Základy využití PC při grafickém zpracování textů a obrazu v marketingu a reklamě

Základy využití PC při grafickém zpracování textů a obrazu v marketingu a reklamě

Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.1.07/02.0146 Příjemce: Regionální kulturní, vzdělávací a rekvalifikační centrum, o. s.

Obsah 1.

Clona a vše kolem ní ........................................................................................................... 4 expoziční čas .................................................................................................................... 4 logaritmické vnímání oka ................................................................................................ 4 clona ................................................................................................................................ 5 tajemství clony 1: ............................................................................................................ 5 tajemství clony 2: ............................................................................................................ 6 tajemství clony 3: ............................................................................................................ 7 tajemství clony 4: ............................................................................................................ 7 závěr ................................................................................................................................ 8 2. Čas expozice ....................................................................................................................... 8 a) ovlivnění času expozice ................................................................................................... 8 b) nastavení času expozice pro ostré fotky ......................................................................... 8 c) čas expozice pro kreativní fotky .................................................................................... 10 d) praktické příklady .......................................................................................................... 11 e) shrnutí ........................................................................................................................... 11 3. Ohnisko – ohnisková vzdálenost ...................................................................................... 12 4. Citlivost – ISO.................................................................................................................... 14 a) co je citlivost ISO ........................................................................................................... 14 b) jak nastavit citlivost ISO................................................................................................. 14 c) když je hodně světla ...................................................................................................... 15 d) když je málo světla ........................................................................................................ 16 e) praktické příklady .......................................................................................................... 16 5. Typy objektivů .................................................................................................................. 17 6. Ohnisko a hloubka ostrosti ............................................................................................... 18 7. Typy fotoaparátů .............................................................................................................. 18 a) klasický analogový ......................................................................................................... 19 b) kompakt......................................................................................................................... 19 c) zrcadlovka - nepravá ..................................................................................................... 19 d) zrcadlovka ...................................................................................................................... 19 e) speciální fotoaparáty ..................................................................................................... 20 8. Použití barevných filtrů .................................................................................................... 20 9. Portrét .............................................................................................................................. 22 a) Co je portrét? ................................................................................................................ 22 b) odhalení povahy (charakteru) ....................................................................................... 23 c) Co vás tedy při portrétování čeká? ............................................................................... 23 d) Jak dlouho portrétování potrvá? ................................................................................... 23 e) Atelier nebo exteriér? ................................................................................................... 23 f) výsledek práce vašeho portrétního fotografa ............................................................... 23 10. Světlo v ateliéru ............................................................................................................. 24 a) stálá světla ..................................................................................................................... 24 b) fotografické blesky ........................................................................................................ 26 c) zábleskové zařízení ........................................................................................................ 27 d) pozadí v ateliéru ............................................................................................................ 27 e) fotografický stůl............................................................................................................. 28 f) prostor pro ateliér ......................................................................................................... 30 a) b) c) d) e) f) g) h)

2

g) 11. a) b) c) d) e) f) g) h) i) 12. 13. a) b) c) d) 14. a) b) c) d) e) f) 15. a) b) c) 16. a) b) c) d) e) f) g) 17. a) b) c) d) 18. a) b) c) d) 19.

barva ateliéru ................................................................................................................ 30 HDR fotografie ............................................................................................................... 31 slunce a jiné světelné zdroje v záběru........................................................................... 32 vzhled výsledných HDR.................................................................................................. 32 výběr motivů pro HDR ................................................................................................... 32 vlastní fotografování ..................................................................................................... 33 použití stativu pro HDR ................................................................................................. 33 HDR na cestách a bez stativu ........................................................................................ 34 možné problémy s aparátem ........................................................................................ 34 kolik fotek stačí.............................................................................................................. 34 světelný závoj a reflexy ................................................................................................. 35 Světelnost ...................................................................................................................... 35 Panoramatická fotografie .............................................................................................. 36 projekce obrazu ............................................................................................................. 36 rectilineární projekce .................................................................................................... 37 deformace obrazu pro široký úhel záběru .................................................................... 37 pravidla pro panorama .................................................................................................. 37 Makrofotografie ............................................................................................................ 38 volba fotografického aparátu ........................................................................................ 38 zvláštní příslušenství...................................................................................................... 39 volba motivu .................................................................................................................. 41 nastavení clony .............................................................................................................. 41 expozice ......................................................................................................................... 41 osvětlení a uspořádání snímku ...................................................................................... 42 Typy grafických programů ............................................................................................. 43 grafické programy pro úpravu fotek: ............................................................................ 43 grafické programy pro úpravu videí: ............................................................................. 44 programy pro přímou tvorbu animací či grafických objektů ........................................ 45 Práce s grafickými programy ......................................................................................... 45 rastrová grafika.............................................................................................................. 45 vektorová grafika ........................................................................................................... 46 komprese ....................................................................................................................... 48 grafické formáty ............................................................................................................ 49 grafické programy ......................................................................................................... 51 písma ............................................................................................................................. 53 zdroje grafických dat ..................................................................................................... 53 Tipy na úpravy fotografií ............................................................................................... 54 zesvětlování světel ........................................................................................................ 54 selektivní úpravy............................................................................................................ 54 filtr zkapalnění ............................................................................................................... 55 dívejte se ....................................................................................................................... 55 Jak na úpravu fotografií ................................................................................................. 56 používané zkratky .......................................................................................................... 56 ořezávání fotek a změna rozměrů ................................................................................. 56 změna jasu, barev a odstranění červených očí ............................................................. 57 zaostření, otáčení o 90°, vytváření panoramat a vkládání textu do obrázků ............... 59 Zdroje: ........................................................................................................................... 61 3

1. Clona a vše kolem ní Každý fotoaparát potřebuje nějakým způsobem regulovat množství světla, které dopadne na senzor. Říká se tomu řízení expozice a jeho zvládnutí je bezesporu jedním z klíčových faktorů na cestě ke kvalitní fotografii. Regulace množství světla se provádí dvěma prvky – clonou a expozičním časem. Třetí prvek – ISO citlivost – nereguluje ve skutečnosti množství světla dopadající na senzor, ale elektronicky nastavuje citlivost senzoru, čímž se na expozici také projeví.

a) expoziční čas Expoziční čas není těžké si představit. U fotoaparátů vybavených mechanickou závěrkou je to skutečně doba, jak dlouho je senzor závěrkou fyzicky odkryt, zatímco u většiny digitálních kompaktů je použita tzv. elektronická závěrka. Elektronická závěrka znamená, že žádná skutečná závěrka v přístroji není a expoziční čas je tak jen doba, jak dlouho se působení světla na senzor elektronicky „počítá“. U některých přístrojů se obě závěrky kombinují – do určitých expozičních časů se uplatní mechanická závěrka, zatímco ta elektronická pomáhá dosáhnout velmi krátké expoziční časy (např. 1/4000 sec) jenž jsou nerealizovatelné mechanicky.

b) logaritmické vnímání oka U expozice obecně nastává jedna komplikace, která se projeví bez výjimky u clony, expozičního času i ISO citlivosti. Lidské oko vnímá světlo logaritmicky, což prakticky znamená, že pokud sestavíte stupnici subjektivně stejně odstupňovaných šedých, budou podíly nikoliv rozdíly jejich jasů stejné. Nejlépe vše ukáže příklad:

Relativní jas 1 0.5 (1/2) 0.25 (1/4) 0.125 (1/8) 0.0625 (1/16) 0.03125 (1/32) 0.015625 (1/64) 0.007812 (1/128) Subjektivně rovnoměrně odstupňované šedé vedou ke stejným podílům sousedních hodnot, nikoliv rozdílům. Z tohoto důvodu jsou logaritmicky uspořádány i hodnoty expozičních časů i ISO citlivosti. Sousední základní hodnoty jsou tak vždy odstupňovány 2x:

4

Základní expoziční časy: 2, 1, 1/2, 1/4, 1/8, 1/15, 1/30, 1/60, 1/125, 1/250, 1/500, 1/1000 vteřiny Základní ISO citlivosti: 50, 100, 200, 400, 800, 1600, 3200 Nenechte se zmást tím, že fotoaparáty nabízejí i jiné hodnoty. Expoziční krok 2x je totiž poměrně hrubý a tak se mezi základní hodnoty vkládá buď jedna, nebo i dvě mezihodnoty.

c) clona Nejzajímavějším prvkem expozice je clona. V principu se jedná o kruhový otvor ve středu objektivu, který reguluje množství světla objektivem procházející.

Clona je uvnitř objektivu tvořena kovovými lamelami, které se mohou zavírat a otvírat a vytvářejí přibližně kruhový otvor o průměru D.

d) tajemství clony 1: Množství světla procházející clonou je úměrné ploše otvoru, zatímco clona se udává jako průměr otvoru. Logaritmické vnímání světla platí pro clonu samozřejmě též, ale základní stupnice clonových čísel není řada hodnot 2x, nýbrž jen 1.4x. Zvětšíte-li totiž průměr clony 1.4x, vzroste plocha otvoru clony 2x (plocha otvoru = π/4 * pr ůměr2) a tím vzroste na dvojnásobek i množství světla. Základní clonová čísla: 1.0, 1.4, 2.0, 2.8, 4.0, 5.6, 8, 11, 16, 22, 32, 45otevřená clona <--------------------------------------------------> zavřená clona Tím se vysvětluje „záhada“, že ke stejné expozici vedou např. tyto expoziční hodnoty:  

Čas 1/250 sec při clonovém čísle 8 Čas 1/500 sec při clonovém čísle 5.6 (nikoliv 4)

5

Zvětšením průměru otvoru clony D na dvojnásobek se plocha a tím i množství světl a zečtyřnásobí.

e) tajemství clony 2: Množství světla, které dopadne na senzor, závisí na vzdálenosti clony od senzoru. Clonu si můžeme představit jako zdroj světla (otvor skutečně „září“) a čím dále je senzor od clony, tím více je světlo „ředěno“. A vzdálenost clony od senzoru je ohnisková vzdálenost objektivu f! Jinými slovy – k určení, kolik světla dopadne na senzor, nestačí znát průměr clony, ale musíme znát obě veličiny – průměr clony i ohnisko objektivu.

Vzdálenost clony od senzoru, což je ohnisková vzdálenost objektivu (f), ovlivní množství světla, které dopadne na senzor. Zdvojnásobením vzdálenost se 4x sníží množství světla. Clonová čísla V terénu není příliš praktické počítat při expozici s ohniskem objektivu. Proto se zavedli tzv. clonová čísla F, která z úvah ohniskovou vzdálenost vyřazují. Clonové číslo F je definováno jako:

F = Ohnisková vzdálenost objektivu v mm / Průměr clony v mm Clonové číslo (např. 4) tak zajistí stejné množství světla, které dopadne na senzor nezávisle na ohnisku objektivu. Na fotoaparátech tedy nenastavujete průměr clony ale právě clonová čísla.

6

Nastavíte-li např. clonové číslo 4, fotoaparát sám spočítá nutný průměr clony podle aktuálního ohniska objektivu. Často se proto setkáváme se zápisem clony ve tvaru např. f/4.5. f neznamená nic jiného, než ohniskovou vzdálenost a zápis f/4.5 tedy značí "poděl ohniskovou vzdálenost clonovým číslem a získáš průměr clony". Světelnost Světelnost neboli minimální clonové číslo objektivu udává, kolik světla je objektiv maximálně schopen dopravit na senzor. Má-li tak objektiv ohniskovou vzdálenost např. 200mm a světelnost f/4 znamená to, že je schopen otevřít svojí clonu maximálně na průměr 200 / 4 = 50 mm = 5 cm.

f) tajemství clony 3: V odstavci výše jsme do množství světla dopraveného objektivem na senzor zapracovali ohniskovou vzdálenost. Ohnisková vzdálenost je ale definovaná pouze při zaostření objektivu na nekonečno. Aby objektiv zaostřil na kratší vzdálenost, musí svojí ohniskovou vzdálenost prodloužit a tím ovlivní expozici! TTL měření fotoaparátů tuto skutečnost automaticky vykompenzuje a otevře clonu o trochu více. Není tak třeba se o to příliš starat. Kde se ale tento fakt nepříjemně projeví je, že narazí-li automatika na světelnost objektivu, bude zmíněný efekt kompenzovat prodlužováním expozičního času a tak muže hrozit rozhýbání snímku.

g) tajemství clony 4: Hodnota clony neovlivní pouze expozici, ale i hloubku ostrosti. Hloubka ostrosti je jednoduše řečeno rozsah vzdáleností, uvnitř kterých jsou objekty přijatelně ostré. Je výrazovým prvkem fotografa, kterým zaměřuje pozornost diváka na to, co považuje za důležité. Zavírání clony (zvyšování clonových čísel) hloubku ostrosti zvyšuje, zatímco otevírání clony (snižování clonových čísel) ji snižuje.

Ukázka vlivu clony na hloubku ostrosti. Clona je současně jediný prvek, který ovlivňuje hloubku ostrosti bez vlivu na kompozici. Jiný úhel teploměru vlevo je jen optický klam, ve skutečnosti jsou oba snímky kompozičně zcela totožné.

7

h) závěr Na rozdíl od expozičního času a ISO citlivosti je clona trochu komplikovanější a ovlivňuje více faktorů fotografie. Současně je sama ovlivňována ohniskem a vzdáleností, na kterou je zaostřeno. Moderní TTL měření fotoaparátů většinu faktorů vykompenzuje a tak je nutné dostat pod kůži pouze nezvyklou stupnici clon (násobky 1.4x) a její vliv na hloubku ostrosti.

2. Čas expozice a) ovlivnění času expozice Čas expozice lze přímo ovlivnit ve dvou expozičních režimech: - Priorita času - tento režim bývá označován jako S nebo Tv a umožňuje přímo nastavit čas expozice. Jelikož se jedná o poloautomatický režim, fotoaparát sám dopočítá a nastaví vhodnou clonu. - Manuální režim - tento režim je označován jako M a umožňuje plnou kontrolu nad vzhledem fotek. Nastavuje se clona, citlivost ISO i čas expozice a je tudíž potřeba zvolit vhodnou kombinaci, aby fotka byla správně exponována. Pro přímé ovlivnění času expozice a pro práci s ním lze doporučit režim Priorita času. Jeho použití v praxi je velmi snadné a zvládne to i začátečník.

b) nastavení času expozice pro ostré fotky Čas expozice se v praxi ovládá závěrkou, která je před snímačem fotoaparátu. Podle toho, jak dlouho je tato závěrka otevřená, je i dlouhá expozice. Časy expozice se pohybují od několika sekund až po tisíciny sekundy, což je opravdu hodně velké rozmezí. A podle toho, jaký čas expozice se v praxi použije, může být fotka buď ostrá, nebo rozmazaná (vlivem příliš dlouhého času). Jak zajistit, aby fotky byly ostré? Neostrost fotek může vzniknout hned dvěma způsoby: - Vlivem pohybu fotoaparátu v průběhu expozice (při focení bez stativu a času expozice např. 1/3 sekundy nelze fotoaparát v rukou udržet bez hnutí). - Vlivem pohybu fotografovaného objektu (rychle běžící pes se na fotce může rozmazat i při času expozice 1/60 sekundy). Pro první uvedený bod v praxi existuje osvědčené pravidlo tzv. obráceného ohniska. Je to velmi snadné a funguje to následovně. Na objektivu (nebo odhadem) zjistíme, jaké ohnisko právě při focení používáme. Pomyslně si před toto ohnisko dáme "1/" a získáme nejdelší bezpečný čas expozice. Tak například pokud fotíme na 100mm ohnisko, tak víme, že čas expozice 1/100 sekundy je ještě z ruky udržitelný a fotky by měly být ostré. Ovšem kratší čas (např. 1/60 sekundy) už je rizikový a výsledkem budou pravděpodobně rozmazané fotky.

8

Na fotce tohoto typu je cílem krátký čas závěrky, aby bylo vše pěkně ostré. Kdyby před památkou vadil dav turistů, šlo by použít delší čas expozice (1-5 sekund), aby se pohybující se lidé na fotce tolik neprojevili.

