Začni svůj den písní Pronásledovaná církev dnes Afghánistán, Pákistán, Bangladéš Zprávy ze světa

2 / 2015 Pamatujte na vězně, jako byste byli uvězněni s nimi; pamatujte na ty, kdo trpí, vždyť i vás může potkat utrpení. – Židům 13,3

Začni svůj den písní Pronásledovaná církev dnes – Afghánistán, Pákistán, Bangladéš Zprávy ze světa

N a k l a d a t e l s t v í STE­ F A­ N O S n a b í z í : Rasooli & Allan – Lékař z Kur­dis­tá­nu Příběh o obrácení mus­lim­ského mullaha. A5, 134 stran, cena 77 Kč. Richard Wurmbrand – Vítězná víra Inspi­rující čtení na téma křesťanské ví­ry a svě­dectví. 12×18 cm, 176 stran, cena 120 Kč. Ken Anderson – Smělý jako beránek Životní příběh známého čínského křes­ťan­­ského di­si­ den­ta. A6, 170 stran, váz. 137 Kč. Pavel Rejchrt – Dvanáct kázání Sbírka kázání českého malíře, bás­níka a li­­­­terá­ta z posledních deseti let, ve kterých se ­autor za­­mýšlí nad duchovní situací současného křes­­ťanstva i spo­ leč­nos­ti. Váz. brožura, 14×19 cm, 96 stran, 147 Kč. John Bunyan – Milost přehojná Duchovní autobiografie Johna Bunyana. 11,5×17,5 cm, 192 stran, cena 157 Kč. John R. Weinlick – Hrabě Zinzendorf Životní příběh hraběte Mikuláše Lud­víka Zin­­zen­dorfa, nejvýznamnějšího před­sta­vi­tele Obno­vené Jednoty bra­tr­ské. Vázaná brožura, 12×19 cm, 232 stran, cena 175 Kč. Hermann Hartfeld – Víra navzdory KGB Autentické vyprávění o pronásledování křes­­­­­ ť anů v Sovětském svazu v šedesátých letech. 12×19 cm, 304 stran, cena 177 Kč. Richard Wurmbrand – Kristus na Ži­dov­ské cestě Autor sám židovského původu uvažuje na ži­dov­ské téma. 12×18 cm, 248 stran, cena 175 Kč. Sam Wellman – William Carey Kniha o životě anglického misionáře v In­dii. Vázaná brožura, 12×19 cm, 160 stran, cena 167 Kč. Hans Martin Braun – Let přes hranice Napínavý román z prostředí ruské podzemní církve se špionážní zápletkou. Vázaná, 11,5×17 cm, 120 stran, 2. vydání, cena 138 Kč Mike Fearon – Martin Luther Beletrizovaná biografie jedné z klíčových po­stav historie křesťanství.

Vázaná brožura, 12×19 cm, 112 stran, cena 165 Kč. Anatolij Granovskij – Byl jsem agentem NKVD Memoáry agenta sovětské tajné služby, pů­so­bí­cí­ho krátce také v poválečném Čes­ko­slovensku. Vázaná s přebalem, 12×19 cm, 288 stran, cena 245 Kč. Tom White – Akce Kuba Po sedmnácti měsících vězení na Kubě vy­prá­ví au­tor vzru­šu­jí­cí příběh církve trpící za „třti­no­vou opo­nou“. A6, 230 stran, cena 83 Kč. Darlene Deiblerová-Roseová – Ve stínu vycházejícího slunce Podivuhodný příběh americké misionářky v japonském zajetí za druhé světové války. Vázaná s přebalem, 12×19 cm, 288 str., cena 248 Kč. Richard Wurmbrand – Vězeňské zdi kdyby promluvily Autorova kázání, sestavená na samovazbě, ­k terá jsou pozoruhodným a jedinečným do­ku­men­tem o hlu­bi­ nách křesťanské víry upro­střed nelidského teroru a zou­fal­ství. Vázaná, 12×18 cm, 136 stran, cena 185 Kč. Sam Wellman – Jan Kalvín Biografie slavného reformátora. Vázaná brožura, 12×19 cm, 160 stran, cena 225 Kč Bratr Andrew – Pašerákem ve službách Nejvyššího Kniha popisuje začátky služby bratra An­dre­wa. Díky této knize se mnozí západní křesťané začali zajímat o utr­pe­ní svých spoluvěřících v totalitních zemích a mnohým rovněž po­moh­la nalézt víru v Ježíše Krista. Vázaná s přebalem, 12×19 cm, 262 str., cena 245 Kč Richard Wurmbrand – V Božím podzemí Luterský farář Richard Wurmbrand odmítl veřejně chválit komunistický režim a podrobit se jeho diktátu. Je uvězněn a společně s ostatními nepřáteli režimu vystaven mučení, o kterém obyvatelé svobodného světa nemají ani tušení. Vázaná, 115×175 mm, 335 stran, doporučená prodejní cena 225 Kč

Nabízené knihy z nakladatelství STE­FA­NOS si můžete objednat na naší adrese, uve­de­né na zadní straně obálky. Poštovné ani balné není účtováno. Ukázky knih naleznete na internetové adrese www.hlas-mucedniku.cz

Hlas muèedníkù 2 / 2015

Stovky evangelistů v Bangladéši procházejí misijními středisky, která jsou podporována naší misií.

richard Wurmbrand napsal

Začni svůj den písní „Budu chválit Boží jméno písní “ (Žalm 69,31)

Draze milovaní, mnohokrát jsem – kvůli mnoha letům stráveným ve vězení – slyšel na svou adresu následující slova: „To je ten chudák Wurmbrand. Tolik toho vytrpěl.“ Ano, prožil jsem utrpení, je však také pravdou, že jsem prožil i nesmírnou radost ve společenství s Kristem. Ve vězení jsme zpívali, neboť v nás žil Kristus. Mnozí křesťané zpívají jednou týdně. Proč však pouze jednou? Jestliže je správné zpívat, pak zpívejme každý den. Je­‑li zpívání špatné, pak nezpívejme ani v neděli. My jsme ve vězení zpívali denně a zpívali jsme dokonce za doprovodu hudebních nástrojů. Komunisté k nám byli velmi pozorní. Věděli, že bychom rádi chválili Boha za doprovodu hudebních nástrojů, a proto dali každému křesťanovi do vězení hudební nástroj. Nebyly to však housle nebo kytary; ty by je stály příliš peněz. Místo toho nám dali na ruce i nohy řetězy. Zjistili jsme, že řetězy jsou báječné hudební nástroje, které příhodně doprovázejí náš zpěv. „To je ten den (klap, břink), to je ten den (klap, břink), který Pán nám dal (klap, břink).“ Nejen, že jsme ve vězení zpívali, ale také tančili. V Bibli je psáno, že Miriam, sestra Mojžíšova, tančila. Také i David podle Bible tančil. V některých kulturách je radost srdce vyjadřována tancem. Dozorci nás pozorovali kukátky, a tak viděli, co se děje. Když mě uviděli tančit, byli si jisti, že jsem přišel o rozum. S šílenci bylo přikázáno jednat velmi šetrně, neboť takový šílenec by mohl kopat a bušit do dveří a tak na­ru­ šit pořádek ve vězení. Při jedné takové příležitosti dozorce hned otevřel dveře, vstoupil do cely, poklepal mi na rameno a řekl: „Přinesu vám něco dobrého, jenom se upokojte; klidně se posaďte, hned jsem s tím tady.“ Vrátil se zpátky s krajícem chleba a kouskem sýra. Nevím, jak dlouho předtím jsem sýr neviděl. Kromě toho jsem dostal ještě další lahůdku: dvě kostky cukru. Všimli jste si někdy, jak je cukr krásně bílý a třpytivý? Tehdy jsem se rozhodl, že jej nesním. Místo toho jsem si cukr prohlížel a v Pánu se nad ním radoval. V Bibli je řečeno, že když procházíme pronásledováním, zakoušíme radost. Doufám, že se radujete, i když prožíváte nějaké utrpení. Avšak radovat se 

