Základní informace a členění výstavy

Základní informace a členění výstavy Základní informace • výstavu připravovalo 7 historiků více než 2 roky •

•

byly provedeny rešerše ve stovkách soukromých sbírek, muzejních depozitářů, památníků, obecních a státních archivů v 18 zemích (Německo, Rakousko, Švýcarsko, Nizozemsko, Belgie, Francie, Česko, Polsko, Bělorusko, Ukrajina, Rusko, Norsko, USA, Maďarsko, Chorvatsko, Velká Británie, Izrael, Itálie) celková výstavní plocha činí 900 m2

•

vystaveno asi 450 fotografií a více než 500 dokumentů

•

výstava obsahuje asi 65 scén

•

23 obrazovek a 26 audiostanic s 38 vzpomínkami pamětníků

•

zachyceny jsou četné individuální osudy

Kapitoly výstavy 1. Adaptace – násilí a vyloučení před válkou (1933–1939) 2. Radikalizace – nucená práce v okupované Evropě (po roce 1939) 3. Masový jev – nucená práce v Německé říši (po roce 1942) 4. Osvobození – nucená práce: reflexe a důsledky 5. Spravedlnost

Podrobné členění Prolog

1. Adaptace – násilí a vyloučení před válkou (1933–1939) 1.1.

Práce jako „čestná služba německému národu“

1.2.

„Soukmenovci” a zavrženci

1.3.

„Výchova prací“

1.4.

Vyloučení a lágry

1.5.

„Národ bez životního prostoru“

2. Radikalizace – nucená práce v okupované Evropě (po roce 1939) 2.1. 2.1.1. 2.1.2. 2.1.3. 2.1.4. 2.1.5.

Pracovní síla jako válečná kořist Říšská župa Povartí: nucenou práci organizují úřady práce Minsk: německé firmy v okupované východní Evropě Sovětští váleční zajatci: místo pracovního nasazení smrt hladem Norsko: radikalizace na polárním kruhu Atlantický val: nuceně nasazení budují velkostavby

2.2. 2.2.1. 2.2.2. 2.2.3. 2.2.4. 2.2.5.

Nucená práce a vyhlazování Vojáci šikanují Židy Ghetto Litzmannstadt (Lodž): prohraný zápas o přežití Nucená práce na „koridoru IV“ IG Osvětim: nucená práce v sousedství vyhlazovacího tábora Vyvražďování evropských Romů

2.3. 2.3.1. 2.3.2. 2.3.3. 2.3.4.

Nábor na práci v Říši Francie: Nábor „dobrovolníků“ Varšava: Pozor, razie! „Jeďte si do Německa sami!“ Transport

3. Masový jev – nucená práce v Německé říši (1942–1945) 3.1. 3.1.1. 3.1.2. 3.1.3.

Pracovní nasazení v Říši Hierarchie a předpisy Příjezd Rozměry nucené práce

3.2. Zemědělství 3.2.1. Sám v Říši 3.2.2. „Zakázaný styk“

2

3.3. 3.3.1. 3.3.2. 3.3.3. 3.3.4.

Zbrojní průmysl Mnichov-Allach: práce pro BMW Mnichov: svět lágrů v německém velkoměstě Hlad Cizinecké nevěstince

3.4. 3.4.1. 3.4.2. 3.4.3.

Dozor a násilí Naprostá kontrola Pracovně-výchovné tábory Popravy jako nástroj teroru

3.5. 3.5.1. 3.5.2. 3.5.3.

Útěky a odboj Útěk Protesty a sabotáže Politický odpor

3.6. 3.6.1. 3.6.2. 3.6.3. 3.6.4. 3.6.5.

„Totální válka“ Poslední rezerva: děti a mládež Těhotenství a porody „Trvalá pracovní neschopnost“ se rovná rozsudku smrti Mittelbau-Dora: nucená práce ve zbrojní výrobě Od spojenectví k nucené práci

3.7. Masakry na sklonku války 3.7.1. Vraždy nuceně nasazených 4. Osvobození – nucená práce: reflexe a důsledky 4.1.

1945: osvobození

4.2.

Cesty domů

4.4.

Trestní stíhání

4.5. 4.5.1. 4.5.2. 4.5.3. 4.5.4. 4.5.5. 4.5.6. 4.5.7. 4.5.8. 4.5.9.

Dlouhá cesta k uznání Německá byrokracie Sociální nouze ve vlasti Boj o uznání Spor o vzpomínky Uznání odpovědnosti Vytěsňování Zmizelí mrtví Nová generace – nový pohled Odškodnění a uznání

5. Spravedlnost

3

Evropský rozměr nucené práce v době nacismu Co znamená pojem „nucená práce v době nacismu“? V představách veřejnosti jsou jako nuceně nasazení často označovány velmi různorodé skupiny lidí. Formální podmínky, za kterých byli lidé v dobách nacismu nuceni k práci, byly velice rozdílné. I míra nátlaku a existenční podmínky se mohly výrazně lišit. Cíl nucené práce a přístup k nuceně nasazeným závisely na jedné straně na postavení příslušných osob v nacistické rasové hierarchii: Byl velký rozdíl mezi nasazením Židů a Romů (kterým ideologie nacionálního socialismu upírala právo na život), slovanských pracovních sil (ti byli pro nacisty rasově méněcenní, a tudíž bezprávní) a lidí ze severní a západní Evropy, kteří stáli v nacistické rasové hierarchii značně vysoko. Na druhé straně měla rozhodující vliv na existenční podmínky a šanci na přežití nuceně nasazených kategorie, do níž spadali („cizí dělníci“, váleční zajatci, vězni pracovně-výchovných táborů či koncentračních táborů, obyvatelé ghett atd.) Nejhorší pracovní a životní podmínky měli nuceně nasazení Židé, vězni v koncentračních táborech a sovětští váleční zajatci. Definice O nucené práci můžeme hovořit tehdy, když je vynucena proti vůli zaměstnance mimoekonomickými nátlakovými opatřeními. Součástí toho je, že nuceně nasazený nemá žádný nebo jen malý vliv na své existenční podmínky (výběr pracovního místa a ubytování, odměnu, dovolenou atd.). Většinou šla nucená práce ruku v ruce s násilným zavlečením nasazeného.

