ZÁKLADNÍ SKUPINA A ČEŠI VÍTĚZÍ!

Český fotbal 2012

ZÁKLADNÍ SKUPINA A – ČEŠI VÍTĚZÍ! Tramvaj jedoucí přes zastávku Rynek a náměstí Jana Pavla II. k Městskému stadionu ve Vratislavi se houpe. Nejdřív proto, že „Kdo neskáče, není Čech!“, a pak kvůli tomu, že se Polák nesmí nechat zahanbit. Takových „šalin“ (Morava tady byla zastoupena hojně), rozvlněných pohyby fotbalových fanoušků, pendlovaly na dané trase desítky po celé prosluněné sobotní odpoledne. A pak se setmělo, vzduch se zelektrizoval blížící se bouřkou, mumraj kolem stadionu zesílil, naplnilo se centrum města. Na kolejích zavládl klid. Neodvratně nadešla chvíle, kdy jedenáctky Čechů a Poláků, reprezentanti jinak spřátelených a dejme tomu i bratrských národů, vyběhly odehrát vyhrocený ostrý duel typu „kdo s koho“. Vědělo se, že vítěz bere všechno. Když byli Češi nalosováni do Vratislavi, která ze všech osmi hostitelských měst Eura 2012 leží nejblíž hranic, byla to svého druhu odměna pro naše fanoušky. Na minulém turnaji se jim něco takového co do vzdálenosti nepoštěstilo. Ženeva a Basilej byly naopak nejdál ze všech možností. Dojet se tam ale dalo v pohodě po dálnicích. Tentokrát by to třeba s takovým Doněckem a Charkovem bylo horší. Češi navíc získali privilegium, že ve Vratislavi mohli odehrát všechny tři zápasy základní skupiny. Ideál. Přívětivé historické město přijalo fanoušky od sousedů přátelsky. Když se hrálo proti Rusku i Řecku, bylo na jejich straně. Jenže došlo na nejhorší. Nastoupit v rozhodujícím zápase proti celku pořadatelské země je noční můrou každého týmu.

Začíná Euro a trenér Michal Bílek není u fanoušků příliš oblíben. Přesněji řečeno je spíš neoblíben. Zaslouží si to ale? Ať je to, jak chce, nakonec své hochy na závěrečný turnaj procpal. Sice trochu nefér (penalta proti Skotsku) a s klikou (přijatelný soupeř v baráži), ale to jsou okolnosti. Nějakou kvalitu přece ten manšaft měl a má.

27

Josef Snětivý | Josef Káninský Bílek staví sestavu bez ohledu na to, kdo ho kritizuje, kdo je proti a jak se k věci staví veřejné mínění. Dělá si, co chce. I v posledním zápase skupiny, když do základní sestavy zařadil Daniela Koláře. Řekl přece dávno dopředu, že právě on je pro něj první náhradou za Tomáše Rosického. Tak trochu by býval zradil sám sebe, kdyby vybral jiného... Vraťme se však k pátku 8. června 2012. Do stejného města a do okamžiku, kdy na kontě všech účastníků evropského šampionátu byly ještě samé nuly.

Trenér bez emocí „Máme na to, abychom tady uspěli. Náš tým se semkl, věřím mu. Postupu do čtvrtfinále bych si hodně považoval,“ řekl Bílek a odešel vyřešit dilema, koho do obrany: „Pořád nejsem rozhodnutý. Nechci říkat, co pro koho hovoří. V pátek na taktické poradě se hráči sestavu dozvědí.“ Ve Varšavě hráli Poláci s Řeky odpoledne. Zápas skončil nerozhodně a byl to řízný vstup do turnaje, protože oba týmy měly po jednom vyloučeném, domácí dokonce brankáře. Vedli 1:0, hráli proti deseti, ale co se nestalo – dostali gól a za chvíli musel Wojciech Szczesny z branky ven. Místo něj se do ní postavil Przemyslaw Tytoń a hned se stal hrdinou. Řekové mohli při vyrovnaném stavu rozhodnout zápas z pokutového kopu, náhradní gólman však střelu Giorgose Karagunise lapil. Tahle remíza, o které Češi už věděli, když nadešel čas jejich večerního duelu s Ruskem, se později ukázala jako velmi důležitá. Mimo jiné přispěla k tomu, že do onoho rozhodujícího duelu šli Poláci pod tlakem nutného vítězství. Kdyby předtím Řeky porazili (a „na lopatě“ je měli), matematika před závěrečným kolem by bývala byla jiná. Už to ale tak bývá, že se výsledky prvních zápasů na turnajích obecně podceňují. Řekne se „dobrý bod“, ale pak nastane chvíle, kdy se mluví o „ztracených dvou bodech“. To byla ovšem polská matematika. Ta česká šla po úplně jiných číslech. Svá čísla mají i ti, kdož tipují za peníze. Fotbalisté Ruska jsou největšími favority skupiny A na evropském šampionátu v Polsku, hlásají všichni čeští bookmakeři. „Naši mají sice relativně příznivou skupinu, ale po strastiplné cestě kvalifikací nemají příliš důvěry ani bookmakerů, ani sázkařů. Ve skupině je řadíme až za Polsko a Rusko,“ uvedl mluvčí Tipsportu Lubomír Ježek.

28

Český fotbal 2012 Ani Češi svému týmu moc nevěří. Jak bylo řečeno, Bílek si od jisté doby začal prosazovat svou. Hlavně s Milanem Barošem. Část národa je proti němu, dokáže na něj pískat, i když tenhle nejlepší střelec Eura 2004 celkem nikomu nic neudělal. Ale působí dost frajersky, teatrálně padá, diskutuje s rozhodčími a ani těch gólů v reprezentaci už nedává tolik, co tehdy v Portugalsku. Těžká věc. Neoblíbeného Baroše poslal kouč na hrot proti Rusku. Jiného útočníka k němu nepřidal. Věřil své záloze s pěti členy, s pěti muži činu. Byla to paráda, jak tenhle motor začal od prvních kroků po hřišti šlapat a přinutil sebevědomé a favorizované hráče velké východní velmoci bránit se. Jenže ona to byla od Rusů tak trochu lest a od Čechů sebeklam. Když dal Alan Dzagojev první gól, najednou všechno dostalo jinou barvu, jinou kvalitu, jiný rozměr. „Začali jsme, jak jsme chtěli. Dařilo se nám hrát aktivně až do toho gólu. To byla jejich taktika, čekat na naši chybu. My jsme jich udělali hodně a oni nás z těch smrtících brejků trestali,“ řekl později Rosický. Češi dostali od prvního soupeře na Euru kvarteto gólů a výsledek 1:4 byl vlastně debaklem. Baroš se pořádně neprosadil, záloha propadla z bránění a jediný gól, který vyprodukovala, byl málo. Vzadu to hořelo nejen proto, že ze středu pole nepřicházela pomoc. Ani obránci se nevyznamenali, protože nebránili do těla a nedokázali se rozestavit tak, aby zabránili volnému pohybu útočících hráčů soupeře. Prostě všechno špatně. Přestože byl Rosický v sestavě, přestože se Petr Jiráček na rozdíl od přípravných zápasů přiblížil své bývalé výkonnosti, přestože Václav Pilař svou šanci proměnil, resumé bylo jednoznačné: takhle už dál ne, nebo bude ostuda. „Gól mě vůbec netěší, protože nic neznamenal. Radost jsem z něj měl jen chvíli, ale pak jsme dostali další dva a bylo po všem. Je to strašně špatný vstup do mistrovství,“ soukal ze sebe zklamaný Pilař. „Jsme naštvaní, prohrát na začátek a ještě takovým způsobem! Říkali jsme si, hlavně ať neprohrajeme...“ zadrhl se v řeči. Bílek má ještě jednu výraznou vlastnost: prezentuje se s velkým klidem a nadhledem, ať je situace jakkoli vyhrocená. Možná měl dát najevo emoce. Řeči o tom, že to je jen vstup do turnaje, že se lze poučit, že ještě nic není ztraceno? Dobře, ale jedna kritická věta by se hodila a nějaká známka toho, že je kouč zklamán, asi taky. „Je to velmi nepříjemné, že to na začátek dopadlo tak nepříznivě, ale v takové chvíli se musí ukázat charakter a síla mužstva.“ To byl zřejmě vrchol trenérovy „výřečnosti“.

29

Josef Snětivý | Josef Káninský Těžko se lidem hledají sympatie pro kouče, který navenek nesdílí jejich emoce... Na druhou stranu, u trenéra jde samozřejmě víc než o emoce o schopnost něco udělat s nedobrým stavem věcí. Bílek musel dát své hráče dohromady, přimět je, aby hráli jednak to, co je ve špičkovém fotbale obvyklé, a taky to, co zahrát umějí, protože proti Rusku toho předvedli jen část. Ačkoli i hráči na druhý den s klidem vyprávěli, jak se hodlají o postup ještě poprat, bylo jasné, že jestli Poláci mohou želet ztraceného vítězství nad Řeckem, přetrvávající nula na českém kontě a vysoce záporný poměr branek musí znamenat alarm. Bijte na poplach!

