianta své nevýhody a to zejména výrazněji kolísající kvalitu a zhoršené podmínky na ochranu vody. Často jsou totiž vodní plochy i toky místem, kde se nejen odebírá voda na pití, ale zároveň slouží k praní, mytí, napájení dobytka, mytí automobilů a podobně.

3|

Pokud to situace dovoluje, je často vhodné nahradit stávající nevhodné využívání povrchových vod z jezera či toku čerpáním z nově vybudovaných širokoprofilových studní situovaných v blízkosti jezera či údolní nivě toku (viz kapitola 3.1.1) . Toto řešení má výhodu v tom, že vodu lze intenzivněji chránit a jakost vody není v čase tolik proměnná jako v případě povrchových vod. V případě nevyhovující kvality povrchové vody pomůže technologická úprava. Nejjednodušší úpravou je odstranění kalu a dezinfekce.

Další možností je zachytávání srážkových vod ve svažitých terénech do retenčních nádrží nebo velkých (podzemních) zásobních tanků. Tato varianta je vhodná zejména v oblastech postižených erozí, které nemají prakticky půdní kryt . Využívání srážkových vod sice nemůže ve většině oblastí vyřešit zásobování vodou, může však být doplňkovým zdrojem vody, zejména užitkové a při vhodné konstrukci záchytu a akumulace vody může výrazně omezit negativní vliv půdní eroze. 3.2 Úpravy vody V některých případech je nutné jímanou vodu upravovat v některém z ukazatelů, který nesplňuje doporučené limity a dlouhodobé využívání vody v surovém stavu by mohlo vést k ohrožení zdraví obyvatel. Způsob úpravy závisí na konkrétním složení vody, na koncentraci a charakteru ukazatele, který je nutno upravit (např. zákal včetně jemných částic, bakteriologické znečištění, železo a mangan, tvrdost). V některých oblastech se však vyskytují ve vodách další látky, jejichž odstranění je předmětem náročnějších technologických úprav (např. obsah kovů, organických látek, vody znečištěné lidskou činností, zvýšený obsah radonu apod.). 3.3 Jímání vody, vodojemy, rozvody, odběrná místa Při návrhu jímání, skladování a rozvodů vody je nutno zvažovat udržitelnost projektu a ve vztahu k tomu zvolit odpovídající techniku. Je nutno mít rovněž na paměti, že snadným přístupem k vodě se automaticky zvedá její spotřeba a rostou náklady na provoz zařízení. 3.3.1 Čerpací technika Zcela zásadními podklady pro určení vhodné čerpací techniky je vydatnost vodního zdroje (vrtu, studny), denní požadované množství vody, velikost akumulace a nerovnoměrnost spotřeby v průběhu dne. Tam kde je to reálné je velmi účelné navrhnout využití obnovitelných zdrojů

|4


3.1.3 Využívání srážkových vod V mnohých oblastech se využívá záchytu srážkové vody ze střech budov, jejich akumulace a následné využití nejen jako voda užitková, ale i jako voda k pitným účelům a vaření. Kvalita srážkových vod je velmi proměnlivá, určujícím faktorem je kvalita ovzduší, četnost srážek, ale i matriál, se kterým srážková voda přijde do kontaktu (konstrukce střech apod.). V blízkosti městských aglomerací a průmyslových oblastí je vysoké riziko, že akumulovaná voda bude obsahovat látky nebezpečné lidskému zdraví. I při akumulaci srážkových vod v prostředí s nekontaminovaným ovzduším je vysoké riziko druhotné kontaminace (zejména výrazné riziko množení bakterií).


energie při čerpání (energie Slunce, energie větru), návrh však musí zohledňovat proměnnost veličin v čase. Klasická čerpací technika – ponorná či horizontální čerpadla je vhodná tam, kde je zajištěn přívod elektrické energie, kde se jedná o enormně vysokou spotřebu vody, kde je potřeba přepravit vodu na větší vzdálenosti s výraznějším převýšením a kde by čerpadla napájená z fotovoltaických systémů nebyla pro odčerpání požadovaného množství vody dostačující. Dlouhodobé využívání generátorů s benzinovým pohonem v sobě nese rizika možné kontaminace podloží při nezodpovědné manipulaci s pohonnými hmotami a je náročné finančně.

5|

3.3.2 Akumulace vod Akumulace vod (vodojemy) se uplatňují zejména tam, kde je potřeba rozvádět vodu do více spotřebišť a nebo tam, kde je z důvodu nízké vydatnosti jímacího objektu nutno vodu kontinuálně čerpat a akumulovat v zásobníku a odtud pak vydávat ke spotřebě. Jako akumulační nádrže buď mohou posloužit plastové polyethylenové tanky, které se v rozvojových zemích dodávají v různých velikostech a lze je vzájemně propojit nebo je možné řešit zásobník jiným způsobem (beton, kámen apod.). Pro odběry je vhodné jako akumulace používat spíše dva samostatné zásobníky a vždy doplnit zásobník až po úplném vyprázdnění a tak snížit riziko druhotné kontaminace vody (zejména bakteriologického znečištění) vznikající při dlouhodobé stagnaci vody v zásobníku.

Vhodným řešením pro komunity je centrální odběrové místo situované poblíž místa s nejvyšší spotřebou vody (centrum obce, škola, zdravotní středisko apod.). Je účelné vybudovat zde např. i prostor pro praní a mytí (veřejná prádelna, sprchy). Součástí takového místa by mělo být i zařízení na čištění vznikajících odpadních vod, účelné je i zpětné využití přečištěných odpadních vod pro závlahu. 3.4 Odpadní vody Ruku v ruce se snadným přístupem k vodě pitné a užitkové nastává problém s vodou odpadní. Čistění odpadních vod tak jak ho známe z našich podmínek je ve většině případů v odlehlých komunitách technicky nedosažitelné, finančně a energeticky nákladné a prozatím dlouhodobě neudržitelné. Jednou z hlavních zásad při přípravě projektů řešících zásobování vodu by měla být i snaha o minimalizaci vzniku odpadních vod a návrh bezpečné likvidace vznikajících odpadních vod. Jednoduchá zařízení sloužící k akumulaci a čištění odpadních vod jsou akumulační jímky, septiky, dodatkové pískové filtry. Vhodným zařízením bez náročné údržby a energetických nároků jsou kořenové čistírny odpadních vod.

4. Provoz, management, monitoring Velmi důležitou stránkou projektů zaměřených na zásobování vodou je vyškolení místní obsluhy, která bude zajišťovat provoz zařízení, jeho údržbu a monitoringu. Obsluha by měla být vyškolena nejen v provozních záležitostech daného zařízení, ale měla by mít povědomí i o obecných zásadách ochrany vod a péči o vodní zdroje. V provozním řádu vodního zdroje, technologie a vodovodu by měly být detailně specifikovány nutné činnosti, rozsahy kontrol, popis pravidelné údržby zařízení.

|6


3.3.3 Rozvody vody, veřejná odběrová místa, distribuce vody V podmínkách odlehlých komunit se spíše než rozsáhlé vodovodní systémy do každé domácnosti uplatňují veřejná odběrová místa, kam lidé pro vodu chodí, případně je možné vodu do spotřebišť rozvážet (cisterny, použití tažných zvířat).


Začlenění projektu do lokálního managementu je samozřejmostí, projekty obdobného typu by měly být určeny co nejširší komunitě. Provozní náklady a náklady na údržbu zařízení by měly být zakalkulovány do ceny vody. Úhrady za poskytování vody jsou velmi citlivou otázkou a měly by být stanoveny vždy s přihlédnutím ke konkrétní situaci komunity. Společně se zlepšením přístupu k vodě by se měla vést osvěta o zásadách ochrany vod . Důležitou cílovou skupinou je populace školáků a proto je vhodné osvětu organizovat společně s místními vzdělávacími institucemi. V rozvojových zemích jsou většinou velmi těžko dostupné analytické služby, přesto by, zejména u projektů, kde se jedná o zásobování většího množství obyvatel, neměla být tato otázka podceňována. Výstupem projektů zaměřených na zásobování vodou by mělo být: „Voda pro komunity v dostatečném množství a vyhovující kvalitě“. Při hodnocení kvality jímané vody je vhodné vodítko WHO guidelines for Drinking Water quality, případně v ČR platná Vyhláška č. 252/2004 Sb. a pochopitelně je nutné seznámit se s platnými předpisy na požadovanou kvalitu pitných vod v dané zemi, kde je projekt realizován. Mělo by být samozřejmostí, aby podrobné chemické a bakteriologické rozbory byly provedeny v etapě realizace projektu. Přitom je možno vytipovat rizikový ukazatel kvality vody a zajistit jeho dlouhodobější sledování. V čase velmi proměnné jsou ukazatele bakteriologické, jejichž sledování by mělo být periodicky zajišťováno.

Práce u vrtné soupravy není nikdy jednoduchá (lokalita Chudžirijn gol, západně od Erdenetu, autor: Antonín Kopřiva, 2007)

7|

VYUŽITÍ SRÁŽKOVÝCH VOD Katuše Kubíková

1. Úvod Srážky znamenají nezanedbatelný zdroj vody, který může výrazně přispět k řešení problematiky zásobování rurálních oblastí vodou. Využívání srážkových vod sice nemůže ve většině oblastí vyřešit zásobování vodou, může však být doplňkovým zdrojem vody, zejména užitkové a při vhodné konstrukci záchytu a akumulace vody může výrazně omezit negativní vlivy srážek např. na půdní erozi. Nejčastějším způsobem záchytu a akumulace srážkových vod je svod dešťové vody ze střech do akumulačních nádrží. Další možností je zachytávání srážkových vod ve svažitých terénech do zásobních tanků. Tato varianta je vhodná zejména v oblastech postižených erozí, kde prakticky chybí půdní kryt. Složitější případ představují retenční nádrže, které jsou schopné pojmout významnou část přívalových vod z širšího povodí.

využití srážkových vod

V tabulce č. 1 je orientačně uvedeno množství zachycených srážkových vod z různě velikých ploch při různých úhrnech srážek. Tabulka č. 1 – Množství zachycených srážkových vod (v m3) pro různé sběrné plochy a srážkové úhrny srážky (mm)

plocha (m2) 100

200

300

400

500

10

1

2

3

4

5

25

2,5

5

7,5

10

12,5

50

5

10

15

20

25

100

10

20

30

40

50

200

20

40

60

80

100

300

30

60

90

120

150

400

40

80

120

160

200

500

50

100

150

200

250

Při návrhu technických opatření a způsobu využití srážkových vod je třeba mít alespoň základní představu o množství srážek a jejich distribuci během roku. Pro způsob využití je určujícím faktorem kvalita vody. Množství srážek a jejich distribuce v průběhu roku je regionálně i lokálně velmi proměnlivé. V případě tropických oblastí je srážková činnost vázána na období dešťů, kdy spadne většina srážek formou vydatných přívalových dešťů. Následují měsíce, kdy jsou úhrny srážek velmi nízké až zanedbatelné. Dostupnost podrobnějších dat o rozložení srážek během

|1

roku umožní navrhnout vhodný způsob záchytu a správnou velikost akumulace a vytvořit si představu, jaké množství srážkových vod bude během roku dostupné k následnému využití. Kvalita srážkových vod je místně velmi proměnlivá, určujícím faktorem je kvalita ovzduší a četnost a intenzita srážek. V blízkosti městských aglomerací a průmyslových oblastí je vysoké riziko, že akumulovaná voda bude obsahovat látky nebezpečné lidskému zdraví. I při akumulaci srážkových vod v prostředí s nekontaminovaným ovzduším je vysoké riziko druhotné kontaminace (zejména výrazné riziko množení bakterií). Srážkové vody jsou obecně vody s velmi nízkým obsahem rozpuštěných látek, s nízkým obsahem vápníku a hořčíku, často se jedná o vody kyselé a k přímému pravidelnému dlouhodobému požívání jsou zpravidla nevhodné. Svým chemismem se výrazně liší od povrchových i podzemních vod. Jako příklad uvádíme v tabulce č. 2 porovnání koncentrací vybraných ukazatelů chemismu vody ze tří vzorků vody odebraných v lokalitě v oblasti Viktoriina jezera. Porovnáván je vzorek podzemní vody, povrchové vody z jezera a vody srážkové. V kolonce „limit“ jsou uvedeny hodnoty stanovené českými právními předpisy pro pitnou vodu (Vyhláška MZ č. 252/2004 Sb.). Tabulka č. 2 – Porovnání vybraných ukazatelů chemismu vody ukazatel

jednotka


pH

jezero

vrt

dešťová

limit

7,78

7,41

6,69

6,5-9,5

vodivost

mS/m

11,4

121

1,8

125

vápník a hořčík

mmol/l

0,36

3

0,06

2-3,5

rozpuštěné látky

mg/l

180

902

104

Nestanoveno

fluoridy

mg/l

<0,5

2,34

<0,5

1,5

sírany

mg/l

15,3

75,1

22,4

250

chloridy

mg/l

<5

32,6

<5

100

huminové látky

mg/l

9,86

4,42

2,38

Nestanoveno

dusitany

mg/l

0,166

<0,02

<0,02

0,5

dusičnany

mg/l

<5

13,3

<5

50

amonné ionty

mg/l

<0,1

<0,1

0,472

0,5

2. Záchyt srážkových vod ze střech objektů Nejčastějším způsobem záchytu a akumulace srážkových vod je svod dešťové vody ze střech do akumulačních nádrží. Výchozími podklady pro návrh záchytného systému by měly být minimálně: • Velikost a charakter plochy, ze které bude voda sváděna. • Množství a intenzita srážek a jejich distribuce během roku. • Požadovaný způsob využití srážkových vod (voda k mytí, zálivce, případně voda pitná). • Požadovaná spotřeba vody. • Kvalita vody – zejména v případě využití srážkových vod k pitným účelům.

2|

Existuje–li riziko, že srážková voda obsahuje zdraví škodlivé látky (například chudinské čtvrti v blízkosti průmyslových aglomerací s výrazným znečištěním ovzduší), není zpravidla vhodné používat danou vodu k pitným účelům a to ani po převaření. Dále je nutné mít na paměti, že dlouhodobějším skladováním vody v akumulačních nádržích dochází zpravidla k druhotné kontaminaci a nárůstu bakteriologického znečištění. Z výchozích podkladů se stanoví optimální velikost akumulační nádrže (nádrží), jejich umístění, případně rozvodný systém od akumulace. 2.1 Jednoduché návody pro záchyt srážkových vod ze střech stavebních objektů Předpokladem pro záchyt vody ze střech objektů je vhodná konstrukce střechy a materiál střešní krytiny. Dostatečný spád a hladký povrch zaručuje rychlý odtok vody do akumulace, důležité je i posouzení kvality materiálu z hlediska možné vyluhovatelnosti zdravotně závadných látek do vody. Materiál pro konstrukci záchytného a akumulačního systému: • Okapové žlaby a roury pro svod vody do akumulace. • Akumulační nádrž vhodné velikosti. • Odtokové potrubí.


Požadavky na akumulační nádrž (případně systémy akumulačních nádrží): • Vhodný zdravotně nezávadný materiál. • Optimální velikost ve vztahu ke množství a intenzitě srážek a předpokládané výši spotřeby vody. • V případě velkého množství vody je vhodné vytvářet kaskádové systémy akumulačních nádrží. • Tvar nádrže a velikost vstupních otvorů musí 1 umožňovat důkladné čištění nádrže. 2 • Dno nádrže by mělo být opatřeno výpustním otvorem s kohoutem. 3 • Přepad na vrchu nádrže, který je vyústěn buď 4 do další nádrže nebo do odtokového žlábku. • Spíše než jedna velká akumulační nádrž je 5 vhodná instalace dvou nebo více menších navzájem propojených nádrží s možností uzavření mezi jednotlivými nádržemi. K novému naplnění poslední nádrže by nemělo docházet před spotřebováním původního objemu vody. • Pro záchyt hrubých nečistot může být nádrž na Obr. 1: nádrž na vstupu osazena vstupu osazena sítem či vrstvou filtračního ma- filtračním materiálem; 1-štěrk; 2- písek; 3-dřevěné uhlí; 4-jemný štěrk; 5-ocelové síto teriálu (viz obr. 1).

|3

• • • •

Pokud je voda využívána i k pitným účelům a vaření, může být na odběrný kohout nasazen jednoduchý filtr. Pokud je voda využívána k pitným účelům, měla by být samozřejmostí dezinfekce. Akumulační nádrže je vhodné zakrýt, aby byla omezena možnost znečištění vody a omezen výpar z hladiny. Opatření případných otvorů v nádrži síťovinou (zabránění přístupu hmyzu a hrubých nečistot).

V řadě rozvojových zemí jsou běžně dostupné polyethylenové akumulační nádrže o různých velikostech (běžně jsou dostupné tanky o objemu 0,3 až 10 m3). Lze rovněž využít svařované plechové nádrže, betonové nádrže, zděné vodojemy a podobně. Vždy záleží na konkrétních podmínkách daného záměru. V případě sběru srážkových vod ze střech vícepodlažních budov nebo při dostatečném sklonu terénu lze využít výškového rozdílu při dopravě vody do spotřebiště .


Příklad konstrukce jednoduchého záchytného systému je uveden na obr. 2. Dále uveďme konkrétní příklady venkovských lokalit v rovníkové Africe, kde byly v posledních zhruba deseti letech zaznamenány výrazné změny v charakteru srážkové činnosti. Dlouhotrvající sucha přinášejí problémy v zásobování vodou a v zemědělské činnosti, krátké intenzivní deště pak způsobují řadu dalších negativních jevů, zejména půdní erozi, zhoršení kvality povrchových vod, ničení vegetace. Roční úhrn srážek je proměnlivý a dosahuje 500 až 700 mm. Většina srážek spadne během dvou období dešťů, během 2 až 3 měsíců. Na plochu 1 km2 spadne v této oblasti 500 000 až 700 000 m3 srážek. Drtivá většina srážek podléhá velmi rychle evapotranspiraci, další významná část stéká po povrchu a pouze nepatrná část srážek se vsákne a doplňuje sporadické zásoby podzeních vod. Vhodně navržený záchyt srážkových vod je možnou cestou, jak zvýšit přístup obyvatel k vodě. Obr. 2: příklad konstrukce jednoduchého záchytného systému 4|

Příklad A - Areál internátní školy Škola se nachází ve velké vzdálenosti od zdrojů povrchové vody a nemá vlastní zdroj podzemní vody. Voda je po většinu roku přivážena v cisternách od vzdáleného zdroje. Sběr a akumulace srážkových vod nejsou komplexně vyřešeny, využívána je pouze malá část vod svedených ze střech objektů. Zbytek srážkové vody ze střech je odváděn volně na terén a v kombinaci s nevhodnou základovou půdou působí škody na stavebních objektech. Ve škole je ubytováno přes 200 studentů, minimální spotřeba vody se pohybuje kolem 6 m3/den, tj. cca 1600 m3 za dobu výuky (9 měsíců v roce). Dovážka vody ze vzdáleného zdroje neúměrně zatěžuje rozpočet školy. Návrh na zlepšení situace: Plocha střech v areálu školy je 1000 m2. Množství srážek, které spadnou na střechy, se pohybuje mezi 500 až 700 m3 za rok, což v ideálním případě představuje téměř ½ požadovaného množství vody. Vodu lze přednostně využívat jako užitkovou na mytí a praní. Při vhodném technickém řešení výškových poměrů mezi akumulací a spotřebištěm lze využít samospádu.

Příklad B – Africká domácnost Desetičlenná rodina obývá domek se střechou z vlnitého plechu. Zastavěná plocha je 20 m2. Zdroje vody jsou ve velké vzdálenosti od domácnosti. Spotřeba vody je proto omezena na minimum a činí méně než 20 l/os/den. Přesto rodina potřebuje denně minimálně až 100 l vody. Roční množství srážek, které dopadne na zastavěnou plochu domácnosti, se pohybuje mezi 10 až 14 m3 za rok, což představuje množství vody spotřebované v domácnosti za 3 až 4 měsíce. Akumulační nádrž o objemu 2 x 1 m3 je navržena tak, aby byla schopna pojmout i několikadenní intenzivní přívalové srážky. Pro omezení výparu a druhotné kontaminace jsou akumulační nádrže zakryty. V případě, že dochází k dlouhodobější stagnaci vody v nádržích, je voda přednostně využita k zálivce a k mytí.

3. Záchyt srážkových vod z málo propustných povrchů - skalní podloží, betonové plochy, fólie U lokalit se svažitým povrchem lze provádět efektivně sběr srážkových vod z pevných nepropustných povrchů (skalní podloží) nebo lze povrch uměle upravit (betonová plocha, plocha překrytá fólií). Jednoduchou technickou úpravou terénu a instalací akumulačních nádrží (případně i vybudováním podzemní cisterny) je možné srážkové vody zachycovat a akumulovat pro pozdější využití. Schématicky je princip záchytu srážkových vod ze zpevněných málo propustných povrchů znázorněn na obrázku č. 3. Podobným způsobem je možné shromažďovat vody z uměle vytvořených šikmých málo propustných povrchů (např. s využitím nepropustné fólie).

|5


Nelze však kalkulovat s rovnoměrným využitím vody během roku, vodu nelze dlouhodobě v akumulačních nádržích uskladňovat. Přebytky srážkové vody, které by dlouhodobě stagnovaly v nádrži, je možné efektivně využívat k závlaze. Záchytem srážkových vod je omezeno podmáčení nezpevněných ploch v areálu v období dešťů.

Příklad C Modelová lokalita se nachází ve svažitém území. Vlivem dlouhodobého odlesnění a působením vodní eroze došlo ke smyvu půdní vrstvy a na povrch vychází holé skalní podloží. Při intenzivních srážkách stéká voda po skalním podloží do nižších partií, kde následně způsobuje další rozsáhlou erozi níže položených pozemků. Jednoduchou technickou úpravou terénu a instalací akumulačních nádrží (případně i vybudováním podzemní cisterny) je možné srážkové vody zachycovat a akumulovat pro pozdější využití.

4. Složitějčí případy pro záchyt srážkových vod z povrchu - retenční nádrže, suché poldry


Pro záchyt intenzivních srážek mohou posloužit umělé nádrže budované v erozních rýhách, které se při vydatných srážkách zaplňují periodicky vodou. Jedná se o složitější vodní dílo, které vyžaduje důkladnou analýzu vstupních údajů (hydrologické údaje, geologické a hydrogeologické údaje), na základě kterých může být teprve zpracován technický projekt stavby. Tuto variantu zmiňujeme pouze okrajově, právě vzhledem ke složitosti záměru. Při neodborném provedení stavby a nedostatečné údržbě hráze se mohou tyto objekty stává trvalou hrozbou pro území ležící pod nádrží. Budování těchto staveb se předpokládá spíše v rámci velkých projektů revitalizačního charakteru než v případě malých komunitních projektů.

6|

SVÉPOMOCNÁ VÝSTAVBA MĚLKÝCH STUDNÍ Katuše Kubíková, Václav Navrátil

Svépomocná výstavba mělkých studní je vhodná v případech, kdy je reálné využít mělký oběh podzemních vod, a v nesoudržných sedimentech (písky). V příhodných podmínkách je vhodné nahradit mělkými studnami nevyhovující odběry vody přímo z povrchových toků nebo vodních nádrží. Takto odebíraná voda má zpravidla lepší a stabilnější kvalitu. Schéma principu jímání podzemní vody mělkými studnami je patrné z obrázku č.1.

5

7

6

3

9

8 2 4

1

Vysvětlivky: 1 - skalní podloží 2 - terasa 3 - údolní náplavy 4 - hladina mělké zvodně 5 - prostor břehové infiltrace 6 - hladina vody v toku 7 - studna jímající vodu z břehové infiltrace (v období deficitu suchá) 8 - studna jímající mělkou zvodeň s podílem infiltrované vody z toku 9 - studna jímající mělkou vodeň (bez infiltrace z toku)

Jednoduché mělké studny lze hloubit svépomocně se zapojením členů komunity. Základní doporučení pro konstrukci je možno převzít z „ČSN 755115 Studny individuálního zásobování vodou“, která obsahuje i informativní schémata konstrukce studní. Níže uvádíme shrnutí základního potřebného materiálu pro konstrukci studní a popis postupu prací: Materiál a nářadí: • Nářadí – lopaty, krumpáč, vědra s lanem, vodováha, lana na spouštění skruží, dostatečně dlouhé dřevěné trámky, nebo spouštěcí zařízení (trojnožka s kladkostrojem). • Kalové čerpadlo pro průběžné odčerpávání vody ze studny při jejím hloubení. • Není-i v lokalitě přívod elektrického proudu tak elektrocentrála. • Dostatečně dlouhé hadice na odčerpávání vody ze studny a její odvod mimo prostor studny. • Žebřík odpovídající délky. • Skruže na vystrojení studny (ideálně průměr cca 1 m, výška 0,5 m pro lepší manipulaci při hloubení.

|1

svépomocná výstavba mělkých studní

Obr. 1: Mělký oběh podzemních vod a jeho zachycení mělkými studnami viz příloha

• • • •

Štěrk, písek na obsyp, kameny na podložení. Jíl, případně cement na těsnění. Zákrytová deska. Ochranné pomůcky.