Kdo musel v Německé říši vykonávat nucenou práci? „Cizí dělníci“ („Fremdarbeiter“) Civilní dělníci a dělnice přivezení do Německa z obsazených území, kterým bylo zakázáno opustit své pracoviště a místo pobytu. Většinou byli ubytováni ve „společných táborech“ („Gemeinschaftslager“). Nejhorší existenční podmínky měli v této skupině polští pracovníci a tzv. „ostarbeitři“ („Ostarbeiter“, sovětští civilní dělníci). Celkový počet „cizích dělníků“ činil 8,4 milionu mužů a žen, mezi nimi přes 400 tisíc Čechů. Váleční zajatci V rozporu s ustanoveními Ženevské konvence o válečných zajatcích z roku 1929 nutil wehrmacht zvláště sovětské a italské válečné zajatce k práci ve zbrojním 4

průmyslu. Celkový počet válečných zajatců nuceně nasazených ve zbrojařství a v zemědělství obnášel 4,6 milionu mužů. Většina zajatců pocházela ze Sovětského svazu (téměř 2 miliony), Francie (téměř 1,3 milionu) a Itálie (bezmála 500 tisíc). Vězni v koncentračních táborech Od roku 1943 byli téměř všichni vězni z koncentračních táborů nasazováni na nucené práce ve zbrojním průmyslu. Celkové množství těchto vězňů, pocházejících z mnoha evropských zemí, činilo asi 1 milion mužů a žen. Většina z nich pocházela ze Sovětského svazu a Polska. „Pracovní Židé“ („Arbeitsjuden“) Od roku 1938 bylo v oblastech okupovaných nacisty židovské obyvatelstvo využíváno k nucené práci. Tito lidé byli ubytováni v táborech pro nuceně nasazené a v ghettech. Téměř všichni byli později zavražděni ve vyhlazovacích táborech. Od podzimu 1944 museli vykonávat nucené práce i nežidovští rodinní příslušníci (tzv. „poloviční Židé a osoby spřízněné se Židy“). Celkový počet Židů a Židovek, kteří museli vykonávat nucené práce na území Říše mimo koncentrační tábory, činil asi 110 000 osob. Mimo říšské hranice byly jejich počty podstatně vyšší. Romové Od konce třicátých let 20. století byli Romové v Německé říši zbavováni svobody pohybu a nasazováni na nucené práce. Po začátku války museli Romové vykonávat nucené práce především v okupovaných oblastech na Východě. Mnoho z nich nepřežilo. Trestanci Na nucené práce byli nasazováni také vězni a obyvatelé trestných táborů (především na stavební a meliorační práce). Šlo převážně o Němce. Jejich celkový počet byl asi 200 000 osob.

5

Utrpení v číslech Nucenou práci muselo za druhé světové války ve „Velkoněmecké říši” (tedy v Německu, Rakousku a na anektovaných územích sousedních států, především v Polsku a českých zemích) vykonávat celkem přes 13 milionů lidí. Do tohoto počtu nejsou započítány miliony lidí, kteří museli nuceně pracovat v oblastech obsazených nebo kontrolovaných nacisty mimo hranice Říše. Rozdíl mezi celkovým množstvím nuceně nasazených a výše uvedenými počty lidí v jednotlivých skupinách je dán tím, že jsou některé případy započítány dvakrát: Váleční zajatci mohli být propuštěni do stavu civilních dělníků a ti byli zase mnohdy gestapem posíláni do koncentračních táborů. Počet lidí, kteří byli nuceně nasazeni na nacisty obsazených či kontrolovaných územích mimo hranice Říše, můžeme vzhledem k nedostatku dochovaných pramenů jen odhadovat. Je třeba vycházet z toho, že šlo minimálně o 7 milionů lidí. Tím se dostáváme k počtu přes 20 milionů mužů, žen a dětí, kteří jak v Říši samotné, tak mimo její hranice vykonávali nucené práce pro nacistické Německo. Počet lidí, kteří nucenou práci nepřežili, lze odhadnout pouze na území Říše. Tam mezi lety 1933 a 1945 zemřelo asi 2,7 milionu nuceně nasazených následkem vyčerpávajících pracovních podmínek, hladu, vraždění, nedostatečných hygienických podmínek, chybějící lékařské péče a špatného zacházení ze strany německých dozorců. Nejvíce obětí bylo mezi vězni koncentračních táborů a válečnými zajatci.