Dnešní ultrazoomové kompakty často nabízí obrovské rozmezí zoomu, tedy ohniskových vzdáleností. Výjimkou nejsou 600mm nebo 800mm ohniska. Při použití takových dlouhých ohniskových vzdáleností platí výše uvedené pravidlo a bezpečné časy expozice pak jsou 1/600 nebo 1/800 sekundy a kratší. To znamená, že použitelnost tak velkého přiblížení je v praxi velmi sporná, protože je nutné použít velmi krátké časy expozice a tudíž je potřeba, aby bylo opravdu hodně světla (slunečný den). Pokud má váš fotoaparát či objektiv mechanickou stabilizaci obrazu (ne elektronickou), můžete zkusit použít i delší časy expozice. Například pokud používáte 100mm ohnisko, můžete si dovolit použít i 1/60 sekundy. Stabilizátor by to měl zvládnout. Při focení statických scén (krajina, architektura, interiéry, makro, zátiší, portréty,...) tedy platí pravidlo převráceného ohniska. Fotíme-li na ohnisko 50mm, můžeme použít 1/50 sekundy. To vše za předpokladu, že se snažíme fotoaparát držet co nejvíc v klidu. Pokud ale fotíme pohyb, jsme nuceni použít ještě kratší časy. Velmi záleží na rychlosti pohybujícího se objektu, ale zpravidla je potřeba použít výrazně kratší časy expozice, než ty zjištěné z pravidla převráceného ohniska. Pokud budeme fotit běžící dítě s ohniskem 200mm, tak 1/200 sekundy bude příliš dlouhý čas a bude potřeba nastavit alespoň 1/320 nebo raději 1/400 sekundy (nebo i kratší). Při focení rychlého pohybu (běžící pes) bude potřeba použít ještě kratší čas, 1/640 nebo 1/800 sekundy. Pokud chceme mít při focení pohybu fotky ostré, je nejlepší používat co nejkratší použitelné časy expozice. Tedy takové časy, které lze nastavit při daném množství světla, rozumné citlivosti ISO a

9

požadované cloně (kvůli potřebné hloubce ostrosti). Pokud je někde rezerva, tak ji využijeme pro zkrácení času expozice (např. zvedneme citlivost ISO ze 100 na 200, odcloníme ze zbytečně vysoké clony f/8 na f/5.6 a podobně).

c) čas expozice pro kreativní fotky Výše uvedený text platil v případě, že chceme dosáhnout na stoprocentně ostré fotky. Což ale nemusí být vždy prioritou - i závěrka je kreativní fotografický nástroj a lze ji použít pro nevšední vzhled fotek. Jak? Záměrně delší expozicí, na které se rozmázne a zachytí pohyb. O čem hovořím: - Fotografování ze stativu na dlouhé časy expozice, kde se rozmaže například voda nebo cokoliv jiného, co se pohybuje. - Fotografování z ruky (lze i ze stativu) metodou panning, kdy hlavní objekt zůstane ostrý a pozadí se rozmaže (což vyjádří rychlost a pohyb). Ve výše uvedených případech se obvykle používají časy expozice od několika sekund až po desetiny sekundy. Kratší časy moc nemívají smysl.

Vlevo: 1/50 sec., f/11, ISO 500 (obvyklé nastavení). Vpravo: 2.5 sec., f/22, ISO 100 (záměrně dlouhá expozice pro rozmazání pohybujících se vln). V prvním případě lze doporučit časy expozice klidně i delší, než jedna sekunda. Takové záběry mají své kouzlo, protože voda nebo například stromy ve větru) se vlivem pohybu zcela rozmažou a vše ostatní statické zůstane na fotce ostré. Je potřeba experimentovat a zkoušet různé časy závěrky, každopádně ale platí doporučení na časy expozice 1 sekunda a delší. V druhém případě záleží na rychlosti pohybu - čím rychlejší je pohyb, tím kratší časy je potřeba. Pomalu jedoucí cyklista vyžaduje čas třeba 1/5 nebo 1/10 sekundy, zatímco rychle jedoucímu autu "stačí" časy například kolem 1/40 sekundy.

10

U tohoto snímku byl použit delší čas závěrky (1/10 sec.), aby se zachytil pohyb jedoucí ještěrky. S delšími časy závěrky lze různě experimentovat - lze je použít třeba i na reportážní focení portrétu nebo sportu, kde na snímku vyzní dynamika pohybu. Časy expozice se pak budou obvykle pohybovat v rozmezí desetin sekundy.

d) praktické příklady - Focení statických scén bez stativu (krajina, interiéry, architektura,...): převrácená hodnota ohniska (např. na 200mm ohnisko 1/200 sekundy a kratší). - Focení sportu, běžících dětí, zvířat a celkově pohybu, kdy jsou cílem ostré fotky: kratší čas, než převrácená hodnota ohniska (např. na 200mm ohnisko 1/400 sekundy). - Focení krajiny s vodou: pro dosažení efektu rozmazané vody v pohybu zhruba 1-10 sekund (nutností je použít stativ). Více o focení vody v pohybu naleznete v tomto článku. - Focení nočních měst: delší čas expozice (1-10 sekund) pro rozmazání aut a dalších pohybujících se zdrojů světla na fotkách. Ty pak vytvoří na snímku efektní šmouhy. - Focení noční oblohy - časy kolem 10 sekund až několika minut.

e) shrnutí I se závěrkou, tedy časem expozice, lze kreativně pracovat. Pokud jsou cílem ostré fotky, tak potom se snažíme použít krátké časy závěrky. Ovšem jestliže chceme fotku nějak kreativně odlišit, můžeme použít záměrně delší čas expozice pro vyjádření pohybu. Toto ale musí být záměrné - pokud fotíme zcela statickou krajinu, použijeme dlouhý čas expozice a fotka bude rozmáznutá, tak to příliš kreativní pravděpodobně nebude. Spíš to bude vypadat jako nezvládnuté nastavení fotoaparátu. Na scéně by

11

měl být nějaký pohyb, aby mělo smysl použít delší čas závěrky - ať už jsou to lidi, dopravní prostředky, oblaka, lidi.

3. Ohnisko – ohnisková vzdálenost Ohnisková vzdálenost je bezpochyby jedním z nejdůležitějších parametrů objektivů, bez ohledu na to, zdali se jedná o fotoaparáty digitální či analogové. Podle ohniskové vzdálenosti dělíme objektivy na širokoúhlé, standardní a teleobjektivy, jelikož právě tento parametr představuje jak přiblížení fotografované scény, tak úhel záběru. Z tohoto důvodu se jedná o jednoznačně nejdůležitější údaj při volbě správného objektivu. Jednou z těchto definic je „vzdálenost mezi středem čočky a rovinou, na kterou jsou zaostřeny objektivem soustředěné paprsky“. Mezi další, lehce srozumitelnější, pak patří např. „Ohnisková vzdálenost je vzdálenost mezi klasicky konstruovaným objektivem a rovinou filmu nebo snímače při zaostření na předmět ležící z optického hlediska v nekonečnu.“ Obě tyto definice jsou zcela jistě pravdivé, avšak pokud nechceme laikovi spíše zamotat hlavu při výběru objektivu, bude třeba nalézt prostšího vysvětlení. O něco srozumitelnější formulace technické stránky ohniskové vzdálenosti pochází z pera Michaela Freemana: „Ohnisková vzdálenost, která se měří v milimetrech, udává vzdálenost od místa na čočce, kde se dopadající světelné paprsky začínají rozbíhat, a ohniskovou rovinou, kde je umístěný film nebo fotočlánek.“

V praxi lze tedy použít poměrně snadno zapamatovatelnou poučku: „Čím větší ohnisková vzdálenost, tím větší přiblížení a menší úhel záběru.“ Z tohoto tvrzení lze již jednoduše vyvodit, že nejmenší ohniskové vzdálenosti připadají širokoúhlým objektivům, zatímco ty největší teleobjektivům. Mezi pojmy ohnisková vzdálenost a úhel záběru dokonce existuje přímá úměra, která může být popsána následující funkcí:

12

V praxi tedy můžeme touto rovnicí zjistit, že v té nejklasičtější podobě fotoaparátu, tedy se senzorem o velikosti kinofilmového políčka (s šířkou 35 mm, jehož úhlopříčka je 43 mm) a objektivem s ohniskovou vzdáleností 50 mm je zorný úhel objektivu našeho fotoaparátu 46,54° nebo chcete-li 46°32'24''.

Pro zjednodušení uvádím i podobu zápisu:

Poměr mezi ohniskovou vzdáleností a zorným úhlem objektivů je tedy znázorňuje následující tabulka. Pro lepší představu je přiložen i nákres.

ohnisková vzdálenost [mm] 300 200 180 135 105 80 50 35 28 24 20 14

zorný úhel [°] 8 12 14 18 23 30 46 62 75 84 94 114

Konstrukčně se objektivy dělí na objektivy s pevnou a proměnnou ohniskovou vzdáleností, které bývají často označovány jako „zoomovací“ objektivy, pro jejich schopnost přiblížit fotografovanou scénu. Díky výrazně jednodušší konstrukci objektivů s pevným ohniskem podávají tyto objektivy lepší výsledky – především bývá jimi pořízený obraz jasnější a ostřejší. Mezi zajímavé ohniskové vzdálenosti patří 50 mm a 80 - 100 mm, tedy ohniska objektivů tzv. standardních a portrétních. Za standardní objektiv je tedy považován ten, který disponuje ohniskovou vzdáleností 50 mm. Odkud však pochází jeho označení za standardní není úplně zřejmé. Mezi nejpopulárnější výklady patří, že 50mm objektivy mají úhel obrazu 45°, který odpovídá přibližně

13

přirozenému zornému úhlu lidského oka. Původní poučkou ale je, že pro získání záběru podobnému pohledu lidským okem by měla ohnisková vzdálenost objektivu odpovídat úhlopříčce snímaného zařízení, tedy v případě kinofilmu či full-frame snímače 43 mm. 50 mm se tedy s nejvyšší pravděpodobností stalo standardem právě proto, že se jedná o první vyšší kulaté číslo. Hlavní výhodou těchto objektivů s pevným ohniskem, čistě z uživatelského hlediska, je jejich výjimečně vysoká světelnost a ostrost, malá velikost, nízká hmotnost a přijatelná cena. 80 - 100 mm je pak ohnisko, při kterém prakticky nedochází k optické deformaci prostoru, na kterou jsme především u portrétní fotografie zvláště citliví. Z tohoto důvodu se právě tyto objektivy označují jako portrétní. Výjimkou na poli objektivů jsou takzvané fisheye objektivy, neboli rybí oka. Ty umožňují díky speciální konstrukci zorný úhel až 180° a jsou typické svým soudkovitým zkreslením. Mnohdy dokonce jimi propouštěné světlo nepokrývá celou plochu snímače a dodávají tak kruhový obraz na místo klasického obdélníkového. Prvkem, který do značné míry, ovlivňuje výslednou ohniskovou vzdálenost a tedy úhel záběru a celkové přiblížení scény, je tzv. crop factor, představující přepočet ohniskové vzdálenosti založený na velikosti snímacího čipu. Tato část článku o ohniskové vzdálenosti bude tedy k nalezení u samotných senzorů, jelikož se nejedná o vlastnost objektivů.

4. Citlivost – ISO a) co je citlivost ISO Citlivost ISO v dobách filmových materiálů značila míru citlivosti filmu na světlo. Čím citlivější byl film na světlo, tím byl označen vyšší hodnotou citlivosti ISO. Tak např. film o citlivosti ISO 800 byl výrazně citlivější na světlo, než film o citlivosti ISO 200. Podobné je to dnes u digitálních fotoaparátů. Čím vyšší citlivost ISO nastavíme, tím je snímač fotoaparátu citlivější na světlo. Přesněji řečeno, chová se jako by byl citlivější na světlo. Ve skutečnosti je snímač citlivý na světlo stále stejně, jenom se mění způsob, jakým fotoaparát při zpracování snímku naloží se získaným světlem. Při vyšší nastavené citlivosti ISO se světlo získané na snímači vynásobí, a tím se ve výsledku jakoby zvýší citlivost samotného snímače. A z toho vyplývá jeden zásadní problém. S násobením získaného světla se násobí i šum, který při expozici na snímači vzniká. A jelikož je odstup signálu od šumu stále stejný, začne se šum při vyšších citlivostech ISO na fotkách víc projevovat. Citlivost ISO patří do trojice základních parametrů, které ovlivňují fotografii: citlivost ISO, čas expozice (závěrky), clonové číslo.

b) jak nastavit citlivost ISO Pokud použijeme vysokou citlivost ISO, musíme počítat s nějakým tím šumem na fotkách. Proto není vhodné mít citlivost ISO nastavenou na Auto - nikdy nevíte, jestli automatika nepoužila zbytečně vysokou citlivost.

14

Dnešní fotoaparáty nabízí často omezovač citlivosti ISO. Pokud máme citlivost ISO na auto, můžeme si nastavit, jakou nejvyšší hodnotu může automatika použít. Pokud chceme mít citlivost ISO na Auto, je vhodné použít alespoň tento omezovač a nastavit jej na takovou hodnotu ISO, při které jsou snímky ještě použitelné. Jak hodně šumu na fotkách při různých citlivostech bude, to si musí každý fotograf zjistit na svých vlastních fotkách. Stačí udělat několik testovacích fotek při různé citlivosti ISO a tyto fotky si pak na monitoru při 100% zvětšení prohlédnout.

c) když je hodně světla Jestliže fotografujeme tam, kde je hodně světla a časy expozice mi vycházejí dostatečně krátké (řekněme 1/100 sec. a kratší), tak není žádný důvod používat vysokou citlivost ISO. Postup při focení za dostatečného množství světla může být následující: 1. Nastavíme si clonové číslo, při kterém chceme fotit. K tomu použijeme ideálně režim. 2. Poté nastavíme citlivost ISO na nějakou nižší hodnotu, 100 nebo 200. 3. Podíváme se, jaký čas expozice nám spočítala automatika - pokud je takový čas vyhovující (většinou chceme raději kratší časy, třeba 1/100, 1/200 nebo 1/500 sekundy, záleží na tom, co se fotí), ponecháme citlivost ISO a fotím. 4. Pokud je čas expozice příliš dlouhý (např. 1/50 při focení teleobjektivem nebo 1/30 při focení širokoúhlým z ruky), zvýšíme citlivost ISO na 200 nebo 400, abychom zkrátili čas expozice. Případně můžeme snížit clonové číslo (pokud můžeme), čímž ale zmenšíme hloubku ostrosti (to může a nemusí být vhodné, např. na portrét je to vhodné, na krajinu rozhodně ne).

Výše uvedená fotografie byla pořízena za dostatečného množství světla (ve stínu altánu). Použit byl 50mm objektiv a pro dostatečnou hloubku ostrosti byla použita clona f/2.8. Pro dosažení času 1/100

15

sekundy stačila citlivost ISO 100 (nebyl důvod ji zvyšovat, ačkoliv čas např. 1/200 sekundy by byl jistější).

d) když je málo světla Pokud se pohybujeme v prostředí, kde je málo světla, je focení znatelně složitější. Musíme totiž kombinovat citlivost ISO, lepší světelnost objektivu a ještě udržitelný čas expozice (uvažujeme situaci, kdy nelze fotit ze stativu). V praxi jde o to, že každý ze tří uvedených parametrů (citlivost, clona, závěrka) má svoje limity a omezení. A na fotografovi je, aby nalezl optimální nastavení, při kterém každý ze tří parametrů bude ještě použitelný a ve výsledku to dá dohromady dobrou fotku. Jde o to vědět, jak fotoaparát "šumí" při různých citlivostech ISO. Pokud víme, že při ISO 1250 jsou fotky ještě použitelné, tak nastavíme tuto citlivost. Pokud víme, že ISO 1600 už produkuje hodně šumu, nastavíme jej jen v nouzi. Postup při focení za slabého osvětlení by byl následující: 1. Nastavíme si clonové číslo, při kterém chceme fotit. Pravděpodobně budeme nuceni použít nízká clonová čísla (f/2.8, f/1.8 a podobně). 2. Nastavíme vysokou citlivost ISO, při které jsou fotky ještě použitelné (např. ISO 800, 1250). 3. Podíváme se, jaký čas expozice mi automatika dopočítala - pokud je čas v pořádku, ponecháme citlivost ISO a fotíme dál. 4. Pokud je čas příliš dlouhý, budeme muset buď snížit clonové číslo (jestli to ještě lze) nebo zvýšit citlivost ISO.

e) praktické příklady Jak nastavit citlivost ISO v různých praktických situacích? - Krajinářská fotografie - co nejnižší citlivost ISO za každých okolností (fotí se ze stativu). - Portrétní fotografie - co nejnižší citlivost, při které lze ještě fotit s dostatečně krátkým časem závěrky. - Fotografování pohybujících se dětí a zvířat - pokud je dost světla a fotky jsou ostré, tak raději nízkou citlivost. Ovšem pokud je světla méně a jsme nuceni clonit, tak potom nastavím vyšší citlivost ISO, aby byly fotky ostré. - Produktová fotografie - co nejnižší citlivost ISO (obvykl se fotí se studiovými světly, které dávají dostatek světla). - Reportážní a street fotografie - lze si dovolit i vyšší citlivost ISO pro dosažení ostrých fotek i za horšího světla. - Sportovní fotografie a wildlife - ideálně raději nižší ISO, ale pokud není světelný objektiv nebo hodně světla, tak je lepší zvýšit ISO, než mít rozmazané fotky.

- Interiéry a architektura- většinou se fotí ze stativu, takže raději nižší citlivost ISO.

16

- Umělecké akty, portréty, body art - lze záměrně zvolit vysokou citlivost ISO pro dodání šumu na fotkách (ovšem pozor, ne vždy je digitální šum tak atraktivní, jako filmové zrno!). - Astronomické foto (noční obloha) - samozřejmě je lepší nízká citlivost ISO, ale aby se na fotce vůbec něco zachytilo, bude nutné použít vysokou citlivost (800, 1600). - Makro (fotografování detailů) - v kombinaci s umělým osvětlením (jehož intenzitu mohu regulovat) rozhodně raději nízká citlivost ISO.

