ZAPOJENÍ RODIČŮ JAKO ZPROSTŘEDKOVATELŮ DĚTÍ PŘI UČENÍ SE VĚDECKÝM POZNATKŮM: MATERIÁLY PRO ŠKOLENÍ A VYTVÁŘENÍ RODINNÝCH SEMINÁŘŮ
Camilla Rossi Linnemann Erica Locatelli Maria Xanthoudaki Heather King
VE SPOLUPRÁCI S:
Valentina Daelli Justin Dillon Rooske Franse
1
Mia Gulliksson Eva Jonsson Miha Kos Helena Lilja
Tomas Meiser Vesna Paijc Paola Rodari Tim Scholten
Jasja van Leeuwen Luka Vidic Ondrej Votruba Sabina Založnik Vidic
PROJECT COORDINATOR
PARTNER INSTITUTIONS
Publikováno v roce 2013
Tato práce by nemohla vzniknout bez oddanosti, podnětů a aktivit partnerů projektu FEAST. Naše díky a uznání těm, kteří přispěli k vývoji programu FEAST:
© FEAST Project Citování a reprodukování bez souhlasu autorů je zakázáno.
V abecedním pořadí:
Tato publikace je produktem programu FEAST – „Facilitating Engagement of Adults in Science and Technology“ Tento projekt je spolufinancován Evropskou komisí. Tato publikace prezentuje pouze názory autora. Evropská komise nenese odpovědnost za jakékoli a žádné použití informací obsažených v tomto dokumentu. Referenční číslo projektu: 518043LLP-1-2011-1-BE-GRUNDTVIG-GMP This is a translation of the original English document "Engaging parents as facilitators of children’s learning in science: materials for training and design of family workshops" Published in 2013 ISBN 978-88-89432-47-1. The word “zprostředkovatelů” is used to describe a person who assists the visitors in the exhibitions and workshops in science centers or museums. The English equivalent word is "explainer" or "facilitator".
2
Sabrina Aguanno – MUST (Milan, Italy) Stefano Buratti – MUST (Milan, Italy) Valentina Daelli – Sissa Medialab (Trieste, Italy) Justin Dillon – King’s College London (London, UK) Rooske Franse – Science Center NEMO (Amsterdam, the Netherlands) Aliki Giannakopoulou – Science Center NEMO (Amsterdam, the Netherlands) Mia Gulliksson – Teknikens Hus (Luleå, Sweden) Eva Jonsson – Teknikens Hus (Luleå, Sweden) Heather King – King’s College London (London, UK) Miha Kos – Hiša eksperimentov (Ljubljana, Slovenia) Helena Lilja – Teknikens Hus (Luleå, Sweden) Erica Locatelli – MUST (Milan, Italy) Luisa Marino – Ecsite (Belgium) Marzia Mazzonetto – Ecsite (Belgium) Tomas Meiser – Techmania Science Center (Plzen, Czech Republic) Vesna Pajic – Hiša eksperimentov (Ljubljana, Slovenia) Mathias Reuter – MUST (Milan, Italy) Paola Rodari – Sissa Medialab (Trieste, Italy) Camilla Rossi-Linnemann – MUST (Milan, Italy) Francesca Salgarello – MUST (Milan, Italy) Tim Scholten – Science Center NEMO (Amsterdam, the Netherlands) Marjolein Van Breemen – Science Center NEMO (Amsterdam, the Netherlands) Katja van der Geer – Science Center NEMO (Amsterdam, the Netherlands) Jasja van Leeuwen – Science Center NEMO (Amsterdam, the Netherlands) Luka Vidic – Hiša eksperimentov (Ljubljana, Slovenia) Ondrej Votruba – Techmania Science Center (Plzen, Czech Republic) Maria Xanthoudaki – MUST (Milan, Italy) Sabina Založnik Vidic – Hiša eksperimentov (Ljubljana, Slovenia) Naše díky patří také všem pracovníkům partnerských institucí a rodinám v různých zemích, které se zúčastnily tohoto projektu.
OBSAH STRUKTURA DOKUMENTU
PŘEDMLUVA
SHRNUTÍ
str. 4
str. 5
str. 6
2
3
1 ZAPOJENÍ RODIČŮ DO PŘÍRODOVĚDNÉHO VZDĚLÁVÁNÍ: POSOUZENÍ LITERATURY
KONTROLNÍ SEZNAMY PRO METODOLOGII FEAST A PRAKTICKÁ POZOROVÁNÍ
SEMINÁŘE FEAST: POPISY A MYŠLENKY
str. 7
str. 11
str. 15
WS1
PLAVE NEBO SE POTOPÍ? str. 16
WS2
DÁL A RYCHLEJI str. 19
WS3
ASAP (VÝCVIKOVÉ STŘEDISKO KOSMONAUTŮ, CESTA DO VESMÍRU) str. 21
WS4
HRÁTKY SE ZVUKEM str. 23
WS5
JÁ, TY A ROBOT str. 25
DODATEK
A str. 27 3
DODATEK
PŘEHLED LITERATURY NA TÉMA METODOLOGIÍ PRO VZDĚLÁVÁNÍ RODIČŮ
B str. 38
REFERENCE
PŘEDMLUVA
Sdružení FEAST je financované z prostředků Evropské unie a klade si za cíl podporovat zapojení dospělých do vědy a techniky. Konkrétním cílem projektu FEAST je pozvednout roli, kterou dospělí v pozici rodičů a pečovatelů hrají při zapojení dětí do činností souvisejících s vědou a technikou v prostředí neformálních institucí, jako jsou muzea a vědecká střediska. Toto sdružení je koordinováno evropskou sítí muzeí a vědeckých středisek Ecsite a je do něj zapojeno také sedm partnerů z České republiky, Itálie, Švédska, Slovinska, Spojeného království a Nizozemska. Pět z těchto partnerů jsou renomované neformální přírodovědecké instituce se značnými praktickými zkušenostmi s tvorbou podnětných výstav a inovačních vzdělávacích programů pro své návštěvníky. Následující materiály byly vytvořeny pro muzejní pedagogy a školitele, kteří chtějí dále rozvíjet své schopnosti podporovat rodiče a pečovatele v jejich roli pedagogů a vychovatelů. Tyto materiály se opírají o dva roky výzkumu a experimentů tohoto sdružení a obsahují poznatky získané z plodné výměny informací mezi partnery v rámci přípravy na mezinárodní školení FEAST.
4
SHRNUTÍ
Rodiče a pečovatelé hrají klíčovou roli při podpoře dětí v chápání vědy a uplatňování vědeckých poznatků. Budeme-li podporovat rodiče, nejenže jim pomůžeme usnadnit vzdělání jejich dětí, ale také tím sami získají a osvojí si znalosti, dovednosti a přístupy, díky kterým se zařadí mezi přírodovědecky vzdělané členy dnešní vědecko-technicky založené společnosti. Podle provedeného výzkumu rodiny navštěvují neformální vzdělávací instituce z nejrůznějších důvodů. Rodiny zde sdílí své osobní zážitky, uplatňují novou slovní zásobu v praxi a společně si pomáhají chápat sdílené zážitky. Dospělí také u dětí obecně aktivně podporují proces učení při používání názorných předmětů a programů, neboť v nich vzbuzují zájem, podporují je v praktickém zkoumání předmětů a vysvětlují jim případné souvislosti. Zdá se však, že mnoho dospělých nemá dostatek sebejistoty, aby se aktivně zapojili do podpory svých dětí, často stojí v pozadí a veškerou podporu výuky nechávají na školitelích dané instituce. Důvodem jsou obavy z nedostatku vlastních přírodovědeckých znalostí, nedůvěra ve vlastní školicí schopnosti a omezené chápání hodnoty herních aktivit a podstaty zvídavosti. Přírodovědná muzea a vědecká střediska mohou zapojení rodičů usnadnit tím, že jim poskytnou jasnou podporu a pomoc. Mohou jim pomoci pochopit a přemýšlet o zásadní roli, kterou při podpoře vzdělávání svých dětí hrají. Díky jejich pomoci se rodiče mohou připojit ke svým dětem na cestě k poznání a podporovat je kladením otázek, uváděním poznatků do souvislostí s předchozími znalostmi, předpovídáním výsledků a vymýšlením vysvětlení pro různé jevy. Rodičům také mohou vštípit jednoduché facilitační metody, jako je například kladení otevřených nebo doplňovacích otázek (co? kdy? kde?). Můžeme také rodiče a děti povzbudit k tomu, aby se zapojily do společného zkoumání a následně se vydaly na své vlastních cesty za poznáním podle svých konkrétních potřeb a zájmů. Vedle sdílení svých vlastních facilitačních zkušeností mohou přírodovědecká muzea a vědecká střediska stavět na předchozích zkušenostech rodičů se vzděláváním a prohloubit jejich znalosti přírodovědeckých témat. Pokud budou rodiče mít větší důvěru ve vlastní chápání vědy, existuje větší šance, že se při hovorech na téma vědy a vědeckých způsobů vzdělávání svých dětí budou cítit dobře. Instituce mohou rodinám nabídnout aktivity a materiály pro zkoumání v prostředí domova a podporovat je tak v dalších konverzacích na vědecká témata. Na závěr mohou přírodovědecká muzea a vědecká střediska pomoci rozvíjet zapojení dospělých do dětských aktivit přehodnocením koncepce svých programů a aktivit. Měla by zajistit, aby prostředí a vybavení bylo vhodné pro účastníky bez rozdílu věku, aktivity by měly být dimenzované na několik úrovní složitosti pro různé věkové kategorie a zájmové oblasti a školitelé by měli používat jazyk vhodný pro dospělé i pro děti. Pět seminářů FEAST představených v tomto dokumentu využívá velkého množství z těchto přístupů. Dohromady mohou představovat úplný repertoár osvědčených postupů pro usnadnění zapojení dospělých s dětmi do aktivit týkajících se vědy. Představují cenný soubor osvědčených a vyzkoušených aktivit a jsou zde popsány způsobem, který ostatním institucím umožní je přizpůsobit a použít pro vývoj vlastních aktivit, a dále tak přispívat k prosazování cílů sdružení FEAST.