nestačí. Ježíš říká, že když jsme pronásledováni, máme skákat radostí! Proč neskáčeš? Já jsem radostí skákal – a když jsem tak činil, dostal jsem odměnu. Vzpomněl jsem si na slova, která v evangeliu následují: „Radujte se v onen den a skákejte radostí; neboť hojná je vaše odměna…“ (Lukáš 6,22.23 – podle překladu KMS). Odměna byla hojná – velký krajíc chleba a dokonce sýr a cukr. Znal jsem křesťany proměněné do Kristovy podoby. Ve vězení jsem byl s pastorem, který byl odsouzen k dvaadvacetiletému vězení. Jmenoval se Miški a byl znám po celém Rumunsku. Jeho ženu a jejich šest dětí komunisté deportovali do pustiny, kde nebyly ani potraviny ani voda. On sám, ačkoli dobře věděl o osudu své rodiny, nikdy ze své tváře neztratil úsměv. Úsměv tohoto člověka přinášel potěšení všem, kdo mu byli nablízku. Ačkoli jsme dostávali k jídlu jeden krajíc chleba týdně, dal tento bratr občas půlku svého přídělu tomu, kdo ho nejvíce potřeboval. Tento bratr působil vždy veselým dojmem. Chovali jsme vůči němu až bázeň. Nikdy neřekl špatné slovo. Nikdy se nerozhněval. Říkali jsme si: „Jestli křesťan musí být jako on, pak nemá nikdo z nás šanci se do nebe dostat. Pak se ale jednoho dne přece jen stalo, že se kvůli nějaké maličkosti rozhněval, a na jednoho vězně se rozkřikl: „Řekl jsem ti přece, abys to položil tady! Proč to dáváš tam?“ Bezprostředně jsme ho všichni objali a řekli: „Bratře, děkujeme ti. Nyní jsi nám dal naději, že se dostaneme do nebe.“ V téže cele s ním byl rovněž jeden komunista. Miški, jako dobrý pastor, se pokoušel ve vězení získat pro Krista i takové lidi. Onen komunista mu řekl: „Snažně tě prosím, jenom mi nekaž! Já kázání odmítám. Bijí mě. O rodině nic nevím. Mám tady odsedět tolik let. Vím, že jsi pastor a že mi chceš vyprávět o náboženství. Řekni mi pouze jedno: ke komu bys Ježíše připodobnil?“ Miški, v okamžiku nejvyšší duchovní odvahy, odpověděl: „Přeješ si vědět, kdo je jako Ježíš? Je podoben mně.“ Komunista odvětil: „Pak ho mám rád a ctím ho.“ Je to jistě výjimečná věc, říci, „Ježíš mi je podoben,“ avšak je to právě to, co má křesťan být – podoben Kristu. Pamatuj, ve vězení jsou nyní tisíce a procházejí mučením. Kdybych ti nyní ta mučení popsal, možná bys nemohl jíst ani spát. Ostatně je to něco nepopsatelného. Další věřící jsou utečenci z komunistických táborů; jiní trpí od muslimů. Slyšel jsi o Súdánu nebo Rwandě. V Africe spí mnozí nazí na holé zemi. V Africe je ale horko pouze během dne. Během noci tam panuje chlad, a oni spí nazí. I malé děti tam spí nahé na podlaze nebo na zemi. Naše misie byla požádána o pomoc na tolika místech, že na to naše prostředky nestačí. Nemůžeme dělat všechno, ale snažíme se dělat co nejvíce. Potřeba je veliká a Kristus všechnu tuto bolest cítí jako by byla jeho vlastní. On však také ví, že život v podobě, v jaké je na zemi trpěn, je pomíjející. Ony hladové a mrznoucí děti přijdou do nádherného nebe. Měli bychom ale také milovat i pronásledovatele, neboť i oni mohou dosáhnout nebe pokáním ze spáchaných hříchů a přijetím Krista. Ať neselžeme ani v této věci. 

Když se objeví někdo, kdo ti chce ubližovat, zpívej píseň. Když se dostaneš do jakýchkoli problémů, zpívej píseň. V Židům 2,12 je napsáno, že Ježíš bude zpívat společně s námi. Tvého hlasu bude v nebeském kůru zapotřebí. Jak veliký je Kristus v mé rodině, v mém životě a v mém okolí? Hovoř o něm, a nikoli pouze o sobě. Tvá mysl, srdce, stav tvého sboru i tvé domácnosti tak dojdou proměny. V Kristu Váš

[Richard Wurmbrand (1909 – 2001) – rumunský luterský farář, který byl pro svou víru vězněn 14 let v komunistickém žaláři. Po odchodu na Západ založil se svou manželkou Sabinou v roce 1967 mezinárodní misijní organizaci, jejímž cílem je pomáhat pronásledovaným křesťanům. Tento článek byl publikován v americké verzi zpravodaje Hlasu mučedníků v červnu 2000.]

Promlu va Jima Daua

Věrní Boží svědkové Každé pondělí se setkávám se členy našeho mezinárodního týmu, abychom společně probírali nové příběhy pronásledované církve, které se k nám v uplynulém týdnu dostaly. Nedávno se mezi těmito příběhy objevil i případ jednadvaceti koptských křesťanů, které v Libyi brutálně zavraždili příslušníci samozvaného Islámského státu (IS). Co je IS zač, jsme pochopili již dříve, když tito teroristé popravili západní pracovníky, ale tentokrát se zaměřili přímo na skupinu, která byla specificky označena jako křesťané. Zprávy o pronásledování a mučednictví křesťanů dostáváme každý den a je snadné nechat se pohltit tragédií těchto případů a pominout přitom věčné vítězství těchto svědků víry. Ještě než jednadvaceti koptským křesťanům uřízli teroristé hlavu, řekli tito věřící: „Pane Ježíši Kriste“. Díky Bohu, že se odvážili přinést svědectví o Kristu i svým katanům. Když byl Štěpán kamenován, jeho poslední slova udělala velký dojem na mladého muže jménem Saul, který se později jako Pavel stal jedním z nejvlivnějších apoštolů. Modleme se, aby Bůh dal povstat více „Pavlům“, kteří by při řádění IS vydávali jeho příslušníkům podobně jasné a působivé svědectví, jaké vydalo těch jednadvacet Koptů v Libyi. Křesťané jsou pronásledováni a zabíjeni hlavně Jim Dau 

