Zápisky z cest po jihovýchodní Asii LADISLAV BENEŠ

2014

Zápisky z cest po jihovýchodní Asii ŘÍJEN 2013- BŘEZEN 2014 LADISLAV BENEŠ

Věnováno Veronice a Hance

Úvodní slovo Praha 2014-07-01 Do Asie jsem vyrazil po pěti letech usilovné a po většinu času naplňující práce. Dal jsem výpověď, v přátelském duchu se s firmou rozloučil a vybaven dostatkem peněz jsem mohl lehkou nohou vykročit na cestu, která se stala onou “velkou cestou” života. Pokud bych už do smrti žádnou větší nebo intenzivnější neabsolvoval, mohu i přesto říct, že mi život co do velkých cest nezůstal nic dlužen. Řízením osudu to pak nebylo do Jižní Ameriky, ale do Asie. Následující pásmo reportáží vzniklo původně jako blog psaný a focený na chytrém telefonu. Cílem bylo co nejčastěji být ve spojení s rodinami a přáteli, aniž bychom museli psát desítky e-mailů a posílat stovky pohlednic. Záměrně byl proto zvolen žoviální a zároveň popisný jazyk bez snahy o zbytečné excesy. Část textů od ledna 2014 najdete stále on-line na mém osobním blogu tak, jak jsem je publikoval přímo na cestě. Protože jsem vycestoval na útěku z jednoho vztahu do jiného, během cesty se rozešel a do původního vztahu se opět pokoušel vrátit, první část blogu byla z internetu stažena s cílem zbytečně neubližovat a taktéž články od ledna 2014 záměrně vynechávají zmínky o všech skvělých ženách, se kterými jsem ve vší počestnosti náhodně spolucestoval. Pro genderovou vyváženost jsem už pak ani nezmiňoval všechny skvělé muže – oběma skupinám ale patří obrovský dík za milá setkání na cestě, zpestření a obohacení. Velký dík patří ale hlavně oběma ženám, které mi připravily zajímavé výzvy a zároveň se mnou musely mít velkou trpělivost. I díky nim mi celé období cesty do Asie umožnilo nasbírat plno zajímavých životních zkušeností a podstatně lépe poznat sebe sama. Nevím sice, jestli mi tohle

období díky nim pomohlo dospět a zmoudřet, nicméně dozajista mi pomohlo “zešedivět”. V neposlední řadě patří díky také všem, kteří mezitím tvořili hodnoty v Praze a šedivěli z mého cestování. Z důvodů, které se dozvíte, budete-li číst pozorně, můj telefon nepodporoval interpunkci. Proto jsem pro zachování autenticity také text této knihy ponechal bez “hacku a carek”. Články jsou nicméně alespoň časově logičtěji uspořádány, než je v rozmaru seřadila aplikace Blogger. U každého článku je uvedeno pod nadpisem datum zveřejnění na blogu a jméno země, které se článek týká. Toliko na úvod. Teď už vás zvu zpátky na přelom let 2013 a 2014 na cestu do jihovýchodní Asie.

Pohoda na Koh Pha Nganu - o tomto blogu Thajsko 2013-10-26 Behem rijna 2013 jsme (Lada a Hanka) postupne oba vyrazili na cestu po jihovychodni Asii, uzit si letni pocasi v dobe, kdy je doma chladno, a zaslouzene se po letech prace utrhnout z retezu. Tento blog jsme se rozhodli zacit psat pro kamarady, zname a rodinu, s cilem se volnou formou podelit o sve zazitky. Omluvte prosim nizsi kvalitu materialu - prispevky piseme ve volnych chvilkach pres smartphony, zavita-li k nam v kavarne nebo lobby hostelu signal wifi. To same plati o fotkach - dostat je z fotoaparatu na mobil neni vzdy lehke, a proto fotime vetsinou proste cockou mobilu.

Nematerialni vylet? Thajsko 2013-11-12 Jihovychodni Asie, budhismus, nelpeni na vecech. Tak nejak jsem si to vykresloval, nez jsem sem vyrazil. Pak se stane nekolik veci ktere to potvrdi, byt velmi sverazne. Nejprve vlna: Poklidne koupani na plazi jako v pohadce, s sebou mobily, fotak a ctecka. A jak vlny jdou, jedna jako druha, prijde jedna, ktera je opravdu silna a splachne pulku plaze. Jak znamo, slana voda nedela pristrojum dobre, a tak jsme o neco malo materialu lehci. Den na to pak z botniku zmizi sandaly, ktere sice nemaji valnou financni hodnotu, zato ale hledejte v Asii kvalitni boty vel. 46... Jeste potom se v batohu zacne roztekat plastova taska a leptat se doslova na vse. Pak se rozlomi slunecni bryle (nastesti se vsude daji koupit falesne Ray Ban TM). A kdyz uz jsou falesne Ray Ban, ulomi se jim nozicka a rozpadne pouzdro (you get what you pay for). Pak si zase omylem nechate trochu mistnich penez v kapse batohu, ktery se veze v nakladovem prostoru lodi, a jsou pryc. (Prekvapive) Na druhou stranu, hodne mistnich, jakkoli ziji opravdu velmi chude, ma ve svem slumu velkou plochou televizi a v ruce device od Apple. Mozna falesny, ale o teto zkusenosti zase az jindy...

Pohled zpet: Z ostrova Ko Pha Ngan Thajsko 2013-11-12 Priblizne neco pres tyden jsme stravili na jihu Thajska, na ostrove Pha Ngan. Ackoli Thajsko neskyta takovou peknou divocinu jako treba Kambodza, uzili jsme si to jako aktivni prazdniny v raji. Ostrov je znamy predevsim svymi parties, ktere sleduji zmeny mesice. Nejvetsi je Full moon party, kterou to vse zacalo - my jsme tam byli v dobe Half Moon, Black Moon a Haloween Party. Zadnou jsme ale nestihli: vzhledem k tomu, ze pres den bylo vzdy co delat. Naucili jsme se ridit skutr, ktery nam dal svobodu pohybu. Naucili jsme se delat sushi se Sarou (Sarah's Sushi Classes). Stary morsky vlk z Texasu, Donny, nam na miru udelal kurz potapeni, na jehoz konci jsme ziskali PADI certifikaci (umoznuje potapet se amatersky kdekoli na svete, obsahuje vsechny zakladni dovednosti nutne k potapeni), vcetne 4 ponoru do morskeho sveta u Sail Rocku. Vylezli jsme dzungli pod vrcholek mistni nejvyssi hory. Zahulili si s vysmatymi Rusy z mistniho jazz baru Zhaba (jazz bar na party ostrove pry aby odpuzoval urcity typ zakazniku) a dozvedeli se od nich vse o mistni faune a trhu s lehkymi halucinogeny, plus ze nejlepe mistni pocasi predpovida cesky surfarsky server s vlastnimi meteostanicemi vsude po svete. Nasli zajimave misto s meditacemi pro zacatecniky, kam se muzeme pozdeji vratit. Vyzkouseli jsme pestra lakadla mistniho trhu (brouky stale jeste ne).

Hledali jsme tezce nahradu za ukradene sandaly velikosti 46 a nase prvni falesne Ray Bany na misto polamanych bryli. Vyzkouseli jsme konecne na mnoho zpusobu, co udela mentolova Mentos po vhozeni do Coke Light (doporucuji zkouset venku az po shlednuti instruktazniho videa a za pouziti plastenky). A byt to pro mnohe neni velka vyzva, bojovali jsme s klepety, chapadly a krunyri vsech moznych morskych zivocichu jak z verneovky, byt v nasem podani pouze na taliri. Ackoli jsme dorazili v obdobi destu, na pocasi jsme meli stesti. Prset tu totiz umi cele dny, coz se nam delo asi pouze 2 z nich. Zbyle dny prichazely prehanky, ale skoro vzdy v dobe spanku. Dest je tu ale teply a ani po nem neprichazi ochlazeni, takze vlastne jen zmoknete a uschnete. Ostrov je vice nastaveny na turisty, ceny jsou tu tedy vyssi nez v Bangkoku. Zase se tu ale necitite jako chodici penezenka, nebot tu chudoba neciha vsude kolem - jednaji tu vice ferove. Na ostrove jsou jak hotely, tak hostely, tak i romanticke bungalovy s houpacimi sitemi nebo bazenem na plazi. Najdete ale i restaurace vseho druhu a omezene kavarny. V raji pak narazite i sem tam na pekne zachody, byt tu porad panuje asijsky pristup a bordylek. Raj je lakadlem, a proto jsme tu potkali mnoho expatu z celeho sveta. Jednimi z nich byli take oba majitele hostelu Ringside, kde jsme bydleli. Prijemne misto se vsemi myslitelnymi sluzbami a cilym spolecenskym batuzkarskym ruchem, v mimosezone jinde nevidanym.

Cestu tam a zpet jsme absolvovali luzkovym vlakem Bangkok - Surat Thani (pak bus a trajekty), ktery byl prekvapive cisty, privetivy a (pre)klimatizovany. Vetsi zazitek byl pozorovat krajinu kolem trate (hlavne slumy a zivot na predmesti Bangkoku), cestujici a obecne mistni kulturu na zeleznici. Napriklad schopnost mistnich stewardu rozdelat a povleknout postel nekolika presne mirenymi chvaty. Celkove nejvice pokulhava zazemi (nadrazi, toalety a umyvarny vlaku), ale zde se Cech musi citit jako doma...

Jak jsem kupoval levny smartphone Thajsko 2014-01-20 Jak jsme psal, nahoda vyuzila me nepozornosti a na plazi mne poradne vysplichla. Protoze naslepo (bez rezervaci a planovani dopredu) se lepe cestuje se smartphonem s wi-fi nabitym aplikacemi, vydal jsem se v Bangkoku na hon za elektronikou. Smartphony te nejvyssi rady (vcetne jeste neexistujicich modelu) az po ty velmi jednoduche koupite na kazdem druhem poulicnim stanku. To nebylo mym cilem. Na doporuceni jsem se vydal do mamutiho komercniho centra MKB. Cele jedno patro je vyhrazene mobilum. Vystrizlivel jsem brzy. Krom oficialniho zastoupeni Samsungu, Nokia a HTC je tu pouze par spolehlivych obchodu typu Datart, a pak uz jen stovky stanku. V oficialnich obchodech Samsung se ceny pohybuji nize nez v CR, pocitejte ale, ze telefon je u nas bez zaruky a bez slozitejsi operace bude odmitat cestinu. Take v Thajsku je zaruka pouze rok. Rovnez si musite obstarat nabijecku... Korunka ke korunce... Vice mne sokovaly stanky a miniobchody. Co treba novy Samsung Galaxy S4 za peknych 3000 CZK (v CR stoji hodne pres 10 tisic)? Spise ze sportu mne zajimalo, kde je zakopany pes. Ptal jsem se v oficialni prodejne Samsung, v servisnim centru, a pak po stancich. V Thajsku jsou ruzne telefony. 1. Oficialni distribuce ze Samsung Storu a z vetsich retezcu. 2. Sede dovozy (Samsung je za poplatek servisuje), ale zaruku maji pouze u konkretniho prodejce.

3. Originaly z druhe ruky zabavene z nesplaceneho leasingu. 4. Falesne telefony sestavene z nahradnich dilu nebo napodobeniny, ktere Samsung neservisuje. Zajimalo mne logicky, jestli se da poznat rozdil mezi danymi produkty. Po delsim hledani jsem se dozvedel, ze u falesnych kousku je osizena kvalita (fotoaparat, baterie, vysilacka). Falesny mobil pry nelze jednoznacne poznat - maximalne vyzkousenim vsech funkci. Pravda, ze zkouseny Galaxy S4 delal vsechno, jak mel - displej zobrazoval vedle Hancina Galaxy XCover stejne pekne a rychle reagoval na dotyky, telefonoval, pouze mel atypicky velke uloziste, zvlastni seriove cislo a rozmazany obraz z fotoaparatu. Dale pak bylo jasne, ze original (bez jistoty) lze koupit maximalne s 20% slevou z sedeho dovozu. Cokoli cenove nize je podezrele. Oficialni distribuce ma pak pevne dane ceny. Z internetovych diskusi jsem dale zjistil, ze stanky poskytuji rocni zaruku a sve "falesniky" ochotne servisuji - nekdo zapomnel dodat, pokud je tedy jeste kdy znovu mezi tisici prodejcu najdete. Mne se jedno misto v MKB uz znovu nikdy najit nepodarilo - obchodni dum pusobi dojmem bludiste jak v hororu "the Cube", v nemz po opusteni jedne mistnosti vsechny ostatni mistnosti zmeni svou polohu, a tak vlastne chodite uvnitr menici se sestipatrove Rubikovy kostky. Nakonec jsem po malem zkratu koupil original Galaxy Ace 2 ze stanku. Usetril jsme oproti oficialni cene, ale za nejistotu to nestoji. Telefonek ale pracuje houzevnate, bez rozdilu vuci ceskemu Galaxy XCoveru (dokonce dela podstatne mene problemu, nebot umoznuje instalace aplikaci na SD kartu a tudiz se mu neustale nezahlcuje pamet), a stal asi 3500 v prepoctu na ceske penize. Praktickym darkem na cesty se

ak ukazala byt prilozena nabijecka s dlouhym tenkym dratem, ktera narozdil od evropskych drzi v zasuvkach mistniho standardu jako prikovana. A zasolena Nokia? Rukamanohama jsem zacatkem listopadu domluvil odsoleni zcela nefunkcniho zarizeni - prevod pod thajsky servis stoji 600 CZK, ktere jsem ale nakonec zahadne nemusel platit. Pri predvanocnim prestupu v Bangkoku prestupu jsem ji vyzvedl. Nokia Care nechtelo nic platit, ze je telefon pry zniceny. Byl ale podezrele odsoleny a cisty. Nedalo mi to tedy a na hotelu jsem do nej zasunul konektor nabijecky. Telefon zavibroval, diodka nabijeni zacala blikat, telefon zapipal, ze se zapina a krom displeje jevil vsechny znamky oziveni. Po pripojeni k pocitaci pak obsahoval veskera data, fotky a aplikace. Uvidime tedy, co zvladnou pokoutni servisy v Cechach. Ostatni zasolene pristroje ale skoncily definitivne. Servisman v Panasonicu aspon fotoaparat spolucestovatelky zadarmo rozmontoval a s omluvou ji prinesl ukazat dilo zkazy. To bylo mile gesto, nebot v Cechach by si nejdrive vzal 6 stovek, a pak teprve by pristroj rozmontoval se stejnym vysledkem. A jak je to obecne s cenou elektroniky v Asii? Leckde jsem po ceste slysel, ze umi byt levnejsi nez v Nemecku az o 20%. Srovnaval jsem pouze mobily (Samsung Galaxy S3, S4 a verze Mini, Nokia Lumia 1520 a 1020) a fotaky (Nikon D3200, Canon EOS 600d, apod.). Oficialni distribuce ve Vietnamu a Thajsku stoji skoro stejne jako v CR, u nas jsou ale obvykle velke slevy a prodeje v baliccich, ktere v Asii v oficialni distribuci usmlouvat nelze a na stancich, kde se zase smlouvat da, chybi cizinci jistota, ze zarizeni neni z lakovaneho bambusu.

Muj celkovy nazor tedy je, ze se zde vyhodne nakupovat nevyplati. Pokud ale musite, jedna se o neotrely zazitek. A mate-li naopak neco penez v kapse, muzete svym pratelum udelat radost levnym falesnym iPhonem z Asie.

Cesta do Kambodzi Kambodža 2013-11-05 O ceste z Thajska do Siem Reap v Kambodzi pres Poipet jsme toho slyseli mnoho - smlouvani o cene viza na hranici, taxikarske a autobusacke gangy sprazene s policii, davy a fronty. Realita se ukazala byt jina. Na hranici nas dovezl solidni autobus s klimatizaci, odpruzenim a obcerstvenim. Na thajske hranici byla rozumna fronta, placeni za prosle vizum bylo bez vetsich problemu. Na kambodzske hranici byla cena viza uvedena na velke ceduli nad prepazkou. Hranicar chtel s usmevem priplatek 100 bathu, ale nasledovali jsme jednoho mistniho Brita, ktery mu s usmevem rekl, ze pouze na doklad, a priplatek mu byl odpusten. Taxikarske gangy jsou sice opravdu sprazene s policii, ale vyjednavaji take decentne a s usmevem, takze vyjednavat na beznou cenu byla vlastne zabava a nakonec nas do Siem Reap vezla velmi pekna prostorna Toyota v kuzi a tento prejezd se zapsal do galerie "me nejlevnejsi cesty taxikem". Apropos cesta sama: v Kambodzi se jezdi narozdil od Thajska vpravo, na limitu, tedy 100 kmh. Pravidlem je, ze kdyz se k vam blizi auto, rozsviti dalkova svetla. To dokonale znemozni videt vymoly, ktere obcas prijdou, stejne jako pul metru vysoka hromada jilu uprostred vozovky.

Masaz rybickami XL Kambodža 2013-11-07 V Kambodzi chce masaz nohou rybickami urcitou odvahu. Pusti na vas kousky velke az 8 centimetru a ty zdibaji opravdu silne. Nastesti nemaji zuby.

Vychod slunce nad Angkor Watem Kambodža 2013-11-12 Nase prvni kroky po rozkoukani se v Siem Reapu smerovaly do Angkoru, neuveritelneho chramoveho mesta, ktere byvalo kdysi metropoli rise Khmeru (Kambodza), ktere je jednim z divu sveta, a ktere si zahralo ve filmu Tomb Raider. Na velky okruh jsme si z ulice najali za 15 dolaru na den trikolkare tuktuka s poetickym jmenem Tchai (caj). V 5:30 jsme pak vyrazili na vychod slunce nad hlavnim chramem Angkor Wat. Z Angkoru se dochovaly pouze kamenne chramy a krajinne upravy (umele nadrze, ktere je obklopuji). Ostatni civilni stavby byly mene masivni, vetsinou ze dreva. I tak se ale jedna o lidsky vytvor monumentalnich rozmeru, ktery dokazuje nekdejsi moc Khmeru. Samotny vstup stoji 40 USD na 3 libovolne dny v tydnu. I pres vsechna ocekavani, se masy turistu pohybovaly pouze ve dvou hlavnich chramech, pokladny byly rychle a hodne chramu nabizelo uprostred dzungle celkem klid. Toalety a obcerstveni bylo vsude hojne k dispozici. V ramci ruznych sbirek dochazi k tzv. konzervaci chramu. Zpravidla se ale jedna o rekonstrukci: puvodne rozpadle chramy jsou zbaveny vegetace a jako z Lega postaveny castecne znovu, nekdy i za pouziti novych kosticek. Vetsina se jich tedy nachazi v lepsim stavu nez je znamo z fotek. Matouci muze byt take vek. Temer vsechny nejznamejsi chramy postavil az ve 12. stoleti kral Jayvarman VII - v dobe nejvetsiho rozmachu, paradoxne pred padem kralovstvi, ktery zpusobilo vycerpani zdroju (predevsim vody kvuli zmenam v ekosystemu).

Mne osobne zarazil take rozmer. Jedna se o krasne, fascinujici stavby. Presto jsem cekal, ze budou vetsi, a kdyz srovnam technickou dokonalost nekterych gotickych katedral, stale smekam pred Evropany. V Angkoru je ale treba brat v potaz celkovy rozmer arealu, vcetne vodnich nadrzi, a fakt, ze stavby prezily opustene v bujici dzungli. Zminovany vychod slunce jsme nakonec nevideli, nebot bylo pod mrakem. Aspon jsme ale v ramci cekani v mase unikli jeste vetsi mase, ktera se do Angkor Watu valila hned po nas. Rovnez zapad slunce dalsi den, doprovazeny zavodem tuktuku, jsme nevideli. Na chramovou horu jsme to proste nestihli vcas. Na tu jsme se dostali az posledni den na bicyklu. Osobne bych spise doporucil nespechat, uzit si chramy v poklidu, a jit na zapad slunce na Vysehrad. Prave posledni den se odehral na bicyklu (furtoslap s kosikem za dolar na den). Vyhodou takove levne plecky je, ze odpuzuje potencialni zlodeje. Tim ziskate volnost pohybu, moznost zastavit kdekoli a spravnou rychlost na to videt i drobne detaily. Tuto moznost navstevy chramu doporucuji. Take se stanete ucastnikem mistniho provozu, coz je sam o sobe zazitek. Diky turismu ztraceji chramy trochu svuj duchovni rozmer. Presto vsak v nestrezene chvili samoty, v odpolednim slunicku v postranni dvorane se najednou chram jakoby ztisi, dzungle sumi, nad hlavou modra obloha a kolem vsechen ten letity kamen. Mohli byste tu byt hodiny...

Siem Reap Kambodža 2013-11-12 Je novodobe turisticke mesto, vychozi bod pro prohlidky Angkoru, s letistem a s vice hotely a hospodami nez obytnymi domy. Vse je v asijskem stylu naplacane pres sebe a prekypuje zivotem. V Siem Reapu je centrem deni trziste Old Market, mistni Stodolni zvana Pub Street a prilehle ulice. Mesto opravdu zije, ale staci na jeden vecer a den, pominu-li navstevu Angkoru. Pokud mate chut zevlit, zaujalo nas Blue Pumpkin cafe. Male pivo na Pub Street stoji od 50 centu do 1 dolaru. Mistni jidlo od 2,50 do 5 dolaru, pizza asi 6 USD a hamburger ca 3,50. Khmerska kuchyne s francouzskou historii take nezapomina na vyborne bagety a pecivo. Mesto roste do vysky (krize tu videt neni), ulice vsak uz dnes nestaci, a jsem tedy zvedav, jak bude vypadat za par let. Pokrikovani a premlouvani tuktukaru a zbesila doprava na ulicich vas po chvili omrzi - nam se osvedcilo pujcit si kolo, do provozu se vclenit a projet predmesti, kde opravdu ziji mistni, krajinu kolem a nebo treba prilehlou rybarskou osadu na kulech, ktera se rozklada podel cesty do pristavu. Motorky a kola zde jezdi pomalu, po obou stranach silnice a dopravni signaly prilis neresi. Pravidla provozu neexistuji - jezdi se pragmaticky: nejdrive auta, pak motorky a kola. Pohyb je ale pomaly, plynuly a absolutne neagresivni - ridici ve skutecnosti davaji dobry pozor, a proto se mohou bez zastaveni krizit dva smery dopravy, coz by v Evrope bylo nemyslitelne. Za chvili mistnimu pristupu privyknete. Pokud se stale nudite, muzete treba nakupovat falesne Ray Bany.

K bydleni vrele doporucujeme The Siem Reap Holiday Garden Villa majitel je sympatak, ceny vice nez dobre a kvalita zatim top.

Cesta do Battambangu Kambodža 2013-11-12 Velmi zajimava je cesta jezerni / ricni lodi pres jezero Tonle Sap. Nadrz, ktera se v obdobi destu ztrojnasobi, se napousti stejnojmenou rekou ustici z Mekongu. V obdobi sucha se vypousti bez lidskeho pricineni zpet do Mekongu a vyuziva se k zavlazovani. My jsme projizdeli na vysokem stavu vody, i tak ale byla jizda zazitkem. Nejprve nas k lodi dovezl autobus, jehoz kapacita byla vyuzita na dvojnasobek. Pak to vypadalo, ze nevyrazime, nebot nefungoval motor, coz se ale za jizdy podarilo vyresit, nicmene lod po celou dobu silne hlucela a kourila. Jezerni hladina je pokryta hustym porostem keru a dalsi vegetace, v nichz sidli mnoho zajimavych ptaku. Celkem dlouha lod tak musi tezce manevrovat skrze vyjete cesty a nejde-li to jinak, stava se z ni keroborec, klackoborec a nekdy taky bohuzel odpadkoborec. Jinou disciplinou je pak slalom mezi rybarskymi sitemi na rece. Neni divu, ze cesta trva az 7 hodin. Nejzajimavejsim casti cesty jsou vsak plovouci vesnice. Jedna se o rybarske vesnice, sestavajici se z jednoduchych domu plovoucich na pontonech, z obytnych lodi a vyjimecne ze staveb na kulech. Lide se zde premistuji na nejruznejsich clunech, na lodich maji radnici, obchody i skolu.Nemocnice byla bila jachta s krizem. Samozrejmosti je prekvapive TV antena, byt vetsina chysi vypada velmi chude. Plavba lodi do Batambangu je prekrasnym obrazkem jineho sveta, obrazkem neturistickych b-sides teto zeme, zadnich dvorku, spiny a chudoby. Za 21 USD rozhodne doporucuji jako zazitek. Jidlo a vodu s sebou.

Nuda v Battambangu Kambodža 2013-11-12 Battambang je v Lonely Planet vykresleny jako ospale mestecko s kolonialni architekturou, ktere strhne svym ruralnim charakterem a nuti lidi zustat a vydechnout. OK. Realita: Jedna se o druhe nejvetsi mesto prasne, spinave a rusne, s kolonialni atmosferou typu Benesov (obyvatele Benesova mi prirovnani prominou) a s pausalni cenou 5 dolaru za cokoli. Nastesti je tu par opravdu dobrych kavaren, kde se da ruchu uniknout (Lonely Tree Cafe a Sunrise Coffee House). Vyjezd sem ziskal opodstatneni diky jizde bambusovou zeleznici - po stare krivolake trati jezdi plosinove vozy s ultralehkym bambusovym ramem, pohanene motorem od sekacky (udajne 6 koni). Krizeni protijedoucich vozu se provadi rozlozenim mene obsazeneho vozu a jeho snesenim z trate. Jizda ma drncavou letni atmosferu, vitr ve vlasech, rozlehla ryzova pole... Cele je to jen trochu turisticke: na misto a zpet za 4 dolary s tuktukem ($5 -$1 usmlouvana sleva), jizda vlackem za 5 USD na osobu a na konci trate nic plus hromada obchodniku. Zase ale mila skupina kanadskych duchodcu a plno zajimavych doporuceni. Zajimavy zazitek je take dvoudolarovy hotel Chhaya - nikoli tak hrozny, jak by se zdalo (jak psal v komentarich jeden turista - "Dostali jsme presne to,co jsme si za $2 zaplatili.") Do Battambangu jezdit nemusite. Kdyz uz, jedte tam lodi po jezere a nezdrzujte se dlouho.

Snovy citybike z bambusu Kambodža 2013-11-15 Spatreno v Phnom Penhu - osazeno beznymi komponentami - originalni citybike pro Prahu za ca. 4900 CZK, ale se shippingem dohromady za vice jak 10 tisic...

Phnom Penh Kambodža 2013-11-16 V Phnom Penhu jsme stravili nekolik dnu naplnenych smlouvanim, mrzutou historii Kambodzi, kurzem vareni, toulanim zivymi ulicemi, navstevami hospudek, kavarnicek a cetnych obchudku. Phnom Penh je rozporuplne mesto - diky svym vice nez 4 milionum obyvatel velmi zive. V uzkych ulicich lemovanych misty kolonialni zastavbou, misty modernimy cinzaky a misty vznikajicimi komercnimi centry se potkavaji trhovci, skutry, auta, tuktukove,obyvatele - to vse v reji tisicu vuni, zapachu a barev. Obchoduje se tu na kazdem metru ctverecnim a zije se tu na ulici. Cele to pusobi jako vecny bordel nalestene fasady a prostornost nebo velkorysost necekejte. Jizne od centra se nachazi kosmopolitni ctvrt fancy restauraci, kavaren evropskeho stylu, ambasad a butiku plnych prekrasne rucni prace a oku lahodicich napadu. Hemzi se to tu pojmy NGO, volunteering, support in integration apod. Lemovano luxusnimi vilami s Land Rovery a (stisnenymi) zahradami. Presto to na Evropana pusobi rozporuplne. Jako v Bukuresti jsou ulice velmi uzke, lemovane nizkymi domy a stohy dratu, k tomu plne zivelne plynouci dopravy. Chybi tu zcela hromadna doprava, semafory, prechody a chodniky jsou zabrane stanky, obchody, dilnami a parkujicimi automobily. Musite tedy klickovat. K tomu se pridava nefunkcni kanalizace, hory odpadku a podobne jako v Moskve tuny prachu zvedaneho dopravou. Pravo chodit a dychat tu tedy nemate. Tim padem tu chodi pesky jen turisti a expati. My jsme si poridili rousky a pridali se k chodicim blaznum.

Doprava je tu vubec zajimava. Dokazuje, ze neni problem, aby se krizily bez semaforu dva rusne sestiproudove bulvary. Dokonce na takove krizovatce muzete i prejit. Doprava tu totiz pomalu plyne bez pravidel (vyjma prava silnejsiho) stejne jako v Siem Reapu, jen v mnohonasobne vetsim meritku. Pohlti vas, obklopi a vy doslova proklouznete. Hlavne nezastavovat, tim vse pokazite. Nehody jsme tu narozdil od Prahy prakticky nevideli. Rozporuplne pusobi i mnohorychlostni vyvoj: Pokud mate pekne auto a naditou penezenku, je Phnom Penh pratelske mesto. Vedle drahe hospody, kam si v evropskem stylu zajedete na veceri, bude nejspis nekolik bosych stankaru, kteri ziji v otresnych zakladnich podminkach a kilometr od vas zacinaji prave slumy. Ackoli v centru je pouze bordel, predmesti vypadaji jako velka vesnice, kde chybi asfaltova silnice, zije se v blate a doprava zveda hory a hory prachu. Spise tedy legacy city... Pred Rudymi Khmery ale muselo mit mesto kouzlo - kdysi tu pry panoval poradek, coz stvrzuji i vintage fotky. A i tak je atmosfera kouzelna, kdyz se pohybujete po rusnych barevnych trzistich, vzdusnem nabrezi reky nebo mezi zivymi kavarnami, puby a hospudkami, kdy na vas na kazdem metru troubi motorky a pokrikuji tuktukove. Khmerove jsou navic i v tomhle chaosu neustale v dobre nalade, takze celkove jsme si nase 3 dny uzili. Kurz vareni khmerskych pokrmu stal zato jako zazitek (4 chody plus navsteva trhu, zajimavy mistni kuchar), ale v detailu vse trochu pokulhavalo. Presto intenzivni brainstorming a googling v kavarne umoznily znalosti dosepsat a my se tesime na khmerske vareni doma v Praze.

Naucili jsme se plno zajimavych triku, jak vyjednavat na trhu se zeleninou a nenechat se (uplne) natahnout, smlouvat s tuktuky a vyzkouseli levne mototaxi, s ridicem ve trech a rozsirili kulinarsky zaber o grilovanou zabu a japonske nudle. Apropos, pokud zde usmlouvate vyhodnou cenu, tuktukar vas nepoveze po vsech svych kamaradech, aby vam prodali i vasi vlastni kuzi, ale s usmevem vas doveze, kam chcete. Pamatky na nas az tak silny dojem nezanechaly. Vyjimkou bylo muzeum genocidy Rudych Khmeru a vrazedna pole za mestem. Byt na mistech, kde nespravedlive trpelo tolik nevinnych, opepreno zajimavym komentarem a realiemi, bylo misty dech berouci. A ackoli jsme zustali o den dele kvuli tridennimu svatku vody, kdy se oslavuje obrat smeru toku reky Tonle Sap, zjistili jsme, ze Khmerove slavi asi tak intenzivne jako my v Praze - zadne barevne lode jsme na rece nepotkali, pouze nam prodali drazsi listky na autobus s tim, ze je svatek.

Kratie Kambodža 2013-11-29 A jakze jsme se meli posledni dny? Pocasi pekne, zadne prujmy, nulovy vyskyt malarie. Z Phnom Penhu jsme pokracovali na sever do provincniho mestecka Kratie na Mekongu. Poklidne misto, ktere si uchovava kolonialniho ducha a urcitou eleganci jihofrancouzskych mest. Z nejakeho duvodu podstatne vetsi poradek nez jinde v Kambodze, strizlivejsi architektura, klidnejsi lide a lina atmosfera ve vzduchu (na severivychode pry Khmer Rouge radili mene). Privital nas vichr, a tak jsme zakotvili v prvnim levnem hotelu, kam pri bource lehce teklo a elektrina fungovala na generator. Mistni atrakci jsou predevsim sladkovodni delfini a putovani podel Mekongu. Delfiny se nam videt nechtelo, a tak jsme spise zkouseli objednat tridenni prejezd podel Mekongu na horskem kole. Slibena kola nam ale nikde nedodali, a tak jsme alespon projeli na ukrajine po mistnim ostrove, do sytosti uzili atmosferu a bez vahani vyrazili dale. Pokud planujete cestovat po Mekong Discovery Trail, nespolehejte se na auru turistickeho raje, kterou vytvari Lonely Planet a Travelfish a pripravte se dostatecne dopredu - jinak skoncite jako my. Presto Kratie nelze nez doporucit jako velmi milou zklidnujici zastavku na den.

