ZÁKLADNÍ EKONOMICKÉ PRINCIPY

ZÁKLADNÍ EKONOMICKÉ PRINCIPY Studijní texty pro distanční studium

Jaroslava Kubátová

1

Recenzent: Ing. Zdeněk Puchinger

1. vydání © Jaroslava Kubátová, 2003 ISBN 80-244-0722-1

2

OBSAH

Úvod ..................................................................................................................................... 5 1 Pozvání ke studiu ekonomických principů ................................................................ 7 2 Člověk a ekonomie..................................................................................................... 10 2.1 Ekonomický koloběh ........................................................................................ 11 2.2 Racionální chování ............................................................................................ 12 3 Ekonomické chování spotřebitele ............................................................................ 14 3.1 Celkový užitek a mezní užitek ......................................................................... 14 3.2 Poptávka a poptávané množství ...................................................................... 15 4 Náklady a nabídka ...................................................................................................... 18 4.1 Nabídka ............................................................................................................... 23 5 Tržní rovnováha a efektivnost ................................................................................... 25 5.1 Změny rovnováhy .............................................................................................. 26 6 Směna a specializace .................................................................................................. 28 7 Dokonalá a nedokonalá konkurence ....................................................................... 30 7.1 Cenová tvorba na nedokonale konkurenčním trhu ...................................... 31 7.2 Omezení konkurence ........................................................................................ 32 8 Výrobní faktory........................................................................................................... 34 8.1 Trh práce ............................................................................................................. 36 8.2 Kapitál a úrok .................................................................................................... 38 9 Volné a veřejné statky. Veřejná volba ...................................................................... 40 9.1 Volné zdroje, volné statky, veřejné statky ...................................................... 40 9.2 Veřejná volba ..................................................................................................... 41 9.3 Racionální neznalost ......................................................................................... 43 10 Domácí produkt ......................................................................................................... 45 10.1 Podoby domácícho produktu ........................................................................... 45 10.2 Tvorba a užití HDP ........................................................................................... 47 11 Bankovní soustava. Tvorba a trh peněz ................................................................... 50 11.1 Peníze .................................................................................................................. 50 11.2 Bankovní soustava ............................................................................................. 51 12 Agregátní poptávka. Agregátní nabídka ................................................................. 54 12.1 Agregátní poptávka ........................................................................................... 54 12.2 Agregátní nabídka ............................................................................................. 56 12.3 Poptávkové a nabídkové šoky .......................................................................... 57 13 Hospodářský cyklus .................................................................................................... 58

3

14 Inflace .......................................................................................................................... 61 15 Měnový trh .................................................................................................................. 64 16 Platební bilance .......................................................................................................... 67 17 Státní rozpočet ............................................................................................................ 72 18 Měnová politika .......................................................................................................... 75 Použitá literatura (doporučená jako rozšiřující): .......................................................... 79 Klíč ke cvičením ................................................................................................................ 80

4

ÚVOD Vážení studenti, stojíte na začátku studia základních ekonomických principů. Kurz má jediný cíl – podnítit vaše ekonomické myšlení. Já se jmenuji Jaroslava Kubátová jsem ekonomka a politoložka a postupně vás budu provázet osmnácti kapitolami s tematikou, která se vás každodenně dotýká. Na konci kurzu jí budete mnohem lépe rozumět a umět ji využít ve vlastní prospěch. Je však nutné vědět, že ekonomie užívá modely. Každý model je zjednodušením reality, ale zároveň je každý model dobrý, pokud něco vysvětluje, něco pomáhá pochopit. Navíc každá ekonomická teorie (pojetí, pohled) má svého původce, své zastánce a na druhé straně oponenty a odpůrce (tento vztah bývá logicky reciproční). Potíž je v tom, že ekonomika je založena na jednání zcela konkrétních lidí. A ti se klidně zachovají proti předpokladům ekonomie. Přesto je jisté, že neznalost ekonomie v současné době není neznalostí racionální. Ano, i tento krásný pojem je ekonomickou kategorií a dozvíte se o něm více v průběhu studia, do něhož vám přeji hodně chuti, sil a úspěchů. Každá kapitola je doplněna cvičením. Uděláte dobře, když je vždy celé samostatně vyřešíte a teprve pak nahlédnete do klíče. Kromě toho vás čeká šest velmi samostatných tvůrčích korespondenčních úloh. Jejich vypracování je povinné a já už se na ně jakož i na diskuse s vámi velmi těším!

5

6

1 POZVÁNÍ KE STUDIU EKONOMICKÝCH PRINCIPŮ Studijní cíle Po prostudování kapitoly budete schopni zhodnotit význam studia ekonomických principů a zákonitostí a vysvětlit výchozí ekonomické pojmy. Průvodce studiem Protože stojíme na úplném začátku studia ekonomických principů a mou snahou je provést vás látkou co nejpohodlněji, budu vám všechny základní ekonomické pojmy postupně objasňovat. To znamená, že v této chvíli lze říci: Požadované vstupní znalosti – žádné. Kurz si však neklade za cíl, abyste nastudovali obsáhlou množinu teoretických definic, které se stejně rychle zapomínají, ale abyste si osvojili určitý způsob aktivního ekonomického uvažování. Proto začneme úkolem (řešení většiny dalších úloh je uvedeno v klíči): Cvičení 1.1 Co považujete za základní ekonomický problém? Až odpovíte, napište si během asi jedné dvou minut seznam všeho, co byste rádi vlastnili a spotřebovávali (věci, služby). Máte úplný dostatek všeho, co byste si přáli? A mají ho všichni lidé? Proč? Nyní se vraNte k úvodní otázce. Odpovídáte stejně nebo měníte názor? Svoji odpověO podložte argumenty. Centrální ekonomický problém Problémem, který vyvolává nutnost ekonomického zkoumání, je omezenost zdrojů, jež má lidstvo k dispozici. Jinými slovy – zdroje jsou vzácné. Zdroji rozumíme všechno, co se buO přímo spotřebovává nebo slouží jako vstup k další výrobě. Jenže lidské potřeby a přání jsou neomezené. Mezi omezeností zdrojů a neomezeností lidských potřeb tedy vzniká rozpor. Ekonomie je vědou, která zkoumá způsoby, jakými lidé používají vzácné zdroje k produkci výrobků a služeb a jak tyto produkty rozdělují mezi současnou a budoucí spotřebu a mezi jednotlivce a spotřebitelské skupiny.

