Pro studenty Ústavu germánských studií FF UK
Základní informace k technikám vědecké práce Vydání 2003/2004
• • • •
jak vypracovat seminární práci a referát jak postupovat při bibliografické rešerši jak si zaznamenávat a citovat odbornou literaturu seznam nejdůležitějších příruček
2
Tato brožura je pro naše účely upraveným překladem textu "Ebenda", který mají k dispozici studenti Ústavu pro německý jazyk a literaturu Kolínské univerzity, 7. vyd., 2001. Ústavu germánských studií ho laskavě poskytl prof. Walter Pape. Cílem brožury je pomoci začátečníkům i pokročilým se zvládnutím technik vědecké práce v germanistice. Problémy s technikou vědecké práce se mohou dostavit (a zpravidla dostavují) v okamžiku, kdy je student prvního ročníku poprvé postaven před úkol sepsat teze, referát nebo seminární práci. Těžkostem, s nimiž se potýká, se budeme v některých bodech věnovat detailněji a ukážeme možnosti, jak jim předcházet. Také ti, kteří mají odevzdání prvních písemných prací za sebou a chystají se na diplomovou práci, zde naleznou rady a tipy, jak nejlépe postupovat. Brožura obsahuje také seznam "Nejdůležitější germanistické příručky a bibliografie" se signaturami Knihovny Ústavu germánských studií a dalších pražských knihoven. Základní příručky jsou pro přehlednost orámovány. Pokud Vám brožura pomohla nebo naopak pokud v ní nějaké informace postrádáte, oznamte nám to prosím na adresu
[email protected] nebo vzkazem odevzdaným na Sekretariátu ÚGS. Vaše vítané připomínky zapracujeme do dalšího vydání. Mnoho úspěchů při vědecké práci,
Vyučující ÚGS Johana Gallupová (překlad, úprava)
3
Obsah: 1
JAK KONCIPOVAT A VYPRACOVAT SEMINÁRNÍ PRÁCI (SEMINARARBEIT) ............................. 5 1.1 1.2 1.2.1 1.2.2 1.3 1.4 1.4.1 1.4.2 1.5
PŘIHLÁŠENÍ SE DO PŘÍSLUŠNÉHO SEMINÁŘE A VÝBĚR TÉMATU SEMINÁRNÍ PRÁCE ...................................... 5 PŘÍPRAVA, KONCEPCE .................................................................................................................................... 5 Příprava.................................................................................................................................................... 5 Koncepce................................................................................................................................................... 5 ČLENĚNÍ ......................................................................................................................................................... 6 PSANÍ.............................................................................................................................................................. 7 Tipy: .......................................................................................................................................................... 7 Stylistické rady.......................................................................................................................................... 7 ZÁVĚREČNÁ REDAKCE ................................................................................................................................... 7
2
JAK VYPRACOVAT ABSTRAKT, KONSPEKT, REFERÁT A TEZE K REFERÁTU .......................... 8
3
JAK SE DOSTANU K LITERATUŘE? BIBLIOGRAFICKOU REŠERŠÍ !............................................... 8 3.1 KNIHOVNÍ KATALOGY .................................................................................................................................... 9 3.1.1 Abecední katalog ...................................................................................................................................... 9 3.1.2 Předmětový katalog.................................................................................................................................. 9 3.1.3 Online katalog .......................................................................................................................................... 9 3.2 BIBLIOGRAFICKÁ REŠERŠE ............................................................................................................................. 9 3.2.1 Kde hledat?............................................................................................................................................. 10 3.2.1.1 3.2.1.2 3.2.1.3 3.2.1.4
3.2.2
Katalogy a příručka ....................................................................................................................................... 10 Oborové bibliografie ..................................................................................................................................... 10 Internet........................................................................................................................................................... 10 CD-ROM ....................................................................................................................................................... 10
Příklady, jak postupovat při bibliografické rešerši ............................................................................... 11
3.2.2.1 Jazykověda .................................................................................................................................................... 11 3.2.2.2 Literární věda................................................................................................................................................. 12 3.2.2.2.1 Vyhledání literatury k určitému autorovi nebo dílu ................................................................................ 12 3.2.2.2.2 Vyhledání literatury k věcnému tématu (žánr, epocha, koncept, problém, teorie)................................. 12
3.3 3.4 4
REŠERŠE NA INTERNETU ..............................................................................................................................13 ÚPLNOST? ....................................................................................................................................................13
JAK SI ZAZNAMENÁVAT BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE? ........................................................................13 4.1
BIBLIOGRAFICKÁ CITACE - SOUHRN ÚDAJŮ O CITOVANÉ PUBLIKACI NEBO JEJÍ ČÁSTI UMOŽŇUJÍCÍ JEJÍ IDENTIFIKACI ..............................................................................................................................................................13 4.1.1
V zásadě je tedy nutno zapisovat: .......................................................................................................... 14
4.1.1.1 4.1.1.2 4.1.1.3
4.1.2 4.1.3
Vysvětlivky k následujícímu přehledu:................................................................................................... 15 Bibliografický údaj v jazykovědě (německý úzus) ................................................................................. 15
4.1.3.1 4.1.3.2
4.1.4 4.1.5 4.1.6 5
Odkazy přímo v textu (viz kapitola 5.1 Citace):........................................................................................... 15 Uvádění bibliografie v seznamu použité literatury: ..................................................................................... 15
Bibliografický údaj v literární vědě (německý úzus) ............................................................................. 16 Úzus časopisu Česká literatura (pro seznam použité literatury) .......................................................... 17 Normy ..................................................................................................................................................... 18
JAK CITOVAT A PSÁT POZNÁMKY? ........................................................................................................18 5.1 5.2
6
u knihy ........................................................................................................................................................... 14 u článku v časopise:....................................................................................................................................... 14 Poznámky: ..................................................................................................................................................... 14
CITACE .........................................................................................................................................................18 POZNÁMKY, POZNÁMKOVÝ APARÁT ............................................................................................................19
FORMÁLNÍ ÚPRAVA PÍSEMNÝCH PRACÍ (PAPÍR, LAYOUT, ROZSAH)........................................20
7 HLAVNÍ GERMANISTICKÉ PŘÍRUČKY, SLOVNÍKY A BIBLIOGRAFIE (VÝBĚR SE SIGNATURAMI)..........................................................................................................................................................20 7.1 7.2
BÜCHERKUNDEN ..........................................................................................................................................20 PERSONALBIBLIOGRAPHIEN .........................................................................................................................20
4 7.3 FACHBIBLIOGRAPHIEN .................................................................................................................................21 7.3.1 Abgeschlossene Auswahlbibliographie.................................................................................................. 21 7.3.2 Abgeschlossene Bibliographien für bestimmte Zeiträume .................................................................... 21 7.3.2.1 7.3.2.2
7.3.3
Periodische Fachbibliographien............................................................................................................ 22
7.3.3.1 7.3.3.2
7.3.4 7.4 7.4.1 7.4.2 7.4.3 7.5 7.6 7.7 7.7.1 7.7.2 7.8 7.9 7.9.1 7.9.2 7.9.3 7.9.4 7.10 7.11
Literaturwissenschaft .................................................................................................................................... 21 Sprachwissenschaft: ...................................................................................................................................... 22 Sprach- und Literaturwissenschaft................................................................................................................ 22 Sprachwissenschaft ....................................................................................................................................... 22
Editionen (Kritische Ausgaben), Quellenkunde: ................................................................................... 22 EPOCHEN- UND SACHTHEMENBIBLIOGRAPHIEN ..........................................................................................23 Ältere deutsche Literatur (Mittelalter, Frühe Neuzeit) ......................................................................... 23 Neuere deutsche Literatur (bis 19. Jahrhundert) .................................................................................. 23 20. Jahrhundert und Gegenwartsliteratur ............................................................................................. 24 AUTORENLEXIKA .........................................................................................................................................24 WERKLEXIKA, DIE WELTLITERATUR UMFASSEND.......................................................................................25 REALLEXIKA UND HANDBÜCHER ................................................................................................................25 Literaturwissenschaft ............................................................................................................................. 25 Sprachwissenschaft ................................................................................................................................ 26 SPEZIALISIERTE BIBLIOGRAPHIEN (LW UND SW).......................................................................................26 LITERATURGESCHICHTEN ............................................................................................................................27 Größere Gesamtdarstellungen ............................................................................................................... 27 Knappe Übersichten ............................................................................................................................... 28 Speziell fürs Mittelalter .......................................................................................................................... 28 Für Prager deutsche Literatur, deutsche Literatur aus Böhmen .......................................................... 28 SPRACHGESCHICHTEN ..................................................................................................................................28 SCHRIFTLICHE FORM (TITELAUFNAHME, ZITIERWEISE)..............................................................................29
8
PŘÍKLAD TITULNÍ STRÁNKY PÍSEMNÉ PRÁCE...................................................................................30
9
PŘÍKLAD OBSAHU SEMINÁRNÍ PRÁCE...................................................................................................31
10
PŘÍKLAD TEXTU SEMINÁRNÍ PRÁCE S POZNÁMKAMI....................................................................32
11
PŘÍKLAD SEZNAMU POUŽITÉ LITERATURY (LITERÁRNÍ VĚDA) ................................................33
12
SYLLABUS K DĚJINÁM NĚMECKÉ LITERATURY ..............................................................................35
13
DOPORUČENÁ ČETBA ...................................................................................................................................38
14
NĚMECKO-ČESKÝ SLOVNÍČEK ZÁKLADNÍCH LITERÁRNĚVĚDNÝCH POJMŮ.......................42
5
1 JAK KONCIPOVAT A VYPRACOVAT SEMINÁRNÍ PRÁCI (SEMINARARBEIT) 1.1 Přihlášení se do příslušného semináře a výběr tématu seminární práce O tématu seminární práce se student dohodne s vyučujícím. Většinou připraví vyučující seznam témat seminárních prací předem a seznámí s nimi studenty v rámci semináře. Pokud jste si již vybrali příslušné téma, je záhodno před začátkem práce v konzultačních hodinách s vyučujícím probrat otázky koncepce práce, opatření materiálu, rozsah práce a datum odevzdání. Již na tuto úvodní konzultaci je dobré se připravit, např. nahlédnutím do katalogů v knihovně ÚGS, prací s počítačovým katalogem (terminál v knihovně ÚGS TINLIB, on-line katalogy Národní a Městské knihovny), příručkami, lexikony, literárními dějinami, specializovanými bibliografiemi, periodickými oborovými bibliografiemi (viz kapitola 3). Snažte se vyhledat si odborné práce k vybranému tématu a seznámit se s nimi, protože potom můžete vyučujícímu klást konkrétní otázky. Tyto přípravné práce není radno odkládat, neboť usnadňují konzultace a stejně jsou nutné pro pozdější sepsání práce. Při konzultaci je třeba si důležité věci zapisovat, ubezpečit se o tom, že jste všemu správně porozuměli, v případě odkazu na Vám neznámou literaturu ("Najdete to v Schmitzovi") se raději rovnou zeptat a netrávit čas zbytečným pátráním, co měl vyučující na mysli. 1.2
Příprava, koncepce
1.2.1 Příprava Ve filologických oborech je nutné opakované čtení textu, kterým se zabýváme, teprve pak přistupujeme ke sběru a studiu odborné literatury. 1.2.2 Koncepce Nejdříve rozčleňte téma na otázky, které v průběhu práce zodpovíte, aniž by se tyto otázky musely objevit v konečné verzi práce. Je třeba si ujasnit, co je cílem práce: pokuste se uchopit téma v jeho problematice a v jeho vztahu k tématu semináře. Jakými jednotlivými kroky zkoumání chcete tohoto cíle dosáhnout? Jsou tyto kroky metodicky smysluplné? Když jste si tyto aspekty sami ujasnili a zformulovali, pak jste již zvládli úvod k vlastní práci. Na začátku práce je tedy třeba stanovit otázky a cíl zkoumání a zvolit a poukázat na metodický postup. Zaměřte se na podstatné aspekty a problémy předmětu, zformulujte teze a vysvětlete je pomocí příkladů (příklady z textu v literární vědě a historické jazykovědě, příkladové věty (Beispielsätze) v lingvistice). Odborné termíny, které používáte, mají význam pouze v rámci systému, k němuž se vztahují, tedy v rámci určité teorie. Ve vědeckých pracích je nutné tento systém, k němuž se vztahuje, reflektovat a vyjádřit. Musíte tedy doložit nejen sobě, ale i čtenářům, jak pojmům, s nimiž pracujete, rozumíte, a v čem spočívá vaše metoda zkoumání. Příklady témat a otázek literárněvědných a -historických: •Komika a humor v „Parzivalovi“ Wolframa von Eschenbach: Co vlastně znamená komika a humor (určení pojmu; mějte na paměti dějinnou podmíněnost tvoření literárněvědných pojmů!). Komika a humor jsou společenské fenomény, textově
6 imanentní způsob pozorování proto nemůže tématu odpovídat. Jakými prostředky je dosaženo komična? • Přátelství a láska v Gellertově románu „Das Leben der schwedischen Gräfin von G.“ Jak byl chápán pojem přátelství v 18. století? Jak je představeno přátelství a manželství? Mějte na paměti fikčnost textu, jehož výpovědi nejsou jasné. Příklad jazykovědného tématu. • K postavení slovesa v německých větách Ujasněte si terminologii: pokud pojednáváte o slovesu v německých větách, musíte si ujasnit, co je sloveso, co je věta, jaký je vztah slovních druhů a vět, jak určujeme pozici slovesa ve větách, jaké zvláštnosti němčina vykazuje v případě postavení slovesa atd. Příklad tématu z dějin německého jazyka •"Tradiční" a "moderní" psané varianty jazyka v Porýní 16. stol. Jaká je definice předmětu zkoumání? Na jakých pramenech-typech textů má být zkoumána teze přechodu od "tradiční" k "moderní" psané varietě? Jaké jazykové jevy z jakých jazykových rovin se použijí ke srovnávací analýze? Takovéto koncepční otázky usnadňují počáteční fázi práce. Později se může ukázat, že je původní koncepci třeba pozměnit nebo zcela nově formulovat. 1.3 Členění Nyní můžete přistoupit k detailnějšímu rozpracování jednotlivých otázek. Formulujte detailní podotázky k hlavním otázkám, zaměřte se na nevyřešené nebo obtížně řešitelné problémy, na body, o nichž panují v bádání rozdílné názory či které byly dosud v odborné literatuře pominuty. Ve Vaší odborné práci byste měli argumentovat vědecky. Vaším úkolem je navrhnout možná řešení daného problému nebo uvést návrhy řešení z odborné literatury, redukované na to, co je podstatné pro vás. Alternativní způsoby řešení je třeba nejen uvést, nýbrž zvážit proti sobě: všechny mají své přednosti a nedostatky, vyplývající z jejich teoretických východisek. Tyto úvahy je třeba vyjádřit explicitně, čtenář má pochopit, proč upřednostňujete určitý názor oproti jinému. Pro svá rozhodnutí musíte mít dobré důvody, které je třeba vyjmenovat, aby bylo možné sledovat Vaši argumentaci. Pokud explicitně vyjádříte Vaše úvahy a sestavíte je tak, aby na sobě logicky stavěly, dopracujete se k členění práce. Sestavte hlavní otázky do smysluplného pořadí a poté je rozpracujte. Tyto otázky pochopitelně nemusejí fungovat zároveň jako nadpisy kapitol - ty můžete formulovat ve vztahu k tématu z otázek (ne však Úvod, Hlavní část, Závěr) a přidat je až po dokončení dané kapitoly, kdy pro Vás jejich zformulování bude snazší. V okamžiku, kdy máte jasnou představu o členění práce, je vhodné zajít na konzultaci s vyučujícím a vyjasnit případné zbývající otázky. Čím přesněji můžete své otázky formulovat, tím více budete z konzultace profitovat. Na konci práce uveďte - jako jakousi pointu - výsledky. Lze poukázat na to, že některé otázky musely zůstat nezodpovězeny nebo že se určitý postup ukázal jako nevhodný.
7 1.4
Psaní
Vedle toho, co zde bylo řečeno, se můžete o otázkách vypracování a stylu vědeckých prací informovat v publikaci Meyer-Krentler, Arbeitstechniken Literaturwissenschaft, str. 22-28 [8.11]. 1.4.1 Tipy: • Při vysvětlování primární a sekundární literatury nevytrhávejte textové doklady z kontextu. U literárních textů si všímejte relativizace výpovědí postav. • Mějte na paměti, že filologie a historická jazykověda jsou historické vědy, i jejich vlastní měřítka nejsou absolutní, nýbrž historická. • V literární vědě se vyhýbejte parafrázím obsahu namísto interpretace. • Vyhýbejte se vágním domněnkám a nepřesnému pojmosloví, neboť literární věda i jazykověda vyžadují precizní a jednoznačnou argumentaci, usilujte o jednoznačnost, preciznost a jasnost argumentace. • Pojmy používané v jazykovědě a literární vědě jsou často běžné v obecném jazyce (komický, humor, tragický, idylický, pragmatický). Pokud takovýto pojem stojí v centru vaší práce, je třeba si na základě prostudování odborné literatury vypracovat „pracovní pojem“ pro své vlastní téma. Vyhýbejte se nepromyšlenému užívání pojmů, aniž byste si byli vědomi teorií, které jsou za nimi. • Nepoužívejte proporčně rozsáhlé nebo izolované znázornění materiálu. Do práce se má dostat jen to, co je rozhodující pro kladení otázek. Integrujte Vámi shromážděný materiál do argumentačních souvislostí, používejte jej tam, kde podporuje vaše argumenty. Necitujte bez konce a bez komentáře. Neužívejte izolované znázornění všeobecných biografických, historických apod. faktů v uzavřených kapitolách. • Vyhněte se kusé a krátkodeché argumentaci. Argumenty musí stavět jeden na druhém a na každém místě má být možné rozpoznat celkovou souvislost, v níž se nacházejí. • Nepoužívejte příliš krátké kapitoly. 1.4.2 Stylistické rady • Neužívat příliš dlouhé věty • Členit do odstavců (ale ne co věta, to odstavec) • Před odevzdáním zkontrolovat gramatickou správnost a srozumitelnost textu • Pozor na nominální styl (Nominalstil) vědecké dikce: “Die Desobjektivierung des Grundes der Begründung, die die Macht des Beweises in die partikuläre Überzeugung des eine Beweisart Setzenden verlegt, bringt die desobjektivierte Evidenz in eine Ähnlichkeit mit und damit in die Nähe zu der Überzeugung [...].” 1.5 Závěrečná redakce Pečlivá korektura je na místě, práci po sobě několikrát přečtěte. Před odevzdáním ji můžete nechat chvíli „uležet“ a přečíst znovu později. Přečtete-li ji jako práci někoho jiného, pak nejspíše objevíte chyby, podivné formulace a opakování. Dbejte na to, aby práce byla po stránce pravopisné bezchybná. Po formální stránce připojte titulní stranu, obsah a seznam použité literatury.
8
2 JAK VYPRACOVAT ABSTRAKT, KONSPEKT, REFERÁT A TEZE K 1
REFERÁTU
Abstrakt je shrnutí stati nebo knihy. Musí být velmi hutný, protože rozsahem by neměl přesáhnout sto slov (asi deset řádek normalizovaného textu), přesto však velmi výstižný (na základě abstraktu se často čtenář rozhoduje, zda stojí za to číst celou knihu nebo ne). Je proto nutné, aby abstrakt obsahoval základní myšlenku knihy a nové poznatky, ke kterým autor dospěl. Najít hlavní myšlenku knihy a formulovat ji může být obtížné, často je nutno formulovat ji srozumitelněji než sám autor. Konspekt je vlastně výpisek z odborného díla, jeho rozšířený, podrobný obsah. Autor konspektu neprokazuje příliš vlastní formulační schopnosti, spíše schopnost selekce, výběru podstatných myšlenek. Referát není převyprávěním zadané knihy, ale vyžaduje zasvěcenější přístup, přinejmenším vysvětlení a výklad klíčových pasáží, zasazení problému (díla, autora) do širšího kontextu, objasnění místa autora v současném poznání, zhodnocení jeho přístupu, zmínku o jeho kriticích apod. Je-li referát zaměřen k problému a ne ke knize nebo článku, je nutno studovat několik pramenů současně. O rozsahu (trvání) referátu je záhodno se předem domluvit s vyučujícím má-li během dvouhodinového semináře zaznít referátů několik, je třeba Teze jsou jednostránkovým podkladem k referátu, který přednášíme v rámci semináře. Měly by být podepsané a opatřené názvem semináře a datem. Důležité je přehledné členění. Na závěr uveďte výběr literatury a u citátů vždy uvádějte pramen. V jazykovědě odsazujte a číslujte příkladové věty, např. (2) Lieber ein Neander-taler als gar kein Geld Účastníkům semináře rozdejte včas, např. týden předem, a v dostatečném množství. Teze nemají být sbírkou faktů, nýbrž • mají se vztahovat k tématu referátu, formulovat skutečné teze • mají uvést předpoklady pro kladené otázky, vysvětlit, zařadit do širšího kontextu, teze heslovitě rozvinout a zdůvodnit (příklady) • nemají to být podklady, podle nichž se lze učit nebo dohnat seminář
3 JAK SE DOSTANU K LITERATUŘE? BIBLIOGRAFICKOU REŠERŠÍ ! Knihovnu germanistiky zřejmě znáte. Ale kde hledat správný materiál („literaturu“) pro svou práci? Odkud mám vědět, kterou knihu budu potřebovat? A jak se k takové knize dostanu?