5. Typy objektivů Objektivy rozdělujeme do tří základních typů podle ohniskové vzdálenosti. Ohnisková vzdálenost je vzdálenost hlavní a ohniskové roviny. (Hlavní rovina je rovina, do které se zobrazí předmět se zvětšením 1, tj. stejně velký. Ohnisková rovina je rovina, která obsahuje ohnisko a je kolmá k optické ose. Zobrazují se do ní tedy předměty ležící v nekonečnu.) S ohniskovou vzdáleností je spojen zorný úhel. Je to úhel, který svírají krajní paprsky dopadající na citlivou vrstvu. Je-li ohnisková vzdálenost menší, je menší i zvětšení a zorný úhel je větší (viz obrázek níže zobrazující zorný úhel v závislosti na ohniskové vzdálenosti).

Objektivy s malou ohniskovou vzdáleností se nazývají širokoúhlé. Pro běžný formát, kinofilm, jsou to objektivy s ohniskovou vzdáleností menší než 28 mm. Zorný úhel bývá velký, například tzv. rybí oko má zorný úhel 220°. Nevýhodou těchto objektivů je velké okrajové zkreslení. Normální objektivy mají ohniskovou vzdálenost přibližně rovnu úhlopříčce filmu. Pro kinofilm je to asi 50 mm. Zorný úhel je asi 50°, což přibližně odpovídá lidskému vidění (pokud uvažujeme úhel, který vidí člověk ostře bez toho, aby pohnul očima). Objektivy s velkou ohniskovou vzdáleností se nazývají teleobjektivy. Pro kinofilm jsou to objektivy s ohniskovou vzdáleností větší než 80 mm. Jestliže se zvětší ohnisková vzdálenost, zmenší se zorný úhel. Ten je menší než asi 30°. Tyto objektivy zvětšují, proto se používají pro fotografování vzdálených objektů. Nevýhodou je, že se zvětšující se ohniskovou vzdáleností klesá světelnost objektivu (clona). Na citlivou vrstvu dopadá méně světla, musíme tedy prodloužit dobu expozice, a proto je nutné použít stativ. Existují i objektivy s proměnnou ohniskovou vzdáleností, nazývají se zoomové objektivy. Ohnisková vzdálenost se u nich mění vzájemným posouváním čoček objektivu.

17

Objektivy s ohniskovou vzdáleností A - 80 mm, B - 50 mm, C - 12,5 mm Ohniskovou vzdálenost můžeme na první pohled odhadnout podle délky objektivu, ale samozřejmě je uvedená přímo na objektivu. Při pohledu do objektivu, nalezneme např. čísla 2/58 nebo naopak 58/2, přičemž větší číslo znamená ohniskovou vzdálenost objektivu v milimetrech, druhé udává nejmenší clonové číslo objektivu (clona). Ohnisková vzdálenost je definována jako vzdálenost ohniskové a hlavní roviny. Ale kde tato rovina je? Když si přečteme na objektivu ohniskovou vzdálenost, odkud máme měřit? Od poslední čočky, nebo od jejího středu? Můžeme si zkusit tento údaj proměřit, neboť víme, že do ohniska se zobrazí předměty z nekonečna. Stačí tedy posvítit do objektivu zdrojem, který není příliš bodový. Potřebujeme totiž mít v rozumné vzdálenosti od zdroje paprsky, které lze považovat za rovnoběžné. Potom už stačí posouvat stínítkem a najít vzdálenost, ve které se zobrazí tyto paprsky do jednoho bodu.

6. Ohnisko a hloubka ostrosti Protože lidský zrak nejprve upoutá nejostřejší část fotografie, musí být ohnisko ostrosti na objektu nebo části objektu, kterou chcete zdůraznit, např. na očích fotografované osoby. Od ohniska se odvíjí relativní důležitost prvků na snímku. Nastavitelné zaostření určuje hloubku ostrosti, neboli pásmo snímku, které bude přijatelně ostré. Nastavitelné zaostření v jádře funguje takto: čím větší je ohnisková vzdálenost (jinými slovy používáte teleobjektiv nebo zoom) a větší otvor clony (nižší f-číslo), tím je hloubka ostrosti menší (nebo pozadí neostřejší). Obráceně platí, že čím je menší ohnisková vzdálenost a otvor clony, tím je hloubka ostrosti větší. Pomocí tohoto pravidla lze zaměřit pozornost diváka na určitou část fotografie. Např. na snímku s nízkou hloubkou ostrosti hlavní námět vynikne vůči neostrému pozadí. Divákův zrak sice zavadí o neostré pozadí, ale vzápětí se znovu zaměří na ostřejší pásmo snímku s hlavním námětem. Velmi nízkou hloubkou ostrosti lze vyrušit nežádoucí prvky, které se nacházely za fotografovaným objektem.

7. Typy fotoaparátů

18

a) klasický analogový Analogový fotoaparát je zařízení sloužící k pořizování fotografií. Každý fotoaparát je v principu světlotěsně uzavřená komora s malým otvorem (nebo nějakou složitější optickou soustavou – objektivem), jímž dovnitř vstupuje světlo a nějakým druhem světlocitlivé záznamové vrstvy na druhé straně, na níž dopadající světlo kreslí obraz. Existují kompakty i analogové zrcadlovky, které mají stejně jako digitální možnost výměny objektivů a filtrů, manuálního ostření a ruční úpravy clony a času.

b) kompakt Mezi kompakty patří takové fotoaparáty, které jsou vhodné snad pro všechny generace. Mladší generace ocení zajímavý design, relativně nízkou cenu a dobrou technickou vybavenost. Starší generace naopak možnost fotografovat bez větší námahy a složitého nastavování. Pro začínajícího fotografa jsou tyto typy fotoaparátů vhodné, jelikož si zde může vyzkoušet mnoho funkcí, které později může upotřebit.

c) zrcadlovka - nepravá Nepravé zrcadlovky jsou jakýsi digitální mezikrok mezi kompaktem a digitální zrcadlovkou. Ve skutečnosti je to kompakt s nevýměnným objektivem, avšak místo průhledového hledáčku má elektronický (EVF- Elektronic Viewfinder), kterým vidíte to, co vidí senzor a tudíž se díváte skrz objektiv. Nepravá zrcadlovka má tedy rysy té pravé digitální zrcadlovky, ale ve skutečnosti nemá žádné zrcadlo. Za objektivem nepravé zrcadlovky je přímo snímací čip, jehož obraz je přenášen do miniaturního displeje v hledáčku. Nevýhodou je omezené rozlišení displeje a pomalé obnovování obrazu, když elektronika aparátu nestíhá (například zpracovává-li právě exponovaný snímek) a proto není příliš vhodná na fotografování rychlého pohybu. Přestože to v principu možné je, nemají nepravé zrcadlovky výměnné objektivy. Tento typ fotoaparátu je doporučován pro téměř profesionální fotografování. V mnoha případech postačí i náročnějšímu uživateli. Má zde oproti kompaktu možnost zcela manuálního ovládání a ostření, možnost připevnit si na objektiv řadu filtrů a předsádek a bezpočet funkcí, které mu na kompaktu scházely.

d) zrcadlovka V dnešní době se zrcadlovkou zpravidla míní zrcadlovka jednooká (v angličtině SLR – Single-lens reflex), u níž je zrcadlo sklopné a jeden objektiv se tak používá jak pro expozici, tak i pro hledáček, v němž je vždy vidět skutečný obraz. To umožňuje použití výměnných objektivů, filtrů a předsádek, aniž je narušena schopnost přesného náhledu výsledné fotografie. Zrcadlovka také řeší problém paralaxy, která je způsobená u jiných fotoaparátů konstrukcí- rozdílné postavení hledáčku a objektivu.

19

Při běžném fotografování je sice rozdíl zanedbatelný, ale v makrofotografii, kde několikacentimetrový posun znamená zcela jiný snímek, je to velikou výhodou. Tento typ fotoaparátu je zcela profesionální, je vybaven všemi funkcemi a poslouží všem, kteří rádi fotografují a potřebují k tomu i kvalitně vybavený fotoaparát.

e) speciální fotoaparáty - Podvodní - vodotěsný přístroj umožňující fotografování pod vodní hladinou. - Panoramatický - speciální formát umožňující pořízení velmi širokého snímku - vhodné zejména pro fotografování přírodních panoramat, apod. - Polaroid - fotoaparát poskytující hotové fotografie okamžitě po vyfocení. - Na jedno použití - jednoduché kompakty, zpravidla z recyklovatelného materiálu, které je možné po vytažení filmu zničit.

8. Použití barevných filtrů Jedinečnou možností při použití černobílého negativu je používání barevných filtrů. U tohoto druhu fotografie představuje jedinečnou kreativní šanci na změnu tonálního podání barevných objektů. Každý objekt můžeme zesvětlit použitím filtru shodné barvy a naopak ztmavit použitím filtru barvy opačné. Tím získáváme praktickou možnost kontroly nad tonálním rozsahem černobílého obrazu, případně na zvýraznění hlavního motivu. Zatímco u barevné fotografie je za poledního slunce často nejlepší variantou nefotit a počkat na lepší světlo, černobílá fotografie nabízí při použití barevných filtrů prostředky pro částečné zvládnutí této nepříznivé světelné situace (modrý filtr snižuje kontrast scény). Pravidlo, že dobré světlo nelze nahradit žádným filtrem, platí ale i zde. Existují tři základní barvy: červená, žlutá a modrá. Jejich kombinací vznikají další odstíny (takzvané doplňkové) oranžová, zelená a fialová. Tento princip zjednodušeně znázorňuje tzv. barevný trojúhelník. Proti každému vrcholu, představujícímu barvu základní, se nachází jí příslušející barva doplňková. Širší paletu zobrazuje barevný kruh. Pokud požadujeme ztmavení např. modré barvy oblohy, je z barevného kruhu zřejmé, že k tomu musíme použít „protilehlou“ barvu. To je v tomto případě zhruba oranžová. Dál je z barevného kruhu pěkně vidět, že pokud budeme chtít mít alespoň minimální kresbu v zelené barvě, rozhodně nesmíme mít nasazený červený filtr. Barevné filtry se vyrábí buď klasické šroubovací nebo v systému Cokin. Filtry Cokin jsou vyrobeny z plastické hmoty a zhoršují kresebnost objektivu více než kvalitní skleněné filtry. Jsou sice o něco levnější než skleněné, ale jsou mnohem více náchylné k poškrabání. Pro běžnou práci jsou vhodné kvalitní skleněné filtry, možná dokonce i v provedení s antireflexními MRC vrstvami. Například žlutozelený nebo světle žlutý mohou být našroubovány prakticky neustále pro zlepšení tonality snímku. Barevné filtry je možné kombinovat s filtrem polarizačním, který účinkuje velmi dobře i v černobílé fotografii. Některé prameny uvádí, že záleží na pořadí filtrů.

20

Číslo Faktor

021

1,5

022

2

023

3

040

4

041

4

060

2

061

3

080

1,5

081

2

090

5

091

8

Barva

Popis Žluté filtry jsou nejčastěji používané, využívá se jejich vynikající vliv na převod barevného obrazu do škály šedé. Fotografie nafocené přes žlutý Světle žlutý filtr mají pro lidské oko přirozený vzhled. Tento filtr má natolik slabý účinek, že ho lze doporučit k trvalému nasazení na objektiv. Obzvlášť vhodný pro dětské portréty. Ztmavení oblohy je malé. Jako předcházející filtr, pouze silnější účinek. U dívčích portrétů zlepšuje pleť (maskuje pupínky). Zajímavé je velké zesvětlení blond vlasů. Výborný na architekturu – zdůrazňuje detaily struktur. Ztmavuje oblohu přibližně Středně žlutý tak, jak to vnímá lidské oko. Zlepšuje i tonální odstup zelených tónů v šedé škále ne ale tak výrazně jako žlutozelený nebo zelený filtr. Celkově zvyšuje kontrast jen málo. Nejsilnější ze žlutých filtrů. Oblíbený je především proto, že jeho účinek je již velmi zřetelný, zvláště na obloze. Používá se při focení aktů, zjemňuje a zrovnoměrňuje odstíny kůže, zesvětluje rty. V krajinářské fotografii Tmavě žlutý potlačuje nejlépe ze všech filtrů efekt „modrání dálek“ tím že je projasňuje. K zelené se chová neutrálně. Výborný na zvýraznění struktury sněhu nebo písku. Zvýšení kontrastu je již znatelné. Použití jako červenooranžový se slabším účinkem. Dobře potlačí opar, ale zelené odstíny se stávají již znatelně tmavými. Zostřuje hranici oblačnosti i Žlutooranžový struktur. Pro architekturu je vhodný pouze pokud nejsou výrazné stíny a pokud požadujeme jasné kontury. Má to nejlepší ze žlutých a červených filtrů. Dramatický efekt ztmavení oblohy (i běžné beránky vypadají jako mraky před bouřkou) a přitom ještě Červenooranžový dobře zachované polotóny (mimo zelenou barvu). Zvýšení kontrastu je velmi znatelné a je potřeba s ním počítat. Raději otestujte funkčnost TTL měření s tímto filtrem, může o ½ EV podexponovávat. Tomuto filtru se někdy říká černobílý polarizák v tom smyslu že se jedná o filtr, který může být při focení v přírodě nasazen prakticky trvale. Žlutozelený Prokreslení jinak problematických zelených odstínů, to je hlavní deviza tohoto filtru, v jejich odstupňování je nejlepší. Ztmavení červených tónů není příliš znatelné. Silnější varianta žlutozeleného filtru, zesvětlí a zlepší odstupňování zelené Zelený barvy při převodu do šedé škály. Vhodný v pozdějším létě. Nevhodný pro focení osob, zvýrazňuje vady pleti a rty jsou černé. Světlejší varianta modrého filtru se doporučuje na reportáž pro zvětšení Světle modrý čitelnosti scény. Jinak účinek shodný s modrým, pouze slabší. Filtr vhodný na zhuštění mlhy ale hlavně pro snížení kontrastu snímané scény. Typicky pro zesvětlení stínů v architektuře (úzké benátské uličky Modrý nasvícené sluncem nebo přímořské scenérie s tvrdými stíny to je to pravé pro tento filtr). Pozor nevhodný na krajinu při nežádoucím zesílení efektu modrání dálek. Filtr se silným účinkem. Velký úbytek polotónů. Fotografie se stává opravdu pouze černobílou. Maximální zvýraznění struktury např. sněhu, písku. Velmi ztmavuje stíny. Snímky architektury mají velmi zvláštní náladu Světle červený danou zvýrazněním bílých ploch při extrémním nárůstu kontrastu. Nutno otestovat přesnost TTL měření expozice a případně použít dodatečné korekce 1/3 až 2/3 EV aby nedošlo k podexpozici. Tento filtr má extrémně silný až surrealistický účinek. Zvýšení kontrastu je Červený maximální, nebe téměř černé, mraky velmi prokreslené a dominantní.

21

Architektura vypadá jako focená při měsíčním světle. Dramatické snímky, při použití filmu Ilford SFX 200 podobné charakteru infračervené fotografie. Nutno otestovat přesnost TTL měření expozice a případně použít dodatečné korekce 2/3 až 1 EV aby nedošlo k podexpozici.

Na každém kvalitním filtru je označen jeho prodlužovací faktor. Ten se pohybuje od 2 u žlutých filtrů až po 8 u červeného. Udává kolikrát je potřeba prodloužit expozici při použití filtru. Protože častěji pracujeme s EV čísly než s prodlužovacím faktorem, je užitečná tato převodní tabulka (EV stupeň je dvojkový logaritmus prodlužovacího faktoru): Prodlužovací faktor 1,5 2 3 4 5 6 7 8

EV stupeň 0,6 1,0 1,6 2,0 2,3 2,6 2,8 3,0

Barevné filtry HOYA – převod: Hoya žlutý Hoya žlutozelený Hoya zelený Hoya oranžový Hoya červený

Yellow Yellow - green Green Orange Red

K2 X0 X1 G1 25A

9. Portrét Pro vytvoření portrétu není zapotřebí vlastnit fotografické studio, či ateliér zařízený zábleskovými světly zvučných značek a být vlastníkem Hasselbladu s digitální stěnou v hodnotě luxusního vozu. Co tedy vlastně tvoří dobrý portrét?

a) Co je portrét? Portrét je definován jako obraz osoby, speciálně její tváře. Fotografický portrét je chápán tak, že musí být kvalitním obrazem, který nezachycuje na film pouze fyzický vzhled osoby, ale také něco z jejího charakteru, a to zpravidla takovým způsobem, který je pro subjekt přitažlivý a příjemný.

