ZÁKLADY TRŽNÍ EKONOMIKY Ing. Jana Magnusková, Ph.D.
VZNIK A VÝVOJ EKONOMICKÉ TEORIE
Klíčové pojmy: filozofie, merkantilizmus, klasická politická ekonomie, utopický socializmus, marxistický socializmus, neoklasická ekonomie, keynesiánství, monetarizmus
VZNIK A VÝVOJ EKONOMICKÉ TEORIE FILOZOFIE FILOZOFIE ↓ Platón (427 př.n.l. Athény) = řecký aristokrat, matematik, významný filozof;
= zakladatel Athénské Akademie.
VZNIK A VÝVOJ EKONOMICKÉ TEORIE Dialogy s učitelem Sókratem.. (tzv. Sókratovská metoda) Ústřední témata Platónova díla: ●
rozdíl mezi pravým poznáním a pouhým míněním;
●
ctnost a možnost výchovy ke ctnosti;
●
spravedlivé a přitom trvalé uspořádání obce;
●
dobro jako konečný cíl člověka i obce aj. Slavné citáty: „Žena je muž, který byl potrestán..“ „Krásu jako jedinou ze všech hodnot můžeme spatřit..“ „Přístup k moci by měl být zakázán těm, kteří jí milují..“
VZNIK A VÝVOJ EKONOMICKÉ TEORIE Aristoteles (384 př.n.l. Stageira, poloostrov Chalkidiki) = nejvýznamnější Platónův žák; = vlastní filosofická škola Lykeion („škola peripatetická“) Věcná zkušenost, všem společná, o níž se lze přesvědčit.. Myšlenky a zkušenosti přesně zachytit, dobře uspořádat a správně myslet argumentovat..
VZNIK A VÝVOJ EKONOMICKÉ TEORIE Dílo Aristotelovo:
základy soustavné filozofie jakožto snahy „porozumět tomu, co jest“;
základy různých věd (anatomie, astronomie, biologie, ekonomie, geologie, meteorologie aj.);
první zákony logiky a popis logických kategorií aj. Slavné citáty:
„Rozumný člověk usiluje o život bez bolesti, ne o život příjemný..“
„Jedni šetří, jako by měli žít věčně, druzí utrácejí, jako by měli hned zemřít..“ „Největší hloupost je diskutovat o hlouposti s hloupými..“
VZNIK A VÝVOJ EKONOMICKÉ TEORIE Výkonnost lidské společnosti v dějinách = důležitý faktor → účelné využívání svých zdrojů, expanze, obrana před nepřátelským národům, uchování své existence před stagnací apod. ↓↓↓
Nástup kapitalizmu (přibližně od roku 1500) ●
vědecký vývoj ve všech disciplínách, postupné opuštění náboženských dogmat;
●
osamostatnění a rozvoj ekonomické vědy, racionální ekonomické chápání NH procesů.
VZNIK A VÝVOJ EKONOMICKÉ TEORIE První buržoazní ekonomická teorie v západní Evropě: (16. a 17.st.) → MERKANTILIZMUS Silný vliv státu na ekonomický život země:
J.B.Colbert
●
získávání nových kolonií;
●
omezování volného obchodu;
●
zabránění úniku zlata ze země;
●
zajištění maximalizace příjmů do státní pokladny ..
VZNIK A VÝVOJ EKONOMICKÉ TEORIE Hlavní zásady merkantilizmu:
bohatství země je určeno množstvím drahých kovů v zemi (zlata); bohatství se vytváří v obchodních vztazích (mezinárodní obchod);
cílem obchodu je aktivní obchodní bilance; nástrojem je protekcionizmus (státní subvence a ochranná cla).
Neboť bohatství země závisí na objemu zlata a stříbra, kterým země vládne..
VZNIK A VÝVOJ EKONOMICKÉ TEORIE Nové myšlenkové směry:
(pol. 17. st.) KLASICKÁ POLITICKÁ EKONOMIE (ekonomický liberalizmus) ● ●
víra v samoregulaci trhu;
v přirozené ekonomické zákony.
Adam Smith → kniha „Bohatství národů“ (1776)
VZNIK A VÝVOJ EKONOMICKÉ TEORIE Nový pojem → „neviditelná ruka trhu“ Trh sám dokáže optimálně řešit základní ekonomické otázky
(bez zásahů státu do ekonomiky): „Když se jedinec ze všech sil snaží použít svůj kapitál na podporu domácího průmyslu tak, aby výroba měla co největší hodnotu, pak nutně usiluje o to, aby roční příjmy společnosti byly co nejvyšší. Ovšemže většinou není jeho úmyslem podporovat veřejný zájem a ani neví, nakolik jej podporuje… myslí jen na svůj zisk a v tom, jako v mnohém jiném, jej vede neviditelná ruka, aby podporoval cíl, který neměl vůbec v úmyslu..“
VZNIK A VÝVOJ EKONOMICKÉ TEORIE Další významní ekonomové 19 st.: John Stuart Mill David Ricardo - spoluzakladatel Anglické vědecké společnosti (1807) •
dílo „Zásady politické ekonomie a zdanění“;
•
nové pojetí „existenčního minima“;
•
Ricardův mzdový zákon („Železný“ mzdový zákon);
•
„Teorie pracovní hodnoty“
•
atd.
VZNIK A VÝVOJ EKONOMICKÉ TEORIE UTOPICKÝ SOCIALIZMUS ●
vychází z ideálů osvícenství;
●
proměna společnosti shora: od vládnoucí třídy → osvícením bohatých a mocných..
Robert Owen, Charles Fourier aj. Hlavní představy utopistů:
dokonalá společnost bez soukromého vlastnictví;
povinná práce pro všechny;
rozdělování hodnot dle zásady rovnosti.
VZNIK A VÝVOJ EKONOMICKÉ TEORIE MARXISTICKÝ SOCIALIZMUS ●
velmi úzce navázal na teorii utopického socializmu;
●
teorie proměny reálných poměrů ve společnosti → změnou vlastnických vztahů pomocí revolučně vedeného třídního boje.
Karl Marx •
•
•
německý filozof, teoretik dělnického hnutí, socializmu a komunizmu; Kniha „Das Kapital“ (1867)
analýza a kritika kapitalistické společnosti a kapitalistického způsobu výroby a distribuce statků.
Friedrich Engels
VZNIK A VÝVOJ EKONOMICKÉ TEORIE Rozvoj výrobních prostředků → rozpor mezi třídami → třídní boj mezi vykořisťovateli a vykořisťovanými → revoluce
(buržoazie nad aristokracií, poté proletariátu nad buržoazií → kapitalizmus nahrazen socializmem → beztřídní společnost .. Marxismus (leninizmus) = ideologie revolucionářů.
VZNIK A VÝVOJ EKONOMICKÉ TEORIE NEOKLASICKÁ EKONOMIE (začátek 20. stol.) -
jeden ze dvou směrů současné ekonomie tzv. hlavního proudu
•
navazuje na původní klasickou ekonomii + nové myšlenky a nástroje ekonomické analýzy;
•
je zaměřena na chování mikroekonomických subjektů (domácností, firem).
Základ teorie: Tržní rovnováha - trhy, které se automaticky čistí a spějí tak k rovnováze nabídky a poptávky..
VZNIK A VÝVOJ EKONOMICKÉ TEORIE Neoklasičtí ekonomové: V. Pareto, I. Fisher, C. Menger aj.
odpůrci státních zásahů; stoupenci koncepce „laissez faire“ („trh vše vyřeší“, „dejte trhu volnou ruku“, atd).
Hlavní ekonomická zásada: Aby hospodářskému dění byla ponechána volnost, bez zásahů státu (stát pouze v roli arbitra, tvůrce pravidel, jejichž dodržování bude od ekonomických subjektů vymáhat), a tím dojde k posílení role jednotlivce..
VZNIK A VÝVOJ EKONOMICKÉ TEORIE 30. léta 20. století - Velká hospodářská krize
trh selhal globálně, celosvětově, ve všech oblastech ekonomiky neoklasická ekonomie (tehdy uznávaná jako ekonomie „hlavního proudu“) nebyla schopna odpovědět na závažné otázky a problémy hospodářského světa.. ↓
Byla nahrazena novým myšlenkovým směrem
↓ KEYNESIÁNSTVÍM (protipól klasické a neoklasické ekonomie)
VZNIK A VÝVOJ EKONOMICKÉ TEORIE John Maynard Keynes (1883-1946) ●
zakladatel keynesiánství;
anglický ekonom; ekonom; ● profesor na Cambridge University; ●
●
guvernér anglické centrální banky aj.
VZNIK A VÝVOJ EKONOMICKÉ TEORIE Keynes:
shledal kapitalistickou ekonomiku vnitřně nestabilní;
opíral se o přirozený vývoj fungování tržních sil;
vytvořil teorii efektivní poptávky;
zdůrazňoval úlohu investičních výdajů;
kladl důraz na automatické tržní mechanizmy;
zabýval se úlohou státu v ekonomice a hospodářskou politikou, aj.
VZNIK A VÝVOJ EKONOMICKÉ TEORIE Kniha „Obecná teorie zaměstnanosti, úroku a peněz“ (1936) → teoreticky zdůvodňuje potřebu stabilizace kapitalistických ekonomik za pomoci státních zásahů:
aktivního působení státu na straně poptávky;
snižování nezaměstnanosti;
mírnění dopadů hospodářských krizí..
„Není zákeřnější cesty ke zničení základů společnosti než
znehodnocení peněz. Ten proces zaměstnává všechny skryté síly ekonomických zákonů na straně destrukce – způsobem, jemuž rozumí jeden z milionu..“
VZNIK A VÝVOJ EKONOMICKÉ TEORIE Dle Keynese:
Ekonomika nikdy plně nevyužívá všechny ekonomické zdroje; za určitých okolností se nemusí trh nutně vždy přibližovat nejefektivnějšímu bodu, ale může se ustálit v situaci, kdy je celkový produkt nízký a nezaměstnanost vysoká.. proto je třeba celkovou poptávku stimulovat prostřednictvím opatření v oblasti hospodářské politiky → rozhodující faktor: řízené investiční výdaje.
VZNIK A VÝVOJ EKONOMICKÉ TEORIE Největší zlo v ekonomice → nezaměstnanost Východisko: FISKÁLNÍ POLITIKA
stimulace celkové poptávky ze státního rozpočtu v době deprese (krize); krytí jejího schodku z daní v době konjunktury.
Řízené investiční výdaje = rozhodující vliv na hospodářskou politiku v oblasti snižování nezaměstnanosti a zvyšování hospodářského růstu.
VZNIK A VÝVOJ EKONOMICKÉ TEORIE Počátek 70.let 20.st. •
ekonomické problémy v USA, západní Evropě, Japonsku;
•
inflace se se začíná postupně vymykat kontrole;
•
neustále se zvyšuje vlna růstu cen (o 50 – 100% !!);
•
přidává se vlna vysoké nezaměstnanosti (dochází k tzv. stagflaci)
Snaha o stále větší centralizaci politické a ekonomické moci se ukázala jako špatná cesta..
VZNIK A VÝVOJ EKONOMICKÉ TEORIE MONETARIZMUS (pol. 70. let 20. století) - jako reakce na postupné problémy ekonomik s narůstající inflací.. „Primárním zdrojem ekonomické nestability je nesprávná monetární politika + vládní zásahy do ekonomiky..“ Východisko → striktní aplikace MONETÁRNÍ POLITIKY
Milton Friedman nositel Nobelovy ceny za ekonomii
VZNIK A VÝVOJ EKONOMICKÉ TEORIE Dle monetaristů:
Inflace je čistě peněžní jev a je potřeba proti ní bojovat; hlavní příčinou výkyvů ekonomiky jsou změny v nabídce peněz; zdůrazňují proto význam peněz a odmítají státní zásahy do ekonomiky (opět liberální směr, odkazující na princip „laissez faire“); preferují kontrolu a regulaci množství peněz v oběhu (s důrazem na pravidlo stálého tempa růstu peněžní zásoby, která zaručí stálý a stabilní vývoj základních makroekonomických ukazatelů hospodářství).
VZNIK A VÝVOJ EKONOMICKÉ TEORIE SOUČASNOST SOUČASNOST ↓
ekonomické teorie „hlavního proudu“: •
monetární (neoklasická) ekonomie
•
neokeynesiánská ekonomie
Praktická hospodářská politika současných vlád
nejvyspělejších zemí = příklon k jedné či druhé teorii (resp. jejich kombinace) v návaznosti na konkrétní politickou a hospodářskou situaci..
ZÁKLADNÍ EKONOMICKÉ POJMY
Klíčové pojmy: vzácnost, omezenost zdrojů, efektivnost, všeobecná ekonomická teorie, mikroekonomie, makroekonomie, 3 ekonomické otázky, příkazová ekonomika, tržní ekonomika, smíšená ekonomika, inputy a outputy, formy směny, peníze, obchod, specializace, dělba práce, trh, globalizace trhu
ZÁKLADNÍ EKONOMICKÉ POJMY Co je ekonomie? Ekonomie zkoumá, jak různé společnosti využívají vzácné (omezené) zdroje k výrobě užitečných statků a jak je rozdělují mezi spotřebitele… Podstatou jsou 2 klíčové myšlenky ekonomie:
vyrobené (ekonomické) statky jsou vzácné;
společnost musí své zdroje využívat efektivně.
Ekonomika vyrábí efektivně, pokud si nikdo nemůže polepšit bez toho, aby si někdo jiný nepohoršil..
ZÁKLADNÍ EKONOMICKÉ POJMY Všeobecná ekonomická teorie = základ široké škály ekonomických věd. Vysvětluje:
základní pojmy (ekonomické kategorie); základní souvislosti (ekonomické zákony) mezi ekonomickými jevy.
Normativní ekonomie • kvalitativní hodnocení ekonomiky, posuzuje stávající systémy a hledá ideální stav fungujícího systému (subjektivní pohled – odráží morální a sociální kořeny společnosti). Pozitivní ekonomie • objektivní popis a rozbor stavu reálné ekonomiky, bez kvalitativního hodnocení.
