Zamyšlení nad českými (ne)úspěchy

Zamyšlení nad českými (ne)úspěchy

Vydáno při příležitosti výroční konference Aspen Institute Prague organizované ve spolupráci s PRK Partners 9—10/10/2013. Editoři: Tomáš Bouška, Klára Lorencová, Tomáš Němeček www.aspeninstitute.cz www.prkpartners.com Grafický design a DTP zpracování: Dynamo design s.r.o. www.dynamodesign.cz ISBN 978-80-260-5096-4

EDITORIAL

Vážené čtenářky, vážení čtenáři, dvacáté výročí samostatné České republiky vybízí k bilancování a ohlédnutí za úspěchy, kterých česká společnost dosáhla a překážkami, se kterými se musela a musí potýkat. Diskuze o dalším vývoji střední Evropy a euroatlantického prostoru v kontextu připravovaného Transatlantického obchodního a investičního partnerství mezi Evropskou unií a Spojenými státy americkými (TTIP) zase umožňuje zamyšlení nad blízkou i vzdálenější budoucností. To, co obě témata spojuje, jsou úspěšní jednotlivci, kteří nejen ekonomicky, ale také kulturně a hodnotově posouvají českou společnost dál. Takové lidi si chceme připomenout v retrospektivě posledních dvaceti let, protože mohou být příkladem a ovlivnit budoucí generaci, která bude muset obstát ve stále tvrdší světové konkurenci. Pomocí konkrétních příkladů jsme se pokusili podpořit myšlenku, že úspěch inspiruje a přináší pozitivní hodnoty. Máme upřímnou radost z toho, kolik takových lidí zareagovalo na naši anketu a odpovědělo na základní otázky po důvodech individuálního i společenského úspěchu a bariérách, které leží na cestě k němu. Právě s jejich pomocí se ohlížíme za uplynulými dvaceti lety a v jejich zamyšlení hledáme inspiraci a doporučení pro budoucnost. V této publikaci tak po aspensku propojujeme světy podnikání, médií, vědy, umění a filantropie. Výsledkem je koláž tří desítek názorů osobností, které se v drtivé většině shodují na hodnotách, jež společně vyznávají. Patří mezi ně úcta k demokratickým principům, vládě zákona a svobodě slova, zdravé rodinné zázemí, pracovitost, pokora a nestěžování si.

DVACET LET ČESKÉ REPUBLIKY

3

Tyto hodnoty také stojí za třemi desítkami úspěchů, které jsme v druhé části publikace shromáždili jako ukázku těch „kolektivních“. Jsou úspěchem celé české společnosti a ne vždy si na ně vzpomeneme. Věříme, že na následujících stránkách najdete inspirativní tváře a následováníhodné příběhy. Přejeme nám všem všechno nejlepší k dvacátým narozeninám!

Michael Žantovský předseda správní rady Aspen Institute Prague Radek Špicar ředitel Aspen Institute Prague Marek Procházka partner PRK Partners

4


ZAMYŠLENÍ NAD ČESKÝMI (NE)ÚSPĚCHY


5

B

„Buďme rádi, že žijeme stále v zemi, která oplývá vodou a půdou. Není to samozřejmost.“

MIROSLAV BÁRTA

Když se ohlédnete zpět, co představovalo vaši nejdůležitější životní křižovatku, co pozitivního na ní rozhodlo a jaká hlavní překážka bránila vašemu úspěchu? Myslím si, že zásadním způsobem mě formovala rodinná výchova a výběr škol, na které jsem chodil. Tam se rodily základy mých postojů a zájmů. Při pohledu zpět byla obrovská zkušenost vyrůstat v jedné z rozšířených forem totalit (do roku 1989, kdy mi bylo 19 let). Měl jsem velké štěstí i na střední školu, kde jsem se mohl věnovat studiu geologie, a pak samozřejmě studium egyptologie a archeologie a první pracovní pobyt na expedici v Egyptě v roce 1991. Další velkou křižovatkou byly roky 2003 a 2004, kdy jsem učil na University of Pennsylvania ve Filadelfii.

Narodil se 25. prosince 1969. Vystudoval egyptologii a pravěkou a raně středověkou archeologii na FF UK v Praze. Po studiu egyptologie v Hamburku v roce 1997 obhájil doktorát a v roce 2009 byl jmenován profesorem. Kromě archeologické činnosti v Egyptě (od roku 1991) vedl první detailní satelitní mapování pyramidových polí provedené v letech 2002 a 2003, později začal s výzkumy i v Súdánu. V letech 2003 a 2004 působil jako profesor egyptologie na Pensylvánské univerzitě. Od téže doby stojí v čele výzkumů v egyptské Západní poušti. Editoval dva sborníky věnované kolapsu civilizací. Od roku 2013 je ředitelem Českého egyptologického

Jak myslíte, že je třeba podporovat či vychovávat budoucí úspěšné české osobnosti? Myslím, že bez ohledu na své pozadí (řemeslo, zemědělství, věda, business) by každá potenciální osobnost měla být vystavena řadě složitých situací, na jejichž řešení může vyrůst. K tomu patří alespoň částečná jazyková vybavenost, která je limitujícím faktorem pro přístup k informacím, možnost delší dobu studovat anebo pracovat v cizině, být konfrontován s jinými kulturami a případně civilizacemi. Nezbytným předpokladem je samozřejmě vším pronikající přítomnost etiky začínající desaterem, jež by si člověk měl přinést z rodiny a konečně jednáním, které má jakýsi obecnější smysl a filozofii.

ústavu. Je ženatý, má dvě děti.

Měly by se úspěšné osobnosti z různých oborů aktivně zapojovat do politiky? A co úspěšní podnikatelé? Mají se aktivně angažovat v politice? Samozřejmě že ano. Je neštěstí „třídit“ občany státu podle toho, zda podnikají, pracují na poli, v dílně nebo ve škole. Každý, kdo má legitimitu (tedy znalosti, schopnosti a má něco tzv. za sebou) by se měl zapojovat do řešení dílčích nebo i obecných otázek, pokud v sobě nalezne vnitřní dynamo, které ho k takovému jednání podněcuje. Je zde jedno nebezpečí, které vyplývá z konceptu podnikatele ve státu. Stát se nedá řídit jako firma. Nemusí být nutně ziskový a nelze 6


B

prosazovat názor majitele (např. ministra v případě státu) za každou cenu. Stát je velmi sofistikovaný a mnohovrstevný organismus, který by měl zajišťovat jisté funkce, na nichž se občané státu shodnou. A občany státu myslím především ty, kteří prokazatelně k budování státu přispívají. Výroční konference Aspen Institute Prague je zaměřená i na kolektivní úspěchy. Často – a velmi pochopitelně – se mezi úspěchy uvádí neexistence válek na českém území, členství v Evropské unii či v NATO, zvýšení průměrné délky života apod. Co si myslíte vy? Jaký je hlavní úspěch české společnosti v uplynulých dvaceti letech? Úspěchů, vzhledem k našemu nástupnímu potenciálu, nevidím mnoho. Jistě pozitivní jsou naše klopotná cesta k demokracii, které se neustále učíme a první kroky na cestě k vyspělé tržní ekonomice. To je jistě pozitivní. Stejně tak kladný přínos vidím v tom, že lidé mají svobodný přístup k informacím (tím nemyslím jen čtení a internet, ale i např. cestování), mnohem horší jsme v tom, jak statisticky významný počet z nás s těmito svobodami nakládá, respektive plýtvá. Někdy se lehké bytí může stát skutečně nesnesitelné... Ale přesto buďme rádi, že žijeme stále v zemi, která oplývá vodou a půdou. Není to samozřejmost. Jaká největší překážka naopak podle vás brání kolektivním úspěchům české společnosti? Naším obrovským hendikepem je absence konceptu a skutečné touhy budovat občanskou společnost s jasnými povinnostmi a svobodami občana. Z našeho slovníku vymizela slovní spojení „budování společnosti, budování státu“ apod. Sráží nás na kolena absence skutečných elit a legitimních a obecně vnímaných autorit, existuje velice málo politiků, kteří by dokázali občany nadchnout a inspirovat. Naše společnost skutečně nevzkvétá. Konečně značně přetrvávajícím problémem, který vidím, je ona příslovečná česká malost. Chybí i větší sebevědomí. Ale stačí se vracet ze západní Evropy autem přes hranice a megaprodejny prádla, sádrových odlitků, herny a bordely vám sebevědomí spolehlivě naruší.


7

B

JIŘÍ BELDA ML. Narodil se 6. června 1958 v Turnově. Vystudoval VŠUP v Praze v ateliéru Josefa Soukupa. V roce 1992 spolu s otcem restituovali rodinný podnik Belda a spol. Mezi nejvýznamnější práce rodiny patří kopie českých korunovačních klenotů. Je ženatý,

„Myslím, že jakákoli občanská aktivita je pro politiky problém, protože kultivuje společnost a to oni nepotřebují.“

Když se ohlédnete zpět, co představovalo vaši nejdůležitější životní křižovatku, co pozitivního na ní rozhodlo a jaká hlavní překážka bránila vašemu úspěchu? Předně chci říci, že jsem vyrostl v rodině, kterou komunisti připravili o svobodný život, majetek a firmu mého dědy z tátovy strany. To samozřejmě moc pozitivní nebylo. Druhý děda byl pekař a díky Jednotě pekl chleba ve své pekárně až do šedesátých let, takže jsem na vlastní oči viděl tu neskutečnou dřinu. To vše a vyprávění mé babičky mě asi nejvíce formovalo v mém dospívání. A samozřejmě můj táta, jehož jsem od mala sledoval při práci, což mě přirozeně přivedlo ke šperkařskému řemeslu. Celé toto období, které nebylo vždy jednoduché, nakonec pozitivně vyznělo. Další zásadní křižovatkou bylo studium na VŠUP a život v Praze. Byla to doba, kdy jsem poznával nové přátele, nové názory na umění i politiku, bylo to prostě báječné.

má dvě dcery.

Po roce 89 nám vrátili dílnu po dědovi a s otcem jsme se rozhodli obnovit firmu, kterou založil můj děda v roce 1915 v New Yorku. To byla asi největší změna v mém životě, do té doby jsem byl svobodný umělec. Teď jsem musel řešit úvěry, účetnictví, výrobu a odbyt. Všechno se řešilo za pochodu, neměli jsme žádné zkušenosti, banky se chovaly jako lichváři a stát místo pomoci trestal. To vidím zpětně jako největší překážku a křivdu. Stát do dnešní doby podle mého názoru nevytvořil dobré podmínky pro malé podnikání, i když musím říci, že se vše pomalu zlepšuje. Jak myslíte, že je třeba podporovat či vychovávat budoucí úspěšné české osobnosti? To je dost těžké, v době kdy u většiny lidí úspěch znamená peníze a politika je propojená s byznysem. Ale osobnosti se doufám vždy prosadí. Samozřejmě základ je možnost kvalitního vzdělání, tím myslím nejen kvalitu škol, ale i podmínky, jež umožní vzdělání i těm, kteří mají nadání, ale nemají prostředky na studium. O to by se měl starat stát a instituce, které mají nadbytek, například prostřednictvím různých nadací. Příkladem může být Hlávkova nadace. Jinak často přemýšlím o současném systému podpor ze strany EU a státu. Některé projekty jsou skvělé, ale některé mi připadají jak z naší nedávné minulosti, že je to jen přerozdělování peněz pro nějakou skupinu lidí a tím pádem zvyšování nákladů 8


B

pro ostatní díky stále vyšším daním. Myslím, že největší podpora by byla, kdyby nebyla žádná. Ať se stát stará o potřebné a o dodržování pravidel. O to ostatní se musíme postarat my. Měly by se úspěšné osobnosti z různých oborů aktivně zapojovat do politiky? A co úspěšní podnikatelé? Mají se aktivně angažovat v politice? Já si nemyslím, že je to nutné. Když je někdo opravdová osobnost, může pro své okolí udělat víc tím, že je příkladem pro ostatní, jak přistupuje k životu. Že má vize, zásady, vytváří skvělé věci a tím doufám pomáhá kultivovat společnost. Tu, kterou léta právě politici deklasují na voličský lístek jednou za čtyři roky. Myslím, že jakákoli občanská aktivita je pro politiky problém, protože kultivuje společnost a to oni nepotřebují. Výroční konference Aspen Institute Prague je zaměřená i na kolektivní úspěchy. Často – a velmi pochopitelně – se mezi úspěchy uvádí neexistence válek na českém území, členství v Evropské unii či v NATO, zvýšení průměrné délky života apod. Co si myslíte vy? Jaký je hlavní úspěch české společnosti v uplynulých dvaceti letech? Nemyslím si, že naše úspěchy jsou nějak zásadní ve smyslu národním. Je nezpochybnitelné, že v různých oborech jsme dosáhli za poslední léta výrazných úspěchů, ty jsou ale většinou dílem výjimečných lidí a díky posledním svobodným létům jsou konečně vidět i ve světě. Neexistence válek měla asi vliv na ekonomiku poválečných let, ale jistě morálně národ neposílila. Členství v EU je určitě skvělá věc, jen pro ten pocit při překročení hranic bez závor, který stojí za to! Jen musíme dát pozor, abychom nevytvořili novou RVHP. Více svobody v rozhodování jednotlivců je podle mě důležitější než kolektivní úspěchy, což mi zní trochu jako z komunistické minulosti. NATO je pakt o vzájemné vojenské pomoci. Bylo by fajn, kdyby nebyl potřeba. Nechci se dožít chvíle, kdy budeme potřebovat pomoc a ona nepřijde. Jaká největší překážka naopak podle vás brání kolektivním úspěchům české společnosti? Nevím, snad závist, chamtivost, klientelismus, nekompetentnost a mnoho dalších „skvělých“ vlastností lidí. DVACET LET ČESKÉ REPUBLIKY

9

B

VLASTISLAV BŘÍZA ST. Narodil se 3. října 1946.

„Cestu k úspěchu můžete urychlit, ale nemůžete přeskakovat pozice v trajektorii růstu.“

Když se ohlédnete zpět, co představovalo vaši nejdůležitější životní křižovatku, co pozitivního na ní rozhodlo a jaká hlavní překážka bránila vašemu úspěchu? I když podnikám na bázi diverzifikace ve více oborech, tak v tužkárenství určitě. Rozhodující křižovatka v roce 1999 – nákup KOH-I-NOOR HARDTMUTH a následné splacení půjček bankám. Nejtěžší na cestě k úspěchu bylo přesvědčit banky, aby půjčily a následně syny, aby šli mou cestou (návrat z Austrálie, dílčí vzdání se akademické půdy).

Vystudoval strojírenské inženýrství se zaměřením na konstrukci spalovacích motorů. V roce 1994 nastoupil do společnosti na výrobu kancelářských potřeb Koh-i-noor

Jak myslíte, že je třeba podporovat či vychovávat budoucí úspěšné české osobnosti? Výchovou – je to spojitý proces, cestu k úspěchu můžete urychlit, ale nemůžete přeskakovat pozice v trajektorii růstu.

Hardtmuth, která po kuponové privatizaci patřila fondu PPF. Vytáhl továrnu ze ztráty a v roce 1996 ji odkoupil. Dnes vlastní stejnojmenný holding spolu se svými dvěma

Měly by se úspěšné osobnosti z různých oborů aktivně zapojovat do politiky? A co úspěšní podnikatelé? Mají se aktivně angažovat v politice? Měli, aby tvořili zpětnou vazbu. Nesmí jí být ale moc.

syny, kromě tradiční výroby kancelářských potřeb mají i tři další divize – zdravotnictví (Gama Group), strojírenství a energetiku (Kralupol).

Výroční konference Aspen Institute Prague je zaměřená i na kolektivní úspěchy. Často – a velmi pochopitelně – se mezi úspěchy uvádí neexistence válek na českém území, členství v Evropské unii či v NATO, zvýšení průměrné délky života apod. Co si myslíte vy? Jaký je hlavní úspěch české společnosti v uplynulých dvaceti letech? I přes excesy – relativně zvládnutá privatizace, největší přerozdělování od roku 1620. Jaká největší překážka naopak podle vás brání kolektivním úspěchům české společnosti? Některé pozůstatky z „budování komunismu“, které budou, bohužel, trvat ještě v několika generacích.

10


D

„Na to, abychom něco nového, funkčního přinesli, si budeme muset ještě počkat.“

Když se ohlédnete zpět, co představovalo vaši nejdůležitější životní křižovatku, co pozitivního na ní rozhodlo a jaká hlavní překážka bránila vašemu úspěchu? Ještě jsem se nad tímto nezamýšlel. Zatím se dívám dopředu.

MILAN DOSTALÍK

Narodil se 21. září 1972 v Přerově. V Praze pracoval ve finančních institucích, v roce 1998 se vrátil na Moravu a nastoupil do společnosti TON v Bystřici pod

Jak myslíte, že je třeba podporovat či vychovávat budoucí úspěšné české osobnosti? Ony prostě vyrostou samy. Měly by se úspěšné osobnosti z různých oborů aktivně zapojovat do politiky? A co úspěšní podnikatelé? Mají se aktivně angažovat v politice? Pokud se na to cítí, tak proč ne. Každopádně narazí na systém, který je časově neefektivní a vyčerpávající.

Hostýnem, která vyrábí ohýbaný nábytek („thonetky“). Dnes je jejím hlavním vlastníkem a generálním ředitelem. Je ženatý, má dvě dcery.

Výroční konference Aspen Institute Prague je zaměřená i na kolektivní úspěchy. Často – a velmi pochopitelně – se mezi úspěchy uvádí neexistence válek na českém území, členství v Evropské unii či v NATO, zvýšení průměrné délky života apod. Co si myslíte vy? Jaký je hlavní úspěch české společnosti v uplynulých dvaceti letech?Asi budu souhlasit s výše uvedeným. Jako společnost zatím doháníme již existující postupy a struktury. Na to, abychom něco nového, funkčního přinesli, si budeme muset ještě počkat. Jaká největší překážka naopak podle vás brání kolektivním úspěchům české společnosti? Malá vytrvalost a devastace myslí z dob reálného socialismu.


11

F

ZBYNĚK FROLÍK Narodil se 26. prosince 1953

„Politik, který nezná nic jiného než politiku, nemůže být dobrým politikem, protože žije mimo realitu.“

Když se ohlédnete zpět, co představovalo vaši nejdůležitější životní křižovatku, co pozitivního na ní rozhodlo a jaká hlavní překážka bránila vašemu úspěchu? Mám pocit, že touha uspět byla vždy přirozenou součástí mé osobnosti. Nemyslím, že byl nějaký speciální okamžik či rozhodnutí, které způsobilo, že jsem začal podnikat a byl v tom úspěšný. Spíše šlo o přirozený vývoj. Samozřejmě určité vnější vlivy, jako třeba pád totality, mi k tomu poskytly potřebné podmínky.

v Praze. Vystudoval technickou kybernetiku na ČVUT. Pracoval jako technik výpočetního střediska, poté jako vedoucí technik v pražské nemocnici v Motole. Už za komunismu podnikal – měl velké zahradnictví. V roce 1990 založil –

Pokud jde o překážky, myslím, že ty jsou hlavně v člověku samotném. Pokaždé, když se nepoučí z chyby, když si nevěří nebo když poleví ve svém úsilí, si na cestě k dlouhodobému úspěchu nevědomě hází klacky pod nohy. Vše ostatní, co nelze přímo ovlivnit, nevnímám jako překážky, ale pravidla hry, kterým je třeba se přizpůsobit.

a dodnes řídí – společnost na výrobu nemocničních lůžek Linet, která je dnes ve svém oboru největší v Evropě. Polovinu akcií má německá sesterská společnost, třetinu on sám, zbytek společníci. V roce 2003 se stal Podnikatelem roku. Je ženatý, má tři děti.

Jak myslíte, že je třeba podporovat či vychovávat budoucí úspěšné české osobnosti? Osobně v české společnosti postrádám atmosféru, v níž úspěch – a zejména v byznyse – není vnímán jako věc, za kterou by se měl člověk pomalu stydět. Úspěšná osobnost je především sebevědomá osobnost, ochotná přinést na cestě za úspěchem nemalé oběti. Takovým hodnotám ale současná nálada ve společnosti podle mých zkušeností nepřeje. Pokud se toto podaří změnit, lidé budou mnohem ochotnější se o svůj úspěch v dobrém slova smyslu porvat. Měly by se úspěšné osobnosti z různých oborů aktivně zapojovat do politiky? A co úspěšní podnikatelé? Mají se aktivně angažovat v politice? Obecně zastávám názor, že čím pestřejší je zkušenostní základna politické reprezentace, tím lépe. Politik, který nezná nic jiného než politiku, nemůže být dobrým politikem, protože žije mimo realitu. Politice tak může jedině prospět, pokud se na ní aktivně podílí podnikatelé, vědci, sportovci nebo umělci. Mnohem důležitější je ale motivace, která za jejich vstupem do politiky stojí. Pokud se jedná o závazek pokusit se

12


F

něco změnit či zlepšit, je vše v pořádku. A ano – to, nakolik byl daný člověk ve svém oboru úspěšný, může o těchto motivacích leccos prozradit. Výroční konference Aspen Institute Prague je zaměřená i na kolektivní úspěchy. Často – a velmi pochopitelně – se mezi úspěchy uvádí neexistence válek na českém území, členství v Evropské unii či v NATO, zvýšení průměrné délky života apod. Co si myslíte vy? Jaký je hlavní úspěch české společnosti v uplynulých dvaceti letech? Možná se vývoj posledních let neubíral vždy ideálním směrem, ale troufám si tvrdit, že na hospodářské, společenské i kulturní úrovni patříme mezi nejvyspělejší země bývalého východního bloku. Po 40 letech hospodářského kómatu se nám v relativně krátké době podařilo nastavit ucházející podnikatelské podmínky, nastartovat průmysl, jsme v mnoha oborech úspěšní na celosvětové úrovni. Máme vzdělané mladé lidi, a když přijde na lámání chleba, umíme se k sobě pořád ještě slušně chovat. Masaryk říkal, že nová demokracie potřebuje k plnému dozrání 50 let klidu. My jich od poslední zlomové události zatím neměli ani polovinu. Ne vždy jsme si uměli s odpovědností za nově nabytou svobodou poradit, ale celkově si podle mne vedeme dobře. A to je přece pořádný úspěch. Jaká největší překážka naopak podle vás brání kolektivním úspěchům české společnosti? Nejlépe to kdysi definoval Václav Havel, když mluvil o takzvané „blbé náladě“. To je fenomén, který přetrvává dodnes a brzdí celkový rozvoj společnosti více, než jsme možná ochotni si připustit. Chybí mi atmosféra z porevolučního období, kdy jsme zdaleka nebyli hmotně zajištěni tak jako dnes, ale ve srovnání s dneškem jsme žili mnohem akčnější život. Aby se něco podobného vrátilo, bude třeba systematicky budovat podmínky pro vytvoření pozitivní nálady ve společnosti a to vnímám jako jeden z hlavních úkolů vlády. Věřím ale také, že podobný závazek by se měl stát rovněž součástí etiky médií, protože se na současné situaci do značné míry podepsala.