Turistou v Kambodzi Kambodža 2013-11-15 Kdosi na nejakem foru napsal, ze se citi jako chodici penezenka. To docela sedi. V Kambodzi je totiz chudoba, velka konkurence, neporadek a davy neznalych turistu. To spolu s asijskym pristupem k svetu vytvari pocit hroznych sluzeb, za ktere vas natahnou. Fakt je, ze vas natahnou - skoro vzdy s milym usmevem. Pokud aspon smlouvate, zaplatite sice podstatne vic nez mistni, ale aspon si to autenticky uzijete a neco malo usetrite. Kazdopadne je hranice, pod kterou mistni pri smlouvani nejdou, a ta je proste vyssi nez jejich vlastni cena. Nekdy vas take prekvapi, jak moc vysoko zacnou. Nekde narazite na kartel, kde proste musite dat evropskou cenu a vice za kambodskou uroven sluzeb. Videno ale jinak: celkove jsou ceny stejne velmi nizke ve srovnani s Evropou. A 80 eurovy hotel v Nemecku si casto s mistnim 10 dolarovym hostelem nezada. Jeste jinak: neni tomu davno, co jsme se k cizincum doma chovali stejne, v leckterych oborech nebo lokalitach tohle u nas stale pretrvava. Takze nez nad tim povysene budete mudrovat, zamyslete se. Natahovani je tedy spise mineno v rovine mistni vs. cizinci a nebo nekdy v rovine kvalita sluzby vs. jeji cena. Jina vec je ona konkurence. Kambodzane obchoduji se vsim a vsude a jsou velmi motivovani sve veci prodat. Takze vse svou krakoravou Wassermanenglish prekotne nabizeji. Jen bohuzel nechapou, ze kdyz reknete jednou ne, nema cenu nabidku opakovat.

Je i pochopitelne, ze kdyz nechcete pohled od jedne holcicky, nebudete ho chtit ani od vedlestojici. A ze pokud na vas zkousi triky, nemohou vsichni pouzivat jednu stejnou lez. Takze pokud jdete po ulici, a kazdy tuktuk s vami vede pulminutovou konverzaci, zda s nim zitra pojedete, budte v klidu, usmivejte se a opakujte sve ne. On totiz proste nechape, ze jste mu rekli ne, a ze jste ten den pred nim museli potkat jiz 15 dalsich tuktuku. V klidu, s usmevem, i kdyz jste jako papinak - je to jedina cesta, jak si na dovolene uzit. Pokud nespechate, netrvate na komfortu a trochu hledate, muzete tu hodne usetrit. Pokud spechate, muzete tu dostat slusny servis, jen s tim, ze na vas maji slusnou marzi. V Kambodzi se bezne plati americkymi dolary nebo mistnimi riely. Pokud neco stoji 1,5 USD a vy platite 2 USD, dostanete zbytek zpet v rielech. Nevyhodne na trhu je prave pouziti dolaru - vse se totiz zaokrouhluje na cele dolary a vetsina mistnich umi anglicky jen "one dolaar seeer" nebo "faajf dolaar leejdyy", takze je lepsi cilovou castku mit v mistnich rielech a rovnou ji polozit na stul. Obchodnik prijme nebo smlouva. Jinak je tu totiz ovoce za dolary drazsi nez v CR. Ceho se nedockate, jsou normalni sprchy a zachody. Mistni zachod je vetsinou klasicky, ale toaletni papir se nesmi hazet do misy, a proto tu vetsinou ani zadny neni. Misto toho je kazdy zachod vybaveny bidetovou sprskou, a to i prestoze je splachovani casto reseno zalitim z kyble. Hygiena je otresna - zachody se cisti malo, vetsinou chybi umyvadlo na umyti rukou. Navic je zachod vzdy soucasti koupelny, a protoze zde neexistuji sprchove kouty, vany, ani zasteny, jdete na zachod vzdy v malem "rybniku". Rozdil nedela ani vetsi koupelna - zde by se meli ucit od ceskych panelaku.

Dalsi je natahovani turistu na hranicich. Viza sice maji oficialne danou cenu, vy ale budete muset platit 2 az 5 USD za vstupni a vystupni razitko jako neoficialni kapesne. Tady se osvedcilo zachovat slusnost a trpelivost a trvat vsemi moznymi zpusoby na svem. Ne ze by slo o 40 korun, ale spise o princip. Prijemne je, ze kazdy umi zaklady anglictiny a bezne je, ze cedule jsou v mistnim jazyce i anglictine. Nikdo ale neumi anglicky poradne, ba dokonce ani dobre - vzdy je to boj o porozumneni a popovidat si srdecne nejde vubec. Casto take nabydete pocit, ze rozumi jen tomu, cemu chteji. Specificke zazitky vam pripravi Kambodza on the road, ale o tom az v dalsim prispevku.

Cambodia on the road (off road) Kambodža 2013-11-19 Cestovani po mistnich silnicich je zazitek. At uz protoze castecne jsou a nejsou pokryte asfaltem nebo kvuli velkym trhlinam, ci naopak vysokym vystupkum z asfaltu nebo kvuli neexistence pravidel, krom pravidla silnejsiho. Kambodza, je protkana siti nekolika malo narodnich dalnic, coz jsou asfaltky prvni tridy, a zbytek jsou az na vyjimky hlinene cesty. Na silnicich se odehrava veskery zivot. Jizda tedy pripomina rallye na postreh nebo taky slalom s kreativnimi pravidly. Mistni autobusy asijske vyroby sice vypadaji moderne, ale maji dost za sebou. My jsme se pohybovali beznymi linkami soukromych dopravcu. Autobus je zpravidla plny. Navic zastavuje na kazdem rohu a bere zname a pratele. Pristupujici nad plan dostanou plastove stokrle v chodbicce. A take naklad: kdyz to nejde jinak, pytle a krabice cestuji uvnitr. Autobus je hned za nakladaky panem silnice. Jezdi zpravidla o poznani rychleji nez zbytek dopravy a hlasite upozornuje na svou pritomnost troubenim. Pokud predjizdi, je bezne, ze motorky a kola uhnou na krajnici a to same plati pro protijedouci auta. Zpomaluje se pouze na mistech bez asfaltu. Kazdy autobus ma garantovanou klimatizaci. To znamena, ze na zacatku ukaze, a pak ji vypne. Nekdy ridic sehraje scenku, ze je rozbita. Bohuzel chybi oteviraci okynka, takze se vetra pouze dvema miniokynky vzadu a otvorem ve strese. Vzadu vas vysava podtlak a ve zbytku vozidla je peklo. Sesly interier je vzdy vkusne dekorovan zaclonkami, o ktere vzdy nastane boj, sviti-li slunce.

To doprovazi mistni karaoke - dojemne pisnicky s pribehem, mladymi, zamilovanymi, barevnymi, bohatymi a tancicimi Khmery, doprovazeno karaoke textem. Hudba zni trochu jako kolovratek, opeprneny obcas o tahle kytarove solo ve stylu Scorpions. Pro nas to byl nejprve predmet studia mistnich kulturnich stereotypu, ale uznejte, ze po 5 hodinach natrasani ve 40tistupnovrm vedru se to omrzi... Autobusy stavi na specialnich motorestech, kde se lze ve stinu pod strechou najist za dobrou cenu a nakoupit male dobroty na dalsi cestu. Pripadne pak cas od casu vniknou do autobusu prodavacky krajeneho ananasu apod. Po prijezdu do cilove destinace pak autobus vypada jako chlivek, nebot mezi mistnimi je bezne nevynaset odpadky. Jeste osobitejsi zazitek prinasi jizda minivanem. Minivany jsou dodavky pro 9 cestujicich, ridice a naklad, ktere vykryvaji specificke casy a mista. Zpravidla stoji vice nez autobus. V Kambodze jezdi pouze jeden typ, jehoz vyrobce jsem nezjistil, ale s oblibou se na nej lepi loga vseho od Mercedesu az po zcela neznama. Tento typ vozidla popira vse, co jsme se ucili ve skole o fyzice. Do vozidla se pomoci rafinovane vestavenych sedadel vejde 20 lidi (slysel jsem od dvou Belgicanek, ze az 25). K tomu krosny turistu, pytle, bedny zbozi a drobna zavazadla mistnich. S nami jela take motorka. Protoze neni dost mista, zavazadla jsou v mistech pro nohy a operadla sklapecich sedadel se opiraji o nohy za vami sedicich cestujicich. Co se nevejde dovnitr, se pridela lany na viko zavazadelniku a naraznik. Nemejte strach, zavazadla uvnitr jsou po jizde spinava stejne jako ta venku.

Pak si ridic obstara osobni veci, pusti hodne nahlas mistni discomuziku a vyrazi s pretizenym vozem na dalnici, pricemz hlasite pouziva klakson - losi test by totiz ve 100kmh nedal. Bohuzel nezpomaluje ani do zatacek a pouze minimalne, prejizdi-li useky bez asfaltu. Pokud se pri objizdeni diry ocitne v protismeru, troubi a miji protijedouci opacne. Minivan vrze, skripe a krouti se, ale dava to. A cestujici? Evropan se 180 cm to ma jako zajimavy stretching. Kam se hrabe thajska masaz. Slabsi povahy by pak nemely vubec koukat na provoz kolem. Dalsim mistnim hrdinou je Toyota Camry. Asijsky korab v kuzi, ktery sice vypada jako limuzina, ale s vymoly si poradi lepe nez off roady a suv. Neni divu, ze spolu s nimi tu hraje prim. To co minivan vsak nevydrzi. V neposledni rade jsou hrdiny vsichni, kdo zde cestuji. Zivot na mistnich (ne)silnicich si s jizni Italii a Ruskem proste v nicem nezada...

Prvni pozdrav z Laosu Laos 2013-11-19 Na Mekongu na 4000 ostrovech je pohoda. Bungalov za 2, 5 USD s vyhledem na zapad slunce z houpaci site a pivo. Uvidime, co na to komari...

4000 ostrovu Laos 2013-11-29 Prejezd hranice z Kambodzi do Laosu a koupe viz by byly poklidne, my jsme ale odmitali platit neoficialni vsimne za vstupni a vystupni razitka (po 2 dolarech). To stalo chvilku dohadovani a cekani. Hanka nakonec uspela jako jedina a dostala obe razitka zadarmo, my ostatni pouze jedno. V pozdnim odpoledni jsme dorazili na 4000 ostrovu, misto, kde mohutny Mekong prekonava po skalach ca. 20 metru prevyseni, a kde tim padem vzniklo uskupeni mnoha romantickych ostruvku. Zapad slunce nad Mekongem v houpaci siti jsme tu jiz postovali. Ostruvky maji predevsim chill outovou, turistickou a zemedelskou atmosferu. Zvlaste v mimosezone. Ta se vychutnava nejlepe ze sedla kola. Vlastni romanticky bungalow s vyhledem na zapad slunce tu poridite za 3 dolary na noc a pivo do site za dolar a pul. Mistni sladkovodni delfini nam uplavali do Kambodzi, takze lodnik chtel zvlastni nekolikadolarovy priplatek za preplavani hranic, ktery jsme po zazitku s razitky uz nebyli ochotni dat. Hlavni zajimavosti jsou zde pak prave vodopady. Sila tak obrovskeho mnozstvi vody je strhujici - doslova i metaforicky. Znovu si rikate, jak moc je Mekong urcujicim zivlem tvare velke casti Asie. Zajimava byla i snaha francouzskych kolonizatoru reku splavnit prepravou prevazne vojenskych lodi po zeleznici. Dochovaly se naspy, pristavni zdvize, zeleznicni most mezi ostrovy a dve rezave lokomotivy. Marna snaha, zivel je doted nepokoren, Mekong je splavny pouze lokalne.

Laos je obecne mily - lide narozdil od Khmeru klidni, nesnazi se vas stale premluvit a natahnout, o lehce nadsazenych cenach spise nediskutuji. Po dni jsme ale vyrazili dal - pred nami byl cely Laos.

Jeskyne Konglor a rukamanohama Laos 2013-12-03 Dalsi den a pul jsme stravili v mistnich autobusech (v samostatnem prispevku) na jinak kilometricky kratke ceste do vesnice Konglor. Dorazili jsme na nahorni plosinu, kde obklopena dramatickou siluetou skal spi tato zemedelska vesnicka. Nasim cilem tu byla 7km dlouha jeskyne. Impozantni dilo prirody, kterym proteka reka, stalo opravdu za videni (i pres velmi dlouhou cestu, kterou by byvalo lepsi resit zapujcenim motocyklu) - mam ale dojem, ze strhne spise svym rozmerem a atmosferou nez krasou utvaru. Ve srovnani s jinymi jeskynemi tato take nebyla nijak uzasne pripravena pro turisty lepsi nasvetleni by udelalo svoje. Prujezd rychloclunem s preskakovanim jezu je ale zajimavy. Za videni staly prave i mistni nezkazene horske vesnicky, kde jsme v jedne z domacnosti take prespali. Je zajimave travit cas u nekoho, s kym se nelze domluvit jinak nez posunky. Rodina truhlare se tremi detmi nam uvolnila sve horni patro a dostali jsme kralovskou veceri - velmi chutnou nudlovou polevku i s pozehnanim - sami domaci jedli skromneji. Pokrmy jsou pripravovany v jednoduche kuchyni - maly kotlik a regal, nadobi se myje venku. Ji se na rohozkach na zemi. Kuchyne sousedi s koupelnou - coz je mistnost s tureckym zachodem a dvema nadobami s vodou. Dum mel zdene prizemi s jednou uzavrenou mistnosti a drevene patro bez uzaviratelnych oken.

Rodina chodi spat, jak je zvykem, po veceri a shlednuti thajske akcni telenovely v ca. 8 hodin. Vstava se pred usvitem v 5 rano. To stoji za to, nebot usvit slunce ve skalach byl prekrasny a stihli jsme autobus, ktery nas po poledni dovezl do metropole Vientiane.

Same “v” - Vang Vieng a ve Vientiane Laos 2013-12-01 Unaveni cestami autobusem jsme dorazili v brzkem odpoledni do hlavniho mesta Laosu - Vientiane. Toto dle vsech doporuceni nudne mesto stoji za zastavku. Panuje zde poklidna atmosfera, nezvykla cistota, mluvi se francouzsky. Elegantni hospudky, kavarny, knihkupectvi a bary primo lakaji, byt ne zrovna cenami. Jestli bych si dokazal predstavit asijske mesto, kde pracovat a zit, tak tady. Silnicny provoz poklidny, ulice s chodniky, trhovci na stylovem trzisti v parku u Mekongu, vecer pro auta uzavrena nabrezni komunikace slouzi ke korzovani, behani a cyklistum. Ulice misty lemuji stromy. Lidsky rozmer tu panuje, ale vpravde tu neni co videt, takze jsme druhy den dle planu pokracovali dale - do Vang Vieng. Toto turisty naopak velmi vyhledavane misto nas negativne sokovalo. Mestecko Vang Vieng a stejnojmenny kraj se rozkladaji na pozadi dramatickych skalnich kulis na brezich romanticke ricky a jezirek. Kopce jsou prospikovane jeskynemi. Raj na zemi, chtelo by se rict. Bohuzel turismus raj znicil: misto je oblezene opilymi backpackery (ve triceti si tu pripadate jak mimozemstan), kteri hledaji nejlevnejsi zpusob, jak se opit, a kam jit jeste na dalsi vecirek. "Hey man, free shots man, that's cool man, let's drink buddy!" Soukroma turisticka infrastruktura je dobra. Je nastavena na nekolik malo atrakci, ale neposkytne vam informace pro individualni vyziti. Hory kolem tak lakaji, ale v opilem meste trva se zorientovat.

My jsme vyzkouseli laoskou narodni atrakci - tubing. Neni to nic jineho nez sjizdeni reky na dusi od traktoru. Tuktuk vas odveze do baru proti proudu reky, kde uz jsou vsichni opili, hraje hlasita muzika a nekteri na sobe nosi kostymy zviratek. Po vypiti predrazeneho piva se vyrazi 300 metru po rece k baru cislo 2. Tam je dalsi party, panaky zdarma, volejbal, basketbal, petanque, stolni tenis, pivo. Bar cislo 3 je asi 500 metru dale. Party. Podobne, jen vic opilych. Kdyz hrozi propadnuti zalohy za dusi, vyrazi ozrala mladez po rece k mestu. Nebot je to stejne daleko a stmiva se, bere se tuktuk a jede se. Jeden rok tu udajne zemrelo 22 lidi, pak ale mesto koryto reky trochu prizpusobilo - predevsim zbavilo ostrych kamenu. I tak ale plno znamych dorazilo za tmy - slyseli jsme o jedne kolizi s lodi, ktere i za tmy jezdi bez svetel. Pokud sem pojedete, nenechte se strhnout linou atmosferou a dobre si predpripravte program v prirode. My jsme nebyli pripraveni, a tak jsme pak radi brzy vyrazili zavodnim minivanem po mistni uzasne horske silnicce dal - do Luang Prabang.

Luang Prabang - to nejlepsi z Asie a Evropy? Laos 2013-12-01 Luang Prabang, jedno z mist, ktere prekona i vysoka ocekavani - aneb Asie pro skeptiky a zacatecniky. Mestecko na poloostrove mezi Mekongem a rekou Nam Khan strhuje svym stylem a eleganci. Fuze asijskeho lidoveho umeni, divokosti a francouzske kolonialni elegance a poklidu, obklopena horami s vodopady. Chcete jezdit na horskem kole? Vyberte si kolo a cil. Chcete se ucit varit? Vyberte si ze 3 skol. Chcete jist asijske pochoutky s francouzskou eleganci za neuveritelne ceny? Staci vstoupit do kterehokoli malebneho restaurantu nebo poveceret na terasce nad vodou. Chcete hedvabi s pribehem, plavat pod vodopadem nebo se starat o stare slony? Chcete potkavat chramy a oranzove odene mnichy na kazdem rohu? Vsechno tu je - zacnete na turistickych informacich, kde vam pomohou a nepokusi se nic prodat. Porad tu ale take dostanete chutne nudle za 30 czk... Proto je mesto jako magnet i na batuzkare - ruznymi cestami jsme se tu setkali i s mnoha lidmi, kterym jsme rekli sbohem na Ko Pha Nganu pred mesicem. My jsme nakonec vyrazili na horskem kole na vodopady a na kost promokli. Absolvovali vecerni turbo-skolu vareni (trochu stres) a projezdili mesto a okoli. Jeli na motorce na vzdalenejsi vodopady (Kuang Se jsou pres 100 metru vysoke a pristupne odshora az dolu). Zavedli jsme pravidelny cajovy dychanek s mistnim expatem a dustojne prozkoumali trhy. Jen pocasi nam nepralo - v horach a vice na severu je mistni obdobi zimy - poprve jsme tak krom plastenek museli obleknout take dlouhe nohavice

a rukavy a v noci nucene spat pod dekou. Na koupani ve vodopadech to tak uplne nebylo. I tak stale mluvime o ca. 15 nad nulou. Prekvapenim byla take levna letenka do Hanoje, a tak jsme na mistnim velmi peknem letisti (jako jedini hoste ve VIP lounge :) dali Laosu sbohem.

Laos on the Road Laos 2013-11-23 Laos ma narozdil od Kambodzi silnice v podstatne lepsim poradku. Odpada tedy zajimavy off road prvek. Zato je severojizne podlouhly a tenky, takze se slusne projedete. Absence pravidel je obdobna, provoz ale mensi. Specialitou jsou zde autobusy: Relativne malou vzdalenost ujedou za nezvykle dlouhou dobu. Zastavuji totiz na kazdem rohu podle toho, kolik lidi zamava, a to i hned tesne za autobusovym nadrazim, odkud zpravidla vyjizdi prazdne. Stoji se tak bohuzel prakticky porad. Pak se naklada material: pokud vam ridic pri nastupu nakaze krosnu dovnitr, pocitejte nekde na ceste s delsi pauzou. U nas se nakladaly dvere, ramy a drevene fosny. Kdyz prestal stacit zavazadlovy prostor, zacalo se nakladat na strechu: celkem do autobusu nalozili 2 male nakladaky. V ulicce se pak valeji pytle s ryzi, kybliky s barvou apod. Samozrejmosti jsou pak plastove stolicky pro dodatecne cestujici. Nasi pratele zase jeli vozem, ktery v pulce cesty nalozil vsechna zavazadla do ulicky a do zavazadloveho prostoru zacal nakladat prasata. Kdyz misto prestalo stacit, nahazeli selata obalena v hadru na strechu. Krom podeseneho kviceni pry cela zalezitost nebyla vubec vonava. A kdyz uz jedete VIP busem mezi dvema misty, ridic sice mistnim tolik nestavi, ale kdyz jede nahodou kolem petanquoveho hriste, zastavi, zacouva a da si 15 minut hry s cigarkem. Obecne plati, ze ridici si obstaravaji vlastni zalezitosti: prvni misto, kam se jede z autobusoveho nadrazi byva benzinka, dorucuje se zbozi, benzin, posta.

Mrzute je, ze v zemi existuji pouze dalkove autobusy (vysoky stroj s jednemi dvermi a minimem mista mimo sedacky). Potreba by ale byl spise primestsky autobus, ktery lepe akceleruje, ma vice dveri a vyssi kapacitu, hlavne pak na fosny a prasata. Jeho roli plni songthaew. Jedna se o pick-up se strechou a sedackami na korbe. Zpravidla prepravuje naklad pod sedackami a na strese, a dale masu lidi: Nepocital jsem presne, ale dobre 25 se nas na korbu veslo. Na narazniku visela motorka, na ktere cestovali dalsi 2 cestujici. Jede se pomalu a take se stale zastavuje, vyklada a naklada. 45 km se proto jede 2 hodiny. Dostatecne zabrat dostavaji v kopcich take brzdy znacne pretizeneho stroje. Mistni pak vsechny ustrky nesou s usmevem a s ridici laskuji. Nic jineho nakonec nezbyva ani nam. Pokud chcete cestovat na urovni, nezbyva nez s predstihem bookovat letenky, ktere tu mnoho nestoji. Leta se vsude, ale chce to pevny itinerar, kteri mame neradi. Pak uz zbyva jen pouzit minivan s garantovanym sedadlem. Jedna se o rychle jezdici stribrne mikrobusy Toyota pro 12 lidi. Byvaji v ruznem stavu, stoji vice, ale nemackate se a nestavite mistnim a pokud chytite dychavicny osminapravovy kamion v horach, nemusite na predjeti cekat pul dne. Zeleznice tu neexistuji. Urban legend je rychlostni zeleznice, kterou maji postavit mezi Cinou a Luang Prabangem a Vientiane Cinane. Nikdo ale jeji stavbu nikdy nevidel. Hotova ma byt 2014 :) V neposledni rade, i tady se v silnicni uctuji dvoji ceny: jedny pro mistni, kteri plati primo ridicum a jedny pro turisty, kteri jezdi mezi stanicemi. Tento system je ale pro turisty neprustrelny.

Turistou v Laosu Laos 2013-12-05 Laos je po navsteve Kambodzi jako oaza. Mistni jsou usmevavi a nevtiravi. Zivot tu plyne pomalu a dustojne. Mozna za to muze i urcita nerozvinutost zeme, kdy vetsina lidi pracuje v jednoduchem zemedelstvi. Velmi dulezitou roli hraje nabozenstvi - vsude narazite na mnichy, oltarky a klastery. Typicky je tak i urcity konzervativismus v oblekani. Skoro vsude je zakazano koupat se v plavkach (sortky jsou pro pany prijatelne) - zeny by ale nemely nosit ani odhalena ramena a nohy. Neni potreba tolik smlouvat - nekdy dikybohu, jindy to bohuzel nejde. Je tu ve srovnani s Thajskem vice zima - vnitrozemi, hory a sever delaji svoje. Navic tady zima existuje i jako rocni obdobi - ackoli my jsme meli skoro porad nad 20 stupnu, umi tu byt i chladneji. Laos neni tolik zaneseny odpadky - zda se, ze lide si sveho okoli vice vazi. To same plati pro uklid a spinu. Zachody umi byt stale otresne, presto je standard vyssi nez v Kambodzi. Pitna voda tu az na vyjimky neni, ale je zde vice standardem, ze po prijezdu na ubytovani dostanete "uvitaci vodu". Obecne ceny jsou vyssi nez v Kambodzi, u jidla i nez v Thajsku. Nejlevnejsi ubytovani zacina na 3 dolarech na noc za pokoj, standard je 8-10 dolaru pro dva, Luang Prabang a Vientiane jsou ale cenove podstatne vyse. Cena za nudle nebo ryzi je od dvou do tri dolaru, mistni speciality stoji ca. 3-4

dolary. Pivo stoji dolar az dolar a pul, zato ale dostanete v tomto rozmezi vse od plechovky az po 660ml lahev. Jidlo, pokud se vyvarujete nekolika malo pokrmu, neni pikantni. Anglicky tu lide umi hure - casto neznaji ani zakladni prodejni fraze a cisla. Casto take trpim dojmem, ze rozumet nechteji - pokud snlouvate a pokud vidi, ze si stejne neco koupite. Nevyhoda je, ze si ale prilis nepopovidate. Tak jako jinde v regionu je tu bezne, ze se mistni nazvy a vsechny cedule pisi take v anglictine, takze se ani v nejzapadlejsim koute uplne neztratite. Celkove si tedy v Laosu jako turiste pripadame lepe - mozna je tu citit i zakladni spetka lidskeho respektu...

Zatoka Ha Long Vietnam 2013-12-07 Romanticka zatoka Ha Long patri k sedmi novym prirodnim divum sveta, proto jasne spada do naseho itinerare. Bohuzel spada take do itinerare vsech ostatnich, co do Vietnamu zavitaji, a Vietnamci to dobre vi. Zde se proto take pokusim popsat nasi organizovanou cestu do tohoto jinak krasneho mista ocima ucastnika zajezdu. Katalogovy zajezd stredni kategorie obnasi cestu tam a zpet minibusem, pobyt a jedno prenocovani na lodi, ktera s vami obepluje zatoku, vstup na vybrane atrakce, pruvodce a jidlo. Piti si platite sami. 75 USD na osobu fik. V osm rano jsme v kolone dalsich minibusu sbirajicich horecne turisty po Hanoii vyrazili na 3,5 hodinovou cestu. Dalnice je ve vystavbe za provozu a mistni styl rizeni je nevybiravy, presto cesta celkem usla. V pulce vas vypusti curat do jakychsi mistnich Hati - mamuti nakupni haly upravene pouze pro turisticke autobusy, kde se vsechno zbozi tvari silene rucne delane. Prochazite se mezi sochami, tkalkynemi gobelinu a zbozim, ktere jste za polovic videli v Hanoii. Toaleta ale ujde, jidlo je drahe a vyber mrzuty, takze zmrzlina nebo ovoce. Pruvodce je vesely mistni chlapik, ktery by obcas jeste potreboval pocvicit anglictinu - dozvidame se zakladni fakta o zatoce a ceste. Po poledni dorazime do mesta Halong - je to zivelne rostouci Bibione bez spetky ducha. Jak bude vypadat za 10 let, nechci videt. Zastavujeme u pristavniho terminalu, moderni haly, kudy proudi rozsezene turisticke skupiny a kde zapomneli postavit zachod. Nas zajezd je mezinarodni, vekove rozmezi od 20 do 30 s vyjimkami.

Sedame na priblizovaci lod - ta spolecne s dalsimi vyrazi k nasi lodi Lemon Cruise - jedne z mnoha desitek podobnych. Prakticky kam se podivate, vidite lode. Na obzoru uz se ale rysuji prekrasne vapencove utesy - ackoli zde panuje obdobi zimy, viditelnost je vyborna, slunicko sviti, teplota kolem 20 stupnu. Lod pak neni spatna - kajuta je nejluxusnejsim hotelovym pokojem, jaky jsme zatim zazili. Obed je "kdo driv prijde, ten driv mele" - vse se podava a stoly centralne, ale nutno podotknout v dostatecnem mnozstvi. V kolone rozlicne pojmenovanych lodi projizdime malebnou zatokou sestavajici se z vice nez 1000 z vody dramaticky cnejicich utesu. Horni paluba s lehatky je idealni pozorovatelnou. Odpoledne pak dorazime k Jeskyni Prekvapeni. Jedna se o obrovskou jeskyni, jejiz interier je plny roztodivnych hricek prirody. A take turistu prochazi tudy jakasi permanentni fronta, ktera se prerusi pouze, chce-li nekdo delat skupinove foto. Pruvodce nas krom vykladu popohani "quickly quickly" - nemame pry moc casu. Pak nasedame na lod a jedeme dal k ostruvku, kde se lze koupat (bohuzel nikdo nerekl, ze si mame uz do jeskyne vzit plavky a ze se uz nebudeme do vecere vracet na lod s batohy) a udelat fotku zapadu slunce z vrcholu hory. Na koupani je zima, tak si uzivame zalidnenou plaz ze brehu, a pak stoupame na zapad slunce. Po navratu dolu je pruvodce velmi nervozni - je pry pozde. Nikdo nam ale moc presne nesdelil, v kolik mame byt zpatky. A ze pry nestihneme kayaking v zatoce a navic nefunguje motor priblizovaciho clunu. Kayaking ted nebo brzy rano? Pruvodce se ztraci v anglicke debate a ne a ne udelat

rozhodnuti. Stmiva se. Kdyz uz to vypada, ze jsme se rozhodli sami, pruvodce to vzdy nejak znejisti. Nakonec kayaking rano. Po veceri zkousime squid fishing - tak jako vsechny kotvici lode. Neuspesne; ale ve svetle reflektoru je dobre videt take znecisteni vody. Dalsim v programu bylo karaoke. Nikdo z nas se do zpevu nema, a tak zpiva pouze pruvodce - zato ale brilantne, vcetne pohybu panvi. Mistni karaoke miluji. Nakonec se odhodla i par ucastniku zajezdu - my ale jdeme spat drive, coz se ukaze byt chybou. Pruvodce pozdeji vecer zmenil cas odjezdu na kayaking, takze rano ve smluveny cas uz nikdo na lodi neni (krom spicich). Dostaneme s Hankou decentne vyhubovano. Nasemu hubovani pruvodce nerozumi. Po navratu z pulhodinoveho kayakingu pruvodce operativne uspisi cas snidane, coz je u systemu "kdo driv prijde, ten driv mele" problem, nebot nekteri jeste spi. Mlade nemecke doktorky a Holandan, kteri spolu u stolu nepretrzite laskuji na tema holandskonemecke pratelstvi, si uz pruvodce v anglictine nepikryte utahuji. Vypada misty zpruzene, ale snazi se i nadale - quick quick! Navstevujeme jeste perlovou farmu na pul hodiny, a pak vyrazime na plavbu zpet do Halong City. Obed v cene je podavan v mistni turistovykrmne pobliz pristavu, jejiz hlavni a jedinou devizou je prave poloha s parkovistem autobusu. Jezte quick quick - musime jet zpet. Sereme na nej - z legrace zdrzujeme. Po ceste zpet pak jeste absolvujeme dalsi Hate, a pak stastne dorazime do Hanoje.

Celkove krasny zazitek a zajimava skupina lidi. Jen nekolik pouceni, pokud pojedete taky: 1. Bookujte pres cestovku, nikoli pres hotel - usetrite pomerne dost 2. Reknete si o slevu - Vietnamci vystupuji velmi pratelsky a daji vam slevu sami o sobe, pokud s koupi vahate, ale i tak chtejte vyssi (my jsme tratili pres 10 dolaru). 3. Pokud mate vic casu (3 dny staci), plujte z Halong Citu do vzdalenejsi zatoky Bay Tu Long - je stejne zajimava, ale je tam mene turistu (prozatim). 4. Neustale chtejte pevne casy a aktualni itinerar. 5. Neberte zbytecne luxusni verzi - stredni trida byla sama o sobe dostatecne dobra.

