Základní škola Čimelice Číslo 40 - květen, červen 2012

Základní škola Čimelice Číslo 40 - květen, červen 2012

1|Stránka

Úvodem Nechce se tomu věřit, ale školní rok 2011/2012 je téměř u konce. Zbývá uzavřít známky, navštívit hrady a zámky, no ti starší z vás vyrazí ještě na poslední chvíli raději do pivovaru… (samozřejmě na exkurzi), jako každý rok se také brzy rozloučíme s letošními deváťáky. Nemusím snad ani psát, že nám budou opravdu všem chybět – ostatně proto je jim také věnována velká část tohoto předprázdninového vydání zpravodaje. (Ale nebojte se, místo zbylo i na ostatní třídy.) Za sebou toho máme v letošním školním roce opravdu hodně, musela bych dát na hromadu všechna předcházející čísla zpravodaje a snažit se vyjmenovat ty „nejdůležitější akce“ – ale které to vlastně jsou? Pro každého

bylo

důležité

něco

jiného,

pro

někoho

sportovní utkání, pro někoho vánoční vystoupení, pro někoho lyžařský výcvik, pro jiného cesta na Slovensko a pro dalšího třeba přijímací řízení na vysněnou střední školu.

Já

bych

chtěla

jen

připomenout,

že

nejdůležitější je možná to, že jsme všichni zvládli celý školní rok (někteří svůj první), něco jsme se naučili (a něco jsme vás naučili), zkrátka že naše škola nejenom stojí, ale také funguje, žije a slouží nám všem. Tak ať je tomu tak i nadále a užijte si blížící se prázdniny.

Jana Kubátová

*Pozn.: Značka

...

Obsah: Str. 3-5 = Mc´Donalds cup Str. 6 = Pohár starosty Mirotic Str. 7 = Dívčí fotbal Str. 8 = Stolní tenis Str. 9 = Davis cup Str. 10-11 = Atletický čtyřboj Str. 12-13 = Dětský den Str. 14-15 = Výlet Kosky Str. 16-17 = Praha Str. 18-19 = Bezdrev Str. 20 = Exkurze 8. a 9. tř. Str. 20-21 = Výlet Protivín Str. 22-23 = Slovensko Str. 23-25 = YT interpreti Str. 25-26 = Lezení Str. 27-28 = Etiketa Str. 29 = Hlášky Str. 30 = Víte, že… Str. 31 = One Direction Str. 32-33 = Móda Str. 33-35 = Loučení deváťáků Str. 36-37 = Rozlučkový rozhovor Str. 38 = Spaní ve škole Str. 39 = Výlet 8. střídy Str. 40 = Od žáka pro učitele a naopak Str. 41-42 = Na téma: puberta Str. 43 = Rozhovor s T. Márovou Str. 44 = Tip na film Str. 45 = PC recenze

kdekoliv v časopise znamená, že článek pokračuje na další straně. 2|Stránka

VÍTĚZSTVÍ ZŠ ČIMELICE NA MC DONALDS´CUPU 2012 Ve čtvrtek 19. dubna 2012 se žáci 4. a 5. třídy ZŠ Čimelice zúčastnili okresního finále v Mc Donalds´CUPU. Letos se konal již 15. ročník tohoto fotbalového turnaje. Hrálo se na umělé trávě v areálu FC Písek. Turnaje se zúčastnilo 13 týmů. Týmy byly rozděleny do tří skupin, v nichž hrál každý s každým. Délka každého zápasu byla 18 minut. Čimelice změřily ve skupině své síly s týmy ZŠ Protivín, ZŠ Tylova Písek, ZŠ TGM Milevsko a ZŠ Šobrova Písek. První zápas hráli žáci ZŠ Čimelice proti favorizované ZŠ Protivín! Začátek byl pro naše žáky hororový – první střela na naši branku skončila hned gólem, a poté se hrálo asi 5 minut jen na naší půlce. Pak jsme však převzali otěže zápasu my a během pěti minut jsme vstřelili soupeři 4 góly a rozhodli o výsledku utkání. Soupeř zvládnul v závěru pouze snížit na konečných 4:2. Ve druhém zápasu jsme vyhráli nad ZŠ Tylova těsně 1:0 a ocitli jsme se ve hře o postup do finále! Abychom na finále mohli pomýšlet, potřebovali jsme neprohrát s TGM Milevsko. To se nám po obětavém výkonu všech hráčů, v čele s jistým gólmanem Petrem Gottfriedem a předním hrajícím, nekompromisním stoperem Danem Jizbou povedlo a vyválčili jsme remízu 0:0! V posledním zápase proti nejslabšímu soupeři ve skupině – ZŠ Šobrova Písek jsme potřebovali nastřílet co nejvíce branek, abychom při předpokládaném vítězství TGM Milevsko nad Protivínem měli lepší skóre než Milevsko a postoupili na jeho úkor do finálové skupiny. V zápase jsme vstřelili brzo gól, ale poté se nám dlouho nedařilo přidat další. A tak jsme pozměnili sestavu, vsadili na riziko a podřídili vše jedinému cíli - tím bylo zvítězit o 6 branek! Na stopera se stáhnul velmi dobře hrající Martin Vašek a do útoku se k našemu střelci Tomáši Biskupovi posunul Dan Jizba a Filip Chylík. S vypětím všech sil se nám v poslední minutě podařilo vstřelit gól na 6:0 a tím si zařídit postup do finále!! Ve skupině jsme získali stejně jako TGM Milevsko 10 bodů a měli jsme i stejný rozdíl ve skóre, ale v náš prospěch rozhodl větší počet vstřelených branek!! Ve finálové skupině nás čekala ZŠ JAK Milevsko a ZŠ Husova Písek. ZŠ JAK Milevsko porazili naši žáci 2:0 a do posledního utkání proti ZŠ Husova Písek šli s tím, že pokud zvítězí, stanou se vítězi celého okresního finále. To se bohužel nepodařilo, ale výsledek 0:0 nás udržoval v naději do posledního zápasu finálové skupiny. V něm proti sobě nastoupily týmy ZŠ Husova Písek a ZŠ JAK Milevsko. Karty byly rozdány jasně – jakákoliv bodová 3|Stránka

...

ztráta ZŠ Husova v tomto zápase znamenala naše vítězství, stejně tak jakákoliv jejich výhra o jeden gól! Naopak výhra 3:1 a jakákoliv další o dva góly jejich vítězství. Pouze výhra ZŠ Husova 2:0 slibovala další drama a to se stalo!! O vítězi 15. ročníku tedy musely rozhodnout penalty. První penaltu kopal hrdina zápasu se ZŠ Šobrova Dan Jizba, ale o metr překopl branku! První penaltu ZŠ Husova chytil Petr Gottfried! Druhý pokutový kop proměnil Martin Vašek! Poté „Goťas“ chytil i druhou penaltu soupeře!! A protože byl v laufu, byl třetím exekutorem v našem týmu on a nekompromisní bombou vstřelil vítězný gól!! Po vstřelení gólu vypukla v našem týmu obrovská radost!!  Po výhře na penalty obsadila ZŠ Čimelice 1. místo! a zajistila si účast na krajském finále!  Tímto úspěchem si žáci ZŠ Čimelice upevnili pozici nejlepší školy v posledních čtyřech letech, kdy obsadili dvakrát 1. místo a dvakrát 2. místo!!!!! Sestava Čimelic: Petr Gottfried, Martin Hanus, Daniel Jizba, Tomáš Biskup, Martin Vašek, Jakub Jelínek, Jan Pobříslo, Žaneta Žahourová, Tomáš Bašta, Filip Chylík

Šobrova Protivín Písek

Tylova Čimelice TGM Písek

Body

Skóre Pořadí ve

Milevsko

skupině

Šobrova Písek

1:9

0:5

0:6

0:5

0

1:25

5.

2:0

2:4

0:3

6

13:8

3.

0:1

1:2

3

6:5

4.

0:0

10

11:2

1.

10

10:1

2.

Protivín

9:1

Tylova

5:0

0:2

Čimelice

6:0

4:2

1:0

TGM

5:0

3:0

2:1

Písek

0:0

Milevsko

4|Stránka

Škola

JAK

Husova

Milevsko

Písek

JAK

0:2

Čimelice Body

Skóre

Pořadí

0:2

0

0:4

3.

0:0

4

2:0

2.

4

2:0

1.

Milevsko Husova

2:0

Písek Čimelice

2:0

0:0

na penalty

Vláďa Linhart 5|Stránka

FOTBALOVÝ TURNAJ O POHÁR STAROSTY MĚSTA MIROTICE V čtvrtek 10.5. 2012 se v Miroticích na fotbalovém hřišti „Bahnice“ uskutečnil další ročník fotbalového turnaje o pohár starosty města Mirotice. Turnaj byl vypsán pro tři věkové kategorie (1.-3.třída: přípravka, 4.-6.třída: mladší žáci a 7.-9.třída: starší žáci). Hrálo se na polovině velkého fotbalového hřiště v počtu 7+1. V každé kategorii se zúčastnila 4 družstva – pořádající ZŠ Mirotice, dále ZŠ Mirovice, ZŠ Čimelice a ZŠ Chraštice. Hrálo se systémem každý s každým. Žáci ZŠ Čimelice obsadili v nejmladší kategorii 2. místo, v kategorii 4.-6. třída 1. místo a v nejstarší kategorii 3. místo! Za zmínku stojí výše skóre mladších žáků ze tří zápasů – bylo 19:0!  SESTAVY V JEDNOTLIVÝCH KATEGORIÍCH: 1.-3.třída - přípravka Martin Pavlíček, Adam Bína, Lukáš Kostohryz, Vojtěch Luzum, Jiří Břicháček, Josef Kuchejda, Petr Veselý, Jan Kulas, Martin Štrouchal, Jan Štěpánek 4.-6.třída – mladší žáci Petr Gottfried, Filip Chylík, Daniel Jizba, Tomáš Biskup, Martin Vašek, Jakub Klimeš, Jakub Kuchejda, Michal Štrouchal, Zbyněk Motejzík, Ladislav Jizba, Vojtěch Štěpánek 7.-9.třída – starší žáci Jan Kuchta, Vojtěch Mastný, Martin Jouja, Jan Ziegler, Ondřej Bernatík, Josef Gereg, Jakub Linhart, Jan Pěknice, Jaromír Jirků, Lukáš Válek Vláďa Linhart