6

Katalog mezinárodní putovní výstavy „Nucená práce. Němci, nuceně nasazení a válka“ Vydali Volkhard Knigge, Rikola-Gunnar Lüttgenau a Jens-Christian Wagner z pověření Nadace památníků Buchenwald a Mittelbau-Dora Výstava poprvé představuje ucelené dějiny nucené práce v době nacismu i její důsledky po roce 1945. Ukazuje, že nucená práce byla masovým jevem: Za druhé světové války muselo pro nacistické Německo nedobrovolně pracovat 20 milionů lidí v téměř celé Evropě. Objasňuje také, jak byla nucená práce od počátku součástí rasistického společenského řádu nacistického státu: Propagovaná „národní pospolitost“ i nucená práce lidí z ní vyloučených šly ruku v ruce. Katalog dokumentuje podstatné rysy výstavy a představuje mnohé doposud neznámé historické fotografie a dokumenty. Doplňující vědecké studie od renomovaných autorů, jako je Dieter Pohl, Dietmar Süß a Constantin Goschler, pak nabízejí hlubší pohled na zkoumání dějin nucené práce za Třetí říše. Pokud si přejete obdržet recenze katalogů, kontaktujte prosím eva@[email protected] Katalog můžete zakoupit na výstave v Královském letohrádku, v nakaldatelství Lidové noviny nebo online na www.nln.cz Nakladatelství Lidové noviny, s.r.o., Praha – Rozsah: 256 Seiten – 160 stran – prezentace výstavy – 70 stran – doplňující vědecké studie – 190 vyobrazení – Formát: 20 x 27 cm, vázaný výtisk s měkkou obálkou – Cena: 285 Kč – ISBN: 978-80-7422-347-1 www.exhibition-forcedlabor.org Kontakt: Eva Lacinová; Stiftung Forum 2000 [email protected]

7

Kurátoři výstavy Prof. dr. Volkhard Knigge je od roku 1994 ředitelem Nadace památníků Buchenwald a Mittelbau-Dora, od roku 2002 též honorárním a od roku 2008 řádným profesorem na Historickém institutu Univerzity Friedricha Schillera v Jeně pro obor „dějiny v médiích a veřejnost“. Přísluší mu hlavní odborné vedení výstavního projektu „Nucená práce. Němci, nuceně nasazení a válka“. Volkhard Knigge, narozený v roce 1954 v Bielefeldu, studoval v letech 1975–1981 historii, germanistiku a pedagogiku v Oldenburgu. Navíc absolvoval kurzy hraní rolí v pedagogice a psychodramatu. V roce 1986 zakončil studium – s podporou stipendia Studienstiftung des Deutschen Volkes – disertací z oboru didaktiky dějepisu a psychoanalýzy pod názvem „‚Triviales‘ Geschichtsverständnis und verstehender Geschichtsunterricht“ („‚Triviální‘ chápání dějin a rozumějící výuka dějepisu“). V této souvislosti byl v roce 1983/84 na badatelské pobytu v Paříži na Maison des Sciences de l’Homme a účastnil se psychoanalytických seminářů Jacquese Lacana. V letech 1984–2003 byl členem pracovní skupiny Psychodrama-CH v Curychu. Tehdy se věnoval psychodramatické práci se skupinami k provázání životních příběhů a historie a prováděl dohled nad pedagogickými a psychosociálními institucemi. V letech 1986–1989 byl vědeckým pracovníkem v Centru pro vědecké vzdělávání dospělých (Zentrum für wissenschaftliche Weiterbildung) na Univerzitě Carla von Ossietzkého v Oldenburgu, inicioval a až do roku 1993 spolu s prof. dr. Detlefem Hoffmannem vedl spolkový modelový projekt „Kultur und Region“ („Kultura a region“) pro spolkové ministerstvo vzdělání a vědy. Od roku 1990 společně s Detlefem Hoffmannem a prof. dr. Jörnem Rüsenem realizoval pilotní projekt „Vergegenständlichte Erinnerung – Denkmale auf den Geländen ehemaliger Konzentrations- und Vernichtungslager in Polen, Deutschland und Frankreich“ („Zpřítomněná paměť – pomníky na místech bývalých koncentračních a vyhlazovacích táborů v Polsku, Německu a Francii“), podporovaný nadací VWStiftung, a přitom absolvoval studijní pobyty v Polsku, Francii, Izraeli a USA. V roce 1992/93 byl vědeckým pracovníkem studijní skupiny „Ikonographie des Politischen – Ästhetische Inszenierung der Demokratie“ („Ikonografie politična – Estetické inscenování demokracie“) na institutu kulturologie Vědeckého centra Severního Porýní-Vestfálska (Wissenschaftszentrum Nordrhein-Westfalen) a od roku 1993 vědeckým pracovníkem katedry novověkých a moderních dějin na Historickém institutu univerzity v Jeně (prof. dr. Lutz Niethammer). Jako ředitel Nadace památníků Buchenwald a Mittelbau-Dora v podstatné míře formoval novou koncepci památníků Buchenwald a Mittelbau-Dora, z níž vzešly zásadní impulzy pro historickou a vzpomínkovou kulturu jakož i pro práci památníků ve Spolkové republice Německo. Knigge je členem četných odborných grémií. Zasedá např. v Odborné komisi pro koncepci podpory památníků SRN a je předsedou Vědecké 8

