Zápis z kulatého stolu „Diskriminace jako překážka slaďování rodinného a pracovního života“ 12.10. 2015, Brno Ombudsmanka Anna Šabatová na úvod podotkla, že je třeba neustále připomínat, že není důležité upracovat se k smrti, ale žít ve kvalitních mezilidských vztazích. Zároveň připomněla, že je třeba se zamýšlet i nad tématem dostatku práce, které bude pravděpodobně ubývat. V souvislosti se slaďováním také konstatovala, že i když už nyní v rámci zákoníku práce existuje povinnost zaměstnavatele vycházet vstříc osobám, které pečují, pokud tomu nebrání ty velmi vágně definované vážné pracovní důvody. Mnoho lidí nicméně o této povinnosti neví. Druhé úvodní slovo patřilo ředitele Open Society Fund Praha Robertu Baschovi. Ten nejprve představil program Dejme (že)nám šanci financovaný z Norských fondů, z něhož byl podpořen i projekt Zlepšování antidiskriminační a sociální legislativy ve prospěch znevýhodněných žen, v rámci kterého byl pořádán i tento kulatý stůl. Basch se ve svém úvodním slovu zaměřil na genderové stereotypy například v souvislosti s trhem práce a především péče. Téma péče zmínil jak v kontextu individuálních rozhodnutí mužů jít např. na rodičovskou dovolenou, ale i v kontextu institucionalizované péče (ať už o seniory nebo o děti) a většímu zapojení mužů do ní. Gabriela Ferbarová z pořádající Alternativy 50+ zdůraznila téma péče, které se opakovaně objevuje v souvislosti s primární cílovou skupinou organizace – a to nezaměstnanými lidmi nad 50 let. První blok byl zaměřen na zhodnocení stávající legislativy v souvislosti se slaďováním rodinného, soukromého a pracovního života. Jana Kvasnicová, právnička z Kanceláře veřejné ochránkyně práv, se zaměřila na flexibilní formy zaměstnávání a jejich právní základ. Mezi flexibilní formy zaměstnávání patří například pružná nebo volná pracovní doba, práce z domova nebo práce de facto odkudkoliv. Mezi základní překážky slaďování a zavádění flexibilních forem práce je nezájem nebo nízká informovanost na straně zaměstnavatele, údajně i nezájem na straně zaměstnanců, předsudky týkající menší výkonnosti těch osob, které pracují v některé z flexibilních forem práce, ekonomické důvody nebo byrokracie. Kvasnicová hovořila i o povinnostech zaměstnavatele v souvislosti s rovným zacházením – zmínila zákaz diskriminace a to i odvozené (např. v souvislosti s osobou, která pečuje o někoho, kdo je zdravotně postižený), povinnosti zaměstnavatele zavádět slaďovací opatření ve vztahu k osobám, které pečují, nebo povinnost přijímat přiměřená opatření pro osoby se zdravotním postižením. Pavla Špondrová, vyučující na Univerzitě Karlově v Praze, ve svém příspěvku použila ilustrativní příklad fiktivní Aleny K. požadující úpravu pracovní doby v souvislosti s péčí o syna, na němž Projekt „Zlepšování antidiskriminační a sociální legislativy ve prospěch znevýhodněných žen“ podpořila Nadace Open Society Fund Praha z programu Dejme (že)nám šanci, který je financován z Norských fondů.
