ZÁKON ze dne ………………………………… 2016, o obecně nebezpečných náboženských společnostech Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky: Čl. I Změna zákona o církvích a náboženských společnostech Zákon č. 3/2002 Sb., o svobodě náboženského vyznání a postavení církví a náboženských společností a o změně některých zákonů (zákon o církvích a náboženských společnostech), ve znění nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod č. 4/2003 Sb., zákona č. 562/2004 Sb., zákona č. 495/2005 Sb., zákona č. 296/2007 Sb., zákona č. 129/2008 Sb., zákona č. 41/2009 Sb., zákona č. 227/2009 Sb., zákona č. 375/2011 Sb., zákona č. 420/2011 Sb., zákona č. 428/2012 Sb., zákona č. 303/2013 Sb. a zákona č. 192/2016 Sb., se mění takto: 1.
V § 11 odst. 1 se na konci písmene d) tečka nahrazuje slovem „a“ a doplňuje se písmeno e), které zní:
„e) nevzbuzuje vážnou obavu, že ohrožuje zahraničně politický zájem České republiky, ani nezakládá důvodné podezření, že ohrožuje veřejný pořádek nebo národní bezpečnost.“ 2.
V § 14 odst. 1 se na konci písmene c) doplňují slova „, včetně zvláštního postupu podle § 14a“.
3.
V § 14 se na konci odstavce 3 se doplňuje věta „Jsou-li některé z důvodů vydání rozhodnutí utajovanými informacemi, uvede se v odůvodnění pouze odkaz na podklady pro vydání rozhodnutí, jejich stupeň utajení a to, že k zamítnutí žádosti došlo na základě § 11 odst. 1 písm. e).“
4.
Za § 14 se vkládá nový § 14a, který včetně nadpisu zní: „§ 14a Zvláštní postup
(1) V řízení o přiznání podle § 11 nebo zrušení podle § 21 oprávnění k výkonu zvláštních práv ministerstvo požádá o závazné stanovisko Úřad pro zahraniční styky a informace, Bezpečnostní informační službu, Vojenské zpravodajství a Policii České republiky. (2) Dotčený orgán podle odstavce 1 vydá závazné stanovisko do 30 dnů ode dne doručení žádosti ministerstva. Závazné stanovisko obsahující souhlas nebo nesouhlas s oprávněním k výkonu zvláštních práv odůvodní zejména ve vztahu k § 11 odst. 1 písm. e). Nevydá-li dotčený orgán závazné stanovisko do 30 dnů ode dne doručení žádosti ministerstva, má se za to, že s přiznáním nebo ponecháním oprávnění k výkonu zvláštních práv souhlasí. (3) Je-li některé závazné stanovisko nesouhlasné, ministerstvo zahájí řízení o zrušení registrace podle § 22 odst. 1.
-2(4) Závazná stanoviska dotčených orgánů obsahující utajované informace se uchovávají odděleně mimo spis. (5) V soudním řízení na základě žaloby proti rozhodnutí vydanému na podkladě závazného stanoviska se postupuje obdobně jako podle § 133 zákona č. 412/2005 Sb., zákona o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti, ve znění pozdějších předpisů.“ Čl. II Účinnost Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. července 2017.