22

b) odhalení povahy (charakteru) Dobrý portrét bude obsahovat minimálně jeden element, který odhaluje osobnost jedince, čehož se dá dosáhnout pomocí pózy, postoje, nebo tím, že se vyzdvihne kterýkoli z mnoha rysů a znaků, který tvoří individuální povahu portrétovaného. Řekne nám něco o subjektu. Možná jste slyšeli něčí postřeh, že jistý fotograf „pravdivě zachytil“; dotyčného na fotografii. Sděloval, že dotyčný skvěle zvěčnil fotografovaného tak, jak skutečně vypadá, ale to, co přitom cítí je, že fotografie odkrývá podstatu, identifikovatelnou část, osobnosti portrétovaného.

c) Co vás tedy při portrétování čeká? Každý odkrýváme své pocity a nálady poněkud jinak. Někteří z nás odhalují svou individuální povahu s bezprostřední průhledností, zatímco jiní jsou poněkud složitější a těžší k „přečtení“. Portrétní fotograf se musí stát odborníkem ve studování lidí, které nezná, aby mohl zachytit jejich charakterovou podstatu. To znamená, že bude bedlivě sledovat a vyhodnocovat signály z chování, reakcí, výrazů, řeči těla a podobně a pak posoudí, jak nejlépe připravit fotografovaného pro kameru. To vyžaduje jisté schopnosti a porozumění lidské povaze. Vytvořit vztah se subjektem je to nejdůležitější, ať už se jedná o tříleté dítě, či devadesátiletého státníka, protože tak se bude subjekt cítit příjemně ve fotografově přítomnosti, zkrátka více uvolněný a přirozený pro objektiv. Fotograf tedy projde všemi možnými kroky, aby docílil přirozené pohody subjektu a tím i přirozeného vzhledu.

d) Jak dlouho portrétování potrvá? Doba, kdy vznikne série řekněme pěti výborných portrétních snímků, se pohybuje od 30-ti minut do 2 hodin, bez započítání následné práce v grafickém editoru (retuše).

e) Atelier nebo exteriér? Portrétní fotograf musí pracovat se světlem. Přírodní denní světlo je pravděpodobně to nejlepší dostupné světlo pro zachycení lidské osobnosti. Nekonečné varianty venkovních světelných podmínek umožňují neomezené možnosti výrazu. Bohužel ne vždy se slunce a mraky přizpůsobí termínu Vašeho portrétování a pak nastupuje ateliér. Náš atelier ve Spálené ulici má rozsáhlou terasu s překrásným výhledem na Hrad, což nám umožňuje kombinovat vysokou kapacitu konzistentního světla studiových zábleskových zařízení, a denního světla s využitím malebného pozadí. Rozhodně se ale nebráníme fotografování v různých lokacích, kde pracujeme s využitím pozadí, které může portrét vhodně doplnit, nebo být naopak k portrétu ostrým kontrastem, čím dojde k ještě většímu upoutání pozornosti k portrétovanému (známé snímky módních fotografů zobrazující perfektně nalíčené modelky v extravagantních šatech v prostředí průmyslových podniků, dolů, sutin domů apod.)

f) výsledek práce vašeho portrétního fotografa Na portrétu je zdůrazněna osobnost. Ten, kdo se bude později na takový portrét dívat, musí vidět více, než pouze něčí fotografii. Obraz bude vyzařovat náladu, ukazovat osobnost a charakter, poskytovat divákovi možnost, aby si udělal svůj názor na člověka na portrétu.

23

10.

Světlo v ateliéru

Exteriéry i interiéry nabízejí obrovské množství atraktivních prostředí i obrovské množství zajímavých světelných podmínek. Pracovat v exteriéru či pěkném interiéru je navíc jednoduché - dají se snadno najít, jsou vždy připraveny a přímo hýří možnostmi i různorodostí. Mají však zásadní nevýhodu - jsou nestabilní, mají předem určené světlo a často jsou i nepohodlné. Proto se fotografové uchylují do ateliéru (studia). Ateliér (studio) nabízí vysoké pohodlí a stabilitu světelných podmínek. Na rozdíl od exteriéru, kde fotograf musí vzít za vděk aktuálním světlem, světlo se mu často a rychle mění, fotografování komplikuje zima, vítr, déšť atp., nabízí ateliér absolutní kontrolu nad scénou i světlem. Daní je však fakt, že vše - od pozadí, přes rekvizity až po světlo - si musí fotograf vytvořit sám.

Dostatečný prostor, vyřešené a různorodé pozadí a dostatek kvalitních světel i příslušenstvím k nim - to je základ každého dobrého ateliéru. Lze ho však i pronajmout za velmi rozumnou cenu. Fotografovat v ateliéru lze v zásadě ve světle stálých světel (halogeny či zářivková světla), ve světle vytvořeném z klasických blesků umístěných mimo fotoaparát či ve světle zábleskových zařízení. Fotografický blesk přímo na fotoaparátu je vzhledem ke kvalitě jeho světla zcela nevhodný.

a) stálá světla Velkou výhodou stálých světel (halogeny, žárovky, lampičky, zářivky atd.) je fakt, že jejich světlo je stále vidět a tak nasvěcování scény probíhá pod přímou optickou kontrolou fotografa. Bohužel tato světla mají pro ateliérové použití i velké nevýhody a tak se v profesionální praxi používají jen výjimečně: - Silně se zahřívají a tak manipulace s nimi je problematická. Situaci komplikuje zejména fakt, že jejich světlo je nutné difuzéry rozptýlit, což vysoká teplota světel komplikuje. To neplatí pro zářivková světla. - Teplo působí i na model a hlavně na jeho make-up.

24

- Jsou poměrně neúsporné, zejména při dlouhé práci. Příkony kolem 500 W jsou obvykle nutné. - I přes vysoký příkon produkují poměrně slabé světlo a tím komplikující expozici (běžné jsou časy kolem 1/30 sec). - Jejich slabé světlo vyžaduje, aby byly použity na relativně blízkou vzdálenost. - Barva jejich světla bývá poměrně problematická a tak je třeba věnovat velkou pozornost vyvážení bílé, případně použít barevné (modré) korekční filtry.

Levná stálá světla lze snadno vytvořit např. z obyčejných stavebních halogenů. Jejich světlo je přitom zcela stejné jako světlo z profesionálních stálých světel - i v nich se většinou používají obyčejné halogeny. Pomocí jednoduchého příslušenství lze k nim přichytit pomůcky na difúzi jejich světla (například fotografický deštník). Obecně ale platí, že uchycení složitějšího příslušenství bude největším limitem práce s nimi. Bohužel přímé svícení těmito světly je většinou nevhodné. I přes uvedená omezení jsou stálá světla (zejména u amatérů) poměrně oblíbená kvůli jejich nízkým pořizovacím nákladům. K dispozici jsou i profesionální ateliérová stálá světla, která se hodí zejména pro speciální aplikace. I běžná stálá světla však mohou být zcela dostatečná pro nasvícení malých předmětů a lze s nimi dosáhnout perfektních výsledků.

25

Na trhu jsou i profesionální stálá světla, která mají vyřešeno příslušenství a některá mají i barvu blízkou bílé díky použití zářivek nebo LED zdrojů. U nich je ale problém zejména výkon, málokdy překročí 100 W.

b) fotografické blesky Pokud vyřešíte dálkové odpalování blesků buď s TTL měřením expozice nebo i bez něj, tak z nich lze vytvořit vcelku kvalitní ateliér. Toto řešení je poměrně zajímavé - světlo blesků je dostatečně silné, má čistě bílou barvu, nevytváří žádné teplo a vše funguje i z baterií. Nevýhodou je vyšší pořizovací cena, určitá těžkopádnost jejich spouštění, absence pilotní žárovky (světlo vlastně nikdy nevidíte), mechanické potíže při uchycení příslušenství a omezený výkon blesků zejména při použití příslušenství na difúzi světla. Velkou výhodou je však nízká hmotnost a možnost provozu z baterií a tedy bez 230 V. Hodí se tak zejména do exteriéru či na cesty.

26

Obyčejný blesk odpalovaný mimo fotoaparát a s fotografickým deštníkem může sloužit jako ateliérové světlo. Jeho velkou devizou je provoz z baterií a malá váha.

c) zábleskové zařízení Drtivá většina profesionálních ateliérů je vybaveny zábleskovými zařízeními, které spojují výhody obou systémů. Jejich cena je dnes již velmi přijatelná a to včetně stojanů a nejnutnějších fotografických deštníků či softboxů. Princip zábleskového zařízení je v tom, že obsahuje jak slabou pilotní žárovku (obvykle klasický halogen) tak i silnou bleskovou výbojku. Pilotní žárovka slouží k modelování scény a intenzita jejího svitu bývá navázána na nastavenou sílu záblesku. Ve světle pilotní žárovky se však nefotografuje, vlastní expozice probíhá ve světle záblesku produkovaném bleskovou výbojkou. Záblesková zařízení se tak podobají fotografickým bleskům, jen jejich výkon je výrazně vyšší, pracují z 230 V a ne z baterií a umožňují pohodlně nasadit celou řadu příslušenství na difúzi či zastiňování světla.

d) pozadí v ateliéru Stavíte-li ateliér, je třeba se postarat i o pozadí za fotografovaným předmětem/osobou. Typické je použití fotografických pozadí tvořených látkou nebo papírem v roli. Nutná velikost pozadí je přímo určená velikostí fotografovaného objektu, případně použitému ohnisku objektivu. Malé předměty vyžadují malá pozadí, ale např. snímky celé postavy a to zejména při použití širokoúhlých objektivů vyžadují pozadí poměrně rozměrná.

27

Pro ateliér je typické tzv. nekonečné pozadí, kdy látka či papír plynule přechází ze svislé do vodorovné polohy na zemi. Díky plynulému přechodu není možné identifikovat zlom zeď/podlaha a pozadí tak budí dojem pozadí nekonečného. Lze ho vytvořit buď ze zavěšeného papíru nebo látky nebo použít fotografický stůl, kde nekonečné pozadí je napevno vytvořeno průsvitnou fotografickou fólií.

Princip tzv. nekonečného pozadí je v jeho prohnutí, což znemožní identifikovat přechod z vodorovného na svislé. Pro malé předměty je to snadné, pro snímky celé postavy to však vyžaduje patřičné rozměry. Na trhu je celá řada fotografických pozadí. Papírová pozadí dostupná v roli jsou obvykle jednobarevná - např. bílé, šedé, černé, modré atd. Látková pozadí jsou k dispozici i různě batikovaná či s předtištěnými vzory. Na portréty se často používají i malá pozadí o rozměrech jen 1x1 metr, která jsou obvykle konstruována jako roleta a lze je snadno vysunout a pověsit na zeď či postavit.

e) fotografický stůl Ve fotografické praxi je velmi rozšířená tzv. produktová fotografie. Produktem se rozumí nějaký předmět (obvykle neživý) relativně malých rozměrů (láhev, technické výrobky, skleněné předměty,

28

květiny atd.). Pro snadnou manipulaci a možnost svítit i zespoda na pozadí se často tyto předměty fotografují na fotografickém stole, což je standardní profesionální vybavení pro tzv. table top fotografii. Fotografický stůl umožňuje jednak pohodlnou manipulaci s předměty a sám díky pevné a prohnuté fólii tvořící vršek stolu realizuje nekonečné pozadí. Díky skutečnosti, že fólie je mléčně průhledná, umožňuje také svícení do fólie zespoda stolu. Svícením zespoda se fólie rozzáří a vede tak ke zcela bezestínovému výsledku. To je ideální na vykrývání vyfotografovaných předmětů (předmět je na průhledném pozadí), což je velmi častý požadavek v profesionální praxi.

Fotografický stůj je pohodlný způsob pro tzv. table-top snímky často realizované bezestínově pro následné vykrytí v PC.

29

Ukázka produktové fotografie, která díky nekonečnému a prosvětlenému pozadí na fotografickém stole umožnila se pozadí zcela zbavit (pozadí je průhledné), což usnadňuje např. umístění na web stránky.

f) prostor pro ateliér Prostor nutný pro ateliér je přímo úměrný velikosti fotografovaného předmětu. Na malou produktovou fotografii stačí omezený prostor a snadno se vytvoří nekonečné pozadí i nasvícení. Ideální je použití fotografického stolu. Naopak snímky celé postavy, skupiny osob atp. vyžadují dostatečně velký prostor a to i na výšku, aby nad hlavami fotografovaných bylo stále ještě pozadí. Výška alespoň 3 metry je proto nutná. I když se to nezdá, tak rozmístění světel po ateliéru, pohyb fotografa po ateliéru i nejrůznější rekvizity a příslušenství vyžadují dostatečný prostor. Malý prostor se při práci rychle zaplní a obtěžuje. Situace je kritická zejména při pohybu více osob po ateliéru (vizážistka, asistent fotografa, více modelů atp.).

g) barva ateliéru Častá otázka je, jakou barvu by měly mít stěny ateliéru. Rozhodně by měly být barevně neutrální, zda mají mít bílou nebo černou barvu je však otázka. Profesionální ateliér bude jistě vymalován černě a to včetně stropu, protože fotograf potřebuje mít 100% kontrolu nad světlem a proto odrazy světla od stěn ateliéru jsou vysloveně nežádoucí. V takovém případě je ale veškeré světlo třeba cíleně vytvořit a to včetně vykrývacích světel svítících do stinných míst. A to je pro nezkušené fotografy poměrně obtížné, vyžaduje to kvalitní difuzéry i větší počet světel a pokud to není dobře vyřešeno, snímky mají vysoký kontrast a ztrácí kresbu.

30

Jak bílé, tak černé ateliéry lze v praxi najít. V bílých se snadněji svítí a pobyt v nich působí příjemněji, černé umožňují větší kontrolu nad světlem. Naopak bíle vymalovaný ateliér se "sám stará" o difůzi světla jeho odrazem od bílých stěn. Scéna se v bílém ateliéru lépe prosvětluje a stíny nebývají i při nevhodném svícení tak ostré a tmavé. Daní je ale skutečnost, že fotograf nemá světlo 100% pod kontrolou a je potřeba počítat s odrazy.

11.

HDR fotografie

Jestliže má fotografovaná scéna větší dynamický rozsah, než jaký zvládne váš fotoaparát, musíte si vybrat, zda obětujete kresbu ve světlech, nebo ve stínech. Nebo si zkusíte poradit navýšením dynamického rozsahu fotoaparátu, technikou zvanou HDR fotografie. Digitální fotografie je příjemná věc, ale kromě známých a zřejmých výhod oproti fotografii na filmový materiál má také svoje nevýhody. Jednou z nejméně příjemných vlastností všech digitálních CCD či nyní u zrcadlovek častěji CMOS snímačů je omezený dynamický rozsah zaznamenaných úrovní jasu. V praxi se tento nedostatek projevuje známými a nepěkně vypadajícími přepaly, tj. místy bez jakékoli kresby ve výsledné fotografii. Nejhorší je situace u kompaktních fotoaparátů s malým snímačem. Zrcadlovky s většími senzory i ve velikosti kinofilmu 24 × 36 mm (tzv. fullframové snímače) jsou již na tom podstatně lépe, ale filmovým materiálům se v oblasti světel rovnat nemohou.

Nejen z toho důvodu vzniklo několik způsobů, jak tento nedostatek vyřešit. Tyto techniky jsou známé pod zkratkou HDR (High Dynamic Range, tedy vysoký dynamický rozsah). Princip je vlastně zcela jednoduchý: sloučení více fotografií (většinou stačí dvě až tři) s různou expozicí do jednoho výsledného snímku. Zaznamenaný rozsah jasů tak není nijak omezen a lehce překoná dynamiku osmi clonových čísel i nejlepšího fullframového snímače. Z toho ovšem vyplývá hned několik základních

31

omezení: touto technikou není možné fotografovat jakékoli pohybující se objekty, je třeba fotit z pevného stativu, aby snímky pasovaly přesně jeden na druhý, výsledná ostrost je navíc vždy nižší než u zdrojových fotografií a nakonec vítr a vůbec vše, co se hýbe, je největší nepřítel HDR fotografií.

a) slunce a jiné světelné zdroje v záběru Jak již bylo řečeno, HDR fotografie je svým způsobem experiment, který umožňuje zachytit obrovské tonální rozpětí scény. Lidské oko je na tom s dynamikou o hodně lépe než dostupná technika, uvádí se rozsah téměř 24 expozičních stupňů (clon). S HDR tedy máte šanci přiblížit se více možnostem vnímání oka, nebo je dalece překonat. Působivé jsou zvláště fotografie se sluncem přímo v záběru. Sami víte, že když se budete očima dívat do slunce, hůř se vám bude rozeznávat, co je v popředí. Ještě horší to bude třeba při noční jízdě autem, když vám do očí posvítí dálková světla, to už neuvidíte skoro nic, protože oči jsou zcela oslněné. Přitom pro HDR zobrazit slunce na obloze společně s krajinou a tmavým popředím ve stínu není žádný problém. Vše bude krásně vidět. Jedná o jasové rozpětí zhruba deseti clon, spíše ještě méně. V případě zmiňované noční jízdy už by to byl větší oříšek, ale stále je možné vyfotit rozsvícené reflektory společně se stojícím autem i noční krajinou, osvětlenou jen zbytkovým světlem. To už oko opravdu nezvládne.