Bubeník Čech Tréninkové centrum v Oporowské ulici hlaholí polštinou. Co na tom, že to je tábor českého týmu. Tenhle je tu na přechodnou dobu doma, jiný tu není a aspoň dvě superhvězdy ve svém středu má. Vedle Rosického je to Petr Čech. Tak proč se nepřijít podívat, jak takoví borci trénují? Polský fotbalový fanoušek je navíc znalec a rozezná i další hráče. Baroše, samozřejmě, ale třeba i Michala Kadlece a Romana Hubníka, na ty se upamatuje z přímých přenosů německé bundesligy, které sleduje hlavně kvůli svým hvězdám. Však na ně taky dojde, taky sem přijedou na poslední zápas, ale ten je ještě daleko. Teď nás zajímají Češi. Jak se asi oklepou z drtivého úderu od Rusů? Bude nálada jako na pohřbu? Tak trochu, ale spíš jako v lazaretu nezdolných vojáků. „Doufám, že nás ta páteční facka nakopne. Protože horší už to snad z naší strany být nemůže. Tedy doufám,“ hledal povzbuzení Tomáš Sivok. Tenhle tým už totiž prošel ledasčím, a tak si zvykl nedávat na sobě znát nervozitu, rozladění, skepsi. Tyhle tři zlé sudičky mají do tréninkového areálu vstup zakázán. Nikdo je nezve, nevítá, nehostí.

30

Český fotbal 2012 Kdo na otevřeném tréninku vítán je, jsou čeští fanoušci. Ale je jich tu pomálu. Zanevřeli? Snad ani ne, ale co by se tady zdržovali, když je Vratislav tak blízko a není problém dojet jen na zápas a pak zase rychle domů… Dolnoslezský cestovní ruch z Čechů během Eura nezbohatne. Zároveň ale přiznejme, že na Bílkovy muže je zvědavý málokdo, protože doma se napříč fotbalovou veřejností rozkládá malomyslnost. S tímhle tam chtějí něco dokázat? A tak brankář Čech aspoň za hranice vzkazuje: „Prohra 1:4 nevypadá nejlíp, ale je to v podstatě stejné jako 0:1. Ve finále to znamená nula bodů.“ Naše brankářská jednička se zajde na druhý den rozptýlit do Českého domu, honosné vily na náplavce v centru města, pronajaté fotbalovou asociací pro české V.I.P. Vezme hostování za bicí soupravou na koncertu skupiny Eddie Stoilow, která ho příležitostně za bubny zve. Při přechodech je opatrný, aby nekazil, ale nohama pracuje bravurně a sklidí potlesk. Navzdory nepříznivé situaci se zdá, že český tábor jde do druhého zápasu opravdu v dobrém rozpoložení.

Blbá, nevýznamná chyba Kdyby býval Čech s paličkami v rukou věděl... Byl to on, jeden z nejlepších gólmanů světa, sběratel různých individuální trofejí a stále ještě čerstvý hrdina penaltového rozstřelu z finále Ligy mistrů, kdo hrubou chybou velikosti pěti Stamford Bridge postavených na sebe zdramatizoval druhé české vystoupení na Euru. Rusko mělo při vstupu do turnaje tradiční motivaci, typickou pro imperiální velmoc: „Uhněte, valíme se dál, a když neuhnete, rozdrtí vás naše kolesa!“. Řecko? Úplně jiný případ. Země těžce zkoušená krizí, před vraty už druhé mimořádné volby, doma lidé bez práce a často i hladoví. A do toho fotbaloví milionáři dovádějí někde v polské nížině. „Hrajeme pro lidi doma, pro jejich naději. Chceme do jejich nelehké situace vnést kousek radosti,“ vyjádřil sounáležitost s prostým člověkem Dimitris Salpingidis. Portugalský trenér soupeře Santos to řekl podobně, ale měl už na mysli spíš věci herní: „Kdykoliv jsme byli v těžké situaci, pokaždé jsme ty překáž-

31

Josef Snětivý | Josef Káninský ky dokázali překonat.“ A hledal pro další utkání inspiraci v minulém zápase s Polskem, v němž Řeky nezlomilo ani oslabení o jednoho hráče. I když upřímně míněné, přece jen a pouze řeči. Češi vedou v šesté minutě 2:0 a evropští šampioni z roku 2004, kdy v semifinále vyřadili právě nás, jsou na kolenou. Je brzy myslet na porážku, nevzdávají to, ale nevede se jim. Soupeř, porobený od Rusů, hraje najednou jinak. Zodpovědně dozadu, účelně v kombinaci, ale zároveň důrazně kupředu. Jaká to proměna! „Překvapili jsme je, v šesti minutách jsme dali dva góly, což byl krásný začátek. To jsme potřebovali pro uklidnění a sebedůvěru a mohli jsme hrát v klidu. Pak skvěle zabrala defenziva a krásně jsme to ubránili,“ sypal ze sebe později střelec druhého gólu Pilař. Řecký deník Ta Nea později napíše, že to byla ztráta velké šance. „Češi neměli kdovíjak dobré mužstvo. Určitě nepřevyšovalo řecké protivníky,“ nešetřil autor hráče obou stran, krize nekrize. Internetové stránky televize vyvěsily světu na oči heslo „šestiminutové zatmění“. Když začali dobrovolníci po vratislavském stadionu roznášet archy se základními sestavami, bylo papírově potvrzeno, o čem se ústně nepochybovalo už několik dní – jméno Tomáš Hübschman je mezi jedenácti vybranými a jeho nositel se podle očekávání staví na místo defenzivního záložníka. Bílek by to asi veřejně nikdy nepřiznal, ale tato forma doznání je postačující. „Udělal jsem chybu,“ neříká, ale naznačuje trenér, „že jsem proti Rusku lpěl na sestavě, která v přípravě podlehla Maďarsku, protože mi nedošlo, že co dokázali Maďaři, kteří na šampionátu vůbec nejsou, bude pro Rusy více než snadné.“ A tak ofenziva potomků antické Hellas naráží na českou hydru ve středu hřiště, která zařídí všechno, a co nezařídí, to kontroluje. Mužem zápasu bude později vyhlášen Pilař, ale pro české fanoušky je strůjcem úspěchu blonďatý chlapec Hübschman. K tomu, že byl zprvu opomenut, se vyjádřil zdrženlivě a podržel trenéra: „Samozřejmě jsem za to rád, ale beru to tak, že trenér chce být vždycky úspěšný, proto určitě dělá sestavu tak, aby v ní byli hráči s nejlepší formou. Trenér měl v prvním zápase nějaký záměr, dnes to změnil.“ Ale zpět k zápasu: po změně stran hlavně Češi trochu vypadli z role, částečně i proto, že se s nimi zpět na trávník už neodebral kapitán Rosický. Bez něj se „sirotkům“ tolik nevedlo, a když dostali gól, už se po zbytek zápasu většinou jen bránili.

32

Český fotbal 2012 Tato část kapitoly začala u brankáře Čecha. Je tam zmínka o jakési jeho hrubce. Takový velikán že by ji udělal? Ale jistěže. Letí soupeřem ztracený míč a za ním peláší Sivok. „Petr si křikl, že má,“ oznámil později s mírnými rozpaky. Nehodlal kritizovat svého spoluhráče v brance, jehož zákroky už tolikrát mužstvu pomohly. Nechce se do toho nikomu z hráčů, a jak se o den i dva později ukáže, ani novinářům. Jen fanoušci si bez obalu a právem přirozeného kibicovství vyprávějí, co že je to za gólmana, když se bojí střetu. Čech totiž za míčem sice vyběhl, ale jako by se blížícího se Sivoka lekl, pozastavil pohyb a do balonu jen nekoordinovaně plácl. A ten se přikoulel pod nohy Fanise Gekase, pro nějž nebyl problém dopravit ho do sítě, když branku její strážce v tu chvíli nehlídal. Nad vratislavský stadion přiletěl duch Ženevy 2008… A co na to na druhý den sám Čech? „Už o tom nevím. Byla to blbá chyba, ale je za mnou.“ Má poklona, takhle to odbýt! Ale dostává se mu podpory. „Pro něho bylo dobře, že utkání skončilo výhrou, takže chyba neměla tak velký vliv na výsledek a zapomene se na ni. Vlastně to utkání jenom malinko zdramatizovala,“ pravil Petr Kouba, gólman stříbrných medailistů z Eura 1996. Takže jedeme dál. Na Poláky!

