Zámecký park v Lysé nad Labem je významnou památkou zahradního umění, jejíž počátky sahají do konce 16. století, kdy Lysá byla komorním panstvím a loveckým zámkem Habsburků park je na trase naučné stezky Krajinou Rudolfa II.. V roce 1548, tj. za vlády Habsburka Ferdinanda I., bylo panství Lysá zakoupeno císařskou komorou, stalo se tedy panstvím komorním. Ferdinand I. i jeho následníci využívali renesančně přestavěný zámek dalších 99 let především jako lovecký zámek. V tomto období se v bezprostředním okolí zámku nacházela květnice (květinová zahrada), štěpnice (ovocný sad), šafranice (zahrada na pěstování šafránu pro tyčinky používané jako koření i barvivo) a bludnice ( bludiště pro zábavnou kratochvíli). Na konci třicetileté války císař Ferdinand III. daroval za válečné zásluhy panství Lysá Janu Sporckovi, představiteli nejúžasnější životní kariéry v historii třicetileté války. Pocty, tituly i nevídané bohatství získal svými osobními schopnostmi. Rodinu zakládal až ve věku 63 let, takže když umíral v 82 letech, jeho čtyři potomci byli ještě nezletilí, nejstarší syn a dědic František Antonín měl teprve 17 let. Soustředěním rozsáhlého majetkového potenciálu vytvořil pro svého nástupce vynikající výchozí podmínky. Starší syn František Antonín zdědil panství Lysá po otcově smrti v roce 1679, ovšem prakticky se mohl ujmout svého panství až po dosažení plnoletosti, což bylo o 4 roky později. Byl mimořádně nadaný, ambiciózní, v praktických stánkách života již méně zdatný. Vysokoškolská studia na pražské universitě dovršil již v 18-ti letech, poté strávil dva roky na kavalírské cestě po Evropě. Tento pro šlechtické kruhy obvyklý způsob završení vzdělání významně formoval osobnosti mladých šlechticů. Nadaný František Antonín dovedl využít svůj zahraniční pobyt k orientaci v různých filozofických a náboženských směrech, byl vnímavý k estetickým inspiračním podnětům šlechtických dvorů Itálie, Španělska, Francie, Holandska a Anglie a dokázal získat množství významných společenských kontaktů na nejvyšší úrovni.
Po návratu do Čech zhodnocoval tyto zkušenosti ve své celoživotní tvůrčí činnosti jak v Lysé nad Labem, tak i na svých dalších panstvích. Z hlediska zahradních úprav vytvořil v Lysé po roce 1696 na místě bývalé štěpnice, na východní straně zámeckého vrchu, tzv. francouzský libosad. Na podlouhlém, mírně klesajícím pozemku vytvořil na třech terasách pravidelnou osovou dispozici. Partery na horních dvou terasách byly dekorovány nízko stříhaným stále zeleným ornamentem, doplněným bohatou květinovou výsadbou, třetí, nejnižší, ale nejdelší terasu tvořily habrové špalíry. František Antonín byl mimo jiného velkým mecenášem sochařského umění, které realizoval na svém oblíbeném loveckém zámečku Bon Repos, ovšem určitá sochařská výzdoba byla provedená i v lysském francouzském libosadu. Rozhodl se z libosadu vytvořit „parádní zahradu“, jak ji sám nazýval. Úprava spočívala ve výsadbě habrových špalírů do hvězdice a v bohatší sochařské výzdobě. Jeho celoživotním osobním sochařem byl Matyáš Bernard Braun, kterého kolem roku 1704 sám přivedl z Innsbrucku do Čech. Nyní mu zadal pro Lysou sochařský alegorický soubor 12-ti měsíců a čtvero ročních dob. Braun a jeho žák František Adámek vytvořili výzdobu parku. Lovecký zámeček Bon Repos na vrchu Čihadla byl prodán zpět benáteckému panství, před prodejem byla ovšem celá bohatá sochařská výzdoba převezena do Lysé a instalována v libosadu. Sochařskou výzdobu představovalo několik alegorických souborů jako 4 tehdy známé kontinenty, 4 živly, 7 svobodných umění a dále alegorie Dne a Noci. Kromě toho se v parku již nacházelo několik kamenných váz, 2 sfingy a 2 lví páry, alegorie 12 měsíců a čtvero ročních dob.