6|Stránka

DÍVČÍ FOTBALOVÝ TÝM Poprvé v historii ZŠ ČIMELICE jsme složili dívčí fotbalový tým! Že hrají fotbal chlapci je u nás na škole běžné, že se na prvním stupni objeví sem tam při fotbale nějaká dívka také, ale že dokážeme postavit fotbalový tým (pro velký fotbal) pouze z dívek by čekal před nějakým časem málokdo.. Ale podařilo se! Koncem ledna jsem oslovil dívky v 8. a 9 třídě, zda-li by se nechtěly zúčastnit fotbalového turnaje Coca-Cola Školský pohár 2012. Ohlasy byly kladné, takže jsem je do turnaje přihlásil! Času a prostoru na trénink příliš nebylo. Dívky absolvovaly pouze čtyři tréninky v hale a čtyři tréninky na fotbalovém hřišti. Během takto krátké doby jsem je „zahlcoval“ pravidly a pojmy souvisejícími s fotbalem – děvčata se učila kopat „placírkou“, „bodlem“, „ šajtlí“; vykopávat z „vápna“, přihrávat do „ lajny“ a hrát „stopera“! Také poznávala tajemství ofsajdu a nechávala se omlacovat ve zdi při nácviku trestných kopů. Jejich svaly a plíce dostávaly zabrat při běžeckých cvičeních. Největším problémem bylo zvyknout si na hru bez použití rukou a na rozestavění se na velkém hřišti! Se všemi těmito věcmi si ovšem děvčata poradila se ctí a ve středu 2. května 2012 se na hřišti v Kolodějích nad Lužnicí utkala ve 2. kole s děvčaty ze ZŠ Týn nad Vltavou. Více jak půl hodina tohoto utkání se hrála za vydatného deště a silného větru, ale i s tím se čimelická děvčata vypořádala a až do závěrečného hvizdu rozhodčího bojovala! Nakonec prohrály 1:0, i když gól se jim podařilo vstřelit, ale pro ofsajd nebyl uznán! Po utkání obdržela děvčata za odměnu trička s logem letošního mistrovství Evropy ve fotbale. Závěrem bych chtěl všem děvčatům poděkovat, že ve svém volném času chodily trénovat a že v zápase nevypustily ani jediný souboj a bojovaly až dokonce!! Poděkování patří i chlapcům, kteří děvčatům půjčili kopačky, chrániče, při tréninku jim umožnili sehrání modelového zápasu a nebáli se, že občas utržili nějakou tu ránu!  Sestava dívčího týmu ZŠ ČIMELICE (viz foto níže): Marie Pobříslová, Simona Krajíčková, Anna Klímová, Jana Kašparová, Anna Kulasová, Lucie Fialová, Barbora Janotová, Zuzana Tesková, Žaneta Žahourová, Gábina Vinklerová, Nikola Janešová, Monika Valová a Monika Vicherková Vláďa Linhart

7|Stránka

TURNAJ VE STOLNÍM TENISE Ve čtvrtek 12. dubna 2012 se konal v Miroticích turnaj ve stolním tenise O pohár ředitele ZŠ Mirotice. Kromě pořádající ZŠ Mirotice se turnaje zúčastnily další tři školy (ZŠ Čimelice, ZŠ Chraštice a ZŠ Mirovice). V rámci celého turnaje se hrál turnaj smíšených družstev a turnaj jednotlivců. Turnaj smíšených družstev byl rozdělen na dvě kategorie (žáci a žákyně 5.-7. tříd a 8.-9. tříd), turnaj jednotlivců se hrál bez rozdílu věku a pohlaví. Čimelickým žákům se podařilo turnaj stejně jako v loňském roce „totálně ovládnout“ a vyhrát všechny poháry! Smíšené družstvo starších žáků ve složení Monika Valová, Jan Kuchta a Jan Vašek obsadilo 1. místo!  Družstvo mladších žáků ve složení Štěpánka Motejzíková, Lukáš Vala, Martin Vašek a Zbyněk Motejzík skončilo také na 1. místě!  V turnaji jednotlivců vybojoval 1. místo Lukáš Vala a 2. místo Jan Kuchta! Vláďa Linhart

BASKETBAL – UPŘESNĚNÍ – OMLUVA V minulém čísle školního zpravodaje v článku „ŽÁCI ZŠ ČIMELICE SE ZÚČASTNILI OF V BASKETBAL“ bylo uvedeno, že se tohoto finále poprvé v historii zúčastnili i žáci ze ZŠ Čimelice! Podle informací od paní učitelky Jirušové se v minulosti již žáci ZŠ Čimelice basketbalové soutěže zúčastnili, a proto se za chybně uvedenou informaci ve výše zmíněném článku omlouvám!! Vláďa Linhart

8|Stránka

Davis cup Tenisový Davis cup se hraje po celém světě. Jedná se o neoficiální mistrovství světa reprezentačních družstev. Hraje se již od roku 1900 a v roce 2011 se ho účastnilo 130 států. Kromě hlavní světové skupiny s šestnácti nejlepšími týmy světa se dle výkonnosti hrají i skupiny I., II. a III. Jen pro příklad: ve druhé skupině hrají státy jako Monako a Irsko, ve třetí skupině Andorra, Černá Hora a Litva. Tyto tři skupiny se hrají dle kontinentů – např. evropská první skupina či americká druhá skupina. Češi patří do světové skupiny, ze které sestoupili pouze jednou v celé historii. Letos jsme v prvním kole porazili Itálii výsledkem 4:1 na zápasy. V dubnu v Praze hráli Češi proti Srbsku (za Srbsko nenastoupila světová jednička Novak Djokovič). První den začal hrát Tomáš Berdych proti Viktoru Troicki. Tomáš svého soupeře doslova smáznul z kurtu a vyhrál 6:2, 6:1, 6:2. Druhý zápas hrál Radek Štěpánek proti Jankovi Tipsarevičovi. Hráli oba dva skvělý tenis, ale nakonec vyhrál Janko v pátém setu 7:9. Dohromady hráli přes pět hodin. Druhý den se hrála čtyřhra, kterou vyhráli Češi 6:2, 6:4, 7:6. Po druhém dnu tedy Češi vedli 2:1 na zápasy (hraje se do tří bodů). Třetí den se Davis cup dohrál a zásluhou Tomáše Berdycha Češi vyhráli, protože vyhrál s Jankem Tipsarevičem 7:6, 7:6 a 7:6 . Já sám jsem tam s rodinou byl a byl to opravdu nezapomenutelný zážitek. V semifinále se v září utkáme s Argentinou, která postoupila přes Chorvatsko.

Lukáš Vala

9|Stránka

Atletický čtyřboj I. stupně

Ve čtvrtek 17. května 2012 se na čimelické dráze konaly tradiční závody v lehké atletice. Počasí bylo poměrně chladné, ale naštěstí nepršelo. Při organizaci závodů pomáhali naši deváťáci a dvě dívky z osmé třídy. Do "výpočetního centra" nám také přišla na pomoc naše bývalá kolegyně, paní Sedláčková. Všichni pomocníci odvedli

výbornou

práci

a

patří

jim

za

ni

veliké

poděkování.

Závodníci byli rozděleni do pěti kategorií po 16 dětech, takže konkurence mezi závodníky byla vysoká. Závodů se zúčastnili i atleti ze ZŠ v Chrašticích, Mirovicích a Miroticích. V této konkurenci si nejlépe z našich vedl Martin Štrouchal z druhé třídy, který stál na stupních vítězů celkem čtyřikrát. Vybojoval dvě zlaté medaile (za vytrvalost a za hod kriketovým míčkem), jednu stříbrnou medaili za skok daleký a jednu bronzovou medaili za sprint. Druhým nejúspěšnějším byl David Račan ze třetí třídy. Obsadil první místo ve sprintu i ve vytrvalosti a druhé místo ve skoku dalekém. Třetím z našich se stal Lukáš Kostohryz z první třídy. Získal dvakrát první místo za hod kriketovým míčkem a skok daleký a třetí místo za sprint. Velmi dobře si vedli i další závodníci. První místo v některé z disciplín obsadili Vojtěch Luzum (1. třída), Sára Vaňáčová (2. třída), Dan Jizba, Magdalena Kulasová a Žaneta Žahourová (všichni z 5. třídy). Za výborné umístění si závodníci kromě dobrého pocitu z netradičně prožitého školního

dopoledne

odnášeli

také

keramické

medaile,

diplomy

a další ceny. Blahopřeji medailistům a přeju mnoho dalších sportovních úspěchů všem zúčastněným!

Iva Jirušová

10 | S t r á n k a

11 | S t r á n k a

DĚTSKÝ DEN Letošní dětský den byl doslova skvělý. Ráno jsme se probudili a koukala na nás zamračená obloha. Před školou, když jsme čekali na paní učitelky, párkrát sprchlo, takže jsme si dojuchali pro sálovky a hybaj do haly. Někteří spolužáci z druhého stupně pro nás připravili ty nejlepší soutěže, jaké mohli. Paní Hájková si jako každý rok vzala na starost krámek a nám nezbývalo, než soutěžit a vydělávat. Největší fronty byly asi u házení míčků do rybí tlamy. Nakonec se v krámku skoro všechno zlevnilo, třeba tričko nejdřív stálo 100 korun ,,dětských“, a potom už jen 50 korun ,,dětských“. Všichni jsme se náramně bavili a jsme moc vděční za skvělé disciplíny, které pro nás někteří žáci druhého stupně nachystali. Zbytek si užíval na horolezecké stěně v Písku. Každý, kdo soutěžil, si určitě domů přinesl spoustu pěkných, někdy i užitečných věcí a zážitků…

text a foto Pavel Štěpánek

12 | S t r á n k a

Další snímky pořídila na Mezinárodní den dětí ( 1.6.) ve sportovní hale paní učitelka Vejcharová. Najdete na nich autora předešlého článku?

