Základy právních nauk JUDr. Jana Borská Úvod do studia Předmět Základy právních nauk vysvětluje pojem práva, obsahuje základní právní pojmy, vysvětluje systém práva.
1
Předmět Základy právních nauk Předmět Základy právních nauk • vysvětluje pojem práva, • obsahuje základní právní pojmy, • vysvětluje systém práva. Ve větší míře se vykládá • právo pracovní, • občanské soudní řízení, • obchodní právo • správní právo
2
2. ZÁKLADNÍ PRÁVNÍ POJMY • Právo a jeho význam • Lidé žijí ve společnosti a vstupují do nesčetných vzájemných vztahů. • Tyto společenské vztahy musí být podřízeny určitým pravidlům /normám/, která mají ve společnosti různý charakter. • Nejvyšší spektrum společenských vztahů se stabilizuje jako pravidla morální. • Právo je třeba chápat jako historickým fenomén, jehož začátky se objevují v době, kdy společnost začala být organizována na určitém stupni vývoje a kdy se ukázala nezbytnost dát vznikajícím společenským útvarům vnitřní řád prostřednictvím závazných a vynutitelných pravidel chování. • Z těchto se postupným vývojem staly právní normy. • V počátcích šlo o pravidla nepsaná, zvyková, dnes se jedná o právo psané. 3
• - Dodnes dochované historické prameny dosvědčují, že právo v dnešním pojetí bylo vytvářeno a formulováno již v době existence předstátních útvarů. • - Nejstarší právní památkou je zákoník babylónského krále Chamurappiho (1800 – 1700 let př. n. l., vytesaný klínovým písmem v čedičové stéle). Uvedený dokument se váže k oblasti tzv. východní despocie, zeměpisně mezi řeky Eufrat a Tigris – dnes území Iráku. • Největšího rozkvětu právo doznalo vznikem otrokářských států, především ve starověkém Římě. • Římské právo rozlišovalo právo civilní (ius civilis) a právo církevní (ius kanonici). • Současně rozlišovalo právo soukromé (ius privatum) a právo veřejné (ius publikum).
4
Velké právní systémy 1. Právo kontinentální (evropské) - Základem je převzetí – recepce římského práva - Pramenem práva je právní předpis - Soudy aplikuji existující právní normy 2. Právo angloamerické (ostrovní) - Základem je nalézání práva soudem - Pramenem práva je tzv. soudní precedent - Soudy právo neustále dotvářejí
5
Podsystémy práva angloamerického • Právo anglické - Základem je právo soudcovské (common law) právo spravedlnosti (eqity) Právo psané (zákonné) Právo obyčejové Právní literatura
6
Podsystémy práva angloamerického • Právo americké - Je tvořeno právem soudcovským Právem zákonným - V současné době se však právo zákonné začíná stále více prosazovat na úkor práva precedenčního.
7
Další právní systémy • Právo islámské (neměnné právo boží, zvané šarija) používá se tradičně v některých státech Blízkého a Středního východu a v některých státech Afriky (islámských) Uplatnění v oblasti práva rodinného, dědického, darovacího apod. Právo závazkové se zpravidla řídí právem převzatým – kontinentíálním nebo angloamerickým 8
Další právní systémy • Systém tradičních a náboženských práv • Tento systém se uplatňuje především v některých afrických zemích. • Jeho základem jsou především právní obyčeje a náboženská pravidla chování. • Nejsou převažujícím ani jediným systémem, ale existují paralelně vedle systémů zavedených bývalými koloniálními mocnostmi. • Dnes mají význam pouze v otázkách osobního statutu osob daného náboženského vyznání ( Indie, některé arabské země, Izrael apod.). 9
Dualizmus práva • Na právo lze nahlížet z dvojího pohledu: • právo přirozené - Soubor principů, které jsou přirozenými právy člověka se označuje jako právo přirozené. • právo pozitivní (platné) - Soubor norem, který ve společnosti vydává stát a jehož dodržování také vynucuje.
10
Dualizmus práva • právo objektivní – souhrn platných právních norem , jejichž plnění je vynutitelné státní mocí.( je tedy totožné s právním řádem) • právo subjektivní – oprávnění jednotlivce, které pro něj z právní normy (objektivního práva) vyplývá
11
Dualizmus práva • právo hmotné a procesní • Normy hmotného práva upravují společenské vztahy po stránce věcné, • normy práva procesního upravují postupy v jednotlivých typech řízení před státními orgány.
12
Dualizmus práva právo soukromé a veřejné • Právní normy soukromého práva • upravují právní vztahy mezi subjekty (osobami fyzickými i právnickými) na principu rovnosti a nezávislosti. • Ke vzniku těchto vztahů dochází zásadně na základě projevu vůle účastníků, je pro ně typický smluvní princip. • Občan může činit to, co mu zákon nezakazuje a není povinen činit to, co mu zákon neukládá. Právní normy veřejného práva • - upravují vztahy, kde na jedné straně vystupuje subjekt veřejného práva (zejména státní orgán), který druhému účastníku vnucuje svou vůli na základě svrchovanosti veřejné moci. • - Okruh veřejných zájmů, které reprezentuje stát, je demokratické společnosti přesně vymezen. • - Státní orgány jsou vázány zákonem a mohou jednat jen v jeho mezích. 13
Dualizmus práva Právo relativní a právo absolutní • Právo relativní – subjektivní právo účastníka právního vztahu, kterému odpovídá vždy konkrétní povinnost jiného individuálně určeného účastníka nebo více konkrétních účastníků právního vztahu. Důsledně zde tedy platí zásada - „mezi stranami“ tedy „inter partes“. • Právo absolutní – tomuto právu odpovídá povinnost konkrétně neurčeného počtu subjektů nerušit oprávněného ve výkonu jeho subjektivních práv. Absolutní právo tedy působí „mezi všemi! Tedy „erga omnes“. 14
Základy právních nauk JUDr. Jana Borská 2. přednáška prameny práva, právní norma, právní řád
Prameny práva obecně • Pramen práva představuje formu objektivního práva, ve které jsou obsaženy právní normy. • Liší se od sebe v závislosti na systému práva a právní kultury, kde se aplikují.
Normativní právní akty (obecně závazné právní předpisy) • Typický pramen práva pro kontinentální evropský systém. • tento obecně závazný právní předpis je výsledkem činnosti zákonodárného nebo jiného obdobného orgánu. • Aby byl platný, musí být stanoveným způsobem vyhlášen. • Může být buď prvotní nebo odvozený. Prvotní – obsahuje novou právní úpravu a reguluje právní vztahy dosud neupravené. Odvozené – nesmějí odporovat prvotním (jsou od nich odvozeny) a slouží k podrobnější úpravě prvotních a vydávají se jen na základě zmocnění obsaženém právě v prvotních právních aktech a v jejich mezích.
Právní obyčeje • patří k historicky nejstarším a je důsledkem tzv. „živelné tvorby práva“. • Jedná se o takovou formu chování, se kterou je spojováno povědomí o jeho závaznosti. • Je pramenem práva pouze za předpokladu, že předmětné pravidlo chování je aplikováno státními orgány na konkrétní případy a v případě porušení je následuje sankce. • Tento pramen je typický pro angloamerický systém.
Soudní precedenty • jsou rozhodnutí soudu nebo jiného státního orgánu, kterým se řeší situace, která nebyla právem dosud regulována. • Podstatou je skutečnost, že toto první posouzení se do budoucna stává právně závazným pro všechny případy stejného druhu • jsou charakteristické pro angloamerický systém.
Normativní smlouvy • Vzhledem k tomu, že smlouva je dvoustranný či vícestranný právní úkon, považuje právní teorie za pramen práva takové smlouvy, které regulují určitou stejnorodou skupinu vztahů neurčitého počtu. V právním systému ČR se jedná zejména o - kolektivní smlouvy a - smlouvy mezinárodní.
Právní normy Obecné členění norem • normy myšlení (logika) • normy technické se sociálním významem (jazykové, her apod.) • normy chování např. – – – – –
náboženské etické estetické ekonom incké právní
• Všechny typy norem mají vždy obecný charakter, tzn. vztahují se na skupinu případů stejného druhu a neurčitého počtu.
Právní norma • je obecným pravidlem chování, jehož plnění je vynutitelné státní mocí. • • • • •
Z hlediska jejího obsahu lze rozlišit právní normy : přikazující zakazující opravňující Odkazující…
Formální určitost právní normy • právní norma musí mít takovou vnější formu, kterou stát uznává za formu norem právně závazných, tzv. prameny práva. • Pramenem práva v českém právním řádu jsou - právní předpisy - v malé míře normativní smlouvy (např. smlouva kolektivní).
Struktura právní normy • Právní předpisy jsou výsledky činnosti orgánů veřejné moci, které obsahují právní normy. • Právní normy ve svém logickém vyjádření mají tři části: - hypotéza vyjadřuje podmínky, za kterých se má realizovat vlastní pravidlo chování - dispozice, která upravuje vlastní pravidlo chování. Tato část právní normy může subjektům něco přikazovat nebo zakazovat a nebo je k nějakému jednání opravňovat. - sankce je předem stanovený následek za to, že nebyla dodržena dispozice právní normy.
Sankce právní normy • • • •
Sankce může plnit několik funkcí a to: preventivní nahrazovací represívní
Dělení PN podle dispozice • Kogentní • Dispozitivní
Právní řád Právní řád • představuje souhrn všech pramenů práva platných a účinných na zemí daného státu. • Právní řád České republiky patří do systému práva kontinentálního. • Právní řád každého státu se teoreticky rozděluje na právní odvětví. • Právní odvětví, kde převaha norem je soustředěna do jediného zákona se nazývá odvětví kodifikované. • Zapamatujte si, každý zákoník (řád) je zákon, ne každý zákon je zákoník.
Právní řád České republiky Mezinárodní právo
Právo EU Ústavní právo
odvětví s převahou norem norem soukromého práva Občanské právo hmotné Obchodní právo Rodinné právo
odvětví s převahou veřejného práva Správní právo Trestní právo hmotné Procesní právo: občanské Trestní Finanční právo Pracovní právo
Mezinárodní právo ČR se člení : • mezinárodní právo veřejné – reguluje mezinárodní vztahy mezi veřejnými subjekty jako jsou státy a mezinárodní organizace, • mezinárodní právo soukromé – reguluje mezinárodní vztahy mezi soukromými osobami.
Právo EU Evropská unie má rámcová pravidla pro jednotlivé typy společenských vztahů. Povinností všech členských států je tzv. sladit svůj právní řád s normami EU. Důvodem je splnění požadavku průchodnosti vztahů mezi subjekty za relativně stejných právních podmínek. Právo primární, sekundární
Druhy právních předpisů v českém právním řádu • Právní normy jako základní a hlavní pramen práva v České republice jsou obsaženy v obecně závazných právních předpisech. • Tyto obecně závazné předpisy se vzájemně odlišují podle různých kriterií: podle stupně právní síly podle orgánu, který právní předpis vydává podle formy právního předpisu.
Druhy právních předpisů v českém právním řádu • Prvotní (originální ) Ústavní zákony Tyto právní předpisy mají nejvyšší stupeň právní síly. Zákony Zákonná opatření Senátu
Druhy právních předpisů v Českém právním řádu • Odvozené - nesmí odporovat normativním právním aktům od nichž jsou odvozeny. - Mají nižší právní sílu a slouží k podrobnější právní úpravě věcí v zásadě upravených prvotními normativními akty, • • • •
Nařízení vlády Nařízení vlády je rovněž obecně závazný právní předpis buď : odvozený ze zákona a v jeho mezích, prováděcí – podrobnější zákonné úpravy.
• Vyhlášky ministerstev a ostatních ústředních orgánů • Vyhlášky a nařízení jednotek územní samosprávy
Sbírka zákonů ČR • Podmínkou platnosti a účinnosti převážné většiny obecně závazných právních předpisů, s výjimkou předpisů územní samosprávy, je jejich publikování ve Sbírce zákonů (při citaci se uvádí zkratka Sb.). • Ve Sbírce zákonů jsou publikovány ještě další akty jako např.: – – – –
nálezy Ústavního soudu rozsudky Nejvyššího správního soudu sdělení Ústavního soudu usnesení Poslanecké sněmovny o zákonném opatření Senátu apod.
Sbírka mezinárodních smluv • Ve Sbírce mezinárodních smluv se vyhlašují sdělením Ministerstva zahraničních věcí : • platné mezinárodní smlouvy, jimiž je Česká republika vázána, • oznámení a výpovědi mezinárodních smluv, • rozhodnutí přijatá mezinárodními orgány a orgány mezinárodních organizací, jimiž je Česká republika vázána. • Při citaci se užívá zkratky Sb.m.s.
Působnost právních norem • Při používání právních předpisů je třeba na začátku vždy vyhodnotit: – územní obvod na kterém norma působí – okruh vztahů, na které se norma vztahuje – okruh subjektů, kterých se norma týká – platnost a účinnost právního předpisu. • V obecné rovině hovoříme o působnosti právních předpisů.
Působnost právních norem • • • •
Místní Osobní Věcná Časová
• Platnost x účinnost právních norem
Aplikace a interpretace právních norem stanovit problém vymezit právní úpravu aplikovat právní normu a stanovit řešení. Analogie podle zákona (použití norem které řeší obdobné otázky) - Analogie podle práva )nejsou ani obdobné právní normy, řeší se podle právních zásad) • • • -
Základy právních nauk JUDr. Jana Borská 2. přednáška ZS 2013/14 Právní vztahy
Právní vztahy • Veškeré vztahy mezi subjekty jsou vztahy společenskými. Pokud jsou regulovány právní normou, jedná se o vztahy právní.
Předpoklady právního vztahu • Obecný předpoklad vzniku právního vztahu Existence právní normy , která tento vztah upravuje • Další předpoklad Konkrétní právní skutečnost na základě které dochází ke vzniku, změně nebo zániku konkrétního právního vztahu.
Právní skutečnosti • závislé na lidské vůli (subjektivní) – Právní jednání (v souladu s právní normou) Právní úkony Individuální právní akty konstitutivní povahy (např. rozhodnutí o povolení stavby) - Protiprávní jednání (porušující právní normu)
• na lidské vůli nezávislé (objektivní) Právní události Protiprávní stavy
Právní skutečnosti Rozlišujeme z hlediska potřeby dokazování na ta které Je třeba dokazovat Dokazovat nemá smysl o Skutečnosti známé (notorické) o Skutečnosti předpokládané – tzv. právní domněnky • právní skutečnost- = okolnost, se kterou právní norma spojuje vznik, změnu nebo zánik právního vztahu, tj. subjektivních práv a povinností; skutečnosti, které na základě zákona působí právní následky • závislé na lidské vůli • právní jednání • protiprávní jednání, • nezávislé na lidské vůli • právní události • protiprávní stavy • •
Právní domněnky • Vyvratitelné - platí, pokud se neprokáže opak (např. presumpce neviny) („má se za to“) • Nevyvratitelné – důkazy o opaku nepřipouštějí (např. matkou dítěte je žena která je porodila) • („platí“)
• Právní fikce – právní konstrukce, která spojuje právní následky s uměle vytvořenou skutečností (např. fikce doručení, zahlazení trestu) („hledí se“, „považuje se“)
Právní jednání • Právní jednání je právní skutečností spočívající v chování v souladu s právními normami. právní jednání vyvolává právní následky, které jsou v něm vyjádřeny + následky plynoucí ze zákona, dobrých mravů, zvyklostí a zavedené praxe stran (§545)
• Právní jednání lze rozlišovat zejména na: Individuální právní akty státních orgánů , pokud zakládají, mění nebo ruší právní vztahy (konstitutivní akty aplikace práva – např. rozsudek soudu o rozvodu manželství) nebo deklaratorní – pouze potvrzuje že nějaký právní vztah existuje Právní jednání
Právní jednání • Právní jednání je projev vůle směřující zejména ke vzniku, změně nebo zániku těch práv nebo povinností, které právní předpisy s takovým projevem spojují. a) konáním (komisivní jednání, např.koupě něčeho) dát,dělat b) opomenutím (omisivní chování, nesplnění dluhu včas) něco strpět, opomenout - musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu §547 - vznik, změnu či zánik práv lze vázat na podmínku
Právní jednání • Rozlišujeme z hlediska počtu jednajících subjektů na: jednostranný, jedná-li pouze jeden subjekt a jeho jednání má právní následky vůči adresátovi doručením (výpověď, závěť, odstoupení od smlouvy) dvoustranný příp. vícestranný, jestliže je třeba, aby souhlasně projevily svou vůli dva subjekty, příp. více
Právní jednání • Z pohledu formy jakou je právní úkon činěn rozlišujeme: výslovné - ústní x písemné konkludentní tacitní ( mlčky, nekonání) • Aby se jednalo o projev právní vůle musí být učiněn svobodně, vážně, určitě a srozumitelně. • o právní jednání nejde když (§ 551,552): • není zjevně projevena vážná vůle stran, • právní jednání je neurčité a nesrozumitelné a obsah nelze zjistit ani výkladem
Obsah právního jednání • Podstatné složky – musí být vždy • Pravidelné složky – obvykle bývají součástí p.ú. • Nahodilé složky - jen někdy
Platnost a účinnost právního jednání • Platnost p.j. – úkon je pro toho, kdo jej učinil, závazný (nemůže být libovolně měněn nebo odvolán) • Účinnost p.j. – nastanou právní následky, ke kterým úkon směřuje (např. vznik nebo zánik p. vztahu)
Protiprávní jednání (delikty) • Protiprávní jednání spočívá v porušování povinnosti • Následkem je právní odpovědnost toho, kdo se takového jednání dopustil (delikvent) • Rozlišujeme Trestné činy Správní přestupky Disciplinární (kárný delikt) Delikty soukromoprávní (způsobují zejména odpovědnost za škodu)
Právní události • Události a protiprávní stavy nespočívají v lidské vůli a jsou na ní nezávislé, přesto s nimi právo spojuje právní následky. Podle vztahu k vědomí člověka je dělíme na • předvídatelné a nepředvídatelné • odvratitelné a neodvratitelné (vyšší moc)
Čas jako právní skutečnost • Právní význam má běh času • Rozlišujeme lhůty a jiné časové úseky • Lhůta časový úsek určený právním předpisem nebo rozhodnutím příslušného orgánu nebo právním úkonem. Má pevně vymezený počátek i konec
Lhůty rozlišujeme na • Prosté lhůty – právní následky má samo plynutí času • Další lhůty – během nichž je třeba něco učinit (lhůty k projevu vůle, k plnění, k uplatnění či vykonání práva)
Lhůty rozlišujeme • V případě nečinnosti ( marné plynutí času) na Prekluzivní (propadné ) Promlčecí (oslabení práva) • Podle okolností rozhodných pro počátek běhu lhůt na Objektivní Subjektivní
Protiprávní stavy • Jsou výsledkem nezaviněného jednání nebo události, které jsou v rozporu s právem. • Právní norma někomu ukládá povinnost takový stav odstranit nebo napravit. I když tento stav svým chováním nezavinil.
Právní vztah
• Právní vztah - vztah mezi subjekty, jakožto nositeli vzájemných oprávnění a povinností.
Prvky právního vztahu • subjekty • Objekt • Obsah
Subjekty právních vztahů • Subjekty (účastníci) právních vztahů : osoby Osoby fyzické – člověk • Osoby právnické Obchodní korporace(dle zákona o korporacích 90/2012 Sb), NoZ Korporace, Fundace, Ústav, spolek, Nadace, Nadační fond
Právní subjektivita U účastníků právních vztahů rozlišujeme • právní osobnost - §15 odst.1 -Způsobilost k právům a povinnostem , tj. způsobilost být účastníkem právních vztahů, mít práva a povinnosti • svéprávnost - §15 odst. 2 - Způsobilost k právním úkonům, tj. způsobilost vlastním jednáním nabývat práv a brát na sebe povinnosti ,její částí je Způsobilost k protiprávním jednáním , tj. způsobilost nést právní odpovědnost
Fyzické osoby (občané) • Způsobilost k právům a povinnostem a jejich způsobilost k právním úkonům je v jednotlivých právních odvětvích upravena různě. • V občanském právu Způsobilost k právům a povinnostem – vzniká narozením, trvá po celý život, zaniká smrtí , nelze ji omezit. nasciturus
Fyzické osoby • Způsobilost k právním úkonům - svéprávnost Je závislá na stupni jejich duševní vyspělosti , jež je podmíněna věkem a duševním zdravím. V občanském právu – plná svéprávnost způsobilost k p.j – zletilostí (18 let, jsou připuštěny výjimky ) Může být omezena nebo zcela vyloučena rozhodnutím soudu
Právnické osoby • Rozlišuje PO dle NOZ a zák o kororacích • Právnická osoba je uměle vytvořený subjekt práva. • Povaha právnické osoby vychází vždy ze zákona- musí být zřízena tak, jak stanoví zákon • Právnická osoba zaniká jen způsobem stanoveným zákonem.
Právnické osoby mohou být a) Dle NOZ Korporace Fundace Ústav Spolek Nadace Nadační fond
b) Dle zákona o korporacích - Obchodní společnost( Veřejná obchodní společnost , Komanditní společnost, Společnost s ručením omezeným, Akciová společnost, Evropská společnost, Evropské hospodářské zájmové sdružení, Družstva: Družstvo, Evropská družstevní společnost
Stát jako subjekt právních vztahů • subjektem mezinárodněprávních vztahů • Subjektem jednotlivých odvětví vnitrostátního práva . • Pravomoc a příslušnost (kompetence) je určena právně a vymezuje jeho právní subjektivitu –způsobilost státně mocensky řešit stanoveným způsobem případy.