ze dvou důvodů. Buď prostě proto, že jsou křesťany, anebo kvůli jejich křesťanské aktivitě. Podle toho, co víme, bylo těch 21 Koptů zavražděno právě jen kvůli tomu, že šlo o křesťany. K tomuto jevu dochází také velkou měrou v Nigérii, kde islamistické teroristické skupiny, jako je např. Boko Haram, útočí na vesSestra Jani, vdova po indickém pastoru Sadavirovi, kterého nice, ve kterých žije přeradikálové před jejími zraky umučili. Hlas mučedníky nyní vážně křesťanské obyvatuto rodinu podporuje. telstvo. Naši terénní pracovníci nám nedávno vyprávěli o jednom indickém bratru, který byl zavražděn kvůli svým křesťanským aktivitám – přiváděl druhé lidi k víře v Ježíše Krista. Bratr „Sadavir“ si nemohl pomoci, a musel druhým lidem vyprávět o naději, kterou nalezl v Ježíši Kristu. V lednu tohoto roku se krátce po půlnoci před jeho domem shromáždilo asi dvě stě lidí, kteří Sadavira přinutili vyjít ven. Sadavirova manželka srocené lidi prosila, aby manželovi neubližovali. Dostalo se jí odpovědi, aby zůstala doma a ráno přivezla manželovi jídlo. Pak Sadavira odvezli. Na druhý den ráno Sadavirova žena připravila jako vždy jídlo pro rodinu a pak s manželovou matkou a jeho sestrou putovali několik hodin do tábora, kam měli jejího manžela odvést. V táboře radikálové před zraky manželky, matky a sestry Sadavira přivázali ke stromu a tloukli ho bambusovými holemi a přitom křičeli: „Ničíš naší kulturu přetahováním lidí ke křesťanství!“ Poté, co ho surově zbili mu nakonec probodli hruď kultickým trojzubým nožem. Takto Sadavir před zraky svých nejbližších zemřel. V tomto bulletinu se dočtete o třech mučednících, kteří přišli o život kvůli svým křesťanským aktivitám a především kvůli tomu, že hlásali ostatním lidem víru v Krista. Když o nich budete číst, pamatujte rovněž na radost ze skutečnosti, že jejich životy proměnily pro věčnost, se kterými se setkali. Modleme se společně, aby ti, kteří po nich zůstali, našli útěchu, a také jak bychom jim mohli v jejich situaci nejlepším způsobem pomáhat. Hlas mučedníků chce tyto věřící podporovat nejen finančně, ale také jim zabezpečit lékařskou péči, případně jim pomoci přesídlit na nějaké bezpečnější místo. Děkujeme vám, že pamatujete na tyto křesťanské mučedníky, kteří obětovali své životy Bohu a neváhali vydat svoje svědectví i za cenu vlastního života. Nechť je tato jejich odvaha pro nás inspirací, abychom i my vytrvali v běhu o závod, jehož účastníky jsme byli učiněni. – Hlas mučedníků, USA, květen 2015 

Proná sledovaná círke v dnes

Afghánistán „Zemřeme jen jednou. Můžeme zemřít také pro Krista.“ 29. listopadu 2014 byl zabit křesťanský pracovník Werner Groenewald společně s dvěma svými nedospělými dětmi a dvěma afghánskými křesťany. K této tragédii došlo při útoku Talibanu na jejich bydliště v Kábulu. Tato jihoafrická rodina sloužila v Afghánistánu od roku 2002 a starala se o vzdělávání afghánských křesťanů. Z celé rodiny přežila jen Wernerova manželka Hannelie. Několik měsíců po útoku poskytla zástupcům Hlasu mučedníků rozhovor. Do Afghánistánu jsme byli povoláni v roce 2002… abychom se tam stali Božími nástroji a svědky o Boží lásce a pomoci, kterou zde lidé potřebují. Byl to těžký život, ale přinášel i požehnání, protože jsme duchovně sílili a Bůh byl skrze naše životy oslaven. Werner svým příkladem i vyučováním změnil mnoho Afghánců. Celé řadě z nich pomohl zlepšit jejich životní situaci. Vedle toho měl veliký smysl pro humor. Pochopitelně jsme museli přinášet naší službě Kristu i různé oběti. Kdykoli se nám mohlo něco přihodit. Věděli jsme, že žijeme v nebezpečné zemi. Byli jsme však připraveni úplně na všechno, co se nám mohlo stát, zejména pak našim dětem? To byla opravdu těžká otázka. Rozhodli jsme se, že všechno vydáme Pánu. A když by měl přijít nějaký útok, věřili jsme, že nám Bůh poskytne milost, abychom se s tím dokázali vypořádat a dívat se na věci pohledem z jeho perspektivy. O tom mohu s jistotou mluvit. Ale určitě jsem nebyla připravena přijít během jediného útoku o manžela i obě děti. Může být však vůbec někdo na něco takového připraven? Věděla jsem, že se něco může stát, ale až když se to stalo, zjistila jsem, že mi Bůh ve své milosti dává sílu, abych se s tím vyrovnala. Palubní lístky do letadla také vždycky dostáváme až těsně před odletem, nikoli týden předem. V říjnu minulého roku jsme navštívili jednu konferenci, na které byl Wernew a Hannelie Groenewaldovi se svými dětmi Rode Werner vyzván, aby promlu- (nalevo) a Jean­‑Pierre (napravo), opustili v roce 2002 svůj vil na téma „zaplacení daně domov v Jižní Africe a odešli sloužit Bohu do Afghánisza následování Krista“. Tu tánu. 

promluvu jsem již dříve slyšela, ale když se dnes ohlédnu zpátky, uvědomuji si, že Bůh chtěl, abych to kázání slyšela toho dne znovu. Přesně o měsíc později jsem tuto daň musela skutečně zaplatit, a byla obrovská. Werner skončil projev slovy: „Zemřeme jen jednou, můžeme zemřít také pro Krista.“ Jsem velmi šťastná, že on, Jean­‑Pierre i Rode (syn a dcera) byli Afghánská policie odvádí Hannelii Groenwaldovou z jejich vybráni, aby zemřeli pro vyhořelého domu v Kábulu. Krista mučednickou smrtí. Je to úžasná čest. Jako rodina jsme žili pro Krista. A pro Krista také moje rodina zemřela. Z lidské perspektivy to nedává smysl. Ale z věčné perspektivy to byl zisk a Bůh tím bude oslaven. Satan se snažil ukrást jejich životy i moji radost a vyvraždil mi rodinu. Jeho jméno je Zloděj a Vrah. Ale zapomněl, že poslední slovo má vždy Bůh. Krev mé rodiny a dvou afghánských bratří nebyla prolita nadarmo. Přinese velkou žeň afghánskému lidu a mnoho lidí přijde do Božího království. Tím jsem si absolutně jista. Nepopsatelná ztráta, veliký zisk Jako vizi pro svoji práci přijal Werner slova z 2. Timoteovi 2,2: „… a co jsi ode mě slyšel před mnoha svědky, to svěřuj spolehlivým lidem, kteří budou způsobilí také jiné učit.“ Werner nevěřil, že by měl vytvářet jen jednostranný vztah. Afghánci mohli dělat mnoho věcí lépe a navíc zde byla velká jazyková ba­riéra. Proto chtěl vyškolit nové křesťany, kteří by byli schopni vyučovat zase další. V září 2014 vytiskl Werner bulletin, ve kterém prosil o modlitby, aby mu Bůh dal moudrost do další práce. Uvědomoval si, že jeho práce v Afghánistánu je v mnoha ohledech závislá jen na něm Nový afghánský prezident Ašraf Ghaní je prozápadně samotném, a proto hledal orien­tovaný intelektuál, který hodlá zintenzivnit boj proti nějaké řešení. Talibanu. Ghaní také vyjádřil vděčnost vojákům NATO za Útok, ke kterému došlo oběti, které v Afghánistánu přinesli. Jeho manželka pochází z libanonské křesťanské rodiny a panují dohady o tom, zda 29. lis­topadu, rozhodně nikdo nečekal. Došlo sice již předtím je muslimkou. 