13

F

ONDŘEJ FRYC

„Spousta lidí bohužel stále nezná jiné prostředí, než ČR nebo uzavřené areály hotelů. Velmi tu chybí všeobecný nadhled.“

Když se ohlédnete zpět, co představovalo vaši nejdůležitější životní křižovatku, co pozitivního na ní rozhodlo a jaká hlavní překážka bránila vašemu úspěchu? V roce 2009 společnost Mall.cz stála před krachem. Investoři i banky ji po nepovedené implementaci informačního systému SAP v podstatě odepsali a bylo na nás, zda použijeme všechny své do té doby vydělané peníze na její záchranu. Rozhodli jsme se do toho jít „all in“ a povedlo se.

Narodil se 1. října 1973 v Praze. Vystudoval informatiku na VŠE, už na studiích si přivydělával prodejem rybích konzerv. Později se věnoval výzkumu trhu. V roce 2000 se dvěma společníky založil prodejce

Jak myslíte, že je třeba podporovat či vychovávat budoucí úspěšné české osobnosti? Například formou stipendií na zahraničních univerzitách. Nejde ani tak o tam získané vzdělání, jako o multikulturní nadhled a umění protlouci se.

lednic bilezbozi.cz, ze kterého se postupně stal Mall.cz, největší internetový obchodník ve střední Evropě. V roce 2012 odkoupila většinu jihoafrická společnost Naspers. Je ženatý a má tři děti.

Měly by se úspěšné osobnosti z různých oborů aktivně zapojovat do politiky? A co úspěšní podnikatelé? Mají se aktivně angažovat v politice? Nemám s tím problém, naopak. Nicméně nechal bych to na nich. Výroční konference Aspen Institute Prague je zaměřená i na kolektivní úspěchy. Často – a velmi pochopitelně – se mezi úspěchy uvádí neexistence válek na českém území, členství v Evropské unii či v NATO, zvýšení průměrné délky života apod. Co si myslíte vy? Jaký je hlavní úspěch české společnosti v uplynulých dvaceti letech? Zcela nezpochybnitelné zvýšení životní úrovně. Jaká největší překážka naopak podle vás brání kolektivním úspěchům české společnosti? Spousta lidí bohužel stále nezná jiné prostředí, než ČR nebo uzavřené areály hotelů. Velmi tu chybí všeobecný nadhled.

14


F

ANNA FUČÍKOVÁ Narodila se 31. července 1982. Vystudovala Matematicko-

„Je potřeba zbavit se starých chyb, více si důvěřovat a najít respekt k poctivě vykonané práci.“

Když se ohlédnete zpět, co představovalo vaši nejdůležitější životní křižovatku, co pozitivního na ní rozhodlo a jaká hlavní překážka bránila vašemu úspěchu? Křižovatek bylo hned několik, první byl vznik naší republiky (za minulého režimu by mi zřejmě nebylo umožněno studovat a stát se tím, kým jsem). Další křižovatkou bylo překonání mé poměrně silné dyslexie a dysgrafie, které jsem zvládla díky čtení knih. V průběhu vysokoškolského studia i díky kolegům, kteří mi propůjčovali své studijní poznámky, a profesorům, kteří měli pochopení pro nestandardní studentku.

fyzikální fakultu UK. Věnuje se výzkumu na pomezí fyziky, biologie a medicíny – zkoumá nanočástice, zejména křemíkové nanokrystaly. Získala cenu pro studenty doktorského studijního programu

Jak myslíte, že je třeba podporovat či vychovávat budoucí úspěšné české osobnosti? Dát jim trochu volnosti a svobody, aby rozvíjeli svůj talent, umožnit jim „být odlišní“ bez toho, aniž by byli jakkoli stigmatizováni.

Doctorandus. Pracuje ve Fyzikálním ústavu AV a jako odborná asistentka MFF UK; momentálně je na stáži v Královské akademii věd ve Švédsku.

Měly by se úspěšné osobnosti z různých oborů aktivně zapojovat do politiky? A co úspěšní podnikatelé? Mají se aktivně angažovat v politice? Kdyby se úspěšní a slušní lidé zapojili do politiky, vypadala by naše republika mnohem lépe. Je otázkou, zdali úspěšný občan, ať už je podnikatel, či ne, si může zachovat čistý štít i v naší aktuální politické situaci. My jako občané můžeme pouze doufat, že ano. Výroční konference Aspen Institute Prague je zaměřená i na kolektivní úspěchy. Často – a velmi pochopitelně – se mezi úspěchy uvádí neexistence válek na českém území, členství v Evropské unii či v NATO, zvýšení průměrné délky života apod. Co si myslíte vy? Jaký je hlavní úspěch české společnosti v uplynulých dvaceti letech? Hlavním úspěchem je to, že jsme stále tu, že existuje česká společnost a že lidé stále pociťují sounáležitost s Českou republikou. Prošli jsme si v minulosti mnohými útlaky různých mocností, které nás chtěly zlikvidovat či ovládat. A ačkoli by se mohlo dle denních či večerních zpráv zdát, že vlastně


15

F

není o co stát, být občanem České republiky, tak když jde do tuhého, jsme si vždy schopni pomáhat (a to nejen při povodních) a udržet naši malou Českou republiku nad vodou. Jaká největší překážka naopak podle vás brání kolektivním úspěchům české společnosti? Z naší historické minulosti si neseme různé křivdy, od kterých se nedokážeme odpoutat. Stále máme v sobě ten pocit, že když je někdo úspěšný, vybočuje, odlišuje se, a dost často je snaha ho zatlačit zpět do řady. Mnoho lidí si o úspěšném podnikateli řekne: on si to nakradl, a nezkoumá, že ten člověk pracoval šestnáct hodin denně, sedm dní v týdnu, aby byl, kde je. Je potřeba zbavit se starých chyb, více si důvěřovat a najít respekt k poctivě vykonané práci.

16


H

VÁCLAV HOŘEJŠÍ

Narodil se 14. října 1949 v Mlýnském Struhadle u Klatov. Působí jako profesor imunologie na přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy, kde vystudoval biochemii. V letech 1985–1986 pobýval na stáži na Harvardově univerzitě.

„‚Úspěch‘ se u nás ztotožňuje především s úspěchem finančním, respektive s dosažením mediální proslulosti. O lidech, kteří tohoto nedosáhnou, se jaksi předpokládá, že jsou ‚neúspěšní‘.“

Když se ohlédnete zpět, co představovalo vaši nejdůležitější životní křižovatku, co pozitivního na ní rozhodlo a jaká hlavní překážka bránila vašemu úspěchu? Profesně asi nejdůležitější moment pro mě nastal, když jsem v roce 1977 na katedře biochemie Přírodovědecké fakulty UK dokončil vědeckou aspiranturu (obdoba dnešního PhD doktorského studia). Během aspirantury jsem měl velké štěstí na zajímavé a plodné téma; obhajoval jsem s 16 publikacemi v kvalitních mezinárodních vědeckých časopisech. Chtěl jsem proto pokračovat v dobře rozjetém výzkumu a akademické kariéře na fakultě. Podmínkou ovšem bylo, abych vstoupil do KSČ. To jsem odmítl a našel si místo na Ústavu molekulární genetiky ČSAV, kde byl ředitelem akademik J. Říman. Ačkoli jsem tenkrát hrozně litoval, že jsem nemohl zůstat na fakultě, ukázalo se, že to byla životní výhra – podmínky pro práci byly na Akademii mnohem lepší než na fakultě a do strany mě tam nikdo nenutil.

V současné době je ředitelem Ústavu molekulární genetiky Akademie věd ČR. Spolu s Janem Kleinem napsal učebnici Imunology vydanou prestižním oxfordským nakladatelstvím Blackwell Science a spolu s Jiřinou Bartůňkovou

Jak myslíte, že je třeba podporovat či vychovávat budoucí úspěšné české osobnosti? Moje odpověď je zcela banální – je potřeba jim vytvořit co nejlepší pracovní podmínky a dát jim již v mladém věku šanci na samostatné uplatnění. Více než polovina z nich šanci asi z různých důvodů nevyužije, ale stačí, když se prosadí ti zbývající.

českou učebnici základy imunologie. Je ženatý a má dvě dospělé dcery.

Měly by se úspěšné osobnosti z různých oborů aktivně zapojovat do politiky? A co úspěšní podnikatelé? Mají se aktivně angažovat v politice? V první řadě je potřeba, aby se osobnosti věnovaly své odborné práci. Politiku považuji za speciální „odbornost“ – ti, kteří se jí věnují, by měli začít prací na komunální úrovni a propracovávat se postupně, na základě schopností, nahoru. Nemyslím, že když je někdo vynikající vědec, umělec či podnikatel, měl by se stát politikem. Takoví lidé by ale měli hlasitě a otevřeně prezentovat své společensko-politické názory (psát do novin, blogů, atd.). V zásadních věcech by zvláště silně měl být slyšet hlas elitních profesních organizací (Učená společnost, Lékařská akademie, apod.), ale to je asi nereálné – z vlastní zkušenosti vím, že se ty osobnosti sdružené v takových spolcích skoro na ničem neshodnou… DVACET LET ČESKÉ REPUBLIKY

17

H

Výroční konference Aspen Institute Prague je zaměřená i na kolektivní úspěchy. Často – a velmi pochopitelně – se mezi úspěchy uvádí neexistence válek na českém území, členství v Evropské unii či v NATO, zvýšení průměrné délky života apod. Co si myslíte vy? Jaký je hlavní úspěch české společnosti v uplynulých dvaceti letech? Ano – dosáhli jsme řady úspěchů. Provedli jsme pozoruhodně úspěšnou ekonomickou transformaci, při které ztráty (zajisté zcela nevyhnutelné) obnášely pouze necelý jediný bilion korun. Vybudovali nejhustší síť kasin a herních automatů na světě, v televizi můžeme každodenně sledovat myšlenkově bohaté, hodnotné a přitom zábavné seriály, došlo k bezpříkladnému rozvoji astrologie, homeopatie a desítek ostatních alternativních nauk. Byl zlikvidován přebujelý strojírenský, těžební, hutní, elektrotechnický, chemický, farmaceutický, cukrovarnický, sklářský, sirkařský, textilní, obuvnický a další průmysl, jakož i odpovídající aplikovaný výzkum v těchto oborech. Uvolnily se tak lidské zdroje pro perspektivnější povolání, jako jsou konzultanti, burzovní makléři, reklamní kreativci či pornoherci, Kriminalita je sice mnohem vyšší než před 30 lety, ale mnohem nižší než třeba v Johannesburgu. Ale teď vážně – z výsledků posledních 20 let jsem zklamán, za úspěch je celkově (až na několik výjimek) nepovažuji. Členství v EU, dobré zásobování obchodů, dostatek bytů, atd. považuji v evropském kontextu za samozřejmost, žádný zvláštní úspěch. Jsem přesvědčen, že tento národ má na mnohem víc, než čeho bylo dosaženo. Zodpovědnost za nevyužití tohoto potenciálu výstižně popisuje úsloví „ryba smrdí od hlavy“. Změnu v roce 1989 jsem přijal s nadšením, které mi vydrželo několik let. To však postupně vyprchávalo a v posledních letech (od nástupu pravicových vlád v roce 2006) jsem stále více propadal chmurám až beznaději. Politici jako Klaus, Topolánek, Nečas a desítky či stovky dalších, byli a jsou prostě katastrofální, především z morálního hlediska; řada z nich byla

18


H

zřejmě zapletena i do organizovaného zločinu (viz Klausova amnestie). Je přece úplně hrozné, že dnešní politici mají u veřejnosti kredit snad ještě horší než ti předlistopadoví. Se slabou nadějí doufám ve změnu prostřednictvím některých lidí v justici a snad i po nadcházejících volbách. Je ovšem možno hledět na věci i optimisticky, zvláště pokud se podíváme na země, kde je to mnohem horší (Libye, Sýrie, Egypt, Zimbabwe, Haiti…). Jaká největší překážka naopak podle vás brání kolektivním úspěchům české společnosti? Zásadní, doslova fatální překážkou je podle mě katastrofální úroveň naší politické scény. Nevidím nikoho, kdo by byl schopen formulovat nějakou pro většinu občanů atraktivní „vizi“ směřování tohoto státu. Někdy se mi zdá, že se z toho nynějšího stavu všeobecné apatie a znechucení už nikdy nevyhrabeme. Jsem také přesvědčen, že žádná společnost dlouhodobě neobstojí bez silného vlivu nějakého „dobrého“ náboženství (u nás křesťanství); pokud tento vliv vymizí, zaujme jeho místo nějaké „pseudonáboženství“ (kult peněz, popových hvězd, pověry a šarlatánství). Ani v tomto směru nebudí situace v české společnosti mnoho optimismu. „Úspěch“ se u nás ztotožňuje především s úspěchem finančním, respektive s dosažením mediální proslulosti. O lidech, kteří tohoto nedosáhnou, se jaksi předpokládá, že jsou „neúspěšní“. Já si ale myslím, že zásadním úspěchem v životě je dobře dělat svoji práci, být slušným a zodpovědným občanem, umět se dobře postarat o svoji rodinu, dobře vychovat své děti, dobře vycházet se sousedy, atd. Mnozí z těch, kdo jsou „úspěšní“ tím, že zbohatli (často pochybným způsobem) nebo se nějak mediálně proslavili, tohle nesplňují. Zdá se mi, že naše společnost má pro „úspěch“ trochu pokřivená měřítka...


19

H

CYRIL HÖSCHL Narodil se 12. listopadu 1949 v Praze. Absolvoval Fakultu všeobecného lékařství UK. Po roce 1989 byl zvolen celkem třikrát děkanem 3. lékařské fakulty Univerzity Karlovy. Od roku 1990 je ředitelem Psychiatrického centra Praha a přednostou Psychiatrické kliniky 3. LF UK v Praze. Působil

„Za hlavní úspěch v uplynulých dvaceti letech lze považovat prodloužení střední délky života, zlepšení životního prostředí, svobodu slova, víry, pohybu, cestování a podnikání, zlepšení životní úrovně obyvatelstva, zlepšení úrovně architektury a vzezření mnoha měst a obcí.“

Když se ohlédnete zpět, co představovalo vaši nejdůležitější životní křižovatku, co pozitivního na ní rozhodlo a jaká hlavní překážka bránila vašemu úspěchu? Za důležité milníky v mém nakonec docela úspěšném směřování považuji setkání s mnoha vynikajícími učiteli a nakonec náhodu, která mne přivedla k psychiatrii. Tam mne ovlivnil především můj první šéf, profesor Lubomír Hanzlíček, a někteří kolegové, v úsvitu mé kariéry Jan Libiger, Alojz Rakús a Jiří Kožený, každý z jiného důvodu. Velký význam pro mne také mělo pozvání Pavla Grofa do Kanady, jež mi otevřelo svět. Zásadní pro uskromnění mé vědecké namyšlenosti a myšlenkově neobyčejně inspirativní byly semináře na MatFyz u akademika Katětova a setkávání s Ivanem Havlem, Jiřím Fialou a Zdeňkem Neubauerem, a to i u Havlů na Rašínově nábřeží. Troufám si říci, že obohatili mé pobývání v českém duchovním prostoru o další dimenzi a nikdy jim to nezapomenu.

také jako zakládající člen (2001) a viceprezident (2005–2013) Vídeňské školy klinického výzkumu. Je ženatý, má dvě dcery a dva syny.

Jak myslíte, že je třeba podporovat či vychovávat budoucí úspěšné české osobnosti? Tím, že se všemi dostupnými prostředky podporují talenty, kritické myšlení, tvořivost a samostatnost. Měly by se úspěšné osobnosti z různých oborů aktivně zapojovat do politiky? A co úspěšní podnikatelé? Mají se aktivně angažovat v politice? Takto otázka nezní. Úspěch ve vědě, umění, podnikání či sportu člověka nekvalifikuje automaticky pro angažmá v politice (a obráceně). Myslet si to je veliký omyl. Do politiky by se měli zapojovat zejména ti, kterým jde především o věci veřejného zájmu, jsou přirozenými vůdci, umějí nadchnout, jsou obětaví, mají smysl pro spravedlnost, umějí hledat kompromisy, ale zároveň jsou zásadoví. Musí mít sociální inteligenci a cit. To je však ideál, od něhož zůstane realita vždy vzdálena, tak jako ve všem.

20


H

Výroční konference Aspen Institute Prague je zaměřená i na kolektivní úspěchy. Často – a velmi pochopitelně – se mezi úspěchy uvádí neexistence válek na českém území, členství v Evropské unii či v NATO, zvýšení průměrné délky života apod. Co si myslíte vy? Jaký je hlavní úspěch české společnosti v uplynulých dvaceti letech? Za hlavní úspěch v uplynulých dvaceti letech lze považovat prodloužení střední délky života, zlepšení životního prostředí, svobodu slova, víry, pohybu, cestování a podnikání, zlepšení životní úrovně obyvatelstva, zlepšení úrovně architektury a vzezření mnoha měst a obcí. Jsou zde také negativa, ale ta nejsou předmětem dotazu. Jaká největší překážka naopak podle vás brání kolektivním úspěchům české společnosti? Byrokracie, závist, žabomyší strkanice, tolerance k podvodníkům a zlodějům, opilství a lenost. A zase byrokracie a právní absurdistán. Vláda úředníků.


21

J

KAREL JANEČEK

„K obnově společnosti je klíčová a pravděpodobně nezbytná změna volebního systému.“

Když se ohlédnete zpět, co představovalo vaši nejdůležitější životní křižovatku, co pozitivního na ní rozhodlo a jaká hlavní překážka bránila vašemu úspěchu? Nejdůležitější životní křižovatka byla „dlouhodobá“, dá se říci osmiletá, kdy jsem nebyl stále pevně rozhodnut, zda budu v akademii nebo v byznyse. Rozhodl úspěch RSJ v tom, že jsem se byznysu rozhodl věnovat plně. Nejsem si vědom žádných zásadních překážek, které by bránily úspěchu.

Narodil se 26. července 1973 v Plzni. Vystudoval MFF v Praze, v USA pak Bradley University a Carnegie Mellon University. V Americe se mimo jiné věnoval karetní hře blackjack. Po návratu do Prahy

Jak myslíte, že je třeba podporovat či vychovávat budoucí úspěšné české osobnosti? V první řadě je dnes potřeba podporovat přemýšlení a diskuze o hodnotách. Klíčové je také vychovávat k a podporovat racionální myšlení.

založil v roce 1995 firmu RSJ, jež díky počítačovým programům úspěšně automaticky obchoduje na světových burzách. Založil též dva nadační fondy – na podporu vědy a na boj s korupcí.

Měly by se úspěšné osobnosti z různých oborů aktivně zapojovat do politiky? A co úspěšní podnikatelé? Mají se aktivně angažovat v politice? Pokud budou v této činnosti cítit osobní naplnění, tak určitě ano. V dnešní kritické době může být správné se zapojit do politiky z důvodu potřebnosti. Uvědomění si osobní zodpovědnosti a alespoň částečná angažovanost ve veřejných záležitostech by mělo být vnitřním nutkáním každé úspěšné osobnosti. Výroční konference Aspen Institute Prague je zaměřená i na kolektivní úspěchy. Často – a velmi pochopitelně – se mezi úspěchy uvádí neexistence válek na českém území, členství v Evropské unii či v NATO, zvýšení průměrné délky života apod. Co si myslíte vy? Jaký je hlavní úspěch české společnosti v uplynulých dvaceti letech? Například zvýšení délky života je zákonitým důsledkem existence lepších technologií a zdravotní péče. V tomto kontextu bych naši situaci popsal jako spíše neúspěšnou. Uvědomění veřejnosti o prevenci zdraví, například zdravé výživě, je nedostatečné a kvalita běžně dostupných potravin často špatná. Českou společnost považuji za posledních dvacet let za velmi neúspěšnou, a to jak v měřítku osobního odhadu, tak v relativním měřítku srovnání s okolními státy, např. s Polskem.

22


J

Jaká největší překážka naopak podle vás brání kolektivním úspěchům české společnosti? Hlavní příčinu celkového neúspěchu vidím v devastaci morálních hodnot od poloviny devadesátých let dále. Z technického hlediska lze jako jednu z hlavních příčin označit nekvalitní volební systém do Poslanecké sněmovny, kdy kvalitní a morální osobnosti mají ztíženou pozici v soutěži s méně kvalitními. K obnově společnosti je klíčová a pravděpodobně nezbytná změna volebního systému.


23

J

KATEŘINA JANKŮ Narodila se 10. ledna 1969.

„Jsem velmi znepokojená či až znechucená, kolik korupce, tunelování a okrádání státu je u nás možné.“

Když se ohlédnete zpět, co představovalo vaši nejdůležitější životní křižovatku, co pozitivního na ní rozhodlo a jaká hlavní překážka bránila vašemu úspěchu? Pro mě byl důležitou životní křižovatkou moment, kdy jsme se rozhodli, že překladatelskou agenturu působící lokálně v Čechách, kterou společnost Moravia v počátku 90. let byla, přetvoříme na mezinárodní lokalizační firmu s globální působností. Znamenalo to sledovat tři důležité cíle, které k tomu vedly.

Vystudovala maďarštinu a angličtinu na brněnské Masarykově univerzitě. V roce 1992 ji rodiče zaměstnali ve firmě jako překladatelku; během několika let ji začala řídit a zaměřila ji na překlady softwarů. Dnes Moravia IT patří mezi dvacet největších světových firem v této branži. V roce 2000 se stala jako dosud jediná žena Podnikatelkou

Společnost Moravia byla jakožto překladatelská firma velmi silná v jazykových dovednostech, nicméně pro lokalizaci softwaru (překlad, adaptace na místní standardy, funkční testování a upravení SW do konečné podoby pro koncového uživatele v jiném jazyce) si musel náš tým vybudovat i znalosti a expertizu v oblasti IT, testování, softwarového engineeringu, vývoje softwaru, atd. Znamenalo to hledat nové talentované kolegy, kteří by náš tým rozšířili. Znamenalo to ale také, že se členové tehdejšího týmu museli naučit mnoho nových věcí.

roku. Je vdaná.