ZÁKLADNÍ EKONOMICKÉ POJMY Mikroekonomie („mikros“ – malý) Adam Smith
Analýza ekonomického chování jednotlivých subjektů, tvořících národní ekonomiku (domácností,firem). Hledá odpovědi na otázky: Jak se určuje cena jednotlivých výrobků a služeb? Jak určit objem a sortiment výroby v podnicích a odvětvích?
Jak určit výši mzdy? A výši zisku? Jak stanovit výši úrokové míry? Atd.
ZÁKLADNÍ EKONOMICKÉ POJMY Makroekonomie („makros“ – velký) J. M. Keynes
Analýza fungování národní ekonomiky jako celku (prostřednictvím tzv. agregátních ekonomických veličin). Zabývá se otázkami: Co určuje celkovou zaměstnanost v ekonomice? Co celkovou úroveň cen a míru inflace?
Jak se zjišťuje velikost národního důchodu? Jaké jsou cíle fiskální a monetární politiky státu? Může vláda bojovat proti nepříznivému vývoji ekonomiky?
Atd.
ZÁKLADNÍ EKONOMICKÉ POJMY Mikroekonomie a makroekonomie = jádro moderní ekonomie. 3 otázky každé ekonomiky (tzv. Samuelsonova triáda) 1. Co vyrábět ? (Jaké zboží a služby, v jakém množství a kdy?) 2. Jak vyrábět ? (S jakými výrobními zdroji, v jaké kombinaci, s jakou technikou a technologií?) 3. Pro koho vyrábět ? (Jakým způsobem výsledky ekonomické činnosti rozdělit mezi
jednotlivce, resp. skupiny?)
ZÁKLADNÍ EKONOMICKÉ POJMY Všeobecná ekonomická teorie • ukazuje, jaké důsledky (pozitivní a negativní) mají při řešení těchto otázek postupy různými směry… + Hospodářská politika státu • od které závisí, zda se ekonomika bude vyvíjet úspěšně. Kromě ekonomických skutečností musí dále respektovat
politické, sociální, národnostní,ekologické,mezinárodní a jiné souvislosti..
ZÁKLADNÍ EKONOMICKÉ POJMY V různých společnostech se řešení tří základních ekonomických otázek liší.. Zvyky, tradice, instinkty • lidská společenství málo rozvinutá, početně omezená; • neuvědomělá (spíše instinktivní) koncepce řešení otázek „co, jak a pro koho“. Vývoj lidské společnosti v čase (zánik prvotních forem existence) → zdokonalování výrobních nástrojů, roste okruh lidských potřeb, zlepšuje se organizace společnosti.
ZÁKLADNÍ EKONOMICKÉ POJMY Obecně dnes rozlišujeme dva základní
způsoby ekonomické organizace společnosti ↓ ekonomické systémy:
1.
Příkazová ekonomika
2.
Tržní (resp. smíšená) ekonomika
ZÁKLADNÍ EKONOMICKÉ POJMY 1. PŘÍKAZOVÁ EKONOMIKA (příkazový systém) Východní Evropa, Rusko, Čína aj. • na centrální úrovni se rozhoduje, co je třeba vyrábět, co a kolik můžou lidé spotřebovávat; • rozhodující činitel = centrum (vláda);
• výrobní zdroje ve vlastnictví státu, vláda vlastní a řídí většinu podniků, je zaměstnavatelem většiny pracujících; • rozhodnutí často bez znalostí místních poměrů; • intenzita příkazů diferencovaná: Demokracie. ……………? ? ................. Diktatura
ZÁKLADNÍ EKONOMICKÉ POJMY Výhody:
vláda může ovlivnit rozdělení příjmů (rovnost);
vláda může zamezit výrobě sociálně nežádoucího zboží aj.
Nevýhody:
vláda tíhne k byrokracii;
chybí motivace, konkurence, ziskový motiv;
výrobky a služby někdy horší kvality , omezenost sortimentu; časem se jeví jako neefektivní (bývá nahrazena tržním systémem).
ZÁKLADNÍ EKONOMICKÉ POJMY 2. TRŽNÍ EKONOMIKA (tržní systém) -
považována za efektivnější - v současnosti převládá ve všech vyspělých zemích.
Principy fungování:
soukromé vlastnictví;
svobodné podnikání.
Vývoj ekonomiky určuje mechanizmus trhu, tj. ekonomická rozhodnutí činí jednotliví kupující a prodávající..
ZÁKLADNÍ EKONOMICKÉ POJMY Tržní ekonomika: Co vyrábět?
každodenní rozhodování spotřebitelů při jejich nákupech. Z tržeb firem jsou placeny mzdy, renty, dividendy = příjmy domácností.
rozhodování o nabídce firem motivuje vize maximálního efektu z podnikání (rozdíl mezi celkovými výnosy, resp. příjmy a celkovými náklady, resp. výdaji) = zisky firem.
ZÁKLADNÍ EKONOMICKÉ POJMY Tržní ekonomika: Jak vyrábět?
je dáno konkurencí mezi různými výrobci;
snaha o minimalizaci nákladů;
efektivnější výrobní metody (techniky a technologie).
Tržní ekonomika: Pro koho vyrábět?
závisí na nabídce a poptávce na trhu výrobních faktorů (půdy, práce, kapitálu); zde se určují mzdové sazby (trh práce), pozemkové renty (trh půdy), úrokové sazby a zisk (trh kapitálu) – tj. ceny výrobních faktorů.
ZÁKLADNÍ EKONOMICKÉ POJMY Rozdělení příjmů mezi obyvatelstvo je dáno celkovým množstvím výrobních faktorů a cenami těchto faktorů.. Výhody:
výrobní zdroje jsou rozdělovány jen pomocí tržních sil (nabídky a poptávky) a cenového mechanizmu;
maximalizace zisku firem = hnací síla ekonomiky (stimulace ke snížení nákladů, zavádění inovací aj.)
Nevýhody:
tržní selhání (monopolizace trhu, potřeba zajištění veřejných statků, negativní externality aj.) v zásadě se prohlubuje důchodová a majetková nerovnost..
ZÁKLADNÍ EKONOMICKÉ POJMY SMÍŠENÁ EKONOMIKA … evropská současnost
rozvoj ekonomiky převážně určují tržní faktory (síly nabídky a poptávky);
významné regulační funkce patří vládě:
•
určuje „pravidla ekonomické hry“;
•
dohlíží nad jejich dodržováním;
•
•
zabezpečuje pořádkové, zdravotnické, vzdělávací, sociální a jiné služby; řeší ekologické problémy aj.
ZÁKLADNÍ EKONOMICKÉ POJMY VSTUPY A VÝSTUPY (inputy a outputy) INPUT (výrobní zdroj, výrobní faktor, výrobní vstup) • Půda a přírodní zdroje Užitečné vstupy v přírodním stavu - půda pro zemědělské i nezemědělské účely, nerostné suroviny, zdroje energie, dřevo, čistý vzduch a pitná voda.
• Práce Produktivní příspěvek lidí, kteří pracují svým myšlením a svaly (pracovní síla = člověk, který vykonává práci).
ZÁKLADNÍ EKONOMICKÉ POJMY • Kapitál a/ „fyzický“ kapitál (stroje, zařízení, budovy, softwary aj.) b/ „finanční“ kapitál (hotové peníze, cenné papíry aj.) Na rozdíl od půdy a práce (tzv. primární výrobní faktory – jejich nabídka je určena především neekonomickými faktory, tj. míra porodnosti, klimatické podmínky v zemi apod.) se fyzický kapitál musí nejdříve vyrobit a teprve poté jej lze
použít ve výrobě… V tržní ekonomice je kapitál v soukromém vlastnictví (příjem z něj plyne jednotlivcům), vlastnická práva jsou však státem
do určité míry omezována..
ZÁKLADNÍ EKONOMICKÉ POJMY OUTPUT (výstup → výsledek spolupůsobení různých inputů) • různé užitečné statky mající hmotnou podobu (výrobky) nebo nehmotnou podobu (služby); • vznikají v různých sektorech, ze kterých se skládá národní ekonomika:
primární sektor (zemědělství, lesnictví a těžební průmysl); sekundární sektor (zpracovatelský průmysl, energetika, plynárenství, vodní hospodářství a stavebnictví);
terciární sektor (doprava, spoje, výrobní a nevýrobní služby).
ZÁKLADNÍ EKONOMICKÉ POJMY HISTORICKÉ FORMY SMĚNY, PENÍZE • jednoduchá forma směny (tzv. barterový obchod – zboží za zboží); • s rozvojem zbožové výroby → rozvinutá forma směny (směna se stává pravidelnou);
• s objevem všeobecného ekvivalentu (všeobecně uznávané zboží: obilí, dobytek, plátno) → všeobecná forma směny; • problémy všeobecného ekvivalentu (roli převzaly drahé kovy,zlato) → vznik peněžního ekvivalentu → peněžní forma směny.
ZÁKLADNÍ EKONOMICKÉ POJMY Kvantitativní poměr, ve kterém se jedno zboží směňuje za druhé = směnná hodnota; její specifickou formou je cena.
PENÍZE = „mazadlo“ usnadňující směnu.. Stát kontroluje nabídku peněz v oběhu (centrální banka) → správné zacházení s nabídkou peněz je ve všech zemích jedním z hlavních témat státní hospodářské politiky..
ZÁKLADNÍ EKONOMICKÉ POJMY OBCHOD, SPECIALIZACE A DĚLBA PRÁCE Každá vyspělá ekonomika si zakládá na rozvinuté dělbě práce a specializaci → roste produktivita práce → Efektivnost plynoucí z dělby práce a specializace:
vytvoření složité obchodní sítě mezi zeměmi (odměnou za specializovanou práci je příjem, který lze použít ke koupi statků z celého světa); různí lidé a různé země se specializují ve výrobě v
odlišných oblastech a dobrovolně směňují to, co vyprodukují, za to, co potřebují;
vzájemný obchod může být obohacením pro každou zemi o větší rozmanitost výrobků a služeb;
ZÁKLADNÍ EKONOMICKÉ POJMY Zisk z obchodu = hlavní motivace v ekonomice. TRH Místo setkávání ekonomických subjektů, aby si navzájem dle potřeby dobrovolně směnili výsledky své ekonomické aktivity a určili ceny.. 1. Trh výrobních faktorů (trh práce, půdy, kapitálu); 2. Trh peněz (má blízko k trhu kapitálu); 3. Trh výrobků a služeb (ukončení výrobního procesu;
ale na prvním místě z hlediska významu - určuje a ovlivňuje chování ekonomických subjektů).
ZÁKLADNÍ EKONOMICKÉ POJMY Trh výrobků a služeb • Trh individuální; • Trh celkový (agregátní) … v reálném ekonomickém životě. Stupeň organizovanosti trhu • Trh organizovaný; • Trh neorganizovaný (neformální). Teritoriální hledisko
• Trh místní; • Trh regionální; • Trh národní; Trh mezinárodní; Trh světový.
ZÁKLADNÍ EKONOMICKÉ POJMY GLOBALIZACE Růst ekonomické integrace mezi zeměmi (projevy: nárůst toku statků, služeb a kapitálu přes národní hranice, tj. růst podílu dovozů a vývozů – zahraniční obchod). Důvody: • trvalé snižování komunikačních nákladů (informací) a odstraňování překážek obchodu (cla, dovozní kvóty aj.); • rostoucí specializace ve výrobě (různá stadia produkce jsou rozložena do různých zemí); • rostoucí integrace na finančních trzích (zrychlující se tempo půjčování peněz v zahraničí).
ZÁKLADNÍ EKONOMICKÉ POJMY Pozitivní důsledky ekonomické integrace statků a finančních trhů:
snížení cen, zvýšení zavádění inovací do výroby;
rychlejší ekonomický růst.
Negativní důsledky:
nezaměstnanost a ztráta zisků (pokud je domácí produkce nahrazena nízkonákladovou produkcí ze zahraničí) → nástroj: protekcionizmus (státní ochrana domácích výrobců před zahraniční konkurencí stanovení pevného měnového kurzu, výrobní a exportní dotace, dovozní kvóty, cla).
TRŽNÍ MECHANIZMUS A JEHO KATEGORIE
Klíčové pojmy: tržní subjekty (domácnosti, firmy, stát), tržní konkurence (dokonalá, nedokonalá konkurence), tržní nabídka, tržní poptávka, tržní cena, rovnovážná cena
TRŽNÍ MECHANIZMUS A JEHO KATEGORIE TRŽNÍ MECHANIZMUS ↓ Forma organizace, v rámci které se jednotliví výrobci dostávají s jednotlivými spotřebiteli do vzájemných kontaktů, aby vyřešili tři základní ekonomické otázky (CO VYRÁBĚT, JAK VYRÁBĚT, PRO KOHO VYRÁBĚT?).
TRŽNÍ MECHANIZMUS A JEHO KATEGORIE Nejvýznamnější prvky tržního mechanizmu (resp. nejdůležitější tržní kategorie): 1. TRŽNÍ SUBJEKTY 2. TRŽNÍ KONKURENCE 3. NABÍDKA 4. POPTÁVKA
5. TRŽNÍ CENA
TRŽNÍ MECHANIZMUS A JEHO KATEGORIE 1. TRŽNÍ SUBJEKTY Domácnosti (skupina jednotlivců) • společně používají své příjmy; • společně vlastní majetek; • společně přijímají ekonomická rozhodnutí. Na straně kupujících - na trhu výrobků a služeb (pro vlastní, tj. soukromou spotřebu).
Na straně prodávajících - na trhu výrobních faktorů (nabídka pracovních sil, kapitálu pro firmy). Hlavní cíl: maximalizovat svůj vlastní užitek (nakoupit co
nejvíce a co nejlevněji).
TRŽNÍ MECHANIZMUS A JEHO KATEGORIE Firmy (podnikatelské jednotky) Na straně kupujících - na trhu výrobních faktorů (nákup potřebných vstupů do výroby). Na straně prodávajících - na trhu výrobků a služeb (nabídka výrobků a služeb domácnostem). Hlavní cíl : maximalizovat svůj vlastní užitek (prodat co nejvíce a co nejdráž → maximalizace zisku).