5
STRUKTURA DOKUMENTU
Kapitola 1 zkoumá, jak mohou kulturní instituce ještě více usnadnit vzdělávání dětí tím, že budou podporovat jejich rodiče a pečovatele v jejich roli školitelů, a uvádí tak teoretické podklady pro naši práci. Hodnotí úlohu, kterou rodiče hrají při vzdělávání svých dětí, a rozebírá různé přístupy, kterými rodiče vzdělávání mohou zprostředkovávat. Také nabízí poznatky na téma způsobů, jakými mohou instituce rozvíjet zapojení rodičů. Kapitola 2 se v zásadě skládá ze dvou praktických kontrolních seznamů: • Kontrolní seznam pro metodologii, který shrnuje myšlenku projektu FEAST. Tento seznam nabízí užitečný nástroj pro hodnocení a také je vhodný pro ty, kdo chtějí šířit a obhajovat myšlenku, že muzea a vědecká střediska mohou pomáhat rodičům úspěšně plnit roli vědeckých školitelů v životě svých dětí. • Kontrolní seznam pro pozorování/hodnocení, který lze snadno vytisknout a použít jako pomůcku pro vytváření a řízení nových aktivit a seminářů. Kapitola 3 uvádí pět seminářů, které byly vyvinuty a vyzkoušeny partnerskými vědeckými středisky a muzejními institucemi projektu FEAST a které se zabývají následujícími tématy: 1. Plování a potápění; 2. Mechanika a vozidla; 3. Zvuk; 4. Astronomie; 5. Robotika. V podkapitolách jsou uvedeny myšlenky jednotlivých seminářů a zdůrazněna některá specifická řešení vyvinutá pro podporu rodičů v roli pedagogů. Tyto myšlenky také pomohou školitelům při hodnocení možných praktických uplatnění metodologických doporučení uvedených v kapitole 2. Pro ty, kteří by chtěli dané semináře uskutečnit, tento dokument nabízí stručný popis seminářů a uvádí několik praktických rad a také odkazy na online zdroje, kde jsou uvedeny podrobné popisy činností, seznamy použitých materiálů a možné úpravy seminářů pro různé dispozice v kontextu dané instituce. Dodatek A obsahuje přehled literatury na téma metodologií pro vzdělávání rodičů včetně poznámek. Tento dokument podrobně rozebírá klíčové metodologické aspekty několika studií a zdůrazňuje způsob, jakým dřívější práce přispěly k vývoji společné metodologie pro semináře FEAST. Jednotlivě rozebírá klíčové dokumenty a upozorňuje na metodologické poznatky obsažené v těchto dokumentech, které se týkají sběru údajů, konceptualizací úrovní zapojení nebo doporučení v oblasti vytváření programů. Poté jsou explicitně zvýrazněny metodologické důsledky seminářů FEAST. Dodatek B obsahuje kompletní seznam referencí pro všechny vědecké studie a další citovanou literaturu.
6
1
ZAPOJENÍ RODIČŮ DO PŘÍRODOVĚDNÉHO VZDĚLÁVÁNÍ: POSOUZENÍ LITERATURY
PROČ BYCHOM SE MĚLI SOUSTŘEDIT NA RODIČE? Rodiče a pečovatelé hrají klíčovou roli při podpoře dětí v chápání vědy a uplatňování vědeckých poznatků. Budeme-li podporovat rodiče, nejenže jim pomůžeme usnadnit vzdělání jejich dětí, ale také tím sami získají a osvojí si znalosti, dovednosti a přístupy, díky kterým se zařadí mezi přírodovědecky vzdělané členy dnešní vědecko-technicky založené společnosti. ROLE RODINY VE VZDĚLÁVÁNÍ DÍTĚTE Výsledky výzkumu ukazují, že rodiny aktivně pracují na vytvoření společného chápání svých zkušeností v muzeu nebo vědeckém středisku: sdílí své osobní zážitky, uplatňují novou slovní zásobu v praxi (Ash, 2003; McManus, 1989). Návštěvy těchto institucí také upevňují některé rodinné hodnoty (Moussouri, 1997). Zapojení rodiče do vzdělávání svého dítěte závisí na tom, jakým způsobem vnímá své vlastní znalosti a schopnosti je svým dětem zprostředkovat a také na míře, ve které jsou k zapojení do vzdělávání dítěte podněcováni (Hoover-Dempsey a Sandler, 1997). Rodiče na sebe berou různé role v různých situacích nebo za různých podmínek. Existují však dva výrazně odlišné konce tohoto spektra: na jednom konci rodič nechává veškeré vzdělávání dětí na školitelích a stojí v pozadí, na druhém konci je nedílnou součástí vzdělávání svého dítěte. V prostředí muzea rodiče obvykle uplatňují jeden ze tří přístupů: neutrální přístup (ustoupí do pozadí a pouze sledují), neutrální přístup přerušovaný občasnými pokusy o modelování či usnadnění komunikace nebo striktní přístup charakterizovaný dohledem a řízením či ukončením herních aktivit poznámkami typu „nemůžeme celou dobu strávit tady“ (Wood a Wolf, 2010). Další studie zkoumající domněnky rodičů tykající se vzdělávání a především hodnoty herních aktivit přivedla výzkumníky ke zjištění, že pouze jedna šestina rodičů považuje hru za prostředek pro vzdělávání či učení. Také se ukázalo, že mnoho rodičů dostatečně nedůvěřuje svému úsudku ohledně toho, jak si se svými dětmi nejlépe hrát (Downey, Krantz a Skidmore, 2010).
7
Bez ohledu na výše uvedené studie je však důležité, abychom při hodnocení přístupu rodičů v našem prostředí nebyli příliš kritičtí ani příliš netrpěliví. Wood a Wolf (2010: 48) dodávají: „Pokud se rodič drží zpět nebo se zdá, že se v prostředí výstavy nezapojuje, nemusí to být nutně vykládáno jako pasivita a nemusí to nutně znamenat, že rodič není připraven nebo ochoten se zapojit. Je docela dobře možné, že rodinné vzdělávání skutečně probíhá a pochopení motivace a volby rodiče nám může přinést nové poznatky a odhalit nové směry, kterými se tvorba a rozvoj výstav či jednotlivých prvků může ubírat.“ DRUHY ZPROSTŘEDKOVÁNÍ ZE STRANY RODIČŮ Mnozí rodiče mohou být při podpoře vzdělávání svých dětí zdrženliví, nicméně ti, kteří zaujímají aktivnější roli, si jsou své činnosti vědomi. Jinak řečeno, rodiče míru své podpory vzdělávání svých dětí dokážou odhadnout správně. Například Swartz a Crowley (2004) zjistili, že když byli rodiče dotázáni na své chování, uvedli, že sledovali své děti (a do jejich činnosti se nezapojovali), povzbuzovali je (nedávali jim však žádnou konkrétní podporu), vedli své děti při manipulaci s exponáty a dávali jim pokyny, popisovali klíčové prvky daných jevů či exponátů a největší podporu svým dětem dávali rodiče, kteří svým dětem daná témata vysvětlovali ve vztahu k jiným jevům a používali běžná nebo analogická spojení mezi exponáty a jinými znalostmi či zkušenostmi dítěte. Swartz a Crowley (2004) popsali pět různých typů přístupu rodičů k chování svých dětí ve vztahu k muzejnímu prostředí a poznatkům, které nabízí: • Důraz na zábavu – rodiče v první řadě umožňují svým dětem si hrát. • Individuální poznání – rodiče kladou důraz na důležitost toho, že nechají dítě převzít iniciativu. • Zpět k základům – rodiče se soustředí na to, aby svým dětem pomáhali naučit se základní dovednosti a slovní zásobu. • Společné učení – rodiče řídí a vedou vzdělávání svých dětí. • Vysvětlení za vysvětlením – rodiče vysvětlováním pomáhají svým dětem analyzovat svá pozorování a spojit si je do širších souvislostí. Výzkum naznačuje, že z výše uvedených přístupů je vysvětlující přístup při podpoře vzdělávání dítěte nejúčinnější (Tare a kol., 2011). Další studie ukázala, že děti, jejichž matky se jich ptaly na otevřené nebo doplňující otázky (např. co, kde a proč?), si byly schopné ze své návštěvy vybavit více než děti, jejichž rodiče kladli omezené otázky (Benjamin, Haden a Wilkerson, 2010). Tito výzkumníci také uvádějí, že vyvolání vzpomínek na aktuální zážitek po návratu domů pomáhá daný zážitek uchovat v paměti dítěte. Další výzkumníci došli ke zjištění, že míra podpory ze strany rodičů se snižuje s mírou znalostí, které dítě má. Jinak řečeno, rodiče „nezkušených“ dětí podporují jejich míru zapojení do nového obsahu více, zatímco rodiče „zkušených“ dětí jednoduše testují stávající znalosti a dále jejich vzdělávání nepodněcují (Palmquist a Crowley, 2007). Nabízí se tedy jasná otázka, jak nejlépe podporovat rodiče a děti, které již znalosti daného tématu mají.
8
JAK MOHOU NEFORMÁLNÍ PŘÍRODOVĚDECKÉ INSTITUCE PODPOROVAT ZAPOJENÍ RODIČŮ? Instituce mohou rodičům nabízet explicitní podporu a vedení. Kupříkladu děti vedené rodiči, kteří zhlédli instruktážní video, byly schopné dané téma vysvětlit na vyšší úrovni než děti, jejichž rodiče dané instruktážní video nezhlédli (van Schijndel a kol., 2010). Seminář určený pro rodinné skupiny návštěvníků Exploratoria, při kterém školitelé rodičům a dětem pomáhali rozvíjet jejich vlastní otázky, experimenty a závěry, se také ukázal být účinným prostředkem pro následné zvýšení interakce rodin na výstavách (Allen a Gutwill, 2009). Instituce také mohou sdílet své vlastní poznatky v oblasti podpory vzdělávání založeného na dotazování. V kontextu muzeí a vědeckých středisek dotazování popisuje přístup ke vzdělání založený na zvídavosti návštěvníka, jeho chuti či touze pochopit nějaký jev nebo vyřešit nějaký problém. Školitelé mohou dotazování podporovat tím, že budou návštěvníky vybízet k tomu, aby přemýšleli nad pozorovanými jevy, kladli si vlastní otázky, experimentovali a analyzovali své výsledky a získané poznatky. Pokud školitelé chtějí podpořit rodiče v jejich snaze usnadnit dotazování, doporučujeme modelovat a sdílet následující facilitační techniky založené na zvídavosti: • Používejte otevřené otázky, které podněcují pozorné pozorování, praktické zkoumání a analytické myšlení. • Navrhujte další aspekty, na které se návštěvníci mohou soustředit, a pokuste se podporovat další experimentování a myšlení. • Pozorně naslouchejte nápadům, poznámkám a otázkám dítěte a rozvíjejte podnětný dialog o možných odpovědích. • Akceptujte skutečnost, že dialog a diskuze jsou užitečné nástroje pro hodnocení platnosti hypotéz a podporu kritického analytického myšlení. • Vezměte v úvahu jakékoli mylné předpoklady (ty jsou užitečné pro identifikaci jakýchkoli potíží s pochopením) a uvádějte alternativní hypotézy a informace, které mohou být v rozporu s původním předpokladem daného účastníka a tím stimulovat jeho myšlení. • Podněcujte a podporujte účastníky v tom, aby za své bádání byli čím dál více zodpovědní, a dotazování tak bylo „jejich vlastní“. Vedle podpory rodičů v získávání konkrétních dovedností umožňujících dále podporovat zvídavost, je nutné zvážit také praktické aspekty. V kontextu koncepce a strukturování výstavy například Borun a kol. (1997) požadují, aby exponáty: • Byly vícestranné, aby se kolem nich rodina mohla seskupit. • Byly koncipované pro více uživatelů, aby s nimi mohlo bez potíží pracovat několik párů rukou najednou. • Měly více možných výsledků, aby interakce mohla být komplexní i jednoduchá a stále umožnila skupinovou diskuzi o dané interakci. • Mít více rovin, aby byly atraktivní pro návštěvníky s různými úrovněmi znalostí a různými způsoby interakce. • Být snadno čitelné a text by měl být členěný do snadno pochopitelných částí. • Být relevantní a explicitně odkazovat na stávající znalosti a zkušenosti návštěvníků.