Postup prací: • Vytyčení místa studny, přitom je nutno dbát na dostatečnou vzdálenost od potenciálních zdrojů znečištění (septiky, jímky, nádrže apod.- viz výše uvedená ČSN). • Vyčištění pozemku od porostů, odstranění horní vrstvy (drnu), určení místa pro ukládání vykopané zeminy. • Zahájení kopání. • Osazení první skruže. Je třeba dbát na správnou orientaci. Dosedací plocha je opatřena zámkem který zajišťuje přesné dosednutí skruží na sebe. Zámek dosedací plochy musí být orientován tak, aby vyvýšené místo bylo uvnitř skruže (první skruž, která je nejhlouběji, může být vyrobena z porézního betonu). • Odstraňování zeminy ze dna studny při současném posouvání první skruže (podhrabávání skruže). • Průběžná kontrola horizontální roviny usazení skruže (při šikmém usazení skruže nebude budoucí studna kolmá a dalším podkopáváním se bude skruž ještě více odchylovat!) Při usazení druhé skruže již nelze většinou odchylku odstranit! • Průběžné osazování dalších skruží, nutno dbát na dokonalé dosednutí styčných ploch. • Po dosažení přítoku vody do studny zahájit odčerpávání vody ze studny kalovým čerpadlem. • Současně pokračovat až do dosažení konečné hloubky. • Dodržovat bezpečnostní předpisy! Pracovník ve studni musí být navázán na bezpečnostním laně a neustále kontrolován, v případě náznaků nevolnosti musí být okamžitě vytažen ze studny! Pozor na možné výrony plynů zejména při hloubení hlubších studní! Konečná úprava objektu a jeho testování: • Spodní skruž se doporučuje vypodložit kameny a dno vysypat štěrkem. • Prostor mezi stěnou skruže a výkopem těsnit (minimálně do hloubky 2 m) jílem, případně použít cementaci. • V případě, že bude budováno podzemní potrubí od objektu, provést napojení cca 1 m pod terénem (mezi jednotlivými skružemi), bude-li pokládáno podzemní vedení či kabeláž, nutno zakrýt ochrannou páskou. Zaznamenat průběh vedení, případně znatelně vytyčit průběh vedení v terénu pro zabránění narušení vedení (např. překopy při zemních pracích nebo při zemědělské činnosti). • Vyspádování terénu od studny pro zabránění průsaku povrchových vod za plášť výstroje studny. • Provedení čerpací zkoušky pro ověření vydatnosti. • Odběr vzorku vody na analýzy. • Osazení čerpadlem s odpovídajícím výkonem (zohlednit požadované odběrové množství, akumulaci, výkon čerpadla, sací výšku a výtlak), zakrytí studny krycí deskou. • Oplocení objektu, zabránění přístupu nepovolaných osob.

2|

1 4 7

2 5 8


Foto: postup hloubení studny

3 6

1 - zahájení prací 2 - zapouštění první skruže 3 - zapouštění první skruže obr 2 4 - zapouštění první sktruže obr 3 5 - instalace čerpadla pro odčerpávání v průběhu hloubení 6 - odčerpávání a hloubení 7 - pomoc žen - bloky pod spodní skruž 8 - osazení horní skruže

Mělké studny na březích jezer a řek mohou nahradit nevyhovující odběry povrchových vod. Povrchové vody jsou enormně zatěžovány lidskou činností a snadno zranitelné, zatímco podzemní vody vykazují zpravidla lepší jakost a nadložní ochranná vrstva zeminy ztěžuje možnost kontaminace odebírané vody. V případě, že kvalita vody vyžaduje úpravu některých parametrů (fyzikálně chemický a bakteriologický rozbor), je nutno zpracovat individuálně návrh technologie pro úpravu vody (příklad viz studie na www.udrzitelnost.cz)

|3

PROBLEMATIKA SANITACE A VZNIKAJÍCÍCH ODPADŮ Katuše Kubíková

1. Úvod Jedním ze základních problémů komunit v rozvojových zemích je chybějící hygienické zázemí. Jeho úroveň pokulhává za rostoucím počtem obyvatel a to jak na venkově, tak zejména v rychle se rozšiřujících chudinských čtvrtích městských aglomerací. Chybějící hygienické zázemí nebo jeho velmi nízká úroveň mají za následek prudké šíření infekčních chorob, kontaminaci vodních zdrojů a podobně.

problematika sanitace a vznikajících odpadů

Organizace WaterAid, která se touto problematikou dlouhodobě zabývá, uvádí na svých webových stránkách (www.wateraid.org), že 2,6 miliardy lidí na světě nemá přístup k řádným toaletám. To výrazně přispívá k šíření nemocí, které mají svůj původ v kontaminované vodě a v důsledku toho zemře každých 15 sekund jedno dítě. Zajištění hygienického zázemí pro komunity v rozvojových zemích na úrovni, na kterou je zvyklý běžný Evropan je velmi vzdálená a finančně velmi nákladná záležitost. Zlepšení situace však může výrazně napomoci i podpora výstavby jednoduchých latrín. Důležitou součástí je i osvěta pro místní, jakým způsobem tyto objekty stavět, jak je udržovat, jaká jsou rizika. Při realizaci nejrůznějších projektů (školy, sociální zařízení, komunitní centra apod.) v rozvojových zemích se často setkáváme s přáním mít hygienická zařízení na stejné úrovni jako je běžná v Evropě (např. splachovací toalety). Zde je nutno upozornit na to, že toto řešení klade enormní nároky na spotřebu vody a zejména tak dochází ke vzniku velkého množství odpadních vod. Bez řádného čištění odpadních vod a jejich nevhodným vypouštěním pak dochází k daleko větší zátěži prostředí a narůstá riziko šíření infekčních chorob. Tento příspěvek prezentuje základní možnosti zajištění vyhovujícího hygienického zázemí (venkovské oblasti, chudinské čtvrti), okrajově se zabývá i jednoduchými možnostmi čištění odpadních vod.

2. Venkovské oblasti Vhodným řešením pro zajištění sociálního zázemí ve venkovských oblastech pro jednotlivé domácnosti, školy, komunitní centra apod. je výstavba suchých WC. Při dodržení zásad umístění

1|

Mnoho konkrétních příkladů a zkušeností lze nalézt na www.wateraid.org . Pro rurální oblasti se jednoznačně osvědčila výstavba latrín (suchých WC). Dále se osvědčilo i další využití obsahu jímek po úpravě jako hnojiva (po vyzrání a smísení s popelem, zeminou, rostlinným odpadem). Výsledkem je pak vedle výrazného snížení nemocnosti a úmrtnosti obyvatel i vyšší výnos zemědělských produktů. V evropských poměrech je možnost následného využití lidských exkrementů velmi omezena legislativou. V rozvojových zemích může mít při dodržování základních pravidel vysoký ekonomický přínos pro komunitu. V rozvojovém světě je řada oblastí, kde se tento způsob již tradičně využívá.

Obr. 1: Schéma konstrukce latríny

Způsob provedení jednoduché latríny s dvokomorovou jímkou je uveden na obrázku č. 1 (podle www.tilz.tearfund.org).

Výstavba latrín není složitá ani náročná na technické a materiálové vybavení. Jako jímky lze využít buď různé průmyslově vyráběné nádrže nebo je možno vybudovat jímky zděné či železobetonové. Důležitý je návrh konstrukce ve vztahu ke konkrétním podmínkám lokality, kdy je nutno brát ohled zejména na propustnost podloží, pozici objektu ve vztahu k možným okolním využívaným zdrojům vody (studny) a úroveň hladiny podzemní vody. WaterAid uvádí postup výstavby latrín v jednotlivých krocích následovně: 1. Na každou latrínu je potřeba 300 kg cementu. Pro vyztužení podlahy jsou využity kovové pruty. 2. Vytyčí se prostor o výměře cca 3 x 2 m. 3. Ve vytyčeném prostoru je následně vykopána jáma do hloubky 3 metry. 4. Z cementu a říčního písku se připraví zdící bloky, které po složení vytvoří kružnici. Bloky se před použitím nechají jeden týden vyschnout.

|2


a výstavby a vhodné bezpečné likvidace obsahu jímek se výrazně snižuje riziko šíření infekčních onemocnění.


5. Připraví se malta a zahájí se zdění jímky. 6. Vytvoří se krycí železobetonová deska opatřená vstupním otvorem, otvorem pro odvětrání a otvorem pro vybírání (odčerpání) kalu. 7. Deska se nasune na vyzděnou jímku. 8. Konečná úprava – výstavba nadzemní části toalety.

Obr. 2: Postup vybudování suchého WC (podle WaterAid)

Příklad konkrétního objektu suchého WC pro školu a komunitní centrum v Keni (Rusinga Island) je uveden na obrázku č. 3.

Obr. 3: Suché WC pro objekt školy a komunitního centra na Rusinga Island v Keni (foto K. Kubíková)

3. Města, chudinské čtvrti Řada velkoměst se dosud potýká s problémem nevyhovujícího způsobu likvidace odpadních vod. Často jsou vody bez jakéhokoli čištění vypouštěny do řek, otevřených rýh, volně na povrch terénu. Na obrázku č.4 je záběr z vyústění odpadní kanalizace pod milionovým městem v semi-

3|


aridní oblasti v severním Iráku (pro představu se jedná o cca 2000 l/s, které jsou takto vypouštěny). Níže je tato odpadní voda využívána k přímým závlahám zemědělsky využívaných pozemků, což následně přináší vysoký výskyt závažných infekčních onemocnění obyvatel.

Obr. 4: Nevyhovující způsob likvidace odpadních vod a jejich následné využití (severní Irák, foto K. Kubíková)

Řešení takových případů vyžaduje náročná technicko-ekonomická řešení. S rychle rostoucím počtem obyvatel měst v rozvojových zemích však dochází k prudkému rozšiřování chudinských čtvrtí. Tyto tzv. slumy se rychle rozrůstají na okraji stávající obytné zástavby a to bez předem vybudované infrastruktury. Počet toalet je naprosto nedostačující a vzhledem k husté koncentraci chatrčí, ve kterých lidé žijí, často ani

Obr. 5: Slum Kibera v keňském Nairobi (foto K. Kubíková)

|4

není místo pro výstavbu objektů. V největším keňském slumu Kibera v Nairobi, který obývá přes 1 milion lidí, je dosud častý jev tzv. „flying toilets“ (člověk vykoná potřebu do plastikového sáčku a ten potom odhodí co nejdále). Uličky mezi chatrčemi jsou pokryty odpadky, včetně lidských výkalů, v lepším případě je alespoň po straně komunikace vybudován žlábek či dokonce potrubí, které pak odvádí veškerý odpad do otevřené stoky (viz obrázek č.5). Obdobná situace je v mnoha dalších chudinských čtvrtích.


V posledních letech se rozvíjí řada projektů, které přispívají k řešení této neutěšené situace v největším keňském slumu. Projekty, které již byly úspěšně realizovány, mohou být inspirací pro další lokality s obdobnými problémy. Organizace Umande Trust vyvinula "koncept biocenter“. Jedná se o blok latrín, který generuje bioplyn. Projekt je veden členy komunity. Technologie může být aplikována kdekoli a je vhodná zejména ve slumech. Odpad je likvidován přímo v místě bez nutnosti zvláštní infrastruktury. Technologii lze zjednodušeně popsat takto: Fekální odpad je smíchán s vodou v anaerobních podmínkách a vytváří se bioplyn. Tekutina, která zbude, je z 90 % zbavena patogenních organismů a na místě je filtrována. Vzniklý bioplyn se využívá k vaření, např. v rámci programů pro výživu dětí ze slumů. Tímto způsobem jsou omezeny emise uhlíku jednak přeměnou methanu na CO2 a vodu a dále v důsledku omezení spotřeby jiných paliv. Součástí projektu je objekt umýváren a kiosek pro prodej pitné vody. Biocentrum může být většinou vybudováno z lokálně dostupných materiálů, bez zvláštních požadavků na kvalifikaci stavebních dělníků, obsluha a údržba je minimální a jednoduchá. V roce 2008 byly rozestavěny 4 takováto centra, na rok 2009 se plánovala výstavba dalších 3 biocenter. Schématický plán biocentra a fotografie z jeho výstavby jsou na obrázcích č. 6 a 7 (materiály Umande Trust).

Obr. 6: Biocentrum ve slumu Kibera v Nairobi - plán

5|

Obr. 7: Biocentrum ve slumu Kibera v Nairobi - výstavba

V případě, že vznikají na místě odpadní vody, je nutno tyto vody ošetřit tak, nezpůsobovaly devastaci životního prostředí v okolí, nebyly příčinou kontaminace povrchových a podzemních vod a v důsledku toho nevedly ke zvýšení výskytu infekčních onemocnění okolní populace. Nejjednodušším způsobem čištění odpadních vod jsou vícekomorové biologické septiky, které plní funkci mechanicko-biologického předčištění odpadních splaškových vod. Zpravidla se používá tří komorový septik, v jednotlivých komorách dochází k oddělení a sedimentaci nerozpuštěných látek, ke stabilizaci kalu a zachycení plovoucích nečistot. Doporučuje se provádět pravidelně vizuální kontrolu a jedenkrát za rok (či dle potřeby) odstraňovat kal. Pro chod zařízení nejsou potřeba energetické vstupy. Pro dosažení vyššího účinku čištění odpadních vod je vhodné za septik dosadit další čistící stupeň, kterým je zemní filtr. Přečištěné vody je pak zpravidla možné vypouštět přímo do vodoteče, použít k závlahám nebo zasakovat do podloží. Jedná se v podstatě o nádrže vyplněné pískem či vhodnou zeminou. Filtr je vybaven nátokovým a odtokovým drenážním potrubím. Životnost filtrační náplně se uvádí až 20 let, filtry nevyžadují zvláštní obsluhu. Jiným vhodným způsobem čištění jsou tzv. kořenové čistírny odpadních vod. Tyto čistírny jsou založeny na principu horizontálního průtoku odpadní vody propustným substrátem, který je osázen mokřadními rostlinami. Při průchodu odpadní vody filtrační vrstvou dochází k postupnému odstraňování znečištění v důsledku kombinace fyzikálních, chemických a biologických procesů. Při využití kořenových čistíren v tropických oblastech s výskytem malárie je však nutno navrhnou čistírnu tak, aby nebyly umožněny podmínky pro množení moskytů. V našich podmínkách vyžaduje kořenová čistírna pro 500 obyvatel plochu kolem 2500 m2. V případě využití v rozvojových zemích je nutno přistupovat k návrhu individuálně vzhledem k odlišným podmínkám a výrazně nižší spotřebě vody na osobu.

|6


4. Odpadní vody

Další způsoby čištění odpadních vod, které jsou náročné z technického, ekonomického i provozního hlediska v tomto souhrnu záměrně neuvádíme. Obecně v odlehlých venkovských oblastech využití těchto náročnějších technologií není příliš vhodné a to zejména z hlediska udržitelnosti chodu zařízení.

5. Závěr Na závěr je nutné zdůraznit důležitou roli osvěty širší komunity při realizaci projektů. V již realizovaných projektech se osvědčilo, že vhodným postupem je systém „pilotních projektů“. Pilotní fungující projekt, na kterém se obyvatelé seznámí se zcela zjevnými pozitivními dopady na konkrétní rodinu či komunitu, je inspirací i pro ostatní. Předpokladem udržitelnosti je využití jednoduchých, snadno pochopitelných postupů, které nevyžadují náročnou údržbu a nákladné provozní prostředky, a aktivní účast komunity při realizaci záměru.


Odkaz na informace: www.wateraid.org www.umande.org

Toaleta VIP (Ventilated Improved Pit) ve venkovském zdravotním středisku v Masuku, Zambie 7|

ALTERNATIVNÍ METODY ČIŠTĚNÍ PITNÉ VODY Milan Smrž

Čištění vody výluhem ze semen moringy

Semena stromu Moringa oleifera čistí vodu dvojím způsobem, jednak koaguluje nečistoty (vytváří z nich pevný sediment) a zároveň působí antibakteriálně. Semena obsahují proteiny s kladným nábojem, které působí jako flokulanty, agregují částice a umožní jejich sedimentaci nebo filtraci. Podle probíhajících výzkumů potlačují semena Moringy i růst mikroorganizmů. Potřebný roztok na čištění vody se získá z jádra semen nebo z usušených zbytků po lisování oleje ze semen Moringy - tyto látky lze uchovávat, zatímco roztok již nikoliv. Pro vyčištění 10 litrů vody se použije tento postup: Jedna malá lžička rozdrcených nebo rozemletých vnitřků semen (neodbarvených) nebo stejně upravených zbytků po lisování oleje se přidá do 250 ml vody a třepe se jednu minutu. Po filtraci čistou textilií se extrakt nalije do čištěné vody a prudce se roztřepává 1 minutu a pak pomalu (15-20 otoček za minutu) asi 5-10 minut. Následuje sedimentace po dobu nejméně 1 hodiny. Čistá voda nad sedimentem se pak může použít. Úprava odstraňuje 90-99,9 % nečistot. Moringa nevyčistí 100 % patogenních zárodků. Semena jiného druhu - Moringa stenopetala - jsou na čištění vody účinnější. Více aktivních látek je v oříšcích během sucha než v deštivém počasí.

Potřebné množství extraktu nízký zákal NTU<50

1 semeno na 4 litry vody

střední zákal NTU<150

1 semeno na 2 litry vody

vysoký zákal NTU 150-250

1 semeno na 1 litr vody

extremní zákal NTU >250

2 semena na 1 litr vody

|1

alternativní metody čištění pitné vody

Od 70. let se intenzivně zkouší čištění vody semeny Moringy a prokázalo se, že tato metoda je efektivní pro odstranění zákalu způsobeného bahnitými součástmi, jílem a bakteriemi od středních až po vysoké znečištění. Roztoky semen Moringy jsou naopak málo účinné pro slabě znečištěné roztoky.

Postup 1. Nasbírat zralé lusky Moringa oleifera a vyndat semena. 2. Semena oloupat aby se získalo čisté jádro. 3. Rozdrtit nebo rozemlít semena a prosít prášek přes jemné síto. 4. Vytvořit z prášku a vody pastu. Jedno semeno v principu vyčistí 1 litr vody. 5. Smíchat pastu a jeden šálek čisté vody a třepat minutu. 6. Filtrovat tento roztok jemnou látkou do vody, jež má být vyčištěna. 7. Třepat rychle nejméně minutu a pak pomalu 5-10 minut. 8. Nechat stát v klidu 1-2 hodiny. Pro úplnou sterilizaci ještě využít další metody: pískový filtr: http://www.cawst.org/technology/watertreatment/filtration-biosand.php sluneční sterilizace: http://www.sodis.ch/ chlorace: 1-2 kapky chlornanu sodného na litr surové vody převaření: minimálně 5 minut

alternativní metody čištění pitné vody

Sluneční sterilizace Sluneční sterilizace vody (SODIS) je metoda pro maloobjemové použití v tropických oblastech mezi rovnoběžkami 35° severní, či jižní šířky. Sterilizace je založena na vzájemném působení teploty, kyslíku a ultrafialového slunečního záření. Proto se musí použít pouze lahve z PET materiálu, který má dostatečnou průchodnost. Před použitím je třeba lahve vypláchnout. Lahve by se neměly používat déle než jeden rok, protože pak klesá průchodnost UV paprsků. Lahve se naplní vodou do tří čtvrtin a pak 20 sekund třepou, pro zvýšení obsahu kyslíku. Důležité je, aby lahve byly dobře uzavřeny, nelze použít větší lahve než 2 litry. Vrstva vody, kterou sluneční paprsky prochází, nemá být větší než 10 cm. Lahve musí ležet vodorovně, nebo ve sklonu ke slunci. S výhodou lze lahve položit do vlnitého plechu, například na střeše. Pro dostatečnou dezinfekci vody, která byla ověřena v laboratořích, postačuje 6 hodin slunečního svitu za jasného počasí nebo částečné oblačnosti (do 50 %) tak aby teplota vody dosáhla alespoň 50° C. Při plné oblačnosti je třeba lahve exponovat dva následující dny. Použitá vody nesmí být příliš zakalená, pak metoda nefunguje. Limitou je 30 NTU (Nephelometric Turbidity Units). Zákal lze určit odhadem, když láhev s vodou podložíme textem s písmeny o výšce 12 mm a tloušťce čar 2 mm. Přečteme-li tato písmena přes láhev plnou zkoumané vody je NTU nižší než 30 a metoda SODIS je použitelná. Jinak je třeba vodu filtroval nebo nechat usadit. Rovněž nelze vyčistit vodu chemicky kontaminovanou.