Obsah právních vztahů • Tvoří souhrn oprávnění a právních povinností vyplývajících subjektům z daného právního vztahu . Oprávnění – míra možnosti chování Právní povinnost – povinnost chovat se podle příkazu právní normy
Obsah, objekt právních vztahů • O obsahem právních vztahů je určité lidské chování v daných společenských vztazích Přímý obsah – dát, konat, zdržet se a strpět Objekt právní vztahů: věci, práva,hmotné statky, činnosti
Druhy právních vztahů • Právní vztahy dělíme podle různých hledisek. Např. • Podle právních odvětví – občanskoprávní, pracovněprávní , správněprávní … • Podle vzájemného postavení subjektů • Hmotněprávní a procesněprávní • Podle funkční vazby…
Druhy právních vztahů • Vztahy veřejnoprávní a soukromoprávní • Závazkové právní vztahy • Věcné právní vztahy
Základy právních nauk JUDr. Jana Borská 3. přednáška Ústavní právo
Ústavní právo • S občanskou společností je spjata existence psané ústavy, která již obsahuje moderní myšlenky a představy o fungování státu: • myšlenka společenské smlouvy • představa nadřazenosti psaného dokumentu nad obyčejem • teorie dělby moci • myšlenka rovnosti a svobody lidské bytosti …
Ústavní právo • Ústavní právo je nejvýznamnějším právním odvětvím systému práva České republiky, základem celého právního řádu ČR. • Řadíme je mezi odvětví práva veřejného. • Ústavní právo je právním odvětvím tvořeným systémem právních norem regulujících společenské vztahy, které mají základní význam pro český stát. • Tvoří jej spolu s ústavou i systém právních předpisů nejvyšší právní síly. V čl. 3 a čl. 112 Ústavy je tento systém označován jako ústavní pořádek . •
Ústavní právo • Ústava představuje základní zákon nejvyšší právní síly a zároveň představuje základ moderního státu. • Plní tím řadu úkolů a ovlivňuje chod a vývoj společnosti.
Ústavní právo • Základní funkce ústavy je funkce právní – jedná se o základní zákon státu s vyšší právní silou, další funkce ústavy je funkce politická, ideologická, kulturní. • Obsahem ústavy jsou právní normy vyjádřené ve zvláštní formě ústavních norem.
Ústavněprávní vztahy • Jsou specifické společenské vztahy, které vznikají mění se a zanikají na základě norem ústavního práva, jsou druhem právních vztahů. • Obsahem ústavněprávního vztahu jsou vzájemná práva a povinnosti, které ústavní právní norma stanoví (nebo přiznává) subjektům ústavněprávního vztahu. • Předmětem ústavněprávního vztahu je určité chování subjektů ústavněprávního vztahu směřující k určitému ústavou danému cíli – např. k zajištění fungování demokratického státu uvnitř i navenek atp. • Subjektem ústavního práva je stát, resp. ten, komu ústavní právo přiznává ústavněprávní subjektivitu.
Subjekty ústavního práva 1. Stát a jeho orgány • a) zákonodárné orgány a jejich složky : Parlament, Poslanecká sněmovna, Senát, výbory, komise, vyšetřovací komise, předseda, místopředsedové komory, poslanci, senátoři; • b) orgány moci výkonné a jejich představitelé: prezident republiky, vláda, správní úřady, státní zastupitelství, předseda vlády, ostatní členové vlády; • c) orgány moci soudní a jejich funkcionáři: Ústavní soud, soudy, soudci, přísedící, kolegia, senáty.
Subjekty ústavního práva 2. Územní útvary, za které jednají jejich orgány • a) územní korporace veřejného práva: stát, vyšší územní samosprávné celky (kraje, obce, jejich části při oddělování obce); • b) jiné územní útvary : volební kraje, volební obvody.
Subjekty ústavního práva 3. Fyzické osoby • a) státní občané; • b) cizí státní občané; • c) osoby bez státního občanství; • d) občané obce.
Subjekty ústavního práva 4. Skupiny fyzických osob • a) organizované a s právní subjektivitou: politické strany, politická hnutí, občanská sdružení, kluby, církve, náboženské společnosti atd.; • b) organizované bez právní subjektivity: přípravný výbor politické strany, petiční výbor atd.; • c) neorganizované: lid v referendu, národnostní menšina atd.
Ústavněprávní skutečnosti • Ke vzniku, změně nebo zániku ústavněprávního vztahu je nutná existence ústavněprávní skutečnosti. • Ústavněprávní skutečnosti dělíme na: • ústavněprávní jednání, tj. projevy lidské vůle navenek. Tato jednání mohou být buď to v souladu (právní jednání), nebo v rozporu (protiprávní jednání) s ústavněprávními normami; • ústavněprávní události, tj. skutečnosti, se kterými spojuje norma ústavního práva vznik, změnu nebo zánik ústavněprávního vztahu nezávisle na vůli subjektu, jehož se bezprostředně dotýkají. • Základní ústavněprávní událostí je běh času.
Ústavní pořádek ČR Prameny ústavního práva jsou zejména: Ústava České republiky Listina základních práv a svobod ostatní ústavní zákony Zákony, zákonná opatření Senátu, vyhlášené mezinárodní smlouvy, k jejichž ratifikaci dal Parlament souhlas a jimiž je Česká republika vázána, a nálezy Ústavního soudu, pokud se týkají. • Pojem ústavní pořádek zavedla nově do českého právního řádu od 1. ledna 1993 Ústava v čl. 3, a čl. 112. Ústavním pořádkem se rozumí soubor stvořený Ústavou, Listinou základních práv a svobod a ostatními ústavními zákony. • • • • •
Ústava ČR • Tento tzv. „základní zákon“ státu upravuje hlavní instituty státního zřízení, zejména soustavu nejvyšších státních orgánů, jejich působnost a vzájemné vztahy, principy územní samosprávy a základní práva a svobody občanů. • Ustanovení obsažená v Ústavě ČR a další ústavní zákony lze měnit nebo rušit zase jen formou ústavního zákona.
Ústava ČR • Ústava ČR je uvozena tzv. preambulí – úvodním prohlášením a má 8 hlav. 1. Základní ustanovení 2. Moc zákonodárná 3. Moc výkonná 4. Moc soudní 5. Nejvyšší kontrolní úřad 6. Česká národní banka 7. Územní samospráva 8. Přechodná a závěrečná ustanovení
Ústava ČR Preambule • vyhlášení vůle občanů ČR vytvářet v návaznosti na tradice české i československé státnosti svobodný demokratický stát.
Ústava ČR Základní ustanovení • obsahují ústavní charakteristiku ČR. • ČR je charakterizována jako jednotný (unitární) právní stát s úplnou státní suverenitou a mezinárodněprávní subjektivitou. • Jako základní princip demokracie je vyjádřena svrchovanost lidu. Zároveň je stanoveno, že Listina základních práv a svobod je součástí ústavního pořádku ČR a základní práva a svobody jsou pod ochranou soudní moci. • Za základ politického systému je prohlášena volná soutěž svobodně vzniklých politických stran. • Životní prostředí je postaveno pod ochranu státní moci. • Princip zaručené samosprávy územních samosprávných celků v sobě zahrnuje jednak princip výstavby státu a zároveň právo těchto celků očekávat od státu naplnění obsahu samosprávy v prováděcím zákonodárství.
Ústava ČR • Moc zákonodárná • Zákonodárnou mocí se rozumí především pravomoc vydávat zákony. • Dále sem spadá funkce správní – v oblasti kontroly, funkce autonomní – rozhodování o svých vnitřních záležitostech apod. • Zákonodárná moc je svěřena Parlamentu, který má dvě komory.
Ústava ČR • Poslaneckou sněmovnu – 200 poslanců volených na období 4 let. – Volby do Poslanecké sněmovny probíhají podle zásad poměrného zastoupení – poslanecké mandáty se rozdělují podle počtu hlasů odevzdaných voliči pro jednotlivé kandidátní listiny.
• Senát – má 81 senátorů volených na 6 let s tím, že každé 2 roky se 1/3 senátorů obnoví. • Volby do Senátu probíhají podle zásad většinového systému – ve stanoveném volebním obvodu je zvolen ten kandidát, který získal nejvíce hlasů.
Ústava ČR • Každý občan ČR, který dovršil věku 18 let má právo volit, má tzv. aktivní volební právo. • Pasivní volební právo, neboli právo být volen, je věkově odstupňováno podle funkcí. • Každý občan ČR, který dosáhl věku 21 let může být zvolen poslancem Poslanecké sněmovny. • Pro úřad prezidenta nebo do Senátu se požaduje věk 40 let.
Ústava ČR • Zvolení poslanci skládají slib na první schůzi Poslanecké sněmovny, které se zúčastní. Jsou chráněni poslaneckou imunitou. • Poslanecká sněmovna může vyslovit nedůvěru vládě. • Usnášet se jsou komory způsobilé za přítomnosti alespoň 1/3 svých členů. • Zákony přijímá Poslanecká sněmovna prostou většinou (tj. alespoň nadpoloviční většina přítomných poslanců), ústavní zákony pak kvalifikovanou většinou (tj. třípětinová většina všech poslanců).
Legislativní proces • Věcný záměr (předkládá ten, kdo je nadán zákonodárnou iniciativou – vláda, poslanci – územně samosprávné celky…) • Požadavek, aby byla nějaká oblast vztahů upravena zákonem • Vyjádření základních principů nové zákonné úpravy • Podklad pro další zpracování • Nepodává se v paragrafovaném znění
Legislativní proces • Příprava věcného záměru prochází zpravidla připomínkovým řízením v příslušném rezortu • Legislativní rada vlády věcný záměr projedná a předloží vládě. • V případě že vláda věcný záměr schválí, vypracuje na základě usnesení vlády gestorský rezort návrh zákona.
Legislativní proces Návrh zákona je tvořen: Osnovou zákona Důvodovou zprávou Návrh zákona je předložen Legislativní radě vlády – vládě ke schválení . • Předseda vlády předá schválený návrh zákona předsedovi Poslanecké sněmovny. • •
Ústava ČR • Výkonná moc vymezuje především působnost prezidenta republiky a vlády. Dále pod tento druh státní moci patří ministerstva a ostatní ústřední úřady a státní zastupitelství.
Legislativní proces • Rozhodující fáze – projednání návrhu na schůzi poslanecké sněmovny – tzv. „čtení zákona“. • V ČR existuje trojí čtení zákona 1. čtení - probíhá v plénu Poslanecké sněmovny 2. čtení – jednání ve výborech , následuje podrobná rozprava v plénu PS, předkládají se pozměňovací návrhy … 3. čtení – odstranění vad a zjevných nedostatků – hlasování - postoupení Senátu Parlamentu ČR
Legislativní proces • Předseda Senátu – rozešle návrh senátorům, výborům. • Senát unesením návrh zákona : Schválí Zamítne Vrátí Poslanecké sněmovně - s pozměňovacími návrhy - s vyjádřením vůle dále se návrhem nezabývat - nebo jej vůbec neprojedná
Legislativní proces • Schválený zákon je postoupen prezidentu republiky k podpisu. • Prezident republiky zákon - podepíše - nepodepíše – suspenzívní veto • Suspenzívní veto lze přehlasovat nadpoloviční většinou všech poslanců. • Po podpisu (přehlasování veta) je zákon publikován ve Sbírce zákonů ČR (vyhlášen, je platný)
Ústava ČR Prezident republiky – přímá volba • Je hlavou státu, z výkonu své funkce není odpovědný, nelze jej odvolat. • Trestní stíhání může být zahájeno pouze pro velezradu. • Výlučné pravomoci prezidenta jsou vymezeny Ústavou taxativně (výslovně). • Ostatní rozhodnutí prezidenta vyžadují ke své platnosti spolupodpis předsedy vlády (vláda je odpovědna Parlamentu). • Dosud byl volen oběma komorami Parlamentu na 5 let (nikdo nemůže být zvolen více než 2 volební období za sebou). • Nově byla uzákoněna přímá volba prezidenta , poprvé se uskutečnila v roce 2013
Ústava ČR Vláda • Je vrcholovým orgánem výkonné moci, dá se tedy říci, že spravuje stát. • Skládá se z předsedy, místopředsedů a ministrů. • Předsedu vlády jmenuje prezident. Na jeho návrh pak jmenuje ostatní členy vlády. • Ze své činnosti je vláda odpovědna Poslanecké sněmovně. • Rozhoduje ve sboru nadpoloviční většinou všech svých členů. • Je oprávněna vydávat právní předpisy k provedení zákona a v jeho mezích (vládní nařízení). • Vydává i vládní usnesení (normativní interní instrukce), která zavazují pouze členy vlády.
Ústava ČR Ministerstva a jiné správní úřady • Tyto orgány lze zřídit a jejich působnost stanovit pouze zákonem. • Jsou-li k tomu zákonem zmocněny mohou, na základě zákona a jeho mezích, vydávat právní předpisy (vyhlášky).
Ústava ČR Státní zastupitelství zákon 283/1993 Sb. • Je relativně novým ústavním orgánem, který v roce 1994 nahradil prokuraturu. • Zastupuje veřejnou žalobu ve věcech trestních • Jeho postavení a působnost vymezuje zákon o státním zastupitelství.
Ústava ČR Moc soudní • Vymezuje úkoly a postavení soudů. • Je vykonávána nezávislými soudy prostřednictvím nezávislých soudců. • Soudce se řídí ve své činnosti jen zákony, proti jeho vůli ho nelze odvolat ani přeložit k jinému soudu. • Soudci jsou jmenováni prezidentem republiky bez časového omezení.
Ústava ČR Rozlišujeme čtyři druhy soudnictví: • soudnictví civilní • soudnictví trestní • soudnictví správní • soudnictví ústavní
Ústava ČR • Ústavní principy soudnictví: – – – – – – – – –
princip výkonu soudní moci jménem republiky princip nezávislosti soudů princip nezávislosti soudců princip nestrannosti soudců princip rozhodování senátem a samosoudcem princip účasti lidu na výkonu soudní moci princip vázanosti soudce zákonem princip rovnosti účastníků řízení před soudem princip ústnosti a princip veřejnosti soudního jednání
Ústava ČR Ústavní soud • Je samostatný specializovaný nezávislý orgán moci soudní. • Je nerozpustitelný a neodvolatelný. • Není součástí soustavy obecných soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy). • Základním posláním Ústavního soudu je výkon soudní ochrany ústavnosti • Na základě návrhu rozhoduje o zrušení zákonů nebo jiných předpisů nebo jejich ustanovení, jestliže jsou v rozporu s Ústavou. • Rozhoduje rovněž o stížnostech proti pravomocným rozhodnutím orgánů státní moci, kterými byla porušena ústavně zaručená práva a svobody. • Rozhoduje nálezem. Toto rozhodnutí je vykonatelné, jakmile bylo vyhlášeno ve Sbírce zákonů (pokud o jeho vykonatelnosti nerozhodl Ústavní soud jinak). • Jeho rozhodnutí jsou závazná pro všechny orgány a osoby.
Ústava ČR Nejvyšší kontrolní úřad • Zvláštní orgán státu, který má nezávislé postavení. • Není součástí státní správy. • Kontroluje hospodaření se státním majetkem a plnění státního rozpočtu. Česká národní banka • Zvláštní orgán státu s nezávislým postavením. • Není součástí státní správy. • Pečuje o stabilitu měny. • Je naší emisní bankou, má výhradní právo vydávat bankovky a mince, včetně mincí pamětních.
Ústava ČR Územní samospráva • Vymezuje členění ČR na obce a vyšší územní samosprávné celky. • Pojem samosprávného celku vymezuje jako územní společenství občanů, které je samostatně spravováno zastupitelstvem a má právo na samosprávu. • Zastupitelstvo je volený orgán, který je chráněn proti zásahům státní moci. Může vydávat obecně závazné vyhlášky platné na daném území. • Vyššími celky mohou být země nebo kraje. • Na základě článku 99 a článku 100 odst. 2 Ústavy je vytvořen dvoustupňový systém územní samosprávy: 1. samospráva obce 2. samospráva vyššího územního samosprávného celku (kraje)
Listina základních práv a svobod • Ústava ČR stanoví, že ČR je svazkem rovnoprávných svobodných občanů, kteří mají jak vůči spoluobčanům, tak i vůči státu povinnosti, které musí plnit. Občanský princip vyplývající z Ústavy předpokládá, že občanské povinnosti se vztahují na každého. Občané jsou si tedy rovni i v povinnostech vůči státu. • Zákaz diskriminace a privilegií je pak obsažen především v Listině základních práv a svobod jakož i mezinárodních úmluvách o lidských právech, jimiž je ČR vázaná. • Vztah Listiny základních práv a svobod je řešen jednak čl. 3. Ústavy, kde je přímo zakotveno, že Listina je součástí ústavního pořádku ČR. V neposlední řadě pak i usnesení předsednictva České národní rady ze dne 16. prosince 1992 č. 2/1993 Sb. vyhlašuje Listinu základních práv a svobod jako součást ústavního pořádku ČR. • Z hlediska struktury je Listina základních práv a svobod členěna, obdobně jako Ústava, do šesti hlav a má rovněž uvozující ustanovení, která lze nazvat preambulí. • 8. Struktura Listiny základních práv a svobod
Listina základních práv a svobod Preambule • Principy zde konstatované vycházejí ze základních a tradičních právních idejí a opírají se o některé obecně závazné principy demokracie: přirozená práva člověka jsou neporušitelná je uznána svrchovanost zákona uznávají se práva občana navazuje se na samosprávní a demokratické tradice národa a obecné hodnoty humanismu morálně se odsuzuje doba, kdy lidská práva a základní svobody byly v naší zemi potlačovány vychází se z práva českého i slovenského národa na sebeurčení je chápán i díl odpovědnosti za budoucí osud veškerého života na Zemi je vyjádřena vůle, aby se ČR zařadila mezi státy, jež výše uvedené hodnoty ctí.
Listina základních práv a svobod Obecná ustanovení • Vyjadřují vztah občana ke státní moci (rovnoprávnost lidí a nezrušitelnost základních práv a svobod), vztah státu a občana (právní stát). • Státní moc lze uplatňovat jen v případech, v mezích a způsobem, stanovených zákonem. Povinnosti mohou být ukládány jen na základě zákona a v jeho mezích. • Co není zákonem zakázáno je dovoleno. Nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá. • Právo svobodně rozhodovat o své národnosti.
Listina základních práv a svobod Základní lidská práva a svobody • Je konstatována způsobilost k právům a povinnost (vzniká narozením) – subjektivita. • Každý má právo na život. Lidský život je hoden ochrany již před narozením (zde se jedná spíše o morální aspekt). • Trest smrti se nepřipouští. • Nedotknutelnost osoby a jejího soukromí je zaručena (omezení přichází v úvahu jen v případech stanovených zákonem). • Nikdo nesmí být mučen ani podroben krutému, nelidskému nebo ponižujícímu zacházení. • Osobní svoboda je zaručena (ke stíhání nebo ke zbavení svobody, může dojít jen v případech a způsobem stanoveným zákonem). • Zákaz nucených prací a služeb. • Právo každého vlastnit majetek. Dědění je zaručeno. • Právo na zachování lidské důstojnosti, osobní cti, dobré pověsti a ochrana jména. • Nedotknutelnost obydlí, listovní tajemství, písemnosti, záznamů a dopravovaných zpráv. • Svoboda pohybu a pobytu. • Svoboda myšlení, svědomí a náboženského vyznání. Svoboda vědeckého bádání a umělecké tvorby.
Listina základních práv a svobod Politická práva • Svoboda projevu (každý má právo vyjadřovat své názory). • Práva na informace (svobodně vyhledávat, přijímat i rozšiřovat ideje a informace). • Cenzura je nepřípustná. • Je zaručeno petiční právo (právo obracet se na státní orgány a orgány územní samosprávy a žádostmi, návrhy a stížnostmi). Nesmí se však tímto způsobem zasahovat do nezávislosti soudu nebo vyzývat k porušení základních práv a svobod. • Právo pokojného shromažďování (omezit lze jen zákonem). • Právo svobodně se sdružovat, zakládat politické strany a hnutí. • Právo volební. • Svobodná soutěž politických sil. • Právo postavit se na odpor proti každému, kdo by odstraňoval demokratický řád lidských práv a svobod.
Listina základních práv a svobod Práva národních etnických menšin • Právo na všestranný rozvoj. • Právo na rozvíjení vlastní kultury. • Právo rozšiřování a přejímání informací v jejich mateřském jazyce. • Právo se sdružovat. • Právo vzdělávat se ve vlastním jazyku, užívat jej v úředním styku. • Právo účastnit se řešení záležitostí týkajících se těchto menšin.
Listina základních práv a svobod Hospodářská, sociální a kulturní práva • Právo na svobodnou volbu povolání a přípravu k němu. Právo podnikat a provozovat jinou hospodářskou činnost. • Právo získávat prostředky pro své životní potřeby prací. • Sdružovací právo na ochranu hospodářských a sociálních zájmů. Právo na stávku za podmínek stanovených zákonem. • Právo na spravedlivou odměnu za práci a uspokojivé pracovní podmínky. • Zvláštní sociálně ekonomická práva žen, mladistvých a osob zdravotně postižených. • Právo na přiměřené hmotné zabezpečení v nemoci, ve stáří, při ztrátě živitele. • Právo na ochranu zdraví (veřejné pojištění). • Zvláštní ochrana rodinněprávních vztahů. • Právo na vzdělání (školní docházka je povinná po dobu stanovenou zákonem). • Práva k výsledkům tvůrčí duševní činnosti a právo přístupu ke kulturnímu bohatství se řadí mezi kulturní práva. • Mezi ekologická práva patří především právo na příznivé životní prostředí.
Listina základních práv a svobod • Právo na soudní a jinou právní ochranu. • Právo domáhat se stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu. • Právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, právní pomoc, tlumočníka. Je zaručeno rovné postavení účastníků řízení. • Presumpce neviny (vinu vyslovuje soud rozsudkem). • Právo odepřít výpověď. • Nikdo nesmí být dvakrát trestán za jeden delikt. • Není trestu bez zákona. • Trestnost činu se posuzuje a trest se ukládá podle zákona účinného v době, kdy byl čin spáchán
Veřejný ochránce práv Ombudsman upraveno zákonem 349/1999 Sb., o Veřejném ochránci práv • Od roku 2000 se dalším orgánem ochrany práva stává v České republice veřejný ochránce práv (ombudsman), který je volen Poslaneckou sněmovnou Parlamentu na šest let. •
Jeho hlavní činností je ochrana osob před jednáním úřadů a dalších institucí, pokud je toto v rozporu s právem, neodpovídá principům demokratického právního státu a dobré správy, jakož i před nečinnosti úřadů a institucí veřejné správy. Jeho působnost se nevztahuje na Parlament, prezidenta republiky a vládu, na Nejvyšší kontrolní úřad, zpravodajské služby ČR a na vyšetřovatele Policie ČR.
• Ombudsman nemá rozhodovací pravomoc. Výsledkem jeho činnosti jsou doporučení.