Jako druhý problém jsme museli řešit velmi rychlý růst, kdy tým čítající pět osob se během relativně krátké doby rozrostl na tým o několika stech členech a my museli z „domácí rodinné“ firmy vytvořit profesionálně vedenou velkou společnost. Třetím velkým úkolem bylo udělat zásadní krok a začít otevírat pobočky v zahraničí. To znamenalo nejen získat znalosti, co se týká například legislativy a pracovněprávních záležitostí, ale znamenalo to také pochopit odlišnosti jiných kultur, jejich pracovní zvyky a způsob jednání. Znamenalo to také naučit se, jak má fungovat společnost, která pracuje 24 hodin denně, protože naše kanceláře se nacházejí v Evropě, obou Amerikách i v Asii. Myslím, že rozhodující vliv pro mě i pro mé kolegy mělo, že jsme při lokalizaci softwarů nejvýznačnějších světových společností mohli spojit naši vášeň pro jazyky a technologie s možností pracovat s nejnovějšími softwary ve velmi dynamicky se vyvíjejícím oboru.

24


J

Jak myslíte, že je třeba podporovat či vychovávat budoucí úspěšné české osobnosti? Společnost by měla vytvářet prostředí, ve kterém se osobnosti mohou rozvíjet. Je to dostupnost kvalitního vzdělání, možnost studovat v zahraničí, naučit se cizí jazyky, mít přístup k informacím z celého světa, být exponován na jiné kultury. Dále je to i „pozitivní“ medializace úspěšných osobností. Zejména o podnikatelské sféře jsou v médiích bohužel dostupné spíše negativní zprávy. Měly by se úspěšné osobnosti z různých oborů aktivně zapojovat do politiky? A co úspěšní podnikatelé? Mají se aktivně angažovat v politice? Myslím, že je nutné, aby se do politiky zapojovali slušní lidé z nejrůznějších oborů. Jsem velmi znepokojená či až znechucená, kolik korupce, tunelování a okrádání státu je u nás možné. Úspěšní podnikatelé by se v politice také měli angažovat, ovšem za předpokladu, že své podnikání a působení v politice od sebe zcela izolují. Výroční konference Aspen Institute Prague je zaměřená i na kolektivní úspěchy. Často – a velmi pochopitelně – se mezi úspěchy uvádí neexistence válek na českém území, členství v Evropské unii či v NATO, zvýšení průměrné délky života apod. Co si myslíte vy? Jaký je hlavní úspěch české společnosti v uplynulých dvaceti letech? Myslím, že velký úspěch je vytvoření demokratické společnosti, která dává lidem svobodu myslet, konat a jednat volně. Bohužel, je to společnost mladá a křehká, což se projevuje korupcí a až kriminálními činy v mnoha jejich sférách. Jaká největší překážka naopak podle vás brání kolektivním úspěchům české společnosti? Korupce, neprofesionalita, krátkozrakost politiků, které zajímá nejbližších pár let jejich volebního období a z toho vyplývající absence dlouhodobé vize, plánování a rozvoje společnosti.


25

J

EVA JIŘIČNÁ Narodila se 3. března 1939. Vystudovala architekturu na ČVUT v Praze, poté studovala na AVU v ateliéru Jaroslava Fragnera. V létě 1968 pobývala na stáži v Londýně; během sovětské invaze do Československa zůstala v Británii. Spolupracovala s architektem Richardem Rogersem. Mezi její známé práce patří například

„Pokud to mohu posoudit, kolektivnímu úspěchu brání negativismus, sobectví a politika.“

Když se ohlédnete zpět, co představovalo vaši nejdůležitější životní křižovatku, co pozitivního na ní rozhodlo a jaká hlavní překážka bránila vašemu úspěchu? Na rozdíl od toho, kdo otázky položil, se nepovažuji za velmi úspěšnou osobu – celý život jsem pracovala, protože mně práce dělala radost a měla jsem pocit, že čím víc pracuji, tím je lepší výsledek. Architektova práce je pro druhé a tudíž člověk cítí zodpovědnost za výsledek, když „utrácí“ jejich peníze. Nikdy jsem nepracovala pro úspěch, ale pro dobrý výsledek. Jestliže to klient nebo veřejnost ocenili, bylo bonusem. Asi mým důležitým mezníkem byl fakt, že jsem zůstala v Anglii a že jsem měla příležitost pracovat na zajímavých projektech – bylo to, jak by řekla maminka, víc štěstí než rozumu... Pokud se týká překážek, těch je vždycky v architektově životě mnoho. Snažím se problémy řešit a neutíkat před nimi. Někdy to je těžší než jindy. Chce to ohromnou trpělivost, schopnost neurážet se a pokračovat s úsměvem.

oranžérie Královské zahrady na Pražském hradě. Má vlastní architektonické studio v Praze a v Londýně, od roku 1996 je profesorkou a vedoucí ateliéru architektury na VŠUP. Je rozvedená a bezdětná.

Jak myslíte, že je třeba podporovat či vychovávat budoucí úspěšné české osobnosti? Nezajímá mě problém vychovávat osobnosti, ale lidi, kteří milují svou práci, dělají ji dobře nebo jak nejlépe umí, mají ze života radost a dělají radost druhým. Úspěch někdy přijde, někdy ne, ale kvalita člověka, o co mně jde, není v úspěchu, i když je krásné, když se úspěch dostaví. Měly by se úspěšné osobnosti z různých oborů aktivně zapojovat do politiky? A co úspěšní podnikatelé? Mají se aktivně angažovat v politice? Nemohu na tuto otázku odpovědět, protože politika mi není dostatečně blízká... Ráda bych politikům věřila, což je teď velmi těžké. Na druhé straně není žádná záruka, že by můj vynikající zubař nebo úspěšný kolega architekt představovali dobré politiky... Někdy si podnikatelé myslí, že mohou vše. Nejsem o tom tak přesvědčená. Jak říkám, v politice se nevyznám natolik, abych mohla dát zodpovědnou odpověď. Bylo by krásné pomyslet, že ti, kdo jdou do politiky, to dělají

26


J

proto, aby pomohli ostatním, a ne proto, aby se obohatili nebo proslavili, s vědomím, že udělají-li chybu, musejí čestně odstoupit. To je asi jenom v knížkách. Výroční konference Aspen Institute Prague je zaměřená i na kolektivní úspěchy. Často – a velmi pochopitelně – se mezi úspěchy uvádí neexistence válek na českém území, členství v Evropské unii či v NATO, zvýšení průměrné délky života apod. Co si myslíte vy? Jaký je hlavní úspěch české společnosti v uplynulých dvaceti letech? Za kolektivní úspěch považuji vše, čeho úsilí jednotlivých členů, ve spolupráci s ostatními, dosáhlo na úrovni zlepšení života společnosti. Úspěchy v medicíně, které prodlužují život a redukují utrpení, eliminace hladu ve světě, úspěchy v boji za zvýšení životní úrovně a eliminaci chudoby, zlepšení životního prostředí atd. Jaká největší překážka naopak podle vás brání kolektivním úspěchům české společnosti? Pokud to mohu posoudit, kolektivnímu úspěchu brání negativismus, sobectví a politika.


27

K

JAN KALÁB Narodil se 20. června 1978 v Praze.

„Největší překážkou k úspěchu je vlastní lenost a strach z nejistoty.“

Když se ohlédnete zpět, co představovalo vaši nejdůležitější životní křižovatku, co pozitivního na ní rozhodlo a jaká hlavní překážka bránila vašemu úspěchu? Myslím, že můj život není zatím tak dlouhý a já nejsem ani tak úspěšný, abych mohl opravdu sofistikovaně odpovědět na vaši první otázku. Jak to ale zatím pozoruji, největší překážky má člověk převážně uvnitř své hlavy. A tak bych asi odpověděl, že největší překážkou k úspěchu je vlastní lenost a strach z nejistoty.

Vystudoval AVU v Praze, věnuje se graffiti, je znám pod přezdívkami Point nebo Cakes.

Jak myslíte, že je třeba podporovat či vychovávat budoucí úspěšné české osobnosti? Jelikož je těžké odhadnout, z koho se v budoucnu stane úspěšná osobnost, asi by se měly vychovávat všechny osobnosti, co nejlépe to půjde. Nadstandardní podporu by měli mít možnost získat ti, kteří mají konkrétní a z objektivního hlediska dobrý záměr. Nejlepší výchova je dobrý příklad. Proto by měly jít současné elity příkladem, dobrým příkladem. Měly by se úspěšné osobnosti z různých oborů aktivně zapojovat do politiky? A co úspěšní podnikatelé? Mají se aktivně angažovat v politice? Úspěšní podnikatelé se v politice aktivně angažují, protože je to v jejich zájmu. Politika je o rozdělování peněz a podnikání je o množení kapitálu, a tak jdou tyto dvě profese ruku v ruce. Profese, v nichž nejde primárně o peníze a moc, tam se už logicky tolik úspěšné osobnosti nezapojují. Je ale důležité, aby právě tyto osobnosti uměly vyjádřit nahlas svůj politický postoj. Nemyslím si, že je nutné, aby do politiky aktivně vstupovaly. Vlastně by právě vůbec neměly! Žádné osobnosti by pak nezbyly.

28


K

Výroční konference Aspen Institute Prague je zaměřená i na kolektivní úspěchy. Často – a velmi pochopitelně – se mezi úspěchy uvádí neexistence válek na českém území, členství v Evropské unii či v NATO, zvýšení průměrné délky života apod. Co si myslíte vy? Jaký je hlavní úspěch české společnosti v uplynulých dvaceti letech? Myslím, že největší úspěchem je, že dnešní generace dětí už není zatížená hendikepem ekonomicky i kulturně zaostalé postkomunistické země. Jaká největší překážka naopak podle vás brání kolektivním úspěchům české společnosti? Chamtivost úspěšných a lhostejnost neúspěšných.


29

K

PAVEL KAVÁNEK Narodil se 8. prosince 1948. Vystudoval VŠE v Praze. Od roku

„Nedejme se znechutit mediálně vyplavovanou špínou ze stoky a kanálů společnosti – takoví opravdu nejsme.“

Když se ohlédnete zpět, co představovalo vaši nejdůležitější životní křižovatku, co pozitivního na ní rozhodlo a jaká hlavní překážka bránila vašemu úspěchu? Když jsem na důležité křižovatce stál, většinou jsem si to ani neuvědomoval. Význam křižovatek pak vyvstal až díky odstupu, který mi dává zpětný pohled. Myslím si, že doba, kdy šlo mít (téměř) všechny informace pro rozhodnutí, je nenávratně pryč. Ale i bez turistických značek a cestovních směrovek potřebujeme poznat, že se nám nabízí nějaká příležitost, a odvážně se rozhodnout, zda či jak ji chceme využít.

1972 dodnes pracuje v ČSOB, od roku 1993 je jejím ředitelem. Kromě toho působí v dozorčích radách ČSOB Asset Management a ČSOB Investiční společnosti. Je také členem prezidia České bankovní asociace a předsedou

Svět se mění, a narůstá rychlost i rozměr změn a do Říma vede skutečně mnoho cest. Důležité na těchto cestách je mít dobrý kompas! Kompasem na těchto křižovatkách mi je víra, že je dobré i výhodné pracovat s nadšením, lidem dávat důvěru a inspiraci, vyhledávat krásu a radost a užívat života. Říkám tomu sobecká nesobeckost a vím, že se velmi vyplácí.

dozorčí rady Nadace Dagmar a Václava Havlových VIZE 97. Je ženatý a má dvě dcery. Pavel Kavánek je členem správní rady Aspen Institute Prague.

30

Jak myslíte, že je třeba podporovat či vychovávat budoucí úspěšné české osobnosti? Když se řekne úspěšná osobnost, nepředstavím si špičkového manažera ani mediální hvězdy a nedej bože politiky, ale všechny lidičky, kteří dávají skvělý příklad ve svém díle. Mám pocit, že jsme zaměřeni technokraticky, krátkodobě, sobecky, že rodinné a komunitní hodnoty se vyprazdňují. Naše děti uspějí, pokud nebudou chodícími encyklopediemi, ale empatickými osobnostmi s vyhraněným charakterem a citem pro etické jednání. A pokud si uvědomí, že jejich vzdělání a rozvoj bude během na celý život. Cestu vidím přes výchovu a vzdělávání: od podpory rodičů, přes hledání rovnováhy mezi formálněji pojatým vzděláváním a přípravou dětí na situace, kterým je bude vystavovat dnešní svět až po zvyšování významu morálky a etiky během celého života.


K

Měly by se úspěšné osobnosti z různých oborů aktivně zapojovat do politiky? A co úspěšní podnikatelé? Mají se aktivně angažovat v politice? Jsem přesvědčen, že ano, pokud politiku pojímám jako správu věcí veřejných na všech úrovních a každý den v roce. Zapojit by se mělo co nejvíc lidí, nejen těch viditelných. Samozřejmě že nejsme manipulovatelné ovce, které po večerech brblají v hospodě. Chci vidět co nejvíc sebevědomých lidí, kteří berou osud aktivně do svých rukou a perou se za zlepšování stavu svého okolí. Výroční konference Aspen Institute Prague je zaměřená i na kolektivní úspěchy. Často – a velmi pochopitelně – se mezi úspěchy uvádí neexistence válek na českém území, členství v Evropské unii či v NATO, zvýšení průměrné délky života apod. Co si myslíte vy? Jaký je hlavní úspěch české společnosti v uplynulých dvaceti letech? Úspěchů a pokroku jsme dosáhli v tak hojné míře, že se mi nedaří vypíchnout jeden nebo několik nejvýznamnějších. Také mám pocit, že ukazatele jako HDP nebo vzdělanostní indexy nedokážou zachytit úspěchy skutečných lidí. Mám radost a cítím velkou inspiraci, když vidím jakýkoli úspěch kolem sebe. Poskytuji finanční služby, tak příklad z oboru: v našem úvěrovém portfoliu dramaticky převažují dělní, slušní, angažovaní, odpovědní lidé, třeba vlastníci rodinných domů či bytů, živnostníci, podnikatelé s úžasným vztahem ke svým zaměstnancům, kterým dávají práci. Nedejme se znechutit mediálně vyplavovanou špínou ze stoky a kanálů společnosti – takoví opravdu nejsme. Jaká největší překážka naopak podle vás brání kolektivním úspěchům české společnosti? Brblalství, nevychovanost a nevzdělanost.


31

K

KRIŠTOF KINTERA Narodil se 20. září 1973 v Praze. V letech 1992–1999 studoval v ateliéru Milana Knížáka na AVU v Praze, dále pak v letech 2003–2004 na Rijksakademie van

„Přes všeobecně skeptickou náladu mě poměrně často zaplavuje pocit radosti z toho, že žijeme v zemi s poměrně vysokým koeficientem svobody, žijeme v míru a de facto jsme se nikdy neměli lépe.“

Když se ohlédnete zpět, co představovalo vaši nejdůležitější životní křižovatku, co pozitivního na ní rozhodlo a jaká hlavní překážka bránila vašemu úspěchu? V mém případě se „lámal chleba“ v pubertě. Mám pocit, že toto životní období jakési nahoty, zranitelnosti, ale zároveň zvýšeného prahu citlivosti je zlomové. V tuto dobu se v člověku utvářejí životní postoje, vymezuje se, určuje si, kde chce či nechce být, kudy a proč jít. V době mého dospívání probíhala k mému štěstí sametová revoluce, což mimo jiné znamenalo, že jsme začali žít v zemi, kde bylo snazší určovat kontury vlastní budoucnosti. Nesmíme zapomínat na to, že v minulém režimu to nebylo až takovou samozřejmostí.

beeldende kunsten v Amsterodamu. Je členem a vůdčí osobností divadelní „skupiny“ Jednotka. Je ženatý, má dvě dcery.

Jak myslíte, že je třeba podporovat či vychovávat budoucí úspěšné české osobnosti? Upřímně řečeno, nevím. Přílišná podpora může být někdy i demotivující. Vše záleží na konkrétních lidech, jejich naturelech. Vše je o našich energiích a o tom, jak s nimi zacházíme, kde ji bereme, kam, kolik a čemu jí dáváme. Vše je jen na nás samotných a to je krásné a vcelku spravedlivé. Měly by se úspěšné osobnosti z různých oborů aktivně zapojovat do politiky? A co úspěšní podnikatelé? Mají se aktivně angažovat v politice? Mám pocit, že ano, jinak se z naší současné zoufalé situace jen těžko dostaneme. Dá se jistě považovat za systémovou chybu, když nám vládnou lidé zkorumpovaní, prospěchářští, neurvalí až hloupí.

32


K

Výroční konference Aspen Institute Prague je zaměřená i na kolektivní úspěchy. Často – a velmi pochopitelně – se mezi úspěchy uvádí neexistence válek na českém území, členství v Evropské unii či v NATO, zvýšení průměrné délky života apod. Co si myslíte vy? Jaký je hlavní úspěch české společnosti v uplynulých dvaceti letech? Přes všeobecně skeptickou náladu mě poměrně často zaplavuje pocit radosti z toho, že žijeme v zemi s poměrně vysokým koeficientem svobody, žijeme v míru a de facto jsme se nikdy neměli lépe. Přesto si neustále a vehementně na něco stěžujeme. Jaká největší překážka naopak podle vás brání kolektivním úspěchům české společnosti? Sebelítost. Hloupost. Osočování ostatních (menšin, bohatých atd.) z vlastních neúspěchů.


33

K

„Problémem naší společnosti je krátká paměť a to nás může vrátit zpět.“

Když se ohlédnete zpět, co představovalo vaši nejdůležitější životní křižovatku, co pozitivního na ní rozhodlo a jaká hlavní překážka bránila vašemu úspěchu? Jestli bych měla najít nějaký důležitý milník v mém životě, tak to asi bylo založení firmy. Zbytek je nepřetržité úsilí dlážděné drobnými úspěchy i neúspěchy. ILONA KLÍMOVÁ Narodila se 11. dubna 1972. Vystudovala VŠCHT v Praze a postgraduálně ekonomii

Jak myslíte, že je třeba podporovat či vychovávat budoucí úspěšné české osobnosti? Vedle vzdělání bychom měli naše budoucí osobnosti naučit slušnému chování a pokoře. To by snad pro začátek stačilo.

na Lyonské univerzitě; během mateřské měla malou reklamní agenturu. V roce 2002 založila s manželem společnost Aspius, která prodává ve velkém mražené maso. V roce 2008 ji přestěhovala do nového objektu v Řitce u Prahy, kde vybudovala moderní zpracovatelský závod.

Měly by se úspěšné osobnosti z různých oborů aktivně zapojovat do politiky? A co úspěšní podnikatelé? Mají se aktivně angažovat v politice? Podnikatelé vnášejí do politiky jiný pohled, ten více praktický, mají ekonomické myšlení. Princip rodiny, firmy, státu je stejný. Příjmy se musejí rovnat výdajům nebo být vyšší, každý člen něčím musí přispívat k chodu celku a pak tam musí být někdo, kdo to dobře řídí. A když jsou úspěšní v řízení firem, proč ne? Zbývá otázka, kde na to vše vzít čas. Výroční konference Aspen Institute Prague je zaměřená i na kolektivní úspěchy. Často – a velmi pochopitelně – se mezi úspěchy uvádí neexistence válek na českém území, členství v Evropské unii či v NATO, zvýšení průměrné délky života apod. Co si myslíte vy? Jaký je hlavní úspěch české společnosti v uplynulých dvaceti letech? No tak úspěchem je už to, kam jsme se dostali a udržení vzestupného trendu v kvalitě života. Jaká největší překážka naopak podle vás brání kolektivním úspěchům české společnosti? Problémem naší společnosti je krátká paměť a to nás může vrátit zpět. Pro další volby bych doporučila volební místnost například v památníku pracovního tábora uranových dolů Vojna u Příbrami.

34


K

„Budoucí osobnosti mohou inspirovat a vychovávat pouze osobnosti současné (případně jejich týmy a instituce).“

Když se ohlédnete zpět, co představovalo vaši nejdůležitější životní křižovatku, co pozitivního na ní rozhodlo a jaká hlavní překážka bránila vašemu úspěchu? Životní křižovatky: zásadní společenské změny po listopadu 1989, narození dcery v roce 1990 a setkání s profesorem Ellederem v roce 1994. Překážky jsem si většinou kladl sám. STANISLAV KMOCH Narodil se 25. září 1963. Vystudoval VŠCHT v Praze, postgraduálně 1. LF UK. Pracuje jako odborný asistent v Ústavu dědičných

Jak myslíte, že je třeba podporovat či vychovávat budoucí úspěšné české osobnosti? Budoucí osobnosti mohou inspirovat a vychovávat pouze osobnosti současné (případně jejich týmy a instituce). Podporu bych proto směřoval hlavně k nim.

metabolických poruch 1. LF UK a ve VFN v Praze. Je vedoucím výzkumného programu Vývoj léčebných a diagnostických postupů v Biocevu, společném biotechnologickém a biomedicínském centru Akademie věd a Univerzity Karlovy ve Vestci.

