Základní škola HOSTIVICE, U Zámecké zdi 1704
Co se děje
ze školních kronik – ukončení školního roku očima kronikářů školní AKADEMIE 2014 poznávací zájezd do Velké Británie a Francie rozhovor – Michal Dubský exkurze 8. a 9.ročníků do polské Osvětimi motýli v botanické zahradě školní družina a její slet čarodějnic pasování prvňáčků na čtenáře projekt „Měj rád tělocvik“ – aneb radost z pohybu s DANCING CRACKERS mobilní planetárium adopce na dálku – Charles Kisaada rozloučení s redaktorkami
Stále se obracíme ke všem žákům, učitelům, vychovatelům a dalším zájemcům, aby se neostýchali a přinášeli své náměty a reportáže do časopisu „ZA ZDÍ“. Zde jsou cesty, kterými příspěvky můžete do časopisu přinášet :
elektronicky na adrese
[email protected]
osobně do školní knihovny, kdykoliv v otevírací době
preferujeme elektronickou cestu, především pokud se týká fotografií a obrázků
Je mnoho důležitých otázek, na které se v hodinách nestačíte, bojíte nebo možná i stydíte zeptat.
odpovídá Vám Bc. Michaela Rosenkranzová ptejte se a své otázky i ve školním roce odevzdávejte přímo paní učitelce nebo naší redaktorce Veronice Křížové z 9.A nově bude příležitostně na další otázky odpovídat také
výchovná poradkyně Mgr. Magdalena Karasová
Skončil školní rok 2013/14 a Vy právě otevíráte „jeho“ poslední číslo časopisu ZA ZDÍ. Doufám, že si časopis už našel své čtenáře, že pootevřel dvířka do života naší školy a některým přinesl také odpovědi na otázky, které školní život přináší. Chtěla bych touto cestou poděkovat za spolupráci všem, kteří se na tvorbě časopisu podíleli. Ať už to byli redaktoři, učitelé nebo žáci z jednotlivých tříd. Velký dík patří paní zástupkyni Ing. Vlastě Liškové, která byla od počátku naším trpělivým poradcem a korektorem. Ráda bych poděkovala redaktorkám z 9.tříd. V závěru školního roku byly zahlceny svými povinnostmi a proto poslední číslo přichází s malým opožděním, ale pracovaly se zápalem a časopis byl také jejich dítkem. Věřím, že se najdou důstojní nástupci z nižších ročníků. Co tedy dodat závěrem? První ročník časopisu ZA ZDÍ máme za sebou, zda byl úspěšný posoudí sami čtenáři. Přála bych si, aby i v dalším školním roce časopis pokračoval, aby nezanikl spolu s odchodem zmíněných redaktorek. Doufám, že se mi se „zbývajícími“ redaktory podaří utvořit nový tým, který udrží časopis při životě a bude čtenářům dál zprostředkovávat život za školními zdmi. Martina Erbová „ZA ZDÍ“ školní časopis Základní školy v Hostivici
č.5/2013 vychází 4.7.2014 šš vedoucí redakce : Martina Erbová
[email protected] šéfredaktor : Adéla Lišková redakce : Tereza Uhrová, Gabriela Parkhomchuk, Veronika Křížová, Iveta Šenerová Alena Bradáčoá
Nahlédnutí do školních kronik
Ukončení školního roku tak, jak jej popsali kronikáři školy Dne 19.července léta 1886 skončen školní rok 1885/6 slavnými službami Božími za přítomnosti hodnostů obecních a školních, při nichž mládež společně s onou ve Velké Jenči zapěla hymnu rakouskou. Po té shromáždivši se táž v učebně I.třídy, kamž i dotčení občané se dostavili, oslovena jest přiměřeně řídícím učitelem v čele sboru učitelského a poučena, jak o prázdninách se chovati etc. Načež připuštěna do jednotlivých tříd, kdež jsou ¼letní zprávy, sešity a výkresy atd. rozdány a dítky ještě o mnohém poučeny. Čehož pak následovalo konečné propuštění domů na milé prázdniny. Školní rok 1910/11 ukončen byl dne 15.července 1911 slavnými službami božími, jichž se veškerá školní mládež se svými učiteli zúčastnila, načež zapěli žáci Rakouskou národní hymnu a po napomenutí dítek řídícím učitelem, jak se o prázdninách chovati mají, rozdány jim byly školní zprávy. Školní rok 1926/7 ~ Školní rok ukončen 28.června. Po rozdání vysvědčení vzpomenuto v každé třídě světlé památky mistra Jana Husa. Rok 1944 ~ Ve středu dne 12.července v den 72.narozenin pana státního presidenta Dr. Emila Háchy byla v 10 hodin vyslechnuta akademie vysílaná pražským rozhlasem. Mezi vybraným hudebním a zpěv. pořadem byl vzletným proslovem promítnut jeho na rušné děje bohatý život a při čemž byly kladně vyzdviženy jeho nehynoucí zásluhy o záchranu českého národa ve víru převratných dějů 2.světové války. Po vyslechnutí akademie bylo žactvu z příkazu ministerstva pro ten den uděleno volno. ~ Školní rok byl ukončen 3.hodinu ve čtvrtek 13.