rady Imre-Kertész-Kolleg v Jeně (pod polsko-německým vedením) „Europas Osten im 20. Jahrhundert. Historische Erfahrungen im Vergleich“ („Východ Evropy ve 20. století. Historické zkušenosti ve srovnávací perspektivě“). Jeho práce byla několikrát vyznamenána: 1999 „Cena Richarda Franka“ Německé knihovny soudobých dějin, Stuttgart; 2000 Kulturní cena města Výmaru; 2001 „Collaborator’s Award“ Americké společnosti pro skupinovou psychoterapii a psychodrama; 2005 Důstojnický kříž Řádu za zásluhy Polské republiky; 2006 „Cena Carla von Ossietzkého pro politiku a soudobé dějiny“ města Oldenburgu; 2006 Spolkový kříž za zásluhy; 2007 „Cena Heinze Galinského“ židovské obce v Berlíně, 2011 Wartburská cena nadace Wartburg Stiftung. Bohatá publikační činnost v oblasti historie, historické kultury, didaktiky dějepisu, umění a památníků, např.: „Versteinertes Gedenken. Das Buchenwalder Mahnmal von 1958“, 2 svazky (ed. spolu s Jürgenem M. Pietschem a Thomasem A. Seidelem pro Nadaci památníků Buchenwald a Mittelbau-Dora a pro sdružení Kuratorium Schloß Ettersburg/Weimar e.V., Spröda 1997); „Verbrechen erinnern. Die Auseinandersetzung mit Holocaust und Völkermord“ (ed. spolu s Norbertem Freiem, München 2002); „Józef Szajna: Kunst und Theater“ (ed. spolu s Ingrid Scheurmann, Göttingen 2002; „ ... mitten im deutschen Volke“. Buchenwald, Weimar und die nationalsozialistische Volksgemeinschaft“ (ed. spolu s Imanuelem Baumannem, Göttingen 2008). Kromě toho zajišťuje vědecké vedení četných historických a uměleckých výstavních projektů, jako např. „Leben – Terror – Geist. 73 Künstler und Intellektuelle aus dem KZ Buchenwald“ (speciální výstava 1999/2000); „Vom Antlitz zur Maske. Wien – Weimar – Buchenwald 1939“ / „Gezeichneter Ort – Goetheblicke auf Weimar und Thüringen“ (dvojvýstava 1999); „Techniker der ‚Endlösung‘. Topf und Söhne – Die Ofenbauer von Auschwitz“ (putovní výstava, otevřena 2005); „Gulag. Spuren und Zeugnisse 1929–1956“, (vědecké vedení spolu s dr. Irinou Ščerbakovovou (Moskva), otevřena 2012); „Konzentrationslager Buchenwald 1937–1945“ (vědecké vedení úplné obnovy stálé expozice v památníku Buchenwald, otevření plánováno na začátek roku 2016).

9

Dr. Jens-Christian Wagner je od roku 2001 vědeckým pracovníkem Nadace památníků Buchenwald a Mittelbau-Dora a vedoucím Památníku koncentračního tábora Mittelbau-Dora. Zároveň přednáší na Univerzitě v Göttingenu. Pod hlavním vedením prof. dr. Volkharda Kniggeho působí spolu s Rikolou-Gunnarem Lüttgenauem jako kurátor výstavy „Nucená práce. Němci, nuceně nasazení a válka“. Jens-Christian Wagner, narozený roku 1966 v Göttingenu, absolvoval v letech 1987–1995 studium dějin středověku a novověku, zeměpisu a románské filologie v Göttingenu a v Santiagu de Chile (M.A.). Od roku 1996 byl nezávislým spolupracovníkem Památníku koncentračního tábora Mittelbau-Dora, v roce 1997 se podílel na zpracování trvalé expozice v muzeu v Peenemünde. V letech 1997– 1999 v rámci badatelského projektu podporovaného nadací VW-Stiftung dokončil studium na katedře prof. dr. Bernda Weisbroda na univerzitě v Göttingenu prací k dějinám koncentračního tábora Mittelbau-Dora. V roce 2000 byl hostujícím vědeckým pracovníkem v badatelském programu „Dějiny Společnosti císaře Viléma v období nacismu“ (Berlín). Publikoval četné práce k nucené práci za nacismu, mezi nimi monografie „Produktion des Todes. Das KZ Mittelbau-Dora“ (Göttingen 2001); „Zwangsarbeit für Forschungseinrichtungen der Kaiser-Wilhelm-Gesellschaft 1939–1945. Ein Überblick“ (spolu s Bernhardem Strebelem, Berlin 2003); „Ellrich 1944/45. Konzentrationslager und Zwangsarbeit in einer deutschen Kleinstadt“ (Göttingen 2009); sborník „Zwangsarbeit im Nationalsozialismus und die Rolle der Justiz. Täterschaft, Nachkriegsprozesse und die Auseinandersetzung um Entschädigungsleistungen“ (ed. spolu s Helmutem Kramerem a Karstenem Uhlem, Nordhausen 2007), dále „Konzentrationslager Mittelbau-Dora 1943–1945. Begleitband zur Ständigen Ausstellung in der KZ-Gedenkstätte Mittelbau-Dora“, (ed., Göttingen 2007), „Mittelbau-Dora, Stammlager und Außenlager“ (in: Wolfgang Benz – Barbara Distel (edd.), Der Ort des Terrors. Geschichte der nationalsozialistischen Konzentrationslager, sv. 7, München 2008, s. 223–342) a „Work and extermination in the concentration camps“ (in: Jane Caplan – Nikolaus Wachsmann (edd.), Concentration Camps in Nazi Germany. The new histories, London 2009, s. 127–148), „Die nationalsozialistischen Konzentrationslager“ (in: Zeitschrift für Weltgeschichte 13 (2012), seš. 1, s. 19–29), „Wiederentdeckt. Zeugnisse aus dem Konzentrationslager Holzen. Begleitband zur Wanderausstellung“ (ed., 2013), „Isidor Nussenbaum. ‚Er kommt nicht wieder!‘ Geschichte eines Überlebenden“ (ed. spolu s Hansem Medickem, 2013), „Zeitzeugen ausgestellt. Die Nutzung von Interviews in Museen und KZGedenkstätten“ (in: Nicolas Apostolopoulos – Cord Pagenstecher (edd.), Erinnern an Zwangsarbeit. Zeitzeugen-Interviews in der digitalen Welt, Berlin 2013, s. 59– 67), „Vernichtung und Arbeit. Jüdische Häftlinge im KZ Mittelbau-Dora“ (ed., Weimar 2014). 10

