Základní škola HOSTIVICE, U Zámecké zdi 1704
Co se děje
Vážené čtenářky, vážení čtenáři. Jistě jste zaznamenali, že v tomto školním roce časopis nevycházel v pravidelnosti, na kterou jste si zvykli. Nyní máte v ruce teprve druhé číslo tohoto ročníku. Zapříčinil to především fakt, že školu opustily obě hlavní redaktorky, které tvorba časopisu bavila a věnovaly mu své nápady, svou energii, úsilí i volný čas. Práce na časopise nebyla a v budoucnosti ani nebude mé „one women show“, jak naznačovaly některé, ne právě vstřícné, poznámky v kuloáru školy. Sestavení časopisu není úplně snadná věc, je zapotřebí nemalého úsilí, aby jednotlivá čísla vznikla, ale aby měla i určitou kvalitu. Právě kvalita, které dosáhly předešlé redaktorky, by měla být nejen zachována, ale naopak zvyšována. Doufám, že v příštím školním roce se najdou opět v řadách žáků odvážlivci, kteří se nebudou ostýchat svými příspěvky přiblížit dění ve své třídě či družině, zkrátka život „za zdí“. A doufám také, že se opět najdou nadšenci, kteří se budou na tvorbě časopisu podílet pravidelně, stanou se redaktory a troufnou si na nelehkou práci dokumentaristy, která není vždy populární. Byla bych ráda, aby měli snahu přiblížit Vám všem, včetně rodičovské veřejnosti, ukázky práce našich dětí , jejich sportovní úspěchy, projekty a školní akce, které za povšimnutí jistě stojí, ale také odvahu ke kritice. Na tomto místě chci poděkovat řediteli školy, panu Mgr. Josefu Marešovi, nejen za podporu, ale také za první osobní příspěvek, který doufám nebude ani poslední. A můj velký dík patří paní zástupkyni Ing. Vlastě Liškové, která se na tvorbě časopisu od jeho zrodu podílí. Za její velkou podporu, nadšení, impulsy i kritiku. Bez její pomoci by časopis zřejmě již neexistoval. Mé poslední, ale ne nepodstatné, poděkování patří pravidelným korespondentům, které nyní záměrně nebudu jmenovat, jejichž jména si ale hravě najdete pod příspěvky v minulých číslech „ZA ZDÍ“. Co říci závěrem. Děkuji a na shledanou ve školním roce 2016/17 na stránkách časopisu „ZA ZDÍ“. Martina Erbová
„ZA ZDÍ“ školní časopis Základní školy v Hostivici
č.2 - 2015/16
3.ročník
vychází 28.6.2016
Obrázky použité k ilustraci stránek časopisu https://www.google.cz/search fotografie náleží z velké části archivu redakce nebo jsou autorizovány
Redigovala: Ing. Vlasta Lišková Vedoucí redakce : Martina Erbová Tady může být i tvé jméno, zkus se s námi pustit do psaní příštího čísla časopisu “ZA ZDÍ“
Vážení čtenáři školního časopisu „ZA ZDÍ“ Byl jsem požádán o svůj pohled a názor na sportovní aktivity žáků naší školy. Jako profesně bývalý tělocvikář a trenér musím bez jakékoliv nadsázky prohlásit, že mi sportovní aktivity a výsledky žáků dělají opravdu radost. Hostivická škola i v minulosti dosahovala velmi slušných výsledků, důkazem jsou vystavené poháry, které získali žáci školy. Čelní umístění na soutěžích jsou vždy úžasná, ale pro žáky je z mého pohledu důležitější vlastní příprava - tréninky, účast na soutěžích a až následná konfrontace vlastních dovedností s jinými vrstevníky. Toto srovnání někdy naruší účast některých protihráčů, kteří se určitému druhu sportu věnují závodně a Vás „ryzí amatéry“ prostě „smáznou“. Hlavně si musíme uvědomit, že veškerý pohyb - sport děláme pro sebe a i z takového utkání si odneseme ponaučení. Za mého působení na zdejší škole se tělocvikáři vždy ochotně a obětavě věnovali žákům. S nástupem u Vás populární „Rózinky“ ještě došlo nejen k pestřejší nabídce netradičních sportovních aktivit - házená, ragby i horolezectví, ale také k vyšší účasti na soutěžích. Z