k několika bombovým útokům v okolí, které jsme slyšeli i v našem domě, a věděli jsme, že se bezpečnostní situace zhoršila po inauguraci nového prezidenta Ašrafa Gháního, který deklaroval zvýšený boj proti Talibanu a povstalcům. Po cestě do nemocnice (kde Hannelie pracovala jako lékařka) jsem se Jediný veřejný kostel v Afghánistánu byl zničen v březnu dvakrát ocitla poblíž exploze 2010. Na obrázku je bohoslužba ve vojenské pevnosti v pronastražené bomby, ale Bůh vincii Hilmand. Afghánští křesťané mimo vojenskou ochranu mě vždy ochránil před zra- se ale musí scházet tajně. něním. Co se mi pak přihodilo, je tou nejstrašnější věcí, která se může člověku v životě stát: při jediném útoku jsem přišla o manžela a dvě nedospělé děti. Původně jsem v ten den chtěla zůstat s nimi a nechodit do nemocnice. Ale šla jsem. Nejhorším traumatem jsou pro mě myšlenky na samotný vražený útok. Jako manželka a matka v srdci toužím, abych byla v tu strašnou chvíli tam, držela a chránila své nejdražší před nemilosrdnými střelami, které trhaly jejich těla. Ale Bůh měl pro mě očividně jiný plán. Je to pro mě extrémně veliká výzva a životní zkouška, ve které nechci selhat. Chci dát smysl všemu tomu hroznému, co se stalo, a z toho se propracovat k novému začátku a smysluplnému životu. Celý můj život, jak jsem jej znala, se změnil během pouhých pěti minut. Moje životní role se okamžitě změnila, z manželky a matky jsem se rázem stala osamoceným člověkem. Neztratila jsem jen svoji rodinu, ale všechno, co mi bylo v Afghánistánu drahé. Přišla jsem o naše tamní společenství, afghánskou komunitu, naše psy, veškerý majetek a celé rodinné prostředí, kde jsem žila dvanáct let. Je to pro mě všechno nepopsatelná ztráta. Pro moje drahé a Boží království je to velký zisk. Vím, že se musím soustředit na zisk a nikoli na ztrátu. Žili jsme pro Ježíše a oni pro Ježíše zemřeli. Uprostřed všeho zármutku a bolesti však při mně stojí Bůh. On mě tím vším provádí. Nelze si vůbec představit, že by člověk mohl něco takové nést sám. Bůh je věrný. On přece řekl: „Nikdy tě neopustím a nikdy se tě nezřeknu.“ A tohle nyní naplno prožívám. Bůh mi dává pokoj, který převyšuje všechno uvažování. A když se přece někdy dostaví nejistota, ihned přichází, aby mě utěšil. Moje budoucnost je zde, abych pokračovala ve Wernerově práci. Jak a kde, to mi Bůh jistě ukáže. Prosím o přímluvné modlitby za pronásledovanou církev v Afghánistánu, za křesťany, kteří tam zůstávají, rodilé Afghánce i přistěhovalé věřící. Prosím o modlitby také za sebe, aby mi byla dána moudrost, zda a jak mám pokračovat v započaté službě. 

Pákistán Mučedníci z cihelny Vyděšení manželé se ve svém jednopokojovém obydlí tiskli strachy k sobě, zatímco na ně venku dav rozlícených muslimů vykřikoval nadávky a hrozby: „Spálili svatý Korán! Uštědříme jim pořádnou lekci!“ Shama se rozplakala, když se její manžel Shahzad začal modlit. V šest hodin ráno se více než pět set muslimů shromáždilo před jejich domkem, který stál poblíž cihelny, kde oba manželé pracovali jako námezdní dělníci. Události, které se staly v posledních několika měsících, Shahzad nedokázal vůbec pochopit. Sezónní dělníci Shahzad, jeho otec a čtyři bratři se v roce 2000 přestěhovali jako sezónní dělníci do areálu cihelny, která stojí poblíž pákistánské vesnice Kot Radha Kishan. V té době bylo Shahzadovi šestnáct let. Jako chudí křesťané (v Pákistánu tvoří nejnižší společenskou třídu) měli jen málo příležitostí k zaměstnání. Práce v cihelně byla sice velmi tvrdá, zajistila jim však alespoň obživu a místo, kde mohli spát. Avšak jak se křesťanům v Pákistánu často stává, rodina se brzy silně zadlužila u majitele cihelny. Dluhy, které navíc přecházejí i na děti, tak velmi často ovlivňují rodiny po celý další život. Ačkoli byla Shahzadova rodina křesťanská, jeho otec Nazar se přátelil s muslimy, kteří žili v okolí cihelny. Také si s nimi četl Korán a dokonce se účastnil některých muslimských obřadů. Proto se mnozí domnívali, že Nazar k islámu konvertoval. V roce 2006 se Shahzad oženil s Shamou, která byla horlivou křesťankou. Milovala Pána Ježíše a na dveře jejich domku u cihelny dokonce namalovala kříž. Oba manželé se společně modlili ráno i večer a také se dvakrát za měsíc účastnili společného setkání asi deseti křesťanských rodin, které pracovaly v cihelně. Shama nelibě nesla, že její tchán Nazar vykonává muslimské rituály a opakovaně ho žádala, aby s tím přestal. „Jsme syny a dcerami Božími,“ říkávala mu, „Ježíš je náš Spasitel a věříme přece pouze v něho. Nechejte toho a proste Pána, aby vám odpustil.“ Společně s Shahzadem Cihlové kříže označují hroby Shahzada a Shamy. se za Nazara vytrvale mod

lili a nakonec v roce 2013 Nazar skutečně přestal muslimské praktiky vykonávat. Přidal se ke svému synovi a snaše a společně se s nimi modlil. O změně postojů začal vyprávět také lidem z okolí. Změna Nazarova smýšlení neušla místním muslimům, kteří začali prohlašovat, že ho od islámu odvrátila snacha. Mno­zí O tři děti zavražděných manželů se nyní stará otec z lidí v cihelně, včetně ma­­ Shamy. jitele a jeho správce, Shamu nesnášeli – také proto, že nepracovala v cihelně. Shahzad jí totiž nedovolil chodit do práce, protože se bál, aby ji muži nenapadali. V říjnu minulého roku Nazar vážně onemocněl. Shahzad ani jeho bratři neměli peníze na léčbu, a proto se obrátili na vlastníka cihelny s prosbou o půjčku. Ten ale odmítl. Nemajíce jiné volby, odvezli bratři svého otce do státní nemocnice v Láhauru, kde mohl být léčen zdarma. Z tohoto důvodu Shahzad několik dní nepřišel do práce. Jeho otec nakonec koncem října zemřel. Když se Shahzad vrátil domů, vlastník cihelny spolu se správcem ho zbili za absenci v práci. Společně s manželkou se proto rozhodli, že v cihelně už nezůstanou. „Řekněte nám, kolik peněz vám dlužíme,“ řekli manželé vlastníkovi cihelny. „Peníze vám vrátíme a půjdeme pracovat jinam.“ Jenže majitel se svým správcem ne­chtě­li nechat křesťanské manžele jen tak odejít a proto vymysleli plán. Věděli, že když je obviní ze znesvěcení Koránu, vynese jim to podle pákistánského zákona bití a uvěznění. Útok trval čtyři hodiny 4. listopadu v půl páté ráno odešel správce cihelny s několika muslimy do místní mešity, kde oznámili, že křesťanští manželé Shahzad a Shama spálili Korán. Představený mešity pak toto obvinění nechal vyhlásit po ves­nici tlampačem. Následně se kolem domku manželů začal shromažďovat rozzuřený dav. Vyděšení Shama a Shah­zad zamkli dveře a pak již mohli pouze poslouchat, jak venku lidé vykřikují, že mají být okamžitě usmrceni. Útočníci se pak snažili dostat dovnitř, a když nemohli vyrazit dveře, vylezli někteří na střechu a udělali v ní díru, kterou pak pronikli do domu. Následně vy­ táhli Shahzada a Shamu ven a začali je bít. Pak je odvedli do kanceláře, kde se k bití přidali ještě správce i majitel cihelny. Třebaže oba manželé útočníky prosili, aby je nechali, že nic neudělali, a třebaže Shama byla těhotná, bití pokračovalo dál. 