Kromě toho působil jako kurátor některých výstav, např. výstavy „KZ MittelbauDora, 1943–1945“ (stálá expozice v Památníku koncentračního tábora MittelbauDora, otevřeno 2006); „‚Zwangsarbeit für den Endsieg‘. Das KZ Mittelbau-Dora“ (putovní výstava od roku 2009); „Fresken aus Ellrich“ (zvláštní výstava 2010), „Von Auschwitz in den Harz“ (putovní výstava od roku 2012) a také „Wiederentdeckt. Zeugnisse aus dem KZ Holzen“ o odbojové síti francouzských, polských a českých vězňů v jednom pobočném táboře koncentračního tábora Buchenwald (putovní výstava od roku 2013). Je členem různých odborných grémií, např. Mezinárodního výboru nadace Osvětim-Březinka.

11

Rikola-Gunnar Lüttgenau je od roku 1999 zástupcem ředitele Nadace památníků Buchenwald a MittelbauDora. Od roku 1993 působil v Památníku Buchenwald, zpočátku jako vědecký pracovník, v letech 1995–1999 byl zástupcem ředitele. Pod hlavním vedením prof. dr. Volkharda Kniggeho je spolu s dr. Jensem-Christianem Wagnerem kurátorem výstavy „Nucená práce. Němci, nuceně nasazení a válka“. Rikola-Gunnar Lüttgenau, narozený roku 1966, studoval v letech 1986–1992 historické a mediální vědy se zaměřením na didaktiku dějepisu v Bochumi, Hamburku a Düsseldorfu (M.A.). V roce 1992 nastoupil do Památníku Buchenwald k provádění rešerší, od počátku byl u vytváření nové koncepce památníku a podílel se na něm. Působil jako kurátor četných výstav Památníku, resp. Nadace Buchenwald, např. tří stálých expozicí „Konzentrationslager Buchenwald 1937– 1945“ (spoluautor konceptu, otevřeno 1995), „Sowjetisches Speziallager Nr. 2“ (otevřeno 1997) a „Geschichte der Gedenkstätte Buchenwald“ (otevřeno 1999), a také putovních výstav „Vergessene Frauen von Buchenwald. Die Ausbeutung weiblicher Häftlinge in der Rüstungsindustrie (od roku 2001), „Techniker der ‚Endlösung‘. Topf & Söhne – Die Ofenbauer von Auschwitz“ (od roku 2005), „Schwarz auf Weiß. Fotografien aus dem KZ Buchenwald“ (od roku 2007, virtuální výstava od roku 2008), „Gulag. Spuren und Zeugnisse 1929–1956“, (kurátor spolu s Nikitou Ochotinem (Moskva) a dr. Bodo Ritscherem) a „Konzentrationslager Buchenwald 1937–1945“ (kurátor spolu s dr. Harrym Steinem při úplné obnově trvalé expozice v památníku Buchenwald, otevření plánováno na začátek roku 2016). Kromě toho působí také jako (ko)editor pedagogických materiálů a vědeckých publikací, např. „Sowjetisches Speziallager Nr. 2 1945–1950. Katalog zur ständigen historischen Ausstellung“ (ed. spolu s Bodo Ritscherem, Göttingen 1998); „Techniker der Endlösung. Topf & Söhne – Die Ofenbauer von Auschwitz“ (ed. spolu s Volkhardem Kniggem a Annegret Schüle, Weimar 2005); „Weimar im Nationalsozialismus. Ein Stadtplan (ed., Weimar 2007); „Arbeitsmaterialien zur Geschichte des KZ Buchenwald“ (ed., Weimar 2008).