2|

okální cykl

MANAGEMENT

LOKÁLNÍCH CYKLŮ

OBSAH JAK MĚŘIT PENĚŽNÍ TOKY V LOKÁLNÍ EKONOMICE? PŘEDSTAVENÍ LOKÁLNÍHO MULTIPLIKÁTORU 1. Ekonomika jako děravé vědro 2. Princip lokálního multiplikátoru 3. Příklad výpočtu 4. První aplikace v České republice 5. LM3 online 6. Závěr

69 69 69 70 71 71 71

PŘEDCHÁZET NEDOROZUMĚNÍ V INTERKULTURNÍ KOMUNIKACI Muslimské země Vietnam Mongolsko Zambie Uganda Místa extrémní chudoby - slumy, ghetta, favely... Obecná pravidla Touha pomáhat versus participativní dialog Poděkování

72 74 75 76 77 78 78 79 79 80

MODEL ŘÍZENÍ MALÉHO PODNIKU PRO SPRÁVU MIKRO-HYDROENERGETICKÝCH PROJEKTŮ V PERU 1. Úvod 2. Model 3. Aktéři v rámci modelu a jejich role Vlastník; Malý podnik; Uživatelé; Revizní komise 4. Fungování modelu 5. Proces uvádění modelu do praxe 6. Některé rady a doporučení ze zkušeností s tímto modelem

81 81 81 82 83 84 85

management lokálních cyklů

VÝMĚNNÝ KRUH (LETS) 86 Základní myšlenka výměnného kruhu 87 I bez peněz můžete podstatně zlepšit svou situaci Jak pracuje výměnný kruh - obecně Tři dobré důvody pro výměnný kruh 88 1. Sousedská výpomoc; 2. Ekonomická svépomoc; 3. Rozvoj obce / Lokální ekonomika Pravidla výměnného kruhu 89 1. Organizační struktura; 2. Členství; 3. Výměna; 4. Důvěra jako ručení

64 |

| 65


PŘÍRODNÍ MEDICÍNA 93 Česnek setý - Alium sativum 93 Česnekové přípravky: Česnekový med; přípravek proti kašli; česnekový olej Použití: bradavice, nežity, abscesy; améby; kousnutí a píchnutí hmyzem, moskyty a škorpióny; lehká malárie; diabetes, vysoký krevní tlak; kašel, nachlazení, bolesti krku; bolest zubů; kandidóza; „atletická noha“. Pelyněk roční - Artemisia anua 94 Pěstování Použití: Malárie; hemoroidy, bilharióza; oční infekce; AIDS; kandidóza v ústech; kašel, nachlazení, zánět horních cest dýchacích; otevřený absces. Mango - Mangifera indica 96 Použití: průjem, amébová dysentérie; kašel, bronchitida; zácpa; horečka; zánět dásní, kurděje; oči; hemoroidy, červy. Baobab - Adansonia digitata 97 Použití: Podpora trávení; horečka; průjem; potravina; přípravek na rány; Papája - paw-paw 97 Použití: Ošetření ran; profylaxe červů a améb; lehké případy malárie; avitaminóza; hepatitida, žloutenka, žlutá zimnice; záněty močových cest; mýdlo; astma; kašel; trávení a žaludeční vředy; mykózy. Guava - Psidium Guajava 98 Použití: Průjmy dospělých; kurděje; kašel; rány; bolest zubů; snížení krevního cukru; otevřené abscesy. Blahovičník - Eucalyptus globulus 99 Použití: Čaj proti kašli; sirup a kapky proti kašli; bolest v krku; dezinfekce ran; hygiena ústní dutiny. Moringa - Moringa oleifera, M. stenopetala 100 Použití: Potravina; AIDS; průjem; zácpa; krevní tlak; onemocnění kůže Africká kopřiva - Coleus Forskohlii 101 Použití: glaukom (zelený zákal); kardiovaskulární nemoci; hypertense (vysoký krevní tlak); obesita; ekzémy a lupénka; nespavost a poruchy spánku; křeče a svalové napětí; astma, městnavé srdeční selhání. Neem/Ným - Azadiracha Indica 101 Použití: Malárie, prevence zubního kazu; spavá nemoc; veš dětská, svrab; lupénka, skrofulóza, kandidóza, mykózy, svrab, kožní problémy; průjem a úplavice; insekticid; skladování potravin. Černý kámen - „Black stone“ 103 Výroba Použití: Jedovaté uštknutí či kousnutí Absorpční dřevěné „živočišné“ uhlí 103 Výroba Použití: otravy, nevolnosti

104 104 105 105

ZPRACOVÁNÍ POTRAVIN V SOLÁRNÍCH SUŠÁRNÁCH Úvod Solární sušení Základní funkční části solárních sušáren s přirozenou cirkulací vzduchu Základní funkční části solárních sušáren s nucenou cirkulací vzduchu Technologický postup při solárním sušení zemědělských produktů Možnosti předzpracování produktů určených k sušení Blanšírování; Máčení; Solení Konstrukce a popis solární sušárny s přirozenou cirkulací vzduchu

108 108 108

JAK UDĚLAT DOBRÝ KOMPOST V TROPECH? Úvod Vytvoření kompostu Co dát do kompostu? Dostupnost materiálu Umístění kompostu Založení kompostu Velikost; Pracovní síla; Jak založit kompostovací hromadu? Fáze procesu kompostování Péče o kompost Zalévání; Obracení; Teplo; Zrání kompostu Použití kompostu

114 114 115


VÁPNO MÍSTO ENERGETICKY NÁROČNÉHO CEMENTU Z historie Poměry pro přípravu malty a omítky Vápno a výroba páleného a hašeného vápna Základy výroby Hašení vápna

66 |

106

109 111 112

116 116 116 117 118 119

|2


MANAGEMENT LOKÁLNÍCH CYKLŮ – PODPORA MÍSTNÍ EKONOMIKY Pro vytvoření udržitelné ekonomiky zajišťující materiální potřeby komunity je třeba vytvořit lokální ekonomické cykly, v jejich rámci budou místní společenství velkou část své hospodářské aktivity realizovat na místní úrovni. Míra tohoto důležitého parametru je současně mírou lokální prosperity. To co platí rovněž ve vyspělých průmyslových státech, platí zejména v zemích rozvojových. Existuje mnoho příkladů, jak lze jednoduše zvýšit efektivitu řízení lokální ekonomiky, jak zajistit důležité služby a výroby na místní úrovni a zabránit tak odlivu prostředků z komunity, tím ji stabilizovat a zabránit migraci. V rámci rozvojových projektů a především při přenosu technologií je třeba zohledňovat veškeré možné dopady, eliminovat negativní a posilovat pozitivní přínosy. To zohledňuje tzv. management lokálních cyklů, který řeší začlenění projektu do širší interakce v rámci komunity a to na ekonomické, sociální i environmentální úrovni. Nejde tedy jen o technická řešení, ale také o celou řadu personálních a sociálních interakcí v určitém - zpravidla kulturně odlišném - kontextu, které mají na zdar a dlouhodobou funkčnost projektu podstatný vliv. Dlouhodobá ekonomická a ekologická udržitelnost rozvojových projektů je spojena s posilováním lokální ekonomiky. Rozvojové země jsou zvlášť zranitelné při turbulencích světových trhů, které nemohou nijak ovlivňovat, a velká ekonomická krize často znehodnotí výsledky dlouholetého úsilí. Ukazuje se také, že velké přímé zahraniční investice zpravidla přinášejí pro zemi víc rizik než přínosů. Pro zajištění dostatku potravin a efektivní využívání dalších přírodních zdrojů je lokalizace ekonomiky nejúčinnější strategií. Proto v této kapitole přinášíme několik ukázek analýz, managementu a jednoduchých návodů a postupů, které přispívají k posilování lokální ekonomiky.


Udržitelnost rozvojových projektů závisí podstatně na tom, nakolik si je přivlastní komunity, pro které jsou určeny. Nutná je participace všech, kterých se projekt dotýká, aby tak od nejnižší úrovně podporoval zásadu dobrého vládnutí. Zdařilý projekt pak může sloužit i jako inspirace pro další vlastní aktivity nebo jako krystalizační bod komunitního rozvoje. Je důležité využít možnost působení na veřejnost k obhajování zájmů partnerů z rozvojové země (advocacy), protože lze důvodně předpokládat, že jednotlivý projekt nevyřešil všechny jejich problémy. Nejefektivnější projekty jsou ty, které jsou už při své přípravě zařazeny do širší strategie působící směrem k systémovým změnám ve smyslu ekonomické, sociální a ekologické udržitelnosti, nejlépe ve spojení těchto důrazů. Takové projekty pak mohou být inspirující také pro nutné změny v rozvinutých zemích.

1|

JAK MĚŘIT PENĚŽNÍ TOKY V LOKÁLNÍ EKONOMICE?

PŘEDSTAVENÍ LOKÁLNÍHO MULTIPLIKÁTORU Stanislav Kutáček

1. Ekonomika jako děravé vědro Místní ekonomiku si můžeme představit jako vědro. „Přiléváme“ do ní peníze z nejrůznějších zdrojů: mohou to být výdělky podniků za exportované produkty, státní příspěvky, soukromé investice, útraty turistů a další zdroje. Některé peníze však odtékají stejně rychle, jako přitekly. Ať už jsou to útraty za energii poskytovanou centralizovanými zdroji, vzdálení dodavatelé služeb či daně pro státní rozpočet. Přesněji řečeno, můžeme tedy místní ekonomiku přirovnat k děravému vědru.

Druhý uvedený přístup má i svůj politicko-strategický význam, jak píše Naďa Johanisová v úvodu k české metodice výpočtu lokálního multiplikátoru: „Pokud si uvědomujete rizika a problémy doby, k nimž patří ekonomická nestabilita (možnost náhlého kolapsu hodnot měn, změny cen a dodávek stěžejních zdrojů, včetně potravin a energie), globální oteplování a environmentální destrukce, budete asi považovat podporu lokalizované ekonomiky za velmi důležitou, protože je štítem právě proti uvedeným hrozbám: proti ekonomické nestabilitě a destrukci přírody, na které všichni závisíme. Místní ekonomika, která si zachovala alespoň část svých místních ekonomických vazeb (vlastnictví podniků místními lidmi, místní produkci s využíváním místních zdrojů, místní prodej a investování místních peněz opět v místě) je jednak méně zranitelná z globálně ekonomického hlediska, jednak je efektivní ve smyslu menšího plýtvání energií a přírodními zdroji, zejména z hlediska dopravy a obalů, případně i zpracování potravin tak, aby déle vydržely.“1

2. Princip lokálního multiplikátoru Lokální multiplikátor, vyvinutý před několika lety v londýnské New Economics Foundation (NEF),2 pomáhá popsat míru lokalizace místní ekonomiky (obce, regionu), tedy nakolik se peníze uvnitř takto definované ekonomiky „otáčejí“ a kolik jich utíká nenávratně pryč. 1) Penězům na stopě. Trast pro ekonomiku a společnost. Brno, 2007. ISBN 978-80-254-1690-7. 2) Viz www.neweconomics.org a www.pluggingtheleaks.org.

|1

jak měřit peněžní toky v lokální ekonomice?

Klasickým přístupem k regionálnímu rozvoji je „přilévat“ pokud možno co nejvíce peněz, bez ohledu na velikost „děr“, kterými zase odtékají. Je tu však alternativa: pomocí posilování vnitroregionálních ekonomických vazeb můžeme pomoci existující díry zmenšit či ucpat a zároveň zintenzivnit koloběh peněz uvnitř regionu.

Obecně je multiplikátor ekonomický koncept, který se používá k měření toho, jak moc konkrétní přítok kapitálu obíhá (nebo se násobí) v dané oblasti. Koncept multiplikátoru byl vytvořen v 18. století a zpopularizován ve 20. století britským ekonomem Johnem Maynardem Keynesem. Lokální multiplikátor zachycuje vydávání peněz ve vymezeném regionu nebo mikroregionu do tří úrovní: původní přísun peněz, jak je tento objem peněz utracen a jak jsou tyto peníze znovu utraceny. Měření lokálního multiplikátoru končí ve třetí úrovni, protože 80-90 % celkového multiplikačního efektu je zachyceno v těchto třech úrovních. Následující měření je obtížné a nepotřebné. Proto hovoříme o Lokálním Multiplikátoru 3, tedy o LM3. Na následujícím obrázku je princip multiplikátoru ukázán názorně:

Z obrázku je zřejmé, že v Lokální Lhotě původní příjem 10 korun vygeneroval dodatečných 14,4 koruny, zatímco v Děravé Lhotě pouhých 2,4 koruny. Pro místní ekonomiku má tedy velký význam, kde utrácíte svoje peníze.

3. Příklad výpočtu jak měřit peněžní toky v lokální ekonomice?

Výpočet lokálního multiplikátoru spočívá v několika krocích. Prvním krokem je zjištění velikosti příjmů subjektu, jehož dopad na místní ekonomiku chceme změřit. Může jím být obecní úřad, firma, nezisková organizace, ale i vymezená skupina lidí (např. zákazníci místní pobočky banky) či jiný subjekt. Výchozím bodem může být alternativně celkový obrat společnosti nebo rozpočet zkoumaného projektu. Ve druhém kroku zjišťujeme, jak velká část tohoto původního příjmu je utracena místně. Určení toho, co považujeme za místní ekonomiku, se odvíjí od konkrétních podmínek zkoumaného případu a od toho, v jakém území chceme dopad měřit. Ve třetím kroku se pomocí dotazování zkoumá, jak s penězi od zkoumaného subjektu naložili jeho dodavatelé. Utratili je v místní ekonomice, nebo mimo ni? Můžeme dojít k zajímavým závě-

2|

rům – například, že subjekt, který leží daleko za hranicemi vymezené místní ekonomiky, vrací velkou část svých příjmů do zkoumaného regionu a přispívá tak k jeho rozvoji. Přestože tedy zkoumaný subjekt utrácí velkou část peněz mimo region u tohoto dodavatele, může to pro region být velmi přínosné. Pak už zbývá jen vypočítat hodnotu LM3: sečteme objemy peněz z jednotlivých kroků a vydělíme je původním příjmem. Získáme tak indikátor, který ukazuje celkový příjem, který byl vytvořen ve vztahu k množství peněz, které do ekonomiky vstoupily původně. Názorně to je vidět na výše uvedeném obrázku.

4. První aplikace v České republice Jako vůbec první se o aplikaci LM3 v Česku pokusil student Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně Došek.3 Systematičtěji se přenosem metodiky do Česka zabýval v roce 2007 Trast pro ekonomiku a společnost (TES). TES vydal metodiku výpočtu LM3, která je dostupá zdarma na internetu a jsou v ní obsaženy i ukázkové příklady výpočtu lokálního multiplikátoru.

5. LM3 online Autor původní metodiky, Justin Sacks4, spolu s dalšími partnery vyvinul v roce 2007 elektronickou verzi zjišťování LM3. Pomocí internetového rozhraní je nyní možné ušetřit čas a potřebné kapacity pro samotný výzkum a zpřístupnit koncept širšímu okruhu zájemců. Na internetových stránkách www.lm3online.org je možné si celý proces podrobně projít a vyzkoušet. Pro neziskové organizace je využití systému zdarma, pro ostatní je přístup zpoplatněn.

Je důležité si uvědomit, že LM3 je ukazatel (indikátor). Ukazatele (indikátory) používáme běžně – například pro televizní sledovanost nebo odhady akciového trhu. Indikátory je nazýváme proto, že naznačují, tedy indikují, jak něco funguje. Obvykle to nebývají výsledky přesných měření nebo nově získaná data, ale údaje, které zjednodušují sledování nebo interpretaci složitých jevů. Spočítáte-li si tedy LM3, výsledek vám nabídne obecný pohled na to, jak funguje jeden aspekt vaší místní ekonomiky – ne pevná, neměnná fakta. A – podobně jako třeba u televizní sledovanosti – výsledky získané z výpočtu lokálních multiplikátorů jsou otevřené diskuzi. Více informací o metodice LM3 lze nalézt v publikaci: http://www.thinktank.cz/fileadmin/thinktank-upload/texty/TES-penezum-na-stope.pdf

3) Miloslav Došek, Lokální multiplikátor jako indikátor lokalizace: Případová studie obchodních subjektů ve vymezené oblasti Litoměřicka, Fakulta sociálních studií, katedra Humanitní environmentalistiky, 2006. 4) Justin Sacks: The Money Trail. Measuring your impact on the local economy using LM3. New Economics Foundation and The Countryside Agency, 2002. ISBN 189940760X.

|3

jak měřit peněžní toky v lokální ekonomice?

6. Závěr

PŘEDCHÁZET NEDOROZUMĚNÍ V INTERKULTURNÍ KOMUNIKACI Saša Uhlová

Základním předpokladem pro úspěšné jednání s lidmi jiných zvyklostí je pochopení odlišné „gramatiky“ chování a hodnotových systémů. Abychom odlišným systémům mohli rozumět, je potřeba se nejprve zamyslet nad tím, podle jakých nepsaných pravidel žijeme my sami. Při výčtu nejrůznějších obyčejů, se kterými se můžeme setkat při práci v rozvojových zemích, ale i v běžném kontaktu v naší zemi, se může zdát, že tyto jsou utvářené nekonečným počtem podivných zvyků a pravidel, zatímco naše způsoby komunikace jsou tzv. normální, založené na přímém, racionálním a logickém jednání. Nežli se pohroužíme do specifik obyčejů „těch druhých“, je potřeba si uvědomit, nakolik je i naše jednání podmíněno socializací do středoevropského, českého, intelektuálního, středostavovského, městského či vesnického souboru hodnot. Představa o tom, jak je slušné a účelné komunikovat, je nám vštěpována od nejútlejšího dětství a stává se tak natolik součástí nás samých, že je těžké odlišit univerzální hodnoty od těch specifických. Následující příklady neslouží v žádném případě jako ucelený výčet českých zvyklostí, jsou to jen malé podněty k úvaze.

předcházet nedorozumění v komunikaci

Setkají-li se dva Češi z městského prostředí, kteří se vzájemně dosud neznají, budou si pravděpodobně vykat, pokud se nejedná o děti nebo velmi mladé lidi. S postupující známostí a sblížením může jeden druhému, dle předem určených pravidel, nabídnout tykání. Dá se tedy říci, že tykání odkazuje na míru známosti. Z tohoto pravidla existuje i v městském prostředí řada výjimek, jako jsou různé spolky, zájmové skupiny, kde pravidla mohou být nastavena odlišně, tedy například si zde všichni vzájemně tykají. Také v místech a skupinách, kde převládá tradiční způsob života a tedy i komunikace, je vykání a tykání používáno na jiném základě. Rozhodujícím faktorem tam není známost, nýbrž věk, tedy starší tyká mladšímu, který mu ovšem vyká, a to i pokud se dlouho a dobře znají. Například u Romů existuje pomyslná, leč dodržovaná, hranice deseti let. Přibližně stejně staří lidé si tykají a to i pokud se vidí poprvé v životě, starším však projevují úctu vykáním. Vykání a tykání není tedy samozřejmé a je dobré se nad tím zamýšlet, neboť pokud jsou v jazyce tyto dvě formy odlišeny, bývá to jedna z prvních věcí, která se ve vzájemné komunikaci projeví. Také první věty rozhovoru mezi dvěma lidmi se liší dle různých obyčejů a je kladen důraz na jiné hodnoty. Pokud povede Čech hovor s např. s Indem, Romem, Alžířanem, budou se tito ptát na příbuzné, zda jsou všichni zdraví, jak se vede dětem, a to i v případě, že je osobně neznají. Rozhovor Němce s Čechem se bude spíš týkat toho, co aktéři rozhovoru dělají za práci, studují atp. S trochou empatie se aktéři dialogu ze dvou různých hodnotových systémů v tomto ohledu přizpůsobí. Tedy budou se bavit trochu o rodině a trochu o práci. Je však dobré mít na paměti, že toho druhého může ve sku-

1|

Multikulturní dialog není jednoduchý ani pro zkušené vedoucí rozvojových projektů...

Jinou podstatnou složkou komunikace je přístup k darům a příjímání pohostinství. Ve velké části české společnosti panuje představa, že je otázkou slušnosti a znakem dobrého vychování dary a pohostinství, byť formálně, odmítat. Tedy nabídne-li někdo Čechovi kávu nebo jídlo, často odvětí: „ne děkuji“ nebo „to nemusí být“ a čeká, že hostitel svou nabídku zopakuje. Pokud je na návštěvě u Čechů, jeho očekávání se většinou naplní. V jiném kulturním prostředí však riskuje, že zůstane v lepším případě o hladu a žízni, v horším případě může touto poznámkou hostitele z nejrůznějších důvodů urazit. Obdobně jedná mnoho Čechů v situaci, kdy jim někdo dává dárek. Namísto okamžitého úsměvu a poděkování považují za slušné říci minimálně „to nemuselo být“ nebo dokonce dárek formálně odmítat. Pravděpodobně tím chtějí dát najevo, že si dárek ani nezaslouží. V mnoha zemích tím ale mohou darujícího ranit nebo i ponížit. Jinde je navíc obyčej takový, že se očekává, že dar oplatí jiným darem. Další zajímavou oblastí mezilidských vztahů je vztah ke kritice. V českém prostředí se nepovažuje za slušné někoho otevřeně kritizovat a přestože se tak někdy děje, bývá to spojováno s negativní reakcí okolí. Prohřešuje-li se někdo v nějakém menším společenství proti nějakým

|2


tečnosti zajímat něco úplně jiného. Trváním na „svých tématech“ může jedna strana tu druhou natolik odradit, že dále povede rozhovor již jen formálně. I to je znakem slušnosti v některých hodnotových systémech: pokračovat formálně v rozhovoru, byť o něj dotyčný nestojí.

pravidlům a někdo jej na to přímo upozorní, obrátí se to většinou proti tomu, kdo kritiku explicitně formuloval. A to i v situacích, kdy si totéž po straně říkali i ostatní. Negativně zaměřená pozornost se mnohdy obrátí proti narušiteli nepsaného pravidla, že „takové věci se neříkají“. Je to v rozporu s představou o slušnosti, kterou by však pozorovatel z jiného kulturního prostředí mohl vnímat jako pokrytectví. Neexistuje tedy univerzální představa slušného chování. Co se může jevit jednomu neslušné, může druhý považovat za normální nebo naopak za výraz slušného chování. V situaci, kdy se setkají dva jedinci, pro které tentýž akt nese jiný význam, může docházet až ke groteskním situacím. V Somálsku například je výrazem přátelství, když dva lidé jedí ze společného talíře, v Nepálu totéž symbolizuje velmi intimní záležitost, která se může odehrávat jen mezi mužem a ženou, je to obdoba zasnoubení. Není ani možné jen mechanicky napodobovat chování místních obyvatel. V Mali například vzbudila pohoršení jedna rozvojová pracovnice, která začala po vzoru některých žen z vesnice chodit od pasu nahoru nahá. Nestačí pouhá empatie ani neexistuje jakýsi univerzální recept, jak se chovat k lidem odlišných kultur. Pokud existuje nějaký společný jmenovatel, který je dobrý zohledňovat, je to princip partnerství. Což znamená, že nikdy není dobré stavět se do role spasitele, který přijel proto, aby pomohl méně schopným jedincům. Pomyslná nadřazenost toho, kdo přichází, zákonitě narušuje jakýkoliv partnerský vztah nezbytně nutný k úspěšné spolupráci. Povýšené jednání bílých (Evropanů, Američanů) může napáchat o to víc škody, o co je znásobeno historickými souvislostmi i současným politickým vývojem. I proto je dobré se snažit o co nejslušnější chování v rámci místních pravidel. Nevědomé chyby mohou totiž být čteny jako arogance i v případě, že se jedná pouze o neznalost. A konec konců neznalost místních obyčejů a nechuť se s nimi seznámit jistou arogancí je.


Obecné zamyšlení nad rozdíly slouží k tomu, abychom byli schopni relativizovat naše vlastní zvyky a zejména pak k tomu, abychom hodnotově neposuzovali obyčeje jiné. V následující pasáži nastíním pro lepší orientaci několik odlišností a zajímavostí, které ilustrují jinakost kulturních systémů. Tyto příklady nemohou sloužit v žádném případě jako manuál k pohybu v jiném kulturním prostředí, jsou pouze náčrtkem možných komunikačních obtíží, které mohou v různých situacích nastat. Informace pochází od těch, kteří v daných oblastech pracovali nebo žili, a jimž v závěru statě jmenovitě děkuji.

Muslimské země Muslimské země představují široký a ne vždy homogenní prostor. Politická situace a další faktory v jednotlivých zemích velmi ovlivňují podobu islámu. Nicméně lze vystopovat některé styčné body islámskému světu vlastní. Při styku s muslimy je potřeba, jako základní předpoklad úspěšné komunikace, respektovat islám, proroka a každodenní modlení, volání muezzina k modlitbám, a to nejen v blízkosti mešity, ale

3|

třeba i v televizi. Například pobrukování melodie muezzinova volání k modlitbě, byť se ozývá z televize, si mohou muslimové vykládat jako nedostatečnou úctu k jejich náboženství. Nevyvracet a nevysmívat se náboženství je pro jednání s muslimy nejdůležitější pravidlo. Muslimové často uvažují jako členové „ummy“, muslimské komunity a nikoliv jako individua bez klanové příslušnosti. A rodina, nikoliv jedinec, je základní jednotkou muslimských společenství. Je tedy dobré nesnižovat význam rodiny ani v žertu či v náznacích. Muslim, který se rozhodne, že pro druhého udělá nějakou službu, ji chce udělat za každou cenu (může jít o službu nebo i věcný dar), je dobré mu to nevyvracet a nechat ho to udělat, i když se to třeba příjemci daru v dané chvíli vůbec nehodí. Odmítnutím jeho služby odmítáte jeho samého. V rozhovorech je možné dotýkat se mnohých témat politiky, sportu, ale témata „ženy“ a "polygamie" se musí probírat velmi opatrně, a to i v případě, že dotyčný či dotyčná v polygamním svazku nežijí a ani se nechystají. Zesměšňování může být totiž bráno jako útok na Islám. Při diskuzích může dojít k divoké výměně názorů, je dobré být informován o tom, jak Česká republika působí v zahraniční politice, kam prodává zbraně atd. Při styku s lidmi z muslimských zemí lze narazit na nevěřící jedince, kteří sami sebe označují jako ateisty a o islámu se vyjadřují velmi negativně. Není dobré v rámci všeobjímající tolerance jim tento pohled na svět vyvracet. Může se totiž jednat o osoby, kterým islámští fundamentalisté zavraždili nějaké příbuzné či jiným způsobem významně zasáhli do života. Pokud chce nemuslim pozvat muslima k sobě domů, musí své pozvání opakovat velmi jasně a velmi přátelsky, aby překonal stud a nedůvěru druhé strany. Naopak na návštěvu k muslimům lze přijít bez velkých oficiálních formalit. Je ale vhodné přinést třeba nealkoholický nápoj nebo ovoce či zákusek, návštěva je spojena s obdarováním hostitele.

Vietnam Při jednání na jakékoliv úrovni je potřeba respektovat odlišný rytmus, který ve Vietnamu představuje základní slušnost. Sejdou-li se dvě strany k tomu, aby cokoliv projednaly, je potřeba, aby nejprve chvíli probíraly nějaká jiná témata, než je předmět jednání. Je to jakási obdoba pozdravu a výraz slušnosti. Vietnamci také, jako ostatně většina Asiatů, nejsou zvyklí udržovat během hovoru oční kontakt, je tedy dobré nepokoušet se o něj a to zejména při komunikaci s lidmi starších generací. Pokus o navázání očního kontaktu s někým, kdo si jej nepřeje, je porušením intimní zóny, podobně jako

|4


V období ramadánu mnoho věcí nefunguje jako obyčejně. Ramadán je devátý měsíc islámského kalendáře (z našeho hlediska pohyblivý), během něhož drží zdraví dospělí muslimové půst od úsvitu do západu slunce. Činí tak na paměť prvního Božího zjevení proroka Mohameda. Během tohoto období mívají například restaurace přes den zavřeno.

když se někdo pokouší přiblížit se příliš blízko k osobě, která vyžaduje fyzický odstup, nebo když někdo kouká při hovoru ženě stále na prsa. Systém byrokracie má své zákonitosti, nemá smysl snažit se najít nadřízeného, který to zařídí, ale je třeba postupovat skrz hierarchii zdola, přičemž se mnohdy nelze vyhnout úplatkům. Vietnamcům se Češi zdají být příliš hluční a žoviální, což při komunikaci může způsobovat nechuť více se sblížit a také v důsledku může znemožnit konstruktivní spolupráci. Při jednání je zvykem donést nějaký malý dárek, může to být něco spojeného s českou kulturou, např. CD s vážnou hudbou českého skladatele, při neformálním jednání mohou velmi dobře posloužit třeba plechovky českého piva. Další odlišností, kterou je třeba brát v potaz při pracovních setkáních, je, že při prezentaci projektu je nevhodné /nad/užívat grafy a tabulky. Není to ve Vietnamu zvykem a rozhodně to nepřispěje k lepšímu předání informací.