33

Josef Snětivý | Josef Káninský

JAROSLAV PLAŠIL: HRAJU TAM, KAM MĚ POSTAVÍ Když čeští fotbalisté odlétali k únorovému přípravnému utkání do Irska, pro Jaroslava Plašila to znamenalo hřejivou vzpomínku. Právě v Dublinu totiž v roce 2004 debutoval v národním týmu. Češi tam sice prohráli 1:2, ale on se odpíchl k možná nečekané kariéře jednoho z nejspolehlivějších reprezentantů. Trenér Bílek mu svěřuje různé role, dokonce ho staví na místo defenzivního záložníka, což je pro něj role značně nezvyklá. Ale univerzál středu pole musí přijmout jakékoli úkoly, jak přiznává po rozhovoru, který jsme s ním vedli po vítězství nad Řeckem. Vzpomněl jste si v Irsku na svůj debut? Bylo to déjà vu. V Dublinu jsem debutoval, tehdy to bylo na 20 minut. Pak jsem proti Irům hrál ještě jednou v roce 2007. Mezitím jste se stal oporou. Jakou roli máte v současném kolektivu? Dokážete mladší spoluhráče řídit a burcovat je? Tuto roli mají spíš hráči, kteří jsou tu delší dobu než já, například Petr Čech, Milan Baroš a Tomáš Rosický. Spíš je to na nich. Ale určitě se téhle role nebojím. Pod trenérem Bílkem se měnilo nejen složení zálohy, ale i rozestavení v ní. Jste spokojen s rolí, kterou po tomto období hledání plníte teď? Vůbec se nebudu bavit o mně, jsme jeden tým. Tohle nemá cenu rozebírat, každý musí přistupovat ke každému zápasu nejlépe, jak může, a nechat na hřišti všechno. Je současná záložní řada dostatečně silná v plnění defenzivních úkolů? Myslím, že určitě. Nepodařilo se nám to v utkání proti Rusku, ale musíme si z toho vzít ponaučení a hrát lépe v každém dalším zápase.

34

Český fotbal 2012 Český tým hraje dobře do pokutového území, v něm ale není tak nebezpečný a chybí častější střelba. Čím to je? Těžko říct, čím to je. Možná to chce před vápnem méně přemýšlet a zkusit to. Prospěl by hře týmu typově nějaký hráč, se kterým jste se v kariéře setkal? Ne. Máme takové mužstvo, které máme, a s tím se musíme vyrovnat. Jsou tu hráči, kteří jsou schopni rozhodnout zápas, například Tomáš Rosický nebo Milan Baroš. Nechtěl byste si přece jen vybrat své místo v sestavě? Záleží na trenérovi, kam mě postaví. V poslední době jsem hrál spíše defenzivněji zaměřeného záložníka. Mně je to ale jedno, já už v reprezentaci vystřídal všechny posty v záloze. Kde mě trenéři potřebují, tam hraju a snažím se odvést to nejlepší. Hrajeme na jednoho silně defenzivního záložníka a vedle něj jsou dva další. Bráníme hodně nízko, takže pak je šedesát metrů na ohrožení soupeřovy brány. Hodně se naběháme. Jak jste dokázali zvládnout krizi po zápase s Ruskem? Nikdo si nepřipouštěl nic špatného. Měli jsme nůž na krku, ale nám takové vědomí pomáhá. Na zápas s Ruskem nemělo cenu myslet. Máme sílu, abychom takové situace zvládli. Je to tím, že na tým se během evropské kvalifikace valila kritika za špatné výkony i výsledky, ale nakonec uspěl? Těžkými věcmi jsme si prošli mnohokrát, ale dali jsme se dohromady. Na konci kvalifikace jsme třeba museli vyhrát v Litvě a povedlo se to. Na Euru jdou zápasy rychle za sebou a možná je to i dobře. Když přišel zápas proti Řecku, byl jste jedním z mála hráčů, kdo pamatoval vyřazení v semifinále Eura před osmi lety, i když ze střídačky. Vzpomněl jste si? Vůbec jsem na to nemyslel. Tady jsou jiné týmy, je to jiný turnaj. Z mé strany žádná odplata.

35

Josef Snětivý | Josef Káninský

Kurzy se otáčejí Je veseleji, mnohem veseleji v Oporowské a taky v hotelu Monopol, kde Češi bydlí pod dohledem ochranky. Ale ta moc přísná být nemusí. Stačí jednoduché zátarasy, aby každý věděl, že dál už ne. Kdyby tady bydleli Španělé, na druhé straně ulice by stála řada přenosových vozů a z improvizovaných konstrukcí by do oken hotelových pokojů bez přestání mířily kamery. Každé zahýbání záclony by vzbudilo pozornost. Tady je klid, humbuk kolem týmu se nepřehání, i když se mu zase začalo mnohem víc věřit a stoupl v oblibě. Ulicemi Vratislavi se ale začaly valit jiné informace a emoce. Přijede sem domácí tým a fanoušci hledají všemožné způsoby, jak ho podpořit. Vzniká a realizuje se nápad, rozvinout během utkání v jednom rohu hlediště obrovskou červeno-bílou vlajku. Bude měřit padesát krát třicet metrů. „Chceme vyhrát, a tak musíme udělat všechno, aby náš tým Čechy porazil. V sobotu musíme být dvanáctým hráčem naší reprezentace a podpora musí být jako nikdy předtím,“ uvedl šéf regionálního fotbalového svazu Andrzej Padewski. Češi to sledují z povzdálí, potěší je rychlé uzdravení Čechova ramene, zachmuří nedobrý stav Rosického achilovky. Už víme, že za pár dní proti Polsku nenastoupí. „Extrémně chce hrát,“ prozradil lékař výpravy Petr Krejčí. Připustil, že existují povolené tišící prostředky, jimiž by případně Rosického napumpoval, ale hlavně je mu zřejmé, že to asi k ničemu nebude. Tohle na start v zápase nevypadá. A tak se zase spekuluje nad dalším Bílkovým protežé Danielem Kolářem. „Je to první varianta za Rosického, a za tím si stojím,“ zopakoval kouč, i když dodal, že sestava není hotová. Když později hotová byla, Kolářovo jméno v ní stálo jasně mezi jedenácti hráči základní sestavy. K nelibosti velké skupiny fanoušků, kteří ale později odpustí. Budou muset.

Tedy bez Rosického a ještě proti domácím? Těžké, svízelné, zatrachtilé. Jenže, světe, div se – sázkovky otočily. Najednou vypisují šalamounské kurzy. V samotném zápase je u nich sice tým hostitelské země mírným favoritem,

36

Český fotbal 2012 ale když dojde na postup, věří se Čechům, protože ti přece jen mohou projít dál za jistých okolností i díky remíze. Když už teď víme, jak to dopadlo, zopakujme si: na účast českého týmu ve čtvrtfinále byly kurzy 1,75:1 až 1,95:1, na postup Poláků 2,2:1 až 2,5:1, podobně jako v případě Řeků. Ovšem favoritem je Rusko, které má někde i 1,3:1. „Ideální by bylo vstřelit branku, aby domácí byli pod ještě větším tlakem,“ vyjádřil své přání Bílek v předvečer rozhodujícího duelu. „Opravdu můžeme psát historii. Vnímám pozitivní emoce a euforii, která v týmu je,“ kontroval jeho protějšek Franciszek Smuda. A do Polska přišla tropická vedra.

37

Josef Snětivý | Josef Káninský

PETR JIRÁČEK: TOMÁŠ ROSICKÝ NÁS VŽDYCKY NABUDÍ Hvězda Petra Jiráčka, před několika málo lety ještě druholigového fotbalisty, naplno zazářila v sezoně 2011/2012, a to na klubové i reprezentační úrovni. Plzeňský fotbalista, jenž půl roku před evropským šampionátem přestoupil do Wolfsburgu, se na podzim otrkal a osvědčil v Lize mistrů i v reprezentaci. Jeho výkony a hlavně dva góly na Euru už nebyly překvapením. Přesto se o něm před turnajem mluvilo s jistou opatrností, protože v Bundeslize nehrál český záložník pravidelně. Úvod angažmá ve Wolfsburgu mi vyšel, ale pak přišlo zranění, vypadl jsem ze sestavy a těžko se do ní dostával zpátky, vrátil se k německému jaru v počátku rozhovoru, který proběhl před posledním zápasem ve skupině. I tak má v jeho osobě česká reprezentace velký potenciál, což bezezbytku potvrdil na Euru. Pokračovatel tradice českých fotbalových básníků věří, že jeho kariéra bude ještě stoupat. Do turnaje jste vstoupili debaklem 1:4 od Ruska. Tak jste si to určitě nepředstavovali. Začátek zápasu jsme měli dobrý. Prvních patnáct minut jsme byli plní euforie, že by to mohlo jít. Ale Rusové nás z druhého brejku potrestali, a to bylo špatně. Museli jsme dvojnásob otevřít hru a přesně na tohle Rusko čekalo. Situace ve skupině vyústila tak, že poslední zápas s domácím Polskem bude o všechno. Jak vnímáte jeho důležitost? Každý má v hlavě, jaké by to bylo, kdybychom postoupili. Jak by to bylo fantastické… Pro vás to musí být něco mimořádného. Vaše kariéra nabrala hodně strmý kurs. Kdyby mi před rokem někdo řekl, že budu hrát o čtvrtfinále mistrovství Evropy, asi bych se mu vysmál.