Vzácnost zdrojů

Předmět ekonomie

Pro zájemce Ekonomie jako samostatná vědní disciplína vznikla v 18. století a její počátky souvisejí s vydáním knihy Adama Smithe „Pojednání o podstatě a původu bohatství národů“ (1776). Kořeny ekonomie však sahají mnohem dále do minulosti. Samotný název EKONOMIE pochází z doby antického Řecka – z řeckého oikos – dům a nomos – zákon. Ve světové (anglicky psané) literatuře se pro ekonomii užívá pojem economics. V běžné české řeči se zaměňují pojmy ekonomie a ekonomika. Je to tolerováno, ale přísně vzato je ekonomika souhrnem zařízení a činností sloužících k cílevědomému uspokojování potřeb lidí (zcela schematicky lze říci, že ekonomie je teorií, ekonomika praxí). Ekonomie je tradičně rozdělována na dvě oblasti: mikroekonomii a makroekonomii Mikroekonomie studuje chování jednotlivých ekonomických jednotek (např. firem a domácností) a chování dílčích trhů (např. trhu výrobků a služeb). Makroekonomie

7

Mikroekonomie

Makroekonomie Pozitivní ekonomie Normativní ekonomie

studuje ekonomii jako celek, zabývá se tématy jako je celková produkce v zemi, celková zaměstnanost, cenová hladina, inflace, státní rozpočet apod. Podle toho, zda ekonomie hodnotí nebo nehodnotí ekonomické procesy a jevy, rozlišujeme ekonomii pozitivní a normativní. Pozitivní ekonomie zkoumá ekonomické procesy tak jak probíhají aniž by o nich vynášela hodnotící soudy (jev X je dobrý, jev Y špatný). Normativní ekonomie usiluje o nalezení odpovědi na otázku „jaká by ekonomická realita měla být“ (jevy hodnotí a dává doporučení). Průvodce studiem Naše studium se bude zabývat základními ekonomickými principy, a proto nebudeme rozlišovat, zda se právě pohybujeme více v oblasti mikroekonomie či makroekonomie ani zda pozitivisticky popisujeme ekonomické jevy nebo vyslovujeme normativní soud. Je však důležité vědět o existenci těchto oblastí ekonomie a po zvládnutí základního kurzu se jim zájemci mohou věnovat v rámci prohlubujícího samostudia. Pro zájemce „Biblí“ podrobného studia ekonomie je Samuelson, P. A., Nordhaus, W. D.: Economics. Český překlad Svoboda, Praha 1991.

Potřeba

Statek Výrobek Služba Užitek

Ekonomie bezprostředně souvisí s lidskými potřebami. Potřebu chápeme jako nedostatek něčeho, který si člověk uvědomuje nebo ho alespoň pociNuje, a který jej podněcuje k aktivitě, jež vede k odstranění vnímaného nedostatku. Potřeby jsou uspokojovány spotřebou statků, tzn. výrobků a služeb. Výrobkem rozumíme věc, která slouží k uspokojování lidských potřeb. Službou rozumíme užitečnou lidskou činnost, která uspokojuje lidské potřeby samotným svým průběhem. Uspokojení plynoucí ze spotřeby výrobků a služeb je označováno jako užitek. Průvodce studiem V některé o něco starší literatuře se lze setkat s odlišným pojetím pojmu statek. Bývá zde uváděno, že potřeby jsou uspokojovány prostřednictvím statků (hmotných předmětů) a služeb (užitečných činností). (Toto jednodušší dělení však působí jisté metodické problémy). Zopakujme si: Výrobky Lidské potřeby

Uspokojování

Statky

Služby

obrázek 1

Shrnutí Ekonomie zkoumá způsoby využívání omezených zdrojů k produkci. Produkce statků (výrobků a služeb) je nutná pro uspokojení lidských potřeb.

8

Cvičení 1.2 Doplňte věty: 1. Centrální ekonomický problém spočívá ve …… …, která je v rozporu s neomezeností ………… 2. Způsoby řešení tohoto problému zkoumá ……… 3. PociNovaný nedostatek něčeho označujeme jako ……… 4. Potřeby jsou uspokojovány prostřednictvím ……… 5. Hmotné statky nazýváme ………, nehmotné statky jsou ………

9

2 ČLOVĚK A EKONOMIE Studijní cíle V této kapitole si ujasníme pozici ekonomie v systému věd, zobrazíme ekonomický koloběh a vysvětlíme předpoklady racionálního chování „ekonomického člověka“. Požadované vstupní znalosti Znalost pojmů: ekonomie, potřeba, statek Průvodce studiem V následující části kapitoly se budeme zamýšlet nad tím, do jaké míry je ekonomie exaktní vědou a jak přesně a jednoznačně lze formulovat ekonomické zákony. Otázka Představte si, že byste měli odvodit fyzikální zákon popisující vztah mezi dráhou, rychlostí a dobou rovnoměrného pohybu a jiný zákon, který by vyjadřoval, jaké množství čokolády koupí zákazník při určité ceně čokolády. Na rozdíl od fyzikálních veličin nejsou veličiny, které ovlivňují ekonomické chování člověka, objektivně měřitelné. Jsou to vesměs subjektivní pocity (chuN, nálada…), které určují jednání člověka, a proto ho lze obtížně předvídat. Ekonomické zákony mají tedy odlišný charakter než např. zákony fyzikální. Zakládají se na pozorování, nikoli na měření. Všechny ekonomické principy jsou tedy určitými modely, které jsou ve srovnání s realitou značně zjednodušené, avšak umožňují základní uchopení reality a orientaci v ní. Ekonomie se zabývá otázkami, které mají bezprostřední vliv na blahobyt lidí. Četné výzkumy prokazují, že existuje úzká souvislost mezi vnímanou životní úrovní a celkovou spokojeností lidí. Odpovědnost za ekonomické výsledky lidé často připisují politikům. Politika a ekonomika se intenzivně ovlivňují a ekonomii můžeme považovat za vědu politickou. Stav ekonomiky však není určován jen politickými rozhodnutími, ale také soukromým rozhodováním jednotlivých lidí. Průvodce studiem V následujícím textu použijeme několik pojmů, které přesně vyložíme až v dalších kapitolách. Jsou to však pojmy všeobecně známé a běžně užívané a toto jejich chápaní je pro porozumění výkladu zcela postačující.

Princip cenových signálů

Při svém rozhodování jedinci užívají určité množství informací, které mají k dispozici vzhledem ke specializaci svých činností a vzhledem k existující dělbě práce. Všichni lidé se však „setkávají“ na trhu, přičemž tržní systém funguje na principu cenových signálů. Příklad Představme si, že každý den k večeři pijeme mléko. Objeví se informace, že významně poklesla dojivost. Co se bude dít?

10

Vzroste cena mléka, protože mléko je nyní vzácnější – tím se naplnila informační funkce ceny. Protože mléko je nyní dražší, budou spotřebitelé omezovat jeho spotřebu a nahrazovat ji levnějším nápojem, např. stolní balenou vodou. Toto řešení pro ně znamená úsporu při spotřebě cenově výhodnější komodity a je výsledkem motivační funkce ceny. Protože se zvyšuje spotřeba balených stolních vod a snižuje spotřeba mléka, podnikatelé se přesouvají z oboru výroby mléka do oblasti produkce stolních vod, kde lze nyní očekávat efektivnější zhodnocení výrobních zdrojů. Tak se naplňuje alokační funkce ceny. Cenový mechanismus je nepostradatelný pro fungování ekonomiky.