mého pohledu je pro vás určitě přínosnější provozovat jakoukoliv sportovní aktivitu, než pařit doma na počítači nebo pokuřovat u zídky nebo na skate parku. Pro zpestření Vašich hodin TV a rozšíření volnočasových aktivit mám v plánu do září vybudovat v malé tělocvičně horolezeckou stěnu. Jestli se mi tento plán podaří zrealizovat, tak budu vyžadovat, aby byla tato horolezecké stěna hojně využívána i při hodinách TV. Vždy se budu snažit zajistit a vytvořit pro sportovní činnost žáků ty nejlepší podmínky. Mgr. Josef Mareš - ředitel
Žáci druhého stupně se zúčastnili ve druhém pololetí mnoha sportovních turnajů a obohatili školní vitríny několika poháry a medailemi. Hned v únoru se někteří žáci 7., 8. a 9. tříd probojovali v okresním kole házené, které se sehrálo v Černošicích, až do finále, kde porazili ZŠ Černošice a nakonec dovezli domů zlato. Tím si zajistili postup do krajského kola v Kladně, ve kterém skončili třetí. Vzhledem k tomu, že se družstvo z druhé pozice odhlásilo z postupu na republiku, měli žáci možnost změřit své síly v kvalifikačním kole na finále republiky, ze kterého postupovalo pouze vítězné družstvo. Naši žáci skončili druzí, a tak se do republikového finále nedostali. I tak ale slavili úspěch, protože se ve finále tohoto kola poprali o první místo s jičínským házenkářským týmem, kterému k vítězství pomohly také osobní kontakty s rozhodčími. Za vzornou reprezentaci našim žákům patří velká gratulace. V letošním roce vznikl ve škole volejbalový kroužek, na kterém společně trénují žáci a žákyně 7., 8. a 9. tříd. Někteří z nich reprezentovali školu na volejbalovém turnaji v Davli a Rudné. Odměnou za jejich snahu a poctivou přípravu bylo dívkám čtvrté a chlapcům třetí místo v okresním kole ve volejbale. Chlapci postoupili do krajského kola, které se konalo 21.4.2016 v Neratovicích a odkud po dlouhém boji přivezli bronzový pohár. Dalším velkým úspěchem bylo získání třetího místa v prvním ze čtyř turnajů školní ligy ragby. Škola byla oslovena na základě umístění chlapců v házené, bohužel na přípravu nezbývalo příliš mnoho času. S tréninkem chlapců nám velmi pomohl Filip-Daniel Kittl, který hraje ragby za oddíl TJ Tatra Smíchov. Třetí místo bylo velkým překvapením. Ještě větším překvapením ale byla první místa na dalších třech turnajích, která nám nakonec v závěru zajistila titul mistrů ČR ve školní lize v ragby. Celou sportovní sezónu 2015/2016 doplnily školní sportovní víkendové akce, o které byl mezi žáky velký zájem. V prosinci proběhl vánoční maraton ve volejbale, kterého se zúčastnilo 45 žáků a žákyň z druhého stupně. V dubnu jsme pro děti uspořádali volejbalový maraton, na který se přihlásilo osm týmů po šesti žácích a poslední akcí byl v květnu „pětiboj za zdí“, na kterém změřilo své síly v basketbalu, volejbalu, fotbalu a přehazované, 60 dětí. Všechny akce byly plné adrenalinu, bojovnosti, dobré nálady a také ukázněnosti. Děti vždy přespávaly ve škole a měly tak možnost společně prožít několik příjemných okamžiků. Děkuji dívkám i chlapcům nejen za jejich sportovní výkony, ale také za jejich vzornou reprezentaci školy a fair play. Bc. Michaela Rosenkranzová, učitelka TV
Na okresní kolo ve volejbale jsme jeli do Rudné. Hned v prvním kole jsme nastoupili proti týmu hostivického gymnázia, který jsme porazili. Po té jsme prohráli s týmem Dolní Břežany. Skončili jsme druzí a postoupili do krajského kola. V okresním kole jsme se drželi docela dobře, ale nastoupilo proti nám družstvo, ve kterém byli hráči, kteří se věnují volejbalu závodně. V krajském kole jsme nakonec skončili třetí a tím uzavřeli naši volejbalovou sezónu. David Janouch 9.B
