Filip Zelenka
Základy dopravní politiky jsou obsaženy již v Římských
smlouvách, které zavádějí společná pravidla mezinárodní dopravy, volný přístup k poskytování dopravních služeb pro všechny členské státy či zákaz diskriminace jednotlivých dopravních odvětví. Římská smlouva se týkala jen vybraných odvětví dopravy a dopravy na vnitřních vodních cestách, nezahrnovala námořní a leteckou dopravu. Až do zahájení společného vnitřního trhu však nebyl ve společné dopravní politice zaznamenán žádný významnější pokrok. Členské státy bránily své národní zájmy a dotovaly některé dopravní odvětví, především železnice a leteckou dopravu. V silniční dopravě přetrvaly různé národní kvóty zvýhodňující domácí přepravce až do začátku 80. let, dopravní infrastruktura nebyla budována s ohledem na potřeby Unie a námořní a letecká doprava zůstávala mimo společnou dopravní politiku
Cílem dopravní politiky EU je konkurenceschopná ,
bezpečná k životnímu prostředí šetrná doprava . Dopravní odvětví odpovídá asi 7% evropského HDP a asi 5% zaměstnanosti v EU . Doprava sama o sobě je důležitým průmyslovým odvětvím a zásadním způsobem přispívá k fungování evropského hospodářství jako celku v nejbližších letech lze čekat prudký rozvoj .
Evropská komise - Generální ředitelství pro dopravu a
energetiku Rada EU – Rada pro dopravu , telekomunikace a energetiku Evropský parlament – Výbor pro dopravu a cestovní ruch
Celková nákladní doprava
50%
Celková osobní doprava
35%
Silniční nákladní doprava
55%
Železniční nákladní doprava
13%
Námořní doprava na krátké vzdálenosti
59%
Vnitrozemská vodní doprava
28%
Os. Automobily
36%
Železniční os. Doprava
19%
Letecká doprava
108%
Ta se zaměřuje na řešení konkrétních problémů , které
se týkají všech členských zemí , jako je např. dopraví přetížení ( na silnicích a v letecké dopravě) , závislost na ropě a či emise skleníkových plynů. Zajišťuje finanční prostředky k modernizaci dopravní infrastruktury
Revitalizace železnic Podpora námořní a říční dopravy Rovnováha mezi leteckou dopravou a ekologií Výstavba transevropských sítí Zefektivnění výběru poplatků za dopravu Rozvoj kvalitní městské dopravy
Po přijetí Maastrichtské smlouvy v roce 1993 začala
Evropská unie rozvíjet aktivity v nové oblasti nazvané transevropské sítě. Jedná se o vybudování sítí v dopravě, telekomunikacích a energetice, včetně ropovodů a plynovodů. Projekt transevropských sítí je dovršením úkolu vytvořit prostor bez vnitřních hranic, usnadnit propojení různých částí Unie a zkrátit přepravní vzdálenosti.
Transevropské sítě se mají skládat z 95 700 km silnic,
106 tis. km železnic, 13 tis. km vnitrozemských vodních cest, 411 letišť a 404 námořních přístavů. V současnosti nicméně chybí vybudovat či zrekonstruovat zhruba 20 tis. km silnic a 600 km vnitrozemských vodních cest - v celkové hodnotě 500 mld. €. Transevropské sítě by měly být integrovány tak, aby kombinovaly všechny druhy dopravy, využívaly inteligentních dopravních systémů a propojovaly nové dopravní a energetické technologie. Ve výsledku by to mělo vést i k posílení potenciálu železniční dopravy, a to především nákladní.
Navigační systém Galileo je plánovaný autonomní
evropský Globální družicový polohový systém (GNSS), který by měl být obdobou americkému systému Navstar GPS a ruskému systému GLONASS. Jeho výstavbu zajišťují státy Evropské unie a jejich instituce. Spuštění GNSS Galileo je stále oddalováno a původně měl být provozuschopný od roku 2010, podle nových plánů je nejbližší rok spuštění 2014. Projekt byl pojmenován podle italského vědce Galilea Galileiho, který se mimo jiné zajímal i o problémy námořní navigaci
www.euroskop.cz
www.europa.eu www.bussinessinfo.cz www.galileonavigace.cz http://www.bloglobal.net/wpcontent/uploads/2013/12/ten-t.jpg?3008ee