Ruční složení HDR fotografie ze čtyř dílčích snímků.

b) vzhled výsledných HDR Technika HDR je do jisté míry experiment a záleží pouze na vás, jak ji využijete. Určitě jste již sami viděli hodně špatných fotografií, které jsou touto technikou negativně poznamenány. Výsledné snímky, často krajina nebo večerní scény, vypadají jako dětské omalovánky – jsou to jen plochy barvy bez nějaké výraznější tonality. Pro profesionála, který se fotografií živí, je samozřejmě mnohem častější druhá možnost. Tedy udělat bez omezení technicky a vlastně i výtvarně lepší fotografii. Cesta je to trnitější a obtížnější, ale výsledkem bude přirozeně vypadajících fotografie, kde použití speciální techniky HDR odhalí jen věci znalý pozorovatel nebo odborník. Pochopitelně vám ale nikdo nezakazuje využívat techniky HDR fotografií k experimentům.

c) výběr motivů pro HDR Technika HDR fotografií umožňuje pořídit dříve „nefotitelné“ scény. Z počátku je často těžké si vůbec představit, jak bude výsledný snímek vypadat. K tomu se člověk dopracuje až po nějaké zkušenosti. Také při vyhledávání vhodných námětů musíte změnit své dosavadní zvyklosti. Se znalostí technik HDR budete zcela záměrně vyhledávat motivy s extrémním rozsahem jasů a nebude pro vás problém udělat perfektní noční nebo večerní fotografie s prokreslenými světly i stíny. Rovněž dokonalé zobrazení dramatické oblačnosti i přímo se sluncem v záběru už není nemožné. HDR fotografie dobře

32

uplatníte i při focení různých interiérů a architektury, kdy často rozsah jasů překračuje možnosti fotoaparátů. Nebojte se experimentovat a zapomeňte na hranice, které vás doposud omezovaly.

d) vlastní fotografování Jestliže se na scéně nevyskytuje extrémní rozsah jasů, lze s výhodou použít i expoziční bracketing, který vám většinou umožní nastavit pro tři expozice rozsah čtyř až šesti expozičních kroků. Před „ostrým“ fotografováním si změřte nejkratší a nejdelší expozici na scéně a nejlépe si ještě udělejte zkušební snímky, abyste viděli, zda zůstane zachována kresba ve světlech. Na to je třeba dávat velký pozor, a pokud si nejste jisti, raději udělejte další kratší expozici. Použijete-li expoziční bracketing, nemusíte se aparátu dotýkat a také dílčí fotografie můžete udělat rychle po sobě, což může být v mnoha případech velmi užitečné. Zároveň je to dobrý způsob, jak vyzrát nad větrem. I za větrného dne se totiž občas vyskytují klidné pauzy, kdy se vítr téměř zklidní, tráva a listy v popředí se nehýbou. To trvá často jen pár sekund, ale s expozičním bracektingem a sériovým snímáním tří až pěti snímků za sekundu u amatérských či poloprofesionálních zrcadlovek je tento okamžik možné zachytit. Je-li rozsah jasů extrémní, pak se na přípravě dílčích snímků vlastně nic nemění, pouze již nemůžete použít expoziční bracketing, a expoziční časy tak musíte nastavit ručně. To ale znamená, že se musíte rukama dotýkat aparátu. Opět ani s fotoaparátem, ani se stativem při tom nesmíte pohnout. Proto je velmi důležitý pevný stativ i dobré aretace na nohách a hlavě stativu.

e) použití stativu pro HDR K dosažení dobrých výsledků se vyplatí zapamatovat si pár doporučení. Stativ musí být pevný, nerozviklaný a aretace na hlavě musí dobře držet. Pro postavení stativu vyberte pokud možno tvrdší a stabilnější povrch. Situace je stejná, jako kdybyste chtěli snímat s dlouhou expozicí, kdy se stativem nesmí pohnout. V opačném případě byste dílčí snímky mnohem obtížněji skládali na sebe a vždy s horším výsledkem. Pokud musíte stativ postavit třeba do měkkého oraniska nebo na podmáčenou louku či snad do sněhu, použijte malou fintu. Po vysunutí noh stativu je neroztáhnete úplně na doraz, postavíte stativ a začnete lehce dusat podklad pod každou nohou. Stativ se více či méně zanoří do podkladu a je pak mnohem stabilnější. Stejný postup můžete použít třeba pro noční fotografii.

33

f) HDR na cestách a bez stativu Jestliže vyrazíte pěšky na nějakou delší cestu na celý den, často stativ zůstane odpočívat doma nebo v autě, případně jste ani nepočítali s tím, že byste jej mohli potřebovat. Případně stativ kvůli rychle se měnící scéně nestihnete připravit. Ve všech takových případech můžete použít už popsanou metodu pseudo HDR, ale určitě uděláte lépe, když opět s pomocí expozičního bracketingu vyfotíte alespoň tři snímky odstupňované po dvou až třech expozičních stupních. Pokud má objektiv či aparát optickou stabilizaci, tak ji zapněte a zase jako v předešlých případech nastavte nejrychlejší možné sériové snímání. Zde je ovšem nutné dát pozor, aby nejdelší expoziční čas ze série nebyl delší než ten, jaký ještě bezpečně udržíte z ruky. Z toho důvodu zde také zapínáte stabilizaci. Složení takto získaných fotografií do jedné HDR fotky je pak mnohem obtížnější, protože nelze použít ruční skládání. Speciální software si s tímto případem ale dokáže poradit. Výsledek bude vždy horší a pracnější než ze stativu, nicméně v případě unikátních záběrů, které by jinak vůbec nešly pořídit, to nejeden fotograf oželí.

Komplikované složení HDR focené z ruky.

g) možné problémy s aparátem Dílčí snímky musíte fotografovat všechny se stejnou clonou a měnit pouze expoziční čas. Clona má vliv na hloubku ostrosti a kdybyste ji měnili, znamenalo by to problémy. Další záludnosti vám může připravit i jinak důvěrně známý fotoaparát. Především je zcela nezbytné po zaostření vypnout automatické ostření. Autofokus při každém namáčknutí spouště mírně pohne s optikou objektivu, což není žádoucí. Určitou potíží mohou být objektivy, u kterých jde příliš lehce pohybovat prstencem zoomu. Je jasné, že pokud se jen sebeméně pohne se zoomem, už prakticky není možno fotku použít pro složení HDR. Při vlastním focení se vyplatí vůbec se nedotýkat přístroje rukou a použít dálkovou spoušť nejlépe s před sklopením zrcátka, a jestliže má objektiv systém optické stabilizace, rozhodně jej musíte vypnout. Při zapnuté stabilizaci opět dochází k malým změnám polohy optických členů objektivu a to by vedlo opět k nepřesnostem při spasování dílčích snímků.

h) kolik fotek stačí U většiny HDR fotografií vystačíte se třemi snímky. Pouze v případě extrémního rozsahu jasů použijete pětiexpozic a jen zcela výjimečně to může být více. Počet použitých expozic úzce souvisí s dynamickým rozsahem snímače použitého fotoaparátu. Je jasné, že tam, kde se snímačem fullframové zrcadlovky s velkou dynamikou vystačíte se dvěma expozicemi, už nedostanete tak dobrý výsledek s menším snímačem, který má obvykle i menší dynamiku.

34

i) světelný závoj a reflexy Jedno má fotografická optika s okem společné: může být „oslněna“. Když vám slunce nebo v noci silný reflektor posvítí přímo do objektivu, uvidíte už i v hledáčku různé reflexy a také zmatnění, zmléčnění celé scény. Na výsledných fotografiích je to vidět ještě více, vzniká tzv. závoj a reflexy rozptylem a lomem světla na čočkách optické soustavy objektivu. Jeho velikost a vliv na snímek závisejí také na konstrukci a kvalitě objektivu. Obecně platí, že lepší výsledky dávají pevná ohniska s jednodušší optickou stavbou. Kvalitní zoomy ale také nemívají problémem. Při fotografování krajiny se sluncem v záběru je pomoc poměrně jednoduchá. Slunce odstíníte jeho zakrytím (většinou rukou nebo jinou pomůckou). To musíte provést u dílčích snímků pro HDR s delší expozicí. Například při fotografování oblohy se sluncem vyšla expozice 1/1 000 s na slunce, 1/250 s na mraky s oblohou, 1/60 s na krajinu a 1/15 s na tmavé popředí. Při posledních expozicích 1/60 s a 1/15 s zakryjete obraz slunce v hledáčku a exponujete. Výsledek bude výrazně lepší a navíc dlouhé expozice se sluncem v záběru mohou poškodit snímač aparátu. Trochu horší je situace při nočním fotografování s více zdroji světla, zde se pokuste odstínit alespoň ten nejsilnější zdroj.

Bez zakrytí světelného zdroje se budete potýkat se světelnými odlesky

12.

Světelnost

Světelností se označuje největší možný průměr clony, kterého je objektiv schopen. Světelnost se obvykle zapisuje ve tvaru clonového čísla a tedy např. jako f/2.8. Zavřít clonu (zmenšit otvor) dokáže každý objektiv, ale základní funkce objektivu je doprava světla na senzor a tak možnost otevřít clonu (tj. světelnost) je zásadní. Světelnost je definována a každý objektiv ji dosáhne jen při zaostření na nekonečno. Při zaostření na bližší vzdálenost je proto třeba počítat s poklesem světelnosti. Tento efekt se nejvíce uplatní u makroobjektivů, které dosahují svého největšího zvětšení právě při extrémně krátkých zaostřených vzdálenostech. Nejsilnější pokles světelnosti tedy nastane při minimální zaostřovací vzdálenosti. Zaostřená vzdálenost

∞

56 cm

41 cm

35 cm

31 cm

Zvětšení

-

1:5

1:3

1:2

1:1

Reálná světelnost

2.8

3.6

4.1

4.6

5.9

Ukázka poklesu reálné světelnosti u makroobjektivu s ohniskem 100 mm při zaostřování na blízké vzdálenosti, kde objektiv dosahuje uspokojivých měřítek pro makro.

Dobrá světelnost umožní fotografovat za špatných světelných podmínek. Pro srovnání - typická světelnost dobrých objektivů s pevnou ohniskovou vzdáleností (není to zoom) bývá f/1.8 a expoziční

35

čas při slabším světle vyjde např. 1/60 sec. Profesionální zoom objektivy dosahují typické světelnosti f/2.8 a při stejném světle a ISO vyjde s nimi expoziční čas 1/25 sec, zatímco světelnost běžných např. setových zoom objektivů je f/4, kdy expoziční čas při stejném světle a ISO vyjde již 1/13 sec. Světelnost má také vliv na hloubku ostrosti. Tím, že je možné hodně otevřít clonu, je možné dosáhnout velmi malé hloubky ostrosti a to např. i u širokoúhlých a normálních objektivů, jejichž hloubka ostrosti je přirozeně velká. Světelnost objektivu se ale neuplatní tam, kde je třeba kvůli hloubce ostrosti hodně clonit (například u krajiny či interiérů). Hodně otevřená clona má také negativní vliv na kvalitu kresby objektivu a to zejména v rozích a proto plné využití světelnosti objektivu je třeba zvážit tam, kde je vysoký požadavek na kvalitu kresby. Světelnost objektivu obvykle prozradí pohled na průměr zadní (výstupní) čočky. Zoom objektivy často udávají svojí světelnost pro počáteční a koncové ohnisko - například 28105mm/3.5-4.5. Znamená to, že na ohnisku 28 mm má objektiv světelnost 3.5, kdežto na ohnisku 105 mm ji má 4.5. Objektiv tedy mění svoji světelnost se zoomem. Příčina tohoto jevu viz clonové číslo. Naopak značení 28-105mm/2.8 znamená, že objektiv zachovává svoji světelnost v celém zoom rozsahu. Tyto objektivy jsou však dražší, větší a těžší.

13.

Panoramatická fotografie

Panorama (neboli spojení více fotografii dohromady) nabízí řada fotoaparátů jako standardní službu. Řada z nich umožňuje i spojit fotografie přímo na kartě. Panoramatickou fotografii použijete všude tam, kde se záběr nevejde do jednoho snímku a to ani při použití nejširšího ohniska, které máte k dispozici. Na první pohled by se mohlo zdát, že nasnímat panorama je jednoduché. Stačí se patřičně točit kolem své osy a pořizovat snímky s mírným překryvem, o zbytek se potom postará software. Je a není to pravda. Moderní softwary si s lecčím poradí, ale obvykle za cenu nepříjemných deformací, chybějících kusů obrazu, značného ořezu atp. Pojďme se tedy podívat na panorama za použití ručních nástrojů, které pomohou pochopit pravidla pro panorama a tím odpoví na otázku, jak snímky optimálně pořídit a jak následně pospojování snímků řídit. Spojení snímků se často také označuje jako „stitch“ z anglického stitch – sešít.

a) projekce obrazu Díváte-li se všude kolem sebe (např. se otáčíte 360° okolo a to nahoru i dolu), můžete svět vnímat tak, že se vám projektuje na vnitřek koule. Pokud však cokoliv vyfotografujete, vždy si to prohlížíte v plochém stavu – monitor i papírová fotografie je plochá a koneckonců i digitální senzor a film je plochý. Musí tedy nastat projekce obrazu z typu „koule“ na typ „plocha“.

36

Při úzkém úhlu záběru není deformace nijak výrazná a mřížka zůstává téměř pravoúhlá (vlevo). Při širokém úhlu záběru se ale mřížka silně deformuje (vpravo).

b) rectilineární projekce Pokud nevlastníte speciální objektivy, ale pracujete s těmi „normálními“, máte tzv. rectilineární (přímočarou) projekci. Její základní výhodou je, že rovné čáry na kouli projektuje na rovné čáry na ploše, tj. na vaší fotografii. To je vnímání, které většina uživatelů přirozeně očekává, protože okem vnímané rovné čáry se opět zobrazí jako rovné.

c) deformace obrazu pro široký úhel záběru Aby objektiv rectilineární projekci zařídil, musí okraje obrazu natáhnout. U dlouhých ohnisek majících malý úhel záběru to není velký problém, u širokoúhlých ohnisek je ale deformace obrazu již velmi výrazná. To je také důvod, proč rectilineární objektivy se nedělají nad úhel záběru cca 120°, což odpovídá ohnisku asi 12 mm pro film. Zkreslení obrazu by totiž bylo již velmi výrazné. Natažení obrazu v rozích také způsobuje „zřídnutí“ světla v rozích a tím širokoúhlé objektivy trpí viditelnou vinětací obrazu – nepříjemným ztmavením rohů. Jiný druh projekce nabízejí např. objektivy typu rybí oko.

d) pravidla pro panorama Pokud tedy chcete normálním objektivem pořídit snímky pro budoucí panorama, je třeba dodržet některé zásady, aby se snímky daly co nejsnáze spojit dohromady. Některé vycházejí z potřeby zajistit snímky stejné expozičně, jiné vycházejí právě z potřeby minimalizovat deformace obrazu. Pravidla pro panorama jsou tedy následující:

1. Nastavte nejširší možné ohnisko (zoom) a při expozici ho již neměňte.

37

2. Expoziční hodnoty nastavte v manuálním režimu „M“. Ponecháte-li expozici u jednotlivých snímků na automatice, tak ta často při posunu záběru mírně změní hodnoty a obrázky potom nebudou expozičně stejné. Exponujte podle nejsvětlejšího obrázku ze série. 3. Nastavte ruční vyvážení bílé. Automatické vyvážení bílé (AWB) opět může snímek od snímku barevně „courat". 4. Zaostřete a vypněte automatické ostření. Opět hrozí, že ostření bude záběr od záběru jiné a tím se změní podání snímku. 5. Můžete-li, tak použijte objektiv s minimálním soudkovitým či poduškovitým zkreslením a s co nejmenší vinětací. 6. Vyvarujte se použití polarizačního filtru. Jeho účinek je při otáčení fotoaparátu nerovnoměrný a tak vám nebudou obrázky sedět zejména v odstínu a jasu nebe, vody atp. 7. Vhodný překryv snímků je cca 20 %. Najdete-li si výrazné body ve scéně, tak ty vám pomohou správně otáčet fotoaparátem a najít překryv. 8. Fotoaparát se musí otáčet po přísně vodorovné rovině, jinak panorama vytvoří "rohlík". K vytvoření vodorovné roviny je třeba použít stativ, jehož středová tyč je přísně kolmá. To zajistíte různým povytahováním jeho nohou. Hlava stativu musí být také pečlivě vyrovnána do vodorovné polohy. Správné nastavení ověříte tak, že pokud pootočíte hlavou stativu, nesmí se od vodorovné roviny nijak odchýlit. 9. Posledním úkolem na cestě ke kvalitním podkladům pro panoramatickou fotografii je zajistit, aby se fotoaparát otáčel kolem uzlového bodu objektivu (tzv. nodal point či principal point). Zjednodušeně řečeno nodal point je místo, kde se kříží světelné paprsky a kde je umístěna clona. Pokud zajistíte otáčení kolem nodal pointu objektivu, obrázky budou dobře navazovat a nebude docházet ke zdvojování kresby.

14.