1
Kapitoly 3 a 5.1.6. vycházejí z publikace Šimek, Dušan/Kubátová, Helena: Od abstraktu do závěrečné práce. Jak psát (a možná napsat) závěrečnou práci ve společenskovědních oborech. 3. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého 2002.
9 3.1 Knihovní katalogy Nejprve je třeba seznámit se s katalogy v knihovně ÚGS. Kromě klasického lístkového katalogu je v knihovně k dispozici přístup na terminál elektronického univerzitního katalogu TINLIB. Lístkový katalog se člení na • abecední • předmětový • katalog diplomových prací. 3.1.1
Abecední katalog
obsahuje informace o knižních publikacích (díla, souborná díla, monografie, sborníky, časopisy), je řazený podle jmen autora/autorů, pokud jsou více než tři sestavitelé podle názvu knihy, časopisy abecedně pod názvem. 3.1.2
Předmětový katalog
umožňuje vyhledávání podle předmětových pojmů (alegorie, exilová literatura, naturalismus). 3.1.3
Online katalog
Veškeré knižní publikace od r. 1995 jsou zapisovány do počítače a lze je vyhledat z vyhledávací stránky přes internet nebo v knihovně germanistiky z terminálu. Podobnou strukturu mají i katalogy Národní a Městské knihovny, kde je možno v případě potřeby absolvovat prohlídku a zaškolení do využívání příslušných informačních zdrojů. Ovšem hledání v lístkovém a elektronickém katalogu knihovny pro sestavení bibliografie nestačí. Vědecká práce nemá být nahodilá. Proto je nutné, abyste také při sestavování bibliografie postupovali systematicky. Lze se to naučit buď podle publikací pro germanisty k tomu určených (Bücherkunden), nebo podle následujícího návodu, jakkoli je pouze orientační. 3.2 Bibliografická rešerše Bibliografie znamená soupis knih (také článků, sborníků atd.), které jsou relevantní pro téma, o němž máme ve vlastní odborné práci (referát, seminární práce, diplomová práce, disertace aj.) pojednat. Sestavení bibliografie k danému tématu je prvním krokem před započetím vlastní práce na našem odborném textu. Před tím, než přistoupíme k vyhledávání odborné literatury, je třeba si uvědomit, jakého rozsahu má naše práce být, protože od toho se bude odvíjet i rozsah bibliografie. Zatímco bibliografie diplomní práce bude dosahovat několika stovek položek, bude bibliografie k seminární práci menšího rozsahu úměrně stručnější. Největším uměním při sestavování bibliografie je nalézt literaturu, která je pro dané téma podstatná, a nezdržovat se zbytečným vypůjčováním a studiem titulů, které se k tématu váží jen vágně. Je také třeba brát v úvahu, že odborná literatura z poslední doby často doplňuje či opravuje názory, které zastávali badatelé v minulosti. Naopak některá témata byla podrobně probádána pouze v literatuře starší, a proto ji nelze zcela vypustit ze zřetele. Většinou však platí, že je dobré při studiu odborné literatury začít od novějších titulů a postupovat zpátky ke starším už proto, že v bibliografických seznamech na konci příslušných novějších publikací nalezneme odkazy na relevantní starší práce a nemusíme je tudíž zvlášť vyhledávat (nelze se však spolehnout na to, že např. bibliografie za určitým článkem k našemu tématu je již vyčerpávajícím seznamem veškerých titulů, neboť autor
10 odborné práce vždy uvádí jen ta díla, která sám použil, a může být jako příslušník určitého vědeckého pracoviště nebo směru vyhraněně orientován a některá díla pominout).
3.2.1
Kde hledat?
3.2.1.1 Katalogy a příručka Obvyklou technikou při sestavování bibliografie je princip postupného přibírání titulů (Schneeballtechnik). K první orientaci v literatuře poslouží zpravidla knihovní katalog (abecední, věcný, personální), kde nalezneme hlavní monografie k danému tématu, literární epoše, konkrétní osobě atd. [Knihovní katalog však a) neobsahuje všechny titulu k tématu, ale jen ty, které knihovna vlastní, a b) nepřináší žádnou informaci o článcích v odborných časopisech, takže prohledání katalogu ještě není sestavením bibliografie]. Podobnou funkci splní prostudování některých základních děl z příruční knihovny (slovníky, lexikony, literární dějiny, lingvistické příručky) k tématu a prohlídka bibliografických seznamů v nich obsažených. Poté, co si vypůjčíme prvních několik publikací k tématu, které jsme touto cestou nalezli, obohatíme náš seznam o tituly uvedené v nich a takto postupujeme tak dlouho, až je seznam pro naši práci postačující. 3.2.1.2 Oborové bibliografie Daleko přesnější a z hlediska času i úspornější je sáhnout hned zpočátku po oborové bibliografii a konkrétní osobu, epochu či věcné téma vyhledat v ní. Oborových bibliografií pro germanistickou literární vědu i jazykovědu je velké množství (viz níže) a je dobré se s nimi alespoň orientačně seznámit již na začátku studia. Vyhledávání v nich má tu výhodu, že zachycují údaje o veškeré literatuře k danému tématu, ať má podobu monografií, sborníků nebo článků ve sbornících a časopisech. Některé oborové bibliografie jsou uzavřené (abgeschlossene Fachbibliographien, Spezialbibliographien, Autorenlexika) a nenalezneme v nich tudíž literaturu nejnovější, tedy to, co vyšlo od doby, kdy byla vlastní bibliografická příručka vydána. Nejspolehlivější metodou pro zachycení veškeré literatury k danému tématu je proto prohledávání bibliografií periodických (Köttelwesch roční, Germanistik každého čtvrt roku) což je však časově nejnáročnější postup, protože je třeba prohledávat řadu svazků pokrývající dobu, která v uzavřených bibliografiích není. 3.2.1.3 Internet Třetí možností je použití internetu, na němž se odborná literatura dá vyhledávat mnoha různými způsoby. Dají se například pomocí klíčových slov prohlížet knihovní katalogy zahraničních knihoven nebo nakladatelských domů, nebo se dají nalézt již konkrétní sestavené bibliografie. Jako výchozí lze použít stránky německých univerzit s dobře zpracovanými odkazy (pro medievistiku např. Uni-Essen nebo www.mediaevum.de). Internetová rešerše pochopitelně nenabízí záruku úplnosti sesbíraných údajů, takže je vhodná spíše jako doplňující postup při sestavení bibliografie. 3.2.1.4 CD-ROM Čtvrtým způsobem při sběru bibliografických údajů je použití zdrojů a databází na CD-ROM, které lze prohlížet v Národní knihovně (Referenční centrum vlevo naproti vrátnici). Přes OCLC
11 FirstSearch jsou zpřístupněny hlavně článkové a citační databáze (PCI, ProQuest), Národní knihovna zakoupila také Německou národní bibliografii (od r. 1945) a 12x ročně aktualizovaný Verzeichnis lieferbarer Bücher a ZDB - souborný katalog periodik v německých knihovnách. Pro literární vědu i jazykovědu je důležitá MLA International Bibliography (do r. 1995). Některé prameny na CD ROM jsou přístupné také on-line přes stránky FF UK. Po sestavení bibliografického seznamu za kombinovaného užití všech výše zmíněných postupů následuje vlastní vypůjčení odborné literatury z knihovny (knihovna ÚGS, Národní knihovna, Městská knihovna, Goethe-Institut, Rakouské kulturní fórum atd.). Pokud daná kniha v našich knihovnách není, lze ji za pomoci Meziknihovní výpůjční služby Národní knihovny objednat ze zahraničí nebo pořídit za poplatek kopii článku. 3.2.2
Příklady, jak postupovat při bibliografické rešerši
3.2.2.1 Jazykověda • Pro první orientaci použijeme příručky a slovníky, např. - Bußmann, Hadumod: Lexikon der Sprachwissenschaft. 2., völlig neu bearb. Aufl. Stuttgart: Kröner 1990 (Kröners Taschenausgaben 452). G - N3 - Metzler Lexikon Sprache. Hrsg. von Helmut Glück. Stuttgart, Weimar: Metzler 1993. ZII2801 - Lexikon der germanistischen Linguistik. Hrsg. von Hans Peter Althaus, Helmut Henne, Herbert Ernst Wiegand. 2., vollst. neu bearb. u. erw. Aufl. Tübingen: Niemeyer 1973. G-423/89 F 3/1 - Linke, Angelika, Markus Nussbaumer, Paul R. Portmann: Studienbuch Linguistik. 3. unv. Auflage. Tübingen: Niemeyer 1996 (Reihe Germanistische Linguistik 121). - Handbücher zur Sprach- und Kommunikationswissenschaft (HSK) Pro gramatiku a syntax: - Duden. Grammatik der deutschen Gegenwartssprache. 19955. Pro dějiny jazyka: - Polenz, Peter von: Deutsche Sprachgeschichte vom Spätmittelalter bis zur Gegenwart. Bd. 1: Einführung. Grundbegriffe. Berlin, New York: de Gruyter 1991 (Sammlung Göschen 2237). - Polenz, Peter von: Deutsche Sprachgeschichte vom Spätmittelalter bis zur Gegenwart. Bd. 2: 17. und 18. Jahrhundert. Berlin, New York: de Gruyter 1994 (de Gruyter Studienbuch). - Sprachgeschichte. Ein Handbuch zur Geschichte der deutschen Sprache und ihrer Erforschung. Hrsg. von Werner Besch, Oskar Reichmann und Stefan Sonderegger. 1.-2. Halbbd. Berlin, New York: de Gruyter 1984-85 (Handbücher zur Sprach- und Kommunikationswissenschaft 2. 1-2.). - Tschirch, Fritz: Geschichte der deutschen Sprache. Bd. 1. 3., durchges. Aufl., bearb. von Werner Besch. Bd. 2. 3., erg. u. überarb. Aufl. von Werner Besch. Berlin: Erich Schmidt 19831989. • Poté použijeme uzavřené a periodické bibliografie Bibliographie der deutschen Sprach- und Literaturwissenschaft (Köttelwesch), Germanistik MLA
12 Aktuální informace nalezneme v časopisech, např. LB (Linguistische Berichte), LI (Linguistic Inquiry), NLLT (Natural Language and Linguistic Theory), ZS (Zeitschrift für Sprachwissenschaft), ZGL (Zeitschrift für germanistische Linguistik), DS (Deutsche Sprache). 3.2.2.2
Literární věda
3.2.2.2.1 Vyhledání literatury k určitému autorovi nebo dílu • Zda k Vašemu tématu existuje speciální bibliografie, slovník nebo příručka, se dozvíte z Blinna (viz níže, bod 6.1), kde jsou vyjmenovány slovníky a bibliografie pro literární vědu. Speciální bibliografie k autorům a věcným pojmům jsou také na internetu. • Pokud píšete o určitém autorovi, musíte se nejdříve přesvědčit (v Blinnovi nebo lexikonech autorů), zda existuje personální bibliografie a jaké časové období pokrývá. Periodické bibliografie k autorům jsou často součástí ročenek (Jahrbuch) příslušné Dichtergesellschaft, např. Lessing-Yearbook, Jahrbuch der deutschen Schillergesellschaft, Goethe-Jahrbuch. Hlavní příručka k autorům je Deutsches Literatur-Lexikon [Kosch] členěný podle autorů. Dále Quellenlexikon, Literatur-Lexikon [Killy]. Pro autory nejstaršího období je nezbytný tzv. Verfasserlexikon. Die deutsche Literatur des Mittelalters. (obsahuje také údaje o anonymech und věcná hesla). Současné literatuře se věnuje Kritisches Lexikon zur deutschen Gegenwartsliteratur (také na CD-ROM), dále lze použít Kindlers Literatur-Lexikon. • Novější literaturu, která není obsažena v autorských lexikonech a bibliografiích, musíme dohledat v uzavřených a periodických oborových bibliografiích. Odbornou literaturu po roce 1945 zaznamenává Bibliographie der deutschen Sprach- und Literaturwissenschaft (Köttelwesch) , také na CD-ROM; Germanistik, Modern Language Association of America MLA . V Blinnovi je seznam speciálních lexikonů (Blinn C 610-C 750). • Co neobsahují oborové bibliografie (např. z důvodu časové prodlevy) jistě nalezneme v Deutsche Nationalbibliographie či nakladatelském katalogu Verzeichnis lieferbarer Bücher (VLB). O nejnovější literatuře informují také časopisy, které často přinášejí recenze (časopisy viz Blinn , E 610 – E 1960).
3.2.2.2.2 Vyhledání literatury k věcnému tématu (žánr, epocha, koncept, problém, teorie) •Nejdříve se informujeme ve věcných slovnících: Reallexikon der deutschen Literaturwissenschaft; dosud Bd. 1 (A-G), Bd. 2 (H-O); v nutných případech první a druhé vydání pod názvem Reallexikon der deutschen Literaturgeschichte (hrsg. von Merker/Stammler). Reallexikon der deutschen Literaturgeschichte (hrsg. von Kohlschmidt/Mohr) Fischer Lexikon Literatur Pro doma: Metzler Literatur-Lexikon. •Kromě toho existuje mnoho tematicky ohraničených speciálních slovníků (viz Blinn C 610– 750) a tematicky ohraničených bibliografií (bibliografie k epochám: Blinn D 460-D 1210; bibliografie k věcným tématům D 1310-D 1750). Speciální slovník k teorii je např. Metzler Lexikon zur Literatur- und Kulturtheorie. Příručky existují téměř ke všemu, i k tomu, co neexistuje, např. Manguel, Alberto, and Gianni Guadalupi: The Dictionary of Imaginary Places. Expanded Edition. Illustrated by Graham Greenfiel. Maps and Charts by James Cook. San Diego, New York, London: Harcourt Brace Jovanivich 1987. Důležitá je také bibliografie českých překladů děl německé literatury a bibliografie prací z filologických oborů u nás.
13
3.3 Rešerše na internetu Protože se internet neustále vyvíjí, není smysluplné uvádět seznam ‚zaručených‘ germanistických stránek. Většina stránek kateder germanistiky na německých univerzitách obsahuje dobré sbírky odkazů na konkrétní projekty. Výběrově doporučujeme www.germanistik.net s literárně- i jazykovědnými odkazy, pro germanistickou medievistiku pak www.mediaevum.de a další.
3.4 Úplnost? Při použití všech pomůcek nashromáždíte značné množství titulů. Při otázce výběr nebo úplnost mějte na paměti Vaše téma a rozsah práce (seminární práce, ročníková, diplomová…). Při psaní poznámek ze shromážděné literatury pamatujte na to, abyste opisovali úplně a správně. Dobře si poznamenejte, zda se jedná o časopis, knihu, článek v časopise nebo v knize. O zkratkách se informujte v seznamu zkratek dané publikace. Úplné a správné zapsání titulu při rešerši Vám usnadní práci: pouze tak knihu nebo studii skutečně naleznete a kromě toho jej při sestavování konečné bibliografie nemusíte dohledávat.
4 JAK SI ZAZNAMENÁVAT BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE? Při práci s literaturou (primární /Quellen/ či sekundární /Darstellungen/, tzn. odborné knihy, články atd.) je třeba si přesně již při započetí práce zaznamenat údaje o knize, kterou se zabýváme, a sice podle určitých pravidel, které se většinou liší v případě jazykovědy (A) a literární vědy (B). Protože existují odlišnosti také v jednotlivých zemích, u různých institucí i jednotlivců, je třeba pro svou práci zvolit jeden systém zaznamenávání bibliografických informací a ten důsledně dodržovat. Bibliografický záznam se liší podle toho, o jaký typ publikace se jedná. Typy publikací a způsob citování jsou uvedeny v následujícím přehledu podle úzu obvyklého v německy mluvících zemích, a to zvlášť pro jazykovědu (Sprachwissenschaft) a literární vědu (Literaturwissenschaft). V České republice platí ČSN, která upravuje způsob, jak by se měla "normativně" zapisovat bibliografie (ne každý však tuto normu dodržuje, o čemž svědčí např. úzus časopisu Česká literatura, který rovněž uvádíme). Pro vlastní potřebu je vhodné si zaznamenávat rovněž knihovní signatury, případně čísla ISBN u knih a ISSN u časopisů, která mají celosvětovou platnost. 4.1
Bibliografická citace - souhrn údajů o citované publikaci nebo její části umožňující její identifikaci Součástí každé vědecké práce je Seznam literatury, který obsahuje literaturu, se kterou jsme pracovali a z níž jsme citovali. Při citátech v průběhu práce lze proto používat zkratky. Seznam literatury se dělí na Quellen (primární literatura) a Darstellungen (sekundární literatura), oba oddíly se řadí abecedně. U periodik se neuvádějí místa vydání a nakladatelství. Všechny zkratky v titulech (např. u několikařádkového barokního titulu) musí být označeny […] hranatými závorkami. Pokud v knize není uvedeno místo vydání, používá se označení [o. O.] (ohne Ortsangabe). Pokud není uveden rok vydání, používá se [o.J.] (ohne Jahresangabe). Místo a rok se však dají zjistit jinou cestou (Deutsche Bibliographie, Gesamtverzeichnis), a pak se rok vydání udává v hranatých závorkách. Opakovaná vydání se označují číslicí a udává se, zda dílo
14 bylo přepracováno, např. 2., verb. und verm. Aufl. (druhé vylepšené a rozšířené vydání), nebo 5., unveränd. Aufl. (5. nezm. vyd.). 4.1.1
V zásadě je tedy nutno zapisovat:
4.1.1.1 u knihy - příjmení a jméno autora nebo kompilátora (u antologií). Pokud je více autorů, uvádí se až tři jména, ostatní se vynechají se zkratkou u.a. - úplný název knihy i s podnázvem - vydavatel (vydání díla nebo sborníky) - u vícesvazkových děl svazek (von-bis) - místo vydání - nakladatelství - rok vydání - řada, v níž kniha vyšla (ediční řada a číslo v rámci této řady, pokud je k dispozici) 4.1.1.2 u článku v časopise: - příjmení a jméno autora - název a podnázev článku - název časopisu - ročník a rok (ev. při rozdílném číslování také číslo svazku nebo sešitu) - strany (od-do) 4.1.1.3 Poznámky: V germanistice se vžily některé zkratky a sigly pro časopisy a sborníky, ovšem ty často ztěžují interdisciplinární spolupráci a působí obtíže zvláště začátečníkům. Proto je radno místo Euph. vypsat Euphorion a místo JEGPh. vypsat Journal of English and Germanic Philology. Sigly a zkratky jsou rozepsány v příslušných příručkách, nebo k nim existuje pramen Leistner, Otto: ITA. Internationale Titelabkürzungen von Zeitschriften, Zeitungen, wichtigen Handbüchern, Wörterbüchern, Gesetzen usw. 5., erw. Aufl. Bd. 1–2. Osnabrück: Biblio 1995. Jak bylo řečeno výše, jsou v našem oboru obvyklé určité varianty způsobu výstavby bibliografického údaje, které se od sebe liší v jazykovědě a v literární vědě. V historické jazykovědě hrají prameny podobnou roli jako ve filologiích, zatímco v lingvistice slouží jako prameny často případy z běžného jazyka, pozornost se soustřeďuje většinou na kritické vyrovnání se s lingvistickými teoriemi a bádáním. Předmět bádání je často sama vědecká literatura. Zabývají se teoriemi jednotlivých vědců (a jejich vývojem) nebo určitými směry bádání. Jazykovědci proto používají způsob citací obvyklý v přírodních a společenských vědách (a v USA i ve filologiích), autora a letopočet uvádí na začátku a používají tyto údaje také v dokladech citátů (systém autor, rok). Filologie a historická jazykověda se zabývají prameny a v poznámkách používají systém krátkého titulu (Ritter: Subjektivität versus Ritter 1974). Kromě toho se uvádí v jazykovědě podle anglosaského zvyku vydavatel sborníků před titul, např. Überhaupt, Mira (ed.), 1995. Sprechwerkzeuge: Gaumen, Zunge, Lippe und Zähne in literarhistorischer und linguistischer Sicht. Mundenheim: Lingua (Linguistische Grundlagen 123). --- Sprechwerkzeuge. Gaumen, Zunge, Lippe und Zähne in literarhistorischer und linguistischer Sicht. Hrsg. von Mira Überhaupt. Mundenheim: Lingua 1995 (Linguistische Grundlagen. 123).