července proslovem ředitele k odcházejícímu žactvu. Rok 1945 ~ Po dramatických událostech květnových dnů byla školní budova řádně vyčištěna a v pátek 18.května bylo vyučování v osvobozené škole zahájeno . Ale již 29.května obsadil školní budovu pluk ruských „tankystů“, který tu setrval do 30.července. ~ Po předběžném vyčistění 2.poschodí zahájili jsme dne 9.července vyučování ve třídách, které trvalo jen 3 dny, protože 12.července se na zdejším okrese končil školní rok. – Bilance ve vyučování a také ve vědomostech žactva v tomto školním roce byla velmi slabá, ještě horší byla u žáků překotně přeřazených z obecných škol. Konečná klasifikace jejich prospěchu musela býti velmi blahovolná. Vysvědčení bylo vydáno 12.července a tím byl šťastně ukončen nejkritičtější a nejdramatičtější školní rok 1944-45. Školní rok 1954/55 ~ 25.června naši žáci pod vedením svých učitelů cvičili na I.celostátní spartakiádě v Praze na Strahově. Tím vyvrcholil a také slavně skončil školní rok. ~ Školní rok skončil. Skončilo jedno období života hostivické školy, období naplněné usilovnou, tvořivou prací dvaadvaceti učitelů. I když v jejich práci zůstalo mnoho nedoděláno, i když měla tato práce řadu nedostatků, nutno říci, že všichni pracovali svědomitě, vedeni láskou k dětem a ke škole. V budoucnu bude třeba, aby ještě intensivněji a promyšleněji se připravovali na svou práci, aby hledali nové formy výchovy i vyučování. Bude třeba prohloubit kritiku a sebekritiku, rozvinout do šíře metodickou práci na škole, zlepšit práci pionýrské organisace, družiny mládeže a zájmových kroužků. Také v ideově politické stránce školní práce bude třeba hledat cestu vpřed. Zde čeká velmi mnoho práce závodní organisaci KSČ. Nesmí být zapomenuto ani na rozvíjení spolupráce s rodiči a veřejností, především orgány lidové správy a s patronem školy. Je to jistě mnoho úkolů, úkolů závažných a snad i nesnadných, ale nutných, chceme-li jít dál a výš. Skončil jeden školní rok, neskončila však naše práce. Věříme, že po dvouměsíčním odpočinku a přípravě sejdeme se po prázdninách s dostatkem sil k řešení všech těchto úkolů. Školní rok 1971/72 ~ Školní rok byl ukončen slavnostně za účasti předsedy MNV s. Chaloupky a tajemníka MNV s. Leštiny a byly při něm vyznamenány nejlepší žákyně školy I.Chvastová a J.Klimešová. Školní rok 1997/98 ~ 18.června odpoledne a večer se konalo slavnostní rozloučení 9.tříd se školou. Pozvaní rodiče a učitelé zhlédli nejprve videozáznam z nejrůznějších akcí obou tříd, který pořizoval pan učitel Kalouch už od 5.třídy. Pak následoval kulturní program složený z větší části z vlastní tvorby. Pohoštění, program i vystupování našich nejstarších žáků překvapily svojí vysokou úrovní. ~ Předposlední školní den si ještě poměřili ( jako každoročně ) své síly učitelé a žáci ve volejbalovém zápase. Učitelé byli poraženi 2:0.
ŠKOLNÍ AKADEMIE 2014 Ve střípcích ze školních kronik, na různá ukončení školního roku, mohou čtenáři porovnat přístup k této události v jednotlivých úsecích naší historie. V současnosti je však podoba konce školního roku naprosto odlišná. Symbolicky školní rok končí vystoupením jednotlivých tříd na „školní Akademii“. Tato akce je mnohými proklínaná, žáci ( především vyšších ročníků ) se nechtějí na přípravě podílet a často nácviky sabotují. Pak ale přijde den „D“ a všichni se chtějí předvést v co nejlepším světle. I ti největší odpůrci se chystají do kostýmů a na pódiu ze sebe vydají maximum. Akademie končí již tradičně „šerpováním“ deváťáků. Ke konci „našeho“ školního roku pak také již neodmyslitelně patří poslední zvonění a konečné předávání vysvědčení na radnici, za přítomnosti starosty města. Tak tedy vypadá současný konec školního roku. Kdo ví, jakou podobu bude mít za dalších deset či padesát let? Podívejte se, jak svým fotoaparátem zachytil školní Akademii pan místostarosta Jiří Kučera.