38

Český fotbal 2012 Je zápas proti Polsku jiný než třeba proti Barceloně v Lize mistrů? Barcelona byla jasný favorit, chtěli jsme uhrát co nejlepší výsledek. Samozřejmě jsme chtěli vyhrát, ale v první řadě jsme tam nechtěli dostat deset gólů. Tenhle zápas je jiný, nejsme v roli outsidera. Taková situace vám spíš svazuje nohy, nebo vás nabudí? Takový zápas nabudí každého. Výborná atmosféra, spousta fanoušků. Ti čeští a všichni okolo očekávají postup, zrovna tak z polské strany. Ale nemyslím si, že by ten tlak hrál příliš velkou roli. Česká záloha má dvě varianty – když může, nebo nemůže hrát Tomáš Rosický. Jak se podle toho mění vaše pozice v týmu? Tyhle otázky bych nechal trenérovi, ten vymýšlí nejsilnější sestavu. Mně je jedno, jestli hraju vlevo, vpravo nebo uprostřed. A kdybyste si mohl vybrat? Většinu zápasů jsem odehrál uprostřed, na Euru jsem hrál napravo a taky to šlo, takže mi je to jedno. Ještě k variantě bez Rosického - v čem je to jiné? Vždycky, když byl Tomáš na hřišti, udrželi jsme balon, a to i na soupeřově polovině. Nebojí se hrát, vždycky nás nabudí. Bez něj jsme trošku zalezlí, pro nás je to klíčový hráč. Když nehraje, jeho fotbalovost musíme nahradit bojovností a každý musí přidat. Myslíte si, že jednou převezmete jeho roli? Je přede mnou hromada času a věřím, že moje kariéra půjde nahoru.

39

Josef Snětivý | Josef Káninský

Minuta sedmdesátá druhá Psát o počasí se jeví být nepatřičným, ale fotbal může ovlivnit výrazně. Den předtím se v zápase skupiny D v Doněcku hodinu nehrálo, když se na obloze začali ženit čerti. A bouřka se přihnala i nad Vratislav krátce poté, co skotský rozhodčí Craig Thompson poprvé pískl do píšťalky. By the way – Scottish! Nesli jsme to v Česku nelibě, přiznejme si, že zrovna sudí téhle národnosti převzal delegačenku. Vždyť přes Skoty Češi přešli v kvalifikaci, a to oním dosti nepěkným způsobem, nafilmovaným pádem Jana Rezka s následkem pokutového kopu. A ke všemu fotbalový kánon praví, že na takových turnajích je třeba domácí hráče směrem dopředu trochu popostrčit, aby neutrpěla atmosféra turnaje, aby byly výdělky, jaké se předpokládaly, a tak vůbec. Naštěstí Thompson, jenž se zpočátku zdál býti jaksi úzkostlivým, měl na chod zápasu podobný vliv jako počasí, a sice vliv vedlejší. Navíc asistent na bližší čáře k lavičkám tak dobře posuzoval ofsajdy... Bez ironie, byl opravdu přesný. Tedy žádné příkoří, i ten déšť ustává. Je zapotřebí konat. Zpočátku konali hlavně Poláci, a kdyby vedli o dva góly, bývalo by to bylo jistě jiné. Ale tady s tím „kdybysmem“ skončeme, protože ten neplatí. Platí výsledky, skóre, poměr branek, góly samotné. I když padl jen jeden, padl, kam měl. Což si samozřejmě domácí publikum tak úplně nemyslelo, ale co je nám po něm, i když jinak bylo, je a bude Čechům nakloněno. Dovolme si lehké a chvilkové sebevědomí: zvítězili jsme nad Polskem a jdeme do čtvrtfinále, zatímco poražení v turnaji končí. Když jsme u toho sebevědomí, co třeba Václav Klaus? I prezident republiky se k fotbalu vyjádřil. Svěřil se, jak je potěšen úspěchem. A aby dokázal, že se v televizi díval, hned se do toho pustil stylem sobě vlastním: „Rozhodlo se v posledních vteřinách, kdy Kadlec vyhlavičkoval z prázdné brány míč. Experti o všem mleli zprava zleva, co se v tom zápase odehrávalo, ovšem tuhle situaci vůbec nezmínili, což mě šokovalo,“ pokáral podhradí Klaus v rozhovoru pro Radiožurnál. A měl pravdu, televizní experti tuto situaci skutečně nerozebrali. Přitom kdyby padl v takové chvíli gól, remíza by ukončila naděje nejen domácí, ale i české. Začátek a konec zápasu patřily polským šancím, jenže hostitelé mohou nakonec celý zápas položit na obětní oltář marných proseb k vyšší moci.

40

Český fotbal 2012 Petr Jiráček měl špatné jaro, a když na rakouském soustředění nastoupili Češi proti Izraeli, sotva připomínal podzimní kometu českého fotbalového nebe. O týden později v Praze proti Maďarsku už to bylo lepší, ale pořád nic zvláštního. Ten nepatrný rozdíl, to malinké zlepšení Bílkovi stačilo, aby ve své důvěře v něj nepolevil. „Vezměte si, čím prošel, jaký vývoj měla jeho dráha. Musel dostat čas. Jsem rád, že se dostal do pohody. Na soustředění na něm bylo vidět, že předtím ve Wolfsburgu toho moc nenahrál. V modelovém utkání a v přípravě nebyl ještě ve své kůži. Do formy se ale dostal strašně rychle a já jsem rád, že má takovou fazonu,“ poklonil se kouč hráči, když převzal cenu pro muže utkání. Tentokrát bez debat patřila jemu, autorovi vítězného gólu. Když Češi přežili první poločas, ve druhém už byli lepší. A protože věděli, že Řekové před přestávkou ve vzdálené Varšavě zaskočili gólem Rusy, museli zabrat. Bezgólový, nebo přesněji řečeno jakkoli nerozhodný stav jim byl k ničemu. A tak nadešla rozhodná 72. minuta. „Nenapadají mě slova, jak bych všechno vyjádřil. Je to největší okamžik mé kariéry,“ doloval ze střelec sebe slova a věty. „Rozmýšlel jsem se, jestli mám jít do dlouhého sprintu přes půl hřiště, už jsem byl vyčerpaný. Asi to bylo dobré rozhodnutí. Protože jsem toho už měl plné zuby. Bary mi to pak krásně dal, já si míč už jenom přistrčil a vystřelil. Jen jsem si říkal, že musím trefit bránu,“ rozpovídal se nakonec a ve vlně euforie si musel gól teprve vybavit, sám od sebe mu na mysli nevytanul. Tolik různých záběrů si hráči přehrávali a nově natáčeli do oční paměti… Bylo toho moc, protože postoupili! A postup byl něco, o čem sice po debaklu s Ruskem hovořili odhodlaně, ale taky opatrně. A k čemu byl nakonec Polákům ten „dobrý bod“ z prvního utkání s Řeckem? Ano, pamatujete si to správně: výsledky prvních zápasů na turnajích se obecně podceňují. Ale taky někdy slouží k procitnutí do skutečného světa takových velkých turnajů. A Češi na tomto Euru začali být dostatečně bdělí.

41

Josef Snětivý | Josef Káninský

ROZUZLENÍ SKUPINY A – NEČEKANÝ ČESKÝ TRIUMF A RUSKÝ PÁD Když v zahajovací den šampionátu přejela ruská mašina český tým 4:1, vypadalo to jako razítko na převažující názor, že sborná je nejen jasným favoritem naší skupiny, ale také černým koněm celého šampionátu. Druhý postupující byl hledán ve dvojici Polsko a Řecko, tím spíš, že jejich vzájemný zápas skončil remízou 1:1. Poláci záhy vedli po trefě dortmundské hvězdy Lewandowského a zdálo se, že do turnaje vstoupí vítězně, k čemuž jim mělo napomoci i to, že hráli více než poločas proti deseti. Řecký tým však dokázal i v oslabení vyrovnat a mohl zápas dokonce otočit. Po penaltovém faulu na Salpingidise, kvůli němuž byl navíc vyloučen brankář Szczesny, však Karagunisovu desítku náhradní gólman Tytoń kryl. Češi tak museli pro uchování naděje na postup porazit silné Řeky, což se jim hlavně díky skvělému úvodu podařilo, byť po minele Petra Čecha prožili horkou čtyřicetiminutovku. Poláci si týž den připsali další remízu 1:1, tentokrát v atraktivním duelu s Ruskem. Domácí tým měl v prvním poločase více šancí, ovšem do vedení šli Rusové hlavičkou Dzagojeva po Aršavinově centru z přímého kopu – ruský kanonýr se na Euru trefil už potřetí. Po přestávce se Poláci dočkali zaslouženého vyrovnání, když opět zafungovala dortmundská spolupráce – Pisczek přihrával a na Blasczykowského ránu z hranice šestnáctky ruský gólman Malafejev nedosáhl. Zápas se pak dohrával ve znamení mírné převahy domácích, kteří z ní ale vítězný gól nevytěžili. Před posledními zápasy měly šanci na postup do čtvrtfinále všechny čtyři týmy, přičemž největší naděje byly připisovány Rusku. Ani Češi neměli špatnou výchozí pozici – pokud by Řekové neporazili Rusy (nebo pokud by je naopak porazili vysokým rozdílem, což ovšem nebylo příliš pravděpodobné), k postupu by jim stačila remíza. Mistři Evropy z roku 2004, stejně jako po postupu prahnoucí domácí, potřebovali vyhrát. O hrdinském – a nakonec vítězném – boji českých reprezentantů, kteří dokázali Poláky porazit, jste si už mohli přečíst na jiném místě. Výhra byla nakonec pro postup nezbytná, neboť Řekové překvapivě zvítězili nad Rusy