15
4.1.2 Vysvětlivky k následujícímu přehledu: Ein Autor = monografie, odborná publikace jednoho autora Zwei oder drei Autoren = odborná publikace dvou nebo více autorů Sammelband = sborník, v němž jsou příspěvky od různých autorů, uvádí se jméno jednoho nebo více sestavitelů (Herausgeber, editor) Festschrift = sborník, v němž jsou příspěvky od různých autorů, věnovaný konkrétní osobě k jubileu, uvádí se jméno této osoby (FS für H. Spiewok) a jména sestavitelů Zeitschrift = odborný časopis, uvádí se jeho název (často pouze zkratka), ročník, číslo Edition = ediční řada, především u velkých nakladatelství vycházejí odborné publikace v ediční řadě a jednotlivé práce jsou označené číslem, uvádí se v závorce na konec bibliografického odkazu s číslem, příp. zkratkou (DTM 152), což je Deutsche Texte des Mittelalters Dissertation = disertace, pozn. [Masch.] značí, že nebyla vytištěna, ale jedná se o rukopisný výtisk příslušné univerzitní knihovny 4.1.3
Bibliografický údaj v jazykovědě (německý úzus)
4.1.3.1 Odkazy přímo v textu (viz kapitola 5.1 Citace): Příklady: „Zur Gruppe […] entspricht“ (Helbig/Buscha 2001: 285). In übertragener Bedeutung […] gebraucht werden (vgl. Flämig 1991: 5f). Diese Gegenüberstellung […] kann (vgl. z. B. Nebeská 1996: 32, 35 und passim). Bartsch (1987b: 25) ist der Meinung, dass […].
Vzor:
…. (Příjmení rok: strana).
4.1.3.2 Uvádění bibliografie v seznamu použité literatury: - Monografická publikace (jeden autor) BRINKER, KLAUS (1985): Linguistische Textanalyse. Eine Einführung in Grundbegriffe und Methoden, Grundlagen der Germanistik 29, Erich Schmidt, Berlin. - Monografická publikace (více autorů) HELBIG, GERHARD/BUSCHA, JOACHIM (2001): Deutsche Grammatik. Ein Handbuch für den Ausländerunterricht, Langenscheidt, Berlin/München/Wien/Zürich/New York.
16 - Sborník (pod jménem vydavatele/lů s označením Ed.= editor) COULMAS, FLORIAN (Ed.)(1997): The handbook of Sociolinguistics, Blackwell, Oxford/ Cambridge (USA). - Studie/článek v odborném časopise HELBIG, GERHARD (1989): Das Passiv – und kein Ende. In: DaF 26/4, 20-30. - Studie/článek ve sborníku KELLER, RUDI (1993): Das epistemische weil. Bedeutungswandel einer Konjunktion. In: Heringer, Hans Jürgen/ Stölzel, Georg (Hrsg.): Sprachgeschichte und Sprachkritik. Festschrift für Peter von Polenz zum 65. Geburtstag, Walter de Gruyter, Berlin/ New York, 219-247. SORNIG, KARL (1990): Umgangssprache: Zwischen Standardnorm und Intim-Variante. In: International Journal of the Sociology of Language 83, 83-103. - Studie ve sborníku, který jsme v seznamu literatury již citovali SCHIFFMAN, HAROLD F. (1997): Diglossia as a Sociolinguistic Situation. In: Coulmas (Ed.), 205-216.
Vzor:
PŘÍJMENÍ, JMÉNO (Hrsg.)(Pořadí vyd.Rok vydání): Titul. Podtitul, Edice, Nakladatelství, Město. Vysvětlivky: DaF = Deutsch als Fremdsprache, Leipzig (čas.)
4.1.4
Bibliografický údaj v literární vědě (německý úzus)
Quellen: Autor/Autorin
Goethe, Johann Wolfgang: Werke. Hrsg. im Auftrag der Großherzogin Sophie von Sachsen. Abt. 1, Bd. 1-55. Weimar: Böhlau 1887-1919. Rilke, Rainer Maria: "Wintermorgen", Sämtliche Werke I-IV. Hrsg. E. Zinn. Frankfurt/M.: Insel 1987 (insel taschenbuch 1101-1106), Bd. 1, S. 27. Mörike, Eduard: Werke I-III. Hrsg. v. H. Maync, Leipzig o.J. [1909], Bd. I, S. 261.
17 Anthologie (Herausgeber)
Kraus, Carl von (Hrsg.): Deutsche Liederdichter des 13. Jahrhunderts. Bd. 1: Text. 2. Aufl., durchges. von Gisela Kornrumpf. Tübingen: Niemeyer 1978.
Darstellungen: Zwei oder drei Autoren/Autorinnen
Gommelé, Francois-René, und Martin Huckenmuller: All about Nothing. Studies in Illusionary Holes. Molehole: Art and Science 1991.
Herausgeber (Sammelbände und Festschriften)
Das ist klassisch! Dichtung und Dichter um 1800. Hrsg. von Rainer Zufall und Klara Blick. Köln: Bastei-Lübbe 1990.
Reihe, drei Herausgeber/innen
Unser Commercium. Goethes und Schillers Literaturpolitik. Hrsg. von Wilfried Barner, Eberhard Lämmert und Norbert Oellers. Stuttgart: Cotta 1984 (Veröffentlichungen d. dt. Schillerges. 42).
Aufsatz in einem Sammelband
Zufall, Rainer: Neue Wege der Schillerforschung. – In: Das ist klassisch! Dichtung und Dichter um 1800. Hrsg. von Rainer Zufall und Klara Blick. Köln: Bastei-Lübbe 1990, S. 113–148.
Dissertation
Tiger, Theobald: Altersbriefe deutscher Dichter. Stilkritische Untersuchungen als Vorstudien zu einer umfassenden PoetoGraphologie. Göttingen, Phil. Diss. 1911 [Masch.].
Aufsatz in einer wissenschaftlichen Zeitschrift
Zur Eiche, Paul, und Friedrich A. Kittler: Die Schreibutensilien in Deutschland von 1750 bis 1980. Mentalitätsgeschichtliche Studien zu den tragbaren Auf- und Abschreibsystemen. – In: Euphorion 82 (1988), S. 91–155.
Aufsatz aus Zeitungen oder Wochenmagazinen
Grass, Günter: Ein Schnäppchen namens DDR. Warnung vor Deutschland: Das Monstrum will Großmacht sein. – In: Die Zeit Nr. 41 vom 5. Oktober 1990, S. 49–50.
4.1.5
Úzus časopisu Česká literatura (pro seznam použité literatury)
BIRUS, Hendrik 1982 "Zwischen den Zeiten. Friedrich Schleiermacher als Klassiker der neuzeitlichen Hermeneutik" in Hermeneutische Positionen. Schleiermacher - Dilthey - Heidegger - Gadamer, vyd. Hendrik Birus (Göttingen) BLUMENBERG, Hans 1989 Höhlenausgänge (Frankfurt/M.)
18 BRUSS, Elizabeth W. 1982 Beautiful Theories. The Spectacle of Discourse in Contemporary Criticism (Baltimore a Londýn)
4.1.6
Normy
Kromě výše uvedených příkladů je nutno vzít na vědomí, že v současnosti citování v ČR upravují dvě platné normy ČSN ISO 690 a ČSN 01 0197. Ať už si vyberete kterýkoli ze způsobů citování (německý úzus jazykověda, německý úzus literární věda), je důležité, abyste jej potom jednotně dodržovali v celé práci. Pro ilustraci uvádíme příklad citace monografické publikace podle ČSN ISO 690: GIDDENS, A. D•sledky modernity. P•el. K. Müller. 1. vyd. Praha: Sociologické nakladatelství, 1998. 195 s. POST. Sv. 3. P•el. z: The Consequences of Modernity. ISBN 80-85850-62-1.
5 JAK CITOVAT A PSÁT POZNÁMKY? 5.1
Citace
Při psaní odborné práce je třeba pokaždé oddělit místa, kde se nejedná o vlastní myšlenky autora práce, ale o citaci někoho jiného. Každý citát či parafráze cizích názorů se označují přesným udáním místa, odkud se cituje. S doslovnými citáty je lépe zacházet úsporně a názory převzaté z jiných prací neopakovat, nýbrž včlenit do vlastního výkladu (přičemž pramen, z něhož jsme myšlenku převzali, uvedeme a označíme zkratkou Vgl. /= Vergleiche/ nebo Cf. /= Confer/). Takovéto nepřímé citáty/parafráze pochopitelně nedáváme do uvozovek. Všechny doslovné citáty se musí 'doslovně' shodovat s pramenem, z něhož citujeme. Dávají se do uvozovek, např. „dieses Gedicht ist nur auf den ersten Blick ein Sonett“, přičemž po uvozovkách nahoře následuje číslo poznámky, tzv. horní index, pokud bibliografický údaj pramene uvádíme do poznámky (obvyklé v literární vědě) nebo následuje přímo příjmení autora a rok vydání se stranou, pokud poznámkový aparát nepoužíváme (obvyklé v lingvistice). Přímé citáty delší než tři řádky se zpravidla odráží o levého okraje a většinou se píší řádkováním 1. Pokud včleňujeme citáty do vlastních vět, musíme je někdy gramaticky upravit - lze měnit koncovky, např. Goethe nannte Donald Duck eine „traurige Ente“ z původního textu: „Ein Geheimer Rath traut einer traurigen Ente nicht.“ Co se týče interpunkce, lze citovaný úsek také upravit podle vlastního textu, např. vynechat tečku na konci citátu, když chceme pokračovat vlastní větou s malým písmenem. Pokud chceme v citovaném textu něco zdůraznit (podtrhnout nebo vytisknout tučně), je třeba na to zvlášť upozornit, protože takové místo se pak neshoduje s originálem. Pokud chceme kvůli stručnosti z citátu vypustit jedno nebo více slov, uvádíme tři tečky do hranatých závorek [...]. Vlastní přídavky k doslovnému citátu dáváme také do hranatých závorek, autorovy poznámky k danému místu vpisujeme s označením „Anm. d. Verf.“ Pokud je v citovaném úseku již použito uvozovek dvojitých, mění se na jednoduché, např.: “Das ‚Schwärmen‘ hat aber hier [in Mörikes “Gesang zu zweien in der Nacht”] nicht den heutigen empfindsamen Unterton des
19 Wortes”. (Báseň “Gesang zu zweien in der Nacht” je ve dvojitých uvozovkách, protože stojí v dodatku autora článku.) Ve dlouhých citátech, které jsou od vlastního textu odděleny odstavcem, se původní dvojité uvozovky ponechávají, protože celé takovéto delší odstavce se do uvozovek nedávají. Do dvojitých uvozovek se dávají především skutečné citáty. Pokud však chceme zdůraznit nebo relativizovat vlastní pojem nebo běžný výraz, použijeme jen jednoduché uvozovky, např. ‚Primärliteratur‘. (A) Příklad citátu a údaje pramene přímo v textu podle lingvistického úzu (ale možno i v literární vědě, používá jej např. časopis Česká literatura): „Zur Gruppe […] entspricht“ (Helbig/Buscha 2001: 285). In übertragener Bedeutung […] gebraucht werden (vgl. Flämig 1991: 5f). Diese Gegenüberstellung […] kann (vgl. z. B. Nebeská 1996: 32, 35 und passim). Bartsch (1987b: 25) ist der Meinung, dass […].
(B) Příklad citátu a údaje pramene v poznámce pod čarou podle literárněvědného úzu • •
V textu práce: „Nikdy ... nebyl.“15 V poznámce po čarou na téže stránce: 15Jirát, Vojt•ch: „Barok a •eské písemnictví“. In: •eské slovo 5.6.1938, s. 11.
Poznámky pod čarou by měly být vyhrazeny spíše poznámkám obsahového charakteru. Citujeme-li vícekrát z jednoho a téhož textu, je zbytečné v každé poznámce pod čarou uvádět tentýž bibliografický údaj pouze s jiným údajem strany, lepší je místo toho použít způsob (A). 5.2
Poznámky, poznámkový aparát
Poznámky se píší řádkováním 1 a umísťují se dolů na příslušnou stránku. Úplný bibliografický údaj o používané literatuře se většinou udává pouze při prvním citátu, zatímco při dalším citátu ze stejného díla se používá zkrácená forma. Z názvu díla, z něhož citujeme, použije klíčové slovo, např.: Wiese: Mörike, S. 99; Friedrich: Moderne Lyrik, S. 21f. Zkratka 21f v němčině znamená strana 21 a jedna následující strana, 21ff znamená str. 21 a neomezený počet následujících stran. Vhodnější je udávat přesný rozsah, S. 21-32. V poznámkách se občas objevují zkratky a. a. O. (= am angegebenen Ort) nebo ebd. (= ebenda) Těm je radno se vyhýbat, protože působí obtíže - čtenář se musí pracně prokousávat celým poznámkovým aparátem, aby se dobral první poznámky, kde z daného pramene citujete. Namísto toho je možno použít Wie in Anm. xx. Citáty z druhé ruky je lépe příliš neužívat, jinak je třeba označit je “zit. nach: Příjmení: slovo z názvu, strana”. Poznámky začínají velkými písmeny, tedy Vgl., ne vgl. Na konci každé poznámky je tečka. Výrazu passim (viz výše) se používá tehdy, pokud se odkaz vztahuje na různé strany následující za uvedeným číslem stránky. Přitom je potřeba rozlišovat mezi ff a passim. Zatímco např. 130ff odkazuje na strany bezprostředně za stranou 130 (včetně), znamená 130 und passim, že odkazované stránky se v publikaci nacházejí rozptýleně od uvedené strany (tedy např. 130-134, 137, 170, 200-207 atd.).
20
6 FORMÁLNÍ ÚPRAVA PÍSEMNÝCH PRACÍ (PAPÍR, LAYOUT, ROZSAH) Papír formátu A4 se popisuje po jedné straně s řádkováním 1,5, velikost písma 11-12 bodů, stránky se číslují. Před odevzdáním je vhodné práci sešít nebo odevzdat v deskách. Rozsah seminární práce by neměl překročit 30 stran, méně než 12 stran se naopak považuje za nedostačující. Práce má mít titulní list a obsah, na titulním listu se uvádí název a typ semináře, jméno vyučujícího, semestr, název práce, jméno a adresa studenta. Na konci je připojen seznam použité literatury. Co se týče obsahu, měl by umožnit čtenáři jasný přehled o členění práce. Jednotlivé úseky (kapitoly) je záhodno označovat v souladu s tématem, ne „Einleitung”, „Hauptteil”, „Schluss“ apod. Kapitoly i podkapitoly se číslují, je vhodné použít jednu z počítačem nabízených možností (A. I. 1. nebo 1.1.1.1.). Pro formální úpravu diplomových prací platí zvláštní pravidla, o nichž se diplomant informuje předem (vazba v tvrdých deskách, titulní list, čestné prohlášení o vypracování práce, poděkování atd.).
7 HLAVNÍ GERMANISTICKÉ PŘÍRUČKY, SLOVNÍKY A BIBLIOGRAFIE (VÝBĚR SE SIGNATURAMI) Signatury: • G - = Knihovna Ústavu germánských studií FF UK, Bibliothek des Lehrstuhls für Germanistik • NK - Národní knihovna, Nationalbibliothek Prag
7.1
Bücherkunden
•
Blinn, Hansjürgen: Informationshandbuch Deutsche Literaturwissenschaft. Völlig neu bearb. Ausg. Frankfurt a. M.: Fischer 1990 (Fischer Informationshandbücher 10327). G-519/93 5 F/3
•
Hansel, Johannes: Bücherkunde für Germanisten. Studienausgabe. Berlin: E. Schmidt 1961. F 89823 NK, F 5 G-209/77
•
Raabe, Paul: Einführung in die Bücherkunde zur deutschen Literaturwissenschaft. Unter Mitarb. von Werner Arnold u. Ingrid Hannich-Bode. 11. völlig neu bearb. Aufl. Stuttgart: Metzler 1994 (Sammlung Metzler 1). N 300/1 b (knih. germanistiky)
7.2
Personalbibliographien
•
Bode, Ingrid: Die Autobiographien zur deutschen Literatur, Kunst und Musik 1900-1965. Stuttgart: Metzler 1966. Pd 6102/Bd. 2 NK
•
Hansel, Johannes: Personalbibliographie zur deutschen Literaturgeschichte. Studienausgabe. 2. Aufl, neu bearb. u. erg. von Carl Paschek. Berlin: Erich Schmidt 1974. F 5 G-99/77
21
•
Wiesner, Herbert: Bibliographie der Personalbibliographien zur deutschen Gegenwartsliteratur. München: Nymphenburger Verlagshandlung 1970. H 56445 NK
•
Internationale Künstler-Databank IKD, CD-ROM (NK)
•
Internationaler Biographischer Index, CD-ROM (NK)
•
Giebisch, Hans und Gustav Gugitz: Bio-Bibliographisches Literaturlexikon Österreichs. Von den Anfängen bis zur Gegenwart. Wien: Verlag Brüder Hollinek 1964. G-991/70-d
7.3
Fachbibliographien
7.3.1
•
Abgeschlossene Auswahlbibliographie
Internationale Bibliographie zur Geschichte der deutschen Literatur von den Anfängen bis zur Gegenwart. Erarbeitet [...] unter Leit. u. Gesamtred. von Günter Albrecht und Günther Dahlke. Berlin: Volk und Wissen 1969-1982. T 3511 NK, G-103/82
7.3.2
Abgeschlossene Bibliographien für bestimmte Zeiträume
•
Deutsche Bibliographie - CD-ROM seit 1986, aktualisiert 6mal pro Jahr (NK)
•
Verzeichnis Lieferbarer Bücher "VLB Aktuell" - CD-ROM, aktualisiert 4mal pro Jahr (NK)
•
ZDB Zeitschriftendatabank (Katalog der Periodika in deutschen Bibliotheken)
7.3.2.1 Literaturwissenschaft •
Bibliographisches Handbuch der deutschen Literaturwissenschaft. 1945-1969 (Bd. 2: 19451972; Bd. 3: Register). Hrsg. von Clemens Köttelwesch. Mitarbeit H. Hüttermann und C. Maihofer. Bd. 1-3. Frankfurt am Main: Klostermann 1973-1979. E 32990 NK
•
Koerner, Josef: Bibliographisches Handbuch des deutschen Schrifttums. 3. Aufl. Bern München: Francke Verlag 1966. F 72168 NK, G-149/58 F 5
•
Koch, Hans-Albert und Uta Koch: Internationale germanistische Bibliographie 1980. München - New York: Saur 1981. Pd 8244 NK, G-377/86 F 5/4
•
Bibliographie der deutschen Literaturwissenschaft. Bd. 1: 1945-1953, Bd. 2: 1954-56, Bd. 3: 1957-58, Bd. 8: 1967-69. Hrsg. von Hanns W. Eppelsheimer. Frankfurt am Main: Klostermann 1957-. F 48413 NK
22 7.3.2.2 Sprachwissenschaft: •
Eisenberg, Peter und Wiese, Bernd: Bibliographie zur deutschen Grammatik 1984-1994. Tübingen: Stauffenburg 1995. (Studien zur deutschen Grammatik 26) G - M849
•
Gipper, H.: Bibliographisches Handbuch zur Sprachinhaltsforschung. Köln am Rhein: Westdeutscher Verlag 1962. Pc 4338 NK
•
Welte, Werner: Moderne Linguistik Terminologie - Bibliographie. Ein Handbuch und Nachschlagewerk auf der Basis der generativtransformationellen Sprachtheorie. München: Max Hueber Verlag 1974. T 136260 NK
7.3.3
Periodische Fachbibliographien
7.3.3.1 Sprach- und Literaturwissenschaft •
Bibliographie der deutschen Sprach- und Literaturwissenschaft. Hrsg. von Clemens Köttelwesch. Frankfurt am Main: Klostermann, 1970-. F 48413 NK
•
Germanistik. Internationales Referatenorgan mit bibliographischen Hinweisen. Hrsg. von Th. Ahldén u.a. Tübingen: Niemeyer 1976-. Pd 4008 NK und G - G6/G
•
MLA International Bibliography of Book and Articles on the Modern Languages and Literatures. New York: MLA 1973. Pc 4681 NK oder Wilsondisc: MLA International Bibliography (CD-ROM)
7.3.3.2 Sprachwissenschaft •
Bibliographie linguistischer Literatur
. Bibliographie zur allgemeinen Linguistik und zur anglistischen, germanistischen und romanistischen Linguistik. Bearb. von Elke Suchan. Frankfurt am Main: Klostermann 1979-1994.
•
Current Contents Linguistik. Jahresinhaltsverzeichnisse linguistischer Fachzeitschriften. Hrsg. von der Stadt- und Universitätsbibliothek Frankfurt a. M. 1974-1995. Frankfurt a. M.: Stadt- u. Univ.bibl. 1975-.