Základy právních nauk Česká zemědělská univerzita Katedra práva
Ústava ČR a Listina základních práv a svobod
cvičení č. 3
ÚSTAVNÍHO POŘÁDEK ČESKÉ REPUBLIKY • Zejména:
• Ústavní zákon ČNR Č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky • Ústavní zákon č. 2/1993 Sb., LZPS • Ústavní zákony o státních hranicích • Ústavní zákon č. 4/1993 Sb., o opatřeních souvisejících se zánikem ČSFR • Ústavní zákon č. 347/1997 Sb., o vytvoření vyšších územních samosprávných celků • Ústavní zákon č. 515/2002 Sb., o přistoupení ČR k EU
zákony • • • • • • • • • • •
Zákon o státních symbolech Zákon o České národní bance Zákon o nabývání a pozbývání státního občanství Zákon o Kanceláři prezidenta republiky Zákon o Nejvyšším kontrolním úřadu Zákon o Ústavním soudu Zákon o státním zastupitelství Zákon o státních vyznamenáních České republiky Zákon o jednacím řádu Poslanecké sněmovny Zákon o volbách do Parlamentu ČR Zákon o sídle Parlamentu ČR
Prameny ústavního práva v České republice • • • • • • • • • • •
Ústava České republiky Listina základních práv a svobod mezinárodní smlouvy ve smyslu čl. 10 Ústavy ústavní zákony ve smyslu čl. 112, odstavec 1 Ústavy akty referenda rozhodnutí Ústavního soudu zákony upravující činnost ústavních orgánů, ústavních práv a svobod občanů, státního občanství, postavení cizinců apod. ústavní zákony přijaté v době federace (dle čl. 112 odstavec 3 Ústavy však ztratily sílu ústavních zákonů a staly se běžnými zákony) všechny ostatní zákony, jejichž přijetí Ústava předpokládá, tedy např. volební zákon, zákon o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, zákon o jednacím řádu Senátu, zákon o Ústavním soudu atd. zákonná opatření Senátu dle čl. 33 Ústavy některá rozhodnutí prezidenta republiky (např. rozhodnutí o vyhlášení amnestie)
Koncepce Ústavy ČR • Ústava zakotvuje strukturu státu (technologii moci) včetně základů procesních (volební řády, jednací řády • Právní odvětví práva veřejného, které upravuje tzv. státně mocenské vztahy • Tvořeno souborem právních norem nejvyšší právní síly, který se označuje jako ústavní pořádek České republiky • Z předpisů ústavního práva vyplývají subjektům ústavně zaručená subjektivní práva – tj. nároky a oprávnění
Funkce Ústavy ČR • jedná se o základní zákon, zajišťuje legitimaci k výkonu státní moci - reguluje základní společenské vztahy, které vyjadřují povahu daného státu a společnosti - stanovuje základní politická pravidla „hry o moc“ - podmínkou existence a fungování ústavy je DEMOKRATICKÉ ZŘÍZENÍ
OBSAH ÚSTAVY ČR • Obsahem jsou pravidla chování upravující základní společenské vztahy • ÚSTAVA ČR upravuje tři kategorie společenských vztahů: a)Organizaci státu, jeho práva a pravidla činnosti státních orgánů b)Vztahy státu a společnosti b)Cíle a hodnoty
SUBJEKTY ÚSTAVNÍHO PRÁVA FORMY SESKUPENÍ • ORGÁNY VEŘEJNÉ MOCI • ORGÁNY ÚZEMNÍ SAMOSPRÁVY • FYZICKÉ či PRÁVNICKÉ OSOBY
STRUKTURA ÚSTAVY ČR • 113 ČLÁNKŮ, 8 HLAV, účinnost od 1.1.1993 PREAMBULE – úvodní, slavnostní část textu, stanovuje úmysl, záměr, význam či smysl textu následujícího za preambulí HLAVA 1 – základní ústavněprávní charakteristiky (svrchovanost a samostatnost, jednotnost a unitárnost s územní samosprávou, republikánská forma, demokratické zřízení, doktrína právního státu)
HLAVA 2 - MOC ZÁKONODÁRNÁ - náleží Parlamentu ČR, 2 komory (PS, Senát), pravomoc, působnost Parlamentu HLAVA 3 – MOC VÝKONNÁ – prezident republiky, vláda, státní zastupitelství HLAVA 4 – MOC SOUDNÍ – nezávislé soudy, ústavní soud, soustava soudů (NS, NSS, VS, KS, OS), soudci HLAVA 5 – NEJVYŠŠÍ KONTROLNÍ ÚŘAD HLAVA 6 – ČESKÁ NÁRODNÍ BANKA HLAVA 7 – ÚZEMNÍ SAMOSPRÁVA (obce, kraje) HLAVA 8 – PŘECHODNÁ A ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ
Preambule • Odkaz na dávné tradice zemí Koruny české a státnosti čsl. A zakotvuje oddhodlání budovat, chránit a rozvíjet ČR v duchu uznávaných moderních hodnot a ideálů jako součást společenství evropských a světových demokracií
HLAVA 1 Základní ustanovení čl. 1 – 14 Zakotvena legitimita státní moci - Zásada legitimizace čl. 2, prostředkem legitimizace státní moci jsou zejména volby - Platí zde zásada rovnosti právního postavení všech občanů - Svrchovanost moci je její nezávislost na jiné moci - Státní hranice čl. 11 – atribut svrchovaného státu - Státní symboly čl. 14 – atribut svrchovaného státu - Hlavní město Praha - Státní občanství – svazek mezi FO a státem, tento svazek není omezen v času ani prostoru Nabytí st. Občanství – narozením, osvojením určením otcovství, nalezením na území ČR prohlášením, udělením
HLAVA 2 • MOC ZÁKONODÁRNÁ čl. 15 – 53 Zakotvuje Parlament. Parlament je ústavně konstruován jako dvoukomorový – bikameralismus Parlamentu ČR Poslanecká sněmovna – vznik na základě volebního systému poměrného zastoupení. Mandát PS -4 roky, 200 poslanců Senát - vznik na základě volebního systému vetšinového zastoupení Mandát S – 6 let (každé dva roky se volí třetina), 81 senátorů
HLAVA 3 MOC VÝKONNÁ čl. 54 – 80 Institut prezidenta republiky čl. 54 – 66 „Článek 54 (1) Prezident republiky je hlavou státu. (2) Prezident republiky je volen v přímých volbách. (3) Prezident republiky není z výkonu své funkce odpovědný.“ Kolektivní exekutivní orgán – vláda čl. 67 – 79 Vláda je vrcholným orgánem moci výkonné a je odpovědna PS ČR, která jí může vyslovit nedůvěru. Jedná se tedy o parlamentní formu vlády, v níž je posíleno ústavní postavení předsedy vlády. (dále kompetenční zákon) Státní zastupitelství – čl. 80
HLAVA 4 • • • • • • • • •
MOC SOUDNÍ – čl. 81 – 96 Nezávislost a nestrannost soudců Záruky nezávislosti: nelze odvolat nebo přeložit, jsou jmenováni prezidentem ČR bez časového omezení Funkce se ujímají složením slibu Inkompatibilita ( neslučitelnost) funkce soudce s funkcí prezidentaˇrepubliky, člena Parlamentu a jakoukoli funkcí ve veřejné správě Nezávislost – při rozhodování je vázán zákona a prameny práva vyšší právní síly Nestrannost- při rozhodování nesmí mít žádný vztah k věci, která je předmětem řízení, k účastníkům řízení a jejich zástupcům Ústavní soud nčl. 83 – 89 jako soudní orgán ochrany ústavnosti. V čl. 87 –taxativní výčet rozhodovací činnosti ÚS Soudy – čl. 90 – 96 – zákonným způsobem poskytují ochranu právům
HLAVA 5, 6 • Čl. 97 a 98 • Nejvyšší kontrolní úřad • Česká národní banka
HLAVA 7, 8 • Územní samospráva Čl. 99 – 105 DÚ • Přechodná a závěrečná ustanovení čl. 106 – 113 – obsahuje ustanovení procesního charakteru, derogační klauzuli a počátek účinnosti Ústavy
MEZINÁRODNÍ PRAMENY JAKO PRAMEN ZÁKLADNÍCH PRÁV Celosvětová úprava: • Mezinárodní pakt o občanských a politických právech • Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech (oba publikováno pod č. 120/1976 S.) • Konvence o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb.) – v rámci Rady Evropy Dle čl. 10 Ústavy ČR je ČR nejen vázána těmito mezinárodními úmluvami, ale jsou součástí právního řádu Další dokumenty přijaté do pr. řádu ČR (demonstrativní výčet): • Opční protokol k Mezinárodnímu paktu o občanských a politických právech (sdělení č. 169/1991 Sb.) • Úmluva o právech dítěte (sdělení č. 104/1991 Sb.) • Úmluva o politických právech žen (vyhláška č. 46/1955 Sb.) • Mezinárodní úmluva o odstranění všech forem rasové diskriminace (vyhláška č. 95/1974 Sb.) • Úmluva o potlačení všech forem diskriminace žen (vyhláška č. 62/1987 Sb.) • Úmluva proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání (vyhláška č. 143/1988 Sb.)
ZÁKLADNÍ PRÁVO • Pojem základní práv, svoboda, resp. Povinnost vychází z přirozenoprávní presumpce (domněnky), že jistá bytostní (tj. přirozená) práva (př. Právo na život, osobní svobodu, lidskou důstojnost, nedotknutelnost apod.) jsou konkrétnímu člověku darovaná (daná) narozením, avšak jako celek (komplex) jsou tato základní práva vůči všem na tomto světě nezrušitelná, nepromlčitelná, nezadatelná, nezcizitelná, možno říci věčná. Nemají počátek ani konec, ale existují stále. • Základním právem rozumíme ústavou (kodexem lidských práv a svobod) deklarovanou a právním řádem zaručenou možnost uskutečnit anebo neuskutečnit určitou činnost subjektu práva v oblasti přirozenoprávní.
KLASIFIKACE ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD Základní práva a svobody mají shodný přirozeno právní základ, ale nemají stejnou povahu a právní režim působení. Můžeme je proto rozdělit následovně: 1) práva absolutní a relativní 2) práva různých generací – 1. generace: základní lidská práva a svobody (osobní práva), včetně politických práv (17. – 18. stol) – 2. generace: hospodářská, sociální a kulturní práva (19. 20. století) – 3. generace: práva z postindustriální společnosti (typicky právo na příznivé životní prostředí)
3) Práva hmotněprávní a procesní 4) Práva zaručená všem subjektů a práva náležící je občanům ČR
VYMEZENÍ SUBJEKTŮ A OBJEKTŮ LIDSKÝCH PRÁV A SVOBOD A OBČANSKÝCH PRÁV •
•
Subjekty jsou nositelé oprávnění, které tvoří jejich obsah a v LZPS se označují různými pojmy: „každý“, „nikdo“, „občan“ (čl. 42 odst.1 LZPS), „cizinec“, „mladiství“, „děti“, „osoby zdravotně postižené“, „rodiče“, „ženy“, „žena v těhotenství“, „národnostní a etnická menšina“, „zaměstnanci“, „obviněný“, atd. Článek 42 (1) Pokud Listina používá pojmu "občan", rozumí se tím státní občan České a Slovenské Federativní Republiky. (2) Cizinci požívají v České a Slovenské Federativní Republice lidských práv a základních svobod zaručených Listinou, pokud nejsou přiznána výslovně občanům. (3) Pokud dosavadní předpisy používají pojmu "občan", rozumí se tím každý člověk, jde-li o základní práva a svobody, které Listina přiznává bez ohledu na státní občanství.
Subjekty a objekty • •
•
•
Subjekty požívající zvláštní ochranu státu – čl. 29, 30 a 32 Článek 29 (1) Ženy, mladiství a osoby zdravotně postižené mají právo na zvýšenou ochranu zdraví při práci a na zvláštní pracovní podmínky. (2) Mladiství a osoby zdravotně postižené mají právo na zvláštní ochranu v pracovních vztazích a na pomoc při přípravě k povolání. (3) Podrobnosti stanoví zákon. Článek 30 (1) Občané mají právo na přiměřené hmotné zabezpečení ve stáří a při nezpůsobilosti k práci, jakož i při ztrátě živitele. (2) Každý, kdo je v hmotné nouzi, má právo na takovou pomoc, která je nezbytná pro zajištění základních životních podmínek. (3) Podrobnosti stanoví zákon. Článek 32 (1) Rodičovství a rodina jsou pod ochranou zákona. Zvláštní ochrana dětí a mladistvých je zaručena. (2) Ženě v těhotenství je zaručena zvláštní péče, ochrana v pracovních vztazích a odpovídající pracovní podmínky. (3) Děti narozené v manželství i mimo ně mají stejná práva. (4) Péče o děti a jejich výchova je právem rodičů; děti mají právo na rodičovskou výchovu a péči. Práva rodičů mohou být omezena a nezletilé děti mohou být od rodičů odloučeny proti jejich vůli jen rozhodnutím soudu na základě zákona. (5) Rodiče, kteří pečují o děti, mají právo na pomoc státu. (6) Podrobnosti stanoví zákon.
Subjekty a objekty • Správné vymezení a pochopení objektu, tj. toho, k čemu směřují práva a povinnosti, v určité míře odhaluje skutečný obsah a hranice oprávnění, resp. Míry nutného jednání. • Objektem práv a povinností v LZPS jsou: Věci, výsledky tvořivé duševní činnosti, hodnoty lidské osobnosti (tj. život, zdraví, osobní svoboda, důstojnost, čest a jiné hodnoty nemajetkové povahy) a určitá jednání, resp. výsledky jednání lidí..
LISTINA ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD (DÁLE JEN „LZPS“) • SKLÁDA SE Z 6 HLAV, 44 ČL. • Jde o komplex zvláštních norem, které definují základní práva a svobody a jejich meze • Ústava ČR – základní charakteristika práv a svobod „Česká republika je svrchovaný, jednotný a demokratický právní stát založený na úctě k právům a svobodám člověka a občana“ – garantováno ústavní ochranou základních práv a svobod „základní práva a svobody jsou pod ochranou soudní moci“
PREAMBULE • PREAMBULE vychází se z určitých zásadních tradičních právních idejí a obecně závazných demokratických principů (neporušitelnost přirozených práv člověka, práv občana a svrchovanost zákona..)
PREAMBULE • LISTINA ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD Federální shromáždění na základě návrhů České národní rady a Slovenské národní rady, uznávajíc neporušitelnost přirozených práv člověka, práv občana a svrchovanost zákona, navazujíc na obecně sdílené hodnoty lidství a na demokratické a samosprávné tradice našich národů, pamětlivo trpkých zkušeností z dob, kdy lidská práva a základní svobody byly v naší vlasti potlačovány, vkládajíc naděje do zabezpečení těchto práv společným úsilím všech svobodných národů, vycházejíc z práva českého národa a slovenského národa na sebeurčení, připomínajíc si svůj díl odpovědnosti vůči budoucím generacím za osud veškerého lidstva na Zemi a vyjadřujíc vůli, aby se Česká a Slovenská Federativní Republika důstojně zařadila mezi státy, jež tyto hodnoty ctí, usneslo se na této Listině základních práv a svobod:
HLAVA PRVNÍ (OBECNÁ USTANOVENÍ) (čl. 1 – 4) vymezen vztah státu a člověka (občana) a občana a státní moci definován právní stát, demokratické hodnoty Základní práva a svobody jsou: a)nezadatelné b)nezcizitelné c) nepromlčitelné d) nezrušitelné
HLAVA DRUHÁ (Lidská práva a základní svobody) (čl. 5 – 23) ODDÍL PRVNÍ • práva bytostně spojená s podstatou člověka a jako taková jsou absolutní a věčná • Zaručují určitou sféru osobní integrity • způsobilost k právům a povinnostem „každý je způsobilý mít práva“
HLAVA DRUHÁ (Lidská práva a základní svobody) (čl. 5 – 23) • • • • • • • • • •
Právo na život Nedotknutelnost osoby a jejího soukromí Osobní svoboda Zákaz nucených prací nebo služeb Ochrana lidské důstojnosti Vlastnické právo Nedotknutelnost obydlí Nedotknutelnost listovního tajemství Svoboda pohybu a pobytu Svoboda myšlení, náboženského vyznání
HLAVA DRUHÁ (Lidská práva a základní svobody) (čl. 5 – 23) ODDÍL DRUHÝ Práva politická též demokratická vytvářejí pro občany možnosti zúčastňovat se veřejného politického života
HLAVA DRUHÁ (Lidská práva a základní svobody) (čl. 5 – 23) • • • • • • •
Svoboda projevu a právo na informace Petiční právo Právo shromažďovací Právo sdružovací Právo volební Politický pluralismus Právo na odpor
HLAVA TŘETÍ ( Práva národnostních a etnických menšin) )(čl. 24-25) • právo každého na svobodné rozhodnutí o své národnosti nebo příslušnosti k etnické menšině • vyčleňují práva ne podle jejich obsahu, ale podle subjektu • „příslušnost ke kterékoli národnostní nebo etnické menšině nesmí být nikomu na újmu“ • občanům národnostních a etnických menšin se zaručuje všestranný rozvoj, právo na vzdělání v jejich jazyku… • dle čl. 25 odst. 1 to jsou práva realizovaná kolektivně „…. právo společně s jinými příslušníky menšiny….“
HLAVA ČTVRTÁ (hospodářská, sociální a kulturní práva) (čl. 26 – 35) •
komplexně upravena práva fyzické osoby a občana v oblasti ekonomické, ve společenských vztazích, v oblasti vzdělávací, v oblasti ekologie • deklarují práva ze sféry materiální (sociálněekonomická práva) i duchovní (kulturní) a navíc právo na příznivé životní prostředí (tento sled je poněkud nesystémový) Zakotvuje zejména: •Právo podnikat • Práva odborářská a zaměstnanecká • Právo na spravedlivou odměnu za práci a uspokojivé pracovní podmínky • Právo na ochranu zdraví • Právní ochranu rodičovství a rodiny • Právo na vzdělání • Kulturní práva • Ekologická práva
HLAVA PÁTÁ (čl. 36 – 40) • komplexně upraveno právo osoby na soudní a jinou právní ochranu • včlenění procesních práv do hmotněprávního katalogu základních práv a svobod Zakotvuje zejména: •Právo domáhat se stanoveným způsobem svého práva u nezávislého a nestranného soudu • Právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím soudu • Právo na právní pomoc v řízení před soudy • Právo na rovnost účastníků řízení • Právo odepřít výpověď • Právo na tlumočníka • Právo na zákonného soudce • Právo na veřejné projednání věci bez zbytečných průtahů
HLAVA ŠESTÁ (čl. 41 – 44) • ustanovení společná • pravidla používání pojmu „občan“ • práva cizinců, poskytování azylu cizincům…
POVINNOSTI OBČANŮ LZPR zná několik „ústavních „povinností: • Čl. 33 – povinnost absolvovat školní docházku po dobu, kterou to stanoví zákon: „(1) Každý má právo na vzdělání. Školní docházka je povinná po dobu, kterou stanoví zákon. (2) Občané mají právo na bezplatné vzdělání v základních a středních školách, podle schopností občana a možností společnosti též na vysokých školách. (3) Zřizovat jiné školy než státní a vyučovat na nich lze jen za podmínek stanovených zákonem; na takových školách se může vzdělání poskytovat za úplatu. (4) Zákon stanoví, za jakých podmínek mají občané při studiu právo na pomoc státu.“ • Čl. 11 odst. 5 – lze dovodit, ale diskutabilní „(5) Daně a poplatky lze ukládat jen na základě zákona.“ • Čl. 35 odst. 3 - lze dovodit, ale diskutabilní „(3) Při výkonu svých práv nikdo nesmí ohrožovat ani poškozovat životní prostředí, přírodní zdroje, druhové bohatství přírody a kulturní památky nad míru stanovenou zákonem.“
LISTINA ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD 153
Usnesení Předsednictva České národní rady č. 2/1993 Sb. Legislativní forma, která dnes již neexistuje, PČNR (SNR) byly ústavní orgány za federativní ČSFR. Chápe se však jako zákon nejvyšší právní síly, ústavní zákon Je součástí ústavního pořádku Práva a svobody podle LZPS jsou chráněna i Ústavním soudem
LISTINA ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD 154
Listina je výsledkem přijetí mezinárodních smluv, k jejichž dodržování se ČR (ČSR ba ještě ČSSR zavázala), je reprezentantem tzv. přirozenoprávní teorie, jde v ní o kodifikaci zákl. lidských práv, která člověk má mít a jsou neměnná aby se mohl svobodně rozvíjet. Přirozená práva (PP) nejsou v opozici k pozitivnímu právu, ale vzáj. se doplňují. PP vychází z idealistické filofos. ideologie - jde o práva z přírody (o boha, či „vyšší moci“, na empirické vůli člověka nezávislé síly…) je/jsou statické, jeho normy jsou neměnitelné jako příroda sama. Člověk se s nimi rodí, člověk je svým zásahem nemůže měnit.
LISTINA ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD 155
Tento materiál obsahuje jen některé články z LZPS a k nim připojený výklad, vysvětlení a některé zákony, které jsou vyjádřením zásad v Listině. Černé písmo je text LZPS, červené jsou komentáře a vysvětlení pro účel výuky
LZPS a soukromé právo: 156
§2 obč. zák. č. 89/2012 Sb. : Každé ustanovení soukromého práva lze vykládat jenom ve shodě s Listinou základních práv a svobod a s ústavním pořádkem vůbec (…)
LZPS – Obecná ustanovení 157
Obecná ustanovení Čl. 1 Lidé jsou svobodní a rovní v důstojnosti i v právech (rovnost před zákonem, univerzálnost práv). Základní práva a svobody jsou nezadatelné (nelze je za nic vyměnit, dát do zástavy…), nezcizitelné (nemajetková hodnota jsou člověku neodebratelná, nelze je prodat, darovat…pokud je někdo lidem odpírá (vojenské diktatury, koncentrační tábory, totality aj.) , jedná protiprávně), nepromlčitelné (neoslabují se v průběhu času, mohu se jich dovolat i po letech) a nezrušitelné (to odporuje demokratickému právnímu státu; zákonodárce, který ne nevytvořil, je nemůže zrušit po právu. Jen omezit ve prospěch celku)
LZPS – Obecná ustanovení 158
Článek 2 (1) Stát je založen na demokratických hodnotách a nesmí se vázat ani na výlučnou ideologii, ani na náboženské vyznání. (neexistuje nějaké státní náboženství ani vedoucí úloha nějaké strany. Politika je odideologizovaná. Žádoucí je náboženská a politická pluralita, protože opak se společnosti nikdy dlouhodobě nevyplatil a odporoval by i svobodě slova, šíření různých názorů…) (2) Státní moc lze uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví. (3) Každý může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá. (Zásada demokratické zákonnosti v právním státě, vymezení hranic veřejné moci ve vztahu k obyvatelům a jejich soukromým právům)
LZPS – Obecná ustanovení 159 Článek 4- Obecná ustanovení
(1) Povinnosti mohou být ukládány toliko na základě zákona a v jeho mezích (zásada právní jistoty; právní řád ČR, zákony jsou závazné pro zákonodárce, pro veřejnou moc stejně jako občany) pro a jen při zachování základních práv a svobod. (např. OOÚ, SPřInf atd.) (2) Meze základních práv a svobod mohou být za podmínek stanovených Listinou základních práv a svobod (dále jen "Listina") upraveny pouze zákonem. (3) Zákonná omezení základních práv a svobod musí platit stejně pro všechny případy, které splňují stanovené podmínky. (Všeobecná závaznost zákonů pro všechny, viz shora, omezení na principu: práva a svobody jednotlivce jsou omezeny jen stejnými právy a svobodami druhých) (4) Při používání ustanovení o mezích základních práv a svobod musí být šetřeno jejich podstaty a smyslu. Taková omezení nesmějí být zneužívána k jiným účelům, než pro které byla stanovena. (Zásada veřejného práva: nesmí se činit nic, co zákon výslovně neukládá, tedy ani lidem nelze přikázat nic, co zákon neukládá)
LZPS – základní práva a svobody 160
Základní práva a svobody Článek 5 Každý je způsobilý mít práva. (I dítě již okamžikem narození; i duševně či mentálně postižený; ZPS jsou univerzální a ČR je přiznává i cizincům, uprchlíkům, i těm, v jejichž zemi nic takového neznají) Článek 6 (1) Každý má právo na život. (Právo na život je právo těch druhých. Moje povinnost je proti jejich životu nezasahovat. (právě tak jako do vlastnictví druhých, vztahů druhých…atd.) …co není moje, je pro mne nedotknutelné. „Každý“ je nad hranice jen národních občanů).