42

Český fotbal 2012 1:0. Ačkoli se první poločas hrál v režii favorita, ve druhé minutě jeho nastavení se stal řeckým spasitelem kapitán a rekordman v počtu mezistátních zápasů Karagunis (právě v tomto duelu vyrovnal svým 120. reprezentačním startem další řeckou legendu Zagorakise). Po přestávce už místy drtivý nápor Rusů k vyrovnání nevedl… A takhle skončila naše skupina: domů jedou paradoxně favorizovaní Rusové, ačkoli mají jako jediní aktivní skóre. Spolu s nimi se s turnajem loučí Poláci, kteří postavili od 80. let minulého století svůj nejsilnější tým. Ale ani to, ani mohutná domácí podpora, rovnající se téměř zbožštění, jim k postupu nepomohly. Naopak, mnohými předem odepisovaný český tým (a tyto hlasy ještě zesílily po Waterloo s Ruskem) postupuje z prvního místa. Tím, že se to podařilo s pasivním skóre, vstoupili Češi do historie, mistrovství Evropy totiž nic takového nepamatují (a na mistrovství světa se něco podobného stalo jen jednou, v roce 1990 v Itálii, když svou skupinu vyhrál Kamerun se skóre 3:5). Nutno říct, že prvenství dosáhli naši hráči zaslouženě: jako jediní ve skupině dokázali vyhrát dva zápasy a nebýt Čechovy minely, nedostali by v nich ani gól. Spolu s námi se na čtvrtfinále mohou těšit mistři defenzívy Řekové, kteří tak dopřáli svému národu alespoň chvilkové potěšení v nelehkých dobách. Rozumní a soudní lidé vědí, že za své ekonomické problémy si mohou Řekové především sami. Leč to už patří do úplně jiné knihy. Fotbal má rozdávat radost a řeckým fanouškům – stejně jako těm českým – jí horečka sobotní noci přinesla víc než dost.

Konečná tabulka skupiny A: Skóre

Počet bodů

1

4:5

6

1

1

3:3

4

1

1

1

5:3

4

0

2

1

2:3

2

Tým

Pořadí

Zápasy

Výhry

Remízy Prohry

Česká republika

1.

3

2

0

Řecko

2.

3

1

Rusko

3.

3

Polsko

4.

3

43

Josef Snětivý | Josef Káninský

Zápasy ve skupině A Polsko – Řecko 1:1 (1:0) Hráno 8. června 2012 ve Varšavě. Branky: 17. Lewandowski – 51. Salpingidis. Rozhodčí: Velasco Carballo – Fernández, Jiménez (všichni Šp.). ŽK: Papastathopulos, Cholevas, Karagunis (všichni Řec.). ČK: 69. Szczesny – 44. Papastathopulos. Diváci: 56 070. Polsko: Szczesny – Piszczek, Wasilewski, Perquis, Boenisch – Blaszczykowski, Murawski, Polanski, Obraniak, Rybus (70. Tytoń) – Lewandowski. Trenér: Smuda. Řecko: Chalkias – Torosidis, Papastathopulos, A. Papadopulos (37. K. Papadopulos), Cholevas – Maniatis, Katsuranis, Karagunis – Ninis (46. Salpingidis), Gekas (68. Fortunis), Samaras. Trenér: Santos. Rusko – Česká republika 4:1 (2:0) Hráno 8. června 2012 ve Vratislavi. Branky: 15. a 78. Dzagojev, 24. Širokov, 82. Pavljučenko – 52. Pilař. Rozhodčí: Webb – Mullarkey, Kirkup (všichni Angl.). Diváci: 40 803. Rusko: Malafejev – Aňukov, A. Berezuckij, Ignaševič, Žirkov – Denisov – Dzagojev (85. Kokorin), Širokov, Zyrjanov, Aršavin – Keržakov (73. Pavljučenko). Trenér: Advocaat. ČR: Čech – Gebre Selassie, Hubník, Sivok, Kadlec – Plašil, Jiráček (75. Petržela) – Rezek (45. Hübschman), Rosický, Pilař – Baroš (86. Lafata). Trenér: Bílek. Řecko – Česká republika 1:2 (0:2) Hráno 12. června 2012 ve Vratislavi. Branky: 53. Gekas – 3. Jiráček, 6. Pilař. Rozhodčí: Lannoy – Canno, Annonier (všichni Francie). ŽK: Torosidis, Papadopulos, Salpingidis – Rosický, Jiráček. Diváci: 41 105. Řecko: Chalkias (23. Sifakis) – Torosidis, K. Papadopulos, Katsuranis, Cholevas – Fotakis (46. Gekas), Maniatis, Karagunis – Salpingidis, Samaras, Fortunis (71. Mitroglou). Trenér: Santos. ČR: Čech – Gebre Selassie, Sivok, Kadlec, Limberský – Hübschman, Plašil – Jiráček, Rosický (46. Kolář, 90. Rajtoral), Pilař – Baroš (64. Pekhart). Trenér: Bílek.

44

Český fotbal 2012

Polsko – Rusko 1:1 (0:1) Hráno 12. června 2012 ve Varšavě. Branky: 37. Dzagojev – 57. Blaszczykowski. Rozhodčí: Stark – Salver, Pickel (všichni Německo). ŽK: Lewandowski, Polanski – Denisov, Dzagojev. Diváci: 56 070. Polsko: Tytoń – Piszczek, Wasilewski, Perquis, Boenisch – Dudka (73. Mierzejewski), Polanski (85. Matuszczyk) – Blaszczykowski, Murawski, Obraniak (90.+3 Brožek) – Lewandowski. Trenér: Smuda. Rusko: Malafejev – Aňukov, A. Berezuckij, Ignaševič, Žirkov – Širokov, Denisov, Zyrjanov – Dzagojev (79. Izmajlov), Keržakov (70. Pavljučenko), Aršavin. Trenér: Advocaat. Polsko – Česká republika 0:1 (0:0) Hráno 16. června 2012 ve Vratislavi. Branka: 72. Jiráček. Rozhodčí: Thomson – Ross, Rose (všichni Skotsko). ŽK: Limberský, Plašil, Pekhart – Murawski, Polanski, Wasilewski, Blaczcykowski, Perquis. Diváci: 40 803. Polsko: Tytoń – Piszczek, Wasilewski, Perquis, Boenisch – Dudka, Polanski (56. Grosicki) – Blaszczykowski, Murawski (74. Mierzejewski), Obraniak (74. Brožek)– Lewandowski. Trenér: Smuda. ČR: Čech – Gebre Selassie, Sivok, Kadlec, Limberský – Hübschman, Plašil – Jiráček (84. Rajtoral), Kolář, Pilař (88. Rezek) – Baroš (90. Pekhart). Trenér: Bílek. Řecko – Rusko 1:0 (1:0) Hráno 16. června 2012 ve Varšavě. Branka: 45.+2 Karagunis. Rozhodčí: Eriksson – Wittberg, Klasenius (všichni Švéd.). ŽK: Karagunis – Aňukov, Žirkov, Dzagojev, Pogrebňak. Diváci: 55 614. Řecko: Sifakis – Torosidis, Papastathopulos, K. Papadopulos, Tzavellas – Maniatis, Katsuranis – Salpingidis (83. Ninis), Karagunis (67. Makos), Samaras – Gekas (64. Cholevas). Trenér: Santos. Rusko: Malafejev – Aňukov (81. Izmajlov), A. Berezuckij, Ignaševič, Žirkov – Širokov, Denisov, Glušakov (72. Pogrebňak) – Dzagojev, Keržakov (46. Pavljučenko), Aršavin. Trenér: Advocaat.

45

Josef Snětivý | Josef Káninský

ZÁKLADNÍ SKUPINA B – NĚMECKÉ TOTÁLNÍ VÍTĚZSTVÍ A UVADLÉ TULIPÁNY Los skupiny B, oproti té naší jaksi výrazně „západnější“, svedl dohromady hned několik adeptů na nejvyšší příčky. Od Němců se většinou automaticky očekává, že turnajem půjdou jako buldoci a odvezou si přinejmenším medaili, když už ne rovnou celkové vítězství (ačkoli i oni umí krutě klopýtnout, viz Euro 2004). Nizozemská ofenzivní smršť byla zase v rámci celého turnaje pasována na „třetího vzadu“ za Německem a Španělskem. Portugalsko táhne „božský“ (ale často také nepříliš týmově hrající až sobecký) Cristiano Ronaldo a počítat se musí i s Dány – celý svět má ještě v dobré paměti šok, který toto mužstvo způsobilo na ME 1992, když se teprve dodatečně kvalifikovalo místo vyřazené Jugoslávie a tým, de facto posbíraný po dovolených, nakonec dokráčel ke zlatu. A právě Dánové se postarali o první turnajové překvapení, když v úvodním zápase skupiny porazili oranjes 1:0. Favorit od začátku mohutně útočil, ale Dánové udeřili z první šance – Krohn-Dehli byl zkrátka rychlejší a pohotovější než oranžová obrana. Nizozemci si pak vytvářeli jednu příležitost za druhou, Robben trefil tyč, ale neprosadil se ani on, ani útočné hvězdy Van Persie či vystřídavší Huntelaar. A protože si v závěru nevymodlili na rozhodčím penaltu, Dánové si mohli vesele zavzpomínat na zmiňovanou, dvacet let starou senzaci, když v semifinále Eura 1992 vyřadili právě své nynější soupeře, tehdy obhájce evropského prvenství. Druhý úvodní zápas této skupiny tolik ofenzivní podívané nenabídl. Portugalci pod trenérem Bentem výrazně zapracovali na defenzívě, německá obrana si zase důsledně hleděla Naniho či Cristiana Ronalda. Největší šanci prvního poločasu měl nakonec někdo úplně jiný – Pepemu chybělo pár centimetrů k tomu, aby se jeho střela odrazila od břevna za brankovou čáru, a ne zpět do hřiště (v závěru zápasu ho napodobil také Nani). Nakonec Portugalci prohráli poněkud nešťastně, když přetažený Khedirův centr nechtěně přizvedli ke Gomezovi, a ten se hlavou nemýlil. Navíc měl už nakročeno k vystřídání… Portugalské šance pak kromě břevna po střele Naniho zastavil brankář Neuer či jeho spoluhráči.