Makrofotografie

Slovo “Makro” je od řeckého Macros a znamená velký.

a) volba fotografického aparátu Pro vážnou tvorbu (dnes už převážně digitální) zrcadlovka, kdy se trvale se zlepšuje jeho rozlišovací schopnost, kvalita, šum a dnes již dosáhl rozměru kinofilmového políčka 24x36mm.

Začíná být pravidelností, že se nejmenší předmětová vzdálenost v makrorežimu digitálních fotoaparátů počítá řádově v centimetrech. To umožňuje maximální přiblížení ke snímanému objektu, a tím i jeho zachycení na co největší plochu snímače. LCD displeje umožňují “vidět očima snímače”, nejsme tedy v makrorežimu zatíženi paralaxou průhledového optického hledáčku. Kompaktní digitální fotoaparát je pak možné do jisté míry přirovnat k jednooké zrcadlovce, na rozdíl od klasických kompaktů. Objektivy:

38

- Pevné standardní (základní) objektivy - většinou o ohniskové vzdálenosti 50 mm a průměrné světelnosti cca 2-3. Většina základních objektivů má proti zoomům velmi dobrou kresbu, lepší separaci odstínů v tmavých plochách a skvělé plynulé zobrazení rozostřeného pozadí. Pro přímé použití (nemá-li označení macro) se jako makroobjektiv nehodí, je nutno ho doplnit dalším zařízením. o

Převratný kroužek (také reverzní). Je to jednoduché zařízení, které přišroubujeme na čelní stranu objektivu místo filtru. Druhá strana kroužku je vybavena bajonetem nebo závitem k uchycení na komoru. Celý vtip spočívá v tom, že využívá ke snímání většinou perfektně spočítané druhé poloviny optické soustavy objektivu, jenž je určena na promítání snímaného motivu na rovinu filmu při jedné konstantní vzdálenosti, která činí cca 40-50 mm dle typu komory.

o

Mezikroužky s normálně nasazeným základním objektivem.

o

Měchové zařízení s normálně nasazeným základním objektivem.

o

Převratný kroužek se základním objektivem namontujeme na měchové zařízení nebo na sadu mezikroužků. Dosáhneme tak i většího požadovaného rozsahu zvětšení, přičemž se objektiv chová jako “pravý” makroobjektiv. Nabízí se myšlenka, že originální makroobjektivy jsou vlastně “převrácené normální objektivy”. Není to sice až tak jednoduché, ale vcelku je úvaha naprosto správná.

- Makroobjektivy - objektivy konstruované a spočítané právě pro makrofotografii. Je to logicky to nejlepší, ale také nejdražší, co je. Jejich ohnisková vzdálenost se pohybuje od cca 20 až cca 140 mm. Čím menší ohnisko, tím větší zvětšení. Při nákupu je zapotřebí se už detailně poradit s odborníky, přitom je nutné vědět, v jakém rozsahu zvětšení se chcete pohybovat. Makroobjektivy jsou jako normální objektivy – nelze je používat univerzálně, je třeba vědět, co budu fotografovat nejčastěji a podle toho se rozhodnout, co koupit. Většinou také potřebují doplňkové zařízení (bez kterých se standardně nepoužívají).

b) zvláštní příslušenství - Mezikroužky jsou to většinou tři mezikruží, vybavené stejným bajonetem (nebo závitem) o nestejné výšce, které lze navzájem kombinovat. Jejich výšky by měly být definovány poměrem 1:2:3, např. 7, 14 a 28 mm. Tento poměr, je-li zachován, slouží k jednoduššímu přepočtu prodloužení expoziční doby. Číslo mezikroužku většinou udává vzdálenost od roviny filmu, na př. označení “EF 25″ vzdaluje objektiv od filmu o 25mm. Výhody jsou nesporné – použití téměř s jakýmkoliv objektivem a relativně laciné. Moderní mezikroužky umožňují přímý přenos dat (clona…) mezi systémem přístroje a optickou sestavou, proto se uvádějí jako “automatické”(Auto). o

Používáme-li starší typy mezikroužků bez přenosu clony, častou začátečnickou chybou bývá právě po zaostření opomnění nastavení clony (s velkou clonou se velmi špatně zaostřuje – málo světla).

o

Touha po velkém zvětšení nás tlačí používat celou sadu mezikroužků, eventuálně i dvě sady (třeba půjčené od přítele). Kompletní sadu mezikroužků lze použít pouze s makroobjektivy, nikoliv třeba se základním objektivem nebo teleobjektivem. Praxe nám ukazuje, že pro uspokojivou kresbu lze u základního objektivu použít mezikroužky o celkové délce cca max. 80 mm (vztaženo ke formátu kinofilmu). Pro teleobjektivy je to zhruba polovina. V opačném případě nám začnou objektivy

39

vinětovat, tzn., že bychom využili jen malou (a ještě k tomu kruhovou) část obrazu. Opět výjimku tvoří kombinace mezikroužků s převratným kroužkem. - Makroměch na rozdíl od mezikroužků je s ním práce poněkud rychlejší, neboť zvětšení pohodlně regulujeme pomocí posuvného šroubu výtahu makroměchu. Platí pro něj ale také, jako u mezikroužků, že při použití standardních nebo tele-objektivů nelze použít celého výtahu. Přenos clony u většiny makroměchů neexistuje, proto se expozice řeší připojením dvojité drátěné spouště, kterou je ve většině případů třeba nastavit tak, aby při zmáčknutí spouště došlo nejdříve k zaskočení clony a pak k vlastní expozici. I zde jsou čestné výjimky, např. makroměch pro Hasselblad (formát 6×6) umožňuje přenos clony díky své jedinečné konstrukci. Jejich nevýhodou je mechanická zranitelnost a díky nosnému zařízení i určitá neobratnost.

- Předsádkové čočky nejsou asi úplně nejvhodnější pro pravé zrcadlovky, ale nutné řešení pro elektronické zrcadlovky či kompakty bez makro režimu. - Úhlový nebo lupový hledáček zařízení, které může docela dobře usnadnit práci fotografa v “žabí” perspektivě. Nasazuje se přímo na okulár aparátu. Když pořizujeme záběr těsně nad zemí, je pro ty, jejichž aparát není vybaven šachtou, téměř nepostradatelný. - Běžné externí blesky upevněné na přístroji nejsou nejvhodnější. Lepší variantou jsou speciální okrouhlé makroblesky. Ty se zasunují do sáněk na hranolu fotoaparátu a propojovacím kabelem je spojen s kruhovým reflektorem nasazeným na objektivu. V kruhovém prstenci jsou dvě zábleskové trubičky, které se mohou odpálit současně nebo každá zvlášť. Expozice bývá řízena automaticky přes objektiv (systém TTL). - Stativ se ve většině příruček vřele doporučuje. Záleží však na tom, co fotografujete. Zkuste si fotografovat lezoucí hmyz, nebo ve větru se kývající květy. Proto, chceme-li fotografovat dynamickou makrofotografii, pak stativ ne! Stativ se dá použít třeba při fotografii rostlin, technických detailů, šperků,… hlavně pro práci v interiéru a také při fotografování na střední formát. Nebo, máte-li nastavenou sekvenci snímání, tak tam to prostě bez něj naopak nejde. Tedy, stativ na makro si vybíráme hlavně lehký a samozřejmě pevný. Nejlépe s takovou konstrukcí, která umožňuje připevnit stativovou hlavu (nebo kouli) i na spodní stranu středové tyče, nebo umožňuje tyč celou obrátit i s hlavou. To je totiž jeden z triků, jak si pomoci dostat se co nejníže. Dále je výhoda široce roztažitelných nohou stativu, opět, abychom snížili výšku. Je několik výrobců, kteří přímo nabízejí tzv. makrostativ, který má ještě jedno rameno na kloubu, ukončené opět hlavou. To umožňuje sklopit fotoaparát až téměř k zemi.

- Použijete-li stativ, patří k němu v naší oblasti ještě dvě pomůcky :

- tzv. makro posuv, který nám pomáhá upřesnit vzdálenost mezi aparátem a předmětem. Doporučuji každému zájemci, protože postavit stativ není problém, ale problém je se stativem potom hnout třeba o dva centimetry. To právě řeší makro posuv. Je úplně jedno, od jakého výrobce, jen je třeba, aby byl dostatečně pevný a tuhý, přičemž posuv by měl být

plynulý, s možností aretace. Za dobrou cenu jsou třeba zde.

40

- kabelová nebo dálková spoušť. Velmi podceňované zařízení, použijte je vždy, je-li to možné. Hlavní důvod použití je eliminování i co nejmenšího záchvěvu aparátu. Osobně jsem ji koupil ve stejném obchodě. c) volba motivu Zcela individuální záležitost. Ponejvíce budeme asi fotografovat v přírodě. Fotografování by mělo být našim odrazem chápání přírody. Nejjednodušší je samozřejmě pohled zhora. Boční pohled “tváří v tvář” bývá asi nejpůsobivější. S tím souvisí světlo, protisvětlo či naše dosvětlení (nespíše bleskem). d) nastavení clony Volba clonového čísla je rozhodující z hlediska hloubky ostrosti. V literatuře je možno nalézt tabulky, udávající pro různá měřítka zobrazení a její velikost v závislosti na clonovém čísle. (Platí při použití mezikroužků nebo měchu.). Místo podrobných tabulek uveďme jen několik údajů: - hloubka ostrosti závisí pro stejnou clonu na měřítku zobrazení – nepomůže použít krátkoohniskový objektiv namísto teleobjektivu, hloubka se nezmění. - zdvojnásobení clonového čísla vede k dvojnásobné hloubce ostrosti. - následující údaje platí pro clonu 16 a rozptylový kroužek 0,025 mm (rozptylový kroužek je hodnota neostrosti, kterou připouštíme a vnímáme ještě jako ostré zobrazení)

Měřítko Rozsah hloubky ostrosti (mm) 1:3 9 1:2 5 1:1 1,6 2:1 0,6 3:1 0,35

Protože obraz na matnici je obvykle příliš tmavý, nelze hloubku ostrosti spolehlivě posoudit a je nutno vycházet z tabulek nebo výpočtů. K nastavení clony je nutno připojit ještě poznámku. Je-li otvor příliš malý (velké clonové číslo), uplatňuje se významně difrakce, která snižuje ostrost zobrazení. Při zaostření na nekonečno je vliv difrakčních jevů pro daný formát úměrný relativnímu clonovému číslu, nezávisí tedy na ohniskové vzdálenosti. Při prodloužení výtahu pomocí mezikroužků se relativní clonové číslo zvyšuje a zvyšuje proto i vliv difrakčních jevů. Proto pro dosažení maximální ostrosti a kontrastu je nutno volit kompromis mezi difrakcí a menší hloubkou ostrosti. Podle mé zkušenosti je optimální clona 8 – 11, pro větší výtahy i menší.

e) expozice Po nastavení clony tak, aby hloubka ostrosti byla dostatečná, je nutno stanovit expoziční dobu. V době, kdy neexistovalo měření přes objektiv, to vyžadovalo dosti počítání nebo hledání v tabulkách. Dnešní zrcadlovky tento problém odstranily a příslušný čas nám ukáží automaticky. Pokud máme

41

snad pochybnosti o jeho správnosti, je nejlepší, čili několik snímků s expozicí nad a pod změřenou hodnotou. Lepší přístroje i toto zvládnou automaticky. Jestliže zacloníme pro dostatečnou hloubku ostrosti, vychází čas příliš dlouhý, abychom snímek nemázli čili neroztřásli. Pravidlo říká, že čas nemá být delší než převrácená hodnota ohniskové vzdálenosti, ke které ale při makru musíme připočítat i délku mezikroužků. Ve volné přírodě je nevětším nepřítelem vítr: krásně zaostřené květinky náhle někam odcestují nebo se alespoň protivně třepou. Pokud nemůžeme použít stativ, je nutno snímat s bleskem. I když fotíme hodně z blízka, musí být blesk relativně dost výkonný. Určit expozici s bleskem je bez problémů, máme-li přístroj s řízením blesku TTL. Po otevření závěrky si přístroj sám řídí délku záblesku. Nemáme-li TTL blesk, nastavíme jej na pevný výkon a provedeme zkušební sérii snímků pro každé měřítko zvětšení, které budeme používat. I tak se vyplatí, především při snímání na inversní film. Makrosnímky s bleskem vedou většinou k černému pozadí. Obvykle to není na závadu. Chceme-li, aby pozadí bylo přirozené, nastavíme čas expozice delší, než odpovídá nastavení pro blesk. Roztřepání neostrého pozadí není viditelné.

f) osvětlení a uspořádání snímku Možnosti uspořádání pro makrosnímek je nepřeberné množství podle objektu a účelu snímku, od jednoduchého snímání z ruky v přírodě po speciální uspořádání s automatickým exponováním letícího hmyzu. Při makrofotografii obvykle nejde o emotivní působení snímku, ale o jeho informativní hodnotu. Je proto nutno dodržet základní pravidla skladby, aby subjekt byl dominantní a pozornost nebyla odváděna rušivými prvky. Vlastní nápaditost a technická zručnost je zde nezbytná. Při makrofotografii je nutno podřídit uspořádání technickým možnostem. Mizivá hloubka ostrosti vyžaduje speciální uspořádání objektů do jediné roviny nebo volba takového pohledu, aby důležité prvky byly v téže rovině. Není-li to možné, je někdy lepší, je-li hloubka ostrosti spíše menší, čímž se zdůrazní hlavní (ostře zobrazený) prvek a neostré části nepůsobí dojmem technické chyby fotografa. Především u barevných objektů (květy) dokreslují neostré barevné skvrny charakter prostředí. Při fotografování opravdu malých předmětů je nezbytné použít při aranžování dostatečně silné lupy. Jinak se po vyvolání filmu nevyhneme nemilému překvapení, když zjistíme, že jsme přehlédli rušivé nečistoty, lesky, škrábance a podobně. Pohled hledáčkem přes objektiv nám tyto vady často neukáže, neboť obraz při pracovním zaclonění je příliš tmavý a při otevřené cloně zase nedostatečně ostrý. Velmi citlivě musíme aranžovat přírodniny. Nepřirozené uspořádání působí mnohem rušivěji než u snímků lidských výtvorů. Např. hmyz je velmi obtížné fotografovat živý. Proto se často lapený jedinec nejprve podchladí, aby se moc nehýbal. Tento postup vylučuje použití žárovkového světla, neboť příliš hřeje. Odborníka rovněž ruší nepřirozený postoj, svěšená tykadla apod. Ještě více to platí pro usmrcené exempláře. Květy se často před snímkem kropí, aby vznikl dojem svěží rosy, výsledkem je však často spíše dojem zmáčenosti. Kapky podobné rose vytvoříme nejlépe tak, že objekt vlhčíme velmi jemnou mlhou rozprašovače tak dlouho, až se kapky začnou spojovat. - Osvětlení denním světlem - nejjednodušší se zdá fotografovat venku s denním světlem. Při větším výtahu objektivu však světla není nikdy dost. Pouze na plném slunci není nutno používat stativ. Nejlepší světlo je přirozeně ráno, kdy je osvětlení teplejší. Někteří fotografové nemají rádi přímé sluneční světlo, protože je příliš kontrastní a lesky vyžírají barvy. Polarizační

42

filtr sice sytost barev zvýší a jeho použití lze jen doporučit, na druhé straně vede k prodloužení expozice a tmavý obraz v hledáčku se hůře zaostřuje. Při použití inverzního materiálu je dobré korigovat barevnou teplotu světla příslušným purpurovým filtrem R1,5.

- Bleskové osvětlení - chceme-li fotografovat květiny apod. venku, je blesk obvykle nejlepším řešením, neboť i nejslabší vánek vede k rozhýbání. Bleskové osvětlení vede k nepřirozeně tmavému pozadí. Je proto vhodné objekt zarámovat tak, aby pozadí bylo v jeho blízkosti, nebo použít delší expozici, prokreslující částečně i pozadí. Protože je stejně mimo hloubku ostrosti, rozhýbání nevadí. Použití blesku usnadňuje blesk s možností regulace intenzity osvětlení a měření expozice blesku přes objektiv (TTL flash). Pro větší zvětšení je nejlépe použít speciální kruhový blesk nasazený na objektivu, který zaručí stejnoměrné osvětlení. Pro některé aplikace je jeho použití nezbytné (snímky pro stomatologické účely), v jiných případech neposkytuje dostatečně plastické osvětlení. Výhodou použití blesku je vyloučení neostrosti vlivem pohybu předmětu nebo přístroje, možnost vysokého zaclonění, barevná teplota světla shodná se slunečním světlem, reprodukovatelnost výsledků. Nevýhodou obtížné posouzení charakteru osvětlení, řízení kontrastu a plastičnosti.