TRŽNÍ MECHANIZMUS A JEHO KATEGORIE Stát • regulace, legislativa (výkonné a zákonodárné instituce) → stále větší vliv na výrobu (firmy) a spotřebu (domácnosti); • zpětné působení firem na stát prostřednictvím cen (veřejné zakázky), rozsahu výroby (HDP), zisků (daně) aj.
Stát vstupuje na trh:
aby stimuloval působení pozitivních tendencí na trhu;
aby neutralizoval působení negativních tendencí..
Intenzita státních zásahů diferencovaná → závisí vždy na konkrétní vládě a konkrétních ekonomických podmínkách v zemi…
TRŽNÍ MECHANIZMUS A JEHO KATEGORIE 2. TRŽNÍ KONKURENCE
proces setkávání různých tržních subjektů s jejich rozdílnými zájmy a cíli;
neprobíhá jen mezi těmi, jenž reprezentují nabídku a těmi, jenž reprezentují poptávku; rozvíjí se také uvnitř každé kategorie tržních subjektů..
„Co vyrábět?“ → rozhoduje spotřebitel svými „peněžními
hlasy“ (tj. rozdělením svého disponibilního příjmu při nákupu zboží a služeb) = tzv. suverenita spotřebitele..
TRŽNÍ MECHANIZMUS A JEHO KATEGORIE a/ Konkurence mezi spotřebiteli (tj. na straně poptávky)
snaha nakoupit co nejvíce a co nejlevněji;
maximalizace vlastního užitku.
V období nedostatku některých zboží a služeb.. Řešení: Dostatek, resp. přebytek žádaného zboží a služeb na trhu →
konkurence mezi spotřebiteli mizí..
TRŽNÍ MECHANIZMUS A JEHO KATEGORIE b/ Konkurence mezi výrobci (tj. na straně nabídky) „Jak vyrábět?“ (technika, technologie, minimalizace nákladů) → rozhoduje výrobce v rámci konkurenčního boje:
snaha prodat co nejvíce a co nejvýhodněji;
maximalizace zisku.
Konkurence v tržních podmínkách = hnací motor ekonomiky. Absence konkurence → stagnace, zaostalost,nízký stupeň uspokojování potřeb..
TRŽNÍ MECHANIZMUS A JEHO KATEGORIE Nástroje konkurence mají cenovou i necenovou povahu: a/cenová konkurence
snížená cena (jen dočasně);
nižší ceny než konkurence (tlak na konkurenci);
tzv. dumpingové ceny (vyšší ceny na domácím trhu, nižší ceny na zahraničním trhu) aj.
b/necenová konkurence
reklama; vyšší kvalita; prodej na úvěr; prodlužování záruční lhůty; 2 za cenu 1; prodej na splátky aj.
TRŽNÍ MECHANIZMUS A JEHO KATEGORIE Situace první: Dokonalá konkurence (… pouze teorie!) Každá firma na trhu má stejné postavení a stejné ekonomické podmínky jako ostatní → nemůže ovlivňovat výši ceny = příjemce ceny: • produkuje výrobek, který se svými fyzickými vlastnostmi neliší od stejného výrobku jiných firem; • její výrobek představuje nepatrnou část celkové nabídky,
směřující na trh. Výnos z podnikání pro každého výrobce stejný - všichni prodávají své výrobky za stejnou cenu. Maximalizace zisku →
jen minimalizací nákladů!
TRŽNÍ MECHANIZMUS A JEHO KATEGORIE Situace druhá: Nedokonalá konkurence (jedno z nejvážnějších „tržních selhání“) Ekonomická nerovnost firem, jejich rozdílný ekonomický potenciál → do určité míry firma může ovlivňovat cenu své produkce na trhu = tvůrce ceny: • vyrábí produkt, který se v určitém směru odlišuje od obdobného produktu, vyráběného jinými firmami;
• její výrobek představuje významnou část celkové nabídky daného výrobku, směřující na trh. Vede k růstu cen výrobců nad výši nákladů a k poklesu
nákupů spotřebitelů pod efektivní úroveň!
TRŽNÍ MECHANIZMUS A JEHO KATEGORIE Členění firem v podmínkách nedokonalé konkurence (dle všeobecné ekonomické teorie):
1. Monopolistická konkurence
2. Oligopol 3. Čistý (absolutní) monopol
TRŽNÍ MECHANIZMUS A JEHO KATEGORIE MONOPOLISTICKÁ KONKURENCE • existuje mnoho firem, kdy každá svou nabídkou pokrývá jen malou část trhu; • každá z těchto firem prodává diferencovaný produkt (mírně odlišný od obdobného produktu konkurentů) → umožňuje určité ovlivňování cen.
Snadný vstup do odvětví, rozvíjí se formy cenové i necenové konkurence (reklama, kvalita aj.), maximalizace zisku nejen snižováním výrobních nákladů.
TRŽNÍ MECHANIZMUS A JEHO KATEGORIE OLIGOPOL (z řeckého „oligos“ – málo) • v určitém odvětví existuje několik málo firem (2,3,5…); • vyrábí homogenní výrobky nebo diferencované výrobky; • rozhodujícím způsobem ovládají trh (využívají úspory z velkovýroby), můžou ovlivnit tržní cenu;
Ekonomická síla oligopolu vytváří překážky vstupu dalších firem do odvětví. Odvětví oligopolu:
těžký průmysl; výroba léčiv; výroba automobilů, letadel, zemědělských strojů; těžba ropy, aj.
TRŽNÍ MECHANIZMUS A JEHO KATEGORIE Dva konfliktní zájmy oligopolu: 1.
2.
Snaha tajně se dohodnout – kooperovat s ostatními (firmy společně určují ceny nebo výstupy, rozdělí si trh nebo přijímají jiná obchodní rozhodnutí → „kartelové dohody“); maximalizovat své zisky. Snaha jednat za sebe, nekooperovat (vznikají cenové války), konkurovat si (získat zákazníky konkurentů) a maximalizovat své zisky.
Kartel = organizace nezávislých výrobců podobných produktů, kteří společně zvyšují ceny nebo omezují výstupy..
TRŽNÍ MECHANIZMUS A JEHO KATEGORIE Tzv. tiché dohody (nekalá kooperace) • snižují konkurenci bez toho, aby existovaly přímé dohody; • stanovují totožné ceny, které budou odpovídat ceně monopolu (dosažení monopolního, tj. maximálního zisku);
ceny jsou vyšší → tlak na snižování výrobních nákladů nižší; konkurence především v necenové oblasti (reklama, soupeření v kvalitě; řízené ceny).
TRŽNÍ MECHANIZMUS A JEHO KATEGORIE Překážky bránící „efektivní“ nekalé kooperaci firem:
nekalá kooperace je nelegální; firmy mohou podvést ostatní účastníky dohody tak, že sníží své ceny pro vybrané zákazníky a tím zvýší své tržní podíly;
z růstu mezinárodního obchodu vyplývá, že mnoho domácích firem čelí silné konkurenci ze zahraničí.
Tajné dohody mají časem tendenci rozpadat se.. Významné světové kartely: Organizace zemí vyvážejících ropu (OPEC), Mezinárodní diamantový kartel aj.
TRŽNÍ MECHANIZMUS A JEHO KATEGORIE ČISTÝ (ABSOLUTNÍ) MONOPOL (z řeckého „mono“ – jeden) • jediný výrobce určitého výrobku; • neexistující konkurence; • úplná kontrola nad odvětvím; • vysoké ceny, vysoké zisky; • absolutní moc nad spotřebitelem!
1. Výhradní právo státu (vlády) na zásobování trhu určitými výrobky nebo službami (např. poštovní služby). 2. Výhradní právo firmy k určité činnosti, získané od státu (elektřina, voda) poskytnutím příslušné licence.
TRŽNÍ MECHANIZMUS A JEHO KATEGORIE Bariéry vstupu dalších firem do odvětví: • patenty a obchodní značky (legislativně chrání nápady firmy, což brání ostatním v jejím kopírování); • kontrola nad celkovou nabídkou zboží, kdy ostatní do ní nemůžou vstoupit;
• výhoda v oblasti nákladů (díky úsporám z velkého rozsahu výroby), aj. Chybí stimul ke zlepšování techniky a technologie, ke snižování výrobních nákladů, k zabezpečování lepších a levnějších výrobků a služeb pro zákazníka!
TRŽNÍ MECHANIZMUS A JEHO KATEGORIE Způsoby, jak se postavit proti negativním důsledkům monopolu:
orientace na substituty toho, co vyrábí monopol;
proti monopolu vybudovat jiný monopol (i když jen dočasně);
deregulace ze strany státu.
TRŽNÍ MECHANIZMUS A JEHO KATEGORIE 3. POPTÁVKA
(Demand)
(koupěschopná, tj. efektivní poptávka) = rozhodnutí spotřebitelů (v rámci jejich rozpočtového omezení), týkající se zamýšlených nákupů na trhu • individuální
(1 kupující, 1 druh zboží);
• tržní
(všichni kupující, 1 druh zboží);
• celková (agregátní)
(všichni kupující, všechno zboží).
Vztah mezi cenou (P) a množstvím (Q) = nepřímo úměrný: Pokud bude cena vysoká, nákupy lidí budou relativně nízké
a naopak, při nízké ceně budou lidé objemy svých nákupů zvyšovat..
TRŽNÍ MECHANIZMUS A JEHO KATEGORIE Příčiny: 1. Lidé při vysoké ceně nakupují méně proto, že jejich příjmy nerostou tak rychle jako ceny (výjimka: luxusní zboží). 2. Vysoká cena nutí spotřebitele k tomu, aby hledal na trhu levnější „substituty“. Schéma poptávky po produktu: Cena produktu (price=P)
Množství poptávaného produktu (quantum=Q)
P3
Q0
P2
Q1
P1
Q2
P0
Q3
TRŽNÍ MECHANIZMUS A JEHO KATEGORIE Zákon klesající poptávky Při vysoké ceně je poptávka nízká, s poklesem ceny se zvyšuje. P P3
P2
D
P1 Q1
Q2
Q3
Q
TRŽNÍ MECHANIZMUS A JEHO KATEGORIE Kromě ceny působí na vývoj poptávky další faktory: • průměrný příjem domácností; • počet domácností, rozsah trhu; • dostupnost a cena příbuzných zboží (substitutů, komplementů);
• očekávání spotřebitelů do budoucna; • subjektivní faktory ; • módní trendy aj.
TRŽNÍ MECHANIZMUS A JEHO KATEGORIE 4. NABÍDKA
(Supply)
= reakce výrobců na signály ze strany poptávky • Individuální
(1 výrobce, 1 zboží);
• Tržní
(všichni výrobci, 1 zboží);
• Celková (agregátní)
(všichni výrobci, všechno zboží).
Vztah mezi cenou a množstvím = přímo úměrný: Pokud je cena relativně vysoká, množství zboží a služeb, dodávaných na trh poroste; pokud bude cena relativně nízká, množství výrobků a služeb, které budou výrobci na trhu nabízet,
bude nízké..
TRŽNÍ MECHANIZMUS A JEHO KATEGORIE Příčiny: Vysoká cena je pro výrobce stimulem pro dosažení vyššího zisku → orientace na výrobu nejvíce ziskových produktů.
Schéma nabídky produktu: Cena produktu (price=P)
Množství nabízeného produktu (quantum=Q)
P0
Q0
P1
Q1
P2
Q2
P3
Q3
TRŽNÍ MECHANIZMUS A JEHO KATEGORIE Zákon rostoucí nabídky S růstem ceny se zvyšuje i nabídka, s poklesem ceny se snižuje. P S P3
P2 P1 Q1
Q2
Q3
QQ
TRŽNÍ MECHANIZMUS A JEHO KATEGORIE Kromě ceny působí na vývoj nabídky i další faktory: • technologie; • ceny výrobních faktorů (vstupů); • ceny výrobních substitutů (příbuzných statků); • vládní politika; • specifické faktory pro daná odvětví aj.
TRŽNÍ MECHANIZMUS A JEHO KATEGORIE 5. TRŽNÍ CENA = vzájemné působení křivky nabídky a křivky poptávky P
D
S
E PE
-
QE
Q
TRŽNÍ MECHANIZMUS A JEHO KATEGORIE Ke sjednocení zájmů a cílů ekonomických subjektů (na straně nabídky i na straně poptávky) dojde v bodě E (equilibrum = rovnováha): NABÍDKA = POPTÁVCE → tady vzniká rovnovážná cena, přijatelná pro spotřebitele i pro výrobce → rovnovážnému bodu E odpovídá rovnovážná
cena PE a rovnovážné množství QE.
TRŽNÍ MECHANIZMUS A JEHO KATEGORIE Příliš vysoká cena - P1 (vyšší než rovnovážná cena PE), které odpovídá nabízené množství Q1 → kupující je při ní ochoten nakoupit jen množství Q2 (což je méně než rovnovážné množství QE) → vzniká přebytek zboží na trhu..
P
D S
přebytek
P1
E
P
PE
Q2
QE
Q1
Q
TRŽNÍ MECHANIZMUS A JEHO KATEGORIE Příliš nízká cena – P1 (nižší než rovnovážná cena PE) nabízeného množství Q1 způsobí, že kupující poptávají množství Q2 (vyšší než je rovnovážné množství QE → nedostatek zboží na trhu.. P
S
D
E PE P1
nedostatek Q1
QE
Q2
Q
TRŽNÍ MECHANIZMUS A JEHO KATEGORIE Cena, při které kupující chtějí koupit právě takové množství výrobků a služeb, které chtějí prodávající prodat, tvoří rovnováhu poptávky a nabídky na trhu → v čase se mění..
P D
P
D´
S´ D
S
S
Q
Q
TRŽNÍ MECHANIZMUS A JEHO KATEGORIE Koloběh ekonomického života v tržní ekonomice: Poptávka boty, bydlení, jídlo
→
Trh statků a služeb ← Ceny na trhu statků a služeb
↑↑↑
Nabídka boty,bydlení,jídlo ↑↑↑
Hlasy spotřebitelů
CO?
Výrobní náklady
Spotřebitelé
JAK?