7.3.4
Editionen (Kritische Ausgaben), Quellenkunde:
•
Handbuch der Editionen. Deutschsprachige Schriftsteller. Ausgang des 15. Jahrhunderts bis zur Gegenwart. Bearb. von Waltraud Hagen u.a. Berlin: Volk und Wissen 1979. T 84933
•
Raabe, Paul und Georg Ruppelt: Quellenrepertorium zur neueren deutschen Literaturgeschichte. 3., vollständig neu bearb. Aufl. Stuttgart: Metzler 1981 (Sammlung Metzler 74).
23
7.4 •
Epochen- und Sachthemenbibliographien Schmitt, Franz Anselm: Stoff- und Motivgeschichte der deutschen Literatur. Eine Bibliographie. Begründ. von Kurt Bauerhorst. Berlin: Walter de Gruyter 1959. F 26172 NK
7.4.1
Ältere deutsche Literatur (Mittelalter, Frühe Neuzeit)
•
Handbuch der deutschen Literaturgeschichte. Bd. 1: Frühes Mittelalter, Bd. 2: Hohes Mittelalter, Bd. 3: Spätes Mittelalter, Bd. 4: Renaissance, Humanismus, Reformation, Bd. 5: Barock, Bd. 8: Romantik, Bd. 9: Neunzehntes Jahrhundert, Bd. 10: Wilhelminisches Zeitalter, Bd. 12: Deutsches Schrifttum der Gegenwart. Bern: Francke Verlag 1969-. T 18741 NK, G-584/73 F 5
•
[Periodische] Bibliographie zur Barockliteratur. - In: Wolfenbütteler Barock Nachrichten 1 (1974) ff.
•
Habersetzer, Karl-Heinz: Bibliographie der deutschen Barockliteratur: Ausgaben und Reprints. 1945-1976. Hamburg: Hauswedell 1978. G - M501/5
7.4.2
Neuere deutsche Literatur (bis 19. Jahrhundert)
•
Deutsche literarische Zeitschriften von der Aufklärung bis zur Romantik. Bibliographie der kritischen Literatur von den Anfängen bis 1990. München: Saur 1994. T 168974 NK
•
Dietzel, Thomas und Hans-Otto Hügel: Deutsche literarische Zeitschriften 1880-1945. München: Saur 1988. E 52425 NK
•
Estermann, Alfred: Die deutschen Literatur-Zeitschriften 1850-1880. München: Saur 1988-9, 1991. T 156665, T 161029 NK
•
Haensel, Markus: Die anonym erschienen autobiographischen Schriften des neunzehnten Jahrhunderts. Bibliographie. München: Saur 1986. T 136581 NK
•
Häntzschel, Günther: Bibliographie der deutschsprachigen Lyrikanthologien 1840-1914. München: Saur 1991. T 163890 NK
•
Henning, Hans und Siegfried Seifert: Internationale Bibliographie zur deutschen Klassik 1750-1850. Weimar 1964. Pd 6353, Pd 7179 NK
•
Henning, Hans: Faust-Biblographie. Berlin: Aufbau Verlag 1966-. F 68753 NK
•
Schlawe, Fritz: Die Briefsammlungen des 19. Jahrhunderts. Bibliographie der Briefausgaben und Gesamtregister der Briefschreiber und Briefempfänger 1815-1915. Stuttgart: Metzler 1969-. Pd 6102 Bd. 4/1-2 NK
24
7.4.3
20. Jahrhundert und Gegenwartsliteratur
•
Deutsches Exilarchiv 1933-1945. Katalog der Bücher und Broschüren. Stuttgart: Metzler 1989. E 50937 NK
•
Fischer, Bernard und Thomas Dietzel: Deutsche literarische Zeitschriften 1945-1970. München: Saur 1992. E 52436 NK
•
Mouchová, Saša: Deutsche Literatur in der Tschechoslowakei von 1945 bis Mai 1959. Praha: PEN klub 1959. G 53005 NK
•
Německé písemnictví v exilu v letech 1933-1945. Praha: Českloslovenská komise pro spolupráci s UNESCO 1968. 54 H 40882 NK
•
Paulus, Rolf: Bibliographie zur deutschen Lyrik nach 1945. Frankfurt am Main: Athenäum 1974. T 63479 NK
•
Sternfeld, Wilhelm und Eva Tiedemann: Deutsche Exil-Literatur 1933-1945. Eine BioBibliographie. Heidelberg; Darmstadt: Verlag Lambert Schneider 1962. F 60004 NK
•
Twentieth Century German Literature. Hrsg. von August Closs. London: Cresset Press 1969. T 30139 NK
7.5
Autorenlexika
•
Deutsches Literatur-Lexikon. Biographisch-bibliographisches Handbuch. Begründet von Wilhelm Kosch. Hrsg. von Heinz Rupp und Carl Ludwig Lang. 3., völlig neu bearb. Aufl. Bern: Francke 1968-1999. G-M641/1, G-18/2000
•
Slovník spisovatelů německého jazyka a spisovatelů lužickosrbských. Praha: Odeon 1987.
•
Biographisches Lexikon zur Geschichte der böhmischen Länder. München/Wien: Oldenbourg 1979.
•
Deutsche Autoren: vom Mittelalter bis zur Gegenwart. Hrsg. von Walther Killy. Gütersloh; München: Bertelsmann Lexikon Verlag 1994.
•
Literatur-Lexikon. Autoren und Werke deutscher Sprache. Hrsg. von Walther Killy. München: Bertelsmann 1989-1991.
•
Autorenlexikon deutschsprachiger Literatur des 20. Jahrhunderts. Hrsg. von Manfred Brauneck unter Mitarbeit von Wolfgang Beck. Überarb. u. erw. Neuausg. Reinbek bei Hamburg: Rowohlt 1995 (rororo Handbuch 6355). G - N353
25 •
Die deutsche Literatur des Mittelalters. Verfasserlexikon. Begr. von Wolfgang Stammler, fortgef. von Karl Langosch. Hrsg. von Kurt Ruh u.a. 2., völlig neu bearb. Aufl. [Bisher:] Bd. 1-9. Berlin, New York: de Gruyter 1978-1995. Knihovna katedry pomocných věd historických S-305
•
Körner, Josef: Bibliographisches Handbuch des deutschen Schrifttums. 3., völlig umgearb. und verm. Aufl., Bern: A. Francke Verlag 1949. G-149/58 zn. A2
•
Kritisches Lexikon zur deutschsprachigen Gegenwartsliteratur. KLG. Hrsg. von Heinz Ludwig Arnold. München: edition text + kritik 1978-. G-180/92
•
Lexikon der Weltliteratur. Unter Mitarb. zahlreicher Fachgelehrter hrsg. von Gero von Wilpert. Bd. 1: Biographisch-bibliographisches Handwörterbuch nach Autoren und anonymen Werken. 3., erw. Aufl. Stuttgart: Kröner 1988.
•
Lexikon deutschsprachiger Schriftsteller: von den Anfängen bis zur Gegenwart. Bd. 1.: Von den Anfangen bis zum Ausgang des 19. Jahrhunderts. Hrsg. von Günter Albrecht ... [et al.]; neubearbeitet von Kurt Böttcher (Leitung und Gesamtredaktion), Herbert Greiner-Mai, Kurt Krolop. Mitarbeit Hannelore Prosche. Leipzig: Bibliographisches Institut 1987. Přír. číslo 255002558 knihovna germanistiky
7.6 •
7.7
Werklexika, die Weltliteratur umfassend Kindlers Neues Literatur-Lexikon. Hrsg. von Walter Jens. Chefredaktion: Rudolf Radler. München: Kindler 1988-1992. G-1197/92 5 F/4
Reallexika und Handbücher
7.7.1 Literaturwissenschaft • Enzyklopädie des Märchens. Handwörterbuch zur historischen und vergleichenden Erzählforschung. Hrsg. von Kurt Ranke (seit Bd. 5: Begr. von Kurt Ranke. Hrsg. von Rolf Wilhelm Brednich) in Zus.arb. mit Hermann Bausinger u.a. Berlin, New York: de Gruyter 1975-1994. •
Frenzel, Elisabeth: Stoffe der Weltliteratur. Ein Lexikon dichtungsgeschichtlicher Längsschnitte. Stuttgart: Kröner 1992 (Kröners Taschenausgaben 300).
•
Frenzel, Elisabeth: Motive der Weltliteratur. Ein Lexikon dichtungsgeschichtlicher Längsschnitte. Stuttgart: Kröner 1992 (Kröners Taschenausgaben 301).
•
Historisches Wörterbuch der Rhetorik. Hrsg. von Gert Ueding. Mitbegründet von Walter Jens. In Verb. mit Wilfried Barner u.a. Tübingen: Niemeyer 1992-1994.
•
Lexikon der Kinder- und Jugendliteratur. Hrsg. von Klaus Doderer. Weinheim, Basel: Beltz Verlag 1975-1982. T 129628 NK
26
•
Lexikon literaturtheoretischer Werke. Hrsg. von Rolf Günter Renner und Engelbert Habekost. Stuttgart: Kröner 1995 (Kröner Taschenausgaben 425). G - N757
•
Literatur-Lexikon. Autoren und Werke deutscher Sprache. Hrsg. von Walther Killy. Bd. 1314: Begriffe, Realien, Materialien A-Z. Bd. 15: Register und Nachträge. München: Bertelsmann 1992-1993.
•
Metzler Literatur Lexikon: Begriffe und Definitionen. 2. überarb. Aufl. Hrsg. von Günther und Irmgard Schweikle. Stuttgart: Metzler 1990. G - M927
•
Neues Handbuch der Literaturwissenschaft. Hrsg. von Klaus von See. Wiesbaden: Akademische Verlagsgesellschaft Athenaion 1978. G-268/86
•
Österreichisches biographisches Lexikon 1815-1950. Hrsg. von der Österreichischen Akademie der Wissenschaften; redigiert von Peter Csendes; unter der Mitarbeit von Ch. Gruber ... [et al.]. Wien: Verlag der Österreichischen Akademie der Wissenschaften 1994. G - M808/10 knihovna germanistiky
•
Reallexikon der deutschen Literaturgeschichte. Begründet von Paul Merker und Wolfgang Stammler. 2. Aufl. Bd. 1-3: Hrsg. von Werner Kohlschmidt u. Wolfgang Mohr. Bd. 4-5: Hrsg. von Klaus Kanzog u. Achim Masser. Berlin, New York: de Gruyter 1958-1988.
•
Wilpert, Gero von: Sachwörterbuch der Literatur. 7., verb. u. erw. Aufl. Stuttgart: Kröner 1989 (Kröners Taschenausgaben 231). G - N870
7.7.2
Sprachwissenschaft
•
Bußmann, Hadumod: Lexikon der Sprachwissenschaft. 2., völlig neu bearb. Aufl. Stuttgart: Kröner, 1990 (Kröners Taschenausgaben 452). G - N3
•
Lexikon der germanistischen Linguistik. Hrsg. von Hans Peter Althaus, Helmut Henne, Herbert Ernst Wiegand. 2., vollst. neu bearb. u. erw. Aufl. Tübingen: Niemeyer 1973. G423/89 F 3/1
•
Metzler Lexikon Sprache. Hrsg. von Helmut Glück. Stuttgart, Weimar: Metzler 1993. ZII2801
•
Linke, Angelika, Markus Nussbaumer, Paul R. Portmann: Studienbuch Linguistik. 3. unv. Auflage. Tübingen: Niemeyer 1996 (Reihe Germanistische Linguistik 121).
7.8 •
Spezialisierte Bibliographien (LW und SW) Bibliographie Sprache und Literatur. Deutschsprachige Hochschulschriften und Veröffentlichungen ausserhalb des Buchhandels 1966-1980. München: Saur 1992. E 63423 NK
27 •
Bibliographie zur Phonetik und Phonologie des Deutschen. Hrsg. von Eide Thürmann, unter Mitwirkung von Ch. Riek. Tübingen: Niemeyer 1971. T 28262 NK
•
Denecke, Ludwig: Die Nachlässe in den Bibliotheken der Bundesrepublik Deutschland. Boppard am Rhein: Harald Boldt Verlag 1969. T 34860 Bd. 2 NK
•
Hannich-Bode, Ingrid: Germanistik in Festschriften von den Anfängen (1877) bis 1973. Verzeichnis germanistischer Festschriften und Bibliographie der darin abgedruckten germanistischen Beiträge. Stuttgart: Metzler 1976. Pd 6102 Bd. 7 NK
•
Herrmann, Carl Heinrich: Bibliotheca philologica. Verzeichnis der vom Jahre 1852 bis Mitte 1872 in Deutschland erschienenen Zeitschriften, Schriften der Akademien [...] Halle: C. H. Herrmann 1873.
•
Internationale Bibliographie zur Geschichte und Theorie der Komparatistik. Hrsg. von Hugo Dyserinck und Manfred S. Fischer. Stuttgart: Anton Hiersemann 1985. E 47908 NK
•
Katalog publikací Filosofické fakulty UK v Praze. 1954-1968. Praha: Univerzita Karlova 1968. 54 H 40746 NK
•
Paul, Hainer: Bibliographie deutschsprachiger Veröffentlichungen über Unterhaltungs- und Trivialliteratur. Vom letzten Drittel des 18. Jahrhunderts bis zur Gegenwart. München: Saur 1980. T 89852 NK
•
Schlawe, Fritz: Die deutschen Strophenformen. Systematisch-chronologische Register zur deutschen Lyrik 1600-1950. Stuttgart: Metzler 1972. (Repertorien zur Deutschen Literaturgeschichte 5). Pd 6102 Bd. 5 NK
•
Van Hoof, Henry: Internationale Bibliographie der Übersetzung. Pullach b. München: Verlag Dokumentation 1973. F 31053 Bd. 11 NK
7.9
Literaturgeschichten
7.9.1
Größere Gesamtdarstellungen
•
Geschichte der deutschen Literatur von den Anfangen bis zur Gegenwart. Bd. 3., Die deutsche Literatur im späten Mittelalter. T. 1., 1250-1350. Hrsg. von Helmut de Boor; neubearbeitet von Johannes Janota; begründet von Helmut de Boor und Richard Newald. 5. Aufl. München: Beck 1997. Přír. číslo 2551018179 katedra germanistiky
•
Geschichte der deutschen Literatur. Von den Anfängen bis zur Gegenwart. Berlin: Volk u. Wissen 1975.
•
Hansers Sozialgeschichte der deutschen Literatur vom 16. Jahrhundert bis zur Gegenwart. Hrsg. von Rolf Grimminger. Bd. 3,4,6,8,10-12. München: Hanser 1983-1992.
28 7.9.2 •
Knappe Übersichten
Martini, Fritz: Deutsche Literaturgeschichte. Von den Anfängen bis zur Gegenwart. 19., neu bearb. Aufl. In Zusammenarb. mit Angela Martini-Wonde. Stuttgart: Kröner 1991 (Kröners Taschenausgaben 196).
7.9.3
Speziell fürs Mittelalter
•
Bertau, Karl: Deutsche Literatur im europäischen Mittelalter. Bd. 1-2. München: Beck 19721973.
•
Geschichte der deutschen Literatur von den Anfängen bis zum Beginn der Neuzeit. Hrsg. von Joachim Heinzle. Frankfurt a. M.: Athenäum 1984-1988.
•
Geschichte der deutschen Literatur im Mittelalter. Bd. 1: Dieter Kartschoke: Geschichte der deutschen Literatur im frühen Mittelalter. Bd. 2: Joachim Bumke: Geschichte der deutschen Literatur im hohen Mittelalter. Bd. 3: Thomas Cramer: Geschichte der deutschen Literatur im späten Mittelalter. München: Deutscher Taschenbuch Verlag 1990 (dtv Wissenschaftliche Reihe 4551-4553).
7.9.4
Für Prager deutsche Literatur, deutsche Literatur aus Böhmen
•
Serke, Jürgen: Böhmische Dörfer. Wanderungen durch eine verlassene literarische Landschaft. Wien: Zsolnay 1987. G-F8-4 IV 11
•
Weltfreunde. Konferenz über die Prager deutsche Literatur. Red. E. Goldstücker. Prag: Academia 1967.
•
Wolkan, Rudolf: Geschichte der deutschen Literatur in Böhmen. Prag: Haase 1894.
•
Born, Jürgen: Deutschsprachige Literatur aus Prag und den Böhmischen Ländern 1900-1925. Chronologische Übersicht und Bibliographie. München: Saur 1993. T 166984 NK
7.10 Sprachgeschichten •
Polenz, Peter von: Deutsche Sprachgeschichte vom Spätmittelalter bis zur Gegenwart. Bd. 1: Einführung. Grundbegriffe. Berlin, New York: de Gruyter 1991 (Sammlung Göschen 2237).
•
Polenz, Peter von: Deutsche Sprachgeschichte vom Spätmittelalter bis zur Gegenwart. Bd. 2: 17. und 18. Jahrhundert. Berlin, New York: de Gruyter 1994 (de Gruyter Studienbuch).
•
Sprachgeschichte. Ein Handbuch zur Geschichte der deutschen Sprache und ihrer Erforschung. Hrsg. von Werner Besch, Oskar Reichmann und Stefan Sonderegger. 1.-2. Halbbd. Berlin, New York: de Gruyter 1984-85 (Handbücher zur Sprach- und Kommunikationswissenschaft 2. 1-2.).
29
•
Tschirch, Fritz: Geschichte der deutschen Sprache. Bd. 1. 3., durchges. Aufl., bearb. von Werner Besch. Bd. 2. 3., erg. u. überarb. Aufl. von Werner Besch. Berlin: Erich Schmidt 1983-1989.
7.11 Schriftliche Form (Titelaufnahme, Zitierweise) •
Bangen, Georg: Die schriftliche Form germanistischer Arbeiten. Empfehlungen für die Anlage u. die äußere Gestaltung wissenschaftlicher Manuskripte unter bes. Berücksichtigung der Titelangaben von Schrifttum. Stuttgart: Metzler 1990 (Sammlung Metzler 13)
•
Meyer-Krentler, Eckhardt: Arbeitstechniken Literaturwissenschaft. München: Fink 1994 (Uni-Taschenbücher 1582)
30
8 PŘÍKLAD TITULNÍ STRÁNKY PÍSEMNÉ PRÁCE
Univerzita Karlova v Praze Filozofická fakulta Ústav germánských studií
Jan Novák
NÁZEV PRÁCE Seminární práce Diplomová práce
Vedoucí práce: doc. PhDr. Jiří Stromšík, CSc. Praha 2003
31
9 PŘÍKLAD OBSAHU SEMINÁRNÍ PRÁCE UNBEKANNTE BRIEFE SCHILLERS 1
Einleitung: Der Brief als literarische Form
3
2
Schiller und seine Briefe
2
2.1
Schiller als Briefschreiber
5
2.1.1
Die Briefe des jungen Dichters
5
2.1.2
Die Altersbriefe
7
2.1.2.1
Stil und Adressaten
7
2.1.2.2
Tinte oder Silberstift?
9
2.2
Unbekannte Briefe von und an Schiller
11
2.2.1
Schiller und der Böblinger Arzt Johann Peter Wurtz
13
2.2.1.1
Briefe aus der Zeit der Karlsschule
13
2.2.1.2
Briefe aus der Mannheimer Zeit
15
2.2.1.2.1
Die Rolle des Blumen-Peter als Überbringer
15
2.2.1.2.2
Briefe, die ihn nie erreichten
16
2.2.1.3
Die Echtheitsfrage
17
2.2.2
Schillers Verhältnis zu Emil Müller
18
2.2.2.1
Der Briefwechsel mit Emil Müller
18
2.2.2.2
Der Einfluß Müllers auf Schillers “Luise Millerin”
21
2.3
Die Bedeutung der neuen Briefe für das Gesamtwerk
24
3
Schlußbetrachtung
25
4
Literaturverzeichnis
26
32
10 PŘÍKLAD TEXTU SEMINÁRNÍ PRÁCE S POZNÁMKAMI 2. Schillers Verhältnis zu Emil Müller a) Der Briefwechsel mit Emil Müller Das Verhältnis Schillers zu dem königlichen Amtmann Müller ist immer noch nicht genügend erforscht. Die Ausführungen Edmund Hotzenköcherles können keineswegs befriedigen.2 Denn allein die Tatsache, daß “Schiller den Amtmann [...] dreimal des Nachts traf”3, muß uns neugierig stimmen. Durch Zufall stieß ich in der Pfarrkirche zu Rudolfstadt auf die bisher völlig unbekannten Briefe Emil Müllers.4 Gleich sein erster Brief vom 4. August 1798, also kurz vor dem Abschluß der einteiligen Fassung des “Wallenstein”, ist geeignet, eine Einführung in den Problemkreis zu geben: Als wir uns das lezte Mahl [sic] trafen, verehrter, geliebter Schiller, konnt ich noch nit ahnen, dass solcher Art Bedeutung seyn sollte unserer gemeinsamen Garten-Entgegnung, als sie itzt gewonnen hat. Unter blühenden Veilchen entdeckten wir – erinnert Euch des erhabenen Moments! – jene bei Neumond gesteckte Kartoffel5 in Form des Apoll von Bellvedehr [sic]. Ihr sagtet sofort: “Der heutige ist mein zweitseligster, so lang ich Deutschland durchreise.”6 Diese Zeilen lassen aufhorchen, und sie sind auch eine schlagende Widerlegung Rainer Zufalls, der noch glaubte, “die nächtlichen Begegnungen des Geistesheroen mit dem Amtmann aus Seifhennersdorf” gäben keinerlei Aufschluß über Leben und Schaffen Schillers.7 Dem analytischen Blick gewährt jedoch fast jede Stelle der Korrespondenz tiefe Einblicke. Denn wenige Tage später schreibt Müller: “Schiller, so machen wir's!”8 Und dieser antwortet darauf: “Liebster Freund, Euer Vorschlag traf mein Innerstes! Was es auch seye: So machen wir's!”9
2 3 4 5
Hotzenköcherle: Schiller und Müller, bes. S. 30–85. Hotzenköcherle: Schiller und Müller, S. 34 (Hervorhebung von mir). Den Hinweis verdanke ich der Großmutter des dortigen Küsters, Frau Theodora Ruff, geb. Down. Ihr sei an dieser Stelle herzlich gedankt.