Hanoi Vietnam 2013-12-10 Neprislusi mi opevovat nebo hanit tady Hanoi. Nechali jsme si na ni 2 dny - jeste k tomu kazdy na jinem konci tydne - ale dal by se tu stravit tyden. Hanoi nabizi vsechno, vune, barvy, ducha. Na druhou stranu casu mame malo a hluk, prach a opakujici se motivy mest staci ve stopovem mnozstvi. Proto omluvte nasi urcitou neuctu projevenou delkou pobytu. Predmesti tohoto desetimilionoveho mesta vypada misty jako vesnice (necekejte panelovou Moskvu). Centrum ma zase na prvni pohled vyraz malomesta skrze sve uzke a nizke domecky v relativne uzkych ulicich a nekdy jeste uzsich ulickach, kudy skutr sotva projede. To, co dela Hanoi unikatni, je prave mistni zivot. At uz jdete ulici sevcu nebo korenaru, neco si vas podmani. Kolem bzuci skutry, pendluji prodejkyne s misami zavesenymi pres ramena, troubi auta, pokrikuji prodejci a riksove, voni koreni a kuchyne. Vyhled jeste zuzuji zivelne rostle stromy. To vse jeste doplnuji mili lide. Nektere ulice Stare ctvrti jsou usporadane dle cechu - ulice korenaru, zelinaru, zelezaru apod. Pestrost obchudku je uzasna, kdyz ale zjistite, ze kazdy druhy prodava design, sosky, obrazky a rukodelne cetky a ze vsechny obchudky a stanky maji stejne, zacnete se po chvili nudit. I tak obcas narazite na originalni obchod nebo galerii. Pri nasich zastavkach jsme tedy dobre naplanovali dalsi cesty a radne prosli Starou ctvrt.

Navstivili jsme vodni loutkove divadlo. Loutky jsou mistrne vedene ve vode a doprovazene tradicni hudbou - drive se pry hralo na zaplavenych ryzovych polich. Shledli jsme mistni zivot kolem jezera, kde zije obrovska zelva stara 200 let - mistni myticke zvire, ktere pry nedavno vyzvedavali na leceni kvuli znecisteni. Jezero je casto kulisou foceni novomanzelu - je tedy prehlidkou svatebnich kostymu. Pojedli jsme v mistnich jidelnach na plastovych ministokrlatech nudle tak chutne, az se clovek zalkne. Projeli jsme se riksou. Prosli jsme si "Eiffelovku nalezato" (mistni ocelovy zeleznicni most postaveny Francouzy klenouci se nad rekou, slumy a horami odpadku). Francouzy darovanou Sochu Svobody mistni po nabyti svobody od francouzskeho kolonialismu pry pretavili na Buddhu - Hanoi tak k velke skode provodcu neni druhym New Yorkem. Naucili jsme se prechazet ulici se zavrenyma ocima - o mistni doprave se vypravi ruzne legendy. Neni tak hrozna. Fakt je, ze metro se teprve stavi, autobusovych linek jezdi asi 10 a dan na automobil je asi 200% - a tak zde kazdy jezdi na skutru. Neexistuji prechody a semaforu je minimum. Navic cervena pro skutry neplati. Nastesti ulice jsou velmi uzke a jezdi se pomalu, takze nikdy neprechazite neco jako magistralu. Zavrete oci, jdete pravidelnym tempem a skutry vas objedou. Horsi je smog, prach a to, ze vsichni porad troubi - radi utecete do klidne kavarny ci restaurace. Prosli jsme se take mistnimi temer zenovymi parky a kolem jezer na severu, kde se mesto prijemne otvira, ale kde kvuli smogu nebylo mnoho videt.

Pamatnik Ho Chi Minha vcetne mauzolea jsme nestihli navstivit, nebot byl zrovna ten den zavreny. On si vyzkousel kadernictvi - i prestoze ona vse kontrolovala, mistni nadsene kadernicke konsilium nakonec ze zarovnani a zkraceni vytvorilo vietnamskou patku. Po celkem dvou vysilujicich dnech jsme nakonec rusne mesto radi opustili.

Real Vietnam - Real Sapa Vietnam 2013-12-11 Aneb Ucastnici zajezdu cislo 2: Abychom usetrili cas, zaplatili jsme si turisticky balicek 3 noci / 2 dny cesty do Sapa s trekingem a homestayem v rodine prislusici k jednomu z cetnych mistnich kmenu (ca. 2200 CZK / osoba). Chvili po navratu z Halong Bay, nas kluci z hanojskeho Stars hotelu obtezkali pitnou vodou a nadopovali kavou a po veceri nas mikrobus odvezl na nadrazi. Mistni nadrazi vypada zubozene jako typicke ceske drahy v devadesatych letech, jen mu chybi rakouskouherska noblesa. Nocni vlak ale ujde (bookujte vzdy "4 persons soft berths") - robustni vagony jsou vybavene klimatizaci, elektrickymi zasuvkami a individualnim led osvetlenim, docela peknymi umyvadly a na zacatku tez cistou toaletou. Povleceni bylo ciste. Jakkoli vse funguje dobre, thajsky vlak pusobil prece jen pratelsteji. Vlak tazeny dieselovou lokomotivou CKD na uzkem rozchodu se protlouka dvorky a ulicemi Hanoje, a pak vyrazi rozumnym tempem na sever. Teprve pri stoupani smerem k Lao Cau se cesta zacne podobat tramvaji Liberec Jablonec - dlouha souprava se pomalu propleta ryzovymi policky podel reky, slepicinci a stranemi. Vyjezd do Sapa minibusem je impozantni, jak se otviraji prvni pohledy na hory a kaskadovita ryzova policka. Sapa sama je rozporuplna. Knihy rikaji, ze se jedna o Francouzy zalozene horske mestecko, co ma atmosferu (predstavite si alpske letovisko, vilky s parohy). V realu je to ale velka vietnamska trznice, prolozena hotely typicky vyhnanymi do vysky na malem pudorysu kralikarny, ktere ale nelze uprit unikatni atmosferu diky prekrasne poloze. Necekejte tedy, ze budete

na terase usrkavat brilantni espresso pod dekou a koukat do udoli - byt par hezkych hotylku tu je. Do Sapa tedy jedte predevsim za turami po okoli, horami a dobrym ovocnym vinem. Po prijezdu jsme se prevlekli na hotelu, kde jsme si take mohli ulozit zavazadla po dobu vyletu a posnidat pomerne zmatecne organizovanou snidani - svedsky stul, ze ktereho neco smite a neco ne (kdo dal a nedal voucher apod.) V pozdnim dopoledni jsme tedy poznali ucastniky a konecne vyrazili na lehkou turu: 9km, obed, 3km, vecere, homestay, snidane, 3km, obed, odvoz busem do Sapa, prohlidka trhu, vecere, odvoz na vlak. Jiste sami posoudite, ze jsme se nezavarili...i kdyz kilometraze byly k nevoli mnoha ucastniku nakonec vyssi a teren obtiznejsi nez proklamovane zpevnene cesty. My, chodci z Cech, jsme ale neprotestovali. Nase pruvodkyne z mistniho kmene Hmong, oblecena do tradicniho kroje, umela perfektne anglicky a sla nalehko v zabkach. Jak jsme pokracovali, postupne se k nam zacaly pridavat dalsi takove pruvodkyne s nusemi, ktere ale anglicky neumely, zato jedna zrucne napojovala konopna vlakna (okamzite to naucila Hanku) a dalsi pletly konicky ze slamy a obcas nas nekoho obdarovaly. Zdaleka jsme jeste netusili, co nastane. Cesta pres kaskadovita ryzova policka ubihala jak po masle, byt ti, co sli v teniskach si zoufali na teren. Oteviraly se nam fascinujici pohledy. Obcas jsme posedeli a postupne se dozvidali o malem kmenu nasi pruvodkyne. Zima, ale slunecno, takze pocitove na kratky rukav.

Mistni kaskadovita policka tahnouci se od upati kopcu az pod vrcholky jsou uzasnym lidskym dilem pro oko a umoznuji ryzi v horach pestovat a sklizet 1x do roka. K tomu slouzi dumyslne ale jednoduche zavodnovaci systemy, ktere nezridka presvedcuji o faktu, ze voda tece i do kopce. Po ceste se k nam pridavaly dalsi a dalsi pratelske kmenove krojovane zeny z kmene Hmong - nektere se ptaly na nas a povidaly o sobe. Prichod do vesnice pak znamenal silny zazitek. Pred obedem se vsechny tyto doted mile pani promenily v prodejkyne rucne vysivanych produktu a obklopily nas se slovy: Nejdrive obchod, potom jidlo. O pohostinnosti kmene uz nemohla byt rec. Protoze jsme vsichni odmitli, zacaly vydirat: "Pomohla jsme ti... Sla jsme s tebou celou dobu... Dala jsem ti darek... Moje dite je hladove." Vsichni jsme opravnene meli urcite vycitky, ale zaroven absolutni nechut si nechat takto cokoli prodat a k tomu hlad. Odmitaly vsak povolit, i prestoze jim mnoho z nas vysvetlovalo, ze nas vydiraji. Jedna londynska Vietnamka jim to durazne rekla i vietnamsky, ale polevily az po delsi dobe. Jedna Nemka to vzdala a na natlak skrze dojemne argumenty koupila. Ja si to docela uzival, ale pro mnohe to byl opravdu sok. Po obede v obycejne mistni restauraci se na nas kratce vrhly znovu, pak uz se ale urazily a sly po svych dal. Slibovany family homestay byl spise rodinny penzion - nic jako v Laosu. Spali jsme cela skupina pohromade v rozsahlem podkrovi s ostatnimi ucastniky a rodina nam sice venovala peci, ale pokusy o komunikaci

nenastaly - pouze hlava rodiny s nami popila happy water (ryzovou palenku). Naproti tomu jsme ale meli wifi. Vesnice sice byla prevazne zemedelska (na batolici se kachny oznacene majiteli barevne jako fotbalove tymy, na duverivy kur, kotatka, stenatka a hrozive vypadajici buvoly jsme narazeli doslova vsude. Take tu ale byly cetne stanky pro turisty a nekolik hospod, vcetne jedne specializovane ciste na chlastuchtive cizince. Dalsi den jsme se po vydatn snidani vydali na trikilometrovou vypravu skrze ryzova policka a bambusovy les k vodopadum. Krajina opet prekrasna, pocasi skvele. Obed servirovan u silnice v restauraci - instantni nudle obklopene neoblomnymi krojovanymi prodejkynemi pletenych tasticek. Na cisi "no money" pronesla jedna z detskych prodejkyn stara asi 5 let plynulou anglictinou: "No money, no honey, no baby." Pak jsme se rozloucili a vyrazili pristavenym busem zpet do Sapa, kde jsme si dali sprchu, prohledli mesto, popili jablecne vino s vyhledem do udoli a povecereli v hotelu. Nasledne jsme vyrazili na nocni vlak do Hanoje. Nechci zde celkove vyznit kysele - poznali jsme prekrasne misto a skupinu zajimavych lidi a meli krasne zazitky, ale cestovek uz jsme po Halongu meli dost. Doporucuji do Sapa vyrazit na min. 3 dny, rozkoukat se a vyrazit na turu po svem. Neusetrite cas ani penize, ale zazitek bude nejspis autentictejsi.

Good morning Hue Vietnam 2013-12-07 Start the day with... Vietnam coffee!

Kdyz je streda, musime byt v Hue Vietnam 2013-12-16 Nocni vlak nas dovezl do nekdejsiho cisarskeho hlavniho mesta Hue. Cesta prijemne ubihala - v kupe s nami jela anglicky perfektne mluvici Vietnamka, ktera byla ve druhem mesici, nemohla spat a my se tedy dozvedeli mnoho cennych realii z zivota Vietnamu, coz neni obvykle, nebot s nami doted mluvili pouze lide za penize. O tom ale zase jindy. Hue je velkoryse stavene mesto na brehu reky s velmi dobrou turistickou infrastrukturou, trochu ale bez ducha. Vyrazili jsme tedy na kole do mohutne Citadely, byvale cisarovy rezidence, kterou ovsem Americane jako polovinu jihovychodni Asie (vcetne Laosu a Kambodzi) srovnali se zemi v ramci kobercoveho boje proti komunismu jedovatym plynem a bombami. Vietnamci vsak Citadelu postupne obnovuji a udrzuji zbytky, takze clovek si muze udelat velmi dobry obrazek o velkoleposti avsak zaroven lidskem rozmeru stavby. Za par let bude mozne videt stavbu celou. Dalsi den jsme si pujcili motorku a vyrazili na okolni pagody a hrobky. Tech je tu hned nekolik a stoji za to jim venovat den. Vsude se sice nabizeji organizovane tury, mototaxiky apod., doprava v Hue se ale da zvladnout levneji (100 CZK za skutr s automatikou) po vlastni ose. Pokud trochu bloudeni povazujete za vyzvu, staci mapa okoli a gps a mate volnost. Davejte ale pozor na mistni na skutrech, kteri jedou "jenom kousek stejnou cestou jako vy" a nezistne se pridaji - zjistite, ze se z nich vyklubou samozvani celodenni pruvodci za penize.

Na Hue vcetne odpocinku staci 1,5 dne, coz jsme presne tak naplanovali. Doporucil bych snad jeste naplanovat vecer v opere v Citadele nebo vecerni hudebni koncert na lodi - zde nam ale nepadlo dobre datum. A tak jsme v sedle motorek mistnich Easy Rideru vyrazili na jednodenni turu do Hoi An.

Easy Riders for a day Vietnam 2013-12-18 Autobus cestu z Hue do Hoi An po dalnici cislo 1 zvladne za 4 hodiny. Easy Rideri, panove, kteri na peknych cestovnich motorkach vozi turisty po krajine, ukazuji denni realitu Vietnamu i prirodni krasy, tu samou cestu jedou dlouho...dle chuti a nalady. Thang a Hai si rekli o 42 USD na osobu za jednosmernou vestu, vcetne benzinu, vstupu a obcerstveni. Neni to levne, ale byli jsme prijemne prekvapeni. Panove delaji svou praci evidentne radi - umeli udrzet dobrou naladu, hyrili vtipem a poskytovali opravdu dobry servis - ani obcerstvenim nesetrili. Krom pocitu vetru ve vlasech a volnosti na silnici jsme poznali mnoho malickosti z teto zeme, dozvedeli se plno detailu, videli rybarskou vesnicku, stary kryty most, ranni vesnicke trhy, vodopadky, projeli nekolik mistnich prusmyku vcetne toho, co si zahral v Top Gear, uzili si rybi preziracku v zatoce pod Bach Ma (za 150 korun pro 2), projeli bulvary moderniho Da Nangu a videli "nejpodivnejsi jeskyni, co jsme kdy videli." (dozdobenou kucovitymi sochami z mistniho mramoru a dalsich materialu). Thang nam jeste v Hoi An doporucil sve kamarady a vedle nich i levnejsi alternativy. Veskera jeho doporuceni se ukazala byt velmi dobra prinejmensim vetsi koncert chuti jsem v Asii zatim nezazil a za den na miru usite obleky opravdu pekne sednou a staly zlomek ceny rucniho siti v Praze (nemluve o tom, ze Kimmy, majitel salonu, mluvi anglicky lepe nez ja, takze nebyl problem byt narocny).

Sladce hrisne Hoi An Vietnam 2013-12-18 Hoi An - zvlastni mesto. Podobne jako Luang Prabang je kombinaci provencalske noblesy a barvitosti s duchem Asie. Muzete tu prozit tydenni dovolenou na plazi, vecery travit ochutnavanim delikates v restauracich, rana pitim kavy v kavarnach a obcas si zaskocit na zkousku satu. Usiji vam tu totiz vse od obleku, kabatu a satu, pres kabelky z kuze az po pekne boty - cena nizka, kvalita zatim neozkousena, ale recenze vypadaji dobre (krom toho mohu potvrdit, ze i obleky Hugo Boss jsou site dost nekvalitne). U kozenych vyrobku je cena limitovana cenou kuze - i tak ale panska kabelka v Praze stoji 4500 a zde cca. 1500. A smekam pred Vietnamci - jsou opravdu zrucnymi profiky. Hoi An je mesto remeslniku. Muzete navstivit take cetna mista s ukazkami rezby, siti a sperkarstvi. Jinak je ale v Hoi An malo k videni. Je spise o marnivem rozmazlovani v malebnych kulisach a geniu loci nez o pamatkach nebo opravdovem Vietnamu, a tak jsme z obavy o udrzeni rozpoctu v mezich brzy uprchli z tohoto samozvaneho raje levnym letem dal na jih - do horskeho Da Latu. O tom ale zase jindy...

Da Lat - v krajine kvetu a kavy Vietnam 2013-12-22 Ve velkem ocekavani jsme dorazili na horske letiste pobliz Da Latu. Francouzi si toto mesto oblibili diky stabilne priznivym (na Vietnam nizkym) teplotam vhodnym k pestovani vseho od ryze pres kvetiny, kavu, morus, caj, vino, zeleninu a ovoce a vystaveli ho v duchu evropskeho urbanismu s rozsahlymi vilovymi ctvrtemi. Prijezd byl opravdu krasny - stoupali jsme do spise malebnych kopcu, opravdu obklopeni kultivovanou vegetaci. V nasich mestem Hoi An a Lonely Planetem naladenych predstavach se rysovalo dalsi francouzske mestecko, kolonialni vilky atd. Ne. Da Lat je krasne umisteny v udoli kolem jezera, ale jedna se o rusne a velke vietnamske mesto bez spetky cehokoli elegantne francouzskeho. Az na 2 ulice, takzvanou backpacker's quarter tady ani neuvidite zadne cizi jazyky, takze se vas muze zmocnit lehce ztraceny pocit. Da Lat zaujme predevsim okolim - najali jsme si tedy Easy Ridera, ktery by nas zavezl na ukazku pestovani caje, kavy a hedvabi, plus ukazal zajimave kouty. Easy Rider zklamal, ale diky mistni domorodkyni jsme se o kave dozvedeli vse a nasledne byli navstivit pestirnu cibetkove kavy. Videli jsme vodopad, vyrobu hedvabi, kari a ryzoveho vina (=60% palenka). Na caj milostpan jmenem Hong (firma Easy Rider Trips Vietnam) zapomnel a odmitl dodatecnou napravu. I tak jsme ale poznali kus sveta a nechali za sebou jednu mrzutou recenzi na Tripadvisoru. Dalsi den jsme si pujcili skutr a vyrazili hledat cajovou plantaz sami. Nepovedlo se, zato jsme poznali lepe okoli a videli zatim nejblaznivejsi chram vubec.

Pak jsme se premistili do stare Francouzske ctvrti, kde jsme nalezli vsechny francouzske vily opustene. Vietnamci nestoji o neprakticky prostorne domy s okny - maji radeji sve uzke kralikarny bez oken. Zde se omlouvame - skutecny duvod vybydleni techto domu nezname. Dali jsme si zde ale vyborny zmrzlinovy pohar - opravdu smekam. Mila byla navsteva francouzske vyletni zeleznice, resp. jejiho elegantniho art deco nadrazi pripominajici mezivalecne vily na Orechovce. Kdysi ozubnicova trat spojovala Da Lat se zbytkem sveta, za valky vsak byla bombardovana a po valce pouzita na material. Obnovy se dockal kratky usek az v r. 1990. Na konci dne nas jeste sokoval tzv. Crazy House - neskutecne organicky zamek pripopominajici zamerne prales s kycovitymi pokojicky, mnoha schovavacimi teraskami, chysemi a balkonky, mezi kterymi prochazite po vzdusnych schodistich pripominajicich liany. Celkove stal Da Lat za navstevu. Mrzuty je predevsim nedostatek informaci, takze jste zcela odkazani na mistni. Objevovat okoli bez gps koordinantu nebo mapy nejde - nikdo vam tu ale mapu neproda (nejspis ani neexistuje, nebot organizovana turistika slusne vynasi). Proto doporucuji koordinanty dopredu vytahnout z fotek treba na flickru a okoli pak projezdit na skutru podle gps. Mapy Vietnamu pro Android existuji. Da Lat jsme po dvou a pul dnech opustili a s velkym ocekavanim se letecky vydali smer Saigon.

V delte Mekongu Vietnam 2013-12-27 Mekong. Fascinuje nas stale - treba kdyz projizdime autobusem nad spletitymi rameny jeho delty - vsude voda, jedna obrovska reka vedle druhe, radne podmacena krajina, kde vse divoce roste. Vyplati se ji prozkoumat - tentokrat jsme se rozhodli dvoudenni organizovany zajezd nahradit tridenni cestou po vlastni ose. A udelali jsme dobre! Batohy jsme nechali v Saigonu a vyrazili nalehko mistnim autobusem do Can Tho odhodlani celit turismu kreslenim obrazkovych vzkazu do blocku tuzkou. Mistni nas rychle prijali a zacali se vrele bavit - francouzsky, anglicky, rukamanohama. Po prijezdu do Can Tho jsme brzy natrefili na zenu, ktera nam za slusnou cenu zprostredkovala osmihodinovou plavbu v lodi pro 2, pruvodce po mistni rece a doporucila hotel za pakatel. Posilneni pochoutkami z hada (nase premiera), jsme se pred usvitem vydali na vodu. Cesta vedla po jednom z klidnejsich velkych ramen k mistnimi plovoucimu trhu (jakysi velkoobchod na vode), kde desitky prodejcu ze svych lodi nabizi za usvitu zbozi, ktere se bude behem dne prodavat na trhu nebo pouzivat v restauracich. Lode maji na vysoke tyci pripichnute vzorky produktu, aby byly z dalky k rozeznani. Dal jsme se plavili do mensich kanalku vzdalenejsich od mesta Can Tho k druhemu trhu. Ten byl mensi, ale o to vice hyril barvami. Krajina z reky je uzasna - zcela jina nez odkudkoli ze brehu.

Dale nas nas mlcenlivy lodnik, ktery umel anglicky jen nazvy rostlin, vozil zarostlymi kanaly a ukazoval jednotlive plodiny a prirodni zajimavosti. Posnidali jsme nad jednim z kanalu (zcela turisticky, ale zato se zajimavou dvojici) a pokracovali jeste do manufaktury na vyrobu ryzovych nudli. Bohuzel bylo videt, jak lehce mistni odhazuji odpadky do vody. Nas lodni sroub to po ceste zpet, kdy uz se odpadku plavilo hodne, odnesl castokrat zamotanim. K obedu jsme si dali sraz s mistnim studentem Phuocem, ktery provadi cizince po Can Tho za kulinarskymi zazitky. A stalo to za to. Pekne jsme si popovidali a naucili se mimo jine "smotnout" cerstvou jarni rolku a la svedsky stul. Nejedl s nami a svou tour delal pay as you wish, nicmene kapesne od nas dostal. Nakonec nam Phuoc pomohl najit autobus smerem k nasemu homestayi na jednom z mistnich ostrovu. Do homestaye jsme dorazili pozdeji vecer. Misto opet pripominalo rodinny penzion s vyssi cenou 300 kc na osobu. Prekvapilo vsak perfektni urovni pece a dalsim kulinarskym zazitkem - v cene totiz byla krom snidane take opulentni vecere s hlavnim chodem v podobe vyborne ryby jmenem "sloni ucho". Dalsi den jsme meli opet stesti - kolem obeda se s nami dal do reci ucitel informatiky ze vzdaleneho mesta, ktery tu travil volno. Zajimavy zazitek jen skoda, ze cely obed popijel palenku a neumel moc jazyky. Na obed nas ale pozval, coz bylo velkoryse. Po obede jsme si projeli okoli na kole a vymekongovani vyrazili mistnim autobusem zpet do Saigonu.

Saigon Vietnam 2013-12-27 Ho Chi Minhovo mesto, puvodne zvane magicky Saigon je zname z mnoha a mnoha valecnych filmu. Saigon nas v mnohem prekvapil. Predevsim se ptame: Kde ze je hlavni mesto Vietnamu? A vyhral valku sever nebo jih? Saigon si nalestil hrud a poradne hrde ji vypina - k nebi rostou nove a nove mrakodrapy, mesto hyri globalnimi znackami - vedle krasne "saigonske devky" pusobi Hanoi jako "stydliva perlicka" nebo konzervativni "sestra popelka". Je to jih, ktery roste v desitkach procent a sever, drzici oprate, ktery roste o pet. Je to videt vsude: Vice aut, vyssi ceny, vice byznysu, anglictiny, chodniku, mestskych autobusu, dalnic, kavaren typu Starbucks, vice luxusu, ktery jako by "komunisticke" Hanoi byl zapovezeny. Saigon je exluzivni devka, ktera se zapletla se zapadem, ale jeji krasne tajemnou spinu ukryvaji prave uzke ulicky ve vnitroblocich, ktere maji zridka vic jak 2 - 3 metry, skryvaji ale vse od bydleni, restaurace pro turisty a bistra u bezejmenne a bezzube vietnamske babicky az po hotely. Jini jsou i lide: Saigon skoro nesmlouva o cenach, pocasi je cely rok horke, lide jsou o drobet vrelejsi a vice zrelaxovani. V Saigonu neni tolik k videni. Je tu nekolik pamatek: francouzska katedrala Notre Dam, velitelstvi byvaleho Jizniho Vietnamu zakonzervovane ve stavu, kdy branu porazil prvni tank komunistickeho severu, stara francouzska posta, par chramu, stare trziste. A tak jsme se vrhli na zazitky.

Zacali jsme cestou do Cu Chi - mista s nazvem, ktery zni ve vietnamstine az presladle (cti anglicky "coochie"). Presto se v okoli teto jinak poklidne zemedelske vesnice dela velka valecna zverstva. Predevsim tady lezely velke americke zakladny patrici k zazemi Saigonu. A ty byly cilem utoku komunistu posilovanymi ze severu po Ho Chi Minhove stezce. Ti pres den pracovali jako rolnici a v noci utocili z huste dzungle na Americany. Ti je za to po zasluze trestali bombardovanim a posleze i jinymi chemikaliemi. A tak si Vietnamci kolem Cu Chi postavili velmi dumyslne podzemni tunely, kam se pred utoky nebo plosnym bombardovanim schovavali a ktere vedly az temer do americkych skladu zbrani. Tyto tunelove kaskady mely az tri patra a mnoho desitek kilometru - i nadale jsou vojenskym tajemstvim. Jediny zpusob, jak zpusobit komunistum ztraty, byl tedy boj v poli - temer muz proti muzi. Defenziva nefungovala - komunisti bez ztrat utocili kazdou noc. A to byla vyhoda mistnich, kteri svuj kraj znali. Postavili Americanum dumyslne pasti, klamadla a zaminovali krajinu proti tankum. Pasti byly tak jednoduche a brutalni, ze se az taji dech nad tim, jak mohli Americane posilat sve bezmocne muze na jistou smrt a svou frustraci resit shazovanim litru plynu Agent Orange. V Cu Chi je k videni vse od funkcnich pasti, pres propagandisticke video (ano, nevyplati se zase videt svet vietnamsky jednostrane) az po prochazku tunely. Za poplatek si muzete zastrilet ze zbrani, ktere se pouzivaly ve valce. Verte, ze ten zvuk v realu ve vas posili sklony k pacifismu - ani nemusite strilet sami. Ufff... Ze stejneho soudku je muzeum, ktere dokumentuje zverstva valky. Je silne zamerene na zverstva pachana americany a zlociny proti lidskosti pachane Jiznim Vietnamem (o zlocinech severu se tu taktne nebo spise

neobjektivne mlci). I tak jsou nektera poselstva objektivni: Jak mohla zeme kazajici lidska prava pouzit Agent Orange, dalsi chemikalie, valku ocividne prohravat a jeste se ani tvrdosijne nevzdat? A to po "omylu" s Hiroshimou? V cislech se Vietnam hrozive blizi k druhe svetove valce. Znetvorene "deti" plynu Agent Orange potkate na mnoha ulicich, jak zebraji, a mistni se nerozpakuji jim hodit do klobouku, protoze tohle neni propagandisticka fikce. Dal uz jsme pak vychutnavali atmosferu ulic a ulicek velkomesta, popijeli kavu a pojidali polevku pho (opravdu velka miska vyvaru s ryzovymi nudlemi, ktera se dle libosti dochucuje ingrediencemi donesenymi na stul). Posledni zazitek byl velmi prijemny: V CycloResto jsme absolvovali komorni skolu vareni a spolecne s mistrem Vu si pripravili opravdu chutnou a krasne vypadajici veceri o mnoha chodech. Kulinarska tecka za kulinarsky i jinak barevnym Vietnamem - rano po te jsme se vydali na stisnene saigonske letiste smer Bangkok.

Turistou ve Vietnamu Vietnam 2014-01-01 Vietnam si nalestil hrud a otevrel naruc turistum. Neni divu - zatimco tu pod dohledem komunistu buji divoky kapitalismus a ekonomika roste dvoucifernym tempem, svet se hrabe z krize a turistu prileta malo. A tak jsme tu meli pocit vyssiho turistickeho standardu srovnatelneho s Thajskem (mozna i lepsi zachody a koupelny). To vse ale za dobre asijske ceny. Vietnam bez pochyby oplyva prirodnimi krasami, ale nelze odmyslet dlouhou kulturni tradici a cinost cloveka. K tomu se pridava vyborne jidlo na kazdem kroku - v kazde casti zeme je co kulinarsky objevovat, casto na velmi dobre urovni. Nejen proto je Vietnam zeme chuti a vuni. A taky zeme hluku a prachu. Na evropskeho turistu snad az presprilis hlucny (motorky a troubeni nebo obvyklost jineho hlasiteho projevu). A prilis prasny - cert vi proc. Vietnam je zajimavy. Nedavna pohnuta historie tu ciha na kazde rohu - at uz se mistni stavi ke komunismu jakkoli, bidnost minulych valek a zaslouzeny pocit vitezstvi nad supervelmocemi Francii a USA ve vzduchu nelze nevycist. Vietnam je hrdy, samostatny a relativne kulturne izolovany - casto vam tu bude k dokonalosti proto chybet zapadni standard sluzeb nebo zapadni vkus. Zvlaste pokud hledate kavarnu, odkud zabookujete ubytovani a napisete maily a narazite stale na jakesi garaze plne kozenkovych sedacek ze stareho autobusu, s blikajici televizi, hlasitou hudbou a hyrici neodmyslitelnymi neony. To je mistni kavarna.

Jindy se dockate kopirovani sekundarnich projevu Evropy bez znalosti podstaty. Nekdy zas odhalite podstatu veci, ktere delame v Evrope - treba Vanoce se zde slavi jako svatek konzumu. Ale pozor, Vietnam ma velky podil krestanskeho vyznani. Mistni presto nevkus miluji, stejne jako karaoke, neony a sladke pisne. Ale opet pozor - Vietnamky jsou evropskemu oku nebezpecne krasne, at uz jde o telesnou schranku nebo schopnost ji odit. A vietnamsti muzi radi chodi oblekani jako gentlemani. Ve Vietnamu se taky necekane pise Latinkou, coz leccos ulehcuje - muzete cist a psat nazvy, nepotrebujete nutne dvojjazycne napisy. Mistni jsou dobri a tvrdi vyjednavaci a obchodnici a zahrajete si s nimi plno peknych her. Umi byt totiz take velmi prijemni a vyuzivat toho ve svych taktikach. Proto je dobre byt pripraven - neni to ale lehke. Mistni vyuzivaji informacni prevahy ve svuj prospech - informovany turista se neda vydojit, a tak internet neuvadi ani o spetku vic, nez vam chteji rict, poradne mapy a informacni kiosky neexistuji. Vzdy je tedy dobre znat ceny z diskusi na internetu dopredu. I zde si pripadate jako chodici penezenka - mistni se na vas usmivaji a zovialne zacinaji "how are you my friend?" pouze, kdyz chteji vase penize. Jinak s vami nemluvi. Svou roli zde ale hraje jazykova bariera (francouzstina a anglictina jsou jazyky oblibenych okupantu a vzpomente si, jak moc milujeme rustinu). Jste take jedini, na koho na trhu radi pokrikuji - i po vyjednavani jste pry schopni srazit cenu pouze na dvojnasobek bezne ceny. Jdete-li niz, vec vam proste radeji neprodaji. I zde jsme ve vsem narazili na vyjimky celkove jsou Vietnamci velmi mili a konecne jsme si tady mnohokrat prijemne popovidali.