Měly by se úspěšné osobnosti z různých oborů aktivně zapojovat do politiky? A co úspěšní podnikatelé? Mají se aktivně angažovat v politice? Pokud to některé osobnosti chtějí, tak to jistě mohou zkoušet. Z řady příkladů však vidíme, že skutečný úspěch v politice (tj. prosazení rozumných a obecně prospěšných věcí, ne pouhé zvolení či jmenování do nějaké funkce) vyžaduje zcela jiné vlastnosti a schopnosti než ty, které vedou k úspěchu v podnikání či odbornosti. Jiná věc je zapojení odborníků do diskuzí a přípravy politických rozhodování. Zde by mělo být jejich zkušeností, schopností a znalostí využíváno v maximálně možné míře. Výroční konference Aspen Institute Prague je zaměřená i na kolektivní úspěchy. Často – a velmi pochopitelně – se mezi úspěchy uvádí neexistence válek na českém území, členství v Evropské unii či v NATO, zvýšení průměrné délky života apod. Co si myslíte vy? Jaký je hlavní úspěch české společnosti v uplynulých dvaceti letech? Při vědomí řady problémů je to vybudování a zachovávání vysoké míry občanských svobod, bezpečnosti a tolerance. Jaká největší překážka naopak podle vás brání kolektivním úspěchům české společnosti? Systematické snižování významu české státnosti. Nedostatek respektovaných politiků, osobností a odborníků. Hodně mluvení a málo dělání. DVACET LET ČESKÉ REPUBLIKY

35

K

EDUARD KUČERA Narodil se 11. ledna 1953. Vystudoval fyzikální elektroniku na Matematicko-fyzikální fakultě UK. Poté pracoval ve Výzkumném ústavu matematických strojů na vývoji tiskáren. Se svým společníkem Pavlem Baudišem začal podnikat v programování už krátce před revolucí v roce 1988 v rámci Zenitcentra (vědeckotechnického střediska pod hlavičkou SSM). Založili výrobní družstvo, v roce 1991 pak softwarovou společnost, jejímž nejznámějším výrobkem je antivirový program Avast. Po něm se

„Člověk nezatížený křivdou z minulosti si musí uvědomovat, že se u nás za posledních dvacet let změnilo úplně všechno a co je hlavní, drtivá většina věcí se změnila k lepšímu.“

Když se ohlédnete zpět, co představovalo vaši nejdůležitější životní křižovatku, co pozitivního na ní rozhodlo a jaká hlavní překážka bránila vašemu úspěchu? Pokaždé, když dávám podobný rozhovor, snažím se tomu dát konkrétní nosnou myšlenku, tentokrát jsem se rozhodl, že to pojmu v duchu „přispění komunistů k vývoji podnikatele Eduarda Kučery“, protože pokaždé, když mi komunisté něco zakázali, ukázalo se později, že tomu tak bylo vlastně dobře. Vystudoval jsem fyziku, to mi komunisté sice nezakázali, ale později mi zabránili, abych se fyzice pracovně dále věnoval a stal se vědcem. Dnes jsem za to vděčný, neboť bych se jinak nepochybně stal neúspěšným a nespokojeným fyzikem. Takto jsem byl nucen jít do Výzkumného ústavu automatických strojů, kde mi však následně zakázali jet na již domluvenou stáž ve firmě INTEL. Zabránili mi tedy i v budoucím zaměstnání u společnosti INTEL, kde bych se stal zaměstnancem, možná úspěšnějším a bohatším, než jsem teď, ale kdo ví… Změna nastala po pádu režimu, kdy jsem mohl konečně začít dělat to, co mám rád. Pamatuji si, že 17. listopadu jsem byl v práci, neúčastnil jsem se demonstrace (a nepociťuji, že bych na tom měl jakoukoli zásluhu). Odpověď na první otázku je pro mě tedy úzce spjata s komunismem, neboť ten určoval většinu okolností v mém životě.

dnes celá společnost jmenuje a patří ve své branži k největším na světě. V roce 2010 prodali čtvrtinový podíl americkému fondu Summit Partners. V roce 2009 obdržel cenu Podnikatel roku.

36

Jak myslíte, že je třeba podporovat či vychovávat budoucí úspěšné české osobnosti? Obecně vnímám slovo „podpora“ spíše negativně. Pokud nejde o podporu znevýhodněných skupin obyvatel, považuji podporu v nejrůznějších formách a podobách za ekonomicky neefektivní, protože, jak vidíme například na evropských fondech, jsou takové podpory často zneužívány a nesměřují tam, kde je jich skutečně třeba. Naopak myslím, že budoucí české úspěšné osobnosti se musejí prosadit samy, vlastním úsilím a snahou, pouze s přispěním rodičovské výchovy.


K

Měly by se úspěšné osobnosti z různých oborů aktivně zapojovat do politiky? A co úspěšní podnikatelé? Mají se aktivně angažovat v politice? Můj názor je, že každý by se měl věnovat tomu, čemu chce, a pokud se tedy úspěšná osobnost chce věnovat politice, nevidím důvod, proč by jí v tom mělo být bráněno. Ostatně rozhodnou o tom voliči. V tomto mám velice liberální přístup, tedy ať se každý věnuje tomu, čemu chce, ať jen neškodí ostatním. Pokud jde o úspěšné podnikatele, jsem přesvědčen, že podnikatelé, které znám, by byli mnohem úspěšnější politici, než ti, které vidím rok co rok ve vládě. Nejsem si však jistý, zda lze stát řídit stejným způsobem jako firmu. Výroční konference Aspen Institute Prague je zaměřená i na kolektivní úspěchy. Často – a velmi pochopitelně – se mezi úspěchy uvádí neexistence válek na českém území, členství v Evropské unii či v NATO, zvýšení průměrné délky života apod. Co si myslíte vy? Jaký je hlavní úspěch české společnosti v uplynulých dvaceti letech? Osobně myslím, že člověk nezatížený křivdou z minulosti si musí uvědomovat, že se u nás za posledních dvacet let změnilo úplně všechno, a co je hlavní, drtivá většina věcí se změnila k lepšímu. Lidé jsou nespokojení, ale zapomínají, jak špatně vypadaly vesnice a města dříve. Podle mě je naprosto úžasné, co všechno dnes máme a je třeba to umět ocenit. Jaká největší překážka naopak podle vás brání kolektivním úspěchům české společnosti? Příliš se mi nelíbí slovo „kolektivní“, pokud však jde obecně o překážky úspěchu, vidím jako problematické české zákonodárství, které je dnes komplikované a nepřehledné, zákony jsou příliš dlouhé a nerozumějí jim ani odborníci.


37

K

TOMÁŠ KUČERA

„Největším úspěchem jsou zrealizované investice, které celkově pozvedly životní úroveň.“

Když se ohlédnete zpět, co představovalo vaši nejdůležitější životní křižovatku, co pozitivního na ní rozhodlo a jaká hlavní překážka bránila vašemu úspěchu? Zřejmě rozhodnutí mezi dobře placeným místem v oboru IT a podnikáním v rodinné firmě. Dobré vztahy v rámci rodiny rozhodly pro podnikání. Největší překážkou bylo vědomí toho, že mé vysokoškolské vzdělání v oblasti energetiky a IT nebude možné v rámci rodinné firmy využít a přijde vniveč.

Narodil se 6. září 1970. Vystudoval Elektrotechnickou fakultu ČVUT a VŠE, od roku 1995 působí v rodinné firmě LIF, která vlastní Pivovar Svijany a další menší firmy především na Liberecku. Je ženatý, má jednu dceru.

Jak myslíte, že je třeba podporovat či vychovávat budoucí úspěšné české osobnosti? Na školách by měli třeba i externě působit špičkoví odborníci z praxe, kteří studentům otevřou oči a přiblíží jim, jak funguje reálná firma. Co nejvíce propojit školy a komerční organizace přes společné projekty apod. Podporovat setkávání a soutěžení oborové i mezioborové. Jde o to, aby potencionální osobnost dostala příležitost se projevit. Měly by se úspěšné osobnosti z různých oborů aktivně zapojovat do politiky? A co úspěšní podnikatelé? Mají se aktivně angažovat v politice? Myslím, že je žádoucí, aby se zapojovaly z důvodu, aby předaly své cenné praktické zkušenosti a přispěly ke zlepšení a kultivaci společenského prostředí. Podnikatelská zkušenost pro politiku může být dobrá, podnikatel může mít větší tah na branku než kariérní politik. Na druhou stranu bude vždy ostře sledován kvůli střetu zájmů. Výroční konference Aspen Institute Prague je zaměřená i na kolektivní úspěchy. Často – a velmi pochopitelně – se mezi úspěchy uvádí neexistence válek na českém území, členství v Evropské unii či v NATO, zvýšení průměrné délky života apod. Co si myslíte vy? Jaký je hlavní úspěch české společnosti v uplynulých dvaceti letech? Když cestujete po rozvojových zemích, říkáte si, zaplať pán bůh za naši klidnou českou kotlinu. Stav infrastruktury určitě není nejhorší, školství i zdravotnictví mají svou úroveň. Myslím, že největším úspěchem jsou zrealizované investice, které celkově pozvedly životní úroveň.

38


K

Jaká největší překážka naopak podle vás brání kolektivním úspěchům české společnosti? Neschopnost dodržovat řád. Lidé si u nás, zřejmě naučeni z dob socialismu, zvykli dělat si z předpisů legraci a předhánět se ve vymýšlení způsobů, jak nejlépe to které nařízení obejít. Jsme mistři v improvizaci, ale selháváme v morálce.


39

K

PAVEL KYSILKA Narodil se 5. září 1958 v Boskovicích. Vystudoval VŠE v Praze, v letech 1986 až

„V našem prostředí potřebujeme daleko více pracovat se vzory a příběhy úspěchu, na něž budeme kolektivně hrdí a které budou mladí mít touhu individuálně napodobit a následovat.“

Když se ohlédnete zpět, co představovalo vaši nejdůležitější životní křižovatku, co pozitivního na ní rozhodlo a jaká hlavní překážka bránila vašemu úspěchu? Rozhodující křižovatkou pro mne byl pád železné opony a nové velké příležitosti, které se nám zde otevřely. Na řadu z nich jsem asi byl dostatečně připraven, to rozhodlo. Z toho v opačném pohledu zároveň vyplývá, co jsou dvě největší překážky v úspěchu. Zaprvé prostředí, které příležitosti dusí, nebo ve kterém se člověku z principiálních důvodů příčí jich využít, a zadruhé to, že nejste s to něco jako příležitost rozpoznat a pak mít na její využití chuť, odvahu a kvalifikaci.

1990 působil v Ekonomickém ústavu ČSAV. V roce 1990 se stal na VŠE proděkanem, o rok později poradcem ministra pro ekonomickou politiku. V roce 1992 byl jmenován členem bankovní rady Státní banky československé. Vedl přípravu a realizaci zavedení české koruny a měnové odluky

Jak myslíte, že je třeba podporovat či vychovávat budoucí úspěšné české osobnosti? V našem prostředí potřebujeme daleko více pracovat se vzory a příběhy úspěchu, na něž budeme kolektivně hrdí a které budou mladí mít touhu individuálně napodobit a následovat. V Česku takových bylo a je dost, ale neumíme a nechceme jich využít tak, jak to jde mnohým jiným národům. U těch pak více platí, že se úspěch cení, nikoli trestá.

od Slovenska. V roce 1993 byl

Je ženatý a má tři děti.

Měly by se úspěšné osobnosti z různých oborů aktivně zapojovat do politiky? A co úspěšní podnikatelé? Mají se aktivně angažovat v politice? Prospělo by nám všem, kdyby se osobnosti, které jednoznačně uspěly v některé oblasti, více zapojily do politiky. Má to ale dvě „ale“. Zaprvé i politika je řemeslo, a to, že někdo je úspěšným vědcem, hercem, podnikatelem, sportovcem mu ještě pro ni nedává kvalifikaci. Bez základního povědomí o ekonomii, právu, historii se v politice každý dříve nebo později zesměšní a ztratí svůj kredit. Zadruhé celostátní, ne nutně lokální politiku, je potřeba dělat na plný úvazek a opustit na čas svůj mateřský obor. O to více to platí pro podnikání.

40


jmenován viceguvernérem ČNB a o pět let později se stal výkonným guvernérem. Od roku 2000 pracuje v České spořitelně, v roce 2011 se stal jejím generálním ředitelem a předsedou představenstva.

K

Výroční konference Aspen Institute Prague je zaměřená i na kolektivní úspěchy. Často – a velmi pochopitelně – se mezi úspěchy uvádí neexistence válek na českém území, členství v Evropské unii či v NATO, zvýšení průměrné délky života apod. Co si myslíte vy? Jaký je hlavní úspěch české společnosti v uplynulých dvaceti letech? Úspěchem bylo, že jsme se rychle začlenili do normálního civilizačního proudu ve všech směrech a neztratili čas a vzácnou energii blouděním v slepých, nesmyslných a nebezpečných alternativních uličkách. Všechny konkrétní úspěchy pak vznikaly na tomto podloží. Jaká největší překážka naopak podle vás brání kolektivním úspěchům české společnosti? O něco méně ambicióznosti, píle, odvahy (a schopnosti poučit se ze své i cizí historie), než je tomu u dnes nejúspěšnějších národů.


41

M

MICHAL MEJSTŘÍK Narodil se 6. června 1952. Vystudoval ekonometrii na pražské VŠE, v roce 1997 se stal profesorem. Podílel se na vzniku ekonomického postgraduálního institutu CERGEEI. V roce 1993 spoluzakládal

„Především díky podnikatelskému sektoru jsme se dokázali uspokojivě vyrovnat s krizovými šoky přicházejícími ze zahraničí.“

Když se ohlédnete zpět, co představovalo vaši nejdůležitější životní křižovatku, co pozitivního na ní rozhodlo a jaká hlavní překážka bránila vašemu úspěchu? Za nejdůležitější životní křižovatku považuji rok 1990, kdy jsem si v aule vysoké školy ekonomické při přednášce mnou překládaného „Samuelsona“ uvědomil, že v tu chvíli byl naprostý nedostatek moderních vysokých škol, takových jako jsou běžné v USA či ve Velké Británii. Přesně takový typ vysoké školy jsme na Univerzitě Karlově následně založili. Institut ekonomických studií (IES) na Fakultě sociálních věd jsem řídil 18 let. Hlavní princip, který jsem se snažil s kolegy prosadit, je velmi náročná dvojjazyčná výuka ekonomie a financí v českém a anglickém jazyce a orientace na výzkum a světovou literaturu.

Institut ekonomických studií Fakulty sociálních věd UK, který vedl až do roku 2010, kdy byl zvolen předsedou Mezinárodní obchodní komory ČR. Vlastní konzultační společnost EEIP. Je ženatý, má syna.

Překážkou se ukázala být neochota vysokých škol podobný koncept připustit ze strachu z konkurence a dokonce na Karlově univerzitě bylo velmi problematické tento program akreditovat. Dnes je IES škola na čele českého žebříčku, jejíž absolventi se uplatňují na mezinárodním i domácím trhu s nejvyšším finančním ohodnocením. Jak myslíte, že je třeba podporovat či vychovávat budoucí úspěšné české osobnosti? Myslím si, že jako středně velká evropská země bychom měli být společností, která si nejen váží svého národního jazyka, ale také se dokáže domluvit se svými sousedy. Neznalost anglického jazyka (ale i němčiny, španělštiny, francouzštiny) oslabuje jak naši konkurenceschopnost v mnoha oborech ekonomických i technických, tak sebedůvěru na pracovním trhu. Je třeba umět a nebát se problémy sebevědomě řešit v běžných světových jazycích. Měly by se úspěšné osobnosti z různých oborů aktivně zapojovat do politiky? A co úspěšní podnikatelé? Mají se aktivně angažovat v politice? Stranická struktura se v České republice jen velmi těžko obměňuje a tak běžný podnikatel, který se rozhodne vstoupit do politiky, musí postupně projít všechny stupně. Znám

42


M

úspěšné oblastní politiky z řad podnikatelů, kteří se stali již na začátku své kariéry starosty apod., ale většinou je to pak na úkor jejich podnikatelské činnosti. Situace zde není stejná jako např. v USA, kde je běžné, aby členy volebních štábů byli i významní podnikatelé. Byl jsem svědkem podobné snahy, když do kruhu Národní ekonomické rady vlády byli pozváni nezávislí experti, ale využití jejich námětů se ukázalo být velice problematické právě kvůli existujícím stranickým strukturám, které podobné tendence nevítají. Výroční konference Aspen Institute Prague je zaměřená i na kolektivní úspěchy. Často – a velmi pochopitelně – se mezi úspěchy uvádí neexistence válek na českém území, členství v Evropské unii či v NATO, zvýšení průměrné délky života apod. Co si myslíte vy? Jaký je hlavní úspěch české společnosti v uplynulých dvaceti letech? Kvůli určitému zpomalení ekonomického růstu v poslední době mnozí nedoceňují dosavadní úspěch přechodu ze socialistického hospodářství na tržní systém, přestože přes všechny problémy posledních let, si česká ekonomika vede velmi dobře. Máme téměř milion aktivních podnikatelů a obchodních společností, sedmnáct tisíc z nich pravidelně vyváží zboží a služby do zahraničí a to je podle mě budoucnost pro Českou republiku a také cesta k trvalému úspěchu. Především díky podnikatelskému sektoru jsme se dokázali uspokojivě vyrovnat s krizovými šoky přicházejícími ze zahraničí. Jaká největší překážka naopak podle vás brání kolektivním úspěchům české společnosti? Jednou z bariér je selhávání veřejné správy, která přes všechny pokusy o nápravu, zůstává zastaralá, uzavřená sama do sebe a těžce snáší jakákoli doporučení „zvenku“. Z vlastní zkušenosti vím, s jakou neochotou se setkala realizace papírově úspěšné strategie mezinárodní konkurenceschopnosti, kterou vysoce ocenil OECD. Negativní dopad na rozvoj veřejné správy pak má i časté střídání ministrů. Politické strany těžko generují nové osobnosti a následně je problém prosadit skutečně kvalitní kandidáty do vedení různých úřadů. V tom vidím určité selhání české demokracie. DVACET LET ČESKÉ REPUBLIKY

43

O

ŠIMON ORNEST Narodil se 18. prosince 1974 v Praze. Vyučil se řezbářství na Střední umělecko-průmyslové škole, od roku 1996 pracuje v pražském Jedličkově

„V hledání úspěchu bez překážek bychom se potýkali se zbytečně velkou konkurencí.“

Když se ohlédnete zpět, co představovalo vaši nejdůležitější životní křižovatku, co pozitivního na ní rozhodlo a jaká hlavní překážka bránila vašemu úspěchu? Důležitým životním předělem pro mne byla možnost nastoupit před osmnácti lety v pražském Jedličkově ústavu jako vychovatel. Velkým pozitivem je, že po určité době, ve spojení se směřováním kapely The Tap Tap a rozvojem našeho vzdělávacího projektu STUDEO jsem si uvědomil, že mě ta práce velmi baví a naplňuje. Překážek je mnoho a jsou vlastně hnací silou a důvodem, proč se snažíme něco změnit k lepšímu. V hledání úspěchu bez překážek bychom se potýkali se zbytečně velkou konkurencí.

ústavu jako vychovatel. V roce 1998 založil kapelu The Tap Tap složenou ze studentů s tělesným postižením a dodnes ji vede.

Jak myslíte, že je třeba podporovat či vychovávat budoucí úspěšné české osobnosti? Myslím, že jedině dobrým příkladem. Je nutné vybudovat velmi silné PR obsahu slov „poctivý a spokojený život“. Musíme se pokusit dostatečně přitažlivě prezentovat fakt, že bez poctivosti k sobě a ostatním se vlastně opravdu spokojeně žít ani zemřít nedá. S plným vědomím toho, že budeme muset konkurovat podobně přitažlivým sloganům jako „Kdo nekrade, okrádá vlastní rodinu“. Význam úspěchu lidí se zdravotním postižením v tom může sehrát klíčovou roli. Měly by se úspěšné osobnosti z různých oborů aktivně zapojovat do politiky? A co úspěšní podnikatelé? Mají se aktivně angažovat v politice? Vše je otázka motivace a priorit. Bylo období, kdy jsem o vstupu do politiky uvažoval. Dospěl jsem ale k otázce, kdo by pak dělal práci, kterou dělám teď? Pravděpodobnost, že bych prosadil jen málo z toho, co bych si předsevzal a nemohl přitom dokončit to, co mám v konkrétním a mnohem pravděpodobnějším plánu v současné práci, je prozatím příliš vysoká. Na druhou stranu právě v politice dobré příklady citelně schází a jestli takhle uvažuje každý člověk, kterého jeho práce baví a samostatně se uživí, jen těžko se to v dohledné době změní...

44


O

Výroční konference Aspen Institute Prague je zaměřená i na kolektivní úspěchy. Často – a velmi pochopitelně – se mezi úspěchy uvádí neexistence válek na českém území, členství v Evropské unii či v NATO, zvýšení průměrné délky života apod. Co si myslíte vy? Jaký je hlavní úspěch české společnosti v uplynulých dvaceti letech? Za každým sebeosobnějším úspěchem stojí dobrý tým. Koneckonců nejlepším základem bývá vždy dobré rodinné zázemí. Vše, co popisujete, je prostředí, do kterého už přicházíte nějak vybaveni. Velmi důležitou roli hned po rodičích hraje dobrý pedagog. Není možné získat zájem o vzdělávání bez kvalitních a pro svou práci nadšených pedagogů. Tím myslím lidi, kteří by se bez problémů uplatnili jinde, ale chtějí učit. Pokud se v tomhle ohledu nic nezmění, žádný z vámi uvedených úctyhodných spolků ani statistických výhod nám jako celku úspěch ani respekt nezajistí. Jaká největší překážka naopak podle vás brání kolektivním úspěchům české společnosti? Sebelepší kolektiv potřebuje dobré vedení. Dobrým vedením myslím šéfy, kteří jdou v pravidlech, která sami proklamují příkladem a přijímají maximální zodpovědnost. Vedoucím by chtěl být každý, ale málokdo si uvědomuje nebo připouští, že to vlastně žádná výhoda není. Poctivý vedoucí pracuje déle než ostatní, hlídá, aby celek fungoval a rozvíjel se. Především ve státní sféře tohle bohužel naprosto nefunguje. Proč také, když šéfové největších státních firem žádnou zodpovědnost nemají, nic jim nehrozí a nikdo je nehlídá?


45

P

JAN PINKAVA

„Největší překážkou úspěchu je nedůvěra ve stabilní budoucnost této země.“

Když se ohlédnete zpět, co představovalo vaši nejdůležitější životní křižovatku, co pozitivního na ní rozhodlo a jaká hlavní překážka bránila vašemu úspěchu? Snažím se, aby se z nezdarů nestal návyk. Je to úspěch? Za životní úspěch považuji svou volbu manželky. Nebylo to nijak těžké rozhodnutí. Důležitým mezníkem a rozhodnutím v mládí bylo dokončit si doktorát. Naučil jsem se leccos o sobě a o houževnatosti. Největší překážkou byla vlastní omezenost, neznalost.