Poté, co je zbili tak krutě, že jim polámali nohy, přivázali je zfanatizovaní muslimové k traktoru a pak je asi půl hodiny vláčeli kolem cihelny. Srocený dav přitom nenávistně křičel a celé hrůzné scéně museli bezmocně přihlížet příbuzní obou manželů. Současně představený mešity vykřikoval z tlampače, že těmto křesťanským manželům je potřeba udělit náležité Rodiny pákistánských křesťanů přijímají pomoc od Hlasu ponaučení. mučedníků Když řidič traktoru viděl, že Shama i Shahzad ztratili vědomí, zajel traktorem k cihlářským pecím. Násilníci pak jejich těla nacpali do sopouchů nad pecí. Podle pitevní zprávy bylo následně zjištěno, že oba manželé byli zaživa upáleni, tedy ve chvíli, kdy je útočníci strčili do vyústění pece, byli ještě naživu. Celý útok pak trval zhruba čtyři hodiny. Žádný důkaz o spálení Koránu Ačkoli místní policie na místo útoku dorazila, její příslušníci nijak nezasáhli. Později však policie celou záležitost označila za vraždu a zatkla 76 osob. Dalších asi 400 osob je vyšetřováno na svobodě. Všem zatčeným, mezi kterými jsou vlastník i správce cihelny, bylo zamítnuto propuštění na kauci a budou ve vězení až do zahájení soudního procesu. Policie rovněž oznámila, že se nenašly jakékoli důkazy o tom, že by Shama a Shahzad spálili Korán nebo alespoň jeho část. Muslimští politici včetně oblastního člena parlamentu vraždu křesťanských manželů důrazně odsoudili. Kvůli opakovanému násilí vůči křesťanům a neadeJedna z pákistánských rodin, která v minulosti obdržela od kvátní reakci úřadů volají Hlasu mučedníků rikšu. Ta zajišťuje mnoha křesťanským někteří rozhořčení Pákistánrodinám v Pákistánu ekonomickou nezávislost. 10

ci po změně nechvalně proslulého zákona o rouhání, na jehož základě jsou křesťané často pronásledováni lidmi, kterým jsou z nějakého důvodu nepohodlní. V popsaném případě slí­bila pákistánská vláda vyplatit dětem a příbuzným zavražděných manželů finanční odškodné. Shahzad a Shama po sobě zanechali tři děti, a to ve věku šesti, čtyř a jednoho roku, které nyní žijí u matčina otce v jiné vesnici. Zástupci Hlasu mučedníků tyto pozůstalé pravidelně navštěvují a opatřují jim všechny potřebné věci. Hlas mučedníků pomáhá v Pákistánu také dalším křesťanským rodinám, které pracují v inkriminované cihelně. Tito věřící během útoku uprchli a nechali na místě všechen svůj majetek. Navíc poté, co byl její majitel zatčen, byla cihelna uzavřena a úředně zapečetěna. Tamní křesťané tak zůstali zcela bez příjmů. Během posledních Vánoc jim naši pracovníci přinesli potraviny, oblečení a další potřebné věci. Když se zástupci naší misie těchto křesťanů ptali, jaká pomoc by pro ně byla nejvhodnější, nežádali tito věřící peníze ale rikšu, která by jim umožnila se osamostatnit a provozovat vlastní živnost. Letos v únoru pak Hlas mučedníků každé rodině jednu rikšu pořídil.

Bangladéš „Přestaň kázat evangelium!“ Shirajul si hodil ruksak přes rameno, nasedl na motocykl a vydal se domů, ke své ženě a dětem. 16. ledna 2015, poté co sloužil na shro­ máždění šestadvacetičlenného domácího společenství, strávil odpoledne s křesťany v nedaleké vesnici. Jako vedoucí jedné podzemní církve na bangladéšském venkově hlásal Shirajul evangelium a učil ostatní křesťany vést život podle Písma. Toho dne ale Shirajul již domů nedorazil. Na písčité cestě mezi poli ho náhle z motocyklu srazila exploze podomácku vyrobené nálože. Na ležícího pastora se ihned vrhli útočníci vyzbrojení noži. Shirajul utrpěl množství bodných ran, na jejichž následky zemřel. Převážně muslimský Bangladéš tak přišel o jednoho ze svých nejsmělejších evangelistů. Příprava na pronásledování Již hodinu po Shirajulově smrti se o této tragické události dověděl jeho církevní představený „Meer“, který již delší dobu spolupracuje s naší misií. Meer, který podporuje a vyučuje nové evangelisty, znal Shirajula přes deset let, a byl to právě on, kdo jako první začal tohoto původně horlivého muslima vyučovat o spasitelné víře v Ježíše Krista. Když přijal Shirajul Krista, věděl, co může ve své zemi očekávat; četbou Ježíšova učení o křesťanském životě v Písmu se připravoval na pronásledování. Dva z jeho bratrů byli členy islamistické politické strany Jamaat­‑e-Islami a také jeho rodiče byli zaměřeni podobným směrem. 11

Shirajul a jeho šest bratrů žili na rodinném statku a měli všechno společné. Sourozenci si byli vědomi toho, že půda jejich otce by se měla jednou mezi ně rozdělit a každému by připadl menší pozemek hospodářské půdy. Když jim ale Shirajul oznámil, že se stal křesťanem, vyhnali ho z domova. „Tak ty jsi nyní křesťan?“ řekli mu. „No dobrá, tak se seber a jdi si, kam chceš. Na otcovu půdu tím ztrácíš nárok.“ Shirajul se uchýlil ke svému strýci, kde mohl hospodařit na kousku pole a zbytek Shirajul byl přesvědčen, že i navzdory peněz potřebných na obživu získával tím, nebezpečí je hlásání evangelia v Bangla- že od ostatních farmářů kupoval jejich déši jeho životním posláním. produkty, které pak prodával na trhu. Současně při každé příležitosti vyprávěl lidem o Ježíši a také vyučoval malou skupinku nových křesťanů. „Opravdu se jednalo o toho nejsmělejšího křesťana, kterého jsem znal,“ vypráví Meer. „Stále hovořil o Ježíši a Boží spáse. Když ho někdo varoval, že by si měl dát na nějakém místě pozor, vždycky odvětil, že je jeho povinností mluvit o Ježíši.“ Meer je přesvědčen, že Shirajulova smělost byla výsledkem hlubokého studia Bible. „Trávil velmi mnoho času studiem Bible a modlitbou,“ říká Meer. Když nějakého člověka přivedl ke Kristu, dál se mu věnoval, navštěvoval ho, povzbuzoval a modlil se za něho. Obcházel také malé skupinky věřících, kterým obstarával křesťanskou literaturu a předčítal jim z Bible, protože mnozí chudí vesničtí křesťané v Bangladéši své Bible nemají a jsou proto závislí na společné četbě Písma. Stejně jako mnozí další křesťané v Bangladéši, což platí zejména o evangelizačně zaměřených křesťanech, setkal se i Shirajul s různými formami zastrašování. Třebaže je v zemi formálně ústavou zaručena náboženská svoboda, křesťané zde často zakoušejí od většinové muslimské populace diskriminaci. Proti křesťanům jsou zaznamenávány násilné útoky, majetkové ztráty, bití, dokonce i případy zabití a to vše za velmi malé ochrany ze strany státu. V lednu 2013, dva roky před násilnou smrtí Shirajula, přišel o život jiný člen Meerova misijního týmu. Meer nám také sdělil, že dva měsíce před smrtí Shirajulovi kdosi několikrát uprostřed noci telefonoval a vyhrožoval mu, aby s kázáním přestal, jinak že bude umlčen. Shirajul se však nejenže nebál, ale také nic na svém misijním úsilí nezměnil. Meerovi řekl, že jeho život je plně v rukou Ježíše Krista. „Tohle není moje odpovědnost. O můj život se stará Bůh.“ Třebaže v souvislosti s jeho vraždou policie nikoho nezatkla a k činu se ani nikdo anonymně nepřihlásil, Meer se domnívá, že Shirajula zabili muslimští fundamentalisté z jeho vlastní vesnice. Šlo zřejmě o tytéž osoby, které 12