Funkce ceny

Dalšími významnými vlivy na trhu jsou tzv. sankce. Existují tři významné typy těchto sankcí. První jsou sankce zákonné, ukotvené v legislativě. Druhým typem jsou sankce morální, spjaté s veřejným míněním. Lidé mají tendenci distancovat se od subjektů, které porušují etická pravidla. Třetím typem jsou sankce tržní konkurence. Jejich působení je velmi jednoduché a účinné, podmínkou však je dostatečně velká konkurence na trhu. Spočívají v tom, že zákazník již více nenavštíví kadeřníka, který ho nepěkně ostříhal, ale půjde k jinému, nebude napříště nakupovat v obchodě s neochotnou obsluhou, nezavolá opraváře, jehož práci musel reklamovat apod.

Tržní sankce

Průvodce studiem Celé tržní hospodářství je velmi složitým systémem, a právě proto je obtížné ho jednoduše a přehledně popsat. Právě pro spletité a jemné souvislosti a praktickou nekonečnost subjektů a vztahů, které ho tvoří, musíme být trpěliví a obezřetní při odhalování základních ekonomických principů. Nelze se vyhnout tomu, že v průběhu studia nastíním některé souvislosti, které definitivně pochopíte až po prostudování dále zařazených kapitol. Po skončení kurzu však nepochybně budete okouzleni hloubkou vzájemných vazeb a budete jim nejen výborně rozumět, ale umět je prakticky využít!

2.1 Ekonomický koloběh V tržním hospodářství probíhají miliony transakcí mezi miliony lidí. Abychom lépe pochopili, jak celý systém funguje, zobrazíme si jeho základní strukturu. Budeme nyní uvažovat ekonomiku, která se skládá jen ze dvou sektorů – z domácností a z firem (později uvidíme, že sektorů je více). Východiskem pro výrobu jsou výrobní faktory: půda (a další přírodní zdroje), práce a kapitál. S využitím výrobních faktorů se vyrábějí statky. Výrobní faktory jsou ve vlastnictví domácností a ty je za úplatu pronajímají firmám. Peníze, které domácnosti od firem dostanou, jsou důchody domácností a zároveň výdaje firem. Za ně domácnosti od sektoru firem nakupují statky. Peníze, které firmy dostanou od domácností, jsou příjmy firem a zároveň výdaje domácností. Za ně si pak firmy opět najímají od domácností výrobní faktory. Ekonomika funguje jako nepřetržitý koloběh:

11

informační motivační alokační

zákonné morální tržní konkurence

STATKY

TRŽBY ZA STATKY (výdaje domácností, příjmy firem)

DOMÁCNOSTI

FIRMY

MZDY (důchody domácností, výdaje firem)

VÝROBNÍ FAKTORY obrázek 2 Plné čáry v obrázku 2 znázorňují hmotné toky, přerušované čáry peněžní toky.

2.2 Racionální chování Základním předpokladem ekonomie je racionální chování člověka. Otázka Co si představujete pod pojmem racionální chování? Koho považujete za racionálního člověka a proč?

Člověk ekonomický a jeho rozhodování

Z hlediska ekonomie nespočívá racionalita člověka v tom, jaké vyznává životní hodnoty, jaký je jeho způsob života a životní cíle. Ekonomie je daleka toho, aby hodnotila počínání kuřáků, vegetariánů, alkoholiků, abstinentů atd. Preference člověka jsou subjektivní a neexistuje objektivní kritérium, podle něhož by bylo možno posoudit, které z nich jsou více a které méně racionální. Ekonomie předpokládá racionalitu ve volbě prostředků, které jedinci volí k dosažení svých individuálních cílů. Za racionální chování je považováno takové jednání, které je efektivní, to znamená, že cíle jsou dosaženy s minimálními náklady. Modelovým abstraktem ekonomie je homo oeconomicus, člověk ekonomický, jehož jediným zřetelem při veškerém rozhodování je maximalizace zisků, tj. maximalizace výnosů a minimalizace nákladů. Na tomto modelu ekonomie objasňuje, že člověk volí mezi různými příležitostmi tak, že porovnává jejich výnosy a náklady. Přitom se nejedná jen o náklady a výnosy ve formě peněz, ale nákladem může například být čas, fyzická námaha, psychická zátěž apod., výnosem například získání volného času, pocit uspokojení aj. Řečeno odborně provádí efektivní alokaci zdrojů. Přitom si ještě musíme uvědomit, že lidé často nejen neznají teoretickou ekonomii, ale zejména v soukromém životě neprovádějí nějaké exaktní měření očekávaných výnosů a nákladů. jejich rozhodování vychází z předešlé zkušenosti a z intuice. Tak se jejich chování přiblíží ekonomickým principům (zákonům), aniž by je teoreticky znali.

12

Shrnutí Ekonomické zákony vycházejí z pozorování lidského jednání. Mají charakter zjednodušených modelů. Ekonomický koloběh zobrazuje peněžní a zbožové toky mezi subjekty ekonomiky. Homo oeconomicus se chová racionálně, tj. usiluje o maximalizaci zisků.

Cvičení 2.1 Rozhodněte, zda jsou následující tvrzení pravdivá (ano – ne): 1. Chování člověka je ovlivňováno subjektivními vlivy, které lze měřit. 2. Ekonomie se zabývá otázkami, které mají bezprostřední vliv na blahobyt lidí, a proto je také vědou politickou. 3. Právní a morální sankce za nedodržování pravidel dokáží samy o sobě zajistit fungování tržního systému. 4. Sankce tržní konkurence vylučuje z trhů ty, kdo systematicky porušují pravidla. 5. Racionalitu lidského chování nalezneme ve volbě cílů. 6. Člověk volí mezi příležitostmi tak, že porovnává jejich náklady a výnosy, a snaží se alokovat své zdroje tak, aby z nich dosáhl maximálního výnosu.

Cvičení 2.2 Načrtněte ekonomický koloběh, probíhající mezi konkrétní firmou a konkrétní domácností.

13

3 EKONOMICKÉ CHOVÁNÍ SPOTŘEBITELE Studijní cíle Na konci této kapitoly vám bude zcela jasné, jak se rozhoduje spotřebitel typu homo oeconomicus a co je to užitek, poptávka a poptávané množství. Požadované vstupní znalosti Charakteristika člověka ekonomického – homo oeconomicus Průvodce studiem V následujícím textu budeme sledovat ekonomické rozhodování spotřebitele, tedy člověka, který chce uspokojit nějakou svou potřebu nákupem určitého statku. Protože každý z nás je v takové situaci prakticky denně, začněme otázkou: Otázka Jak postupujete vy při rozhodování o tom, zda realizovat nějaký nákup, a pokud se rozhodnete kladně, jak určíte množství, které nakonec koupíte? Co vás při rozhodování ovlivňuje?