12

K použití doprovodných didaktických materiálů Tato výstava představuje jako první svého druhu ucelené dějiny nucené práce v době nacismu a její následky až do současnosti. Se zvláštní pozorností si výstava všímá dějin vztahů mezi Němci a nuceně nasazenými. Těmi, kdo páchali zločiny, nebyla jen nějaká užší skupina nacistických funkcionářů. Každý Němec se musel rozhodnout, jak se bude k nuceně nasazeným chovat: lidsky, lhostejně, nebo s rasisticky odůvodněnou chladností a nesmlouvavostí příslušníka domnělé „panské rasy“. Existoval tu prostor pro svobodné jednání a to, jak byl využit, vypovídá nejen o konkrétním jednotlivci, ale také o síle a atraktivitě nacionálně socialistických ideologických schémat a nacistické praxe. Z tohoto hlediska výstava překračuje rámec dějin nucené práce v užším slova smyslu a ukazuje, jak fungovala společnost extrémně prodchnutá rasismem - společnost, která byla založena na vyloučení, pronásledování a vykořisťování „cizích“ a údajně méněcenných osob. K výstavě je připraven doprovodný didaktický program. Těžištěm pracovních materiálů je pohled na prostor pro svobodné jednání lidí, kteří se setkali ve velmi odlišných dějinných situacích. Fotografie a dokumenty na dvanácti pracovních listech představují různé formy a místa nucené práce ve Třetí říši a na okupovaných územích. Jsou zaměřeny na životopisná data a na pochopení jednání dotyčných lidí. Z vybraných životopisů obětí je patrná nejen široký okruh perzekvovaných (od Židů a Romů přes vězně v koncentračních táborech a válečné zajatce po nuceně nasazené civilisty z mnoha částí Evropy), ale i dlouhá doba, kdy bylo obětem po roce 1945 odpíráno uznání a odškodnění jako obětem nacistického režimu. V nabízeném skupinovém programu účastníci nejprve používají fotografie a dokumenty k vytvoření vlastních otázek, o kterých se pak na výstavě s pomocí pracovních listů diskutuje v malých skupinách. Takto získané informace a dojmy si účastníci na závěr vzájemně sdělí a diskutují o tom, jaké obsahy si s problematikou nucených prací a vyloučení dnes spojují. Pracovní listy si účastníci ponechávají a mohou je následně použít při další reflexi tohoto tématu. www.exhibition-forcedlabor.org Kontakt: Eva Lacinova Forum 2000 [email protected]

13

Informace k motivu na plakátu: Jako motiv na plakát výstavy byla zvolena fotografie, na níž německý příslušník SS uděluje v kamenolomu pracovní pokyny českému nuceně nasazenému dělníkovi z pracovně-výchovného tábora. Fotografie byla pořízena pravděpodobně příslušníkem SS nebo policie. Vznikla v roce 1943 v pracovně-výchovném táboře Hradišťko, ležícím západně od Benešova u Prahy. Tábor pod dozorem SS existoval od září 1942 do listopadu 1943. V průměru asi 800 obyvatel zde vykonávalo těžké pozemní práce a práce v kamenolomu. V listopadu 1943 byli internovaní přemístěni do jiného pracovně-výchovného tábora; baráky v Hradišťku pak sloužily až do dubna 1945 jako pobočný tábor koncentračního tábora Flossenbürg. Od roku 1942 začaly vznikat pracovně-výchovné tábory na území protektorátu, na mnoha místech Německé říše existovaly už v roce 1940. Byli v nich uvězněni převážně příslušníci neněmeckých národností. Tábory byly provozovány místními orgány gestapa nebo – jako v Hradišťku – jednotkami SS. Ubytovací zařízení a dozorce pro pracovně-výchovné tábory často poskytovaly soukromé firmy. Ty si od několikatýdenního pobytu lidí v takovém táboře slibovaly zvýšení pracovní disciplíny a výkonnosti zaměstnanců. V pracovněvýchovných táborech nacházejících se na území protektorátu bylo uvězněno také mnoho Čechů, kteří se nedovoleně vrátili z nuceného nasazení v Německé říši domů. V důsledku šikany a tvrdých životních podmínek v táborech mnoho lidí zemřelo. (Národní archiv České republiky, Praha)

14

Vyobrazení k výstavě pro média a práci s veřejností Upozornění pro uživatele:

Všechny fotografie smějí být použity pouze v souvislosti se zpravodajstvím o výstavě a jen s úplným uvedením zdroje. Kopie článků prosím posílejte na adresu: Philipp Neumann, Gedenkstätte Buchenwald, 99427 WeimarBuchenwald, email: [email protected].

Poznámka:

Fotografie jsou přiřazeny k těm úsekům výstavy, v nichž jsou prezentovány. Fotografie ke stažení najdete na www.exhibition-forcedlabor.org.

1. Adaptace. Násilí a vyloučení před válkou Chemnitz, březen 1933 Bernhard Kuhnt spolu s dalšími vězněnými sociálními demokraty a komunisty museli před zvědavci čistit ploty. Bernhard Kuhnt zůstal ve vězení do července 1934. Později žil pod dozorem v Berlíně. Zdroj: Stadtarchiv Chemnitz

2. Radikalizace. Nucená práce v okupované Evropě

15

Kancelář německého úřadu práce v Polsku Uniforma propůjčuje německým zaměstnancům úřadů práce vojenské vzezření. Polsko, říjen 1940. Zdroj: Narodowe Archiwum Cyfrowe, Warszawa

Německý úřad práce v Lodži Úřady práce patřily k prvním německým úřadům zřízeným na okupovaných územích. Jejich nejdůležitějším úkolem byla okamžitá evidence pracovních sil. Lodž (1940–1945 Litzmannstadt), 1939. Zdroj: Bayerische Staatsbibliothek München Továrna Daimler v Minsku Nad nuceně nasazenými na pozemku továrny Daimler v Minsku dozírá člen německé Organizace Todt, září 1942. Zdroj: Mercedes-Benz Classic, Archive, Stuttgart

Továrna Daimler v Minsku Nuceně nasazené dělnice na pozemku továrny Daimler v Minsku, září 1942. Zdroj: Mercedes-Benz Classic, Archive, Stuttgart

Šikana v lágru Podle Katzmannovy zprávy zachycuje snímek prohlídku nových nuceně nasazených. V lágrech při stavbě koridoru IV patřily šikana a týrání ke každodennímu životu. Halič, kolem roku 1942. Zdroj: Instytut Pamięci Narodowej, Warszawa