Foto : Jiří Kučera
Poznávací zájezd - Paříž a Velká Británie aneb perly západního světa Pod vedením p. uč. Liškové naše cesta započala v neděli odpoledne 1.6. 2014. Cesta to byla téměř nekonečná, ale stálo to za to, neb naší první zastávkou byla překrásná katedrála „Notre-Dame“ v samém srdci Paříže. Poté co jsme se jí a nejbližšího okolí dostatečně nabažili, jsme se vydali na prohlídku města. Dále jsme se přesunuli úchvatným, moderním a proslulým pařížským metrem k Invalidovně (a ať už je toto metro staré a významné jak jen chce, v životě už nás tam nikdy nikdo nedostane : poznámka autorek). Odtud jsme prvně v dáli uzřeli Eiffelovu věž. Tu jsme navštívili v zápětí. Vystoupali jsme nejprve do druhého patra. Výhled nás okamžitě uchvátil. Celá Paříž jako na dlani. Následoval samý vrchol Eiffelovy věže a odtud z té nebeské výše jsme poznali bílou Paříž z ptačí perspektivy. Tento kouzelný den ještě umocnila projížďka lodí po Seině. Poprvé za celý den jsme si odpočinuli, posadili se a za zpěvu Edith Piaf si ještě jednou, naposled prohlédli Paříž. A musíme přiznat, že i přes naši neskutečnou únavu si nás toho město zcela podmanilo. Večer nás autobus odvezl do hotelu a všichni jsme se opravdu velmi těšili do postele. Brzy ráno jsem se vydali do Calais, kde jsem se „nalodili“ do vlaku, jenž nás tunelem dovezl do Velké Británie. „Ladies and gentelmen“, její královské veličenstvo, Velká Británie! Když jsme cestovali na naši první zastávku skrz pravý anglický venkov, všude kolem nás se rozprostírala hustá bílá mlha, která představovala krásné tajemno. A je to tu! Nádherné, malé městečko, kdysi centrum anglického náboženství, Canterbury. Prohlídku jsme započali v slavné canterburské katedrále, kde jsme měli možnost obdivovat skvosty architektury a nádherné zahrady. Poté následovala projížďka lodičkami s anglickým "komentátorem", se kterým jsme si příjemně popovídali. Odpoledne jsme odjeli do nádherného přímořského města Dover. Zde nás očekával středověký hradní komplex s výhledem na „La Manchský“ průliv a zamlžené daleké pobřeží Francie. Na hradě jsme si prohlédli královské komnaty Jindřicha II. a dokonce jsme se mohli vyfotit na trůnech jako opravdoví panovníci. Den jsme zakončili obdivováním nádherných bílých útesů při hudbě mořských vln, narážejících do pobřeží a odjezdem do našich náhradních anglických rodin. A konečně je to tady! Londýn, královský skvost na Temži. Navštívili jsme London Eye a prohlédli si Londýn z ptačí perspektivy. Následně se vyfotili u Houses of Parliament a Big Benu a uviděli královnu v zlatém kočáře vyjíždějící z parlamentu s celým svým doprovodem i královskými klenoty. A když jsme popošli, uviděli jsme její rozlehlý dům Buckingham Palace.
Odpoledne jsme se vydali do známého Museum Madame Tussaud, muzea voskových figurín. Zde jsme se vyfotili s osobnostmi jako Johnny Depp, Brad Pitt, Angelina Jolie nebo také Shakespeare, Albert Einstein, Shrek, Barack Obama nebo celá královská rodina. 5.den OXFORD - nádherné univerzitní město nedaleko Londýna. Nachází se zde nejstarší a nejprestižnější univerzita na světě, na které se natáčel celosvětově proslulý Harry Potter. Jako první jsme navštívili Christ College se známou jídelnou z filmů Harryho Pottera. Poté jsme si prošli celý komplex Christ College a pokračovali pěší prohlídkou města. Po Oxfordu jsme si letmo prohlédli královské město Windsor, hrad tentokrát bohužel nebyl přístupný veřejnosti, a proto jsme se brzy odebrali zpět do rodin. Poslední den jsme odstartovali tam, kde se většinou končí, na „GreenWichi“. Pokochali se pohledem na Londýn a nultý poledník a pokračovali k Temži, kde na nás již čekala loď. Ta nás zavezla k Tower of London. Uhodnete kam následovaly naše kroky? Správně, byl to Tower, bývalé největší vězení v celé Anglii, který je nyní největším "seifem" na světě. Jsou zde uloženy královské klenoty ze zlata, zdobené brilianty, rubíny, safíry apod.... Tyto královské skvosty vám zaručeně vyrazí dech ( to opravdu není metafora : poznámka autorek). Tower je vlastně jedno obrovské, nádherné a perfektně střežené muzeum. Přímo z Toweru jsme odjeli Londýnským metrem, nejstarším metrem na světě (a i přes to mnohem příjemnějším než jaké je v Paříži : poznámka autorek) do Covent Garden. Po prohlídce jsme se přesunuli přes China Town a Picadelly Circus k autobusu a vydali se na cestu domů. A tak jsme se museli opět s naší milovanou Anglií rozloučit. PS: Jen prozatím! Autorky: Tereza Uhrová, Gabriela Parkhomchuk 9.B