- Žárovkové světlo - pro makrofotografii nepotřebujeme žádnou speciální studiovou techniku. Při práci s inverzním materiálem je nutno použít film pro umělé světlo. Takový film je ovšem vyvážen pro světlo speciálních fotografických žárovek. Je-li k dispozici pouze film pro denní světlo, je třeba použít modrý konverzní filtr. Negativní materiál pro denní světlo poskytuje dobré výsledky i při umělém osvětlení bez použití konverzního filtru, při použití obyčejných žárovek, jejichž barevná teplota je nižší než 3000 K, je však tento filtr nezbytný. Pro malé předměty postačuje „stowattová“ žárovka. Expozice jsou sice delší, ale pro statické objekty je delší expozice spíše výhodou, neboť se potlačí vliv otřesu při zvednutí zrcátka. Pro delší expozice je nutno počítat s rozvážením barev, proto je lépe pracovat s negativním materiálem a korigovat barevné odchylky při zvětšování. Pro malé předměty je rovněž velmi snadné realizovat měkké osvětlení prostřednictvím světlených tunelů nebo kuželů a odrazných desek. Je ovšem třeba zajistit, aby odrazné plochy byly opravdu bílé, aby nedocházelo ke zkreslení barevného tónu.

15.

Typy grafických programů

Grafické programy se dělí podle oboru, ve kterém pracují. Jsou programy pracující např. s videi a fotkami a jsou programy pracující beze zdroje např. grafické programy pro tvorbu obrázků a animací. V této podsekci si uvedeme příklady nejpoužívanějších programů a základní info o nich.

a) grafické programy pro úpravu fotek: - Zoner photo studio - je to software vyvíjený společností ZONER software. Tento editor, sloužící ke správě a úpravě fotografií je v Česku jedním z nejrozšířenějších programů. Tento program je doporučen začátečníkům, kteří si chtějí osvojit základní úpravy fotek např. snížení či zvýšení jasu a kontrastu, vložení jednoduchého obrázku do scény apod.

43

- Adobe Photoshop – pokud chcete své fotky dokázat upravit na vyšší úrovni a využívat širokou škálu efektů a funkcí, pak je Adobe Photoshop právě pro vás, ale zručnost v tomto programu Vás bude stát nějaký ten čas, proto se nedoporučuje úplným začátečníkům. První verze vyšla v únoru roku 1990 pro Mac OS pod záštitou firmy Adobe Systems. Program Adobe Photoshop se uplatňuje také i v marketingovém odvětví a to ve formě tvorby reklamy. - Corel Draw – Corel Draw je grafický editor firmy Corel corporation. Výhodou je i české rozhraní a přehlednost. Firma Corel corporation nabízí software z různých odvětví např. program pro zachytávání obrazu apod. - Google Picasa – Picasa je program, který pomáhá rychle hledat, upravovat a sdílet všechny fotky na vašem PC. Rovněž provádí pokročilé úpravy na jedno kliknutí a umožňuje jednoduše sdílet fotky. Své fotografie můžete poslat emailem nebo vytisknout, vytvářet dárková CD a dokonce fotky odesílat na svůj vlastní blog. Výhodou tohoto softwaru je to, že je volně ke stažení a v češtině. - Gimp – Gimp neboli GNU Image Manipulation Program (GNU program pro úpravy grafiky) je rozsáhlý program na úpravu fotografií a obrázků. Dokážete s ním prakticky cokoliv. Gimp je ve svých funkcích srovnatelný s profesionálními programy jako je Adobe Photoshop. Nabízí rozsáhlou paletu funkcí, nástrojů a filtrů, které vám umožní vytvářet nejrůznější efekty. Bohužel ovládání a vzhled programu je velmi nezvyklé. Než se s programem Gimp naučíte pracovat, bude vám to chvíli trvat. Naopak zpříjemnit může fakt, že je volně ke stažení.

b) grafické programy pro úpravu videí: - Sony Vegas – jeden z nejrozšířenějších a nejznámějších programů pro úpravu videí jak na amatérské, tak na profesionální úrovni. Sony Vegas je video editační software od firmy Sony Creative Software. Je určen především pro stříhání a úpravu video záznamu, ale umí také nahrávat a editovat zvuk, např. mluvený komentář nebo hudební podkres k filmu. - Adobe After Effects – program od firmy Adobe, který se zaměřuje především na přidávání různých efektů do videosekvence. V tomto programu nebo pomocí tohoto programu bylo vytvořeno mnoho filmů, které byly náročné na efekty. Např. v programu Adobe After effects dokážete vytvořit perfektní jak fantasy, sci-fi, ale také válečný nebo animovaný film. Nevýhodou Adobe After effects je poměrně vysoká cena, ale když vezmete v potaz to, že za výtvor v tomto programu můžete vydělat pěkné peníze, tak si myslím, že je to pochopitelné. Od Adobe také vyšlo mnoho dalších editorů videí například Adobe Premiere Pro, Adobe Premiere Elements apod. - Final Cut – Final Cut je profesionální program, který je univerzálního charakteru. Dokážeme v něm vytvořit složité efekty, a přitom je dost přehledný a variabilní při obyčejné úpravě. Velkou a možná jedinou nevýhodou je funkčnost pouze s platformou Mac.

- Pinnacle studio – software vyvinutý společností Pinnacle systems roku 1999. Pinnacle studio se zaměřuje především na střih a úpravu videa na nenáročné úrovni (bez efektů, kromě textu vkládaného do videa) a vysokou kvalitou videa, které zde bylo upravováno. V současnosti už celkem ztrácí popularitu, protože na trhu jsou levnější programy s intuitivním ovládáním a vzhledem k ceně také s více možnostmi.

44

c) programy pro přímou tvorbu animací či grafických objektů - Cinema 4D – tento program vytvořila německá společnost MAXON Computer. Cinema 4D je komplexní program pro tvorbu 3D scény - od polygonového modelování přes texturování, nasvícení, animaci až po rendering. Výhodou je snadné ovládání, přívětivé prostředí, přizpůsobivé rozhraní, a proto grafici řadí Cinemu mezi profesionální 3D programy. - Blender – Blender je software pro modelování a vykreslování 3D počítačové grafiky a animací s využitím různých technik. Vlastní interface je vykreslován pomocí knihovny OpenGL(zajišťuje vyšší rychlost). Výhodou je příjemné prostředí a fakt, že je zcela zdarma ke stažení. - Google sketchup – Trimble SketchUp je software pro tvorbu 3D modelů, vyvíjený společností Trimble, navržený pro profesionální architekty, stavební a strojní inženýry, ale i například pro filmové tvůrce a vývojáře počítačových her. Především je ale využívaný v architektuře a strojírenství pro tvorbu grafických modelů.

16.

Práce s grafickými programy

a) rastrová grafika Jiným názvem pro rastrovou grafiku je bitmapová grafika. Efektivní použití rastrové grafiky je hlavně pro záznam realistického obrazu (například v digitální fotografii) a je jedním ze dvou hlavních způsobů, jak lze zaznamenat dvojrozměrný obraz (druhým způsobem je vektorová grafika). Výsledný obrázek využívá nedokonalosti lidského oka, které rastr nevnímá a vidí pouze barevné plochy, přechody a hrany. Každý bitmapový obrázek je definován svou velikostí (šířkou a výškou), rozlišením (hustotou barevných bodů) a barevnou hloubkou (počet možných barev, kterých může každý bod nabýt). V rastrové grafice se obrázek skládá z mnoha malých bodů - pixelů - Pixel – termín pixel je zkratka z anglického „picture element“, což znamená obrazový prvek. Je nejmenším stavebním kamenem bitmapové grafiky. Každý pixel (bod) má v obrázku svou přesnou pozici a barvu, čím větší počet bodů, tím je grafický objekt kvalitnější a má větší rozlišení. 

pixel je nejmenším stavebním kamenem bitmapové grafiky

Převod do rastrové grafiky 45

Výhody práce s rastrovou grafikou - vysoká realističnost zachování původního výjevu

Nevýhody práce s rastrovou grafikou - velké prostorové nároky na uložení, - při zvětšování dochází ke snížení kvality, - lze zvětšit pouze v závislosti na počtu bodů, ze kterých je obraz složen Běžné úpravy rastrové grafiky - ořezávání - zvětšování a zmenšování - aplikace efektů - prolnutí - rozmazání - fotomontáže

Nejčastější rastrové formáty - *.jpg *.tif *.bmp *.tga *.gif *.pcx

b) vektorová grafika - Křivka – obraz ve vektorové grafice je složen z matematicky definovatelných křivek – vektorů. Programy na práci s vektorovou grafikou definují tvar, barvu, tloušťku, výplň a další parametry křivky. Křivka se skládá se dvou kotevních bodů a vektoru, udávají tak přesný tvar čáry.

46

Rastrová x vektorová grafika - Bézierovy křivky – téměř vše je ve vektorových editorech vytvářeno pomocí Bézirových křivek. V Bézierově interpretaci stačí k popisu poměrně složitých křivkových útvarů pouze několik málo bodů. Francouzský matematik Pierre Bézier vyvinul metodu, díky které je schopen popsat pomocí čtyř bodů libovolný úsek křivky. Křivka je popsána pomocí dvou krajních bodů (tzv. kotevní body) a dvou bodů, které určují tvar křivky (tzv. kontrolní body). Spojnice mezi kontrolním bodem a kotevním bodem je tečnou k výsledné křivce.“

Bézierova křivka Použití - tvorba tiskovin za pomoci počítače, čili DTP (Desktop Publishing) - vektorová písma - počítačová konstrukce a modelování (projektování v AutoCadu) - tvorba diagramů, schémat, animací (např. Flash)

Výhody práce s vektorovou grafikou - i při zvětšení je obraz stále stejný - pokaždé je vypočítán aktuální vzorec pro křivkové vyobrazení grafiky - není omezeno zvětšování obrázku - možnost pracovat s každým objektem odděleně

Nevýhody - neschopnost uložit fotorealistické scény

Nejčastější vektorové formáty - *.ai *.eps

47

Běžné úpravy vektorové grafiky - práce s čárami a objekty - uspořádání, seskupování, spojování, oddělování, mazání, zarovnávání objektů - práce ve vrstvách, práce s textem - převod pravoúhelníků, elips a textů na křivky

Ukázka nástrojů a práce s vektorovou grafikou v Adobe Illustratoru

c) komprese Komprese je způsob zhušťování dat. Obrázek díky kompresi může mít při zachování kvality menší datovou velikost (tzn. zabere méně místa na disku). Hlavní význam komprese je při použití grafiky na internetu. Komprese ztrátová - vypouští méně důležitá data - má vliv na kvalitu obrazu - po dekódování nedostaneme přesnou podobu původních dat, výsledek je pouze velmi podobný - při ukládání je třeba zvolit, do jaké míry má být výsledný soubor komprimován, protože míra ztráty není pevně dána - čím je komprese větší, tím je soubor menší, ale také se tím zhoršuje kvalita obrazu - může být problém najít optimální poměr mezi velikostí souboru a kvalitou

48

Komprese bezztrátová - díky speciálním algoritmům vypouští pouze ta data, která jsou skutečně nepotřebná - nemá vliv na kvalitu obrazu - nelze pomocí ní dosáhnout příliš velké úspory místa

Rozlišení Rozlišení je samostatný parametr počítačové grafiky. Má význam hlavně u rastrové grafiky, např. při přípravě obrázku pro tisk. Udává, kolik obrazových bodů obsahuje obrázek v normalizované délce jednoho palce (= 2,54 cm). Zkratka jednotky rozlišení je DPI (Dots Per Inch).

Standardní rozlišení - standardem je 300 DPI - pro tisk obvykle 150 DPI - pro web 75 DPI - tiskárny 600 či 1200 DPI

Rozměrová velikost - rozměrová velikost je grafický parametr - skládá se z šířky a délky uvedených v bodech - souvisí s rozlišením - je důležitá především při přípravě grafiky pro elektronické zdroje (internetové prezentace), kde je potřebná dostatečná velikost pro požadovaný záměr

d) grafické formáty Výběr formátu pro grafiku záleží na záměru, pro který ji chceme použít. Grafika pro internet potřebuje co nejmenší velikost pro rychlé načítání (JPEG), předtisková příprava potřebuje co nejvyšší kvalitu (TIFF) a jiný záměr, např. průhlednost pro zakomponování do obsahu pak GIF. Vektorové formáty

49

POUŽITÍ 

VÝHODY

vektorový formát Windows, určený pro kliparty, menší soubory

WMF



 

vektorový formát Adobe Illustratoru

AI







je uzpůsobený pro import a export postscriptových dat, především obrázků, v rámci aplikací na různých platformách

EPS





formát CAD/CAM konstrukčních aplikací, např. AutoCadu (produkt pro 2D kreslení,vyvinutý např. pro projektanty)

DWG

NEVÝHODY 

rozšířený, podporuje ho mnoho programů



rozšířený v profesionální grafice umí CMYK

umožňuje v sobě nést jak vektorové objekty, tak rastrové obrázky umí CMYK



nepracují s ním běžné programy, ale spíš ty profesionální



nepracují s ním běžné programy, ale spíš ty profesionální konkuruje mu podporovanější PDF



 

lze převést data z CAD aplikací

nevhodný pro profesionální grafiku neumí CMYK

kromě svých specifického výhod a účelu nemá jiné využití

Rastrové formáty



GIF



JPEG

BMP



POUŽITÍ hlavně internetové stránky (záměr průhlednosti, animace, ...)

hlavně internetové stránky, digitální fotografie

typický formát vetšiny aplikací

VÝHODY 

 

 

umí průhlednost, animaci

NEVÝHODY 

maximum 256 barev (8bitová bar. hloubka)



neumí průhlednost a animace čím větší komprese, tím menší soubor, ale rovněž menší kvalita grafiky

lze dobře optimalizovat* dobrá komprese



široce podporovaný hloubka barev 1-



50

nepodporuje žádnou kompresi dat, což má za následek velmi

Windows

24 Bit (max. 16,777.216 barev)

 

TIFF

profesionální grafika, tisk   



PNG



hlavně internetové stránky nástupce GIF

dobrá, nezkreslená kvalita – ukládá data bezztrátově umí průhlednost umí CMYK má stejné vlastnosti jako GIF, ale umí daleko větší barevnou hloubku, až 24bitová hloubka



velké soubory prohlížeče ho často nepodporují

 

příliš velká velikost nepodporují ho prohlížeče



zatím ne zcela rozšířen a podporován

Tabulka 2: Souhrn nejčastějších rastrových formátů *) Optimalizace grafiky pro internetové stránky je důležitá pro rychlé načtení grafiky, například při pomalém internetovém připojení.

e) grafické programy Obě popsané skupiny grafických editorů se vzájemně doplňují. Vektorový editor většinou obsahuje základní prvky pro práci s rastrovými obrázky a tak je tomu i naopak. Programy pro rastrovou grafiku - Adobe Photoshop – světová špička pro práci s rastrovou grafikou. Je to komerční program, tudíž vcelku nákladný. Má nepřeberné množství funkcí a možností, má vlastní formáty, např. PSD a PSB. Původně byl vyvinut pro MAC OS - Corel Photo Paint - foto-editor, určený k tvorbě obrázků na profesionální úrovni. Má pokročilé nástroje pro Web design, je vhodný k hromadnému zpracování obrázků (např. jejich umisťování na internet) - Zoner PhotoStudio – český nástroj, čistě pro zpracovávání a archivaci digitálních fotografií. Obsahuje velmi jednoduchý rastrový editor. Verze Photo Studio 9 obsahuje podporu GPS (GPS poloha se ukládá ke snímku a fotku lze následně zobrazit na on-line mapách). Není primárně rastrovým editorem. - Malování – nejzákladnější program nejzákladnější program pro rastrovou grafiku, je součástí Windows. Má velmi omezené možnosti, slouží pouze pro kresbu jednoduchých obrázků. Je tedy nevhodné pro profesionálnější grafiku

51

- Gimp – má mnoho nástrojů pro práci s rastrovou grafikou, ale i základní nástroje pro vektorovou a 3D grafiku. Má možnost tvorby animací. Díky licenci OpenSource je ke stažení zdarma. Podporuje štětce ve formátu *.abr z Adobe Photoshopu a je vhodný pro zpracování fotografií a obrázků.

Programy pro vektorovou grafiku Možné dělení vektorových editorů: - tvorba kresby - potřebujeme neurčitou plochu na přípravu objektu, bez hlubších vazeb s okolím (vhodný je např. Inkscape) - příprava sazby, kde samotná kresba respektuje například prostor stránky nebo jiného prostoru, v sazbě mnohem častěji kombinujeme grafické objekty, bitmapy (fotografie) a text. (např. Program Scribus) - třetím typem použití vektorového editoru je schéma, kde je klíčem knihovna objektů a možnost jejich dynamické vazby. (program DIA)

- Adobe Illustrator - základní a dominantní program, sloužící pro efektivní vytváření různě složitých vektorových ilustrací a koláží, slouží pro přípravu špičkových tištěných materiálů, webů, interaktivních prezentací apod. Je schopný generovat SVG data, je velmi užitečný při předtiskové úpravě. Nevýhodou je vysoká pořizovací cena. - Corel Draw (OpenOffice.org Draw) - nejsilnější konkurence Adobe Illustratoru. Má aplikace pro tvorbu ilustrací a grafický design stránky, podporuje mnoho výkonných nástrojů včetně zpracování textů a pokročilé funkce pro PrePress. Jeho funkce Smart Drawing tool automaticky rozpoznává tvary kreslených objektů a inteligentně k nim přiřazuje odpovídající základní objekty nebo křivky. Podporuje všechny obvyklé grafické objekty, symboly, průhlednosti a vytváření hyperlinků - Zoner Callisto – český kvalitní nástroj pro práci s vektorovou grafikou. Má velkou škálu nástrojů pro běžné použití. Není moc vhodný pro práci s grafikou na profesionální úrovni, chybí mu některé vlastnosti. Je levnější. - Inkscape - je plně OpenSource. Obrázky Inkscape ukládá jako SVG, což je prakticky XML (text se značkami podobný HTML), existuje možnost upravovat dokument i bez Inkscape pomocí textového editoru - Scribus – je aplikace pro DTP (Desktop Publishing, čili tvorba tiskovina na PC). Používá se na tvorbu např. časopisů, letáků, plakátů, pozvánek apod. - Macromedia Flash – program pro tvorbu vektorových animací ve formátu Flash. Je schopný vytvářet animace opatřené například zvukovými efekty.