Mongolsko Při setkání si Mongolové podávají ruce, někdy se i objímají, úvod jednání nebývá dlouhý, je možné přistoupit přímo k věci. V komunikaci bývají velmi otevření, nepovažují za neslušné formulovat otevřeně své výhrady. Zhruba dvě stě tisíc Mongolů rozumí česky a většina umí rusky. Mongolové vnímají čas jinak než Evropané, ani několikahodinová zpoždění na smluvenou schůzku nejsou výjimkou. Je tedy potřeba se na to připravit, mít časové rezervy a počítat s tím, že vše bude trvat o něco déle.


V Mongolsku se hodně pije pálená vodka, odmítnout smí jen těhotná žena. Na návštěvě v jurtě je možné přijmout nabízený stakan, napít se jen trochu a podat jej zpátky hostiteli. Při konzumaci alkoholu mohou vyvstat spory a zasutá témata, která jindy napovrch nevyplují. Je tedy dobré v takové situaci obzvlášť respektovat místní obyvatele a nepovyšovat se nad ně. K uctivému chování patří i respekt kultu Čingischána. Mongolové mají rádi děti a skrz ně je možné dobře navazovat kontakty. Zároveň však v ulicích Ulánbátaru žije mnoho opuštěných dětí, které jejich rodiče nedokázali uživit. Rozdíly v životě ve městě a mimo něj jsou veliké. Mimo města jsou stálá jurtoviště i kočovníci, kteří se přemisťují dle daných pravidel. Na návštěvě v jurtě je cizinec hostem a naopak ve městě, sejde-li se s místními v restauraci, očekává se, že zaplatí útratu.

5|

Za vyloženě neslušné se považuje skákání do řeči a neuctivost vůči starším osobám. Při chůzi na ulici by mladší nikdy neměl nechávat staršího za sebou, vždy mu musí dávat přednost.

Zambie Lidé jsou v Zambii přívětiví, stále zde panuje idea nenásilí z období založení svobodné Zambie. V zemi není rasismus ani větší kmenová napětí. Jistá odtažitost panuje mezi Zambijci a Indy a v chudších čtvrtích pokřikují hlavně děti a mladší muži na bělochy Muzungu – běloch, což není třeba přeceňovat. Obdoba je i v mnoha jiných jazycích. Zambijci nejsou příliš dochvilní, nikam se nespěchá, schůzky mají často zpoždění a to i se zástupci firem. Pokud však jde o placené kontrakty a nájemní práci, je pracovní morálka i dochvilnost dobrá. Je vhodné mít na práci spolehlivého místního předáka, který bude odměňován podle výkonu pracovní skupiny. Při jednáních na oficiální úrovni - s úřady, ale i s místními komunitami a především s představiteli kmenů – dbají Zambijci na formální procedury. Formální čistota procedur je překvapující – vedení schůze, zápisy, prezenční listiny, udělování slova atd. Mají rádi květnaté projevy. Při jednání s tradiční správou – náčelníky, náčelnicemi či jejich radou – je třeba se předem pečlivě vyptat na procedurální postup a plně ho respektovat. Nicméně Zambijci chápou západní cizince a většinou nepožadují, aby návštěvník seděl níže (na zemi). Zajímavé je, že i když tuto možnost férově nabídnou také zambijskému průvodci cizinců, ten ji neakceptuje. Dohody nejsou považovány za neměnné a mohou se měnit – jde spíše o proces neustálého jednání. Proto je lepší platit co největší část až po poskytnutí služby. Často je ovšem třeba zaplatit nějakou zálohu, protože jinak poskytovatel nebude moci vůbec začít…

Zambijci navazují intimní vztahy snáze než Evropané a sex není tabu jako na západě. Promiskuita s sebou ovšem nese rizika chorob. Podání ruky se provádí se „zalomením palce“. Není výjimkou, že se po potřesení dále drží za ruku během hovoru. Hlavním tématem hovorů je rodina. Zambijci jsou po svých dlouhodobých zkušenostech skeptičtí k „pomoci“ bílých. Je třeba je přesvědčit, že se jedná o skutečně partnerský vztah. Je nutné mít dobré vztahy se samosprávou, místními komisemi i tradiční správou. Jako vždy i zde je třeba dbát na to, aby příjemci byli dobře informováni o stavu projektu a mohli ho v rámci možností upravovat podle svých reálných potřeb.

|6


Zambijci při obchodování rádi smlouvají, cena se dá snížit o jednu až dvě třetiny. Jednání se zambijskými Indy, kteří zde ovládají obchod, je mnohem tvrdší. Ale dá se domluvit na slevách i na speciálních objednávkách. I zde je ovšem třeba počítat s možnou změnou podmínek a platit až po odběru.

Uganda Vždy je třeba věnovat pozornost a dostatek času pozdravu. Skládá se z několika „povinných“ vět a je důležité, pokud zdravíme menší skupinu lidí, zdravit každého zvlášť. Tradiční pozdrav je dobré se naučit v místním jazyce (obvykle Luganda, ale záleží, v jaké oblasti Ugandy právě jste). K tomu je dobré naučit se několik základních frází místního jazyka a ty pak při každé příležitosti používat. Otevírá to dveře. Velmi neslušné je jíst za chůze nebo ve stoje (platí i u ovoce nebo svačin), protože místní lidé (především na vesnici) mají k jídlu velký respekt. Člověk, který pojídá ve stoje nebo za chůze nějaké jídlo, může dokonce odradit místní od spolupráce s ním. Je důležité vnímat konkrétní náboženství lidí, se kterými právě pracujete nebo žijete – u křesťanů je např. důležité vyčkat před jídlem na modlitbu, u muslimů dát pozor na výběr jídla nebo oblečení. Pokud jste ateisté, je lepší o tom spíše pomlčet a vyjádřit se o své víře neurčitě a s respektem k víře místních. Co se týče oblékání, ženy by měly nosit dlouhé sukně/šaty a muži plátěné kalhoty a košili – nevhodným oblečením lze zkazit pečlivě připravovaný dojem. Při rozvojových projektech je důležité dbát na zapojení žen – nezapomenout vyčlenit jim prostor pro participaci na důležitých rozhodnutích, muži totiž často mají snahu je z rozhodování vyloučit. Je nutné zachovávat respekt ke starším lidem ve vesnicích stejně jako k místním autoritám – informovat je o všech plánech a konzultovat je s nimi. Musí cítit, že jsou respektováni. Každé rozhodnutí vždy konzultovat s co nejširším spektrem lidí, kteří zastupují různé zájmové a náboženské skupiny. Nezapomenout na to, že jako běloši přitahujeme různé podvodníky a často můžeme být oklamáni, je proto nutné, abychom byli v kontaktu s co nejvíce různými lidmi a svá zjištění vždy takto kontrolovali. předcházet nedorozumění v komunikaci

Alespoň polovinu času je třeba trávit přímo v oblasti, kde projekt působí, a komunikovat s místními lidmi. Trvá několik týdnů, než ztratí ostych a dovolí si vás oslovit – pak se ale dozvíte ty nejskrytější strategické informace. Nejlepší dobou dne je večer, kdy mají farmáři hotovou práci na poli.

Místa extrémní chudoby - slumy, ghetta, favely... Při pohybu v místech, kde je extrémní chudoba, jako jsou například slumy, je potřeba více než jinde dávat pozor na to, aby přišedší neurážel svým zjevem a způsobem, jakým se po místě pohybuje. Není vhodné jít se na taková místa dívat, jako na nějakou pamětihodnost. Procházející bohatí bílí návštěvníci působí na takových místech, jako kdyby si prohlíželi zoo nebo nějakou

7|

výstavu, což je nutně pro místní obyvatele degradující. Obzvlášť nevhodné je v takové situaci mít u sebe fotoaparát nebo dokonce fotit. Do slumu je dobré jít jen tehdy, pokud tam má návštěvník co na práci, vždy je dobré být v doprovodu někoho místního, svým oblečením či šperky nepoukazovat na své (byť relativní) bohatství.

Obecná pravidla Kromě konkrétních pravidel, která jsou specifická pro různé geografické oblasti a hodnotové systémy, je dobré dodržovat základní pravidla pohybu v jiných kulturních podmínkách. Patří k nim slušné oblékání, což mimo jiné znamená, že je třeba zakrýt oděvem nohy, ramena a paže. Chodit v tílku a šortkách je považováno za neslušné na velké části naší planety. Ve většině zemí je také nevhodné projevovat partnerské city líbáním a objímáním či držením se za ruce na veřejnosti. Před vstupem do svátostných prostorů (buddhistických chrámů, kostelů, mešit...) je důležité vědět, zda jsou návštěvy jinověrců vítány, a pokud ano, jaká pravidla je třeba zde dodržovat a jak být oblečen (zda si zout boty, mít či nemít pokrývku hlavy, apod.). Co se týče focení, není dobré vytáhnout a použít fotoaparát bez dohody s těmi, kteří by měli být foceni. To úzce souvisí s respektem k soukromí. Byť jsou v některých oblastech lidé pohostinnější, nežli v našich zeměpisných šířkách, je vždy potřeba nechat na nich, jak a kdy přijmou hosty a pohostinství nabídnou.

Je potřeba mít též neustále na vědomí, že v různých kulturních systémech se v komunikaci projevuje různá míra explicitnosti. V praxi pak to, co jeden považuje za upřímnost, považuje druhý za drzost, a naopak, to co je pro jednu stranu znakem slušnosti, je stranou druhou vnímáno jako pokrytectví. K rozpletení komunikačních zádrhelů a k orientaci v odlišném hodnotovém systému je dobré konzultovat to s někým, kdo zastane roli kulturního překladatele. Takový člověk může mnohé vysvětlit a pomoci předejít dalším nedorozuměním.

Touha pomáhat versus participativní dialog Existuje-li nějaké obecné pravidlo, kterého je dobré se v komunikaci v odlišných kulturních prostředích držet, je to již výše zmiňovaný partnerský přístup. Je-li motivací jedince, který odjíždí do rozvojové země, „pomáhat těm chudákům“, narazí většinou na odpor, který si mylně vykládá jako nevděk. Z rozhovorů s rozvojovými pracovníky a z příběhů, které publikují na internetu i jinde, jasně vyplývá, že k tomuto zásadnímu nedorozumění dochází poměrně často. Snaha pomáhat

|8


Ve většině zemí je pro místní obyvatele nesrozumitelné, že přicházející cizinec je bezvěrec, tedy, že se nehlásí k žádnému náboženskému systému a deklaruje, že nevěří v Boha. Práce na komunitní úrovni se navíc odehrává většinou za pomocí církví a náboženských skupin. Je tedy účelné případný ateizmus příliš nevystavovat na odiv, neboť je pro mnoho lidí jen velmi těžko uchopitelný.

a přezíravost jsou v kontradikci jen zdánlivě. Odjet do rozvojové země s představou, že svou přítomností a činy zde vykonáme mnoho dobrého, a očekávat za tento hrdinský čin vděk, je přezíravé. Pomíjíme tím historické a politické souvislosti, místní zvyklosti a zejména obyvatele těchto zemí. Odpověď na otázku, jak tedy postupovat, lze najít pouze v participativním dialogu. Problémy, se kterými se v různých lokalitách potýkají, lze úspěšně řešit pouze tehdy, když místní komunita vezme za své to, že se o problému jedná, a způsob, jakým se bude postupovat. Vymýšlet projekty bez znalostí konkrétního místa a zejména bez lidí, kterých se potom týkají, odsuzuje tyto aktivity k nezdaru. Pokud se na vymýšlení postupů podílejí místní lidé, zamezí se tím také nefunkčním modelům, neboť jen oni dokážou odhadnout, co bude fungovat a co nikoliv. Z diskuzí týkajících se možných programů a projektů vyplynou také skutečné potřeby místní komunity. Z vnějšího a vnitřního pohledu se totiž jeví problémy úplně jinak. Má-li například rozvojový pracovník pocit, že místní lidé ztrácejí čas tím, že perou prádlo v ruce a měli by raději používat pračku, je to pouze jeho problém, pokud to oni sami za problém nepovažují. Příkladů lze najít mnoho, podstatné je, že není možné vnucovat místním lidem představu toho, co problém je a co není, ani postupy, jak je řešit. Neboť v konečném důsledku budou v dané lokalitě žít zase jen oni sami a pracovník se vrátí do pohodlí svého domova. Chce-li skutečně něčím přispět, je nutné, aby jeho práce odpovídala na reálné potřeby. Ty nemůže definovat nikdy on sám, ale pouze a jedině lidé, kterých se to týká.

Poděkování Děkuji Haně Nguyen (Vietnam, Mongolsko), Mileně Fučíkové (muslimské země), Lence Černé (Uganda), Haně Hindrákové (místa extrémní chudoby), Petře Hůlové (Mongolsko), Evě Kaličinské (příklad s jídlem), Haně Geroldové (příklad z Mali) a zejména Tomáši Tožičkovi (Zambie a participativní dialog), bez nichž by tento text nemohl vzniknout.


Komunikace je základem vztahů a každé interakce mezi lidmi. Její zkvalitnění napomůže tomu, aby vynaložené finanční prostředky a práce rozvojových pracovníků nepřicházely vniveč. Participativní dialog může napomoci ke zlepšení situace nejen v rozvojových projektech, ale i globálně.

9|

MODEL ŘÍZENÍ MALÉHO PODNIKU PRO SPRÁVU MIKRO-HYDROENERGETICKÝCH PROJEKTŮ V PERU Teodoro Sanchez

Tento model řízení pro malé projekty pro výrobu elektřiny mimo klasickou síť byl navržen a realizován společností Practical Action v Peru a byl převzat i v jiných částech Latinské Ameriky, v některých případech s malými úpravami, aby byl přizpůsoben místním sociálním a kulturním podmínkám. Model zohledňuje otázky a problémy, které mají vliv na udržitelnost na úrovni odloučených malých sídel. První prototyp tohoto modelu byl realizován v roce 1999 v Conchánu v pro- Obr. 1: Mikro-hydroelektrárna 80 kW, Conchán, Peru vincii Chota, v peruánských severních Andách (viz obrázek 1). Od té doby převzalo tento model několik dalších maloprovozních energetických projektů a byl rovněž úspěšně vyzkoušen v dalších částech Latinské Ameriky, jako je Ekvádor, Guatemala a Nikaragua. Model se rovněž zkouší v malých projektech vodohospodářských služeb. Tento model byl navržen po případové studii o produkci malých energetických projektů (dieselová zařízení, mini a mikro-hydroelektrárny a solární elektrárny) na národní úrovni v Peru, kterou v letech 1996 až 1998 vypracovala společnost Practical Action ve spolupráci s ESMAP (World Bank).

2. Model Hlavním cílem modelu je účinné řízení malých samostatných energetických projektů, kde jsou pod tímto termínem míněny veškeré fyzické prvky a složky vztahující se k výrobě a distribuci elektřiny: energetické zdroje a infrastruktura (stavební objekty, zařízení, přenosová a distribuční vedení, přípojky do domácností). Pod pojmem řízení se rozumí veškeré činnosti týkající se udr-

|1

model řízení malého podniku pro správu...

1. Úvod

Obr. 2: Schéma modelu řízení malého podniku

žitelného provozování, udržování, spravování a poskytování služeb v oblasti elektřiny v malém měřítku. Model zavádí pojetí podnikatelského řízení, které je nové v odlehlých venkovských oblastech1, zdůrazňuje potřebu jasného a průhledného vlastnictví projektu či projektů a potřebu rozumného tarifního programu k podpoře finanční udržitelnosti. Podporuje rovněž rozvoj v rámci komunity. Aplikace modelu vyžaduje řídící strukturu s jasnými právy a povinnostmi pro různé aktéry a nezbytné nástroje k uplatňování a prosazování těchto práv a povinností. Tyto nástroje jsou následující: obchodní řád shrnující práva a povinnosti jednotlivých aktérů, písemné smlouvy mezi vlastníkem a podnikem, mezi podnikem a každým zákazníkem, a rozumný tarifní program.

3. Aktéři v rámci modelu a jejich role model řízení malého podniku pro správu...

Vlastník Je velmi důležité, aby bylo vlastnictví jasně stanoveno. V praxi to může být komunita, státní správní orgán, církev, obec nebo jiný činitel. Na čem záleží, je to, aby to byl vlastník schopný prosazovat svá majetková práva za všech okolností a také aby si byl vědom povinností, které musí plnit. Vlastník je odpovědný za efektivní řízení projektu, dohlíží na poskytování služeb v oblasti elektřiny v nevyšší možné kvalitě a zároveň bere v úvahu kapacitu a hranice projektu. Vlastník najímá podnik provozující energetické služby, podepisuje s ním smlouvy, dohlíží na plnění smluv a služeb a působí nebo je zastoupen v revizní komisi. 1)

2|

V minulosti nebyly projekty mimo klasickou síť nikdy řízeny podnikatelskými subjekty, ale byly řízeny buď komunitou, místním správním orgánem nebo centrální vládou.

Malý podnik Místní (soukromý) mikropodnik se ujímá řízení projektu. Hlavní povinností malého podniku je řídit službu efektivně. Zahrnuje to dodávky energie, fakturaci, inkaso faktur, připojování nových zákazníků, odpojování a přepojování v případě nutnosti a veškeré činnosti související s provozem a údržbou stavebních objektů, zařízení a elektroinstalace projektu. Povinnosti malého provozního podniku jsou podrobně uvedeny ve smlouvách. Malý podnik proškoluje uživatele (klienty) v otázkách předpisů, tarifů a praktických způsobů, jak rozumně a efektivně využívat elektrickou energii. Zároveň informuje místní obyvatelstvo o udržitelnosti projektu. Malý podnik dále podepisuje smlouvy s každým uživatelem s použitím standardního formuláře vyvinutého pro tento účel, ve kterém se zavazuje k dodržování norem pro poskytování dobrých služeb. Uživatelé Uživatelé jsou lidé (zákazníci), kteří využívají službu dodávky elektřiny poskytovanou projektem a platí za ni. K získání práva na tuto službu potřebují o ni požádat a přijmout dané technické řešení pro dodávky elektřiny. Tato služba může být poskytována pro domácí účely, pro malé podniky, pro institucionální požadavky či jiné potřeby. Každý uživatel je považován za klienta a obdrží předpisy pro užívání elektrické energie a zaváže se je dodržovat ve smlouvě s provozním podnikem. Revizní komise Úlohou revizní komise je dohlížet na dodávky služeb. Komise je složena ze zástupců vlastníka, malého podniku a uživatelů.

4. Fungování modelu Provozování služby v dodávkách elektřiny a vztahy mezi různými aktéry jsou jasně stanoveny v obchodním řádu týkajícím se provozu a funkcí. Smlouvy stanoví pravidla a provozní mechanismy k efektivnímu provozování služby. Smlouva jako taková stanoví základní funkce, povinnosti a práva ve vztazích mezi aktéry. Vedle najmutí podniku a podepisování smluv s ním se vztah mezi vlastníkem a podnikem řídí kontraktem vyhotoveným a dohodnutým oběma stranami, podepsaným a veřejně zaregistrovaným. Tento kontrakt dokládá povinnosti, práva a závazky každé ze smluvních stran, určuje pravidla týkající se sporů a bere v úvahu, jak lze tyto spory řešit. Samozřejmě zohledňuje také příslušné místní zákony. Výměnou za úsilí vynakládané podnikem mu vlastník platí měsíční

|3


Revizní komise vykonává svoji dozorčí funkci buď z vlastní iniciativy anebo v reakci na stížnosti ze strany uživatelů, které se týkají špatných služeb nebo dalších problémů. Komise obecně netrestá jednotlivé aktéry, ale zástupce komunity jasně vysvětlí kroky komise na pravidelných shromážděních komunity. Jakákoliv stížnost je v komisi prodiskutována a to, co se ujedná, se sdělí zainteresovaným stranám.

částku. Pravidla týkající se inkasa plateb od uživatelů a použití těchto peněz jsou stanovena jakožto součást tarifní struktury. Přímý vztah mezi podnikem a uživatelem je jednoduchý – uživatel požaduje službu, akceptuje tarif a podepíše s podnikem smlouvu o službě (protože tarif již byl dříve dojednán na shromážděních komunity). Smlouva kryje závazky a sankce podniku, zatímco uživatelé jsou rovněž vázáni podmínkami smlouvy a služby. Smlouvy o dodávkách elektřiny mají jednotný a jednoduchý formát a platí jednotně pro všechny uživatele. Vztah mezi podnikem a uživateli se rovněž řídí obchodním řádem. Podnik uživatelům poskytuje službu a veškeré důležité informace o podmínkách projektu a jeho provozních činnostech. Rozesílá měsíční faktury a inkasuje platby. Rovněž poskytuje pomoc při instalaci nových přípojek, poskytuje rozšiřování služeb a další služby požadované na úrovni domácností.

5. Proces uvádění modelu do praxe Tento model řízení, stejně jako jiné, by měl být uváděn do praxe formou spoluúčasti s tím, že budou komunitě vysvětleny jeho výhody a nevýhody v porovnání s alternativními modely. Jestliže komunita souhlasí s realizací modelu řízení, je důležité dodržet následující hlavní kroky: •

•


•

•

2)

Prodiskutovat a dohodnout se s komunitou o vlastnictví2 projektu hned na začátku procesu realizace infrastruktury. Pokud má být model řízení uveden do praxe na stávajícím projektu, kde je vlastnictví stanoveno, bude realizace tohoto modelu vyžadovat jako první krok konzultační proces a dohodu všech zainteresovaných stran. Jakmile jsou vlastnictví a model řízení akceptovány, měl by být zahájen vývoj nástrojů (obchodní řád, smlouvy, tarifní program, apod.) a měl by být prováděn za účasti všech zainteresovaných stran. Různé nástroje by měly být navrhovány smíšeným týmem s širokým zastoupením zainteresovaných stran. Každý navržený nástroj by měl být předložen k úplné diskusi s komunitou a před vypracováním konečné verze by měla být přijata doporučení a provedeny nezbytné úpravy a doplňky. Příprava a realizace procesu výběru podniku vyžaduje: Nejdříve se připraví soupis podkladů či zadávací podmínky, potom se vypíše konkurz pro ty místní obyvatele, kteří mají zájem o provozování projektu, tato výzva by měla poskytnout rovné příležitosti tak, aby všichni, kdo se domnívají, že jsou schopni službu provozovat, se mohli přihlásit. Je vhodné, aby tým realizátorů provedl vzdělávací a instruktážní kurzy a aby poskytl jednoduché informační prospekty o činnosti samotné o povinnostech a právech zúčastněných stran a o důležitosti správného provozování projektu3.

Je důležité mít na mysli, že u velmi malých projektů mimo síť vlastník má jen zřídka zisk, neboť výnos z inkasa faktur je malý, a tudíž vlastnictví je formalitou, která přispívá k posílení modelu řízení. 3) Před instalací je důležité posoudit místní schopnosti, zdůraznit příjemcům konsekvence realizace a rovněž zajistit úroveň nutného zaškolování před procesem získávání zájemců.

4|

•

•

•

Pro samotný proces získávání zájemců jsou pro kandidáty stanoveny minimální úrovně, kterých je třeba dosáhnout, jsou dohodnuta výběrová kritéria s místními úřady a předáky a výběrové řízení začíná. Je ustavena hodnotící komise, která stanoví kritéria hodnocení a vybírá podnik. Jakmile je vybrán, vítězný podnik provede nezbytné procedury k zaregistrování se jakožto právnický subjekt a poté převezme řízení energetických služeb. Jakmile je podnik vybrán, obdrží veškerou nezbytnou podporu k provedení své registrace u příslušného státního správního úřadu. Jakmile je podnik vybrán, realizátoři modelu řízení by měli provozovatele zaškolit ve všech záležitostech nezbytných k technickému a finančnímu chodu projektu, to znamená v záležitostech provozu systému, opravné a preventivní údržby, finančních zásad, fakturace, inkasa faktur, apod.