9
Podobnou sadu rad lze sestavit také pro proces vytváření naučných programů. Aktivity by tedy měly: • Být situované v dostatečném prostoru s vybavením řádně dimenzovaným pro účast celé rodiny. • Mít více možných výsledků, aby zapojení mohlo být komplexní i jednoduché a stále umožnilo skupinovou diskuzi o dané činnosti. • Být zajištěné jasnými pokyny pro účastníky z řad dospělých i z řad dětí. • Být relevantní a odkazovat na stávající znalosti a zkušenosti návštěvníků. ZÁVĚR Abychom mohli podpořit zapojení dospělých do vědeckých aktivit a tím usnadnit vzdělávání jejich dětí, musíme vzít v úvahu skutečnost, že dospělí mají pro návštěvu neformální vzdělávací instituce různé motivace a mají různé přístupy ke vzdělávání dětí. Jejich motivaci mohou částečně ovlivnit specifické zájmy dané rodiny, touha se „něco naučit“ nebo jednoduše přání udělat si hezké rodinné odpoledne. Jejich přístupy k podpoře zapojení svých dětí do vědeckých a technických aktivit bude záviset na tom, jak vnímají svou roli rodiče a jak vnímají své znalosti dané látky a schopnost je zprostředkovat svým dětem. Existuje několik přístupů k podpoře zapojení rodičů, které lze použít. Patří mezi ně přezkoumání a případné přehodnocení naučných programů tak, aby byly přístupné všem, zajištění toho, aby všichni rodiče pochopili smysl a přínos své role školitelů, a aktivní podpora rozvoje pedagogických dovedností založených na zvídavosti. Rodiče svým rozhodnutím navštívit muzeum nebo vědecké středisko jako rodina dávají jasně najevo, že chtějí zažít něco, z čeho budou mít nějaký užitek i jejich děti. Výzkumníci se při popisu chování návštěvníků shodují, že rodiče obecně činí vědomá rozhodnutí ohledně toho, co jejich děti zajímá a s jakou úrovní obsahu se dokážou nejlépe vyrovnat. Rodiče zkrátka většinou zážitky zprostředkovávají, jak nejlépe dovedou. VAŠÍ úlohou je toto zprostředkovávání podporovat a obohatit.
10
2
METODOLOGIE FEAST A KONTROLNÍ SEZNAMY PRAKTICKÝCH POZOROVÁNÍ
V této kapitole jsou uvedeny dva praktické kontrolní seznamy, které si školitelé a pedagogové mohou vytisknout a používat při každodenní práci a hodnocení: Kontrolní seznam pro metodologie Feast Tento seznam je shrnutím metodologie FEAST. Představuje užitečný nástroj pro hodnocení způsobů, jak rodičům poskytnout praktickou pomoc při jejich snaze plnit roli vědeckých školitelů svých dětí. Výsledky seminářů FEAST naznačují, že tvůrci seminářů a školitelé při vytváření seminářů pro dospělé a jejich děti tato doporučení berou v úvahu. Kapitola 4 – která obsahuje popisy vyzkoušených seminářů FEAST – navíc s tímto seznamem pracuje a uvádí množství koncepcí seminářů, které příkladným způsobem ilustrují použití těchto doporučení. Kontrolní seznam FEAST pro pozorování a sebehodnocení Pracovníci, kteří budou vytvářet a vést nové aktivity a semináře si tuto tabulku mohou vytisknout a použít jako nástroj pro sebehodnocení. Lze ji použít také pro plánování a sledování účinnosti rodinných seminářů. Otázky a hodnocení vycházejí z kontrolního seznamu pro metodologii a z osvědčených postupů pro vzdělávání v neformálním prostředí (Bell a kol., 2009, King a kol., 2007)
11
KONTROLNÍ SEZNAM PRO METODOLOGIE FEAST
1
Pomozte rodičům pochopit roli, kterou při podpoře vzdělávání svých dětí hrají. Dejte rodičům najevo, že mají unikátní vědomosti o tom, co jejich děti zajímá a jaké mají schopnosti, a že vzdělávání svých dětí již podporují, ať už vědomě či nevědomě.
2
Pomozte rodičům hodnotit a přemýšlet o své roli prostředníků. Zajistěte, aby rodiče pochopili smysl svého zapojení a byli tedy nakloněni rozvíjení svých facilitačních schopností.
3
Předejte rodičům dovednosti, díky nimž budou spolu s dětmi moci více proniknout do tématu. Pomozte rodičům připojit se ke svým dětem do procesu dotazování a podporujte je v tom, aby: prováděli pozorování, kladli otázky, analyzovali zdroje informací, hodnotili své předchozí znalosti, plánovali výzkum, sbírali, analyzovali a interpretovali data, navrhovali hypotézy a předpovědi. Poskytněte jim jednoduché facilitační metody, jako je například kladení otevřených nebo doplňovacích otázek (co? kde? proč?).
4
Podporujte zájem rodičů a prohlubujte jejich znalosti daného tématu. Poskytněte rodičům informace o obsahu a/nebo je naučte nové schopnosti, které jim pomohou při jejich vlastním vzdělávání: lepší znalosti a dovednosti rodičům dodají sebedůvěru a schopnost podporovat vzdělávání svých dětí. Semináře by měly být koncipovány pro více různých úrovní náročnosti, aby uspokojily různé vzdělávací potřeby dětí i dospělých.
5
Podporujte spolupráci mezi rodičem a dítětem. Aktivity a prostory koncipujte tak, aby umožnily aktivní zapojení rodičů i dětí. Buďte citliví a pamatujte, že každý člověk je jiný a stejně tak se může lišit i dynamika v jednotlivých rodinách: na různé situace reagujte odpovídajícími způsoby.
6
Podporujte aktivity, při který každý člen rodiny najde svou vlastní roli. Pomozte rodičům najít rovnováhu mezi aktivní a podpůrnou rolí (pozorování, povzbuzování, diskutování, vysvětlování atd.) tím, že je budete povzbuzovat k zapojení do dané aktivity nebo k tomu, aby svým dětem dali více prostoru.
7
Jako výchozí bod výzkumu využijte stávající znalosti a vědomosti rodičů a dětí. Važte si poznatků, které mohou plynout z chybných odpovědí a mylných domněnek. Chyby a nejasnosti mohou sloužit jako materiál pro zkoumání důvodů, proč jsou některé odpovědi lepší než jiné. Posunujte hranice myšlení. Obrazotvornost, emoce a osobní názory jsou další užitečné nástroje pro budování společného a osobního porozumění.
8
Podporujte zapojení do procesu dotazování a zkoumání. Povzbuzujte účastníky k tomu, aby zaujali role „výzkumníků“ podle svého a uskutečnili tak svou vlastní cestu za poznáním podporující otevřené zážitky s individuálními, nenormalizovanými výsledky. Prioritou aktivit v rámci semináře není „učit“ někoho znalosti týkající se daného tématu, nýbrž zapojit účastníky do samotného procesu učení.
9
Podporujte přímé experimentování a diskuzi. Experimentování a diskuze podporují týmovou spolupráci a usnadňují rodinným příslušníkům (včetně rodičů) hledání vhodné role pro spolupráci. Diskuze může také sloužit k podnícení bádání, ke zlepšení schopnosti vyjednávat a k podpoře konsolidace názorů a voleb.
10 Podporujte učení tím, že jej uvedete do souvislosti s rodinným životem.
Přemýšlejte, jak mohou doma rodiny pokračovat v diskuzích a aktivitách. Otevřeně nabízejte způsoby, jak v semináři posilovat pozitivní (jak doufáme) rodinnou dynamiku.
12
KONTROLNÍ SEZNAM FEAST PRO POZOROVÁNÍ A SEBEHODNOCENÍ
PŘEMÝŠLEJTE O / ZEPTEJTE SE SAMI SEBE:
Jak je aktivita zahájena: • Jaké informace budou poskytnuty na úvod (pokud vůbec)? • Jak jsou účastníci rozmístěni v prostoru semináře? Jak se „lešení“ poskytnuté vedoucím semináře rozvíjí při dané aktivitě?
Jaké typy rolí se očekává, že rodiče při semináři zaujmou?
Které druhy facilitačních schopností jsou rodičům explicitně předávány?
Sdílí nebo modeluje vedoucí semináře zásady vzdělávání založeného na dotazování?
Které strategie jsou použity pro povzbuzení a vybízení k zapojení rodičů a podpoře aktivní spolupráce a dialogu mezi rodiči a dětmi?
Chápání širších kontextových záležitostí: • Jak rodiče reagují na dívky a jak na chlapce? • Jak rodiče reagují na děti, které již mají znalosti daného tématu?
Jaké otázky školitel klade?
Jaká je role školitele? • při řízení chyb nebo frustrace • při podněcování dalších experimentů / zkoumání alternativ / nových řešení atd. • při poskytování znalostí látky • při hodnocení pozorování či výsledků
13
VAŠE POZNÁMKY:
Co je středem pozornosti dané skupiny? (a kdy? a jak moc?) • experiment/úloha/proces • dítě • rodič • školitel • cíl Umožňuje/podporuje seminář • hru a experimentování? • aktivní zapojení do spolupráce? (dětí i dospělých)
Používají rodiče své nově získané facilitační a dotazovací schopnosti? Jakými způsoby?
Prokazují rodiče a děti nové znalosti přírodovědeckého obsahu?
Podporuje seminář také jiné aspekty vzdělávání (neorientované na obsah nebo dovednosti), tj.: • rozvoj představivosti • rozvoj citové stránky • pochopení estetiky • smyslová stimulace
Existuje v dané činnosti prostor pro změnu plánů? Pro odbočení? Pro improvizaci? Pokud ano, na čem závisí? Jak je aktivita zakončena? • Na co se zakončení soustředí? (znalosti tématu, výsledek, emoce, zábava, účast atd.) • Jaké aspekty činnosti se probírají? • Je nějaká část věnovaná tématu „co si odneseme domů“?
V čem jsou nejsilnější stránky semináře? Jaké jsou jeho nejslabší aspekty?