LZPS – základní práva a svobody 161
Základní práva a svobody, článek 6, pokračování
Lidský život je hoden ochrany již před narozením. Je chráněn klíčící život, TrZ upravuje samostatné trestné činy proti těhotenství ženy. Speciální lékařská péče pro těhotné. Lidský plod není však pojat jako samostatný subjekt, nýbrž se chápe součást těla matky. Ukončit těhotenství lze podle zákona 68/1957 Sb., dnes 66/1986 Sb., do 12 týdne těhotenství na svobodnou žádost matky, i bez udání důvodu; (zdrav.důvody: do 24 týdne, resp. i později); počátek života není jasně vymezen, zákon je „dohoda“ že „smysluplný život“ je až od druhého trimestru. Podobná úprava je kromě Polska a Irska v celé EU; chápe se jednak jako svobodné právo ženy rozhodnout o vlastním těle, tedy i o svém životě, dále jako eliminace ilegálních interrupcí. Plod do 12 týdne, poškozený i později, se jako samostatný jedinec nechápe (například vražda těhotné ženy se nechápe jako usmrcení dvou osob).
LZPS – základní práva a svobody 162
Článek 6 –pokračování
(2) Nikdo nesmí být zbaven života. Viz právo na život shora.Vražda i zabití z nedbalosti jsou trestné (3) Trest smrti se nepřipouští. Vypuštěn z trestního zákona brzy po zvolení Václava Havla prezidentem. Neuplatňuje se v celé EU, ač několik málo zemí jej stále má v jejich TrZ. Není hodno člověka 21. stol. usmrtit z trestu, pak by šlo o společenskou mstu. (4) Porušením práv podle tohoto článku není, jestliže byl někdo zbaven života v souvislosti s jednáním, které podle zákona není trestné. Typicky zásah policie a oprávněné použití zbraně. Nutná obrana. Nebo jednání v krajní nouzi v mimořádně výjimečných situacích (válka, nebezpečné situace např. ve sportu aj.)
LZPS – Základní práva a svobody 163 Základní práva a svobody, Článek 10
Každý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno. Ochrana osobnostních práv, hodnot lidské osobnosti; v obč.z.:§ 77 a násl.; trestní zákoník, zákon na ochr.O.Ú, č. 101/2000 Sb. aj. (2) Každý má právo na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života. Rozumí se především ochrana soudní, zápůrčí soukromoprávní žalobou, anebo ochran trestním právem, správním právem (3) Každý má právo na ochranu před neoprávněným shromažďováním, zveřejňováním nebo jiným zneužíváním údajů o své osobě. Zvl. režim zákona na OOÚ, zák. 101/2000 Sb., sankce pokutou ve správním řízení; neoprávněné nakládání s osobními údaji je i trestný čin.
LZPS –Základní práva a svobody 164 článek 11, Právo na vlastnictví, ochrana vlastnictví
(1)Každý má právo vlastnit majetek. Vlastnické právo všech vlastníků má stejný zákonný obsah a ochranu. Dědění se zaručuje. Vlastnictví bez přívlastku. „Rovnost vlastnictví“. Dědění je specifická ochrana vlastnictví. (2) Zákon stanoví, který majetek nezbytný k zabezpečování potřeb celé společnosti, rozvoje národního hospodářství a veřejného zájmu smí být jen ve vlastnictví státu, obce nebo určených právnických osob; zákon může také stanovit, že určité věci mohou být pouze ve vlastnictví občanů nebo právnických osob se sídlem v České a Slovenské Federativní Republice. Například památky zásadní historické i materiálové hodnoty-korunovační klenoty, státní hrady…dále jaderný materiál, drogy, toxiny pro léčebné účely, vyhrazené nerosty…
LZPS, čl. 11, základní práva a svobody 165 článek 11, pokračování
3) Vlastnictví zavazuje. Nesmí být zneužito na újmu práv druhých anebo v rozporu se zákonem chráněnými obecnými zájmy. Jeho výkon nesmí poškozovat lidské zdraví, přírodu a životní prostředí nad míru stanovenou zákonem. Např. sousedské vztahy. § 1013 a násl. obč.zák., a zvl. masa zákonů veřejného práva (ochrana lesa, povrchových vod, přírody a krajiny, památek…) (4) Vyvlastnění nebo nucené omezení vlastnického práva je možné ve veřejném zájmu, a to na základě zákona a za náhradu. Zákon č. 184/2006 o omezení nebo odnětí vlastnického práv k pozemku nebo ke stavbě. Vyvlastnit je možno jen nemovitost, nikdy věci movité. (5) Daně a poplatky lze ukládat jen na základě zákona.
LZPS, Základní lidská práva a svobody 166
Článek 13
Nikdo nesmí porušit listovní tajemství ani tajemství jiných písemností a záznamů, ať již uchovávaných v soukromí, nebo zasílaných poštou anebo jiným způsobem, s výjimkou případů a způsobem, které stanoví zákon. Stejně se zaručuje tajemství zpráv podávaných telefonem, telegrafem nebo jiným podobným zařízením. Ochrana dopravovaných zpráv, obč. zákoník §86 a násl, event. trestní zákoník, zákon o ochraně utajovaných skutečností apod. Prolomeno např. §8 zákona o poštovních službách č. 29/2000, nebo např. trestním řádem § 86 a násl., odposlechy v § 88, 88a
LZPS- Základní lidská práva a svobody 167
Článek 16 (1) Každý má právo svobodně projevovat své náboženství nebo víru buď sám nebo společně s jinými, soukromě nebo veřejně, bohoslužbou, vyučováním, náboženskými úkony nebo zachováváním obřadu. Omezování svobody vyznání je trestný čin, § 176 tr.zák. (2) Církve a náboženské společnosti spravují své záležitosti, zejména ustavují své orgány, ustanovují své duchovní a zřizují řeholní a jiné církevní instituce nezávisle na státních orgánech. (3) Zákon stanoví podmínky vyučování náboženství na státních školách. (4) Výkon těchto práv může být omezen zákonem, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu veřejné bezpečnosti a pořádku, zdraví a mravnosti nebo práv a svobod druhých. Náboženská svoboda ano, ale nesmí se zasahovat do práv občanů-zákaz např. lidských obětí = trestný čin vraždy; problematika obřízky zvl. u žen – v euroatlantské oblasti zakázána, trestný čin.
LZPS - Politická práva 168
čl. 17 Svoboda projevu a právo na informace jsou zaručeny. Probíhá na principu co není zakázáno, je dovoleno. Zákon č.106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím § 2, povinné subjekty jsou vesměs instituce veřejné správy. (2) Každý má právo vyjadřovat své názory slovem, písmem, tiskem, obrazem nebo jiným způsobem, jakož i svobodně vyhledávat, přijímat a rozšiřovat ideje a informace bez ohledu na hranice státu. V opačném případě by u nás nesměla být např. rozhl. stanice Rádio Svobodná Evropa, která vysílá pro země jako Pákistán, Irán, země býv. Sovětského Svazu v centrální Asii…aj. (3) Cenzura je nepřípustná. Znamená, že neexistuje a existovat nesmí státní instituce na potírání svobody slova v širokém slova smyslu, nejde jen o filtraci politických informací, ale kontrolu- a následné zákazy - např. kultury (divadelních her, scénářů, textů písní apod.) Toto za totalitního režimu prováděl tzv. Úřad pro tisk a informace (ČUTI,FUTI…),který zabezpečoval tzv. jednotnou politiku ve věcech všech médií…
LZPS – Politická práva 169 článek 16.pokračování
(4) Svobodu projevu a právo vyhledávat a šířit informace lze omezit zákonem, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu práv a svobod druhých, zákon na ochranu osob. údajů,,bezpečnost státu, zák. č. 412/2005 o ochraně utajovaných informací veřejnou bezpečnost, ochranu veřejného zdraví a mravnosti. Např. šíření dětské pornografie, rasově či xenofobně orientovaný extremismus apod. (5) Státní orgány a orgány územní samosprávy jsou povinny přiměřeným způsobem poskytovat informace o své činnosti. Zákon o svobodném přístupu k informacím, viz shora. Podmínky a provedení stanoví zákon.
LZPS - Politická práva 170
Článek 20
(1) Právo svobodně se sdružovat je zaručeno. Každý má právo spolu s jinými se sdružovat ve spolcích, společnostech a jiných sdruženích. (2) Občané mají právo zakládat též politické strany a politická hnutí a sdružovat se v nich. Princip dobrovolnosti vstupu do strany a svobody ze strany vystoupit; politický pluralismus (3) Výkon těchto práv lze omezit jen v případech stanovených zákonem, jestliže to je v demokratické společnosti nezbytné pro bezpečnost státu, ochranu veřejné bezpečnosti a veřejného pořádku, předcházení trestným činům nebo pro ochranu práv a svobod druhých. např. rozpuštění Dělnické strany Nejvyšším správním soudem v únoru 2010. (4) Politické strany a politická hnutí, jakož i jiná sdružení jsou odděleny od státu (viz čl. 2 … s tím souvisí čl. 21, funkce svobodných voleb a přístup občanů k nim (rovné volební právo, volná soutěž politických stran…)
LZPS – Politická práva 171
Čl. 23 – dovolenost odporu svépomocí občanů proti omezování či rušení demokratického řádu společnosti. Může se chápat jako „nevinná“ občanská neposlušnost, ale i jako použití svépomocného ozbrojeného odporu proti omezování demokratických svobod, jestliže selžou mechanismy veřejné moci, které mají tyto hodnoty zajišťovat, uplatňovat, chránit…
LZPS – hlava třetí, práva národnostních a etnických menšin 172
Čl. 24, 25 Antidiskriminační účinek. Ochrana kulturní plurality, pestrosti, je to i ochrana tradičních lidových kulturních projevů (tanec, hudba, zvyklosti…) Právo na vyjadřování se v jejich vlastním jazyce, a to i v úředním styku. U nás je to polština ve Slezsku, např. v Českém Těšíně a okolí (Poláci jako národ. menšina) Udržování a rozvoj jejich kulturních (etnografických) zvyklostí.Tedy i menšinových kultur jako Romové, jednou to budou asi i Vietnamci, Ukrajinci apod.
LZPS, hlava čtvrtá, hospodářská, sociální a kulturní práva 173
Čl. 26 - 35 čl. 26: Právo na práci existuje, ale nezaručuje se (nevyplývá z toho povinnost pracovat, stát negarantuje jistotu povolání). Svobodná volba zařazení se do zákonných ekonomických aktivit ve společnosti (volba povolání, podnikání nebo jiný způsob, např i umělecká tvorba…). Přístup k některým povoláním je „omezen“ např. povinností určitého vzdělání čl. 27 Dovolenost odborové činnosti, dovolenost stávky, nepřísluší však složkám chránícím v nejvyšší míře práva a svobody: ozbrojené složky (armáda, policie, hasiči. . .soudy). čl. 29 Pozitivní diskriminace žen, mladistvých a postižených občanů v pracovních vztazích čl. 32 Ochrana rodiny (zákon o rodině č. 94/1963 Sb.) a zvláštní pracovní podmínky žen v těhotenství (souvislost též s ochranou života před narozením). Děti narození v manželství i mimo něj mají stejná práva (např. dědění)
LZPS, hlava čtvrtá, hospodářská, sociální a kulturní práva 174
Čl. 26 – 35- pokračování čl. 33 právo na vzdělání, přičemž základní školní docházka je povinná a bezplatná. Vzdělání je poskytováno ve veřejnoprávních školských zařízeních bezplatně, na soukromým školám je dovoleno požadovat za studium úplatu. čl. 34 Právní ochrana výsledků tvůrčí duševní činnosti (autorská a průmyslová práva), čl. 35 Právo na příznivé životní prostředí (známé případy smogu na Ostravsku a omezení výroby v Mittalu) a právo na informovanost o stavu životního prostředí. Zákaz ohrožování ŽP a jiných hodnot při výkonu svých práv, např. při stavbě domu i na vlastním pozemku odhalené pravěké sídliště musí být nahlášeno, jinak je to správní delikt podle památkového zákona, event. trestný čin zatajení věci, poškození cizí věci
LZPS, hlava pátá, právo na soudní a jinou právní ochranu 175
čl. 36-40 Právo soudit se u jednotného typu soudu pro všechny bez rozdílu. I naši občané i cizinci, pokud je porušeno právo na našem území a neexistuje dohoda (mezi subjekty, nikoli nějaká mezinárodní), anebo kolizní norma nepřikazuje, že se věc bud řešit u zahraničního soudu. Soudní ochrana se týká převážně trestního práva a zásad tam uplatněných. Je to vztah mezi pachatelem a státem. Presumpce neviny. Právo na obhajobu, každý se může hájit sám. Má však právo na obhájce ex offo – někdy je obhajoba povinná (u mladistvých, u cizinců) Cizinci mají právo hovořit před soudem svým vlastním jazykem,ať jsou odkudkoli, je to problém našeho státu.
LZPS, hlava pátá, právo na soudní a jinou právní ochranu 176
Rovnost účastníků před soudem, i v trest. řízení (proces na základě zásady obžalovací, neikviziční, dokazovat musí stát jako žalobce, soud není subjekt žaloby, nýbrž jen posuzovatel a rozhodce, nestává se sám i „žalobcem i obhájcem“ Státní žalobce smí disponovat obžalobou jen do zahájení hlavního líčení). Právo účastníků odepřít výpověď (uplatní se jak v trestním řízení, tak v civilním) Jen zákon stanoví, co je trestný čin a jaký trest je za něj možno uložit. Posuzování trestnosti podle doby, kdy byl trest.čin spáchán, je-li pro pachatele příznivější pozdější zákon, použije se ten. O vině a trestu rozhoduje jen soud.
LZPS, hlava pátá, právo na soudní a jinou právní ochranu 177
Jiný orgán, který rozhoduje a sankcionuje při poručení práva: orgány obcí, obcí s rozšířenou působností, a krajů – řízení proti přestupkům, správním deliktům řada úřadů státní správy-orgánů státní správy: (finanční úřady, NKÚ, RRTV, ÚOOÚ. ÚOHS aj.) proti přestupkům a správním deliktům právnických osob Právo na právní pomoc (i zdarma, vyžaduje-li to jeho sociální statut)
LZPS, hlava šestá, Ustanovení společná 178
čl. 41 – 44 Některá ustanovení LZPS a zákonů mohou být odlišná pro „neobčany“ ČR (cizince – volby, zaměstnání aj). Azyl, který se poskytuje cizincům, kterým je v jejich zemi odpíráno uplatňování politických práv a svobod, nebude poskytnut tomu, kdo sám jedná v rozporu se zákl. právy a svobodami (např. teroristům).
ZÁSADY OBČANSKÉHO PRÁVA úprava podle obč. zák. 89/2012 Sb. (NOZ) Zásady občanského práva v demokratické společnosti. Tyto zásady se uplatní v hmotném soukromém právu obecně, tzn. v občanském (včetně obchodních vztahů) autorském a obecně v právu duševního vlastnictví a (v nějakém smyslu) i v pracovním právu. Jsou to vůdčí ideje, kterými je prostoupen celý právní řád, na rozdíl od zákonů jsou více konstantní; existují sto i více let, některé existují i dva tisíce let. JUDr. Eva Kadlecová
ZÁSADY… Zásady (principy) vytvářejí hledisko argumentace (Dworkin), pomáhají správně interpretovat právní normu. Vyrovnávají eventuální kolize mezi normami, slouží k proporcionalitě práva. Bývají řazeny mezi prameny práva, jsou relativně abstraktní a nemají vlastní pravidlo chování. Jsou nejblíže právu přirozenému. Někdy jsou zařazeny přímo do právní normy (nikomu nelze odepřít, co mu po právu náleží §3 odst 2 písm.f) ObčZ); většinou však obsahem právních norem nejsou. V soudních sporech se nedokazují, jsou nepromlčitelné.
ZÁKLADNÍ ZÁSADA demokratické zákonnosti v právním státu CO NENÍ ZAKÁZÁNO, JE DOVOLENO. Lidem je tedy dovoleno vše, co zákon výslovně nezakazuje, nedovoluje (kogentní právní normy) a naopak institucím (státní a obecně veřejné moci) je zakázáno vše, co není právem výslovně dovoleno, resp. přikázáno. Zásada vyplývá již z Ústavy a LZPS (§2 ObčZ: Každé ustanovení soukromého práva lze vykládat jen ve shodě s Listinou…)
§ 3 NOZ : §3 odst. (2) obč. zák.: soukromé právo spočívá zejména na zásadách, že : Každý má právo na ochranu svého života, zdraví, jakož i svobody, cti, důstojnosti a soukromí, Rodina, rodičovství a manželství požívají zvláštní zákonné ochrany Nikdo nesmí pro nedostatek věku, rozumu (…) utrpět nedůvodnou újmu (…) Daný slib zavazuje a smlouvy mají být plněny Vlastnické právo je chráněno zákonem a jen zákon může stanovit, vl. Právo vzniká a jak zaniká Nikomu nelze odepřít, co mu po právu náleží (každému co jeho jest). Soukromé právo vyvěrá také z dalších obecně uznávaných zásad spravedlnosti a práva
ROVNOST ÚČASTNÍKŮ PŘED ZÁKONEM Rovnost účastníků před zákonem, před soudem, ve smluvních vztazích…aj.: LZPS: Lidé jsou svobodní a rovní v důstojnosti a právech… Vyjádřeno již v řím. právu soukromopráv. zásadami : dávám ti něco, aby tys mi něco dal (výměna věci za věc nebo za peníze=koupě) činím něco, aby tys něco činil pro mne (služba za službu) dávám, aby tys něco činil, (platím tě v pracovním poměru, mohu ti ukládat práci) činím, aby tys mi něco dal (služba za peníze)
ROVNOST ÚČASTNÍKŮ VZTAHU = nikdo není soudcem vlastní věci (tj. jednostranně uložit povinnost Dnes vyjádřeno tím, že žádný z účastníků obč.p. vztahu nemůže jinému uložit jednostranně že má něco činit nebo odejmout mu či založit právo, neboli: nemo iudex in causa sua. Event. neshoda: střet mezi účastníky nemůže řešit (rozhodnout) jednostranně jeden z nich, nýbrž se musí obrátit na instituci , která střety rozhoduje, tedy zpravidla soud, před nímž mají oba účastníci rovné právo.