poukázala na problematiku diskriminace v souvislosti se slaďováním. Špondrová se zaměřila se zejména na vážné provozní důvody a to v souvislosti s formulací obsažené v odst. 2 § 241 Zákoníku práce, který říká, že: „Požádá-li zaměstnankyně nebo zaměstnanec pečující o dítě mladší než 15 let, těhotná zaměstnankyně nebo zaměstnanec, který prokáže, že převážně sám dlouhodobě pečuje o osobu, která se podle zvláštního právního předpisu považuje za osobu závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni II (středně těžká závislost), ve stupni III (těžká závislost) nebo stupni IV (úplná závislost), o kratší pracovní dobu nebo jinou vhodnou úpravu stanovené týdenní pracovní doby, je zaměstnavatel povinen vyhovět žádosti, nebrání-li tomu vážné provozní důvody.“ Špondrová zdůraznila povinnost zaměstnavatele vyhovět žádosti zaměstnance či zaměstnankyně bez dalšího, pokud tedy neprokáže již zmíněné vážné provozní důvody. Ty by měly být opravdu tak závažné, že by to zásadně poškodilo provoz nebo např. ekonomickou situaci zaměstnavatele. Špondrová konstatuje, že žádost může být často otázkou komunikace a to klidně i formalizované, přičemž poukázala na příklad Velké Británie, kde je takový postup vysoce formalizovaný a velkou roli v něm hrají i odbory. Navrhla také možná řešení – vedle ne zcela realistické změny zákoníku práce nebo vyhlášky konstatovala, že dobrou cestou by mohl být metodický pokyn, jakýsi vzorový vnitřní předpis upravující žádost o úpravu pracovní doby. Špondrová také připomněla, že zaměstnanci či zaměstnankyni i zaměstnavatelé nejsou často o této povinnosti, resp. nároku informováni. Petr Wija z Diakonie ČCE a MPSV ve svém příspěvku hovořil o možnostech podpory pečujících o seniory a seniorky. Hned v úvodu konstatoval, že pečující jako skupina nejsou cílovou skupinou sociální politiky a jejich pozice je v rámci legislativy spíše odvozená od toho, kdo je opečovávaný. Wija zmínil o institut koordinátora podpory pečujících, který by byl k dispozici těm, kdo se potřebují v situaci péče zorientovat. Wija zdůraznil rozpor mezi veřejnými deklaracemi a požadavky na deinstitucionalizaci péče a toky finančních prostředků, které do této oblasti proudí daleko méně. Trh práce byl dalším tématem Wijova příspěvku – zdůraznil genderovou dělbu práce a rozdíly mezi zaměstnaností mužů a žen nad 54 let, kde je velká část pečujících o seniory. Na závěr padlo několik konkrétních doporučení od zvýšení informovanosti těch, kdo pečují, zavedení koordinátora péče v obcích, větší finanční podporu neformálních pečujících a jejich identifikaci jako cílové skupiny sociální politiky. Eliška Kodyšová, psycholožka z organizace APERIO, přednesla příspěvek k situaci sólo rodičů a slaďování, které je pro ně ještě důležitější. Upozornila na rizika příjmové chudoby, materiální deprivaci i sociálního vyloučení u sólo rodičů obecně. Ochrana specificky sólo rodičů na zákonné úrovni je velmi nízká, vztahuje se zejména k pracovním cestám nebo delší dobu na ošetřování člena rodiny. Kodyšová konstatovala, že v ČR často chybí nástroje nahrazující „toho druhého“ rodiče, například sdílené rodičovství po rozvodu nebo zařízení péče o děti, jak na úrovni školek, tak např. družin. Zejména sólo matky často pracují v prekérních zaměstnáních, které umožňují slaďovat, nicméně s sebou nesou často nižší nebo nejistý příjem.
Projekt „Zlepšování antidiskriminační a sociální legislativy ve prospěch znevýhodněných žen“ podpořila Nadace Open Society Fund Praha z programu Dejme (že)nám šanci, který je financován z Norských fondů.