•

•

•

•

•

4)

Celková částka zaplacená podniku nesmí překročit částku inkasovanou z fakturace. Je doporučováno, aby se struktura platby skládala ze dvou částí, a to z pevné částky (základní platba) plus pohyblivé částky, která závisí na úspěšnosti realizace inkasa faktur; takové opatření je účinnou motivací pro podnik, aby netoleroval pozdní platby od uživatelů a aby propagoval službu v dodávkách elektřiny pro nové uživatele, nebo aby podporoval využívání energie pro produktivní účely. Tarifní program je všeobecně nejkontroverznější otázkou a proto tato věc vyžaduje obratnost při jednání s komunitou a dobré znalosti o tom, jak kalkulovat faktury. Některé otázky uživatelů o možné výši jejich účtů za elektřinu je nutno zodpovídat ihned na místě. Spory či polemiky na téma tarifního programu vznikají proto, že iniciátoři budou vždycky navrhovat takový tarifní program, který umožňuje dostatečný výnos k zaplacení provozu systému i tvorbu fondu oprav, zatímco někteří lidé v komunitě budou brát v úvahu jenom částku, kterou budou platit4. Výběr místního soukromého mikropodniku je komplikovaný a vyžaduje velmi mnoho práce, neboť ve venkovských komunitách všeobecně takové podniky neexistují. Způsobilost k řízení mikropodniku je často malá, protože většina obyvatel jsou zemědělci. Tento proces by tudíž měl rovněž zahrnovat hodně výchovy, vzdělávání a informací poskytovaných komunitě. Smlouvy mezi vlastníkem a podnikem by měly být uzavírány na období nejméně 5 let; podniku to dodá důvěru a zamezí se tím častým procesům získávání zájemců o provozování podniku. Zástupce uživatelů do revizní komise by měl být demokraticky zvolen; to lze snadno provést na některém ze shromáždění komunity.

Na základě zkušeností je zjištěno, že lidé, kteří argumentují pro nízké tarify, obecně nejsou ti nejchudší z komunity, ale někteří z těch s vyššími příjmy.

|5


6. Některé rady a doporučení ze zkušeností s tímto modelem

VÝMĚNNÝ KRUH (LETS) Tomáš Tožička

Mnoho lidí si myslí, že jsou jen kolečky v systému, který nelze změnit. Podobně jako v době tzv. reálného socialismu i v době hroutícího se neoliberálního kapitalismu se domnívají, že všechna důležitá rozhodnutí se odehrávají někde jinde. Různé ekonomické a sociální teorie a ideologie pomalu nahrazují realitu. Nicméně je to právě síla jednotlivců a místních komunit, co hraje rozhodující roli. To byla také myšlenka zakladatelů výměnných systémů, kteří se rozhodli pomoci si ze svých potíží sami. Ekonomické ideologie si vytvářejí vlastní realitu, postavenou na zájmech skupiny, kterou reprezentují. Stručně by se dalo říci, že ekonomie je jen ideologie vyjádřená čísly. Z prostého systému, který měl efektivněji řídit hospodářství, se stala modla, které se všechno podřizuje, jakkoli je to nesmyslné či odporující zdravému rozumu. Zdravé hospodaření, které je postaveno na hospodaření místních komunit, bylo nahrazeno výkonnostním hospodářstvím obrovských nadnárodních korporací, jejichž jediným zájmem je zvyšování zisku managementu. Státy i politika jsou v jejich područí a bohužel nejpostiženějšími v tomto procesu se stávají obyvatelé menších a středních komunit, které nejsou napojeny na činnost velkých koncernů. To snižuje jejich možnost samozásobování a odčerpává zbytky jejich vlastních zdrojů. Také to oslabuje jejich přístup k velkým státním dotacím, které směřují v největší míře k těm nejbohatším, nikoli, jak nám to politici podávají, k těm nejchudším, či společensky nejslabším.

výměnný kruh (LETS)

Ale občanům stále zůstává možnost tvořivé spolupráce a řízení svých vlastních věcí. A to i mimo rámec politiky tvarované zkorumpovanými a naprosto nereprezentativními politickými partajemi. Převzetí péče o svůj život do vlastních rukou je základním předpokladem svobody. To ovšem předpokládá zajistit svůj život mimo struktury vymezené politickými tlaky a černými listinami nepohodlných zaměstnanců. Proto se stále více lidí snaží hledat alternativní ekonomické modely na lokální úrovni. Je samozřejmé, že základem je najít alternativní model směny zboží, který není závislý na oficiálních penězích, které vydávají soukromé banky s požehnáním státu v nekontrolované spirále zadlužení. Nejjednodušším systémem, jak si pomoci v době krize, je zaměřit se na rozvoj lokální ekonomiky a co největší místní soběstačnosti. Ale v tom občanům nepomůže ani stát, ani plané, jakkoli oprávněné, žehrání na politiky. Proto je nutné, aby si občané pomohli sami.

1|

Jak funguje lokální ekonomika V jedné malé vesnici žili pan Houska, pan Svíčka a paní Krejčová. Pan Houska vyráběl jídlo, pan Svíčka zajišťoval energii pro vaření a svícení a paní Krejčová vyráběla oblečení a boty. Odnepaměti měl každý z nich dvě mince. Každý z nich utrácel pravidelně jednu minci u jednoho ze sousedů, aby měl vše, co potřeboval. Ale jednoho dne se rozhodli nakupovat z výhodných nabídek v levném zásilkovém katalogu. Za jednu minci zde byly k dostání nové boty, barevné svíčky i křupavé housky. Každý ze sousedů utratil obě mince. „Nevadí,“ říkali si. „Zítra přijde soused, nakoupí si u mě a já budu zase mít své dvě mince a koupím si pěkné levné zboží z katalogu.“ Ale nikdo nepřišel. Když už neměli co jíst, co na sebe, ani čím si posvítit, nezbývalo jim, než opustit vesnici i své živnosti a jít uklízet do tiskárny, kde se tiskly krásné katalogy na levné zboží. Tam mohli vydělávat a utrácet mince, které tu kdysi utratili. Tam také mohli potkávat lidi, které znali z vedlejších vesnic. Společně si pak stěžovali, že mají menší příjmy, více výdajů a horší bydlení, než měli dříve. Dokud jim paní Svíčková nenavrhla, aby si založili výměnný kruh.

Základní myšlenka výměnného kruhu I bez peněz můžete podstatně zlepšit svou situaci. Myšlenka systematického výměnného obchodu není nová. Už během 30. a 40. let vznikaly lokální výměnné systémy v městských čtvrtích v Evropě a v USA. Dalšímu vývoji zabránila válka.

Jak pracuje výměnný kruh - obecně V rámci výměnného kruhu (dále jen VK) si mohou všichni jeho členové vyměňovat navzájem své schopnosti a produkty své činnosti. To se může dít mezi více než dvěma lidmi, jak je to obvyklé například při tzv. sousedské výpomoci. Výhodou výměnného kruhu, který vlastně navazuje a rozvíjí přátelskou a sousedskou výpomoc, je, že si účastníci mohou volit z velké nabídky služeb ostatních účastníků. Jako hodnotové měřítko výměny slouží nějaká účetní jednotka. Mohou to být křížky, body, atd. Tyto jednotky existují pouze v účetnictví a na kontech účastníků VK a nejsou zbožím. I když existuje doporučená hodinová cena, záleží především na účastnících, jak se dohodnou. Příjemce služby pak vyplní potvrzení na dohodnutý počet jednotek a poskytovatel od-

|2


Nově se myšlenka objevila ve Vancouveru v Kanadě. Tam byl v r. 1983 založen první LETS - systém (Local Exchange Trading System). Byl to impuls, který nastartoval obrovskou vlnu celosvětového zakládání výměnných kruhů, v jejichž rámci si lidé v určité malé lokalitě vzájemně vyměňují práci a zboží bez peněz. Nejvíce jsou tyto systémy rozšířeny v Holandsku, na Novém Zélandě, v Anglii, Německu, Švýcarsku, USA, Kanadě a Austrálii. Můžeme je ale také najít v méně rozvinutých zemích – Thajsku, Indonésii, Ekvádoru, Hondurasu či Papui Nové Guineji.

nese toto potvrzení do kanceláře VK. Tady budou jednotky zapsány na konto poskytovatele a odepsány z konta příjemce. Zjednodušeně si to ukážeme na příkladu: Pohyby na kontě Kdo pomohl komu a jak

Mojmír


Karolína hlídala dítě Janě Mojmír opravil auto Karolíně

20

Jana překládá Mojmírovi dopisy

-20

Závěrečný stav konta

0

Karolína

Jana

20

-20

-20 20 0

0

Tři dobré důvody pro výměnný kruh 1. Sousedská výpomoc VK umožňuje využívat služeb, které jsou pro mnoho lidí jen těžko dostupné, ať už z organizačních či finančních důvodů - hlídání dětí, nakupování, péče o staré a nemocné členy rodiny atd. VK odkrývá v lidech nové nebo ukryté schopnosti a umožňuje jim, aby jejich aktivita přinesla prospěch

3|

i ostatním. VK organizuje také pravidelná setkání účastníků, kde se vedle příjemně prožitého času dá mluvit i o dalších potřebách. Praktickým a obsahovým těžištěm VK je také obnovení sousedských vztahů a zlomení anonymity moderních měst, nebo znovuobnovení či posílení vzájemných solidárních vztahů v menších komunitách. Výměna mezi lidmi buduje nové kontakty a nová přátelství. 2. Ekonomická svépomoc Členové VK mohou v jeho rámci využívat také služeb, které by si ze svého příjmu nemohli dovolit, nebo by je ani nenapadlo takovou službu požadovat. Účastníci VK mohou také nabízet služby, které by na běžném trhu byly příliš drahé, nebo by o ně nebyl zájem. Především však vylepšuje životní podmínky všech účastníků. 3. Rozvoj obce / Lokální ekonomika Mnoho lidí se dosud domnívá, že smysluplná práce se dá konat jen v rámci trhu s pracovními silami, nebo v rámci dobrovolnických aktivit. Tedy za peníze garantované státem nebo zadarmo. Díky VK a jeho virtuální měně se ovšem škála možností k zajištění životních potřeb značně rozšiřuje a mohou být aktivovány i další užitečné činnosti, kterými si lidé zvyšují životní standardy. Tím, že je část služeb prováděna v rámci VK, zesiluje se i „oficiální“ kupní síla obyvatel, a tak se posiluje lokální ekonomika. Kde se dozvědět více www.udrzitelnost.cz http://lets.ecn.cz

PRAVIDLA VÝMĚNNÉHO KRUHU (příklad stanov) Výměnný kruh (dále jen VK) je svépomocná občanská iniciativa v rámci Sdružení XY. Jejím hlavním úkolem je podporovat vzájemnou sousedskou výpomoc. Členové této iniciativy si mohou mezi sebou vyměňovat své produkty a v rámci výměnného systému si vzájemně pomáhat. 1. Organizační struktura

1.2 Valná hromada Valná hromada členů upřesňuje pravidla a volí si kontrolní orgány a další pracovníky. Valná hromada se koná minimálně jednou za rok a musí být oznámena nejméně 14 dní předem všem členům VK. Valná hromada rozhoduje nadpoloviční většinou přítomných členů. Valná hromada rozhoduje o pracovních skupinách a o jejich vedení. Valná hromada může měnit pravidla i status VK.

|4


1.1 Vedoucí kanceláře VK Vedoucím kanceláře VK je pracovník Sdružení XY a jeho činnost je kontrolována vedením Sdružení.

1.3 Pracovní skupiny Aktivity pracovních skupin jsou přístupné všem členům VK a ti se mohou podílet na jejich práci. Vydavatelská skupina - zajišťuje vydávání informačního měsíčníku, propagaci atd. Společenská skupina - zajišťuje společenské akce VK. 2. Členství Členy se stávají každý občan či instituce, kteří vyplní přihlášku a zaplatí příslušný roční členský poplatek. 2.1 Informovanost členů Členové mohou inzerovat své služby i potřeby v informačním měsíčníku. Každý člen VK si může koupit informační měsíčník s nabídkou i poptávkou služeb. Informační měsíčník obsahuje také seznam adres či telefonních čísel členů. Informační měsíčník je neprodejný nečlenům VK. Veškeré informace o členech VK a stavech jejich konta jsou přístupné všem členům VK na osobní dotaz v kanceláři VK. Tyto údaje nebudou poskytnuty nikomu mimo VK, kromě kontrolních orgánů Sdružení. 2.2 Ukončení členství Každý člen může ukončit své členství, pokud je stav jeho konta na nule. Pokud během dvanácti měsíců nedojde k žádnému pohybu na členském kontě, považuje se to za zrušení členství. Nezaplacením ročních příspěvků se ruší členství. Vážné porušování pravidel VK a zneužívání důvěry a informací o členech VK může být důvodem pro zrušení členství. 3. Výměna 3.1 Konta Každý člen dostane přiděleno osobní číslo, které se stává zároveň číslem jeho konta. Na toto konto jsou mu zapisovány body, které ve výměně získá či vydá. Každý měsíc bude odečteno 5 bodů na provoz VK.


3.2 Omezení kont Počet bodů na kontě se smí pohybovat mezi - 60 a + 100 body. Po třech měsících je možno zažádat o zvýšení limitů. Členové, kteří jsou buď příliš aktivní (překročí horní omezení), nebo naopak málo aktivní (jsou pod dolní hranicí), budou zveřejněni v informačním měsíčníku. Služby provedené lidem s překročenou minusovou hranicí nebudou započítávány, od služeb provedených nad horní limit bude odečítáno 50 % ve prospěch VK. Celková suma na kontech se totiž musí stále blížit nule, aby byla zaručena spravedlivá a aktivní výměna.

5|

3.3 Poukázky a šeky Každý člen dostane šeky či poukázky, které musí po přijmutí služby vyplnit a odevzdat poskytovateli služby. Ten je musí odnést do kanceláře VK, kde mu budou připsány na konto a z konta příjemce budou odepsány. Pro větší bezpečnost budou první tři měsíce vydávány poukázky v hodnotě 60 bodů. Šeky ani poukázky nebudou vydány těm, kteří překročí dolní hranici limitu svého konta. Poukázky ani šeky nejsou zboží a nemohou být vyměňovány či prodávány. Každý člen by si měl ověřit adresu příjemce pomoci, zda souhlasí s adresou na šeku či poukázce. 3.4 Doporučená hodnota výměny Protože jde především o sousedskou výpomoc, nemělo by se tolik hledět na odbornost, ale spíše na časové zaneprázdnění. Proto se velmi doporučuje dvacet bodů za hodinu. Konečná cena je však závislá na dohodě mezi členy. Zakoupený materiál nutný k provedení práce (náhradní díly, nátěrové hmoty atd., není myšleno nářadí) je účtován příjemci v Kč. Cena za čas strávený nákupem se doporučuje na 10 bodů. 3.5 Průběh výměny Člen, který chce využít nějakou službu, kterou našel v nabídce posledního informačního měsíčníku, vyhledá podle čísla konta adresu či telefon poskytovatele a spojí se s ním. Pokud se dohodnou na ceně a dojde k vykonání práce, musí poskytovatel pomoci dostat od příjemce vyplněný šek či poukázky ve smluvené hodnotě. Ty pak musí být do konce měsíce doneseny do kanceláře VK, kde budou zaneseny na konta účastníků. Pokud je šek či poukázka donesena po uplynutí 20 dnů (včetně sobot a nedělí), služba nebude zaúčtována.


4. Důvěra jako ručení VK neručí za to, že za provedené služby či zboží obdrží člen stejně hodnotnou protislužbu. Vše záleží jen na osobní dohodě mezi členy VK. VK působí pouze jako informační a zprostředkovatelské středisko.

Příklad šeku Výměnného kruhu v Litvínově (1998) |6

Seznam možných nabídek Co dělám rád? Co mě baví? Co dělám nerad? Co mě nebaví? Dům a byt Opravy Mytí oken, jarní úklid Praní a žehlení Hlídání dětí

Zábava Výuka hry na hudební nástroj či zpěvu Výuka jazyků Loutkové divadlo Video, hudební nahrávky, desky

Vnitřní zařízení Pokládání lina a koberců Opravy nábytku Malování a tapetování Nabídka použitého nábytku

Počítače, kancelář Psaní textů Grafická úprava textů Kancelářské práce Poradenství Opravy počítačů a náhradní díly


Stavby Zednické práce Klempířské práce Svařování Opravy topení Tepelné izolace Pronájem přístrojů a zařízení

7|

Umění Portréty, karikatury Poezie Batikování a barvení

PŘÍRODNÍ MEDICÍNA Milan Smrž

Herbální medicína jednoznačně patří do rozvojové spolupráce. Patří tam navzdory zájmům velkých farmaceutických společností, přičemž tento postoj nelze charakterizovat jako principiálně nepřátelský vůči moderním farmaceutickým přípravkům, protože i v severních průmyslových zemích se každoročně prozkoumávají desítky tisíc rostlin při hledání účinných léků, například proti AIDS. Herbální medicína představuje základní možnost léčby různých nemocí a má mnoho dobrých vlastností: lokální dostupnost, levné pořízení, lokální zaměstnání, ve srovnání s farmaceutiky mnohdy nižší vedlejší účinky, podporu vztahu lidí a přírody a příklon k tradicím. V dalším textu jsou uvedeny některé rostliny, které rostou dosti běžně v Africe (i když mnohé afrického původu nejsou) a mají velmi zajímavé zdravotní účinky. Jedním z důležitých příkladů rozvoje herbální medicíny je užívání pelyňku ročního na léčení malárie, nemoci, která sužuje teplé oblasti a jejíž parazitní nositel si vypěstoval imunitu proti běžným antimalarickým lékům. Tato bylina a její pěstování zasluhuje mimořádnou pozornost, protože je levným a dostupným lékem proti metle tropických oblastí. Organizace, která její aplikaci prosazuje - Anamed – www.anamed.org, doufá, že užívání této byliny bude brzy podpořeno také Světovou zdravotnickou organizací – WHO. Následující text je výtahem převážně z knih H.M.Hirta – Natural Medicine in the tropics a M.Castelmana – Velká kniha léčivých rostlin a dalších zdrojů.

Česnek setý - Alium sativum

přírodní medicína

Česnek má rád úrodnou, ale nepříliš vlhkou půdu. Nesnáší přímé hnojení chlévskou mrvou. Pěstuje se z jednotlivých stroužků, které se sází do řádků 30-35 cm od sebe ve vzdálenosti 8 cm. K sadbě se používají především obvodové největší stroužky. Během sucha je nutno česnek zavlažovat. Česnek je třeba sklízet, když začne zasychat nať nebo když se narovná květní stvol. Je třeba jej uchovávat na suchém větraném místě, protože ve vlhku rychle plesniví.

|1

Tato rostlina je nejlepší syrová, protože účinné látky (především allicin) se varem ničí. Allicin je silné antibiotikum, zabíjí e. coli, streptokoky i další mikroorganismy a má padesátinu účinků penicilinu. Česnek má rovněž protitrombotické účinky. Česnekové přípravky: • Česnekový med: sklenice se naplní oloupaným a nasekaným česnekem a pomalu se vlije med, aby naplnil všechen prostor. Nádoba se umístí na teplém místě, med do sebe vtáhne šťávu z česneku a česnek zprůhlední. Spotřebujte do 3 měsíců. • Přípravek proti kašli: malá lžička nasekaného česneku se stejným množství cukru nebo medu. Použít ihned po kašli. • Česnekový olej: obdobně jako v případě medu, zalít dobrým olejem a nechat stát 3 dny při teplotě 20 °C. Pak skladovat na chladném místě. Použití: • Bradavice, nežity, abscesy: rozmačkaný česnek nanést na požadované místo a fixovat obvazem, dvakrát denně vyměnit. • Améby: polévkovou lžíci rozsekaného česneku třikrát denně, nekousat, zapít čajem, kůra 5 dní. • Kousnutí a píchnutí hmyzem, moskyty a škorpióny: co nejrychleji přiložit plátek česneku na ránu, rovněž v případě, když se rána zanítí, česnek dezinfikuje a snižuje bolest a svědění. • Lehká malárie: polévková lžíce jemně nasekaného česneku 3krát denně a 2 litry čaje z citronové trávy, po dobu 5 dní. • Diabetes, vysoký krevní tlak: jezte mnoho česneku, česnek a cibule snižují hladinu krevního cukru, množství cholesterolu a vysoký krevní tlak. • Kašel, nachlazení, bolesti krku: jezte stroužek česneku třikrát denně, každých několik hodin lžíci česnekového medu, děti každých několik hodin přípravek proti kašli. • Bolest zubů: při prvním náznaku bolesti dejte k bolavému místu plátek česneku a přidržte jej zuby nebo jazykem z vnitřní strany zubů. Palčivý efekt pomine během několika minut. Česneková silice zabíjí bakterie, které způsobují zubní kazy, a je schopna pronikat dásní, dentinem i zubní sklovinou. • Další aplikace: kandidóza (kvasinková infekce) - držet v ústech jak možno, „atletická noha“ potírejte místo šťávou z česneku nebo česnekovým olejem, prevence trombózy, prořezávání zubů - potírejte stroužkem česneku, aditivní prostředek při léčbě dysenterie, tuberkulózy. Vedlejší efekty: • Česnek může způsobovat problémy v případě nízkého krevního tlaku!


Pelyněk roční - Artemisia anua Tato rostlina se vyskytuje v mírném pásu na celém světě. Hybrid zvaný Artemisia anua Annamed byl vypěstován z rostlin z Vietnamu a Číny. Rostlina dosahuje až 3 metrů. Pěstování této rostliny ze semen vyžaduje každodenní péči, ale výsledkem je čaj proti malárii.

2|

Pěstování: Semena i sazenice vyžadují každodenní péči a dostatek věnovaného času. Pěstování vyžaduje lehkou půdu, kterou lze získat smícháním kompostu a písku 1:1. Tuto směs je potřeba zředit dvojnásobným množstvím vody a vařit alespoň 5 minut, aby se zničily všechny zárodky plevelů. Dalšímu vylehčení půdy mohou přispět kuličky pěnového polystyrenu, v množství asi 10 %. Klíčící nádoba se naplní do výšky asi 5 cm připraveným substrátem a posype se semeny obalenými kaolinem. Substrát musí být řádně zalit, přebytečná voda musí mít možnost odtéci, nejlépe otvory ve dně. Protože pelyněk klíčí na světle, nelze semena přikrývat žádným substrátem. Na 1000 semen je třeba 1 metr čtverečný. Nádoba se umístí na světlé místo, ne však na přímé slunce – kvůli vyschnutí. Je vhodné bránit vyschnutí plastovou fólií. Zalévat nelze konví, ale pouze jemným postřikem. Semena vyraší po 4 až 7 dnech. Během 6 týdnů je třeba velmi jemně zavlažovat, postřikem nebo průsakem vody. Sazeničky je třeba přesazovat, aby nebyly příliš u sebe. Až budou vysoké 3 cm, přesadí se do kořenáčků nebo nádobek a z nich asi po 10 týdnech po vysazení do volných záhonů - asi při výšce 15 cm. Na jednom metru čtverečném by měly být maximálně 3 dospělé rostliny. Rovněž je možné množení vegetativní. Postup je následující: větvičky se nařežou po dvou centimetrech, zbaví se listů a zapíchnou se jeden centimetr do půdy v klíčící nádobě. Další postup je stejný.

Použití: • Malárie: listy se vaří v litru vody a dávkují podle věku po dobu 7 dní, pakliže se malarická horečka v oblasti vrací během 3 týdnů, je možno prodloužit kůru na 12 dní, nebo aplikovat jeden týden a třetí den přidat 3 tablety Fanisdaru či jiného konvenčního anti-

Hmotnost pacienta (kg)

věk

g listů v ml vody v denní dávce

5-6

2-3 měsíce

0,5g/100 ml

7-10

4-11 měsíců

1/200

11-14

1-2 roky

1,5/300

15-18

3-4

2/400

19-29

5-9

3/600

30-39

10-11

3,5/700

40-49

12-13

4/800

>50

dospělí

5/1000


Suché období rostliny stresuje a rychle nasazují na květ. V takovém případě je třeba je rychle sklízet - jakmile se objeví první květy, odtrhnou se listy od stonku a usuší se.

|3

malarika. Těhotným ženám nepodávat, především během prvních třech měsíců těhotenství. Nevařte v železném hrnci, účinná látka reaguje s železem. Pro řádné dávkování je tře-ba mít dobré váhy. Pro odhad – plné plastové pouzdro na kinofilm 35 mm představuje cca 5 gra-mů. Silnější čaj lze získat z čerstvě rozdrceného listí, zalít vařící vodou a nechat loužit 15 minut. Pít i s listy. • • • • • •

Hemoroidy, bilharióza: čaj z jedné čajové lžíce suchých listů (1,5 g), vařit 10 minut. Oční infekce: tentýž nálev filtrovat, používat výhradně čerstvý a chladný, nasáknout do kousků čisté látky a na 10 minut položit na oči. AIDS: čaj posiluje imunitní systém, užívat podle receptu na malárii. Kandidóza v ústech: žvýkat mezi jídly a na noc nechat v ústech. Kašel, nachlazení, zánět horních cest dýchacích: 3x denně inhalovat páru z horkého čaje, jeli to možné, udržujte čaj během inhalace horký. Otevřený absces: omyté listy se vaří v malém množství vody a pak se přiloží na ránu, na uzavřené nežity upevnit pastu z rozdrcených listů.