13 | S t r á n k a

Výlet 9. třídy - KOSKY Dne 22. května čekal nás – žáky 9. třídy - čtyřdenní třídní výlet, na který jsme se všichni těšili. Vzhledem k našemu počtu jsme na cestu vyrazili třemi auty. Naše první zastávka byla v českobudějovickém KFC, kde jsme si dali něco lehkého na zub, a zhruba po hodině strávené při jídle a odpočinku jsme pokračovali, abychom ten kousek cesty, který nám zbýval, měli za sebou. Projeli jsme Třeboň a pár vesnic, ke kterým patřila i Majdalena – ta byla poslední vesnicí nejblíže u rekreačního střediska Kosky. Tam jsme odbočili a asi tak po 200 metrech ujetých podél lesa jsme dorazili k našemu cíli - areálu Kosky. Byla to velká plocha, obklopená řadou chatek a čtyřmi budovami, které vypadaly jako sruby. V jednom z nich bydleli místní správci, v jednom byly koupelny a v dalším kuchyně a místnost s pingpongovými stoly. Po průzkumu místního okolí jsme zbytek dne strávili vybalováním a hraním nohejbalu. Druhého dne jsme se měli vydat na orientační běh, ale vzhledem ke špatnému počasí v průběhu noci a rána byl zrušen. Místo toho jsme se připravili k náročnému pochodu, který měl asi 25 km. Prošli jsme velkým obloukem místní osady zvané Paris a New York. Po náročné trase jsme si v chatkách lehli a odpočívali. K večeru jsme si sedli k ohni, opékali vuřty a zpívali s paní učitelkou Filipovou písně, po kterých nás měla čekat první stezka odvahy. Na stezku měly jít první holky, aby mohly strašit kluky, ale nejspíš na strašení zapomněly, a proto absolvovali kluci místo stezky odvahy spíše procházku v přírodě. Po ukončení stezky jsme šli do chatek a čekali na další náročný den. Když jsme se třetího dne probudili, vítalo nás sluníčko, které nám říkalo, že počasí na orientační běh bude pěkné. Po snídani jsme šli zpět do chatek, ze kterých vždy po čase několik lidí zahájilo běh s úlohami a otázkami. Blížilo se odpoledne a poslední lidé dobíhali. Všechny zajímalo, za jak dlouho trať odběhli a kdo všechno je ještě časově před nimi. Po relaxování jsme si zahráli nohejbal i volejbal, a pak už se blížil čas zahájit stezku odvahy číslo dvě. Po půlnoci jsme se vrátili zpět k chatkám, kde jsme se ještě bavili, jestli vše dopadlo úspěšně, či neúspěšně, a šli jsme potřetí a naposled spát. Čtvrtého dne ráno každý věděl, že nás čeká cesta domů. Všichni jsme ospale vstali, šli se nasnídat a poté se balit a vyklízet chatky. Zvládli jsme to nečekaně dříve, než přijel pan Králíček, aby nás odvezl, a proto jsme seděli a prodiskutovávali celý náš poslední třídní výlet. Než jsme ukončili diskusi, byl tu odvoz.

... 14 | S t r á n k a

Dali jsme si všechny věci do aut, udělali poslední fotku z posledního třídního výletu a vyrazili domů. Cestou jsme ještě jednou navštívili KFC a poté už nás naši učitelé rozvezli domů. Tento výlet byl opravdu plný zážitků, na které nikdo z naší deváté třídy nezapomene.

Vojtěch Mastný

… po New Yorku jsme zmákli během výletu navštívit i Paříž

15 | S t r á n k a

Od chrámu k divadlu Reportáž Petry Kožíškové z výletu do Prahy V pátek 20. dubna jedeme se školou na výlet do Prahy. Vyjíždíme v půl deváté a do hlavního města přijíždíme asi v 9:45 hod. Z autobusu vystupujeme na Malé Straně, kde jako první jdeme navštívit chrám Panny Marie Vítězné. Tento chrám má zcela mimořádný význam, zejména proto, že je v něm uchována a uctívána proslulá soška Pražského Jezulátka. Soška je vysoká 47 cm, je ze dřeva a barevného vosku. Muzeum Pražského Jezulátka je umístěno uvnitř kostela. Vcházíme do něj dveřmi napravo od hlavního oltáře a po točitém schodišti vystupujeme do prvního patra. Na schodišti je umístěna série fotografií sošky. V muzeu vidíme vystavené šatičky Pražského Jezulátka. Od chrámu se vydáváme na Malostranské náměstí, kde je jeden ze vstupů do Parlamentu ČR. Po vstupu do budovy procházíme bezpečnostní prohlídkou. Poté jdeme do druhého patra, kde si prohlížíme jednací sály a koukáme na video o práci ve sněmovně. Z parlamentu pokračujeme přes Karlův most a zastavujeme se na místě, ze kterého shodili Jana Nepomuckého do Vltavy. Potom se vydáváme do Vojanových sadů a tam máme chvilku na odpočinek. Je to jeden z nejstarších sadů hlavního města Prahy. Poté se přesouváme do nákupního centra Nový Smíchov, kde máme tu možnost projít si tři patra s obchody. Ze Smíchova jedeme autobusem do Divadla Na Fidlovačce, kde máme zamluvené vstupenky na muzikál My Fair Lady. Vstupujeme do divadla a jdeme si najít svá sedadla. V muzikálu vystupuje Eliza Doolittlová – dívka, která je chudá, prodává květiny, neumí pořádně mluvit a její otec Alfréd Doolittel pije a bere si od Elizy peníze na alkohol. Další postavou je Henry Higgins, kterého hraje Tomáš Töpfer, ředitel Divadla Na Fidlovačce. V muzikálu představuje pana profesora, který hledá a nahrává si zvláštní mluvu lidí. Higgins potká Elizu a nabídne jí, že ji naučí, jak se chovat jako dáma a jak správně mluvit. (Jsme samozřejmě napjatí, zda se mu to podaří a zda vyhraje sázku, kterou uzavřel s přítelem.) Domů se vracíme plni příjemných dojmů z divadelního představení i z prohlídky hlavního města.

Petra Kožíšková, foto na následující straně Olga Vilímová a neznámý autor

16 | S t r á n k a

Divadlo Na Fidlovačce

Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR

Ve Vojanových sadech 17 | S t r á n k a

Výlet 7. třídy na Bezdrev Ve dnech 3.-5. května se 7. třída vypravila na Bezdrev. Jelo nás devět, s paní učitelkou deset. Odjížděli jsme v 17 hod, sraz jsme měli na parkovišti u mateřské školky. Cesta tam trvala přibližně 50 min. Po příjezdu na místo jsme si našli chatky a začali jsme vybalovat. Poté jsme si šli sednout do kroužku k ohni, řekli jsme si, co a jak, opékali jsme vuřty, a když jsme si vše řekli, šli jsme hrát přehazovanou. Paní učitelka nás fotila, ale už se stmívalo a my jsme se šli vysprchovat. Pak jsme zalehli a spali. Ráno se vstávalo v 7 hodin. My holky jsme se oblékly a běžely jsme probudit kluky, ale šlo to ztuha. Když už se konečně kluci probudili, vyrazili jsme na snídani – měli jsme švédský stůl. Po snídani přijela paní učitelka Zieglerová. Kolem 9. hodiny jsme se vypravili do ZOO v Hluboké nad Vltavou. Tam jsme si to moc užili, vše jsme prošli a cestou jsme zašli do budovy, kde jsme měli program ,,Nebojte se hadů“. Paní, která tam pracovala, nám ukázala šatnu, kde jsme se mohli přezout, a poté nás zavedla do velkého pokoje. Tam nám vyprávěla vše, co věděla o hadech, potom vyndala z proutěného koše hada jménem Mireček. Nejdříve o něm něco řekla a poté nám ho dala pochovat a poslala nám hadí kůži. V další síni byli hadi a také terárium plné mravenců. Když jsme se pokochali vším, co tu bylo k vidění, pokračovali jsme v prohlídce ZOO. Začalo ale pršet, a tak jsme se schovali v Loveckém zámečku. Tam se nám velice líbilo. Viděli jsme nejen vypreparovaná zvířata, ale i koberce vyrobené ze zvířecích kožešin, zajímavé židle apod. Bylo tam spoustu věcí, ale nejvíce nás zaujala skládačka kapra. Když jsme si vše prohlédli, vrátili jsme se na chatky. Tam jsme si vzali plavky a šli jsme k rybníku. Dostali jsme svíčky a procházeli jsme vodou se zapálenou svíčkou. Komu se sfoukla, ten prohrál. Potom jsme se koupali, a když už jsme museli ven, šli jsme na večeři a pak hrát přehazovanou. Večer před spaním jsme seděli u ohně. Další den jsme my holky zase běžely vzbudit kluky. Po snídani jsme sedli do auta a jeli si koupit pití. Těšili jsme se na prohlídku zámku Hluboká. Po prohlídce trasy A jsme si dali lehký oběd, chvíli poseděli a znovu jsme šli do zámku na další prohlídku – tentokrát jen do zámecké kuchyně. Ještě jsme si prohlédli zahradu a ten, kdo chtěl, mohl hodit peníze do jezírka. Vrátili jsme se zpět na Bezdrev a dostali jsme k vyplnění „test“ o Bezdrevu. Věděli jste, že název Bezdrev vznikl podle toho, že tam nebylo dřevo? Když jsme test dokončili, byl tu oběd a po obědě se rozdávaly ceny za správně vyplněný test. Zbývalo už jen sbalit věci a jeli jsme domů.

Natálka Hulešová

18 | S t r á n k a

19 | S t r á n k a

Exkurze 8. a 9. třídy Počátkem května se žáci 8. a 9. třídy vydali do Týna nad Vltavou a Českých Budějovic, aby si prohlédli třídičku elektroodpadu a čističku odpadních vod. V Týně nad Vltavou jsme například viděli, jak se zpracovávají staré televize. Také jsme obdivovali velikou spoustu starých ledniček, které nás obklopovaly ze všech stran. Nakonec jsme se zvážili na váze pro kamióny. Poté jsme nasedli do autobusu a jeli jsme na oběd do KFC v Českých Budějovicích. Po vydatném obědě jsme opět nastoupili do autobusu a pokračovali jsme na čističku odpadních vod v Českých Budějovicích. Zde nás přivítala paní průvodkyně. Provedla nás téměř celým areálem, ve kterém jsme viděli mnoho zajímavého. Pozorovali jsme skoro celý proces čištění vody. I přes nepříjemný zápach jsme tuto exkurzi ve zdraví přežili.