Eine derartige Pflanzsitte widerspricht einem verbreiteten Volksglauben, siehe Heinrich Marzell: Kartoffel. – In: Handwörterbuch des deutschen Aberglaubens Bd. 4, Sp. 1023–1026 hier Sp. 1023: “Man darf die K.n nicht im Neumond stecken, auch nicht im zunehmenden Mond (‚sie wachsen ins Kraut und setzen keine Knollen an‘).” 6 Hs. Brief, 3 Bll., Bl.2v, grüne Tinte, lila Velinpapier, Wasserzeichen in Form eines achtköpfigen Schneehasen. – Schiller bezieht sich mit den von Müller zitierten Worten auf den Anfang seines Aufsatzes über den Mannheimer Antikensaal; vgl. “Brief eines reisenden Dänen” – Werke (Nationalausgabe) Bd. 20, S. 100–106. 7 Zufall: Neue Wege der Schiller-Forschung, S. 145. 8 Hs. Brief vom 9.9.1798, 6 Bll., Bl. 5r, Papier und Tinte wie Anm. 5. 9 Brief Nr. 274 vom 18.9.1798 – Werke (Nationalausgabe) Bd. 29, S. 276.
33
11 PŘÍKLAD SEZNAMU POUŽITÉ LITERATURY (LITERÁRNÍ VĚDA) Literaturverzeichnis A. Quellen Goethe, Johann Wolfgang: Werke. Hrsg. im Auftrag der Großherzogin Sophie von Sachsen. Abt.I, Bd.1–55. Weimar: Böhlau 1887–1919. (Zitiert als “Weimarer Ausgabe”.) Musenklänge aus Deutschlands Leierkasten. Neu hrsg. von Adolf Thimme. 1. Teil: Faksimiledruck d. Ausg. von 1849. 2. Teil: Lieder aus späteren Ausgaben. Die Entstehung der Musenklänge. Verzeichnis d. Dichter u. Künstler. Meersburg a. Bodensee u. Leipzig: Hendel 1936. Schiller, Friedrich: Werke. Nationalausgabe. Begründet von Julius Petersen. Fortgeführt von Lieselotte Blumenthal und Benno von Wiese. Hrsg. im Auftr. d. Nationalen Forschungsund Gedenkstätten der klassischen deutschen Literatur in Weimar und des Schiller-Nationalmuseums in Marbach von Norbert Oellers und Siegfried Seidel. [Bisher:] Bd.1–17; 18,2; 20–38,1; 39,1; 40; 42. Weimar: Böhlau, 1949– 1998. (Zitiert als “Nationalausgabe”.)
B. Darstellungen Butler, E[lizabeth] M[arian]: Deutsche im Banne Griechenlands. (The Tyranny of Greece over Germany, dt. Aus dem Englischen übertr. von Viktor Kostka u. Karl-Heinz Hagen.) Deutsche verkürzte Ausg., bearb. u. mit einer Einf. vers. von Erich Rätsch. Berlin: Der Neue Geist 1948. Das ist klassisch! Dichtung und Dichter um 1800. Hrsg. von Klara Blick und Rainer Zufall. Köln: Bastei-Lübbe 1999. Handwörterbuch des deutschen Aberglaubens. Hrsg. unter besonderer Mitw. von E[duard] Hoffmann-Krayer und Mitarb. zahlreicher Fachgenossen von Hanns Bächtold-Stäubli. Bd.1–10. Berlin: de Gruyter 1927–1942. Hotzenköcherle, Edmund: Friedrich Schiller und Emil Müller. Eine Studie zum besseren Verständnis der Klassiker. 2., verb. u. verm. Aufl. Märstetten, Rom: Orell Beinli 1921 (Studien und Forschungen des Märstettener Kreises. 1).
34 Muschg, Walter: Schiller ohne Wilhelm Tell. – In: Walter Muschg: Studien zur tragischen Literaturgeschichte. Bern u. München: Francke 1965, S. 82–104. Tiger, Theobald: Altersbriefe deutscher Dichter. Stilkritische Untersuchungen als Vorstudien zu einer umfassenden Poeto-Graphologie. Göttingen, Phil. Diss. 1911 [Masch.]. Unser Commercium. Goethes und Schillers Literaturpolitik. Hrsg. von Wilfried Barner, Eberhard Lämmert und Norbert Oellers. Stuttgart: Cotta 1984 (Veröffentlichungen d. dt. Schillerges. 42). Zufall, Rainer: Neue Wege der Schillerforschung. – In: Das ist klassisch! (1990), S. 113–148. Zur Eiche, Paul und Friedrich A. Kittler: Die Schreibutensilien in Deutschland von 1750 bis 1980. Mentalitätsgeschichtliche Studien zu den tragbaren Auf- und Abschreibsystemen. – In: Euphorion 99 (1999), S. 91–155.¨
35
12
SYLLABUS K DĚJINÁM NĚMECKÉ LITERATURY
1. Frühmittelalter [bis Mitte des 12. Jahrhunderts] 1.1. Mündliche Überlieferung und Anfänge des deutschen Schrifttums. Stoffe und Formen ahd. Dichtung: Hildebrandslied. Germanische Mythologie. 1.2. Frühchristliche Dichtung [ahd., lat., mhd.], ihre geistes- und kulturgeschichtlichen Voraussetzungen [Clerici als tragende Schicht, Cluniazensische Bewegung, Frühscholastik]: (Heliand, Otfried, Hrotsvit, Heinrich von Melk, Vagantendichtung, Alexander- und Rolandslied, Spielmannsdichtung). 2. Hochmittelalter [Mitte des 12. - Mitte des 13. Jahrhunderts] 2.1. Geschichtlicher Hintergrund [Kreuzzüge, Armutsbewegungen, Bedeutung der Städte und der Höfe], Mündlichkeit - Schriftlichkeit: (Carmina Burana, Fuchs Reinhart, Anfänge der Chronistik und des geistlichen Spiels). 2.2. Minnesang: Themen, Formen. Walther von der Vogelweide (u.a.). 2.3. Höfisches Epos: europäische Stoffe und Vorbilder (Chansons de geste). Antikeepos: (Veldeke); Artusepos: (Hartmann), Wolfram, Gottfried. 2.4. Heldenepos: Nibelungenlied. 3. Spätmittelalter [Mitte des 13. - Ende des 15. Jahrhunderts] 3.1. Satirische und didaktische Gattungen, später Minnesang (Frauenlob, Oswald von Wolkenstein), Meistersang, Chronistik, geistliches und weltliches Spiel. 3.2. „Volkslied“, „Volksbuch“. 3.3. Mystik (Meister Eckhart, Tauler, Seuse, Frauenmystik). 3.4. Frühhumanismus: Der Ackermann aus Böhmen. 4. Humanismus und Renaissance, Reformation [Ende des 15. - Ende des 16. Jahrhunderts] Glaubensspaltung und Konfessionspluralismus. 4.1. Humanismus im europäischen Kontext (Erasmus, Morus, Melanchthon, Reuchlin, Hutten). Humanistischer Klassizismus versus mittellateinische und scholastische Tradition (Epistolae obscurorum virorum); Gattungen: Soliloquium, Dialog, Drama, neulateinische Fazetie und volkssprachlicher Schwank. 4.2. Luther: Bibel, theologische, politische und philologische Schriften, Kirchenlied. 4.3. Bürgerliche Literatur: Hans Sachs und der Meistersang, Fastnachtspiel, Brant und die Narrenliteratur, Volksbuch, Wickram und die Anfänge des Romans, Fischart und die Rabelais-Rezeption. 5. Barock [1600 - 1700] Poetik, Gruppierungen und Zentren, Weltanschauung. 5.1. Lyrik: Opitz, Gryphius, (Spee, Fleming, Angelus Silesius, Hofmannswaldau, Günther). 5.2. Höfischer und pikaresker Roman; Grimmelshausen. 5.3. Theater und Drama: Trauerspiel, parodistische Haupt- und Staatsaktion, geistliches Drama. Gryphius. 6. Aufklärung [1700 - 1781] Europäischer und deutscher philosophischer Hintergrund [Rationalismus, Sensualismus, Pietismus, Kritizismus, Entstehung der bürgerlichen Nationalliteratur]. 6.1. Vom Klassizismus zur bürgerlichen Literatur (Winckelmann, Gottsched, Bodmer und Breitinger), Anakreontik, „Gebrauchslyrik“ (Brockes, Haller). 6.2. Lessing: theoretische Schriften und dichterisches Werk. 6.3. Wieland und die sensualistische Tradition (Heinse); Selbstkorrektur und Kritik des Rationalismus (Lichtenberg, Hamann). 7. „Präromantische“ Tendenzen im aufgeklärten Jahrhundert 7.1. Empfindsamkeit: (Klopstock, Göttinger Hain, der empfindsame Roman).
36 7.2. Sturm und Drang: europäischer und deutscher geistiger Hintergrund: Herder [Geschichtsphilosophie, Volks- und Volksdichtungsbegriff, Wirkung und Nachwirkung]; (Rousseau, Hamann, Ossian); junger Goethe, junger Schiller, Bürger, (Lenz, Klinger, Wagner). 8. Klassizismus und Klassik im „klassischen Jahrzehnt“ [1795 - 1805] Geschichtliche Umgrenzung. Ästhetik, Weltanschauung. 8.1. Goethe: Lyrik, Epik, Roman; Drama und das Faust-Motiv im stoff- und dichtungsgeschichtlichen Kontext; Entwicklung der Gattungsform: Bildungs-, Entwicklungs-, Künstlerroman. 8.2. Schiller: Lyrik [Ballade - gattungsgeschichtliche Linie], Drama; theoretische Schriften. 8.3. Zwischen Klassik und Romantik: Hölderlin, Jean Paul, Kleist [Novelle - gattungsgeschichtliche Linie]. 9. Romantik [1797 - 1830] Ästhetik, Historismus, Gattungen [Roman, Volkslied, Märchen]. 9.1. Frühromantik: (Wackenroder), Tieck, Gebrüder Schlegel, Novalis. 9.2. Heidelberger und Berliner Romantik: Arnim, Brentano, Gebrüder Grimm [Begründung der Germanistik], (Hoffmann, Chamisso, Fouqué, Eichendorff). 9.3. Literatur der Befreiungskriege. 10. Biedermeierkultur und Vormärzliteratur der Restaurationsperiode [1815 - 1848] Begriffsbestimmung: Vormärz, Junges Deutschland, Biedermeier. 10.1. Lyrik: Nachklingen der Romantik (Mörike, Platen, Rückert, Droste-Hülshoff, Lenau); politische Lyrik und Publizistik (Börne, Freiligrath, Herwegh). 10.2. Heine: Werk und Wirkung. 10.3. Junges Deutschland: (Gutzkow, Laube). 10.4. Dramatik: Entwicklung des österreichischen Dramas (Raimund, Nestroy und das Wiener Volkstheater, Grillparzer, Anzengruber); Entwicklung des deutschen Dramas: Büchner, (Grabbe, Hebbel). 10.5. Wagner: Ursprung, Wandlung und Nachwirkungen seiner Kunstauffassung. 11. Realismus [2. Hälfte des 19. Jahrhunderts] Spezifik des deutschen Realismus im Vergleich mit dem europäischen Realismus; programmatischer, bürgerlicher, poetischer Realismus - Begriffsbestimmung; (Ludwig, Raabe), Storm, Fontane; (Meyer), Keller; (Ebner-Eschenbach). 12. Hauptvertreter und Spezifika der Entwicklung österreichischer Literatur im 19. Jahrhundert: (Sealsfield), Stifter, Ebner-Eschenbach, (Saar). 13. Hauptvertreter und Spezifika der Entwicklung der Schweizer Literatur im 19. Jahrhundert: (Gotthelf), Keller, (Meyer, Spitteler). 14. „Gründerzeit“ – Übersicht der Kultur und Ideologie der 70er Jahre des 19. Jahrhunderts; (Heyse, Wildenbruch, Dahn). 15. Naturalistische und nachnaturalistische Moderne um die Jahrhundertwende [1880 - 1910] 15.1. Naturalismus [1885 - 1895]: Rezeption der zeitgenössischen französischen, russischen und skandinavischen Literatur, Positivismus, Darwinismus; Programme, Gruppierungen, Zentren; der „konsequente Naturalismus“ (Holz, Schlaf), Hauptmann [naturalistische und neuromantische Tendenzen; Dramen, Prosa]. 15.2. Nachnaturalistischer Richtungspluralismus [1890 - 1910]: Europäischer Kontext (Baudelaire, Poe, Wilde); Nietzsche, (Schopenhauer); Symbolismus, Dekadenz, Ľ art pour ľ art, Impressionismus, Neuromantik und Jugendstil. 15.2.1. Lyrik: George, Hofmannsthal, Rilke, Morgenstern, (Liliencron, Dehmel). 15.2.2. Drama: Schnitzler, Wedekind, (Hofmannsthal). 15.2.3. Erzähler: H. Mann, Th. Mann, Hesse, R. Walser.
37 15.2.4. Spezifik und Phasen der Wiener Moderne: Schnitzler, Hofmannsthal, (Altenberg), Kraus, (Bahr), Freud, (Loos, Schönberg). 15.2.5. Gegenmodernistische Strömungen der Zeit: Neoklassizismus: (Ernst, junger Lukács); Heimatliteratur: Ideologie, Regionalismus (z.B. Löns, Ganghofer, Rosegger, Frenssen); Trivialliteratur: (Marlitt, May). 16. Prager deutsche Literatur [1900 - 1938] Spezifika, Verhältnis zur tschechischen Kultur. 16.1. Vorläufer im 19. Jahrhundert: (Gerle, Ebert, Meißner, Hartmann, Kapper, Glaser). 16.2. Hauptvertreter: (Rilke), Meyrink, Brod, Werfel, Kisch, (Leppin, E. Weiß, Ungar, Urzidil). 16.3. Kafka: Werk und Wirkung. 17. Expressionismus [1910 - 1925] Aktivismus – Sprachexperiment, Programme, Anthologien, Zeitschriften. 17.1. Lyrik: Trakl, G. Heym, Benn, Werfel. 17.2. Drama: Kaiser, (Sorge, Barlach, Hasenclever, Toller). 17.3. Prosa: Döblin, (Benn, Barlach). 17.4. Dadaismus (Ball, Schwitters, Arp, Huelsenbeck). 18. Literatur zwischen den Weltkriegen 18.1. Neue Sachlichkeit: Kästner, E. Jünger, (L. Frank, Tucholsky, Fallada, Remarque). 18.2. Theater und Drama: Kraus, Brecht, Horváth, (Zuckmayer, Fleißer). 18.3. Österreichische Erzähler: Broch, Musil, Roth, (St. Zweig). 18.4. Deutsche Erzähler: Döblin, Feuchtwanger (Wassermann, A. Zweig, Jahnn). 18.5. Sozialistische und Arbeiterliteratur: Seghers, (Weinert, Renn, Graf, Bredel). 19. Faschismus - Antifaschismus - Exil [1933 - 1945] 19.1. Exil aus Deutschland, Österreich und der ČSR: Phasen, Zentren, ideologisch-politische Differenzierung, Publikationsorgane, wichtigste Autoren. 19.2. Faschismus und Literatur. 19.3. Innere Emigration (Benn, Wiechert, E. Jünger, Thieß); deutscher Widerstand (20. Juli 1944). 20. Literatur nach 1945 in der BRD 20.1. Nachkrieg, engagierte Literatur, „unbewältigte Vergangenheit“ als Thema und Auftrag: (Huchel, Sachs); Borchert; Gruppe 47; Böll, Grass, M. Walser, S. Lenz, (Eich, Andersch, Koeppen). 20.2. Rezeption von Existenzphilosophie (Sartre, Heidegger), Kafka-Welle, Literatur des Absurden (Nossack, Andersch, Hildesheimer, Grass, M. Walser). 20.3. Form- und Sprachexperiment „Konkrete Poesie“: Heißenbüttel, (Schmidt, P. Weiss). 20.4. Dokumentarliteratur: P. Weiss, (Kipphardt, Hochhuth, Wallraff). 20.5. Marxismus, kritische Theorie, Neue Linke um 1968 und die Literatur (Lukács, Bloch, Horkheimer, Adorno, Marcuse); Versuche um Erneuerung der „Arbeiterliteratur“ (Gruppe 61, Literatur der Arbeitswelt). 20.6. Frauenliteratur im deutschen Sprachbereich: (Ch. Wolf, Morgner, Struck, Frischmuth, Jelinek). 20.7. „Neue Innerlichkeit“ der späten 70er Jahre: Handke. 20.8. Postmoderne der 80er und 90er Jahre: Strauß, (Süskind, Nadolny). 21. Literatur der DDR [1949 - 1990] Totalitäre Ideologie und gesteuerte Kultur, Anpassung und Opposition. 21.1. Sozialistische Literatur und der neue Staat: Seghers, Brecht, (Strittmatter, Kant, Hacks, H. Müller). 21.2. Linke Opposition seit den 60er Jahren: St. Heym, Bobrowski, Ch. Wolf, (Fühmann, Hermlin, Kunert, Braun, Hein, De Bruyn). 22. Österreichische Literatur nach 1945 22.1. Totaler Roman der 50er Jahre: Doderer.
38 22.2. Exulanten: Celan, Canetti, (Hochwälder, Sperber). 22.3. Moderne und Postmoderne: Wiener Gruppe, (Artmann, Mayröcker, Jandl); Bachmann, Bernhard, Handke, Ransmayr (Aichinger, G. Roth). 23. Schweizer Literatur nach 1945 23.1. Frisch und Dürrenmatt. 23.2. Literatur seit den 60er Jahren: (A. Muschg, Walter, Burger, Geiser). Poznámky: – Autory uvedené v závorce (...) nutno znát alespoň orientačně pro doložení obecnějších tvrzení. – Jako základní příručku pro zvládnutí literárněhistorického minima lze doporučit Deutsche Literaturgeschichte, Stuttgart: Metzler, 19924. – Pro hlubší studium: Horst Albert Glaser (Hg.): Deutsche Literatur. Eine Sozialgeschichte I-X. Reinbek: Rowohlt Taschenbuch Verlag, 1980ff.
13
DOPORUČENÁ ČETBA
Tituly či pasáže vytištěné kurzívou představují povinné minimum. Zkratky: DG = Deutsche Gedichte, Hg. D. Bode, RUB 8212 Mar = E. Marešová: Sbírka textů k literatuře německého osvícenství a období Sturm und Drang, UK Praha 1988 DE = Deutschland erzählt, I - III, Hg. B. von Wiese, Frankfurt 1966, 1965, 1962 (Fischer-Taschenbuch Bd. 738, 711, 500) - Deutsche Heldensagen (nacherzählt von G. und W. Hecht) oder E. Peterich: Götter und Helden der Germanen (dtv 119) - Hildebrandslied - Nibelungenlied: Kap. 1, 2, 16, 25, 39B = 38C - Wolfram von Eschenbach: Parzival (Buch V. Gral). (Evtl. Nacherzählung von Heiduczek). - Gottfried von Straßburg: Tristan (XXVII. Die Minnegrotte). (Evtl. Nacherzählung von De Bruyn) - Walther von der Vogelweide und der Minnesang: (DG 18 - 32) - Johannes von Saaz: Der Ackermann aus Böhmen - Brant: Das Narrenschiff - 1 Volksbuch: Eulenspiegel oder Faust oder Schildbürger (Das Lalebuch) - Luther: Sendbrief vom Dolmetschen, Bibel-Übersetzung: 1. Mose 1 - 4, ein Evangelium, Offenbarung 5 - 10 - Sachs: 1 Fastnachtspiel - Barocklyrik: Auswahl (DG 39 - 64, 68 - 69) - Grimmelshausen: Der abenteuerliche Simplizissimus (1. Buch) - Ch. Reuter: Schelmuffsky - Kant: Was ist Aufklärung (Mar) - Lessing: Auswahl (Mar 44 - 63) Minna von Barnhelm oder Emilia Galotti oder Nathan der Weise - Klopstock: Auswahl (Mar 39 - 43) - Wieland: Auswahl (Mar 64 - 68) - Herder: Auswahl (Mar 103 - 124) - Goethe: Auswahl (DG 93 - 113) Werther
39 Torquato Tasso oder Iphigenie auf Tauris Wilhelm Meisters Lehrjahre Faust I - II - Schiller: Auswahl (DG 113 - 135) Die Räuber Wallenstein oder Wilhelm Tell Über die ästhetische Erziehung des Menschen, Briefe 13 - 15 - Hölderlin: Auswahl (DG 135 - 146) Hyperion - Jean Paul: Vorschule der Ästhetik, 12. Programm: Über den Roman - F. Schlegel: Athenäum-Fragmente (Auswahl, z.B. von G. Heinrich, RUB 752) - Novalis: Hymnen an die Nacht Heinrich von Ofterdingen Athenäum-Fragmente (Auswahl, siehe bei F. Schlegel) - Tieck: Der gestiefelte Kater oder Der blonde Ekbert - Kleist: Novellen (Michael Kohlhaas) Der zerbrochene Krug oder Penthesilea oder Der Prinz von Homburg Über das Marionettentheater - Brentano: Des Knaben Wunderhorn (Auswahl) - Grimm: Märchen (eigene Auswahl) - Chamisso: Peter Schlehmils wundersame Geschichte - Hoffmann: Das Fräulein von Scuderi, Der goldene Topf, Prinzessin Brambilla - Eichendorff: Aus dem Leben eines Taugenichts - Mörike: Mozart auf der Reise nach Prag - Heine: Auswahl (DG 175 - 189) Die romantische Schule. Zur Geschichte der Religion und Philosophie in Deutschland - Raimund: Der Alpenkönig und der Menschenfeind oder Der Verschwender - Nestroy: Freiheit in Krähwinkel oder Der böse Geist Lumpazivagabundus - Grillparzer: König Ottokars Glück und Ende oder Libussa Der arme Spielmann (DE) - Büchner: Woyzeck, Dantons Tod, Lenz - Hebbel: Maria Magdalena Ein Wort über das Drama - Droste-Hülshoff: Die Judenbuche (DE) - Stifter: Das Heidedorf, Der Hochwald, Abdias Bunte Steine - Vorrede, Bergkristall - Sealsfield: Österreich wie es ist - Meyer: 1 Novelle - Keller: Romeo und Julia auf dem Dorfe, Kleider machen Leute oder Das Fähnlein der sieben Aufrechten Der grüne Heinrich - Storm: Der Schimmelreiter - Raabe: Die Chronik der Sperlingsgasse - Fontane: Effi Briest, Schach von Wuthenow - Ebner-Eschenbach: Dorf- und Schloßgeschichten (Auswahl) oder Das Gemeindekind - David: 1 Novelle (z.B. Die Hanna) - Saar: Novellen aus Österreich (Auswahl) oder Die Steinklopfer - Nietzsche: Also sprach Zarathustra (Zarathustras Vorrede, Das Lied der Schwermut) - Holz - Schlaf: Papa Hamlet, Ein Tod (RUB 8853-54) - Hauptmann: Die Weber Hanneles Himmelfahrt oder Die versunkene Glocke Bahnwärter Thiel - Wedekind: Die Lulu-Tragödie oder Frühlings Erwachen - Schnitzler: Leutnant Gustl, Fräulein Else Der grüne Kakadu oder Anatol
40 - Hofmannsthal: Auswahl (DG 250 - 253) Ein Brief ("Chandos-Brief") - Morgenstern: Galgenlieder + tschechische Übersetzung von Josef Hiršal - George: Auswahl (DG 243 - 248) - Rilke: Auswahl (DG 254 - 260), Die Larenopfer Aufzeichnungen des Malte Laurids Brigge Die Weise von Liebe und Tod des Cornets Christoph Rilke - Expressionistische Lyrik: Auswahl (DG 260 - 286) oder die Anthologie "Menschheitsdämmerung" - Kaiser: Gas I - II oder Von morgens bis mitternachts - Hasenclever: Der Sohn - Meyrink: Der Golem - Kafka: Der Prozeß Die Verwandlung, Das Urteil, In der Strafkolonie, Ein Hungerkünstler, Josefine, die Sängerin - Brod: Der Prager Kreis - E. Weiß: Der Augenzeuge - Werfel: Nicht der Mörder, der Ermordete ist schuldig, Der Abituriententag oder Der Tod des Kleinbürgers - Urzidil: Prager Triptychon - Kisch: Markplatz der Sensationen (Deutsche und Tschechen) - R. Walser: Der Gehülfe oder Prosastücke in Auswahl - H. Mann: Der Untertan oder Professor Unrat - Th. Mann: Tonio Kröger, Der Tod in Venedig Buddenbrooks - Hesse: Peter Camenzind oder Knulp Demian oder Der Steppenwolf - St. Zweig: Triumph und Tragik des Erasmus von Rotterdam Die Welt von gestern - Feuchtwanger: Die Jüdin von Toledo oder Jud Süss oder Der Erfolg - Döblin: Berlin Alexanderplatz - A. Zweig: Der Streit um den Sergeanten Grischa - Remarque: Im Westen nichts Neues - Wassermann: Der Fall Mauritius - L. Frank: Die Räuberbande oder Deutsche Novelle oder Karl und Anna - Fallada: Kleiner Mann, was nun? - Broch: Der Tod des Vergil oder Die Schlafwandler - Musil: Der Mann ohne Eigenschaften (1. Buch, 1. Teil) Verwirrungen des Zöglings Törleß - Roth: Radetzkymarsch, Die Kapuzinergruft - Horváth: Geschichten aus dem Wiener Wald oder Kasimir und Karoline - Doderer: Die Strudlhofstiege - Brecht: Auswahl (DG 288 - 300) Mutter Courage und ihre Kinder oder Leben des Galilei - Seghers: Das siebte Kreuz - F. Wolf: Professor Mamlock - Borchert: Draußen vor der Tür - Böll: Erzählungen (Auswahl) Billiard um halb zehn, Ansichten eines Clowns - Nossack: Der Untergang - Eich: 1 Hörspiel (z.B. Träume) - Hildesheimer: Tynset oder Lieblose Legenden - Grass: Die Blechtrommel, Katz und Maus, Hundejahre - S. Lenz: Deutschstunde oder Heimatmuseum - M. Walser: Ein fliehendes Pferd Der schwarze Schwan oder Eiche und Angora - P. Weiss: Die Verfolgung und Ermordung des Jean-Paul Marat
41 - Celan: Auswahl (DG 321 - 323) - Andersch: Sansibar oder der letzte Grund oder Winterspelt - Süskind: Das Parfüm - Bachmann: Das dreißigste Jahr - Handke: Kaspar oder Publikumsbeschimpfung Wunschloses Unglück oder Kindheitsgeschichte - Bernhard: Der Atem, Alte Meister Der Theatermacher - Jelinek: Die Liebhaberinnen - Frisch: Stiller oder Homo Faber Andorra - Dürrenmatt: Der Besuch der alten Dame oder Die Physiker Der Tunnel (DE) - A. Muschg: Albissers Grund - St. Heym: König David Bericht - Bobrowski: Levins Mühle oder Litauische Klaviere - Fühmann: Vor Feuerschlünden - Ch. Wolf: Nachdenken über Christa T. oder Kindheitsmuster - H. Müller: Philoktet oder Macbeth
42
14
NĚMECKO-ČESKÝ SLOVNÍČEK ZÁKLADNÍCH LITERÁRNĚ-
VĚDNÝCH POJMŮ Několik poznámek ke zpracování hesel: a) Do slovníčku byla zařazena pouze substantiva a některá nejdůležitější slovní spojení (např. erzählte Zeit). U každého německého termínu jsou uvedeny základní gramatické údaje (člen, genitiv sg., koncovka v plurálu), případně běžně užívané terminologické zkratky (např. Aufl.) a za znakem „=“ je připojen český ekvivalent. b) Varianty ve skloňování daného německého substantiva jsou od sebe odděleny lomítkem (srov. Barock). c) K tvoření plurálu: Některé termíny mají současně význam konkrétní i abstraktní (např. Dichtung). Jsou-li použity v abstraktním významu, zpravidla nemohou tvořit plurál. Obě možné varianty jsou u daného hesla rozlišeny pomocí písmen a a b, příp. pomocí římských číslic I a II (viz Literaturgeschichte). d) K českému překladu: Číslice 1., 2., 3. atd. signalizují více významů, které jsou danému německému termínu připisovány (např. Fabel). V případech, kdy se ještě před uváděním jednotlivých významů objeví český překlad (Anekdote), se jednotlivé významy vztahují jak na německý, tak na český termín.
A Abdruck der –(e)s, -e = otisk (knihy) Abenteuerroman der –s, -e = dobrodružný román Abhandlung die -, -en (Abh.) = pojednání, stať, vědecká rozprava Abriss, -ses, -se = náčrt, nástin, přehled Abstract das –s, -s = abstrakt, stručný výtah z obsahu odborného článku, knihy apod. Abzählreim der –(e)s, -e = rozpočitadlo, (dětské) říkadlo Adaptation / Adaption die -, -en = adaptace, úprava, přetvoření díla urč. uměl. druhu n. žánru v jiný Akkumulation die -, -en = akumulace, hromadění výrazů, výčet jednotlivostí místo shrnutí Akt der –(e)s, -e = akt, jednání (div. hry), dějství Akzent der –(e)s, -e = akcent, přízvuk akzentuierendes Metrum = tónické metrum, tónický verš Alba die -, -s = alba, svítáníčko Album das -s, Alben = album Alexandriner der –s, - = alexandrin alkäische Strophe (die) = alkajská strofa Allegorie die -, -n = alegorie, jinotaj Alliteration die -, -en = aliterace Allusion die -, en = aluze,(skrytá) narážka Almanach der –s, -e = almanach, sborník, ročenka Alphabet das –(e)s, -e = abeceda alternierendes Metrum = „alternační metrum“ (metrum založené na pravidelném střídání vždy jedné přízvučné a jedné nepřízvučné slabiky) Altes Testament (AT) = Starý zákon Altphilologie die -, -en = klasická filologie Amadisroman der –s, -e = typ rytířského románu, rozšíř. v 16. stol. a pojmenovaného podle hl. hrdiny (Amadeus) Amphibrachys der -, - = amfibrach, tříslabičná metrická stopa (∪ - ∪) Amphitheater das –s, - = amfiteátr Anakreontik die -, jen sg. = anakreontika Anakreontiker der –s, - = anakreontik Analekten / Analekta (pl.) = analekta, sbírka vybraných básní, článků apod.
Analogie die -, -n = analogie, obdoba analytisches Drama (Enthüllungsdrama) = analytické drama Anapäst der –(e)s, -e = anapest (metr. stopa: ∪ ∪ -) Anapher die -, -n = anafora Anastrophe die -, -n = anastrofa (obrácení obvyklého pořádku slov) Anekdote die -, -n = anekdota 1. krátké vtipné vypravování s pointou, 2. (ve starověku) to, co nebylo vydáno, utajené příběhy Anfangsreim der –(e)s, -e = rým čelní, rým přední Annalen (pl.) = anály, letopisy Anspielung die -, -en = narážka, aluze Anthologie die -, -n = antologie, výbor z děl Antiheld der –en, -en = antihrdina Antike die -, jen sg. = antika, starověk Antiklimax die -, -e = antiklimax Antithese die -, -n = antiteze 1. protiklad, 2. spojení dvou protikladných vyjádření Aphorismus der -, -men = aforizmus, průpověď, stručný vtipný výrok Apologie die -, -n = apologie, obrana Arabeske die -, -n = arabeska Arbeitslied das –(e)s, -er = píseň zpívaná při práci Archetypus der -, -pen / Archetyp der –s, -en = archetyp, původní podoba, pratyp, pravzor Artikel der –s, - = článek, stať asklepiadeische Strophe (die) = asklepiadská, asklepiadická strofa Assonanz die -, -en = asonance, přibližný rým (zvuková shoda samohlásek v koncových slabikách veršů) Ästhetik die -, -en = estetika, nauka o krásnu Atlas der -/-ses, Atlanten/ -se = atlas (zeměpisný) Aufbau der –(e)s, jen sg. = výstavba, struktura (díla) Aufführung die -, -en = provedení, představení, uvedení div. hry Aufklärer der –s, - = osvícenec Aufklärung die -, jen sg. = osvícenství Auflage die -, -n (Aufl.) = vydání (knihy), náklad Aufsatz der –(e)s, Aufsätze = 1. článek, stať, 2. písemná, slohová úloha
43 Auftakt der –(e)s, -e = předrážka (v metrice) Auftritt der –(e)s, -e = 1. vystoupení (na jeviští), 2. výstup (část aktu) Aufzug der –(e)s, Aufzüge = akt, jednání, dějství Ausgabe die -, -n = vydání (knihy); A. letzter Hand = vydání poslední ruky, (historisch-)kritische A. = (historicko-)kritické vydání Ausstattung die -, -en = 1. úprava (knihy), 2. výprava (div. hry) Autobiographie /-grafie die -, -n = autobiografie, vlastní životopis Autor der –s, -en = autor, spisovatel Avantgarde die -, -n = avantgarda
B Ballade die -, -n = balada Band der –(e)s, Bände (Bd., pl. Bde.) = svazek (knihy) Bänkelsang der –(e)s, -sänge = jarmareční píseň Barock der/das –s /v odb. mluvě také: -, jen sg. = barok, baroko Bauernregel die -, -n = pranostika Bearbeitung die -, -en = přepracování, úprava (díla) Befreiungskriege (pl.) = tzv. osvobozovací války proti Napoleonovi (1813-1815) Belletristik die -, jen sg. = beletrie Bericht der –(e)s, -e = zpráva, také reportáž Berufsschriftsteller der –s, - = spisovatel z povolání Beschleunigung der Handlung (die) = urychlení, uspíšení běhu děje Beschreibung die -, -en = popis, (vy)líčení Bestiarium das –s, -rien = bestiář, bestiarium, středov. kniha pojednání o životě zvířat a jejich symbolice Bestseller der –s, - = bestseller/bestseler Bewusstseinsstrom ↑ Stream of consciousness Bibel die -, -n = bible Bibliographie die -, -n = bibliografie 1. soupis knih, 2. knihopis Biedermeier das –s /v odb. mluvě také: -, jen sg. = biedermeier Bild das –(e)s, -er = (literární) obraz Bildungsroman der –s, -e = bildungsromán, vývojový román Binnenerzählung die -, -en = vložené vyprávění, rámcovaný příběh Binnenreim der –(e)s, -e = vnitřní rým, rým uvnitř verše Biographie die -, -n = biografie, životopis Blankvers der –es, -e = blankvers (nerýmovaný pětistopý jamb) Blut-und-Boden-Dichtung die -, jen sg. = nacisty podporovaná lit., oslavující selství a zdůrazňující věrnost půdě a rase Bonmot das –s, -s = vtipný výrok, bonmot Brevier das –s, -e = breviář, brevíř Brief der –(e)s, -e = dopis Briefroman der –s, -e = román v dopisech Buch das –(e)s, Bücher = kniha (také organizační jednotka rozsáhlého eposu, románu apod.) Buchdrama das –s, -dramen = knižní drama Buchdruck der –(e)s, jen sg. = knihtisk
Buchhandel der –s, jen sg. = knižní trh Buchmesse die -, -n = knižní veletrh Bühne die -, -n = 1. jeviště, scéna, 2. přen.: divadlo Bühnenanweisungen (pl.) = scénické poznámky Bühnenbearbeitung die -, -en = scénické zpracování, divadelní úprava, dramatizace Bukolik die -, jen sg. = bukolika, bukolická poezie Bukoliker der –s, - = bukolik bürgerliches Trauerspiel = občanská truchlohra Burleske die -, -n = burleska Byline die -, -n = bylina (pl. byliny), ruská lid. ep. píseň
C Carmen figuratum das –s, Carmina figurata = ↑Figurengedicht Causerie die -, -n = causerie (vtipná kratší próza) Chanson de geste die ---, -s -- = chanson de geste (žánr středov. hrdinské epiky) Charakter der –s, -e = div. role, úloha Charakterdrama das –s, -men = charakterové drama Charakterisierung die -, -en = charakteristika (lit. postavy apod.) Charakterkomödie die -, -n = charakterové drama, charakterová komedie Chiasmus der -, -men = chiazmus (zrcadlový slovosled dvou slovních spojení n. výroků) Chiffre die -, -n = šifra Chor der –(e)s, Chöre = sbor, chór Choriambus der -, -ben =choriamb(metr. stopa -∪∪-) Chronik die -, -en = kronika Comédie larmoyante die - -, Comédies larmoyantes = larmoajantní činohra, plačtivá komedie Comic der –s, -s (zprav. pl.) = komiks Commedia dell’arte die --, jen sg. = commedia dell’arte / komedie dell’arte (typ barokního improvizovaného divadla z Itálie)
D Dadaismus der -, jen sg. = dadaizmus Daktylus der -, Daktylen = daktyl (metr. stopa: - ∪ ∪) Darsteller der –s, - = div. představitel, interpret (úlohy) Darstellung die -, -en = 1. zobrazení, zpodobení, 2. (vy)líčení, 3. herecké pojetí, postava Datierung die -, -en = datace Debüt das –s, -s = debut, prvotina, první vystoupení Detektivroman der –s, -e = detektivní román, detektivka Deus ex Machina der ---, Dei - - (pl. zřídka) = deus ex machina (zásah bohů nebo jiného činitele do dram. děje) Deutung die -, -en = výklad, interpretace Dialektdichtung die -, -en = nářeční literatura Dialog der –(e)s, -e = dialog, rozmluva, rozhovor (dvou osob) Diärese die -, -n = diereze / dierese, rozluka (ustálený mezislovní předěl na konci stopy) Dichter der –s, - = básník, (dříve i) spisovatel
44 Dichtersprache die -, -n = básnický jazyk, básnická mluva Dichtung die -, a) jen sg./ b) -en = a) básnictví, literatura, poezie, lit. tvorba; b) konkrétní literární, básnické dílo Dionysien (pl.) = dionýzie, starověké slavnosti k poctě boha Dionýsa direkte Rede (die) = přímá řeč, Diskurs der –es, -e = diskurz Distichon das –s, -chen = distichon, dvojverší, elegisches D. = elegické distichon Dithyrambus/Dithyrambos der -, -ben / Dithyrambe die -, -n = dithyramb, chvalozpěv Diwan der –s, -e = díván (v orientální lit.: soubor básní, zprav. lyrických) Dokumentarliteratur die -, jen sg. = dokumentární literatura Dorfgeschichte die -, -n = vesnická povídka Dorfliteratur die -, jen sg. = venkovská literatura Drama das –s, -men = drama Dramatik die -, jen sg. = 1. drama jako lit. druh, 2. dramatická tvorba, dramatika Dramatisierung die -, -en = dramatizace, činoherní úprava Dramaturg der –en, -en = dramaturg Dramaturgie die -, -n = dramaturgie Drehbuch das –(e)s, -bücher = scénář Drehbühne die -, -n = otáčecí jeviště drei Einheiten = tři dramatické jednoty; Einheit der Handlung = jednota děje, E. des Ortes = jednota místa, E. der Zeit = jednota času Dreiakter der –s, - = tříaktovka (drama o třech aktech)
E ed., edd. (= edidit, ediderunt) = vydal, vydali Edition die -, -en (Ed.) = edice, vydání Editor der -, -en = vydavatel Einakter der –s, - = aktovka (hra o jednom dějství) Einband der –(e)s, Einbände = vazba (knihy) einfache Formen (pl.) = jednoduché, elementární formy Ekloge die -, -n = ekloga, pastýřská, bukolická báseň Elegie die -, -n = elegie, žalozpěv Emblem das –s, -e / -ata = emblém Emendation die -, -en = emendace Empfindsamkeit die -, jen sg. = sentimentalizmus, preromantizmus Endreim der –(e)s, -e = koncový rým Enjambement das –s, -s = enjambement, přesah Entwicklungsroman der –s, -e = vývojový román Epigone der –n, -n = epigon, následovník, napodobitel výz. básníků n. umělců Epigramm das –s, -e = epigram Epigrammatiker der –s, - = epigramatik Epik die -, jen sg. = epika (lit. druh) Epilog der –s, -e = epilog 1. závěr řeči, 2. doslov, závěr díla, 3. závěr dramatu Epipher die -, -n / Epiphora die -, -rä = epifora epische Breite (die) = epická šíře
