VÁCLAV KLAUS. Zápisky a postřehy z cest

Zápisky a postřehy z cest VÁCLAV KLAUS

VÁCLAV VÁCLAV KLAUS KLAUS Zápisky Zápisky a postřehy a postřehy z cestz cest

VÁCLAV KLAUS Zápisky a postřehy z cest

VÁCLAV KLAUS Zápisky a postřehy z cest

OBSAH PŘEDMLUVA ▶ 5 •

POSLEDNÍ CESTY PREZIDENTSKÉHO OBDOBÍ

Zápisky z vědecké konference v sicilské Erice ▶ 10 Summit EU – Asie v laoském Vientiane ▶ 18 •

ZÁPISKY Z ÉRY IVK

Asi jsme nepoučitelní aneb zážitek z konference v Londýně ▶ 36 Poznatky z athénského semináře ▶ 38 Zápisky z říjnové cesty do Ameriky ▶ 41 Zápisky z cesty do Mexika (a ze zastavení v Bonnu) ▶ 51 Zápisky z konference v Moskvě (tentokráte méně geografické) ▶ 61 Zamyšlení nad krátkou návštěvou Maďarska ▶ 66 Cesta do Hongkongu po deseti letech ▶ 69 Několik podzimních dní na Hillsdale College ▶ 85 O lidské nepoučitelnosti (místo zápisků z cesty do Milána) ▶ 98 Po týdnu opět politické poznámky (místo zápisků z cesty do Frankfurtu) ▶ 101 Zápisky z cesty na Marmara Forum v Istanbulu ▶ 104 Po čtyřech letech opět v Baku ▶ 115 Malá poznámka k jarní návštěvě Berlína ▶ 126 Poněkud pomíchané zápisky ze tří cest po Evropě ▶ 130 Dvě cesty do dvou velmi odlišných zemí – Rusko a USA ▶ 144

PŘEDMLUVA Musím přiznat, že mne vlídné čtenářské přijetí mých předchozích dvou knížek Zápisky z cest (v roce 2010) a Zápisky z nových cest (v roce 2012) překvapilo. Zápisky původně vznikaly – bez jakékoli ambice na jejich knižní vydání – jako velmi utilitární informace z mých prezidentských cest. Bývali jsme frustrováni, že o těchto cestách novináři, ač byli s námi často na palubě prezidentského speciálu, nic vážného nenapsali nebo možná nic takového, co bych já považoval za podstatu a smysl cesty. Zrodila se proto myšlenka každodenních, v průběhu dne utvářených zápisků, ještě tentýž den odesílaných domů do médií – kromě našich vlastních webů to býval internetový server Novinky.cz a deník Právo. Zápisků nikdy dodatečně neupravovaných, nevylepšovaných, zápisků ad hoc formulovaných. Nebylo v nich nikdy žádné ex post zamyšlení, vyčtení něčeho dodatečného z knih, literární dopracování. Podobným způsobem vznikaly i zápisky předkládané čtenářům dnes. Jsou to dojmy a zážitky z posledních cest prezidentských (ze závěru roku 2012) i z cest následujících, postprezidentských, kterých není o nic méně. V roce 2015 dokonce více. Rozdíl oproti minulosti je ten, že dnes jde většinou o souvislý text z celé cesty, nikoli o každodenní zprávy, což mění jejich strukturu, ale ani teď nejsou nijak „dodělávané“, v neposlední řadě i proto, že minutu po návratu z jedné cesty začíná příprava cesty další. Obsah je i není jiný. V jednom smyslu jiný není – píše je stejný člověk, své názory nezměnil a všímá si podobných věcí. Ubylo však přímých jednání se světovými státníky, přibylo výlučně přednáškových cest a účastí na konferencích. V minulosti to tam bylo také, ale většinou to znamenalo přijít na konferenci na chvíli, přednést svůj příspěvek a zase jít na nějakou další akci. Teď je to daleko více skutečná účast na konferencích, tedy i poslouchání a účast v diskusích. V několika prezidentských či premiérských palácích jsem však byl i teď – u rakouského prezidenta v Hofburgu, u slovenského VÁCLAV KLAUS ZÁPISKY A POSTŘEHY Z CEST