Firmy
Vlastnictví vstupů
PRO KOHO?
Produktivita faktorů
↓↓↓
↓↓↓
Práce, půda, kapitál → Trh výrobních faktorů ← Práce, půda, kapitál
Nabídka
Ceny výrobních faktorů
Poptávka
TRH A STÁT
Klíčové pojmy: tržní selhání (mikroekonomické, makroekonomické, mimoekonomické), státní intervence na trhu, hlavní ekonomické funkce státu (efektivnost trhu, důchodová a majetková rovnost, ekonomická stabilita)
TRH A STÁT Trhy nefungují dokonale, za určitých okolností může tržní systém selhávat → vznikají ekonomické problémy – tzv. tržní selhání, na jejich řešení nestačí soukromé rozhodování → je třeba využít veřejné (kolektivní) rozhodování. Příčiny tržních selhání: a/ mikroekonomické;
b/ makroekonomické; c/ mimoekonomické.
TRH A STÁT Mikroekonomické příčiny → souvisí s efektivností tržního systému → příčinou je selhání trhu v optimální alokaci zdrojů, důsledkem čehož není v ekonomice produkováno maximální množství statků, nebo jsou produkovány v neoptimální struktuře: •různé projevy nedokonalé konkurence; • existence tzv. veřejných statků;
• existence tzv. negativních externalit; • asymetrie informací na trhu (a s nimi související tzv. transakční náklady) aj.
TRH A STÁT Makroekonomické příčiny → souvisí se stabilitou tržního systému → vývoj trhu může vést k nestabilitě vývoje základních makroekonomických veličin (tempa ekonomického růstu, míry nezaměstnanosti, míry inflace aj.) Mimoekonomické příčiny → souvisí s otázkou spravedlivého rozdělování důchodů a bohatství:
• tržní ekonomika vede ke značné diferenciaci důchodů a bohatství, není však schopna se vyrovnat s touto nerovností, s nedostatkem ekonomických příležitostí pro všechny → to vede k nestabilitě nejen ekonomické, ale i celospolečenské..
TRH A STÁT „Čistý“ tržní mechanizmus bývá korigován státem.. ↓ Ani trh, ani státní zásahy nejsou dokonalé → optimální je jistá kombinace obou přístupů řešení tržních selhání:
síly trhu;
vládní intervence na trhu.
Obě součásti jsou nezbytné pro dobře fungující ekonomiku.
↓ Jaká je optimální míra vládních zásahů??
TRH A STÁT Hlavní druhy vládních zásahů na trhu výrobků a služeb: 1. Určit „pravidla hry“
První pravidlo: kupující musí prodávajícímu za výrobky a služby zaplatit. Druhé pravidlo: vláda musí zabezpečit, aby kupující měli přístup k informacím o výrobcích a službách, jinak nemůžou srovnávat jejich užitečnost (legislativa, standardy aj.) 2. Udržet kvalitu životního prostředí Maximalizace zisku firmy = minimalizace výrobních nákladů = lepší předpoklady obstát v konkurenci.
TRH A STÁT Odstraňování škodlivin jako doprovodních jevů výrobních procesů → stát vydává environmentální standardy; monitoruje a testuje
produkty škodlivé přírodě i lidem aj. 3. „Maximální ceny“ Ceny některých výrobků a služeb jsou příliš vysoké (zisky jejich výrobců rovněž) → stát přistupuje k jejich regulaci, tj. stanovuje tzv. maximální ceny (nižší než rovnovážné ceny) → nízké ceny způsobí nárůst poptávky nad úroveň rovnovážné poptávky → maximální ceny vyvolávají na trhu nedostatek zboží .. Vznik „černého trhu“, na kterém se regulované zboží prodává za cenu vyšší než rovnovážnou.
TRH A STÁT 4. „Subsidované ceny“ Ceny některých výrobků na trhu jsou příliš nízké (zisky jejich
výrobců rovněž) → stát přistupuje k jejich regulaci, tj. stanovuje tzv. subsidované ceny (vyšší než rovnovážná cena) → vyšší ceny jsou stimulem pro výrobce → množství nabízeného zboží převýší poptávku po něm → subsidované ceny vytváří na trhu přebytek zboží.. Vláda přebytečné zboží odkoupí, jinak by tlak trhu vedl k poklesu ceny..
TRH A STÁT 5. Výrobky a služby stínové ekonomiky Drogy, pornografie, prostituce, hazardní hry – výrobky a služby škodlivé pro jejich konzumenty… Obchodování s nimi trestné (zákon je zakazuje): • Výdaje na tyto výrobky ze strany kupujících nejsou započítány do HDP!
Příjmy z těchto obchodů nejsou zdaňovány!
6. Alokace výrobních zdrojů Jak rozmístit výrobní zdroje (omezené, tj. vzácné)?
TRH A STÁT 1. Příkazová ekonomika: O alokaci rozhoduje příslušný centrální orgán (národní zdroje jsou ve vlastnictví a pod kontrolou státu). 2. Tržní ekonomika: O alokaci každodenně přijímají rozhodnutí milióny ekonomických subjektů na trhu (trh plní funkci informačního, stimulačního a cenového mechanizmu;
stát ovlivňuje tržní poměry intervenčními zásahy do ekonomiky).
TRH A STÁT 7. Daně
uvalené „břemeno“ na obyvatelstvo;
tvoří hlavní část veřejných příjmů.
Daň je povinná, zákonem uložená platba, která plyne do veřejných rozpočtů. Je nenávratná,neekvivalentní a zpravidla neúčelová. Předmět daně: •Hlava
•Majetek
•Důchod
•Spotřeba
HLAVNÍ EKONOMICKÉ FUNKCE STÁTU 1. Stát usiluje o efektivnost trhu: Pokud trh selže (nedokonalá konkurence, prosazování monopolních prvků v ekonomice), důsledkem je neefektivní výroba a spotřeba.
Antimonopolní zákonodárství (v ČR – Úřad pro ochranu hospodářské soutěže) = soubor legislativních opatření. Cíl:
• kontrolovat růst tržní síly jednotlivých firem; • zamezit uplatňování „nekalých“ praktik v rámci konkurenčního boje (cenová diskriminace, kartelové dohody, sjednocování firem aj.)
HLAVNÍ EKONOMICKÉ FUNKCE STÁTU USA – „Shermanův zákon“ z roku 1890 • považuje omezování obchodu i každý pokus monopolizovat obchod za provinění, za kriminální čin zaměřený proti federální vládě… Západní Evropa • Velká Británie (1956), Francie (1953, 1963), Německo
(1957), Holandsko (1958), Belgie (1960), Švédsko (1953, 1956) atd.
HLAVNÍ EKONOMICKÉ FUNKCE STÁTU EU → tzv. antitrustové články římských dohod (1957) Považují za neslučitelné se společným trhem všechny dohody podniků,které ovlivňují obchod mezi členskými státy a znemožňují, omezují nebo jinak narušují konkurenci. Výjimky: Mezipodnikové dohody, rozhodnutí sdružení podniků a společné postupy s cílem zlepšit výrobu, odbyt zboží a
podpořit technický a ekonomický pokrok..
HLAVNÍ EKONOMICKÉ FUNKCE STÁTU 2. Stát usiluje o důchodovou a majetkovou rovnost: Tržní mechanizmus prohlubuje důchodovou a majetkovou nerovnost (výrobky a služby směřují tam, kde jsou peníze, a ne tam, kde jsou největší potřeby) → Sociální politika státu:
• systém progresivního zdaňování; • systém sociálních jistot (tzv. transfery); • přímá podpora lidí s nízkými důchody aj.
↓ V demokratických zemích jsou stanoveny minimální standardy životní úrovně (v ČR tzv. životní a existenční minimum), které jsou
základem pro výpočet sociálních transferů.
HLAVNÍ EKONOMICKÉ FUNKCE STÁTU 3. Stát usiluje o ekonomickou stabilitu: Pomocí nástrojů Hospodářské politiky státu: • Monetární politika (tj. peněžní a úvěrová politika – regulace měny, bankovního systému, výše úrokových
sazeb, úvěrové podmínky aj.) • Fiskální politika (tj. rozpočtová politika – prostřednictvím příjmové a výdajové stránky státního rozpočtu).
HLAVNÍ EKONOMICKÉ FUNKCE STÁTU Cíle obou typů politik jsou stejné: 1. ekonomický růst; 2. cenová stabilita, resp. nízká míra inflace; 3. vysoká, resp. plná zaměstnanost; 4. finanční stabilita země ve vztahu k zahraničí, resp. vyrovnanost platební bilance národního hospodářství. Rozdílné jsou nástroje pro jejich dosažení..
TRH VÝROBNÍCH FAKTORŮ
Klíčové pojmy:
nabídka, poptávka, trh půdy, trh práce, trh kapitálu (resp. trh peněz)
TRH VÝROBNÍCH FAKTORŮ Výrobní faktory = předpoklad rozvinutí výroby → výsledkem je produkce výrobků a služeb. Trh výrobních faktorů: •Trh práce; •Trh kapitálu; •Trh půdy. Firmy zde působí na straně poptávky; domácnosti na
straně nabídky. Ceny výrobních faktorů → určují se obdobně jako ceny výrobků a služeb (jediná odlišnost = POPTÁVKA).
TRH VÝROBNÍCH FAKTORŮ Poptávku po finálních výrobcích a službách (na trhu výrobků a služeb) určuje jejich „užitečnost“ (resp. „mezní užitečnost“, tj. přírůstek celkové užitečnosti v důsledku zvýšení jejich spotřeby o jednotku) → subjektivní kategorie. Výrobní faktory neslouží k uspokojování individuálních potřeb kupujících → poptávka po výrobních faktorech (na
trhu výrobních faktorů) je proto odvozenou poptávkou, tj. závisí na vývoji poptávky po finálních výrobcích, na výrobu kterých se výrobní faktory používají..
TRH VÝROBNÍCH FAKTORŮ Připomeňme: Zákon klesajících výnosů Pokud dochází k růstu jen jednoho výrobního faktoru (ostatní inputy zůstanou fixní), při růstu množství jen jednoho inputu roste celkový produkt stále pomaleji. Každá další, dodatečná jednotka variabilního vstupu má za následek stále menší zvýšení výstupu v porovnání s předchozí jednotkou.
Dodatečný výstup (dosažený na jednotku dodatečného inputu) – tj. mezní produkt klesá..
TRH VÝROBNÍCH FAKTORŮ Závěr: Mezní (dodatečné) produkty určují poptávku po výrobních faktorech → příjem z mezního produktu je cenou, kterou je podnikatel ještě ochoten zaplatit za dodatečnou jednotku inputu → výnos z dodatečné jednotky inputu bude roven nákladům na získání této dodatečné jednotky.
TRH VÝROBNÍCH FAKTORŮ Mezní náklady výrobního faktoru = částka, o kterou se zvyšují celkové náklady firmy, pokud chce firma získat dodatečnou jednotku výrobního faktoru → podnikatel je porovnává s příjmem z mezního produktu: Mezní náklady: = příjmu z mezního produktu (podnikatel je v rovnováze); < příjem z mezního produktu (podnikatel bude rozšiřovat výrobu a nakupovat další jednotky inputu až do bodu rovnováhy); > příjem z mezního produktu (podnikatel bude omezovat výrobu, sníží poptávku po příslušném inputu).
TRH VÝROBNÍCH FAKTORŮ Způsob určení ceny výrobních faktorů v podmínkách dokonalé konkurence: Mezní produkt práce x cena produkce
= cena práce (mzda)
Mezní produkt půdy x cena produkce
= cena půdy (renta)
Mezní produkt kapitálu x cena produkce = cena kapitálu (úrok)
TRH PRÁCE
Klíčové pojmy: časová a úkolová mzda, nominální a reálná mzda, index reálné mzdy, poptávka po pracovních silách a nabídka pracovních sil, důchodový a substituční efekt, odbory, tripartita
TRH PRÁCE Mzda =cena práce Zjednodušené předpoklady:
práce je homogenní;
poptávka po ní je absolutně elastická;
existují podmínky dokonalé konkurence.
Základní formy mzdy: •
časová mzda (cena práce za určitý čas);
•
úkolová mzda (cena práce za určitý výkon).
TRH PRÁCE Nominální mzda = určité množství peněžních jednotek. Reálná mzda = skutečná hodnota mzdy, tj. množství výrobků a služeb, které je možné si za nominální mzdu nakoupit (poměr ceny životních potřeb k vyplácené peněžní odměně) → vychází z výše nominální mzdy + vliv cenové úrovně výrobků a služeb + vliv daní. Index reálné mzdy (v %) = index nominální mzdy / index cen výrobků a služeb
TRH PRÁCE
TRH PRÁCE Grafické vyjádření ceny práce
(w = wage = mzda)
• pokud je výše mzdy vyšší než je rovnovážná cena práce, poptávka po pracovní síle klesne, nabídka práce stoupne → vznikne přebytek PS na trhu práce → nezaměstnanost; • opačná situace → nedostatek PS na trhu práce..
W D
S
přebytek PS
W2
E WE W1
nedostatek PS Q2
QE
Q1
Q
TRH PRÁCE David Ricardo (1772-1823) → „Železný mzdový zákon“ Mzda je „přirozená cena práce“, kterou určuje cena
existenčních prostředků potřebných k reprodukci pracovní síly. „Tržní cena práce“ osciluje kolem přirozené ceny práce v závislosti na vývoji nabídky PS a poptávky po ní… V případě, že mzda bude vyšší než přirozená cena práce, dochází ke zlepšení existenčních podmínek PS, populace roste, tím roste i nabídka PS → vzniká tlak na opětovné snížení mzdy (a naopak)..
Zjednodušený pohled (nebere v úvahu všechny faktory,
ovlivňující nabídku PS a poptávku po PS, a tím i cenu práce)..
TRH PRÁCE Faktory ovlivňující poptávku po pracovní síle (FIRMY): • rozsah a kvalita výrobních faktorů (vč. samotné práce - možnosti jejich kombinace, zastupitelnosti); • rozdíly v tzv. mezní (dodatečné) produktivitě (platí „zákon klesajících výnosů“; zvýšení mezní produktivity – k dispozici lepší kapitálové statky, lepší vzdělání, zkušenosti) aj.