Velká Británie a Francie Už dlouhou dobu jsem měla velký sen. Podívat se do Paříže a na Eiffelovu věž. Paříží jsem sice byla zklamaná, ale „Eiffelovka“ a katedrála Notre Dame mě úplně uchvátily. Také Velká Británie nám přichystala nevšední překvapení. Při prohlídce londýnského Big Benu se nečekaně rozezněly zvony, uslyšeli jsme hlas trumpet a viděli ulicí projíždět královskou gardu. Všichni jsme si říkali : „Co se to děje?“ Najednou se objevil honosný, pozlacený, historický kočár, ze kterého elegantně a s noblesou mávala sama britská královna. Viděli jsme ještě velkou spoustu zajímavých věcí a míst, ale tento zážitek zastínil všechno ostatní. Jsem ráda, že jsem byla ve správný čas na správném místě. V budoucnu bych se do Anglie znovu ráda vrátila. Iveta Šenerová 8.A
Rozhovor s učitelem - Michal Dubský Když jsem připravovala rozjezdové číslo školního časopisu, prvním odvážným, zpovídaným učitelem byl muž. Zástupci silnějšího pohlaví jsou stále vzácnějším úkazem současného školství, proto jsou rozhovory s nimi pro čtenáře atraktivní. Logicky pak následoval rozhovor s ředitelem školy, který už vedli sami žáci. Myslím tedy, že v závěrečném čísle letošního školního roku je volba jasná. Žákyně deváté třídy oslovily s žádostí o rozhovor posledního stálého zástupce mužů v našem pedagogickém sboru, pana Michala Dubského. M.Erbová Jak dlouho působíte na téhle škole? Jsem tady skoro sedm let. Od roku 2008. Vždy jste učil stejné předměty? Které? Vždycky jsem učil dějepis, od samého začátku. K dějepisu potom, jako doplnění, informatiku, občanskou výchovu. Ze začátku jsem učil i český jazyk. Máte nějaké své zvláštní metody nebo fígly, jako učitel? Tak toho je samozřejmě více. Já se rád pokouším debatovat se žáky, aby mohli vyjádřit vlastní názor, aby ho mohli nějakým způsobem utvářet. A co vaše dosavadní kariéra? Učil jste i na jiných školách? Ne. Tohle je jediná škola, kde jsem kdy učil. Vlastně moje první zaměstnání. Domluvila mi ho moje paní učitelka, která mě tady učila, když jsem chodil do základní školy. Ona chtěla jít do důchodu a tak mi ještě během mého studia na pedagogické fakultě domluvila, že bych tu mohl učit. A když už jsme u toho, kde jste vlastně studoval? Studoval jsem pedagogickou fakultu v Praze, kterou jsem nedokončil. V tuto chvíli studuji na UJAKu, mediální a sociální komunikaci. Chtěl jste být vždy učitelem? Ano. I když, byly i jiné možnosti, ale já jsem nikdy nevylučoval, že budu učitelem. Děti se mi na základní škole smály, ale mě to vždy bavilo a baví stále. Co vaše školní léta? Jaké jste měl oblíbené a jaké neoblíbené předměty? Vždy jsem miloval dějepis, ale u mě to bylo tak, že jsem měl hodně informací načtených. Často jsem věděl mnohem víc, než co vykládala paní učitelka na hodině. Byl jsem takový ten nesnesitelný neřád, který se vždy přihlásil, doplňoval paní učitelku a chtěl se dozvědět něco navíc. Pak mě docela bavily počítače a možná i český jazyk. A byl nějaký předmět, který jste opravdu nesnášel? V určitých fázích, na střední škole, to byla výtvarná výchova. Já jsem se tam strašně nudil. To bylo hrozné. Navíc neumím kreslit. Všichni známe váš proslulý zápisník! Jak dlouho vám jeden vydrží? Tak zhruba necelý půlrok. A ze kterých tříd se v něm jména objevují nejvíce? Která třída nejvíc vyrušuje? To záleží na dané třídě. V