16

Stavební práce v prostoru továrny IG Farben v Osvětimi Vězni koncentračního tábora a civilní dělnice na stavbě silnice. Podle Dürrfeldovy výpovědi šlo o „ostarbeiterinnen” – dělnice z Východu. V monowické továrně IG Farben bylo nuceně nasazeno několik stovek žen z Ukrajiny a Ruska. Prostory továrny IG Farben v Osvětimi, kolem roku 1943. Zdroj: Bundesarchiv, Koblenz Nuceně nasazení při stavbě Atlantického valu Aby dodrželi termíny velkostaveb, honili němečtí předáci z Organizace Todt zahraniční síly do práce bez ohledu na jejich zdraví, 1943. Fotografie: Schmähmann; zdroj: Süddeutsche Zeitung Photo

Krabice s dokumenty z varšavského ghetta Při povstání ve varšavském ghettu roku 1943 zakopali pracovníci ilegálního archivu tuto plechovou krabici se svědectvími, v nichž obyvatelé ghetta popisují život za německé okupace. Zprávy shromáždil jeden z obyvatel ghetta a historik Emanuel Ringelblum. Zapůjčil śydowski Instytut Historyczny im. Emanuela Ringelbluma, Warszawa, fotografie: Katharina Brand; zdroj: Stiftung Gedenkstätten Buchenwald und Mittelbau-Dora Truhlářská dílna v Lodžském ghettu Mendel Grosman a Henryk Ross fotografovali dílny ghetta na jaře roku 1942. Snímky měly doložit efektivnost výroby v ghettu Liztmannstadt. Na některých z nich lze ale jasně rozeznat špatný zdravotní stav obyvatel ghetta. Lodž (1940–1945 Litzmannstadt), 1942. Fotografie: Mendel Grosman / Henryk Ross; zdroj: Archiwum Państwowe, Łódź

17

Album textilního oddělení v ghettu Litzmannstadt (reprodukce) Jsou zde uvedeny výrobky, které byly mezi lety 1940 a 1942 zhotoveny pro wehrmacht, mezi nimi uniformy pro výcvik, saka uniforem, svrchní kabáty a letecké čepice. Fotografie: Daniel Porsdorf; zdroj: Archiwum Państwowe w Łodzi Transport do Německa Ženy a dívky odvážené na nucenou práci do Německé říše nastupují pod dozorem do vagonu. Snímky pořídil fotograf propagandistické jednotky wehrmachtu. Ukrajina, jaro 1943. Fotografie: Thiemann; zdroj: Bundesarchiv, Koblenz

18

3. Masový jev. Nucená práce v Německé říši Pracovní knížky nuceně nasazených (exponát) Pracovní knížky vydávaly úřady práce. Vedle osobních údajů obsahovaly údaje o pracovišti. Byly byrokratickým nástrojem řízení pracovních sil. Fotografie: Peter Hansen; zdroj: Stiftung Gedenkstätten Buchenwald und Mittelbau-Dora Berlín-Wilhelmshagen: Příjezd do průchozího tábora Nuceně nasazené ze Sovětského svazu při příjezdu do průchozího tábora Berlín-Wilhelmshagen, prosinec 1942. Fotografie: G. Gronefeld; zdroj: Deutsches Historisches Museum, Berlin

Berlín-Wilhelmshagen: Registrace v průchozím táboře Zaměstnankyně úřadu práce nuceně nasazené zaevidovaly a vystavily jim pracovní doklady, prosinec 1942. Fotografie: G. Gronefeld; zdroj: Deutsches Historisches Museum, Berlin

Zahraniční pracovní síly v BMW v Allachu Všichni cizinci pracující na výrobě leteckých motorů byli označeni: Sovětští váleční zajatci měli na kazajkách zkratku „SU”. Vězni koncentračních táborů se dali poznat podle pruhovaného oděvu. Snímky jsou patrně propagační. Mnichov-Allach, kolem roku 1943. Zdroj: BMW Group Archiv, München Francouzští váleční zajatci v Ingolstadtu „Bez lásky“ a „Vila Slzička”. Těmito nápisy na dřevěných tabulkách vyjádřili 1. prosince 1940 francouzští váleční zajatci v Ingolstadtu své pocity. Zdroj: Soukromý majetek Clemense Nißla, Obereichstätt

19

Čeští nuceně nasazení v Essenu „Essen, prdel Evropy”, napsali pro tuto upomínkovou fotografii křídou na tabuli nuceně nasazení Češi v červenci roku 1943. Museli pracovat v Kruppově koncernu v Essenu. Zdroj: Soukromý archiv Milana Dokoupila, Opava Boj se štěnicemi v lágru Neusalz „Lágr Neusalz – neúspěšná likvidace štěnic“, okomentovali fotografii stručně čeští nuceně nasazení. Pracovali ve slezském Neusalzu, dnešní Nowé Sóli. Ve městě původně fungoval i pracovní tábor pro Židy, později i pobočný tábor koncentračního tábora Groß Rosen a celkem tři tábory nucených prací. Zdroj: Národní archiv České republiky, Praha Ukrajinci v mnichovském Německém muzeu Ukrajinští muži, ženy a děti byli společně ubytováni v knihovním sále. V těchto strohých prostorách trávili veškerý volný čas. Ubytovna v mnichovském Německém muzeu (Deutsches Museum), 1944. Zdroj: Deutsches Museum München Nábor na práci v dolech V létě 1942 byli v táboře pro válečné zajatce v Zeithainu sovětští váleční zajatci pod dozorem vybíráni na nucené práce v belgických dolech. Zdroj: Gedenkstätte Ehrenhain Zeithain Nábor na práci v dolech V létě 1942 byli v táboře pro válečné zajatce v Zeithainu sovětští váleční zajatci pod dozorem vybíráni na nucené práce v belgických dolech. Zdroj: Gedenkstätte Ehrenhain Zeithain