3.1 Celkový užitek a mezní užitek Spotřebitelův problém

Základním rozhodovacím problémem spotřebitele je určit kolik určitého statku má kupovat a jak má rozdělit svůj důchod (své peníze) mezi různé statky. Průvodce studiem V následující části textu budeme sledovat rozhodování spotřebitele na pozadí vědeckého přístupu a převodu subjektivních pocitů na peněžní vyjádření. Jistěže lidé v praxi obvykle přesně takto nepostupují, ale dále uvedená kriteria užívají intuitivně. Příklad Velmi žíznivý přijdete do restaurace a objednáte si oblíbený nápoj. Uvažujme, že nápoj stojí 20 Kč, ale vy vzhledem k velikosti žízně oceníte blaho (užitek, uspokojení), které pocítíte po jeho vypití na 100 Kč. Objednáte si další sklenici za 20 Kč, ale protože už nemáte tak obrovskou žízeň, oceníte blaho z konzumace na 50 Kč. Dáte si ještě třetí sklenici, spíše pro chuN, ale její přínos pro vaše blaho už bude vnímán jen v hodnotě 25 Kč.

Celkový užitek

Mezní užitek

Převedeme-li tuto situaci do ekonomických pojmů, stalo se následující: Spotřebovávali jste statek – nápoj. Uspokojení z celého množství statku nazýváme celkový užitek. Ten v našem případě činil 100 + 50 + 25 = 175 Kč. Přírůstek uspokojení z každé jednotlivé postupně spotřebované jednotky nazýváme mezní užitek. Mezní užitek s rostoucí spotřebou klesá. Mezní užitek vaší první sklenice byl 100 Kč, mezní užitek ze druhé sklenice 50 Kč a ze třetí již jen 25 Kč.

14

Lze předpokládat, že čtvrtou sklenici byste již neobjednávali, protože její mezní užitek by klesl pod kupní cenu 20 Kč. Racionální spotřebitel není ochoten platit za statek vyšší cenu, než jaká odpovídá jeho meznímu užitku. Zvyšuje nákup statku pouze do takového množství, kdy je ještě mezní užitek statku vyšší nebo alespoň roven ceně statku. Rozdíl mezi celkovým užitkem statku a částkou, kterou za něj spotřebitel zaplatí, se nazývá spotřebitelův přebytek. Jinak řečeno spotřebitelův přebytek, tak jak ho spotřebitel skutečně vnímá, je rozdíl mezi částkou, kterou by spotřebitel byl ochoten zaplatit, a částkou, kterou skutečně platí. V našem příkladě jsme za tři nápoje po 20 Kč utratili celkem 60 Kč, celkový užitek byl oceněn na 175 Kč, spotřebitelův přebytek tedy činí 115 Kč (175 – 60 = 115). Průvodce studiem Dokladem správnosti popsané teorie je uplatňování marketingových strategií, které zákazníkům sugerují velikost spotřebitelského přebytku, často škrtnutím „původní“ ceny a vypsáním ceny „snížené“, nejlépe s přímo vyčíslenou částkou „ušetříte“. Cvičení 3.1 Vyčíslete mezní užitky, celkový užitek a spotřebitelův přebytek: Marketingová agentura uspořádala průzkum o kolikadenní pobytové zájezdy v horách by byl zájem. Paní penízková uvedla, že by ji vyhovoval čtyřdenní zájezd. Celkem by byla ochotna zaplatit 4000 Kč, tj. průměrně 1000 Kč za den, přičemž užitek z prvního dne by cenila na 2000 Kč (nové prostředí), ze druhého dne na 1500 Kč, ze třetího 1200 Kč, ze čtvrtého dne 1000 Kč. Proč myslíte, že cestovní kanceláře užívají reklamu typu „za 5 dní pobytu zaplatíte cenu 4 dní“?

3.2 Poptávka a poptávané množství Průvodce studiem Nyní se seznámíme s dalšími důležitými pojmy: poptávka a poptávané množství. Je velmi důležité, abyste si uvědomili, že se jedná o dvě odlišné kategorie a naučili se je správně používat. Množství statku, které je spotřebitel ochoten kupovat, závisí na ceně statku. Závislost, která vyjadřuje vztah mezi poptávaným množstvím statku a jeho cenou, se nazývá poptávka, její grafická podoba je křivka poptávky (poptávková křivka).

P (Kč/j)

p křivka poptávky q

Q (j)

obrázek 3

15

Spotřebitelův přebytek

Poptávka

Poptávané množství

Poptávka ukazuje, jak se mění kupované množství statku Q (v počtu jednotek j) v závislosti na jeho měnící se ceně P (v Kč za jednotku) při nezměněném důchodu kupujícího a při nezměněných cenách ostatních statků. Každý bod křivky poptávky odpovídá meznímu užitku kupovaného množství statku. Matematicky vzato, poptávka je funkce. Konkrétní množství statku, které je poptáváno při určité ceně, se nazývá poptávané množství. Na obrázku vidíme, že při ceně p je poptávané množství q.

Substitut

Poptávka je vždy funkce klesající a to ze dvou důvodů. První z nich se nazývá důchodový efekt a projevuje se následně: Protože jsme zdůraznili, že předpokládáme nezměněný důchod (příjem) spotřebitele, tak při vyšší ceně spotřebitel kupuje méně statku, jelikož mu na víc nestačí peníze. Druhý důvod se označuje jako substituční efekt. Substitut je statek, který může uspokojit spotřebitelovu potřebu namísto statku původního. Substituty jsou tedy statky, které se mohou vzájemně nahrazovat, proces nahrazení se označuje substituce. Substituční efekt se projevuje tak, že při zvýšení ceny určitého statku dochází k jeho substituci, a tedy klesá poptávané množství statku původního.

Cenová elasticita poptávky

K měření reakce poptávaného množství na změnu ceny se užívá ukazatel nazývaný cenová elasticita poptávky, značíme e. Ta udává vztah mezi procentní změnou množství Q a procentní změnou ceny P. Vyjádřeno vzorcem:

∆Q Q e= ∆P P ∆Q je změna množství, Q je původně poptávané množství, ∆P je změna ceny, P je původní cena. Cenová elasticita poptávky odpovídá na to, jak se změní výdaje spotřebitele na daný statek v případě změny jeho ceny. Je-li elasticita poptávky (v absolutní hodnotě) větší než 1, znamená to, že zvýšení ceny povede k poklesu spotřebitelových výdajů na daný statek a říkáme, že poptávka je elastická. Je-li však elasticita menší než 1, povede zvýšení ceny k růstu výdajů na daný statek, poptávka je neelastická. Průvodce studiem Toto byla trochu obtížnější pasáž, ale mnoho se vyjasní, zkusíme-li nalézt příklady statků s elastickou a neelastickou poptávkou. Tak například velmi elastická je poptávka po ovoci a zelenině. Můžeme být zvyklí kupovat banány. Pak přijdeme do obchodu a vidíme, že jsou nabízeny za cenu výrazně vyšší než dříve. Rozhodneme se, že je nekoupíme a místo nich vezmeme třeba jablka. Neelastická je poptávka po základních potravinách, ale také např. po cigaretách a typickým představitelem neelastické poptávky jsou pohonné hmoty. I když se zdraží, objem prodeje v podstatě neklesá. TeO už víme, proč a jak se mění poptávané množství. Zbývá nám vysvětlit, jak se mění poptávka. Změna poptávky

Změna poptávky se projeví jako posun celé poptávkové křivky. K tomu mohou vést čtyři různé příčiny. První z nich je změna preferencí spotřebitele. Ty mohou poklesnout nebo naopak vzrůst. Řekněme, že se rozhodneme stravovat se zdravěji. Na základě informací, které za tím účelem shromáždíme, přestaneme kupovat tučné vepřové maso (pokles preference) a naopak zvýšíme spotřebu masa rybího (vzrůst preference). Druhou příčinou může být změna důchodu spotřebitele. Velmi zjednodušeně interpretováno, se vzrůstem důchodu poptávka roste, s poklesem důchodu klesá.