Po příspěvcích následovala diskuse. Mimo jiné padly náměty na větší zapojení odborů do zakotvování slaďovacích opatření do kolektivních smluv, téma dětských skupin a klubů, které by měly být nově zřizovány ve větším měřítku, sdílení pozitivních zkušenosti se zaměstnáváním matek i možností pozitivních opatření vycházejících vstříc nějak ohroženým skupinám, např. vhodnou formulací inzerátu nebo v případě srovnatelné kvality uchazečů o zaměstnání upřednostnění toho, kdo je právě součástí nějaké ohrožené skupiny, např. právě osobu pečující. Druhý blok byl veden především formou diskuse, které předcházel příspěvek Jany Maláčové, ředitelky odboru rodinné politiky a stárnutí MPSV. Tématem byla doporučení směřující k omezení diskriminace ve vztahu ke slaďování práce a rodiny. Jana Maláčová představila připravovanou Koncepci rodinné politiky a čtyři opatření rodinné politiky, které by MPSV chtělo prosadit do konce volebního období. Maláčová se věnovala především tématu volna na péči, které by mělo trvat 3-6 měsíců, přičemž pečující by měl mít hrazeno 60% příjmů a měl by mít garantován návrat na původní pracovní místo. Dalšími opatřeními je větší flexibilita rodičovského příspěvku (kratší čerpání vyššího příspěvku), otcovská poporodní péče týkající se nejranější fáze života dítěte a pilotní projekt mikrojeslí. V případě Koncepce rodinné politiky Maláčová konstatovala, že koncepce jako taková by měla být hotová v únoru 2016. Měla by v ní být zahrnuta široká škála podpůrných služeb, např. školek i pro děti mladší 3 let, dětských klubů. Maláčová zdůraznila, že pro koncepci je zásadní, aby ve věci rodiny byla umožněna co největší možnost volby, a aby bylo nadále podporováno pro-rodinné společenské klima. Vedle služeb jsou v současné fázi také diskutovány změny ve financích, které se týkají rodinné politiky. V případě rodičovského příspěvku bude podporována větší flexibilita a existuje i návrh na motivační bonus pro druhého rodiče v délce 2 až 3 měsíců odvozený od příjmu tohoto druhého rodiče, pokud se rodiče vystřídají. Mezi finanční podporu pro-rodinné politiky jsou odborníky nejčastěji zmiňovány také další navyšování daňové slevy na dítě. Do rodinné politiky patří i snaha o eliminaci gender pay gap, který je rámován i jako podkopávání příjmu rodin. Koncepce rodinné politiky by měla myslet i na zlepšování podmínek sólo rodičů. Třetí oblast, které se koncepce bude věnovat, je zaměstnanost. Maláčová upozornila na problematičnost částečných úvazků, které mohou vést k podzaměstnanosti, pokud nejsou nějak časově omezené, a upozornila na to, že například v Německu už existuje trend od nich odstupovat. Právo na home-office, tedy práci z domova, patří mezi opatření, která již platí např. v Holandsku, toto opatření se diskutuje také v Německu. Maláčová podotkla, že v rámci Odborné komise také zaznívá, že je třeba rovněž do budoucna otevřít diskusi o zkrácení pracovního dne např. po vzoru Švédska. Diskuse se věnovala tématu finančních dopadů nové koncepce rodinné politiky, její připomínkové řízení, opatření mikrojeslí a volna na péči, ale také již fungujících dětských Projekt „Zlepšování antidiskriminační a sociální legislativy ve prospěch znevýhodněných žen“ podpořila Nadace Open Society Fund Praha z programu Dejme (že)nám šanci, který je financován z Norských fondů.
skupin. Maláčová zdůraznila, že právě předškolní zařízení a jejich nedostatek má velké dopady do státního rozpočtu vzhledem k tomu, kolik lidí kvůli nim zůstává ekonomicky neaktivní. Moderátor Petr Polák z Kanceláře Veřejné ochránkyně práv pak na dotaz týkající se odmítnutí dětí se zdravotním postižením v dětských skupinách odpověděl, že dětské skupiny jako služby veřejnosti by měly přijímat přiměřená opatření ve vztahu k těm dětem, které je potřebují. V diskusi zaznělo doplnění, že problematika dlouhodobé péče rovněž patří mezi témata zahrnutá ve vznikající koncepci rodinné politiky. Poslední částí kulatého stolu byl diskusní panel na téma k doporučením ve věci slaďování práce a rodiny. Do panelu přijali pozvání Ludmila Hájová ze Státního úřadu inspekce práce, právnička Pavla Špondrová, psycholožka Eliška Kodyšová z Aperia, Petr Wija z Diakonie ČCE a MPSV, Lenka Formánková ze Sociologického ústavu AV ČR a Kateřina Kňapová z Alternativy 50+. L. Hájková ze Státního úřadu inspekce práce potvrdila, že podle jejich záznamů se lidé na inspekci s podnětem v