Pres vsechno vyjednavani je tu cestovani levne - at uz doprava (pekna letadla a letiste, slusne autobusy a vlaky, solidni sit silnic), jidlo nebo ubytovani (15 usd za pekny pokoj pro dva, casto se snidani, byva casty). Mistni mena, Dong, je velmi prijemna - staci castku vydelit tisicem a mate cenu v korunach. Bohuzel pro turisty je zvykem vse udavat v dolarech, ktere v bankomatech nedostanete. Apropos bankomaty: Bud zaplatite tucny poplatek (az 3% z transakce) nebo dostanete jen ca. 2000 czk. To neni problem, pokud mate nizky poplatek za vyber u vasi banky, ale maji-li kazde 2000 stat 1% plus 70 czk, budete chtit radsi platit primo kreditkou - zde chteji ale prodejci bohuzel jednotna 3 % navic. Sit bankomatu a POS terminalu je tu ale zatim nejlepsi. Take pokryti rychlym internetem je tu lepsi nez jinde - maji tu krom 3G take obycejne kabely a adsl. Zvazte pripadne pocasi a obdobi navstevy. My jsme prijeli zacatkem suche sezony v zime, coz znamena, ze az po Saigon nas provazely denni teploty pouze kolem 20 stupnu a relativne studene noci. Staci tedy zavrene boty, mikina a dlouhe kalhoty... Mate-li stesti jako my. Muzete mit take smulu - po nas v Sape snezilo a v Hanoji klesla denni teplota na 8 stupnu. Na jihu je vsak stabilne teplo. Na Vietnam si nechte alespon mesic. My jsme se zde nase 3 tydny vrcholne logisticky optimalizovali, ale presto by nam tyden navic neuskodil - pridat den sem a tam by zazitky o hodne prohloubilo a nekdy pomohlo usetrit. Vietnam je krasna zeme, ktera stoji za navstevu - prekvapi svou civilizovanosti. Jen mozna za par let divokeho kapitalismu a dvouciferneho ekonomickeho rustu uz to nebude ono. Tak si nenechte ujit svou sanci, my jsme dorazili za 5 minut dvanact.

Zamysleni z regionu tech zlych Vietnam 2014-01-24 Jak prochazim historii jihovychodni Asie, zjistuji, ze euroatlanticka civilizace neprinesla nic dobreho. Pominu-li kontroverzi kolonialniho systemu, zustane stale spise negativni role Americanu. Vite napriklad, ze USA bombardovaly Kambodzu, protoze podeziraly jeji pralesy z ukryvani vietnamskych komunistickych guerril pri ceste ze severu na jih Vietnamu? Ze pri tom zahynulo hodne mistnich? Ze to vyvolalo odpor mistnich, ktery primo zaval do plachet krvavym Rudym Khmerum? Vite, ze zapad pak v ramci mezinarodnich jednani uznaval az do 90. let Rude Khmery jako legitimni vladu Kambodzi, ackoli ta byla od konce 70. let "osvobozena" od Rudych Khmeru komunistickym Vietnamem? Vite, ze USA ze stejnych duvodu bombardovaly do te doby neutralni Laos (na jehoz uzemi operovali jak agenti vychodu, tak CIA), zabily nemalo civilistu a ze diky tomu v naslednych volbach v 70. letech s prehledem vyhrali komuniste? Prospeli tim Americane nejak svemu boji s komunismem? A Laosu? Vite, ze Vietnam by o americkou demokracii nejspis politicky nestal, kdyby se na jihu konaly radne volby, a ze tudiz Americane vlastne zachranovali svym plynem od komunismu nekoho, kdo chtel byt komunistou? Asi by to nevadilo, kdyby pri tom nezemrelo tolik Americanu i Vietnamcu a kdyby mistni ekosystem a kultura nebyly dodnes naruseny. A vubec je pozoruhodne, ze stat, ktery hlasa lidska prava jako zakladni kamen sve existence, vylije na cizi zemi, ktera na USA nezautocila, litry vrazednych chemikalii s fatalnim dopadem. Jeste navic rozlitych bez vysledku - Americane se nakonec zemedelskemu Vietnamu museli vzdat.

Nerikam, ze nejsem Americanum vdecny za boj za nasi svobodu. Vdecime jim - nejednou. Nejspis ale pouze, protoze spadame do regionu, ke kteremu se jejich vudci rozhodli byt trvale "hodni". Taky jsme mohli byt rozhodnutim tohoto statu zamoreni radioaktivitou a nebo mit znetvorena tela plynem. Neodsuzuji ani usili chranit demokraticky kousek sveta pred expanzi komunismu. Pouze se podivuji, ze se tak delo vsemi prostredky, a ze pri tom letaly vrazedne trisky.

PF2014 Thajsko 2013-12-24 Prejeme krasne Vanoce a vse nej do roku 2014!

Pohlednice z Koh Changu Thajsko 2014-01-23 Vanoce a Silvestr jsem oslavil na Koh Changu ("ostrov slonu"). Asi by nemelo prilis smysl zde do detailu vse licit, tak zde zminim jen par zazitku a doporuceni. Pokousel jsem se potapet, snorchloval jsem, uzival plaze, masazi, vodopadu, trekoval dzungli, jel poprve na slonu, pil levne ovocne shaky, pivo Chang, jedl vyborny pad thai a jeste lepsi ostra curry tri barev, stavel hrady z pisku obrazne i doopravdy, pripil na novy rok na plazi plne ohnostroju, vyhral v tombole na silvestrovske galaveceri... proste to, co se o tropicke dovolene bezne dela. Koh Chang neni dokonale strhujici ostrov: Neni ani nejdrazsi, ani nejlevnejsi, ani divoky, ani evropsky civilizovany, ani nenabizi obzvlast zajimave plaze, ani restaurace. Neni ale vubec spatny. Je to thajsky turisticky raj. 80% pomerne velkeho ostrova pokryva narodni park - v mistnim podani husta dzungle rozkladajici se az na 650 metru vysokych kopcich. Zapadni, jizni a severni pobrezi je pak relativne huste osidlene (zadna opustena tropicka romantika), zatimco vychodni pobrezi je velmi klidne. Zaroven vsak nastesti zadne vezaky - spise resorty s chatkami a maximalne tripatrove hotelove komplexy (jezevcici). Take ale poddimenzovane silnice bez chodniku, zivelne rostla (ne)architektura, misty spina a odpadky. A par doporuceni?

Na dobrou kavu a internet v evropskem prostredi zajdete do "We love coffee". Kramek patri expatovi a jsou zde 4 pocitace, espresso masinka a wi-fi k dispozici. Na vydatny trek do dzungle vemte Tan Trekking. Tan umi dobre anglicky, na treku vas nesetri a vyklada velmi zajimave o rostlinach a zviratech v dzungli. Na levne a dobre jidlo na plazi s prijemnym vrchnim zajdete do Siam Cottage v Kai Bae. Na potapeni zkuste Scandinavian Divers v Klong Prao. Byt na potapecske lodi bylo slyset zklamani, ze tam nebylo co videt, vlada nechala nedavno umele potopit vyrazenou lod, takze pokud se nebojite hlubsiho ponoru, ceka na vas. Mne se dostala voda uchem do dutin hned po zacatku ponoru, takze jsem dostal zavrat a potapeni si nechal ujit. Pokud chcete evropstejsi styl dovolene radoby na urovni, vezmete severni cast zapadniho brehu, kde jsou uzavrene hotelove a chatkove komplexy s jezirky, bazenem apod. Pokud pak stojite o hippie romantiku, zkuste jihozapadni vybezek a plaze. Opravdovou romantiku hledejte spise na jiznejsich plazich, kde nejsou velke hotely. Objedte ostrov na motorce. Uz samotna extremne kopcovita silnice skyta zazitek a na vychodnim brehu jsou vodopady a fascinujici mangrovnikove lesy. Mangrovniky rostou ze slane vody, z melkych zatok, kde se do more vleva sladka voda. Zmet jejich zvlastnich korenu rozsiruje pevninu a xaroven vytvari unikatni ekosystem. Jeden mangrovnikovy "park" nabizi dokonce pekne lavky a vysvetlivky. Dal na jihovychod se pak dostanete do romanticke zatoky. Jen pozor na rychle jezdici mistni auta.

Pokud jedete striktne na rozpocet, dopravu zpatky a ubytovani se vyplati hledat az na ostrove, radeji nez pres cestovky. Thajci se uci rusky. Rusove jsou velmi casta klientela - tedy nic pro rusoalergiky (mezi ktere se nepocitam). A par zazitku, proc radeji zustat na Novy rok na chalupe? Davejte dobry pozor, abyste take neobjednali hotel s povinnym novorocnim balickem. Neni zpravidla zahrnuty v cene mistnosti, ale odebrat a zaplatit jej dle podminek hotelu musite, jinak vas vyhodi na chodnik. V tomto ohledu mne velmi zklamal ostudny zpusob jednani V.J. Residence, ktera odmitala uznat, ze balicek na strankach bookingoveho serveru Agoda nebyl. Nakonec pod pohruzkami konkretnich postihu a stiznosti jednala ferove alespon Agoda, ktera je evropska a podleha postihum dle evropskeho prava o internetovem prodeji. Kdyz na mne ale manazer hotelu kricel anglicky do telefonu s italskym prizvukem "you don't understand what is compulsory, compulsory means you have to buy it", bylo mi lito, ze nestoji se svym cifernikem prede mnou. Samotna galavecere za 80 USD na osobu pak je velka akce, kdy je v cene nikterak spektakularni svedsky stul, kycovita ziva hudba, tanecky, chlastaci hry v thajstine, anglictine a rustine, pripitek, ohnostroj a tombola. Napoje jinak za ceny bezne. Posedeli jsme k veceri se slovenskymi bratia, a pak vyrazili slavit po soukrome. Mel jsem ale i jine hezke turisticke zazitky. Treba kdyz jsem smlouval s ridicem taxibusu (songthaef - cestujici jedou na kryte korbe), ze nebudu platit za cestu do vedlejsi vesnice to same co za cestu kolem ostrova, vysadil mne i spolucestovatele uprostred silnice a ujel. Na Koh Changu se v dobe svatku nesmlouva.

Nebo kdyz si ma spolucestovatelka vyzkousela vicery plavky a mistni thajsky prodejce zacal nadavat, ze pokud si je nekoupime, musime je povesit presne, jak byly (zrejme jsme to udelali nedostatecne dobre), a kdyz jsme se dali na odchod, zacal kricet "fuckers, I call police" a nakonec mne ze zoufalstvi placl do ramene. Koh Chang je pokus o fuzi Asie a zapadniho stylu masoveho turismu, odsouzena z principu ke kontroverzi. A proto to chce relaxovat a zustat nad veci. Ja jsem si to uzil po svem, byt na cteni knih nakonec skoro nebyl cas.

Penang: 10 kavaren, 10 dnu meditace Malajsie 2014-01-25 Dva. Penang. Ostrov oddeleny uzinou od malajske pevniny a spojene dvema mosty. Jedno z tradicnich obchodni center Malajsie. Misto, ktere si uchovalo razovity sarm kolonialnich dob a radne ho promisilo s moderni Asii. George Town, respektive jeho stare jadro tohle vse koncentruje. Jeho nekolik historickych ulic si uchovalo mezivalecnou kolonialni architekturu. K tomu pevnost a par mistodrzitelskych a bankovnich klasicistnich palacu. Mistni to vsak nemeli touhu zadupat jako pozustatek utlaku. Naopak - jsou na to hrdi a svou tradici si piplaji. Zbytek mesta kopiruje a to vse je promiseno s panelovymi domy a mrakodrapy. Ty ale mezi vsemi vunemi a zvuky nebudete ve starem meste vnimat. 3 a 4. George Town je mesto kultur - najdete tu cinskou ctvrt, malou Indii i malajske ulice. Krestanske kostely, hinduisticke a buddhisticke chramy a samozrejme mesity. Vsichni tu ziji pospolu a anglictina je bezna jako dychani. Kazda kultura ulicky svebytne ozdobila, ozvucila a ovonela. Podobne barvite na mne zapusobilo snad jen Sarajevo - tady ale narozdil od Balkanu panuje opravdova harmonie. 2+2=5. Kazda kultura prinesla svou kuchyni. Penang je tedy plny kulinarskych zazitku. Navic vznikaji ruzne fuze - jednotlivci prichazeji se svymi napady. Hospudky se predhaneji, kdo proda lepsi jidlo, a ceny jsou minimalni za hotove hody. To vse opet okoreneno levnymi freshy, shaky a jogurtovymi lassy z mistniho cerstveho ovoce. Je tezke vyzkouset vse dobre - mesto dokonce sestavilo kulinarskou mapu pro lidi orientovane na cil. Je k dostani na mnoha mistech zdarma.

Ale neudelate chybu, zajdete-li do nektereho z food marketu, kde se nabizi od kazdeho neco a k tomu i evropska kuchyne. Nenechte si ujit ice kacang (co vse lze dat do zmrzliny...) a indicka vege bistra - zamilujete se. Male za 60. Alkohol tu neni prilis levny ani bezny, ale dostat se da. Mene je nekdy vice. George Town je zrelaxovany. Uzke ulice jsou sice plne nekonecnych snur pomalu jedoucich aut a motorek, nepravidelna podloubi jsou plna prekazek a slunce behem dne spaluje, ale mistni jsou i tak velmi pohostinsti a mili. Ne jako Thajci nebo Vietnamci - zde zcela nezistne: Lidem dela radost vam poradit nebo pomoci. Hotylky i restaurace maji personal i majitele, kteri radi stravi dlouhe minuty vysvetlovanim a doporucovanim - kdyz je to pro vase dobro nevahaji obvolat konkurenci. Deset vs. 3 v 1. George Town je mesto kavarnicek. Naleznete mista typu Starbucks, haluzove minikavarny typu Praha, i designova mista s vkusem a napadem, ktera ziji svym kulturnim zivotem. Jedno je ale pravda: mistni jsou kvalitou nekdy az posedli. V Ete Art Cafe jsme stravili dopoledne s mladikem, ktery nam rekl vse o kave v kostce a ucil nas jak pripravovat kavu ze siphonu. Jinde zase meli k dispozici celou radu odbornych tiskovin na toto tema. Protoze mistni typicky produkt je bila kava (jakesi 3 v 1 zalozene na nekvalitni odrude Liberica), vznikly dokonce blogy a stranky typu top 10 kavaren v George Town. Ja jsem si jeden vzal za svuj a vsechny je postupne udelal. A co je muj must have? Double shot v Mugshotu s jogurtovym dezertem, kava ze siphonu a francouzske dortiky v zminenem Ete art cafe, inspirativni atmosfera China House a mozna panak pressa po gurmanske veceri v Cafe 55. Desitky. George Town je mesto street artu. Par let zpatky tu jednoho evropskeho umelce oslovily mistni omsele fasady potazene kresbami plisni a vlhka a stvoril serii dnes jiz legendarnich streetartovych kreseb.

Jeho prikladu pak nasledovala rada dalsich kresliru. Mejte tedy oci stale na stopkach - kresby jsou napadite, casto velke jako mys, casto velke jak automobil, nenapadne napadite zasazene do mistni reality. 2 dny. Zazili jsme tu mistni indicky svatek. Dva dny pruvodu na Penang Hill, pout, zavrene ulice, rozbijeni kokosovych orechu, hlasita hudba, kakaove tvare, cerne oci, vlasy a vousy, rej barevnych oblecku mistnich Indu. Bizarne propichana tela obtezkana barevnymi konstrukcemi pochodujici na kopec ve vedru. S nekolika lidmi z meditace a mistnim couchsurferem Johnem jsme vylezli na Penang Hill (zajimavy trek dzungli plus mistnimi parky a botanickou zahradou). Zmrzlina nahore s vyhledem stoji za to - zkuste Ice Kachang. A pokud nemate cas, jedte rychlou lanovkou, podobnou te na Petrin. Dva. V George Town jsem vyzkousel tandemove kolo. Je legrace ucit se stabilite na tomto kynklajicim se stroji a jeste v levostrannem provozu nastesti vsak za velke tolerance mistnich ridicu. Dvakrat. Na Penangu jsem behem sve cesty dvakrat osamel. Nejprve behem desetidenniho kurzu meditace v totalni segregaci (o tom vice pozdeji), a pak vlastnim dele zvazovanym krokem, kterym jsem si vyzkousel, jake je to ritit se hlavou proti zdi a muset narazit - ztracet a ublizit ciste dusi. George Town tedy jednoznacne doporucuji, pro mne ale bude nadlouho spojen s krivdou, kterou jsem nechtel zpusobit. Jeste kam za bydlenim? Heritage hotel je libezny, ale drahy, takze zkuste strycka v Guest Inn Muntri, harmonickem jednoduchem miste s dobrym internetem, snidani, vodou a cajem v cene a prijemnym spolecenskym prostorem. Cestujte autobusem. Jsou klimatizovane, ciste a pokryvaji vsechny hlavni smery.

Eurovikend v Singapuru Malajsie 2014-01-26 Puvodne jsem nemel v umyslu do Singapuru jet, ale protoze z KL je to blizko a levne, rozhodl jsem se ho pri zmenach cestovnich planu zaradit na seznam. Ted je mi lito, ze jsem si vyhradil jen vikend. Singapur je totiz...wow. Mozna jste videli jina moderni velkomesta na cizich kontinentech, ja ale v Evrope ani Asii zatim podobne mesto nevidel. Singapur je predevsim za vodou. Obrazne i skutecne. Ostrovni stat si sve odpracoval a je videt, ze se tu dari. Vse je tu nechutne dokonale. A jak chodite mestem, musite porad rikat "wow". Zacne to prijemnym letistem - lide z pasobe kontroly jsou pratelsti a kdyz se moc nesklebite, nabidnou vam bonbony. Pokracujete do mesta dokonalym metrem. Prostorne automaticky rizene vlaky jsou ciste jak obyvak a na prestupech jsou sladene odjezdy. Listek je programovatelny - muzete si na nej nahrat vic cest. Voda z kohoutku je PITNA (!!!) a dokonce chutna normalne. A toaletak se SMI hazet do zachoda. Ulice jsou ciste, zelene, prostorne a vsichni a vsechno mluvi anglicky. Orientace je vyresena skvele, pominu-li rekonstrukci podzemi pred Marriotem, kdy jsem 20 minut hledal zpusob, jak prejit ulici s plotem uprostred. Proc ale wow? Je tu vsechno, je to fancy, je to napadite, ale pritom lidske. Singapur ma vkus a oko. Ubytoval jsem se zadarmo v Marriotu v 25. patre (pro mne wow). Hotel se nachazi ve ctvrti Orchard (podle stejnojmenneho bulvaru, drive mista

ovocnych farem) plne luxusnich obchodu a vezaku. Jiny, velky svet pro jine lidi. Presto v nem ale evidentne mam sve misto, resp. svou postel velkou jak moje prazska loznice. Po opulentni snidani jeste o 2 patra vyse jsem se vydal do indicke ctvrti. Je to mesto ve meste: Male silene barevne domecky z dob kolonii jsou plne barev, chuti, vuni, zvuku a obchudku. Byt oproti Penangu uz je tu citit urcita zzenstilost - chybi tu asijska divokost a spina - mate pocit, ze je to jen jako. Pak jsem sirokymi bulvary presel do muslimske ctvrti. Opet v kolonialnim stylu, avsak vice ucesana, plna kavaren a restauraci. Ma zajimaveho ducha, ktereho stoji za to uctit salkem turecke kavy. Dale uz mne cekala Marina a Downtown. Marina je pribrezni komercni ctvrt lezici kolem mistni zatoky. Plna obchodnich center, hotelu a kancelari. Bizarnich budov a sirokych zelenych bulvaru. Marina na mne zapusobila trochu jako moderni Berlin, ktery ale neni tak fancy - je vic nudny. Zde se nachazi mistni trojvezovy hotel s lodi na strese. Wow. Jak uz jsem nekolikrat zminil, zelen tu nechybi. Singapur je mestem parku, keru, stromoradi a botanickych zahrad. Zelen je vsude, kam ji lze nacpat. Plus Singapur stale stavi nove parky a relaxacni zony. Ze by taky Praha...? Pokracoval jsem do Downtown, coz je mistni ctvrt mrakodrapu a kancelari rozlozena rovnez kolem zatoky. O vikendu impozantni mesto duchu, ale pro mne neco neotreleho. Trochu mne zklamala kolonialni ctvrt - je tu sice plno "britskych staveb", ale jsou rozhazene mezi modernou kolem velkych bulvaru. Jednotu slohu tu necekejte.

Vyborne vsak bylo nocni safari. Slysel jsem a cetl, ze je to nejvyssi liga. Technicky to nedokazu posoudit - jine safari jsem nepoznal. Objektivne ale mohu rict, ze tolik zvirat na zivo a zblizka jsem nikde nevidel. Treba leopard, kdyz jsme osameli, prisel az k ohrade a koukal mi dlouho do oci asi ze vzdalenosti 20 cm. Jako by chtel rict: "To je na panaka," nebo proste "Mnau". Kazde zvire ma nejakou funkci a kazde ji demonstrovalo - jen hyeny se nechechtaly. Chinatown je... cool. Cinane udajne tahnou mistni ekonomiku a tahaji za nitky. Chinatown tedy neni zaplivanou kycovitou historizujici vesnickou, ale bohatou historickou ctvrti plnou supersnobskych kavaren, restauraci, designerskych obchodu a samozrejme drahych evropskych sportaku. Domy jsou vzorne opravene a vse vypada opravdu libezne. Navic jsou tu i vysvetlivky: dle fasady poznate, o jake se jedna obdobi. Ja mel vse zpestrene o nedelni trhy a barevnou vyzdobu pripravenou na oslavu cinskeho Noveho roku. Clarke Quay je mistni Stodolni. Barevne ulicky v meandru reky jsou zastresene futuristickou konstrukci a plne prepalenych baru a hospod. Ale zajimavy ukaz hodny videni. Do oka vam padne mistni organizovanost a pravidla. Vse je pekne znacene a vymezene, chodniky casto oplocene. Nemate ale pocit buzerace. Je to v mezich. Mistni lide jsou ukazem. Sice asijsti, ale naprosto klidni a vazni. Slusne obleceni, zdvorili, decentni, vzdelani. Tady si jako zarostly backpacker pripadate asocialne. Podle mistnich si taky vyspelost vybira krute dane: Stres, pro nekvalifikovane pracovni sily virtualne zadna socialni ochrana, 100% nahraditelnost a tudiz sedmidenni pracovni tydny apod. Drahe bydleni -

mladi a chudi sezenou pronajem jen diky vladnimu programu dotovaneho bydleni. Ale stastni musi byt lide vsude po svem - socialni system mnoho nezmeni. Zajimavy detail je nazev mistniho autobusoveho provozovatele: SMRT. Takze: Smrt si na sebe vzala podobu autobuse, pozor na prechodu, smrt si pro vas jede, smrt vzdy jen dle jizdniho radu, smrt v noci neoperuje atd. Je vtipne videt to slovo napsane na cele autobusu... Singapur mapro turistu i sve nevyhody - napr. vsechno je tu docela drahe. Pivo skoro za 100 korun, jidlo, pokud ho nekoupite primo na stanku na ulici, vetsinou pod 100 nesezenete. Dalo by se rict, ze cenovky jsou stejne jako v KL, jen singapurska mena je asi 2,5x silnejsi. Tedy zcela jine proti zbytku regionu. I tak jsem vystacil s ca. 1600 CZK, diky ubytovani se snidani zdarma. Kazdy vstup na fancy atrakce typu vez a zoo ale vse znacne prodrazi. Z Kuala Lumpur do Singapuru radeji jedte autobusem, i kdyz letenky vypadaji levne. Ve vysledku jsou cesty z a na letiste tak dlouhe, ze casove neusetrite, jen je to vice trmaceni. Shrnuto: Na mne je Singapur moc fancy, s moc fancy cenami a jsem rad, ze ziji v nasi zastarale Praze. Na vikend jsem si tu ale priladal jak Alenka v risi divu. Palec nahoru.

Kuala Lumpur - prekvapive zelena mestska dzungle Malajsie 2014-02-17 Je to celkem prijemne mesto, pokud uz tam musite. Hodne zelene, s chodniky, auta jezdi klidne, ale pritom se tu neprehani pravidla. Oproti "Cunakovu", Bangkoku, je KL cistsi (zdaleka ale ne rakousky "ciste"!), klidne a tiche. Je tu tissi vsechno od lidi, pres motory, az po zavirani dveri. Je tu snesitelne levno. Cekal jsem kosmicky drahou Moskvu, ale nekona se. Pokud ji tedy aktivne nevyhledavate... Drazsi je tu jen alkohol - tak jako v cele Malajsii. Ale pomalu mu odvykam. KL je moderni, ale ne hypermoderni - akorat natolik, aby se tu dalo normalne existovat. Cekal jsem osmiproudove dalnice, ktere kraji mesto, nekolikapatrove krizovatky, kosmicke vlaky tise svistici nad hlavou, zasklene klimatizovane ulice, vsechno chytre a elektronicke. Ale neni to tak. Golden Triangle (Bukit Bintang), moderni komercni ctvrt, je postavena na decentnich sirokych ulicich plnych stromu, kde se da chodit lepe nez jezdit. Stare mesto skryva China Town a Malou Indii a zije postaru. I zde organicky vrostly mrakodrapy, ale je videt, ze se nekdo snazil, aby to bylo i pro lidi. Mezi nimi panuje cily bzukot asijskych trznic, jako kontrast k sklenenym nakupnim galeriim Golden Trianglu. Stare etno-mesto ale zdaleka neni ani tak architektonicky, ani esteticky ciste a povedene jako George Town nebo Singapur - to vse jeste umocnuje rekonstrukce ulic a mnohych budov. Spise tedy budete nasavat prave zivot etnik a

autentinticke chute, zvuky a vune. I trochu te "asijske" autenticke spiny a bordelu. Za videni ale stoji britske uredni budovy a stare zeleznicni budovy kolem Merdeka square - impozantne starosvetskeho namesti v kolonialnim stylu s kriketovym hristem, jehoz nazev se neodvolava na Brity oblibene francouzske slovo, ale na nezavislost. Ve stinu mrakodrapu pusobi tyto budovy komicky zovialne. Oproti ocekavanim KL auta neuprednostnuje. Semafory maji dlouhe intervaly, doprava porad stoji a mesto dalo zelenou rozsirovani chodniku ve starych ctvrtich na ukor automobilu. Klobouk dolu. Presto ale v centru necekejte zazraky - siroke dalnice a ulice tu jsou, jen tolik neprekazi (jsou vzdy jaksi stranou deni). A aut je precejen hodne, prechazeni je za trest. KL ma take velmi pekne mhd. Nejezdi tu tramvaj, zato ale maji Monorail (jednokolejku). Predstavoval jsem si ji jako jemne bzucici futuristicky vlak, ktery svisti nad mestem v zasklenem tubusu rychlosti 300kmh. A zase ne! Monorail jede po masivni betonove kolejnici nad ulicemi. Souprava kolejnici ze 3 stran objima a pohybuje se po ni na pneumatikach. Nevydava tedy zadne razy ani hluk do okoli a zaroven ji nevadi projizdet zatacky v rychlosti. Konstrukce pusobi oproti silnicnim nebo vlakovym mostum vzdusne, nevytvari pod sebou temny mrtvy prostor. Co mne ale desi je, jak probiha evakuace v pripade pozaru. Kolej je totiz to jedine, kam lze utect, ale probiha bohuzel skrze vlak spodem. Rychlost ani kapacita dvouvozovych souprav nejsou nijak zavratne (rekneme 70 kmh). Presto je zazitek projizdet nad domy - mate pocit, ze letite nad ulici a v KL vlastne neni autentictejsi klimatizovany sightseeing. A kdyz proti vam prosvisti jiny vlak, rikate si prece - jsem v budoucnosti.Jinak je mesto ale protkane dumyslne vymyslenou siti metra, vlaku a nizkopodlaznich klimatizovanych autobusu (klima se v zacpach hodi), ktere se casto krizi zpusobem "most

a nad nim most a nad nim most a nad nim... most". Vubec: KL je pro Cecha takove vice 3D mesto. A proto se ho vyplati videt 3D - z veze. A proc ne z nekdejsiho nejvyssiho mrakodrapu sveta - Petronas twins towers? Protoze az na vrsek to stoji moc penez (je tam executive club). A tak jsem si nasel alternativu, Menaru, kde jsem za podstatne nizsi cenu vyjel az do vysky poslednich pater Petronas. I tak na to padlo skoro 600 czk. A ma to vyhodu - dvojcata vidite zvenci jako bonus. Z mrakodrapu je krasne videt cela mestska dzungle i okolni pohori. Mestska dzungle doslova i metaforicky. Krom ulicni zelene totiz planovace napadlo nechat ve meste velke useky pralesa. A tak tam je i opravdova dzungle s naucnymi stezkami, vrestici zveri a nenasytnymi komary. Zelene plice... KL je mesto globalnich fastfoodovych retezcu. Jsou tu vsechny, na kazdem rohu. Normalni kavarny, jakozto klidna inspirativni mista k praci nebo odpocinku, se tu nechytly. Cim odosobnenejsi, tim lepsi. Nektera mista, zvlaste v Golden Triangle, jsou ale velmi cool - to musim uznat. Jen stale pusobi fastfoodove. Ale co by take mohlo byt evoluci indickeho bistra a cinskeho poulicniho stanku? Fast food a rozhodne ne usedla restaurace s obsluhou. Prave ale bistra, ktera neprosla evoluci jsem si zamiloval. Miluji indicke jidlo - i pres vsechny strevni revoluce a stavky!!! ...byt pro mne kulinarsky KL Penang netrumfl. Co jsem si z Indie tolik nezamiloval jsou jeskynni chramy na predmesti Batu Caves. Ale stoji za videni, mate-li cas. Dojedete tam pohodlne primestskym vlakem Komuter. Uvita vas obrovska zlata socha, za kterou nasleduje dlouhe schodiste plne holubu, opicek a turistu. Na jeho vrcholu

je pak brana a fascinujici chramova jeskyne. Jak paprsky svetla dopadaji skrze otvory ve strope, pusobi vse opravdu zbozne. Mezi tim jsou rozhazene barevne hinduisticke symboly. Trochu kycovite, ale sverazne. Oproti tomu je muzeum historie islamskeho umeni impozantnim lidskym dilem - nedaleko od stejne impozantni mesity a stareho nadrazi. Stala expozice je hezka, ale postrada ducha, plus by mohla byt popularneji naucnejsi. Daleko lepsi byla docasna vystava soucasne muslimske kaligrafie. Moderna per excellence. Moderna je i vystava soucasnych umelcu a stala sbirka mistni Narodni galerie umeni (National Art Gallery). Predstavuje zajimave depresivni pohled na svet skrze sveraznou abstrakci. Vecne vzato je KL dobry hub - lepsi nez Cunakov. Krome domysleneho systemu dopravy a absence bangkokskeho stresu ze zmatecnosti odtud leta AirAsia. Levne - Malajsie je jejim domovem. A tak za cenu vlakoveho listku do Vidne muzete letet cervenobilym letadlem do poloviny destinaci v JV Asii. Booking, platba i check-in pres smartphone. Mimo jine tu dostanete viza do Barmy behem jednoho dne a pekne v centru s klimatizaci, bez front (Ever Fine Travel) kousek od Massid Jamek. Bydlet lze nejlepe v BackHome - i pres vyssi masovost je to porad skvele vymysleny hostel. Nebrat Reggae Mansion - je to party misto, ale obsluha je divna, kaskada bezpecnostnich opatreni otravna a prostor vybaveny, cisty ale neprijemny. Hilton je u nadrazi - dobry pro cesty pryc - a Marriot v Golden Trianglu - dobry na fancy zivot. Je i par veci, ktere bych vytkl, resp. doporucuji se na ne pripravit.LCCT (lowcostovy terminal mezinarodniho letiste) je lehce mrzuta zkusenost. Neni nijak spinavy, ale dava vam lowcostovy pocit "sezrat". Doprava pres sedmero kopcu trva hodinu a pul nebo musite jet drazsim vlakem na high

cost terminal, a pak jeste shuttle busem, vsude fronty, boarding hodinu pred odletem, check-in 2 hodiny predem. Proto i pres velmi nizkou cenu do Singapuru neletejte - jedte autobusem. Je to paradoxne rychlejsi a pohodlnejsi...a levnejsi take. Klimatizacni rymicka. Pokud na ni trpite, tak v KL se ji nevyhnete, vsude se chladi na 15 stupnu. Nekdy si az rikam, jestli se ma takhle sproste plytvat energii, kdyz venku je stejne 30 nad nulou. A v neposledni rade, v KL je proste nuda. Pokud tu nejste za praci nebo fancy zivotem na vysoke noze, budete postradat stavu a dva dny tedy na navstevu zcela stacily.