Průlom do zásady rovnosti vztahů NOZ neupravuje rovnost účastníků explicitně NOZ rozeznává slabší stranu vztahu a poskytuje mu výhody v podobě zvýšené ochrany Pouze však ve vybraných případech, např. vyjádřeno § 3 odst 2 písm. c): Nikdo nesmí pro nedostatek věku, rozumu nebo pro závislost svého postavení utrpět nedůvodnou újmu; Souvisí s posílením autonomie vůle (princip svobody) Slabší strana vztahu může být i právnická osoba v smluvním vztahu, § 433 odst 1 Ochrana slabší (smluvní) strany je omezena:§4 odst. 1) kritérium „průměrného člověka“
AUTONOMIE VŮLE autonomie vůle účastníků: je na vůli, tedy uvážení subjektů samých, zda (v souladu se zásadou každý může činit co není zákonem zakázáno ,viz shora), na sebe nějaké právo vezme , vstoupí do práv. vztahu apod. Vyjádření liberalismu v právu, princip svobody Svoboda volby adresáta, kontrahenda, formy úkonu, obsahu úkonu, předmětu úkonu. V NOZ masivně posílena v důsledku převahy dispozitivnosti nové úpravy
OCHRANA VLASTNICTVÍ Vlastnictví všech vlastníků má stejný zákonný obsah (LZPS, čl. 11), to znamená, že vlastnictví určitého subjektu (např. státu) není upřednostněno před vlastnictvím jiného, např. zvýšenou měrou ochrany apod. Lze mluvit o „rovnosti“ vlastnictví = vlastnictví bez přívlastku Není rozdíl mezi vlastnictvím FO, PO a státu Všem vlastníkům je poskytována stejná právní ochrana Neomezené nabývání vlastnictví, vyjma věcí, které nemohou být předmětem vlastnictví, nebo jsou výlučným vlastnictvím státu;
SMLUVNÍ PRINCIP Upřednostnění dohody před autoritativním rozhodnutím třetí osoby – soudu, arbitra… Souvisí se zásadou autonomie vůle a zásadou dispozitivnosti (níže) Smlouvu lze sjednat i nepojmenovanou, tedy závazek, který není jako typ v zákoně výslovně upraven (§51 ObčZ) NOZ : Neformální smlouvy převažují nad formálními, formálnost je však důkazně hodnotnější a je vše ponecháno na vůli stran…
BDĚLÝM NÁLEŽEJÍ PRÁVA * Vigilantibus iura scripta sunt * Vyjádření odpovědnosti každého za sebe sama. (viz § 4 odst. 1 – rozum průměrného člověka…) * Souvisí se zásadami autonomie vůle a dispozitivnosti. * Je v moci každého (kdo má vůli, je plně právně způsobilý,
přiměřeně odvážný, předvídavý apod.), aby ohlídal svá práva ze zákona či ze smluv, nenechal je oslabit či zcela zaniknout apod. * Nejvýrazněji se odráží tato zásada do promlčecích a prekluzivních lhůt
DOVOLENÍ SVÉPOMOCI Znamená odvrácení aktuální hrozby nebo již přímého zásahu do práva vlastním protizásahem I v tom se promítá zásada o bdělosti v právu… Svépomoc (braní práva do vlastních rukou) je v právu zásadně zakázáno, je to MONOPOL STÁTU) Tato zásada znamená průlom do zákazu shora Hrozba či zásah do práva musí být odvráceny přiměřeně k síle a následkům ohrožení ..je-li zřejmé, že by zásah veřejné moci přišel pozdě, § 14 NOZ V NOZ řešeno zejména v §§ 2905, 2906 – krajní nouze a nutná obrana
NELZE PŘEVÉST NA JINÉHO PRÁVA,KTERÁ SAMI NEMÁME Nikdo nemůže převést na jiného více práv, než má sám (nelze nabýt vlastnictví od nevlastníka, například nájemce nemůže prodat byt, nelze nabýt vlastnictví ke kradené věci od zloděje, od pytláka apod.) Průlom do této zásady je například v § 1109 NOZ, získá vlastnictví k věci ten, kdo… (2 podmínky kumulativně) ..a byl v dobré víře, tedy nevěděl a vědět nemohl (nevěděl nezaviněně), že nabývá od nevlastníka (dříve úprava např. § 446 ObchZ) Dále též § 984 NOZ-nemovitost a § 1110, získání movité věci od podnikatele
PACTA SUNT SERVANTA Smlouvy se musejí dodržovat ; (vznikla ve středověku cca v od 11. stol., Římané neznali). Smlouva se chápe jako „norma“, a tu je nutno dodržet (je odvozena od normy vyšší – od zákona). Zásada smluvní stability, odpovědnosti za to, k čemu mě váže smlouva V NOZ vyjádřeno § 3 odst 2 písm. d) daný slib zavazuje a smlouvy mají být plněny Dle NOZ je mírný odklon od této zásady, je-li to v zájmu mravnosti
NEMINEM LAEDERE nikoho nepoškozovat, nepůsobit nikomu škodu na jeho majetku, právech, životě… V NOZ vyjádřeno např. §6 odst. 2) …Nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu … a zejména §8 Zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany Vztahuje se např. zneužívání práva, podávání šikanózních žalob, zneužívání práva, když jiného to poškozuje (např. žaloba na něco, co je ale právně jasné ze spekulativních důvodů, aby ten druhý např, nemohl disponovat s předmětem svého vlastnictví)
ZÁSADA OCHRANY DOBRÉ VÍRY Dobrá víra (bona fides) znamená, že subjekt práva… nezaviněně neví (neví a vědět nemůže), že konkrétní věc, právo, obecně nějaká hodnota, mu po právu nenáleží. Věří tedy, že hodnotu užívá po právu. Taková osoba požívá ochrany právem a hledí se na ni jako na řádného vlastníka (obvykle) nebo jiného oprávněného uživatele věci nebo práva. Teorie mluví o tzv. omluvitelném omylu. D.V. je nutno dokazovat, nestačí jen tvrdit.
Zásada ochrany dobrých mravů Boni mores – starobylý institut, původ v římském právu Neurčitý pojem, odráží hodnoty společnosti, zákon nezná definici Nejde o mravy (morálku) jednotlivce, ale určitý řád (Papinian: „…ne mravy zúčastněných-třeba ve smlouvě – nýbrž mravy obce) Tzv. „ekvitní zásada“ čili vyvažování práva – zásada užití mimoprávního korektivu jako pramene práva V NOZ např. §1 odst. 2 a jinde.
Zásada právní jistoty Obecně zásada celého právního řádu Zákony mají být co nejméně měněny (stabilita právního řádu) Zákaz zpětné účinnosti zákona Ochrana dobré víry Ochrana nabytých práv Ochrana práv třetích osob Zásada prevence v právu Bdělým náležejí práva
ČESKÁ ZEMĚDĚLSKÁ UNIVERZITA V PRAZE Provozně ekonomická fakulta
SPRÁVNÍ PRÁVO JUDr. Ing.Pavel Pikola, Ph.D. Katedra práva 2009/2010
197
Pojem správa Správa je činnost sledující záměrně krátkodobé či dlouhodobé tvůrčí úkoly a udržuje určitý pořádek ve společnosti 198
Veřejné a soukromé právo Na právo lze pohlížet z dvojího pohledu: - dualismus (vzájemná právní podmíněnost náhledů na právo) Jedním z náhledů je dělení práva na soukromé a veřejné soukromé právo – upravuje vztahy mezi subjekty (FO a PO) na zásadě rovnosti a nezávislosti veřejné právo – upravuje vztahy, kde na jedné straně vystupuje subjekt veřejného práva (zejména státní orgán), platí zde zásada nerovnosti (sem zařazujeme správní právo)
199
Dělení správy Klasické dělení správy podle toho, v jakém zájmu je vykonávána, rozlišuje: Správu soukromou je vykonávána v zájmu soukromém. Probíhá prakticky v každé právnické osobě soukromého práva a je ve své činnosti méně svázána právními předpisy, než správa veřejná. Platí, že co není zákonem zakázáno, je dovoleno Správu veřejnou je vykonávána v zájmu veřejném. Zde naopak platí, že nositelé tzv. vrchnostenské veřejné správy jsou vázáni Listinou základních práv a svobod v tom smyslu, že povinnosti mohou být stanovovány pouze v mezích a na základě zákona
200
Klasické dělení správy Dělení správy
Profesní samospráva
201
VEŘEJNÁ SPRÁVA Veřejná správa se dělí na : Státní správu = správa vykonávána státem (státními orgány – např. prezident, vláda, ministerstva)
Samosprávu a tato se dělí na: a) zájmové skupiny = (např. myslivecké sdružení, rybářské svazy, aj.)
b) územní samospráva = (obce, kraje) c) profesní samospráva = (např. ČLK, ČSK, ČAK)
202
Vztah veřejné správy, moci zákonodárné, výkonné a soudní Veřejná správa je v podstatě činností podzákonnou, výkonnou a nařizovací. Zákonodárná moc – náleží v ČR Parlamentu, který je tvůrce zákonů. Ten vedle této činnosti provádí prostřednictvím kontrolních komisí i kontrolní funkce a při kontrole státního rozpočtu i schvalování státního závěrečného účtu pak vykonává činnosti, které mají v podstatě povahu správní Výkonná moc – typické orgány výkonné moci, kterými jsou ministerstva, mohou v zákonem stanovených případech vydávat obecně závazné vyhlášky. Vláda je řídícím orgánem vůči hierarchické soustavě správních úřadů jako vykonavatelů státní správy, vůči jiným subjektům je její pravomoc omezena na formy stanovené právním řádem. Vykonává též činnosti, které nejsou typicky správní = vláda (zejm. politické vedení správy, vč. organizace správních úkolů a úřadů, utváření vnitřních směrů politiky a vnějších vztahů státu) 203
Vztah veřejné správy, moci zákonodárné, výkonné a soudní Soudní moc hodnocení stavu věcí za použití platného práva, přičemž toto hodnocení vede k závaznému rozhodnutí, provádění zákonů a jiných právních předpisů osobami, které jsou vázány jen zákony a jejich nezávislost je zaručena. VS je prováděním zákonů či jiné činnosti ve veřej. zájmu osobami které nejsou nezávislé. VS je činností nepřetržitou, směřující k naplnění budoucího cíle, zatímco soudnictví a výroky jeho orgánů jsou spojeny se současným stavem a platí pro ně zásada hic et nunc (tady a teď, zde a nyní). Akty VS bývají převážně konstitutivní, akty soudní deklaratorní. Správa jedná ve vlastní věci a z vlastní iniciativy, soudnictví autoritativně a nezávisle nalézá právo ve sporu, kde soudce je neutrální a bez iniciativy. Správa může vedle konkrétních aktů vydávat též abstraktní akty (k provedení zákonů)
204
Druhy veřejné správy Dle organizačního uspořádání a) z územního hlediska - ústřední, oblastní ( okresy, regiony) a obecní b) z věcného hlediska - politická (všeobecná) a odborná (specializovaná) c) dle subjektů - stát (jako originální nositel, který VS deleguje; též přímá), samosprávné svazky (nepřímá), jiné subjekty veřej. práva (nepřímá) Dle právní formy a) vrchnostenská - vykonávána formou veřej. práva (jako nařízení-správní akt donucovací opatření); pouze ona (ale ne zcela) je správou zásahovou (= zasahuje do práv a svobod FO či PO) b) fiskální - formou soukromého práva; stát vstupuje do pr. vztahů pozice rovného partnera ve věcech finančních a st. majetku c) VS jako služba veřejnosti v podobě konkrétních individuálních aktů d) VS v pozici rovného partnera ve věcech finančních a státního majetku 205 .
Druhy veřejné správy Dle úkolů VS a) realizovanou konkrétním vrchnostenským zásahem b) zabezpečující záležitosti ve veřejném zájmu Dle obsahového hlediska a) VS v oblasti správně-politické b) VS v oblasti správně-hospodářské c) VS v oblasti sociální d) VS v oblasti kulturní e) VS v oblasti ekologické
206
Funkce VS Veřejná správa je povolána, aby prakticky uskutečňovala funkce státu (obsah a hlavní směry činnosti státu):
Funkci organizující (regulativní) jde o uspořádání subjektů veřejné správy i adresátů jejího působení a vztahů mezi nimi, resp. o zabezpečení věcí veřejných prostřednictvím těchto subjektů veřejné správy
Funkci mocenské ochrany (ochrannou) jde o poskytování ochrany s cílem zajištění bezporuchového chodu veřejné správy a tím i státu (jakož i zjednání nápravy tam, kde ochrana selhala)
Vykonávání činnosti ve veřejném zájmu realizace těchto obecných funkcí se děje skrze fungování konkrétnějších činností, které nazýváme dílčí funkce veřejné správy (zejména jde o funkci koordinační, kontrolní, evidenční, aj.) 207
Subjekty veřejné správy 1. Stát 2. Nestátní veřejnoprávní korporace (územní, profesní, zájmové) 3. Ostatní subjekty veřejného a soukromého práva (veřejný ústav, veřejný podnik, nadace, nadační fondy, obecně prospěšné společnosti) 208
Vykonavatelé státní správy 1. Prezident jeho rozhodnutí bývá podmíněno kontrasignací předsedy vlády či ministerstva orgán výkonné moci
2. Vláda vrcholový kolegiální orgán výkonné moci souhrn osob jmenovaných prezidentem pro určité resorty členové stojí v čele správního úřadu (ministerstva) skládá se z předsedy, místopředsedů a ministrů v oblasti VS má funkci řídící a normotvornou vůči podřízeným správním úřadům (usnesení má interní charakter – nezavazuje jiné subjekty a musí být schváleno nadpoloviční většinou všech členů vlády) je odpovědna Poslanecké sněmovně ČR je oprávněna vydávat nařízení k provedení zákona – tzv. generální klauzule, jimiž reguluje činnost nepodřízených subjektů (nařízení má externí charakter) koncentruje největší část zákonodárné iniciativy (ministerstvo zákon připraví, vláda jej projedná a předloží ho parlamentu)
209
Vykonavatelé státní správy 3. Ministerstva ústřední správní úřad s dílčí věcnou působností v čele stojí pouze jediná FO (monokratický orgán) působnost se přisuzuje úřadu, výkon působnosti pak ministrovi ministr může svou pravomoc v dílčích otázkách delegovat na jednotlivé představitele útvarů ministerstva, vždy mu ovšem zůstává odpovědnost (zejména politická) za jednání svých podřízených (ti nesou zejména odpovědnost právní) na základě speciálního zákonného zmocnění a v jeho mezích provádí ministerstvo a jiné ústřední správní orgány působnost vyhláškami svými vnitřními předpisy či služebními příkazy zavazuje nižší správní úřady a subjekty, na které byl výkon státní správy přenesen
4. Ústřední správní úřady (ústřední orgány státní správy) v čele bývá předseda jmenovaný vládou nemají charakter politických úřadů a jejich předmětem je agenda odborně technického charakteru mají oprávnění vydávat na základě zákonného zmocnění obecně závazné předpisy a nejsou podřízeny ministerstvům (jsou odpovědni vládě) např.: Český statistický úřad, Úřad průmyslového vlastnictví 210
Vykonavatelé státní správy 5. Územní odborné správní úřady liší se omezenou věcnou a někdy též územní působností je projevem vertikální dekoncentrace státní správy může vydávat správní akty, vykonávat dozorčí a kontrolní činnost, vybírat poplatky a ukládat pokuty např.: finanční úřady, úřady práce 6. Veřejné sbory – vykonávají zejména správní dozor a) ozbrojené – policie (např. ukládání pokut) b) neozbrojené – požární ochrana (např. kontrola elektrické instalace) 7. Jiné FO a PO (fyzické osoby a právnické osoby) o nichž to
stanoví zákon jde o zvláštní formu dekoncentrace členíme sice na víc pododdílů, zejména jde o: 211
Vykonavatelé státní správy a) Veřejnoprávní korporace sdružení osob, které vzniklo k dosažení určitého účelu obsahujícímu konkrétní veřejný zájem je nadáno právní subjektivitou, jedná vlastním jménem a na vlastní odpovědnost základem je členský princip (jde o sdružení osob, spojených za určitým účelem – např. obec a jejími členy jsou občané) člensky organizovaný subjekt veřejné správy, kterému byla svěřená pravomoc provádět určité úkony formou její řízení je zákon a jednat může pouze na jeho základě má pravomoc činit vrchnostenské úkony (vydávání správních aktů) je samostatná (nezávislá), podléhá však správnímu dozoru hospodaří s prostředky státu, přičemž není vázána na státní rozpočet má určitou soukromoprávní subjektivitu (obec si pronajme budovu od nějakého jednotlivce) Dělí se na: územní – rozhodující je trvalé bydliště členů uvnitř teritoria, v němž je korporace oprávněna působit (např. obec, kraj) osobní – příslušnost k určité skupině povolání. Rozlišuje se členství nucené a volné, též označované jako zájmová samospráva. Typickým příkladem jsou profesní komory (např. Česká advokátní komora, Česká lékařská komora) věcné – členství vyplývá z vlastnictví k určité věci (např. sdružení obcí) 212
Vykonavatelé státní správy b) Veřejný ústav Souhrn věcných a osobních prostředků, s nimiž disponuje subjekt VS za účelem trvalé služby zvláštního veřejného účelu – nevytváří zisk např.: Výzkumný ústav vodohospodářský
c) Veřejný podnik podnik, jehož činnost je spojena s veřejným zájmem, vytváří zisk např.: STK (stanice technické kontroly)
213
Vykonavatelé státní správy d) Nadace a nadační fondy účelová sdružení majetku pro dosažení obecně prospěšných cílů (Z č. 227/1997 Sb. o nadacích a nadačních fondech) jsou právnickými osobami a vznikají dnem zápisu do nadačního rejstříku na svůj účel užívají všechen majetek
214
Vykonavatelé státní správy e) Obecně prospěšné společnosti – poskytují veřejnosti obecně prospěšné služby – jsou právnickými osobami – vznikají na základě Z č. 248/1995 Sb. o obecně prospěšných společnostech – zápisem do rejstříku o.p.s. – zisk musí být užit na obecně prospěšné služby – mohou vykonávat doplňkovou činnost
215
Kontrola veřejné správy …..je právně významná činnost státních orgánů či adresátů VS. Není veřejnou správou a její podstatou je sledování a hodnocení toho, jakým způsobem vykonavatelé VS plní své povinnosti Vykonavatelé kontroly vůči VS jsou: 1) Parlament (kontrola parlamentní) 2) Soud (kontrola soudní) 3) NKÚ (nejvyšší kontrolní úřad) 4) Adresáti VS 5) Ombudsman 216
Kontrola veřejné správy Ad 1) Parlamentní kontrola – vyslovování nedůvěry vládě – poslanecké interpelace na vládu či člena (30 dní lhůta k odpovědi) – zřizování vyšetřovacích komisí a zvláštních kontrolních orgánů (komise pro kontrolu BIS) – možnost měnit či rušit podzákonné právní předpisy – schvalování vládou předloženého státního rozpočtu – parlamentní kontrola hospodaření se státním majetkem – volba ředitele VZP – a jiné…. 217
SOUDNÍ KONTROLA Ad 2) Soudní kontrola (kontrola soudní - je vykonávána soudy, ve správním soudnictví, obecnými soudy a Ústavním soudem. Jde o: 1) řízení dle 5. části o.s.ř. - řízení o věcech, o nichž bylo rozhodnuto jiným orgánem (např. rozhodnutí o vkladu, rozhodnutí pozemkového úřadu aj.) 2) řízení podle soudního řádu správního (žaloby proti rozhodnutím vydaným v oblasti veřejné správy, proti nečinnosti správního orgánu, případy ochrany před nezákonným zásahu správního orgánu, kompetenční žaloby, věci volební, věci politických stran, zrušení opatření obecné povahy - zák. č. 150/2002 Sb. 3) Ústavní soud pak může rušit právní předpisy, které jsou v rozporu s ústavním zákonem či zákony nebo mezinárodní smlouvou, řeší ústavní stížnosti FO a Po na ochranu ústavně zaručených základních práv. Musí být vyčerpány všechny prostředky a musí být podána do 60 dnů ode dne právní moci posledního rozhodnutí, rozhoduje o kompetenčních sporech státních orgánu a orgánů územní samosprávy 218
KONTROLA NKÚ Ad 3) NKÚ (je zakotven v hlavě 5. ústavního zákona č. 1/1993 Sb. Ústava ČR) – kontrolu plnění státního rozpočtu a státního závěrečného účtu – kontroluje hospodaření se státním majetkem a s prostředky poskytnutými státu ze zahraničí a za které stát převzal státní záruky – kontroluje zadávání státních zakázek, vydávání a umořování státních CP – kontrole nepodléhá ČNB – kontroluje se soulad se zákonem, věcná a formální správnost, účelnost a hospodárnost – v čele stojí prezident, viceprezident jmenovaní na 9 let, kolegium má 15 členů NKÚ + 2, dále se skládá z členů kárné komory NKÚ a senátu
219
KONTROLA ADRESÁTY VS Ad 4) Adresáti VS – petice - ve smyslu Z č. 85/1990 Sb. o právu petičním musí být písemná, obsahovat jména a bydliště toho, kdo ji podává státní orgán ji musí přijmout, posoudit její obsah a do 30 dnů písemně odpovědět
– stížnost - úprava v § 175 Z č. 500/2004 správní řád na nevhodné chování úředních osob a postup správního orgánu - musí být vyřízena do 60 dnů stížnosti profesní samosprávy řeší samostatně profesní 220 komory (ČAK)
Náhrada škody nebo jiné újmy ve veřejné správě dle LZPS má každý právo na náhradu škody způsobené mu nezákonným rozhodnutím státního orgánu či orgánu VS nebo nesprávným úředním způsobem je upravena zákonem č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním způsobem odpovídá: a) stát b) územní samosprávné celky v rámci jejich samostatné působnosti odpovědnost je objektivní a absolutní právní vztahy se řídí výše uvedeným zákonem 221
Předpoklady odpovědnosti za škodu a) nezákonné rozhodnutí, či nesprávný úřední postup b) vznik škody c) příčinná souvislost mezi bodem a) a bodem b) 222
Předpoklady odpovědnosti za škodu Právo na náhradu škody nemá např. v trestním právu: kdo si vazbu odsouzení zavinil sám kdo byl zproštěn obžaloby proto, že není trestně odpovědný, obdržel milost, byla amnestie,… škoda nesprávným úředním postupem se promlčuje v subjektivní lhůtě 3 roky, v objektivní lhůtě 10 let před podáním žaloby je nutná písemná žádost na příslušný ústřední orgán státní správy (ministerstvo) o úhradu této škody s jejím vylíčením, pokud příslušný orgán neodpoví do 6 měsíců nebo odpoví záporně, lze teprve podat žalobu
223
Odpovědnost ve veřejné správě podle zvláštních předpisů (zákon o policii, BIS) za porušení povinnosti při ochraně osobních údajů (Z č. 101/2000 Sb. o ochraně osobních údajů), je zřízen úřad pro ochranu osobních údajů - Praha za škodu vyvolanou zákonným postupem (vyvlastnění, věcná pomoc v naléhavém veřejném zájmu – při zásahu policie, požárníků, protipovodňová opatření jiné odpovědnostní vztahy (podle zákoníku práce či občanského zákoníku – bezdůvodné obohacení
224
Ochrana před nezákonnou nečinností ve veřejné správě a) atrakce – na tuto není právní nárok , o věci rozhoduje odvolací orgán, když podřízený orgán je nečinný
b) podání ústavní stížnosti lze podat i v případě nevyčerpání všech opravných prostředků
c) soudní podání na nečinnost profesních komor
225
Právo na přístup k informacím Upravena Z č. 106/1999 Sb. o svobodném přístupu k informacím – povinnost poskytovat informace – písemná nebo ústní žádost – odpovědět lze i zveřejněním, ale povinný musí do 7 dnů sdělit, kde lze tuto informaci vyhledat – neposkytují se utajené informace – lhůta k poskytnutí je do 15ti dnů ode dne podání žádosti – proti odepření lez podat odvolání, o kterém rozhoduje orgán vyššího stupně, jehož rozhodnutí lze přezkoumat soudem 226
Státní správa, územní samospráva Státní správu a samosprávu (resp. územní samosprávu) lze označit jako jednu z forem činnosti státu a to jako: a) b) c) d)
podzákonnou činnost (povinnost řídit se zákony) výkonnou činnost (subjekty veřejné správy ji uskutečňují různými formami) nařizovací činnost (vyhláška ministerstva, individuální správní rozhodnutí – vydání osvědčení, podání informací) organizátorskou činnost – každodenní nenařizovací činnost (vydávání osvědčení, podávání informací) 227
Státní správa je část veřejné správy, kterou stát vykonává svými orgány, nebo orgány na které byl její výkon z rozhodnutí státu – zákonem přenesen státní správa zahrnuje jednak řídící prvky, směřující k vytvoření nového stavu, např. územní plánování, a jednak prvky regulační-mocenskoochranné, směřující ke stabilizaci a obnovení narušeného stavu, např. rozhodnutí o odstranění nepovolené stavby je zaměřena jak navenek (mimo VS směrem např. k FO, PO), tak dovnitř (vnitroorganizační činnost)
228
Stát je ve veřejné správě zastupován a) vládou – vrcholný orgán výkonné moci která má postavení orgánu státní správy s všeobecnou působností (nejvyšší výkonný orgán státní moci) b) ministerstvy –v čele stojí člen vlády c) jinými ústředními správními úřady (ČSÚ, ČÚZaK, NBÚ, Úřad vlády ČR) d) správními úřady s celostátní působností (Česká energetická inspekce, Česká obchodní inspekce) e) specializovanými územními správními úřady (úřady práce, finanční úřady, správy policie) 229
Územní samospráva územní samospráva - základní princip demokratického společenského systému, představuje svobodnou účast všech občanů státu na správě veřejných záležitostí, konkrétní podoba je závislá na dané politické a ekonomické situaci. Je chápána jako forma veřejné vlády a správy na základě ekonomických podmínek dobrá správa - legislativní předpoklady (přijmout zákony k vykonávání všech funkcí) zahrnuje participaci veřejnosti na správním rozhodování, větší informovanost občanů, procesní ochranu jednotlivců a úlohu státu v oblasti organizaci správních služeb - z „Bílé knihy“ o vládnutí v Evropě vyplývá požadavek srozumitelného vyjadřování a otevřenosti správy vymezení autonomie, pravidla hospodaření, ekonomické předpoklady (vlastnit majetek a hospodařit s ním, sestavovat vlastní rozpočet a hospodařit na jeho základě, vymezené území, personální základ)
230
Územní samospráva v rámci územní samosprávy jsou vykonávány funkce VS samosprávnými orgány, kde základním předpokladem pro tento výkon je jeho svěření příslušnému samosprávnímu orgánu zákonem v soukromoprávní samosprávě převažují instituce typu občanským sdružení se samosprávou úzce souvisí princip subsidiarity, jež je obecným principem demokratické společnosti, podle něhož společenství na základním stupni samostatně spravuje a obstarává své vlastní záležitosti, pokud však nemůže své cíle uspokojivě dosáhnout, rozhoduje nadřízený orgán základní principy územní samosprávy stanoví zákon č.1/1993 Sb., Ústava ČR, hlava 7. 231
Obec – dělení podle rozsahu výkonu státní správy obec je základní územně samosprávný celek mající ústavní právo na samosprávu, které je právnickou osobou a vlastní majetek. Je upravena zákonem č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení). V ČR je 6249 obcí, mezi pojmy obec a město není v právní úpravě žádný rozdíl –
jsou veřejnoprávní korporace
obce s pověřeným obecním úřadem mají stanovený určitý správní obvod, ve kterém, v rámci přenesené působnosti, vykonávají ve stanoveném rozsahu státní správu i za jiné obce v tomto obvodu ležící (např. stavební řízení a matriky) obce s rozšířenou působností mají navíc některé oblasti přenesené působnosti státní správy a obvykle je vykonávají i pro další obce v okolí. Rozsahem působnosti jsou na pomezí mezi krajskými a obecními úřady a převzaly působnost po zrušených okresních úřadech
232
Statutární města je jich 19 a Praha - mohou tzv. „statutem města“ (městskou vyhláškou) zřídit městské části nebo obvody a část svých pravomocí na ně převést. Lze je členit na: 1.