Faktory ovlivňující nabídku pracovních sil (DOMÁCNOSTI):
celková velikost populace, počet práceschopného obyvatelstva v rámci populace, výše mzdy aj.
• pracovní doba; • participace pracovní síly (příliv žen na trh práce); • imigrace (nárůst nabídky nekvalifikovaných PS) aj.
TRH PRÁCE Graficky: Křivka tržní nabídky práce (substituční a důchodový efekt) W
substituční efekt
X
Wx důchodový efekt
Q
TRH PRÁCE Dnešní trh práce Formování tržní rovnováhy na trhu práce (tj. efektivní využití pracovních sil v ekonomice) → tzv. tripartita:
podnikatelé (zaměstnavatelé);
odbory (hájí zájmy zaměstnanců);
stát (přímé nástroje - např. zákon o minimální mzdě; nepřímé nástroje – realizace praktické hospodářské politiky s cílem podpořit růst zaměstnanosti).
Klíčový význam při formování vztahů mezi zaměstnavateli a zaměstnanci → kolektivní vyjednávání.
TRH PRÁCE Cíl → domluvit se na vzájemně přijatelných podmínkách zaměstnanosti (o výši mezd, výši sociálních dávek odborově organizovaných PS aj.) DOHODA (tzv. Kolektivní smlouva) má 3 části:
1. „Ekonomický balík“ – sazby základní mzdy, odměny za přesčasy, určení volných dní a přestávek v práci, sociální dávky aj. 2. Pracovní podmínky – otázky zdraví a bezpečnosti při práci, vhodných pracovních podmínek aj. 3. Otázky procedurálního charakteru – např. postup při propouštění aj.
TRH PRÁCE Dominantní je tlak na zvýšení mezd, zlepšení sociálních a pracovních podmínek členů odborů. Nedojde-li k dohodě → hrozba stávkou ↓ škody zaměstnavatelům strádání zaměstnanců
Pokud se podaří (s pomocí odborů) prosadit vyšší mzdy → vyvolání „inflační spirály“ ve vztahu mzdy - ceny → růst nezaměstnanosti.
TRH PŮDY
Klíčové pojmy: kvantitativní omezenost půdy, nereprodukovatelnost půdy, renta, prodej a pronájem půdy
TRH PŮDY Kapitál je produktem výroby; půda (a práce) = primární výrobní faktory → jsou produktem působení převážně neekonomických procesů (biologických, demografických aj.): •
•
čím je půda úrodnější, resp. čím blíže je trhu → tím vyšší je cena (pozemková renta);
rozsah půdy je však omezený → poptávka po půdě je vysoká, cena je rovněž vysoká.
Poptávka po půdě = odvozená poptávka (závisí na vývoji poptávky po produktech, které se na půdě dají vyrobit, resp. které jiných statků a služeb, využívajících půdu).
TRH PŮDY Nabídka půdy = odlišná od nabídky práce a kapitálu (půda je výrobní faktor přírodního charakteru):
přirozená bonita a poloha půdy určuje efektivnost jejího využívání;
je kvantitativně omezena a nereprodukovatelná
→ na změnu poptávky reaguje nabídka půdy jen částečně (pokud část půdy ještě není využívána) nebo nereaguje
vůbec (existující půda je plně využita).
TRH PŮDY Vznik ceny půdy (renty) S
RE
R Pronájem půdy
R
D Q
TRH PŮDY Růst poptávky po půdě → poptávka po půdě roste (D1, D2, D3), roste i cena (R1, R2, R3), aniž by se zvyšovala nabídka půdy (S) S R E3 R 3
D3 R2
E2
R1
E1
D2
D1 Q
TRH PŮDY Pronájem půdy Renta je poplatek, který nájemce platí vlastníkovi půdy (výše se odvozuje od ceny zemědělských produktů, které se na půdě pěstují). Prodej půdy Cena se odvozuje od výše roční renty (kterou půda přináší) a
platné úrokové míry.
INFLACE
Klíčové pojmy: cenová hladina, formy inflace (mírná, pádivá, hyperinflace), očekávaná a neočekávaná inflace, nástroje stabilizace měny (deflační politika, devalvace, nulifikace), spotřební koš, index spotřebitelských cen, index cen výrobců, míra inflace, inflace tažená poptávkou, inflace tažená nabídkou
INFLACE Inflace = jeden z nejzávažnějších projevů narušené ekonomické rovnováhy. Vnější projevy inflace:
přeplnění peněžního oběhu peněžními jednotkami;
znehodnocení peněžní jednotky;
růst cen.
Ekonomické a sociální důsledky inflace → vede k přerozdělování důchodů a bohatství ve společnosti..
INFLACE Východisko: Aktiva vložena do hmotných statků (půdy, staveb, zlata aj.– tj. statků dlouhodobého určení, které mají schopnost uchovat kupní sílu peněz, resp. ji zvýšit v čase). Inflace působí ve prospěch dlužníka, v neprospěch věřitele! Posuzování inflačních procesů → zda množství peněz
v oběhu je nebo není v souladu s potřebami, které vyžaduje oběh; zda je nebo není v přiměřeném vztahu k tempu růstu výroby zboží a služeb, které se na trhu mají realizovat..
INFLACE Formy inflace: • Mírná (plazivá) inflace (pod 10 % ročně) → ceny rostou přibližně stejným tempem jako výroba (jsou relativně stabilní) – je akceptovatelná. • Pádivá inflace (dvouciferná), při které ceny rostou rychleji než výroba – kupní síla peněz rychle klesá. • Hyperinflace (trojciferná, resp. víceciferná), při které prakticky úplně zaniká vazba mezi tempem růstu výroby a tempem růstu cen.
INFLACE Očekávaná a neočekávaná inflace • očekávaná mírná inflace neovlivní výkonnost hospodářství ani rozdělení produkce či bohatství, lidé se dokážou očekávanému trendu přizpůsobit; • ve skutečnosti často inflace neočekávaná, kdy neočekávaný nárůst cen ochudí jedny na úkor druhých (protože přerozděluje část bohatství od věřitelů k dlužníkům).
Zachování stability cen = prioritní úkol, který si v oblasti hospodářské politiky vytyčují vlády na celém světě.
INFLACE Nástroje stabilizace měny oslabené inflačními procesy: 1. Deflační politika, tj. snižování koupěschopné poptávky (zvyšováním daní, mzdovými restrikcemi, redukcí výdajů ze státního rozpočtu, omezování úvěrových možností ) → to vše se promítá do útlumu ekonomiky země. 2. Devalvace měny, tj. změna měnového kurzu (dochází ke změně kvantitativního poměru dané měny vůči jiným měnám - za jednotku devalvované měny získáme menší počet jednotek jiných měn, resp. za jednotku cizí měny zaplatíme více jednotkami devalvované měny).
INFLACE 3. Nulifikace. Stát úplně zruší doteď platnou měnu a nahrazuje ji novou měnou (může přitom dojít k výměně staré měny za novou, a to v kurzu, který je pro nulifikovanou měnu velmi nepříznivý, tj. velký počet jednotek staré měny se vymění za jednotku nové měny → např. v období válek). Sledování pohybu cen na trhu = zkoumání tzv. cenové hladiny , tj. úrovně cen všech zboží a služeb, které se v určitém okamžiku v národním hospodářství nakupují a prodávají → je důležité zohlednit také váhu, kterou se jednotlivá zboží a služby podílejí na celkové spotřebě domácností..
INFLACE Spotřební koš = reprezentativní vzorek výrobků a služeb, které nejčastěji vchází do spotřeby městských domácností:
•potraviny a nealko; •pošta a telekomunikace; •alko a tabák; •rekreace a kultura; •bydlení, voda, energie, paliva; •vzdělávání •bytové vybavení, zařízení domácností, opravy; •zdraví; •doprava aj.
INFLACE Koš se ocení v základním (výchozím) období a běžném období; porovnáním výsledků se zjistí vývoj cenové hladiny → index spotřebitelských cen (CPI - consumer price index; resp. index životních nákladů):
Q CPI Q
0
P1
0
P0
100%
Q0 …množství výrobků a služeb tvořících obsah koše; P1 …ceny běžného roku; P0 …ceny výchozího roku. Za základ se berou ceny různých komodit v maloobchodě (MOC)
INFLACE Míra inflace (r) jakožto míra změny celkové cenové hladiny (v %):
r=
CPIt CPIt 1 CPIt 1
CPIt … CPI v běžném roce; CPIt-1 …CPI ve výchozím roce. Míra inflace vyjádřena: Míra inflace může být vyjádřena (Český statistický úřad): • přírůstkem průměrného ročního CPI; • přírůstkem CPI ke stejnému měsíci předchozího roku; • přírůstkem CPI k předchozímu měsíci; • přírůstkem CPI k základnímu období (rok 2000).
INFLACE Index cen výrobců (PPI - producer price index) ve stavebnictví, průmyslu, zemědělství, službách:
používají firmy; má širší záběr jako CPI - odráží vývoj cen na úrovni výrobců a velkoobchodu (VOC).
Liší se skladbou koše (zahrnuje suroviny, polotovary aj.); měří ceny v časném stadiu distribuce výrobků.
INFLACE Inflace tažená poptávkou Důležitý faktor → prudký růst nabídky peněz. Růst celkové (agregátní) poptávky převyšuje růst potenciálního produktu a nerovnováha agregátní nabídky a poptávky tlačí na zvýšení cen → rostou ceny, roste výroba, snižuje se nezaměstnanost a díky horší dostupnosti volné pracovní síly se zvyšují mzdy → inflace se zrychluje.
Důvody: • růst nominálních mezd je rychlejší než růst produktivity práce (prosazení vyšších mezd prostřednictvím odborů);
INFLACE • nadměrný růst investic (státních i soukromých) v ekonomice může způsobit rychlý růst celkové poptávky;
• snížení daní zvýší příjmy ekonomických subjektů, zvýší se tím opět koupěschopná poptávka; • když stát zlevní úvěry, o které potom roste zájem, zvýší se tak výdaje na investice a spotřebu; • stát zvýší výdaje na veřejnou spotřebu (např. do sociální oblasti), opět dojde ke zvýšení koupěschopné poptávky, atd.
INFLACE Inflace tažená nabídkou V důsledku růstu cen základních surovin (ropa, voda, energie) a tím i růstu výrobních nákladů. Důvody: • existence nedokonalé konkurence na trhu surovin; • růst výrobních nákladů můžou způsobit i politické události, v důsledku čeho se zvýší ceny dovážených surovin; • tlak odborů na zvýšení mezd zvýší celkové výrobní náklady, atd.
INFLACE
NEZAMĚSTNANOST
Klíčové pojmy: Phillipsova křivka, přirozená míra nezaměstnanosti, dobrovolná nezaměstnanost (frikční, strukturální, sezónní, preference volného času), nedobrovolná nezaměstnanost, vládní politika plné zaměstnanosti (aktivní a pasivní zásahy)
NEZAMĚSTNANOST Phillipsova křivka (A.W.Phillips - původní tvar křivky empiricky odvodil z
příkladu V.Británie 50.let; 70.léta však vyvolala skepticizmus) Vyjadřuje vztah mezi inflací a nezaměstnaností → pokud se ekonomika nachází ve stavu vysoké produkce a nízké nezaměstnanosti, ceny a mzdy rostou rychleji než obvykle. Zaměstnanci a odbory jsou schopni vyjednat vyšší růst mezd jen v situaci, kdy existuje dostatek volných pracovních míst a podobně i firmy mohou snadněji zvýšit ceny, když prodeje jsou vysoké. Naopak platí, že vysoká nezaměstnanost vyvolá menší inflaci..
NEZAMĚSTNANOST
míra inflace
míra nezaměstnanosti
NEZAMĚSTNANOST Současný výklad Phillipsovy křivky a/ z krátkodobého hlediska: Čím je vyšší míra nezaměstnanosti, tím nižší je míra inflace (křivka má klesající tendenci). b/ z dlouhodobého hlediska: Míra nezaměstnanosti je v podstatě nezávislá na dlouhodobé míře inflace.
NEZAMĚSTNANOST Obecná míra nezaměstnanosti u = U / L . 100% U… počet oficiálně nezaměstnaných (unemployed); L … počet všech pracovních sil (labour).
Vysoká nezaměstnanost:
problém pro hospodářství (neefektivní využití výrobního faktoru - práce); problém pro společnost (pokles důchodů domácností,resp. pokles jejich úspor → pokles jejich spotřeby, pokles investic firem → zpomalení ekonomického růstu).
NEZAMĚSTNANOST Ekonomická teorie využívá pojmy dobrovolná a nedobrovolná
nezaměstnanost. a/ Dobrovolná nezaměstnanost - na úrovni tzv. přirozené míry nezaměstnanosti → počet nezaměstnaných je ≤ počtu volných pracovních míst. Příčiny: • frikční nezaměstnanost (souvisí s přirozeným pohybem pracovních sil na trhu práce); • strukturální nezaměstnanost (souvisí s nerovnováhou mezi
nabídkou pracovních sil a poptávkou po nich z hlediska místa, kvalifikace aj.);
NEZAMĚSTNANOST
sezónní nezaměstnanost (souvisí s určitými odvětvími NH, které poptávají pracovní sílu jen v „sezóně“);
• preference volného času.. b/ Nedobrovolná nezaměstnanost
- počet nezaměstnaných je vyšší než počet volných pracovních míst → skutečná míra nezaměstnanosti převyšuje přirozenou míru nezaměstnanosti. Příčiny: •cyklické výkyvy tržní ekonomiky.
NEZAMĚSTNANOST
NEZAMĚSTNANOST
Nezaměstnanost v jednotlivých krajích ČR (2012)
NEZAMĚSTNANOST
NEZAMĚSTNANOST Vládní politika plné zaměstnanosti - směřuje k vyrovnání převahy nabídky PS nad poptávkou po nich. Aktivní vládní zásahy: • rostou výdaje státu na investice do ekonomiky (veřejné zakázky);
• stupňují se antimonopolní zásahy; • rozšiřuje a zlevňuje se úvěr; • podporuje se rozvoj rekvalifikačních programů; • stimuluje se export, omezuje se import, atd. Pasivní vládní zásahy:
vyplácení dávek v nezaměstnanosti..