Narodil se 21. června 1963 v Praze. V roce 1969 jeho rodina emigrovala do Velké Británie. Od dvanácti let vyráběl krátké filmy, v 16 letech s filmem The Rainbow (Duha) o úspěchu barevné televize zvítězil v celostátní soutěži televize BBC. Později na objednávku BBC točil filmy. Studium výpočetní techniky uzavřel diplomovou

Jak myslíte, že je třeba podporovat či vychovávat budoucí úspěšné české osobnosti? Když jsem přišel do Kalifornie, pochopil jsem, jaké mám štěstí zakotvit v dobře vedené organizaci, která byla relativně meritokratická, vrstvena dle schopností. Bylo mi jasné: když tu budu seriózně makat, odměna mne nemine. Prostředí bylo etické, vedené hodnotnými lidmi. Dejte lidem skutečné příležitosti. Ať mají své úspěchy za vlastní a učí se ze svých neúspěchů. Vyzdvihněte sounáležitost a vytrvalost.

prací na univerzitě ve Walesu o abstraktní senzorické robotice. Pracoval na architektonickém návrhu hongkongského letiště. V roce 1993 byl přijat do studia Pixar. V roce 1998 získal Oscara za krátký čtyřminutový animovaný film Geriho hra. Je ženatý, má dva syny.

Měly by se úspěšné osobnosti z různých oborů aktivně zapojovat do politiky? A co úspěšní podnikatelé? Mají se aktivně angažovat v politice? Proč ne? Všichni jsme si navzájem občansky dlužni angažovat se v politice, alespoň jako voliči. Úspěch v byznysu se pozná spíš, než úspěch v politice, Politika není jednoduchá. Britský politik Enoch Powell to vyjádřil takto: „Všechny politické životy, pokud nekončí předčasně ve šťastný okamžik, končí zmarem, protože taková už je podstata politiky a lidského konání.“ Je náročné chtít od čestného člověka, aby se vydal cestou profese předem odsouzené k nezdaru. Výroční konference Aspen Institute Prague je zaměřená i na kolektivní úspěchy. Často – a velmi pochopitelně – se mezi úspěchy uvádí neexistence válek na českém území, členství v Evropské unii či v NATO, zvýšení průměrné délky života apod. Co si myslíte vy? Jaký je hlavní úspěch české společnosti v uplynulých dvaceti letech? Leccos... abych to odlehčil, i to, že Budějovický Budvar stále patří Čechům.

46


P

Jaká největší překážka naopak podle vás brání kolektivním úspěchům české společnosti? Největší překážkou úspěchu je nedůvěra ve stabilní budoucnost této země. Češi potřebují spolupracovat na střednědobých a dlouhodobých cílech, nejen se zabývat krátkodobými osobními výhodami. Jinými slovy, potřebujeme vměstnat poznatky staletých demokracií do pár desetiletí. Je třeba hojně vnímat a připouštět si zkušenosti druhých.


47

P

JAN PIRK Narodil se 20. dubna 1948 v Praze. Vystudoval lékařskou fakultu v Praze, od roku 1974 dodnes pracuje v Institutu klinické a experimentální medicíny (IKEM), v současnosti jako přednosta kardiocentra. Provedl přibližně sedm tisíc operací srdcí a zhruba dvě stě transplantací srdcí. Je ženatý, má dva syny. Jeho otec a praotec byli rovněž lékaři.

„Největší překážkou budoucího rozvoje jsou pozůstatky násilného režimu, kdy byla tradice postupného vývoje přerušena, zatímco v západní Evropě rozvoj společnosti plynule pokračoval.“

Když se ohlédnete zpět, co představovalo vaši nejdůležitější životní křižovatku, co pozitivního na ní rozhodlo a jaká hlavní překážka bránila vašemu úspěchu? Na tu nejdůležitější životní křižovatku jsem byl nasměrován mnohem dříve. Zaprvé to bylo rozhodnutí studovat medicínu, nikoli vysokou námořní školu v Oděse, kterou jsem chtěl studovat původně. Ta druhá křižovatka přišla, když jsem odmítl vstoupit do SSM, díky čemuž jsem nedostal vytoužené místo na interně, kde jsem chtěl dělat kardiologii jako můj tatínek. Musel jsem tedy odejít mimo Prahu a dostal jsem místo na chirurgii, což byla moje další životní křižovatka. Pan primář Weiss mi tehdy řekl: „Jak si jednou řízneš, tak už toho nenecháš.“ A měl pravdu. Vzhledem k tomu, že jsem tíhnul k srdci, přihlásil jsem se na místo řádného vědeckého aspiranta do IKEM, kde jsem byl přijat. V letech 1983–84 se mi, díky složení těžkých zkoušek i pochopení tehdejšího přednosty a ředitele IKEM, podařilo dostat na roční stáž do Spojených států, kde jsem se naučil moderní kardiochirurgii. Poslední křižovatka přišla v roce 1989, kdy padly bariéry, odjel jsem pracovat jako konzultant do Dánska. Poté jsem byl osloven vedením IKEM, abych se vrátil a zúčastnil se konkurzu na místo přednosty kardiochirurgie. Svého rozhodnutí vrátit se jsem nikdy nelitoval, jelikož jsem získal místo přednosty kardiochirurgie a později kardiocentra. Dá se tedy říci, že těch životních křižovatek bylo více, ale která byla ta rozhodující, to nevím. Rozhodující určitě bylo, že jsem se narodil. Jak myslíte, že je třeba podporovat či vychovávat budoucí úspěšné české osobnosti? Já si myslím, že výchova budoucích osobností, které chtějí něčeho dosáhnout, není možná cestou „Děkujeme, odcházíme“. Mladý člověk, který chce v životě něčeho dosáhnout, se musí smířit s tím, že bude muset ze začátku, ale i později, hodně pracovat. A to se netýká jenom medicíny. Znám spoustu talentovaných sportovců, kteří svůj talent vysloveně prohospodařili. Nadání není samospasitelné, je

48


P

k němu potřeba píle. Ten, kdo by chtěl pracovat systémem „Děkujeme, odcházíme“, tak z naší kliniky odejde. Nechť si hledá štěstí jinde. Měly by se úspěšné osobnosti z různých oborů aktivně zapojovat do politiky? A co úspěšní podnikatelé? Mají se aktivně angažovat v politice? Dříve jsem si myslel, že ano, ale jen do doby, než jsem si to sám vyzkoušel. Nyní o tom nejsem zdaleka přesvědčen, protože ve světě politiky platí specifická pravidla, která v ostatních oblastech neplatí. A člověk, který na to není vyškolený, tak ten má dvě možnosti: buď se těm pravidlům přizpůsobí, nebo toho musí nechat. Většina lidí si tam osobnosti nepřeje. Vyhovují jim jiná pravidla, než těm úspěšným. Když si nějaká osobnost – například Zbyněk Frolík, za kterého dám ruku do ohně, že si vše vydělal poctivě – chce založit vlastní polickou stranu z deseti úspěšných, čestných lidí stejného názoru, tak v případě, že bude mít celostátní působnost, se na něj nalepí lidé, kteří to upřímně myslet nebudou. Ti se vyšplhají do vysokých funkcí, což je nekontrolovatelné. To by zvládl jen osvícený diktátor. Výroční konference Aspen Institute Prague je zaměřená i na kolektivní úspěchy. Často – a velmi pochopitelně – se mezi úspěchy uvádí neexistence válek na českém území, členství v Evropské unii či v NATO, zvýšení průměrné délky života apod. Co si myslíte vy? Jaký je hlavní úspěch české společnosti v uplynulých dvaceti letech? Málokdo si po těch více než dvaceti letech dokáže představit, jak jsme žili předtím. Myslím si, že na to lidé zapomínají. Tak jako muži, když se baví o vojně, mluví o legraci a nevzpomínají na ty dva roky buzerace a utrpení. Vzpomíná se spíš na to hezké. Žijeme podstatně lépe než dříve. Už jen to, že můžeme svobodně cestovat, je ohromné. Když si vzpomeneme, jak těžce jsme sháněli protekce a žádali o devizový příslib, a jak potom seděl člověk s konzervou pod pinií v Jugoslávii, ohříval si lunchmeat na propanbutanovém vařiči, na to už nikdo nevzpomene.


49

P

Většina populace není ochotna akceptovat, že když má někdo vyšší vzdělání a pracuje více, tak vydělává víc. Když někdo vybuduje továrnu, která zaměstnává tisíc lidí, tak by si zasloužil více respektu, jelikož dává těm lidem práci. Bohužel to spousta lidí není schopna přijmout. Asi to je závist. Jaká největší překážka naopak podle vás brání kolektivním úspěchům české společnosti? Největší zločin na českém národě je nekontinuální vývoj za války a komunismu. Třeba v Dánsku společnost budovali 100 let bez přerušení, vše se postupně rozvíjelo. My jsme měli po padesát let násilně přerušený vývoj a teď bychom to chtěli během dvaceti let dohnat. Jestliže měl někdo po čtyři generace svůj hotel nebo statek, tak věděl, že to předá další generaci, nechtěl rychle zbohatnout, protože už zdědil něco, co chtěl „jen“ zušlechtit. Po revoluci se u nás ale dostali k velkému majetku i nepoctivci. Největší překážkou budoucího rozvoje jsou tedy pozůstatky toho násilného režimu, kdy byla tradice postupného vývoje přerušena, zatímco v západní Evropě rozvoj společnosti plynule pokračoval. My bychom chtěli naskočit do rozjetého vlaku, ale při takovém skoku si klidně můžeme zlomit nohu.

50


P

PETRA PROCHÁZKOVÁ

„Demonstrativní mírumilovnost je naší hlavní předností nejen posledních dvacet let.“

Když se ohlédnete zpět, co představovalo vaši nejdůležitější životní křižovatku, co pozitivního na ní rozhodlo a jaká hlavní překážka bránila vašemu úspěchu? Rok 1991, kdy jsem se rozhodla odjet na zkoušku jako zahraniční zpravodaj LN do Moskvy. Rozhodla jsem se tak díky tomu, že jsem nevěděla, co mne čeká. To bylo pozitivní. Jinak bych asi nejela... Zpočátku bránilo mému úspěchu to, že jsem nic neuměla, ani rusky ne.

Narodila se 20. října 1964 v Českém Brodě. Vystudovala žurnalistiku na Univerzitě Karlově v Praze. Působila jako zpravodajka Lidových novin v Rusku, od roku 1993 je na volné

Jak myslíte, že je třeba podporovat či vychovávat budoucí úspěšné české osobnosti? Podporovat... vlastně spíš je povzbuzovat. Aby zkusili i to, o čem jsou přesvědčeni, že to nezvládnou. A když to nevyjde, také je nikdo nezastřelí.

noze. Spoluzaložila agenturu Epicentrum, natáčela reportáže o konfliktech v Osetii, Abcházii, Gruzii, Tádžikistánu, Náhorním Karabachu a Afghánistánu. Získala několik novinářských ocenění a státní vyznamenání Za zásluhy. Píše především pro Lidové noviny. Založila sdružení na pomoc cizincům InBáze Berkat. Její manžel je civilní zaměstnanec Armády České republiky (tlumočník),

Měly by se úspěšné osobnosti z různých oborů aktivně zapojovat do politiky? A co úspěšní podnikatelé? Mají se aktivně angažovat v politice? Úspěšnost není tím hlavním předpokladem politika. Tím je slušnost, poctivost a mravnost, schopnost být příkladem a řídit ostatní. Reprezentovat to lepší, co v nás je. To neznamená, že úspěšní lidé do politiky nemohou, určitě ano, ale není to hlavní kritérium. Podnikatelé? Klidně, když si tím jen nechtějí vydělat víc peněz. Musejí se změnit z nafoukaných milionářů v pokorné sluhy svých voličů, to jim většinou moc nejde. Nejen jim...

mají malého syna a starají se o afghánského studenta.

Výroční konference Aspen Institute Prague je zaměřená i na kolektivní úspěchy. Často – a velmi pochopitelně – se mezi úspěchy uvádí neexistence válek na českém území, členství v Evropské unii či v NATO, zvýšení průměrné délky života apod. Co si myslíte vy? Jaký je hlavní úspěch české společnosti v uplynulých dvaceti letech? Že reprezentuje příklad schopnosti řešit konflikt se sousedy bez hysterie a krve. Demonstrativní mírumilovnost je naší hlavní předností nejen posledních dvacet let. Dřív jsem si myslela, že to je zbabělost a ostuda, teď se mi zdá, že to je přece jen přednost, nebrat do ruky zbraň, ani když na vás míří nepřítel. DVACET LET ČESKÉ REPUBLIKY

51

P

Jaká největší překážka naopak podle vás brání kolektivním úspěchům české společnosti? Omlouvám se za to slovo, ale výstižnější nemám po ruce – přizdisráčství. Jak mi říká můj afghánský chovanec, Češi jsou mouchy bez křídel. To nám brání v rozletu a úspěchu... nejsme schopni jít do předem prohraných bitev, jsme příliš velcí pragmatici a chybí nám snílkovství a romantické touhy překonávat nemožné. Neumíme dělat velká gesta a velké činy. Bojíme se vlastně i toho úspěchu. Nejraději jsme někde nenápadní, ve středu pole.

52


Ř

„Jsme přibližně na 25.–28. místě ve světě v několika žebříčcích kvality života.“

Když se ohlédnete zpět, co představovalo vaši nejdůležitější životní křižovatku, co pozitivního na ní rozhodlo a jaká hlavní překážka bránila vašemu úspěchu? Pozitivní bylo rozhodnutí orientovat firmu na produkty a služby pro SMB firmy a nebát se rozsáhle inovovat a propagovat. Největší překážkou jsem sobě sám. JAROSLAV ŘASA Narodil se 30. května 1967 v Praze. Vystudoval Fakultu elektrotechnickou ČVUT. Dnes je ředitelem a hlavním akcionářem společnosti United Software, pod niž patří firmy Abra Software

Jak myslíte, že je třeba podporovat či vychovávat budoucí úspěšné české osobnosti? Příkladem. Proto jsem spoluzaložil a rozvíjím aktivitu MŮŽEŠ, zaměřenou na probouzení podnikatelských myšlenek u mládeže. V rámci ABRA Software a.s. organizujeme každoročně konferenci FORUM INSPIRACE, které podporuje šíření a sdílení podnikatelských dovedností a myšlenek.

a Systematiq. Je podruhé ženatý a má tři děti.

Měly by se úspěšné osobnosti z různých oborů aktivně zapojovat do politiky? A co úspěšní podnikatelé? Mají se aktivně angažovat v politice? Ano a dávno se zapojují, politika jim není lhostejná. Pokud jde o přímý vstup do politiky, správná cesta je ukončit podnikatelské aktivity, firmu prodat nebo z ní udělat veřejnou akciovou společnost kotovanou na burze, dát si několik let času na nastudování spousty věcí, které v politice má znát, a pak vyrazit bez bázně a hany a hlavně, bez podezření ze zištných úmyslů, do víru politiky. Výroční konference Aspen Institute Prague je zaměřená i na kolektivní úspěchy. Často – a velmi pochopitelně – se mezi úspěchy uvádí neexistence válek na českém území, členství v Evropské unii či v NATO, zvýšení průměrné délky života apod. Co si myslíte vy? Jaký je hlavní úspěch české společnosti v uplynulých dvaceti letech? Jsme přibližně na 25.–28. místě ve světě v několika žebříčcích kvality života. Ony jinými slovy hovoří o lidské spokojenosti a štěstí… To je více než dobré, patříme ke špičce planety. Nezastavme se ale, dotáhněme to během maximálně dvou generací do první desítky. To je výzva a to je cíl pro republiku.


53

Ř

Jaká největší překážka naopak podle vás brání kolektivním úspěchům české společnosti? Neschopnost se dohodnout na dlouhodobých cílech, pomalost, nehospodárnost, někdy i tupost a osobní prospěch. Musíme si více uvědomit pomíjivost našich konkrétních životů a osobních přání a více sledovat zájem celku. Bytostně věřím ve „vyšší princip mravní“, v osobní odpovědnost, svobodu a samostatnost, což jsou spíše pravicové hodnoty. Přesto to není v rozporu.

54


Ř

PAVEL ŘEHÁK Narodil se 26. dubna 1975. Vystudoval fakultu mezinárodních vztahů Vysoké školy ekonomické a MBA studia na Kellogg School of Management, Northwestern University. Pracoval v konzultantské

„Přijde mi, že se spíš zadarmo vezeme, než abychom pořádně a důrazně šlapali do pedálů.“

Když se ohlédnete zpět, co představovalo vaši nejdůležitější životní křižovatku, co pozitivního na ní rozhodlo a jaká hlavní překážka bránila vašemu úspěchu? Důležitých křižovatek v mém životě bylo samozřejmě několik, ale když přeskočím ty vyloženě osobní, určitě k těm nejdůležitějším patří moje rozhodnutí jít pracovat do mezinárodní poradenské firmy. Nebyla to ani tak křižovatka ve smyslu překonání překážky, ale ve smyslu volby správné cesty. Tehdy jsem se rozhodoval mezi vlastní firmou a poradenstvím a zvítězila chuť naučit se něco zásadně nového. Dnes se tak vlastně vracím po sedmi letech v McKinsey a sedmi letech v České pojišťovně zpět k vlastním firmám a podnikání a užívám si každý den. Tehdy ale bylo to rozhodování těžké.

společnosti McKinsey, v roce 2006 nastoupil do České pojišťovny. V roce 2010 se stal jejím generálním ředitelem, po jejím ovládnutí skupinou Generali v červnu 2013 odešel a začal podnikat. Je ženatý, má dceru a syna.

Jak myslíte, že je třeba podporovat či vychovávat budoucí úspěšné české osobnosti? Nemyslím, že osobnosti se musejí vychovávat. Buď to ve vás je, nebo není. Dokonce ani není třeba nějak zvlášť umetat cestičku. Hodně ale pomůže, když lidé s chutí, potenciálem a snahou budou vědět, že nejsou sami, budou se umět spojit a propojit, vzájemně podpořit v zájmu pozitivního rozvoje světa kolem nás. Celkově myslím, že v této oblasti máme obrovský kus práce před sebou. Na jedné straně vidím mnoho zapálených mladých lidí, kteří osobnostmi jsou a budou a mají potenciál, vůli a chuť vést a posouvat svět kolem sebe dál, na druhé straně vidím stále větší míru odevzdanosti, pasivity, apatie lidí obecně. Čekají, až se někdo postará, někdo jim dá práci, někdo nebo něco jim řekne, jak mají procházet životem. Je krásné potkávat ty, kteří věří, že svět kolem nás není zalitý do betonu a že naší cílem není žít v těch betonových hranicích, ale že je naší zodpovědností ty hranice posouvat a rozvíjet. Věřím, že sdílením zkušeností, vzájemnou podporou a koordinovanou snahou se můžeme navzájem obohatit a dosáhnout toho, že čím dál víc lidí bude nacházet odvahu a sílu vzít svůj osud a osud světa kolem nás do vlastních rukou a budou ho i sebe posouvat pozitivním směrem. DVACET LET ČESKÉ REPUBLIKY

55

Ř

Měly by se úspěšné osobnosti z různých oborů aktivně zapojovat do politiky? A co úspěšní podnikatelé? Mají se aktivně angažovat v politice? Do politiky v obecném slova smyslu určitě. Úspěch (ať ho definujete jakkoli) zavazuje ke sdílení a podpoře světa kolem vás. Ostatně bez toho by vlastně nebyl ani ten úspěch dlouhodobě možný. Dnes dokonce slyším od mnoha lidí, kteří úspěšní jsou, jak rádi by přispěli a někteří i přispívají ke snaze o zlepšení věcí. Co ale chybí je sladění se na hlavních směrech, prioritách, vlastně strategii pro celou Českou republiku možná Evropu jako celek. Pokud bychom měli takovou platformu, která by zajistila něco podobného, snaha mnoha lidí by byla výrazně efektivnější a přínosnější. Je ovšem samozřejmě otázka, jestli politika v dnešním slova smyslu je efektivním systémem umožňujícím reálnou pozitivní změnu. Výroční konference Aspen Institute Prague je zaměřená i na kolektivní úspěchy. Často – a velmi pochopitelně – se mezi úspěchy uvádí neexistence válek na českém území, členství v Evropské unii či v NATO, zvýšení průměrné délky života apod. Co si myslíte vy? Jaký je hlavní úspěch české společnosti v uplynulých dvaceti letech? Největší úspěch české společnosti? Určitě k nim patří zakotvení ČR do evropských a euroatlantických struktur, do našeho tradičního kulturního prostoru. Na druhé straně mám obavu, že toto zapojení je stále křehké, zvlášť s ohledem na to, jak pasivní jsme v dalším rozvoji těchto struktur tak, aby byly životaschopné. Přijde mi, že se spíš zadarmo vezeme, než abychom pořádně a důrazně šlapali do pedálů.

56


Ř

Jaká největší překážka naopak podle vás brání kolektivním úspěchům české společnosti? Jsme rozmazlení. Už dlouho jsme nezažili pořádný šok nebo stres, který by nás nutil vydat ze sebe to nejlepší. Bohužel si velmi málo vážíme toho, co máme a velmi málo si uvědomujeme, jak moc se musíme změnit, abychom byli úspěšní dlouhodobě. Jsme ve fázi uvědomování si, že máme problém, ale velmi málo si připouštíme, že k řešení je nutná podstatná změna našeho chování a fungování a že tato změna se týká každého jednotlivce. K tomuto uvědomění je bohužel často nutný silný externí šok, což doufám, že v dnešní době nebude nutné. Takže shoda a připravenost se reálně změnit a následně jednotná vize, proč vlastně ČR existuje a jakým státem chce být, zapojení a platforma pro zapojení lidí do rozvoje země tímto směrem. Jaké si to uděláme, takové to tady budeme mít.


57

Š

KVIDO ŠTĚPÁNEK Narodil se 6. září 1967 v Letohradu. Pracoval ve státním podniku OEZ Letohrad jako konstruktér. V roce

„Paradoxně je největším úspěchem to, co považujeme za největší neúspěch. To znamená stav společnosti, politiky a veřejných věcí.“

Když se ohlédnete zpět, co představovalo vaši nejdůležitější životní křižovatku, co pozitivního na ní rozhodlo a jaká hlavní překážka bránila vašemu úspěchu? Mým motorem paradoxně nebyla touha a priori podnikat. Podnikání přišlo jakoby přirozeně, biblickou řečí bych řekl, že „mi bylo přidáno“. Mým primárním pohonem a palivem byla touha podílet se na budování nové společnosti po revoluci. „Když jsme celý dosavadní život kritizovali komunisty, musíme teď ukázat, že když nás nesvazují, tak dokážeme ve svobodě vše daleko lépe!“ byla moje ústřední myšlenka, kterou jsem se snažil a snažím vštěpovat také svému okolí.