20

Nepřetržitý dozor Francouzští váleční zajatci Nobile Citerneschi a François Santini pracovali na statku Marie Rennerové. Hlídali je dva němečtí vojáci. Protože vojáky potřebovala armáda na frontě, dozor později převzali hospodáři, 1941. Fotografie: Franz Gabriel; zdroj: Wiener Stadt- und Landesarchiv Ukrajinská rodina Celá ukrajinská rodina byla v květnu 1943 deportována na nucené práce do dolnosaského Volzumu. Zdroj: Braunschweigischer Geschichtsverein e. V. / Niedersächsisches Landesarchiv – Staatsarchiv Wolfenbüttel Władisław Kołopoleski „Kromě těžké práce, která byla nad moje síly, mě při sebemenší příležitosti tloukli, občas i zbili do bezvědomí. Tak jsem například utrpěl těžké zranění hlavy, když mě zbil příslušník SA Max Ewert. Nejen že jsem ztratil vědomí, ale musel jsem podstoupit operaci hlavy“, napsal Polák Władysław Kołopoleski, narozený roku 1932 v Lodži. Od dubna 1940 byl nuceně nasazen u starosty Maxe Ewerta v Gervinu, dnešním Górawinu, v Pomořansku. Zdroj: Fundacja „Polsko-Niemieckie Pojednanie”, Warszawa Na fotografii je zachycen životní prostor dvou českých nuceně nasazených dělníků v ubytovacím táboře „Murfeld“ firmy Steyr Daimler Puch v Libenau u Štýrského Hradce v roce 1943: patrová postel, společná stolička a skříň. Na horní palandě stojí „nerušit“ a „nebezpečí“, na spodní „ponorka OL.1“. Česko-německý fond budoucnosti, Praha

21

„Otroci XX. století“ Dělníci ze západní Evropy a z protektorátu Čechy a Morava směli vlastnit fotoaparát. Češi pracující u berlínské firmy Ambi Budd a ubytovaní v lágru v Johannisthalu dávají najevo, že snímek nevznikl na běžné oslavě. Na tašku si napsali: „Otroci XX. století“. Zdroj: Berliner Geschichtswerkstatt e.V. Poprava polského nuceně nasazeného dělníka Juliana Majky (1) Julian Majka popraven byl 18. dubna 1941 v bavorském Michelsneukirchenu kvůli milostnému vztahu s německou ženou. Popravě byli přítomni vedoucí úředník bezpečnostní policie, zástupce landrátu, lékař SS a popravčí Johann Reichhart. Řídil ji pracovník gestapa. Michelsneukirchen (Bavorsko), 18. dubna 1941. Zdroj: Sbírka Verona Schmidta, Fresno Poprava polského nuceně nasazeného dělníka Juliana Majky (2) Popravčímu Johannu Reichhartovi museli při práci pomáhat vězni koncentračního tábora Flossenbürg. Popravu patrně vyfotografoval příslušník SS, který vedl popravčí četu. Snímky našel po osvobození Flossenbürgu americký voják. Michelsneukirchen, 18. dubna 1941. Zdroj: Sbírka Verona Schmidta, Fresno Poprava polského nuceně nasazeného dělníka Juliana Majky (3) Polští muži a ženy pracující v okolí dostali rozkaz, aby se po vykonané popravě Juliana Majky dostavili na popraviště. Přitom byli pracovníkem gestapa upozorněni, aby neporušovali německé předpisy. Michelsneukirchen, 18. dubna 1941. Zdroj: Sbírka Vernona Schmidta, Fresno Kresba týdne Jedno z pravidel zakazovalo „společné stolování” Němců a nuceně nasazených. Na statcích měli nuceně nasazení a Němci jíst odděleně. „Kresba týdne“, Amstettner Anzeiger, 18. dubna 1943. Zdroj: Bibliothek der Universität Wien

22

Národnostní složení zahraničních pracovních sil Nuceně nasazení v Německé říši podle počtu a národnosti (údaje v tisících), stav k 25. září 1941. Do roku 1944 prudce narůstal počet nuceně nasazených především ze Sovětského svazu. Zdroj: Časopis „Der Arbeitseinsatz im Deutschen Reich“, 20. listopadu 1941 „Evropa pracuje v Německu“ Titulní obrázek nacistické propagační brožury k nasazení zahraničních dělníků v Německu, 1943. Fotografie: Peter Hansen; zdroj: Stiftung Gedenkstätten Buchenwald und Mittelbau-Dora

4. Osvobození. Nucená práce: reflexe a důsledky

České země, duben 1945 Čeští nuceně nasazení vracející se z Mnichova. Zdroj: Česko-německý fond budoucnosti, Praha

Osvobození nuceně nasazení Poláci vítají americké vojáky Jihoněmecký Ulm byl osvobozen 24. dubna 1945. Ve městě se tou dobou pohybovalo několik tisíc nuceně nasazených. Ulm 1945. Zdroj: National Archives, Washington

23