některých třídách je pouze několik jedinců, kteří neustále vyrušují a někde je to tak, že zase vyrušuje celá třída, ale nikdo nemá poznámku. Třídy, kde je hodně dětí, které vyrušují, to jsou osmáci. Na druhou stranu , výrazně zlobiví jedinci jsou v 9.A. Máte nějakou oblíbenou třídu kde rád učíte? Docela rád učím v 9.B. Tam jsou docela rozumní lidé. A dále v nižších ročnících se lépe učí, protože jsou tam děti pozornější, na druhou stranu toho ještě neznají tolik. Ale ještě to tak neflákají jako ve starších třídách. Když už jsme u té mládeže, jaký máte názor na dnešní mladé lidi. Třeba, jak čtou nebo jejich vzdělanost obecně? Děti moc nečtou. Od té doby, co jsem já byl dítě, se mládež změnila. A od té doby, co byli dětmi vaši rodiče, se změnila ještě víc. Hodně se to posunulo. Dnešní mládež je sebevědomější, mnohem odvážnější a bohužel i drzejší. Odvaha a sebevědomí, to vy máte. Ale na druhou stranu, si myslím, že jste mnohem méně zodpovědní. Jako každý rok odcházejí další deváťáci. Co si o nich myslíte? A když je máte porovnat s minulými devátými třídami? Minulí deváťáci, áčko, to byla zřejmě nejhorší třída na škole. Ale současní deváťáci, jak kdo. Myslím si, že většinou jste natolik slušní, že se neztratíte. Až odejdete, zažijete šok, ale dokážete se s ním vypořádat. Jsou tu ale i tací, kteří propadnou a nezvládnou to, už teď to nezvládají a těžko to zvládnou v budoucnosti.
Máte z téhle školy nějaké významné zážitky, vtipné historky? Toho je spousta. Když se na to člověk dívá ze zpětného hlediska, tak je to pro zasmání, ale na druhou stranu, ve chvíli, kdy to člověk prožívá na vlastní kůži, je to většinou na infarkt. Někdy jsou to naprosto šílené situace. Povíte nám nějaké vtipné historky přímo ze školy při hodinách? Při hodinách, to jsou takové vtípky, které člověk rychle zapomíná. Takových je denně mnoho a ty se rychle vypouští z hlavy. To už se bere jako samozřejmost. Člověk musí mít nadhled. Já se snažím být trpělivý, nekřičet. Někdy se mi to nepodaří, ale snažím se být klidný. A teď lehká otázka. Jaké jsou vaše koníčky, barva, zvíře, jídlo . . .? Co se týče koníčků, mám rád fantasy literaturu i hry na počítači. Dost času trávím na počítači. Ale ne že bych jen hrál hry, píšu různé články a dělám webové stránky. Třeba naše školní stránky jsem také dělal já. Mám rád literaturu jako takovou, rád čtu, rád si vyjdu na procházku. Oblíbená barva? Já mám rád všechny barvy a nějak je nerozlišuji. A je něco, co vás opravdu dokáže vytočit nebo, co vás opravdu naštve? Snažím se být trpělivý. A i takové děti, které se schválně snaží mě vytočit, se snažím brát s nadhledem. Někdy to ale opravdu nejde, když se dítě snaží učitele vyloženě provokovat. To si pak říkám, že je s ním něco v nepořádku, protože to není úplně normální snažit se stále někoho vytočit. Jsou tu tací, kteří to opravdu dělají schválně. A je něco, čeho se nejvíc bojíte? Nějakou fobii? … to asi nemám, ale nemám rád hmyz. Ne, že bych se ho bál, ale spíše ho nemám rád. Štítím se ho. Jak jste na této škole spokojený? Samozřejmě jsou okamžiky, kdy jsou děti protivné, a to pak má člověk vztek. Obecně jsem ale spokojen, protože tahle práce je zajímavá, hodně mnohotvárná a člověk se nikdy nenudí. Říkal mi bratr, který dělá kancelářskou práci, že je to častokrát horší než u mě. Ráno začnu něco dělat, do toho přijde nějaká návštěva, výuka, děti pořád něco chtějí, zkontrolovat známku, konzultovat, takže na práci je pořád něco. Jaký máte názor na školní jídelnu? Dobrý. Do školní jídelny jsem chodil dlouhá léta, a to ještě v době, kdy se nedělala dvě jídla a bylo to horší. V současné době je na docela slušné úrovni. Děti často nadávají, že je to prý hrozné. Já si upřímně myslím, že ani ne tolik. Zažil jsem jídelen víc, na střední škole a vysoké škole, tady si jídelna nevede vůbec špatně. Nejhorší jídelna jakou jsem kdy zažil, byla právě na pedagogické fakultě, to byl