16

Třetí příčina změny poptávky souvisí se změnou ceny substitutu. Pokles ceny substitutu vyvolá pokles poptávky po původním statku. Čtvrtá příčina spočívá ve změně ceny komplementu. Komplement je statek, který se spotřebovává společně s daným statkem, ve spotřebě se doplňují – např. klasické fotoaparáty a filmy. Poptávka po statku klesne, když zdraží jeho komplement. Graficky se změna poptávky projeví posunem celé poptávkové křivky:

P

vzrůst poptávky

původní poptávka pokles poptávky

Q obrázek 4

Zapamatujme si: Když se mění poptávané množství v závislosti na změně ceny, pohybuje se spotřebitel podél křivky poptávky (obrázek 3). Změna poptávky se však projevuje posunem celé poptávkové křivky (obrázek 4). Poslední dva pojmy této kapitoly jsou již velmi jednoduché: Mluvíme-li o poptávce jednoho kupujícího jde o individuální poptávku. Součet individuálních poptávek po daném statku nazýváme tržní poptávka. Shrnutí Množství statků, které chce spotřebitel kupovat, je nepřímo úměrné ceně statku. Uspokojení ze spotřeby kvantifikuje jako užitek a porovnává ho s cenou. Poptávka je funkce (klesající), která popisuje vztah mezi kupovaným množstvím statku a cenou statku. Poptávané množství je konkrétní množství statku, které spotřebitel koupí při určité ceně. Cvičení 3.2 Načrtněte poptávkovou křivku rodiny Penízkových po koláčích, víme-li, jaký počet koláčů koupili při určitých cenách: Kč/ks 6 5 4 3

koupeno ks koláčů 6 8 10 12

Jaká je elasticita poptávky při změně ceny z 6 Kč/ks na 3 Kč/ks a odpovídající změně počtu kupovaných koláčů z 6 na 12? Jak se projeví posun poptávky, když Penízkovým vzrostou příjmy?

17

4 NÁKLADY A NABÍDKA Studijní cíle Po prostudování této kapitoly budete umět rozlišit různé kategorie nákladů, které hrají roli při ekonomickém rozhodování. Seznámíte se s ekonomickým chováním výrobců a s pojmy nabídka a nabízené množství. Požadované vstupní znalosti Model myšlení homo oeconomicus. Průvodce studiem V následující kapitole budeme zkoumat, jak člověk postupuje, když se musí rozhodnout pro jednu z více alternativ řešení určité situace. Otázka Zamyslete se nad tím, jak byste postupoval vy, kdybyste měl například rozhodnout, jak využijete automobil, který jste zakoupil. Když se člověk rozhoduje mezi různými možnostmi, porovnává jejich náklady. Ne všechny náklady jsou však pro rozhodnutí směrodatné. Příklad

Utopené náklady

Náklady obětované příležitosti

Představme si, že jste skutečně koupil auto za 300 tis. Kč. Bohužel však zjistíte, že ani vy ani nikdo z vaší rodiny nemá tak silné nervy, aby auto v současném provozu řídil a tedy používal. Zdá se, že řešením bude auto prodat. Otázka je za kolik? Zjistíte, že auto by bylo na trhu prodejné za 200 tis. Kč. Je rozumné tuto cenu akceptovat? Je to rozumné. Svých 300 tis. jste už utratil a tyto náklady nesete v každém případě, aN auto prodáte nebo si ho ponecháte v garáži. Tyto náklady se nazývají utopené náklady a obecně jsou to ty náklady, které člověk nese, aN se rozhodne pro kteroukoliv z možných alternativ. Své rozhodnutí o prodeji auta byste měl opřít o měření užitku, který vám přinese buO realizace prodeje, tj. 200 tis. Kč nebo odstavení auta v garáži, tj. 0 Kč (a to neuvažujeme povinné platby s vlastnictvím vozu spjaté). Vysvětlili jsme si, že utopené náklady není rozumné brát v úvahu. Představme si teO jinou situaci: mladý člověk se rozhoduje, zda studovat na vysoké škole nebo po maturitě nastoupit do zaměstnání. Chce odhadnout náklady spojené se studiem vysoké školy. Nejprve správně vyloučí utopené náklady, tj. náklady, které by nesl v každém případě, např. náklady na jídlo a na samostatné bydlení. Vysokoškolské studium je spjato s náklady na učební pomůcky, které ovšem nejsou až tak vysoké. Nejvyšší náklady pro něj však představuje skutečnost, že kdyby pět let nestudoval, ale nastoupil do zaměstnání za měsíční mzdu řekněme 10 000 Kč, vydělal by za dobu předpokládaného studia celkem 600 tis. Kč. Tato částka je jeho nákladem – je příležitostí, kterou obětuje, rozhodne-li se studovat. Proto se tato kategorie nákladů nazývá náklady obětované příležitosti. Podstatou obětovaných nákladů je obětovaná příležitost, obětovaný výnos nebo obětovaný užitek, který bychom mohli získat v jiné příležitosti. Ale v jaké příležitosti? Náklady obětované příležitosti jsou vždy vztaženy ke druhé nejlepší příležitosti, pro kterou bychom se mohli rozhodnout.