mu předtím telefonicky vyhrožovali. Nicméně ani Meer, ani Shirajulova manželka Hira se o právní stránku případu nestarají. „Nebudu naléhat na policii, aby smrt manžela vyšetřovala,“ řekla Meerovi Hira, „já se za ty lidi, kteří Shirajula zabili, naopak modlím.“ Umřít pro Boží království Jakmile se začala po okolí šířit zpráva o Shirajulově zabití, lidé se sami začali ptát místních křesťanů, proč byl jejich pastor zavražděn. Mnozí se zajímali ještě víc, například: „Proč ten člověk vlastně věřil v Krista? A kdo to je vůbec Kristus?“ Křesťané se snažili odpovídat na tyto otázky, jak nejlépe uměli a Meer je přesvědčen, že Shirajulova smrt tak způsobí v této oblasti ještě další obrácení. „Doufám a věřím, že zde takto přijde ke Kristu ještě řada lidí,“ prohlašuje Meer. Shirajulova pohřbu se účastnila skoro celá vesnice včetně jeho šesti bratrů. Pastor při pohřebním kázání využil příležitosti a kázal přítomným evangelium. Zdůraznil důvody proč Shirajul následoval Ježíše Krista a proč tak činí i ostatní křesťané. V podobném duchu také při obřadu promluvil Meer. Shirajulova manželka Hira má bez manžela obtížný život, avšak její životní náplní zůstává misijní úsilí a modlitby za šíření Božího království v Bangladéši. Ačkoli nad ztrátou manžela velmi truchlí, současně prohlašuje: „To, že můj manžel zemřel pro Boží království, je pro mě velikou útěchou.“ Hlas mučedníků podporuje ve spolupráci s Meerem rodinu zabitého misionáře Shirajula. Hira i s dětmi nadále zůstávají ve své vesnici a mají velké zastání u křesťanů ze své domácí církve. Naše misie hradí jejím dětem školné a také veškerou lékařskou péči. Jelikož po manželově smrti není Hira na pozemku Shirajulova strýce vítanou osobou, ráda by se s dětmi přestěhovala jinam. Hira se také trvale modlí, aby si Bůh použil onu tragickou událost ke své slávě. „Lidem, kteří mi zabili Již řadu let podporuje Hlas mučedníků vesmanžela, jsem již odpustila,“ prohla- nické křesťany v Bangladéši dodávkami vrtastudní. Křesťanům je totiž často kvůli šuje. „Každý den se za ně modlím. ných jejich víře odpírán přístup k obecným studním. A rovněž se modlím, aby v naší zemi Rovněž naše česká pobočka na tento projekt ještě více lidí přišlo ke Kristu.“ každoročně přispívá.

13

Z p r áv y z e s v ě ta Libye „Jejich Bůh je i mým Bohem“ Poté, co v únoru 2015 přívrženci Islámského státu (IS) v Libyi zavraždili koptské křesťany, jména 21 obětí obletěla celý svět. Mučedníci byli uneseni v libyjském městě Syrta, kde pracovali. Zpočátku panovalo přesvědčení, že všichni muži zavraždění za svou víru pocházeli z malých egyptských vesniček. Jméno a původ jednoho z nich, muže černé pleti, však zůstávaly záhadou. Mathewa Ayairgu nakonec poznali přátelé na videu, které Islámský stát zveřejnil. Podle agentury Ahram­‑Canadian News byl Mathew z Čadu; v lednu 2015 jej zajali příslušníci jedné z radikálních skupin operujících na území Libye a od té doby byl pohřešován. Radikálové tehdy unesli stovky lidí, muslimů i křesťanů. Video zveřejněné 15. února zachycuje každého z mužů, jak v oranžovém úboru klečí na pláži a za zády mu stojí útočník v černém. Radikálové následně zajatcům uřezávají hlavy a na videu je jasně patrné, jak se mnozí z nich ve svých posledních chvílích modlí slovy „Pane Ježíši Kriste“. Podle dostupných zpráv Mathew Ayairga nebyl křesťan. Když jej však několik okamžiků před smrtí extrémisté z IS vyzvali, aby se přihlásil k islámu, Mathew odmítl. Poté, co byl svědkem úžasné víry egyptských křesťanů, rozhodl se, že se i on stane Kristovým následovníkem. V záběru se jeden z teroristů Mathewa ptá: „Zapíráš Krista?“ „Jejich Bůh je i mým Bohem,“ odpověděl Mathew a stal se jedním z 21 mužů, kteří pro svou víru v Krista položili životy. Jména 21 mučedníků: Milad Makeen Zaky, Abanub Ayad Atiya, Maged Soliman Shehata, Youssef Shukry Younan, Kirollos Boshra Fawzy, Bishoy Astafanous Kamel, Samuel Astafanous Kamel, Malak 14

Ibrahim Sinyout Tawadros Youssef Tawadros, Gerges Milad Sinyout, Mina Fayez Aziz, Hany Abdel Mesih Salib, Samuel Alham Wilson, Ezzat Boshra Naseef, Luka Nagaty Anis, Gaber Mounir AdlyEsam Badir Samir, Malak Farag Abrahim, Sameh Salah Farouk, Gerges Samir Megally, Mathew Ayairga – zdroje Hlasu mučedníků, pravoslavná diecéze v Bombaji, koptská pravoslavná diecéze v Los Angeles Severní Afrika Křesťanští uprchlíci shozeni z paluby do moře Radikální muslimové, kteří se nacházeli mezi uprchlíky na člunu plujícím z Libye do Itálie, shodili 12 spolucestujících z paluby do moře. Podle očitých svědků se pachatelé dopustili tohoto činu proto, že oběti patřily k následovníkům Krista. Křesťané v moři utonuli a italské orgány následně zadržely 15 osob na základě podezření z vraždy. Původní skupina 105 pasažérů opustila Libyi na gumovém člunu 14. dubna. Během cesty na sever přes Středozemní moře útočníci – muslimové z Pobřeží slonoviny, Mali a Senegalu – shodili křesťany z paluby. Podle zdrcených očitých svědků došlo ke sporu krátce po vyplutí, když se jeden nigerijský křesťan modlil za záchranu. „Muslimové… naházeli křesťany do vody,“ vzpomínal křesťan, který se osobně nacházel na palubě. „Snažili jsme se je zastavit, ale byli v přesile.“ Jiní pasažéři policistům řekli, že se sami zachránili jen díky tomu, že „se snahám o utopení vehementně bránili a vytvořili řetěz“. Zavraždění křesťané pocházeli z Nigérie a Ghany. Na nebezpečnou plavbu ze severní Afriky k evropským břehům Středozemního moře se každoročně vydávají tisíce lidí. Používané přepravní prostředky často nejsou na podob-

né cesty uzpůsobeny. Pasažéři se snaží tímto způsobem uprchnout před válkou a chudobou v Africe a na Blízkém východě. – CNN, Barnabas Aid, 25. 4. 2015 Sýrie „Prožíváme děsivé chvíle“ Pro syrské křesťany, izolované na severovýchodě země, se koncem dubna dramaticky zvýšila míra ohrožení. Již po tři měsíce jsou uvězněni mezi jednotkami kurdských milic a syrské armády, které bojují s militanty samozvaného Islámského státu (IS) o kontrolu nad provincií Hasaka (Hasedže). „Prožíváme děsivé chvíle,“ prohlásil 30. dubna syrský katolický arcibiskup Jacques Behnan Hindo v rozhovoru pro Fides News. „Džihádisté IS útočili dva dny na město Hasaka. Nakonec byli odraženi (syrskou) armádou a kurdskými milicemi. Jsme ale odříznuti od okolního světa a ze všech stran obklíčeni džihádisty.“

Syrský katolický arcibiskup Jacques Behnan Hindo.