Jan Vašek

Výlet 6.třídy do Protivína aneb jak jsme dělali bordel  15. 5. 2012 jedeme do Protivína! Ráno jsme se sešli u nádraží, ale paní třídní učitelka tam nebyla, protože jela i moje mamka – paní Štěpánková. Proto paní učitelka Jirušová nastupovala až v Písku s Adamem Viktorou. Ale o tom až později. Teď jsme nastupovali do vlaku my a po chvíli, když jsme už seděli, se vlak rozjel. Cesta byla docela příjemná, protože jsme si s Honzou a s Michalem povídali, ale potom v Písku nastoupil Adam a už to jelo. No samá průpovídka a kravina a ještě k nejhoršímu si k nám sedla p. učitelka, ale i tak jsme to přežili a zanedlouho jsme byli v Protivíně. Tam jsme si poslechli pár vět o slušnosti, že Protivín je město, že se máme chovat pěkně atd. A už jsme šlapali ke včelínu. Když jsme dorazili, po chvíli jsme zjistili, že jdou první na řadu holky, a tak jsme se s mojí mamkou (vlastně s paní učitelkou) vraceli zpátky k pivovaru, kolem kterého jsme šli ke včelínu. Tam jsme se prošli a zase jsme šli zpátky ke včelínu. Tam jsme se zase kus dál prošli a po chvíli jsme zase šli zpátky ke včelínu. Tam jsem si dal housku a potom už jsme šli na řadu:-). Dostali jsme klobouky a rukavice a šli do maringotky na včely. Myslím si, že to některé kluky ani moc nebavilo, protože tam například Adam a spol. dělali pořád bordel. A tak, když pan včelař dopovídal, šli jsme do jejich školy. A řekl bych, že nic moc, myslím si, že naše škola je lépe vybavena, než ta jejich. Potom jsme šli na nějaký most a potom 20 | S t r á n k a

...

do cukrárny. Tam pan včelař koupil paním učitelkám kávu a potom si začali povídat. A proto se na nás moc nedívali. A je asi všem jasný, kdo toho hned využil. Adam s Vaškem, i když seděli každý u jiného stolu, tak ale stejně dělali oba pořádný bordel. Ale naštěstí učitelky co nevidět vypily kávu a šli jsme do restaurace. A tam zase ožil Adam. Poté, co dostal svoje hranolky, začal vyrábět nějaký super blivajz. Mám takový pocit, že do toho dával: sůl, pepř, sojovou omáčku a svoje pití, pořádně to promíchal a není divu, že mu to poté, co to ochutnal, moc nechutnalo. (Ale co, je to jeho problém.) Potom jsme šli dál ke krokodýlům. Byly to opravdu velké kusy a moc se mi tam líbilo, až na tu vlhkost.

Poté jsme pochodovali na dětské hřiště, kde jsme byli až do

doby odchodu. Ještě jsme si šli ke studni umýt ruce a potom jsme šli až na nádraží. Tam jsme ještě chvíli dělali bordel, ale docela po dlouhé chvíli přijel vlak a my nastoupili. Cesta mi uběhla hodně rychle, oproti první cestě. Asi proto, že jsme teď jeli rychlíkem. A za chvíli jsme proto byli v Čimelicích. Výlet se mi hodně líbil a určitě bych se jel ještě někdy (po rekonstrukci) na krokodýly podívat.

Vojtěch Štěpánek, foto Iva Jirušová a neznámý autor

21 | S t r á n k a

Slovensko 2012 V pátek 5. 5. jsme se vydali na dlouhou cestu na Slovensko. My deváťáci jsme cestovali společně s učitelským sborem. Byla to dlouhá a úmorná šestihodinová cesta. Ale nakonec jsme ve veselé náladě dorazili do slovenských Rakovic, kde na nás čekal rakovický starosta Dušan. Když jsme vystoupili z autobusu, dal všem dámám polibek. Přichystali pro nás velice pěkné uvítání a po něm jsme už tlačili naše těžké kufry do schodů místního „intru“, kde jsme se za krátkou dobu ubytovali a začali se připravovat na večerní představení Hrátek s čertem. Před představením jsme všichni měli maličkou trému, ale později jsme zjistili, že jsme se neměli vůbec čeho obávat, protože všem se naše představení líbilo a sklidili jsme velký aplaus. Po našem výkonu jsme zdlábli guláš, který uvařili Slováci. Celý den byl pro nás tak náročný, že jsme šli brzy na kutě. Druhý den ráno náš čekal úplně jiný program. Dopoledne po snídani jsme osedlali svá připravená kola a vyrazili na cyklistickou stezku. Někteří vytrvalí sportovci si vybrali náročnější trasu po strmých kopcích, ale ostatní zvolili jednodušší a o něco delší cestu. Náš cíl byl malý kostelíček nad obcí Lančár, kterým nás provedl velice příjemný pán. Po prohlídce jsme sjeli na loveckou chatu do údolí - na něco k snědku. S naplněnými břichy jsme nasedli na kola a unaveni dojeli až na internát. Večer jsme měli volnější program a posezení za zdejší hospůdkou. Šli jsme hrát kuželky – ne bowling, ale ty klasické. Třetí den se konal přátelský turnaj ve florbale, kterého se zúčastnil téměř každý. I přes naše značné sportovní síly nás Slováci porazili. Odpoledne jsme opět „osedlali“ svá kola a vyrazili do města Piešťan. Piešťany jsou sice od Rakovic vzdáleny 10 km, ale my jsme chtěli jet kolem řeky Váhu po cyklostezce. To jsme ještě netušili, že najedeme více než 35 km. Rozdělili jsme se na několik skupin, protože někteří byli pomalejší a jiní zase moc rychlí. Tak jsme každý jeli do Piešťan, jakou rychlostí jsme chtěli. Po prohlídce města jsme se zase vydali zpět do Rakovic a těšili jsme se, až si odpočineme. Večer, když jsme si odpočinuli, jsme se opět vydali na kuželky a učitelé se šli dívat na hokej společně se Slováky. Poslední ráno jsme si prohlédli rakovickou školu, kde nás provedli starosta, místní ředitel a učitelé. Také tu pro nás bylo připraveno chutné pohoštění. Nakonec nás doprovodili k autobusu a všichni mávali na rozloučenou, dokud nám slovenští přátelé nezmizeli z dohledu. A už jsme frčeli domů. Přijeli jsme ztahaní a těšíme se na další shledání.

Nikola Janešová a Lucie Fialová

22 | S t r á n k a

23 | S t r á n k a

Začínající interpreti na YouTube Asi vám nemusím představovat, co to YouTube vlastně je, předpokládám totiž, že ho znáte a používáte. Jedná se o asi největší internetový server pro sdílení videosouborů, založený v roce 2005 a prodaný společnosti Google v roce 2006 za neuvěřitelných 37 miliard korun. Je to určitě velice dobrý pomocník, najdete na něm vaše oblíbené písničky, pomocí chytrých programů je potom můžete i stáhnout… Ale jak si jistě domyslíte, kromě písniček a zábavných videí všeho druhu se na něm bohužel nachází i videa s rasovým, urážlivým či sexuálním podtextem. Samozřejmě, že se všichni snaží omezit to, ale úplně tomu zabránit zřejmě nejde. Ale teď už k tématu. Jak jsem řekla, YouTube je opravdu populární, a proto není divu, že se mnoho lidí rozhodlo ukázat svůj talent právě přes YouTube. Přináším pár informací o dvou (ne)obyčejných interpretech z tohoto serveru. Také jsem je pro vás vyzpovídala, takže jestli se chcete dozvědět více, určitě čtěte. 

Viktorie Krásná Myslím si, že Viktorii asi moc neznáte. Její první velký úspěch se jmenuje „Nejsem to já“. Tuto písničku nazpívala společně

s Raegem,

kterého

jsem

vám

představila

v předminulém čísle. Viktorie pochází z České Lípy, narodila se v prosinci roku 1996, což znamená, že jí je pouhých 15 let. V září nastupuje na Obchodní akademii do Liberce. Ale teď už pár informací, které jsem pro vás zjistila přímo od Viktorie. Poprvé se k hudbě dostala v pěti letech, kdy ji lákala hra na klavír. Na youtube ji inspirovala videa ostatních interpretů, a proto ji napadlo, že by také mohla něco nahrát, ale o samotné nahrání těchto videí se postarala její kamarádka, Viktorie sama o tom nevěděla. Spolupráci s Raegem jí také zařídila kamarádka, když poslala Raegovi její videa. Raego jí poté kontaktoval. Spolupracovalo se jim dobře, jediným menším problémem byly prý scény, ve kterých došlo i na chvilky líbání, velké množství lidí jim to neulehčovalo. Prozatím neplánují jinou spolupráci. Přiznává, že je velice nadšená z úspěchů svých songů, ale že hodně jí přináší i negativní komentáře, ze kterých si bere ponaučení. Momentálně má rozdělaných hodně písniček, ale nejvíce pracuje na jedné, kterou plánuje už brzo „vypustit“ mezi veřejnost. Vám čtenářům vzkazuje: „Všechno je možné a splní se to, až to budete nejméně čekat. Hlavně zůstaňte samy sebou a nenechte tu šanci zmizet!“ Pokud máte zájem o tvorbu Viktorie, mrkněte na http://www.youtube.com/user/viktoriekrasna

...

24 | S t r á n k a

Patrik Leško Patrikovi je pouhých 16 let a pochází z Hradce Králové. Hudbě, konkrétně hraní na piano, se věnuje čtyři a půl roku, ale samotné tvorbě teprve jeden a půl roku. Sám říká, že ho nejvíce inspiruje Hans Zimmer a jeho kouzlení se čtyřmi akordy. Jeho samotným vzorem je Tupac. K piánu se prý dostal jako malý kluk, kdy jeho táta hrával na takové minipiánko. On sám si na něj

i

po

večerech

brnkal,

jen

tak.