46

Český fotbal 2012 V dalším duelu proti Dánsku tedy museli Portugalci bezpodmínečně vyhrát. Tuto misi začal naplňovat právě Pepe, jenž na rozdíl od předchozího zápasu hlavou trefil prostor branky. A když po krásné Naniho přihrávce navýšil portugalské vedení Postiga, zdálo se, že spolu se svými kolegy neochvějně míří za třemi body. Ovšem dvoubrankový rozdíl neudrželi ani do přestávky, hlavou skóroval Bendtner. A za neproměněné Ronaldovy tutovky pykali ještě hůř – Bendtner opět hlavou, tentokrát s přispěním tyčky, srovnal skóre. Jižany však nakonec spasila zlatá ruka trenéra Benta – Varela krásně vystřelil vítězství snad svým prvním kontaktem s míčem. Do konce zbývalo sotva pět minut… Také Nizozemci měli po prvním zápase co napravovat, jenže jejich úvodní nápor ke gólu v německé síti nevedl, naopak se po krásném Schweinsteigerově vysunutí znovu trefil kanonýr Gomez. O necelou čtvrthodinu později si to oba zopakovali, čímž úspěšný střelec stanovil úchvatnou bilanci devíti branek v osmi posledních reprezentačních zápasech. Ani po přestávce „tulipány“ příliš nerozkvetly, byť se na hřiště podívali i Huntelaar a Van der Vaart. Až necelých dvacet minut před koncem dokázal tvrdou ranou zpoza šestnáctky snížit Van Persie, ale to bylo všechno. Nad favorizovaným týmem se začal vznášet přízrak vyřazení, o to hmatatelnější, že před posledním zápasem už neměl svůj osud ve vlastních rukou. Naopak Němci už mohli začít slavit postup do čtvrtfinále. Posledně jmenovaný tým však nijak „nevypustil“ ani zápas proti Dánsku, v němž mu už vlastně o nic nešlo, a počáteční převahu přetavil v gól Podolského, jemuž po Müllerově centru hezky přenechal míč Gomez. Jenže vedení Němců netrvalo ani pět minut a pod dánským vyrovnáním byli opět podepsáni úspěšní střelci z minulých zápasů – Bendtner přihrával a Krohn-Dehli zblízka skóroval. Dánové, kteří věděli, že remíza k postupu stačit nebude, dělali, co mohli, Jakob Poulsen trefil tyč, ale jejich naděje definitivně zhasla v 80. minutě. Německá ofenzivní legenda Klose se sice k Özilovu míči v šestnáctce nedostala, zastoupil ji však obránce Bender, jenž vstřelil svůj první reprezentační gól. A druhý poločas, který ani do té doby příliš vzruchu nenabídl, se dohrával jen z povinnosti… V souběžně hraném utkání museli Holanďané bezpodmínečně vyhrát alespoň o dva góly a doufat, že Dánové nebudou proti Němcům bodovat. Jejich vyhlídky přikrášlil brzký gól Van der Vaarta, který po Robbenově přihrávce umístěnou střelou překonal Patrícia. Jenže ani Portugalci se nechtěli nechat zahanbit – a navíc postup v tu chvíli neměli ani zdaleka jistý. Ronaldo trefil

47

Josef Snětivý | Josef Káninský tyč, své velké šance nedotáhli do gólu Postiga, Meireles a znovu Ronaldo, na druhé straně hrozili hlavně Robben a Sneijder. Skóre zatím zřejmě nejkrásnějšího zápasu mistrovství srovnal Ronaldo po přihrávce Pereiry a po zbytek poločasu měli víc ze hry právě Portugalci, toužící otočit stav. I po přestávce měli blíž ke vstřelení rozdílového gólu Ronaldo a spol., vsítit se jim podařilo Postigou, ale jeho gól nebyl pro ofsajd uznán. Pozdější zoufalý nápor Nizozemců, kteří dohrávali jen se třemi obránci, měl opačný efekt: Ronaldo v šestnáctce nedal šanci Van der Wielovi ani brankáři Stekelenburgovi, a bez ohledu na souběžně hrané utkání Německo – Dánsko poslal svůj tým do čtvrtfinále a Nizozemce domů. Ti se v závěru ještě snažili, Van der Vaart trefil tyč (ovšem Ronaldo těsně před koncem také), ale už bylo pozdě… Skupinu tak po zásluze opanovalo s plným bodovým ziskem Německo a při své současné formě a kompaktnosti potvrzuje, že může směle pomýšlet na mety nejvyšší. Nesmí však usnout na vavřínech, čtvrtfinálový soupeř Řecko mu sice směrem dopředu konkurovat nemůže, ale v jeho defenzivním betonu se už utopil mnohý favorit… Na naše reprezentanty čeká mezi posledními osmi Portugalsko, které dokázalo po úvodní prohře s Německem zapnout na vyšší rychlostní stupeň, ačkoli nad Dánskem zvítězilo až v samém závěru. Sympatičtí Dánové nedokázali navázat na prvotní výhru nad Nizozemci, turnaj opouštějí, ale se ctí a hlavy věšet nemusí. Zato oranjes se budou ještě dlouho probouzet ze zlého snu – nula bodů, pouhé dva vstřelené góly a neslavný návrat po třech zápasech, to v zemi polderů a větrných mlýnů neočekával ani ten největší škarohlíd…

Konečná tabulka skupiny B: Tým

48

Skóre

Počet bodů

0

5:2

9

0

1

5:4

6

1

0

2

4:5

3

0

0

3

2:5

0

Pořadí

Zápasy

Výhry

Remízy Prohry

Německo

1.

3

3

0

Portugalsko

2.

3

2

Dánsko

3.

3

Nizozemsko

4.

3

Český fotbal 2012

Zápasy ve skupině B Nizozemsko – Dánsko 0:1 (0:1) Hráno 9. června 2012 v Charkově. Branka: 24. Krohn–Dehli. Rozhodčí: Skomina – Arhar, Žunič (všichni Slovin.). ŽK: Van Bommel – S. Poulsen, Kvist. Diváci: 35 923. Nizozemsko: Stekelenburg – Van der Wiel (85. Kuijt), Heitinga, Vlaar, Willems – Van Bommel, N. De Jong (71. Van der Vaart) – Robben, Sneijder, Afellay (71. Huntelaar) – Van Persie. Trenér: Van Marwijk. Dánsko: Andersen – Jacobsen, Kjaer, Agger, S. Poulsen – Kvist, Zimling – Rommedahl (84. Mikkelsen), Eriksen (74. Schöne), Krohn–Dehli – Bendtner. Trenér: Olsen. Německo – Portugalsko 1:0 (0:0) Hráno 9. června 2012 ve Lvově. Branka: 72. Gomez. Rozhodčí: Lannoy – Cano, Annonier (všichni Fr.). ŽK: Badstuber, Boateng – Postiga, Coentrao. Diváci: 32 990. Německo: Neuer – Boateng, Badstuber, Hummels, Lahm – Schweinsteiger, Khedira – Müller (90.+3 Bender), Özil (87. Kroos), Podolski – Gomez (80. Klose). Trenér: Löw. Portugalsko: Rui Patrício – Pereira, Bruno Alves, Pepe, Coentrao – Meireles (80. Varela), Veloso, Moutinho – Nani, Postiga (70. Oliveira), Ronaldo. Trenér: Bento. Dánsko – Portugalsko 2:3 (1:2) Hráno 13. června 2012 ve Lvově. Branky: 41. a 80. Bendtner – 24. Pepe, 36. Postiga, 87. Varela. Rozhodčí: Thomson – Ross, Rose (všichni Skot.). ŽK: J. Poulsen, Jacobsen – Meireles, Ronaldo. Diváci: 31 840. Dánsko: Andersen – Jacobsen, Kjaer, Agger, S. Poulsen – Kvist, Zimling (16. J. Poulsen) – Rommedahl (60. Mikkelsen), Eriksen, Krohn–Dehli (90. Schöne) – Bendtner. Trenér: Olsen. Portugalsko: Rui Patrício – Pereira, Bruno Alves, Pepe, Coentrao – Meireles (87. Varela), Veloso, Moutinho – Nani (89. Rolando), Postiga (64. Oliveira), Ronaldo. Trenér: Bento.