52

f) písma Každé písmo musí být nějak definováno. Font obsahuje popis písma, font obsahuje popis písma, vzhled a další jeho informace. Ne všechny fonty obsahují v souboru znaků česká písmena, existují i zvláštní fonty, jejichž soubor znaků je tvořen různými značkami, symboly a obrázky. Vektorové a rastrové fonty spadají do dělení písma podle jeho způsobu definice. - Bitmapové fonty - každý znak je vytvořen v obdélníkové matici s určeným počtem sloupců a řádků. Rastrové písmo nelze zvětšovat ani zmenšovat, aniž by utrpěla jeho kvalita. Proto je třeba mít datový tvar pro každou velikost i každý řez zvlášť, což znamená nárůst objemu dat a zároveň omezení použití jen na popsané velikosti. Práce s těmito fonty je poměrně rychlá (každému znaku je k dispozici popis bitové mapy). Soubory popisující bitmapové fonty jsou rozsáhlé a zabírají proto v paměti mnoho místa. - Vektorové fonty = obrysové fonty. Jsou založeny na použití Bézierovy křivky. Tvar písmena je popsán matematickým popisem obrysových křivek. Velikost těchto fontů lze bez problémů měnit a lze s nimi provádět i jiné transformace. Pro zobrazení vektorových fontů na displejích a tiskárnách se provádí rastrování. Pro malé velikosti a menší rozlišitelnost zařízení mohouvzniknou zjevné deformace písma. Proto obsahují fonty tzv. hinting – pomocné údaje pro rastrování malých velikostí. Pro nejmenší velikosti v malém rozlišení je to přímo bitmapový popis písma. Pro každý znak je k dispozici jediná definice (složitá matematická rovnice), znaky lze upravovat do požadované velikosti, různé velikosti se odvozují matematicky. Práce s vektorovými fonty je výrazně pomalejší než s bitmapovými, protože tvar každého znaku se musí před zobrazením nejdříve vypočítat. Vektorová písma se dají upravovat např. v programu FontCreator od společnosti High-Logic

g) zdroje grafických dat Grafická data můžeme v dnešní době získávat nepřeberným množstvím způsobů. Zobecnit se částečně dají do následujícího souhrnu: - Vytvořením v editoru – pro rastrovou grafiku můžeme využít např. Adobe Photoshop, Corel Photo Paint. Pro vektorovou grafiku využíváme zejména Adobe Illustrator a Corel Draw - Digitální získávání – například pomoci digitálního fotoaparátu. Fotografie jsou v digitální podobě uloženy na paměťové kartě, ze které je můžeme načíst do počítače - Stahování grafiky z internetu - můžeme využít třeba http://picsearch.com nebo http://images.google.com, což jsou stránky umožňující vyhledávání obrázků po celém internetu. U u tohoto způsobu získávání grafických dat je potřeba mít na paměti, že stahujeme „cizí“ výtvor a je tedy třeba uvést zdroj, ze kterého jsme tato data převzali a zároveň si zjistit zda je vůbec možné takový soubor šířit a v jaké míře. Autorské právo lze důkladně prostudovat na adrese http://cs.wikipedia.org/wiki/Copyright - Získávání dat z předlohy – např. pomocí scanneru převést souvislý text třeba z novin do počítače. Text lze napsat samostatně editovat, což ale pomůže změnit tzv. OCR editace (optické rozpoznávání znaků, z ang. Optical Character Recognition), tato editace je ale závislá na kvalitě předlohy

53

17.

Tipy na úpravy fotografií

a) zesvětlování světel Pokud budete zesvětlovat nejsvětlejší tóny (highlights) docílíte tak velmi zajímavých efektů (viz. Lesní chrám). Je sice pravda, že lidské oko na snímku akceptuje spíš velmi tmavé tóny než velmi světlé, ale i přesto vám velmi světlá část snímku pomůže upoutat lidské oko a z několika světlých pixelů uděláte tzv. optické těžiště (část snímku přitahující divákovu pozornost). Také se tato úprava hodí k „saturování" (viz snímky níže).

b) selektivní úpravy Základní úpravy pomocí křivek či úrovní jsou sice velmi účinné, ale i přesto nemusí být vždy prospěšné. Hlavní náplní úprav na snímku Podzimní chrám bylo zvyšování kontrastu pomocí křivek. Může se stát, že zvyšování kontrastu k potlačení šedé barvy.

54

c) filtr zkapalnění Tento filtr většinou používají fotografové modelingu a glamouru, protože díky němu jsou schopni zmenšovat anebo zvětšovat určité partie modelek. Osobně si myslím, že i když mezi tyto fotografy nepatříte, vyplatí se vám tento filtr ovládat.

d) dívejte se Oči jsou pro fotografa bezpochybně nejdůležitějším orgánem. To, že se fotograf dívá při fotografování je samozřejmé, to samé však také platí i při úpravách v počítači. Neustále sledujte vliv úprav na váš snímek, porovnávejte si snímek před a po úpravě a dívejte se na snímek tak dlouho jak jen to jde. Popřípadě i opuštění počítače na deset minut a návrat k němu vám pomůže dívat se na vaše snímky objektivně a sebekriticky.

55

18.

Jak na úpravu fotografií

Málokdy se stane, že uděláte fotku a berete ji jako naprosto hotovou věc. Nejčastějšími problémy jsou zbytečné části fotek, které je třeba oříznout, změna rozměrů, barev, doladění jasu (ztmavit/zesvětlit), zaostřování, odstranění efektů červených očí při focení s bleskem , převrácení fotografie o 90/180 stupňů, text do obrázku, převedení do černobílé fotografie nebo sépiové barvy (pro navození efektu starých fotografií) anebo například vytvoření panoramatických obrázků. Proto se teď mrkneme na to, jak si s tím vším poradit. Jako první bod než začneme je stáhnout si program, který nám všechny výše zmíněné operace umožní. Tím nejlepším z nejlepších, který roky používám je Irfan View. Je malý, v češtině a prostředí programu je pro uživatele příjemné. Instalace je jednoduchá a de fakto se udělá sama. Pouze klikáte na další. Pokud nainstalujete aplikaci, nainstalujte dodatečně češtinu. Pokud máte obojí nainstalované, program spusťte a můžeme začít.

a) používané zkratky CTRL+S = Uložit (S = Save) S = Uložit jako... - dáváme v případě, že soubor chceme uložit do jiného formátu (s jinou koncovkou) než je teď CTRL+Z = Zpět - zruší poslední operaci CTRL+P = Tisk (P = Print) - pokud chcete fotku rovnou vytisknout, uložte ji a zmáčkněte CTRL+P T = Miniatury - v případě že máte mrtě fotek a nechcete přepínat program / průzkumník nebo hledat šipkami požadované fotky, stisknete pouze "T" a otevře se okno s miniaturami (aktuální složka kde je fotka právě otevřená). Výběr = Oblast označená pomocí levým tlačítkem myši CTRL+Y = Ořez vybrané oblasti CTRL+R = Změna rozlišení/velikosti fotky CTRL+G = Úprava jasu a barev SHIFT+Y = Redukce červených očí ve vybrané oblasti SHIFT+S = Zaostření fotografie L & R = Otočení fotografie o 90° doleva & doprava CTRL+T = Vložení textu do obrázku

b) ořezávání fotek a změna rozměrů Jak jsem už zmiňoval, někdy vyfotíme i zbytečné části nebo chceme vyloženě jen mikroskopickou část fotky apod. Od toho slouží funkce "Oříznout". Nalezneme ji v liště Úprav a klávesová zkratka je CTRL+Y. Ořez provedeme tak, že si vybereme oblast, kterou chceme ponechat levým tlačítkem myši a použijeme klávesovou zkratku CTRL+Y. Když jsme s výsledkem spokojeni, uložíme jej, pokud ne můžeme pokračovat v editaci. Změna rozměrů, je také velice důležitá. Různá fóra nebo weby často omezují uživatele na velikost obrázku (ať rozměry nebo velikostí souboru) ale samotné weby vám obrázky neupraví (resp. né

56

všechny). Proto tahle práce zbývá na nás a naštěstí, to v programu Irfan Viev je poměrně jednoduché. Najedem si na hlavní liště na položku "Obrázek" a vybereme si "Zmenit velikost/rozlišení". Pro jednoduchost je ale lepší používat klávesovou zkratku CTRL+R kde si jako pomůcku můžeme říct "R" jako "Rozlišení" a je to celkem snadno zapamatovatelné. Po odkliknutí nebo zadání zkratky nám vyskočí tabulka (obr. níže)

Důležité pro nás je, aby bylo zaškrtnuto políčko "Zanechat poměr stran" jinak se vám stane, že fotka bude buďto šišatá nebo spláclá a ve finále to bude více škody než užitku. Hodnoty šířka a výška se zadávají do stejnojmenných políček a doporučuji aby "Jednotky" byly v pixelech. Centimetry zadávejte jen v případě, že fotku budete hned tisknout např. do rámečků s nestandartní velikostí a znáte pouze rozměry rámečků v centimetrech. Vpravo v tabulce máte pak zobrazeny nejběžnější velikosti - to se hodí, pokud stahujete obrázky z internetu a chcete je buďto zmenšit nebo zvětšit a jsou jmenovány jako Wallpapery, tedy tapety na plochu.

c) změna jasu, barev a odstranění červených očí - Jas – tento problém často vyřeší obyčejná změna jasu (tedy zesvětlení nebo ztmavení fotografie). V programu se k tomu dostaneme přes položku "Obrázek" a následným kliknutím na "Upravit barvy" nebo využitím klávesové zkratky CTRL+G (pomůcka "G" jako Gamma, která se tam dá též měnit). Po rozkliknutí vyskočí tato tabulka (obr. níže).

57

Barevné vyvážení - R (red) červená, G (green) zelená a B (blue) modrá a Nasycení. Kliknutím na posuvník myší hýbeme doprava pro zesvětlení, doleva pak pro ztmavení fotky. Využít můžeme také šipek vpravo/vlevo, kde je pak nastavování světlosti decentnější - tedy pomalejší, tudíž přijatelnější.

- Jas – tento problém často vyřeší obyčejná změna jasu (tedy zesvětlení nebo ztmavení fotografie). V programu se k tomu dostaneme přes položku "Obrázek" a následným kliknutím na "Upravit barvy" nebo využitím klávesové zkratky CTRL+G (pomůcka "G" jako Gamma, která se tam dá též měnit). Po rozkliknutí vám vyskočí tato tabulka (obr. níže) - Barvy – dále pak, pokud jsou barvy takříkajíc "vyblité" můžeme použít kontrast pro jejich oživení, pokud chceme fotku přebarvit na růžovo, modře, zeleně apod. , pohrajeme si s RGB kanály. S Gammou a Nasycením bych si moc nehrál a hodnot bych si nevšímal. Když se nám nastavení líbí, můžeme ho zachovat do budoucna zaškrtnutím políčka "Uložit hodnoty při ukončení" a pokud chceme všecko vrátit tak, jak to bylo na začátku, stiskneme tlačítko "Nastavit výchozí hodnoty". - Efekty – v případě, že chceme udělat fotku černobílou, rozklikneme si nabídku "Obrázek" a klikneme na položku "Konvertovat do odstínů šedi" a ta-dá , máme černobílou fotku. Pokud chceme dát fotce ještě starší nádech (nažloutlost), využijeme funkce sépie. K té se dostaneme opět kliknutím na položku "Obrázek", najdeme si skoro dole položku "Efekty" a v nich efekt "Sepia".

- Odstranění červených očí – každý to zná, vyfotíte osobu (nebo zvíře) s bleskem a oči má červený. Nic hezkého to není, obzvláště pokud chcete fotografii vystavit na web nebo ukázat lidem ve vašem blízkém okolí. Odstranění v programu je více než jednoduché. Označíte oblast

58

očí, najedete si na položku "Obrázek" a následně na "Zredukovat červené oči (výběr)". Klávesová zkratka pro tuhle operaci je SHIFT+Y

d) zaostření, otáčení o 90°, vytváření panoramat a vkládání textu do obrázků - Zaostření – v případě že je fotografie částečně rozmazaná, ji můžeme doostřit. To provedeme tak že najedeme na položku "Obrázek" a následně na "Zaostřit". Klávesová zkratka je SHIFT+S. Zaostřit můžeme buď část fotky tím, že oblast vybereme levým tlačítkem myši nebo celou fotku kdy nevybereme nic. - Otočení fotografií - je to nejjednodušší co program nabízí. Fotografie se otáčí o 90° doleva nebo doprava tlačítky "L" (left) doleva nebo "R" (right) doprava. Úprava funguje i při prohlížení fullscreen (celé obrazovce) čehož docílíme dvojklikem levým tlačítkem jednodušše si prohlížíte fotky a uvidíte nějakou, co má být "na výšku", zmáčknete "L" nebo "R", kombinaci CTRL+S (uložit) a jedete dál. - Panoramatické obrázky – pokud máte fotky, které chcete pospojovat i v tomhle vám Irfan pomůže. Jak na to? Otevřeme si položku "Obrázky" a následně klikneme na "Vytvořit panoramatický obrázek". Objeví se nám tabulka, kde si vybereme soubory, které chceme přidat. Výškou (rozdílem od prvního otevřeného souboru) se zabývat nemusíme. Obrázek se automaticky přizpůsobí výši prvního obrázku (v případě že děláme např. plakát, kde dáváme více fotek různých rozměrů nebo když máme omylem jednu fotku menší/větší). - Text do obrázku – chceme-li se do obrázku podepsat nebo připojit info pro ostatní, využijeme pro tento úkol opět Irfan View. Nejprve si vybereme levým tlačítkem myši oblast, kam chceme text vložit. Pokud máme vybráno tak se k dané funkci dostaneme tak, že klikneme v hlavní liště na "Úpravy" a zvolíme položku "Vložit text do výběru jednodušší je však využít klávesovou zkratku CTRL+T (pomůcka "T" jako text) a můžeme hned pokračovat. Po kliknutí nebo zadání zkratky nám vyskočí tabulka zobrazená výše. V podstatě všecky funkce jsou jasné, vyberete si písmo a barvu pozadí nebo zvolíte "Průhledný text". Pokud toto políčko nezaškrtnete, bude za textem barevné pozadí, jehož barvu zvolíte kliknutím na "Nastavit barvu pozadí". Co z toho zvolíte, záleží na vás. Průhledný text se hodí pro "vodotisky" kdežto ten s pozadím pro popisy fotek.

59

60

19.

Zdroje:

BŘEZINA, P. Základy kompozice fotografie [online]. Praha 2011. Přístup ke zdroji: DiFOTO. Typy fotoaparátů [online]. Praha 2009. Přístup ke zdroji: DOLEJŠÍ, T. Jak optimálně nastavit čas expozice [online]. Praha 2011. Přístup ke zdroji: DOLEJŠÍ, T. Pracujeme s hloubkou ostrosti [online]. Praha 2006. Přístup ke zdroji: DOLEJŠÍ, T. Jak optimálně nastavit citlivost ISO [online]. Praha 2011. Přístup ke zdroji: DOLEJŠÍ, T. Objevte tajemství makrofotografie [online]. Praha 2006. Přístup ke zdroji: HEFLNEROVÁ, L. Způsoby práce s rastrovou grafikou [online]. Praha 2007. Přístup ke zdroji: HORÁK, J. Jak na HDR fotografie aneb dejte vale přepalům [online]. Praha 2010. Přístup ke zdroji: iPLANETA. Co je to makrofotografie [online]. Praha 2007. Přístup ke zdroji: NAVRÁTIL, P: Počítačová grafika a multimédia. Kralice na Hané: Computer Media s. r. o., 2007. ISBN: 80-86686-77-9. PIHAN, R. Panoramatická fotografie [online]. Praha

2007.

PIHAN, R. Clona a vše kolem ní [online]. Praha 2006. PIHAN, R. Světlo v ateliéru [online].

61

Praha

2011.

Přístup

ke

zdroji:

Přístup

ke

zdroji:

Přístup

ke

zdroji: