Základní informace o schizofrenii Ke zlepšení duševního zdraví
Schizofrenie – psychotická porucha – psychóza Motto: Jak vést plnohodnotný život s psychózou Schizofrenie je závažné duševní onemocnění, které mění vztah nemocného ke skutečnosti a ovlivňuje jeho chování. Schizofrenie zhoršuje schopnost nemocných účastnit se plnohodnotně aktivit v běžném životě, narušuje jejich výkon v práci, ovlivňuje jejich vztahy s okolím. Příznaky schizofrenie jsou různorodé a jejich zastoupení a tíže se u každého jednotlivce liší. Projevy této nemoci dokážeme v současné době s úspěchem mírnit, léčba však bývá dlouhodobá. Pro příznivý průběh onemocnění je mimořádně důležité aktivně spolupracovat v léčbě, protože schizofrenii lze ve většině případů úspěšně léčit. (Lepšímu zvládnutí příznaků nemoci se dá naučit). I s tímto onemocněním je možné vést plnohodnotný život :)
Obecné informace o schizofrenii Schizofrenie postihuje přibližně 1–1,5% populace. Výskyt nemoci je ve všech částech světa poměrně rovnoměrný. Pravděpodobnost vzniku onemocnění je stejná u mužů jako u žen. Nejčastěji schizofrenie vzplane v dospívání a časné dospělosti – u mužů většinou dříve (mezi 15.–25. rokem) než u žen (mezi 20.–30. rokem). Jde o období života, kdy je člověk vystaven řadě nových životních požadavků – osamostatňuje se, zahajuje studium, nastupuje do zaměstnání, vytváří si partnerské vztahy. Dosud nebyla objevena jednoznačná příčina vzniku onemocnění. V současné době jsou odborníci toho názoru, že se na vzniku schizofrenie může podílet společně řada činitelů. Určitou zranitelnost ke vzniku nemoci může člověk získat dědičně – pokud jeden z rodičů trpí schizofrenií, je pravděpodobnost 10%, že bude onemocněním trpět potomek, při přítomnosti nemoci u obou rodičů se pravděpodobnost zvyšuje na 40%. Zvažuje se vliv událostí na vývoj plodu před narozením (infekce matky v těhotenství) nebo porodní a poporodní komplikace. Roli při rozvoji onemocnění mohou hrát i traumatické životní události, kterými člověk v průběhu vývoje projde, například porucha komunikace v rodině. V poslední době se potvrzuje, že na vznik schizofrenie má velký vliv také dlouhodobé užívání marihuany a jiných drog. Míra vlivu různých činitelů na vznik onemocnění je stále předmětem zkoumání vědy, některé další faktory budou pravděpodobně ještě objeveny. Výzkum prokázal, že v mozku nemocných je přítomno nerovnoměrné rozložení chemických látek, které pomáhají přenášet informaci mezi mozkovými buňkami. Pro rozvoj psychózy jde zejména o látky dopamin a serotonin. Tyto chemické látky lze ovlivnit a jejich rovnováhu obnovit užíváním léků. Schizofrenií častěji onemocní lidé, kteří méně zvládají stres a nároky s ním spojené, jsou citliví, hůře se přizpůsobují změnám. Na druhé straně řada osobností, které za svého života dosáhly významného úspěchu, trpěla pravděpodobně touto nemocí – Johanka z Arku, fyzik Isaac Newton, malíři Francisco de Goya, Vincent van Gogh, spisovatelé L. Caroll, Gustav Flaubert a další. Je tedy možné, že schizofrenie, která často vyrůstá z hluboké vnitřní citlivosti dotyčného jedince, mu zároveň může přinést i schopnost originálního myšlení a tvořivosti. Za užitečné pokládáme zmínit i nepříjemnou informaci, že část nemocných schizofrenií se pokusí někdy v životě o sebevraždu, a 4–10% z nich sebevraždu dokoná.
Pro nemocné (a jejich blízké) je mnohdy obtížné přijmout skutečnost, že onemocněli schizofrenií. Procházejí obdobím, kdy se zaobírají otázkami „proč postihlo onemocnění právě je“. V obecné rovině se snažíme směřovat jejich síly od „hledání viníka“ ke zvládnutí nemoci. Je vhodné přijmout informaci, že většina nemocných psychózou má zkrátka vyšší zranitelnost ke vzniku této nemoci a vzplanutí nemoci závisí na okolnostech, které ji vyvolaly. Řadě těchto tzv. spouštěčů se dá vyhnout – nevysazovat léky, neužívat drogy, vyhýbat se stresu apod. Schizofrenie je onemocnění, které nelze brát na lehkou váhu, ale při spolupráci v léčbě a při pravidelném užívání léků je možné udržet je pod kontrolou a žít plnohodnotný život v běžné společnosti.
Příznaky onemocnění Základním projevem schizofrenie je narušení myšlení, vnímání, emocí a ovlivnění chování. V současnosti rozdělujeme příznaky schizofrenie na tzv. pozitivní nebo „plus“ příznaky, které představují „něco, co normální psychika nemá, co je navíc“, a negativní – „minus“ příznaky, které zachycují to, o co je psychika nemocného ochuzena.
Mezi základní „plus “ příznaky patří tzv. bludy a halucinace. Bludy jsou poruchy myšlení, kdy je nemocný nevývratně přesvědčen o skutečnostech, které neodpovídají realitě, vznikají v důsledku nemoci a mají vliv na chování nemocného (bludy není možné ani vhodné nemocnému rozmlouvat nebo vyvracet). Mezi nejčastější bludy patří bludy vztahovačnosti (nemocný je například přesvědčen, že o něm lidé na ulici ví, všichni se na něj zvláštně dívají, mluví o něm), bludy pronásledování (nemocný je např. přesvědčen, že po něm jde mafie, sledují ho kamerami), ovlivňování (nemocný se cítí být ovlivňován například prostřednictvím internetu, televize, z vesmíru, někdo mu posílá negativní energii, dokáže mu číst myšlenky). Jindy má nemocný například pocit, že jsou mu do hlavy na dálku vkládány nebo odebírány myšlenky. Některé bludy mají náboženský obsah, nemocný může být přesvědčen, že je vyvolený a disponuje zvláštními schopnostmi. Halucinace jsou klamné smyslové vjemy, které vnímá pouze nemocný, neodrážejí skutečnost. Nejčastěji jde o halucinace sluchové (nemocný slyší šumy, hudbu nebo také hlas či hlasy, které o něm hovoří nebo hovoří přímo k němu, občas mu říkají, co má dělat, hodnotí jeho chování). Mohou se objevovat halucinace zrakové, kdy nemocný vidí záblesky, stíny, osoby, které ostatní v jeho okolí nevidí. Dále mohou být přítomny také halucinace čichové (cítí síru, plyn), chuťové (nemocnému jídlo chutná např. zkaženě), hmatové („někdo mi pálí kůži laserem“) a jiné. Myšlení je u schizofrenie hrubě narušené, nesouvislé, zmatené. Nemocní ztrácejí schopnost logicky se v myšlenkách orientovat, nedokáží rozlišovat podstatné informace od nepodstatných. Výše uvedené příznaky se někdy mohou kombinovat i s příznaky, které jsou výrazem toho, oč je psychika nemocného ochuzena oproti psychice zdravého člověka. Tyto „mínus“ příznaky se často také objevují po ústupu „plus“ příznaků. Jde například o neschopnost donutit se k aktivitě, neschopnost prožívat radost, smutek, bavit se (jakoby city byly ploché). Nemocný se nedokáže věnovat s takovým zaujetím činnostem, které ho dříve naplňovaly, nemá zájem o své okolí, zanedbává péči o sebe. Nemocní se často uzavírají do sebe, jejich řeč je pomalá a chudá, obličej je bez výrazu, dívají se do země, jsou jakoby „vyhořelí“.
Průběh onemocnění 1) Období neurčitých příznaků Stejně jako příznaky nemoci, tak i vlastní průběh onemocnění může být rozmanitý. Onemocnění se může objevit náhle, ale častěji mu předchází období různých počátečních neurčitých příznaků – zahloubanost do sebe, uzavírání se před světem, pocity odcizení, kolísaní nálad, napětí a úzkost. Téměř vždy se objevují poruchy spánku. Nemocný v tomto období může měnit své zájmy – například se přehnaně zaobírá filozofií, náboženstvím, ezoterikou, zdravým životním stylem a podobně, zhoršuje se výkon ve škole, v práci, narušují se vztahy v rodině. Nemocný prochází obdobím, kdy se vnitřně snaží vyznat v nových skutečnostech, má pocit, že se okolí změnilo, snaží se najít vysvětlení. Vzhledem k tomu, že onemocnění vzniká v době dospívání, bývají tyto příznaky zaměněny za pubertu a není jim bohužel věnována dostatečná pozornost. Popsané období neurčitých změn může trvat různě dlouho – týdny, měsíce i roky… a zpravidla vyústí do stavu výrazně narušeného vnímaní sebe a okolí a ve významnou změnu chování. Stav se stane naléhavým a vyžaduje léčbu v nemocnici nebo psychiatrické ordinaci.
2) Období výrazně rozvinutých příznaků V této fázi onemocnění se většinou objevují zmíněné bludy a halucinace a neuspořádané myšlení. Tyto příznaky mají vliv na to, jak se nemocný cítí – často má strach, pociťuje napětí (např. při bludu pronásledování), rozrušení (v důsledku např. nepříjemných hlasů). V prožívání se může objevit nepatřičná zlost, někdy i s projevy násilí vůči sobě nebo okolí, nemocný může také prožívat smutek, beznaděj, úzkost, nezájem vedoucí k odloučení od okolí. Poruchy myšlení pozná okolí nemocného podle jeho zhoršené schopnosti vyjadřování a komunikace – řeč je často nesouvislá, nesrozumitelná, obsah a jednotlivé souvislosti jsou pro okolí nemocného nepochopitelné, objevují se nová slova, která dávají význam jen nemocnému a okolí jim nerozumí. Nejvíce nápadná je však změna chování – nemocný se chová nesrozumitelně pro okolí, zvláštně, nepřiléhavě – je ponořený do vlastního světa představ a přesvědčení. Někdy se může stát, že může vlivem psychózy ohrožovat sebe nebo své okolí. V takovém případě je nutné jednat rychle a nechat ho odvézt do nemocnice i proti jeho vůli a začít ho léčit. V některých případech se stává, že nejsou v obraze onemocnění přítomny bludy a halucinace, ale dochází k plíživému rozvoji a následnému prohlubování „mínus“ příznaků. Nemocný ztrácí zájem o okolí, není schopen plánovat denní aktivity, dochází k výraznému oslabení vůle a motivace k činnosti. Takový člověk se může blízkým jevit jako lenivý nebo spavý, což může vést k nepochopení ze strany okolí a k dalšímu prohlubování nemoci. Situaci ztěžuje fakt, že ve stavu psychózy vnímá nemocný své prožitky jako skutečné, není schopen je chápat jako projevy nemoci. Náhled na onemocnění se vytváří ruku v ruce až s jeho účinnou léčbou, ne ovšem ve všech případech. Někdy se náhled na nemoc ani po odeznění příznaků nevytvoří, což může komplikovat spolupráci v další léčbě. Bohužel někdy i po odeznění příznaků psychózy zůstává náhled potřeby léčby nevytvořen. Léčba prvního vzplanutí (epizody) psychózy probíhá většinou úspěšně. Pacient i jeho blízcí musí být připraveni na to, že nejde o uzdravení ze dne na den a že trvá průměrně několik týdnů až měsíců. Návrat do plnohodnotného života je velmi pozvolný a někdy problematický.
3) Období po léčbě hlavních příznaků onemocnění Cílem léčby je úplné vymizení příznaků onemocnění. U velké části nemocných se správnou léčbou při správné spolupráci nemocného tohoto cíle dosáhne. U části pacientů se i přes vhodnou a správnou léčbu podaří projevy nemoci jen zmírnit. U některých nemocných, bohužel, se nemusí ani přes správnou léčbu stav zlepšit a příznaky mohou dlouhodobě přetrvávat. Schizofrenie je nemoc celoživotního průběhu a přes současné poznatky o nemoci a úspěchy v její léčbě si musíme přiznat, že se v některých individuálních případech podaří nemoc jen stabilizovat. U 1/3 nemocných se vyskytne jen jedna nebo několik náhlých vzplanutí onemocnění za život, při léčbě dojde k vymizení všech příznaků, mezi jednotlivými vzplanutími je nemocný bez obtíží. U další 1/3 nemocných probíhá onemocnění v epizodách, ale i po správné léčbě přetrvávají mezi jednotlivými vzplanutími nemoci některé příznaky v menší míře. Mohou se objevit „minus příznaky“, nemocný se mění.
otevřená komunikace mezi lékařem a pacientem. Čím lépe je pacient informován o léčbě a čím podrobněji s jejími účinky seznamuje lékaře, tím je léčba účinnější. Snižování nebo vysazování léků bez domluvy s lékařem ohrožuje nejen účinnost léčby, ale může paradoxně některé nežádoucí účinky léků zvýraznit. Hledání nejvhodnějšího přípravku a jeho denní účinné dávky vyžaduje hodně trpělivosti i při dobré spolupráci s lékařem. Výběr přípravků působících na psychózu je ovšem dnes hodně široký. Nejvhodnější je užívat léky každý den ve stejnou dobu. Zavedení pravidelnosti v užívání léků, případně za spolupráce blízkých osob, (které užití léku připomenou), snižuje hrozbu návratu příznaků v důsledku vynechání přípravku. Léky lze užívat ve formě tablet nebo kapek jednou či několikrát denně. Další možností je podávání léku injekčně do svalu. Existují injekční antipsychotika, která jsou zejména během pobytu v nemocnici podávána jednou nebo víckrát denně. Velmi šetrná a účinná jsou také tzv. depotní injekční antipsychotika, při kterých se lék podaný do svalu ve 2 až 4 týdenních intervalech, pomalu uvolňuje do krevního oběhu a vytváří tak vyrovnanou hladinu účinné látky v krvi.
U poslední 1/3 je průběh onemocnění dlouhodobý, některé příznaky jsou trvale přítomny.
Pokud mají nemocní problém užívat léky každý den, a tudíž jim hrozí vzplanutí nemoci v důsledku opakovaného vysazení léků, může jim jejich ošetřující lékař doporučit léčbu těmito injekčními přípravky s dlouhodobým působením. Podávání depotních injekčních antipsychotik má řadu výhod: je nenáročné, nemocnému odpadá každodenní užívání léku, navštěvování lékárny, je zajištěna stabilní hladina účinné látky v krvi a v mozku.
Léčba psychózy
Je velmi důležité, aby pacienti užívali léky pravidelně, i když se cítí dobře, předcházejí tím návratu onemocnění. Ve většině případů je třeba užívat antipsychotika po velmi dlouhé období, někdy celý život.
Řada příznaků psychózy se dá dnes s úspěchem léčit. K léčbě používáme především léky nazývané antipsychotika. Antipsychotika jsou zásadní léky, jejichž užívání vede k odstranění příznaků psychózy. Působí účinně na „plus“ (halucinace, bludy, narušení myšlení), ale i „minus“ příznaky (ztráta zájmu o okolí, ochuzení citového prožívání.) Antipsychotika nevyvolávají závislost, nekontrolují myšlení pacienta, nezbavují pacienta vlastních myšlenek a svobodné vůle. Někdy přidá lékař nemocnému krátkodobě také léky, které účinkují rychle a potlačují napětí, strach či nespavost. Při přetrvávání nepřiměřeného střídání nálad a podrážděnosti občas lékař doporučí také léky nazývané stabilizátory nálady. Při dlouhodobě zhoršené náladě mohou nemocnému s psychózou pomáhat také léky proti depresi (antidepresiva). Cílem léčby je zmírnit příznaky a dostat stav nemocného pod jeho kontrolu do takové míry, že se bude schopen účastnit dalších léčebných aktivit, jako je podpůrná psychoterapie, pracovní terapie, rodinná terapie, terapie ke zvládání mezilidských vztahů – zkrátka postupů, které jsou předstupněm návratu nemocného do běžné společnosti. Mnohé příznaky onemocnění odeznívají pomalu, anebo jsou dlouhodobě přítomné a jejich léčba vyžaduje čas. Důležité je vědět, že přestože příznaky onemocnění vymizí a pacient se cítí dobře, je nutné pokračovat v pravidelném užívání antipsychotik. Tím totiž bráníme opakovanému vzplanutí onemocnění. Všeobecně se doporučuje užívat pravidelně antipsychotika po dobu 1 roku od prvního vzplanutí onemocnění, při opakovaných psychotických epizodách je udržovací léčba ještě delší, někdy i celoživotní. Stejně jako kterýkoliv jiný lék, také antipsychotika mají vedle žádoucích účinků i účinky nežádoucí. Nepříjemné vedlejší účinky se dají obvykle zvládnout. Řada nemocných žádné nepocítí. Reakce na léky je u každého člověka osobitá, každému vyhovuje jiný přípravek. Záleží také na tělesném stavu nemocného či jeho životosprávě. Některé nežádoucí účinky jsou přechodné a vymizí, jakmile si tělo na podávaný lék zvykne. Pokud pociťuje nemocný dlouhodobě nežádoucí účinky léků, je důležité, aby své pocity sdělil ošetřujícímu lékaři. Naprosto nevhodné je lék bez porady s lékařem vysazovat či snižovat jeho dávku. Důležitá je oboustranná
Nejčastěji používaná antipsychotika Klasická, starší rychle ovlivňují především „+“ příznaky, některá z nich jsou dodnes používaná, zejména haloperidol, levomepromazin, chlorprothixen. * Atypická antipsychotika, moderní léky působí na pozitivní a většinou i negativní příznaky, oproti klasickým antipsychotikům mají jiný profil nežádoucích účinků. Patří mezi ně klozapin, risperidon, paliperidon, sulpirid, amisulprid, olanzapin, kvetiapin, ziprasidon, aripiprazol, sertindol, zotepin a další. * *Uvádí se generické názvy. Pozn.: Některé léky mají odlišné názvy, ač obsahují stejnou látku. Každý lék nese jméno, které určuje výrobce (farmaceutická firma). Na obalu léku nebo v příbalovém letáku je však vždy uvedeno, jakou účinnou látku lék obsahuje. Léky se stejnou účinnou látkou, pokud je vyrábí více výrobců, jsou proto v lékárnách dostupné pod různými obchodními názvy.
Jak mohou nemocní sami mírnit některé nežádoucí účinky antipsychotik
Hlavní zásady pro úspěšnou léčbu aneb co může dělat nemocný pro to, aby se cítil dobře a příznaky nemoci se znovu neobjevily. Každé nové vzplanutí nemoci je výrazným zásahem do běžného života nemocného i jeho blízkých!
Nežádoucí účinek
Možné řešení
Pocit únavy a zvýšená spavost
• Lehká tělesná aktivita (např. procházky) a nenáročné společenské aktivity. Vhodné je určit si předem denní plán činností. Delší spánek přes den může narušit spánek v noci.
Třes a svalová ztuhlost
• Pravidelné cvičení na uvolnění svalstva (např. strečink) • Ošetřující lékař může předepsat lék proti ztuhlosti a stresu • Lékař může zvážit snížení dávky antipsychotika
Závratě
• Pomalu vstávat z postele nebo ze židle
Zvýšená chuť k jídlu a přibývání na váze
• Osvojení si zdravějších stravovacích návyků
• Dbát na dostatečný pitný režim (minimálně 1,5 l a maximálně 3 l tekutin za den)
1) užívat pravidelně léky V dnešní době existuje řada účinných léků, které se dají užívat jednou za den a dokonce lze docházet jen 1× za několik týdnů k lékaři (pokud jsou podávány léky ve formě dlouhodobě působící injekce, které udržují vyrovnanou hladinu účinné látky v těle). Důležité je mít dobrý vztah s lékařem, kterému nemáme obavy svěřit se se svými pocity a také například s tím, že lék způsobuje nežádoucí nepříjemné účinky. Léky je rozhodně vhodné užívat pravidelně a nikdy jejich dávku bez porady s lékařem nesnižovat nebo léky nevysazovat. Neplánované, náhlé vysazení léku se téměř vždy rovná jistotě, že se příznaky nemoci vrátí. Psychóza není jediná nemoc, která vyžaduje dlouhodobou léčbu, dlouhodobě se musí léčit také řada tělesných onemocnění (například cukrovka, vysoký krevní tlak, epilepsie, atd.).
2) neužívat tvrdé drogy, marihuanu a alkohol Je zcela jednoznačně prokázáno, že užívání drog vede k opakovanému vzplanutí nemoci a každá další vlna (epizoda) nemoci zhoršuje její celoživotní průběh.
• Tělesná aktivita
3) dodržovat zdravý životní styl Pro co nejpříznivější průběh onemocnění je rozhodující aktivní spoluúčast pacienta a jeho okolí v léčbě. Nezbytná je účinná spolupráce s psychiatrem a dalšími odborníky, kteří pečují o kvalitu duševního zdraví. Přerušení léčby výrazně zvyšuje riziko dlouhodobého a vleklého průběhu nemoci.
Některé moderní léky používané v léčbě psychózy ovlivňují hmotnost, zpracovávání tuků a cukrů v těle. Je vhodné upřednostnit v jídle střídmost a věnovat se také nějaké tělesné aktivitě.
4) vyhýbat se stresu V dnešní uspěchané době je někdy obtížné snížit míru stresu, ale určitě je pro léčbu psychózy důležité mít dostatek nočního spánku. Mít kolem sebe zázemí – lidi, kteří nám rozumějí a jsou s úskalími, která nemoc přináší, obeznámeni.
5) zapojit se do běžného života Pacienti se schizofrenií se někdy mohou setkat se skutečností, že je na jejich onemocnění pohlíženo s obavami nebo záporně, přestože je léčba moderními antipsychotiky nijak výrazně nepoznamená, prakticky na nich nemoc není viditelná. Mohou mít pocit, že jsou společností vyčleňováni, a to i přesto, že existuje řada programů, které učí společnost rozumět duševním nemocem a vnímat skutečnost, že psychózou může onemocnět kdokoliv z nás.
K zapojení do běžného života může pomoci řada organizací, které jsou nemocným s psychózou dostupné. Jde o sdružení nemocných s podobnou zkušeností či sdružení příbuzných nemocných, kde mohou blízké osoby sdílet a získávat podnětné zkušenosti. Nemocní mohou nalézt skupiny odborníků (terapeutů, psychologů), které nabízejí pomoc ve znovuzískání schopností žít nezávislým způsobem života.
6) Jednou z nejdůležitějších zásad je umět rozpoznat varovné příznaky, tj. mírné nenápadné změny, které signalizují možné znovuobjevení nemoci. V případě jejich zjištění pacientem či okolím nemocného je velmi důležité včas vyhledat odbornou pomoc a tím zmírnit pravděpodobnost zhoršení stavu nemoci. Varovnými příznaky mohou být například: • pocity vnitřního napětí, nervozita • problémy se spánkem – nespavost nebo nadměrná spavost • změny nálad, smutek, strach, mrzutost, podrážděnost • problémy se soustředěním • nechuť být ve společnosti druhých lidí, uzavírání se do sebe • zvýšená podezíravost vůči okolí spojená s pocitem ohrožení Varovné příznaky mohou být u každého pacienta jiné
7) Být trpělivý a umět si užívat drobných radostí Psychóza je nemoc, kterou může onemocnět kdokoliv z nás. Jde o onemocnění, které vyžaduje dlouhodobou léčbu. Pacienti, kteří spolupracují a dodržují pravidla léčby, mohou mít své onemocnění pod kontrolou, a to jim umožňuje vést plnohodnotný a kvalitní život.
Prim. MUDr. Ivan Tůma, CSc.
MUDr. Lucie Kališová, Ph.D.
odborný garant programu
odborná garantka programu
Produkovala C4P s.r.o. Vzdělávací grant poskytla společnost Janssen-Cilag.