Oheň Patří mezi živly, se kterými se člověk setkával od počátku své existence. Oheň byl člověkem uctíván téměř ve všech náboženských obřadech, znamenal pro člověka bezpečí, dával mu pocit domova, jistoty, ale také mu naháněl strach a obavy pro svoji ničivou sílu a účinky. V zámeckém parku v Lysé je alegorie ohně zobrazena půvabnou sochou, znázorňující oheň jako jeden z živlů. Za mírně nakročenou levou nožkou se nachází nádobka (ohřívadlo) s planoucím ohněm, jehož šlehající plameny vyjadřují symbolicky sílu tohoto živlu.
Voda Znamenala pro něj téměř vše – byla zdrojem života (pitná voda), obživy (rybolov, zavlažování pozemků) i spojnicí s druhými civilizacemi. Byla také ničivým živlem, který budil respekt i hrůzu: …neboť není na světě nic měkčího a poddajnějšího než voda, a přece tu nic nepřekoná v tom, jak se napře na vše tvrdé a silné . Jako taková také vešla do mýtů a bájí – viz potopa světa, Epos o Gilgamešovi. . Z ní vše pochází a bez ní vše umírá. Byla obdařena božskou silou a je proto právem označována jako živoucí základ všech věcí. Alegorii vody v parku v Lysé zobrazuje putti s velkou rybou u nohou. Opírá se o vodní rostlinu a levou rukou svírá lasturu s živou vodou.
Vzduch Je k životu nezbytný a člověk si přesto jeho existenci ani neuvědomuje. Je totiž ze všech živlů nejméně postižitelný, souvisí ale s dechem, dýcháním, a proto je živoucí. Lidé, zvířata i rostliny vdechují jeho částice a to jim dává život a pohyb.Putti,který na schodišti v zámeckém parku symbolizuje vzduch (vítr), je obdařen velmi výstižnými atributy. Rozevláté vlasy, kolem kterých se vzdouvá draperie, našpulené rtíky, u nohou dmychadlo i orel – král ovzduší.
Země
Poslední ze čtveřice živlů, často označovaná jako matka Země. U starých Řeků bohyně Země Gaia byla uctívána jako bohyně života, smrti i podsvětí, neboť všichni tvorové jsou z ní zrozeni a všichni v ní opět skončí. Bohyně Deméter – symbol rolnictví a plodivé síly země naučila lidi orat, darovala jim pšeničná zrna, a tak je naučila zemědělství. Uctívání Démétér bylo založeno na mystériích přírodního cyklu vzkříšení, nového narození a prosbou za dobrou sklizeňV parku v Lysé pak alegorie doslova vyjadřuje ono biblické – v potu tváře budeš dobývat chléb svůj – postavička alegorického putti drží v rukou rýč a snaží se zúrodnit zemi, na které žije a která ho živí.
Den Obecně tak bývá označována doba mezi východem a západem Slunce, bývá ohraničena soumrakem. I když se to nezdá, je několik typů dnů. Astronomicky rozeznáváme slunečný a hvězdný den. Pro zajímavost: známe ještě den ledový, kdy je maximální teplota vzduchu nižší než 0 °C, pak je den mrazový, kdy teplota vzduchu poklesne po určitou dobu pod 0 °C. Příjemnější je ovšem den letní, s maximální teplotou 20 °C. Ještě je možné připomenout den s tropickou nocí, den srážkový a den tropický s maximálními teplotami 30 °C a více.
Den je symbolem pohody, klidu a šťastného života, a proto býval velmi často námětem pro umělce, zejména pak sochaře. Alegorii dne ztvárnil v podobě putti se štítem, který si opírá o nakročenou pravou nohu. Štít drží pravou rukou a levou ukazuje na sluneční tvář obklopenou paprsky. Draperie, která volně splývá z pravého ramene k levému boku, v měkkých záhybech volně padá k zemi, soška vyvolává dojem malého, baculatého dítěte. Tento dojem umocňují i kadeře, velmi pečlivě provedené.
Noc Noc je astronomické označení pro dobu, kdy je Slunce hlouběji než 18° pod obzorem. Noci pak předchází soumrak. Noc bývala také symbolem pro rejdy nekalých živlů.
V měsíčných nocích také tančívaly na paloucích lesní víly. Noc byla ale také symbolem odpočinku pro všechny poctivé a spravedlivé lidi. Tak jako den, byla i noc častým námětem pro umělce. Jejími atributy býval štít s měsícem a hvězdami. Velmi často byla také znázorňována spící, půvabnou ženou.