Kolem tisíce syrských křesťanských rodin muselo koncem února uprchnout před militanty IS ze svých domovů ve vesnicích podél řeky Chabúr a uchýlit se do měst Kámišlí a Hasaka. (viz Hlas mučedníků 1/2015, str. 15). V této souvislosti je třeba zmínit, že 242 syrských křesťanů, kteří byli zajati při útocích džihádistů, zůstává stále v zajetí bez jakýchkoli informací o jejich situaci. IS je pravděpodobně drží v městě al­‑Shaddadi, které je jakousi pevností džihádistů. Syrská armáda toto měs-

to nedávno několikrát bombardovala. Církevní představitelé znají jména všech zadržovaných křesťanů. Jde o 93 žen, 51 dětí a 98 mužů. Po dvouměsíčním vyjednávání přes různé místní prostředníky džihádisté propuštění zadržovaných křesťanů nakonec odmítli. Podle vyjádření australského arcibiskupa Mar Meelise z Východní syrské církve pro časopis Newsweek z 1. května požadují džihádisté z IS za propuštění těchto rukojmí 23 milionů dolarů, což činí zhruba sto tisíc dolarů za osobu. Militanti údajně toto výkupné označují za tzv. džizju, tedy daň, kterou má podle islámského práva zaplatit osoba, která odmítá přijmout islám. Jistý představitel syrské církve v této souvislosti pro agenturu World Watch Monitor (WWM) uvedl, že „uvedená částka absolutně přesahuje možnosti této malé církve a komunity. Zajatí křesťané jsou chudí lidé, kteří se živí jako zemědělci.“ Podle tohoto duchovního církev nabídla za rukojmí částku, jejíž úhrada je v možnostech zajatců. S tím však militanti nesouhlasili a vyjednávání uvízlo na mrtvém bodě. 23. března zveřejnil IS video, na kterém jeden z rukojmí odříkává muslimské vyznání víry a prohlašuje, že dobrovolně přestoupil na islám, „bez jakéhokoli nátlaku“. Již citovaný přestavitel syrské církve k tomu pro agenturu WWM poznamenal: „Ano, tento muž se jmenuje Sargon, ve snaze zachránit si život se na několik hodin stal muslimem a byl také skutečně propuštěn. Nyní je již zpátky v Kámišlí, kde se nad jeho jednáním hojně diskutuje. Takže je tomu skutečně tak.“ Tvrdé boje pokračovaly i během března a dubna. V důsledku toho desítky křesťanských rodin začaly utíkat z Hasaky, aby našly útočiště mimo území Sýrie. Minimálně 300 rodin dorazilo do Bejrútu, kde libanonská vláda vydala prostřednictvím církve šestiměsíční víza syrským křesťanům z Hasaky. Další rodiny uprchly do utečeneckých táborů podél iráckých hranic poblíž města Dihók. „Situace v Hasace je zlá a také velice nestabilní,“ prohlásil archimandrita Emanuel Youkha15

na z Východní syrské církve pro WWM. Boje se nyní stále více přibližují k předměstí Hasaky, kde sídlí arcibiskup Východní syrské církve a také arcibiskup Syrské katolické církve. Podle jeho slov v této provincii zůstalo již pouze asi 800 křesťanských rodin. „Syrští křesťané čelí nebezpečí, které ohrožuje jejich samotnou existenci v oblastech, které obývali od nepaměti,“ sdělil 23. dubna Youkhana v Bruselu podvýboru Evropského parlamentu pro lidská práva. Ve hře není jen skutečnost, že se Hasaka dostává pod kontrolu islamistů, ale syrští křesťané jsou navíc manipulováni ze strany Assadova režimu, který se sám prezentuje jako jediná alternativa k záchraně ohrožených náboženských menšin v zemi. Syrští křesťané ze starobylé církve východního ritu jsou však etnicky spřízněni s chaledjskými křesťany v Turecku a Iráku. Také v květnu pokračují těžké boje o strategické město Tel Tamar, kde bojují nedostatečně vyzbrojené a nepřáteli přečíslené kurdské a křesťanské milice. „Jsme ze všech stran obklíčeni,“ sdělil 5. května reportérovi Deutsche Welle jeden z velitelů u Tel Tamaru. „Pokud bude IS chtít vtrhnout do města, zřejmě se jim to podaří.“ Budoucnost křesťanů v Hasace začala být v ohrožení, když syrská revoluce nabrala v roce 2013 kurs k radikálnímu islamismu a Assadův

režim stáhl většinu svých ozbrojených sil ze severovýchodu Sýrie. O kontrolu nad Hasakou začaly bojovat různé islamistické skupiny, ze kterých měla zpočátku navrch na al­‑Kájdu napojená Jabhat al­‑Nusrá. Od července minulého roku však zde převládla vojenská síla militantů IS. Jistý syrský lékař pracující ve státní nemocnici v Kámišlí pro WWM na konci března uvedl, že není možné důvěřovat žádné ze stran bojujících o provincii Hasaka. „Nikomu z nich nedůvěřujeme. Existuje mezi nimi očividná koordinace. Jedni s druhými jsou nepochybně v kontaktu. A kdo vítězí? Zbrojařský průmysl,“ prohlašuje zmíněný lékař. S tím smutně souhlasí biskup Yatron Koliana z Východní syrské církve. „Postíme se a modlíme za vlády celého světa, aby neposkytovaly zbraně ani výstroj Islámskému státu a jeho spojencům,“ sděluje biskup WWM. „Občas máme dojem, že křesťané jsou zde prodáváni za ropu a plyn. Prosíme proto o modlitby, aby významní hráči světové politiky projevili milosrdenství a vůli nás zachránit.“ „Kterákoli z bojujících stran by mohla přestat,“ prohlašuje již citovaný lékař. „Ale oni nechtějí – naopak odtud chtějí vypudit všechny křesťany. A prsty v tom má i Turecko. Bez zdejších křesťanů bychom ale dopadli jako Afghánistán.“ – World Watch Monitor, 8. května 2015

I n f o r m a c e z  č e s k é r e d a k c e Hospodaření za rok 2014 Milí bratři a sestry, děkujeme opět všem, kteří naši práci podporují, ať již modlitebně nebo finančně. V tomto letošním druhém čísle našeho bulletinu vás chceme jako v minulých letech informovat o našem hospodaření v uplynulém roce 2014. Přijaté dary činily celkem – 1 700 512 Kč. Úroky z běžného účtu – 783 Kč. Výdaje byly následující: humanitární dary – 988 070 Kč (Severní Korea, Nigérie, Bangladéš, Egypt, Sýrie, Moldávie.) Náklady na bulletin (tisk, sazba, poštovné) – 200 852 Kč. Kancelářské potřeby a ostatní výdaje – 135 901 Kč. Bankovní poplatky (včetně za mezinárodní převody) – 22 323 Kč. Cestovné – 44 593 Kč. Mzdové náklady na jednoho pracovníka – 178 228 Kč. Zdrav. a soc. pojištění – 64 129 Kč. Účetní zůstatek k 31. 12. 2014 činil 782 079 Kč. 16