14
3
SEMINÁŘE FEAST: POPISY A MYŠLENKY
Semináře programu FEAST by měly rodičům poskytnout podmínky, aby dětem pomáhali při učení se vědeckým poznatkům, a předat jim dovednosti nad rámec návštěvy v muzeu. Současně se vyvíjejí s cílem vytvářet konkrétní nástroje a metodologie, pomocí nichž mohou vzdělávací pracovníci v muzeích obohatit a prohloubit svou práci s rodinnými návštěvníky. Chápání role rodiny je klíčové pro pochopení, jak se mladí lidé zapojují či nezapojují do přírodních věd. Kupříkladu postoj rodiče k vědě a stupeň jeho zapojení do vědeckých témat může mít vliv na postoj dítěte k vědě. Nejnáročnějším úkolem projektu FEAST bylo vytvoření takových podmínek pro rodiče, aby se cítili sebevědomě, kompetentně a aby si byli vědomi důležitosti své vlastní role v procesu formování názorů dětí. Níže uvedené semináře byly vytvořeny s ohledem na tuto situaci. Těchto pět seminářů se liší svým přístupem a formátem, všechny však jsou postaveny na chápání vzdělávání, zprostředkování a povahy interakce v rámci rodin. Tato kapitola nabízí přehled praktických postupů a myšlenek stojících za každým seminářem. Aktivity uvádí takovým způsobem, aby je jiné neformální přírodovědecké instituce mohly přizpůsobit svým potřebám a dispozicím. Nejdůležitější však je, že zdůrazňuje klíčová metodologická doporučení, která projekt FEAST identifikoval (viz kontrolní seznam pro metodologii FEAST v kapitole 2). Pro každý seminář je uvedeno následující: • Stručný popis činností v průběhu semináře. • Klíčové metodologické zásady pro strategie a principy vedení seminářů. • Na co je třeba dbát při přípravě a vedení tohoto semináře. • Odkazy na zdroje, kde jsou uvedeny podrobné popisy seminářů a seznamy použitých materiálů.
15
PLAVE NEBO SE POTOPÍ?
WS.1
Tento seminář vytvořilo vědecké středisko NEMO, Amsterdam, Nizozemsko
STRUČNÝ PŘEHLED AKTIVIT WORKSHOPU V rámci tohoto semináře spolu budou rodič a dítě jako jeden tým zkoumat jev „plování a potápění“. Uvedené činnosti pojednávají o běžných omylech v otázce plování a potápění. Rodiče se nejprve zúčastní teoretického úvodu k tomu, jak se učí věda, zatímco děti se budou v oddělené místnosti účastnit zábavného představení. Rodiče a děti se poté společně zúčastní vědeckého kvízu, při kterém budou muset odhadnout či předpovědět, zda budou předměty v různých situacích plovat nebo zda se ponoří. Co se na první pohled může zdát jednoduché, brzy získá na zajímavosti a ukáže se být výzvou nejen pro děti ale i pro rodiče. Každá dvojice si vybere tři z deseti situací a bude moci pravdivost svých původních předpovědí ověřit pomocí přímých experimentů. Činnosti jsou strukturované ve čtyřech krocích: předpověď, vysvětlení, experiment a hodnocení. Rodiče a děti se v tomto modelu orientují pomocí zápisníku s šablonami. Na závěr semináře budou účastníci hodnotit své zkušenosti z tohoto semináře, co je z toho, co se v průběhu semináře dozvěděli, nejvíce překvapilo, a školitel celý seminář zakončí názornou ukázkou Archimédova zákona. Díky znalosti tohoto přírodního zákona a zkušenostem z provedených experimentů budou rodiče a děti moci pokračovat ve zkoumání doma.
16
KLÍČOVÉ METODOLOGICKÉ PRINCIPY POPISUJÍCÍ LOGICKÉ ZÁKLADY A PRAKTICKÉ VYUŽITÍ WORKSHOPU Podporujte zájem rodičů a prohlubujte jejich znalosti daného tématu. •
•
Zvolené téma by mělo být zajímavé pro děti a zároveň by pro rodiče mělo představovat dostatečnou výzvu. Seminář je postaven na mylných domněnkách (které mají zažité i dospělí) o jevech souvisejících s plováním a potápěním. Co se na první pohled může zdát jednoduché a banální se brzy ukáže jako zábavné pro děti a zajímavé pro rodiče. Během vědeckého kvízu jsou rodiče „nuceni“ předpovědět, zda se předmět v konkrétních situacích potopí nebo bude plovat na hladině. Tato činnost je vybízí k tomu, aby sami o tomto jevu přemýšleli. Na chvíli opustí svou roli zprostředkovatele učení či poznání svého dítěte a budou se soustředit na své vlastní vědomosti a učení. Smyslem tohoto kvízu není zjistit, kdo toho ví nejvíce. Je to pouze způsob, jak odhalit a jasně identifikovat mylné domněnky.
Pomozte rodičům pochopit, že při podpoře učení svých dětí hrají zásadní roli. •
Před samotným seminářem rodiče absolvují teoretický úvod k tomu, jak se učí věda. Zdůrazní se, že téměř každý ví nebo zná něco o vědeckých a technických tématech. Tyto znalosti získáváme praktickými zkušenostmi a přijímáním teoretických informací. Chceme-li skutečně pochopit, jak něco funguje, musíme nové poznatky nějakým způsobem začlenit do znalostí, které již máme. Spojení nových informací se stávajícími znalostmi je náročný proces, který se neděje samovolně – vyžaduje totiž úsilí. Děti v tomto ohledu potřebují pomoc učitele nebo svých rodičů.
Předejte rodičům dovednosti, díky nimž budou spolu s dětmi moci více proniknout do tématu. •
• •
Tento seminář se zaměřuje čtyři výzkumné dovednosti: schopnost předpovědět, vysvětlit svou předpověď, ověřit pomocí experimentu a hodnotit jeho výsledky. Tyto čtyři dovednosti jsou v kontextu teoretické prezentace o učení vědy rodičům představeny ještě před začátkem semináře. Během samotného semináře školitel rodičům bude připomínat tyto čtyři dovednosti a způsoby, jak mohou z pozice rodičů svým dětem pomáhat při učení v každém z těchto kroků. Seminář je postaven tak, aby rodičům i dětem pomohl vyjádřit své předchozí zkušenosti (neverbální znalosti) pomocí slov. Rodiče a děti, kteří nejsou zvyklí spolu o vědě hovořit, si mohou vyzkoušet a rozvíjet způsoby, díky kterým proces hledání vysvětlení pomáhá spojovat nové informace s již existujícími znalostmi.
Podporujte spolupráci mezi rodičem a dítětem. • • • •
17
Rodič a dítě spolu pracují jako jeden tým. Díky tomu může rodič věnovat plnou pozornost svému dítěti. Role rodičů je vysvětlena pro každý krok (fázi semináře). Tímto způsobem jsou rodiče vedeni k tomu, aby se semináře aktivně účastnili. Fáze „vysvětlení“ slouží k tomu, aby si rodiče později při společném provádění experimentů dokázali uvědomit perspektivu dítěte. Tím, že rodiče a děti budou mít možnost vybrat si tři experimenty, které je nejvíce zajímají, dostanou prostor pro své vlastní zájmy a otázky.
CO JE TŘEBA ZVÁŽIT, KDYŽ CHCEME REALIZOVAT TENTO WORKSHOP •
• •
•
•
Rodiče o účelu tohoto semináře informujte předem (prostřednictvím e-mailu nebo s využitím webových stránek muzea), aby se očekávání rodičů co nejvíce shodovalo s tím, co seminář nabízí. Tento seminář se soustředí spíše na rozvíjení schopností myšlení a mluvení než na vysvětlení vědeckých principů stojících za jevy plování a potápění. Ujistěte se, že jsou rodiče i děti v dostatečné pohodě na to, aby se nebáli dělat chyby. Smyslem tohoto kvízu není získat co nejvíce správných odpovědí. Slouží totiž jednoduše k odhalení toho, co účastníci o plování a potápění vědí a co nikoli. Když týmy dokončí kvíz, vyberte od rodičů formuláře a zajistěte, aby rodiče a děti neporovnávali své odpovědi, protože děti by se mohly rozrušit. Díky tomu, že děti a rodiče předpovídají, vysvětlují, experimentují a hodnotí, nastartují tím určité myšlenkové pochody. Neočekáváme, že ke konci semináře budou chápat úplně vše, co se tohoto jevu týká. Doufáme totiž, že seminář v dětech i dospělých probudí zájem a že získají znalosti a dovednosti, díky kterým budou v přemýšlení a experimentování společně pokračovat i doma. Smyslem názorné ukázky je shrnutí zkušeností z experimentů a poznatků získaných v rámci tohoto semináře způsobem, který budou rodiče i děti považovat za uspokojivý. Názorná ukázka by tedy měla být veselá a zábavná.
PODROBNÉ POPISY SEMINÁŘŮ A POUŽITÉ MATERIÁLY: http://feastportal.wordpress.com/results/
18
WS.2
DÁL A RYCHLEJI Vytvořeno v Teknikens Hus, Luleå, Švédsko
STRUČNÝ PŘEHLED AKTIVIT WORKSHOPU V rámci tohoto semináře se rodiče a děti budou pokoušet společně vyřešit následující úkol: „sestavit gravitační autíčko a otestovat ho na nakloněné rovině“. Na úvod proběhne seznámení rodičů s povahou semináře s jasným důrazem na způsoby řešení problémů a na to, jak při tomto procesu pracovat s dětmi: Problém → sestavování → test → přestavění → další test → společné hodnocení. Zatímco rodiče jsou seznamováni se seminářem, děti jsou v oddělené místnosti seznámeny s dostupnými materiály a začnou experimentovat s konstrukcí. Rodiny poté společně vymýšlejí a konstruují vozidla z různých materiálů. Tím přicházejí do styku s Newtonovými zákony pohybu, aniž by o tom věděli! Vozítko testují na nakloněné ploše a následně společně hodnotí svá pozorování. Pokud chtějí, mohou jít ještě dále a zkusit vozítko vylepšit, například přidáním motorku. Poté se rodiče a děti znovu rozdělí a pracují v oddělených místnostech: děti dokončí svá vozítka a případně je ozdobí, když budou chtít, zatímco rodiče se seznámí s některými z vědeckých principů, které tento seminář zkoumá, mezi které patří i Newtonovy zákony pohybu. V poslední fázi se celá skupina ve společné diskuzi podělí o své poznatky a výsledky.