Z mestske dzungle do dzungle Malajsie 2014-01-31 Mel jsem z toho trochu strach, ale presto jsem se vydal na objevovani Taman Negara, narodniho parku a udajne jedne z nejstarsich dzungli na svete. Taman Negara je a neni zabavny park. Cesty jsou sice znacene, temer vsechno vybaveni tady pujcite a nekde jsou i chodnicky. Park vede evidenci ukrytu, udrzuje cesty a vyznacil mista ke koupani ci jeskyne k nocovani. Porad je to ale dzungle a destny prales. Vsechno tu zije po svem, rychle se meni a ma tendenci zamazavat stopy lidske cinnosti. O jedovatych hadech nemluve. Ve vedru pres popadane stromy se take tezko klopyta - neustale podlezate, prelezate a obchazite. K tomu se od listopadu do unora pridavaji silne deste, pijavice a kluzky povrch. Nescetne potucky v krajine vytvareji spady, ktere je nutne neustale zdolavat. Takze uplna legrace to taky neni. Park skryva take nejvyssi horu pevninske Malajsie, je ale 55 km vzdalena, jde se 4 dny tam a dalsi 4 zpet a nesmi se jit bez pruvodce a registrace. Je potreba planovat, dat dohromady vetsi skupinu a i tak je to na jednoho pekelne drahe. Proto doporucuji sebrat odvahu a vyrazit po vlastni ose - bez turistickeho balicku nebo pruvodce. Nemeli byste ale uplne sami. A nemusite. Kuala Tahan je mala vesnice s nekolika hostely, chatkami a restauracemi, kterou od vstupu do parku deli jen reka. Brzy se seznamite a narazite na lidi, kteri by take radi vyrazili.

Zcela sami muzete vyrazit po nejblizsich stezkach - budete stale nekoho potkavat. Stezek je tu dost na dva dny. V dzungli se totiz da za den urazit jen tak 15km, vzhledem k vyse zminenym omezenim. Blizsi stezky jsou take velmi dobre znacene - nemeli byste se ztratit. Na vicedenni turu potrebujete akorat dobre boty, idealne dlouhe nohavice. Spacak a karimatku lze pujcit ve vesnici, jidlo s sebou vam rano pripravi treba River View nebo jina restaurace, vodu a susenky koupite v obchodech od rana az do pozdniho vecera. Nocovat a pozorovat zvirata muzete v ruzne vzdalenych "ukrytech", coz jsou jakesi vysoke posedy na betonovych nohach, ve kterych jsou postele a dokonce nefunkcni zachod a sprcha. Park vede evidenci, kolik lidi kde spi, a cena je 5RM, tj. asi 30kc. Alternativou k prenocovani jsou i cetne jeskyne. Ja jsem se prvni vecer seznamil s mnoha zajimavymi lidmi, a pak posedel s Malajci hrajicimi u reky mistni pisne na kytaru. Kluci byli veseli, a tak se postupne pridalo plno dalsich cizincu. Rano jsem vyrazil po okoli sam na lanovou lavku a mistni horu a hned jsem narazil na cesky par, ktery cestuje nakladakem kolem sveta, a ktere jsem uz videl parkovat v George Town. Hned u vstupu do parku jsme potkali tolik haveti, ze jsem nabyl respekt. Dale jsem chvili sel s dvema Holandany a nakonec mne na koupacim miste dohnala skupina Ukrajincu, se kterymi jsem nasledne stravil prijemny vecer. Nasledujici dva dny jsem pokracoval ve spolecnosti kanadske cestovatelky na vzdalenejsi ukryt. Z ukrytu jsem videl veverku, krysy, tapira a jakousi obrovskou cibetku - tedy nic, co by v Praze nebylo... v zoo nebo ve Stromovce. Nocni pozorovani ale stalo i jinak zato. Jednak v klidu umoznilo sledovat zmeny v dzungli - barvy svetla, teplotu, zvuky.

Pozdeji se dzungle zklidni a zustane jen hvezdna obloha pretnuta misty vetvemi gigantickych 300 let starych stromu vysoko nad vami. Do toho koncert cvrcku a solo nekolik malo ptaku. To same rano - ackoli uz tyden neprselo (a to je destiva sezona), dzungle meni teplotu a poti se. Vstavate s vyhledem do oparu a vse je mokre. Zvuky se postupne meni, skrze opar prostupuje prvni slunicko - cas vyrazit. Unaveny a z tvrde postele nevyspaly jsrm brzy padl a dalsi den rano po snidani vyrazil po rece smerem na Jerantut a pak na Penang. A jak se to ma s pijavicemi? I pres nevidane sucho jich bylo vic nez dost. Mistni pijavice jsou neuveritelne pohyblive pidalky, ktere stoji vztycene na listech a jinde pobliz popadanych stromu. Kdyz jdete kolem, zacnou se horecne pohybovat. Jakmile se vas chyti, rychle prelezou na misto, kde je mozne sat a tam se zakousnou. Tenke kalhoty neprokousnou, ponozky s oky ano. Vpusti do vas substanci, ktera redi krev a rana se tak nezavira. Nasaji se behem ca. 15 minut do nekolikanasobne velikosti a blazene odpadnou. Alternativne je muzete podrazdit zapalovacem - pak odpadnou hned. Nemaji ani rady tabak, sul a popel. Narozdil od komaru ale jejich telo neni dobrym domovem pro nemoci, tudiz jsou celkem neskodne. Malokdy je take postrehnete - jejich kousnuti neni citit a prozradi je az krvi znecistene obleceni - rana se diky jejich substanci zaceluje jen neochotne. Vadi tedy snad jen kvuli spinavemu obleceni. Prevenci je pouze dat si ponozky (nejake, ktere maji mala oka nebo mi dvoje) pres kalhoty nebo mit kalhoty, ktere lze pevne obepnout kolem pohorek. Zajimave jsou take "vecery cikad" v Kuala Tahan. Tihle obrovsti (az 6cm) neskodni brouci, kteri umi vydavat pekelny hluk, se sletavaji za svetlem, narazi a padaji na vas, do jidla. Jsou hrozni, jsou vsude, ale nic nedelaji.

Mistni si s nimi hraji, strkaji je do ust, pouzivaji je jako hudebni nastroj. Pokud je nesnesete, zblaznite se tu. A byl jsem pak sokovan, kdyz jsem videl, jak obrovska kudlanka chytila jeste veci cikadu a zacala ji za ziva ukusovat jako meloun. Brrr... Nesvarem v parku je hrave znaceni na stezkach dale od Kuala Tahan. Nejenze kilometraze jsou matouci a nesedi, ale take smerovniky jsou casto poskozene nebo schema odbocek nedokonale. To se ale da odvodit. Mapa existuje, ale nedostatecna - k dispozici je bouze cernobila fotokopie, kde zanika teren a male potoky. Navic v mape plno veci zasadne neodpovida realite. Ubytovani je solidni zaklad, ale chci videt, co bychom delali bez moskytier, kdyby tu byli komari. Restaurace nejsou ani drahe, ani spatne, ale ani dobre a levne. Neni tu k dostani alkohol (pouze krvave draho v resortu za rekou), coz je dobre, protoze misto odpuzuje hippies a drinking buddies "hey man, cool man, let's have some shots guys" nebo "see ya round partying, man, huh?". Zustanou pouze opravdu zajimavi lide a dobre si pokecate. Celkove stoji Taman Negara za videni. Je to tezce vydrene dobrodruzstvi za hranici osobniho komfortu. Muzete sem i bez dobrodruzstvi - jako do zabavniho parku, pak ale mozna budete zklamani pomerem vykon / cena. Plus pocitejte s tim, ze neuvidite zadne krasy z obrazku: Dzungle je tak neprostupna, ze od rana do noci vidite jen nejblizsi stromy a zridka oblohu nad sebou. Nic pro depresivni povahy...

A co delal LB na cinsky Novy rok? Malajsie 2014-02-12 Pomahal jako dhammovy sluzebnik na meditacich. Prijemny cas straveny meditaci, vedomym premyslenim a kusem vykonane prace pro jine, kteri zacinaji. Pekne v orlim hnizdecku daleko nad vybookovanymi hotely a humbukem dole, navic s fascinujicim pohledem na nocni osvetlene chramy, ohnostroje, reje svetylek. Vzdaleny zvuk slavnosti. A vege pochoutky :) Trosku jako mnich: Durianova sezona zacina v breznu, takze plantaznici na kopci nad meditacnim centrem kvuli suchu odklonili vodni zdroj, aby Penang i letos mohl byt ostrovem durianu. V dusledku toho jsme se museli polevat vodou z kybliku z mistniho praminku :) Novy cinsky rok bude rokem kone. A neni tedy nic lepsiho, nez si poslechnout the Year of the Horse od Neila Younga. Pokracuji trekovat a cpat se jahodovou marmeladou na Cameron Highlands, a pak pres barmskou ambasadu v KL do Melakky.

Jak jsem zkusil meditovat Malajsie 2014-02-12 Rozhodl jsem se zkusit desetidenni kurz "klasicke meditace", abych necim obohatil svuj jinak turisticky pobyt v Asii. Zaroven se jedna o jednu z prapuvodnich buddhistickych technik, tedy ryzi asijske duchovno primo od zdroje. Nikomu, kdo mne zna, asi neni cizi fakt, ze jsem skeptikem, co se nadprirozenych jevu a bozstvi tyce. Nejsem ani privrzencem "popularni" vychodni kultury - pro mne je moudrost a poznani obsazeno v evropske kulture stejne tak, jen je potreba to v ni hledat. Proto to u meditaci chtelo kratkou resersi internetu, a pak zavrit oci a jit do nich po hlave. Kurz byl ale zajimavejsi, nez jsem cekal. Jednalo se o techniku Vipassana, zamerenou na objektivni pozorovani vlastniho tela, ktere je nejvhodnejsim a nejpravdivejsim objektem pozorovani a poznani. Kurz obsahoval ruzne vyzvy. Predevsim zpusob kolik do toho date, tolik se vam mozna vrati. V tomhle ohledu vubec nechapejte "meditaci" jako pozitek. Byla spise treningem koncentrace, bojem s bolesti a odrikanim. Netusil jsem, jak bude zezacatku tezke soustredit se. Jak moc mne ovlada mysl, jak teka a preskakuje. O to vic mysl promlouva, kdyz je treba po 9 dnu udrzovat vznesene ticho - nesmite nijak komunikovat s ostatnimi ucastniky, pouze provozni zalezitosti resite stranou s oganizatorem. Priklad: Rikam sve mysli razne "Pojd se soustredit na dech," a slibuji si nadsene, jak to ted pujde. A mysl odpovida: "Vydech, nadech, soustredim se na dech. Ja se tak soustredim, mnau, mnau, soustredim..." a po dechu

ani pamatky. A tak to zkousim dal a dal. A mysl si se mnou dal povida, zpiva oblibene pisnicky nebo zesiluje vjemy, ktere maji odvest pozornost. Vyzva byla tzv. sezeni silneho odhodlani, kdy bylo trikrat denne po dobu jedne hodiny zakazano se pohnout. Sedeli jsme pritom na zemi vzprimene. To se po chvili neobejde bez bolesti, kterou nejenze bylo treba vydrzet, ale k tomu ji jen nestranne pozorovat, pripadne se pres ni soustredit na jine projevy tela. Pokud se mate na neco soustredit, bolest se jeste stupnuje. Nakonec vsak zjistite, ze pokud si sednete spravne, je to jen psychologicka bolest - nezmizi sice nikdy, ale pokud se ji naucite ignorovat, nic se vam vlastne nedeje. Velmi zjednodusene: To vas v zivote uci mysl koncentrovat na to, co je dulezite a nikoli se stresovat kvuli kazde neprijemne situaci. Ale popravde, slozit me dlouhatanske nohy pod sebe mi moje konstituce nedovolovala. Svaly ale zase posez hodinu neudrzim. Zaroven moje slaba zada velmi tezko drzi rovne. A sedim-li jakkoli nakrivo, dostavi se ihned silna bolest. A tak kdyz jsem se noham pokusil pomoci nasilneji s myslenkou "je to jen bolest v moji hlave, telo mi prece nedovoli udelat neco, cim bych si ublizil", bolela mne kolena jeste 2 tydny, Fastum gel dostal zabrat a ucitel mi rekl, ze to je o toleranci bolesti, nikoli o muceni nebo niceni se, a ja si musel vybrat jine pozice. Rezim byl asketicky: Lehke vegetarianske jidlo. Ale zadna zvlastni hmota bez chuti - oba kuchari umeli chute naopak neuveritelne rozehrat. Asi i diky tomu, ze vegetarianska jidla jsou v Malajsii velmi bezna a ze to hlavni dela smes koreni, ve ktere uz pak chutne pripravite i onosene ponozky. Navic kdyz jsem na kurzu zustal jako jediny muz a v kuchyni se dozvedeli, ze mi chutna, zacal jsem dostavat extra velke porce o nekolika chodech :) Den zacinal vzdy budickem ve 4 rano. Meditace. V 6:30 snidane. 8-11 meditace. 11:00 obed. Od 12:00 nepovinne konzultace s ucitelem. 13:00-

17:00 meditace. Pak cajova pauza. 18:00 meditace, 19:00 diskurs, 20:30 meditace a v 21:30 vecerka. Tedy pomerne dost casu na meditace, ale vlastne i dost odpocinku. V praci jsem malokdy naspal vic nez 6 a pul hodiny, ale k tomu jsem byl v zaprahu, pod tlakem, nemel zadnou hodinku na odpocinek behem dne, stravoval jsem se tezce a casto musel vzprimene sedet na klientskych workshopech o hodne dele nez hodinu... Pro mne tedy meditacni rezim znamenal prazdniny :) Obe pohlavi byla striktne oddelena (flirt rusi koncentraci, byt mezi tolika zenami neslo nezachytit sem tam konkretni zvedave pohledy), zakazano bylo cteni, psani, hudba a jakakoli elektronicka komunikace, stejne tak jako sport, joga, modlitby a jine cinnosti, ktere mohou odvest pozornost. Kurz se konal v docasnem meditacnim centru, vzdalenem v dzungli nad George Townem s prekrasnym vyhledem do udoli na nejvetsi malajsky buddhisticky klaster s tricetimetrovou sochou. Misto nam pripravilo nekolik peknych momentu: Prave treba mnohozvuk dzungle v ruzne denni doby, svetla spiciho mesta, svezi vzduch ve 4 rano a zadumane se potici destne pralesy kolem osme rano. Pekne se odtud z ptaci perspektivy demonstrovala malajska nabozenska tolerance: Ve 4 rano gong meditacniho centra, o hodinu pozdeji gong buddhistickeho klasteru, jeste pozdeji muslimske svolavani k modlitbe a nakonec zvon krestanskeho kostelu. Telo i mozek pri totalni zmene zivotniho stylu prepne do zcela jineho rezimu. Vnimate svet jinak - ostreji, pozorneji, pomaleji. A nas guru? Nazval jsem ho "starnouci Elvis a buddha z krabicky". Kurz totiz vedl asistujici ucitel, ktery vypadal trochu jako starnouci zesedively Elvis a guru, S.N. Goenku, nam vzdy poustel z iPhonu pripojeneho k reproduktorum a schovaneho v krabici potazene platnem. Vecerni diskurs

byl z dvd. Ucitel tedy prakticky nic nerekl - byl pritomen, ale vetsinu rekl jeho buddha zavreny v krabicce :) To je ale nakonec dobre, protoze Goenka umi podat veci dobre - kdyby vsechny kurzy po celem svete fungovaly podle ucitelu, brzy by se ucily na ryznych mistech ruzne metody ruzne kvalitne. Takhle je osviceni zaruceno, kdekoli se prihlasite. Asi se ale hlavne ptate, jak to na mne celkove zapusobilo. Smisene. Citil jsem sice kyzene projevy, ale nedokazu posoudit, zda jsem diky nim nabyl zkusenost, ktera by mne posunula dal - brzy hodnotit. Daleko lepe ale dokazi mysl usmernit. Umim se uklidnit pozorovanim sebe sama. A jako vedlejsi ucinek jednorazove vyplulo na povrch plno velkych temat a jejich korenu, ktere byly schovane pod povrchem. Bohuzel tedy ale nejsem ani moudry, ani osviceny. Nelevituji. Nerozbijim cihly pohledem. Asi se taky ptate, zda tomu celemu opravdu verim. Spise "duveruji", ale take kriticky proveruji. Vipassana byla podavana jako zcela objektivni a vedecky zpusob, jak ze sebe dostat to, co nas zatezuje, averze a slepe touhy a zit svobodny, naplneny zivot plny vnitrniho klidu a radosti. S tim nepolemizuji. Potkal jsem na ceste takove, kteri tvrdi a vypadaji, ze jim to opravdu pomohlo. Spise kriticky nahlizim to, jak je metoda "prodavana". Goenka ve svych vecernich diskurzech pouziva temer neprustrelnou pravnickou mluvu (byvaly obchodnik), takze mohu maximalne hovorit, jak pro mne veci vyznivaji - s logikou slov polemizovat nechci. Udajne se nejedna o zadne nabozenstvi ani sektu. Mne to ale vyznelo v mnoha ohledech podobne jako nabozenstvi: Verit v neco neprokazaneho, co nam mozna prinese neco nemeritelneho.Metoda vyznela trochu jako dogma.

Napr. jsou ti, co medituji Vipassanu, a budou osviceni a ti ostatni ne. Goenka sice nikdy neopomenul dodat, ze svym vykladem nezpochybnuje jine metody nebo viru, ale pak zacal vycet argumentu, co se stane, kdyz nebudeme praktikovat Vipassanu nebo ji budeme aplikovat spatne a rozvinul se kolem toho takovy aparatus, ze jsem mel pocit hrozby peklem. Peklo nebylo explicitne zmineno - jedna se o strach, ktery by mne teoreticky mel motivovat, ale pusobil opacne. Meditace je take podavana jako metoda prozita a univerzalni, nikoli intelektualni konstrukt jakymi jsou nabozenstvi (dle Goenky vcetne Buddhismu), a proto je s nabozenstvimi kompatibilni. Muzete ze sebe udelat osvobozeneho osviceneho cloveka. K tomu ale nejdriv musite zit spravny zivot (normativni vycet pravidel, tj. intelektualni konstrukt), navic osviceni nemusi prijit v tomto zivote - vy byste ale presto meli pravidla dodrzovat, jinak nic nebude. Ta pravidla by nakonec zlepsila svet, vadi mi ale, ze jsou to zrovna TA pravidla a ne jina. Dale pojmy v davnem jazyce Pali, ktere byly zprvu dobre pochopitelne, dostaly behem kurzu ponekud fakty nepodlozene vlastnosti. Ve vysledku to na mne pusobilo jako pokus zakryt dalsi dogma. Zde bych mozna pochopil vice, kdybych tema dale studovat. Mam ale dojem, ze Goenka vedl sve diskurzy ucelove hodne emotivne, protoze neduverivy a vecny stredoevropan je v podstate minorita a zbytku sveta se to tak naopak lepe "proda". Nastesti vsechna teorie smerovala k spravnemu pochopeni metody a nema na vlastni meditace dopad, a proto jsem se rozhodl dat tomu sanci. Zvedav jsem ale predevsim na bezny zivot, kdy znacne nabyde na relevanci. Je to rekneme vira v sebe na zkousku bez nabozenstvi.

Mate-li zajem se dozvedet vice - kliknete na link. Meditovat se da i v podstatne luxusnejsich centrech - napr. Dhamma Malaya.

Za cajem, jahodami a kolonialni nostalgii na Cameron Highlands Malajsie 2014-02-13 Cameron Highlands, Brity objevena a osidlena vysocina s velmi stalym priznivym klimatem, znama cajovymi plantazemi a pestovanim zeleniny a jahod. Oblibene misto pro rekreaci. Pro mne misto, kam jsem se tesil, a ktere me ocekavani naplnilo jen napul. Ale pekne poporade. Cajove plantaze. Jestli existuje raj na zemi, bude vypadat jako plantaze Boh v Brinchangu a Ringletu. Kracite piniovou aleji, vedle vas se propada a zase zveda nekonecne zive zelene udoli plne radku, z druhe strany nad vami kopec pokryty dalsimi radky, kolem hory pokryte dzungli, fouka chladivy vetrik, mracky pluji po modre obloze a kolem klid. Bohuzel jsem nenavstivil zadnou tovarnu (jedna "uz" mela zavreno a druha dalsi den mela necekany technicky problem. Presto je fajn popijet cajiky na terase mezi plantazemi. Misto fotek z tovarny tedy pridavam lehce stylizovane video. Jahody. Jako doma. Dostanete tu z nich ale za pakatel vse mozne - cerstve, vonave, opravdove. Mnoho farem vam umozni natrhat si do kosiku, jinde maji i obcerstvovnu, kde serviruji jahodove pokrmy, napoje a prodavaji produkty. Videt velke skleniky s hydroponickymi jahodami tedy bylo zajimave, ale dat si k obedu jahodovy cheesecake, jogurt s medem a jahodami a shake z opravdu cerstvych jahod bylo jeste lepsi. K snidani jsem si pak koupil jahodovou marmeladu a k jidlu v indicke restauraci si davam jahodove lassi. Snidane ve Smoke house. Zachovaly britsky hotel stoji u golfoveho hriste a jmenuje se "kourovy", protoze kazdy pokoj kdysi mel svuj komin. Muj

nejdrazsi toast s jahodovou zavareninou v zivote byl pripaleny. K tomu mistni caj, samozrejme, pekne v krupavem brzkem ranu. Ale stalo to zato. Architektura. Krom Smoke House, hlavni ulice v Tanah Rata a vil rozesetych po kopcich a kolem golfoveho hriste se charakter zcela zmenil. Vyrostly mamuti hotely s jakymisi naznaky hrazdeni (mistni charakteristicky prvek, ktery ale Britove pouzivali jen zridka). Misty je tu snaha o upravnost, ale pokulhava v boji s velkym byznysem, ktery estetiku zabiji. Misto horskeho strediska dalsi Da Lat a Sapa s durazem na masovost. Jen se tu za kolonialni dedictvi nestydi - to pridava urcity nadech nostalgie. Lesy a klima. Diky vysce a mirnemu klimatu je tu dzungle podobnejsi evropskym lesum - mene divoka, s vetsim zastoupenim jehlicnanu. Nasinec ma trochu pocit navratu domu v babim lete. Mossy Forrest (mechovy les) je pak specificke misto na hrebeni nad Brinchangem, kde se neustale drzi mlha a vysoka vlhkost. Vznikl zde tak pohadkovy les plny bizarne pokroucenych korenu ve vzduchu a vse je porostle zelenouckym mechem. Treking. Je tu znacenych nekolik kilometru cest. Kilometricky by je slo projit za den a pul. Jenze vedou frontalne proti kopcum a po spletencich obrovskych korenu. Takze jdete jak na detske prolejzacce nebo po obrich schodech - co kilometr, to hodina. Je to pomale, unavne a musite stale davat pozor, kam slapete. I tak je to ale labuti pisen: Vetsina cest je nepouzitelna - bud kvuli zastavbe (pri terennich upravach cesta zmizela), kvuli loupezivym prepadenim, neni tam co videt nebo proste prestanou byt pruchozi. Mozna pravda, mozna ne. Nejaky duvod se najde, protoze jinak si pruvodce v balicku nekoupite.

Mapa neni nic moc, znaceni napul - ale na zaklade detailnich rucne kreslenych map z Father's guesthouse (scany na vyzadani poskytnu) se chodit da. Navic na Gunung Brinchang a G. Irau vylezete i bez nich podle znaceni. Prave cestu na nejvyssi horu Gunung Irau, kamzto se slo mechovym lesem z pohadky, muzu doporucit. Hodne narocna a zajimava. Rafflesia. Nejvetsi kvetina na svete je schovana v bambusovem lese hodinu autem vzdalenem od Tanah Rata a stoji za videni a to i prestoze se na ni musi s pruvodcem. Meri az metr v prumeru a vyrusta na lianach (jeji semena se siri obehem liany), ktere diky sve delce v radu desitek metru roznaseji kvetinu po lese. Casto jsou videt na zemi - liany se plazi pod povrchem. Stare Land Rovery. Highlands jsou udajne mistem, kde je jedna z nejvetsich koncentraci techto off roadu ze stare skoly. Videt jsou bizarne nalozene i oblozene. Novejsi i v poslednim stadiu rozkladu - ale jezdi. A je to opravdu krasny zazitek sedet uvnitr. Minimalismus, auto oholene na kost, projede ale vsude (videl jsem jeden splhat 45 stupnu sklon) a na silnici se skripenim gum projizdi horske silnicky tak, ze sotva staci o mnoho vetsim pick-upum Toyota. Cesi. Nikde jinde krom Highlands a Taman Negara jsem je nepotkal. My proste milujeme prirodu a mesta nemusime. A... kanadsti o dve generace starsi cestovatele - stravil jsem s nimi mnoho milych chvil. Milym zpestrenim jsou stylove pekarny a kavarny takze si i pochutnate, pokud chcete v podvecer prijemne vytuhnout. A jeste doporuceni:

Pokud v Tanah Rata hledate restauraci, ktera nezavira, ma wifi a jeste za pakatel vari dobre, zkuste indickou Kumar restaurant. K bydleni a socializovani mohu doporucit Father's guesthouse - jedna z budov z dob Britu s velmi pratelskym personalem, sirokou nabidkou sluzeb a dobrou atmosferou. Misto, kam se vecer radi vracite. Nocni trh v Brinchangu je trochu "o nicem" - muzete ho klidne propasnout. Dobre si overte otviraci doby cajoven a plantazi, zaviraji uz kolem 16:30 az 17:30. Autobusove jizdenky kupujte primo na autobusaku - jsou tam levnejsi. Autobus "Regal" je mistni mhd - stavi na mavnuti. Z vodopadu stoji za to Robinson waterfalls, jen voda byla na koupani moc kalna. A celkove? Cameron Highlands se profiluji spise jako misto na rodinnou dovolenou. Tak pusobi atrakce a sportovni vyziti je az druhotne. S atmosferou horskeho strediska je to na stiru. Bezohledne staveni mamutich hotelu brzy zcela donici kolorit mista.

Ipoh Ipoooh!!! Malajsie 2014-02-16 Tohle vyvolavani jsem slysel na terminalu Amanjaya nekolikrat. A tak jsem se na doporuceni rozhodl jednoho dne vystoupit, Ipoh navstivit, i prestoze je to druha liga a pokracovat do KL rychlovlakem. Je to asi jako jezdit roky vlakem pres Pardubice, a pak konecne jednou vystoupit a prohlednout si je. Co tu maji? Bile kolonialni palace. Kolonialni barevne ulicky s podloubimi, kde se ukryvaji UZASNE kavarnicky (Malajci kavarny proste UMI!). Vyborne jidlo. Stare nadrazi zvane Taj Mahal. Jinak je Ipoh plne chatrajicich domu z kolonialni doby - podobne jako George Town. Jen to pusobi nejak tak min kompaktne. A myslel jsem, ze tu chybi street art. Ale nechybi - nasel jsem zapadlou ulicku, kde si kdosi vyhral. Zustaneme-li u vychodnich Cech, Ipoh ma blizko i k Hradci - je tu totiz velmi zajimava moderna - domy v sirsim centru z 20. stoleti. Bohuzel jsem je videl jen z autobusu po ceste na jeskynni chramy. Jeskynni chramy jsou cinsky kycovite stavby obestavene kolem jeskyni. Zajimava podivana. Hudba, vune, barvy, sosky, opice. Stavebne jinak pochazi z konce 19. stoleti. Ale jako celek stoji za videni. Dostat se na ne lze autobusem 66 za 20 minut ze stareho autobusoveho nadrazi (asi 500m na jih od vlakoveho). Ma navsteva mesta byla okorenena extremne horkym pocasim a tim, ze jsem tahl batoh. I kdyby tomu tak nebylo, nebyla nedele a tudiz tu nechcipl pes, je Ipoh opravdu druha liga a den zde zcela staci.

A jeste k samotnemu novemu autobusovemu terminalu: Je to prestupni bod uprostred nakupniho parku na dalnici. Vystrkov. Uplne novy, futuristicky, cisty, neasijsky usporadany. Pani v satkach na pokladnach ale s neuveritelnou frekvenci pres sebe vyvolavaji mesto, ktere prodavaji. Myslite si, ze to je zvuk nejakeho vetrani nebo vrtacky...a pritom lze i bookovat on-line. To ale chce slyset na vlastni usi. S predstavou, ze to delaji kazdy den, pul zivota... Vlak do KL byl pak prijemnym zazitkem. On-line booking a platba za listek. Ten ulozen v pdf jako eticket do mobilu. Zanovni klimatizovana souprava upaluje po zrekonstruovane uzkorozchodne (elektricke, dvoukolejne) trati vicemene konstantnim tempem 130 kmh pres nova cista nadrazi. Z Ipoh do KL za 2,5 hodiny. Cena ca. 210 czk.

Sladka Melaka Malajsie 2014-02-19 Melaka, sladky zivot. Primorske mesto, kudy prosli sultanove, Portugalci, Holandane a Britove, si z kazde kultury vzalo kousek a predava vse uhledne zabalene. K tomu se pridavaji stanky, hospudky a kavarnicky servirujici jidlo a napoje. Malicka Melaka ma tedy sveraznou architekturu, coz umocnuje jeste pekne moderne zrekonstruovane nabrezi ricky. At uz krestanske kosteliky, mesity nebo buddhisticke chramy, at uz holandske cervene domecky Stadthuys, stara portugalska brana, pevnost nebo prekrasna kolonialni architektura konce 19. stoleti vytvari dohromady kompaktni barvitou kulisu. A jidlo - at uz indicke korenene pokrmy, cinska kuchyne, ryby, morske plody, caj, kava nebo cerstve ovoce - vseho je tu prehrsel. Mozna to jen nema takovou uroven a sarm jako v George Town. A dale pak desitky kramku / minigalerii s cetkami az umenim a vsim mezi tim. A se starozitnostmi - ty jsou pro Melaku typicke. Co vasemu zraku a sluchu neunikne, jsou mistni ryksove: jejich trikolky jsou nejkycovitejsi, co jsem zatim videl - hello kitty, barevne osvetleni a velke reproduktory. Sotva to jede a malokdy se ubranite smichu. Tim pak ale trochu vycerpavame moznosti, co tady. Flakat se, pokukovat, ochutnavat, vyrazit mezi plantaze na kole, vyzkouset cajovy obrad, nakupovat. Navic kramky, stanky a hospody neustale zaviraji a otviraji, takze jen tezko naplanujete, co kde ochutnate a uvidite. Je vice venkovska, lokalni a sousedska nez George Town - to je ale nakonec to, co byste tu meli hledat.

Party se nekona, alkohol je drahy jako v zapadni Evrope, mnoho baru ve starem meste neni. Musite se vydat mimo. Jsou tu plaze. Jsou tu minimuzea. Mesto se snazilo vytvorit ucelenou nabidku. Vsechno je to druha liga, ale snaha tu byla. K tomu se pridava moderni Malajsie - zcela nove posh retromesto s hospodami a bary. Hotelove komplexy. Mrakodrap s malym monorailem. A tak jsem se prepnul na poklidne tempo stare Melaky. Proc ne? V Rooftop Guesthouse, kde manzelka majitele kazdy den upekla nejaky mistni moucnik, jsem potkal plno milych lidi, se kterymi cas ubihal jeste prijemneji. A doporuceni? Vyzkousejte Dim Sum k snidani, mistni Laksu, obecne fuzi malajske a cinske kuchyne "nyona" (zkuste Nancy's kitchen nebo hippsterskou laksu hned vedle). Zmrzlinu Cendol s vyhledem na reku. Jednu z 13 malajskych kav v Calanthe art cafe s dezertem, extremne dobre burgery v Baboon house. Satay Celup v Capitol Satay. Nedavejte si durian puff a chicken rice balls - oboji je precenovane. K snidani si kupte maslo na Melaka Sentral a v cinskych potravinach kokosovy dzem Kayah. Nebo plnene buchticky, ktere prodavaji v kramcich podel Jonker street. Cajovy obrad muzete vyzkouset v Zheng He Tea House. Nabizi take homestay v prijemne zarizenem historickem dome. Nejezdete na Portugese settlement. Maji tam sice rybi restaurace a dablovo kari, ale atmosfera mista je otresna. Pokud sem planujete jet, staci na Melaku 2 dny a 1 noc. Prijedte na vikend - je tu vic zivo a konaji se trhy. Vzdycky si ale odpocinete a nacerpate klid v krasnych barvitych kulisach. Obecne: Docela jsem premyslel, co jezdime do takovych mest hledat. Kazde ceske okresni mesto ma hodnotnejsi architekturu a pamatky. Kazda

provencalska vesnice ma osobitou romantickou atmosferu. Skoro vsude jinde je to vic Asie nez tady. Ta skutecna kazdodenni asijska kultura se nezije v Melace, George Town, Ipoh nebo na Cameron Highlands. Mozna je to ale prave urcita nostalgie nad vyvezenou a ukradenou evropskou kulturou. Co se s ni za ta leta stalo, jak prezila. Vyvolava to drazdive pocity. Vsechno evropske je tu vlastne hodne jine (cizi) a pritom je to tim hlavnim lakadlem, nebot dobre nudle vam uvari i ve vedlejsi malajske vesnici. Jezdime se hrde i zvidave divat na vlastni "ocas", ktery nam urizli a nechali si ho ve svem svete.