-3-
Důvodová zpráva Obecná část Zhodnocení platného právního stavu, odůvodnění hlavních principů navrhované právní úpravy a vysvětlení nezbytnosti navrhované právní úpravy v jejím celku Tato předloha navazuje na sněmovní tisk č. 453, návrh poslanců Marka Černocha, Petra Adama, Jany Hnykové, Karla Fiedlera, Martina Lanka, Olgy Havlové, Davida Kádnera a Jiřího Štětiny na vydání zákona, kterým se mění zákon č. 3/2002 Sb., o svobodě náboženského vyznání a postavení církví a náboženských společností a o změně některých zákonů (zákon o církvích a náboženských společnostech), ve znění pozdějších předpisů. Vláda k němu dne 6. května 2015 vydala nesouhlasné stanovisko, což přispělo k tomu, že byl zamítnut v prvním čtení. Problém však nezmizel. Výrazné zhoršení bezpečnostní situace v Evropě nadále přetrvává a nyní je navíc jasné, že zázemí teroristům poskytují specifické náboženské skupiny. Proto je nutné čelit zvýšení rizika šíření myšlenek a proudů, které nejsou slučitelné s civilizačním okruhem, do kterého patří Česká republika. V Evropě, Českou republiku nevyjímaje, stále posilují myšlenky, které popírají osobní, politická a jiná práva lidí pro jejich národnost, pohlaví či náboženské vyznání. Je přitom zcela jasné, že takové proudy můžou znamenat významné bezpečnostní riziko pro Českou republiku. Jednou z cest, skrze které se tyto myšlenkové proudy šíří, může být i církev a náboženská společnost (dále jen „náboženská společnost“). Český právní řád hledisko bezpečnosti při uznávání zejména zvláštních práv výslovně nezohledňuje. Náboženská společnost, která má uznána zvláštní práva, smí vyučovat náboženství na státních školách, pověřit osoby vykonávající duchovenskou činnost k výkonu duchovenské služby v ozbrojených silách České republiky či v místech, kde se vykonává vazba, trest odnětí svobody, smí konat obřady, při nichž jsou uzavírány náboženské sňatky nebo zřizovat náboženské školy. Je beze sporu, že taková zvláštní práva dávají dané náboženské společnosti značné možnosti k šíření myšlenek, které hlásá. Zejména s ohledem na zhoršenou bezpečnostní situaci se navrhuje, aby získání takovýchto zvláštních práv bylo výslovně podmíněno tím, že daná náboženská společnost nevzbuzuje důvodnou obavu, že ohrožuje zahraničně politický zájem České republiky, ani nezakládá důvodné podezření, že ohrožuje veřejný pořádek nebo národní bezpečnost. Předloha reaguje na námitky vlády a snaží se je zohlednit. Zásadní námitkou bylo, že stanovená kritéria jsou příliš obecná. Ale to je podstata každého normativního textu; opak by byl nežádoucí kasuističností. Teprve aplikací veřejnoprávní normy se stanoví konkrétní naplnění správního uvážení. Vzhledem k tomu, že výkon zvláštních práv je výrazem zvláštního postavení pouze některých náboženských společností, nic nebrání tomu, aby zde diskrece byla větší a zohledňovala dokonce pouhé obavy či podezření. Její meze pak stanoví praxe. Tímto postupem má být zajištěno, že přiznání zvláštních práv náboženské společnosti nebude představovat pro Českou republiku bezpečnostní riziko. Co se týká nadpisu zákona, je zvolen výstižný, ačkoliv se jedná o pouhou předlohu novely zákona. Zákon č. 261/2007 Sb., o stabilizaci veřejných rozpočtů, který byl vládní předlohou, rovněž nebyl ničím jiným než pouhou novelou, konkrétně 50 zákonů. Tento model je tedy využit i zde.
-4Předpokládaný hospodářský a finanční dosah, zejména na státní rozpočet, rozpočty krajů a obcí Vzhledem k tomu, že o udělení oprávnění k výkonu zvláštních práv fakticky může i v dlouhodobém horizontu žádat jen malý počet náboženských společnosti, bude zavedení navrhovaného zvláštního postupu představovat jen zanedbatelnou zátěž pro státní rozpočet. Navrhovaná právní úprava nemá dopady na rozpočty krajů a obcí. Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána Navrhované řešení je v souladu s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána. Vzhledem k tomu, že mezinárodní smlouvy o lidských právech mají obdobné řešení jako Listina, je o tom blíže pojednáno níže. Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s ústavním pořádkem České republiky Navrhované řešení je v souladu s ústavním pořádkem České republiky. Vláda namítala nesoulad s článkem 3 odst. 1 Listiny, který zní: „Základní práva a svobody se zaručují všem bez rozdílu pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického či jiného smýšlení, národního nebo sociálního původu, příslušnosti k národnostní nebo etnické menšině, majetku, rodu nebo jiného postavení.“ Jenže rozdílné zacházení s různými náboženskými společnostmi není v rozporu se zákazem diskriminace, stejně jako jím není rozdílné zacházení s politickými stranami, kde extrémistická politická strana může být až rozpuštěna. Důvody jsou tyto: Nelze absolutizovat systematiku Listiny, kde je náboženská svoboda zařazena mezi základní práva, zatímco svoboda spolčovací mezi politická práva. Podle článku 2 odst. 1 Listiny se ČR nesmí vázat ani na výlučnou ideologii, ani na náboženské vyznání. Z toho vyplývá, že náboženská společnost je jen zvláštním druhem spolku. Z článku 16 odst. 4 Listiny lze dovodit, že náboženská svoboda podléhá stejným kautelám jako politické svobody. Proto s obecně nebezpečnou náboženskou společností, sektou (angl. cult), lze zacházet obdobně jako s extrémistickou politickou stranou. Z principu zákazu diskriminace vyplývá nejen, že je zakázáno se stejnými zacházet rozdílně, ale rovněž, že je zakázáno s rozdílnými, tj. legitimní náboženskou společností a sektou, zacházet stejně. Protože tento princip se v platné právní úpravě nedostatečně promítá, je navržena tato předloha.