TRH KAPITÁLU
Klíčové pojmy: definice kapitálu, úrok, úroková míra, trh kapitálu, trh peněz, finanční trhy, potenciální a reálný kapitál, nabídka kapitálu, resp. peněz, poptávka po kapitálu, resp. po penězích, rovnovážná úroková míra, funkce peněz, centrální banka, harmonizované peněžní agregáty ČR
TRH KAPITÁLU Definice 1: Kapitál = úspory, které se proměňují v investice. Hlavní ekonomické subjekty (domácnosti, firmy) disponují určitými aktivy, které se dají použít dvojím způsobem: a/ můžou je vynaložit na spotřebu; b/ můžou je vynaložit jako kapitál (tj. jako peněžní fondy určené k poskytování úvěru). Formují se vztahy mezí tím, kdo půjčuje (věřitel) a tím, kdo si půjčuje (dlužník) → takto použitá aktiva tvoří nabídku na
trhu kapitálu (peněz).
TRH KAPITÁLU Protiváhu tvoří pasiva →poptávka po kapitálu (penězích); půjčením kapitálu vzniká úvěrový vztah, za vypůjčení se platí úrok
(tj. příjem plynoucí z kapitálu). ↓ Cena kapitálu = úroková míra (je odvozena z výše úroku a velikosti kapitálu). Kapitál vs. peníze (z hlediska úvěrových vztahů): • při krátkodobých úvěrech (s lhůtou splatnosti do 1 roku): peníze → úvěry se pořizují na trhu peněz; • při dlouhodobých úvěrech (s lhůtou splatnosti nad 1 rok): kapitál → úvěry se pořizují na trhu kapitálu.
TRH KAPITÁLU Potenciální kapitál → peněžní kapitál, který má svůj původ v úsporách. Reálný (fyzický) kapitál → fyzickou proměnou potenciálního
kapitálu v kapitálové statky (tj. kapitál jakožto všechny materiální předpoklady výroby)..
Definice 2: Kapitál = hodnota přinášející výnos. Vyjadřuje smysl a cíl kapitálového podnikání → kapitál bez toho, že by jeho vlastníkovi nepřinášel nějaký ekonomický efekt, není kapitálem!
TRH KAPITÁLU Definice 3: Kapitál = specifické zboží, které se prodává a kupuje na kapitálovém trhu. Cena tohoto kapitálu = úrok (u „cizího“ kapitálu), resp. zisk (u „vlastního“ kapitálu). Úrok (zisk) vchází do výrobních nákladů výrobků a služeb, produkovaných tím, kdo kapitál využívá (to platí i v případě,
že podnikatel používá vlastní kapitál - tzv. náklady vlastního kapitálu).
TRH KAPITÁLU Formy kapitálu: A/ podle sféry reprodukčního procesu: Výrobní kapitál (působící ve sféře výroby): • fixní kapitál (stroje, zařízení, budovy, půda aj.); • oběžný kapitál (výrobní zásoby, nedokončená výroba aj.) Oběhový kapitál (ve sféře oběhu): • peněžní kapitál (peníze uložené v bankách nebo jiných finančních institucích, resp. půjčené jednotlivým dlužníkům); • zbožový kapitál (vyrobené zboží určené k prodeji); • fiktivní kapitál (cenné papíry).
TRH KAPITÁLU B/ podle ekonomického sektoru: Průmyslový kapitál vyrábí statky a služby v primárním, sekundárním a částečně i terciárním sektoru → ekonomickou realizací je průmyslový zisk. Obchodní kapitál (v maloobchodě, velkoobchodě, zahraničním obchodě) zabezpečuje oběh zboží a služeb → ekonomickou realizací je obchodní zisk.
Úvěrový kapitál obsluhuje výrobu i oběh → ekonomickou realizací je úrok.
TRH KAPITÁLU Poptávka po kapitálu (odvozená ) - závisí na poptávce po finálních výrobcích a službách, na jejichž výrobu je kapitál zapotřebí. Křivka poptávky po kapitálu: • vyjadřuje vzájemnou závislost mezi dvěma proměnnými veličinami: reálnou úrokovou mírou a množstvím úvěrového kapitálu (který vychází z objemu investic);
•značný stupeň elasticity.
TRH KAPITÁLU Křivka tržní poptávky po kapitálu (resp. funkce investic) Křivka tržní poptávky po kapitálu (resp. funkce investic) U
Q (investice)
TRH KAPITÁLU Nabídka kapitálu Závisí na výši úspor v ekonomice (odvozují se od výše dosaženého HNP), její objem však ovlivňují i další faktory: • politika centrální banky (určování povinné míry bankovních rezerv, tj. stanovení procenta bankovních aktiv, které není možné půjčit); • tzv. operace na volném trhu (tj. nákup a prodej státních CP mezi centrální bankou a obchodními bankami) aj. Nabídka půjčkového kapitálu je z krátkodobého hlediska nepružná.
TRH KAPITÁLU Křivka tržní nabídky kapitálu (resp. funkce úspor) U
Q (úspory)
TRH KAPITÁLU Vznik rovnovážné úrokové míry U úspory
investice
E
UE
QE
Q
TRH PENĚZ Funkce peněz: a/ ekonomická funkce míry hodnot s technickou funkcí měřidla cen;
b/ funkce oběživa; c/ funkce platidla; d/ funkce uchování hodnoty (resp. funkce úspor);
e/ funkce světových peněz. Centrum úvěrových a peněžních vztahů → banky (uskutečňují operace trojího druhu):
1. aktivní (poskytují půjčky, úvěry); 2. pasivní (přijímají vklady); 3. zprostředkovatelské (vedou klientům běžné účty, spravují jejich jmění, emitují a prodávají cenné papíry, pronajímají klientům trezory, aj.).
TRH PENĚZ Ekonomická realizace činnosti bank → bankovní zisk. CENTRÁLNÍ BANKA (v ČR: Česká národní banka) • vydává úvěrové peníze (tj. bankovky a mince); • řídí celé peněžní hospodářství dané ekonomiky; • určuje podmínky poskytování úvěrů obchodním (komerčním) bankám;
• dohlíží na bezpečné fungování bankovního systému; • spravuje devizové rezervy země; • je bankou vlády aj.
TRH PENĚZ
TRH PENĚZ Poptávka po penězích (odvozená poptávka) 1. Transakční poptávka – souvisí s funkcemi peněz jakožto oběživa a platidla → potřeba vlastnit peníze na nákup spotřebního zboží a služeb, na placení účtů aj. 2. Majetková poptávka – souvisí s funkcí peněz jako uchovatele hodnoty. Křivka poptávky po penězích: • jestliže roste úroková míra, poptávka po penězích klesá;
• je velmi citlivá na změny úrokové míry; • je závislá na nabídce výrobků, služeb, výrobních faktorů a jejich cen.
TRH PENĚZ Nabídka peněz Odvíjí se od nabídky výrobků a služeb, nabídky výrobních faktorů a jejich cen → vztah nepřímo úměrný: • čím je jejich nabídka na trhu větší, tím více může majitel peněz sám nakupovat a tím více se objem peněz určených k poskytování úvěrů snižuje; •čím vyšší jsou ceny, tím více peněz musí za své nákupy vynaložit a tím méně mu jich zůstane na poskytování úvěru. Křivka tržní nabídky peněz: - strmá, málo citlivá nebo úplně necitlivá na pohyb úrokové míry...
TRH PENĚZ
TRH PENĚZ Nabízené peníze vystupují ve dvou podobách: 1.
2.
Hotovostní peníze (úvěrové peníze - bankovky, mince);
Bezhotovostní (depozitní) peníze (peníze uložené v bankách na běžných účtech, terminované vklady).
Harmonizované peněžní agregáty ČR (liší se podle likvidnosti aktiv): •„Úzké“ peníze (peněžní agregát M1) =oběživo (bankovky a mince) a zůstatky, které lze okamžitě převést na oběživo nebo použít k bezhotovostní platbě.
•„Střední“ peníze (peněžní agregát M2) = M1 a terminované vklady se splatností do 2 let, vklady s výpovědní lhůtou do 3 měsíců. •„Široké“ peníze (peněžní agregát M3) = M2 a některé druhy vysoce likvidních cenných papírů (především státní dluhopisy a státní pokladniční poukázky).
TRH PENĚZ Zjednodušený model trhu peněz (+ vliv inflace a CB)
FIRMA
práce
peníze
úrok
úvěr
DOMÁCNOST úspory
zboží úrok
BANKA
ZÁKLADNÍ MAKROEKONOMICKÉ UKAZATELE Klíčové pojmy: agregátní veličiny, nominální a reálný HNP, resp. HDP, implicitní cenový deflátor, složení HNP, resp. HDP, čistý národní, resp. čistý domácí produkt, národní důchod, osobní důchod, disponibilní osobní důchod, NEW
ZÁKLADNÍ MAKROEKONOMICKÉ UKAZATELE Sledování a měření národohospodářských výsledků (tzv. agregátních veličin) dosažených v časovém intervalu (obvykle 1 roku) → od nich se odvíjí: • spotřeba domácností (vychází z jejich úspor na základě získaných disponibilních příjmů); • investice firem (které ovlivňují 3 faktory: výše zisku, výše investičních nákladů a očekávání budoucího vývoje); • rezervy státu. Dosažené hodnoty agregátních veličin → vzájemné srovnání výkonnosti ekonomik různých zemí; plánování státního rozpočtu; výpočet odvodů členských zemí do rozpočtu EU aj.
ZÁKLADNÍ MAKROEKONOMICKÉ UKAZATELE Hrubý národní produkt (HNP) • souhrn všech finálních výrobků a služeb, které národní ekonomika vyrobila (obvykle za 1 rok); • vyjadřuje efekt působení národního kapitálu (ve vlastnictví občanů dané země). HNP je vyjádřen v tržních cenách: 1.
2.
HNP v běžných cenách (tj. v aktuálních cenách, za které se výrobky a služby prodávají na trhu dané ekonomiky ve sledovaném roce) → tzv. nominální HNP; HNP ve stálých cenách (tj. v cenách základního roku, který je považován za výchozí, aby byl eliminován vliv inflace) → tzv. reálný HNP.
ZÁKLADNÍ MAKROEKONOMICKÉ UKAZATELE Pohyb cen, které ovlivňují rozdíly mezi nominálním a reálným HNP, vyjadřuje tzv. implicitní cenový deflátor (v %), tj. poměr nominálního HNP (HDP v cenách běžného období) k reálnému HNP (HDP v cenách základního období):
vyjadřuje tempo inflace, vycházející z pohybu cen všech výrobků a služeb); je nejkomplexnější z cenových indexů, kterými se měří míra inflace v ekonomice;
není založen na spotřebním koši (jako např. CPI), ale zahrnuje v sobě změnu cen všech statků v ekonomice;
ZÁKLADNÍ MAKROEKONOMICKÉ UKAZATELE Hrubý domácí produkt (HDP) • roční finální produkce, vytvořená v dané ekonomice, a to bez ohledu na to, zda se na jejím vzniku podílel domácí nebo cizí kapitál → používá se ke stanovení výkonnosti ekonomiky.
Složení HDP (resp. HNP) z hlediska subjektů, které nakupují finální výrobky a služby (tj. agregátní výdaje) → výdajová metoda:
• výdaje na nákupy zboží a služeb domácností; • výdaje na nákupy zboží a služeb firem; • výdaje na nákupy zboží a služeb státu;
• výdaje na nákup zboží a služeb cizinců (tzv. čistý export).
ZÁKLADNÍ MAKROEKONOMICKÉ UKAZATELE HDP = spotřeba + hrubé investice + veřejné výdaje + čistý export
x..běžné ceny
xx.. stálé ceny (k roku 2005)
ZÁKLADNÍ MAKROEKONOMICKÉ UKAZATELE Produkční metoda: HDP jako součet hrubé přidané hodnoty jednotlivých sektorů či odvětví a čistých daní na produkty. HDP = produkce – mezispotřeba + daně z produktů – dotace na produkty Další národohospodářské agregáty:
Čistý národní produkt = HNP – čisté investice* *čisté investice=hrubé investice – opotřebení kapitálu
obdobně: Čistý domácí produkt
ZÁKLADNÍ MAKROEKONOMICKÉ UKAZATELE Důchodová (resp. nákladová) metoda → suma všech důchodů, které dostávají vlastníci jednotlivých výrobních faktorů za NH celkem (každý výdaj v ekonomice je něčím důchodem): ∑renty+mzdy+zisky+úroky aj. = ∑náklady na produkci výrobků a služeb
Národní důchod = HNP - obnovovací investice - nepřímé daně
ZÁKLADNÍ MAKROEKONOMICKÉ UKAZATELE Osobní důchod = národní důchod – nerozdělené zisky firem – daně z příjmů podnikatelů – pojistné na sociální pojištění + transferové platby Disponibilní osobní důchod
= osobní důchod - daně z příjmu domácností … ekonomické subjekty můžou rozhodnout, kolik peněžních prostředků v rámci disponibilního osobního důchodu použijí na spotřebu, resp. na úspory..
ZÁKLADNÍ MAKROEKONOMICKÉ UKAZATELE HDP v přepočtu na jednoho obyvatele → ekonomická úroveň země. (2012)
ZÁKLADNÍ MAKROEKONOMICKÉ UKAZATELE Kritika: ukazatel HDP neobsahuje mnohé z toho, co by měl zahrnovat (neodráží skutečnou úroveň blahobytu země).. Nutnost korekce → nový ukazatel, který by tyto nedostatky eliminoval - tzv. „čistý ekonomický blahobyt - NEW“ → zahrnuje jen ty položky spotřeby a investic, které přímo přispívají k ekonomickému blahobytu:
NEW = HDP + hodnota volného času + TE – škody ze znečištění
ZÁKLADNÍ MAKROEKONOMICKÉ UKAZATELE
hodnota volného času – jeho zvyšování s růstem nasycenosti ekonomiky zvyšuje blahobyt společnosti; (20.stol. ze 60 – na 38 hod pracovní týden → zvyšuje se produktivita práce); TE – stínová ekonomika → skládá se z nelegálních aktivit (drogy, vraždy) a z aktivit, které obchází daňová přiznání;
škody ze znečištění – působí na snížení ukazatele NEW → při produkci zboží dochází k produkci škodlivin, které snižují kvalitu života..