Episode die -, -n = epizoda (kratší uzavřený dějový úsek) Epitheton das –s, -ta = epiteton, přívlastek, E. ornans = ozdobný přívlastek, E. constans = stálý přívlastek Epoche die -, -n = (literární) epocha, období Epopöe die -, -n = epopej 1. rozsáhlá ep. báseň, 2. monumentální románové dílo Epos das -, Epen = epos Erbauungsliteratur die -, jen sg. = pobožná, povznášející literatura Er-Form die -, jen sg. = er-forma, vyprávění v 3.os. sg. Erlebnisdichtung die -, jen sg. = zážitková, subjektivní lyrika erlebte Rede (die) = polopřímá řeč Erscheinungsjahr das –(e)s, -e = rok vydání Erscheinungsort der –(e)s, -e = místo vydání Erstaufführung die -, -en = premiéra Erstausgabe die -, -n = první vydání díla v knižní podobě Erzähler der –s, - = vypravěč Erzählsituation die -, -en = vyprávěcí situace erzählte Zeit (die) = čas vyprávěný, fabulární Erzählung die -, -en = vyprávění, povídka Erzählzeit die -, -en = čas vyprávění, vypravování, čas vypravěče Erziehungsroman der –s, -e = výchovný román Essay der/das –s, -s = esej/essay, literární n. vědecké pojednání Essayist der –en, -en = autor esejí, esejista Euphemismus der -, -men = eufemizmus, eufemie Evangelium das –s, -ien = evangelium Exilliteratur die -, -en = exilová literatura Exklamation die -, -en = exklamace, (řečnické, básnické) zvolání Exposition die -, -en = expozice (úvodní část díla, zejm. dramatu, uvedení do děje) Expressionismus der -, jen sg. = expresionizmus Expressionist der –en, -en = expresionista
F f (=folgende Seite, folgendes Jahr) = n[.], následující (strana, rok) Fabel die -, -n = 1. bajka, 2. fabule (příběh, děj lit. díla) Fabeldichter der -, -s = bajkář, autor bajek Fachbuch das –(e)s, -bücher = odborná kniha Fachliteratur die -, -en = odborná literatura Fachzeitschrift die -, -en = odborný časopis Fahrende (pl.) = ve středověku: potulní pěvci, herci, komedianti, vaganti Faksimile das –s, -s = faksimile, fotomechanický otisk (např. rukopisů) Familienroman der –s, -e = rodinný román Farce die -, -n = fraška Fassung die -, -en = znění, verze (textu, díla) Fastnachtsspiel das –(e)s, -e = masopustní hra Fazetie die -, -n (zprav. pl.) = facetie Fernsehspiel das –(e)s, -e = televizní hra Festrede die -, -n = slavnostní řeč, proslov Festspiel das –(e)s, -e = slavnostní hra
45 Festspiele (pl.) = festival Feuilleton das –s, -s = fejeton, podčárník ff (=folgende Seiten/ Jahre) = nn[.], následující, další stránky, roky Fibel die -, -n = slabikář, čítanka Figur die -, -en = 1. lit., div. postava, 2. rétorická, stylistická figura; rhetorische Figuren = rétorické figury Figur(en)gedicht das –(e)s, -e (Carmen figuratum) = carmen figuratum, obrazová báseň, typogram Fin de siècle das ---, jen sg. = fin de siècle (fr.= konec století) Flugblatt das –(e)s, -blätter = leták Form die -, -en = forma Formalismus der -, jen sg. = formalizmus 1. lit. věd. metoda, 2. uměl. tvorba příliš zdůrazňující formu na úkor obsahu Fortsetzungsroman der –s, -e = román na pokračování Fragment das –(e)s, -e = fragment (žánr), zlomek textu Freilichttheater das –s, - = divadlo na volném prostranství Fußnote die -, -n = poznámka pod čarou Futurismus der -, jen sg. = futurizmus
G Gattung (Dichtungsgattung) die -, -en = 1. lit. druh, 2. lit. žánr Gebet das –(e)s, -e = modlitba Gebrauchsliteratur die -, jen sg. = spotřební literatura, non-fiction, nefiktivní lit. gebundene Rede (die) = řeč vázaná, poezie Gedankenfigur die -, -en = myšlenková figura (v rétorice a stylistice) Gedankenlyrik die -, jen sg. = reflexivní, intelektuální lyrika Gedichtsammlung die -, -en = básnická sbírka geflügelte Worte = verba alata, okřídlená slova Gelegenheitsdichtung die -, -en = příležitostná poezie Gelegenheitsgedicht das –(e)s, -e = příležitostná báseň Gemeinplatz der –es, -plätze = 1. otřepaná fráze, banální výrok, klišé; 2. locus communis Genie das –s, -s = génius Genieperiode die -, jen sg. / Geniezeit die -, jen sg. = doba géniů, „geniálnická“ doba, Sturm und Drang Genre das –s, -s = lit. žánr gesammelte Werke (pl.) = sebrané spisy Gesamtausgabe die -, -n = souhrnné, souborné vydání Gesamtkunstwerk das –(e)s, -e = Gesamtkunstwerk (spojení několika umění, např. slova, hudby, výpravy v jednom díle) Gesang der –(e)s, Gesänge = zpěv (část delší básnické skladby) Gesangbuch –(e)s, -bücher = zpěvník, kancionál Geschichte die -, -n = příběh, vyprávění, story Geschichtsdrama das –s, -men = historické drama Gesellschaftsroman der –s, -e = společenský román Gespenstergeschichte die -, -n = strašidelný, démonologický příběh Gleichnis das –ses, -se = podobenství
Glossar das –s, -e = glosář Glosse die -, -n = glosa Gnome die -, -n = gnóma, stručná průpověď, průpovídka, rčení Gradation die -, -en = gradace, stupňování grammatischer Reim = rým gramatický Groteske die -, -n = groteska Gründerzeit die -, jen sg. = doba bouřlivého zakládání nových (kapitalistických) podniků (60.-70. léta 19. stol.), gründerská doba Gruselgeschichte die -, -n = strašidelná, démonologická povídka
H Handbuch das –(e)s, -bücher = příručka Handlung die -, -en = děj Handlungslinie die -, -n / Handlungsstrang der –(e)s, -stränge = dějová linie Handschrift die -, -en (Hs., pl. Hss.) = rukopis, manuskript Hanswurst der –(e)s, -e /v žert. významu také: -würste = Hanswurst / hansvurst / hansvuřt, (postava obhroublého lid. šprýmaře) Happening das –s, -s = happening Harlekin der –s, -e = harlekýn, šašek ( postava z commedie dell’ arte) Hauptperson die -, -en = hlavní postava Hebung die -, -en = přízvučná slabika ve verši, iktus Heiligenlegende die -, -n = legenda, vypravování o životě světců Heldendichtung die -, jen sg. = hrdinské básnictví Heldenepos das -, -epen = hrdinský epos Heldenlied das –(e)s, -er = hrdinská píseň Heldensage die -, -n = hrdinská pověst, hrdinská báje Hellenismus der -, jen sg. = helénizmus (epocha v pozdní antice) Herausgeber der –s, - (Hg. / Hrsg.) = vydavatel, editor Hermeneutik die -, jen sg. = hermeneutika (teorie interpretace) heroisch-galanter Roman = heroicky galantní román Hexameter der –s, - = hexametr hg. v., hrsg. v. (=herausgegeben von) = vydal Hiat der –s, -e / Hiatus der -, - = hiát, průzev (setkání dvou samohlásek) Hirtendichtung die -, -en = pastorální, pastýřská, bukolická poezie, literatura Hochzeitslied das –(e)s, -er = svatební píseň Hofdichter der –s, - = dvorský básník Horror der –s, jen sg. = horor Hörspiel das –(e)s, -e = rozhlasová hra Humanismus der -, jen sg. = 1. humanizmus (myšlenkový proud); 2. humanistický postoj Humanist der –en, -en = humanista, stoupenec humanizmu Humor der -, -e (pl. zřídka) = humor; schwarzer H. = černý humor Hymne die -, -n = 1. hymnus, chvalozpěv 2. (též: National-/Staatshymne) státní hymna Hymnendichter der –s, - = skladatel hymnů, hymnik Hymnus der -, nen = hymnus, chvalozpěv
46 Hyperbel die -, -n = hyperbola, nadsázka
I Ich-Erzähler / Icherzähler der –s, - = vypravěč podávající příběh v ich-formě Ich-Form die -, jen sg. = ich-forma, vyprávění v 1. os. sg. Ich-Roman der –s, -e = román vyprávěný v první osobě identischer Reim = rým identický Idylle die -, -n = idyla, selanka Iktus der -, -/Ikten = důraz, přízvuk Impressionismus der -, jen sg. = impresionizmus indirekte Rede (die) = nepřímá řeč in medias res (lat.= mitten in die Dinge hinein) = in medias res, přímo k jádru věci, doprostřed událostí Inhalt der –(e)s, -e (pl. zřídka) = obsah Inhaltsangabe die -, -n = stručné podání obsahu Inkunabel die -, -n = inkunábule, prvotisk innere Emigration (die) = vnitřní emigrace innerer Monolog = vnitřní monolog Inschrift die -, -en = nápis, epigraf Interlinearglosse die -, -n = interlineární, meziřádková glosa Intermezzo das –s, -s/-zzi = intermezzo, mezihra Interpretation die -, -en = interpretace Intrigenkomödie die -, -n = komedie založená na intrikách Ironie die -, -n (pl. zřídka) = ironie ISBN (=Internationale Standardbuchnummer) = identifikační desetimístné číslo přidělené každé knize (International standard book number)
J Jambus der -, Jamben = jamb, řidč. jambus (metr. stopa: ∪ -) Jugendliteratur die -, -en = literatura pro mládež Jugendstil der –s, jen sg. = secese Junges Deutschland = Mladé Německo
K Kabarett das –s, -s/–e = kabaret Kadenz die -, -en = zakončení verše, kadence, klauzule; männliche K. = mužská klauzule, weibliche K. = ženská klauzule Kalendergeschichte die -, -n = kalendářová historka Kanon der –s, -s = kánon (stanovený soubor děl vzorných spisovatelů) Kapitel das –s, - = kapitola, oddíl knihy Karikatur die -, a) jen sg./b) –en = karikatura a) typ lit. zobrazení, b) konkrétní karikatura Kasperltheater das –s, - = loutkové divadlo Katastrophe die -, -n = katastrofa (závěrečná část tragédie) Katharsis die -, jen sg. = katarze, očištění (pocit vyvolaný prožitkem uměl. díla, zejm. tragédie) Kehrreim der –(e)s, -e = refrén Kettenreim der –(e)s, -e = řetězový rým Kinderliteratur die -, -en = literatura pro děti Kirchenlied das –(e)s, -er = náboženská, kostelní píseň
Kitsch der –(e)s, jen sg. = kýč, pokleslé umění Kladde die -, -n = koncept, předběžné zpracování, návrh, náčrt textu Klagelied das –(e)s, -er = žalozpěv Klangmalerei die -, -en = zvukomalba Klassik die -, jen sg. = klasika Klassiker der –s, - = klasik Klassizismus der -, a) jen sg. / b) -men = klasicizmus a) uměl. směr, b) klasicistní prvek Klimax die -, -e (pl. zřídka) = klimax, stupňování; fallende K. = antiklimax Klischee das –s, -s = klišé, ustálený, otřelý slovní obrat Knittelvers der –es, -e = knittelvers, tónický verš často se čtyřmi přízvuky a libovolným počtem nepřízvuč. slabik, vždy se sdruženým rýmem Kolportage die -, -n = triviální a zábavná, málo hodnotná lit. Kolumne die -, -n = 1. sloupek (novin. Útvar), 2. tisková strana, strana tisku Komik die -, jen sg. = komika Komische, das = komično Kommentar der –s, -e = komentář, výklad, vysvětlivky Komödie die -, a) jen sg. / b) –n = komedie a) zákl. Dramatický žánr, b) konkrétní veselohra Komödiendichter der –s, - = autor veseloher Komparatistik die -, jen sg. = komparatistika, srovnávací lit. Věda Kompendium das –s, -ein = kompendium, příručka, rukověť Konflikt der –(e)s, -e = konflikt Konjektur die -, -en = konjektura Kontextglosse die -, -n = kontextová glosa Konversationskomödie die -, -n = konverzační komedie Konversationsstück das –(e)s, -e = konverzační hra Kreuzreim der –(e)s, -e = rým střídavý (abab) Kriminalroman der –s, -e = kriminální román Krise (Krisis) die -, Krisen = krize, vyvrcholení dějového konfliktu Kritik die -, -en = kritika, odborný posudek (uměl. Díla) Kritiker der –s, - = kritik Kunstballade die -, -n = umělá balada Kunstmärchen das –s, - = umělá pohádka Kurzgeschichte die -, -n = krátký příběh, krátká povídka Kurzprosa die -, jen sg. = krátká próza Kurzzeile / Halbzeile die -, -n = jeden ze dvou úseků, na něž se dělí „Langzeile“
L L’art pour l’art das ---, jen sg. = l’art pour l’art, umění pro umění Langvers der –es, -e / Langzeile die -, -n = aliterační verš o 7-8 přízvucích a čtyřech taktech Lautmalerei die -, -en = zvukomalba, zvukomalebný výraz Legende die -, -n = legenda, vypravování o životě světců
47 Lehrdichtung die -, -en = naučná, didaktická literatura Lehrgedicht das –(e)s, -e = naučná, didaktická báseň Lehrstück das –(e)s, -e = naučná, didaktická div. Hra, lehrstück Leich der –(e)s, -e = lejch (druh středov. Lyrické písně) Leitmotiv das –s, -e = leitmotiv, vůdčí, průvodní motiv Lesart die -, -en = různočtení, varianta Lesebuch –(e)s, -bücher = čítanka Lesedrama das –s, -men = knižní drama Lexikon das –s, -ka/-ken = lexikon, slovník Libretto das –s, -s/-ti = libreto, text, slovesný podklad opery, oratoria apod. Liebeslied das –(e)s, -er = milostná píseň Liebesroman der –s, -e = milostný román Liebhabertheater das –s, - = ochotnické divadlo Lied das –(e)s, -er = píseň Literarhistorie die -, -jen sg. = literární historie Literarhistoriker ↑Literaturhistoriker Literatur die -, -en = literatura, písemnictví Literaturbeilage die -, -n = literární příloha (např. U novin) Literaturbriefe (pl.) = literárně kritická forma v 18. stol. Literaturepoche die -, -n = literární období, epocha Literaturgeschichte die -, I. jen sg. / II. –n = I. a) dějiny literatury (hist. Proces), b) literární historie (část lit. Vědy); II. dílo, kniha o dějinách lit. Literaturhistoriker der –s, - = literární historik Literaturkritik die -, -en = lit. Kritika Literaturkritiker der –s, - = literární kritik Literaturlexikon das –s, -ka/-ken = literárněvědný slovník Literatursprache die -, -n = 1. jazyk umělecké literatury, 2. (v býv. NDR) spisovný jazyk Literaturtheorie die -, -n = literární teorie, teorie literatury Literaturverzeichnis das –ses, -se = seznam použité literatury Literaturwissenschaft die -, -en (pl. Zřídka) = literární věda Literaturwissenschaftler der –s, - = literární vědec Literaturzeitschrift die -, -en = lit. Časopis Litotes die -, - = litotes, zjemnění, zmírnění, oslabení výrazu Lobrede die –n, -n = pochvalná, oslavná řeč Locus amoenus der --, Loci amoeni = locus amoenus, líbezná krajina Lokalposse die -, -n = lokální fraška Lokalsage die -, -n = pověst místní Lokalstück das –(e)s, -e = lidová hra líčící postavy a situace určité oblasti n. nějakého města, většinou v dialektu Lügendichtung die -, -en = lhářská, „prášilovská“ literatura Lustspiel das –(e)s, -e = veselohra; weinerliches L. = plačtivá komedie Lyrik die -, jen sg. = lyrika, poezie Lyriker der –s, - = lyrik, lyrický básník Lyrisches Ich = lyrický subjekt
M Madrigal das –s, -e = madrigal Magazin das –s, -e = magazín, druh časopisu Manierismus der -, a) jen sg. / b) –men = a) manýrizmus, přehnanost, vyumělkovanost, b) manýristický styl n. epocha Manifest das –(e)s, -e = manifest männlicher/ stumpfer Reim = mužský/ lichý rým Manuskript das –(e)s, -e = manuskript, rukopis Mär die -, -en / řidč. Märe die -, -n = 1. zpráva, zvěst, 2. krátké verš. vyprávění n. povídka (ve starší lit.) Märchen das –s, - = pohádka Märchendrama das –s, -men = dramatická báchorka, pohádková hra Marginalglosse die -, -n = marginální glosa (glosa na okraji rukopisu) Marginalie die -, -n (zprav. pl.) = marginálie, poznámka na okraji Marionettentheater das –s, - = loutkové divadlo Maxime die -, -n = maxima, lapidárně formulovaná úvaha, postřeh Meister(ge)sang der –(e)s, -(ge)sänge = meister(ge)sang, zpěv mistrů (14.-16. stol.) Meistersänger /-singer der –s, - = mistr pěvec Melodrama das –s, -men = 1. melodram, 2. melodrama Memoiren (pl.) = memoáry, paměti, vzpomínky Metapher die -, -n = metafora Metonymie die -, -n = metonymie Metrik die -, -en = metrika, nauka o rytmu a metru veršů Metrum das –s, -tren /(starší zp.: -tra) = metrum (rytmická jednotka verše) Milieu das –s, -s = prostředí Mimesis die -, -esen = mimesis (estet. kategorie uměl. napodobení skutečnosti) Minnelied das –(e)s, -er = něm. středověká milostná píseň Minnelyrik die -, jen sg. = něm. středověká milostná lyrika Minnesang der –(e)s, -sänge = minnesang, něm. středověká milostná poezie Minnesänger /-singer der –s, - = minnesänger, minnesinger, skladatel středověké mil. poezie Mirakelspiel das –(e)s, -e = mirákl, mirákulum (druh středov. církevních her) Moderne die -, jen sg. = moderna, moderní duch, směr Monodrama das –s, -men = monodram, monodrama Monolog der –(e)s, -e = monolog, samomluva Moralität die -, -en = 1. moralita, 2. lit. dílo s morální tendencí Moritat die -, -en = jarmareční píseň o vraždě, moritát/morytát Motiv das –s, -e = motiv Motto das –s, -s = motto/moto, heslo Münchhaus(en)iade die -, -n = povídka o Münchhausenovi, o baronu Prášilovi n. povídka na tento způsob
48 Mysterienspiel das –(e)s, -e = mysterium, mysterie (druh středov. náboženského dramatu) Mystifikation die -, -en = mystifikace, oklamání Mystik die -, jen sg. = mystika
N Nachdichtung die -, -en = přebásnění, volný překlad lit. díla Nachspiel das –(e)s, -e = dohra, epilog Narratologie die -, jen sg. = naratologie, teorie vyprávění Narrator der –s, -oren = narátor, vypravěč Nationalliteratur die -, -en = národní literatura Nationaltheater das –s, - = národní divadlo Naturalismus der -, a) jen sg. / b) –men = naturalizmus 1. uměl. směr, 2. naturalistický prvek (v uměl. díle) Naturalist der –en, -en = naturalista, stoupenec naturalizmu Nebenhandlung die -, -en = vedlejší dějová linie, vedl. zápletka Neue Sachlichkeit = nová věcnost (lit. a uměl. styl) Neues Testament (NT) = Nový zákon Neuphilologie die -, -n = moderní filologie Nibelungenstrophe die -, -n = nibelunžská strofa Novelle die -, -n = novela Novellist der –en, -en = novelista, autor novel Novellistik die -, jen sg. = novelistika, novelistická tvorba
O Ode die -, -n = óda, oslavná lyrická báseň Onomatopöie die -, -n = zvukomalba, onomatopoie Original das –s, -e = originál Osterspiel das –(e)s, -e = velikonoční, pašijová hra Oxymoron das –s, -ra = oxymóron, spojení významově si odporujících slov
P Paarreim der –(e)s, -e = rým sdružený (aabb) Pamphlet das –(e)s, -e = pamflet, hanopis Paperback das –s, -s = paperback, brožovaná kniha Parabel die -, -n = parabola, podobenství Paradox das –es, -e / Paradoxon –s, -xa = paradox, paradoxon, protiklad, antinomie Paralipomenon das –s, -na (zprav. pl., 2. jen pl.) = paralipomenon (zprav. pl. paralipomena) 1. doplněk, dodatek, 2. Paralipomena (dvě knihy Starého zákona) Parallele die -, -n = paralela Parallelismus der -, -men = paralelizmus Paraphrase die -, -n = parafráze 1. opis, vyjádření slova, myšlenky jinými slovy, 2. volné zpracování cizí předlohy Parodie die -, -n = parodie Paronomasie die -, -n = paronomázie Pars pro toto (lat. = ein Teil für das Ganze) das ---, jen sg. = pars pro toto (část zastupuje celek), druh synekdochy Passionsspiel das –(e)s, -e = pašijová hra
Pastorale das –s, -s / die -, -n = pastorála, pastorela, pastýřská hra, píseň Pause die -, -n = pauza Pentameter der –s, - = pentametr Peripetie die -, -n = peripetie, obrat v dramat. ději Personifikation/ Personifizierung die -, -en = personifikace (druh metafory) Perspektive die -, -n /(der) Standort des Erzählers (point of view) = perspektiva, stanovisko vypravěče, úhel pohledu Philologe der –n, -n = filolog Philologie die -, -n = filologie Pietismus der -, jen sg. = pietizmus pikarischer/ pikaresker Roman = pikareskní román pindarische Ode (die) = pindarská óda Pleonasmus der -, -men = pleonazmus Plot der/das –s, -s (angl.) = zápletka Poesie die -, I. jen sg. /II. –en = poezie I. a) slovesné umění, b) veršovaná tvorba, básnictví, II. konkrétní slovesné dílo Poetik die -, a) jen sg. / b) –en = poetika a) nauka o výstavbě a tvaru lit. díla, b) učebnice poetiky, spis o poetice Pointe die -, -n = pointa Positivismus der -, jen sg. = pozitivizmus (myšl. směr) Posse die -, -n = fraška Postille die -, -n = postila (kniha obsahující výklad a rozbor biblického textu čteného při mši) Postmoderne die -, jen sg. = postmoderna Predigt die -, -en = kázání Presse die -, jen sg. = tisk, žurnalistika, souhrn všech periodických tiskovin Primärliteratur die -, -en = primární literatura Problemdrama das –s, -men = problémová hra, hra ztvárňující nějaký problém Prolog der –(e)s, -e = prolog, předmluva, předehra, úvodní proslov Prosa die -, jen sg. = próza Prosaschriftsteller der –s, - / Prosaist der –en, -en = prozaik, spisovatel píšící prózu Prosodie die -, -n = prozódie (nauka o zvukové výstavbě verše) Protagonist der –en, -en = protagonista, představitel hl. role Psalm der –s, -en = žalm Psalter der –s, - = žaltář, kniha, sbírka žalmů Pseudonym das -s, -e = pseudonym Publikum das –s, jen sg. = publikum, obecenstvo Publizist der –en, -en = publicista Publizistik die -, jen sg. = publicistika Puppenspiel das –(e)s, -e = loutková hra Purismus der -, jen sg. = purizmus, jazykové brusičství, snaha o jazykovou čistotu
Q Quadrivium (=Vierweg) das –s, jen sg. = kvadrivium (aritmetika, geometrie, astronomie, hudba) quantitierendes Metrum = časoměrné metrum, časoměrný verš Quelle die -, n = 1. předloha, 2. zdroj, (lit.) pramen
49 Quellenangabe die -, -n (zprav. pl.) = udání, uvedení (použitých) pramenů Quellenverzeichnis das –ses, -se = seznam použitých pramenů
R Rahmen der –s, - = rámec Rahmenerzählung die -, -en = rámcové vyprávění Rätsel das –s, - = hádanka Räuberroman der –s, -e = loupežnický román Realismus der -, -men = realizmus 1. uměl. tvůrčí princip 2. název epochy, kritischer R. = kritický realizmus, poetischer R. = poetický realizmus Realist der –en, -en = realista, stoupenec realizmu Rebus der/das -, -se = rébus Redakteur der –s, -e = redaktor Redaktion die -, -en = redakce Rede die -, -n = řeč, přednáška, proslov Redner der –s, - = řečník Referat das –(e)s, -e = referát 1. zpráva, 2. referát, přednáška Reflexion die -, -en = reflexe, uvažování, přemítání Reflexionslyrik die -, jen sg. = reflexivní lyrika Refrain der –s, -s = refrén Reim der –(e)s, -e = rým Reimpaar das –(e)s, -e = dvojverší, sdružený rým Reimschema das –s, -s/-ta/také pl.: -men = rýmové schéma reiner Reim = čistý, správný rým Reisebericht der –(e)s, -e = cestopis Renaissance die -, a) jen sg. / b) –n = renezance a) název epochy, b) obnovení, obroda Reportage die -, -n = reportáž Retardation die -, -en = retardace, zpomalení, zdržení dějového postupu Revue die -, -n = revue 1. typ časopisu, 2. pásmo (hudebních, tanečních apod.) výstupů Rezension die -, -en = recenze Rezeption die -, -en = recepce (vnímání, přijetí uměl. díla) Rezitation die -, -en = recitace, přednášení, přednes Rhetorik die -, I. jen sg./ II. –en = rétorika I. řečnické umění II. a) nauka o rétorice, b) rétorický spis, učebnice rétoriky Rhythmus der -, -men = rytmus Ritterroman der –s, -e = rytířský román Robinsonade die -, -n = robinzonáda Rokoko das –s/v odb. mluvě také: - , jen sg. = rokoko Rollengedicht das –(e)s, -e = rollengedicht, „báseňrole“ (báseň, kde lyrickým subjektem není sám básník, ale jiná postava) Roman der –s, -e = román Romanschriftsteller der –s, - / Romancier der –s, -s = romanopisec Romantik die -, jen sg. = romantika Romantiker der –s, - = romantik, stoupenec romantiky Romanze die -, -n = romance Romanzero der –s, -s = romancero, sbírka romancí Rondeau das –s, -s = rondó, forma lyrické básně Rückblende die -, -n = retrospektiva
Rührstück das –(e)s, -e = plačtivá komedie Rune die -, -n = runa
S Sachbuch das –(e)s, -bücher = populárně naučná kniha Sachliteratur die -, -en = literatura faktu Saga die -, -s = sága 1. staroseverský prozaický žánr, 2. rozsáhlá románová kronika Sage die -, -n = pověst Sammelband der –(e)s, -bände = sborník sämtliche Werke (pl.) = sebrané spisy (všechna díla daného autora) sapphische Strophe (die) = sapfická strofa Sarkasmus der -, -men = sarkazmus Satire die -, -n = satira 1. styl, 2. dílo Satiriker der –s, - = satirik, autor satir Schäferdichtung die -, -en = pastýřská, bukolická literatura Schäfergedicht das –(e)s, -e = bukolická báseň Schäferroman der –s, -e = pastýřský román Schäferspiel das –(e)s, -e = pastýřská hra, bukolické drama Schauerroman der -, -e = román hrůzy, černý román Schauspiel das –(e)s, a) jen sg., b) –e = a) drama, divadlo b) divadelní hra, činohra Schelmenroman der –s, -e = pikareskní román Schicksalsdrama das –s, -men / Schicksalstragödie die -, -n = osudové drama, osudová tragédie Schlüsselroman der –s, -e = klíčový román Schriftsteller der –s, - = spisovatel Schrifttum das –s, -tümer = písemnictví, literatura Schuldrama das –s, -men = školské drama Schüttelreim der –(e)s, -e = rým inverzní, zvratný, s přesmyčkou, též humorné veršovánky s přesmyčkami Schwank der –(e)s, Schwänke = švank (krátká žertovná povídka n. veselohra drsně realistického až frivolního rázu) Schwulst der –(e)s, jen sg. = nabubřelý sloh Science-Fiction/Sci-fi die -, jen sg. = vědeckofantastická lit., sci-fi, science fiction Sekundärliteratur die -, -en = sekundární literatura Sekundenstil der –(e)s, -e = sekundový styl (způsob popisu, při němž jsou postupně líčeny i ty nejpodrobnější detaily, vteřina za vteřinou) Semiotik die -, jen sg. = sémiotika Senkung die -, -en = nepřízvučná slabika ve verši Sensualismus der -, jen sg. = senzualizmus (veškeré poznání spočívá na smyslové zkušenosti) Sentenz die -, -en = sentence, průpověď, stručná formulace nějaké životní pravdy Septem artes liberales / Sieben freie Künste (pl.) = septem artes liberales, sedm svobodných umění (kvadrivium a trivium) Silbenmaß das –es, -e = délka slabiky v časomíře silbenmessendes Metrum = časoměrné metrum, časoměrný verš silbenwägendes Metrum = tónické metrum, tónický verš
50 silbenzählendes (syllabisches) Metrum = sylabické metrum, sylabický verš Silbenzählung die -, jen sg. = sylabizmus, sylabický prozodický systém Simultanbühne die -, -n = simultánní scéna, simultánní jeviště Singspiel das –(e)s, -e = singspiel, veselá hra se zpěvy Sinnbild das –(e)s, -er = symbol, obraz Sinngedicht das –(e)s, -e = epigram Sittenkomödie die -, -n / Sittenstück das –(e)s, -e = komedie mravů Situationskomik die -, jen sg.= situační komika Situationskomödie die -, -n = situační komedie Sonett das –(e)s, -e = sonet, znělka Sonettenkranz der –es, -kränze = znělkový věnec, věnec sonetů Song der –s, -s = song Spannung die -, -en = napětí Sparte die -, -n = rubrika novin, časopisů Spiel das –(e)s, -e = (divadelní) hra Spielmann der –(e)s, -leute = (potulný) středověký pěvec Spielmannsdichtung die -, -en = 1. básnická tvorba potulných středov. pěvců, 2. také označení pro špílmanské eposy Spielmannsepen (pl.) (sg.: das -epos) = špílmanské eposy Spondeus der -, -en = spondej (metr. stopa: - - ) Sprichwort das –(e)s, -wörter = přísloví, pořekadlo Spruch –(e)s, Sprüche = 1. průpověď, průpovídka, jadrně formulovaná myšlenka, sentence, 2. druh středov. básně Spruchdichtung die -, -en = gnómické básnictví Staatsroman der –s, -e = společensko-politický román Stabreim der –(e)s, -e = aliterace, náslovný rým Stanze die -, -n = stance (osmiveršová strofa) Stegreifkomödie die -, -n = improvizovaná komedie Stemma das –s, -ta = stemma, genealogické schéma různých verzí a opisů lit. díla Stil der –(e)s, -e = sloh, styl Stilblüte die -, -n = bezděčný slohový prohřešek Stilbruch –(e)s, -brüche = porušení stylové roviny Stilfigur die -, -en = stylistická figura Stilisierung die -, -en = stylizace Stilistik die -, a) jen sg. / b) –en; popř. Stilkunde die -, a) jen sg. / b) –n = stylistika a) nauka o slohu, b) stylistický spis, učebnice stylistiky Stilmittel das –s, - = stylistický, slohový prostředek Stoff der –(e)s, -e = látka, námět (pro román apod.) Stream of consciousness (= Bewusstseinsstrom) der --, jen sg. = proud vědomí Streitgedicht das –(e)s, -e / Streitgespräch das –(e)s, -e = spor, hádání Strophe die -, -n = sloka, strofa Strukturalismus der -, jen sg. = strukturalizmus Stück das –(e)s, -e = divadelní hra, drama Sturm und Drang der - - -(e)s / - - - , jen sg. = Sturm und Drang, období (hnutí) bouře a vzdoru Stürmer-und-Dränger der –s - -s, --- = příslušník generace Sturm und Drang
Sujet das –s, -s = 1. syžet, námět, 2. strukturovaný, ztvárněný příběh (plot) Surrealismus der -, jen sg. = surrealizmus syllabotonisches Metrum = sylabotónické metrum, sylabotónický verš Symbol das –s, -e = symbol Symbolik die -, -en = symbolika 1. symbolický význam, 2. nauka o symbolech Symbolismus der -, jen sg. = symbolizmus Synästhesie die -, -n = synestezie (míšení vjemů různého smyslového původu) Synekdoche die -, -n = synekdocha Synonym das –s, -e/-a = synonymum, souznačné slovo Szene die -, -n = scéna 1. jeviště, scenérie, kulisy, 2. výstup, výjev v dramatu
T Tagebuch das –(e)s, -bücher = deník Tagelied das –(e)s, -er = svítáníčko Takt der –(e)s, -e = takt, stopa (v metrice) Taschenbuch das –(e)s, -bücher = brožovaná kniha s lepenou vazbou, zprav. kapesního formátu Tautologie die -, -n = tautologie Tendenzdichtung die -, jen sg. = tendenční literatura Terzine die -, -n = tercína (typ trojveršové sloky) Testament das –(e)s, -e = testament, odkaz, poslední vůle, závěť Tetralogie die -, -n = tetralogie, čtyřdílné dílo Textkritik die -, -en (pl. zřídka) = textová kritika, textologie Theater das –s, - = divadlo; absurdes Th. = absurdní drama, episches Th. = epické divadlo (B. Brecht) Theateraufführung die -, -en = div. představení Theaterwissenschaft die -, -en = divadelní věda, teatrologie Thema das –s, -men /-ta = téma, předmět Thesaurus der -, -ren/-ri = tezaurus (typ slovníku) These die -, -n = teze, tvrzení Thriller der –s, - = thriller Tierepos das -, -epen = zvířecí epos Tierfabel die -, -n = zvířecí bajka Titel der –s, - = titul, název, nadpis Topos der -, Topoi = topos 1. floskule, klišé, 2. v antické rétorice: všeob. formální hlediska umožňující diskuzi o daném objektu, 3. topoi (pl.), tradiční motivy, pevná myšlenková a výrazová schémata Totenklage die -, -n = pláče, plankty Totentanz der –es, -tänze = danse macabre, tanec smrti Tragik die -, jen sg. = tragika Tragikomödie die -, -n = tragikomedie Tragische, das = tragično Tragödie die -, a) jen sg. / b) –n = tragédie a) zákl. div. žánr, b) konkrétní drama, hra Tragödiendichter der –s, - = autor tragédií Traktat das/der –(e)s, -e = traktát, učené (středověké) pojednání Trauerspiel das –(e)s, -e = truchlohra, něm. ekvivalent pro novodobou tragédii Travestie die -, -n = travestie
51 Trilogie die -, -n = trilogie (tři díla tvořící celek) Trinklied das –(e)s, -er = pijácká píseň Tristien (=Trauergedichte) (pl.) = žalozpěvy, elegie (pl.) Trivialliteratur die -, -en = triviální literatura Trivium (= Dreiweg) das –s, jen sg. = trivium (gramatika, rétorika, dialektika) Trochäus der -, -äen = trochej (metr. stopa: - ∪ ) Trope die -, -n / Tropus der -, Tropen = tropus, obrazné, přenesené pojmenování Typ der –s, -Typen / Typus der -, Typen = (literární) typ Typenkomödie die -, -n = komedie založená na určitých povahových typech
U Überlieferung die -, a) jen sg. /b) –en = a) podání, tradice; mündliche Ü. = ústní tradování; b) textový pramen, dochovaná verze Überschrift die -, -en = nadpis, nápis Übertreibung die -, -en = hyperbola, nadsázka umarmender/umschließender Reim = rým obkročný Understatement das –s, -s = understatement, zmírnění (intenzity urč. výrazu) unreiner Reim = nečistý, nedokonalý rým Unterhaltungsliteratur die -, jen sg. = zábavná literatura Untertreibung die -, -en = understatement, zmírnění intenzity urč. výrazu Uraufführung die -, -en = premiéra, první představení vůbec Urkunde die -, -n = listina, dokument Utopie die -, -n = utopie
V Vademekum das –s, -s = vademekum / vádemékum, příručka, průvodce urč. oborem Vagant der –en, -en = vagant, potulný student n. zpěvák (ve středověku) Vagantendichtung die -, -en = vagantská literatura Variante die -, -n = varianta Vaudeville das –s, -s = vaudeville, pův. satirická píseň, pozd. veseloherní div. žánr Verfasser der –s, - = autor, spisovatel Verfremdung die -, -en = zcizení 1. obecně: umělecká distance mezi fiktivním a skutečným světem, 2. v rus. formalizmu: ozvláštnění, 3. v Brechtově ep. divadle: zcizení, zcizování Verfremdungseffekt der –(e)s, -e = zcizovací, zcizující efekt Vergleich der –(e)s, -e = přirovnání, příměr Verlag der –(e)s, -e = nakladatelství Verleger der –s, - = nakladatel Vers der –es, -e (V.) = verš Versausgang der –(e)s, -gänge = zakončení verše verschränkter Reim = rým postupný (abc abc n. abc bac) Versdrama das –s, -men = veršované drama, drama ve verších Versepos das -, -epen = veršovaný epos
Versfuß der –es, -füße = (metrická) stopa Version die -, -en = verze, znění, podoba (textu) Verslehre die -, -n = nauka o verši, versologie Versmaß das –es, -e = metrum Versprinzip das –s, -ien/řidč. –e = versifikační systém Volksballade die -, -n = lidová balada Volksbuch das –(e)s, -bücher = knížka lidového čtení Volksdichtung die -, -en = lidová slovesnost Volksepos das -, -epen = hrdinský, národní epos Volkssage die -, -n = lid. pověst Vorausdeutung die -, -en = anticipace, předjímání (budoucích událostí v ději) Vorgeschichte die -, -n = událost časově předcházející událostem odehrávajícím se v dram. díle Vormärz der -, jen sg. = období před březnovou revolucí, před r. 1848 Vorspiel das –(e)s, -e = předehra Vortrag der –(e)s, Vorträge = 1. přednáška, 2. přednes, recitace
W Wälder (Pl.) [zast.] = silvae (v renesanci sbírka kratších verš. i prozaických útvarů) Wanderbühne die -, -n = kočovné divadlo weiblicher / klingender Reim = ženský/ zvučný rým Weihnachtslied das –(e)s, -er = koleda, vánoční píseň Weihnachtsspiel das –(e)s, -er = vánoční hra Weltliteratur die -, jen sg. = světová literatura Weltschmerz der –es, jen sg. = světobol Werk das –(e)s, -e = (lit.) dílo Wiederholung die -, -en = opakování Wiegendruck der –(e)s, -e = prvotisk, inkunábule Wiener Volksstück (das) = vídeňská lid. hra, vídeňská fraška Wiener Volkstheater = vídeňské lidové divadlo Wirkungsgeschichte die -, -n = recepce, proces společenské realizace uměl. díla Witz der –es, a) –e / b) jen sg. = vtip a) žert, b) důvtip Wörterbuch das –(e)s, -bücher = slovník, lexikon Wortspiel das –(e)s, -e = slovní hříčka
X Xenie die -, -n / Xenion das –s, -ein = xenie/xénie (druh krátké satirické básně, epigramu)
Z Z. (=Zeile) = ř., řádek Zäsur die -, -en = cézura, přerývka Zauberformel die -, -n = kouzelná, zaříkávací formule Zaubermärchen das –s, - = kouzelná, fantastická pohádka Zauberspruch der –(e)s, -sprüche = zaklínadlo, zaříkadlo, zaříkávací formule Zeilensprung der –(e)s, -sprünge = veršový přesah, enjambement Zeitgedicht das –(e)s, -e = časová báseň Zensur die -, jen sg. = cenzura Zitat das –(e)s, -e = citát Zote die -, -n = neslušná, oplzlá vyprávěnka
52 Zukunftsroman der –s, -e = utopický, vědeckofantastický román odehrávající se v budoucnosti Zuschauer der –s, - = divák Zweideutigkeit die -, -en = dvojsmysl, amfibolie Zwischenspiel das –(e)s, -e = mezihra Zyklus der -, Zyklen = cyklus
Seznam zkratek: apod. = a podobně div. = divadlo, divadelní dram. = dramatický ep. = epický lid. = lidový lit. = literatura, literární lyr. = lyrický
Použitá literatura: Drosdowski, Günther und die Dudenredaktion: Duden. Das Große Fremdwörterbuch. Herkunft und Bedeutung der Fremdwörter. Dudenverlag, 1994 Duden – Deutsches Universalwörterbuch. Mannheim: Dudenverlag, 2001 Filipec, Petr et al.: Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost. 2., opravené a doplněné vydání. Praha: Academia, 1994 Lederbuchová, Ladislava: Průvodce literárním dílem. Výkladový slovník základních pojmů literární teorie. Jinočany: H&H, 2002 Mannheimer Korpora der geschriebenen Sprache Munzar, Jiří: Úvod do studia německé literatury. Brno 1983 (skriptum) Pavera, Libor/Všetička, Pavel: Lexikon literárních pojmů. Olomouc: Nakl. Olomouc, 2002 Petráčková, Věra/Kraus, Jiří et al.: Akademický slovník cizích slov. 2 sv. Praha: Academia, 1995 Siebenschein, Hugo et al.: Deutsch-tschechisches Wörterbuch. 2 sv. 6. vyd. Praha: Státní pedagogické nakl. Fortuna, 1998 Vlašín, Štěpán a Ústav pro č. a svět. literaturu ČSAV: Slovník literární teorie. 2., rozšířené vyd. Praha: Čs. spisovatel, 1984 Wilpert, Gero von: Sachwörterbuch der Literatur. Stuttgart: Alfred Kröner Verlag, 1989 www.google.com Vypracovala: Jana Maroszová Odborná porada: Doc. PhDr. Jiří Stromšík, CSc.
metr. = metrický myšl. = myšlenkový n. = nebo něm. = německý odb. = odborný, odborně pl. = plurál, množné číslo pozd. = později přen. = v přeneseném významu pův. = původní, původně rus. = ruský řidč. = řidčeji sg. = singulár, jednotné číslo stol. = století středov. = středověký uměl. = umělecký zač. = začátek zast. = zastaralý (výraz) zejm. = zejména zprav. = zpravidla
- 53 -