Turistou v Malajsii Malajsie 2014-02-22 Byt turistou v Malajsii je radost. Udeluje vstup na 90 dnu zadarmo a urcite je tu aspon na mesic co uzivat. Zeme se sestava z ostrovni casti (Borneo) a poloostrova. Osobne jsem videl pouze poloostrov, takze vsechny postrehy smeruji k nemu a jiste mam duvod se priste vratit videt zbytek. Malajsie neni ta Asie, kam jedete za divocinou. Divocina tu je - staci se vydat do nektereho z pralesu. Ale spise se vam stane, ze dostanete snesitelne kvalitni mapu a budou tam znacene stezky. Malajsie je totiz vyspela. Nemam pocit velkych rozdilu proti Cecham. Lide jsou navic proti nam prirozene pohostinni, na ulici vam sami nezistne nabidnou pomoc, doporuci svou oblibenou restauraci. Kdyz nevedi odpoved, reknou proste, ze nevi, nez aby vas poslali s usmevem do pekel. Ve mestech a kolem turismu umi kazdy docela dobre anglicky. Malokdy tedy pouzijete "rukamanohama". Lide vas tu obecne neberou jako roztomile bile zviratko, ze ktereho vsude kapou bankovky. Naopak - pozivate plny respekt. Pokud vite, kam a jak chcete, nenuti vam turisticke balicky, ale spise poradi, odkud jezdi nejlevnejsi autobus a daji par rad na cestu. Nektere hotely a cestovky pak prodavaji jizdenky na autobusy bez prirazky (v Asii nevidane). A casto recepcni stravi pulhodinu tim, ze vam naplanuje vylet po okoli. Malajsie si ale uchovava asijskou tvar - at uz v barvach lidskych tvari ruznych etnik, v kulinarske oblasti, architekture, podnebi a jinemu pristupu k odpadum a cistote.

Diky vsem etnikum vznikla hodne unikatni kuchyne. Do mistniho jidla jsem se zamiloval a budu jen tezko odvykat. Vedle toho tu vsude jsou mistnimi oblibene fast foody doslova na kazdem rohu. Pro srovnani si predstavte, ze by KFC a Starbucks byly treba v Telci. Myslim ale, ze jsem fast food za cely svuj pobyt nenavstivil - pominu-li WC v KFC. Da se tedy rict, ze Malajsie je zemi dvou tvari - vyspely dravec a mile usmudlana Asiatka v jednom. V Malajsii dominuje Islam, konzervativnejsi jsou ale jen vesnice na vychode, kde jsem v monzunovem obdobi nebyl. Na zapade a ve stredu poloostrova je Islam uvolneny, zeny satkem zahaluji pouze vlasy, jinak chodi bezne, byt decentne oblecene. Cinanky jsou pak celkove uvolnenejsi. A tak si tu ani zapadni zena nemusi pripadat spatne. Do Malajsie se nejezdi popijet alkohol. Muslimska zeme mu neholduje, a proto je velmi drahy, nekde i nedostupny. Malajsie je obecne zemi mnoha kultur a nabozenstvi, ktera vedle sebe poklidne pusobi. Mistni tvrdi, ze existuji pnuti, ale zaroven i cosi jako malajska identita. Zeme se rozklada z casti v tropickem podnebi, kde je stale horko, k tomu stridave sucho a dest, na severu poloostrova se pak stridaji monzunove obdobi a obdobi sucha. Pevninska Malajsie ma pekne silnice,dalnice a levne, solidni autobusy s on-line rezervacnim systemem. Zeleznice je zrekonstruovana a na urovni, zatim ale neexperimentuje s rychlovlaky jako Japonsko nebo Cina. Kazde druhe auto je tu Proton - znacka, kterou jsem tu videl poprve. Jakasi mistni Dacia, ale na urovni. Skoro se divim, ze v Evrope zustava

neobjevena. Nakladaky jsou prevazne Ud, Hino a Fuso - znacky zvucnych jmen, ktera by se prodavala sama. Plati se Ringgitem, ktery vynasobite sesti a dostanete koruny. Krom Singapuru tu bylo zatim nejdraz, stale vsak levneji nez v Evrope. Bankomaty na kazdem rohu, vyber, pokud vim, bez poplatku (poplatek ceske banky samozrejme zustava). Placeni kartou je mene obvykle nez v Cechach (mozna i nez ve Vietnamu), ale tam, kde k nemu doslo, si neuctovali procenta navic jako zatim jinde v Asii. O cenach se da trochu smlouvat, ale pouze na trhu, v turistickych obchodech apod. Prodejci jizdenek, hotely apod. to neumoznuji. Zajimavym vedlejsim produktem pohostinnosti je, ze kdyz v hotelu reknete, ze vam nesedi cena, zpravidla vas poslou k levnejsi konkurenci nebo i pomohou obtelefonovat obsazenost. Asie se projevuje take v nakladani s prirodou, pristupem k odpadum, odpadove vode a cistotou obecne. Nektere veci jsou z naseho pohledu nedotazene a v myslich mistnich proste nehraji roli a bude uz vzdycky tezke, aby jim v tom dobrovolnici z chudsi a mene rozvinute Evropy delali osvetu. Leda, ze by je NATO varovne bombardovalo, pokud neprijmou hygienicke normy EU :) Malajsie je zatim jedinym statem, kde se neda fungovat s ceskymi elektrickymi kabely (jen nekolik malo hotelu ma kombinovane zasuvky). Doted meli vsichni jiny system, ale temer VZDY kombinovane zasuvky, ktere umoznuji pripojit mistni i evropsky kabel. Proto jsem si trhal vlasy, ze jsem den pred prijezdem do Malajsie poslal svou univerzalni superredukci po navsteve zpet do Prahy, abych se s ni netahal. Redukci sice sezenete v 7/11 na kazdem rohu za pakatel - jen proste ne tak uzasne univerzalni a designed in Switzerland.

Zeme je pokryta mobilnim signalem tam, kde je osidleni. 3G je ve mestech. Muzete za pakatel koupit predplacenou SIM kartu, ktera ma 1,5 gb 3G pripojeni v cene (Digi) a pokud vypnete updaty a data zapinate jen, kdyz je treba, na pobyt vystaci. Promptne vam taky prenastavi jazyk operatora na anglictinu. A co jsem nenavstivil? Vychodni pobrezi, nektere velmi pekne ostrovy (plaze pry stoji zato) a celou ostrovni Malajsii (Borneo). Takze na mistni ctyrtisicovku polezu snad az priste. Memento nakonec: Malajsie je zaroven smutnym obrazkem toho, jak vypada dravy rust bez respektu k vlastnim korenum. Tropicke pralesy nahrazuji ve velkem plantaze (nejvetsi produkce palmoveho oleje a drive prirodniho kaucuku). Do jinak decentnich mest a ulic vrustaji bezohledne mrakodrapy. Utulne horske vesnicky a romanticke ostruvky jsou zastavovane mamutimi hotely - bez ohledu na charakter a prirozenou absorpcni schopnost dane oblasti (nechybi lidsky rozmer, ale respekt k mistu). Auta pribyvaji a zatim smi vsude. Rostoucimu obratu nejde naproti nakladani s odpady a pitnou vodou. I pres to jsem byl Malajsii celkove mile prekvapen - je to zeme s charakterem, kam uz se nejedu podivat jen za "roztomilym cunincem" jako do zoo nebo za davno zaslou fascinujici historii, ale take na osobite pojeti sveta. Proto bych ji doporucil jako "Asii pro zacatecniky" - radeji nez obecne preferovane Thajsko.

Yangon Myanmar 2014-02-28 Do Yangonu, tohoto mesta s vonnegutovskym nazvem, jsem dorazil jiz za tmy. Decentni letiste na urovni, decentni taxik, slusny asfalt skoro az do hotelu. Druhy den jsem ale utrpel kulturni sok - zvlastne pomalovani lide, co porad chrli cervene flusance a ziraji na vas. Vsude spina, neporadek a totalni chudoba (oproti Phnom Penhu horsi). Popisky vcetne cisel jen v mistnich klikyhacich. A nakonec jsem si Yangonpres vsechno zamiloval a stravil tu pekne dva dny. Mistni jsou opravdu extremne chudi, ale neuveritelne mili. Tezko vystihnout nekolika malo preciznimi slovy. Je to jakasi smes jednoduche uprimnosti, zivotniho optimismu a pohostinnosti. A to i prestoze se s nimi zivot nemazlil. Z kazde rozmluvy mate radost. Odpadky se opravdu odhazuji na ulici - prakticky neexistuje odpadove hospodarstvi. Zjistite, ze plivani "krve" je ve skutecnosti plivani jakesi zvykaci smesi (obdoba tabaku), ktera barvi zuby. Mistni muzi nosi Longhi - sukne. A vsichni pouzivaji nazloutly make up, ktery si v obrazcich nanaseji na tvare. Ale i pres tento sokujici zjev, ziji sporadanym mestskym zivotem. Mesto jsem za dva dny prosel krizem krazem a mohl bych chodit a nasavat dal.V barvitych ulicich, ktere maji kouzlo omselosti. Chozeni zadnimi ulicemi jsem se nenabazil - domy maji balkony, ktere jsou organicky neuklizenou prehlidkou barev zivota a vytvari jakysi magicky vzornik. Jeste o trochu kouzelnejsi jsou ulice s kolonialnimi domy, kde se pridava zasla

slava a nostalgie. Pokud pak kouknete dolu, zadni ulice lemuji kramky, stanky a cajovnicky - decentnejsi nez na bulvarech, aby uzkou ulici projela auta. Bulvary pak prekypuji zivotem a cvrkotem. Zajimavy fakt je, ze jeden z generalu zakazal v Yangonu motorky. Je tu tudiz poklidnejsi vzduch nez jinde v Asii. Pominete-li vyvolavani nahanecu mestskych autobusu a chropteni vypraskanych dieselu. Obchudky vypadaji casto jako dada kolaze - nejkrasnejsimi skrumazemi vseho mozneho jsou asi zelezarstvi. Ryksove lezi v kreslech svych vozitek jak z predminuleho stoleti a rozjimaji o zivote - pokud zrovna o zivot neslapou se zakaznikem. Centrum mesta pak zdobi rozpadajici se kolonialni palace - je videt, ze mesto bylo kdysi staveno s pompou. Dnes palace pusobi napul nevyuzite, bez oken - nekdy jakoby az vystupovaly z jakehosi oparu neurcitosti. Jejich dlouhe prazdne steny pak lemuji plastove zidle a stanky s obcerstvenim. Slon a komar. Ve vozovce deti hraji fotbal s proutenym micem. Vse, co je nove a vystavni, je komunismus. Unylost, komedialni monumentalnost, malokdy vsak zajimave. Prvni den jsem vyrazil okruznim vlakem - fascinujici zazitek. Vlak jede krokem. Z maleho okynka skoro dobytcich vagonu videte pouze blizke nastupiste a hory odpadku. Policista vam jako turistum vytvori provazkem oddelena mista. Teprve kdyz se vlak mezi ryzovymi policky vyprazdni, muzete mezi mistni. Vystoupili jsme na mistnim trhu, ktery se kona vedle koleji a primo na kolejich. Kdyz projizdi vlak, stanky se docasne stahnou.

Neco tak velkeho, smradlaveho a vonaveho jsem jeste nevidel. Mistni kostel Neposkvrneneho poceti (zkracene "Mary") ma magickou atmosferu. Zvenku cihlova katedrala je uvnitr oblozena kontrastnimi kachlicky. Otevrenymi okny dovnitr letaji ptaci a zvenku jsou slyset zvuky zahrady a zpev. Prijemne misto k posezeni. Dycha tu nostalgie - materialne dobre se tu meli nejspis naposledy pred druhou svetovou valkou. Jedno rano jsem na doporuceni polske cestovatelky vyrazil na nabrezi, kde mistni mezi patou a sedmou (za usvitu) cvici, behaji apod. Uzasny zazitek - par mistnich poradalo jakysi Restaurant day - bylo mile posedet, ochutnat, popovidat a vychutnat atmosferu. Obecne jsem si vychutnal posezeni v mistnich cajovnach. Vedle slepic, hromad odpadku, s mistnimi. Mistni knez se mne snazil obratit na krestanskou viru. Nechal jsem si na ulici opravit boty. Je jedno, jestli rozumi anglicky - vzdy se snazi pomoci. Pokud rozumi, radi se o vas leccos dozvi. Budte pripraveni i na otazku: "Co si o nas myslite?" Schwedagon Paya je monumentalni zlata pagoda na kopci nad mestem. Duchovni centrum Myanmaru. Sem jsem pro zmenu vyrazil na zapad slunce a stravil tu poklidne 2 hodiny - mistni berou duchovno vazne a je to tu citit. Buddhismus neni rigorozni, ani prisny - mozna proto tu panuje uvolnena atmosfera. Primo u pagody najdete cedule free wi-fi a ATM tedy vse, co potrebujete :) Prijemny byl i odpocinek v parku u jezera kousek od pagody. Ve vsi bide kolem se mistni parky udrzuji az prehnane. Nad melkym jezerem vedou lavky od ostruvku k ostruvku, kde jsou male zahrady.

Yangon neni drahy. Ubytovani sice stalo 10 dolaru s vybornou snidani (Motherland Inn 2, dorm) a nejednalo se zrovna o hitparadu stylu a cistoty, ale personal byl mily a napomocny. Jidlo na ulici pak stoji pod 20 korun, v restauraci od 40 do 60 korun. Taxik skrze mesto stoji jako listek na MHD ve Vidni. Trochu drazsi jsou pamatky s turistickou prirazkou, porad se ale jedna o prkotinu vzhledem k tomu, ze nektere z nich jsou svetove unikaty. Internetove pripojeni se nabizi, ale v daleko mensi mire nez jinde v Asii wifi neni caste a nebo moc nefunguje. A turismus? Jako turista mate sem tam zvlastni status - to vyvolava divne pocity. Ale jinak tu turistu oproti ocekavani mnoho neni. Yangon mne zaujal. Prestal jsem v nejlepsim po dvou dnech a vyrazil vlakem o seste anni do Baga.

Na jih pres Bago 2014-02-26 Po dvou dnech v Yangonu jsem vyrazil expresem o seste ranni smerem na Mandalay, abych po dvou hodinach vystoupil v meste zvanem Bago. Jako turista jsem mel moznost jet pouze Upper class vagonem. To znamena hromadu mista a zasklene okynko, z nehoz bylo videt. Vlak se vyplizil krokem z mesta, a pak uz to prastary diesel s rachotem rozpalil po rovne trati na mozna az 100 kmh. Souprava skakajici po krivych kolejich misty vydavala apokalypticke zvuky, ale stalo to za vyzkouseni, i pres potem smrdici vymenne potahy sedadel, spinu a nefunkcni zachody. Fascinujici byl vychod slunce a mlhy v lesich za Yangonem, a pak prujezd poli, ktera jakoby se zastavila v case pred 150 lety. Samotne Bago pusobi jako nevelke mesto - spise rozrostla vesnice. Jedna se ale o dulezite centrum duchovniho zivota. Uvnitr mesta i po krajine kolem je rozeseto mnoho pagod a chramu. Navstivil jsem tedy jednu z nejvetsich zlatych pagod, dale pak bilozlatou pagodu, na niz lze vylezt, a obrovskeho zlateho leziciho Buddhu. Mimoto pak chram s obrovskym hadem a dalsi mista. Pote jsem se zaprisahl, ze dalsi pagody uz cilene navstevovat nebudu a odpoledne vrakem autobusu s mistnimi vyrazil do Kinpunu, mestecka pod Kyaiktiyem - Zlatym kamenem. Zlaty kamen (Golden Rock) je balvan ne nepodobny vejci stojicimu na spicce, na ostrohu skaly vysoko nad okolni krajinou. Napadne vas, jaktoze pres vsechna zemetreseni a pritomnost jiste nelehke minipagodky, kterou na nem postavili, jeste nespadl. A mozna i proto se stal poutnim mistem.

Vesnicka Kinpun slouzi jako zakladna pro cestu ke kameni - je tu par hotelu, internet, restaurace a banka s bankomatem. Odtud take vetsina turistu jezdi na nekryte korbe nakladaku (45 minut na slunicku). Ja ale se dvema spolucestovatelkami vyrazil za usvitu pesky. Siroka cesta lemovana cajovnickami a jednoduchymi stanky s obcerstvenim vedla z vesnice dal nejdrive stinnym udolim, a pozdeji po ostrohu kopce. Cajovny jsou zde jakasi sedaci podia kryta bambusovymi rohozemi s nizkymi stolecky. Vse je pak vcetne stanku, prilehle cesty a chyse obsluhujicich zastreseno bud plastovym prehozem nebo palmovymi listy na bambusove konstrukci. Mate tak pocit, ze neustale prochazite necim obyvakem a nezbyva nez vesele zdravit a hrat si s detmi mistnich. Turiste ale prekvapive zadni. Na ostroh kopce jsme dorazili ve stejnou dobu jako slunce. V kombinaci s pomerne prudkym stoupanim jsme stanuli pod vrcholem slusne ulopoceni. Nejprve nas uvital jeden z mnoha dalsich vejcitych kamenu s cepici v podobe pagody (nebyl ale zlaty). Nasledovala zebraci stanice, kde stavi nakladaky a deti za hlasiteho povzbuzovani mnicha z tlampace vybiraji do stribrnych mist penize na cosi, co zahranicnim turistum neni vysvetleno. Pak jsme jeste pokracovali dale k cili oddelene od silnice. Po chvilce jsme se definitivne pripojili k silnici, kde tesne pred vylozenim lide v nakladaku absolvuji druhou zebraci stanici. Opet mnich a tlampac. Samotny Zlaty kamen neni jen skala - je to lunapark se vsim vsudy. Chramy, hotely, pagodky, obchody, restaurace. Opet tlampace. Na konci toho vseho se trci pozlacene vajicko s cepici. Mene zajimave a podstatne mensi nez jsem cekal.

Nemluvim ale o zklamani. Bylo obohacujici videt barmske poutni misto moci pozorovat mistni. Trochu jsme se zdrzeli, a ja pochopil, ze tesne nestihnu autobus na jih. Nechal jsem tedy damy jet nakladakem dolu a vyrazil sam pesky. A stalo to zato - jeden z nejlepsich pesich zazitku. Vychutnaval jsem vyhledy na okolni hory i do udoli, interakci s mistnimi a vysedaval a popijel caj tam, kde to bylo hezke, a kracel pomalu sam odpolednim slunickem. Do Kinpunu jsem dorazil az se zapadem slunce. Pokud tedy pojedete na Golden Rock, bezte pesky - vyjet na misto pouze nakladakem muze byt zklamanim, ale jako poutnici si tento 11km vystup vychutnate temer bez turistu. Prijemne unaveny jsem povecerel, popovidal s jinymi cestovateli a rannim autobusem vyrazil na jih objevovat tropicky Myanmar. A mistni? V Bagu a podel silnice na jih ziji jako jinde v regionu - praci, v bordelu, humbuku a konzumu. V Kinpunu ziji naproti tomu velmi jednoduse - domky mimo naves jsou bambusove nebo drevene konstrukce s rostlinnou a vyjimecne ocelovou nebo plastovou strechou. Kanalizace ani vodovody neexistuji, zachod suche, lednice a sporaky jsou sci-fi. Elektrina s vypadky ve vsi fungovala, na kopci poslouzil maly solarni panel nebo baterie. Mistni se zivi turismem, chovem zvirat a farmarenim. Cesta vcetne cajoven tedy vypadala trochu jako cesta, cajovna i chliv dohromady.

Mawlamyine a Hpa An: Tropicky Myanmar 2014-03-13 Puvodne jsem to primo neplanoval, ale nakonec mne zlakalo videt Myanmar jeste trochu jinak. A tak jsem pres dlouhy most dorazil autobusem na misto, kde reka Than Lwin usti do more. Tam lezi mesto Mawlamyine, brana do tropu. Nabrezi reky pusobi ospale. Omsele kolonialni domy shlizi na line plynouci venkovskou dopravu. Dalsi ulice se sestavajici z venkovskych domu a sem tam stareho kolonialniho sidla pusobi jako Chotebor v sobotu dopoledne. Trh je klasicky velmi rusny. Lakadlem je krom koloritu predevsim delta reky, ktera vytvorila mnohe ostruvky a zakouti. Ty lze shlednout s kopce nad mestem, kde stoji mistni chramy a pagody. Osvedcilo se tak ucinit pri zapadu slunce. Navstivit lze i mistni ostrovy - maly "Samponovy ostrov", ktery je v podstate klasterem, vyda ani ne na 2 hodiny, zatimco velky ostrov Skretu (s tradicnimi vesnicemi) vyda na cely den. Ackoli je mesto islamske, v okoli lze videt celou radu budhistickych pamatek - mj. nejvetsiho leziciho Buddhu na svete. Neporadne provedena betonova konstrukce skryva stejne povedena socharska dila. Megalomanstvi... I prestoze se nejednalo o pamatky prvni tridy, nebylo tezke potkat vetsi mnozstvi turistu. A nejspise prave z jedne turisticke kavarnicky, kde jsem si dal zjevne postarsi dortik s kremem, jsem si odnesl prijemny zazitek - svou prvni skutecnou brisni revoluci.

Nekteri z Mawlamyine cestuji jeste dale na jih, ktery zacina byt ve vetsi mire pristupny a kde se nachazeji stale jeste udajne pohadkove panenske ostrovy a plaze (vlada zde pry planuje postavit hotelove komplexy pro all inclusive dovolene). Pro mne byl po dni a pul cas vyrazit do sousedniho mesta Hpa An. Hotely organizuji cekaci listiny na lod, takze nebyl problem vyrazit po rece - byt tentokrat pouze s dalsimi turisty. Plavba byla velmi peknou ochutnavkou sverazne ricni krajiny. Pomalu se ztracely kopce a zacaly se objevovat samostatne stojici skalni kolosy. Ty jsou charakteristickym rysem jinak ploche krajiny kolem Hpa-An. Zaroven se jednalo o malou zkousku vydrze, nebot bylo velmi tezke presvedcit lodnika, aby behem petihodinove plavby zastavil na curani, jak stalo v itinerari. Samotne mestecko je podstatne mensi nez Mawlamyine, nicmene zivot tu vice tepe. Snad i alkohol je dostupnejsi. Hpa-An je ale jinak jeste o kus venkovstejsi. A protoze prave okoli stoji za objevovani, vypujcili jsme si skutry a vyrazili do krajiny. Prejedete-li reku, zacina jednoduchy svet uhlednych chysi ze slamy a palmovych listu. Konzum sem jeste poradne nedorazil, takze tu chybi i typicke haldy odpadku. Na vjezdu na most na vas miri kverem, ale kdyz vidi cizince na motorce, zacnou se smat a vesele mavaji. Kolem Hpa-An neni mnoho "ackovych" pamatek. Za videni ale stoji jeskyne, ktere uz v pradavne dobe dozdobili sochami Buddhy.

Krom toho je jako jinde v Myanmaru vsude plno pagodek, ale po nejake dobe je zacnete vnimat spise jako mrhani materialem. Prijemne bylo take mistni podvecerni koupaliste s mistnimi. Uz jsme bohuzel neatihli hromadny vylet netopyru z jeskyne za potravou. Da se ale vygooglovat. Po prijemne stravenem dni a pul jsem vyrazil na sever. Cekalo mne jezero Inle. Celkove tedy pri ceste na jih opatrne. Je to opravdu spise cestovani za razovitym mistnim koloritem. Skutecne zajimave pamatky tu nejsou a standardy jsou spartanske. Zato ale turismus zatim nezanechal na lidech sramy a ceny jsou opravdu nizke.

Z Kalaw pesky na jezero Inle 2014-03-14 Jezero Inle melo byt prvni destinaci s puncem masoveho turismu, a tak jsem mirnil sva ocekavani. Zaroven jsem k nemu hodlal dojit tridennim trekem, coz pri zaludecnich a strevnich obtizich znamena urcite riziko nekomfortu. Byl jsem ale prijemne prekvapen. Do Kalaw, vychoziho bodu pesi tury, jsem dorazil ve 3 rano autobusem, jemuz jsem udelil prezdivku "mrazak". Hned na stanici mne odchytil nahanec z hotelu, ale jelikoz do stejneho hotelu mirili i jini turiste, osmelil jsem se, dospal jsem par hodin za 7 USD s teplou sprchou a se snidani a zapsal se na turu s pruvodcem. Stala sice 43 USD, ale za 3 dny se 2 noclehy, pruvodcem, prepravou zavazadel, prejezdem jezera a s vybornym jidlem, o kterem jeste bude rec, to byla velmi pekna cena. Nas pruvodce, byvaly ucitel matematiky, byl jednim slovem sympatak. Postarsiho pana z psani na tabuli zacala bolet zada, a tak ted dava logicke hadanky turistum. Chozenim na treky zhubl a prestala ho bolet zada. Take skupina se ukazala byt mila - 5 dam z Belgie a Francie a jeden Nemec. Stravili jsme spolecne i nasledujici dny na jezere. Vysli jsme z Kalaw, az kam hrebeny dovolily. To byla ca. vyska Snezky s tim, ze mistni krajina spise pripomina makedonske suche subtropicke hory (lidska cinnost destny prales davno zlikvidovala) a nam se tedy naskytl pohled na ruralni idylku vcetne udajne masove produkce opia.

Vesnicky jsou tu opravdu idylicky tradicni, byt elektrina uz do nekterych mist zavitala. Ackoli pesich tur miri k jezeru denne nekolika cestami mnoho, turismus je zde velmi decentni - stanky spise vypadaji jako mistni hospody, jidlo se podava v klasterech (vari ale organizatori). Homestaye k ubytovani jsou zpravidla vetsi domy, ale nevybocuji nijak z rady. Vari rovnez organizatori. A vari skvele. Zadna hospoda mi zatim nepodala v Myanmaru nic lepsiho. Druhy den jsme sli mezi policky po nahorni planine a treti den jsme klesali k jezeru Inle a na lodi jej prejeli do mistni turisticke metropole Nyaungshwe. Mestecko nabizi zakladni sluzby (lekarny, obchody, banku, cestovni kancelare). Mimoto je tu mnoho hospod (vcetne par evropskeho pojeti) a hotely. Cenove vyse nez na jihu, ale pokud trochu hledate, dostanete se takrka na stejne rozumne ceny. Z Nyaungshwe lze take obednat lod. Bylo nas 7, a tak cena byla smesna 20 dolaru (20 tisic kyatu) za celodenni jezdeni s dvouclennou posadkou. Musite si ale hlidat, aby vas lod vezla na zajimava mista - jinak budete zastavovat pouze ve workshopech, coz jsou (casto celkem zajimave) prodejny suvenyru s ukazkou jejich vyroby. I mezi pamatkami musite vybirat - misto do klastera se skakajicimi kockami nas vzali do "obycejneho" klastera a na pole s tisicem pagod. A z pagod uz je mi na zvraceni. Co bylo vskutku turisticke, je fakt, ze na veskrze zemedelsky vyuzitem jezere, kde se stale zije velmi tradicne, se prohani desitky rychlych lodi s nakynutymi bilymi knedliky, zatimco subtilni rybari na jeste subtilnejsich lidkach sotva drzi balanc. Safari?

I tak ma jezero kouzlo: At uz scenerii hor, plovouci zeleninove zahrady, sluncem sezehle rybare, racky, jezerni mesta a vesnice, ricky a kanaly. Jako misto (prirodni jev) neni jezero o nic uchvatnejsi nez treba Ohrid. Prave ale kolorit "primitivniho" zivota z nej dela unikat. A tak si znovu rikam safari? Druhy den na jezere jsme vyrazili na kole. Nejdrive do horkych lazni, ktere jsme vzhledem k horku a zdvojnasobene cene preskocili. Pak jsme i s koly preplavili jezero a pokracovali po druhem brehu zpet domu se zastavkou v Red Mountain Estate, mistni vinici, ktera sem byla vcetne know-how importovana ze zahranici. Absolvovali jsme prijemnou degustaci a zapad slunicka mezi vinohrady, za coz se mi muj zaludek odvdecil novou revoluci. Treti den jsme vyrazili mistni horskou zeleznici zpet do Kalaw. Zazitek sam o sobe. Dieselova lokomotiva se tremi podvozky (netusim, jak to funguje) tahne kombinovany nakladni a osobni vlak po kolejich, ktere misty vypadaji, ze tu zastavili provoz pred 20 lety. To se projevuje neustalym tahlym houpanim a poskakovanim. Trat nejdrive strme stoupa, pokracuji po nahorni rovine mezi policky, miji letiste v Heho, a pak opet stoupa az do Kalaw. Protoze bylo mozne jet ordinary class, byla to i perfektni sonda do zivota mistnich, okorenena o uzasne vyhledy do krajiny. V Kalaw jsme pak stravili odpoledne v nepalske restauraci Everest vyrizovanim on-line "restu" a vecer se rozjeli do ruznych smeru dale. Celkove bych Kalaw a Inle doporucil - jedna se o unikatni zazitek. Pokud mate strach z cirkusu pro turisty, neni to zdaleka tak hrozne jako Bagan lide si stale uchovavaji svou tvar a chovaji se ferove - samozrejme narazite na vyjimky. Ceny na Inle jsou vyssi (o trochu) a kdo hleda, sezene levne jidlo (1 USD) a bydlo (ca. 10 USD za osobu). Take standard je tu trochu

vyssi, byt je to stale Myanmar se vsim vsudy. Plati se v mistni mene a internet je velmi pomaly.

Bagan: Pagodky a zase pagodky 2014-03-13 Nadpis vam uz asi napovi, jaky byl muj dojem z Baganu, myanmarske pamatky cislo 1. Jako "milovnik" pagod a sosek Budhy jsem svuj pocit prazdnoty jeste notne prohloubil. Ale pekne poporade. Do Baganu (resp. Nyaung U - zakladny pro mene movite turisty) jsem dorazil ve 4 rano nocnim autobusem - streva a zaludek na vode. Na autobusove stanici, ktera byla jinde, nez slibovali, mi nabizeli predrazenou dopravu a hovorne, a tak jsem zatnul zuby a vyrazil neuspesne hledat hotel. V Baganu jich ale prekvapive mnoho neni - vyloucim-li ty drahe. Nastesti mne potkal riksa, ktery mi za 10 korun slibil pomoct najit levny hotel. A tak se zadarilo, ja mohl dospat a po snidani na kole vyrazit na chramova pole. Mistni stavby jsou charakteristicke svou cervenou cihlovou barvou. Chramy jsou take podstatne starsi (nekdy az 12. st.) - a nejsou zlate. Interier vzdy skryva sochy Budhy. Zajimava je robustni konstrukce pouzivajici goticky oblouk pro sve klenby. Zakladem jsou ale vzdy masivni steny - stavby tedy nicim nepripominaji vzdusne goticke katedraly. Naopak - pusobi tezkopadne. Nektere chramy jsou opravdu impozantne velke. Dekorativni jsou minimalne - zbytky misty naznacuji, ze dekorace nejspis opadala. A to mne vede k pojmu restaurace. Chramy a pagody jsou postupne obnovovany. Casto z hromady cihel postavi novy chram a daji na nej nalepku 13. stoleti.