19
KLÍČOVÉ METODOLOGICKÉ PRINCIPY POPISUJÍCÍ LOGICKÉ ZÁKLADY A PRAKTICKÉ VYUŽITÍ WORKSHOPU Podporujte zapojení do procesu pátrání a zkoumání. Aktivity v semináři vycházejí z daného úkolu, mají však otevřený konec a neexistuje žádný pevně daný způsob, jak tento úkol vyřešit. Děti a rodiče mají na svém projektu pracovat společně a věnují se tedy kolaborativnímu učení: baví se spolu a poznávají nové věci tím, že se společně věnují praktickému řešení problémů, konstrukci, testování a zlepšování.
•
Podporujte zájem rodičů a prohlubujte jejich znalosti daného tématu. Tím, že jsou rodiče odděleně seznámeni s metodou řešení problémů a konkrétními vědeckými koncepty, získají příležitost prohloubit své znalosti a schopnost tyto znalosti zprostředkovat ostatním.
•
Předejte rodičům dovednosti, díky nimž budou spolu s dětmi moci více proniknout do tématu. Školitelé budou diskuzi vést a podporovat a také motivovat účastníky kladením hodnotících a konstruktivních otázek. Slouží jako vzor dobrých konverzačních postupů a podporují výzkum kladením otázek typu „Co by se stalo, kdyby...“, „Mohli byste...“ nebo „Jak...“.
•
Podporujte přímé experimentování a diskuzi. Hodnocení na konci semináře dává dětem i rodičům možnost prohlédnout si různé přístupy k řešení daného úkolu a popovídat si o vědě, která s touto problematikou souvisí, a také si lépe uvědomí proces kolaborativního učení.
•
Podporujte učení tím, že jej uvedete do souvislosti s rodinným životem. Vědecké poznatky získané v tomto semináři rodičům pomohou o daném tématu uvažovat a zkoumat jej i později doma. Rodiny obdrží sady a materiály, které si mohou odnést domů. Díky tomu se rodiny mohou učit a zkoumat v důvěrně známém prostředí svých domovů.
• •
CO JE TŘEBA ZVÁŽIT, KDYŽ CHCEME REALIZOVAT TENTO WORKSHOP • • •
Na seminář je potřeba velké množství materiálu. Je důležité, aby se školitelé s tímto materiálem seznámili. Školitelé by sami měli mít zkušenosti s budováním vozidel, aby mohli klást hodnotící a konstruktivní otázky. Je několik bezpečnostních pravidel, která školitelé musí účastníkům vysvětlit: - Při práci s motorky a vrtulkami vždy používejte ochranné brýle. - Při používání tavného lepidla postupujte velice opatrně.
PODROBNÉ POPISY SEMINÁŘŮ A POUŽITÉ MATERIÁLY: http://feastportal.wordpress.com/results/
20
WS.3
ASAP (VÝCVIKOVÉ STŘEDISKO KOSMONAUTŮ, CESTA DO VESMÍRU) Vyvinuto v Techmania Science Center, Plzeň, Česká republika
STRUČNÝ PŘEHLED AKTIVIT WORKSHOPU Základem tohoto astronomického workshopu pro rodiče a děti je splnit misi – let ze Země na měsíc jiné planety. Na počátku workshopu pracují děti a rodiče odděleně. Zatímco rodiče absolvují půlhodinový teoretický úvod a seznamují se s programem semináře, děti jsou zapojeny do „astronautického výcviku“ - provádějí fyzická cvičení a trénování doby reakce. Tento výcvik podnítí jejich představivost a připravuje je na to, co se bude dít dále. V následující fázi pracují rodiče s dětmi společně jako astronomický tým na splnění úkolu své mise. Používají dalekohled (teleskop), aby našli svou planetu, dělají si skafandr, staví a vypouští svou raketu, přistávají na měsíci své planety a konečně, dělají obrázky povrchu měsíce s pohledem na planetu v pozadí. KLÍČOVÉ METODOLOGICKÉ PRINCIPY POPISUJÍCÍ LOGICKÉ ZÁKLADY A PRAKTICKÉ VYUŽITÍ WORKSHOPU Posílení učení pomocí jeho propojení s rodinným životem •
• •
21
Příběhový kontext mise podněcuje představivost jak rodičů, tak dětí. Hlavní téma – Vesmír - je přitažlivé pro obě věkové skupiny může být součástí rodinných zkušeností z knih, filmů, školních cvičení atd. Znalost a přitažlivost tohoto tématu má potenciál stimulovat další konverzační a výzkumné aktivity doma Příběh a odkazy na představivost pomáhají motivovat děti a udržet jejich pozornost. Využití příběhů může být podnětem pro rodiče, jak zavést podobné vědecké aktivity doma. Všechny výrobky vyvinuté během workshopu párem dítě-dospělý mohou být odneseny domů. Tak mohou rodiny vylepšovat své výtvory nebo stavět nové a lepší.
Vybavte rodiče dovednostmi, abyste zintenzivnili zapojení rodičů a jejich dětí do projektu •
•
•
Počáteční půlhodinový teoretický úvod pro rodiče zajistí, že jsou si rodiče vědomi své aktivní role, kterou mají v projektu hrát. Zároveň jim dodává pocit, že jsou oprávněni vést tyto činnosti. Rodiče dostanou informační materiály o vědě (vezmou si je domů). Tyto materiály se netýkají úkolů obsažených ve workshopu. To rodičům umožní zapojit se s dětmi do dalšího vysvětlování a zkoumání. Po celou dobu popisuje edutainer postupy pomocí powerpointových prezentací a přídavných informací, poskytuje materiály a zůstává poblíž, aby pomohl či poradil, usnadňoval práci rodičům a působil jako uklidňující prvek.
Podpora spolupráce mezi dětmi a rodiči •
Rodiče a děti jsou požádáni, aby prováděli praktické úkoly společně. Workshop je navržen tak, aby se s rodiči i dětmi jednalo obdobně a byli si rovnocennými partnery.
Podpora práce, ve které si každý člen rodiny najde svou vlastní roli •
•
Příběhový kontext určuje specifické role: Edutainer je vypravěč, rodič je velitelem mise a dítě je astronautem. Tento fakt rovněž pomůže definovat výukové role v rámci tohoto příběhu (workshopu) Jeden z úkolů vede rodiče ke zdobení vesmírných obleků (skafandrů) pro své děti, zatímco děti zdobí klobouky pro své rodiče. Tato aktivita umožňuje rodičům a dětem pracovat na podobném úkolu, avšak na jiném předmětu, aniž by si navzájem do práce zasahovali. Navíc výměna výsledků této činnost vytváří atmosféru spolupráce.
CO JE TŘEBA ZVÁŽIT, KDYŽ CHCEME REALIZOVAT TENTO WORKSHOP • • • •
Workshop vyžaduje čas a přípravu. Je důležité, aby byl edutainer seznámen s příběhem a praktickou stránkou mise před začátkem workshopu. Dalekohledy uvedené na doporučených webových stránkách jsou poměrně levné a poskytují možnost ukázat, jak fungují čočky. Mohou být použity rovněž jiné typy dalekohledů. Je důležité poznamenat, že použití dalekohledu za účelem koukání přímo do Slunce je potenciálně nebezpečné. Berte v potaz čas, který potřebujete na seznámení se s programem Stellarium. Ten je zapotřebí pro vytištění obrázků planet.
DESCRIZIONI DETTAGLIATE E I RELATIVI MATERIALI DEL WORKSHOP: http://feastportal.wordpress.com/results/ 22
HRÁTKY SE ZVUKEM
WS.4
Vytvořeno v centru Hiša eksperimentov, Ljubljana, Slovinsko
STRUČNÝ PŘEHLED AKTIVIT WORKSHOPU Tento seminář se skládá ze 2 samostatných částí, druhá část se koná jeden týden po první části. Zvolené téma je zvuk a jeho vlastnosti, nicméně strukturu semináře lze použít na různá témata. V první části se rodiče setkají ve vědeckém středisku a vyzkouší si, jak fungují různé vystavené exponáty. Odborníci a tvůrci vystavených exponátů budou připraveni odpovídat na otázky na téma zvuku. Rodiče se pak zúčastní semináře, při kterém budou vytvářet jednoduché zvukové exponáty na stejné téma. V druhé části rodiče navštíví vědecké středisko společně se svými dětmi. Nejprve se zúčastní vědeckého představení „Zvukologie“. Rodiče budou podporováni k tomu, aby zaujali roli školitelů a vedli své děti při používání exponátů. KLÍČOVÉ METODOLOGICKÉ PRINCIPY POPISUJÍCÍ LOGICKÉ ZÁKLADY A PRAKTICKÉ VYUŽITÍ WORKSHOPU Pomozte rodičům pochopit, že při podpoře učení svých dětí hrají zásadní roli. •
23
Ve druhé části rodiče budou v roli školitelů. Vzhledem k tomu, že jsou s tématem a exponáty důvěrně seznámeni, jsou schopni své děti seminářem provést řádně a s jistotou. Rodiče poznají, jak je důležité se aktivně účastnit výuky svých dětí a ve vědeckém středisku si to vyzkouší v praxi.
Podporujte zájem rodičů a prohlubujte jejich znalosti daného tématu. V první části budou rodiče exponáty zkoumat bez přítomnosti svých dětí, a získají tak lepší znalosti daného tématu. Tím, že se rodiče chvíli budou věnovat vlastnímu vzdělávání, hovořit o dané problematice na úrovni se svými kolegy a využijí rad školitelů a tvůrců exponátů, získají lepší znalosti daného tématu a lépe pochopí související problematiku. Rodiče také obdrží praktického průvodce včetně pokynů, jak vytvářet jednoduché exponáty v prostředí svého domova, což jim pomůže dané téma prozkoumávat dále.
•
•
Předejte rodičům dovednosti, díky nimž budou spolu s dětmi moci více proniknout do tématu. Rodiče si získané znalosti upevní díky vědeckému představení s názvem Zvukologie. Rodiče také získají dodatečné komunikační schopnosti tím, že exponáty představí svým dětem.
• •
Podporujte učení tím, že jej uvedete do souvislosti s rodinným životem. Po prozkoumání exponátů jsou rodiče vyzváni k tomu, aby sami vytvořili jednoduché exponáty, a získají další informace na téma zvuku tím, že budou s pomocí těchto experimentů a získaných znalostí srovnávat situace ve vědeckém středisku s každodenními situacemi. Rodiče lze získat prostřednictvím školních aktivit. Zúčastní se tedy strukturovaného formálního setkání (například třídní schůzka nebo setkání rodičů s učiteli) v neformálním prostředí. Tento model vytváří spojení mezi formálními a neformálními institucemi, posiluje jej spoluprací v oblasti výuky a podporuje rodiče při intelektuální výchově jejich dětí.
•
•
CO JE TŘEBA ZVÁŽIT, KDYŽ CHCEME REALIZOVAT TENTO WORKSHOP •
Připravené zvukové exponáty celý proces výrazně usnadňují, ovšem vytváření vlastních jednoduchých exponátů slouží k ilustraci hlavních bodů učení.