1992 tehdejší pobočný závod v Jablonném koupil se dvěma společníky ve veřejné soutěži. Podnik Bravo živí hlavně výroba plastových dílů pro automobilový průmysl a zároveň prodává kuchyňské elektrospotřebiče pod

Jak myslíte, že je třeba podporovat či vychovávat budoucí úspěšné české osobnosti? Verba docent – exempla trahunt! Záplavy slov, blogů a článků i seminářů mají velmi malý význam. Jediný způsob, jak můžeme účinně vychovávat k lepšímu, je osobní příklad každého z nás veřejně viditelných.

vlastní značkou Bravo. Je ženatý, má tři děti.

Měly by se úspěšné osobnosti z různých oborů aktivně zapojovat do politiky? A co úspěšní podnikatelé? Mají se aktivně angažovat v politice? Jednoznačně ANO. Výroční konference Aspen Institute Prague je zaměřená i na kolektivní úspěchy. Často – a velmi pochopitelně – se mezi úspěchy uvádí neexistence válek na českém území, členství v Evropské unii či v NATO, zvýšení průměrné délky života apod. Co si myslíte vy? Jaký je hlavní úspěch české společnosti v uplynulých dvaceti letech? Paradoxně je největším úspěchem to, co považujeme za největší neúspěch. To znamená stav společnosti, politiky a veřejných věcí. Tím úspěchem je, že se nerozkradlo úplně všechno, že vždycky nějaká vláda vznikla, že v ní bývá jenom omezený počet zločinců. Že přes všechno hrozné kradení funguje zdravotnictví, že jezdí vlaky, že dálnice mají podklad a nelije se asfalt přímo na trávu. Že přijdete na úřad a nevyžadují automaticky úplatek. A tak dále. Při současném stavu lidských myslí by to mohlo být ještě daleko horší!

58


Š

Jaká největší překážka naopak podle vás brání kolektivním úspěchům české společnosti? Viz odpověď na předchozí otázku. Náš největší úspěch či spíše „úspěch“ je současně naším největším neúspěchem, protože samozřejmě že naše mysli by měly být o mnoho lepší a tím potažmo by byl také stav popsaný výše mnohem lepší.


59

T

„Politický talent se může objevit v jakékoli vrstvě společnosti.“

Když se ohlédnete zpět, co představovalo vaši nejdůležitější životní křižovatku, co pozitivního na ní rozhodlo a jaká hlavní překážka bránila vašemu úspěchu? Při vědomí vší relativnosti slova úspěch považuji za zásadní několik svých životních rozhodnutí: HELENA TŘEŠTÍKOVÁ Narodila se 22. června 1949 v Praze. Vystudovala FAMU, začínala v Krátkém filmu. Natočila více než šedesát dokumentů, například osudy náhodně vybraných párů Manželské etudy (1980–1987) s pokračováním po dvaceti letech (2005). Její portrét ženy na společenském dně Marcela (2006) vyhrál loni na festivalu v Seville, příběh recidivisty René

1/ Rozhodnutí neopustit svou zem, neemigrovat v roce 1968, kdy jsem přemluvila rodiče, abychom se vrátili ze Švýcarska, kde jsme právě byli 21. srpna, a kde nám nabízeli azyl. Tím jsem si jasně stanovila svou identitu Češky. 2/ Rozhodnutí opustit výtvarný obor, který jsem studovala na střední škole, a jít na FAMU na katedru dokumentární tvorby, kde jsem se profesně našla. 3/ Rozhodnutí vdát se za Michaela Třeštíka. 4/ Rozhodnutí zabývat se programově časosběrně natáčenými dokumentárními filmy a nevnímat příliš, jak finančně nelukrativní činnost to je.

(2008) vyhlásila Evropská filmová akademie dokumentem roku. V lednu 2007 byla krátce ministryní kultury. Je vdaná a má dvě děti.

Jak myslíte, že je třeba podporovat či vychovávat budoucí úspěšné české osobnosti? Rozšířit systém grantů a stipendií, aktivně vyhledávat nadané lidi už na školách, cíleně vytvořit atmosféru, ve které je úspěch oceňován a považován za hodnotu nejen pro jednotlivce, ale pro celek. Měly by se úspěšné osobnosti z různých oborů aktivně zapojovat do politiky? A co úspěšní podnikatelé? Mají se aktivně angažovat v politice? Myslím, že pro politickou kariéru je nejlepší průpravou studium politologie, práv či ekonomie, ale rozhodně bych to nepovažovala za jedinou možnost. Politický talent se může objevit v jakékoli vrstvě společnosti.

60


T

Výroční konference Aspen Institute Prague je zaměřená i na kolektivní úspěchy. Často – a velmi pochopitelně – se mezi úspěchy uvádí neexistence válek na českém území, členství v Evropské unii či v NATO, zvýšení průměrné délky života apod. Co si myslíte vy? Jaký je hlavní úspěch české společnosti v uplynulých dvaceti letech? Vidím velké pokroky ve zdravotnictví, v prodloužení průměrné délky života, v rozšíření rozhledu a sebevědomí českých občanů vlivem cestování a větší informovanosti, rozvoj moderní architektury, zkrášlení měst, velké rozšíření kulturních aktivit všeho druhu, pomalý, ale přece jen nepřehlédnutelný rozvoj občanské společnosti. Jaká největší překážka naopak podle vás brání kolektivním úspěchům české společnosti? Stálé hledání nepřítele – v Evropské unii, v Němcích, v Romech, v občanské společnosti, v ekologii, v jinakosti... podporování negativních emocí občanů na úkor pozitivních a tím vznik image evropského šťourala, potížisty a nevypočitatelného partnera. A pak malost, úzkoprsost, bázlivost.


61

V

LEOŠ VÁLKA Narodil se 30. dubna 1953. Je typický selfmademan: po základní

„Je třeba přinejmenším systémově tolerovat „outsidery”, neboť jejich přínos pro společnost je nepředvídatelný.“

Když se ohlédnete zpět, co představovalo vaši nejdůležitější životní křižovatku, co pozitivního na ní rozhodlo a jaká hlavní překážka bránila vašemu úspěchu? Zásadní pochopení po absolvování základní školy, že model učitelé a žáci se mimo školu opakuje v nekonečných variacích v podobě tzv. expertů a jejich „obětí”. Následné rozhodnutí tento model neakceptovat. Co pozitivního rozhodlo? Negativní vnímání hodnotové orientace většinové společnosti a příklady „outsiderů” z literatury. Hlavní překážka: experti, kam se podíváš.

škole byl z dalšího vzdělávání vyhozen. V roce 1981 emigroval do Austrálie; měl zde úspěšnou firmu na opravy výškových budov (mezi její zakázky patří oprava pláště opery v Sydney). Do České republiky se vrátil v roce 1995. Založil – se třemi společníky – Centrum současného

Jak myslíte, že je třeba podporovat či vychovávat budoucí úspěšné české osobnosti? Změnou rétoriky „úspěchu” a „úspěšných” osobností, jejímž příkladem je tento dotazník. Výchova k univerzálnímu úspěchu nemá obsah a závisí na společenské poptávce. Je třeba přinejmenším systémově tolerovat “outsidery”, neboť jejich přínos pro společnost je nepředvídatelný.

umění DOX, do nějž vložil ze svého padesát milionů. Je ženatý a má tři děti.

Měly by se úspěšné osobnosti z různých oborů aktivně zapojovat do politiky? A co úspěšní podnikatelé? Mají se aktivně angažovat v politice? Pouze v případech, kde motivací je obecný prospěch a přínos pro společnost. Výroční konference Aspen Institute Prague je zaměřená i na kolektivní úspěchy. Často – a velmi pochopitelně – se mezi úspěchy uvádí neexistence válek na českém území, členství v Evropské unii či v NATO, zvýšení průměrné délky života apod. Co si myslíte vy? Jaký je hlavní úspěch české společnosti v uplynulých dvaceti letech? To, že navzdory převážné nekompetenci státu ve všech oblastech jeho vlivu, není společnost totálně paralyzována.

62


V

Jaká největší překážka naopak podle vás brání kolektivním úspěchům české společnosti? Kolektivním úspěchům české společnosti brání kolektivní česká mentalita, a to zejména: — zvýšená míra opatrnosti a předvídavosti (tzv. předposranost) — pragmatická hodnotová pružnost (tzv. vyčůranost) — restrospektivní moudrost (laciné hrdinství)


63

W

ADAM WALACH Narodil se 9. prosince 1963 v Bystřici. Vystudoval teorii

„Hlavní kolektivní úspěch ČR je zavedení demokratického systému v ČR.“

Když se ohlédnete zpět, co představovalo vaši nejdůležitější životní křižovatku, co pozitivního na ní rozhodlo a jaká hlavní překážka bránila vašemu úspěchu? Nejdůležitější životní křižovatka pro směřování mého života k tomu, co teď dělám, byla sametová revoluce a změna politického systému z totality na demokracii. To mi umožnilo do podstatně větší míry vzít osud do vlastních rukou než v období totality. Tím ale nechci říci, že i během totality nešlo vzít do velké míry osud do vlastních rukou – šlo a bylo to třeba dělat, nicméně možnosti byly omezené.

kybernetiky na Univerzitě Palackého. V roce 1990 založil se svými bratry – svým dvojčetem Valdemarem a o dva roky starším Mariuszem – podnik Walmark, který vyrábí a prodává potravinové doplňky. V roce 2011 se stali Podnikateli roku. Je ženatý, má tři děti.

Jak myslíte, že je třeba podporovat či vychovávat budoucí úspěšné české osobnosti? Osobním příkladem. Je třeba mít správné životní hodnoty, poukazovat na ně a hlavně je žít. Pokud máte vliv, používejte ho ve veřejném životě a žijte, nejen proklamujte, dobré hodnoty. Opravdu stále je málo dobrých příkladů, a pokud jsou, tak se o nich neví…. Systém vzdělání hraje také velkou roli a je třeba do něj investovat, rozvíjet, což se bohužel neděje dostatečně. Stát tomu nepřikládá náležitou váhu a nejedná se jen o peníze, ale udělat tu sféru atraktivní a zajímavou i jinak, pro to, aby přitáhla lidi, kteří ji můžou výrazně povznést. Měly by se úspěšné osobnosti z různých oborů aktivně zapojovat do politiky? A co úspěšní podnikatelé? Mají se aktivně angažovat v politice? Určitě by osobnosti/podnikatelé měli vstupovat podstatně více do veřejného prostoru a podílet se na věcech veřejných. A to vůbec nemusí být jen politika. Politika, aby byla dělána dobře, vyžaduje plné nasazení, a proto si myslím, že být 100% manažer a 100% politik je často problém. Ale být jen správcemajitel a stát se politikem po manažerské kariéře se mi jeví jako vhodné. Věřím také, že vynikající a etické podnikání je samo o sobě službou společnosti.

64


W

Výroční konference Aspen Institute Prague je zaměřená i na kolektivní úspěchy. Často – a velmi pochopitelně – se mezi úspěchy uvádí neexistence válek na českém území, členství v Evropské unii či v NATO, zvýšení průměrné délky života apod. Co si myslíte vy? Jaký je hlavní úspěch české společnosti v uplynulých dvaceti letech? Hlavní kolektivní úspěch ČR dle mne je zavedení demokratického systému v ČR. Určitě členství v NATO a dalších euroatlantických strukturách je úspěchem ČR také. Jaká největší překážka naopak podle vás brání kolektivním úspěchům české společnosti? Nevidím nějaké velké systémové překážky, které by bránily rozvoji české společnosti. Společnost jako taková se může svobodně rozvíjet. Asi to, co brání tomu rozvoji, je malá odpovědnost, aktivita a chuť vzít osud do vlastních rukou konkrétních jedinců, kteří tu společnost tvoří.


65

W

MARTIN WICHTERLE Narodil se 2. listopadu 1965 v Praze. Jako vystudovaný geolog hned v roce 1990 založil s Markem Stanzelem firmu KAP,

„Pomalu, evolučně, ale jistě se měníme k lepšímu, jsem o tom pevně přesvědčen.“

Když se ohlédnete zpět, co představovalo vaši nejdůležitější životní křižovatku, co pozitivního na ní rozhodlo a jaká hlavní překážka bránila vašemu úspěchu? Bezpochyby rok 1989, který otevřel obrovské možnosti pro celou společnost, pro mě znamenal začátek podnikání, které mě pak následně stavělo před nekonečnou řadu malých rozcestí i velkých křižovatek. Nevím, jestli to byla cesta k úspěchu, ale na těch křižovatkách jsem se moc nezdržoval za cenu toho, že jsem občas vjel na vedlejší silnici, bez rizika to prostě nejde. A překážka? Občasné frustrace a znechucení nad celospolečenským vývojem, to mám pak někdy chuť z toho pomyslného auta vystoupit a všeho nechat.

která se věnovala geologickým průzkumům i ekologickým auditům. Společnost se stala středoevropskou jedničkou ve svém oboru, v roce 2001 ji majitelé úspěšně prodali Američanům. Od roku 2002 Wichterle postupně kupoval společnosti ČKD Hronov, Škoda Gear a britskou vývojovou

Jak myslíte, že je třeba podporovat či vychovávat budoucí úspěšné české osobnosti? Úspěšný člověk musí být především schopen vychovávat sám sebe. Nicméně se domnívám, že široké všeobecné vzdělání, rozhled a chápání souvislostí je podmínkou na cestě k úspěchu. Takové školství musíme být schopni nabídnout mladé generaci a pak samozřejmě nebát se jim dát nebo spíše dávat šance.

firmu Orbital 2. Všechny jsou dnes součástí skupiny Wikov, která patří ke světové špičce ve výrobě průmyslových převodovek. Wichterle je ženatý, má tři dcery. Jeho dědeček, vynálezce silonu a gelových kontaktních čoček Otto Wichterle, patřil k předním českým vědcům.

66

Měly by se úspěšné osobnosti z různých oborů aktivně zapojovat do politiky? A co úspěšní podnikatelé? Mají se aktivně angažovat v politice? Nezakazoval bych to, ale ani příliš nepodporoval. S obtížemi naleznete obor v podnikání, kde by nehrozil potenciální střet zájmů. Veřejný zájem lze snadno zneužít, ale i naopak rovněž podnikání politického oponenta lze snadno využít jako záminku k jeho odstranění. Za ideální a žádoucí bych považoval vstup úspěšných podnikatelů do politiky, kteří svou činnost ukončili např. prodejem své firmy, jsou již zabezpečeni a stále hledají další výzvy. Takovým bych hlas nejspíše dal.


W

Výroční konference Aspen Institute Prague je zaměřená i na kolektivní úspěchy. Často – a velmi pochopitelně – se mezi úspěchy uvádí neexistence válek na českém území, členství v Evropské unii či v NATO, zvýšení průměrné délky života apod. Co si myslíte vy? Jaký je hlavní úspěch české společnosti v uplynulých dvaceti letech? Pomalu, evolučně, ale jistě se měníme k lepšímu, jsem o tom pevně přesvědčen. Začínáme chápat principy demokracie, politické kultury (i když se to často nezdá). Mladí lidé se nebojí, jsou schopni se postarat sami o sebe, snaží se více prosadit svůj názor. Jsme více tolerantní, méně xenofobní. Podnikatelská sféra rovněž vyspěla, z velké míry se zbavila neschopných podnikatelů a schopných podvodníků. Všechno chce svůj čas. Jaká největší překážka naopak podle vás brání kolektivním úspěchům české společnosti? Malost, rovnostářství, nedostatek velkorysosti a tolerance. A také absence nějaké společné vize. Nevím, jestli nás tohle provází po staletí nebo se jedná o produkt Husákovy normalizace, ale měli bychom s tím už něco konečně udělat.


67

W

BOHDAN WOJNAR Narodil se 26. září 1960. Vystudoval VŠCHT (obor ekonomika a řízení) a následně European Business School v Praze. Krátce pracoval ve společnosti Kaučuk, v roce

„Dokázali jsme se etablovat v evropské společnosti, mnoho našich firem má velké úspěchy na zahraničních trzích.“

Když se ohlédnete zpět, co představovalo vaši nejdůležitější životní křižovatku, co pozitivního na ní rozhodlo a jaká hlavní překážka bránila vašemu úspěchu? Nejdůležitějších křižovatek bylo bezpochyby více. Mezi nejvýznamnější patřilo mé rozhodnutí převzít po dvaceti letech v oblasti financí odpovědnost za oblast HR managementu. Přineslo to s sebou mnoho výzev, ale žádné z nich nelituji. Jak myslíte, že je třeba podporovat či vychovávat budoucí úspěšné české osobnosti? Musíme jim být dobrými vzory, morálními i odbornými, a dát jim prostor k dalšímu vzdělávání a růstu. Zásadní je však klima ve společnosti, vzájemná důvěra a motivace.

1985 nastoupil do Škody Auto, kde působí dodnes. Od roku 2011 je členem představenstva odpovědný za personalistiku. Je ženatý a má dvě děti.

Měly by se úspěšné osobnosti z různých oborů aktivně zapojovat do politiky? A co úspěšní podnikatelé? Mají se aktivně angažovat v politice? Každý by se měl věnovat tomu, v čem může nejvíce prospět naší zemi. Výroční konference Aspen Institute Prague je zaměřená i na kolektivní úspěchy. Často – a velmi pochopitelně – se mezi úspěchy uvádí neexistence válek na českém území, členství v Evropské unii či v NATO, zvýšení průměrné délky života apod. Co si myslítev? Jaký je hlavní úspěch české společnosti v uplynulých dvaceti letech? Těch úspěchů je celá řada. Dokázali jsme se etablovat v evropské společnosti, mnoho našich firem má velké úspěchy na zahraničních trzích. Přitom stále platíme za národ, který je velmi silný v technických oborech. V tomto však budeme muset výrazně přidat zejména v oblasti technického vzdělávání, abychom svou pozici udrželi a dále rozvíjeli. Jaká největší překážka naopak podle vás brání kolektivním úspěchům české společnosti? Přílišná orientace na své osobní cíle místo toho, abychom podporovali cíle společné.

68


Z

JANA ZIELINSKI Narodila se 27. února 1975. Vystudovala FF UK v Praze, už na škole založila agenturu Profil Media zabývající se designem a poradenstvím a vlastnící galerii a značku Křehký. Od roku 1999 pořádá přehlídku Designblok. Patří mezi zakládající členy Akademie Designu ČR. Je vdaná, má dvě děti.

„Často nám schází sebevědomí a nevíme si rady se svými kořeny. Doba se ale mění a já mám radost z každého zahraničního úspěchu.“

Když se ohlédnete zpět, co představovalo vaši nejdůležitější životní křižovatku, co pozitivního na ní rozhodlo a jaká hlavní překážka bránila vašemu úspěchu? Za zásadní považuji setkání s Jiřím Mackem v roce 1999, který je spolumajitelem mé firmy Profil Media. Hned na začátku jejího fungování jsme začali produkovat týden designu a módy Designblok, a poté v podstatě každý rok vymysleli a přibrali další projekt. Ustáli jsme to bez vstupu cizího kapitálu, byť jsme několikrát stáli před rozhodnutím, zda nejít tímto směrem. Firmu jsem zakládala ještě ve škole, měla jsem docela přesnou představu, co chci dělat, velmi si vážím toho, že to, co jsme vymysleli, funguje a Designblok letos slaví 15 let. Krizí jsme prošli několikrát, já zejména osobní krizí, protože pracovat naplno a mít dvě malé děti, se kterými chcete být, je poměrně obtížné. Ale mám skvělé zázemí ve své rodině. Český design se za tu dobu významně posunul, vývoj jde pozitivním směrem. V podstatě se vyplnilo to, v co jsme doufali. Průmysl je propojený s designem, veřejnost má o tento obor stále větší zájem. Ale ještě stále máme hodně práce před sebou. Jak myslíte, že je třeba podporovat či vychovávat budoucí úspěšné české osobnosti? Důležité je mít vizi a neustupovat. Dodržovat pravidla a nenechat se zlákat jednoduššími řešeními, která se ale mohou ukázat jako krátkodechá. Jezdit do zahraničí, studovat, inspirovat se ostatními obory, neztratit zvědavost a radost z toho, co děláte. A také vracet se zpátky. Pomáhat těm, kteří vám pomohli, pokoušet se dělat věci, které vás přesahují. Měly by se úspěšné osobnosti z různých oborů aktivně zapojovat do politiky? A co úspěšní podnikatelé? Mají se aktivně angažovat v politice? To je věc, kterou stále řeším. V zásadě ano, ale když zvážíte energii, již musíte vložit a výsledky, které to může přinést, jsem na pochybách. Určitě je ale lepší, když se v politice angažují schopní a úspěšní, než naopak. Jako u všeho, v politice nám chybí především vize.


69

Z

Výroční konference Aspen Institute Prague je zaměřená i na kolektivní úspěchy. Často – a velmi pochopitelně – se mezi úspěchy uvádí neexistence válek na českém území, členství v Evropské unii či v NATO, zvýšení průměrné délky života apod. Co si myslíte vy? Jaký je hlavní úspěch české společnosti v uplynulých dvaceti letech? Zachování demokratického systému, vytvoření svobodného prostředí pro ekonomiku, funkční právní systém, zapojení do nadnárodních struktur (EU, NATO). Jaká největší překážka naopak podle vás brání kolektivním úspěchům české společnosti? Ještě stále jsme v zahraničí velmi podceňování. Jsme bráni jako země postkomunistická, patřící kamsi na východ, země, kde se vlastně nic zajímavého nemůže dít, protože není ani velká, ani bohatá, ani mocná. Často nám schází sebevědomí a nevíme si rady se svými kořeny. Doba se ale mění a já mám radost z každého zahraničního úspěchu.