Ale

v Patrikových devíti letech se k nim omylem dostal balík s novými klávesami, který patřil kolegovi od otce z práce. Ten jim pak klávesy přenechal, ale Patrika hraní nebavilo, až o tři roky později, když se zamiloval do dívky, která hrála na piano, se vše změnilo. Následovaly i dva měsíce v kroužku hraní na piano a jeden z prvních větších úspěchů. 27.10.2010 Patrik navštívil svého bratrance Daniela, který ho naučil zacházet s programem, a díky tomu vznikl jejich první společný song „Optimista“.

...

Patrikovým cílem je hlavně „svoboda hudby“, neřídit se notami ani ničím jiným. Žádné plány do budoucna nemá, jen svůj první koncert, ze kterého má radost. Přiznává, že pár slavných osobností z české a slovenské rapové scény se mu ozvalo o spolupráci, ale to vše prý bude ještě za dlouho. Nebude prozrazovat, kdo všechno, ale ozvala se mu třeba Tina, HZM, Decko a další. Má z toho všeho obrovskou radost, což se mu nedivím!  Vám čtenářům vzkazuje: „Rád bych vzkázal všem těm, co to dočetli do konce, hodně štěstí do budoucna, hlavně se nevzdávat svých snů a cílů. Pro náš život jsou nezbytné. Mnoho úspěchů ve svém talentu, ať se rozvíjíte.“ Pokud vás Patrik zaujal a chcete si poslechnout něco z jeho tvorby, jděte na http://www.youtube.com/user/MCPatrickEl.

Připravila Jana Kašparová ml.

Láká vás lezení? Pro ty z vás, kdo odpoví ano, máme dobrou zprávu. My šesťáci jsme měli možnost si v březnu vyzkoušet své lezecké dovednosti na umělých skalách, které se nacházejí v areálu bývalé textilní továrny Jitex v Písku. Do LC Leze Top jsme dorazili s předstihem a seznámili se s naším domluveným instruktorem lezení Tomášem. Ten nám vysvětlil, jakým způsobem vázat uzly nutné k jištění, a pak už jsme se šli převléct do šaten. Společně s Tomášem a druhým instruktorem Lukášem jsme se rozcvičili a zahráli si pár her. Pak následovalo to nejdůležitější: instruktáž k lezení, vázání uzlů a KONEČNĚ … NAŠE PRVNÍ VLASTNÍ POKUSY!

...

25 | S t r á n k a

Lezli jsme ve skupinkách po třech – jeden lezl, druhý jistil a třetí ještě kontroloval jištění. Instruktoři dávali pozor na všechny skupinky. My pak měli možnost do sytosti si zalézt různě obtížnými cestami. Každý jsme si mohli vyzkoušet, jak na tom jsme, kterou cestu ještě zvládneme a která už je nad naše síly. Na závěr jsme se mohli ještě „vyblbnout“ na cvičných skalkách bez jištění, zato s dopadem do měkkých žíněnek. Po zajímavě stráveném dopoledni jsme se ještě naobědvali v Mc’Donaldu a vlakem jsme se vydali zpátky domů. Všem čtrnácti zúčastněným šesťáčkům se to tak líbilo, že si přejí lezení ještě opakovat.

Za všechny horolezce Iva Jirušová

26 | S t r á n k a

Společenská etiketa Na jaře k nám do školy přijel pan Fíla, který učí společenské tance a jezdí po školách vzdělávat děti ve společenské etiketě. Vysvětlil nám hodně věcí ohledně slušného chování ve společnosti. Řekl nám také, jak se správně obléknout do vyšší společnosti a jaké uvádět údaje na pozvánkách. Společenská etiketa jsou tedy pravidla, podle kterých bychom se měli chovat, když jsme třeba v divadle, restauraci, na plesech, svatbách atd. Také nám povídal, jak se správně oblékat do divadla a na plesy. Je přece jasné, že na nějakou významnou událost nemůžeme přijít v džínách a mikině. Holky se nejraději oblékají do krásných šatů buď dlouhých, nebo krátkých, dle příležitosti. Kluci nic nezkazí, když si vezmou sako, nebo společenskou vestičku. Také chování bychom měli přizpůsobit společnosti. V anketě jsme si chtěli tentokrát ověřit, jak jste na tom se společenskou etiketou vy, a tak jsme se ptali jednoho žáka z každé třídy na 2. stupni.

Anketa Co si představíte pod pojmem společenská etiketa? 6.tř. : Nevím. 7.tř. : Nevím. 8.tř. : Nevím. 9.tř. : Chování ve společnosti.

Jak by se měl muž chovat k ženě? 6.tř. : Hezky. 7.tř. : Slušně. 8.tř.: Hodně, ne hrubě. 9.tř. : Mile a hezky.

Co si oblečete při návštěvě divadla? 6.tř. : Šaty. 7.tř. : Společenské oblečení. 8.tř. : Džíny. 9.tř. : Slavnostní oblečení. Holky třeba šaty a kluci oblek.

Myslíte si, že v dnešní době jsou muži gentlemani? 6.tř. : Ne. 7.tř. : Jak kdo. 8.tř. : Ne. 9.tř. : Je jich málo.

... 27 | S t r á n k a

Kdo vchází první do neznámého podniku – muž, nebo žena? 6.tř. : Muž. 7.tř. : Muž. 8.tř. : Žena. 9.tř. : Muž. Kam usadíte dámu v restauraci? 6.tř. : Nevím. 7.tř. : Nevím. 8.tř. : Ke stolu. 9.tř. : Do rohu. Kdo si sedá na židli u stolu jako první? 6.tř. : Žena. 7.tř. : Žena. 8.tř. : Žena. 9.tř. : Žena. Kdo pozdraví a kdo potřese rukou jako první – podřízený, nebo nadřízený? 6.tř. : Podřízený. 7.tř. : Nadřízený. 8.tř. : Podřízený. 9.tř. : Podřízený. Myslíte si, že je důležité mít doma knihu společenské etikety? 6.tř. : Jo. 7.tř. : Ne. 8.tř. : Ne. 9.tř. : Ano. Anketu připravily Nikola Janešová a Lucie Fialová Správné odpovědi: Do podniku vchází jako první muž (starý zvyk z dob, kdy restaurace nebyly tak bezpečné jako dnes a muž tvořil jakýsi štít), žena má v restauraci právo na bezpečnější místo, tj. u zdi (má rozhled po celé místnosti a nebude ji obtěžovat procházející obsluha), žena si sedá na židli jako první. Zdravit by měl jako první podřízený nadřízeného, ale ruku podává jako první nadřízený. Ještě složitější je to v párech, ve společnosti si totiž nejsme všichni rovni. Znáte tři znaky významnosti? Žena, starší, nadřízený. Podávat ruku začíná žena, a to starší nebo partnerka zjevně váženějšího muže. Podává ruku partnerce méně významnějšího páru, pak jejímu muži, potom žena méně významnějšího páru nabídne ruku protějšímu muži a nakonec společensky významnější muž nabídne ruku svému protějšku. zdroj: www.ceskatelevize.cz/porady/1124997157-etiketa 28 | S t r á n k a

Hlášky z našich hodin Český jazyk – četba z podobenství o marnotratném synovi: „Domnívali jsme se, že tvůj bratr je mrkev…“

(správně „mrtev“)

Vlastivěda pro 4. ročník: „Zlatá bula sicilská byla koule…“ Český jazyk – slova přejatá: „Co je to deficit (například ve státním rozpočtu)?“ „To je, když se u Rathů najde 30 mil. pod podlahou.“ Poslanecká sněmovna jinými slovy: „Centrum zla ČR.“

Perličky z jiných školních lavic „Kdo to byl Merlin?“ „Nějakej dobrej týpek.“ „Spisovatel zemřel tak, že se upsal k smrti…“ Zadání v učebnici zní: Místo pomlčky doplňte „š“, nebo „ž“ ! Pícniny pro silá-

(doplněný text: pícniny pro siláky)

„Jmenujte nějaké Shakespearovy hry. Král...“ Žák odpovídá: „Lávra!“ (Správně Král Lear. Satirickou báseň Král Lávra napsal Karel Havlíček Borovský.) „Jak se jmenuje věda, která se zabývá horninami?“ „Kamenologie.“ „Egypt se rozprostírá kolem Egypta.“ „Nil je dlouhý 22 000 kilometrů čtverečních.“ Učitel: „Všichni bohové byli nesmrtelní.“ Žák: „Ale naši vládu by nepřežili.“

www.perlicky.net 29 | S t r á n k a

Víte že… seriál Simpsonovi …drží rekord v počtu hostujících celebrit? …Simpsonovi se objevili i v jednom z dílů seriálu South Park? …šáša Krusty je Žid? …Homer má nevlastního bratra? …Smithers je homosexuál? …Maggie umí střílet z pistole? …Lisa je vegetariánka? …postavy v seriálu mají pouze čtyři prsty? …Homer zpívá operu vleže? …Marge se zamlada jmenovala Bouvierová? …Edna Krabappelová má doma kočku? …Maude Flandersová zemře v 11. sérii? …V jednom díle Simpsonových byla i Markéta Irglová? …Homer měl v jednom díle modré vlasy a Marge je má modrošedivé?

připravil Jan Vašek

www.simpsni.cz 30 | S t r á n k a

One Direction

Kdo je One Direction? Je to klučičí britská hudební skupina, má 5 členů a zpívají hlavně popové písničky. Jak vznikla skupina One Direction? Dohromady se dali při X-Faktoru, ve kterém původně zpíval každý sám za sebe, ale když měli potom v jednom kole všichni vypadnout, jednomu z porotců bylo líto, že by je ztratil, a tak jim navrhl, ať se spojí, a oni souhlasili. Jejich úspěchy: V X-Faktoru byli třetí, už vydali své vlastní CD s názvem – Up All Night, jezdí na turné po celém světě, například do Ameriky, do Austrálie a chystají se i do Evropy. A těd trochu podrobněji něco o jejich členech: Niall Horan: Pochází z Mullingareu z Irska, narodil se 13.9.1993, takže nyní je mu 18. Je proslulý svou nenasytností, prý pořád něco jí, i když na to tedy vůbec nevypadá. A také se pořád něčemu směje. Louis Tomlinson: Pochází z Doncasteru, narodil se 24.12.1991 a momentálně mu je 20. Je to největší šašek a bavič skupiny a pořád si z něčeho nebo někoho dělá legraci. Pořád nosí červené kalhoty, kšandy a pruhovaná trička. Má přítelkyni Eleanor. Zain Malik: Narodil se v Bradfordu 12.1.1993 a je mu 19 let. Je napůl anglického a napůl pákistánského původu. Je to muslim. Má tři tetování. Neustále říká „What’s happening man?“ Liam Payne: Pochází z Wolverhamptoneu, narodil se 29.8.1993 a je mu také 18. Má přezdívku „taťka“ skupiny, protože je z kluků nejrozumnější. Má jen jednu ledvinu a v dětství strávil spoustu času v nemocnici. Má přítelkyni Danielle. Harry Styles: Narodil se v Holmes Chapelu 1.2.1994, je nejmladší ze skupiny a je mu 18. Fanynky ho zbožňují kvůli jeho kudrnatým vlasům a ďolíčkům. Má úžasný vztah s rodinou, který mu všichni kluci ze skupiny závidí.