Mango - Mangifera indica


V tropech všudypřítomný strom, lze jej pěstovat ze semene v plastových nádobách a pak jej rozsazovat v osmimetrovém metrovém rozestupu. Plody poskytuje za 4-6 let. Užívají se mladé listy, kůra, květy, plody a semena. Kůra se má loupat pouze z větviček, pouze z jedné strany, nikdy ne z kmene. Použití: • Průjem, amébová dysentérie: hrst čerstvých mladých listů vařit 30 minut v litru vody, pít během dne. • Kašel, bronchitida: hrst listů vařit v 1 litru vody 10 minut. • Zácpa: mnoho hodně zralých plodů.

4|

• • •

•

• •

Horečka: jako na kašel, použít 3 litry vody, pít během dne po malých dávkách. Zánět dásní, kurděje: jíst mnoho syrového ovoce, není-li, tak žvýkat 3 mladé listy denně. Zralému ovoci a šťávě z něj se připisují následující vlastnosti: snižuje horečku a zlepšuje dýchání, je prevencí šerosleposti, změkčuje rohovku, působí proti suchým očím, bolesti a pálení v očích; příznivě působí na sliznice, čímž je prevencí běžných onemocnění, se solí hasí žízeň a předchází ztrátě soli a železa při nadměrném pocení. Prevence: nezralé plody jsou dobrým zdrojem vitamínu C, zlepšuje tvorbu kolagenu a zlepšuje elasticitu cévních stěn, je prevencí kurdějí, zvyšuje odolnost těla, v případě avitaminózy C, nejsou-li plody, lze je nahradit žvýkáním listů. Hemoroidy: 5 hrstí starších listů se vaří v 5 litrech vody a z ní se připraví sedací lázeň. Červy: pecka manga se důkladně usuší, opraží a rozdrtí, prášek se vaří se sklenicí vody, nebo hrst nasekaných květů se dá do 0,7 litru vody a nechá se stát přes noc.

Staré listy manga jsou jedované a proto se nepoužívají!

Baobab - Adansonia digitata


Zřídka pěstovanému stromu se daří i v suchých oblastech. Roste na Madagaskaru, v Austrálii, Jižní Africe, Zambii, Botswaně, Namibii a Mozambiku. Dužina plodů je významná vysokým obsahem vitamínu C (100 g obsahuje až 360 mg C). Strom obsahuje substance účinné na srdeční potíže, průjem, vysoký krevní tlak a horečku. Plody mají antioxidační vlastnosti jak ve vodorozpustné, tak i v tucích rozpustné fázi. Jsou vydatným zdrojem železa a dalších minerálů při jejich nedostatku. Použití: • Nálev ze sušených drcených listů (na 1 šálek 1-2 malé lžičky) podporuje trávení; čaj nepodávat dětem mladším 2 let. • Kůra se používá ke snížení horečky.

|5

• • • • •

Dužina se vaří ve vodě a používá proti průjmu u dětí – 20 g dužiny vyvařit v litru vody. Mladé listy se jedí vařené jako špenát a semena se mohou pražit nebo se z nich získává olej na vaření. Mladé listy se mohou sušit a použít do jídel obdobně jako v případě moringy. Prášek ze sušených listů může být aplikován na nehojící se rány. Černá semena lze pražit a pojídat jako oříšky.

Kmen baobabu slouží jako zásobárna vody – velký strom jí může obsahovat až několik kubických metrů.

Papája - paw-paw

Papája, tradiční ovocný a léčitelský strom, pochází původně z karibské oblasti a Evropané ji rozšířili do tropické Asie a Afriky. Domorodci tuto rostlinu využívali k léčení povrchových ran, lupénky a infekcí. Ženy ji používaly k vyvolání menstruace, potratu nebo porodních stahů. Její pěstování vyžaduje dobrou úrodnou půdu s množstvím organického substrátu nebo kompostu. Zasaďte vždy 3 semena a později odeberte samčí rostliny, jež nenesou plody. Na 10-20 samičích postačuje jedna samčí rostlina. Každých 4-5 let nahraďte vysoké rostliny, aby sběr plodů nebyl příliš komplikovaný. Zralé plody jsou zdrojem vitamínů A, B, C, flavonoidů a enzymu papainu.


Použití papáji je velmi rozličné: • Latexová šťáva, která skapává z nezralých plodů na kmen papájovníku, se rozpustí ve vodě a slouží k omytí špinavých ran. • Šťáva z nezralých plodů získaná naříznutím nezralých omytých na stromě visících plodů nerezovým nožem se používá na ošetření nekrotizujících ran; rovněž na odstranění červů. Latex se ordinuje pouze jednou v množství do 1 roku ½ lžičky, do 3 let 1 lžička, do 6 let 2 lžičky, do 13 let 3 lžičky a nad 14 let 4 lžičky. Latex se užívá ráno na prázdný žaludek, kůru po týdnu opakovat pro jisté odstranění červů.

6|

•

• • • • • • • • • • •

Infikované rány: alkoholický extrakt - 10 g suchých drcených listů a 100 ml 70% alkoholu, nechat 1 týden, filtrovat - extrakt dávat na rány pravidelně každý den, nebo lze využít každý den čerstvě vyrobený „papájový cukr“ - 1 kapka nezralé šťávy na 1 g čerstvého cukru a aplikovat na ránu, když cukr zvlhne, přidat několikrát za den. Profylaxe červů a améb: žvýkat denně kousek (5*5 cm) listu nebo lžičku semen. Lehké případy malárie: čaj z hrsti listů, nevhodné pro těhotné. Avitaminóza: čerstvé plody obsahují množství důležitých vitamínů. Hepatitida, žloutenka, žlutá zimnice: jíst mnoho plodů, či vařené nezralé plody nebo čaj z květů nebo kůry. Záněty močových cest: třikrát denně žvýkat vždy lžičku semen. Náhrada mýdla: myjte se čerstvými rozdrcenými listy, je třeba se vyvarovat kontaktu s očima. Astmatický záchvat: vykuřování suchými mladými listy. Kašel: vývar z vedlejších kořenů (hrst kořenů se umyje a pak se vaří 15 minut v litru vody). Problémy s trávením: s jídlem snězte 3 semena, trochu papájové šťávy nebo kousek papájového listu. Papája má preventivní vliv na vznik žaludečních vředů. Mykózy: 10 kapek latexu z nezralých plodů s velkou lžící rostlinného oleje, potírat 3x denně, každý den čerstvý přípravek.

Středně vysoký keř původem ze Střední Ameriky je rozšířen do mnoha dalších tropických ale i subtropických oblastí. Pěstování vyžaduje mnoho vláhy. Má plody s červenou dužinou a vysokým obsahem vitamínu C (100-200 mg ve 100 g ovoce) a vitamínu A. Ovoce lze jíst syrové, konzervované, nebo i jinak upravené. Vývary a extrakty listů působí proti průjmu, mají antiseptické, protikřečové a antimikrobiální vlastnosti; chrání játra, jsou kardioaktivní. Použití: • Proti mírnému průjmu dospělých se užívají nezralé plody nebo čaj z hrsti listů vařených v litru vody 20 minut, scedit, doplnit zpět na litr, pít jako denní dávku.

|7


Guava - Psidium Guajava

• • • • • • • • •

Proti silnému průjmu: stejný recept, se 4 lžícemi medu nebo 2 vrchovatými lžícemi cukru a jednou rovnou lžící soli, na 1 kg váhy dítěte 200 ml čaje. Kurděje (nedostatek vitamínu C): mnoho zralého ovoce. Kašel: žvýkat 5x denně listy. Rány: odvar dvou hrstí čerstvých listů v litru vody a omývat. Proti bolesti zubů: žvýkat 3 mladé listy a rozžvýkané je vpravit do zubu. Extrakt listů nebo kůry snižuje hladinu krevního cukru. Olej z guavových listů má předběžně zjištěné protirakovinné vlastnosti. V některých případech může čaj z listí nebo džus snižovat krevní cukr. Otevřené abscesy: silný odvar 1:1 na kompresy (gázový polštářek) nebo pražit do hněda hrst čerstvých listů s cukrem a solí - hmota na kompresy.

Psidium guajava také pomáhá při onemocněních a zánětech střev a žaludku, uvolňuje hleny z dýchacích cest, pomáhá proti zánětům a otokům lymfatických uzlin, obsahuje mnoho selenu a je proto vhodný při tumorech. Vedlejší efekty nejsou známé.

Blahovičník - Eucalyptus globulus


Mohutný strom s temně zelenými podlouhlými listy, původem z Austrálie, nelze pod ním pěstovat další plodiny, je rezistentní k mrazu. Použití: • Čaj proti kašli: hrst sušených nebo čerstvých listů se vaří 5 minut v 1 litru, pije se během dne – čaj je vhodný také jako doplňková léčba tuberkulózy, malárie, kašle, zánětu močových cest a bolesti v krku. • Sirup proti kašli: silný vodný extrakt (20 g/250 ml vody), přídavek cukru, krátce povařit, nechat 1 hodinu stát, nevhodné pro děti do 2 let, od 7 let 1 lžičku 3x denně. • Kapky proti kašli: 365 g čerstvých listů a 35 ml převařené filtrované vody, přidat 700 ml čistého alkoholu (95%), po týdnu vymačkat a odstranit listy, dospělým dávkovat 30 kapek 3krát denně;

8|

• •

•

Bolest v krku: žvýkat pomalu polovinu listu. Dezinfekce ran čerstvým odvarem: 1 lžička suchých drcených listů se vaří 15 minut se 100 ml vody a slouží k omývání ran, vždy se připravuje čerstvý vývar, nebo se připraví olejový extrakt – hrst suchých a drcených listů se smíchá s olejem. Hygiena ústní dutiny: používat malou větvičku jako zubní kartáček.

Ani dospělí by neměli používat tuto rostlinu déle než několik dní.

Moringa - Moringa oleifera, M. stenopetala

Použití: • Listy syrové i vařené mohou sloužit jako potravina, dobré zkušenosti při podvýživě dětí, vhodné i pro kojící matky, jsou zdrojem vitamínů (vysoký obsah vitamínu A, přítomny dále B a C); vysoký obsah železa a proteinů; listy jsou bohaté na esenciální aminokyseliny. Listy lze sušit během tří dnů ve stínu, přímé slunce ničí vitamín A. Usušené listy prosít a uložit v uzavřených nádobách na suchém místě. Každý měsíc připravit čerstvou várku. Sušené listy lze přidat do kteréhokoliv jídla. • K jídlu lze využít lusky: mladé zelené vařit jako fazolky, jsou-li tvrdší, vyjmout semena, jsou-li veliké a staré, stále však ještě zelené – použijte jenom semena, opražte na oleji a jezte jako oříšky.

|9


Pěstujte moringu! Domovem moringy oleifery je Indický poloostrov a Arábie, ale zdomácněl rovněž v jiných oblastech, především v Africe. Středně veliký, ze semen rychle rostoucí strom, lze jej pěstovat v chudých písčitých půdách v teplotním rozmezí 26-40 °C a srážkách v rozmezí 5001000 mm, rezistentní na sucho, omlazovat seřezáváním; lze jej pěstovat i v alkalických půdách. Strom lze pěstovat i tam, kde se pěstují pomeranče. M. stenopetala je domácím druhem v Keni a Ethiopii, roste do výšky 2000 m n.m.

• • • • • •

Vysoká nutriční hodnota předurčuje produkty z moringy jako výživu pro děti i dospělé. Olej lze získat lisováním z měkkých jader k přímému použití (na vaření), rychle žlukne, lze získat 2,3 litru oleje z 10 kg semen; lze z něj dělat mýdlo a svítit s ním. Je mnoho dobrých zkušeností s denní aplikací prášku z moringy a čaje z artemisie v případě léčení pacientů s AIDS, kombinace dramaticky zvyšuje jejich kondici. Listy léčí průjem, anemii, odvar z listů vícekrát denně v případě diabetu. Extrakt z kořenů má projímavý účinek, stimuluje srdeční činnost, snižuje krevní tlak, působí na sympatetická nervová zakončení a uvolňuje hladké svalstvo. Pasta ze semen na onemocnění kůže.

Výhodné je využití moringy k agroforestaci, poskytuje stín, listí a zbytek semen po lisování oleje jsou zdrojem potravy pro dobytek. Odtučněný zbytek semen po lisování má vysoký obsah proteinů (60 %), více než sója. Je vhodný pro výživu lidí i zvířat. Obsahuje dále fungicidní a baktericidní látky. Vodný extrakt z moringy lze využít při čištění vody, protože obsahuje povrchově aktivní látky podporující sedimentaci nečistot a mikroorganismů.

Africká kopřiva - Coleus Forskohlii Není ani kopřivovitá, ani nepochází z Afriky, je ale pod tímto názvem u nás dobře známá. Coleus Forskohlii je vytrvalá rostlina, pochází ze subtropické oblasti Indie, Nepálu, Srí Lanky, patří mezi ajurvédské rostliny a dá se pěstovat na mnoha místech i v Africe. Je vysoká asi 30-50 cm a patří do čeledi hluchavkovitých. Má zoubkované většinou purpurově fialové listy se zeleným vroubkováním. Její kořeny se sbírají na podzim, když je purpurová barva listů nejsytější. Sbírají se kořeny, jež mají zlatohnědou barvu, protože účinná látky forskolin je přítomna, spolu s dalšími, pouze v kořenech.


Použití • Glaukom (zelený zákal). • Kardiovaskulární nemoci. • Hypertense (vysoký krevní tlak). • Obesita. • Ekzémy a lupénka. • Nespavost a poruchy spánku. • Křeče a svalové napětí. • Astma, městnavé srdeční selhání. K těmto účelů se používá rozdrcený kořen, který obsahuje látku forskolin. Užívá se ve formě čaje. Většinou se uvádí denní dávka extrakt z 6-12 g suchých kořenů.

10 |

Interakce a vedlejší příznaky nejsou známy, není vhodné aplikovat Coleus v těhotenství a je třeba být opatrný v případech nízkého krevního tlaku, či v kombinaci s léky ředícími krev. Neberte Coleus 1-2 týdny před chirurgickým zákrokem - kvůli zvýšené krvácivosti.

Neem/Ným - Azadiracha Indica

Použití: • Malárie: 1 l vařící vody spaří 40 malých listů (5 g suchých) – denní dávka (ne těhotným). • Prevence zubního kazu: čistit si zuby větvičkou dvakrát denně. • Spavá nemoc: užití jako při malárii. • Veš dětská, svrab: alkoholový extrakt listů (10 g/100 ml 40% alkoholu) nebo neemovníkový olej 3x denně 5 dní po sobě nebo pastu z neemovníkových semen vetřít do vlasů. • Lupénka, skrofulóza, kandidóza, mykózy, svrab, kožní problémy: aplikujte olej ze semen neemovníku, samotný, v případě silné reakce v masti nebo jedlém oleji (10%), nebo položte na postižené místo vařené listy po dobu 15 minut večer a ráno. • Průjem a úplavice: čaj ze 40 omytých listů. • Přírodní insekticid: extrakt v koncentrovaném alkoholu (100 g drcených suchých listů na 500 ml alkoholu, nechat 10 dní, pak filtrovat), vykuřování – položte listy na žhavé uhlíky.

| 11


Strom neem je na indickém subkontinentu využíván tisíciletí v tradiční indické medicíně - v Ajurvédě. Strom dosahuje v dospělosti výšky 30 metrů a široký je 20 metrů. Rozmnožuje se semeny nebo z větviček vegetativně a je vhodný pro reforestace v Africe i Asii. Za dobrých podmínek poskytuje ročně 50 kg plodů a 350 kg listů. Strom se dožívá 100 až 200 let a jeho dřevo se s výhodou používá jako stavební, protože jej nenapadají termiti. Roste ve vlhkém podnebí, ale snáší dlouhodobé sucho.

• •

Insekticid z plodů: použijte sušená semena; jeden šálek semen nechte louhovat v litru vody 6 hodin, filtrujte a použijte jako postřik proti hmyzu – tentýž den; opakujte po 6 dnech. Skladování potravin: rýži nebo fazole skladovat se suchými větvičkami s listy.

Rovněž lze využívat extrakt kůry neemovníku jako prostředku proti horečce, má protizánětlivý a antibakteriální účinek. Plody mají projímavý a tišící účinek. Je mimořádně účinný proti infekcím močových cest a proti cizopasníkům v trávícím traktu. Vedlejším efektem dlouhého vnitřního užívání přípravků z neemu může být dráždění ledvin a jater. Neem nelze doporučit těhotným ženám.

!

OR! P OZ

Pozor! Jako neem je v Africe (D.R.Kongo a Angola) chybně nazýván i jiný strom, jenž se liší užitím, je to Melia – Melia azedarach, jemuž se mimo jiné také říká bead tree, Indian lilac, Persian lilac, pride of China, umbrella tree, nebo white cedar, tento strom je ale jedovatý a nelze jej používat. Rozdíly jsou následující: neem

melia

semena

dlouhá

kulatá

květy

bílé

růžové až fialové

listy

zpeřené

dvakrát zpeřené

Je velmi mnoho léčivých rostlin, které naše západní civilizace stále ještě objevuje, a dalších, o jejichž účincích nemáme žádné znalosti. Snahou v rozvojové spolupráci by měla být kooperace mezi partnery přinášející vzájemné obohacení zkušenostmi, teorií a praxí léčivých rostlin.

Černý kámen - „Black stone“

udržitelné zdroje energie

Tato technika je velmi prostou a levnou metodou, jež může zachránit život mnoha lidem, například po uštknutí hadem, bodnutí štírem nebo hmyzem. Výroba: Výroba černého kamene je snadná. Vezměte střední část stehenní kosti krávy a nařezejte ji na kousky velikosti 4x1,5 cm. Vložte tyto kousky do vody s přídavkem mýdla či sody, aby se odstranil morek z vnitřku kosti, a přiveďte vodu do varu. Následně se ještě vyvaří v čisté vodě. Je třeba pracovat opatrně, protože rychlé změny teploty mohou poškodit důležitou vnitřní strukturu kosti.

104 |

5 dní sušit na slunci a pak na pánvi nad ohněm. Každý kousek zabalte vícekrát do hliníkové fólie, dejte na rozžhavené uhlíky a dalšími přikryjte. Po 40 minutách je třeba proces kontrolovat – kousek kosti má být černý a pevný, změněný na uhlí, ale nespálený. Měl by přischnout k jazyku. Pakliže se tak nestane, je třeba v žíhání pokračovat. Pakliže se při žíhání doba překročí, může se kost spálit na prach. Použití: Po uštknutí nebo kousnutí je třeba co nejrychleji na ránu pevně přiložit „black stone“, který se rychle pevně přisaje a vysaje z rány jed.

Absorpční dřevěné „živočišné“ uhlí Výroba: Použije se nepryskyřičnaté dřevo z nejedovatého stromu, z něhož se udělá běžnou cestou dřevěné uhlí. V případě nedostatku dřeva je možno použít větve ze středu mangovníku, protože ty nenesou plody. Dají se použít i slupky ořechů. V zakryté pánvi se nad ohněm žhaví až do zuhelnatění. Po ochladnutí se proseje rozdrcené uhlí třeba silonovou punčochou a opět se vysterilizuje na pánvi do vzniku jiskřiček. Po ochlazení se uzavře do nádob.

UDRŽITELNÉ ZDROJE ENERGIE

Použití: Při alimentárních otravách vyvolat zvracení, pak podat několik lžic práškového uhlí a zapít důkladně vodou. Tento přípravek lze použít v těch případech, kde bychom jinak aplikovali „živočišné“ aktivní uhlí, tedy v případech průjmu, žaludeční nevolnosti a podobě.

| 105

VÁPNO MÍSTO ENERGETICKY NÁROČNÉHO CEMENTU Mário Drozd, Milan Smrž, Tomáš Tožička

V mnoha rozvojových zemích se vedle tradičních hliněných nebo dřevených staveb využívá v současné době především cement, místo aby se používalo vápno. Spotřeba cementu představuje v těchto zemích jeden ze zásadních faktorů vysoké spotřeby energie. Přitom je zřejmé, že cementu se nadužívá a používá se i tam, kde by ho mohl nahradit levnější a energeticky i surovinově mnohem výhodnější vápenný hydrát. Malty a omítky obsahující vápno potřebují na ztuhnutí oxid uhličitý z ovzduší, díky němuž karbonizují - přemění se zpátky na vápenec. Tato vlastnost činí vápenné omítky a malty CO2 neutrální, pakliže se ovšem vápno pálí obnovitelně získaným dřevem nebo dřevěným uhlím, neboť množství CO2, které unikne při pálení vápna, se opět váže při tvrdnutí omítky.

Z historie

vápno místo energeticky náročného cementu

Vápenná malta je v Evropě využívána již několik tisíciletí. Nálezy z východního Turecka ukazují, že vápno se v maltách používalo již před 14 000 lety. Jeho využití ve velkém však nastává až v Římské říši. První známý návod na míchání vápenné malty, jak ji známe dnes, napsal architekt Vitruvius ve svém díle Deset knih o architektuře. Portlandský cement se začal využívat na přelomu 18. a 19. století a především v době průmyslové revoluce. Jeho nasazení popularizovalo zejména požadavek na zrychlení stavebních prací a využití méně zručných a levnějších pracovních sil. To že byl surovinově i energeticky náročnější, nehrálo žádnou roli, protože suroviny i energie byly tehdy lehce dostupné. Cementárenský průmysl v rozvojových zemích zcela ovládl stavební technologie. Cement a jeho využití přešlo z velkých staveb i do povědomí místního obyvatelstva, které připodobňovalo své stavební zvyky dominantní koloniální síle. Tak se nesmyslně začaly využívat cementové malty i omítky na stavbách, na něž se v rozvinutém světě využívá vápenné či maximálně vápeno-cementové malty.

1|

Poměry pro přípravu malty a omítky Tak, jak se zlepšovala kvalita vápna, klesal i jeho obsah v maltách, až v průběhu renesance se ustálil poměr vápenného hydrátu k písku na hodnotě 1 : 3, který je používán i dnes. Tento poměr samozřejmě závisí i na velikosti částic použitého písku, takže jemné štukové malty – omítky – obsahují větší podíl vápenného hydrátu 1 : 2, zatímco malty pro zdění, které jsou poměrně hrubé, obsahují pojiva méně. Totéž platí i pro malty určené pro hrubé jádrové omítky Další, málokdy uváděnou předností vápna před cementem je možnost využití lokálně dostupnějšího kopaného písku (pit sand), který může pro vápenaté omítky obsahovat určitá množství hlíny či jílu, zatímco beton je i na malou příměs jílu nebo hlíny velmi citlivý a prakticky neztvrdne. Pro beton je zapotřebí říční, praný pásek (river / cement sand)

Tipy: Nedělat víc, než se spotřebuje za tři hodiny. Míchat na sucho – skladuje se lépe než samotné vápno, ovšem písek musí být suchý! Míchání pomocí metly na vrtačku - není potřeba míchačky. Stačí větší ruční akumulátorové vrtačky, které je možno dobíjet z fotovoltaických panelů.

!

OR! P OZ

Pozor! Vápno je nebezpečné pro oči. Pokud je zasaženo oko, je nutno jej okamžitě vypláchnout čistou chladnou vodou. Tak lze následky minimalizovat.