18

Průvodce studiem Nyní vám vysvětlím několik dalších nákladových kategorií. Pro názornost budeme pracovat s konkrétním (samozřejmě ve srovnání s praxí zjednodušeným) příkladem. Příklad Paní Jehličková si ve vlastním rodinném domě otevřela dílnu, v níž se svými zaměstnanci šije malé kolekce oblečení. Platí nájem za šicí stroje, musí nakupovat látky, z nichž se šije, a zaměstnancům vyplácí mzdy. Otázka Jsou uvedené kategorie veškerými náklady paní Jehličkové? Nejsou. Protože paní Jehličková podniká ve vlastních prostorách, vzdává se nájemného, které by mohla dostávat, kdyby prostory pronajala. Nájemné je jejím nákladem obětované příležitosti. Druhým nákladem obětované příležitosti je mzda, kterou by paní Jehličková dostávala, kdyby místo podnikání pracovala jako zaměstnankyně v pracovním poměru. Podívejme se nyní na konkrétní roční náklady, příjem za prodané oděvy a ekonomický výsledek firmy paní Jehličkové: Náklady tis. Kč Nájemné za šicí stroje

300

Nákup látek

900

Mzdy zaměstnancům

500

Celkem

1700

+ Obětovaný nájem

120

+ Obětovaná mzda

150

Celkem

1970

Příjem tis. Kč

Zisk tis. Kč

2000

300

30

Pro správnou orientaci v problematice nákladů musíme odlišit tzv. explicitní a implicitní náklady. Explicitní náklady platí výrobce za používání cizích výrobních faktorů. Implicitní náklady odrážejí obětované příležitosti výrobcových vlastních výrobních faktorů. Součet explicitních a implicitních nákladů označujeme jako náklady ekonomické, protože představují veškeré náklady, které výrobce nese. Rovněž zisk je z hlediska ekonomického rozhodování třeba chápat jako ekonomický zisk, tj. rozdíl mezi celkovým příjmem a ekonomickými náklady. Od ekonomických nákladů a ekonomického zisku odlišujeme účetní náklady, což jsou pouze explicitní náklady, a účetní zisk, což je rozdíl mezi celkovým příjmem a účetními (explicitními) náklady. PosuOme nyní situaci paní Jehličkové. V prvním součtovém řádku vidíme, že explicitní (účetní) výrobní náklady spjaté s nájmem strojů, nákupem látek a mzdami zaměstnanců, činí 1,7 mil. Kč a vzhledem k příjmu ve výši 2 mil. Kč je účetní zisk 300 tis. Kč.

19

Explicitní náklady Implicitní náklady Ekonomické náklady Ekonomický zisk Účetní náklady Účetní zisk

Implicitní náklady paní Jehličkové jsou vyvolány obětovaným nájmem z jejích prostor a její obětovanou mzdou a činí dohromady 270 tis. Kč (120 + 150). V posledním řádku tabulky vidíme, že ekonomické náklady (součet nákladů explicitních a implicitních), jsou 1,970 mil. Kč a ekonomický zisk (rozdíl mezi příjmem a ekonomickými náklady) je 30 tis. Kč. Průvodce studiem V dalším textu budeme pod pojmy náklady a zisk rozumět ekonomické náklady a ekonomický zisk, které, jak jste jistě pochopili, jsou pro řešení ekonomických otázek rozhodující. Nyní posoudíme náklady ještě z dalšího pohledu.

Variabilní náklady

Fixní náklady

Některé náklady vznikají, až když se vyrábí, např. paní Jehličková nemusí kupovat látky, dokud skutečně nezačne šít. Tento typ nákladů nazýváme variabilní náklady. Jsou to náklady, které se mění s rozsahem činnosti. S růstem výroby rostou i variabilní náklady, s poklesem výroby klesají a při nulové výrobě jsou nulové. Náklady, které nezávisí na rozsahu činnosti, a které vznikají, i když se nevyrábí, nazýváme fixní náklady. Pro paní Jehličkovou je fixním nákladem nájem za šicí stroje, který musí platit bez ohledu na to, zda stroje využívá či nikoli. Toto členění má význam z hlediska rozhodování podnikatele, zda pokračovat v podnikání, pokud je situace na trhu pro něj nepříznivá a on nedosahuje zisku. Otázka Jak byste postupoval na místě paní Jehličkové, kdyby se vám náhle přestalo dařit prodávat vyrobené oděvy? A jak byste postupoval, kdyby tato situace trvala delší dobu?

Zastavení činnosti Odchod z trhu

V prvním případě by paní Jehličková měla přistoupit k tzv. zastavení činnosti. To znamená, že by přestala vyrábět, a tím pádem by jí nevznikaly variabilní náklady. Krátkodobě by nesla ztrátu ve výši fixních nákladů a po zlepšení situace by opět začala vyrábět. Jestliže by nepříznivá situace trvala déle, musela by paní Jehličková volit odchod z trhu, tj. ukončit podnikání. Obecně platí, že k zastavení činnosti výrobce přikročí, když jeho příjem nepokrývá variabilní náklady. Z trhu odchází, když příjem po delší dobu nepokrývá veškeré ekonomické (variabilní i fixní) náklady. Průvodce studiem Dále budeme sledovat, jakou roli hrají různé nákladové ale i příjmové kategorie z hlediska rozhodování o optimální výši produkce firmy. Proto se ještě musíme zamyslet nad tím, jaký je vztah mezi výší nákladů na produkci a na každý jednotlivý výrobek.

Celkové náklady

Víme, že firma nese dvě kategorie nákladů: variabilní (VN) a fixní (FN). Jejich součtem jsou celkové náklady (CN). Platí tedy: CN = VN + FN

Průměrné náklady

Firma přitom vyrábí určitý objem produkce (Q) daný počtem vyrobených jednotek. Průměrné náklady na jednotku produkce (PN) určíme jako podíl celkových nákladů a objemu produkce: PN = CN/Q

Mezní náklady

Průměrné náklady jsou při daném objemu produkce stejné pro všechny vyrobené jednotky a musíme je odlišit od tzv. mezních nákladů (MN), které jsou definovány jako přírůstek celkových nákladů, vyvolaný zvýšením produkce o jednotku.

20

Chce-li paní Jehličková ušít jedny šaty navíc, musí na ně koupit látku, spotřebuje více elektrické energie a bude muset vyplatit odměnu švadleně. Takto to však půjde jen do stavu, kdy plně vyčerpá kapacitu šicích strojů. Kdyby potom chtěla ušít ještě jedny jediné šaty navíc, musela by pořídit další šicí stroj a pracovní sílu. Výroba těchto jedněch posledních šatů by tedy byla spjata s obrovskými mezními náklady. Příklad Ukažme si modelovou situaci: variabilní náklady krejčovské firmy činí konstantně 200 Kč/ks (velmi zjednodušeno). Pokud by měly být šity více než 3 kusy uvažovaného modelu, musel by se pořídit nový stroj, proto by skokem vzrostly fixní náklady a rovněž celkové náklady (pozor, to by platilo při dalším zvyšování produkce pro každý čtvrtý kus). Mezní náklady na dodatečnou jednotku produkce jsou rozdílem celkových nákladů při zvýšeném a původním objemu produkce, a proto se tak výrazně zvýšily pro čtvrtý vyrobený kus. Situaci znázorňuje tabulka a graf: Náklady krejčovské firmy 0 1 2 3 0 200 400 600 500 500 500 500 500 700 900 1100 700 450 367 200 200 200

Q (ks) VN (Kč) FN (Kč) CN (Kč) PN (Kč/ks) MN (Kč/ks)

4 800 1000 1800 450 700

5 1000 1000 2000 400 200

6 1200 1000 2200 367 200

Náklady firmy 2500

Náklady (Kč, Kč/ks)

2000 VN 1500

FN CN PN

1000

MN 500

0 0

1

2

3

4

5

6

Q (ks)

obrázek 5

Podobně jako určujeme mezní náklady, definujeme i mezní příjem. Mezní příjem je přírůstek celkového příjmu, dosažený z prodeje dodatečné jednotky produkce. Kdyby se všechny vyrobené oděvy prodávaly za 1000 korun, byl by mezní příjem z každého navíc prodaného kusu právě oněch 1000 Kč. Kdyby odběratel řekl, že např. odebere troje šaty za 1000 Kč ale pokud by měl odebrat i čtvrté, tak ty už jen za 800 Kč, byl by mezní příjem firmy ze čtvrtých prodaných šatů oněch 800 korun. Otázka Za jakých podmínek se výrobci vyplatí zvyšovat produkci? A jaký je optimální objem produkce?