EKONOMICKÝ RŮST
Klíčové pojmy: míra růstu a tempo růstu ekonomiky, skutečný (reálný) produkt, potenciální produkt, mezera produktu
EKONOMICKÝ RŮST Velikost dosaženého reálného produktu v čase se mění → ekonomický růst.
Měření ekonomického růstu: 1. Rozdíl
Y Yt Yt 1
2. Míra růstu
Yt r 100% Yt 1
3. Tempo růstu
Yt Yt 1 G 100% Yt 1
EKONOMICKÝ RŮST Skutečný (reálný) produkt → který ekonomika ve sledovaném období skutečně vyrobila. Potenciální produkt → maximálně možný reálný produkt, který ekonomika může dosáhnout při dané úrovni výrobních faktorů a při jejich plném, efektivním využití (tj. maximální produkční kapacita ekonomiky).
Zvýšení tempa růstu potenciálního produktu:
zvýšením tempa růstu výrobních faktorů v zemi; inputy se budou využívat efektivněji, tj. vzroste jejich souhrnná produktivita.
EKONOMICKÝ RŮST Hospodářský cyklus HDP růstový trend
čas
EKONOMICKÝ RŮST Rozdíl mezi úrovní reálného a úrovní potenciálního produktu - „mezera produktu“. Dlouhodobé tempo růstu vychází z aktuálních temp růstu produktu a naznačuje vývoj životní úrovně v zemi i její postavení v mezinárodním společenství → neustálé kolísání. Příčina → neustálé změny ve vývoji celkové (agregátní)
poptávky a celkové (agregátní) nabídky..
HOSPODÁŘSKÝ CYKLUS Klíčové pojmy: specifika jednotlivých cyklů, stadia hospodářského cyklu (fáze: kontrakce, dno, expanze, vrchol), externí a interní příčiny cyklického kolísání hospodářství, typy cyklů, velké (strukturální) krize
HOSPODÁŘSKÝ CYKLUS Hospodářský cyklus Forma, ve které se prosazuje hospodářský vývoj: znamená fluktuaci (kolísání) skutečně dosaženého (reálného) produktu kolem tzv. potenciálního produktu; v rámci 1 hospodářského cyklu se střídají vzestupné a sestupné fáze. Z dlouhodobějšího hlediska (sledování více hospodářských
cyklů) se prosazuje vzestupná tendence vývoje potenciálního produktu..
HOSPODÁŘSKÝ CYKLUS Specifika jednotlivých cyklů: • délka; • doba trvání jednotlivých fází cyklu; • hloubka ekonomických poklesů; • intenzita ekonomického růstu, atd. Nepříznivý vývoj ekonomiky → období nadvýroby, silného
poklesu investiční aktivity, poklesu poptávky po pracovní síle, rostoucí nezaměstnanosti, poklesu cen, rostoucí úrokové míry, poklesu zisků, zániku mnoha firem..
HOSPODÁŘSKÝ CYKLUS Historie: • rok 1825, ve kterém došlo k první cyklické krizi vůbec; • rok 1873 – rok nejsilnější cyklické krize v 19. století; • léta 1929-33 poznamenané nejsilnější cyklickou krizi v celé naši historii;
• roky 1973-74, resp. 1979-82, ve kterých byly zaznamenány nejsilnější cyklické poklesy v poválečném období; • 1. pol. 90. let minulého století; • počátek 21. století..
HOSPODÁŘSKÝ CYKLUS Stadia hospodářského cyklu: 1. Fáze: kontrakce - oslabení, snížení původních rozměrů ekonomické aktivity, dochází k poklesu, ke snižování reálného produktu. Pokud toto snižování překračuje období šesti měsíců → recese. 2. Fáze: dno (sedlo) - zde pokles končí, reálný produkt zaznamenává nejnižší úroveň, po které již bude následovat vzestup. 3. Fáze: expanze - období, ve kterém se prosazuje růst reálného produktu. 4. Fáze: vrchol - bod, ve kterém kulminuje expanze. Za ním opět následuje kontrakční fáze.
HOSPODÁŘSKÝ CYKLUS výstup
vrchol
vrchol
trend
vrchol
dno dno
čas
HOSPODÁŘSKÝ CYKLUS Učebnicový hospodářský cyklus - začíná hospodářským růstem a rozvojem, později se trh „nasytí“, postupně začíná klesat celková poptávka,následkem toho se sníží
výroba, firmám se hromadí zásoby, začnou omezovat investice, propouštění zaměstnanců, lidé mají nižší důchody, ještě více omezují spotřebu, reálný produkt klesá; mnozí výrobci
krachují,nastává recese.. Firmy, které „přežily“ začínají opět bohatnout, vznikají nové firmy, zaměstnají nové pracovní síly, zvýší se příjmy domácností, zvýší se celková spotřeba, roste výroba a celý koloběh se opakuje..
HOSPODÁŘSKÝ CYKLUS Příčiny cyklického kolísání:
Externí příčiny • politické příčiny (války, revoluce, změny v konstalaci politických sil v důsledku voleb); • nerovnoměrný vývoj a prezentace výsledků ve vědě a technice;
• změny v charakteru hospodářské politiky států (liberalizace, protekcionizmus). • úroveň či změny v oblasti informací, které mají podnikatelské subjekty při svém rozhodování k dispozici; • vyčerpání starých, resp. objevení nových přírodních zdrojů; • vývoj migrace, atd.
HOSPODÁŘSKÝ CYKLUS Interní příčiny •variabilita investic, ovlivňující agregátní poptávku a odrážející
střídání optimistických a pesimistických nálad a očekávání podnikatelů, pokud jde o zhodnocení těchto investic (tj. psychologické faktory); •bariéry zabraňující proměně úspor v investice u těch, kteří disponují velkými finančními aktivy (např. šetrnost,neochota podstoupit riziko aj.); •zaostávání agregátní poptávky za agregátní nabídkou v důsledku snahy firem maximalizovat zisk omezováním mzdových nákladů aj.
HOSPODÁŘSKÝ CYKLUS V reálném ekonomickém životě se prosazují a navzájem prostupují tři typy cyklů: 1. krátkodobé (přibližně 3 roky); 2. střednědobé (7-11 let) → souvisí především s investicemi do fixního kapitálu (strojů a zařízení), s délkou jeho životnosti; 3. dlouhodobé cykly (20 let) →„velké krize“, které souvisí se změnami výrobních technologií, peněžními jevy a politickými událostmi.
HOSPODÁŘSKÝ CYKLUS Hypotézu o opakovatelnosti „velkých krizí“ dokumentují tři období v historii (mezi začátky kterých je přibližná vzdálenost 40 - 50 let):
1./ 70. a 80. léta 19. století 2./ 20. a 30. léta 20. století 3./ 70. a 80. léta 20. století Velké krize (trvající přibližně dvě desetiletí) se označují jako „strukturální krize“ → tradiční odvětví nacházející se ve stavu stagnace a úpadku určují nízké tempo celkové společenské výroby; nová rychle rostoucí odvětví tento pokles neumí kompenzovat:
HOSPODÁŘSKÝ CYKLUS
celkově se prosazuje hromadný ústup od tradiční používané techniky a technologie;
současně se mění staré organizační struktury ekonomiky za nové, prosazují se zásadní úpravy mechanizmu řízení ekonomiky..
Po překonání velké krize kvalitativně nová technika a
technologie přispívá ke vzniku nových výrob, nových firem, nových odvětví; vyvolává celkový růst investic → všeobecná míra zisku se začíná zvyšovat → tímto vnitřním mechanizmem se vytváří podmínky pro překonání dlouhé krize, pro spontánní přechod k novému rozmachu, k nové expanzi.
HOSPODÁŘSKÁ POLITIKA STÁTU. MONETÁRNÍ POLITIKA Klíčové pojmy: hlavní cíle, monetární (tj. peněžní a úvěrová politika), zákon o ČNB, přímé nástroje monetární politiky (regulace investičních a spotřebních úvěrů, přehled o poskytování úvěrů obchodními bankami nad stanovený limit aj.), nepřímé nástroje monetární politiky (regulace diskontní sazby, operace na volném trhu, povinná míra bankovních rezerv, devizové rezervy), expanzivní a restriktivní monetární politika
HOSPODÁŘSKÁ POLITIKA STÁTU STÁT
koriguje chování, resp. důsledky působení dalších tržních subjektů (domácností, firem); sleduje i vlastní cíle, které realizuje prostřednictvím praktické hospodářské politiky (s ohledem na vnitřní i mezinárodní faktory - nejen ekonomické, ale i politické, sociální, národnostní, etické aj). Hlavní subjekt hospodářské politiky = stát
- resp. početné subjekty prosazující často diferencované zájmy:
vláda, parlament, ministerstva, centrální banka, politické strany, nátlakové skupiny (lobby) z domácí i zahraniční podnikatelské sféry, státní byrokracie aj.
HOSPODÁŘSKÁ POLITIKA STÁTU Další vlivy: → mezinárodní hospodářské organizace (Světová obchodní organizace, Mezinárodní měnový fond, Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj aj.) → nadnárodní instituce (např. Evropská unie) Hlavní cíle hospodářské politiky státu: 1. Posilnění efektivnosti působení tržního mechanizmu (EFEKTIVNOST) 2. Zmírnění důchodové a majetkové nerovnosti (ROVNOST) 3. Posilnění ekonomické stability (STABILITA)
HOSPODÁŘSKÁ POLITIKA STÁTU - vnitřní stabilita (trvalý, rovnoměrný ekonomický růst; cenová stabilita; plná zaměstnanost); - vnější stabilita (rovnováha platební bilance v souvislosti s vývozy a dovozy; stabilita měnových kurzů). Způsoby dosažení cílů:
Aplikace vhodných nástrojů a opatření hospodářské politiky, prostřednictvím kterých lze působit na makroekonomickou i mikroekonomickou oblast národního hospodářství (můžou
ekonomický cyklus poznamenat ve směru vzestupu i poklesu ekonomiky)..
MONETÁRNÍ POLITIKA MONETÁRNÍ POLITIKA (tj. peněžní a úvěrová politika) Stát prostřednictvím nástrojů monetární politiky reguluje:
množství peněz v oběhu;
výši úrokové míry;
podmínky, za kterých je poskytován úvěr.
Monetární politikou stát ovlivňuje nabídku peněz s cílem dosáhnout cenovou stabilitu a dostatečnou zaměstnanost → musí existovat rozvinutý trh peněz, trh kapitálu a centrální banka.
MONETÁRNÍ POLITIKA Centrální banka (zákon č. 6/1993 Sb., o České národní bance, ve znění pozdějších předpisů)
Je ústřední (centrální) bankou České republiky a orgánem vykonávajícím dohled nad finančním trhem;
je zřízena Ústavou České republiky a svou činnost vyvíjí v souladu se zákonem č.6/1993 Sb., o České národní bance; je právnickou osobou veřejného práva se sídlem v Praze; je součástí Evropského systému centrálních bank a podílí se na plnění jeho cílů a úkolů;
je součástí Evropského systému dohledu nad finančními trhy;
MONETÁRNÍ POLITIKA
spolupracuje s Evropskou radou pro systémová rizika a evropskými orgány dohledu nad finančními trhy;
hlavním cílem činnosti ČNB je péče o cenovou stabilitu (dosažení a udržení cenové stability, tj. nízko inflačního prostředí v ekonomice) → předpokladem účinnosti měnových nástrojů vedoucích k cenové stabilitě je nezávislost centrální banky; pečuje o finanční stabilitu a bezpečné fungování finančního systému v ČR;
podporuje obecnou hospodářskou politiku vlády a hospodářské politiky v Evropské unii;
MONETÁRNÍ POLITIKA
určuje měnovou politiku, vydává bankovky a mince, řídí a dohlíží na peněžní oběh, platební styk a zúčtování bank;
vykonává dohled nad bankovním sektorem, kapitálovým trhem, pojišťovnictvím, penzijním připojištěním, družstevními záložnami, institucemi elektronických peněz a směnárnami; jako ústřední banka poskytuje ČNB bankovní služby státu a veřejnému sektoru (vede účty organizacím a osobám napojeným na státní rozpočet); na základě dohody s Ministerstvem financí provádí v souladu s rozpočtovými pravidly operace spojené s emisemi státních dluhopisů a investicemi na finančních trzích.
MONETÁRNÍ POLITIKA Nástroje monetární politiky:
nepřímé (prosazují se prostřednictvím trhu);
přímé (prostřednictvím administrativních opatření).
Nepřímé nástroje: 1/ Regulace diskontní sazby ze strany centrální banky - tj. základní úrokové míry, za kterou CB poskytuje peněžní úvěry obchodním bankám (pokud je zájem na zvýšení množství peněz v oběhu, na podpoře investiční činnosti firem, CB sníží diskontní sazbu a úvěry jsou „levnější“, a naopak). 2/ Operace na volném trhu - CB nakupuje nebo prodává státní cenné papíry (jejich nákupem se zvyšuje množství peněz v oběhu - zvyšuje se spotřeba a investice, a naopak).
MONETÁRNÍ POLITIKA 3/ Určování povinné míry minimálních bankovních rezerv určité procento ze svých depozit nesmí obchodní banky půjčit, musí je udržovat jako rezervy bezúročně uložené v CB (pokud se výše minimálních rezerv sníží, zvýší se možnost obchodních bank půjčovat a tím se zvýší množství peněz v oběhu, a naopak).
4/ Devizové rezervy - CB drží také rezervy ve formě deviz (zahraničních měn) – pokud za ně nakoupí domácí měnu, sníží se množství peněz v oběhu, a naopak.