Já osobně si myslím, že kluci jsou super, mají skvělé písničky a hodně dobře zpívají. A proto bych vám určitě doporučila si je poslechnout nebo si koupit jejich CD Up All Night, na kterém najdete všechny jejich nejznámější písničky.

Anna Kulasová

Zdroje: www.disneydreaming.com

www.collegefashion.net 31 | S t r á n k a

Dřívější móda Už od dob, kdy žili lidé v jeskyních, se vyvíjela móda. Oblékali se pravděpodobně hlavně proto, že jim byla zima, ale dbali i na to, aby ve svých šatech (kůži) vypadali dobře, a postupně své modely obohacovali o různé ozdůbky, barvy a podobně. V dobách králů, hradů a zámků na svůj vzhled šlechtici dbali. Dámy nosily široké sukně s korzety a spoustou krajek. Páni nosili kalhoty nad kolena, kabáty s knoflíky a většinou ozdobnou pokrývku hlavy. Když opustíme středověk a přesuneme se do novověku, můžeme si představit něco z dřívější módy. =) Tak například 50. léta 20. stol.

a nebo 80. léta 20.stol. :-)

připravila Gabriela Vinklerová

To bylo něco málo o dřívější módě a teď se podívejme na tu současnou.

Letní móda Blíží se léto, je čas oprášit letní věci v šatníku. Máme sice trochu aprílové počasí, ale to nám nezabrání nosit hezké oblečení. Letos letí pestré barvy, takže se nebojte je kombinovat. Oblíbená jsou trička s trochu větším výstřihem. Jsou tak schválně ušitá kvůli ukazování ramen. Džínové šortky nejsou hitem jenom teď, ty letěly už dávno. Ale oblíbené jsou pořád, už od minulého století. Jsou různě ozdobené, nejčastěji bývají roztržené, nebo dolní okraje jsou jakoby rozpárané. Všude se taky prodávají věci v námořnickém stylu (modrobílé pruhy). Je to letošní móda! Když jsme brousili po internetu, našli jsme spoustu krásných věcí, z nichž některé vám představujeme.

...

32 | S t r á n k a

připravila Tereza Směšná

Budeme rádi vzpomínat aneb 9. třída se loučí Je skoro neuvěřitelné, jak čas běží. Ačkoliv se nám to zdá jako chvíle, v září to bude 9 let, co jsme poprvé otevřeli dveře čimelické základní školy. Tehdy jsme ještě byli malí, nerozumní, rozjančení a skoro o půl metru menší. Dodnes si vzpomínám, jak jsme na vše koukali s otevřenými ústy a přemýšleli nad tím, jak udělat na paní učitelku ten nejlepší první dojem. Všechno se nám zdálo úžasné a hltali jsme každé slovo naší paní učitelky Maštalířové, když nám vyprávěla, co všechno se vlastně ve škole naučíme a zažijeme. Do školy jsme chodili ohromně natěšení, až později, když jsme se potili nad sloupečky a násobilkou, nám došlo, že škola až taková hra nebude. Krušné chvilky nám však paní učitelka vynahrazovala spoustou nádherných výletů, exkurzí a procházek, při kterých jsme vždy zažili obrovskou legraci a poznali spoustu nových míst. Někteří z nás se poprvé podívali do divadla na muzikál, do zábavního parku v Německu, do aquaparku, do ZOO atd. Dodneška se nám každému vybaví, jak Míša nakreslila čtverec od ruky, Domíš všechny sešity nadepsal „Šárka Maštalířová“ anebo jak nám paní učitelka oplatila nevyvedený apríl diktátem a sloupečky, a co teprve, když jsme se doslova rvali o to, kdo bude mít službu na krmení rybiček, které to stejně nikdy nepřežily. Tímto bychom jí také chtěli

...

33 | S t r á n k a

poděkovat za skvělý základ, který se nám na 2. stupni opravdu hodil. Dík patří rovněž paní Hájkové za to, jak o nás pečovala po vyučování ve školní družině. První stupeň nám opravdu rychle utekl. Druhý stupeň nám přinesl poměrně dost změn, poznali jsme spoustu nových předmětů, o kterých jsme slyšeli jen z vyprávění našich sourozenců, rodičů či starších kamarádů. Tím vším nás provedli další dva třídní učitelé, paní učitelka Kašparová a pan učitel Linhart. Paní učitelka Kašparová nám dala pevné základy angličtiny a němčiny, při kterých jsme zažili mnoho srandy. S panem učitelem Linhartem jsme si „padli do oka“ už při první hodině. Snažil se nás zasvětit do nejstarších dějin lidstva, říše zvířat a rostlin nejen při hodinách, ale také návštěvami nejrůznějších muzeí, přírodních památek i měst. Rádi si znovu oživujeme krásné vtipy, které nám vyprávěl pan ředitel Pouch při hodinách dějepisu, ale nejlepší byly jeho zážitky ze škol v době komunismu. S paní učitelkou Vilímovou jsme rozebrali skoro všechny součástky počítače, „pitvali“ pevné disky a naučili se spoustu užitečných informací v oblasti počítačů. Při hodinách českého jazyka se zase paní učitelka Kubátová snažila vychovat z nás alespoň trochu vzdělané Čechy, když nás seznamovala nejen s českými autory literárních děl a snažila se nám objasnit druhy vět vedlejších, se kterými jsme se zrovna nekamarádili. V hodinách výtvarné výchovy v nás sice paní učitelka nenašla ani Picassa ani Da Vinciho, ale přesto nám vzpomínkou zůstanou naše společné výtvory. Paní Zieglerová se nám pokoušela vykouzlit úsměv na rtech, který často mizel nad počítáním rovnic, úroků, goniometrických funkcí, objemů nebo obsahů. Chemie s paní učitelkou však byla mnohem dobrodružnější, odhalila nám spoustu báječných chemických pokusů a jednou, při výrobě dýmovnice, jsme omylem zahalili celou školu do dusivého kouře. Fyzikální vzorečky nám daly také pěkně zabrat, avšak paní učitelka Štěpánková se nám snažila tyto záludnosti trochu odlehčit, a tak nám předala několik užitečných rad v alternativních způsobech života. Paní učitelka Vladyková nám v rámci občanské výchovy pomohla zorientovat se v dění doma i ve světě, při pracovních činnostech, jak se starat o zahradu anebo uvařit něco dobrého k snědku. Do tajů angličtiny jsme nahlédli hned s několika učitelkami. Začínali jsme s paní Polívkovou a Kašparovou, které nám později utekly na mateřskou dovolenou. A poté je nahradily paní Průšová a paní Ulrichová.

34 | S t r á n k a

Dostatek pohybu nám zajistili paní Jirušová s panem Linhartem při hodinách tělocviku a kroužcích florbalu a společně s panem učitelem jsme na poslední chvíli založili i dívčí fotbalový tým, druhý v kraji. Díky paní učitelce Filipové se mnoho z nás naučilo hrát alespoň na jeden hudební nástroj, ale její snahy naučit nás rozdíl mezi mollovou a durovou stupnicí se minuly účinkem. Poděkování si ale také určitě zaslouží pan Králíček, díky němuž umíme vyrobit ptačí budku nebo vařečku. Touto cestou chceme ještě jednou poděkovat všem učitelům, kterým jsme prošli pod rukama, protože teď už víme, že vaše snaha něco nás naučit nebyla marná. I když se vám to někdy možná nezdálo, oceňujeme ji a v budoucnosti ji jistě ještě využijeme. Až na konečnou zastávku nás sice z původních 15 prvňáčků dorazilo jen 10, ale o to větší pouto přátelství nás pojí dohromady. Za těch devět let známe téměř dokonale jeden druhého a jen těžko se budeme loučit, ale

...

doufám, že až se jednou všichni zase společně sejdeme, připomeneme si všechny ty krásné okamžiky strávené na této základní školy. A tak už nám nezbývá nic jiného, než se s vámi rozloučit. Doufám, že na nás budete vzpomínat jen v dobrém a pamatujte si jedno: „ Byli jsme malá (VIP) třídička s obrovským srdcem!“

Jana Kašparová ml.

35 | S t r á n k a

R

ozlučkový rozhovor deváťáků s třídními učiteli Za těch dlouhých devět let jsme v ZŠ Čimelice vystřídali tři třídní učitele. Na prvním stupni nás učila Šárka Maštalířová a na druhém

stupni byli našimi třídními Jana Kašparová a Vladislav Linhart. Tyto tři učitele jsem požádala o krátký rozhovor.