•
Nabídka vědeckého představení může být velice efektivní způsob, pokud je příslušný personál řádně vyškolen. K dispozici jsou však také alternativní možnosti uvedení k tématu zajímavým a citově působivým způsobem.
•
Pokud schůzky rodičů a učitelů nejsou v dané vzdělávací instituci běžné, je nutné zvážit způsob, jak rodiče získat a zapojit do dvou setkání.
PODROBNÉ POPISY SEMINÁŘŮ A POUŽITÉ MATERIÁLY: http://feastportal.wordpress.com/results/
24
JÁ, TY A ROBOT
WS.5
Vytvořilo Národní muzeum vědy a techniky Leonarda da Vinci, Milán, Itálie
STRUČNÝ PŘEHLED AKTIVIT WORKSHOPU Tento seminář využívá téma robotiky jako stimulačního prvku k povzbuzení spolupráce mezi dospělými (rodiče) a dětmi. Jeho cílem je utvářet základní znalosti v oblasti robotiky pomocí praktické konstrukce a programování. Na úvod semináře je připravena diskuze na téma robotů a názorná ukázka důležitosti jasných základních programovacích povelů. Rodinné skupinky tedy mají za úkol pomocí speciálně navrženého softwaru a sad stavebnice LEGO sestavit robota, který se bude co nejrychleji pohybovat po určené trase. Školitel skupině podá přehled základních softwarových příkazů, aby všechny skupiny mohly samostatně pracovat se svými roboty a počítači. Až budou roboti připravení, začne závod, zvítězí ten nejrychlejší a nejefektivnější robot. Vytvořili jsme dvě různé trasy (jedna jednodušší, druhá složitější) pro rodiny s dětmi mezi 7-9 a 9-11 lety věku. Během poslední části aktivity skupiny rozebírají postup, jaký při sestavování použili.
25
KLÍČOVÉ METODOLOGICKÉ PRINCIPY POPISUJÍCÍ LOGICKÉ ZÁKLADY A PRAKTICKÉ VYUŽITÍ WORKSHOPU Podporujte spolupráci mezi rodičem a dítětem. •
•
Volba neznámého (avšak zajímavého a atraktivního) tématu pro rodiče i děti znamená, že rodiče i děti začínají na podobné úrovni znalostí. Tím se podporuje jednání mezi dětmi a rodiči, které je pro ně nové (na rozdíl od obvyklé role rodičů jako „odborníků“). Rodiče a děti mohou utvořit tým a zúčastnit se závodu. Školitelé zajistí, aby závod nevytvářel pocity frustrace a naopak jej použije jako prvek, který podporuje citový zápal a pocit vlastnictví ve vztahu ke svému úsilí a konečnému výsledku ve formě robota.
Podporujte práci, při které každý člen rodiny najde svou vlastní roli. •
Školitelé rodičům pomohou, aby se ve své roli spolužáků cítili dobře. Toho lze docílit tím, že rodičům poradíte, aby „si na spolužáka hráli“ a byli otevření nápadům a radám svých dětí. Rodič však v průběhu této činnosti spontánně převezme roli školitele v situacích, kdy jde o použití logiky a vyšší mechanické zdatnosti. Skutečnost, že jsou zkušenější a mechanicky zdatnější, je pro úspěch tohoto semináře klíčová.
Podporujte učení tím, že jej uvedete do souvislosti s rodinným životem. •
Volba tématu souvisejícího s nejnovějším výzkumem a vysoce pokročilou technologií se může zdát příliš náročná, na druhou stranu však rodinám umožní tuto technologii vztáhnout na každodenní zprávy v televizi, novinách atd. To může dále přispět k lepšímu dialogu a „povídání o vědě“.
Jako výchozí bod výzkumu využijte stávající znalosti a vědomosti rodičů a dětí. •
Při řešení těchto nových úkolů z pro ně částečně neznámé oblasti mohou těžit ze svých stávajících znalostí. Tato činnost je vysoce interdisciplinární a členové rodiny tedy mohou využívat poznatky z mnoha oblastí.
CO JE TŘEBA ZVÁŽIT, KDYŽ CHCEME REALIZOVAT TENTO WORKSHOP •
Pro seminář je nutné použít sady LEGO NXT Mindstorms a počítače.
•
Školitelé, kteří chtějí používat software a roboty Lego, si musí vyhradit dostatek vlastního času na jejich studium. Software je velice intuitivní, ovšem čím více školitelů jej bude znát, tím spíše pomohou rodinám se jej naučit používat pro konkrétní řešení.
•
Pro každou rodinnou skupinu (2 až 4 členové) budete potřebovat jednu sadu LEGO. Při práci na složitější činnosti budete na 3 supiny potřebovat 1 školitele a při práci na jednodušší variantě bude tento poměr 1: 5.
PODROBNÉ POPISY SEMINÁŘŮ A POUŽITÉ MATERIÁLY: http://feastportal.wordpress.com/results/
26
DODATEK
A
PŘEHLED LITERATURY NA TÉMA METODOLOGIÍ PRO VZDĚLÁVÁNÍ RODIČŮ
1. ANALÝZA CHOVÁNÍ A DOMNĚNEK RODIČŮ Downey, S., Krantz. A & Skidmore, E. (2010). The parental role in children’s museums. Museum & Social Issues. 5:1, 15 – 34. Tato studie, kterou provedli Downey a kol. (2010), nabízí partnerům programu FEAST a dalším zájemcům metodologický rámec pro zkoumání rolí a přístupů rodičů před nebo po účasti v programu FEAST. Především se soustředí na hodnocení toho, jak rodiče chápou roli hry v procesu zvyšování míry zapojení svých dětí (a sebe sama) do vědeckých témat. Tato studie byla provedena v muzeu Please Touch Museum ve Philadelphii a využívala tří metod sběru dat: • • •
Dotazník (409 dospělých respondentů při odchodu z muzea) Podrobné rozhovory (73 dospělých respondentů při odchodu z muzea) Časování a pozorovací sledování 168 dětí ve věku 3–10 let při interakcích s exponáty.
Odpovědi získané při podrobném rozhovoru výzkumníci při analýze hodnotili na čtyřech úrovních. Rodiče, kteří explicitně chápali roli hry při učení, získali vysoké hodnocení. Rodiče, kteří mezi hrou a učením neviděli souvislost, získali nízké hodnocení. Výzkumníci hledali případy, kde rodiče své názory popisovali takto: • • • •
27
Smyslem hry je zábava a radost Hra má člověka obohatit Hra slouží k budování a procvičování dovedností Hrou se člověk učí
Rodiče byli v rámci dotazníku požádání, aby ohodnotili několik výroků. Výsledky jsou následující, nejvýše hodnocené výroky jsou uvedeny jako první:
Hry v muzeu Please Touch Museum si cením nejvíce, protože: • • • • • • • •
Umožňuje dětem, které doprovázím, užít si zábavu Posiluje obrazotvornost dětí, které doprovázím Přispívají ke zdravému vývoji mozku dětí, které doprovázím Posiluje schopnosti dětí, které doprovázím, řešit problémy kreativním způsobem Přispívají k sociálnímu a emočnímu blahu dětí, které doprovázím Posiluje obrazotvornost dětí, které doprovázím Nabízí dětem, které doprovázím, příležitost k aktivní činnosti, při které upotřebí svou energii Přispívají k akademickým úspěchům dětí, které doprovázím.
Rodiče také hodnotili svou roli pomocí následujících šesti výroků, nejvýše hodnocené výroky jsou uvedeny jako první:
Mou rolí v muzeu Please Touch Museum je: • • • • • •
Hrát si a bavit se spolu s dětmi, které doprovázím Nechat děti, které doprovázím, aby řídily naši společnou činnost a hru Usnadnit hraní dětem, které doprovázím Učit se spolu s dětmi, které doprovázím Dohlížet na chování dětí, které doprovázím Dát dětem, které doprovázím, volnost si hrát bez zásahu dospělých.
Hodnocení těchto výroků umožnilo výzkumníkům posoudit, jak tento relativně velký vzorek návštěvníků chápe učení, hodnotu hraní a roli dospělých, kteří děti doprovázejí. Downey a kol. si při pozorování v muzeu Please Touch Museum všimli, že většina interakcí mezi dospělým a dítětem byla pasivní a odehrávala se v rovině dohledu, instrukcí nebo výchovy. Pouze jedna třetina dospělých si se svými dětmi hrála a pouze jedna desetina dospělých si klekla, aby si s dítětem mohli hrát na jeho úrovni. Downey a kol. ve své studii došli k závěru, že většina rodičů jasně nechápe výhody, které hraní přináší procesu učení. Mohou se domnívat či tvrdit, že hodnotu hraní chápou, avšak sami se do ní nezapojují a dětem ji neusnadňují. Autoři naznačují, že mnoho rodičů si není jisto nebo jednoduše neví, jak si se svými dětmi hrát. Vzhledem k poznatkům této studie se tedy pochopitelně nabízí otázka, jak nejlépe pomáhat rodičům ocenit a zapojit se do herních činností. Dále poukazují na otázku, zda fyzická koncepce činnosti rodiče od zapojení odrazuje či nikoli.
28
Podmínky pro vytváření seminářů FEAST: • • •
29
Vedoucí seminářů musí rodičům vysvětlit, proč je zapojení rodičů do hry důležité a jak dětem pomáhá si hrát, zapojit se a učit se. Vedoucí seminářů musí modelovat hru / aktivní zapojení a v této činnosti podporovat i rodiče. Semináře musí být fyzicky koncipovány tak, aby rodičům i dětem umožnily aktivně se zapojit do činnosti/hry.
2. POCHOPENÍ NÁZORŮ A POSTOJŮ RODIČŮ Wood, E. & Wolf, B. (2010). When parents stand back is family learning still possible? Museums & Social Issues, 5:1, 35-50 V této studii, která zkoumá údaje z řady hodnocení rolí rodičů při rodinných vzdělávacích aktivitách v Dětském muzeu v Indianapolis, Wood a Wolf nabízejí cenné poznatky, proč se rodiče chovají tak, jak se chovají. Výzkumníci analyzovali 13 různých studií s údaji o 8.000 pozorováních týkajících se 400 rodin. Ve své analýze došly ke zjištění, že rodiče se mohou chovat jinak, než by si muzeum přálo – spíše než aby se zapojili do aktivity nebo řešení problému se drží zpátky. Wood a Wolf toto chování vysvětlují takto: „skutečnost, že rodiče zaujímají pasivní roli, poukazuje na to, že rodiče jsou si vědomi praktické koncepce a obsahu výstavy zaměřené na vzdělávací činnost a chápou to jako příležitost‚ nechat [děti], ať na to přijdou sami‘.“ (strana 42) Prozkoumáním této sady údajů a odpovědí rodičů na různé otázky byli výzkumníci schopni sestavit seznam důvodů pasivního přístupu rodičů: Prozkoumáním této sady údajů a odpovědí rodičů na různé otázky byli výzkumníci schopni sestavit seznam důvodů pasivního přístupu rodičů: • • • • •
Nechtějí narušovat zážitek dítěte. Nechtějí zabírat prostor pro jiné dítě. Potřebují si odpočinout od hraní s dítětem. Cítili by se divně, kdyby si hráli na veřejnosti. Chtějí komunikovat s jiným dospělým.