70


34 PODOB ÚSPĚCHU


71

ÚVOD

„O čem to přesně mluvíme? Jak definujeme úspěch?“ – Když tato otázka padla na jedné z přípravných schůzek, bylo chvíli ticho. Pokud jde o individuální úspěch v podnikání, měří se v účetní závěrce. Pokud jde o úspěch v umění a vědě, můžeme se jakžtakž opřít o mezinárodní uznání. Ale kromě toho víme i o jiných podobách úspěchu, jen je neumíme přesvědčivě změřit. Stejně tak by proto v tomto sborníku mohl být například průkopník nové výuky matematiky profesor Milan Hejný: mít svou myšlenkovou školu a nadšené následovníky – komu se to v životě poštěstí? Nebo by zde mohla být Marie Svatošová, zakladatelka hospicového hnutí v Česku, která se víc než kdo jiný zasloužila o zlidštění tuzemského umírání. Anebo kněz František Lízna, na jehož faře nacházejí azyl propuštění vězni z nedalekého Mírova a vůbec lidé, kteří propadli záchrannými sítěmi státu. Není to tak jasné a měřitelné jako vyhrát Podnikatele roku, hodit oštěpem 98,48 metru nebo se dostat na Benátské bienále – ale při četbě profilů není špatné myslet i na jiné podoby úspěchu. Existuje i cosi jako společný úspěch české společnosti? Pro národy menší či střední velikosti to může být samotná existence. Týdeník The Economist v červnu 2000 napsal o Lotyšsku: „Když přežije příští dekádu, bude to nejdelší období svobody v celé jeho historii.“ Někdy může být hlavním úspěchem to, co se nestalo: není válka, nikdo zemi neohrožuje zvenčí, nezažila žádný teroristický útok. Odpovědi v anketě připomínají členství v Evropské unii a NATO, možnost cestovat, viditelný blahobyt. Jak to shrnul výtvarník Krištof Kintera: „Přes všeobecně skeptickou náladu mě poměrně často zaplavuje pocit radosti z toho, že žijeme v zemi s poměrně vysokým koeficientem svobody, žijeme v míru a de facto jsme se nikdy neměli lépe. Přesto si neustále a vehementně na něco stěžujeme.“

72


Druhá část sborníku proto upozorňuje na známé i méně známé úspěchy české společnosti po roce 1989 – pokud možno takové, na kterých se lze shodnout bez ohledu na světonázor. (Konzervativec by víc vyzdvihl klesající počet potratů, společenský liberál zase zastoupení žen v mocenských hierarchiích. Ale oba by mohli souhlasit, že je lepší být bohatý a zdravý než chudý a nemocný.) Když spisovatel Pavel Kosatík zakončil knihu o oslnivé meziválečné profesní dráze novináře Ferdinanda Peroutky, cítil podle svých slov zvláštní smutek. Zná ho leckdo, kdo se důkladně ponořil do dějin první republiky, poznal její odvrácenou tvář i její nešťastný počáteční los, který nakonec přivodil její konec. Pavel Kosatík si ale při zkoumání této nostalgie nad osudem Masarykova Československa náhle uvědomil i její nadějnou stránku: „Vedle prožitku ztráty to může znamenat i něco jiného – uvědomění si, že náš svět, naše současnost je dnes už dál než ten svět minulý, svět snů. Že už nemusíme jen vzhlížet k první republice jako k vrcholu demokracie a kultury u nás, neboť jsme už možná sami v něčem pokročili.“ To chce říci i tento sborník: nespokojenost s dnešní politikou ani únava z vleklé ekonomické krize by neměly zastřít, že zažíváme nejdelší a nejšťastnější období svých moderních dějin.

Tomáš Němeček právník a bývalý novinář


73

PŘÍKLADY ČESKÝCH ÚSPĚCHŮ

Zdroje: Statistická ročenka ČR 2012, dostupná zde http://www.czso.cz/csu/ 2012edicniplan.nsf/p/0001-12 Statistická ročenka ČR 2004, dostupná zde http://www.czso.cz/

1 / ŽIJEME DÉLE V České republice se výrazně prodloužila tzv. střední délka života (též naděje dožití, life expectancy). V roce 1990 to bylo 67,6 roku u mužů a 75,4 roku u žen. Podle poslední statistické ročenky vzrostla v roce 2011 tato naděje na 74,7 roku u mužů a 80,7 roku u žen.

csu/2004edicniplan.nsf/

countries/1W?display=default

Takový skok o sedm, respektive pět let je neobvyklý i u vyspělých zemí. Světová banka, která uvádí čísla za celou populaci bez rozdílu pohlaví, zaznamenává u České republiky mezi lety 1990 a 2011 skok ze 71,4 na 78 let. V USA je to ze 75,7 na 79, v Rakousku ze 75,5 na 81, v Polsku ze 70,9 na 77, v Maďarsku z 69,3 na 75. Pouze v případě Ruska délka dožití zůstala stejná – 69 let.

Zdroj: Eurostat, Healthy Life Years

2 / REKORDNÍ LÉTA VE ZDRAVÍ

publ/10n1-04-_2004 Světová banka, index lidského rozvoje (Human Development Index, World Bank) dostupný zde http://data.worldbank.org/ indicator/SP.DYN.LE00.IN/

statistic 2013, dostupné zde http://epp.eurostat.ec.europa.eu/ statistics_explained/index.php/ Healthy_life_years_statistics

Průměrná délka života ve zdraví a bez postižení (index HLY, healthy life years) stoupla v České republice nad průměr Evropské unie. U tuzemské holčičky narozené v roce 2011 Eurostat odhaduje 63,6 l roku zdravého života; pětašedesátileté penzistce přisuzuje 8,7 roku. To jsou lepší údaje než například u Německa (58,7 a 7,3) či Rakouska (60,4 a 8,3). Z postkomunistických zemí mají slibnější naději na zdravý život pouze Bulharky. V případě mužů mají právě narození čeští chlapci naději na 62,2 roku ve zdraví a pětašedesátiletí důchodci na 8,4 roku. I to jsou lepší vyhlídky než u Němců (57,9 a 6,7) nebo Rakušanů (59,8 a 8,3). U českých chlapců jde dokonce o nejlepší údaj ze všech postkomunistických zemí.

74


Zdroje: Statistická ročenka ČR 2012, kapitola Obyvatelstvo, dostupná zde http://www.czso.cz/ csu/2012edicniplan.nsf/kapitola/ 0001-12-r_2012-0400 CIA World Factbook 2013, dostupné zde https://www.cia.gov/

3 / CIZINCI „HLASUJÍ NOHAMA“ PRO ČESKOU REPUBLIKU Česká republika je v očích cizinců dlouhodobě přitažlivá: od roku 2002 se sem více lidí přistěhovává, než se jich odtud odstěhovává. Toto takzvané migrační saldo (net migration rate) se stabilně drží nad úrovní 12 tisíc lidí ročně, v roce 2007 dokonce až na rekordních 83 945. I v době ekonomické krize v roce 2011 šlo o 16 889 lidí.

library/publications/the-worldfactbook/rankorder/2112rank.html

Při srovnání čistého přírůstku přistěhovalců vzhledem k počtu obyvatel je Česká republika 57. na světě, před Německem (60.), Finskem (64.) či Slovinskem (70.). Záporné saldo – více lidí se odtamtud vystěhovává, než se přistěhovává – má Rumunsko (123.), Polsko (134.) nebo Lotyšsko (169.).

Zdroj: Světová banka, index lidského

4 / ŠPIČKOVÁ PÉČE O KOJENCE

rozvoje (Human Development

1W?display=default

Česká republika má tradičně velmi nízkou kojeneckou úmrtnost. Pravděpodobnost, že zdejší dítě zemře před pátým rokem věku, je 4 ku 1000 živě narozeným, tedy jako v Německu, Francii nebo Dánsku. Ve Spojených státech toto riziko hrozí 7 kojencům, na Slovensku 8, v Rusku 10, v Rumunsku 12. Nejvyšší riziko mají kojenci ze Sierry Leone – 182 z 1000 živě narozených dětí zemře před pátým rokem věku.

Zdroj: Světová banka, index

5 / HIV/AIDS JE DOSUD VÝJIMEČNÝ

Index, World Bank), dostupný zde http://data.worldbank.org/indicator/ SH.DYN.MORT/countries/

lidského rozvoje (Human Development Index, World Bank), dostupný zde http://data.worldbank.org/ indicator/SH.DYN.AIDS.ZS/

Zemi se vyhnulo rozšíření viru HIV, respektive syndromu získaného selhání imunity (AIDS). Nákaza virem HIV v nejohroženějším věku od 15 do 49 let se týká 0,1 procenta populace v České republice.

countries/1W?display=default

V Německu jde o 0,2 procenta, v Rakousku a ve Francii o 0,4, ve Spojených státech 0,7 procenta. V nejzasaženějších zemích na světě – Svazijsku a Botswaně – se nákaza týká 26 procent, respektive 23,4 procenta aktivní populace. DVACET LET ČESKÉ REPUBLIKY

75

Zdroj: Hodnotící zpráva evropských soudních systémů, CEPEJ Evaluation Report on European Judicial Systems 2012, str. 184,dostupné zde http://www.coe.int/t/dghl/ cooperation/cepej/evaluation/2012/ Rapport_en.pdf

6 / JUSTICE SE ODRAZILA ODE DNA A STOUPÁ Každé dva roky vydává Komise pro efektivitu justice (CEPEJ) při Radě Evropy srovnávací zprávu o soudních systémech všech 47 členských zemí – od Albánie a Arménie přes Německo a Nizozemsko až po Ukrajinu a Velkou Británii. Zatím poslední, loňská zpráva uvádí: „Posuzujeme-li výkony soudů první instance v roce 2010 pouze z kvantitativního hlediska, pak jedině Rakousko a Česká republika přesáhly v počtu vyřízených případů hranici 100 procent, a to v civilním i trestním řízení (sporném i nesporném); zvládly rovněž udržet délku vyřízení pod 180 dny.“ (Vyřízení více než 100 procent nových případů znamená, že se soudům daří snižovat nedodělky z minulosti.) V Německu je podle údajů CEPEJ průměrná délka sporného řízení v civilním soudnictví 184 dnů, v Dánsku 186, na Slovensku 364, v Portugalsku 417, ve Slovinsku 431 a v Itálii 493 dní.

Zdroj: Václav Hořejší, Julius Lukeš: Jak jsou na tom české biologické vědy v porovnání s Evropou? In: Vesmír č. 91, květen 2012, str. 302 až 304, dostupné zde http:// people.img.cas.cz/vaclav-horejsi/ documents/popularizacni_

7 / VĚDCI DOHÁNĚJÍ MAĎARSKO Profesoři Václav Hořejší a Julius Lukeš provedli loni v květnu v časopisu Vesmír srovnání českých biologických věd s Evropou. Jako měřítko použili citovanost, přepočtenou podle velikosti národů. Celkový výsledek shrnuli slovy: „Nic moc, ale žádná katastrofa.“

clanky/44_2012_302-304.pdf

V přírodních vědách existuje jeden obor, v němž je Česká republika velmi dobrá – parazitologie. Po přepočtu citovaných výsledků na velikost populace je 11. v Evropě (zejména díky výzkumu toxoplazmózy). V dalších deseti oborech (například molekulární genetika, imunologie či revmatologie) jsou na tom čeští vědci poměrně dobře – 16. až 18. místo. V sedmnácti oborech se Česká republika do první evropské dvacítky nedostala (třeba u výzkumu bolesti, v neurovědě nebo mikrobiologii).

76


Maďarsko se v Top 20 ocitlo patnáctkrát, Slovensko jedinkrát, Rakousko vždy. Polsko je v přepočtu na velikost výrazně horší než Česko, ba často i v absolutních číslech. Dohnat Maďarsko je výrazný úspěch: je to národ šesti nositelů Nobelových cen za přírodní vědy; ještě v 80. i 90. letech byly výsledky maďarské vědy vysoko nad českými.

Zdroj: CIA World Factbook, údaje za rok 2012, dostupné zde https://www.cia.gov/library/ publications/the-world-factbook/ rankorder/2186rank.html

8 / JEŠTĚ STÁLE NÍZKÝ VEŘEJNÝ DLUH Český veřejný dluh (tedy množství peněz, jež si vláda půjčuje) v poměru k HDP vzrostl na 45,6 %. Ještě v roce 2001 přitom činil jen 25,3 % HDP. Zatím zůstává pod úrovní většiny evropských zemí – například v Německu dosahuje veřejný dluh 81,9 % HDP, v Maďarsku činí 79,2 %, v Rakousku 73,4 %, v USA 72,5 %, v Nizozemsku 71,1 %, v Polsku 57,1 %, ve Slovinsku 53,1 %, na Slovensku 52,1 %, v Dánsku 46,2 %. Mezi zeměmi EU má nejvyšší veřejný dluh Řecko (157 % HDP), Itálie (127 %), Portugalsko (123 %), Irsko (118 %) a Belgie (99 %). Naopak pod hladinou českého dluhu je Lotyšsko (39,2 %), Litva (38,2 %), Švédsko (38,2 %), Rumunsko (37,2 %) a především Estonsko (5,7 % HDP).

Zdroj: Eurostat, At-risk-of poverty or social exclusion rate, poslední dostupná data (2011), dostupné zde http://appsso.eurostat.ec.europa.eu/ nui/show.do?dataset=ilc_ peps01&lang=en

9 / NEJMÉNĚ OHROŽENI CHUDOBOU… V celé Evropské unii je nejméně ohrožena chudobou a sociálním vyloučením právě Česká republika. Toto riziko se týká pouze 15,3 % domácnosti. Až za Českem následuje Nizozemsko (15,7 % domácnosti) nebo Švédsko (16,1 %). V Německu je chudobou a sociálním vyloučením ohroženo 19,9 % domácnosti, podobně jako ve Slovinsku či Francii. Přes 40 % domácností je ohroženo v Rumunsku nebo Lotyšsku, nejvíce – 49,1 % – v Bulharsku.


77

Chudoba podle Eurostatu začíná u příjmu pod hranicí 60 procent národního příjmového mediánu. Sociální vyloučení se hodnotí řadou kritérií, například hmotným strádáním (pokud domácnost nemá na teplo, nájem, nemůže si dovolit televizor, auto nebo dovolenou) nebo tím, kolik členů domácnosti je nezaměstnaných. Lze to říci i obráceně: v České republice je nejvyšší míra společenské soudržnosti v EU.

Zdroj: Eurostat, At-risk-of poverty or social exclusion rate, poslední dostupná data (2011), dostupné zde http://epp.eurostat.ec.europa.eu/ statistics_explained/index.php?title =File:At-risk-of_poverty_or_ social_exclusion_rate_by_age_

10 / …A TO PLATÍ I PRO PENZISTY Navzdory obecnému mínění jsou podle Eurostatu domácnosti českých penzistů (nad 65 let) jen velmi zřídka ohroženy chudobou a sociálním vyloučením – týká se pouhých 10,7 % důchodcovské domácností. V celé Evropské unii jsou na tom lépe pouze staří lidé v Lucembursku a Nizozemsku.

group,_2011_(%25_of_specified_ population).png&filetimestamp= 20130305081548

Zdroj: Jan Mihálik (ed.): Hearts and Money Beyond Borders, 2012, dostupné na stránce Centra pre filantropiu zde http://www.cpf.sk/ files/files/HEARTS_AND_MONEY_ BEYOND_BORDERS_PDCS_2012_ PDF_version_complete.pdf

78

Zato v Německu je chudobou a vyloučením ohroženo 15,2 % domácnosti starých lidí, v Rakousku 17,1 %, na Slovensku 14,5 %, v Polsku 24,7 %. Nejhůře jsou na tom penzisté v Bulharsku, kde je chudobou a vyloučením ohroženo 61,1 % domácnosti, a na Kypru (40,4 %).

11 / ŠTĚDŘEJŠÍ, NEŽ SI O SOBĚ MYSLÍ V roce 2009 věnoval slovenský časopis Týždeň hlavní téma tomu, proč jsou Češi o tolik štědřejší k humanitárním projektům. Ředitelka tamní organizace Človek v ohrození Nora Beňáková uvedla: „Permanentně je to tak, že se v Česku vybere desetkrát víc peněz než na Slovensku. Všechny slovenské humanitární organizace dohromady vybraly na pomoc po tsunami na Srí Lance 40 milionů, v Česku jen samotný Člověk v tísni vybral 400 milionů.“ (Ceny uváděny v někdejších slovenských korunách.) Boris Strečanský z tamního Centra pre filantropiu uvedl, že – při porovnávání Bulharska, Rumunska, Česka a Slovenska – „je z čistě DVACET LET ČESKÉ REPUBLIKY

finančního pohledu Česko opravdu výjimečné, počet dárců zde v letech 2000 až 2006 stoupl o 85 procent“. Česká republika jako první země zavedla dárcovské SMS, dnes nejpopulárnější formu občanské filantropie, následovaly ji Slovensko a Bulharsko. Podle průzkumu Nadace VIA v roce 2009 jen čtvrtina Čechů nikdy nepřispěla na charitu. Velmi úspěšný je také projekt Adopce na dálku katolické Charity, který pomohl více než 26 tisícům dětí v Indii, Africe nebo chudých zemích východní Evropy.

Zdroj: Daniel Chytil, Hana Bardoňová, Václava Vaňková: Cizinci v ČR – hlavní trendy. Kulatý stůl ČSU a CERGE-EI, 31. ledna 2012, dostupné zde http://www.czso.cz/csu/tz.nsf/ i/kulaty_stul:_starnuti_ obyvatel_ceske_republiky_ prezentace20120131

Zdroj: Tomáš Lebeda, Klára Plecitá: Formy a typy nevolební politické participace v Evropě (Socioweb č. 1/2009), dostupné zde http://www.socioweb.cz/index.ph p?disp=teorie&shw=373&lst=106. Tabulka zde: http://www.socioweb. cz/upl/teorie/373_tab_1_5.jpg

12 / ČEŠTÍ VIETNAMCI Žádná jiná země EU nemá mezi svými cizinci tolik Vietnamců jako Česká republika (více než šest procent). Tuzemští Vietnamci mají častěji než jiné skupiny cizinců trvalý pobyt (60 procent) a zdravý demografický strom života, tedy včetně malých dětí. Podle diplomových prací na toto téma (viz například Le Duc Duy: Vietnamská komunita v ČR a státní občanství, Právnická fakulta MU Brno 2011) se rychle integrují: vietnamské děti – často s českými chůvami – tvoří třetinu „cizineckých“ dětí v mateřských školách a čtvrtinu „cizinců“ na základních školách. Česká advokátní komora má už dva advokáty vietnamské národnosti.

13 / VÍC ANGAŽOVANÝCH NEŽ APATICKÝCH Česká republika je jediná země postkomunistického prostoru, kde podíl politicky aktivních občanů převažuje nad apatickými (v poměru 54:46). Upozornili na to v roce 2009 sociologové Tomáš Lebeda a Klára Vlachová. Za základ si vzali celoevropský průzkum hodnot European Social Survey, kde se zkoumají takové formy aktivit jako kontaktování politiků, podíl na aktivistických kampaních, podepisování petic, demonstrace nebo bojkot určitého zboží.


79

Nejvyšší průměrnou míru občanské participace mají podle tohoto průzkumu Norsko, Švédsko a Švýcarsko, následované Finskem a Francií. Česká míra angažovanosti je těsně za nizozemskou, zato před španělskou, italskou, slovinskou či řeckou. Ze zkoumaných zemí měly nejvyšší podíl vůbec neparticipujícího obyvatelstva Polsko (72,7 %) a Maďarsko (74,5 %).

Zdroj: Databáze Forbesu, The World´s Billionaires 2013, dostupné zde http://www.forbes.com/billionaires/ #page:1_sort:0_direction:asc_ search:_filter:All%20industries_ filter:Belgium_filter:All%20states

14 / ČTYŘI DOLAROVÍ MILIARDÁŘI I když má Česká republika pověst – především v očích samotných Čechů – rovnostářské země, která nepřeje úspěchu, data amerického časopisu Forbes ukazují něco jiného. Na jeho seznamu dolarových miliardářů jsou čtyři Češi (Petr Kellner, Andrej Babiš, Zdeněk Bakala a Karel Komárek). To je stejně jako v čtyřikrát lidnatějším Polsku (Jan Kulczyk, Zygmunt Solorz-Zak, Michal Solowow a Leszek Czarnecki). Pro srovnání: Německo má 58 dolarových miliardářů, Francie 24, Izrael 17, Švédsko 14, Rakousko osm, Dánsko a Nizozemsko po šesti, Řecko tři, Belgie dva, Finsko jednoho (je jím Antti Herlin, výrobce eskalátorů a výtahů KONE). Ani jednoho nemají – přinejmenším na seznamu Forbesu – Maďarsko, Slovensko či Slovinsko.

Zdroje:Death due to suicide (total), Eurostat 2010, dostupné zde

15 / TADY UŽ SE ŽIVOT NEVZDÁVÁ

zemreli-2012

Za normalizace trpěla česká populace poměrně vysokou mírou sebevražd. Například v roce 1970 připadlo na milion obyvatel rovných 280 sebevražd. Ještě i v druhé půli osmdesátých let se jejich počet udržoval nad hranicí 200. Po pádu komunismu spadl i počet dobrovolných ukončení života. Podle posledních srovnatelných dat Eurostatu jich bylo 128 v roce 2010 (v nejspokojenějším, předkrizovém roce dokonce tento ukazatel klesl na historické minimum – 119).

80


http://epp.eurostat.ec.europa.eu/ tgm/table.do?tab=table&init= 1&plugin=1&language=en&pcode= tps00122 Zemřelí 2012, ÚZIS, dostupné zde http://www.uzis.cz/publikace/

To je mírně nad průměrem Evropské unie. V jižansky slunných a katolických zemích šlo totiž ve srovnávaném roce o pouhých 54 (Itálie) či 58 (Španělsko) sebevražd na milion obyvatel. Česká míra sebevražd nicméně odpovídala sousednímu Rakousku, je nižší než v katolickém Polsku (153) nebo v tradičně sebevražedném Maďarsku (217). Nejponuřejší údaj v EU má Litva – 294 sebevražd na milion obyvatel. Podle nových dat Ústavu zdravotnických informací a statistiky stoupl loni počet sebevražd na 1647 (to odpovídá 156 na milion obyvatel). Eurostat ještě nemá srovnatelná data, během krize však počet sebevražd stoupal i v jiných evropských zemích, například v Řecku během čtyř let o 45 procent.

Zdroj: Stránky Klubu přátel rozhleden, dostupné zde http://kpr.kvalitne.cz/index.html a neoficiální seznam rozhleden zde http://rozhledny.wz.cz/ index2roz.htm

16 / NOVÁ DOBA ROZHLEDNOVÁ Nikdy v moderní historii se nestavělo a neotvíralo tolik rozhleden jako nyní. Tempo je srovnatelné s obdobím rozmachu občanské společnosti na konci 19. století, kdy se ve výstavbě rozhleden trumfovaly spolky českých a německých turistů. Velkou roli hrají evropské dotace, ale i nadšení místních zkrášlovacích spolků. Klub přátel rozhleden nedávno vydal publikaci „365 rozhleden ČR“. Takovou vášeň pro rozhledny má už jen jedna země – Německo –, kde se jejich počet odhaduje na něco přes tisíc. V Rakousku se tolik nestavějí, v celém Polsku je rozhleden méně než v Česku. Svou dobu rozhlednovou však zažívá Slovensko: z celkového počtu 40 jich byly asi tři čtvrtiny postaveny v posledních deseti letech.