Jste rád/a, že jste nás dostal/a jako třídní? Šárka Maštalířová : Ano, jsem moc ráda. Jana Kašparová : Sama jsem si o vás požádala. =)) Vladislav Linhart : Jsem moc rád, že jsem vás dostal jako třídní. Jste moje první třída! =)) Jaké byly nejlepší zážitky s námi? Šárka Maštalířová: Celých pět let bylo úžasných a plných zážitků. Byl to s vámi jeden velký zážitek. =)) Jana Kašparová: V podstatě každá hodina angličtiny, výlety, exkurze, vánoční besídky a nejvíc ze všeho vzpomínám na vaše DVD, které jste mi připravili před odchodem na mateřskou. Moc mě to potěšilo a zároveň dojalo. Vladislav Linhart: Zážitků s vámi bylo hodně! Těžko by se vybral jeden nejlepší … Nejlepší zážitky byly asi na výletech, exkurzích, sportovních soutěžích, na škole v přírodě a při spaní ve škole =)) Ale dá se říci, že každá vyučovací hodina ve vaší třídě byla zážitkem. Plánujete se s námi někdy do budoucna sejít? Třeba jako kamarádi? Šárka Maštalířová: Určitě. Jana Kašparová: Samozřejmě, ráda. Vladislav Linhart: Rád se s vámi v budoucnu sejdu a pokecám s vámi! =)) Bude se vám po nás stýskat? Šárka Maštalířová: Bude se mi hodně stýskat. Jana Kašparová: Pochopitelně, že na vás jen tak nezapomenu. Vladislav Linhart: Bude!

...

36 | S t r á n k a

A moje poslední otázka, která je určená jen pro paní učitelku Maštalířovou. Vždycky rádi vzpomínáme na to, co jsme vyváděli, na zážitky z hodin, ale nejvíc vzpomínáme na to, jak jsme si vždycky připravili na Apríla nějakou tu kulišárnu =D - sama určitě víte ;)). A tak se vás ptám, jestli na to také někdy vzpomínáte. Šárka Maštalířová: Vzpomínám spíše na přebrepty v hodinách ;)) Rozhovor připravila Anna Klímová

foto Olga Vilímová

37 | S t r á n k a

Spaní šesťáků ve škole V pátek 28.4.2012 jsme my - žáci 6. třídy - a paní učitelka Jirušová spali ve škole. Byli jsme domluvení, že se sejdeme mezi 18. a 19. hodinou. Ve škole jsme se nejdřív došli přezout a šli jsme do 6. třídy. Když jsme se tam sešli, hráli jsme hry. Někdo si hrál s „hakysákem“ a někdo hrál hru „aktivity“. Hru aktivity jsme hráli ve skupinách, protože nás bylo hodně. Celou hru jsme nedohráli, trvalo by to hodně dlouho. Potom si někdo pouštěl filmy na DVD přehrávači. Například to byl film Mach a Šebestová. Dále se pouštěl Kruh dvě. Holky hrály i na kytaru. Paní učitelka dala svíčky na chodbu a byla stezka odvahy. Stezka vedla tam, kam bychom se my normálně nedostali - na půdu. První odvážlivec byl Ladislav Jizba, za chvíli byl zpátky. Další odvážlivec byl Vašek Luzum. Pak šly některé holky: Štěpánka Motejzíková, Lucka Počtová, Klára Lišková atd. Potom poslala paní učitelka Ladislava Jizbu a Jakuba Klimeše na chodbu. Už nám bylo jasné, že budou strašit. Pak šel Adam Viktora a Jan Kníže. Zbyněk Motejzík se rozbrečel a nevěděl, jestli má jít. Ale na konec, když šla Ája Jelínková, která si zapomněla vzít odměnu, tak s ní Zbyněk šel. Ale to už byli Jakub a Ladislav připraveni bafnout. Nahoře na půdě byly různé pasti.Třeba trám a schody. Zbyněk Motejzík zakopl o trám a ozvala se rána. Když jsme se vraceli ze schodů, bylo nám jasné, že to byly dveře. Ale nevěděli jsme, kdo je zavíral, když my jsme je nezavírali. Otevřeli jsme dveře a u klučičích záchodů číhali Jakub a Ladislav. A ti na nás bafli. A vzali nás mezi sebe, ale my jsme nemohli bafat. Pak jsme šli všichni kromě Michala sebrat svíčky. Když jsme vyšli po schodech, paní učitelka nás zamkla. Chvíli jsme čekali u dveří a pak Kája objevila vypínač a rozsvítila. Za chvíli nám paní učitelka odemkla. Pak jsme šli do třídy. Nemohli jsme usnout, bylo asi okolo jedné hodiny v noci. Paní učitelka nám pouštěla horor, protože ho nikdo neuměl vyprávět. Jmenoval se Posvátné území. Byl o čtyřech lidech, co pátrali po oblastech. A tohle byla hodně strašidelná oblast. Když někdo měl nějaký hřích, tak ho zabili. Nebo je postihla nějaká nemoc. Horor skončil asi ve 3 hodiny. Potom nám paní učitelka pustila Šmouly ve filmu na uklidněnou. Spát jsme šli asi ve 3:30 hod. Jediný, kdo neviděl horor, byl Vašek Luzum, který ho prospal. Domluvili jsme se, že až paní učitelka usne, půjdeme dolů. Ale nakonec jsme usnuli a nikam jsme nešli. Ráno jsme vstávali mezi 7. a 8. hod. Sbalili jsme si spacáky, karimatky a své věci. Paní učitelka nám udělala čaj, abychom se nasnídali. Pak nám předala pamětní listy. Všem něco řekla a ještě jsme se šli vyfotit na schody. Když jsme se vyfotili, šli jsme uklidit třídu. Domů jsme šli asi v 8:30 hod. Tím skončila Andersenova noc ve škole.

Štěpánka a Zbyněk Motejzíkovi 38 | S t r á n k a

Spaní šesťáků ve škole

foto Iva Jirušová

esťáků

Výlet 8. třídy Na výlet jsme vyjeli ve čtvrtek 7. 6. v 10:30 hod z nádraží v Čimelicích a v Písku jsme přestoupili do vlaku, který jel až do Tábora. Když už jsme byli ve městě, šli jsme na zmrzlinu a pak na autobus, který nás dovezl až do Zárybničné Lhoty, kde byl náš kemp. Tam jsme si vybalili a šli hrát různé míčové hry nebo zaplavat si do rybníka, který byl pár metrů od našich chatek. Měli jsme dost volného času, od příjezdu asi ve 14 hod až do večeře v 18:30. K večeři byly výborné špagety. Po večeři jsme se domluvili, že opečeme špekáčky. Ale protože jsme měli plné žaludky, opekli jsme je až ve 21 hod, kdy už nám celkem vyhládlo. Večerka byla o půlnoci. Pak už jsme museli být na chatce a maximálně si povídat. Většina šla spát ve 2 hod ráno, ale někteří nespali vůbec. Kvůli některým spolužákům jsme byli probuzeni ve 4:30, ale i tak jsme se zabavili. V 8:30 byla snídaně: rohlík, sýr, čaj. Pak jsme se sbalili, uklidili chatky a jeli zpátky do Tábora. Tam jsme šli do táborského podzemí a do Husitského muzea. Po prohlídce muzea byl rozchod na oběd. Skoro všichni zamířili do pizzerie. Po obědě jsme ještě prošli pár obchodů. Nakonec jsme dorazili na nádraží, dojeli jsme zase do Písku a tam jsme přestoupili (po 15 minutách zpoždění) do vlaku, který jel do Čimelic.

Monika Vicherková 39 | S t r á n k a

Od žáka pro učitele a naopak – od učitele (nejen) pro žáka Tohle zvláštní vydání rubriky, která porovnávala v letošním školním roce pohledy žáků s pohledem učitele, jsem si nechala na závěr. „Pohled žáka“ je tentokrát přetisknut doslova, tak jak jsem ho obdržela na adresu Školního zpravodaje. Nebudu uvádět, kdo „příspěvek“ psal, ono se to stejně v naší škole vždy dříve nebo později roznese. Spíš bych na něj chtěla na závěr roku reagovat… O sobotě šestá třída jela do písku na horolezeckou stěnu. bili tam dva lidi co nám tam pomáhali při lezení. Bili to tam dosat dobrý.na voběd sme šli do mekááče. Pak sme sli na nadrazí aůle jeste sme zabehli do tesca pro dve misi, ktery mame tejden ve tride a brzo poletej.

TIM TO SKONCILO JÁ UZ DO SPRAVODAJE NIC PSÁT NEBUDU!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

Možná si řeknete, že na takový článek, který jsem si navíc ani osobně nevyžádala, nestojí za to psát reakci. Mně ale dobře poslouží ke dvěma věcem. Jednak bych chtěla upozornit na to, že ne vždy jsou vaše články zrovna publikovatelné tak, jak mi je posíláte. Jsou samozřejmě v redakci lidé, jejichž příspěvky žádné další úpravy nevyžadují. Ale jsou i tací, kteří by si měli článek ještě několikrát po sobě přečíst, než ho odešlou. Takže mi prosím věřte, že dát dohromady jednou za dva měsíce vždy nové číslo zpravodaje o minimálně třiceti stranách není žádná legrace. A znovu děkuji všem, kteří mi v tom pomáhají a spolupracují se mnou! Další věc, o které bych se chtěla zmínit, je tzv. obecná lidská slušnost. Občas mám pocit, že se někam vytrácí. Karel Gott zpíval kdysi písničku: „Když jsem já byl tenkrát kluk.“ Nejsem ještě stará jako Karel Gott, ale když jsem já byla tenkrát holka, řadu věcí, které dnes běžně vidím a slyším, bych si ani k učitelům, ani k rodičům nedovolila. Pravdou je, že děti jsou vždy obrazem dospělé společnosti. Vytrácí se tedy lidská slušnost mezi námi dospělými? Spíš je to tak, že doby jsou různé (a i lidé jsou „různé“), někdy i „hrůzné“, jak říkával Jan Werich. A každá doba má své „Rathy“ i své „Masaryky“, či jak je pojmenovat, abyste mi všichni rozuměli. Já bych si jen přála, aby do naší školy chodilo a vycházelo z ní víc těch, kteří budou mít na prvních místech svého žebříčku hodnot právě lidskou slušnost, a méně těch, kteří zcela bez zábran hranice této slušnosti překračují. Protože i oni budou jednou vychovávat své děti a budou je vychovávat přesně tak, jak se tomu sami – od nás všech - naučili. To je konec kázání na konec školního roku.