49

Josef Snětivý | Josef Káninský Nizozemsko – Německo 1:2 (0:2) Hráno 13. června 2012 v Charkově. Branky: 73. Van Persie – 24. a 38. Gomez. Rozhodčí: Eriksson – Wittberg, Klasenius (všichni Švéd.). ŽK: N. de Jong, Willems – Boateng. Diváci: 37 750. Nizozemsko: Stekelenburg – Van der Wiel, Heitinga, Mathijsen, Willems – Van Bommel (46. Van der Vaart), N. de Jong – Robben (83. Kuijt), Sneijder, Afellay (46. Huntelaar) – Van Persie. Trenér: Van Marwijk. Německo: Neuer – Boateng, Hummels, Badstuber, Lahm – Schweinsteiger, Khedira – Müller (90. Bender), Özil (81. Kroos), Podolski – Gomez (72. Klose). Trenér: Löw. Dánsko – Německo 1:2 (1:1) Hráno 17. června 2012 ve Lvově. Branky: 24. Krohn–Dehli – 19. Podolski, 80. Bender. Rozhodčí: Velasco Carballo – Fernández, Jiménez (všichni Šp.). Bez ŽK. Diváci: 32 990. Dánsko: Andersen – Jacobsen, Kjaer, Agger, S. Poulsen – Kvist, J. Poulsen (82. Mikkelsen) – Zimling (79. Ch. Poulsen), Eriksen, Krohn–Dehli – Bendtner. Trenér: Olsen. Německo: Neuer – Bender, Hummels, Badstuber, Lahm – Schweinsteiger, Khedira – Müller (84. Kroos), Özil, Podolski (65. Schürrle) – Gomez (74. Klose). Trenér: Löw. Portugalsko – Nizozemsko 2:1 (1:1) Hráno 17. června 2012 v Charkově. Branky: 28. a 74. Ronaldo – 11. Van der Vaart. Rozhodčí: Rizzoli – Faverani, Stefani (všichni It.). ŽK: Pereira – Willems, Van Persie. Diváci: 37 445. Portugalsko: Rui Patrício – Pereira, Bruno Alves, Pepe, Coentrao – Meireles (72. Custódio), Veloso, Moutinho – Nani (67. Rolando), Postiga (64. Oliveira), Ronaldo. Trenér: Bento. Nizozemsko: Stekelenburg – Van der Wiel, Vlaar, Mathijsen, Willems (67. Afellay) – Van der Vaart, N. de Jong, Sneijder, Robben, Van Persie – Huntelaar. Trenér: Van Marwijk.

50

Český fotbal 2012

ZÁKLADNÍ SKUPINA C – ŠPANĚLSKÝ (ZLATÝ) STANDARD A NEKLIDNÝ ÚSPĚCH ITALŮ Také skupina C nabídla zajímavý mix – kromě univerzálního favorita Španělska nevyzpytatelné Italy, kteří dokážou dojít při troše štěstí až na vrchol (vzpomeňme MS 2006), stejně nepředvídatelné, ofenzivně laděné Chorvaty, i naopak spíše zarputilé Iry s doyenem světového trenérského sboru Trapattonim na lavičce. V prognózách byl postup Španělska vyslovován jako hotová věc, o druhé postupové místo se prý poperou Itálie s Chorvatskem, zatímco irský úspěch by byl překvapením. A jak to celé ve skutečnosti dopadlo? Začneme-li od konce, irské vypadnutí bylo předvídáno správně. Ačkoli se měli fotbalisté Smaragdového ostrova prezentovat hlavně bezchybnou defenzívou, na což je v historii dost reminiscencí (připomeňme jen slavný zápas Anglie – Irsko 0:1 na německém Euru 1988, kdy skórovali v samém úvodu a téměř devadesát minut nedovolili mohutně útočícím Angličanům ani vyrovnat), tentokrát to směrem dozadu tak slavné nebylo. Očekávání bylo po čtyřiadvacetiletém půstu veliké (ano, od vzpomínaného roku 1988 se Irové na Euro nekvalifikovali), ovšem Jiráčkův a Plašilův spoluhráč z Wolfsburgu Mandžukič a jeho spoluhráči rázně utnuli irské sny o dalším vítězství v úvodním zápase. Čtrnáctizápasová neporazitelnost zelených dresů začala brát za své už po třech minutách, kdy Mandžukič po Srnově centru překonal hlavou Givena. Irové sice odpověděli stejnou mincí – skóroval St. Ledger taktéž hlavičkou –, ale otěže zápasu drželi Chorvaté pevně a jejich dva góly, byť oba padly s jistou dávkou štěstí, orámovaly poločasovou přestávku a rozhodly o jejich jasném vítězství. V zápase světových gigantů Španělska a Itálie překvapily počáteční sestavy – Del Bosque zahájil bez klasického útočníka, když na lavičce zůstali Torres, Negredo i Llorente a jejich místa obsadili ofenzivní záložníci Silva, Iniesta a Fábregas, na italské straně se nečekalo zařazení obvyklého středopolaře De Rossiho do obrany. Fotbal to však byl i tak parádní. Zatímco Španělé založili svou hru na bezchybném karnevalu přesných přihrávek, Italové

51

Josef Snětivý | Josef Káninský velmi jednoduše pronikali až před Casillase, který v největší šanci prvního poločasu těsně před jeho koncem vytáhl hlavičku Motty. Po přestávce už ale hráči z Apeninského poloostrova udeřili – krásný pas s nezaměnitelným rukopisem Andrey Pirla našel střídajícího Di Nataleho a Casillas neměl šanci. Už za pár minut však úřadující mistři světa i Evropy vyrovnali, když Fábregas dostal v pokutovém území až příliš mnoho prostoru, a mohli zápas i otočit, ale další střídající forvard Torres dvakrát neuspěl tváří v tvář Buffonovi a stejně se v samém závěru vedlo i Xabi Alonsovi. Torres si pak spravil chuť v zápase s Irskem, do nějž nastoupil už od začátku. Na první gól potřeboval jen pár minut, druhý připojil po poločase. Kromě něj skórovali i Silva a Fábregas. Irové – stejně jako jejich sympatičtí fanoušci – to rozhodně nezabalili, ale jejich otevřenou hru Španělé trestali s lehkostí flamenka a rozhodli o tom, že jejich soupeři vypadli jako úplně první tým celého šampionátu. Italové proti Chorvatsku opět vyvrátili kritiku, jež je obviňovala z příliš taktického a defenzivního fotbalu. Početné šance však dlouho nedokázali přetavit v gól, ať už vinou nepřesné koncovky, nebo výborného gólmana Pletikosy. Pak se ale krásně prosadil Pirlo z přímého kopu a byl to, věřte nevěřte, první gól z této standardní situace na evropských šampionátech po osmi letech – předchozím úspěšným exekutorem byl náš Marek Heinz v zápase Česko – Německo 2:1 na Euru 2004. Po přestávce se Italové bránili poměrně s přehledem, avšak nakonec přece jen dovolili hlavičkovat chorvatskému ostrostřelci Mandžukičovi – a squadra azzura dál čeká na vítězství nad Chorvaty, a to už dlouhých sedmdesát let… Italské spekulace před posledními zápasy o tom, jak se Španělé domluví s Chorvaty na remíze 2:2 či vyšší, aby oni bez ohledu na své případné vítězství vypadli, nebyly příliš pozitivní prezentací, a škodolibý pozorovatel by jim snad i proto přál v posledním zápase neúspěch. Možná si totiž pamatujete, že podobná obvinění, která na předchozím Euru po druhém zápase ve skupině hlasitě roztruboval sice kvalitní, ale veskrze nesympatický a arogantní francouzský kouč Domenech, byla tehdy následována tristním vystoupením jeho svěřenců, kteří s jediným bodem a vstřeleným gólem opouštěli za pobaveného úsměvu ostatních scénu. Čím ostřeji se před posledním zápasem Francouzi „naváželi“ do svých soků, tím víc si za vypadnutí mohli jen a pouze sami – a k následné omluvě soupeřům, kteří ve skutečnosti hráli čestně a naplno, Domenech a spol. nedorostli.

52

Český fotbal 2012 V zápase Chorvatsko – Španělsko to navíc na nějakou gólově bohatou remízu – respektive na jakýkoli gólově atraktivní výsledek – vůbec nevypadalo. Šance v prvním poločase nebyly z kategorie vyložených, to v 59. minutě už byli Chorvaté téměř úspěšní, ale po úniku Modriče a hlavičce Rakitiče se zaskvěl Casillas. Vyrovnané utkání nakonec rozhodl oblouček Fábregase, jenž na hraně ofsajdu našel Iniestu, a ten pro změnu předložil Navasovi před prázdnou chorvatskou branku nabídku, která se neodmítá. Italové se proti Irům v první půlhodině příliš neprosazovali, pak přišla velká šance Di Nataleho, která ještě gólem neskončila, ale za několik minut se už hráči v modrých dresech radovali – roh Pirla našel Cassanovu hlavu a Duff vykopával míč až za brankovou čarou. Po přestávce pokračovali v útočení, ale pak jako by na ně dolehla tíha vědomí, že jediný inkasovaný gól je pošle domů. Irům už šlo pouze o prestiž a hlavně o jakýkoli bodový zisk na turnaji, snažili se, ale když Andrewsův trestný kop Buffon vyrazil, v nervózním závěru přišli nejen o šanci na alespoň bod z Eura, ale také o vyloučeného Andrewse. Střídající Balotelli jim pak na cestu přibalil ještě jeden gól. Postupuje tedy Španělsko a může dál snít o tom, že bude prvním mužstvem v historii, které obhájí evropské prvenství a navíc zvítězí na třech vrcholných akcích v řadě. Doprovází ho tým Itálie, složený ze zkušených a ofenzivně silných hráčů. Chorvati by se mnohým ve čtvrtfinále líbili, ale jejich cesta vede domů. Dojem však zanechali sympatický a změna klubové příslušnosti se v případě Mandžukiče a spol. dá očekávat. Irům nelze upřít snahu, ale na vybranou evropskou společnost prostě neměli.