Zvláštní část K článku I bodu 1 Doplňuje se nová podmínka pro přiznání oprávnění k výkonu zvláštních práv. Náboženská společnost nesmí vzbuzovat důvodnou obavu, že ohrožuje zahraničně politický zájem České republiky, ani nezakládá důvodné podezření, že ohrožuje veřejný pořádek nebo národní bezpečnost. Více k tomu v obecné části důvodové zprávy. K článku I bodu 2 Vládní stanovisko v § 4 původní předloze vyčítalo: „Z předložené podoby návrhu není například zcela zřejmá vazba obecného postupu Ministerstva kultury podle § 14 a nově navrhovaného zvláštního postupu, tedy zda se zvláštní postup použije namísto obecného, nebo jde jen o doplnění obecné úpravy“. Předkladatelé se však domnívají, že slovo „včetně“ je jasný indikátor toho, že jde o pouhé doplnění obecné úpravy.
-5K článku I bodu 3 Zde se normuje utajení utajovaných informací standardním způsobem. K článku I bodu 4 Zde bylo vnitřně rozporné stanovisko vlády. V § 2 tvrdilo, že tato právní norma je nadbytečná, ale v § 4, že je nejasná. Ve skutečnosti není chybou předkladatele, že respektuje, že zákon v § 1 písm. c) zavádí nepřehlednou legislativní zkratku „ministerstvo“, kterým se rozumí ministerstvo kultury. Pokud tedy předloha v § 14a odst. 1 označuje žadatele jako „ministerstvo“, nemůže vzniknout žádná pochybnost, že se tím myslí ministerstvo kultury a nikoliv vnitra. Předkladatelé souhlasili s názorem vlády, vyjádřeném v § 2 jejího stanoviska, že ministerstvo kultury bude žádat o vyjádření podle § 154 až § 158 nového správního řádu, přičemž výslovná právní úprava není na škodu, protože „nadbytečné nevadí“. Nicméně pokud vláda v § 4 zpochybňuje povahu takového vyjádření, je nyní změněno na závazné stanovisko podle § 149 odst. 1 nového správního řádu. Nově se v odstavci 3 stanoví, že negativní závazné stanovisko nevede jen k odebrání zvláštních práv podle § 21 či k jejich nepřiznání, ale je rovněž podkladem k řízení o zrušení registrace podle § 22. Důvody pro zrušení registrace se však nemění; § 22 odst. 1 není rozšiřován. Vláda předkladatelům vyčítala, že neřeší povinnost mlčenlivosti v případném soudním řízení. Proto se stanoví výslovně, že se použije obdobná právní úprava v zákoně o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti. K článku II Legisvakační lhůta se stanoví tak, aby byla dostatečně dlouhá doba pro adresáty právní normy po nabytí platnosti novely na přípravu její účinnosti.
V Praze dne 10. srpna 2016
Marek Černoch v. r. Martin Lank v. r. Jana Hnyková v. r. David Kádner v. r. Olga Havlová v. r. Jiří Štětina v. r.