Jana Kubátová

40 | S t r á n k a

Trochu vypravování a trochu úvaha na téma: PUBERTA Dneska je opravdu den na dvě věci. Špatně jsem se totiž vyspala a jsem příšerně unavená, tím pádem jsem i nevrlá a otrávená. Z vlastní zkušenosti vím, že bych v tyhle dny měla nosit na čele napsáno: „POZOR, VÝBUŠNINA!“ ale rodina a někdy i Běta už to poznají. Mamka se to ale zrovna dneska, kdy se mi zdálo, že moje nálada klesla pod maximum mých možností, rozhodla ignorovat. Sedla jsem si totiž hned po škole k počítači a těšila se, jak si u něj aspoň trochu odpočinu. Mamka ale právě přišla z práce a za mnou se ozval zpěvavý hlas: „Dneska pro tebe mám úkolíky, Kačenko!“ Obrátím oči v sloup a pohybuju němě rty s obličejem pořád otočeným na obrazovku. Kdyby mamka měla najatého agenta na odezírání ze rtů, dostala bych za zvolení slov dost velkého sprda. Kouknu se na ni a nechám poklesnout čelist v mém oblíbeném pohledu: ´No to nemůžeš myslet vážně?´ „Jaký?“ zeptám se nakonec rezignovaně. „Uklidíš si pokoj, vysaješ obývák.“ Usmála jsem se na mamku: „To si ze mě děláš srandu, viď?“ „Ne,“ prohlásí udivený maminčin hlas. „Joo, a prosím tě, ještě umyj nádobí. V tý kuchyni je to zase hrozný. “ Celý den jsem si připadala jako teploměr. Teď teploměr ovšem praskl: „Mami! Jsem unavená jako blázen, copak to nevidíš?! Chci si chvilku odpočinout!“ „Co teda děláš na počítači?!“ vyštěkla na oplátku mamka. „A proč u toho sedíš až do jedenácti, když jsi potom tak unavená!? Makej. Tohle jsou ty nejhorší výmluvy, jaký sis mohla v tuhle chvíli vymyslet.“ Ještě hodnou chvíli na ni koukám jako na smyslů zbavenou, potom ale pochopím, že s ní nehnu. Jako ostatně vždycky. Zvednu se tedy s hlasitým povzdechem. Když mám všechno hotové, sednu k počítači a tělem i myslí se mi začne rozlévat nádherný pocit svobody a těšení se na brouzdání po internetu. V tom mě vyruší mamča a začne zase s obvyklým proslovem: „Co tady děláš? A pak mi říkáš, že jsi unavená. Máš sbalenou školu? Já si to myslela. Mazej odtud!“ „Mami!“ vykřiknu ukřivděně. „To už nemyslíš vážně!“ Mamka nasadila výhružný výraz: „Tys neslyšela?!“ Vzedme se ve mně černý vztek a vzdorovitost, kdy mi je až skoro do breku. „Ne mami, já prostě nejdu! Moje motivace k rychlému uklízení byl počítač a ty mi tady teď tohle řekneš. Já prostě nejdu! Mě vocaď prostě nedostaneš!“ „Dobře, řekla sis o to,“ oznámila mi. Nejspíš usoudila, že nemá cenu se se mnou hádat, a tak řekla to, co řekla: „Tejden zakázanej počítač.“ Nafouknu tváře. Už už jsem to chtěla mamce zoufale vymlouvat, ale hrdost mě přemohla: „Mně to nevadí.“ „Fakt ne? Dobře, tak měsíc bez počítače?“ Vytřeštím oči. „No? To už je lepší, viď?“ zvolá vítězoslavně mamka. Zase jsem chtěla začít odmlouvat s tím, že 41 | S t r á n k a

...

na ten zatracenej užírač času prostě chodit budu i přes zákaz, ovšem ta rozumnější část mé maličkosti měla převahu. „Ne mami… já už jdu, prosím…“ „Fajn, jenom tejden. Ale ještě jednou tohle vystoupení a uvidíš!“ Puberta. Nevím, tenhle příklad puberty nahoře je trochu zvláštní, ale netuším, jak jinak bych to měla podat. Na druhou stanu se tam ukazuje, že v období puberty mají děcka tendenci vzdorovat dospělým. Ale je to i o úplném opaku vzdorování a drzosti. Naprosto vůbec nevím, co se v tomhle věku honí klukům hlavou a někdy by mě to doopravdy zajímalo, ale pokud můžu něco říkat za holky, tak je to taky velice citlivé období. Vždycky, když mám krámy (nebo měsíčky, vyberte si), tak mamce brečím, jak mě nikdo nemá rád, že mi nic nejde a že jsem naprosto k ničemu. Můžu přísahat, že své srdceryvné vystoupení jsem ani jednou za měsíčky nevynechala. A ve finále se s mamkou stejně bavím pokaždé o tom samém, jenom k tomu někdy něco přidám, nebo odeberu. Takže se v tomto citlivém období hezky polituju a mamka mě vždycky vyslechne (i když už ji to musí opravdu nudit). A já jí to všechno na oplátku vracím slovy: „Ne, já to prostě uklízet nebudu!“ To je ale rovnováha, což? Ale ne, myslím, že se můžu pochlubit příklad nahoře by měl být můj nejvyšší vrchol pubertálního záchvatu. Stejně už nevím, co bych o pubertě mohla říct víc. Je to prostě podivné období života, kdy člověk vyspívá. Dochází ke složitému procesu v našich tělech a já tomu víceméně nevím hlavu ani patu. Ale vím, že pro rodiče je to obvykle taky docela těžké období, tak na ně trošku ty ohledy berme. Oni by si totiž ten život v období naší puberty taky rádi užili. Kačenka 

kill-willi.blog.cz 42 | S t r á n k a

O malování s Terezou Márovou Co tě vedlo k tomu, abys malovala? Hodně mě to bavilo. Máte kreslení v rodině? Ano. Oba dědové také kreslí. Kolik už jsi (přibližně) vyhrála soutěží? Už jsem vyhrála čtyři soutěže. Která byla ta poslední? Naposled 1. místo v soutěži „Zvířecí svět dětskýma očima“. Bylo to za obrázky tukana, tygrů a lemurů a soutěž pořádala ZOO Tábor - Větrovy. Co nejraději maluješ? Nějaké zátiší. Chtěla by ses malováním živit? Ne, nechtěla. Chci ho mít pouze jako koníček. Máš nějakou svoji techniku, kterou maluješ? Ne, nemám. Vždycky maluji jinak. Čím maluješ nejraději? Křídami a pastelkami. Chtěla bys vyhrát nějakou velikou výtvarnou soutěž? Asi ano. Vojtěch Štěpánek

43 | S t r á n k a

Tip na film

J

edna z nejoblíbenějších pohádek ožívá letos ve filmové události roku. V kouzelném království se může stát cokoli. I něco podivného. Z přátel se

stávají nepřátelé a z princezny může být hrdinka. Pohádka je o tom, jak se zlé královně (Julii Roberts) podařilo získat vládu nad královstvím. Ale získat ji měla Sněhurka (Lily Collins). Princ (Armie Hammes), který se o ni ucházel, se zalíbil královně. Královna mu podstrčila nápoj lásky, ale spletla to a dala mu nápoj „psí láska“. Princ se potom choval ke královně jako milující pes. Princezna se však svého výsostného práva jen tak snadno nevzdá a rozhodne se jednat. Uteče a objeví se u trpaslíků, kteří jsou výborní v boji a velmi vynalézaví. Také to Sněhurku naučí. A naplánují odvetu. Proti zlé královně budou bojovat. Sněhurka ožívá v novém dobrodružném příběhu plném lásky, ale i žárlivosti a zrady.

Kristýna Račanová zdroj: www.ofilmu.com/film/snehurka

44 | S t r á n k a

Recenze PC hry - Sniper Elite V2 Po předchozí hře Sniper Elite z roku 2005, která byla poměrně zapadlá, k nám přichází 2.díl. Ale rozhodně nejde jen o nějakou druhou verzi, jak může napovídat název. Ten totiž pochází z německých raket V2, jejichž vývoj budete muset zastavit. Ve hře jde převážně o stealth (plíživé) akce. Nečekejte to, že vám v pohodě projde vyběhnutí na otevřenou ulici jako v CoD. Dostáváte k sobě sice samopal a pistoli, ale jejich přesnost je špatná a využití pro ně najdete spíše v nouzi. Každá chybka, každá nepovedená střela může znamenat vaši smrt, tedy opakování mise od záchytného bodu. Každou akci musíte trochu promyslet, prozkoumat terén, najít si nejvýhodnější místo, označit nepřátele a tak dále. Neočekávejte ale nekonečno možností a velké taktizování. Prostředí není neomezené a většina dobrých míst je zablokovaná. No ale rozhodně se nesmí zapomenout na kameru střely, která se objeví při povedeném zásahu. Tato kamera sleduje dráhu kulky a při velmi dobrém zásahu ukáže i rentgen oblasti zásahu. Co mě poměrně zklamalo, bylo ozvučení. Například postavu, která je od vás vzdálená 100 metrů, slyšíte, jako kdyby byla přímo vedle vás. Grafika sice není úplně dokonalá, ale celkový dojem příliš nekazí. Hru si bohužel nezahrají uživatelé Windows XP, což je také velká škoda. * OS: 7/Vista/ PC (32 nebo 64 bit) * CPU: Dual Core 3.0GHz nebo lepší * RAM: 2 GB * HDD: Min. 10GB místa * Grafická karta: 256 MB Mé hodnocení: 70/100

bagofgames.com

připravil Martin Funda 45 | S t r á n k a

Za redakci: P.Štěpánek, V.Luzum, V.Štěpánek, L.Vala, K. Račanová, N.Hulešová, M. Funda, A. Kulasová, T. Směšná, M. Vicherková, G. Vinklerová, L. Fialová, N. Janešová, J. Kašparová ml., A. Klímová, V. Mastný, J. Vašek, J. Kubátová, J. Kubát Autor titulní strany (návrh i foto): Monika Štětinová Děkujeme všem, kteří se podíleli na tomto čísle.

46 | S t r á n k a