Až do dne 15.března 2016 byl pro nás volejbal pouhou hrou. Tehdy jsme poprvé jely na turnaj. Okresní kolo se odehrálo v obci Hradištko. Tam jsme se umístily na 3.místě a postoupily do finále. Náš konečný výsledek byl 4.místo ze 6-ti zúčastněných týmů. Děkujeme paní učitelce Rosenkranzové za tuto skvělou příležitost a zkušenost. Viki Hurajtová 9.A
RAGBY – turnaj základních škol Před třemi měsíci začali hrát kluci z házené bezkontaktní ragby. Jeho pravidla spočívají v tom, že hráči mají u pasu pásky, které jim soupeři strhávají. Při stržení 3 pásků přichází tým o míč. V každém týmu muselo být šest hráčů, z toho alespoň jedna dívka. Hrály se čtyři turnaje. Když jsme přijeli na první zápas, moc jsme nevěděli co čekat, ale nakonec jsme byli třetí. Na dalších turnajích jsme byli na prvním místě a jsme tedy mistři ČR v bezkontaktním ragby v naší kategorii. Moc se nám to všem líbilo a jsme rádi, že jsme poznali další sport a mohli si ho zkusit. Aneta Kořízková 9.A
Do Černošic jsme jeli s touhou vyhrát a dát naší paní učitelce/trenérce dárek k narozeninám, samozřejmě 1.místo. Byl to docela těžký a namáhavý úkol, plný stresu. Při finále rozhodovaly sedmi metrové hody, které jsme vyhráli a tak jsme postoupili do krajského kola v Kladně. V krajském kole, kde to už bylo těžší, jsme nakonec skončili třetí. Byli jsme smutní, protože týmy na prvních dvou místech postupovaly do kvalifikace mistrovství České republiky. Ale i 3.místo byl pro nás úspěch, tak jsem to jeli oslavit. Cestou na naši oslavu nám zavolal pan učitel z Kladna, že jeho hoši na kvalifikaci nemohou a tedy nám postupují tuto skvělou příležitost. Pan ředitel Mareš nám objednal mikrobus do Jičína, kde se kvalifikace hrála. Za to mu moc děkujeme. V Jičíně byly zápasy těžké, ale jeli jsem tam především hrát a sbírat zkušenosti. Snažili jsme se vyhrát, ale bylo to nad naše síly. Poprvé jsme se jako tým setkali se štěpařským voskem na házenkářském míči, který profesionální házenkáři používají, aby jim míč neklouzal z rukou. Z míče se však stává těžká lepkavá koule, na tento styl jsme nebyli zvyklí. Tým Jičína měl několik profesionálních hráčů, takže výhoda byla na jejich straně. Navíc Jičín byl domácím týmem a byl rozhodčími viditelně protěžován. Skončili jsme druzí a bohužel jen první místo postupovalo na mistrovství České republiky. Každopádně jsme si zahráli, byl to pro nás velký zážitek a dobrá zkušenost. Naše paní učitelka/trenérka nás přihlásila na víkendový turnaj do tábora. To už ale nebyl školní turnaj. Jeli jsme si zahrát házenou mimo školní soutěže a skončili jsme druzí. Za celý náš tým děkuji panu řediteli za podporu a naší suprové paní učitelce za to, že nám házenou ukázala, že se nám věnovala a udělala si čas na naše tréninky. Děkujeme, Peter Kall 9.B
Sportovní kroužek s Helenou Plecitou probíhá v úterý s prvními ročníky a ve čtvrtek s druhými a třetími ročníky vždy od 15:30 do 17:00. Co tam děláme? Od všeho něco. Na začátku se zahřejeme pohybovou hrou nebo honičkou a rozcvičíme ztuhlé klouby. V hlavní části hodiny jsme si už vyzkoušeli trampolínu, švédskou bednu a odrazový můstek, skákali jsme do výšky, hráli fotbal, florbal, basketbal. Někdy také stavíme překážkové dráhy z laviček. Když je hezké počasí, sportujeme na školním hřišti. Tam můžeme skákat do dálky, to děti v příjemném písku obzvlášť baví. Na atletickou dráhu si nosíme překážky a pořádáme mezi sebou závody. Na závěr každé hodiny nezapomeneme na protažení, to našim svalům dělá dobře. Řídíme se heslem: Pohyb nás baví.