81

Zdroj: Zpráva o životním prostředí České republiky 2011 (viz str. 24), dostupná zde http://www.mzp.cz/ C1257458002F0DC7/cz/ news_121213_zprava_ZP/$FILE/ Zpr%C3%A1va_o_%C5%B DP_%C4%8CR_2011_pro_ MP%C5%98_121113_FINAL.pdf

17 / ÚSTUP KYSELÝCH DEŠŤŮ Zlepšení životního prostředí po roce 1989 lze vystihnout statisticky: emise okyselujících látek se mezi lety 1990 až 2011 snížily o téměř 82 %. Konkrétně Česká republika snížila za tuto dobu emise oxidů dusíku nejvíc v Evropě. Následuje ji Slovensko, Litva, Estonsko a Británie. Naopak mezi zeměmi, kde oxidů dusíku přibylo, jsou Turecko a Maďarsko. Ve snižování oxidů síry je pátá (výrazněji odsířilo svůj průmysl jen Lotyšsko, Slovensko, Dánsko a Německo; na opačném konci škály jsou opět Turecko a Maďarsko).

Zdroj: Zpráva o životním prostředí České republiky 2011 (viz str. 59), dostupná zde http://www.mzp.cz/ C1257458002F0DC7/cz/ news_121213_zprava_ZP/$FILE/

18 / ČISTŠÍ ŘEKY Do českých potoků se vrátili raci – citlivý indikátor čistoty vod. A to nejen v Orlických horách nebo na Vysočině, ale dokonce i v říčkách kolem karvinských dolů.

Zpr%C3%A1va_o_%C5%B DP_%C4%8CR_2011_pro_ MP%C5%98_121113_FINAL.pdf

82

Od roku 1993 se množství nečistot vypouštěných do řek snížilo o 90 až 94 procent (podle druhu látek). Zasloužila se o to také mohutná výstavba čističek odpadních vod – jen od roku 2000 se jejich počet zdvojnásobil na 2251. Dnes je 78 % obyvatel napojeno na kanalizaci, která je zakončena čističkou; z postkomunistických zemí má lepší výsledek pouze Estonsko. V prvních dvou kategoriích kvality – neznečištěná nebo jen mírně znečištěná voda – jsou dnes Jizera, Ploučnice, Ohře, Svratka nebo Opava, významné části Vltavy a Moravy. Pátá kategorie – velmi silně znečištěná voda – téměř vymizela, dnes jsou to především Litava a dolní tok Lužnice.


Zdroj: Bullying in school children: Cross-national comparisons, HBSC 2006, dostupné zde http://www.nuigalway.ie/hbsc/ documents/2012__pres__mm_ meta_analysis_on_violence_2.pdf

19 / ŠIKANY JE MÉNĚ, NIKOLI VÍCE... Navzdory rozšířenému přesvědčení se šikana z českých škol vytrácí. V pravidelné mezinárodní studii Health Behaviour in School-Aged Children (HBSC), z níž vychází Světová zdravotnická organizace, Česká republika zaznamenala v letech 1994 až 2006 největší pokles šikany mezi školními dětmi; až po ní následovalo Dánsko. HBSC nezjišťuje, zda žáci o šikaně slyšeli, ale konkrétně zkoumá, zda byli oběťmi, strůjci nebo svědky fyzického násilí. Takovou zkušenost dříve hlásilo 43 % českých chlapců a 32 % dívek, nyní 18 a 12 %. (V Dánsku nastal pokles ze 77 na 38 % u chlapců a ze 60 na 22 % u dívek.) Obecně má vysokou míru šikany Litva, Lotyšsko, Řecko, Rumunsko, Turecko a Ukrajina, naopak nízkou skandinávské země, Maďarsko a Česko.

Zdroj: Health Policy for Children and Adolescents, Světová zdravotnická organizace, 2004, dostupné zde http://www.euro.who.int/__data/ assets/pdf_file/0008/110231/

20 / …A ČESKÉ DĚTI JSOU ZDRŽENLIVĚJŠÍ Čeští školáci patří podle studie Světové zdravotnické organizace (WHO) z roku 2004 k sexuálně nejzdrženlivějším ze srovnávaných 43 zemí – spolu s estonskými, polskými a španělskými.

e82923.pdf

Pravidelný průzkum vychází z výpovědí samotných školáků, a proto musí počítat s tím, že místní kulturní zvyklosti mohou vyžadovat přehánění chlapců a cudnost dívek: například v Makedonii uvedlo 4 % patnáctiletých dívek, že už mělo pohlavní styk, zato 37 % stejně starých chlapců (v Řecku 10 % dívek a 34 % chlapců, v Rusku 16 % dívek a 41 % chlapců). Věrohodnější mohou být údaje ze zemí, kde nejsou mezi odpověďmi školáků a školaček tak propastné rozdíly. V České republice takovou zkušenost ohlásilo kolem 18 % dívek i chlapců, v Kanadě čtvrtina, ve Skotsku třetina a v Grónsku 78 % patnáctiletých dívek a 71 % chlapců.


83

Zdroj: Michelin Guide, v interaktivní podobě dostupné zde http://www.viamichelin.com/web/ Restaurants

21 / STÁLE LEPŠÍ RESTAURACE Praha se stala prvním městem v postkomunistické Evropě, jehož restaurace získaly hvězdičku v nejuznávanějším gurmetském průvodci Michelin Guide. První byla restaurace Allegro s tehdejším italským šéfkuchařem Andreou Accordim; v roce 2012 získaly hvězdičku restaurant Alcron a La Degustation Bohême Bourgeoise, které vedou čeští šéfkuchaři Roman Paulus a Oldřich Sahajdák. V Berlíně jich je třináct, ve Vídni pět, v Budapešti dvě (Onyx a Costes) a ve Varšavě jedna (Atelier Amaro). V Bratislavě, v Lublani, v Bukurešti, v Sofii, v Kyjevě nebo v Moskvě není žádná.

Zdroj: Education at Glance, OECD 2011, dostupné zde http://www.oecd.org/newsroom/ educationreduceschool failuretoboostequityandgrowth saysoecd.htm

22 / CHODÍME DO ŠKOLY – VY NE? O některých tématech západní vzdělávací debaty Česká republika – ke svému štěstí – ani neví, že by ji měly trápit. Platí to zejména o předčasně ukončené školní docházce (drop-out), tedy před 16. rokem věku. Britský Daily Telegraph loni varoval, že Spojené království v tomto ohledu zaostává za většinou ostatních vyspělých států „včetně Slovinska, Estonska, Slovenska a České republiky“. Komentoval tím data ze studie OECD, podle níž je předčasné ukončení školní docházky v České republice i na Slovensku dlouhodobě okrajový jev (6 % populace mezi 25. až 34. rokem života). Ve Spojených státech nebo Rakousku jde o 12 % mladé generace, ve Francii či Norsku 16 %, v Británii 18 %, v Itálii 30 % a v Portugalsku dokonce 52 %.

84


Zdroj: Česká správa sociálního zabezpečení, leden 2013, dostupné zde http://www.cssz.cz/cz/o-cssz/ informace/media/tiskove-zpravy/ tiskove-zpravy-2013/2013-01-08v-lednu-2013-eviduje-cssz-pres-1100-sto-a-viceletych-obcanu.htm

23 / ČÍM DÁL VÍCE STOLETÝCH Počet stoletých občanů stoupl jen během posledních čtyř let z 918 na 1103. Při tomto tempu bude podle střízlivých projekcí Čechů a Češek z kategorie 100+ v půlce století kolem deseti tisíc. Převážně to ovšem budou Češky, už teď tvoří mezi stoletými 84 %. Pro lepší představu: existuje jistá naděje, že v roce 2050 budou stále žít herci Jiří Lábus nebo Jitka Molavcová, bankéř Josef Tošovský nebo politolog Jacques Rupnik.

Zdroj: Cultural Statistics, Eurostat 2011, dostupné zde http://epp.eurostat.ec.europa.eu/ cache/ITY_OFFPUB/KS-32-10-374/ EN/KS-32-10-374-EN.PDF

24 / NÁROD, KTERÝ MÁ RÁD KNÍŽKY Mezi evropskými čtenáři jsou Češi na třetím místě za Švédy a Finy. Z těchto tří národů na otázku, zda v posledním roce přečetli alespoň jednu knížku, odpovědělo v roce 2007 „ano“ zhruba 80 % občanů. Následují Estonci, Rakušani, Slováci a Němci, kdežto z Italů a Portugalců přitakalo 40 až 50 %. Češi mají také rádi velké domácí knihovny. Zhruba polovina dotázaných uvedla, že má více než sto knih, což je typické spíš pro skandinávské a pobaltské národy. Pouze dánské, finské a české domácnosti v průzkumu uvedly, že za kulturu utrácejí více než 5 % svých příjmů. Průměr EU je 3,9 %, naopak v Bulharsku či Řecku, ale i Itálii nebo Lucembursku méně než 3 %.


85

Zdroj: Emerging Markets and the Digitalization of the Film Industry. UNESCO Institute for Statistics, 2013, dostupné zde http://www.uis.unesco.org/ culture/Documents/IP14-2013cinema-survey-analysis-en.pdf

25 / FILMŮ SKORO JAKO V POLSKU Pokud jde o čistě kvantitativní měřítka, v České republice v roce 2011 vzniklo 45 filmů. Takový počet se těžko může měřit s Francií (272) nebo Německem (212). Ale téměř se v tom roce vyrovnal produkci čtyřikrát lidnatějšího Polska (51), nemluvě o Maďarsku (24) a Slovensku (12). Nejvíce cen Český lev tehdy dostal film Poupata od Zdeňka Jiráského, Nevinnost od Jana Hřebejka a cenu za scénář dostalo Odcházení od Václava Havla.

Zdroje: Press Freedom Index 2013, Reporters without Borders, dostupné zde http://en.rsf.org/press-freedomindex-2013,1054.html Country profile Czech Republic – Freedom House 2013, dostupné zde http://www.freedomhouse.org/ country/czech-republic

26 / SVOBODA SLOVA Mezinárodní organizace Novináři bez hranic (Reporters without Borders) řadí ve svém posledním žebříčku svobody slova Českou republiku na 16. místo. Na prvních místech je Finsko, Nizozemsko a Norsko. Novináři bez hranic umístili za Českou republiku nejen Polsko a Slovensko (22. a 23.), ale i Německo (17.), Velkou Británii (29.), Spojené státy (32.) a Francii (37.). Rusko je na 148. místě ze 179 zemí; poslední je Eritrea. Americká organizace Freedom House řadí Českou republiku v kategorii politických a občanských svobod už léta do nejvyšší kategorie „free“ (svobodné).

86


Zdroje: Radka Pavlišová, Martin Novák: Analýza soudních rozhodnutí vydaných v letech 2010 až 2012 ve věcech úplatkářských trestných činů (Transparency International ČR, únor 2013). Analýza soudních rozhodnutí vydaných v letech 2007 až 2009 ve věcech úplatkářských trestných činů (Transparency International ČR, duben 2012), dostupné zde http://www.transparency.cz/ publikace-analyzy/

27 / BOJ S KORUPCÍ Analytici Transparency International Radka Pavlišová a Martin Novák zpracovali dvě rozsáhlé analýzy všech tuzemských rozsudků kvůli korupci. První hodnotila 233 rozsudků z let 2007 až 2009, druhá 247 rozsudků z let 2010 až 2012. Z nich vyplývá, že okresní soudy už uznaly jako úplatek fůru bukového dřeva (Vsetín 2T 58/2011 a 4T 83/2011), nabídku policistům, že jim obžalovaný zdarma vyrobí vestavné skříně (Praha – východ, 2T 265/2011), 500 korun pro referenta stavebního úřadu (soud v České Lípě v dubnu 2010, 2T 81/2009), lahev alkoholu nebo bonboniéru (soud v Opavě v prosinci 2008, 3T 122/2008) nebo nabídku bezplatného užívání bytu (Praha 7, 24T 56/2008). V první studii si autoři všimli, že jen ojediněle se objevily úplatky za urychlení úředního řízení. Jako hypotézu nabízí, že „tento typ malé korupce se podařilo v zásadě vymýtit, neboť státní správa funguje v případě jednoduchých řízení dostatečně rychle“. Jejich druhá studie upozorňuje, že vymizely i případy, kdy úplatky přijímali dopravní policisté.

Zdroje: Informace Klubu českých turistů o turistickém značení, dostupné zde http://www.kct.cz/ cms/turisticke-znaceni-kct Romana Trusinová: Do Young People Measure Happiness by the Number of Kilometres Logged?, Socioweb 7-8/2011, dostupné zde

28 / „OUTDOOR NATION“ Česká síť turistických tras je – přinejmenším podle Klubu českých turistů – hodnocena jako nejkvalitnější v Evropě díky své hustotě a spolehlivosti značení. Na konci roku 2008 šlo o nejhustší síť v Evropské unii: 512 kilometrů pěších tras na 1000 kilometrů čtverečních rozlohy. Staralo se o ně 1437 dobrovolníků. Zdejší turistické značky jsou chráněny v EU jako průmyslový vzor.

http://www.socioweb.cz/index. php?disp=teorie&shw=474&lst=117 Přehled nejprodávanějších cestovatelských map, dostupný zde http://www.kiwick.cz/novinky.php

Z dat Eurostatu vyplývá, že mladí Češi ve věku 15 až 24 let dnes cestují v průměru víc než jejich vrstevníci v Evropské unii (měřeno počtem nocí strávených na prázdninových cestách). Už při zběžné procházce Prahou je nápadné, že největší koncentrace obchodů s outdoorovým vybavením je v centru


87

kolem Jungmannova náměstí, kde si vybavení do přírody kupují bankéři, právníci a horolezci. V tamním obchodě s mapami byly v době uzávěrky nejprodávanější dobrodružné turistické trasy – Podkarpatská Ukrajina, sever Korsiky, okolí Gardského jezera, severní Albánie a Ukrajinské Karpaty.

Zdroj: interaktivní databáze Human Development Index 2013, dostupná

29 / INDEX LIDSKÉHO ROZVOJE

zde http://hdr.undp.org/en/reports/

Podle OSN a jejího indexu lidského rozvoje (Human Development Index), který vychází z délky života, úrovně zdravotní péče, přístupu ke vzdělání a HDP na obyvatele, je Česká republika 28. na světě. První je Norsko, druhá Austrálie, třetí Spojené státy, čtvrté Nizozemsko a páté Německo. Z postkomunistických zemí má lepší pozici jen Slovinsko (21.)

Zdroje: „To Czech Industry,

30 / ŠPIČKA V NANOTECHNOLOGIÍCH

Everything is Nano“, New York Times 22. května 2012, dostupné zde http://www.nytimes.com/2012/05/ 23/business/global/to-czech-industryeverything-is-nano.html?page wanted=all&_r=0

„Pro český průmysl je všechno ‚nano‘,“ napsal v květnu 2012 deník New York Times. V této branži, kde se vyrábějí vlákna 800krát tenčí než lidský vlas, je podle amerického deníku Česká republika „vysoce respektována“: na tehdejším světovém veletrhu Nanotech v Tokiu měla země svůj vlastní pavilon, kde vystavovalo deset firem.

zpráva Czech Invest: Nanotechnology Czech Republic, únor 2012, dostupná zde http://www.czechinvest.org/data/ files/nano-2012-2161-cz.pdf

Agentura pro podporu investic CzechInvest uvádí, že v oboru je dnes 16 velkých společností a 69 menších. Například společnost Nanovia jako jedna z prvních v Evropě spustila linky na výrobu nanovláken v průmyslovém měřítku; kapacity má vyprodány na celý rok 2013. Podle průzkumu J&T Banky, citovaném v červnu 2013 Hospodářskými novinami, považuje 41 % českých dolarových milionářů za nejslibnější obor pro investici právě zdejší nanotechnologie.

88


Zdroje: European Music School Union: Statistical information 2010, dostupné zde http://www.musicschoolunion.eu/ fileadmin/downloads/statistics/ EMU_Statistics_2010.pdf Databáze základních uměleckých škol v ČR, dostupná zde

31 / ZEMĚ HUDEBNÍCH ŠKOL Zpráva Evropské asociace hudebních škol (European Music School Union) z roku 2010 uvádí u České republiky 234 565 žáků v hudebních školách. To je nezvykle vysoké číslo: v přepočtu na obyvatele je překonává jen podobně lidnaté Švédsko s 348 tisíci žáky hudebních škol a dvanáctimilionové Nizozemsko s 355 tisíci. Osmkrát lidnatější Německo nemá osmkrát víc mladých hudebníků, ale „jen“ 983 tisíc.

https://www.izus.cz/kontakt/ seznam_zakladnich_umeleckych_ skol_v_cr/

V Maďarsku chodí do hudební školy 109 tisíc dětí, na Slovensku 134 tisíc, ale například v Itálii jen 24 tisíc, v Polsku 14 tisíc, v Chorvatsku či Srbsku po 21 tisících. V České republice jde vesměs o mládež do 25 let, zatímco v německy mluvících a skandinávských zemích tvoří znatelnou část starší lidé. Evropská statistika uváděla 383 českých uměleckých škol. Podle aktuální databáze stoupl počet tuzemských ZUŠ na 498.

Zdroj: Kultura České republiky v číslech 2012, Národní informační a poradenské středisko pro kulturu, dostupné zde http://www.nipos-mk.cz/ wp-content/uploads/2013/05/ Kultura_v_cislech_2013_web.pdf

32 / HVĚZDNÉ NEBE NADE MNOU Českou zvláštností je nezvykle rozsáhlá síť hvězdáren a planetárií – je jich 48. Loni je navštívilo 567 tisíc lidí, především hvězdárnu a planetárium v Brně, v Hradci Králové, Karlových Varech, Českých Budějovicích a Ostravě. V únoru 2007 ředitel Astronomického ústavu Pavel Suchan uvedl, že díky bohatnutí země vzrostl počet soukromých hvězdáren z 5 na 30. Srovnatelná data za Evropskou unii nejsou dostupná, určitý obrázek ale dává srovnání významných hvězdáren z publikace Astronomy Today (2002) od Erica Chaissona a Steva McMillana, již cituje anglická Wikipedie. Podle ní je v Německu 19 významných hvězdáren, v České republice 6, ve Švédsku 5, v Nizozemsku 4, v Polsku 3, v Maďarsku a na Slovensku po 2.


89

Zdroj: The lottery of life, Economist 21. 11. 2012, dostupné zde http://www.economist.com/news/ 21566430-where-be-born-2013lottery-life

33 / KDE JE NEJLEPŠÍ SE NARODIT? Economist Intelligence Unit, výzkumné oddělení týdeníku Economist, vyhlašuje svůj vlastní žebříček kvality života. Skládá ho z očekávané délky dožití, rodinného štěstí (konkrétně sleduje míru rozvodovosti), občanské společnosti (zkoumá, zda lidé chodí do kostela nebo jsou členy odborů), blahobytu (HDP na osobu), politické stability a obecného bezpečí v zemi, mírného podnebí, dostatku práce, politických svobod a rovnosti pohlaví. V tomto žebříčku „míst, kde je nejlepší se narodit“, byla v roce 2013 Česká republika na 28. místě. Na prvním jsou Švýcarsko, Austrálie a Norsko. Z postkomunistických zemí však Česká republika skončila nejlépe, dokonce i před Slovinskem (32.).

Zdroje: EU Agency for Fundamental Rights (FRA): „The Situation of Roma in 11 EU Member States“, květen 2012, dostupné zde http://fra.europa.eu/en/publication/ 2012/situation-roma-11-eu-memberstates-survey-results-glance „Analysis of FRA Roma survey results by gender“, září 2013, dostupné zde http://fra.europa.eu/sites/default/ files/ep-request-roma-women.pdf

90

34 / ČEŠTÍ ROMOVÉ: LÉPE NEŽ JINDE Velký pilotní průzkum evropské Agentury pro základní práva (FRA) z roku 2012, založený na hloubkových rozhovorech s 22 tisíci evropskými Romy, přinesl překvapivý výsledek. Mezi 11 zeměmi EU s velkou romskou populací – Bulharsko, Česká republika, Francie, Itálie, Maďarsko, Polsko, Portugalsko, Rumunsko, Řecko, Slovensko a Španělsko – jsou v nejméně špatné situaci čeští Romové. Zpráva uvádí, že ze srovnávaných zemí mají „nejvyšší úroveň vzdělání, byť stále není dobrá“, a jejich pozice na trhu práce je nejpevnější (zaměstnáno bylo 40 procent dotazovaných Romů oproti 10 až 20 procentům v jiných zemích). Česká republika, Slovensko, Maďarsko a Polsko vykazují nejvíce romských mladíků, kteří pokračují ve vzdělávání i po 16. roce věku; Česká republika je jediná, kde to platí i o romských dívkách po 16. roce věku. Zpráva poukazuje na segregaci Romů ve vzdělávání, toto procento je však v ČR nižší (35 %) než v Maďarsku (90 %), v Rumunsku a na Slovensku (60 %).


OBSAH

Editorial / 3 Zamyšlení nad českými (ne)úspěchy Miroslav Bárta / 6 Jiří Belda / 8 Vlastislav Bříza / 10 Milan Dostalík / 11 Zbyněk Frolík / 12 Ondřej Fryc / 14 Anna Fučíková / 15 Václav Hořejší / 17 Cyril Höschl / 20 Karel Janeček / 22 Kateřina Janků / 24 Eva Jiřičná / 26 Jan Kaláb / 28 Pavel Kavánek / 30 Krištof Kintera / 32 Ilona Klímová / 34 Stanislav Kmoch / 35 Eduard Kučera / 36 Tomáš Kučera / 38 Pavel Kysilka / 40 Michal Mejstřík / 42 Šimon Ornest / 44 Jan Pinkava / 46 Jan Pirk / 48 Petra Procházková / 51 Jaroslav Řasa / 53 Pavel Řehák / 55 Kvido Štěpánek / 58 Helena Třeštíková / 60 Leoš Válka / 62 Adam Walach / 64 Martin Wichterle / 66 Bohdan Wojnar / 68 Jana Zielinski / 69 34 podob úspěchu Úvod / 72 Příklady českých úspěchů / 74–90 92


Overcoming Barriers to Growth Výroční konference Aspen Institute Prague 9—10/10/2013

Organizováno ve spolupráci s PRK Partners a pod záštitou guvernéra České národní banky, Miroslava Singera. www.aspeninstitute.cz

Zamyšlení nad českými (ne)úspěchy

Recommend Documents