2. 3.
územně členěná statutární města, která plní zároveň funkci obvodu (Brno, Ostrava, Plzeň a Praha, jejichž obvody mají vlastní zastupitelstva) územně členěná statutární města, která neplní funkci obvodu (např. Pardubice, Liberec) statutární města, která se na části nečlení (např. České Budějovice, Olomouc)
233
Působnost obcí Samostatná pravomoc vymezená zákonem, kterou obec realizuje prostřednictvím vydávání obecně závazných vyhlášek (např. jde o: správu školních zařízení, požární ochranu, místní poplatky, ochranu zdraví, hospodaření a majetkem obce, zakládání a zřizování právnických osob atd.) v rámci této jsou vydávány obecně závazné vyhlášky, je schvalován program rozvoje územního obvodu, hospodaření s majetkem - sestavování rozpočtu, zakládání PO a zařízení, zřizování trvalých a dočasných fondů, údržba komunikací apod. u obcí jde i o zřizování obecní policie, zakládání svazků obcí aj. u krajů jde dále i o zabezpečování dopravní obslužnosti, či plnění úkolů při správě silnic, majetku kraje aj. 234
Působnost obcí Přenesená pravomoc vykonávána orgány obcí, jež jsou v této činnosti podřízeny a kontrolovány orgány státní správy a realizují ji prostřednictvím vydávání nařízení (např. jde o živnostenskou správu, evidenci obyvatel, matriky, územní a stavební řízení, požární ochranu, projednávání přestupků, hospodaření s nebytovými prostory, ochranu zemědělského půdního a lesního půdního fondu atd.)
235
Majetek obcí vlastnictví majetku je předpokladem územní samosprávy obec má právo majetek držet, užívat ho a samostatně s ním nakládat mezi způsoby nabytí majetku patří: 1. samostatné vytvoření (výstavba), koupě, zdědění či darování 2. převod právní cestou (ze státu na obec) 3. vyvlastnění za náhradu
do obecního majetku patří: 1. 2. 3. 4.
nemovitosti – pozemky, budovy, komunikace movité věci – vnitřní zařízení budov majetková práva a pohledávky peněžní prostředky – hotovost, zůstatky na účtech v bankách, cenné papíry 5. nehmotná aktiva 236
Orgány obcí a) volené = zastupitelstvo obce počet členů dle počtu obyvatel obce a velikosti územního obvodu vydává obecně závazné vyhlášky, schvaluje program rozvoje obce, územní plán a rozpočet zřizuje peněžní fondy, zřizuje a ruší příspěvek organizace, zřizuje a ruší obecní policii volí starostu, místostarostu a radu obce schází se nejméně jednou za 3 měsíce
b) výkonné = rada obce počet členů je lichý (min. 5 a max. 11), je výkonným orgánem obce v oblasti samostatné působnosti, odpovídá zastupitelstvu tvoří ji starosta (zastupitel obce navenek), místostarosta a členové rady, v obci kde není rada, vykonává její působnost starosta nevolí se v obcích, kde zastupitelstvo má méně než 15 členů starosta je i s místostarostou volen z řad zastupitelstva v přenesené působnosti vydává nařízení obce, připravuje návrhy pro jednání zastupitelstva a zabezpečuje plnění přijatých usnesení
237
Orgány obcí c) starosta zastupuje obec navenek - je statutárním orgánem může pozastavit výkon usnesení rady a věc předložit zastupitelstvu podepisuje právní předpisy obce obce s pověřeným obecním úřadem a s rozšířenou působností zřizují funkci tajemníka obecního úřadu, který je zaměstnancem obce – tento plní úkoly obecního úřadu v samostatné i přenesené působnosti
d) obecní úřad je tvořen starostou (primátorem), místostarosty(náměstky), tajemníky a zaměstnanci obce zařazenými do obecního úřadu v čele stojí starosta vykonává veškerou přenesou působnost svěřenou obci (výjimky stanoví zákon) v samostatné působnosti plní úkoly od zastupitelstva, rady, pomáhá výborům a komisím
238
Orgány obcí e) poradní a kontrolní orgány (výbory a komise) výbor finanční a kontrolní se zřizuje vždy (je tříčlenný) výbor pro národnostní menšiny se zřizuje, pokud zde žije alespoň 10% občanů hlásících se k národnosti jiné, než české
f) zvláštní orgány např. přestupkové komise, povodňové komise
g) obecní policie orgán obce, který je zřízen obecně závaznou vyhláškou zastupitelstvem
239
Kraj kraj je vyšší územně samosprávný celek (celek vyššího řádu), kterému náleží právo na samosprávu, a jako takový je upraven zákonem č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení). Je veřejnoprávní korporací, tj. PO veřejného práva, a vytvořit, zrušit nebo změnit hranice tohoto vyššího územně samosprávného celku lze jen ústavním zákonem. Územní obvod kraje je vymezen územím okresů vypočtených v ústavním zákonu o vytvoření vyšších územních samosprávných celků v současnosti existuje v ČR 13 krajů, postavení kraje má též 14tý kraj, kterým je hlavní město Praha kraj je povinen zabezpečit transparentnost hospodaření se svým majetkem zveřejňováním všech plánovaných změn 30 dnů před rozhodnutím vyvěšením na úřední desce. Právní úkony, které vyžadují rozhodnutí rady nebo zastupitelstva, 240 podepisuje hejtman nebo jím pověřená osoba
Působnost kraje a) samostatná právo na samosprávu v rozsahu stanoveném zákonem a v souladu s potřebami kraje, kterou kraj realizuje prostřednictvím vydávání obecně závazných vyhlášek (např. jde o: správa školních zařízení, požární ochrana, místní poplatky, ochrana zdraví, hospodaření s majetkem obce, zakládání a zřizování právnických osob atd.) b) přenesená právo na výkon státní správy ve věcech, které stanoví zákon, jež kraj realizuje prostřednictvím vydávání nařízení 241
Orgány kraje a) zastupitelstvo kraje rozhoduje v klíčových samosprávných otázkách kraje v přenesené působnosti rozhoduje jen na základě zvláštního zákona nařízeními v samostatné působnosti vydává obecné závazné vyhlášky předkládá návrhy zákonů Poslanecké sněmovně ČR volební období je čtyřleté, má max. 65 členů, schází se minimálně 1x za 3 měsíce, schvaluje nadpoloviční většinou hlasů zřizuje jako své iniciativní a kontrolní orgány výbory (povinně finanční, kontrolní, pro výchovu, vzdělání a zaměstnanost) b) rada kraje výkonný orgán kraje především pro vydávání nařízení v samostatné působnosti má max. 11 členů, tvoří ji hejtman, náměstek, náměstci hejtmana a další členové v krajích s počtem obyvatel do 600 tis. je devítičlenné, v ostatních jedenáctičlenná jako své iniciativní a poradní orgány může zřídit komise (žádné však nejsou povinné a jejich počet ani druhy nejsou určené) c) hejtman monokratický představitel zastupující kraj navenek a předseda bezpečnostní rady kraje, POZOR nestojí v čele krajského úřadu – v čele je ředitel volen zastupitelstvem z řad jeho členů, jemuž je odpovědný. Hejtman a jeho zástupce musí být občané ČR svolává a řídí jednání zastupitelstva a rady, je oprávněn pozastavit (sistovat) výkon usnesení rady úkony, které vyžadují schválení zastupitelstvem či radou, může hejtman provést jen po jejich předchozím schválení, jinak jsou od počátku neplatné 242 na základě zákonného zmocnění může zřizovat zvláštní orgány
Orgány kraje d) krajský úřad orgán úředního typu, který zabezpečuje veškerou úřední agendu kraje jak v oblasti samostatné, tak zejména v oblasti přenesené působnosti člení se na odbory a oddělení. Jeho součástí je sekretariát ředitele krajského úřadu a sekretariát hejtmana a zaměstnanci kraje e) ředitel krajského úřadu zaměstnanec kraje jmenovaný hejtmanem po předchozím souhlasu ministerstva vnitra f) poradní a kontrolní orgány (výbory a komise) výbor finanční, kontrolní a výbor pro výchovu, vzdělávání a zaměstnanost, které se vždy zřizují povinně a jsou pětičlenné výbor pro národnostní menšiny, který se zřizuje vždy, pokud v kraji žije alespoň 5 % občanů hlásících se k národnosti jiné, ne české komise – zřizují se jako iniciativní a poradní orgány rady kraje např. povodňová, dopravní, sociální školská apod.
243
Reforma regulace státní správy jde o souhrn změn, které zlepší kvalitu regulace – tzn. že zvýší výkonnost, nákladovou efektivitu nebo právní kvalitu předpisů a příslušných formalit vyžadovaných státní správou regulací se rozumí soubor rozmanitých nástrojů, pomocí nichž vlády stanovují požadavky kladené na podniky a občany Regulace se dělí do tří kategorií: 1. ekonomická regulace 2. sociální regulace 3. administrativní regulace
244
Děkuji za pozornost
245
Závazky podle nového občanského zákoníku 89/2012 Sb.
Pojem závazkového práva • Závazkové právo je část občanského, resp. soukromého práva, kterou tvoří soubor právních norem o závazcích - vztazích mezi věřiteli a dlužníky. • Ústředním pojmem závazkového práva je ZÁVAZEK
Závazek • Závazek je vztah mezi věřitelem a dlužníkem • Obsahem závazku jsou práva a povinnosti těchto dvou (či více) osob v rámci závazkového vztahu. • Věřitel je tím, kdo má právo – pohledávku - od dlužníka požadovat, aby pro něj (či pro jiného) např. něco vykonal. • Dlužník je k tomuto povinen pouze vůči věřiteli – k němuž jej tíží dluh.
Úprava v NOZ • §1721NOZ: Ze závazku má věřitel vůči dlužníku právo na určité plnění jako na pohledávku a dlužník má povinnost toto právo splněním dluhu uspokojit. • §1722 NOZ: Plnění, které je předmětem závazku, musí být majetkové povahy a odpovídat zájmu věřitele, i když tento zájem není majetkový.
Funkce závazkového práva • zabezpečit uspokojování lidských potřeb ve vzájemné součinnosti (kooperaci) – nutnost zabezpečení součinnosti právem, které je závazné a vynutitelné, existence sankcí • §1723 NOZ: závazky vznikají: • ze smluv (pr. jednání) • z protiprávních činů (deliktů) • z jiných právních skutečností (důvodů)
Systém závazkového práva • Nový občanský zákoník (NOZ) část čtvrtá – Relativní majetková práva (§1721 - §3014) • sjednocení úpravy jednotlivých smluvních typů do jediného právního předpisu
Systém závazkového práva v NOZ HLAVA I - Všeobecná ustanovení o závazcích: vznik závazků, smlouva obsah závazků, závazky ze smluv uzavíraných se spotřebitelem, společné dluhy a pohledávky, změny závazků, zánik závazků, zajištění a utvrzení dluhů
Systém závazkového práva v NOZ HLAVA II - Závazky z právních jednání: Převedení věci do vlastnictví jiného – darování, koupě, směna Přenechání věci k užití jinému – výprosa, výpůjčka, nájem, pacht, zápůjčka, úvěr Pracovní poměr Závazky ze schovacích smluv – úschova, skladování Závazky ze smluv příkazního typu – příkaz, zprostředkování, komise, zasílatelství, obchodní zastoupení Zájezd Závazky ze smluv o přepravě – přeprava osob a věcí, provoz dopravního prostředku Dílo Péče o zdraví Kontrolní činnost Závazky ze smlouvy o účtu, jednorázovém vkladu, akreditivu a inkasu Závazky ze zaopatřovacích smluv – důchod, výměnek Společnost Tichá společnost Závazky z odvážných smluv Závazky z právního jednání jedné osoby – veřejný příslib, slib odškodnění
Systém závazkového práva v NOZ HLAVA III - Závazky z deliktů: – Náhrada majetkové a nemajetkové újmy – Zneužití a omezení soutěže
HLAVA IV - Závazky z jiných právních důvodů: – Bezdůvodné obohacení – Nepřikázané jednatelství a upotřebení cizí věci k prospěchu jiného
Závazkový právní vztah • je vztahem mezi dvěma či více individuálně určenými subjekty, jejichž majetkové zájmy jsou stejné povahy, ale opačné orientace. •
majetkovou povahu závazku, § 1722 stanoví, že „Plnění, které je předmětem závazku, musí být majetkové povahy a odpovídat zájmu věřitele, i když tento zájem není jen majetkový.“
• Relativní povaha závazkového vztahu určuje, že věřitel je z tohoto vztahu oprávněn požadovat příslušné chování vůči dlužníku z tohoto vztahu a nikoli vůči třetím osobám (závazkový vztah je vztahem jen mezi individuálně určenými subjekty). •
Z této zásady nicméně existují výjimky – smlouva ve prospěch třetího (§ 1767 a násl.), relativní neúčinnost/odporovatelnost (§ 589 a násl.), poukázka (§ 1939 a násl.) aj..
Druhy závazkových vztahů • Závazky lze třídit podle různých kritérií: Podle způsobu jejich vzniku • závazky smluvní • závazky mimosmluvní
Podle vzájemnosti plnění • oboustranně zavazující – synallagmatické • Jednostranně zavazující – asynallagmatické
Druhy závazkových vztahů Podle počtu subjektů a jejich vzájemného vztahu • jednoduché – na každé straně (na dlužnické i věřitelské) figuruje jediný subjekt • vícestranné – více subjektů alespoň na jedné ze stran závazku – více účastníků na straně dlužnické – pluralita pasivní – více účastníků na straně věřitelské – pluralita aktivní » podle vzájemného vztahu v rámci jednotlivých stran se dají vícestranné závazky dále dělit na závazky solidární, dílčí a společné
Druhy závazkových vztahů Podle toho, zda vznikly z vůle stran nebo nezávisle na vůli stran • závazky vzniklé z vůle stran (z právních jednání) • závazky vzniklé nezávisle na vůli stran (z úředního rozhodnutí, ze zákona či z jiných důvodů)
Podle toho zda jsou v zákoně výslovně upraveny, či nikoli • výslovně upravené/pojmenované/nominátní/typické • výslovně neupravené/nepojmenované/inominátní/atypické §§ 1 odst 2 a 1748 odst. 2 ale i jinde; jednou z hlavních zásad, na kterých je vystavěn NOZ je zásada autonomie vůle stran
Druhy závazkových vztahů Závazky hlavní a vedlejší • závazky hlavní • závazky vedlejší (akcesorické) – sledují osud hlavního závazku; trvají jen potud, pokud trvá závazek hlavní
Podle druhu určení předmětu plnění • s individuálně určeným předmětem plnění • s genericky určeným předmětem plnění
Podle předmětu plnění • peněžité • Nepeněžité
Druhy závazkových vztahů • Smluvní závazky můžeme dále dělit na
Konsensuální a reálné • konsensuální – kauza smlouvy se realizuje (tj. nastává její zamýšlený účel) již samotným jejím uzavřením • reálné – ke vzniku právních následků reálných smluv je kromě smluvního konsensu třeba, aby nastala ještě nějaká další právní skutečnost (např. poskytnutí věci)
úplatné a bezúplatné • úplatné – takové, kde se něco poskytuje za vzájemné plnění – protiplnění, zejména za peníze • bezúplatné – takové, kde se něco poskytuje bez vzájemného plnění - protiplnění
Vznik závazků (závazkových vztahů) • § 1723 odst. 1 Závazek vzniká ze smlouvy, z protiprávního činu, nebo z jiné právní skutečnosti, která je k tomu podle právního řádu způsobilá. • § 1723 odst. 2 Ustanovení o závazcích, které vznikají ze smluv, se použijí přiměřeně i na závazky vznikající na základě jiných právních skutečností.
Vznik závazků • z právních jednání (ze smluv) – smluvní závazkové právo – smlouvy jsou základním titulem vzniku závazku; ustanovení o závazcích, které vznikají ze smluv, se použijí přiměřeně i na závazky ostatní
• z protiprávních činů (z deliktů) – závazkové právo odpovědnostní • spočívají buď v porušení a) smluvní povinnosti nebo b) mimosmluvní (zákonné) povinnosti
Vznik závazků • z jiných právních skutečností (variae causae) – jinými právními skutečnostmi, na základě kterých vznikají závazky, mohou být např. – úřední rozhodnutí konstitutivní povahy – např. rozhodnutí soudu – protiprávní stav – např. bezdůvodné obohacení nebo objektivní odpovědnost za škodu – jiné právní důvody, které není možné zařadit pod žádný z výše uvedených typů (ex varii causarum figuris) – např. právo nálezce na nálezné a na náhradu nutných nákladů vůči vlastníkovi nalezené věci
Závazkové právo smluvní a deliktní Podle důvodu vzniku závazku (§ 1723) lze závazkové právo dělit na: • ZP smluvní – kde je důvodem vzniku smlouva, nebo jiná právní skutečnost nepřikázané jednatelství a upotřebení cizí věci k prospěchu jiného (§ 3006 an) • ZP deliktní – důvodem vzniku je protiprávní zaviněné jednání (delikt) nebo jednání nezaviněné/protiprávní stav
Závazkové právo smluvní • nejčastějším důvodem vzniku závazku jsou právní jednání • dvou- a vícestranné pr. jednání = smlouva • méně častým důvodem vzniku je jednostranné pr. jednání – veřejný příslib a slib odškodnění • kvazikontrakt (podobá se, ale chybí souhlas druhé strany) nepřikázané jednatelství, upotřebení cizí věci k prospěchu
Smlouva • smlouva (§ 1724) = dvoustranné či vícestranné právní jednání, jímž strany projevují vůli zřídit mezi sebou závazek – je uzavřena, jakmile si strany ujednají její obsah • úpravu smluv nalezneme i v jiných částech NOZ, nejen v rámci třetí části (např. zástavní sml., dědická sml.)