Konečná tabulka skupiny C: Tým

Skóre

Počet bodů

0

6:1

7

2

0

4:2

5

1

1

1

4:3

4

0

0

0

1:9

0

Pořadí

Zápasy

Výhry

Remízy Prohry

Španělsko

1.

3

2

1

Itálie

2.

3

1

Chorvatsko

3.

3

Řecko

4.

3

53

Josef Snětivý | Josef Káninský

Zápasy ve skupině C Španělsko – Itálie 1:1 (0:0) Hráno 10. června 2012 v Gdaňsku. Branky: 60. Di Natale – Fábregas. Rozhodčí: Kassai – Erös, Ring (všichni Maď.). ŽK: Alba, Arbeloa, Torres – Balotelli, Bonucci, Chiellini, Maggio. Diváci: 38 869. Španělsko: Casillas – Piqué, Ramos, Arbeloa, Alba – Xavi, Alonso, Busquets – Iniesta, Silva (65. Navas), Fábregas (Torres). Trenér: Del Bosque. Itálie: Buffon – Maggio, Chiellini, Bonucci – Thiago Motta (90. Nocerino), Marchisio, Giaccherini, De Rossi, Pirlo – Balotelli (56. Di Natale), Cassano (66. Giovinco). Trenér: Prandelli. Irsko – Chorvatsko 1:3 (1:2) Hráno 10. června 2012 v Poznani. Branky: 19. St. Ledger – 3., 48. Mandžukič, 43. Jelavič. Rozhodčí: Kuipers – Van Roekel, Zeinstra (všichni Niz.). ŽK: Andrews – Modrič, Kranjčar. Diváci: 39 550. Irsko: Given – O‘Shea, St. Ledger, Dunne, Ward – McGeady (54. Cox), Whelan, Andrews, Duff – Keane (75. Long), Doyle (53. Walters). Trenér: Trapattoni. Chorvatsko: Pletikosa – Srna, Čorluka, Schildenfeld, Strinič – Rakitič (90. Dujmovič), Vukojevič, Modrič, Perišič (89. Eduardo) – Mandžukič, Jelavič (72. Kranjčar). Trenér: Bilič.

Itálie – Chorvatsko 1:1 (1:0) Hráno 14. června 2012 v Poznani. Branky: 39. Pirlo – 72. Mandžukič. Rozhodčí: Webb – Mullarkey, Kirkup (všichni Angl.). ŽK: Motta, Montolivo – Schildenfeld. Diváci: 37 096. Itálie: Buffon – Chiellini, De Rossi, Bonucci – Giaccherini, Marchisio, Pirlo, Motta (63. Montolivo), Maggio – Cassano (83. Giovinco), Balotelli (69. Di Natale). Trenér: Prandelli. Chorvatsko: Pletikosa – Srna, Čorluka, Schildenfeld, Strinič – Rakitič, Vukojevič, Modrič, Perišič (68. Pranjič) – Mandžukič (90.+4 Kranjčar), Jelavič (83. Eduardo). Trenér: Bilič.

54

Český fotbal 2012

Španělsko – Irsko 4:0 (1:0) Hráno 14. června 2012 v Gdaňsku. Branky: 4. a 70. Torres, 49. Silva, 83. Fábregas. Rozhodčí: Proenca – Miranda, Santos (všichni Portug.). ŽK: Martínez, Xabi Alonso – Whelan, Keane, St. Ledger. Diváci: 39 150. Španělsko: Casillas – Arbeloa, Piqué, Ramos, Alba – Xavi, Busquets, Xabi Alonso (65. Martínez) – Silva, Torres (72. Fábregas), Iniesta (80. Cazorla). Trenér: Del Bosque. Irsko: Given – O‘Shea, St. Ledger, Dunne, Ward – McGeady, Whelan (80. Green), Andrews, Duff (76. McClean) – Keane, Cox (46. Walters). Trenér: Trapattoni. Chorvatsko – Španělsko 0:1 (0:0) Hráno 18. června 2012 v Gdaňsku. Branka: 88. Navas. Rozhodčí: Stark – Salver, Pickel (všichni Něm.). ŽK: Čorluka, Srna, Strinič, Jelavič, Rakitič (všichni Chorvatsko). Diváci: 39 076. Chorvatsko: Pletikosa – Vida (66. Jelavič), Čorluka, Schildenfeld, Strinič – Vukojevič (81. Eduardo), Rakitič – Srna, Modrič, Pranjič (66. Perišič) – Mandžukič. Trenér: Bilič. Španělsko: Casillas – Arbeloa, Piqué, Ramos, Alba – Xavi (89. Negredo), Busquets, Xabi Alonso – Silva (73. Fábregas), Iniesta – Torres (61. Navas). Trenér: Del Bosque. Itálie – Irsko 2:0 (1:0) Hráno 18. června 2012 v Poznani. Branky: 36. Cassano, 90. Balotelli. Rozhodčí: Cakir – Duran, Ongun (všichni Tur.). ŽK: Balzaretti, De Rossi – O‘Shea, Andrews, St. Ledger. ČK: 89. Andrews. Diváci: 35 000. Itálie: Buffon – Abate, Chiellini (57. Bonucci), Barzagli, Balzaretti – Marchisio, De Rossi, Pirlo, Motta – Cassano (62. Diamanti), Di Natale (74. Balotelli). Trenér: Prandelli. Irsko: Given – O‘Shea, St. Ledger, Dunne, Ward – McGeady (65. Long), Whelan, Andrews, Duff – Keane (86. Cox), Doyle (76. Walters). Trenér: Trapattoni.

55

Josef Snětivý | Josef Káninský

ZÁKLADNÍ SKUPINA D – ŽLUTÍ KONČÍ, TITÁNI KRÁČEJÍ DÁL Pozornost na sebe v této skupině poutali hlavně dva fotbaloví giganti – Francie a Anglie. Od těchto týmů se však na šampionátu, co se nejvyšších příček týká, zase tolik neočekávalo. Švédové mohou překvapit a Ukrajinci, v útoku s „nesmrtelným“ Ševčenkem, hrají doma. A tak je skupina možná vyrovnanější, než se při losu zdálo. Program otevřel právě souboj (bývalých) titánů. Angličanům chyběl kromě několika zraněných také potrestaný Rooney, a tak se na trávník od začátku podíval osmnáctiletý talent z Arsenalu s dlouhatánským jménem Oxlade-Chamberlain. Vedení se ujali právě oni, když Gerrardův centr usměrnil za Llorisova záda Lescott a vstřelil tak svůj první gól v reprezentaci. Vyrovnání na sebe nenechalo dlouho čekat, ranou k bližší tyči se prosadil Nasri. Druhý poločas však nabídl spíše šachy než fotbal, trochu vzruchu přinesly jen střely Ribéryho a Cabaye. Francie tak měla nakonec k vítězství blíž. Švédové bez Elmandera v útoku byli směrem dopředu dost bezradní a Ukrajině v prvním poločase příliš nezatápěli – centry na Ibrahimoviće k ničemu nevedly. Když ale přečkali mnohem větší příležitosti domácích, ujali se po přestávce vedení: jejich největší hvězda se díky teči střílené Källströmovy přihrávky trefila ve čtvrtém reprezentačním zápase v řadě. Jenže už za tři minuty bylo srovnáno. Gusev zakombinoval s Jarmolenkem, jehož centr našel Ševčenka. Ukrajinská legenda byla v šestnáctce sama, kolem pět Vikingů, a přesto z toho byl gól… Jenže to nebylo všechno: než se Švédové vzpamatovali, po Ševčenkově hlavičce už prohrávali. Na hřiště putoval Elmander, jehož start si prý nepřál Galatasaray, za který švédský útočník hraje, ale ani on, ani stoper Mellberg, vysunuvší se na hrot, Švédům alespoň bod nevystřelili. A pětatřicetiletý Ševčenko si mohl po právu vychutnávat bouřlivé ovace… Ukrajinci pak byli natěšení i na Francouze, jenže jejich šance jako by spláchla bouře nad Doněckem. Zápas byl přerušen v samém úvodu a po nucené hodinové přestávce – a po poločasové pauze – dvakrát vítězně zakokrhal galský kohout. To bylo ale jen logické vyústění francouzské převahy už v první půli. Ménez nejprve třikrát ztroskotal na Pjatovovi, ale počtvrté už ukrajinskému

56