Mezi chramy pak stoji nescetne cihlove pagody. Konstrukterum pri tom mnozstvi logicky dosly napady, a tak se motivy opakuji. Po chvilce to zacne nudit. Co ale neomrzi, je pohled s vrchu. Podobne jako Angkor, i Bagan kdysi bylo mesto. Drevene civilni stavby ale zmizely a zustaly jen cihlove chramy osamele rozesete po planine. Dohromady pak vytvareji neuveritelnou kulisu. Je tedy prijemne si najit svou vyvyseninu nebo chram s terasou, vylezt nahoru a pozorovat. Zapad slunce (zvlaste se zlatavou rekou na pozadi) je impozantni, ale obvykle fotky necekejte - muj prilis kompaktni fotak toto zachytit neumoznuje. Naleziste jsem projel na kole. Pokud projedete opravdu vsechny plane a vyznamne chramy, je to prijemne vydatna projizdka. Vetsina turistu ji vsak absolvuje na elektrickych skutrech, ktere jsou tu za pakatel k pujceni. Kolem poledne je lepsi vyklidit scenu - slunce je palcive. A tak jsem v mistni restauraci "moon - be kind to animals" ve Starem Baganu postupnou dietou potlacil brisni revoluci. Celkove jsou Bagan i Nyaung U mista opravdu hodne orientovana na turismus. Stale jeste ale maji co dohanet, srovnam-li Siem Reap. Lide v Baganu jsou jini nez dosud v Myanmaru. Nevim, zda je zkazil turismus, kazdopadne vam venuji pozornost pouze tehdy, chteji-li z vas vytahnout penize. A mam pocit, ze i celkove jinak vyzaruji. Po prvotnim soku si tak opet vybudujete neduveru v pratelske gesto nebo osloveni. Bagan je treba videt, jste-li v Barme. Moje srdcovka to ale nebyla megalomanske shromazdiste chramu a pagod. Oslava kultu. A tak mne stale napadalo: Proc tihle chudi srdecni lide tolik mrhaji casem a materialem na bezucelne hromadeni pozlatka? Proc chteji mit vic a vic

pagod, kdyz nemaji vyuziti? Proc ve jmenu budhismu, ktery na zacatku pozlatkem opovrhoval a tvrdil, ze osviceni a moudrost nosime v sobe? Dobra - vim, ze to je jinak. Vim, ze v Evrope to bylo s kostely a krizky podobne - jen u nas vice slouzily k shromazdovani vericich. A tak jsem vzhledem k vyse uvedenemu dal prednost brzkemu odjezdu a vyrazil dalsim skakavym vlakem do Mandalay.

Mandalay: Nic moc, ale zklamani se nekona 2014-03-13 Prvni dojem z Mandalay? Prijizdite vlakem skrze pole chatrci, ktere zacinaji spise vypadat jako slumy a skrze hory (bez prehaneni HORY) odpadku - tohle je trashland. Mandalay je jinak zvlastne kontrovezni mesto. Pusobi komercneji nez Yangon, ale podstatne vice vesnicky. Marne jsem hledal historicke jadro. Vse je ve stylu osmdesatych let v zapadni Evrope a devadesatych u nas. Z velke casti chybi chodniky - misto nich vedou jakesi otevrene kanaly. Ty jsou v tesnejsi ulicni zastavbe kryte betonovymi deskami, z nichz sem tam jedna chybi nebo se hybe a to je pry mistnim sporem osvetleni zivotu nebezpecne. Leckde chybi i asfalt ve vedlejsich ulicich. Krizovatky bez semaforu se prejizdi tak, ze se vsechna auta a motorky sjedou, a pak se troubi tak dlouho, dokud se neprojede. Oproti Yangonu pusobi jinak prave i pritomnost motorek (v Yangonu jsou zakazane). Misto mhd tu jezdi pick-upy a mototaxi, jejichz ridici jsou obtiznejsi nez komari z mistnich kanalu a kanalku. V zasade dulezite pagody a Mandalay Hill jsou na severovychodnim cipu pevnosti, fancy hotely a restaurace na jihovychode a zitelne centrum na jihozapade. Samotna pevnost je pak obrovsky ctverec obklopeny vodou. Obejit jednu stranu trva asi pul hodiny - napoprve prijemne, pak uz jen zdlouhave. Mohutne hradby skryvaji odporne vojenske ubytovny a neudrzovanou zelen. Uprostred je pak Kralovsky palac. Vizualne zvenci zajimave (napadne podobne Hue). Uvnitr ale stejne prazdna kulisa, ktera by zaslouzila jimavejsi vypln. Navic jsou vsude zelene mozky s puskami,

napisy zakazana zona, zde se smi chodit, zde fotit...a zde uz ne. Divny pocit. Vylezt na Mandalay Hill je otazka pulhodiny, pokud jste svizni. Neni-li smog a prach (hahaha) nabidne hezky vyhled. Pokud je smog a prach (ou jee), uvidite vse skrz mhu (booo). Leze se bosky po nektere z krytych upravenych cest, ktere jsou obklopeny vyhlednami a obcerstvenim. Po ceste jsou zlate pa-go-dy! Zjistite taky s udivem, ze vegetace ve meste a okoli pusobi vice stredoevropsky nez tropicky (ano - uz pri prujezdu nadrazi na predmesti jsem si rikal, ze je to jak v Rakousko Uhersku). Jizne polozeny klaster Shwe In Bin a pagodu Maha Muni jsem objevoval na motorce po ceste do Amarpury. Klaster na brehu ramena reky ma krasnou atmosferu - obzvlaste po ranu s mavanim kridel holubu v nesmelem slunicku. Znamena to ale take nutnost chodit bosky v jejich produkci... Pagoda skryva ukoristene khmerske sochy z Angkoru a starodavnou sochu Budhy, na kterou se stoji fronty. Misto ma vyjimecnou atmosferu, diky mistnim, kteri sem putuji za duchovnem. Opravdu krasny je prastary rezbami bohate zdobeny dreveny klaster Shwenandaw Kyaung, preneseny za hradby z kralovskeho palace. Videl jsem jej jen zvenku, bohuzel byl zavreny. Potkal jsem zde dva mlade mnichy, kteri studuji 4 mesice jazyk pali a anglictinu. Bez nadsazky prijemna spolecnost. Jen jsem si misty nebyl jisty, zda mluvi anglicky nebo pali. Ale prijemne stravena prochazka v jejich spolecnosti skrze dalsi pagodu se stovkami minipagod s budhistickymi texty prave v pali. Gastronomicka scena neni zadnou hitparadou, ale to nevadilo, nebot jsem stejne sledoval svou dietu - tj. zadne korenene experimenty (bohuzel). V

zasade neudelate chybu, vezmete-li na milost plastove zidlicky a budeteli nasledovat Svate pismo (Lonely Planet). To se vyplati i pro volbu hotelu - po delsim pomalem googlovani padla na Royal Guesthouse. Drazsi, za 12 USD na noc single, zase ale jistota pred odjezdem a na Myanmar prekvapive ciste a utulne, s pomalym wifi na pokoji. Zaroven organizuji sdilene taxi na velmi vzdalene letiste, coz vam usetri 6 dolaru, nevyuzijete-li Air Asia shuttle zdarma. Hodne jini jsou i lide - podstatne mene pratelsti nez v Yangonu a obecne jizneji. Pusobi asijsky uzavrene. Narazite na vyjimky, ale spise pocitejte s tim, ze pratelsky rozhovor je v Mandalay jen predehra k prodeji. Mesto tedy poslouzi spise jako prestupni stanice a zakladna pro objevovani prilehlych mest. Ja ale zklamany nebyl, nebot jsem na tuto skutecnost byl upozornen a tedy i pripraven.

Krizem krazem okolim Mandalay 2014-03-14 V Mandalay jsem mel 3,5 dne. Vedel jsem, ze mesto je unavne, a tak jsem naplanoval tury po okoli. Prvni den jsem si pronajal motorku (bez ridice) a podstoupil vyzvu proklickovat ven z Mandalay. Oproti Vietnamu je tu vic aut, ale vse se pohybuje poklidneji, mene drave, zato vic chaoticky. Zasada je tady jet velmi pomalu a netlacit na pilu - lide vas pusti. Vyhnul jsem se expresni silnici na Sagaing a vyrazil do Amarpury po vedlejsi silnici kolem jezer ocekavaje vetsi klid. To se ukazalo byt jako mylny predpoklad, ale aspon jsem se vyhnul nakladakum. Pochopitelne nikde nenarazite na ukazatele v anglictine, ale mistni poradi, jakmile potkate nekoho, kdo rozumi aspon vasi vyslovnosti mistniho nazvu. Google U Beinuv dreveny most v Amarpure zobrazuje, nicmene proplest se skrze vesnici mi pomohl az prave mistni, ktery mne vedl na motocyklu (bohuzel motorka nema drzak na mobil s navigaci). U Beinuv most je pres kilometr dlouha 200 let stara drevena lavka. Kolem ni rozkvetl turisticky prumysl - desitky stanku, restauraci, pivnich vyhlidkovych chysi, kavaren 3+1 a lodniku, kteri vas povozi kolem. Vstup na most je bezplatny, lidi tu neni malo, ale zaroven tu nejsou davy, jak by napovidaly zaparkovane autobusy. Na idylku z fotek ale precejen zapomente. Osobne si rikam, zda se vubec vyplati sem jezdit.

Co stoji zato, je predevsim atmosfera na jezere kolem. Mistni zivot jakoby turismus ignoroval. Muzete pozorovat rybare, ptactvo, zemedelce atd. jakoby predpripravena scenerie. Snidani mnichu v prilehlem klastere jsem nestihl, a tak jsem se nemusel stydet, ze jim strkam objektiv do obliceje a do zebraci misky. Samotny klaster neni zajimavejsi nez jine. Kousek cesty odsud je pak Inwa, nekdejsi hlavni mesto. Jedna se o ostrov obklopeny rekou Ayerwady a jejim ramenem. Na ostrov lze za pakatel prepravit i motorku, protoze jsem ale na ceste potkal milou francouzskou cestovatelku, rozhodli jsme se sdilet konsky povoz. To se ukazala byt chyba. Drobny konik s nami mel evidentne co delat. Drozkar nam toho mnoho nepovedel a vezl nas sice po znamych mistech, ale rozhled a volnost pohybu byly omezeny. Tim jsme ani krom dvou opravdu zajimavych klasteru a sikme veze nevideli nic dalsiho. A mam pocit, ze ostrov ani jinak zajimavy neni. Kam ze se podelo to nekdejsi kralovske mesto? A cim ze je to tu idylicke vic nez kazda jina myanmarska vesnice? Turisticka parada s povozem a starobylym ostrovem tedy byly velke zklamani. Ale jsou taci, kterym se to libilo. Dal jsem uz zase sam pokracoval pres impozantni most na druhy breh do obce Sagaing, ktera slouzi jako tradicni meditacni utociste myanmarskych budhistu. Zde je nejzajimavejsi mistni kopec, coz je vlastne hreben a solo hrb nad rekou, na nichz jsou pagody a klastery. Misto ma atmosferu, zvlaste v pozdnim odpoledni, a vyhledy jsou krasne (na reku, mosty a kopce), ale jinak tu neni moc co videt - opet spise misto pro fajnsmekry. Mne se ale libilo.

Uprk vecer za sera zpet do Mandalay po expreswayi byl "o hubu", ale rychly. Dalsi den jsem se vydal na trochu delsi cestu motorkou do Pyin Oo Lwin. Zazitek na cely zivot byla predevsim Highland Highway. Tahleta bizarni statni silnice prekonava slusne prevyseni a je... silena. Reknete diteti, at vymysli dalnici, a ono nenakresli perfektne normovane najezdy, ale sileneho hada, ktery se propleta horami. Highland Highway jsou vlastne dve silnice (smer nahoru a dolu), ktere nezavisle na sobe vedou chvili spolecne, chvili kazda po jinem kopci. Siroke akorat na nakladak a dve motorky, plne prudkych zatacek, malebnych vyhledu a vyse take malebnych lesu. A putuji po nich bizarni pretizene nakladaky ruzneho stari, ktere maji az 5 naprav, z nichz ruzny pocet je ci neni riditelny. Oproti klasickym tahacum s navesem jsou ale i pres svou delku v horach prekvapive obratnejsi. Nejdriv ale musite projet smogovou planinou u Mandalay a kamenolomem na upati hor, kde prach vytvari hustou mlhu. Do toho nakladaky viri prach, kdyz predjizdi po krajnici, a jejich stare diesely chrli husty cerny kour. Prijel jsem tedy bez legrace pokryty nanosem prachu. A pocakany bahnem, nebot ve svahu jsou hadice s vodou, z kterych ridici polevaji prehrate motory padesatiletych stroju (novejsi osmi a desetikolky stavi jen na kavu a lesteni disku, kopce jim nevadi). Ty pak zaberou a spinava voda z prevodu motoru s otevrenym vikem caka siroko daleko. Samotny Pyin Oo Lwin je byvala britska horska stanice s celorocne stabilnim studenejsim klimatem. Oblibena rekreacni destinace kdysi mistnich Britu, dnes generalu a k tomu vojenska vycvikova zakladna (sousosi pred vstupem mne vojaci vyfotit nenechali - takova svoboda tu zase jeste neni).

Moc dojem na mne ale neudelal. Je tu jedna hezka ulice s trhem, par rozhazenych opravenych kolonialnich budov a hodinova vez. Jinak klasicke barmske malomesto. Hezka je mistni botanicka zahrada postavena Brity, ale proc kvuli tomu jezdit az sem. Jako v Da Lat a na Cameron Highlands, i tady se pestuji jahody, ovoce a zelenina. Jen z toho nikdo neudelal byznys, takze to nepoznate. A mistni vodopady jsem nestihl. Presto vyborny den, nebot cesta je cil - o to vic to plati u horske dalnice. Posledni den mne cekal Mingun. Se stehny odrenyni od sedla jsem mel pramalou chut vzit znovu motorku, a tak jsem z konce 26. ulice naskocil na turistickou lod po Ayerwady. Prijemna oddechova hodinova plavba. Na brehu jsem se po zkusenosti s Inwou vyhnul volim taxikum a vyrazil na dobre znaceny okruh. S turisty z lode jako jeden z mala. Pripravena turisticka infrastruktura ale dobre predpovedela postupne dalsi navaly. Lakadlem je vskutku impozantni zemetresenim ponicena zakladna giganticke stupy. Stoji za videni, opravdu na chvili vezme dech. Vcetne zbytku dvou stejne gigantickych straznych drakolvu (zustaly jen hyzde). Jinak je v Mingunu jeste par zajimavosti: Obrovsky zvon (druhy nejvetsi na svete, pry), ktery mel patrit pagode a impozantni bila pagoda. Zvon zni opravdu monstrozne. Ale tim to konci. Pak jen stanky stanky stanky a lod se vraci az v jednu odpoledne. Zamer je tedy jasny - nenasilna turisticka past. Navic mi jednooka jezibaba v odlehlem stanku u reky prodala nejdrazsi curry v

Myanmaru. Jinak jsou ale stanky levne, jen se je proste treba v rizikovych oblastech domluvit na cene dopredu. Ackoli jednotlivosti byly zajimave, celkove bych okoli Mandalay priste preskocil a jel nekam, kde je to turismem mene poznamenane. Nechci tento nazor ale nikomu vnucovat. Motorku pujcite u Ms. Jerry - primo od ni za 8 tisic, od manzela za 10, benzin platite sami, litr stoji 1000, cesta do Pyin a zpet stala asi 4000 kyatu. Ozkousejte hlavne, zda funguji svetla - Myanmar je prece o zapadech slunce... (u Jerry funguji, jinde ale jen zridka).

Turistou v Myanmaru 2014-03-14 Myanmar obestira plno mytu - zeme se kazdym rokem liberalizuje (rizene - generalove si pripravuji teple mistecko v ustrani), a tak se vse neustale meni. Projedte tedy fora, nez vyrazite, ale ctete jen prispevky do pul roku stari. To, co zde pisu, uz mozna dnes napul neplati. Velmi rozdilny dojem dela jih a sever (pro mne Bagan, Mandalay a okoli). Na jihu vas zaskoci privetivost a pratelskost lidi, na severu si musite davat pozor jako treba v Kambodzi a ceny domlouvat dopredu. Jako turista tu ale pozivate vysadni pravo: Pokud neco chcete, mistni se snazi vyhovet, a leckde mate prednost. Prvni dojem vsude: Odpadky. Myanmar je trashland. Neexistuje zadny zpusob zachazeni s odpadem - jednotlivi lide hazi odpadky na zem, jak lezi a bezi, a odpadky z kosu jsou vyvazeny na nejblizsi volne prostranstvi. Myanmar se dusi pod nanosy odpadu, ale v lidech neni to resit. Myanmar je zeme prachu. V suchem obdobi extremne vyprahla, s prasnymi silnicemi nebo uzkymi asfaltkami, kde se jezdi po krajnici. To zveda oblaka prachu, takze kazdy den prijdete do hotelu cerni a slepeni. Je to take zeme hluku. Troubi se tu nejvic ze vsech zemi v regionu, vsude hrci stare motory, generatory na elektrinu. A lide miluji tlampace - od ctyr od rana do pozdni noci tlampace neco krici nebo z nich hraje hudba. Nekdy se tlampa celou noc. Zni to jako propaganda pri praci na poli. A lidi musi kricet, aby byli slyset... Sunset sunrise excersise - raz dva dva tri. A sunset! A sunrise! V zemi, kde jediny vytvor cloveka jsou pagody, je tezke se neomrzet. A zaroven udrzet lidi v miste pres noc. A tak nam mistni naprosto vsude automaticky

ordinuji: go sunrise - wonderful! Day too hot. A pruvodce to papouskuje. Ja to nakonec vzdal a radeji videl vice za kratsi cas. Myanmar je zeme znacne chuda a malo rozvinuta - neni to jen jinym pristupem. Vse to trochu funkcni a velkolepe, co je predkladano turistum, je bud postaveno z donaci nebo vladou. O velkych uspesnych firmach se lze domnivat, ze patri vlade, resp. spriznenym osobam. To zbyle je ubohe, zakladni, ale presto se nezda, ze by tu lide byli nestastni. Pokud se rozhodnete jet do Myanmaru, vyberte si svuj svet. Ten velky vladni s trochou predrazeneho komfortu (pak tomu muzete rikat dovolena) nebo denni chleb mistnich (pak tomu rikejte cestovani a pripravte se na nekomfort). Ackoli se vse uvolnuje, stale jsou tu videt ve velkem zelene uniformy s lezerne visicim kverem. Prikazy a zakazy. Straze na mostech a nadrazich. Silnicni kontroly. A ackoli je tu minimalni pocet kradezi, oblibenou zabranou zustava ostnaty drat. Je na soukromych plotech a casto i na silnicnich barikadach. Pusobi velmi nepratelsky. Vypadky proudu jsou na dennim poradku - to predevsim v Yangonu a na jihu. Na severu jsem ten dojem nemel. Ale to nehraje velkou roli, osvetleni nekolika malo usporkami stejne pusobi tak studene, ze je tma lepsi. V Myanmaru uz nemaji klasicke zarovky. Bankomaty. Jsou jiz vsude - predevsim v turistickych oblastech (napr. Kinpun pod Golden Rock), berou Visu, Master, Electron, Maestro a vydavaji kyaty s poplatkem jako jinde v Asii. Smena dolaru: Smenarny berou i lehce zmackane dolary (nosim je na krku v pouzdre pod trickem a potim se do nich). Ale nespolehejte se na to stalo se mi i, ze exemplarne odmitli skoro zanovni bankovku. A vzdy si je

s vaznosti chirurga prohlizi a zahlazuji rohy. Smenarna rozmeni na mensi bankovky. Ceny se trochu lisi podle mista, nejlepsi ceny nabizi banky ve velkych mestech, yangonske letiste je prumer. Pozor ale na mizerne otviraci doby bank! Z 95% se plati v kyatech. V dolarech zpravidla zaplatit muzete, ale kyaty jsou preferovane, a dolar je casto s prirazkou - tj. opacne nez drive. V dolarech se stale plati vlaky a vstupy na hlavni pamatky (zona Bagan, Inle, pagody v Yangonu). Mit ale musite oboji - nikdy totiz nevite... Ceny. Nejsou tak vysoke. Leckde i proti dostupnym informacim klesaji. A napriklad vetsinu poplatku za fotoaparat (camera fee) zrusili, stejne jako odletovy poplatek 10 dolaru za opusteni zeme. Celkove je treba se smirit s nizkym pomerem vykon / cena u ubytovani. Zvlaste levne ubytovani pro batuzkare chybi: Pokoje za 6-10 dolaru jsou nejlevnejsi a za tuto cenu se temer bez vyjimky jedna o podstandard. Mejte ale na mysli, ze zeme byla dlouho uzavrena a ze systemove je podporovana pouze organizovana turistika. Vetsinou je v cene snidane. Obecne je tezke bookovat cokoli on-line. Jedina moznost je volat dva dny dopredu z predchozi destinace. Muzete zkouset i hledat z ulice - necekejte ale hostel na kazdem rohu ci "backpacker's quarter". Spise se rovnou vyhybejte mistum, ktera pusobi podezrele ciste nebo pred nimi stoji vice nez jedna Toyota Hiace (typicky asijsky turisticky mikrobus). Hledejte s mapou po ruce dopoledne, kdyz se lide odcheckovavaji. Pokud hrajete na cenu, vyhnete se take vetsine doporuceni z Lonely Planetu. Ptejte se dalsich cestovatelu.

Jidlo v restauraci je levne, poulicni hospody mistnich jeste levnejsi. Chutnou obdobu Pho si date za 15 czk, medovou placku jako dezert za 2 czk - jen se nebat a jit do toho. Pivo stoji dolar az dva, ale za 640ml. Jidlo neni spatne. Typicky se na plastovych zidlich serviruje nekolik misticek: Kari, maso, salat, polevka, ryze. A neturisticke restaurace automaticky nosi polevku a caj zdarma. Jidla jsou podobna jako v regionu, existuji cinske a indicke vlivy a likalni variace. Typicke jsou cajovny: Serviruje se silny caj s kondenzovanym mlekem a zeleny caj na zapiti. K tomu smazene pochoutky - jakasi koblihova podkova, jarni zavitky apod. Na vice odlehlych mistech je hitem kava a caj 3+1 (smes s cukrem a mlekem v pytlicku). Cernou horkou kavu mistni nemaji v lasce. Zvyknete si, ale chvili to trva. Mistni muzi jsou originalni dvema zpusoby: Nosi dlouhe sukne longi a zvykaji tabak betel, ktery cervene barvi zuby, a pak odporne chrchlaji a plivou ho na zem. Je tak normalni, ze maji cely den cervene zuby a rty, jak upiri. A vsichni nosi na obliceji a nekdy i rukou masku ze zluteho prasku jako make-up a jako ochrana pred sluncem. Nabozenstvi hraje dulezitou ritualni roli. Mistni muzi musi dvakrat za zivot byt mnichy a zeny mohou byt a masove byvaji sestrickami. Zeme je jich plna. A jedna se o velmi volny pristup: Mnichy lze spatrit pri mnoha beznych cinnostech. V pagodach se mistni mladez bezne "muchluje" a je bezne v nich s celou rodinou diskutovat, hrat si s detmi, mit piknik. Presto by tak lide mohli cinit svetsky jinde. Doprava je drazsi. Jako turista obcas nemate moznost zvolit levnou verzi. Pokud ano, pripravte se na hodiny poskakovani na drevenych prycnach, zcela zasadne bez klimatizace a s okynky (jen obcas) jak v dobytcaku. Navic zazijete vlaky, ktere jedou po schodech (videl jsem predek lokomotivy

poskakovat o metr nahoru a dolu a za ni vagony delaly to same). Zazijete horsi autobusy nez je 20 let stara Karosa (zlata Kambodza a Laos). Ale budete na to radi vzpominat. Doprava je take pomala - pocitejte, ze kazde premisteni znamena den pryc. Alternativou jsou nocni autobusy - ty ale vyrazi velmi brzy a dorazi uprostred noci - tj. zaruka, ze se nevyspite. Vyhnete se obecne mistum, kde obsluhuji nebo prodavaji deti - snazi se vas oskubat a neumi smlouvat, navic je dvojnasob neeticke na jejich pozadavky pristoupit. Oslovte nejblizsiho dospeleho. Telekomunikace je plna paradoxu. Cestovatelka, co tu byla pred ctyrmi roky, tvrdi, ze si pres wifi telefonovala po skype, zatimco lide museli telefon zamykat do skrine proti zneuziti. Dnes ma smartphone leckdo (hezky kontrastuje s kulisou chudoby) - co nejvetsi a jako my zezacatku, co nejviditelneji pripnuty na tele. Obchodu s mobily a tablety je ve mestech vice nez obchodu s potravinami. SIM karty s datovymi prenosy jsou mistnim k dispozici - cizincum ne a nebo za premrstenou cenu. Na letisti na taxi stanku na priletech nabizi slusny balicek za 26 USD. Pokud se budete dele ptat, dostanete v Yangonu kartu s kreditem od 6 do 15 tisic kyatu, bez dat. Zato pokryti wi-fi je mizerne. Rozhodne neni vsude a v hotelech casto je, ale nefunguje, resp. je prohibitivne pomale. Internet se tedy nekona. Celkove bych jako turista dnes volil jinak: Preskocil bych Mandalay a mnohe zapady slunce a mozna jina znama mista a vydal se na jih jihu nebo zapad zapadu. Dnes uz se tam smi, na povolenku a nekde s priplatkem obci, ale byl bych jednim z mala prvnich cizincu v panensky neturisticke oblasti. Udelejte to, nez to tam bude jako jinde.

Bangkok - zivelna asijska metropole 2014-03-18 Hodnotit Bangkok neni lehke - vyvolava ve mne velmi smisene pocity. Predevsim: To asijske dostanete v jinych metropolich v zajimavejsim, divocejsim nebo pestrejsim provedeni. Chybi vlastni estetika nebo, chcete-li, krasa. Misto ni vladne brutalismus a najde se vzdy misto pro kyc (mistni ideal krasy je hromada lentilkovych barev, Hello Kitty nebo neco silene pozlaceneho). Fotky z prospektu v tomto ohledu nalhavaji. Pragmatismus nahradil i architekturu a urbanismus. K tomu se pridavaji zacpy, hluk motoru a splodiny. Z dalky totiz pusobi jako honosne moderni velkomesto, zblizka ale mrakodrapy nekdo vysadil mezi spinave vesnicke domky do nelogicky uzkych a neprilis opecovavanych ulic. Ukazuji nezajem o spolecny prostor. Thajci nejsou chudi ani spatni lide - jsou to "cunaci". Zrelaxovany teploucky cunacky venkov prerostly do velkomesta. Az na vyjimky jsou i moderni nakupni centra porad takove asijske trznice - jen v palacich ze skla a oceli (to je hodne jine treba v Kuala Lumpur). Bangkok jsem proto pracovne oznacil "Cunakov" - pojem je to vystizny, lec zni nechtene emotivne zabarveny. Aneb "mesto, ktere ma na to byt lepsi, ale nechce." Bangkok je pro mne postradatelny. Hledate turistickou perlu Asie? Zvolte radeji Hanoi. Hledate moderni supermesto? Jedte do Singapuru. Rozervane rostouci mesto zitrka? Navstivte Phnom Penh. A pokud jedete,

nadechnete atmosfery Bangkoku jen kratce, dejte si den dva na pamatky, vecerni pitky, masaze, a pak zmizte. Na druhou stranu pro nekoho muze byt prave tato zivelnost fascinujici. A lide sem take jezdi za divokymi vecirky, za zvrhlou sexualni zabavou, za mistni kuchyni, za pamatkami a nakonec i za nakupy nebo na miru sitym oblecenim. To vse velmi levne a dostupne. Proto dost negativniho, pokracujme v lepsim svetle. Bangkok ma svoje kouzlo skryte prave v pozitkarstvi. Je tu slusna nabidka vseho - levne a chutne i bizarni mistni jidlo, levny alkohol, ovocne koktejly a masaze, nadseni a pohostini majitele hostylku, odvazane bary. V kontrastu k tomu luxusni hotely a znackove obchody. Mnoho expatu a krasnych zen, kvuli kterym by asi stalo za to se expatem stat nebo o tom aspon snit. Uvidite tu fascinujici mista, kde na ctyrech metrech ctverecnich zije rodina i s kockou a plochou televizi. Takove jsou tu cele ulice - temne, spinave a uzavrene - slouzici jak kolemjdoucim jako divadlo, tak mistnim jako obyvak. Uvidite velmi sverazne mistni trhy. Nektere jsou tak nepredstavitelne velke, ze se ztratite - treba Chatuchak. Na tomto obrovskem vikendovem trhu koupite co hrdlo raci "tradicnich" kramu - zpravidla to, co jste v celem Thajsku koupit nestihli nebo nechteli tahat s sebou. Spise ale obleceni, doplnky a suvenyry - nehledejte zeleninu nebo elektroniku. Je tu nefunkcni wifi, smenarny, obcerstveni a toalety. V kazdem sousedstvi mimo turisticke oblasti pak jsou zcela autenticke trhy s jidlem a vsim moznym pro mistni. Nakupovat ale muzete take mistni vas neodmitaji ani neprijimaji, ale radi se s vami zasmeji. Mistni

totiz radi jedi - prakticky nepretrzite cely den - mezi hlavnimi jidly si davaji male pochoutky a ty koupite prave jen na stancich. V ulicich stareho mesta, kde se nachazi vetsina pamatek i Khaosan Road, necekejte osobitou historickou architekturu. Domy jsou tu nizsi, vic malomestske, ulice uzsi a nejsou tu nadchody. Zije se tu starym zpusobem. K vybornemu levnemu obcerstveni zvou stanky s plastovymi zidlemi, v restauraci dostanete levny shake z cerstveho ovoce (cerstve exoticke ovoce na kazdem rohu) a levnou masaz na kazdem druhem rohu. Mezi tim vsim se mota hromada batuzkaru a expatu, se kterymi se muzete seznamovat a pit pivo. Primo na Khaosan Road, bangkokske Stodolni, budete popijet do noci, poslouchat zivou hudbu, jist vsechno mozne od hamburgru, pres cervy az po smazene stiry a kupovat cetky od doternych prodejcu. Ve tri rano rozhodne neni cas jit domu. Rozzari vas treba paradni breakdance doprovazeny beatboxem. Nechate se sokovat trpytivosti a kycem Kralovskeho palace. Skrze sloupy se pokusite spatrit leziciho Budhu a Wat Pho. Koupite pytel peciva a nakrmite ryby v rece, ktere se o kazde sousto servou. Pak se svezete ricnim autobusem. Vylezete na Zlaty pahorek s vyhledem na stary Bangkok. Nechate se omamit barvami a vunemi Chinatownu, az zapomenete, ze jste v Bangkoku. Ctvrt ma svuj kolorit - vune, chute, zvuky i osobitou vizualni stranku. Prohlednete si prastarou sochu Budhy z opravdoveho zlata, ktera byla dlouho ukryta v obalu pred potencialnimi zlodeji, takze vsichni mysleli, ze neni ze zlata.

Muzete si uzit i odlidstenost noveho asijskeho velkomesta pro vyvolene vyrazte do nektere z obchodnich ctvrti (pokud rovnou nevyrazite do Kuala Lumpur nebo Singapuru). Vicepatrove ulice lemuji sedobile mrakodrapy a sklenena komercni centra, koupit se da vse. Jsou tu jak opravdove (jinak opravdove nez ve Vietnamu) autorizovane obchody vsech globalnich znacek a autorizovane servisy, tak stanky s levnymi padelky (svou zkusenost s kupovanim telefonu jsem zde jiz drive popsal). Open space kancelare svetovych firem muzete pozorovat ze skytrainu a v kavarnach typu Starbucks potkate s nadsazkou skoro stejny pocet cizincu jako mistnich, kteri vypadli v uspechanem dni na kus reci. Lokalni bistra se pretlacuji s mezinarodnimi fast foody i s restauracemi z kuchynemi z celeho sveta. Vecer pak muzete posedet u bazenu na strese mrakodrapu vaseho luxusniho hotelu nebo si dat drink s vyhledem na obrovske mesto a pustit ho za hlavu. A mezi tim vsim se nechat prepravovat levnym, celkem cistym a klimatizovanym taxikem (nezapomente znat cenu a cil dopredu, trvejte na pouziti taxametru, i kdyz ridici budou rikat, ze je zacpa - ta je v Bangkoku porad a narozdil od Evropy se plati jen kilometry). Apropos, mistni taxiky v hello kitty barvach pusobi z dalky jak rozsypane lentilky. Nebo zkuste cestu silenou barevnou trikolkou tuktuk, jejiz ridic malokdy pochopi, co rikate, malokdy se vas nesnazi natahnout, skoro vzdy lzou, aby vas dostali na palubu, obcas vas dovezou jinam, nez chcete, protoze neznaji cestu a s mapou neumi, ale nejspis vas povezou tak rychle, ze destinaci stejne prejedete. Pritom se krasne nadychate splodin a prachu. Ale i to patri ke koloritu mesta - stejne jako pokrikovani ridicu: Hello my friend! Where you're goin?!