5

PŘEDMLUVA

prezidenta, u ruského premiéra v jeho „Bílém domě“, u tureckého prezidenta, v rezidenci makedonského prezidenta na Ohridu, u mexického ministra zahraničí atd. Prezidentský často zůstává uvnitř navštívených zemí i způsob dopravy – policejní doprovod (v minulosti jsem se vždy vztekal, že jejich houkání či blikání zlobí místní lidi a že se mohou mračit ne na mne, ale na Českou republiku, což jsem nechtěl). Stejný je i pohyb nenápadných pánů v civilu kolem mne, když jdu nakupovat, což je typické zejména mimo sousední země, mimo střed Evropy. Jsou však města, kde by bez policejního doprovodu putování městem nebylo možné – Istanbul, Mexico City, Hongkong. Stejná zůstává i unikátní možnost navštívit krásná místa a města, některá známá, některá nová. V těchto zápiscích byla nová, resp. po 46 letech navštívená Sicílie, nový (a překvapivě zajímavý) Laos, vždy zážitků plný prostor mezi Evropou a Asií – Baku, Istanbul, chce se mi tam přidat i Athény, tentokrát trochu méně protokolem sešněrované Mexiko, vždy různorodá Amerika. V těchto zápiscích zdaleka nejsou zaznamenány cesty všechny. Jsou tam za uplynulé tři roky od předcházející knihy zápisky celkem z dvaceti zemí, ale jenom v prvním pololetí 2015 jsem byl na sedmnácti takových cestách. Říkám‑li takových cestách, nemyslím tím lyžování v Rakousku. Buď to byly cesty příliš krátké, nebo místa moc známá, nebo cesty příliš uspěchané a neměl jsem čas při nich cokoli psát, nebo tam nebylo co psát. Určitě se změnila struktura obsahu zápisků. Dříve dominovalo popisování politických jednání, obecné postřehy o zemi, stručné politické glosování, občas i zprávy o čistě turistickém „sightseeing“. Dnes jsou zápisky více společenskovědního charakteru, je to více o myšlenkách a současném světě, je to více „pan profesor na cestách“. Ta politika tam však zůstává. Snad si zápisky i v této nové struktuře najdou své čtenáře, snad unesou i změnu nakladatelství. Snad má člověk k stáru ještě co říci. Chtěl bych 6

VÁCLAV KLAUS ZÁPISKY A POSTŘEHY Z CEST

PŘEDMLUVA

poděkovat všem, kteří k jejich vydání přispěli, např. neprofesionálním fotografům, když už se mnou nejezdí žádný „hradní“ fotograf. Některé fotografie jsou i z mého mobilu. Největší poděkování patří za trpělivé přepisování mého špatně čitelného rukopisu (staromódně stále používám tužku a papír) mé asistentce Karolíně Králové a za „nátlak“, abych v psaní zápisků pokračoval, redaktorce nakladatelství Grada Romaně Homonické. Za obsah si ale samozřejmě mohu jen já sám. •

[ 28. července 2015 ]


7

8


Poslední cesty prezidentského období


9

ZÁPISKY Z VĚDECKÉ KONFERENCE V SICILSKÉ ERICE

ZÁPISKY Z VĚDECKÉ KONFERENCE V SICILSKÉ ERICE I. PO 46 LETECH NA SICÍLII První dojem z Itálie, při mezipřistání v Římě, je hnědá barva. Zatímco v polovině srpna je pro naši zemi stále charakteristická zelená (eventuálně mírně nažloutlá) barva, zde už je to barva hnědá. Po přistání v Palermu je to všechno ještě úplně jinak – písek, holé skály. Už jsem na to poněkud zapomněl. Na Sicílii jsem byl jen jednou, před 46 lety, když jsem v roce 1966 půl roku studoval v Neapoli.