Na výrobu cementu je třeba spousta – z větší části neobnovitelné – energie, větší než v případě pálení vápna, i komplikovanější technologie. Mnohem lepší variantu a pohodlnější práci například při omítání poskytuje vápenný hydrát, který by měl být nakupován místo cementu. Vápenný hydrát je v mnoha zemích levnější a lze jej vyrábět z místně dostupného vápence, který se nalézá v různých formách na mnoha místech na zemi. Vápno je důležitou surovinou, která není jenom stavebním materiálem, ale lze ho využít na mnohé další aplikace, například na úpravu vody (i odpadní), hrubé dezinfekce staveb a podlah, nátěry proti ohni, jednoduché chemické procesy. Zpracování vápna je poměrně jednoduché a na rozdíl od technicky složité a energeticky náročné výroby cementu ho lze realizovat v malém lokálním měřítku s obnovitelnou energií, což je pro rozvojovou spolupráci důležitý aspekt.

|2


Vápno a výroba páleného a hašeného vápna

Základy výroby: Surovinou pro výrobu páleného vápna jsou materiály s obsahem uhličitanu vápenatého - může se jednat o vápenec, mramor, křídu či skořápky mořských živočichů. V peci se pálí směs topiva (dřeva, dřevěného či kamenného uhlí) a kusů vápencového materiálu při teplotě asi 1000 °C. Proces poskytuje směs páleného vápna (oxidu vápenatého) a popela. Vypálené vápno se pak hasí vodou - menší množství vody dává suchý vápenný hydrát, větší množství vody pak vápenné mléko. Čirá část nad sedlinou je nasyceným roztokem málo rozpustného hydroxidu vápenatého a nazývá se vápenná voda. Především pálené vápno, ale i další uvedené látky, jsou silně alkalické a je nutno s nimi pracovat v ochranných pomůckách, především brýlích. Vlastní pálení může probíhat ve dvou zařízeních, jednak v zemní jámě, kde se nechá hořet směs vápencové suroviny a paliva (toto zařízení má účinnost asi 10-15 %), nebo v šachtové peci s účinností okolo 40 %. Typická šachtová pec může být vystavěna z cihel ve čtvercovém průměru 1 metr o výšce cca 7 metrů. Prostřední zóna hoření musí mít malé inspekční otvory pro sledování procesu. K hornímu otvoru musí vést zásobovací trasa, kudy se zásobuje směs přiměřeně velikých kusů uhlí a vápence v poměru 1:8-5, pro dřevo by mělo být množství paliva na horní hranici rozmezí (tedy v poměru 1 díl dřeva ku 5 dílům vápence). Pro proces je rozhodující proud vzduchu procházející šachtovou pecí. Podle zkušeností ze Zimbabwe, kde byla vápenná pec postavena ve svahu, byly celkové náklady na její výstavbu 5000 USD a poskytuje za jeden den 1,5 až 2 tuny páleného vápna na 3-4 tuny vápence.

Hašení vápna vápno místo energeticky náročného cementu

Hašením páleného vápna vzniká hydroxid vápenatý (známý též jako vápenný hydrát), který obsahuje vodu, a proto při dalším mícháním s vodou už nedochází k žádné reakci a vzniká jen suspenze vápna ve vodě. I když je hašení vápna v podstatě jednoduché, vyžaduje jistou zručnost a zkušenosti. Snadno se může stát, že při hašení vápna dojde k takzvanému utopení. K tomu dochází, když se při hašení použije nadměrné množství vody. Pak je reakce pomalá, trvá i několik týdnů a vápno je následně nepoužitelné pro stavebnictví. Stále se ale ještě dá dobře použít v zemědělství. K podobné degradaci vápenného hydrátu dojde i tehdy, pokud zmrzne. Vápno je vhodné hasit ve větší otevřené nádobě. Do připravených 35 litrů nasypeme 35 kg páleného (nehašeného) vápna. Pak intenzivně mícháme a při nárůstu teploty dolijeme dalších 35 litrů vody. Mícháme dalších 30 – 40 minut. Vyhašené vápno je třeba nechat odležet alespoň 10 dní.

3|

!

OR! P OZ

Pozor! Pokud jste nikdy hašení vápna neprováděli, je lepší to nechat lidem, kteří s tím mají zkušenosti, nebo se to od nich předem naučit. Nezvládnutá reakce při hašení může způsobit explozi a poranění.

Orientační složení malty na zdění Druh

Použití

Tzv. "lopatové normy", poměry komponentů Písek v m2

Vápno v kg

Cement v kg

Voda v l

Písek

Vápno

Cement

Poměr P:V:C

Vápenné

Základní zdivo z kamene

1

120

-

240 - 350

10

2,5

-

4:1:0

Vápenné

Zdivo kamenné, smíšené a tehlové

1

140

-

240 - 350

10

3

-

3,5:1:0

Vápenno-cementové

Komínové a více namáhané zdivo

1

100 - 120

50 - 120

240 - 350

10

2,5

1-1,5

4:1:0,5

Orientační složení omítek - počty dílů Písek

Vápenná kaše

Vápenný hydrát

Cement

3,5-4,5

1

-

-

3-4

-

1

-

10-12

1,5

-

1

10-12

-

2

1

Vápenná


Vápenno-cementová

|4

ZPRACOVÁNÍ POTRAVIN V SOLÁRNÍCH SUŠÁRNÁCH Jan Banout

Úvod Sušení je jednou z nejstarších metod konzervace potravin. Především sušení na slunci se používá již po tisíciletí. Základním principem sušení je snížení tzv. vodní aktivity (obsahu vody) v produktu, čímž se zastaví mikrobiální procesy vedoucí k jejich znehodnocení. Zásadní výhodou sušených potravin je fakt, že je možné je skladovat za velmi nízkých nákladů, což je velice významné zejména v rozvojových zemích. K samotnému sušení lze využít celou řadu technologických postupů, počínaje nejprimitivnějšími metodami sušení na slunci až po moderní sušárny, které většinou využívají konvenční zdroje energie (elektřina, plyn atd.).

Solární sušení Solárním sušením se rozumí využití tzv. solárních sušáren k dehydrataci různých zemědělských produktů. Nejedná se ovšem o tradiční metody sušení na slunci na volném prostranství, které se až doposud velice hojně využívají v celé řadě rozvojových zemí. Základní předností solárních sušáren je, že jsou mnohem efektivnější než tradiční metody sušení na slunci a jejich konstrukční a provozní náklady jsou mnohem nižší než u sušáren konvenčních.

zpracování potravin v solárních sušárnách

Hlavní výhody solárních sušáren: • Produkt se suší v uzavřeném prostoru a je tak lépe chráněn před nepříznivými klimatickými vlivy (déšť), mechanickými nečistotami (prach), hmyzem a domácími zvířaty. • Rychlejší průběh sušení, doprovázený vyššími teplotami oproti sušení na slunci, vede k menším rizikům kontaminace bakteriemi či plísněmi. • Vyšší sušící teploty zajišťují zpracování většího objemu produkce za kratší čas. • Investiční a provozní náklady jsou nižší než při používání sušáren s konvenčním zdrojem paliva. Solární sušárny můžeme rozdělit do dvou základních skupin. Jednou skupinou jsou solární sušárny s přirozenou cirkulací sušícího vzduchu a tou druhou jsou solární sušárny s nucenou cirkulací sušícího vzduchu. Obě tyto skupiny můžeme pak dělit na tzv. sušárny přímé a nepřímé a to v závislosti na tom, zdali se produkt suší přímo pod slunečními paprsky nebo ve stínu.

1|

Základní funkční části solárních sušáren s přirozenou cirkulací vzduchu Vzduchový solární kolektor Zaizolované vzduchovody pro rozvody ohřátého vzduchu Sušící komora Komín

Základní funkční části solárních sušáren s nucenou cirkulací vzduchu Vzduchový solární kolektor Zaizolované vzduchovody pro rozvody ohřátého vzduchu Sušící komora Ventilátor pro zajištění cirkulace sušícího vzduchu

1. V solární sušárně lze zpracovávat většinu zemědělské produkce na farmě (ovoce, zelenina, koření, byliny, maso, ryby atd.). Při výběru produktů je třeba vybírat kvalitní a především vyzrálé plody. 2. Z vybraných plodů je třeba selektovat ty, které jsou nahnilé nebo jinak poškozené. 3. Vyselektované plody je třeba očistit a umýt v pitné vodě. 4. Pokud je to třeba, je nutné plody zbavit slupky a následně nakrájet na tenké plátky. Tloušťka plátků je závislá na daném druhu plodu. Obecně lze doporučit plátky o tloušťce okolo 0,5 cm. Je výhodnější plody nakrájet na plátky než na-


Technologický postup při solárním sušení zemědělských produktů

1

2

|2

příklad na kostičky, jelikož se tak zvětší plocha pro odpařování vody a tím se urychluje proces sušení. Příprava plodů by měla probíhat v podmínkách s dobrou hygienou a pracovníci by měli používat ochranných pomůcek (rukavice). Sníží se tím riziko kontaminace patogeny a mechanickými nečistotami (prach). 5. Takto připravené produkty je možné uložit do solární sušárny. Nevhodnou techniku sušení pak reprezentuje obr. 6. Délka sušení je opět závislá na celé řadě faktorů. Především na klimatických podmínkách (slunečno, zataženo, déšť) a na druhu sušeného produktu. Různé druhy ovoce či zeleniny obsahují různé počáteční množství vody. Základním faktorem, který indikuje to, že je produkt dostatečně usušen, je finální obsah vody, tj. finální vlhkost produktu. Ta může být opět různá pro různé druhy plodin. Na rychlost sušení má vliv samozřejmě i sušící teplota. Čím je vyšší, tím probíhá proces rychleji, ovšem sušící teploty by neměly překročit 70 °C jelikož pak dochází k výraznému poškození produktu. Toto se týká hlavně produktů obsahujících látky, které jsou na tep-

3

4


Hodnoty teplot a vlhkostí u vybraných produktů při solárním sušení

3|

Produkt

Vlhkost v (%)

banány maniok

Sušící teplota (°C) počáteční

konečná

80

15

70

62

17

70

chilli

90

20

35-40

káva

65

11

45-50

copra

75

5

35-40

česnek

80

4

55

hrozinky

74-78

18

50-60

byliny

85

11

35-40

cibule

80-85

8

55

pepř

80

10

55

brambory

75-85

10-14

70

rýže

25

12

45

čaj

75

5

50

ovoce a zelenina obecně

70-90

10-20

40-60

maso a ryby obecně

70-80

10-20

60-65

5

6

lotu senzitivní (např. u ovoce a zeleniny obsah vitaminu C). Dalším nežádoucím efektem je pak výrazné hnědnutí sušených produktů. Optimální hodnoty konečné vlhkosti a sušících teplot pro vybrané produkty uvádí tabulka.

Možnosti předzpracování produktů určených k sušení Pro urychlení průběhu sušení a předně pro zachování určitých kvalitativních vlastností, jakými jsou barva, měkkost, obsah vitaminu C, je možné zařadit před samotný proces sušení následující kroky: blanšírování, máčení a nasolení. Blanšírování Blanšírování je proces, při kterém se produkt, nejčastěji ovoce a zelenina, na krátký časový úsek ponoří do horké vody, případně horkého roztoku vody se solí. Tento postup inaktivuje některé enzymy, které působí následné hnědnutí při samotném sušení. Dále snižuje riziko kontaminace nežádoucími mikroorganizmy, které mohou následně znehodnocovat finální produkt. Kromě horké vody lze blanšírovat i v páře.

Máčení Máčením se rozumí ponoření produktu na určitý čas do předem připraveného roztoku. Opět se jedná o metodu používanou při zpracování ovoce a zeleniny. V praxi se nejčastěji využívá pro zachování barvy a vitaminu C. Existuje celá řada roztoků, které mají nejrůznější konzervační vlastnosti. Pro venkovské oblasti rozvojových zemí lze doporučit máčení v kyselém roztoku. V tomto případě lze použít roztok vody a citronu (1 lžička citronové šťávy / 2dcl vody), do něhož se produkt ponoří na 5 až 10 min. před samotným sušením. Kromě citronové šťávy lze použít například šumivé vitaminové tablety (500 mg vitaminu C / 1 litr vody), kam se produkt naloží na 3 až 5 minut. Solení Prosolování, ať už samotnou solí nebo máčení do nasyceného solného roztoku, se provádí většinou při sušení masa a ryb. Tato metoda je obdobná těm, které se používají při jiných způsobech zpracování masa např. uzení.

|4


Postup při blanšírování zeleniny 1. Připravit zeleninu k sušení (očistit, nakrájet na tenké plátky). 2. Nakrájená zelenina se umístí do koše případně do gázy. 3. Následně se produkt ponoří do horké vody případně do páry na několik minut. Nejčastěji 1 až 5 min. podle druhu produktu. Teplota vody by měla být v rozmezí 70 až 80° C. 4. Po vytažení koše z horké vody je třeba jej zchladit ve studené pitné vodě.

Konstrukce a popis solární sušárny s přirozenou cirkulací vzduchu


Obrázek znázorňuje příklad možného řešení tzv. přímé solární sušárny s přirozenou cirkulací vzduchu. Při konstrukci solární sušárny tohoto typu je možné vycházet z místně dostupných materiálů. Protože sušárna využívá obnovitelný zdroj energie, je třeba konstrukci řešit tak, aby byla co možná nejúspornější s minimálními energetickými ztrátami. Je dobré dbát na to, aby při konstrukci nevznikaly různé netěsnosti. To bývá jeden z hlavních problémů, jelikož dílenské zpracování v rozvojových zemích, zvláště pak na venkově, je na poměrně nízké úrovni. Tj. pokud bude výroba svěřena místním lidem, tak je zpočátku nutná určitá kontrola kvality provedené práce. Vybrané konstrukční materiály by měly být pokud možno co nejodolnější klimatickým podmínkám (déšť, vysoká vzdušná vlhkost) a tam kde přijde materiál do styku s potravinami, tak je třeba volit materiál, který splňuje příslušnou normu. Například pro síta je vhodné použít teplotě odolné plastové pletivo, nežli pletivo z galvanizovaného drátu.

Montáž solární sušárny s nucenou cirkulací vzduchu 5|

1. Svařit ocelovou konstrukci sušárny (lze použít L nebo □ profil). 2. Do připraveného rámu vsadíme stěny a dno sušící komory ( např. tenčí dřevěné desky, nebo OSB desky). 3. Následně vložíme izolační desky kvůli minimalizaci ztrát tepla (např. polystyren, nebo polyuretan). 4. Vnitřní stranu sušící komory pak opatříme galvanizovaným plechem. 5. Vnitřní strana sušící komory se natře matnou černou barvou pro lepší absorpci sluneční energie. Venkovní strany natřeme libovolnou barvou s větší odolností. 6. Připevníme horní desku pro uchycení transparentních dveří a komínu (deska může být ze dřeva). 7. Upevníme transparentní dveře vsazené do rámu (lze použít sklo, nebo plexisklo s větší odolností). 8. Jako komín lze použít obyčejná PVC trubka, kterou upravíme na požadovaný rozměr. 9. Sušárna je již připravená a nyní stačí vložit volně stojící síta. Síta je možné umístit nad sebe, čímž se zvětší kapacita sušárny.

|6


Samotný konstrukční postup může mít následující kroky:

JAK UDĚLAT DOBRÝ KOMPOST V TROPECH? Jana Mazancová

Kompostování zbytků ze zemědělských aktivit je nejsnazší a zároveň nejlevnější formou, jak bojovat s vyčerpaností úrodné půdy a půdní erozí. Kompost je produktem přirozené recyklace, kterým do půdy vracíme to, co jsme z ní kultivací vzali – živiny, půdní strukturu. Kompostovat lze prakticky všude tam, kde se něco pěstuje. Kompostovat lze i v různých měřítkách – od malé hromádky v rohu zeleninové zahrádky až po větší hromady či příkopy na farmách. Navíc tropické klima vytváří pro proces kompostování velmi příznivé podmínky. Kompostování se tedy může stát velmi vhodnou doplňkovou aktivitou při aplikaci hlavních zemědělských technologiích v rozvojových zemích. Příspěvek je zaměřen na kompostování na hromadách a vychází také z materiálu HDRA: Composting in the Tropics.

Úvod Zjednodušeně lze říci, že kompost je organická hmota, která vzniká rozkladem zbytků rostlinného a živočišného původu za pomoci mikroorganismů po určitý čas. Kompostováním lze velmi dobře zužitkovat a zároveň zlikvidovat např. posklizňové zbytky či zbytky ze zpracování zemědělských plodin (slupky, odřezky, nevhodné části plodů apod.). Výsledný produkt – kompost – se pak vyznačuje naprosto jinými vlastnostmi než vstupní materiál a při správné aplikaci velmi prospívá kvalitě půdy.

jak udělat dobrý kompost v tropech?

Kompost je levným, jednoduchým a velmi efektivním nástrojem ke zlepšení půdní úrodnosti a tím i zkvalitnění pěstovaných plodin. • Kompost zlepšuje půdní strukturu – umožňuje lepší provzdušnění, hospodaření s vodou a snižuje erozi. • Kompost přispívá k udržení půdní vláhy v období sucha. • Kompost dodává do půdy potřebné živiny a umožňuje rostlinám jejich příjem, což má za následek vyšší výnosy. • Kompost může přispívat ke snížení problémů se škůdci a nemocemi. Lépe živené rostliny jsou silnější a snadněji odolají útokům škůdců či nemocí. Použití kompostu je vhodnější metodou výživy rostlin než aplikace chemických hnojiv. Umělá hnojiva dodávají pouze živiny, ale nezlepšují půdní strukturu či kvalitu půdy. Jejich účinek je často jen krátkodobý – pouze v sezóně aplikace. Kompost se na rozdíl od chemických hnojiv stává součástí půdy, není tak snadno vymýván a jeho pozitivní efekt je tudíž dlouhodobější. Rostliny hnojené pouze umělými hnojivy jsou více náchylné k nemocem.

1|

Vytvoření kompostu Domácnosti a farmy nabízejí velké množství materiálu, který je vhodný pro tvorbu kompostu. Většinou se jedná o tzv. zemědělské odpady, tj. organické zbytky, které na dané farmě nemají již dalšího použití a jsou ponechány ladem. Někdy jsou takové zbytky dokonce i kupeny na hromadu, ale bez správného zacházení se tak ztrácejí cenné živiny a naopak semena plevelů a popřípadě zárodky nemocí v takovém materiálu i nadále zůstávají. Co dát do kompostu? Téměř veškeré organické odpady lze použít na kompost. Materiály se ale liší v době rozkladu. Je proto klíčové správně smíchat suchý a starý materiál s mladým a šťavnatým. Materiály obsahují odlišný poměr uhlíku a dusíku. Obecně platí, že mladý živý materiál, který se rychle rozkládá, obsahuje málo uhlíku, ale hodně dusíku. Naopak, starý a suchý materiál (např. sláma) se rozkládá pomalu a obsahuje větší množství uhlíku a menší množství dusíku. Pokud bude v kompostu příliš málo materiálu bohatého na dusík, bude proces rozkladu velmi pomalý. Na druhé straně, pokud bude kompost obsahovat příliš mnoho dusíkatého materiálu, budou se v procesu rozkladu vytvářet kyseliny a kompost bude nepříjemně zapáchat. Materiál vhodný pro tvorbu kompostu Příprava

Poznámka

Slupky z ovoce a zeleniny

Rychlý rozklad

Popel po spálení dřeva

Obsahuje velké množství draslíku a vápníku

Papír a kartón

Roztrhat na malé kousky

Domácí smetí

Opatření Používat jen ve velmi malém množství

Pomalý rozklad. Smíchat s materiálem s vyšším obsahem vody. Různé množství o různé kvalitě

Posklizňové zbytky

Tuhý materiál nakrájet na malé kousky. Suchý materiál navlhčit.

Spadané listy

Suché listy je nutné navlhčit

Rostliny účelově pěstované ke kompostování

Nakrájet na malé kousky

Plevele

Nakrájet na malé kousky

Tuhý materiál se rozkládá pomalu.

Nepoužívat v případě že byly nedávno aplikovány herbicidní látky.

Doporučené jsou leguminózy Vynechat kořeny trvalých plevelů a zralá semena jednoletých plevelů.


Materiál

Není klíčovým materiálem, ale výborným zdrojem živin.

Hnůj Močůvka

Obtížně se sbírá. Lze sbírat z podestýlky zvířat.

Při postříkaní hromady napomáhá významně urychlit proces rozkladu.

Půda

Použít vrchní 10 cm vrstvu úrodné půdy

Není klíčovým materiálem, ale posyp hromady může napomáhat snížit ztráty dusíku. Lze použít jako pokryv hromady.

Mořské řasy

Při použití ve větším množství je doporučeno nejdříve nechat zavadnout. Vždy aplikovat se suchým materiálem.

Obsahuje velké množství stopových prvků.

|2

Dostupnost materiálu Některé materiály je nutné mít k dispozici pouze při zakládání kompostovací hromady, jiné materiály se sbírají pravidelně (kuchyňské zbytky). V případě zakládání hromady je nutné mít všechen potřebný materiál, tj. i materiál s vyšším obsahem vody. Ztrátám vody se zabrání, pokud bude takovýto materiál vhodně skladován – např. přikrytím listy banánovníku či trávou. Materiál, který do kompostu NEpatří • Rostlinný materiál ošetřený pesticidy či herbicidy. • Odřezky masa – lákaly by krysy a další masožravá zvířata. • Velké množství materiálu kontaminovaného nemocí. • Materiál s trny. • Vytrvalé plevele. Jejich šíření lze zabránit důkladným usušením či spálením, pak je lze použít v kompostu. • Neorganický materiál – kov, plast.

Umístění kompostu Výběr vhodné lokality pro umístění kompostu závisí na třech faktorech: • Dostupnost – kompost by měl být umístěn v dostupné vzdálenosti od zdroje materiálu a místa konečné aplikace (pole, zahrada). • Blízkost vodního zdroje – kompost by měl být umístěn na stinném místě (lze vyřešit umístěním kompostu pod strom či vybudováním jednoduchého přístřešku), aby se snížil výpar vody. Kvalitní kompost vyžaduje zavlažování, zejména v období sucha. Pokud je nedostatek vody, lze hromadu kompostu založit v jámě. Je ale nutné dát pozor na zaplavení hromady v jámě v období dešťů. • Dostatečná vzdálenost od obytných prostor – kompost většinou přitahuje hmyz, hlodavce a hady.


Založení kompostu Velikost Při kompostování na hromadě je vhodné zvolit hromadu o šířce 2 m a výšce 1,5 m. Pokud je hromada příliš široká, nedochází k dostatečnému provzdušnění. Minimální rozměr pro hromadu je pak 1 x 1 m. Délka hromady je variabilní. Pracovní síla Založení kompostu by nemělo probíhat v období vysokých nároků na pracovní sílu (např. období přípravy půdy, setí, sklizně). Na pravidelnou údržbu kompostu (např. obracení) by pak měla být stanovena odpovědná osoba.

3|

Jak založit kompostovací hromadu? Hromada se zakládá na půdě bez porostu (nikdy na pevném nepropustném povrchu jako je beton) dle následujících bodů (obr. 1): • • • • • • • •

Vytvořte základy o šířce 2 m a výšce 30 cm z hrubého materiálu – např. větvičky. Takovýto materiál umožňuje dobrou cirkulaci vzduchu a vsakování přebytečné vody. Přidejte vrstvu (10 cm) materiálu, který se obtížněji rozkládá – např. kukuřičná stébla a listy. Přidejte vrstvu (10 cm) materiálu, který se snadno rozkládá – např. slupky z ovoce a zeleniny. Přidejte vrstvu (2 cm) hnoje, starého kompostu či kejdy, pokud je tento materiál k dispozici. Přidejte tenkou vrstvu půdy (sebranou z max. 10 cm hloubky). Pokud máte k dispozici, přidejte popel a močůvku, urychlíte tím proces rozkladu. Zalijte celou hromadu. Opakujte klad vrstev od kroku 2, až hromada dosáhne 1,5 m výšky.

Obr. 1. Vrstvy kompostu při kompostování na hromadě

Kryt – tráva, listy Zemina Zemina Popel Zelená hmota Zemina Hnůj Zralá vegetace Hrubý rostlinný materiál

Fáze procesu kompostování Tvorba kompostu je rozdělena do tří fází: • Zahřívání – ve středu hromady je dosahováno vyšších teplot, které ničí zárodky chorob a semena plevelů. • Chladnutí – dochází k rozkladu vláknitého materiálu – např. sláma, seno. • Zrání – dochází ke kompletnímu rozkladu materiálu a jeho promíchání.

|4


Hromada by měla být chráněna proti výparu a výplachu živin. Vhodné je pokrytí listy banánovníku, senem, slámou apod.

Rychlost rozkladu závisí na: • Vzduchu – mikroorganismy odpovědné za rozklad organické hmoty potřebují ke svému životu kyslík. Při své činnosti vylučují oxid uhličitý, který musí být z hromady odváděn. Jestliže v hromadě není dostatečné množství kyslíku, začnou převládat organismy, které ho k životu nepotřebují. Výsledkem jejich aktivity je zápach a pomalý rozklad materiálu v hromadě. • Vodě – činnost organismů se zpomaluje v případě nedostatku vody. Jestliže je ale v hromadě příliš vody, pak není prostor pro vzduch a organismy způsobující rozklad vyhynou. V hromadě pak bude probíhat spíše kvašení (fermentace). Odhad správného množství vody vyžaduje trochu praxe. • Teplotě – vyšší teplota podporuje činnost organismů. Pokud je příliš vysoká, rozklad se zpomaluje.