B i bl i ck é zam y š l e n í Buď velkým mezi trpaslíky „Přišel jsem zákon naplnit“ (Matouš 5,17). Kristus zve každého aby se stal velkým a vznešeným. Jestliže někdo nemůže být ani nejmenším z obrů, má se pokusit být alespoň největším mezi trpaslíky. Jistý rumunský pravoslavný kněz byl zavilým antisemitou, který dokonce napsal knihu o tom, že se Žid nemůže stát křesťanem. Záhy po komunistickém převratu změnil svou politiku a začal kolaborovat s rudými. Postupně získal jejich důvěru a nakonec dostal vysokou funkci na ministerstvu kultury. Později však prožil obrácení. Zůstal ale v přízni u komunistů a tak nám mohl předávat tajné informace včetně jmen církevních informátorů. Dokonce nám prozradil jména těch, kteří měli informovat o mně; prokazoval podzemní církvi důležitou službu a současně jevil zdání, že je poslušný komunistů. Na kongresu Světové rady církví v Uppsale nás sice veřejně napadal, avšak současně se tajně setkal s představiteli skandinávských misií a potvrdil jim, že tvrzení o pronásledování křesťanů jsou pravdivá a všechna obvinění proti mně vznesená jsou pomluvy. Ctíme jeho památku. Bůh ho jistě odmění za vše dobré, co pro podzemní církev vykonal, ačkoli by jistě bylo lepší, kdyby se žádné kompromisy nekonaly a kdyby každý křesťan řekl jakémukoli pokušení a hříchu rozhodné „ne“. Nemáme právo ukazovat prstem na ty, kteří jsou jen polovičními nebo částečnými hrdiny. Polovina bochníku je lepší než žádný. Náš Bůh je skromný. V Numeri, 31. kap., říká Židům, že jim dá veliké vítězství v boji a mnohou kořist. Ačkoli vítězství bude jeho, spokojí se pouze s jednou pětisetinou kořisti. O tak malý díl snad ještě nikdy nikdo nepožádal. Slabochům, kteří slouží Bohu se svou slabostí, budu citovat Ježíšova slova: „Ne všichni pochopí to slovo; jen ti, kterým je to dáno“ (Matouš 19,11). Tato slova osvobodila mé svědomí od mnoha nepodložených lítostí a mnoha bolestivých výčitek. Jistě mohou vysvobodit i druhé. Je očividné, že ne všechna přikázání Písma jsou napsána pro všechny věřící. Nikdo není povinen je naplnit všechna a nemusíme se cítit špatně, když to nedokážeme. Některá přikázání byla adresována pouze židovským kněžím, jiná pouze manželům a manželkám, jiná dětem. Přikázání pro pány nejsou tatáž jako pro služebníky. Mnohé verše se týkají výlučně generace, která dobyla Kanaán. Některé se vztahují pouze k zemědělcům. Bůh neočekává tytéž věci od lidí s různým temperamentem a odlišným vzděláním. Každý by měl Bohu sloužit podle svého povolání a darů, aniž by mučil vlastní svědomí skutečností, že nedokáže konat další věci, pro které nebyl kvalifikován. Nemálo z těch, kteří byli vůči komunistickému režimu hrdiny a mnoho vytrpěli, neprojevili sílu odolat zcela pokušení sexu, peněz a pýchy. Jako jedno společné tělo bychom celý zákon naplnili, ale naplnit celý zákon se od nikoho z nás jako jednotlivce neočekává. Pouze Ježíš mohl říci: „Přišel jsem zákon naplnit“ (Matouš 5,17). Existují určitá přikázání, která mohou být přijata jen výjimečnými bytostmi, jimž je to v odpovídající situaci dáno. Snažme se být alespoň velkými trpaslíky, – Z knihy Richarda Wurmbranda The Overcomers Můžete nám psát na naši e-mailovou adresu: [email protected]  [email protected] Navštivte nás na Facebooku: www.facebook.com/hlas.mucedniku Další informace v angličtině lze najít na internetových adresách: www.persecution.com www.persecution.net Starší čísla v elektronické podobě naleznete na internetové adrese www.hlas-mucedniku.cz

MuČedníci kŘesŤanské víry Skryté kameny v základech církve JOHN LAMBERT zemřel 1538 Král Jindřich VIII. (1509–1547) se rozhodl mít mužského potomka, který by se stal jeho následníkem. To jej vedlo k objevení „biblických“ důvodů pro rozvod a nové manželství a také k revoltě vůči katolické víře, kterou předtím horoucně vyznával. Jindřichova vláda se také časově kryla s prudkými náboženskými událostmi v zahraničí – s protestantskou reformací. To mělo za následek, že Jindřich pronásledoval protestantské jinověrce ze strachu, aby nepodkopali jeho království. John Lambert se narodil v Anglii někdy před rokem 1500 a studoval řečtinu a latinu na univerzitě v Cambridge. Znechucen tehdejší represivní politikou i náboženským klimatem, odešel do zahraničí a krátký čas pobýval u Williama Tyndala. Anglické vládní úřady jej ale nechaly eskortovat zpět do vlasti, kde se ho arcibiskup z Canterbury dotazoval na jeho náboženskou víru a činnost. Záhy se politické ovzduší změnilo, Lambert byl propuštěn a na čas zapomenut. Usídlil se v Londýně, kde vyučoval řečtině a latině. V roce 1538 Lambert vyslechl kázání, které ho hluboce znepokojilo. Požádal kazatele o soukromý rozhovor, ve kterém se snažil uvést jeho smýšlení do

Hlas mučedníků  Vychází pětkrát do roka.

V prosinci vychází dvojčíslo. Toto periodikum je registrováno u Mi­nis­ter­stva kultury ČR pod evidenčním číslem MK ČR E 12970 Bulletin vydává občanské sdružení Pomoc pronásledované církvi K hlavním cílům tohoto sdružení patří: • poskytovat hmotnou a duchovní pomoc proná­ sledovaným a potřebným křesťanům • informovat veřejnost o pronásledování křes­ťanů • podporovat vydávání literatury, která vypo­vídá o křesťanských mučednících a svědcích víry. Občanské sdružení úzce spolupracuje s celo­svě­tovou misijní organizací International Chris­tian Association (ICA). Pět hlavních zásad této misijní organizace je za­lo­že­no na biblickém verši epištoly židům 13,3: 1. Podporovat křesťany v šíření evangelia v oblas­tech,

souladu s Písmem. Zprávy o Lambertových postojích se rychle donesly až k arcibiskupu z Canterbury a brzy před ním stanul sám Lambert, aby obhajoval své přesvědčení. Lambert byl obřadně s velkou okázalostí předveden před krále Jindřicha a shromáždění biskupů, právníků, soudců a šlechticů. Když otevřeně hájil své postoje, byl nařknut z neúcty vůči svým představeným. Vládní úředníci na Lamberta neúprosně útočili svými argumenty, až Jindřich, unavený procesem, Lamberta požádal: „…po všech těch velkých úsilích, které jsi předložil a po všech důvodech a vyučováních těchto ctihodných mužů, jsi konečně spokojen? Zvolíš si život nebo smrt? Co pravíš?…“ Lambert odpověděl: „ Svou duši odevzdávám do Božích rukou, ale své tělo zcela vydávám a podřizují tvému slitování.“ Jindřich prohlásil: „Vydáváš­‑li mi sebe k soudu, musíš zemřít, neboť nebudu patronem heretikům.“ Po označení za heretika byl John Lambert odsouzen k upálení. A protože se tato smrt nezdála dostatečně hroznou, vytahovali královi popravčí opakovaně dřevo z ohně, aby Lambertovo utrpení agónii co nejvíce prodloužili. Ale Bůh Lambertovu víru ochránil, a když oheň dosáhl k jeho rukám, pozvedl je k poslední modlitbě: „Nikdo kromě Krista! Nikdo kromě Krista!“.

kde jsou pro své svědectví o Ježíši Kristu pro­ná­sle­do­vá­ni, prostřednictvím křesťanské li­te­ra­tu­ry, Biblí, rozhlasového vysílání, léků a dalších fo­rem pomoci. 2. Poskytovat v těchto oblastech pomoc rodinám křesťanských mučedníků. 3. Podporovat věřící, kteří osobně prošli utr­pe­ním v bývalých komunistických zemích. 4. Nejrůznějším způsobem se snažit získávat pro Krista ty, kteří se podílejí na pronásledování křes­ťa­nů v totalitních zemích a problémových ob­las­tech. 5. Informovat veřejnost o krutostech páchaných na křesťanech. Tento bulletin lze bez­plat­ně ob­jed­nat na ad­re­se: Hlas mučedníků pošt. přihrádka 21 377 01 Jindřichův Hradec Účet pro dobrovolné příspěvky: ČSOB Jindřichův Hradec č. ú.: 131257607/0300