Principy a koncepce NOZ v oblasti smluvního práva • pacta sunt servanda – základní zásada, bez které by nemělo uzavírání smluv smysl - § 3/2/d • zásada dobré víry - § 7 • povinnost jednat poctivě, nikdo se nemůže dovolávat své vlastní nepoctivosti - § 6 • posílení principu autonomie vůle – dispozitivnost zásadně všech ustanovení (§ 1/2 – pouze pokud to není zákonem zakázáno a neporušuje to dobré mravy, veřejný pořádek, postavení osob (pr. na ochranu osobnosti) – dispozitivnost i v oblasti kontraktace – smlouva nemusí vzniknout jen způsobem předvídaným v NOZ, ale i třeba faktickou akceptací návrhu… – svoboda uzavření smlouvy (×některé smlouvy povinně uzavírané), volby kontrahenda, obsahu smlouvy (výčet smluvních typů není numerus clausus, možnost uzavírat inominátní smlouvy § 1746/2)
• podrobnější úprava smluv a jejich uzavírání – smluvnímu právu se věnuje více než 1000 paragrafů
Principy a koncepce NOZ v oblasti smluvního práva • • • •
• •
výslovná úprava předsmluvní odpovědnosti - § 1728 an sjednocení smluvního práva – konec dvojkolejnosti občanskopr. a obch. závazků – do NOZ zařazena nově i pojistná smlouva, pracovní sml. však zůstala v ZP systematicky – předřazení smluvního práva před deliktní zásada bezformálnosti smluv - § 559 – libovolná forma, pokud to zákon nebo druhá strana neomezuje – týká se i úprav obsahu smluv! přestože byla smlouva uzavřena písemně, lze ji změnit ústně; pokud chtějí pouze určitou formu pro změny, musí si to vyjednat – × novace, narovnání – vždy písemná forma, pokud byl závazek zřízen písemnou formou nebo se činí o promlčeném právu in dubio pro validate; favor contractus – na právní jednání je v pochybnostech třeba nahlížet jako na platné, „v pochybnostech ve prospěch platnosti smlouvy“ ochrana slabší smluvní strany – pro některé případy má NOZ ochranná kogentní ustanovení – § 433 – zákaz zneužití hospodářského postavení podnikatele vůči osobě, která jedná mimo souvislost s vlastním podnikáním – § 1793 an – neúměrné zkrácení, lichva – § 1789 – ochrana při uzavírání tzv. adhezních smluv (take it or leave it) – § 1810 – ochrana spotřebitele viz spotřebitelské smlouvy
Závazkové právo deliktní a kvazideliktní • důsledkem deliktu je nepříznivý právní následek (povinnost), který vznikl porušením původní primární povinnosti, tedy protiprávním jednáním; tento následek je předpokládán v sankční složce normy občanského práva • vzniká nová právní povinnost, kterou subjekt dosud neměl (sekundární povinnost)
Závazkové právo deliktní a kvazideliktní • dojde ke změně původního závazkového právního vztahu, která může mít následující podobu: • vznik nové právní povinnosti (povinnost nahradit škodu) • k původní právní povinnosti přistoupily nové právní povinnosti (povinnosti z prodlení), • původní právní povinnost se v důsledku jejího porušení přeměnila na novou právní povinnost (povinnosti z vadného plnění)
Závazkové právo deliktní a kvazideliktní • kumulace povinností z deliktu – porušením jedné povinnosti může souběžně vzniknout více povinností – může k tomu přibýt i trestněprávní nebo správněprávní odpovědnost
• • cílem veřejnoprávní odpovědnosti je náprava společenských vztahů a postih pachatele • cílem občanskoprávní sekundární povinnosti je náprava újmy poškozeného
Smlouva • smlouva je nejtypičtějším „právním jednáním“ soukromého práva, je nejčastějším důvodem vzniku závazkového právního vztahu • § 1724 NOZ vymezuje smlouvu jako dvou nebo vícestranné právní jednání, jehož cílem je zřízení vzájemných závazků stran; odst. 2 dále zakotvuje, že úprava smluv se rovněž použije při absenci speciální úpravy na projevy vůle učiněné vůči třetím osobám.
Smlouva • základní funkcí smluv je zajistit realizaci osobních, hospodářských a jiných potřeb smluvních stran; bez smluv si nelze představit fungování tržní ekonomiky.
Vznik (uzavření) smlouvy • § 1725 Smlouva je uzavřena, jakmile si strany ujednaly její obsah. • v mezích právního řádu je stranám ponecháno na vůli svobodně si smlouvu ujednat a určit její obsah (zásada autonomie vůle zakotvena v § 1 odst. 2)
Neúplná smlouva • § 1726 • Považují-li strany smlouvu za uzavřenou, ač si neujednaly všechny náležitosti, hledí se na smlouvu jako na uzavřenou, • lze-li předpokládat, že by smlouvu uzavřely i bez dohody o této náležitosti. • Přihlédne se k následnému chování stran. • Nevztahuje se na podstatné náležitosti smlouvy (osobní názor).
Shoda o určité náležitosti • § 1726 • Jedna ze stran může při jednání učinit dojednání určité náležitosti podmínkou vzniku smlouvy, pak se ustanovení o neúplné smlouvě nepoužije. • Tzv. punktace (zápis stran o hlavních rysech smlouvy) nezavazuje.
Závislé smlouvy • § 1727 • Každá ze smluv zahrnutých v jedné listině se posuzuje samostatně. • Jedná-li se o závislé smlouvy, existence každé z nich je podmínkou existence ostatních. • Závislost smluv se posuzuje podle jejich povahy a stranám známého účelu.
Informační povinnost • § 1728- 1729 • při dodržení dobré víry je každý oprávněn vést smluvní jednání bez vzniku povinnosti k uzavření smlouvy a neodpovídá za její neuzavření. • Zákaz předstíraného jednání o smlouvě. • Strany si sdělí všechny skutkové a právní okolnosti
Předsmluvní odpovědnost • § 1729 • Bezdůvodné ukončení jednání o smlouvě je nepoctivé. • Nepoctivá strana nahradí druhé straně škodu – i zisk ušlý v obdobných případech. • “Ztráta” je pojem jinde v zákoně neupravený.
Důvěrnost • § 1730 • Důvěrné údaje jedné strany má druhá strana bránit před zneužitím a prozrazením. • Porušení povinnosti jednou ze stran zakládá odpovědnost za její vlastní obohacení. • Zakládá také odpovědnost za škodu?
Uzavření smlouvy • Oferta – nabídka k uzavření smlouvy • § 1732 : Oferta (aby byla ofertou) musí obsahovat všechny náležitosti smlouvy, aby ji bylo možno jednoduše akceptovat, a musí vyjadřovat vůli být vázán akceptací. • Reklama, katalog a vystavení zboží s cenou je ofertou.
Nabídkou není negativní vymezení nabídky (§ 1733) - nabídkou není: – projev vůle, který nevyhovuje výše uvedeným podmínkám v § 1732; – veřejný příslib, jehož základem je příslib plnění za určitý výkon nebo výsledek; pokud nejde o veřejný příslib, má takové jednání charakter výzvy k podání nabídek – jednání, z něhož nelze ani obecně určit, ke komu směřuje, pokud z něho jasně neplyne něco jiného
Uzavření smlouvy – akceptace • § 1734 a § 1735 : Akceptace • Oferta přítomné osobě musí být akceptována bezodkladně. • Oferta nepřítomné osobě musí být přijata v uvedené lhůtě, nebo ve lhůtě přiměřené. • § 1739 • Oferta zaniká odmítnutím.
Uzavření smlouvy – akceptace • § 1740 Akceptace • Akceptace s dodatky, výhradami, omezením a změnami je novou nabídkou. • Akceptace s nepodstatnou odchylkou je přijetím nabídky, pokud ji oferent neodmítne. • Smlouva je uzavřena ve znění s odchylkou.
Uzavření smlouvy konkludentním jednáním • § 1744 Akceptace plněním nebo přijetím plnění • Osoba, které je nabídka určena, nabídku přijme tak, že se podle ní zachová • S přihlédnutím k obsahu nabídky • S přihlédnutím z zavedené praxi mezi stranami • Je-li to obvyklé • § 546 “Právně lze jednat … jiným způsobem nevzbuzujícím pochybnost o tom, co jednající osoba chtěla projevit.”
Innominátní smlouva • Zákonná ustanovení upravující jednotlivé typy smluv se použijí na smlouvy, jejichž obsah zahrnuje podstatné náležitosti smlouvy stanovené v základním ustanovení pro každou z těchto smluv. • § 1746 Strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy uzavřena.
Forma smlouvy • § 1756 – konkludentní uzavření smlouvy • § 1757 – písemné potvrzení o uzavření ústní smlouvy může nepodstatně změnit smlouvu, pokud druhá strana mlčí
Zvláštní způsoby uzavírání smluv • § 1771 Dražba - – smlouva je uzavřena příklepem • § 1772 Veřejná soutěž - vyhlašovatel soutěže činí výzvu k podávání nabídek tím, že vyhlásí neurčitým osobám soutěž o nejvhodnější nabídku; • § 1780 Veřejná nabídka – projev vůle navrhovatele, kterým se obrací na neurčité osoby s návrhem na plnění Obdobné dnešní úpravě v obchodním zákoníku.
Smlouva o smlouvě budoucí • touto smlouvou se nejméně jedna strana zavazuje uzavřít po vyzvání v ujednané lhůtě (jinak do 1 roku; nevyzve-li oprávněná strana závaznou stranu včas, povinnost uzavřít budoucí smlouvu zaniká) budoucí smlouvu, jejíž obsah je ujednán alespoň obecným způsobem
Obsah závazků • Ze závazků je dlužník povinen: o něco dát, o něco konat o , něčeho se zdržet o nebo něco strpět věřitel je oprávněn to od něho požadovat.
Neúměrné zkrácení • zásada ekvivalence (vyváženosti) plnění, tj. že plnění a protiplnění nemají být v příkrém rozporu a mají odpovídat zásadám spravedlnosti.
Vzájemné plnění • je-li plnění jedné ze stran v hrubém nepoměru k tomu, co poskytla druhá strana, může zkrácená strana požadovat zrušení smlouvy a navrácení všeho do původního stavu, ledaže jí druhá strana doplní, oč byla zkrácena, se zřetelem k ceně obvyklé v době a místě uzavření smlouvy. To neplatí, pokud se nepoměr vzájemných plnění zakládá na skutečnosti, o které druhá strana nevěděla ani vědět nemusela
Lichva • Lichevní smlouva je taková, při jejímž uzavírání někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany a dá sobě nebo jinému slíbit či poskytnout plnění, jehož majetková hodnota je k vzájemnému plnění v hrubém nepoměru. NObčZ ji sankcionuje neplatností. • Neúměrného zkrácení ani lichvy se však nemůže dovolávat podnikatel při svém podnikání.
Adhézní ( formulářové ) smlouvy jedna strana předloží druhé hotový text smlouvy (smluvní formulář) a druhá strana ho může buď přijmout, nebo odmítnout. • dochází ale často k tomu, že silnější strana vnutí slabší nevýhodné smluvní podmínky. • obsahuje-li taková smlouva doložku, kterou lze přečíst jen se zvláštními obtížemi, nebo doložku nesrozumitelnou, je tato doložka platná, nepůsobí-li slabší straně újmu. • Pokud je doložka pro slabší stranu zvláště nevýhodná, odchylující se od obvyklých podmínek, je neplatná. •
Společné dluhy a pohledávky • Zaváže-li se několik dlužníků k témuž plnění nebo zaváže-li se dlužník několika věřitelům k témuž plnění, spravují se společný dluh i společná pohledávka podle zásad o spoluvlastnictví. • Nedělitelné plnění může věřitel požadovat na kterémkoli z několika dlužníků, ledaže z povahy závazku plyne, že dluh může být splněn jen společnou činností dlužníků.
Společné dluhy a pohledávky • Každý z několika spoludlužníků dělitelného plnění je dlužen jen svůj díl a každý z několika věřitelů dělitelného plnění je věřitelem jen svého dílu, ledaže smlouva, zákon nebo rozhodnutí soudu stanoví jinak. • Bylo-li ujednáno, že kterýkoli z věřitelů může žádat celé plnění, splní dlužník celý dluh tomu, kdo o splnění požádal první. Splnil-li dlužník celý dluh jednomu ze spoluvěřitelů, nemohou již ostatní po něm nic požadovat.
Společné dluhy a pohledávky • Je-li několik dlužníků zavázáno plnit společně a nerozdílně, jsou povinni plnit jeden za všechny a všichni za jednoho. • Věřitel může požadovat celé plnění nebo jeho libovolnou část na všech spoludlužnících, jen na některých, nebo na kterémkoli ze spoludlužníků. • Je-li dlužník zavázán plnit několika věřitelům oprávněným vůči němu společně a nerozdílně, může kterýkoli z nich žádat celé plnění. Dlužník splní v celém rozsahu tomu, kdo o plnění požádal první.
Změny závazků mohou nastat jako změny v osobě věřitele nebo dlužníka nebo jako změny v obsahu závazků.
Změna v osobě věřitele • Věřitel (postupitel) může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jiné osobě (postupníkovi), a to i bez souhlasu dlužníka. • Postoupením pohledávky (cesí) nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění • Dokud postupitel dlužníka nevyrozumí nebo dokud postupní k postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli
Změna v osobě dlužníka Převzetí dluhu: Přejímatel dluhu ujedná s dlužníkem, že přejímá jeho dluh, pak nastoupí jako dlužník na jeho místo. K tomu je vyžadován souhlas věřitele. Přistoupení k dluhu Kdo bez dlužníkova souhlasu ujedná s věřitelem, že za dlužníka splní jeho dluh, stává se novým dlužníkem vedle původního dlužníka a je spolu s ním zavázán společně a nerozdílně
Změna v osobě dlužníka Převzetí majetku Převezme-li někdo od zcizitele veškerý majetek nebo jeho poměrně určenou část, stává se společně a nerozdílně se zcizitelem dlužníkem z dluhů, které s převzatým majetkem souvisí a o nichž nabyvatel při uzavření smlouvy věděl nebo musel vědět.
Změna v osobě dlužníka Postoupení smlouvy Po uzavření smlouvy jedna ze smluvních stran svá práva a povinnosti ze smlouvy převede na třetí osobu. Postoupit smlouvu lze jedině, pokud to povaha závazku nevylučuje - např. při závazku k osobnímu plnění. Postoupení nesmí být na újmu postoupené straně, zůstávají jí zachovány veškeré námitky, které jí podle smlouvy náleží.
Změny v obsahu závazků Novace je dohodou o změně obsahu závazku s tím, že dosavadní závazek se ruší a nahrazuje novým závazkem. Novace privativní – úplně ruší dosavadní závazek a nahrazuje novým Novace kumulativní - v dohodnutém rozsahu mění původní závazek
Narovnání Smlouvou o narovnání dosavadní závazek zaniká, ale je nahrazen závazkem novým.
Zánik závazků • Splnění Dlužník musí dluh splnit na svůj náklad a nebezpečí řádně a včas. Mají-li si strany plnit navzájem, může splnění požadovat jen ta strana, která sama dluh již splnila, nebo je ochotna a schopna splnit dluh současně s druhou stranou .
Zánik závazků • Odpovědnost za vady • § 1918 – přenechání věci jak stojí a leží – vady k tíži nabyvatele • Záruka za jakost , • Prohlášení v záručním listu • Nabyvatel může právo z vadného plnění uplatnit u soudu, vytkl-li vadu (reklamoval) zciziteli bez zbytečného odkladu poté, kdy měl možnost věc prohlédnout a vadu zjistit, a to bud' označením vady, nebo oznámením, jak se projevuje. Vadu lze vytknout do šesti měsíců od převzetí předmětu plnění.
Prodlení dlužníka a věřitele • Dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Není však za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. • Po dlužníkovi v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.
Prodlení dlužníka a věřitele • Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení • Věřitel je v prodlení, nepřijal-li řádně nabídnuté plnění nebo neposkytl-li dlužníku součinnost potřebnou ke splnění dluhu.
Další způsoby zániku závazku • • • • • • • • •
Dohoda Započtení (kompenzace) Zaplacení odstupného Splynutí Prominutí dluhu Výpověď Odstoupení od smlouvy Následná nemožnost plnění Smrt dlužníka nebo věřitele
Zajištění a utvrzení dluhů NObčZ zavádí rozlišení mezi • zajištěním dluhu (zástava, ručení, bankovní záruka, zajišťovací převod, dohoda o srážkách ze mzdy) a • utvrzením dluhu (uznání dluhu, smluvní pokuta). Uznání dluhu a smluvní pokuta neposkytují věřiteli náhradní zdroj uspokojení jeho pohledávky, ale jiné výhody.
Zajištění dluhu • Ručení - vzniká písemným prohlášením ručitele vůči věřiteli, že ho uspokojí, jestliže dlužník nesplní svůj dluh. • Finanční záruka vzniká prohlášením výstavce v písemné záruční listině, že uspokojí věřitele podle záruční listiny do výše určité peněžní částky, nesplní-li dlužník věřiteli určitý dluh. • Zajišťovací převod práva - Smlouvou o zajišťovacím převodu práva zajišťuje dlužník nebo třetí osoba dluh tím, že věřiteli dočasně převede své právo.
Zajištění dluhu • Dohoda o srážkách ze mzdy nebo jiných příjmů - zejména k zajištění pohledávek výživného. Dluh lze zajistit dohodou věřitele a dlužníka o srážkách ze mzdy nebo platu nebo z jiných příjmů. • Proti zaměstnavateli nabývá věřitel práva na výplatu srážek okamžikem, kdy byla zaměstnavateli dohoda předložena.
Utvrzení dluhu Smluvní pokuta • Ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením smluvené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v naturálním plnění. • Zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh ze smlouvy, ale může být sjednána tzv. nepravá smluvní pokuta, kdy zaplacením smluvní pokuty smluvní povinnost zanikne. • Je-li ujednána smluvní pokuta, nemá věřitel právo na náhradu škody vzniklé z porušení povinnosti, ke kterému se smluvní pokuta vztahuje.
Utvrzení dluhu • Uznání dluhu • Uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. Za uznání dluhu ohledně částky, z níž se úroky platí, se též považuje placení úroků. Plní-li dlužník dluh zčásti, má částečné plnění účinky uznání zbytku dluhu, lze-li z okolností usoudit, že tímto plněním dlužník uznal i zbytek dluhu. Uznání dluhu však neplatí, je-li pohledávka věřitele již promlčena.
Kupní smlouva • Kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu. • Kupní cenu je možné stanovit i tak, že je sjednán jen způsob jejího určení. Pokud má být věc odeslána, pak je odevzdána kupujícímu tím, že je předána prvnímu dopravci k přepravě.
Vedlejší ujednání při kupní smlouvě Strany si mohou v kupní smlouvě sjednat tato vedlejší ujednání: • výhradu vlastnického práva, • výhradu zpětné koupě, • výhradu zpětného prodeje, • předkupní právo, • koupi na zkoušku, • výhradu lepšího kupce, • cenovou doložku.
Vedlejší ujednání při kupní smlouvě Výhrada vlastnického práva • Pokud si prodávající vyhradí k věci vlastnické právo, má se za to, že se kupující stane vlastníkem teprve úplným zaplacením kupní ceny. Nebezpečí škody na věci však na kupujícího přechází již jejím převzetím. • Výhrada zpětné koupě a zpětného prodeje • Z ujednání o výhradě zpětné koupě vzniká kupujícímu povinnost převést na požádání věc prodávajícímu za úplatu zpět. Kupující vrátí prodávajícímu věc v nezhoršeném stavu a prodávající vrátí kupujícímu kupní cenu.
Vedlejší ujednání při kupní smlouvě Předkupní právo • U předkupního práva jsou stranami předkupník a koupěchtivý. Ujedná-li si předkupník k věci předkupní právo, vzniká dlužníku povinnost nabídnout věc předkupníkovi ke koupi, pokud by ji chtěl prodat koupěchtivému • výhrada předkupního práva zavazuje dědice. Vztah stavby a pozemku • NObčZ se navrací k zásadě superficies solo cedit (stavba je součástí pozemku) – zákonné předkupní právo tam, kde se vlastníci liší
Koupě movité věci • Jako koupě movité věci se posoudí každá koupě, jejímž předmětem není nemovitá věc, jakož i koupě součásti nemovité věci, má-li kupující podle smlouvy nabýt součást po oddělení jako věc movitou. Za kupní smlouvu se vždy považuje smlouva o dodání spotřebního zboží, které je nutné sestavit nebo vytvořit.
Koupě nemovité věci • Při prodeji a koupi nemovité věci vyžaduje kupní smlouva písemnou formu. Pro ujednání o výhradě vlastnického práva, o právu zpětné koupě, o zákazu zcizení nebo zatížení, o výhradě předkupního práva nebo lepšího kupce, jakož i pro ujednání o koupi na zkoušku však postačí i jiná forma, nemá-li být takovým ujednáním k nemovité věci zřízeno věcné právo. • Zřizuje-li se ujednáním o výhradě vlastnického práva, právu zpětné koupě, zákazu zcizení nebo zatížení, o výhradě předkupního práva nebo lepšího kupce nebo ujednáním o koupi na zkoušku věcné právo k věci zapsané do veřejného seznamu, vzniká takové právo až zápisem do veřejného seznamu.
Směna • Směnnou smlouvou se každá ze stran zavazuje převést druhé straně vlastnické právo k věci výměnou za závazek druhé strany převést vlastnické právo k jiné věci.
Koupě závodu • Závodem je organizovaný soubor jmění, který podnikatel vytvořil a který z jeho vůle slouží k provozování jeho činnosti. Má se za to, že závod tvoří vše, co zpravidla slouží k jeho provozu. Koupí závodu nabývá kupující vše, co k závodu jako celku náleží.
Smlouva o dílo • Smlouvou o dílo se zhotovitel zavazuje na svůj náklad a nebezpečí provést pro objednatele dílo a objednatel se zavazuje dílo převzít a zaplatit cenu. Podstatné náležitosti smlouvy o dílo: • označení smluvních stran, • určení předmětu smlouvy (díla), • závazek zhotovitele k provedení díla, • závazek objednatele k zaplacení díla, • určení ceny nebo způsobu jejího určeni.
Darovací smlouva • Darovací smlouvou dárce bezplatně převádí vlastnické právo k věci nebo se zavazuje obdarovanému věc bezplatně převést do vlastnictví a obdarovaný dar nebo nabídku přijímá. • Za darování se nepovažuje plnění z pouhé společenské úsluhy. U společenské úsluhy totiž není úmyslem stran se právně zavázat. • Nový občanský zákoník nově zavádí institut darování podpory, kdy se dárce zaváže obdarovaného pravidelně podporovat. • Možné je i darování příkazem.
Odvolání daru • pro hrubý nevděk obdarovaného vůči dárci ve lhůtě jednoho roku • pro nezaviněné upadnutí dárce do nouze upadl-li dárce po odevzdání daru nezaviněně do takové nouze, že nemá na vlastní nutnou výživu nebo na nutnou výživu osob, k nimž má zákonnou vyživovací povinnost, pak může dar odvolat.
Darování pro případ smrti • Darování závislé na podmínce, že obdarovaný dárce přežije, se posuzuje zpravidla jako odkaz. Odkaz je odvolatelný, zatímco při darování pro případ smrti dar odvolat nelze.
Výprosa • Přenechá-li půjčitel někomu bezplatně věc k užívání, aniž se ujedná doba, po kterou se má věc užívat, a účel, ke kterému se má věc užívat, vzniká výprosa. • Kdo věc výprosníkovi přenechal, může požadovat její vrácení podle libosti. • Výprosník nemůže věc vrátit v době, kdy by tím způsobil půjčiteli obtíže, ledaže s tím půjčitel souhlasí
Výpůjčka • Smlouvou o výpůjčce půjčitel přenechává vypůjčiteli nezuživatelnou věc (např. obraz, prsten) a zavazuje se mu umožnit její bezplatné dočasné užívání. Vypůjčítel nabývá právo věc užívat ujednaným způsobem, a nebyl-li ujednán, způsobem přiměřeným povaze věci. Vypůjčitel není oprávněn věc přenechat jiné osobě bez svolení půjčitele.