21

Mezní příjem

Optimální objem produkce Rovnováha firmy

Výrobci se vyplatí zvyšovat produkci, dokud jsou mezní náklady nižší než mezní příjem. Optimální objem produkce bude ten, při němž se mezní náklady rovnají meznímu příjmu. Tehdy výrobce maximalizuje svůj zisk a nastává tzv. rovnováha firmy. Příklad Představme si, že paní Jehličková má úspěch s jedním ze svých výrobků (třeba s kalhotami) a proto uvažuje, že zvýší denní objem výroby. Znamenalo by to pro ni zvýšení nákladů na energie, látky, mzdy apod. Nechala si tedy zpracovat předpokládané ekonomické ukazatele: Produkce (ks) (1)

Celkové náklady (Kč)

Mezní náklady (Kč/ks)

(2)

(3)

5

4250

6

5200

7

Cena (Kč/ks) (4)

Celkový příjem (Kč)

Celkový zisk (Kč) (6) = (5) – (2)

(5) = (1) × (4)

1000

5000

750

950

1000

6000

800

6170

970

1000

7000

830

8

7210

1040

1000

8000

790

9

8260

1050

1000

9000

740

Firma by měla zvyšovat objem produkce, dokud mezní náklady nepřekročí mezní příjem (tj. konstantně 1000 Kč/ks, odpovídající prodejní ceně kalhot). Optimální objem produkce je v našem příkladu 7 ks, který firmě přinese nejvyšší zisk 830 Kč.

Pro zájemce Teorie nákladů firmy je velmi obsáhlá. Pokud byste se s ní chtěli seznámit podrobněji, doporučuji například publikaci Holman, Robert: Ekonomie. C. H. Beck, Praha 2001. Stejnou publikaci mohu doporučit pro zájemce o hlubší studium utváření nabídky.

Cvičení 4.1 Provozovatel sám ve vlastním stánku na vlastním pozemku v rekreační oblasti nabízí občerstvení. Potřebné zařízení pořídil na splátky. jejich roční výše v Kč je následující: stánek 30000 mrazicí pult 10000 výčepní pult 8000 (tento pult však záhy přestane užívat) pult na přípravu jednoduchých teplých pokrmů 12000 poplatky za vodu a energie činí ročně 18000 Kč, za potravinářské suroviny platí ročně 60000 Kč. Kdyby byl pozemek pronajat, nájem by vynesl ročně 36000 Kč. Průměrná roční mzda v odvětví je 150000 Kč. Roční tržba dosáhla 494000 Kč. ProveOte rozbor nákladů z hlediska jejich kategorií. Jaký je účetní zisk a jaký je ekonomický zisk provozovatele? Doporučili byste mu pokračovat v podnikání?

22

Cvičení 4.2 Určete optimální denní objem produkce zmrzliny (v litrech), jestliže pan zmrzlinář zná následující údaje:

celková produkce v l 5 6 7 8 9 10

celkové náklady v Kč 190 240 310 390 540 650

cena Kč/l 100 100 100 100 100 100

4.1 Nabídka Nabídka je funkce, která vyjadřuje závislost nabízeného množství statku na jeho ceně. Individuální nabídka je nabídka jednoho výrobce, tržní nabídka je součtem individuálních nabídek na určitém trhu. Nabídka (křivka nabídky) je rostoucí funkce. Tato její vlastnost je dána působením dvou faktorů: 1. Výrobci mohou s danými zdroji měnit strukturu výroby. Při zvýšení ceny určitého statku zvýší jeho podíl v produkci a sníží podíl jiných, protože předpokládají docílení vyššího zisku. 2. Do odvětví mohou vstoupit noví výrobci, a sice ti, kteří mají vyšší náklady a při nižší ceně nemohli daný statek vyrábět, protože cena nepokrývala jejich náklady.

P

křivka nabídky

Q obrázek 6

Podobně jako v případě poptávky rozlišujeme i u křivky nabídky posuny po křivce, které jsou způsobovány změnami ceny za jinak stejných podmínek, a posuny křivky nabídky, které jsou způsobovány změnami jiných faktorů. Chování firem nabízejících statky je nejsilněji ovlivněno motivem zisku. Reagují na zvýšení ceny zvýšením nabízeného množství statku, protože je pro ně tím výhodnější vyrábět určitý statek, čím větší je kladný rozdíl mezi prodejní cenou a výrobními náklady. Ale i když se cena měnit nebude, mohou mít výrobci důvod měnit nabízené množství statku. Jedním z důvodů je změna výrobních nákladů. Může se změnit cena vstupů, mohou být dražší či levnější např. suroviny či mzdy. Výrobní náklady mohou klesnout také díky technickému pokroku, který umožňuje zavádění levnějších výrob-

23

ních technologií. Pokles nákladů umožňuje vyrobit se stejnými zdroji větší množství statků, čili zvýšit nabízené množství. Jestliže firma produkuje více alternativních výrobků, má změna jejich ceny vliv na nabídku uvažovaného statku. V neposlední řadě je nabídka ovlivněna změnami výrobních podmínek, které souvisejí například s výkyvy počasí, bezpečnostní situací a mnoha jinými. P křivka nabídky

snížení nabídky

zvýšení nabídky

Q obrázek 7

Ke zvýšení nabídky může dojít například při technologickém využití technického pokroku, při poklesu cen alternativních výrobků či v zemědělství při mimořádně dobré úrodě. K poklesu nabídky může dojít například při zvýšení cen vstupů, při vzestupu cen alternativních výrobků, v zemědělství pak při neúrodě. Shrnutí Při ekonomickém rozhodování výrobců je třeba brát v úvahu různé kategorie nákladů: • utopené náklady • náklady obětované příležitosti • explicitní náklady • implicitní náklady • ekonomické náklady • variabilní náklady • fixní náklady • celkové náklady • průměrné náklady • mezní náklady Výrobce usiluje o ekonomický zisk. Nabídka je funkce (rostoucí), která vyjadřuje závislost nabízeného množství statku na jeho ceně. Cvičení 4.3 S užitím křivky nabídky graficky znázorněte, co se stane, jestliže a) letní počasí zvýší poptávku zákazníků po zmrzlině, a proto výrobci zvýší její cenu z 10 na 12 Kč b) vzrostla cena cukru (přísada do zmrzliny), ale tržní cena porce zmrzliny zůstává na úrovni 12 Kč