Ve starověké Erice.

10



Tehdy jsem jel z Neapole do Catánie autostopem, dnes jsem do Palerma přiletěl a z letiště mne odvezl konvoj pancéřovaných aut italské ochranky. To jsou změny! Tehdy jsem viděl východní pobřeží Sicílie – Catánii, Taorminu, Etnu, Syrakusy, tentokráte místa nejzápadnější – Erice, San Vito Lo Capo, Trapani. Přijel jsem do Erice, abych se zúčastnil každoroční týdenní konference pořádané Světovou federací vědců na téma „úloha vědy a planetární hroz by“ za účasti více než 150 vědců z celého světa. Jedním z diskutovaných témat je i globální oteplování – a to byl hlavní důvod, proč jsem byl pozván i já. Dokonce jsem byl požádán, abych pronesl hlavní úvodní projev.

Bývalo tam 60 kostelů.

Erice je neuvěřitelně krásné starobylé sicilské městečko na vrcholu kopce ve výši 796 metrů nad mořem, do kterého se dá od moře vyjet klikatými silnicemi nebo lanovkou. Konference se koná v historických budovách bývalých klášterů, účastníci spí v „kobkách“ tehdejších mnichů, jen já mám speciální ložnici, ve které v roce 1993 spal papež Jan Pavel II. při své návštěvě této VÁCLAV KLAUS ZÁPISKY A POSTŘEHY Z CEST

11


konference. Vypadá jako malá kaple. Městečko je v sobotu o půlnoci plné návštěvníků, lanovka v tento víkendový den jezdí do 4 hodin ráno. Jsme na Sicílii, o půlnoci jsou zde na ulicích malé dětičky předškolního věku.

Úzké, klouzavé uličky města.

Nechápal jsem, proč jsem byl před konferencí varován, že je potřeba mít neklouzavé boty, až tady jsem to pochopil. Dlažba v úzkých uličkách je za dlouhá staletí úplně vyhlazená, chodit se tam dá jedině s obtížemi, nebo si druhý den ráno koupit jiné boty. Chce se mi říci, že je v Erice strašné horko, ale zprávy z Prahy říkají, že tam také, dokonce možná ještě větší. Erice byla po tisíciletí místem, kam aristokraté z nedalekého Trapani utíkali před vedrem do kopců. Sem také utekli vědci, převážně fyzikové, aby zde před necelým půlstoletím vytvořili vědecké centrum, kde se od té doby koná spousta vědeckých konferencí. Duší celého projektu je dnes 83letý fyzik, profesor Zichichi. Když jsem byl v sobotu u něho doma ve známém 12



přímořském městečku San Vito Lo Capo na večeři, vzpomínal, co mu řekl Fermi, co John von Neumann, co Teller, co spousta dalších slavných jmen. Vůbec jsem netušil nic o vědě na Sicílii, určitě ne o matematické škole v Palermu známé od konce 19. století, která dala prof. Zichichimu dobré matematické základy.

S profesorem Zichichim.

V městečku San Vito je stará katedrála, protože v tomto místě skutečně žil svatý Vít (umučený v roce 303), kterému je zasvěcena pražská katedrála. O této spojitosti jsem nevěděl, ale oni zase nevěděli, že k nám do Prahy Karel IV. přivezl v roce 1355 hlavu tohoto světce. Sedím na nedělním odpoledním semináři a poslouchám přednášku dánského fyzika o vztahu kosmických paprsků, tvorby aerosolů, s nimi spojeného vytváření mraků a následného ovlivňování klimatu a teploty. Sedíme v tmavé místnosti bez oken a všichni napjatě poslouchají. Není co jiného (a jinde!) dělat, je šílené horko. • [ 19. srpna 2012 ] VÁCLAV KLAUS ZÁPISKY A POSTŘEHY Z CEST

13


II. VĚDCI A PLANETÁRNÍ HROZBY Sicílie – jako jeden ze čtyř italských autonomních regionů – má 5 milionů obyvatel, tedy zhruba polovinu České republiky. HDP na hlavu zde dosahuje jen o něco více než polovinu úrovně střední a severní Itálie. Míra nezaměstnanosti se blíží k 20 %, zaměstnaná je jen jedna žena ze tří. Do věku 24 let nemá práci více než 50 % mladých lidí.

Pohled na Trapani.

Je to ale země krásná – svou přírodou, mořem, starobylými městy, stovky či tisíce let starou architekturou. Městečko Erice má v zimě několik stovek obyvatel, v létě několik tisíc. Během 12.–17. století v něm však bylo postaveno 60 kostelů a klášterů. V několika z nich sídlí nadace Ettoreho Majorany a Centrum pro kulturu vědy, které pořádají konferenci, na niž jsem byl pozván. Afrika je nedaleko. Údajně je možné z tohoto města vidět až do Tuniska, které je vzdáleno jen 86 kilometrů. Jsou tu hojně zastoupeny prvky 14



arabské architektury, hlavním pokrmem je kuskus s rybou, který si člověk také spíše spojuje se severní Afrikou.

Projev v šíleném vedru.

Na konferenci jsou hlavním tématem „planetární hrozby“ a jednou z nich je údajné globální oteplování. Ve svém projevu jsem se snažil argumentovat, že hrozbou není skutečné (ale ani v budoucnu předvídatelné) oteplování naší planety, ale ambice nezodpovědných jednotlivců, jako byl Al Gore, kteří chtějí s touto neexistující hrozbou za obrovskou cenu – v penězích, v životní úrovni celých světadílů, v omezování lidské svobody a demokracie – bojovat. Ne růst teploty, ale tito lidé jsou skutečnou planetární hrozbou. Nemyslím, že jsem o tom přesvědčil úplně všechny účastníky konference, ale nezanedbatelnou část z nich určitě ano. Tento můj projev je – v angličtině – k dispozici na http://www.klaus.cz/clanky/3165 – The Manmade Contribution to Ongoing Global Warming Is Not a Planetary Emergency. VÁCLAV KLAUS ZÁPISKY A POSTŘEHY Z CEST

15


V hrozném vedru sedíme celý den v sále bez oken, ale také bez klimatizace (nebo snad s klimatizací téměř nefungující). Kvalita konference – a v rámci ní i debata o globálním oteplování – je velmi dobrá. Jsou tu vědci ze 40 zemí světa a já jediný ze světa politiky. Argumenty kritizující nesmyslný boj s globálním oteplováním jsou velmi přesvědčivé. Moc mne potěšil profesor Rajaraman z Indie, který mluvil o iracionalitě souboje s jadernou energetikou po loňském zemětřesení a tsunami v Japonsku. Mluvil mně z duše – byla to katastrofa přírodní, nikoli jaderná. Žádné oběti kvůli radioaktivitě tam nejsou – a přesto svět, v čele s Německem, začal rušit jadernou energetiku.

Při debatě v sekci o globálním oteplování.

Včera jsem si stěžoval ve svých zápiscích na klouzavou dlažbu v uličkách Erice, kde několikrát za den přecházíme z jednoho místa na druhé. Je to opravdu problém, mám pocit, že jsem na ledě. Určitě to 16



vypadá jako absurdní stěžování si, ale pomalu se učíme chodit drobnými krůčky.

Hlavní náměstí v Erice.

Celý den nám přicházejí zprávy o teplotních rekordech v naší zemi. Je to zvláštní, ale vypadá to, že je ve středních Čechách tepleji než na Sicílii. Tady je ale také strašné horko. Ještě že bydlíme ve středověkém klášteře spojeném se jménem svatého Františka. Zdi jsou zde solidní, okenice zavřené, okna se otevřou až kolem půlnoci. Připravujeme se na návrat do Prahy. • [ 20. srpna 2012 ]


17

SUMMIT EU – ASIE V LAOSKÉM VIENTIANE *

SUMMIT EU – ASIE V LAOSKÉM VIENTIANE I. CESTA Letos jedu už počtvrté na Východ. Myslím tím do Orientu, nikoli do východní Evropy. V lednu jsem byl v Saúdské Arábii, v únoru v Turecku, v červenci v Malajsii a Indonésii a teď jsem v Laosu. Je to moje nejvýznamnější cestovní „expanze“ mimo Evropu, která naznačuje, kam nás to táhne, kam má smysl jezdit, kde probíhá rychlý ekonomický růst (např. v Laosu v posledních pěti letech – krize, nekrize – ročně o 8 %), kde se rodí ekonomické centrum 21. století. Teď si uvědomuji, že za dva týdny ještě pojedu na státní návštěvu do Izraele.

Plán cesty.

18


SUMMIT EU – ASIE V LAOSKÉM VIENTIANE

V hlavním městě Laosu Vientiane se koná již 9. summit EU – Asie, kterého se letos zúčastní 50 zemí, včetně např. Ruska a Austrálie. Ale o summitu budu psát až další den. V Laosu mnozí z nás nebyli, já také ne. Je to podobně jako Česká republika země bez přístupu k moři, ale s jednou z největších řek světa – Mekongem, který spojuje celou jihovýchodní Asii. Země je svou rozlohou třikrát větší než ta naše, ale má jen něco přes 6 milionů obyvatel. Země je to historicky stará, první státní útvar, království (jmenovalo se moc hezky – „Království milionů slonů a bílého slunečníku“), tam vznikl již v roce 1353. Od konce 19. století byl dnešní Laos součástí Francouzské Indočíny, což definitivně skončilo až spolu s koncem vietnamské války. Laoská lidově demokratická republika – dodnes komunisticky orientovaná – vznikla v roce 1975.

Lodě plující po jednom z ramen Mekongu.


19


Přes část území Laosu vedla v době války známá zásobovací Ho Či Minova stezka, která byla mnoho let intenzivně bombardována. Americká letadla svrhla na toto laoské území více než dva miliony tun bomb. Laikovi mého typu to nic neříká, ale bylo to – jak říká můj podklad, připravený naším velvyslanectvím – více, než kolik bomb dopadlo ve druhé světové válce na Německo a Japonsko dohromady. To je nepředstavitelné množství. Laos je jednou z nejchudších zemí světa, např. elektřina a telekomunikace jsou jen ve městech. Je to země velmi mladá – více než 40 % obyvatel je mladších než 14 let (!). Země je převážně buddhistická. Vládne zde Lidová revoluční strana, která má v ústavě uzákoněno nám, resp. starším generacím dobře známé „vedoucí postavení“. Po vzoru Tengovy Číny a Gorbačovovy perestrojky se však od konce 80. let snaží reformovat.

Laos je jednou z nejchudších zemí světa.

20



Klimatické podmínky jsou zde velmi blízké tomu, co mnoho našich turistů zná ze sousedního Thajska, jehož řeč je laoštině velmi podobná. Když jsme v dopoledních hodinách – po nočním mezipřistání v Dillí – doletěli do Vientiane, bylo tam 30 °C. Cesta z letiště ukazuje malebné město, které je celé přízemní nebo jednoposchoďové. Moderní doba se svou výbojnou a pyšnou architekturou se tu zatím neprosadila. Země modernizaci – samozřejmě i politickou – jistě potřebuje, ale ta stará pofrancouzštělá Indočína má své kouzlo.

Před buddhistickým chrámem Pha That Luang.

Odpoledne jedeme nejdříve na „nedělní“ oběd, který se pro naši delegaci podává na lodi plující po jednom z ramen Mekongu. Kuchyně thajského typu je skvělá. Pak se jedeme podívat na proslulý buddhistický chrám Pha VÁCLAV KLAUS ZÁPISKY A POSTŘEHY Z CEST

21


That Luang, který je nejdůležitější památkou a symbolem Laosu. Původně vznikl už ve 3. století před naším letopočtem a údajně je v něm zachována hrudní kost samotného Buddhy. V neděli odpoledne tam moc lidí není, je neuvěřitelné, že i tam byla skupinka českých turistů. Pak jedeme k buddhistickému klášteru Wat Si Saket (který je starý „jen“ 200 let), ale je v něm více než 10 000 soch a sošek (i zcela malých) Buddhy. Je to další symbol země. Následuje procházka městem a večeře v typické laoské restauraci.

Václav Klaus v chrámu Wat Si Saket.

22



V chrámu Wat Si Saket je 10 000 soch Buddhy.

II. ZAHAJOVACÍ DEN SUMMITU Laos vypadá vlídně a přátelsky. Ke kávě dostanete cukr s anglickým nápisem: „Dnes je šťastný den pro ty, kteří zůstávají optimisty.“ Skoro přemýšlím, jestli je v naší zemi – na rozdíl od Laosu – ještě vůbec možné zůstat optimisty, i když povinností to je. Já to jako povinnost cítím. Vůbec netušíme, kolik lidí tu má bezprostřední vztah k naší zemi. Průvodce po buddhistickém klášteře nás zcela nečekaně osloví pozdravem „dobrý den“ a řekne, že byl rok na „předvysokoškolském“ jazykovém kurzu v Poděbradech. Ředitelka místní školy, která se chce stát naší honorární konzulkou, protože tady nemáme velvyslanectví (je v sousedním Thajsku), VÁCLAV KLAUS ZÁPISKY A POSTŘEHY Z CEST

23


studovala v letech 1982–1988 na pražské filozofické fakultě český jazyk. Pan kancléř Weigl tu potkává svou laoskou spolužačku z pražské VŠE z počátku 80. let. Laos v sobě dosud nese mimořádně těžkou a tragickou dobu druhé poloviny 20. století, která se dotkla každé rodiny. Pěti jazyky hovořící náměstkyně ministra průmyslu a obchodu říká, že se její otec v roce 1963 stal obětí atentátu. Odjela proto do školy nejdříve do Číny, pak do Moskvy, na vysokou školu do Vietnamu a nakonec do Singapuru. Mluví všemi těmito jazyky, i výbornou angličtinou.

Slavnostní ceremoniál.

Hlavní město Vientiane je klidné, nikoli velkoměstsky agresivní. Jedním z mála nových výtvorů architektury je 50 domů – vil v nově postavené „vesnici“ pro hlavy delegací tohoto summitu. Jako pomoc Laosu je pro tento 24



summit dodala Čína. Je to až moc nové. U každého domu je sice bazén, ale – v tomto vedru – bez vody. S panem velvyslancem Greplem si s úsměvem povídáme o Zanussiho filmu Ochranné zbarvení, v němž hrál bazén – rychle naplněný vodou pro papalášského rektora – klíčovou roli. Této nové výstavbě musela ustoupit stará chudinská čtvrť města. Když se to dozvěděla politicky korektní EU, chtěla vědět, kde budou ti vystěhovaní bydlet. Bylo jim řečeno, že se pro ně staví nové domy. Pečlivá EU poslala do Laosu tým – za peníze našich daňových poplatníků –, který měl zkontrolovat, je‑li to pravda. Objevili, že domy stojí, ale prázdné. Lidé se tam totiž nechtějí stěhovat a raději bydlí v chatrčích za těmito moderními činžáky.

Prezident po příjezdu na 9. summit ASEM.

Summit začíná vznešeným ceremoniálem „rozšíření“ skupiny ASEM (Asia ‑Europe Meeting) o další tři země – Bangladéš, Norsko a Švýcarsko. Teprve pak je vlastní zahajovací ceremoniál. Všechno se to koná v Národním VÁCLAV KLAUS ZÁPISKY A POSTŘEHY Z CEST

25


kongresovém centru, které bylo postaveno výlučně pro tento účel. Nedovedu si představit, kdy bude v tomto městě další taková akce. Připomíná mi to sportoviště vybudovaná v roce 2004 v Athénách jen a jedině pro jedno použití – olympiádu. Přestávku využíváme na bilaterální jednání s předsedou vlády Číny Wen Jiabaoem, který – díky výměně čínského vedení – zhruba ve stejné chvíli jako já skončí. Je překvapivé, jakými detaily je na tuto krátkou schůzku – jednu z desítek, které tu má – pečlivě připraven. Na rozdíl od některých našich politiků a komentátorů si myslím, že je s největší zemí světa třeba mluvit. Nebudeme‑li, jim to v ničem neuškodí.

Setkání s předsedou vlády Wen Jiabaoem.

26



Potom následuje první plenární zasedání s tématem ekonomiky a financí. Mluví desítky řečníků, velmi různě. Předsedkyně vlády Dánska a premiér Koreje se navzájem pochválili, že vytvářejí green‑growth alliance (alianci zeleného růstu) v boji s globálním oteplováním. Polský premiér Tusk fanaticky obhajuje euro, diví se, že někdo používá o eurozóně výraz „experiment“, a zapomíná vysvětlit, proč Polsko není v eurozóně a jak malou podporu má v Polsku vstup do tohoto uskupení. V této části mám vystoupení i já, kde se snažím říci, že současná krize není globální, ale evropská, protože Asii nepostihuje, že se Evropa proto musí změnit a že se Evropa a Asie musí navzájem ekonomicky otevřít. A to na obou stranách. Představitelé Evropy mi moc netleskají. Nejlepší projev o Evropě měli předsedové vlády Singapuru a Malajsie. Italský premiér Monti říká, že se Evropa „transformuje“, a proto musí mít pomalý ekonomický růst. Myslí to opravdu vážně?

Laoské tanečnice.


27


Večer se koná slavnostní večeře pořádaná laoským prezidentem Sayasonem. Všichni jsme dostali speciální košili (či bluzon), na kterou jsme týdny dopředu museli do Laosu poslat přesné míry. Hned se všichni stáváme „laoštějšími“. Laoské tance (a laoské tanečnice) jsou moc krásné, podobně jako před pár měsíci v Malajsii a Indonésii.

Prezident v typické laoské košili.

Počasí charakterizuje stále stejné vedro (a stále stejně silná, nepříjemná klimatizace). Jídlo je opravdu skvělé, dobře pálivé. Ovoce (bez ztráty chuti způsobené při převozu do Evropy) zcela mimořádné. [ 5. listopadu 2012 ] 28



III. NEJENOM NA SUMMITU, ASPOŇ TROCHU LAOSU Laos je malá a ekonomicky málo vyspělá země, ale obří summit zvládá. Někdo to tady správně nazval „malá OSN“. Země, které se tu sešly, představují dvě třetiny světového obchodu. Jsou mezi nimi tři ze čtyř nejlidnatějších zemí světa (Čína, Indie, Indonésie) a další tři patří do první desítky (Pákistán, Japonsko, Bangladéš). Včera při galavečeři jsme mohli dvě hodiny sledovat bohatý kulturní program, který byl navýsost laoský. S prezidentkou Švýcarska a prezidentem Bulharska, sedícími vedle mne, jsme si říkali, že bychom v žádné z našich zemí nebyli v současnosti schopni takový program připravit – falešný modernismus už v Evropě jakoukoli národní kulturu, v rozsahu a rozmanitosti, jaké předvedl šestimilionový Laos, dávno zničil. (Teď samozřejmě

Tance na slavnostní galavečeři.


29


očekávám, že to naši kosmopolité a europeisté označí za zastaralý nacionalismus, ale těm je moje skutečná starost o nás a naši zemi nevysvětlitelná.) Summit pokračuje. Ještě doznívá včerejší debata o ekonomice a já musím zopakovat, že při příspěvcích řady evropských kolegů často nevěřím svým očím (či uším). Španělský ministr zahraničí se brání jakékoli kritice a říká, že jsou ekonomická čísla Evropy pořád lepší než americká (!) a že bylo chybou, že je – Španělsko – při zavedení eura nikdo nevaroval před možnými doprovodnými efekty (!). Musím říci, že kouzlem nechtěného mi při jeho projevu přišla SMS, že nezaměstnanost ve Španělsku dosáhla 4,8 milionu lidí. Pro srovnání uvádím, že bylo ještě před nedávnou dobou považováno za katastrofální, že je v celé EU 10 milionů nezaměstnaných. Teď je polovina tohoto množství v jedné jediné zemi. Předseda Evropské komise Barroso dokonce nechápe, proč se mluví o eurokrizi, když přece euro jako měna v žádné krizi není. To považuji za nejnesmyslnější výrok celého summitu. Euro zásadním způsobem přispělo ke krizi Evropy a k dluhové krizi řady zemí eurozóny. Je možné před tím zavírat oči? Debata o ekonomice však byla ještě relativně strukturovaná, ale debata o globálních problémech a o sociálních a kulturních tématech už jakoukoli strukturu a konzistenci ztratila. Byla to kakofonie nejrůznějších výroků. Omílá se do omrzení globální oteplování (pod heslem klimatické změny) bez jakéhokoli braní v úvahu, že i hlavní vědecká instituce klimatických alarmistů ve Velké Británii přiznává, že od roku 1998 do roku 2012 žádný růst globálních teplot nenastal, ač emise CO2 i nadále výrazně rostly. Fakta nikoho nezajímají. A já zase naopak neumím diskutovat o problémech pirátství, postavení žen, sociálních problémech v Barmě (resp. Myanmaru). V průběhu summitu máme všichni různá bilaterální setkání – já dnes např. s premiérem Singapuru, s premiérem Medveděvem, s prezidenty Indonésie a Mongolska. Ušetří se tím řada zahraničních cest. V prezidentském paláci mám oficiální setkání s prezidentem Laosu Sayasonem, který 30



Na jednání s prezidentem Laosu.

je představitelem laoského revolučního hnutí už od 50. let. Všichni zde v Laosu připomínají 50 let od navázání diplomatických vztahů mezi Laosem a Československem. V Laosu existuje velmi silná komunita Laosanů, kteří kdysi studovali v naší zemi, a večer je zorganizováno velmi milé setkání s těmito lidmi. Mnozí ještě mluví slušně česky (a slovensky) a připravili si na toto setkání i několik českých a slovenských písniček. Když jsem byl před více než rokem v Ázerbájdžánu, byli jsme šokovaní, když v Baku studentky češtiny zpívaly Michala Davida. Dnes v Laosu zpívali bývalí studenti u nás od Olympiku Okno mé lásky. Neuvěřitelné. Před odletem jedeme ještě na návštěvu nejznámějšího laoského pivovaru, kde pracuje i několik laoských studentů pražské Vysoké školy chemicko ‑technologické, obor pivovarnictví. Pořád používají skripta o pivu z osmdesátých let, tak jim vezeme novější verzi. VÁCLAV KLAUS ZÁPISKY A POSTŘEHY Z CEST

31


Laoští českoslovenští studenti.

Zaujalo mne, že – jak je dnes módní – i tento pivovar mluví ve svých materiálech o sociální odpovědnosti firmy. Čekal jsem standardní tirádu o charitativních akcích, ale bylo tam něco jiného. Za svou hlavní „sociální“ věc pivovar považuje, že je jedním z největších plátců daní v Laosu a že tyto finanční prostředky pak hrají aktivní roli v ekonomickém rozvoji Laosu. To je úžasný a odvážný výrok. Považuji za absurdní, že toto není standardní postoj. Proč se ČEZ chválí za statisíce (nebo 32

Laoský Petr Janda.


Toto je pouze náhled elektronické knihy. Zakoupení její plné verze je možné v elektronickém obchodě společnosti eReading.

VÁCLAV KLAUS. Zápisky a postřehy z cest

Recommend Documents