opravdu hnus. Máte nějaké plány do budoucna? Výraznější než učit? To se ještě uvidí. Teď chci zatím dokončit školu. A v tuto chvíli přistavuji vlastní byt - to bych chtěl dokončit. Máte někdy v plánu opustit školu a pracovat třeba jako žurnalista apod...? Výhledově existuje i tato možnost. Pokud bych nepracoval ve škole, živil bych se jako webový designér, nebo něco podobného. Pravděpodobně bych měl i víc peněz. Ale teď jsem spokojený tady na základní škole, taky proto, že bydlím kousek odsud a to je obrovská výhoda. Mám docela pružnou pracovní dobu, takže se mi nechce odcházet. Ale pokud bych odešel, tak bych se živil jako webový návrhář. O tuto práci mám velký zájem. Plánujete v nejbližší době rodinu? V současné době jsem se rozešel s přítelkyní, takže opět hledám. Výhledově, možná. A poslední otázka. Mnozí si vzpomenou na školní volby, o kterých jste vytvořil spolu s žáky 9.B poutavou reportáž. Plánujete ještě další podobné projekty? Uvažoval jsem o reportáži , která by ještě více přiblížila školní akademii. Buď upoutávku nebo přímo zpravodaj z akademie. To zní opravdu skvěle! Moc se na to těšíme a děkujeme za rozhovor. Tereza Uhrová a Gabriela Parkhomchuk 9.B
AUSCHWITZ – BIRKENAU, exkurze 8. a 9.ročníků Na konci letošního dubna přišla paní učitelka Bc. Michaela Rosenkranzová s návrhem navázat na probírané učivo exkurzí, přímo do bývalého koncentračního tábora. V pátek 16.května, brzy ráno, jsme se tedy vypravili na místa, která jsou upomínkou tragických událostí dějin lidstva. Po celou dobu exkurze v polském Auschwitzu nás provázel déšť. Jakoby samo nebe plakalo nad zmařenými životy nevinných lidí, kteří v nepopsatelných podmínkách prožívali pro nás nepředstavitelné hrůzy. Celá atmosféra tohoto pietního místa je natolik tísnivá, že jsme všichni poslouchali výklad průvodkyně se zatajeným dechem a mnohdy se nám draly slzy do očí. I přesto byla tato exkurze velice důležitým završením učiva občanské výchovy a dějepisu. Všichni jsme již někdy slyšeli, že v koncentračních táborech prováděli nacisté na židech „nepředstavitelná zvěrstva“. Nesouhlasíme! Zvíře zabíjí rychle, čistě a jen v takové míře, aby ukojilo hlad. Hrůzy mučíren každého věku, věznic a koncentračních táborů dokáže vymyslet jen zvrhlý, bezcitný a zfanatizovaný člověk. Důkazem je i vyhlazovací koncentrační tábor Auschwitz a Birkenau - Březinka (známější pod ne zcela přesným názvem Osvětim). Mimo jiné zazněla i krutá pravda o vyhlazování židovské rasy, týkající se dětí. Mezi prvními byly po příjezdu transportu vražděny a zplynovány právě děti ( do šestnácti let ). Ženy, které byly i přes kruté podmínky ještě schopny pracovat, byly „prozatím“ ponechány naživu a uměle sterilovány, aby již nikdy děti mít nemohly. Velkým „úspěchem“ nacistických trýznitelů prý bylo, že dokázali vysterilovat až 1000 žen týdně. Značné množství zeslabených žen umíralo bezprostředně po zákroku nebo zanedlouho po něm. Právě těmito zrůdnostmi mělo být zaručeno vyhlazení rasy jako takové. Ženy, které byly těhotné už při příjezdu do tábora a podařilo se jim tajně porodit, v mnoha případech raději samy zmařily život svého právě narozeného dítěte, jen aby ho uchránily od mučení, pokusů prováděných nacisty a pomalého, trýznivého umírání. Matky samy pak často volily dobrovolnou smrt skokem do elektrických ohradníků. Většina těchto ubohých žen patřila k věřícím. Jak trýznivé tedy byly okamžiky jejich života, když uvážíme, že jak zabití, tak sebevraždu jim zakazovala právě jejich víra? Možná namítnete, že tato slova do školního, tedy dětského časopisu nepatří. Naopak. Dovolím si citovat slova naší polské průvodkyně : „Je dobře, že jste se na toto pietní místo přijely podívat právě vy, děti, protože děti byly mezi prvními obětmi nacistického vraždění. Je velice důležité, aby současné děti pravdu znaly. Jen tak můžeme uctít památku zavražděných. Po 1.světové válce se všichni dušovali, že podobné hrůzy již nikdy nedopustí. O 20 let později přišla 2.světová válka, ještě děsivější a lidé umírali hrůzněji a v mnohem větší míře. Pokud budou současné děti znát pravdu, i když krutou, snad budou schopny zabránit tomu, aby se podobné hrůzy v budoucnu opakovaly.“ Martina Erbová