MONETÁRNÍ POLITIKA Přímé nástroje: 1/ Regulace investičních úvěrů. 2/ Regulace spotřebních úvěrů. 3/ Vyžadování pravidelných měsíčních přehledů o úvěrech, které banka poskytla nad stanovený limit aj. a/ Expanzivní monetární politika Pokud stát chce podpořit růst ekonomiky a rozvoj podnikání → zvýšení nabídky peněz v oběhu.
MONETÁRNÍ POLITIKA b/ Restriktivní monetární politika Pokud chce stát brzdit inflaci a přehřátí ekonomiky → snížení nabídky peněz v oběhu.
Důsledky obou typů monetární politiky (a jejich nástrojů):
změny množství peněz v oběhu;
změny ve velikosti úrokové míry.
FISKÁLNÍ POLITIKA
Klíčové pojmy: státní rozpočet, Lafferova křivka, expanzivní a restriktivní fiskální politika, deficit rozpočtu, vnější obchodní a měnová politika, liberalizmus, protekcionizmus, platební bilance, obchodní bilance, nástroje obchodní a měnové politiky (přímé, nepřímé), tzv. magický čtyřúhelník
FISKÁLNÍ POLITIKA FISKÁLNÍ POLITIKA (tj. rozpočtová politika) → snaží se svými vlastními nástroji zabezpečit stejné cíle, které sleduje hospodářská politika státu. Hlavní nástroj: státní rozpočet (centralizovaný peněžní fond) - jeho příjmová a výdajová stránka. Příjmy státního rozpočtu: především výnosy z daní (problém příliš vysokého zdanění – viz Lafferova křivka)
FISKÁLNÍ POLITIKA Lafferova křivka daňový výnos státu
Lafferův bod
zakázaná zóna
0
daňová sazba
100%
FISKÁLNÍ POLITIKA Zvyšovat příjmy SR = zvyšovat především daně.. ↓ Pokud se míra zdanění zvyšuje, daňové příjmy SR rostou, ale jen do určitého pomyslného bodu (tzv. Lafferův bod); za ním dochází ke snížení daňového příjmu, protože vysoká míra zdanění nestimuluje ekonomické subjekty v jejich aktivitě.
Výdaje státního rozpočtu: prostředky vynaložené státem do oblasti veřejného sektoru, zdravotnictví, školství, sociálního zabezpečení, státní správy, obrany, veřejných zakázek,
transferů aj.
FISKÁLNÍ POLITIKA Hlavní význam fiskální politiky → ovlivňování celkové (koupěschopné) poptávky v souvislosti s výkyvy, které vznikají v rámci střídání jednotlivých fází hospodářského cyklu: ↓
pokud celková (agregátní) poptávka klesá, dochází ke zvyšování výdajů ze státního rozpočtu ►expanzivní fiskální politika;
pokud celková agregátní poptávka roste, dochází k omezování výdajů ze státního rozpočtu ►restriktivní fiskální politika.
FISKÁLNÍ POLITIKA V praxi obvykle převažuje expanzivní politika (důsledkem je deficit státního rozpočtu → rozpočtové výdaje státu jsou vyšší než rozpočtové příjmy → vzniká tedy záporné saldo státního rozpočtu). Permanentní opakování deficitu (chronický deficit) → vznik státního, resp. veřejného dluhu*, včetně úrokové zátěže! * veřejný dluh.. souhrn závazků státu (příp. nižších článků veřejných rozpočtů, mimorozpočtových fondů aj.) vůči ostatním ekonomickým subjektům.
FISKÁLNÍ POLITIKA Možnosti řešení: 1/ Stát si půjčuje od domácích nebo zahraničních ekonomických subjektů (firmy, banky, domácnosti). 2/ Stát vydává cenné papíry a prodává je na finančním trhu. 3/ Stát si půjčí u centrální banky (neefektivní způsob – zvyšuje inflaci).
FISKÁLNÍ POLITIKA Cíle monetární i fiskální politiky → v zásadě totožné (každý typ využívá diferencované nástroje, zaměřené na různé ekonomické subjekty):
Keynesiánský typ hospodářské politiky – zdůrazňuje význam fiskální politiky a stimulaci celkové poptávky (současné neokeynesiánství spíše zdůrazňuje účelnou kombinaci nástrojů monetární i fiskální politiky). Konzervativní (resp. neokonzervativní) typ hospodářské politiky – zdůrazňuje především povinnost státu vytvářet optimální podmínky pro fungování trhu, jeho regulaci však odmítá..
FISKÁLNÍ POLITIKA Vnější obchodní a měnová politika Důvod existence mezinárodního obchodu → snaha prostřednictvím specializace a dělby práce zvýšit efektivnost výroby (cíl: vyšší dosažené zisky). Pravidla dělby práce ve světovém měřítku: •monopol přírodních a klimatických podmínek;
•odlišné preference spotřebitelů; •některé země mají pro určité druhy výrob lepší podmínky než ostatní (nižší výrobní náklady) aj.
FISKÁLNÍ POLITIKA
některé státy jsou ve vztahu k mezinárodnímu obchodu
liberálnější, tj. snaží se do něj zasahovat minimálně (tzv. liberalizmus = volný obchod za podmínek stanovených zákony);
většina zemí však uplatňuje více či méně ochranářskou
politiku vůči národním firmám (tzv. protekcionizmus = ochrana vlastních domácích firem před zahraniční
konkurencí → nástroje vnější obchodní a měnové politiky pro regulaci toků výrobků, služeb, kapitálu, jež přecházejí hranice země).
FISKÁLNÍ POLITIKA Veškerý pohyb výrobků, služeb a kapitálu se promítá v platební bilanci země (peněžní hodnota všech ekonomických transakcí mezi zemí a ostatními zeměmi v průběhu daného období). Tyto transakce tvoří:
vývozy a dovozy statků a služeb;
pohyb investičního kapitálu;
dary a přesun peněžních prostředků, resp. zlata.
Platební bilance má podobu účtu (běžného a kapitálového) jsou zde zaznamenány:
kreditní položky (transakce, které vedou k přísunu peněžních prostředků do země);
FISKÁLNÍ POLITIKA
debetní položky (transakce, které vedou k odsunu peněžních prostředků ze země do okolního světa).
Skutečný výsledek: přebytek nebo deficit platební bilance.. Stát usiluje o to, aby z dlouhodobého hlediska všechny toky ze země a do země byly vyrovnány, tj. snahou je
prosadit vyrovnanou platební bilanci (vývozy = dovozy). ↓ Dlouhodobě vyrovnaná platební bilance = jedna z podmínek naplnění ekonomického cíle státu z hlediska zajištění ekonomické stability země (kromě dostatečné zaměstnanosti a cenové stability).
FISKÁLNÍ POLITIKA Obchodní bilance = rozhodující položka běžného účtu platební bilance → odráží pohyb statků a služeb ze země a do země:
rozdíl mezi vývozy a dovozy statků a služeb = položka čisté vývozy (resp. saldo obchodní bilance);
pokud země používají odlišné národní měnové jednotky → měnový kurz výrazně ovlivňuje toky výrobků, služeb a kapitálu.
Další cíl vnější obchodní a měnové politiky: regulace měnového kurzu (změna měnového kurzu může pozměnit toky, jež plynou přes hranice země a ovlivnit rovnováhu
platební bilance).
FISKÁLNÍ POLITIKA Nástroje vnější obchodní a měnové politiky: • státní orgány mohou vystupovat jako jeden z tržních subjektů a svou činností regulovat toky výrobků, služeb a kapitálu přes hranice země → nepřímé nástroje; • administrativní příkazy a zákazy, které se dotýkají pohybu výrobků, služeb a kapitálu přes hranice země → přímé nástroje (kvóty, cla, normy, příp. embargo).
HOSPODÁŘSKÁ POLITIKA STÁTU Vlády, uplatňující určitý typ hospodářské politiky, musí formulovat priority, o které chtějí usilovat.. 4 hlavní (ovšem protichůdné) cíle hospodářské politiky vypovídají o efektivnosti praktické realizace hospodářské politiky v dané zemi. Tzv. magický čtyřúhelník (graficky) zahrnuje % vyjádření:
průměrného ročního růstu reálného produktu;
průměrné roční míry nezaměstnanosti;
průměrné roční míry inflace;
průměrný podíl salda platební bilance na HDP.
HOSPODÁŘSKÁ POLITIKA STÁTU ekonomický růst (v %)
míra nezaměstnanosti (v %)
podíl běžného účtu platební bilance (v %)
míra inflace (v %)
VELKÁ HOSPODÁŘSKÁ KRIZE (1929 - 1932) Start: krach na newyorské burze → postupně se z USA šířila po celém světě (podobnost se současnou krizí, jejíž prvopočátky jsou rovněž v USA).. Historická fakta: ●
skončila první světová válka;
●
evropské země byly silně zadluženy u USA;
●
USA = nejsilnější průmyslová a finanční mocnost (válka je tolik nezasáhla, ekonomika postupně rostla, zásoby podniků byly nadměrné, zboží bylo dostupné většině → trh se přesytil);
VELKÁ HOSPODÁŘSKÁ KRIZE ●
hodnota akcií v USA do roku 1927 neustále rostla;
●
podniky měly velké množství zásob a začínalo docházet ke snižování tempa spotřeby;
●
rok 1929 – ceny akcií dosáhly svého maxima;
●
začalo však docházet k postupnému poklesu růstu nezaměstnanosti;
●
3. září 1929 - ještě ve znamení velkého růstu, na burze byl vytvořen nový rekord Dow Jonesova indexu (DJIA jeden z nejstarších a nejznámějších ukazatelů vývoje na americkém akciovém trhu);
výroby a
VELKÁ HOSPODÁŘSKÁ KRIZE ●
4. září 1929 → ceny akcií poprvé zakolísaly;
●
5. září 1929 klesly → postupně se na burze střídaly propady s růsty;
●
20. říjen 1929 → ceny mnoha akcií klesly na kritickou úroveň; další den nastal zvýšený prodej akcií a burza se začala hroutit;
●
„Černé úterý“ 29. října 1929 → nejtemnější den v historii burzy → došlo k zobchodování více než 16 milionů akcií a hlavní index klesl o 13 procentních bodů;
●
říjen 1929 → na NY burze došlo k poklesu akcií o 40%.
VELKÁ HOSPODÁŘSKÁ KRIZE
VELKÁ HOSPODÁŘSKÁ KRIZE Hrozivé následky měl krach i pro mnohé banky: ●
velké množství peněz od vkladatelů investovaly do akcií a netvořily žádné rezervy pro případný pokles kurzů cenných papírů;
●
vzhledem k tomu, že vykazovaly velké zisky, poskytovaly levné úvěry a nestaraly se o to, čím jim dlužníci ručí;
●
velkým problémem se později též ukázalo to, že banky půjčily značné jmění i akciovým spekulantům…
VELKÁ HOSPODÁŘSKÁ KRIZE
VELKÁ HOSPODÁŘSKÁ KRIZE Důsledky krachu na newyorské burze ●
odstartoval velkou hospodářskou krizi;
●
následovaly krachy dalších amerických burz;
●
začaly krachovat podniky, hluboký pokles průmyslové výroby, nezaměstnanost rostla (až na 25 %);
●
nespokojení lidé pořádali tzv. hladové pochody, prudce stoupala nedůvěra v politický a ekonomický systém;
●
drobní střadatelé propadali panice, začali vybírat z bank své uložené peníze, což vedlo k jejich krachům (díky tomu zaniklo 9 000 bank);
●
pokles ceny akcií se nezastavil a pokračoval až do roku 1932.
VELKÁ HOSPODÁŘSKÁ KRIZE
VELKÁ HOSPODÁŘSKÁ KRIZE Strategie na zlepšení hospodářské situace V průběhu let 1933 - 37 (během vlády prezidenta F. D. Roosevelta) byl zaveden hospodářský program „New Deal“ → soubor opatření a ekonomických i Sociálních reforem zavedených v USA s cílem podpořit, ozdravit a zreformovat ekonomiku USA.
VELKÁ HOSPODÁŘSKÁ KRIZE Následky velké hospodářské krize pro svět ●
krize se postupně šířila i do dalších zemí (především těch, které byly na USA ekonomicky závislé – Německa, Rakouska, Velké Británie), postupně zaplavila celý svět;
●
světová průmyslová výroba klesla o 38 %;
●
nezaměstnaných bylo okolo 40 milionů (v Německu činila nezaměstnanost 30 %!);
●
bylo nutné uzavřít velké množství mezinárodních kartelových dohod.
VELKÁ HOSPODÁŘSKÁ KRIZE Došlo ke zhroucení hospodářství velké většiny zemí, kromě Sovětského svazu (především díky centrálně plánovanému řízení
ekonomiky, likvidaci kapitalistického sektoru a násilné kolektivizaci v zemědělství) → mezi lidmi panoval názor, že kapitalismus je u konce, že krizi přivodil demokratický systém… ↓ Tento názor se velmi hodil fašistům, kteří se postupnědostávali k moci a slibovali nastolení nových pořádků… Velká hospodářská krize je považována za jednu z hlavních příčin 2. SVĚTOVÉ VÁLKY..
VELKÁ HOSPODÁŘSKÁ KRIZE Srovnání současné ekonomické krize (počátek 21.století) s krizí před 80 lety: ●
krize ve 30. letech měla původ vzniku v extrémním nadhodnocení akciových trhů, současná krize má prvopočátek na hypotečním trhu;
●
rozdíly v chování americké centrální banky (Fed) a ostatních centrálních bank - zatímco v současnosti na pomoc s úvěrovou krizí věnují miliardy dolarů a snižují úrokové sazby, v době počínající krize na začátku 30. let Fed aplikoval restriktivní měnovou politiku a zvyšoval úrokové sazby;
VELKÁ HOSPODÁŘSKÁ KRIZE ●
obě krize se podepisují na růstu nezaměstnanosti – např. nezaměstnanost ve 30. letech byla asi 40 milionů osob (v USA se pohybovala kolem 25 %);
●
v současné době v zemích eurozóny dosahuje dle evropského statistického úřadu Eurostat hodnota nezaměstnanosti v průměru 10%;
●
kapitálový trh byl u obou krizí zasažen celosvětově;
●
obě vznikly z příliš velkého investorského optimismu…