Zápůjčka • Přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
Nájem Nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. Úprava NObčZ odstraňuje pochyby v případě nájmu věci, která v budoucnu teprve vznikne, tím, že tuto možnost výslovně stanovÍ. Pronajmout lze i část nemovité věci. • Pokud je pronajatá věc zapsána do veřejného seznamu, může vlastník věci (nebo s jeho souhlasem nájemce) navrhnout zápis nájemního práva do veřejného seznamu.
329
Nájem bytu a domu • Na rozdíl od dosavadní právní úpravy smlouva o nájmu bytu nemusí obsahovat přesné označení bytu, jeho příslušenství, rozsah jeho užívání, způsob výpočtu nájemného.a úhrady za plnění spojená s užíváním bytu nebo jejich výši. Chybí-li podle současné úpravy některá z těchto náležitostí, je nájemní smlouva neplatná. Dle úpravy NObčZ postačuje, je-li mezi stranami shoda na předmětu nájmu a na tom, že za jeho užívání náleží pronajímateli úplata.
Nájem bytu a domu • Je-li byt pronajat k jinému účelu než k bydlení, ustanovení o nájmu bytu se nepoužijí. Pronajme-li pronajímatel byt k bydlení vhodný a zdravotně způsobilý, i přestože není rozhodnutím stavebního úřadu určen k bydlení, půjde přesto dle ustanovení NObčZ o platný nájem bytu. Otázku porušení veřejného práva bude nutné posoudit samostatně. • Pokud nájemce užívá byt po dobu tří let v dobré víře, že nájem je po právu, považuje se nájemní smlouva za řádně uzavřenou. Jedná se o tzv. faktický nájem.
Podnájem • Nájemce může dát třetí osobě do podnájmu část bytu, pokud v bytě sám trvale bydlí, i bez souhlasu pronajímatele. • V případě, že nájemce v bytě sám trvale nebydlí, může dát třetí osobě do podnájmu byt nebo jeho část pouze se souhlasem pronajímatele. • Žádost o udělení souhlasu k podnájmu i souhlas s podnájmem vyžadují písemnou formu.
Pacht • NObčZ nově upravuje vedle nájmu i pacht • Na rozdíl od nájmu se u pach tu předpokládá, že pachtýř bude vlastním přičiněním věc obhospodařovat tak, aby přinášela výnos. • Propachtovatel se zavazuje přenechat pachtýři věc k dočasnému užíváni a požívání a pachtýř se zavazuje platit za to propachtovateli pachtovné. • Pacht ujednaný na dobu neurčitou lze vypovědět v šestiměsíční výpovědní době tak, aby skončil koncem pachtovního roku
Zemědělský pacht • Pokud byl pacht ujednán na dobu delší než dva roky a není-li smlouva uzavřena v písemné formě, má se za to, že pacht byl ujednán na dobu neurčitou. • Pachtovné za zemědělský pacht se platí ročně pozadu a je splatné k 1. říjnu. • Má se za to. že u zemědělského pach tu je pachtovní rok období od I. října do 30. září následujícího roku, ti ostatních pachtů jde o kalendářní rok. • Pacht ujednaný na dobu neurčitou lze vypovědět v dvanáctiměsíční výpovědní době.
Děkuji za pozornost
ČESKÁ ZEMĚDĚLSKÁ UNIVERZITA V PRAZE Provozně ekonomická fakulta
TRESTNÍ PRÁVO HMOTNÉ Katedra práva 2013/2014
Trestní právo ∗ ∗ ∗
je odvětvím veřejného práva (platí zásada nerovnosti) poskytuje ochranu před trestnými činy vypočtenými taxativně v trestněprávních normách rozlišujeme:
∗
hmotné právo – co je trestným činem a jaký trest
∗
lze za něj uložit, je kodifikováno v trestním zákoníku procesní právo – je trestní řízení, tj. procedurální postup trestních orgánů v trestních věcech, je kodifikováno v trestním řádu
Prameny trestního práva ∗ ∗ ∗
∗
hlavním pramenem je trestní zákoník č. 40/2009 Sb. s účinností ode dne 1. 1. 2010, s novelizacemi Zák. č. 141/1961 Sb. o trestním řízení soudním (trestní řád s poslední změnou zák. č. 105/2013) Zák. č. 184/1964 Sb., Zákon, kterým se vylučuje promlčení trestního stíhání nejzávažnějších trestních činů proti míru, válečných trestných činů a trestných činů proti lidskosti, spáchaných ve prospěch nebo ve službách okupantů Zák. č.169/1999 Sb., Zákon o výkonu trestu odnětí svobody a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění účinném k 1.1.2013
Prameny trestního práva
Zák. č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci Zák. č. 257/2000 Sb., o probační a meditační službě Zák. č. 218/2003 Sb., Zákon o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů (zákon o soudnictví ve věcech mládeže), ve znění účinném k 1.8.2013
Prameny trestního práva
Zákon č. 418/2011 Sb. Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob.Odpovědnost PO za trestné činy jsou uvedeny v § 7 uvedeného zákona Z trestní odpovědnosti jsou vyloučeny: - ČR - územní samosprávné celky při výkonu veřejné moci
Zákon č. 418/2011 Sb. d r u h y t r e s t ů (§ 15) (1) Za trestné činy spáchané právnickou osobou lze uložit pouze tyto tresty: ∗ a) zrušení právnické osoby ∗ b) propadnutí majetku ∗ c) peněžitý trest ∗ d) propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty
Zákon č. 418/2011 Sb. d r u h y t r e s t ů (§ 15)
∗ e) zákaz činnosti ∗ f) zákaz plnění veřejných zakázek, účasti v koncesním řízení nebo ve veřejné soutěži ∗ g) zákaz přijímání dotací a subvencí ∗ h) uveřejnění rozsudku
Systematika trestního zákona Trestní zákon se dělí na 3 části: 1) obecná část obsahuje ustanovení společná buď všem trestným činům, anebo určitým skupinám trestných činů upravuje 3 hlavní úseky základní trestní odpovědnosti ukládání trestů ochranná opatření
2)
zvláštní část obsahuje znaky jednotlivých trestných činů v 13-ti hlavách
3)
Přechodná a závěrečná ustanovení
Působnost trestních zákonů
∗ označuje okruh společenských vztahů, na než se zákon vztahuje ∗ rozeznáváme působnost: ∗ časovou ∗ místní ∗ osobní
Působnost časová PLATNOST
x ÚČINNOST
platnost zákona nastává dnem, kdy se zákon stal součástí právního řádu, tj. kdy byl vyhlášen předepsaným způsobem. Je to den uvedený v záhlaví Sbírky zákonů (den publikace-vydání) účinnost zákona začíná dnem, od kterého má být podle zákona postupováno v případech vymezených jeho působností - je označen v posledním paragrafu zákona - u TZ je účinnost dána ode dne 1.1.2010
Působnost časová
- základní pravidlo - trestnost činu se posuzuje a trest se ukládá podle zákona účinného v době, kdy byl čin spáchán (§ 2 odst. 1 TZ) z tohoto pravidla platí výjimka, dávající přednost novému zákonu, jestliže je to pro pachatele příznivější přísnější trestní zákon nemá zpětnou působnost (zákaz retroaktivity)
Pokračování v trestném činu trestné činy trvající a hromadné
∗ ∗
tvoří jediný skutek dobou činu není doba jejich dokonání, nýbrž doba ukončení trestného činu
Organizátorství, návod a pomoc k TČ ∗
posuzují se, jako příprava k trestnému činu podle § 20 TZ, to podle doby, v níž došlo k jednání, či k organizování, navádění nebo k pomoci
Ukládání trestů I když se trestnost činu posuzuje podle starého zákona, použije se vždy nového zákona v těchto směrech: a) pachateli lze uložit vždy pouze takový druh trestu, který dovoluje uložit zákon účinný v době, kdy se o trestném činu rozhoduje b) o ochranném opatření se rozhodne vždy podle zákona účinného v době, kde se o ochranném opatření rozhoduje c) také zahlazení odsouzení je třeba posuzovat podle nového trestního zákoníku
Působnost místní ∗ ∗ ∗ ∗
zásada teritoriality – TZ platí na celém území státu, bez ohledu na osobu pachatele, § 4 TZ zásada registrace – působnost českého trestního zákona se vztahuje na státní neobchodní lodě a letadla, ať jsou kdekoli, § 5 TZ zásada personality – vyšetřují se trestné činy státních občanů, ať byly spáchány kdekoli. Stát nevydává vlastní příslušníky cizímu státu k trestnímu stíhání, § 6 TZ zásada ochrany a univerzality – stát v zájmu mezinárodní spolupráce stíhá určité trestné činy, spáchané cizincem i tehdy, nedotýkají-li se přímo jeho zájmu, § 7 TZ
Působnost osobní Pod hledisko osobní působnosti se zahrnují výjimky z působnosti trestního zákona odůvodněné osobním postavením pachatele. Osoby vyňaté takto z působnosti trestního zákona jsou zcela nebo zčásti beztrestné, jde o (exempci hmotněprávní) x nestíhatelnost (exempci procesní) – pachatel je trestný, ale určité okolnosti zpravidla jen dočasné brání tomu, aby bylo provedeno trestní řízení (například jde o zbavení poslanecké imunity)
Trestný čin (TČ) POJEM: TČ je protiprávní čin, který trestný zákon označuje za trestný a který vykazuje znaky uvedené v takovém zákoně (§ 13 odst. 1 TZ) definice trestného činu je doplněna o činitele – „trestní odpovědnost pachatele a trestně právní důsledky s ní spojené lze uplatňovat jen v případech společensky škodlivých, ve kterých nepostačuje uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu“ trestný čin je též příprava k TČ, pokus TČ, organizátorství, návod a pomoc k TČ (§ 24 odst. 1 TZ) pokud z jednotlivých ustanovení trestního zákona nevyplývá něco jiného ( § 111 TZ)
Dělení trestných činů
1. PŘEČINY - všechny nedbalostní trestné činy a ty úmyslné trestné činy, za něž zákonodárce stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby do pěti let 2. ZLOČINY - jsou to všechny trestné činy, které nejsou podle trestního zákona přečiny 3. ZVLÁŠŤ ZÁVAŽNÉ ZLOČINY - jsou to ty úmyslné trestné činy za něž zákonodárce stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby nejméně 10 let
Společenská škodlivost
∗ společenská škodlivost je schopnost činu závažnou měrou porušit nebo ohrozit zájmy chráněné trestním zákonem ∗ je nezbytná pro uplatnění trestněprávních důsledků (§ 12 odst. 2 TZ)
Skutková podstata trestného činu ∗ souhrn typových, objektivních a subjektivních znaků trestného činu, kterými se od sebe odlišují různé typy (druhy) trestných činů ∗ pomoci znaků skutkové podstaty trestného činu určujeme právní kvalifikaci
Znaky skutkové podstaty ∗skupina znaků povinných (obligatorních) – musí existovat patří sem:
∗objekt ∗objektivních stránka ∗subjekt ∗subjektivní stránka
∗Znaky nepovinné (fakultativní) p a t ř í s e m: ∗ místo činu ∗ doba činu ∗ způsob provedení činu, ∗ hmotný předmět útoku ∗ účinek ∗ prostředek ∗ pohnutka ∗ motiv ∗ cíl
Objekt trestného činu
Objektem trestného činu jsou společenské vztahy (např. vztahy vlastnické), zájmy a hodnoty (např. život člověka, jeho zdraví, čest, důstojnost, jeho osobní svoboda) chráněné trestním zákonem
Objektivní stránka trestného činu Vnější stránka TČ, která se projevuje navenek, vnímáme ji svými smysly a charakterizuje způsob spáchání trestného činu a jeho následky ZAHRNUJE: a) jednání, následek, příčinný vztah mezi jednáním a následkem (z n a k y o b l i g a t o r n í) b) místo a čas jednání, způsob provedení činu, hmotný předmět útoku a účinek (z n a k y f a k u l t a t i v n í)
Znaky obligatorní ∗ jednání – je projev člověk ve vnějším světě, nejčastěji formou pohybu (konání), popř. zdržením se tohoto pohybu (opomenutím). K této objektivní (fyzické) složce, aby šlo o trestně relevantní jednání, musí přistoupit složka subjektivní (vůle), neboť jednání je též projev vůle ∗ následek – porušení nebo ohrožení hodnot, které jsou objektem trestného činu ∗ příčinný vztah – znamená, že určitá osoba může být trestná jen tehdy, jestliže svým jednáním následek skutečně způsobila
Znaky fakultativní ∗ doba činu ∗ místo činu ∗ způsobe provedení činu ∗ hmotný předmět útoku ∗ účinek ∗ prostředek
Pachatel trestného činu
je osoba, která svým jednáním uskutečnila a naplnila znaky trestného činu pachatelem může být fyzická osoba (rozumí se člověk), která je v době činu příčetná (§ 26 TZ) a dovršila patnáctý rok věku (§ 25 TZ) a nebo i právnická osoba není pro nepříčetnost trestně odpovědný, kdo pro duševní poruchu nemohl v době činu rozpoznat jeho protiprávnost nebo ovládat své jednání
Kriteria vylučující příčetnost ∗biologická – duševní choroba, duševní porucha, porucha vědomí ∗psychologická – neschopnost ovládat své jednání, absence určovací schopnosti a zároveň nedostatek schopnosti rozumové – tzv. schopnosti rozpoznávací
Případy trestní odpovědnosti ve stavu nepříčetnosti 1. Pachatel se úmyslně uvedl do stavu nepříčetnosti, aby v něm spáchal TČ. Zde je plně odůvodněna odpovědnost za úmyslný TČ. 2. Pachatel spáchá v nepříčetnosti TČ z nedbalosti a jeho nedbalost zahrnuje spáchání TČ jednáním, jímž se uvedl do stavu nepříčetnosti. Pachatel je plně odpovědný za TČ z nedbalosti 3. Pachatel je trestně odpovědný i tehdy, přivodil-li si stav nepříčetnosti požitím alkoholického nápoje nebo aplikací jiné návykové látky, ať již úmyslně nebo z nedbalosti a spáchá-li potom v tomto stavu TČ
Trestní odpovědnost nastává dnem dovršení 15 roku věku (§ 25 TZ) trestní zákon uvádí i možnost řízení ve věcech dětí mladších 15 věku (Hlava III Z č. 218/2003 Sb. o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy) dopustí-li se dítě mladší 15 let činu jinak trestného, může mu soud pro mládež uložit na základě výsledků pedagogicko-psychologického vyšetření, tato opatření : a) dohled probačního úředníka b) zařazení do terapeutického, psychologického nebo jiného vhodného výchovného programu ve středisku výchovné péče c) ochrannou výchovu
Subjektivní stránka trestného činu Jde o vnitřní stránku TČ, týkající se psychiky (duševního života) pachatele ZNAKY: a) obligatorní – zavinění
∗ úmyslné (§ 15 TZ) ∗ nedbalostní (§ 16 TZ) b) fakultativní – pohnutka (motiv), účel, cíl
Obligatorní znak zavinění – vnitřní (psychický) vztah pachatele k určitým skutečnostem, jež zakládají naplnění znaků skutkové podstaty TČ Zavinění je vybudováno na 2 složkách: a) na složce vědění – zahrnuje jak vnímání, tak i představu b) na složce vůle – nejen chtění, ale i srozumění s určitými skutečnostmi, nebo s následkem
Formy zavinění
1) ÚMYSLNÉ
2) NEDBALOSTNÍ
ÚMYSLNÉ ZAVINĚNÍ úmysly přímý - pachatel věděl, že způsobem uvedeným v TZ poruší nebo ohrozí, nebo alespoň může porušit nebo ohrozit zájem chráněný TZ a chtěl takové porušení nebo ohrožení způsobit úmysl nepřímý – pachatel věděl, že svým jednáním může způsobit porušení nebo ohrožení zájmu chráněného TZ a pro případ, že je způsobí, byl s tím srozuměn
Formy zavinění NEDBALOSTNÍ ZAVINĚNÍ ∗ nedbalost vědomá – pachatel věděl, že může způsobem v TZ uvedeným porušit nebo ohrozit zájem chráněný TZ, ale bez přiměřených důvodů spoléhal, že takové porušení nebo ohrožení nezpůsobí ∗ nedbalost nevědomá – pachatel nevěděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, ač o tom vzhledem k okolnostem a ke svým osobním poměrům vědět měl a mohl
Fakultativní znaky ∗ pohnutka – vnitřní podnět, který vedl pachatele k rozhodnutí spáchat TČ ∗ účel – musí být k naplnění skutkové podstaty v trestním řízení dokázán ∗ cíl – vyskytuje se např. ve skutkové podstatě TČ ohrožení utajované informace, musí být u tohoto TČ dokázán v rámci trestního řízení
Omyl
Omyl je neshoda pachatelova „vědění“ (jeho vnímání, jeho představy) se skutečností, ať již proto, že si pachatel vůbec neuvědomil nějakou skutečnost, nebo proto, že měl o ní představu nesprávnou
Okolnosti vylučující protiprávnost 1) Krajní nouze § 28 TZ 2) Nutná obrana § 29 TZ 3) Svolení poškozeného § 30 TZ 4) Přípustné riziko § 31 TZ 5) Oprávněné použití zbraně § 32 TZ
Krajní nouze
je odvrácení nebezpečí přímo hrozícího zájmu chráněnému trestním zákonem nejde o krajní nouzi, jestliže by bylo možno toto nebezpečí za daných okolností odvrátit jinak anebo způsobený následek je zcela stejně závažný nebo ještě závažnější než ten, který hrozil, anebo ten, komu nebezpečí hrozilo, byl povinen je snášet (např. kapitán lodi za účelem záchrany posádky lodi nechá shodit náklad do moře, nebo poštovní doručovatelka vydá pachateli TČ loupeže peníze)
Nutná obrana
∗ čin jinak trestný, kterým někdo odvrací přímo hrozící nebo trvající útok na zájem chráněný trestním zákonem, není trestným činem ∗ nejde o nutnou obranu, byla-li obrana zcela zjevně nepřiměřená způsobu útoku
Svolení poškozeného
trestný čin nespáchá, kdo jedná na základě svolení osoby jejíž zájmy, o nichž tato osoba může bez omezení oprávněně rozhodovat jsou činem dotčeny (§ 30 odst.1 TZ)
Přípustné riziko
∗
trestný čin nespáchá, kdo v souladu s dosaženým stavem poznání a informacemi, které měl v době svého rozhodování o dalším postupu, vykonává v rámci svého zaměstnání, povolání, postavení nebo funkce společensky prospěšnou činnost, kterou ohrozí nebo poruší zájem chráněný trestním zákonem, nelze-li společensky prospěšného výsledku dosáhnout jinak (§ 31 odst. 1)
∗
nejde o přípustné riziko, jestliže taková činnost ohrozí život nebo zdraví člověka, aniž by jím byl dán k ní v souladu s jiným právním předpisem souhlas, nebo výsledek k němuž směřuje, zcela zřejmě neodpovídá míře rizika, anebo provádění této činnosti zřejmě odporuje požadavkům jiného právního předpisu, veřejnému zájmu, zásadám lidskosti nebo se příčí dobrým mravům ( § 31 odst. 2)
∗
o přípustném riziku je nutné také hovořit v souvislosti s lékařským experimentem
Vývojové stádia trestné činnosti a) příprava k trestnému činu – úmyslné vytváření
podmínek pro spáchání zvlášť závažného zločinu, jde o: organizování zvlášť závažného zločinu opatřování nebo přizpůsobování prostředků nebo nástrojů k jeho spáchání spolčení, srocení návod, pomoc b) pokus trestného činu – jednání, které bezprostředně směřuje k dokonání TČ, jehož se pachatel dopustil v úmyslu TČ spáchat, pokud nedošlo k dokonání tohoto činu. c) dokonaný trestný čin – TČ je vykonán
Trestnost přípravy a pokusu Zaniká: a) dobrovolným odstraněním nebezpečí, které vzniklo chráněnému zájmu z podniknuté přípravy nebo pokusu b) dobrovolným včasným oznámením v době, kdy nebezpečí z podniknuté přípravy nebo pokusu mohlo být ještě odstraněno, a to státnímu zástupci nebo policejnímu orgánu
Recidiva
Recidivou nazýváme případy, kdy pachatel, který již byl pro trestný čin pravomocně odsouzen, spáchá další trestný čin DRUHY RECIDIVY: zpětnost stejnorodá – byl-li pachatel odsouzen pro týž TČ (recidiva speciální) nebo pro TČ téhož druhu zpětnost nestejnorodá – byl-li pachatel dříve odsouzen pro TČ jiného druhu
Zánik trestní odpovědnosti
Důvody zániku trestní odpovědnosti ∗ účinná lítost § 33 TZ ∗ promlčení trestní odpovědnosti § 34, 35 TZ = promlčecí doba je odstupňována podle výše trestní sazby stanovené v zákoně a činí 3, 5, 10, 15 nebo 20 let ∗ další důvody zániku: § 20/3, §21/3, § 197, § 362 TZ a další (např. odstranění nebezpečí, ohlášení, splnění povinnosti)
Pojem trestu
TREST je opatřením státního donucení, ukládaným jménem státu k tomu povolanými soudy v trestním řízení, jímž se působí určitá újma za spáchaný trestný čin jeho pachateli trestem se tak vyslovuje společenské odsouzení činu a jeho pachatele Trestními sankcemi jsou: 1) Tresty 2) Ochranná opatření
Druhy trestů § 52 TZ 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9.
Odnětí svobody Domácí vězení Obecně prospěšné práce Propadnutí majetku Peněžitý trest Propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty Zákaz činnosti Zákaz pobytu Zákaz vstupu na sportovní, kulturní a společenské akce 10. Ztráta čestných titulů a vyznamenání 11. Ztráta vojenské hodnosti 12. Vyhoštění
jiné
Ochranná opatření
a) ochranné léčení § 99 TZ b) zabezpečování detence § 100 TZ c) zabrání věci nebo jiné majetkové hodnoty (upraveno zákonem o soudnictví ve věcech mládeže) d) ochranná výchova (upraveno zákonem o soudnictví ve věcech mládeže)
Děkuji za pozornost