Projekt žáků třídy 8.A, pod vedením paní učitelky Bc. Michaely Rosenkranzové Zážitek z exkurze do bývalého koncentračního tábora Auschwitz byl pro všechny zúčastněné opravdu velice silný. Až přímo na místě, kde byly páchány ty nejhorší zrůdnosti války, si děti uvědomily, jak strašná a beznadějná to byla doba. Při hodinách mnozí z žáků poslouchají výklad učitele bez zájmu, někteří vůbec. Tady byly hmatatelné důkazy bezpráví, týrání a ponižování zprostředkovány způsobem, jakým žádný učitel v „pohodlí školy“ nikdy nemůže být schopen žákům informace předat. A protože toto téma je učivem hned v několika předmětech, byla tato exkurze jistě pro žáky přínosná. Ať už se jedná o hodiny vlastivědy u mladších žáků, nebo hodiny dějepisu a občanské výchovy u žáků starších. Současně byla exkurze také završením besedy s paní Tischler, která trýznění v Osvětimi jako dívka zažila ( reportáž o besedě vyšla v minulém, 4.čísle časopisu ZA ZDÍ ). Každý z nás se s podobným zážitkem vyrovnává jinak. Paní učitelka Rosenkranzová dostala výborný nápad, při jehož realizaci mohli žáci vyventilovat vše, co je na exkurzi oslovilo. Vznikl projekt, který pomohl dětem vyjádřit dojmy z těchto smutných míst a možná se i svým způsobem vyrovnat s tímto silným zážitkem. Projekt byl nejdříve se svolením ředitele školy vystaven v hale před školní jídelnou, aby si jej mohli prohlédnout také ostatní žáci školy. K našemu překvapení i radosti byl předmětem velké pozornosti jak dětí, tak i dospělých návštěvníků školy. Dobrým znamením také bylo, že jindy neukázněné děti, které nemají daleko k poškozování a ničení, najednou stály před touto výpovědí tiše a se zájmem a úctou pročítaly komentáře k ilustračním fotografiím. Po domluvě s ředitelem Městského kulturního střediska panem PhDr. Janem Černým, byl projekt umístěn ve vitríně budovy Městské knihovny, kde si ho mohou prohlédnout všichni obyvatelé našeho města. Mohu říci, že pan ředitel velice vstřícně hledal spolu s námi vhodné místo k vystavení a sám byl překvapen vysokou úrovní zpracování daného tématu. Na ztvárnění projektu je znát, že ne všichni mladí lidé jsou otrlí, bezcitní a nevychovaní, jak se v poslední době často říká, ale že dokáží být vnímaví a empatičtí. Velký dík tedy patří paní učitelce Rosenkranzové, která ve svých volných hodinách radou pomáhala dětem s vytvářením projektu a především patří dík jeho autorům : Karolíně Šimonové, Veronice Křížové, Ivetě Šenerové, Václavu Studničkovi, Lukáši Hlízovi a Michaelu Dvořákovi. Martina Erbová
Další zajímavé akce a exkurze Výlet do botanické zahrady V pátek 25.dubna jsme jeli na výstavu motýlů do botanické zahrady v Praze Tróji. Když jsme vešli do velké botanické zahrady, tak nám bylo horko, protože tam bylo dusno, vlhko a horko, aby tam ty rostliny přežily. Po celé zahradě létaly různé druhy motýlů a dokonce si na nás ti motýli odvážili sedat. Jeden starý pán odcházel už domů z botanické zahrady a na kalhotách mu zezadu seděl motýl. Pán si toho vůbec nevšiml a odešel s ním. Motýli byli nádherní, ale ve vlhké části zahrady jich hodně umíralo, protože jim tam zvlhnou křídla a nemohou odletět. Také jsme tam viděli krásné ryby různých druhů a hodně zajímavých kytek. Po výletě do zahrady jsme se zastavili v cukrárně a potom jeli zpátky do Hostivice. Výlet se mi moc líbil, protože jsem viděla krásné motýly a další rostliny a vzácné ryby. Natálie Soldátová 6.A.
Školní družina a její slet čarodějnic Jako každý rok, tak i letos se do školní družiny slétly ke svým rejům čarodějnice z celého okolí. Na fotografiích si můžete prohlédnout, jak se umí děti v družinách vyřádit.