Pozitivní je však zjištění, že někteří rodiče byli často proaktivní a pomáhali svým dětem předcházet pocitům frustrace a zasahovali korektivním způsobem, což vedlo k tomu, že si dítě pokračovalo ve hraní. Důsledky pro vytváření seminářů FEAST • •
30
Může být nutné rodiče výslovně vyzvat k tomu, aby se do dané činnosti zapojili, a vysvětlit jim, že nebudou překážet ani zabírat místo jiným dětem. Může být nutné rodičům umožnit, aby hovořili mezi sebou (nejen v rámci rodinné skupiny) a mohli tedy také komunikovat na úrovni dospělých.
3. DŮLEŽITOST PODPORY ZÁJMŮ DĚTÍ ZE STRANY RODIČŮ Zimmerman, H.T., Perin, S. & Bell. P. (2010). Parents, Science and Interest. The role of parents in the development of youth interests. Museum & Social Issues. 5:1 67-86 Tato studie zdůrazňuje sociální podporu, která je nutná pro získání a udržení zájmu mladistvých o záležitosti související s vědou. Zimmerman a kol. poznamenávají, že na zájmy dětí mají vliv kamarádi, vrstevníci a rodiče. Na rozvoj zájmů malých dětí mají významný vliv především rodiče. Autoři dále poznamenávají, že rodiče znají a chápou krátkodobé zájmy či zkušenosti svých dětí a „mohou tedy sloužit jako most mezi předchozími zážitky a zkušenostmi mladistvých a rozvojem jejich dovedností STEM“ (strana 70 – 71). Aby výzkumníci pochopili, jak rodiny prožívají návštěvu muzea / vědeckého střediska a jak lze vzbudit nebo vytvořit zájmy, studovali 15 rodin, které všechny patřily mezi pravidelné návštěvníky Tichomořského vědeckého střediska. Prováděli rozhovory s rodinami před a po návštěvě v konverzačním stylu za použití otevřených otázek, aby mohli posoudit předchozí zkušenosti rodin s vědou a zjistit některé ze zvyklostí rodin při návštěvě vědeckého střediska. Tyto rodiny při jejich návštěvě také natáčeli a poté zkoumali jejich verbální interakce. Zimmerman a kol. na základě této studie zjistili následující: • • • •
Rodiče podporují existující zájmy pomocí gest a konverzace, která spojuje zájmy s vystavenými exponáty. Rodiče činí postřehy a pozorování a čtou muzejní nápisy. Rodiny využívají vyprávění příběhů, vtipů a přirovnání pro přenos svého chápání mezi různými sférami vědomostí. Rodiny aktivně používají znalosti z populární kultury, literatury a dalších každodenních oblastí zájmu pro vytvoření strategických naučných spojení.
Při analýze dat a zjištění však Zimmerman a kol. konstatují, že dokonce i rodiče s vědeckým zázemím měli občas potíže s řádným vysvětlením a zapojením oblasti vědy. Došli tedy k závěru, že neformální vědecké prostředí musí dospělým nabízet rady či pomoc s tím, jak mladistvé na výstavách co nejlépe podporovat. Důsledky pro vytváření seminářů FEAST • •
•
31
Rodiče znají zájmy svých dětí a uplatňují sociální postupy, kterými své děti podporují. Takové postupy je třeba rozpoznat, přijmout a pokud možno podporovat. Zimmerman a kol. pro usnadnění rozvoje zájmu používají metaforu trychtýře (kterou vyvinuli Schauble a Bartlett, 1997). Doporučuje se tedy zážitky [semináře / výstavy] „zúžit“ z obecných zájmů a soustředit se na zvýšení počtu příležitostí pro specializované, podrobné učení. Rodiče potřebují jasné instrukce, jak co nejlépe zlepšit zážitek svých dětí (stejně jako když učitelé, kteří do muzeí a vědeckých středisek doprovází skupinu žáků, obdrží „příručku pro učitele“).
4. RODIČE JAKO FACILITÁTOŘI? Palmquist, S. & Crowley, S. (2007). From teachers to testers: How parents talk to novice and expert children in a natural history museum. Science Education, 91: 783-804 Tato studie se zabývá analýzou rodinných konverzací v průběhu návštěvy muzea přírodních věd. Jejich zjištění naznačují, že rodiče s dětmi, které neměly předchozí zkušenosti s nebo zájem o dinosaury (nezkušené děti), se aktivněji zapojovali do naučných rozhovorů, než rodiče dětí, které měly značné znalosti (zkušené děti). V případě rodin se zkušenými dětmi rodiče nadále nezaujímají roli učitele nebo spolubadatele, nýbrž slouží jako zkoušeči či hodnotitelé jejich znalostí. Palmquist a Crowley prohlašují, že jsou potřeba nové pedagogické nástroje, které by rodičům pomohly prolomit skleněný strop nad úrovní znalostí svého dítěte a poté dále podporovat a povzbuzovat jejich proces učení. Podmínky pro vytváření seminářů FEAST: •
32
Tvůrci a vedoucí seminářů musí uznat a vzít v úvahu, že účastníci – rodiče i děti – mají rozdílné zkušenosti, úrovně znalostí a představy o tom, co se od nich očekává. Je nutné zajistit, aby případné znalosti daného tématu neznamenaly méně příležitostí pro děti se zapojit a pro rodiče se stát efektivními facilitátory rodinného zapojení. V současné době bohužel na tento problém neexistuje žádná spolehlivá odpověď.
5. HODNOCENÍ MÍRY ZKOUMÁNÍ A ZAPOJENÍ DO POTENCIÁLNÍ ROLE RODIČŮ van Schiindel, T.J.P., Franse, R.K. & Raijmakers, M.E. (2010). The Exploratory Behaviour Scale: Assessing young visitors’ hands-on behaviour in science museums. Science Education, 94: 794-809. Tato studie nabízí nástroj pro hodnocení míry zapojení u části mladých návštěvníků muzea. Výzkumníci vytvořili Škálu průzkumného chování (Exploratory Behaviour Scale – EBS) – kvantitativní způsob měření praktického přístupu předškolních dětí. Tento nástroj hodnotí průzkumnou činnost dítěte ve fyzickém prostředí muzea na třech úrovních: • • •
Pasivní kontakt Aktivní manipulace Průzkumné chování (zahrnuje např. opakování, variace, experimentování)
Van Schijndel a kol. pro rodiče vytvořili instruktážní video s cílem jim ukázat, jak děti nejlépe vést a zvýšit tak hodnotu jejich průzkumného chování. Testovali účinnost tohoto videa a zjistili, že děti, jejichž rodiče instruktážní video zhlédli, byly schopné dané téma vysvětlit na vyšší úrovni než děti, jejichž rodiče dané instruktážní video nezhlédli. Zajímavé však je, že zjistili, že pokud byl u exponátu přítomen školitel a vedl či modeloval „dobré“ průzkumné chování, měla tato skutečnost tendenci omezovat chování dětí. Zdá se tedy, že přítomnost neznámého školitele brzdí průzkumnou aktivitu, zatímco rozumná míra pedagogické činnosti ze strany rodiče průzkumnou aktivitu podporuje. Podmínky pro vytváření seminářů FEAST •
33
Přítomnost školitelů nemusí mít pozitivní účinek na míru zapojení! Zdá se, že by bylo lepší, kdyby si potřebné facilitační schopnosti osvojili samotní rodiče.
6. ANALÝZA DŮSLEDKŮ PŘEDÁVÁNÍ SPECIFICKÝCH FACILITAČNÍCH SCHOPNOSTÍ RODIČŮM Haden, C.A. and Wilkerson, E. (2010). Enhancing building, conversation and learning through caregiver-child interactions in a children’s museum. Developmental Psychology, 46:2, 502-515 Cílem této studie bylo zkoumat důsledky toho, jsou-li pečovatelům poskytovány explicitní informace a rady týkající se hodnoty kladení doplňovacích otázek (proč, co, kde, kdo) jakožto prostředku pro posílení míry zapojení dítěte do úlohy zaměřené na konstrukci. Byla také zkoumána hodnota poskytování explicitních informací o daném tématu (v tomto případě konstrukce a struktura) před samotnou činností. Byly zkoumány dvojice složené z dítěte a pečovatele a rozdělené do pěti skupin: Skupina 1 – obdržela pokyny týkající se konstrukční úlohy a hodnoty používání doplňovacích otázek* Skupina 2 – obdržela pouze pokyny týkající se konstruční úlohy Skupina 3 – obdržela pokyny týkající se hodnoty používání doplňovacích otázek Skupina 4 – kontrolní skupina, která neobdržela žádné instrukce Skupina 5 – skupina, která viděla modely konstrukcí a sledovala videa zachycující komunikaci mezi pečovatelem a dítětem, avšak neobdržela žádné pokyny týkající se kladení a hodnoty otázek ani konstrukční úlohy *Pokyny týkající se doplňovacích otázek zahrnují příklady jako „Proč dělník nosí ochranné brýle? Kdy jste si na sebe vzali ochranné brýle? Co uvnitř nás podpírá naše těla?“. Pokyny týkající se konstrukční úlohy poskytly daným skupinám informace a poznatky týkající se hodnoty budování podpěr pro posílení stability budov apod.
Každá skupina dvojic pečovatel-dítě se poté účastnila aktivity ve výstavě nazvané „Na stavbě“. K dispozici nebyly žádné pokyny, co stavět nebo jak – pouze stavební materiály, ze kterých mohli návštěvníci stavět dle libosti. Veškeré interakce mezi pečovatelem a dítětem (mluvení, spolupráce apod.) byly sledovány a zaznamenávány. Po této činnosti byl každý pár požádán o několik slov k několika fotografiím, na kterých byly zachyceny různé struktury a konstrukce. Někteří se také (po několika dnech či týdnech) zúčastnili hodnocení toho, co a jak si dítě z dané akce pamatuje. Analýza získaných pozorování a rozhovorů přinesla následující výsledky: • •
Dvojice pečovatel-dítě ve skupinách, které obdržely jasné informace o daném tématu (konstrukce a struktura) vytvářely pevnější budovy než skupiny, které tyto pokyny neobdržely. Dvojice ve skupině, kde jedinou instrukcí bylo používání zjišťovacích otázek se komunikovaly více (na základě otázek ze strany rodiče) než ostatní skupiny.