Maji tu take chodniky (mrnave, ale prece), ktere jsou urceny k chozeni a sem tam prechody pro chodce. Novy New York se tu nestavi - moderni ulice jsou opet spise pro auta. Chodci jsou odkazani na oblibene nadchody, podchody a ploty. Tam, kde nejsou, mate proste smulu. Sluzby jsou tu po ruce. Pokud mate v jihovychodni Asii uraz, pojistovna vas posle do nektere velmi slusne bangkokske nemocnice. Bangkokske letiste Suvarnabumi je velmi pekne (s rychlym vlakovym spojenim), low costovy Don Mueang se "da prezit". Tyto a vetsina autobusovych nadrazi nejsou z typicky turistickych mist idealne dostupne. MHD (precpane metro, vlaky, lode a autobusy) existuje, byt je nedokoncene (pouze polovina mesta je pokryta cik cak chaoticky vedenymi kolejemi), zbytek mesta je pokryt jen autobusy, kde zase chybi anglicke popisky. Ale aspon to - narozdil treba od Phnom Penhu, kde nemaji nic. Prijemne je levne cestovani lodi po rece. Bangkok je obrovsky - pripravte se na zdlouhave cestovani. At uz pomale autobusy, zacpy nebo jen zdlouhavy nakup listku na kolejovou dopravu. Zjistite ale take, ze se jedna o celkem nezaludne mesto - mistni jsou nakonec velmi prijemni, usmevavi, radi zavtipkuji i sami o sobe a pokud si date elementarni pozor, ani vas moc nenatahnou. Za to lze vdecit Buddhismu a thajske mentalite, ktera zahrnuje vzdy zrelaxovany pristup. Bangkok tedy rozhodne pro mne neni mesto k ziti, ani asijska metropole cislo 1, za videni stoji jakozto reprezentant asijske zivelnosti, mozna i nevkusu a zaroven thajskeho pozitkarstvi.

Turistou v Thajsku 2014-03-18 Na Thajsko je tezke udelat si nazor. Vyspela, relativne bohata zeme, ktera stale ma mnoho z asijske neucesanosti. Presto Thajsku v obou ohledech i neco chybi. Je to Asie soft version a je to rozvinuta zeme beta-verze. Vlastne si z obou svetu bere to horsi - prebujelou komerci a urcitou usedlost z rozvinuteho sveta a spinu a lemplovstvi z asijskeho koutu. Pokud tedy jedete za zazitkem z Asie, brzy vas vice zaujme nektera z okolnich zemi. Pokud jedete do Thajska za odpocinkovou turistikou, budou vam neustale sedivet vlasy. Kvalita a servis tu totiz nejsou vzdy bezne pojmy, nebot nejdou dohromady s pohodovou thajskou mentalitou. Nejlepsi je vyrazit jako batuzkar s minimalnimi naroky. Pak odpovida pomer vykon / cena a muzete byt spokojeni. Na Thajsku je ale predevsim plno pozitivnich veci. Napr. kuchyne: Zachutna. At uz ruzne druhy kari, ktere je podavane jako polevka (zahustena kokosovym mlekem je vyborna) nebo pad thai - nudle smazene s vajickem, zeleninou, masem a sypane strouhanymi orisky. Chut se lisi dle pouzite omacky a konzistence dle nudli. Dal pak masa na ruznych bylinkach a k tomu ryze. A u more pak ryby. Vyborna a levna jidla servirovana na poulicnich stancich (nazyvam to "jit na plastove zidle") - smazena ryze, smazene nudle. Zvlaste se smazenou ryzi za 30 korun se setkate vsude - lze ji totiz predpripravit, a pak uz jen na

plynu dosmazit. Skvele jsou i polevky, kdy dostanete porci ryzovych nudli do kotle vyvaru a k tomu plny stul prisad na dochuceni. Thajci na plastovych zidlich serviruji i vodu s ledem pochybne kvality nebo ledovy caj zadarmo. Plastove zidle jsou fenomen ve mestech. Mistni pry preferuji jist spolecensky venku pred cmochtenim doma, a tak vetsinou jite velmi autenticky se sousedy. Jen malokdy umi jazyky - chce to ukazovat... Jeden vecer stoji zato stravit prochazenim trhu a ochutnat u kazdeho stanku nejakou "krysu na spejli". Stanky serviruji ruzne lepsi i horsi pochutiny neurciteho puvodu - vzdy bud na spejli nebo se spejli jako napichovadlem. Mezi vsim i kobylky a cervi. V neposledni rade - vsude dostanete levne, cerstve nakrajene tropicke ovoce nebo milk shake z nej za pakatel. Tak jako jinde v Asii tu nehledejte evropske veci z mouky. Pecivo tu je omezene, ale nic moc. Vydrzte to ale snadno bez nej. Alkohol. At uz pivo Chang za rozumnou cenu, ryzova palenka a nebo mistni rum. Dostanete vsude, chlazene, vyborne, osvezi. I vino z dovozu lze sehnat za rozumne ceny - nejlepe ve velkem supermarketu typu Big C. Apropos obchody. 7/11 je jakasi mistni Zabka, kterou najdete v kazde dire a ktera za trochu vyssi nez prumerne ceny nabizi vse, co turista potrebuje. Otevreno neustale. More. Plaze jsou casto opravdu velmi romanticke - s ostrovy, palmami, skalkami, lesiky, vybezky. Ale nikde jsem nevidel plaz typu Italie - siroka bila plaz plna lehatek se sprchami a zachody, kde vlezete do more a muzete plavat. To je dobre i spatne. Prispiva to k romantickemu duchu,

ale je tam vic stisnene a casto se pri odlivu projdete daleko, nez narazite na hlubsi vody. Masaze. Thajska masaz je pojem sam o sobe. Tuto prokrupavaci i relaxacni masaze dostanete v prepoctu za 130-200 korun za hodinu na kazdem rohu, casto ve vyborne kvalite. A co treba ve slamenem pristresku u more? Jen si hlidejte, at vam ztlumi klimatizaci. Casto se ale dozvite, ze tyhle mile maserky skoro zadarmo jsou dovezene z Laosu nebo Kambodzi. A co "sladky konec"? Ten jsem zatim nezkousel :) Sex. Povestny thajsky sex uz od dob Samotaru. Nezkousel jsem. Jen necekejte, ze se tady nejak dava na odiv - nabidka tu je, ale Thajsko nepusobi na prvni pohled jako zeme sexualni turistiky. Nebojte se prijet s detmi. Zajimavy je mistni pristup k transsexualum. V Thajsku neni nic nenormalniho, narodi-li se zena do tela muze a naopak - tito lide tu bezne existuji a pozivaji plny respekt. Nejhezci prsa mivaji prave tzv. ladyboys. A pry jsou ladyboys i ty nehezci kurvy. Nevim - casto se muzstvi prozradi az na druhy pohled - muze tedy dojit k prekvapku :) Necekejte, ze by Thajky jinak byly ve vetsi mire krasne (alespon pro mne). Nektere ale jsou. Casto ale vidite postarsi evropske gentlemany se svou stramandou - spolecnice jsou tu castym jevem. Cestovani. Silnice jsou ve vybornem stavu a jezdi se pomalu (plati, ze autobusy a nakladaky jezdi rychleji nez osobni auta). Neni problem si pujcit motorku nebo auto, jste-li schopni privyknout levostrannemu provozu. Vlaky funguji lepe nez vypadaji. Neni treba se jich bat - horsi nez CD nejsou. Jen nadrazi jsou nevabna.

Pocasi v Thajsku je idealni - ne prilis extremni. Strida se tu obdobi destu a obdobi sucha, ktere se nastesti kryje s nasi zimou. Behem thajske zimy teploty ale nekdy klesaji az k dvacitce. Za 0.6 koruny dostanete 1 mistni baht, takze prepocitavat neni tezke. Bankomaty jsou dostupne, uctuji si ale dodatecny vyssi poplatek za vyber. Neni vsak problem vybrat velke castky a poplatek rozpustit. Baht se da pouzit a smenit i v okolnich zemich. Thajska simkarta i s predplacenym internetem se da koupit za pakatel a dobit vsude. Nema tedy smysl ji nemit. Pokryti wi-fi je skoro vsude, rychlost je casto mizerna. Mistni elektricka zasuvka je odlisna od Evropy, nicmene vetsina turistickych zarizeni nabizi kombinovane zasuvky. Jejich nevyhoda je, ze kabel vypadava, proto jsme byly radi za mistni usb nabijecku. Pokud cestujete s redukci, poridte nejakou bez uzemneni - thajske zasuvky ho vetsinou nemaji. Kultura. Thajsko nikdy zasadneji nespadalo pod zadny kolonialni vliv, a tak je mistni kultura unikatne svebytna a hrda. Zadna latinka, anglictina, zadne krestanstvi, NIC evropskeho - pominu-li konzum. Prvni chram, ktery uvidite, vas bude vzhledem fascinovat. Postupne ale zjistite, ze je to na jedno brdo, vse jen par let stare, misty kycovite. A tak se radeji obratite zpet na pozitky a mistni zivot. Ten akcentuje rodinu a pospolitost, misi tradici a moderni konzum. Zvlaste jedete-li po ranu busem a vsechny deti tukaji Facebook do obrovskych smartphonu. Knihy nikde moc videt nejsou. Buddhismus je dulezity, ale spise jako ritual. Thajska spolecnost tedy navenek pusobi i dosti materialne nebo povrchne, ale to muze byt klam.

Ale je to zeme velmi otevrena - pro bezny turismus bez viz, pratelska a napady zvenku prijimajici stejne jako expaty. A usmev. Mistni lide se casto uklani, dekuji sepnutim rukou, usmivaji se, vtipkuji. Pokud nemate nejaky problem, ktery by je vyvedl z jejich pohody a nenutil je ztratit tvar, a sami budete velkorysi k nedostatkum, bude Thajsko mistem pro klidnou dovolenou v raji, pripadne mistem, kde muzete cele dny levne proflakat a proparit s macatymi amiky a aussies v tilkach a ksiltovkach. Dam ale k dobru i par spatnych zazitku. Odpadky a poradek. Thajsko je cunakov. Zivelne rostle. Lide donedavna byli zvykli odpady typu zbytky jidla a slupky od bananu proste vyhodit a ono se to rozlozilo. Protoze se tu ale i nadale zije tradicne, jen pribyl masovy konzum, vyhazuje se stejne i plast apod. Presto na obranu Thajcu, snazi se s odpadem nakladat, jen to bude chtit tyto zpusoby jeste lepe dostat pod kuzi. Zdaleka to ale neni tak zle jako v Kambodzi nebo Myanmaru. Jen tu proste obecne panuje trochu bordel a spina. Prvotni sok ale vyprcha a zvyknete si. Preciznost je polovicata: Jedete do Hiltonu Sukhumvit v Bangkoku. Blizite se na adresu, ktera prisla v potvrzovacim e-mailu. A kdyz tam dorazite, zjistite, ze luxusni petihvezdickovy hotel sidli vlastne na jine adrese v jine ctvrti, nez sam udal. Hups! Malickost. Spatna adresa je i na oficialnim webu. Vyzkousite si plavky v obchudku na ostrove. Uz mate jeden kousek obleceni, ktery si chcete koupit. Obsluha vas ale vyzve, abyste si koupili take plavky, ktere jste si vyzkouseli, vam ale nesednou. Nuti vas tedy plavky "poradne" povesit na raminko a nakonec krici "v mem obchode

budete delat, co vam reknu nebo zavolam policii", oslovuje vas "fucker" a nakonec vas na odchodu jeste vztekle "placne". Pokud dojde k selhani poskytovatele sluzby, jste casto najednou vnimani jako parazit - v podstate prestanete kohokoli zajimat po te, co zaplatite. V lepsim pripade jakoukoli napravu slusne odmitnou, v horsim pripade se urazi, protoze ztratili tvar. Chybi pak lidskost a velkorysost - vitezi oportunisticke ukryvani se za smlouvy a predpisy a vztek. V neposledni rade vam obchodnicci lzou - ne hure nez jinde, ale i tady se vyplati ostrazitost. Treba kdyz nekam jedete, snazi se vam vnutit balicek sluzeb s tim, ze na miste se s vami uz nikdo nebude bavit, ze se na ostrov neda dostat bez predchozi registrace, ze je neco zavrene, i kdyz to tak neni apod. Shrnuto: Ackoli je Thajsko tropicky raj, zeme pozitku a "Asie soft", turista zde musi byt porad ve strehu, proverovat i duveryhodne pusobici a mit informace. A nebo hluboko do kapsy a toleranci k odflaknutym sluzbam. Mene otrlym zacatecnikum bych tedy doporucil spise treba Malajsii.

Jak se to v te Asii stavi?! 2014-03-19 V Asii mi krom jiného padlo do oka, jak zásadně jinak se tam žije i díky odlišnému stylu stavění. Níže tedy uvádím několik neorganizovaných postřehů. Nejmarkantnejsi je styl "garaz" bez oken. Ten vznikl v oblastech s hustym osidlenim, kde pudu vlastnikum prerozdeloval stat nebo mesto. Kazdy dum zde ma do ulice sirku ca. garaze na 1 vetsi vozidlo. Asiate ziji radi na ulici, a tak ma tato plocha nejvyssi cenu, nebot ji lze vyuzit jako komercni a jeste se roztahnout i na chodnik. A kazdy ji tak vyuziva. Ulice tak dostava charakteristicky chaoticky barevny nadech. Nad tim vsim se muze tycit az nekolik pater (dva domy vedle sebe se mohou libovolne lisit) a ve vysce prvniho patra zpravidla sloupy s nekonecnym mnozstvim dratu, neony a klimatizace. Uz asi chapete, ze to nemuze byt esteticke. Bohatsi pak skoupili domy dva, coz nutne nema vliv na pocet pater - casto ma garaz az 5 podlazi (Vietnam) a dvojdum jen treba dve. Oba ale mohou stat vedle sebe (nikdo neresil ulicni linii). Co to ale take implikuje, je pocet oken. Ta mohou byt jen do ulic a jeste jen ve dne, nebot obchody v noci zaviraji. A protoze bloky byvaji velke, nema-li dum zahradku, dalsi ulici nebo reku ze zadni strany, nema vlastne skoro zadna okna. Na nahrazeni oken se pouziva klimatizace a vetraky, ktere nemaji jinou funkci, nez ze viri prach a zpusobuji rymu. Nepomohou vsak proti vlhkosti a plisni, ktera si asijskych domu drzi jak cert krize.

Sem tam ale naopak chybi stena - nikoho nenapadlo dat si par dnu praci a dostavet ji. Misto ni se pouziva umakart, sitka nebo spinavy hadr. A tak obchod s oblecenim deli od kuchyne casto jen plenta a vy si kupujete modu s vuni kari. Nebo zachodu. V hostelech a hotelech pak casto narazite na umakartove nebo preklizkove steny obecne - soukromi pak zustava perfektne zachovano. Nebo slysite kazdou vec z ulice, jako by byla za hlavou. Protoze prilis neexistuji skla, resi se odstineni balkonu a lodzii proti nevitanym navstevnikum casto zamrizovanim. Fasady tak pusobi jako vezeni. Nebo se sprchujete v plesnive koupelne, kde na vas utoci hejno komaru, po nohach vam lezou zvedavi mravenci a kolem leze par pavouku. Kvalita je obecne silnym pojmem - neni dum, do ktereho nekape nebo netece, a to i pres casto novou strechu. Casto prosakuji steny - okapy a odvod vody z monzunovych destu prece v tropicke oblasti neni tema lepsi je vse nechat tect primo na steny. Opadane dlazdicky, olamane plastove dvere skrz ktere vidite, to jsou dalsi dukazy asijske kvality. Veci jsou delane fusersky a beze smyslu: Napr. kdyz uz ma pokoj ve vsech otvorech site, je k nemu pripojena koupelna, ktera nema dvere a je primo pod strechou, ktera nechava nad stenami 20cm mezery - rozsvitite a hmyz vam promptne naletaq do zasitovaneho pokoje z otevrene koupelny. Apropos koupelny: Asiate by se meli ucit z nasich panelakovych jader. Bez ohledu na velikost se vzdy jedna o mistnost, kde je umyvadlo, sprcha a zachod na jednom miste. Kdyz chcete jit curat nebo si umyt ruce, musite projit rybnikem, a na velkou si musite povesit kalhoty a spodky... Kam? Hacky chybi a vse je mokre od sprchy. Ok. Povesite je na zarovku nebo kolem krku. Plenta a sprchovy kout tu nejsou veci zname, pominu-li

Hilton. Zato ale vzdy dostanete plastove pantofle velikosti 35, abyste si nenamocili chodidla. Specificka je kvalita siti. Olamane vodovodni baterie a zasadne nefunkcni vodovod jsou klasikou. Kdyz uz funguji, voda z umyvadla tece primo na boty - kus odpadni trubky chybi a voda tak odteka primo do kanalku sprchy. A sprcha strika primo na elektrickou zasuvku, k niz je privod pro jistotu veden primo kolem vodovodnich trubek. Obecne elektrina je vedena primo po stenach, nikoli uvnitr sten, coz ma pekny esteticky ucinek. V Thajsku je specificky styl "cunakov": Domy nejsou vzdy striktne typ "garaz", vyznacuji se ale dokonalym nevkusem a omselosti, takze nezridka pusobi jako kralikarny. Kdosi mi ale vysvetlil, ze mistni maji z evropskych obrovskych obytnych prostor pocit osamelosti. Beru ten argument, na tom neco je. Take se tu ale nikdo nezabyval architekturou. Kralikarny jsou nastavene mezi vesnicke domy a mrakodrapy. Nikdo neodladil vysku nebo styl domu, ci jeho umisteni. Apropos asijsky urbanismus: Co je ale horsi, nikdo spolecny prostor nereflektuje - vytvari se zcela organicky a nikdo neresi, ze se casy budou menit. Nikdo neresi odstup domu od ulice, rostouci dopravu, potrebu hromadne dopravy. Vesnicky dum stoji ve stejne care jako mrakodrap. Jenze kdyz tech mrakodrapu vyroste vic a jsou od sebe pres ulici jen 5 metru vzdalene, je to divne, vzhledem k tomu, ze generuji mnoho lidi, motorek a aut, ktera se pak masakruji a turisti si to jezdi fotit. A kdyz uz si nekdo sedne za rysovaci prkno a rekne: "Tady bude mesto!" vzniknou ulice v podobe sestiproudovych dalnic, kolem kterych postupne pribyvaji krabice od bot bez oken a lepi se pekne "postaru" hned na onu dalnici. Chodniky opet nic moc, krizovatky a dopravni tepny bez jakekoli logiky do budoucna.

Jak jsem jiz psal vyse, chodniky se vyuzivaji pro bysnys, ale take na parkovani aut a motorek. Proto musi chodci chodit po vozovce, coz umocnuje chaos v ulicich. Casto je mezi domem a asfaltovou vozovkou jen prasny povrch, coz zpusobuje i celkovou enormni prasnost ulic, protoze na tomto povrchu se odehrava veskery zivot. Asiate ale funkcni chodniky nepotrebuji - rodi se uz se skutrem pod zadkem. V Malajsii se ve vsech ohledech sice stavi stylove cisteji a vic s citem, ale opakuje se zde nesvar vsech tropickych staveb: Jsou papirove a maji vsude diry. Ze pak mistni na vetraci otvory davaji sitky, uz prilis nepomuze. Zato pak chybi moskytiery a to i v chatkach, kde skvirami mezi prkny proleze doga. Zijete tedy s hmyzem a to i ve velkomeste. Trochu jina jsou nektera velkomesta typu Singapur, Kuala Lumpur a nejspis vsechna, ktera nikdy neprestala raketove rust - zde se kdysi prevzalo planovani od Evropanu, ovsem otevrenejsi a experimentalnejsi, nezatizene na minulost (Evropa se casto ostycha experimentovat). A tak ulice poskytuji vyziti vsem zucastnenym. To jsou ale spise vyjimky.

Cestovní itinerář Praha 1.7.2014 21.10.2013 odlet Praha Ruzyně 22.10.2013 přílet Bangkok Suvarnabumi 23.10.2013 Bangkok, odjezd vlakem na ostrov Pha Ngan přes Surat Thani 24.10. - 3.11.2013 Ostrov Pha Ngan 3.11.2013 odjezd do Bangkoku přes Surat Thani 4.11.2013 Bangkok 5.11.2013 přejezd autobusem a taxi přes Poipet do Sieam Reap 6.11.-10.11.2013 Siem Reap a Angkor Wat 11.11.2013 cesta lodí do Battambangu po jezeře Tonle 11.11.-12.11.2013 Battambang 13.11.2013 přejezd autobusem do Phnom Penh 13.11.-16.11.2013 Phnom Penh a okolí 17.11.2013 přejezd autobusem do Kratie 17.11.-18.11.2013 Kratie 19.11.2013 přejezd do Laosu minivany 19.11.-20.11.2013 4000 ostrovů 21.11.-22.11.2013 přejezd autobusem a pick-upy k jeskyni Konglor 23.11.2013 přejezd autobusem do Vientiane

24.11.2013 přejezd autobusem do Vang Vieng 25.11.2013 Vang Vieng 26.11.2013 přejezd minivanem do Luang Prabang 27.11.-30.11.2013 Luang Prabang a okolí 30.11.2013 přelet do Hanoi 1.12.2013 Hanoi 2.12.-3.12.2013 organizovaná tůra do zátoky Ha Long, návrat do Hanoi 4.12.-5.12.2013 organizovaná tůra nočními vlaky a autobusem do Sapa a trek do vesnic kmene Hmong, příjezd 6.12. brzy ráno do Hanoi 6.12.2013 Hanoi a noční vlak do Hue 7.12.-8.12.2013 Hue a okolí 9.12.2013 přejezd na motorkách s easy ridery do Hoi An 9.12.-10.12.2013 Hoi An 11.12.2013 přelet do Da Lat 11.12.-13.12.2013 Da Lat a okolí 14.12.2013 přelet z Da Nang do Ho Chi Minhova města (Saigon) 14.12.2013 organizovaná tůra na tunely Cu Chi, návrat do Ho Chi Minhova města (Saigon) 15.12.-17.12.2013 cesta po deltě Mekongu autobusy a lodí 18.12.-19.12.2013 Ho Chi Minhovo město (Saigon)

20.12.2013 přelet do Bangkoku (Suvarnabumi) 21.12.2013 přejezd na ostrov Chang autobusem 21.12.-31.12. ostrov Chang (Koh Chang) 1.1.2014 přejezd do Bangkoku autobusem 2.1.2014 přelet do George Town, ostrov Penang (z letiště Don Mueang) 3.1.2014 George Town, ostrov Penang 4.1.-15.1.2014 meditace Penang Hill, ostrov Penang 16.1.-21.1.2014 George Town a okolí, ostrov Penang 22.1.2014 přejezd do Kuala Lumpur autobusem 23.1.2014 Kuala Lumpur 24.1.2014 přelet do Singapuru (z LCT) 25.1.-26.1.2014 Singapur a přelet do Kuala Lumpur (na LCT) 27.1.2014 přejezd autobusem do Kuala Tahan 27.1.-30.1.2014 prales Taman Negara (základna Kuala Tahan) 31.1.2014 přejezd minvanem ostrov Penang 1.2.-12.2.2014 meditace Penang Hill, ostrov Penang 12.2.2014 přejezd autobusem na Cameron Highlands 13.2.-15.2.2014 Cameron Highlands (základna Tanah Rata) 16.2.2014 přejezd do Ipoh autobusem, půldenní zastávka v Ipoh a cesta vlakem do Kuala Lumpur

17.2.2014 Kuala Lumpur a okolí 18.2.2014 přejezd autobusem do Melakka 18.12.-21.2.2014 Melakka 21.2.2014 přejezd autobusem na letiště Kuala Lumpur LCT a přelet do Yangonu 22.2.-23.2.2014 Yangon 24.2.2014 přejezd vlakem do Bago, půldenní zastávka v Bago, přejezd autobusem do vesnice Kinpun 25.2.2014 pouť z Kinpun na Zlatou skálu a zpět (Kyaiktiyo) 26.2.2014 přejezd autobusem do Mawlamyine 27.2.2014 Mawlamyine a okolí 28.2.2014 přejezd lodí do Hpa An 1.3.2014 Hpa An a okolí 2.3.2014 přejezd nočním autobusem do Kalaw přes Bago 3.3.-5.3.2014 trek na jezero Inle 6.3.-7.3.2014 jezero Inle, základna Nyaungshwe 8.3.2014 přejezd vlakem z Shwenyaung do Kalaw a nočním autobusem do Nyaung-U 9.3.-10.3.2014 Bagan (základna Nyaung-U) 11.3.2014 přejezd vlakem do Mandalay, půlden v Mandalay 12.3.2014 Amarpura, Inwa, Sagaing na motorce

13.3.2014 Pyin Oo Lwin na motorce 14.3.2014 Mingun lodí a zpět a Mandalay 15.3.2014 přelet do Bangkoku (na letiště Don Muenag) 16.3.-17.3.2014 Bangkok 17.3.2014 před půnocí odlet do Prahy z letiště Suvarnabumi 18.3.2014 přílet do Prahy přes Vídeň v ranních hodinách

Bonus: Turistou v Asii 2014-10-23 Často mne lidi a známí oslovují s dotazy, jak jsem tu divočinu přežil. Možná to z blogu nebylo vždycky jasné, ale jihovýchodní Asie je podstatně více civilizovaná, než si myslíme. Má dlouhou kulturní tradici a neagresivní přístup k lidem dohromady s pohostinností přináší cestovatelům určitý komfort. Z řady vybočuje Myanmar a Kambodža, kde chudoba umí zaštípat v očích. Obecně, pokud se nedostanete do problémů a pokud vám nevadí “jiná” kultura, špinavé záchody a koupelny a horší kvalita služeb, nejspíše si v regionu budete po chvíli připadat dobře. Pojďme ale popořadě. Zdraví. Jsou věci, na které se lze připravit - očkování proti vzteklině, tyfu, žloutence a další vás nebudou stát málo (v řádu mnoha tisíc). Jsou ale nemoci, proti nimž se nelze očkovat. Osobně jsem měl štěstí - mnohé oblasti, kde jsem pobýval hlásí střední výskyt malárie a horečky dengue. Protože je ale suchý rok, komárů bylo méně. A i přestože jsem se pokoušel chránit (večer dlouhý rukáv a nohavice, repellent – pořádný, chemický), často jsem se nedbale nechal pobodat. S sebou jsem měl Malaron (krabička na 1,5 léčení malárie stojí 1200,-) s tím, že léčit budu malárii, až když vypukne. Nebyla třeba. Průjmy, mne zpravidla obtěžovaly vždy přesně den po příjezdu do nové zásadně odlišné oblasti. Delší žaludeční potíže mi způsobil až zkažený dortík v Myanmaru. Dobré je mít malý dezinfekční gel na ruce a chemický čistič vody, pokud se třeba vydáte na delší dobu mimo civilizaci. Jak si sbalit lékárničku naleznete na mnoha chytrých webech. Počasí. Horké a nebo deštivé. Vichry nebo bouře sice mohou být nebezpečné, ale z hlediska výbavy vás potěší fakt, že déšť je zpravidla teplý, a teplota vzduchu ani v zimě neklesá příliš pod 20 stupňů.

A tedy výbava? Batoh Deuter Guide 45+, skládací batůžek Sea to Summit, uzavřené mountain running boty, jednoduché sandály z Hudy za sedm stovek, minimum oblečení (dlouhý rukáv a nohavice spíše proti havěti). Lepší je věci koupit na místě. Zničíte je nejspíše beztak, přinejmenším se silně operou. Navigací na cestách mi byl Lonely Planet Southeast Asia, který danou oblast zpracovává lépe a aktuálněji než můj jinak oblíbený Rough Guide. Posloužil jako rámcová orientace - zbytek už bylo lepší zjistit přímo od dalších cestovatelů, z internetu (Hedvábná cesta, TripAdvisor, Hostelworld) a od místních. Dobrou pojistkou byla navigace MapFactor Navigator Free v mobilu s Androidem - mějte techniku rádi nebo ne, mnohokrát mi GPS uprostřed noci v neznámé vesnici nebo městě zachránila pár hodin spánku. I tak se připravte, že budete muset improvizovat. Země typu Myanmar, Kambodža nebo Laos se s přesností na den prakticky naplánovat nedají. Smartphone doporučuji. Nahradí laptop nebo tablet, zpřístupní vám webové stránky, GPS, internetovou telefonii, blog, kontakty, zálohu online, sociální sítě, banku a když zapomenete čelovku, poslouží LED dioda jako lampička. V některých zemích se opravdu vyplatí být on-line (např. Malajsie a Singapore jsou komplet on-line a čeká se, že tak také budete dělat většinu rezervací) nebo dokonce zakoupit místní SIM. V Malajsii totiž každý mluví anglicky - jeden hovor vyřeší často víc než půlhodina googlování. Univerzální adaptér na zásuvky si vezměte bez uzemnění nebo si kupte místní micro USB nabíječku. Obejdete se i bez nich, ale zpříjemní život. Focení. Místní se rádi nechají vyfotit - zpravidla zdarma. Slušné je požádat předem a výsledek ukázat. Já cestoval s minikompaktem - pomalým a nekvalitním. Obecně nejlepší akční fotky pořídili spolucestovatelé s

kompaktními ultrazoomy - rychle startují, umožňují téměř špionážní fotky z dálky a zároveň dělají kvalitativně velmi pěkné snímky i na automat. Zrcadlovkáři jsou vítaní jako krajináři i fotografové skupin - velký objektiv a stativ vyvolává mezi domorodci respekt, nicméně počítejte s vyšší možností poškození a s jistotou zašpinění. Jak zapadnout? Máte dvě možnosti - mezi turisty a mezi místní. Pokud chcete mezi místní, zachovávejte vždy klid, trpělivost a úctu. Oblékejte se konzervativně - dlouhé kalhoty, košile a polobotky i při 35 nad nulou uctivější než odhalená ramena nebo ultrašortky. Respektujte i zdánlivě směšná pravidla. A nebojte se vylézt z ulity: Místní se umí tvářit i chovat všelijak, ale jsou přátelštější, než na první pohled působí. Zajímavostí vám budiž náklady cestování: Vychází asi na 25 tisíc měsíčně, vč. oblečení z Hoi An, dárků a několika lokálních letenek. To vypadá jako hodně, ale můžete jít podstatně níže, pokud zůstanete déle na jednom místě, budete cestovat stopem, nekoupíte si obraz nebo dva obleky apod. Pro mne zprvu byla cesta po Asii výlet za hranici komfortní zóny, ale zvykl jsem si a následně si hodně užíval (skoro) každý okamžik. Nikdy jsem neměl potíže naplnit své základní potřeby na úrovni nebo sehnat běžné potřeby typu toaletní papír, baterky, zubní pastu, mýdlo, tyčinku Snickers (bohužel). Asie prostě není až taková divočina. Barvami, vůněmi, zvuky a zvyky oproti Evropě ano, ale na to si navyknete. Cesta do Asie mi nakonec přinesla několik poznatků, o které bych se s vámi rád podělil: 1. Cestovat sám, nalehko a do neznáma je úžasná zkušenost, která dává mj. poznat, jak krásné je cestovat s osobou blízkou 2. Naučil jsem se hodně improvizovat - hranice mojí komfortní zóny jsou úplně jinde

3. Ať už meditace nebo zážitky, zpětně můžu říct, že mne po cestě máloco a málokdo vykolejí nebo vytočí 4. S minimem se dá žít oduševnělý i hloupý život - žít asketicky neznamená automaticky žít lépe 5. Místní nás karikují - chtějí být jako my a berou si z nás jen to špatné (to je na nás totiž dobře vidět) 6. Vyřádil jsem se: Svou velkou batůžkářskou cestu jsem absolvoval, svět mi nic nedluží a každá další velká cesta už bude jen milé plus

Články od října 2013 do ledna 2014 napsal Ladislav Beneš, doplnila a korekturu provedla Hana Vachovcová. Fotografie pořídili Ladislav Beneš a Hana Vachovcová, které patří speciální poděkování. Původně publikováno aplikací Blogger na adrese http://cestovnizapisky.blogspot.com Články od ledna do března 2014 napsal a fotkami opatřil Ladislav Beneš a byly publikovány na adrese http://ladislavbenes.blogspot.com, kde jsou k 1.11.2014 stále k nalezení. Pro psaní a publikování článků byl v obou případech použit engine Blogger firmy Google nainstalovaný do chytrého mobilního telefonu Samsung Galaxy Ace 2 s operačním systémem Android. Psáno na dotykovém displeji na anglickém software bez možnosti české interpunkce. Knihu pro rodinu a přátele sestavil, úvod napsal a nechal svázat Ladislav Beneš na podzim 2014. Pro úpravy knihy byl použit Microsoft Office Word 2014. Verze pdf pro elektronickou čtečku se liší a byla odzkoušena na zařízení Amazon Kindle. Ke stažení na stránkách autora od 1.1. 2015. Více fotografií z cest lze shlédnout na autorově Picassawebu, Facebooku a Flickru (http://ladislav.benesnet.cz). Aktuality na blogu.