Foto : Iveta Šenerová
Pasování prvňáčků na čtenáře – 26.června 2014 V naší škole se stalo milou tradicí pasovat na konci školního roku prvňáčky na čtenáře. Ještě před tím, než nejmenší žáčci dostali svá zasloužená vysvědčení, přijeli rytíři, každého z malých čtenářů pasovali a přivítali mezi milovníky knížek. Všechny děti si své pasovací listiny zasloužily a některé z nich dostaly od rytířů i dárek, v podobě pohádkové knížky. Obrázky nejlépe vystihují atmosféru našeho slavnostního dopoledne. Martina Erbová
Foto : Iveta Šenerová
Projekt „Měj rád tělocvik“ aneb jak mít radost z pohybu s DANCING CRACKERS V současné době mají děti velmi málo pohybu. Většina z nich sedí ve svém volném čase u počítačů, tabletů a dalších technických vymožeností a stále častěji slýcháme, že se z dětí stávají pohodlná „baculátka“. Proto je vítána každá aktivita, která u dětí podpoří radost z pohybu, případně je k pohybu nasměruje. Jednou z takových aktivit je projekt „Měj rád tělocvik“, který vymyslel zakladatel street dance skupiny DANCING CRACKERS, Jarda Havelka. Se svým projektem jezdí po školách a snaží se dětem ukázat, že pohyb má mnoho podob a je jen na nás, která z nich je každému z nás nejbližší. Snaží se dětem předvést, že i obyčejná rozcvička může být v rytmu hudby a může mít podobu vtipné choreografie, kterou zvládnou i ti nejmenší nebo ti, kteří nejsou pohybově nejnadanější. Zdůrazňuje dětem, že pohyb je mnohem zábavnější než pasivní sezení u počítačů, že se člověk může vyřádit a bavit, aniž by k tomu potřeboval jakékoliv „podpůrné“ prostředky. Vysvětluje, že při tanci můžete vyjádřit své emoce, použít fantazii a tvořivost. Dokázal děti strhnout natolik, že se roztancovali i ti, kteří se zpočátku chtěli jen pasivně dívat na své kamarády. Iveta Šenerová 8.A
Zdroje : Martina Erbová – foto
www.dancing crackers.cz
Mobilní planetárium Dalším ze zajímavých projektů v naší škole byla návštěva „Mobilního planetária“. Děti se seznámily s planetami naší sluneční soustavy. Výhodou byla také skutečnost, že planetárium přijelo za dětmi do školy, takže odpadla jinak zdlouhavá a náročná cesta. Projekt byl zaměřen na žáky prvního stupně, ale možná že v budoucnu nás planetárium navštíví s programem pro stupeň druhý. Dětem se projekce ve stanu planetária velice líbila, zážitkem byl i fakt, že při sledování hvězdné oblohy mohly ležet na připravených žíněnkách. Martina Erbová
Adopce na dálku – Charles Kisaada Jeden z dalších školních roků skončil i pro našeho adoptovaného chlapce – Charlese Kisaadu. Škola pravidelně dostává na konci školního období chlapcovu fotografii a výpis jeho vysvědčení. Protože je systém hodnocení odlišný od toho našeho, přinášíme vysvětlení Charlesových úspěchů, zpracované podle podkladů na stránkách Charity Praha. Toto vysvětlení bylo pro děti vyvěšeno na nástěnkách „školního Parlamentu“ a musím se přiznat, že mě zarazila jedna věc. Děti se zájmem porovnávaly studijní výsledky Charlese s těmi svými. Ozval se názor, že chlapec není žádný „Einstein“, že jeho výsledná známka přirovnaná k našemu hodnocení vychází na 3. Děti by si měly občas uvědomit, že dítě jako je Charles, po té, co přijde ze školy, jde například nosit vodu pro vesnici nebo pracovat na pole, žije v pro nás nepředstavitelných podmínkách, zatímco naše děti si sednou k počítači a „sjíždějí Facebook“ nebo hrají hry. Myslím si, že výsledky Charlese jsou uspokojivé a je dobře, že mu naše pomoc vzdělávání umožňuje. Martina Erbová
Žákovský parlament 2.stupně Na posledním zasedání Parlamentu 2.stupně tohoto školního roku předložila zástupkyně Mgr. Vladislava Koulová žákům tuto zprávu o studijních výsledcích Charlese Kisaady. I v příštím roce bude naše škola chlapce ve studiu podporovat, finanční prostředky na adopci škola získává z pravidelných sběrových akcí. Současně paní zástupkyně informovala žáky o možnosti podpory chlapce při pokračujícím studiu, kdy žák získává buď nějakou řemeslnou dovednost nebo pokračuje ve studiu a může v budoucnu zastávat například post učitele. Charles Kisaada jako malý chlapec uváděl, že jeho snem je právě stát se učitelem. Budeme mu tedy držet palce. Další jeho studijní úspěchy a dopisy, které nám posílá, rádi čtenářům přineseme v dalších číslech časopisu ZA ZDÍ.
za celou redakci časopisu ZA ZDÍ se loučíme s našimi redaktorkami
Alenou Bradáčovou
Gabrielou Parkhomchuk a Terezou Uhrovou Přejeme jim krásné prázdniny.
Adélou Liškovou