Péče o kompost Kvalitního kompostu lze dosáhnout jen pravidelnou péčí, která zahrnuje zalévání a obracení. Zalévání V suchých podmínkách se doporučuje zalévat hromadu dvakrát týdně. Správné množství vody v hromadě lze zjistit pomocí jednoduchého testu – doprostřed hromady umístěte hrst sena. Po pěti minutách seno vytáhněte, seno by mělo být na dotek vlhké. V případě, že není, je nutné hromadu zalít. Vysychání hromady lze zabránit několika způsoby: • Pokrýt hromadu listy banánovníku. • Pokrýt hromadu vrstvou bahna. • Hromadu neobracet. V případě, že dojde k zavodnění hromady, je vhodné hromadu otevřít, přidat suchý materiál či nechat po nějakou dobu hromadu proschnout na slunci.


Obracení Po dvou až třech týdnech od založení je nutné provést první obrácení hromady. Hromada zmenšila svůj objem a je třeba ji provzdušnit. Oddělte část hromady, promíchejte ji a pak smíchejte se zbytkem a znovu z materiálu vytvořte hromadu. Platí, že materiál z povrchu hromady by měl přijít dovnitř, a opačně. Pokud je hromada příliš suchá, zalijte ji. Pokud příliš vlhká, vysušte ji. Další obrácení se provádí po třech týdnech. Několik dní po obrácení zkontrolujte teplotu a vlhkost. Další obrácení se provádí ještě před rozložením obtížněji rozložitelného materiálu (větvičky). Kompost lze vytvořit i bez obracení, ale materiál na povrchu hromady nebude rozložen. Také zárodky chorob a semena plevelů nemusí být dostatečně zničeny. Z těchto důvodů se doporučuje nerozložený materiál oddělit od kompostu a použít ho pro novou zakládku.

5|

Teplo Správnou teplotu uvnitř hromady lze zjistit pomocí větve, která se po deseti dnech od založení kompostu, zapíchne do středu hromady a po několika dnech vytáhne. Větev by měla být na dotek teplá. V případě, že není, proces rozkladu ještě nezačal, což znamená, že podmínky v hromadě nejsou příznivé. Je nutné upravit vlhkostní a vzdušné poměry. Test na správnou teplotu by měl být prováděn pravidelně. Zrání kompostu Po zchlazení přichází fáze zrání. V této fázi již nejsou v hromadě rozeznatelné jednotlivé druhy materiálu. Kompost by měl být černohnědý vydávající příjemnou vůni. I v této fázi by měl být kompost chráněn proti dešti a vysušení. Po uzrání by měl být ihned aplikován na místo určení, jinak dochází ke ztrátám živin.

Použití kompostu Kompost je kvalitní hnojivo, kterým jsou do půdy navráceny potřebné živiny. Přispívá ke zlepšení struktury půdy a v boji proti erozi. Kompost je často používán na zahrádky blízko obydlí. Vyzrálý kompost se promíchá s vrchní vrstvou (do 10 cm) zeminy na záhonech. Pokud je aplikován příliš hluboko, kořenový systém rostlin není schopen využít živiny. V případě nedostatku kompostu na celý povrch záhonu jej lze aplikovat pouze přímo do jamek pro semena. Nevyzrálý kompost lze využít jako mulč kolem rostlin a stromů, kde probíhá proces zrání. Je vhodné vrstvu kompostu chránit vrstvou slámy, která zabraňuje ztrátám živin.


Kompost lze rovněž využít ve školkách či jako krmivo v chovu ryb.

Obr. 2. Zrající kompost (Angola)

|6

PROFILY AUTORŮ V pořadí podle prvního uvedení v publikaci.

Mgr. Tomáš Tožička profily autorů

Expert a koordinátor projektů zaměřených na komunitní práci a obnovitelné zdroje energie. Praxe: Práce v energetice (1986-1989). Po ukončení studia v r. 1996 založil a vedl sociální a komunitní zařízení v Mostě, Litvínově a v Praze. Projektový koordinátor řady neziskových organizací působících v rozvojové spolupráci (Diakonie ČCE, Ekumenická akademie Praha, Nadace Divoké husy, ADRA, Educon), člen domácích i mezinárodních rozvojových grémií. Zakládající člen Českého fóra pro rozvojovou spolupráci a Asociace pro Fairtrade. Publikační a přednášková činnost se zaměřením na Rozvojové cíle tisíciletí a na koncepci a praxi přenosu technologií především v oblasti managementu a energetiky. Projekty v zahraničí: Koordinátor týmu na elektrifikaci pomocí solární energie, Masuku, Zambie (2005-2006) a Naluyanda, Zambie (2007).

Milan Smrž Expert na sluneční energetiku. Praxe: Asistent na katedře energetiky VŠCHT Praha (1973-1992), zakladatel a předseda sdružení EUROSOLAR - národní sekce evropského sdružení pro obnovitelnou energii, viceprezident evropské organizace Eurosolar (2003, 2007), člen komise pro udělování Evropských slunečních cen. Publikační a přednášková činnost: Autor a spoluautor několika desítek článků, odborných sdělení, konferenčních příspěvků, patentů a autorských osvědčení, překlady literatury zaměřené na sluneční energetiku. Projekty v zahraničí: Expert týmu na elektrifikaci pomocí solární energie, Masuku, Zambie (2005-2006) a Naluyanda, Zambie (2007). Expert týmu na elektrifikaci pomocí solární energie, Catabola, Angola (2009).

Miroslav Gežo Expert na malé větrné elektrárny. Praxe: 10 let praxe v oboru pozemní stavby a investice, dispečer strojního závodu. Od roku 2006 člen TNK-109 větrné elektrárny (Český normalizační institut). Od roku 1992 výpočty, návrh a výroba malých větrných elektráren bez použití převodů (direct drive) a hybridních zdrojů energie. Ředitel a jednatel společnosti Aerplast s.r.o.

RNDr. Katuše Kubíková Hydrogeoložka v oblastech vyhledávání a ochrana vodních zdrojů, sanace znečištění podzemních vod a nesaturované zóny. Praxe: Hydrogeoložka ve společnostech Agrostav Ústí nad Orlicí, Vodní zdroje Bylany, Orlická hydrogeologická společnost Ústí nad orlicí, KAP, spol. s r.o. Praha, GEO spol. s r.o. Praha. V letech 1993 až 1994 referentka OkÚ Ústí nad Orlicí, referát životního prostředí. Od roku 2000 hydrogeoložka spol. WASTECH a.s. Praha. Projekty v zahraničí: V letech 2006 až 2008 se podílela na přípravě environmentálních projektů pro Irácký Kurdistán (provincie Erbíl) a na školení iráckých environmentálních pracovníků. Zahraniční dobrovolnické aktivity: od roku 2002 působila jako dobrovolník v organizaci Humanistické centrum Narovinu a věnovala se přípravě a implementaci rozvojových projektů v ČR a Keni. Účast v projektu "Adopce afrických dětí"; příprava a realizace projektu „Elektřina ze slunce pro školy v Keni“ (2004 - 2006); příprava a koordinace projektu na výstavbu komunitního centra Rusinga Island – Ostrov Naděje (2003-2008); příprava a realizace dílčí části projektu na zásobování komunitního centra pitnou vodou "Voda pro Ostrov naděje" (2007 - 2008).

Václav Navrátil Expert na technologie úpravy vod a přístroje k měření elektrochemických a fyzikálních veličin. Praxe: Mechanik telekomunikací Okresní správy spojů Kroměříž, mechanik telekomunikací a hlavní technik Okresního radiouzlu OSS Havlíčkův Brod, OSVČ - výroba měřících přístrojů pro měření elektrochemických a fyzikálních veličin, jednatel a majitel GRYF HB s.r.o. - výroba měřících přístrojů pro měření elektrochem. a fyz. veličin, vývoj

1|

a výroba zařízení pro úpravny pitných, průmyslových a odpadních vod a pro řízení technologických procesů. Přednášky na Káhirské univerzitě zaměřené na využití moderních technologií pro úpravu pitné vody (2009). Projekty v zahraničí: Průzkum možností stavby malých vodních zdrojů pitné vody a stavba vodního zdroje v rámci projektu "Voda pro Ostrov naděje" , Keňa (2007 - 2008).

Mgr. Stanislav Kutáček Expert na finanční a projektový management. Praxe: Asistent na Ekonomicko-správní fakultě MU v Brně, asistent pro grantovou agendu Nadace Partnerství, výzkumný pracovník Dopravního centra Brno, od roku 2005 dosud výkonný ředitel Trastu pro ekonomiku a společnost a od roku 2008 dosud finanční ředitel Ekologického právního servisu. Dobrovolnické práce pro neziskové organizace (Hnutí Duha, Horní mlýn, Autonapůl). Nezávislá sociální výzkumnice. Praxe: Učila na Romské střední škole sociální, účast na dlouhodobém stacionárním terénním výzkumu sociálně vyloučených romských komunit, jehož zadavatelem bylo MPSV, publikační a přednášková činnost v oblasti interetnických vztahů. Spoluorganizace dětských táborů a volnočasových aktivit pro romské děti. Redaktorka Deníku Referendum. Dobrovolnická pomoc v uprchlickém táboře v Černé hoře (ADRA 1997).

Ing. Teodoro Sanchez-Campos Ph.D. Specialista na elektrifikace venkovských oblastí v rozvojových zemích. Narodil se v Peru, pracuje v britské organizaci Practical Action jako expert a poradce na energetické technologie a strategie. Člen britských i mezinárodních asociací zaměřených na obnovitelné zdroje energie. Poradce a konzultant UNDP, Světové banky, EEU a DFID. Spoluautor „Studie k energetické politice zaměřené na přístup k energii na místní úrovni“ pro MZV ČR. Autor 8 knih a mnoha článků. Koordinátor elektrifikačních projektů v Latinské Americe.

Mário Drozd Odborník na přípravu nátěrových hmot a omítek. Praxe: Od r. 1999 obchodník s barvami, od r. 2006 spolumajitel a obchodní ředitel společnosti FARBY LEMAS, Prievidza a BARVY LEMAS Praha. Člen Cechu maliarov Slovenskej Republiky. Zakladatel společnosti MONET, Prievidza, která se krom jiného orientuje na míchání, realizaci a prodej speciálních nátěrů, omítek a štukatur. Společnost vede jako výkonný ředitel. Realizačně vstupuje také do projektů obnovy a opravy zdí a omítek historických památek a kostelů.

Ing. Jan Banout, Ph.D. Odborný asistent na Institutu tropů a subtropů při České zemědělské univerzitě v Praze se zaměřením na rozvoj alternativních technologií v zemědělství. Praxe: Odborný asistent na katedře udržitelných technologií na ITS, ČZU v Praze od roku 2004. V roce 1999 šestiměsíční pobyt na Kassel University v SRN, studium na fakultě International Agriculture and Environmental Protection. Od roku 2003 člen expertních týmů v rámci realizace projektů ZRS ČR. Zakládající člen o.s. Area Viva ( od roku 2001). Projekty v zahraničí: Udržitelný rozvoj venkovských oblastí Lejlekského okresu, Kyrgyzstán (2008-2010). Podpora chovu sladkovodních ryb, Vietnam (2008-2010). Udržitelné nakládání s přírodními zdroji v oblasti Amazonie, Peru (2007-2009). Udržitelný rozvoj v komunitě Phong My, Vietnam (2006-2009). Zřízení rozvojového a extenzifikačního centra v amazonské pánvi Peru za účelem vytváření trvale udržitelných technologií v zemědělství (2003-2006).

Ing. Jana Mazancová, Ph.D. Odborná asistentka se zaměřením na rozvojovou pomoc a výzkum biomasy na Katedře udržitelných technologií Institutu tropů a subtropů České zemědělské univerzity Praha. Praxe: Výzkumná pracovnice v oblasti zpracování organického odpadu z agro-potravinářského komplexu, VÚZT Praha-Ruzyně (2003 – 2004); odborná asistentka na Katedře udržitelných technologií Institutu tropů a subtropů ČZU Praha; výzkumná pracovnice v oblasti energetického využití biomasy, VÚZT Praha-Ruzyně. Projekty v zahraničí: Spolukoordinátorka ustavení centra zemědělského vzdělávání v provincii Bié, Angola a následných projektů (2004-2007). Technická a metodická pomoc při zakládání fakulty technického, environmentálního a zemědělsko-potravinářského inženýrství při Hanojské zemědělské univerzitě ve Vietnamu (2007). Odborná poradkyně při zakládání laboratoře bio-energetiky na Moldavské státní univerzitě v Kišiněvě. (2007). Koordinátorka rozvojového projektu ZRS ČR "Podpora odborné zemědělské školy v Catabola, Angola" (2009).

|2

profily autorů

Mgr. Saša Uhlová

udržitelné techn. pro rozvoj a lokální energetiku

UDRŽITELNÉ TECHNOLOGIE PRO ROZVOJ A LOKÁLNÍ ENERGETIKU Jako lidé, kteří se zabývají problematikou rozvoje na praktické i koncepční úrovni, jsme se sešli, abychom společně hledali vhodné nástroje pro rozvoj chudých a nejchudších regionů naší planety. Shodli jsme se, že je důležité hledat a využívat technologie, které jsou využitelné na lokální úrovni, jsou udržitelné a mají co největší multiplikační efekt. K tomu je také třeba hledat vhodné postupy řízení, které budou participativní, interkulturní, transparentní, kontrolovatelné a přístupné. Proto jsme se rozhodli soustředit na tematické okruhy: obnovitelné zdroje energie; udržitelné zemědělství; využití a ochrana vodních zdrojů; management lokálních cyklů. Důraz na lokální udržitelnost je důležitý zejména v době globální ekonomické krize, v jejímž důsledku jsou rozvojové země ohroženy více než dříve. Klíčovým úkolem v lokálních rozvojových projektech je zajistit co nejvyšší soběstačnost, bezpečí a důstojnost. Je nutno vytvářet politické a ekonomické podmínky, které umožní zajištění dostatku výstupů, lokálních pracovních míst a příjmů pro celou komunitu a to s důrazem na zlepšování postavení žen a dalších marginalizovaných skupin a s ohledem na ochranu životního prostředí. Tyto zásady chceme uvádět do života v rámci rozvojové spolupráce, při realizaci projektů na kterých se budou podílet aktéři z nevládních organizací, akademických institucí, soukromého a veřejného sektoru.

Jsme si vědomi, že: - pokud jde o obnovitelné zdroje energie:

1|

a) Energetické fosilně nukleární zdroje nemohou pokrýt potřebu vzdálených venkovských komunit vzhledem k velkým nákladům na rozvodné sítě a transfor mační stanice a na jejich údržbu. S ohledem na veliké vzdálenosti značně rostou ztráty v rozvodech. Především fotovoltaické systémy mají v rozvojových zemích ustálený výkon a ve srovnání se střední Evropou prakticky dvojnásobný příkon sluneční energie. Cena elektřiny dodané rozvodnými sítěmi bude v nejbližší době vyšší než ta, která by byla vyrobena na místě z obnovitelných zdrojů. Stále se zvyšující ceny fosilních a jaderných zdrojů budou mít za následek ochromení života v rozvojových zemích.

A) Je nezbytné hledat vhodné zdroje energie pro odloučené komunity, s využitím stávajících technologií – fotovoltaika, větrné turbíny, malé vodní zdroje, biomasa atd. Přitom je třeba myslet na možnost přímého využití mechanické energie na pohon strojů a zařízení. Je třeba vytvářet jasné technologické postupy, návody a manuály pro jejich implementaci a vhodné kombinování a to pro jednotlivé instalace nebo budování lokálních sítí. Je potřebné zvyšovat kapacity v rámci existujících vzdělávacích systémů pro jejich širší využívání a to zejména v rámci polytechnické výchovy. Vytvářet nejen technické zázemí, ale současně školit odborné pracovníky, kteří budou zodpovědní za provoz zařízení a bezpečnost práce. Školení mohou probíhat na místě instalace v rozvojových zemích nebo v rozvinutých zemích, kde budou spojená s praxí ve výrobních a především montážních firmách, zabývajících se obnovitelnými zdroji energie.

b) Přestože existují udržitelné technologie, které by mohly pomoci chudým a odloučeným komunitám, nejsou tyto technologie dostatečně připraveny pro aplikace v rozvojových zemích. Je třeba zajistit funkčnost technologií v extrémních podmínkách rozvojových zemí

B) Je nutné věnovat se efektivnímu přizpůsobení moderních technologií pro využití v chudých a odloučených komunitách. Jedná se především o vytváření modulů umožňujících kombinaci celistvých technologických celků odpovídajících daným potřebám, nenáročných na finální montáž, jednoduchých na opravu (bloková výměna) a snadnou manipulaci. Je třeba brát v úvahu odolnost zařízení vůči extrémním povětrnostním podmínkám v tropických a subtropických oblastech (např. vysoké teploty, vlhkost, elektrostatické výboje, hmyz a další).

c) Vaření představuje nejvyšší energetickou spotřebu pro chudé lidi v rozvojových zemích. Zvýšená potřeba palivového dřeva vede často k deforestaci. Kvůli špatným podmínkám při vaření vznikají toxické emise, které mají za následek poškození zdraví žen a dětí.

C) Je třeba nalézt a uvést do praxe efektivnější metody využití palivového dřeva (pece, vařiče) s ohledem na tradiční metody přípravy jídla; zlepšit lesní management; nalézt variantu k palivovému dřevu např. - využitím lokálně produkovaného rostlinného oleje nebo zbytků po jeho lisování - využitím biomasy pro výrobu bioplynu - uplatněním solárních vařičů.

d) Nové technologie mohou znamenat zvýšenou ekologickou zátěž.

D) Je nutné od počátku projektového cyklu myslet na minimalizaci ekologických rizik a odpadů. Zavádět postupy pro recyklaci odpadů nebo bezpečné dočasné deponovaní.

a) Jedním z hlavních problémů rozvojových zemí je komerčně a proexportně motivované monokulturní, jednostranné zatížení, které ohrožuje ekologickou, ekonomickou i sociální stabilitu komunit ve venkovských oblastech. Chudí trpí nedostatkem vhodné technické asistence, odpovídajících nástrojů, kvalitních osiv a trhu pro jejich produkty.

A) Je nezbytné analyzovat příčiny problémů, podporovat zemědělské systémy založené na ekologické rovnováze respektující místní přírodní a kulturní podmínky, zohlednit zachovávání biodiverzity, kulturní krajiny, klimatu, vzduchu, vody.

b) Řada systémů je kvůli nevhodným technologickým praktikám především komerčního zemědělství ohrožena erozí půdy, ztrátou půdní úrodnosti, zasolováním, ztrátou biodiverzity a vystavena silnému vlivu klimatických změn, chorob, škůdců a jiných biotických faktorů. Ohroženo je také zdraví pracovníků. Příčinou problémů může být v řadě regionů rozvojových zemí nedostatek znalostí (např. o využití přírodních hnojiv a pesticidů, o vhodných zavlažovacích systémech, apod.) nebo nevhodný přenos know-how.

B) Proto je nezbytné podporovat zemědělské postupy, které vycházejí z environmentálně udržitelných systémů a cyklů, pracují s nimi a udržují je; vstupy musí být redukovány recyklací a efektivním hospodařením s materiály a energií za účelem udržení kvality životního prostředí a zachování zdrojů.

c) Biomasa, která není určena k potravinářskému, krmivářskému či jinému přímému účelu, skýtá potenciál ve formě energie, nutrientu či mechanické ochrany zlepšující agrotechnické zásahy. Produkce energie z biomasy může významným způsobem přispět ke zvýšení životního standardu rurálních obyvatel.

C) Proto je nezbytné hledat vhodné technologie využití reziduální biomasy související se sociálními, ekonomickými a přírodními možnostmi komunit a podporovat šíření informací a jasných technologických postupů, návodů a tréninků pro příjemce a realizátory rozvojových projektů určených k implementaci a technologii využití reziduální biomasy.

d) Zemědělství rozvojových zemí je často na úkor potravinové bezpečnosti a biodiverzity používáno pro komerční pěstování agropaliv určených na export do rozvinutých zemí.

D) Je nezbytné podporovat pěstování agropaliv jen pro regionální spotřebu.

e) Farmaceutika jsou často nedostupná, ať už kvůli ceně či nedosažitelnosti zdravotních zařízení. Tradiční lékařství využívané v rozvojových zemích je mnohdy neúčinné, založené na pověrách, či nehygienické.

E) Je třeba školit zdravotní personál i tradiční léčitele ve využití účinných postupů tradičního lékařství, především pěstování léčivých bylin, přípravě léčivých přípravků z těchto rostlin a dalším správném zacházení s nimi.

udržitelné techn. pro rozvoj a lokální energetiku

- pokud jde o udržitelné zemědělství:

- pokud jde o využívání a ochranu vodních zdrojů: a) Jedním ze zásadních problémů rozvojových zemí je nedostupnost nezávadné vody.

A) Proto je nezbytné hledat optimální řešení zásobování vodou, a v maximální možné míře zohlednit přírodní podmínky a potřeby místních lokalit, vhodnost navrhovaných technologií a udržitelnost využívání a ochrany vodních zdrojů.

b) Využívání nevhodných zdrojů vody, absence ochranných opatření a nízké povědomí komunit o zásadách správného hospodaření s vodou vede často k závažným onemocněním, mnohdy až epidemického charakteru.

B) Je nutné systematicky zvyšovat povědomí obyvatel o zásadách hygieny, využívání a ochrany vody a upozorňovat na možná rizika; vytvářet technické zázemí a školit pracovníky, kteří budou zodpovědní za provoz zařízení. Současně je nezbytné zaměřit se na minimalizaci rizik souvisejících s odpadními vodami.

- pokud jde o management lokálních cyklů: a) Direktivní prosazování zásad průmyslového managementu, resp. donorských postupů, není vhodné v podmínkách komunitního plánování.

A) V rámci přípravy a realizace projektů v rozvojových zemích musíme používat adekvátní prostředky řízení a v partnerské spolupráci je rozvíjet tak, aby zohlednily místní sociální a kulturní podmínky a posílily vlastnictví komunit. Je třeba aplikovat princip společné, ale rozdílné, odpovědnosti.

b) Požadovaná míra udržitelnosti rozvojových projektů často nezohledňuje místní podmínky.

B) Je nutné definovat udržitelnost a její význam podle zaměření a obsahu rozvojových projektů a specifikovat ji ve vztahu k danému geografickému, politickému, sociálnímu a kulturnímu kontextu.

c) Dopad projektu na rozvoj lokálních ekonomických mechanismů není v rozvojových projektech často zohledněn.

C) Je potřeba podporovat místní ekonomické vazby a multiplikační efekt přicházejících investic pro lokální ekonomický rozvoj - vhodným nástrojem reflexe je například měření fin. multiplikátoru dle New Economic Foundation.

d) Evaluace krátkodobých, střednědobých a dlouhodobých dopadů rozvojových projektů je nedostatečná.

D) Cílem evaluací musí být především zajištění přenosu zkušeností, zabránění opakování chyb a koncepční podpora při vývoji nových projektů. Je třeba zohledňovat specifikovanou udržitelnost rozvojových projektů (viz bod B) v evaluaci projektů a podporovat její zajištění v odpovídajícím časovém horizontu. Evaluace musí být postavena na spolupráci se všemi, kterých se projekt týká na straně partnerů, a ti musí mít možnost spoluurčovat hodnotící kritéria a využívat výsledky evaluace.

|2

Vyšlo s podporou Ministerstva zahraničních věcí ČR. Obsah publikace nemusí vyjadřovat stanovisko MZV, ani nezakládá odpovědnost z jeho strany.

Udržitelné technologie pro rozvoj Praha, 2009 Vydavatel: o.s. ADRA, Klikatá 1238/90c, 158 00 PRAHA 5. www.adra.cz Ve spolupráci s www.udrzitelnost.cz & www.ceskoprotichudobe.cz Editor: Tomáš Tožička, [email protected] Obrázky: Josef Quis: str. 42, 47, 48, 55, 67, 70, 73, 82, 88, .. Jiří Mann: str. 16, 17, 20, 31, 50, 93-103, Foto a schémata: archiv autorů

ISBN 978-80-254-6105-1

ZÁSADY PŘÍPRAVY A REALIZACE PROJEKTŮ ZAMĚŘENÝCH NA ZÁSOBOVÁNÍ VODOU Katuše Kubíková

Recommend Documents