Helena Plecitá
realizační tým natěšení účastníci
Volejbalový maraton
Od paní učitelky Berchtoldové jsme dostali tip na zajímavou osobnost z řad našich žáků.
Řekni nám, co zajímavého děláš. Jezdím závody na čtyřkolkách. Kdo Tě ke čtyřkolkám přivedl? Táta, jezdil motokros na motorkách. Jak dlouho jezdíš? Jezdím od roku 2008, 7 let. Pořád Tě to baví? Baví mě vyhrávat poháry, být na 1. ,2. ,3.místě. To mám radost. Kolik už těch pohárů máš? 101 (v současnosti bude jistě již počet jiný- pozn. redakce ) Kterého úspěchu si nejvíc ceníš Ty sám? Že jsem mistr Německa v kategorii juniorů a také mistr Čech a Moravy. Ve kterém roce? 2012/13 Co si myslíš, že Ti tenhle sport přináší, čím Tě obohacuje? Mám určitě větší výdrž, sílu v rukou, v prstech. Když je na trati hodně hrbolů, tak to dost bolí. Jel jsem třeba závod v Milovicích, trval 4 hodiny, to je peklo. A taky vytrvalost a soustředění, musím rychle reagovat. Co úrazy? Když mi bylo 10 spadl jsem ze čtyřkolky. Trošku jsem to „přepísk“. Skočil jsem a spadnul, ale nic se mi nestalo. Předminulý rok v Německu jsem si zlomil levou ruku, 3 kosti. Kdy jsi začal vyhrávat? První poháry mám z roku 2010. Co dál do budoucna, chystáš nějakou změnu? Ne, pořád chci jezdit na čtyřkolkách, motorky se mi tak nelíbí, čtyřkolky jsou stabilnější. Jaký máš teď stroj? Nejdřív jsem jezdil na malinký čtyřkolce Suzuki. Teď mám Yamahu 250. A tu máš svojí nebo klubovou? Koupil jí táta a jezdím na ní já. Jak nákladný je to koníček? Když vynecháme koupi čtyřkolky, co všechno ještě potřebuješ? Chrániče, boty, krunýř, helmu, brýle, rukavice – je to poměrně hodně nákladný.
Bezpečnost je hodně důležitá, takže dobrý vybavení? Bez vybavení by nás na čtyřkolku vůbec nepustili. Takže bez podpory rodičů by to vůbec nešlo, to bys tenhle sport dělat nemohl. Nic bych neměl. Máš sourozence? Mám bráchu, staršího o 7 let a ten jezdí taky. I on má sbírku pohárů, jezdil už přede mnou a jezdí pořád. A taky mám starší sestru, ta je kadeřnice. A doporučil bys tenhle sport dětem, i když je hodně individuální a je potřeba veliká podpora rodiny? To záleží na hodně věcech. Podpora rodičů je nejdůležitější. Musíš se nejdřív naučit jezdit, zjistit co všechno čtyřkolka dokáže. Hodně trénovat a teprve pak může člověk na závody. Máš nějaké další koníčky. Ani ne, jenom čtyřkolky. Rád hraju na počítači, ale to není koníček. A je dobrý dělat nějaký další sporty, třeba posilování? No určitě je dobrý posilovat ruce a prsty, ale já nic nedělám. Když člověk drží pořád řídítka, v prstech jsou křeče, ale já toho mám dost z tréninku. A chystáš se teď na nějaký velký závod? Příští rok zase na 4 hodinový závod v Milovicích. Je nějaký závod ve světě, kam by ses rád dostal? Na mistrovství Evropy, ale to je hodně nákladný. Třeba v Americe stojí startovný deset tisíc dolarů, ale mají tam mnohem lepší zázemí, můžou si stroje „vytunit“. My máme jen sériový čtyřkolky. A když se musí platit startovný, je součástí výhry taky nějaký finanční bonus? Ani ne. V Čechách dostaneme pohár, něco k tomu od sponzorů a poukaz třeba na 1 000 Kč do obchodu s vybavením. Tam si můžeme vybrat oblečení a ostatní věci v ceně toho poukazu.
rozhovor pro čtenáře připravili Adam Jakubka a Matěj Hladký