souvislosti se slaďováním spíše neobrátí (asi 2 podněty ročně), často z obav o své další pracovní uplatnění (u stávajícího, ale i budoucího zaměstnavatele). Hájková uvedla, že pro inspekci by byla vhodná co nejvíce konkrétní zákonná specifikace, např. vážných provozních důvodů. Zároveň podotkla, že nejvíce pochybení zjištěných inspekcí se týká právě nedostatečného zdůvodnění vážných pracovních důvodů ze strany zaměstnavatele. Na nedostatečné informovanosti lidí o jejich právech, ale i zaměstnavatelů o tom, co to vlastně jsou ony „vážné provozní důvody“, se shodly i Kateřina Kňapová a Lenka Formánková. Lenka Formánková navíc zdůraznila, že je třeba otevřeně říkat, že právě osoby pečující, které mají nárok na úpravu pracovní doby, jsou v drtivé většině ženy. Pokud odečteme ze všech osob ekonomicky neaktivních starobní důchodce a důchodkyně, zjistíme, že ze žen je 40% neaktivních z důvodů péče, ale i mužů je to méně než 1%, říká Formánková. Formánková také polemizuje s možným vnímáním částečných úvazků jako něčeho, co je nechtěné. Upozornila i na to, že často se k částečným úvazkům váže absence benefitů, které jsou pro plné úvazky samozřejmé. K tématu home office, tedy práce z domova, pak připomněla i to, že může mít za následek rozmazávání hranic mezi prací a volným časem nebo téma současné péče a práce v podmínkách home office. Jana Maláčová v souvislosti se slaďováním poznamenává, že co se týče zapojení mužů do péče, je třeba postupovat především formou motivace, v zahraničí se osvědčila především motivace finanční. V současné době MPSV na toto téma – za jakých podmínek by se otcové zapojili do péče pro malé dítě - provádí výzkum veřejného mínění. Formánková pak doplnila slovinskou zkušeností, kde při zavádění opatření směřujícího k většímu zapojení mužů do péče zároveň probíhala i masivní informační a propagační kampaň.
Projekt „Zlepšování antidiskriminační a sociální legislativy ve prospěch znevýhodněných žen“ podpořila Nadace Open Society Fund Praha z programu Dejme (že)nám šanci, který je financován z Norských fondů.
Petr Wija konstatoval, že osoby pečující o osoby se sníženou soběstačností by měli být cílovou skupinou sociálních služeb, což zatím nejsou nebo jsou jen okrajově. Znovu zmínil i institut koordinátora nebo koordinátorky péče, který by lidem, kteří začínají pečovat, pomohl s orientací v nové situaci. Wija rovněž konstatoval, že pečující jako takoví vlastně nemají tuto identitu za svou, často nejsou dostatečně sebevědomí a jsou vlastně i v rámci pracoviště neviditelní. Za klíčový považuje tlak zdola přímo od těch, kdo pečují, aby neviditelnými být přestali. V diskusi padl komentář na téma diskriminace při vstupu na trh práce a také firemní kulturu ve vztahu k rovnému zacházení, aby se právě příznivé prostředí pro slaďování stalo jakousi image pro ty firmy, které budou zavádět podpůrná opatření a nastavení práce. Ludmila Hájková doplnila tento komentář informací o tom, že například diskriminační pracovní inzeráty jsou záležitostí, kterou se inspekce intenzivně zabývá. Výše pokut se odvíjí i od majetkových poměrů toho, kdo by ji měl dostat. Eliška Kodyšová zdůraznila, že stejně jako dílčí opatření je důležité i pro-rodinné nebo prorodičovské klima ve společnosti a vůbec uznávání hodnoty rodičovství, případně péče. Jana Kvasnicová konstatovala, že nejen soukromí zaměstnavatelé, ale i státní správa rozhodně není prostředím nakloněným slaďování práce a rodiny. Jana Maláčová na to reagovala tím, že ministryně Marksová už vyzvala své kolegy a kolegyně z jiných ministerstev např. ke zřízení dětských skupin a provedení genderových auditů. Pavla Špondrová dodala, že má spíše dojem, že kontrola podmínek zaměstnání se stále více zaměřuje například na bezpečnost práce, ale už ne ty „nové“ formy porušování zákoníku práce, například diskriminace nebo slaďování. Špondrová dodala, že by se inspekce měla i v rámci vlastní činnosti na tato témata více zaměřit a zaměstnavatelů se na ně obecně ptát. Stejně tak by měla jít státní správa příkladem i ve věci různých interních předpisů či metodik. Ve věci podpory sladění Špondrová navrhla zahrnutí úpravy těchto věcí jako bonusové body například v grantovém řízení.
Projekt „Zlepšování antidiskriminační a sociální legislativy ve prospěch znevýhodněných žen“ podpořila Nadace Open Society Fund Praha z programu Dejme (že)nám šanci, který je financován z Norských fondů.