Autoři ve své diskuzi podotkli, že „doplňovací otázky mohou být pro formování a fixaci chápání zvláště důležité, neboť upozorňují na specifické aspekty události, které mohou být zvláště důležité, zajímavé a/nebo klíčové pro chápání a zároveň pomáhají dospělým zjistit, co dítě může a nemusí vědět“ (strana 513). Dále konstatují, že „když po otázkách pečovatele následuje vysvětlování ze strany dítěte, může dojít k celkovému obohacení daného zážitku.“ (ibid.) Autoři také zdůraznili hodnotu explicitního vedení obsahem a podotkli, že právě kombinace instrukcí týkajících se konstrukce a kladení otázek se zdála být důležitá pro schopnosti dětí k pozdějšímu datu spontánně poskytovat informace o svých zážitcích. Nakonec autoři konstatují, že je překvapilo, že si skupina, která pouze viděla modely budov a videa interakcí mezi dospělými a dětmi, nevedla lépe. Nabízí se tedy určité pochyby o hodnotě modelů, na druhou stranu je však zřejmá hodnota explicitních pokynů. 34
Podmínky pro vytváření seminářů FEAST •
•
35
Jasné pokyny týkající se facilitačních technik, jako je například kladení doplňovacích otázek pro podporu zkoumání a diskuze, jsou klíčové pro lepší zapojení do obsahu a schopnost si zážitek ze semináře vybavit. Poskytnutí informací o obsahu rodičům je také důležité z hlediska trvalého rozvoje znalostí/ dovedností dětí.
7. PEDAGOGICKÉ NÁSTROJE PRO PODPORU ZAPOJENÍ RODINY Allen, S. & Gutwill, J.P. (2009). Creating a program to deepen family inquiry at interactive science exhibits. Curator, 52, 3: 289-306 Gutwill, J.P. & Allen, S. (2010). Facilitating family group inquiry at science museum exhibits. Science Education, 94, 710-742 7. Tyto studie popisují poznatky získané v rámci projektu GIVE (Group Inquiry by Visitors at Exhibits – Skupinové bádání návštěvníků výstav) v americkém Explanatoriu. Cílem projektu bylo získat odpovědi na následující otázky: Mohou pracovníci muzea vícegeneračním skupinám návštěvníků muzea, jako jsou například rodiny, předat sadu průzkumných dovedností, které by mohly samy používat? Jaké druhy facilitačních metod fungují nejlépe? Výzkumný tým si zpočátku kladl za cíl vybavit rodiny sadou šesti schopností, které by podporovaly jejich vzdělávání v muzeu. Jednalo se o následující schopnosti (a jejich ztělesnění ve formě otázek nebo poznámek): • Průzkum (K čemu to je?) • Vytváření otázek (Proč to dělá?) • Vytváření dalších alternativních modelů (Možná tady jde o...) • Volba vysvětlujícího modelu s empirickým a teoretickým odůvodněním (Myslíme si, že jde o...) • Důležitost (Tento exponát „ke mně promlouvá“ způsobem...) • Metakognitivní sebehodnocení (Co však stále nevíme, je...) Tyto cíle byly stanoveny na základě chápání osvědčených průzkumných postupů ze strany týmu. Zároveň však chtěli zajistit, aby školení bylo vhodné pro kontext muzea. Uvedli tedy, že by školení také mělo být: • • • • • •
Vhodné pro skupiny se členy různých věků, s různými zájmy a zkušenostmi. Dostatečně přístupné, aby neodradilo návštěvníky bez rozsáhlých zkušeností v oblasti přírodních věd. Dostatečně jednoduché, aby bylo možné si je zapamatovat bez výraznějšího úsilí. V jádru zábavné, aby bylo možné jej použít spontánně, bez nutnosti procvičování za podpory školitele. Snadno naučitelné během 20-30 minut, aby je bylo možné snadno začlenit do časového rámce typické návštěvy muzea. Aplikovatelné na velice širokou škálu druhů výstav a témat, aby pro návštěvníky byly užitečné po celou dobu návštěvy muzea nezávisle na navštívených výstavách či zhlédnutých exponátech.
Výzkumný tým zjistil, že není možné v těchto mezích rodinám předat všech šest schopností. Především metakognitivní hodnocení se zdálo být nedosažitelné: může k tomu dojít později nebo se na něj nelze soustředit při velkém množství dalších výstav a exponátů. Tým však zjistil, že bylo možné zapojení rodinných skupin podpořit navrhnutím výzkumné činnosti a požádáním o následnou interpretaci výsledků této činnosti. Dosáhli toho tím, že rodiny naučili používat šťavnaté otázky a hrát hru Ryce pryč. HRA NA ŠŤAVNATÉ OTÁZKY Členové rodiny se naučí klást a zkoumat šťavnaté otázky. Ty jsou explicitně definované jako otázky, které lze zodpovědět přímo na výstavě a na které nikdo nezná odpověď. (To zpočátku vyžaduje účast facilitátora – například muzejního školitele – poté jeho roli může převzít člen rodiny).
36
HRA RUCE PRYČ Hra Ruce pryč byla částečně vytvořena pro zajištění, aby aktivity byly také zábavné, nikoli pouze poučné. Kdokoli může kdykoli zavolat „ruce pryč!“ a všichni ostatní musí se svým zkoumáním přestat a poslouchat toho, kdo je zastavil. Ten se s ostatními může podělit o nějaký návrh, poznatek nebo něco, co by chtěl prozkoumat. Poté, co si ostatní poznamenají zmíněné poznatky nebo odsouhlasí uvedený návrh, může osoba, která činnost zastavila, ohlásit pokračování zvoláním „ruce sem!“. Gutwill a Allen ve dvou výše uvedených studiích podotýkají, že takovéto hry jsou založeny na solidních pedagogických principech. Například: • • • • • • • •
Budují na předchozích znalostech účastníků. Využívají konceptů modelování, lešení a blednutí. Explicitně identifikují/podporují dovednosti a jejich rozvoj. Podporují metakognitivní činnost. Rozvíjí spolupráci. Jejich zásluhou je daná činnost v jádru motivující. Minimalizují kognitivní zátěž (není nutné si pamatovat mnoho informací). Umožňují, aby rodinná a osobní motivace udávala směr zkoumání.
Za účelem hodnocení úspěšnosti školení výzkumníci zkoumali interakce mezi skupinami rodin, které školení absolvovaly a které nikoliv. Zjistili následující: •
• •
•
Činnost se šťavnatými otázkami byla účinná ve zvýšení zapojení návštěvníků na interaktivních výstavách. Měla menší účinek na počet navrhovaných činností, nicméně také měla výrazný vliv na počet interpretací. Hra se šťavnatými otázkami se také zasloužila o větší počet konsekutivních interpretací, což vedlo ke spolupráci na hypotézách a koherentnímu zkoumání. Návštěvníci uváděli, že jim tato hra pomohla přemýšlet, soustředit se a spolupracovat (někteří účastníci však poznamenali, že tato činnost někdy působila nuceně a že bylo složité všechny účastníky přimět k účasti a souhlasu s danou otázkou či tématem zkoumání.) Důležité je zjištění, že téměř polovina rodin došla ke správným hypotézám (a vedle zapojení do procesu zkoumání také získala nové vědomosti).
Podmínky pro vytváření seminářů FEAST • •
•
37
„Nabídka strukturované role spolubadatele při zkoumání jevů může výrazným způsobem zvýšit zvídavost rodin“ (Gutwill a Allen, 2010: 738). Kladením otázek, na které nikdo nezná odpověď, stimulujeme motivaci rodičů i dětí. Formulováním hypotéz mohou účastníci prohlubovat své znalosti a uvádět je do širších souvislostí. Pokud rodiče explicitně naučíme dovednostem spolupráce při zkoumání, nesklouznou k často se objevující přílišné didaktičnosti, kdy dětem např. odpovědi prozradí, spíše než aby je nechali přijít na správnou odpověď samotné.
DODATEK
REFERENCE
B Allen, S. & Gutwill, J.P. (2009). Creating a program to deepen family inquiry at interactive science exhibits. Curator, 52(3): 289-306. Ash. D. (2003). Dialogic inquiry in life science conversations of family groups in a museum. Journal of Research in Science Teaching, 40, 138-162. Bell, P., Lewenstein, B., Shouse, A.W., Feder, M.A. (Eds). Learning Science in Informal Environment: People, Places and Pursuits. Washington, DC: National Research Council/National Academies Press. Benjamin, N., Haden, C.A. & Wilkerson, E. (2010). Enhancing building, conversation, and learning through caregiver-childinteractions in a children’s museum. Developmental Psychology, 46(2): 502-515. Borun, M., Chambers, M.B., Dritsas, J. & Johnson, J.I. (1997). Enhancing family learning through exhibits. Curator, 40(4): 279-295. Downey, S., Krantz. A & Skidmore, E. (2010). The parental role in children’s museums. Museum & Social Issues, 5(1): 15-34. Gutwill, J.P. & Allen, S. (2010). Facilitating family group inquiry at science museum exhibits. Science Education, 94, 710-742. Haden, C.A. and Wilkerson, E. (2010). Enhancing building, conversation and learning through caregiver-child interactions in a children’s museum. Developmental Psychology, 46(2): 502-515. Hoover-Dempsey, K.V. & Sandler, H.M. (1997). Why do parents become involved in their children’s education? Review of Educational Research, 67(1): 3-42. King, H., Acher, J & Dillon, J. (2007). Criteria of innovation and quality. Report on PEN CIL for EU Science in Society, European Science Education Initiative. McManus, P. M. (1989). Oh yes they do: How museum visitors read labels and interact with exhibit texts. Curator, 32(3): 174-189. Moussouri, T. (1997). Family agendas and family learning in hands-on museums. Unpublished PhD dissertation, University of Leicester, UK. Palmquist, S. & Crowley, K. (2007). From teachers to testers: how parents talk to novice and expert children in a natural history museum. Science Education, 91: 783-804. Schauble, L. & K. Bartlett. (1997). Constructing a science gallery for children and families: the role of research in an innovative design process. Science Education, 81: 781-793. Swartz. M.I. & Crowley, K. (2004). Parent beliefs about teaching in a children’s museum. Visitor Studies, 7(2): 1-16. 38
Tare, M., French, J., Frazier, B.N., Diamond, J. & Evans, E.M. (2011). Explanatory parent-child conversation predominates at an evolution exhibit. Science Education, 95: 720-744. Van Schijndel, T.J.P., Franse, R.K. & Raijmakers, M.E.J. (2010). The exploratory behaviour scale: Assessing young visitors’ hands-on behaviour in science museums. Science Education, 94: 794-809. Wood, E. & Wolf, B. (2010). When parents stand back is family learning still possible? Museums & Social Issues, 5(1): 35-50. Zimmerman, H.T., Perin, S. & Bell. P. (2010). Parents, Science and Interest. The role of parents in the development of youth interests. Museum & Social Issues, 5(1): 67-86.
39