V zámeckém parku je noc představena jako rozkročený chlapec, který levou rukou svírá štít s atributem noci – srpek měsíce a nad ním hvězda. Pravou rukou se opírá o hlavu a působí tak dojmem usínajícího dítěte. O tom svědčí zavřené oči a poklidný, spokojený výraz tváře. Draperie, která je stuhou uvázaná k levému rameni, měkce padá podél pravého boku k zemi.
JARO Patří k nejkrásnějším ročním obdobím, kdy se po zimním vegetačním klidu začíná probouzet příroda. Astronomické jaro začíná okamžikem rovnodennosti (21. 3.) a končí letním slunovratem (21. 6.). Meteorologické jaro trvá od 1. 3. do 31. 5. Fenologické jaro začíná rašením srstky obecné (angreštu) a končí rozkvětem bezu černého. Jaro je možné charakterizovat jako období s průměrnými denními teplotami od 5,1 °C do 15,0 °C.
Socha jara patří do alegorické skupiny čtyř ročních období. Je znázorněna mladou, půvabnou ženou. Její dvakrát esovitě natočená postava se štíhlými, dlouhými údy působí na diváka křehkým, hravým dojmem. Dlouhé, vlnité vlasy, které splývají na ramena, jsou zdobeny věncem jarních květin. V levé ruce drží kytici květin a pravou se opírá o košík s květinami. Draperie se vzdouvá kolem boků a padá v ladných křivkách k zemi.
Léto Je teplým ročním obdobím, které začíná nejvyšší polohou slunce – tzv. letním slunovratem – dnem 21. června a končí rovnodenností – dnem 23. září. Takto vymezují léto astronomové. Botanici pak uvádějí léto od počátku květu černého bezu až po kvetení ocúnu – zvaného jesenní. V lyském parku je léto ze skupiny čtyř alegorických soch ročních období znázorněno zralou ženou – bohyní Ceres. Ze vší pozemské letní úrody je ozdobena tím nejtypičtějším pro léto – zralými klasy obilí. Útlá postava je hravě natočená, srpem v pravé ruce přidržuje snop obilí, v levé svírá kytku z obilních klasů. Dlouhé vlnité vlasy zdobí věnec z obilí. Rozevlátá draperie ovíjí levou ruku, boky a volně splývá k zemi. Ze sochy dýchá poklid léta, vyjádřený i tváří a pohledem ženy, spokojené se sklizní.
Podzim Je obdobím od okamžiku rovnodennosti do nejnižší polohy Slunce při slunovratu – od 23. 9. do 22. 12. Je to ale také doba zrání a sklizně, i čas přípravy na zimní práce a zimní klid. Pro botaniky je podzim vymezen od kvetení ocúnu jesenního až po opad listů buku a letního dubu.
. V lyském zámeckém parku je Podzim znázorněn postavou mladého, statného muže. Ztvárněná postava muže drží v rukou symbol podzimní sklizně – velký hrozen vína. Věnec z hroznového vína zdobí i mužovy vlasy. U nohou postavy stojí putti, držící v rukou nádobu na vinnou šťávu. V obličeji postavičky je zřetelná nedočkavost k ochutnání lahodného moku.
Zima Je charakteristickým obdobím od zimního slunovratu (21. 12.) do okamžiku jarní rovnodennosti (20. 3.). Podle botaniků začíná zima všeobecným opadem buku a dubu letního a končí nástupem jara, které se hlásí rašením srstky obecné – angreštu. Alegorická socha Zimy v lyském parku je znázorněna zimomřivým starcem a uzavírá řadu čtyř ročních období.
Panství Lysá zakoupila ve věku 46 let Stephanie Victorie princezna Croy, vdova po knížeti Rohanovi. Kněžna Rohanová, která vedla nákladný život, ale současně velmi štědře pomáhala všem potřebným, se sama dostala do vysoké zadluženosti, na panství byla uvalená administrativní správa a o několik let později bylo panství prodáno v dražbě. V roce 1905 panství Lysá získal Rudolf Ferdinand hrabě Kinský. Po nástupu nového majitele zaznamenalo panství Lysá čilý ruch. Kromě obnovy zámku byla provedená odborná restaurace sochařských děl v libosadu a pečlivá zahradní údržba přivedla celý francouzský libosad do nového rozkvětu. V roce 1930, po smrti Rudolfa Kinského vdova Marie s neprovdanými dcerami přesídlila do Rakouska. Lysou spravovaly dvě nejstarší dcery, provdané Černínová a Thurn-Taxisová, v roce 1945 byl celý zámecký areál zestátněný.