24

5 TRŽNÍ ROVNOVÁHA A EFEKTIVNOST Studijní cíle V této kapitole ozřejmíme, jak při vzájemné konkurenci prodávajících a kupujících nastává tržní rovnováha, jaká je její efektivnost a z jakých příčin se může měnit. Požadované vstupní znalosti Mezní užitek, mezní náklady, poptávka, poptávané množství, nabídka, nabízené množství Průvodce studiem Na trhu se setkává množství kupujících s množstvím prodávajících. Snahou kupujících přitom je nakoupit za co nejnižší cenu, zatímco prodávající mají snahu právě opačnou – prodat za co nejvyšší cenu. V následujícím výkladu budeme sledovat, za jakých podmínek dojde k uzavření obchodu. Otázka Jaký bude předpokládaný proces rozhodování na straně kupujících a na straně prodávajících? Které ekonomické kategorie budou kritérii rozhodování o nákupu/prodeji? Spotřebitel porovnává cenu statku s jeho mezním užitkem. Proto cena, kterou jsou kupující maximálně ochotni platit (akceptovat) je rovna meznímu užitku poptávaného statku. Prodávající porovnává cenu s mezními náklady. Proto minimální cena, kterou jsou prodávající ochotni akceptovat, je ohraničena jejich mezními náklady. Protože na trhu si vzájemně konkurují jak kupující, což žene cenu vzhůru, tak prodávající, což tlačí cenu dolů, spěje trh do bodu rovnováhy, kde se vyrovná cena akceptovaná kupujícím s cenou akceptovanou prodávajícím. Tuto cenu nazýváme rovnovážná cena. Nastává tržní rovnováha, poptávané množství se právě rovná nabízenému množství a na trhu nevzniká ani přebytek ani nedostatek zboží. Na trhu mohou vzniknout dva typy nerovnováhy. Prvním typem je nedostatek, při něm poptávané množství převyšuje nabízené množství. Nedostatek vzniká, když je cena nižší než rovnovážná cena. Druhým typem je přebytek, při něm nabízené množství převyšuje poptávané množství. Přebytek vzniká, když je cena vyšší než rovnovážná cena. Každá nerovnováha je nestabilní a tudíž přechodnou situací, protože vyvolává pohyb ceny směrem k tržní rovnováze. Tržní rovnováha je ekonomicky efektivní situací, při níž je vyráběna a prodávána tzv. efektivní produkce (efektivní množství statku). Již jsme uvedli, že kritériem ekonomické efektivnosti je porovnání mezního užitku a mezních nákladů. Efektivní tržní produkcí je taková produkce statku, jejíž mezní užitek se rovná mezním nákladům. Tím, že trhy tendují k rovnováze, tendují zároveň k efektivním objemům produkce statků. Na obrázku 8 vidíme mechanismus utváření tržní rovnováhy. E (equilibrum) je bodem tržní rovnováhy, při níž je produkováno efektivní množství statku QE a je prodáváno za rovnovážnou cenu PE. Oblast nad bodem E je oblastí přebytku, nabízené množství statku je větší než poptávané množství. Oblast pod bodem E je oblastí nedostatku, poptávané množství je větší než nabízené. Trh směřuje k tržní rovnováze snižováním respektive zvyšováním cen.

25

Rovnovážná cena Tržní rovnováha Nedostatek Přebytek

Efektivní produkce

P nabídka

přebytek

E PE nedostatek

poptávka

QE

Q

obrázek 8

5.1 Změny rovnováhy Určitá tržní rovnováha určená konkrétními hodnotami QE a PE je ovšem velmi dočasná a dochází k jejím změnám. Otázka Proč myslíte, že dochází ke změnám tržní rovnováhy. Kdo nebo co je způsobuje? Změna rovnováhy ze strany poptávky a nabídky

První typ změny rovnováhy je změna rovnováhy ze strany poptávky. Vzpomeňme si, že poptávka může být změněna v důsledku změny preferencí či důchodu spotřebitele a nebo při změně ceny substitutu či komplementu. Druhý typ změny je změna rovnováhy ze strany nabídky. Ta bývá spjata se změnou nákladů výrobce, popř. s jinými vlivy (viz kap. 4.1). Uvědomme si, že dochází-li ke změně rovnováhy ze strany poptávky, mění se rovnovážná cena i množství stejným směrem. Při změně rovnováhy ze strany nabídky se rovnovážná cena mění opačným směrem než množství.

P nabídka

PE´´

E´´

nabídka´

E PE E´ P E´ QE QE´´

QE´

poptávka´´ poptávka

Q

obrázek 9

Na obrázku 9 jsou naznačeny dvě z možných změn rovnováhy. Původní rovnováha byla v bodě E při hodnotách QE, PE. Uvažujeme-li změnu nabídky do polohy nabídka’, což je zvýšení nabídky, nastane při nezměněné poptávce nová rovnováha E’ při hod-

26

notách QE’, PE’. Uvažujeme-li změnu poptávky do polohy poptávka’’, což je vzrůst poptávky, nastane při nezměněné nabídce nová rovnováha E’’ při hodnotách QE’’, PE’’. Otázka Můžeme na základě právě nabytých znalostí určit, „kdo může za zvyšování ceny“? Pokud vidíme, že je růst ceny doprovázen rostoucím prodejem, jedná se o změnu rovnováhy ze strany poptávky. Pokud je však růst ceny provázen klesajícím prodejem, jedná se o změnu rovnováhy ze strany nabídky. Shrnutí Tržní rovnováha nastává tehdy, když kupující i prodávající akceptují cenu statku. Tehdy je vyráběno efektivní množství statku. Tržní rovnováhu může změnit jak strana poptávky, pak se cena i množství mění stejným směrem, tak strana nabídky, tehdy se cena mění opačným směrem než množství. Cvičení 5.1 Uvažujme, že nabídku i poptávku meruněk lze znázornit lineárními funkcemi (přímkami). Při ceně 21 Kč/kg je nabízené množství 7 tun, poptávané množství je 19 tun. Při ceně 36 Kč/kg je nabízené množství 12 tun a poptávané množství 4 tuny. Z daných údajů sestrojte graf nabídky a poptávky, určete, zda v jednotlivých daných situacích byl na trhu přebytek či nedostatek meruněk a určete jejich velikost. Jaká je výše efektivní produkce a rovnovážná cena meruněk? Jejich výši odečtěte z grafu, případně vypočítejte, víte-li, že funkce nabídky je pN = 3q , funkce poptávky pP = 40 – q . Cvičení 5.2 Během týdne bylo konstatováno, že průměrná cena meruněk na trhu vzrostla ze 30 Kč/kg na 35 Kč/kg a sklady meruněk jsou zcela naplněny. Interpretujte tuto situaci z hlediska strany nabídky a poptávky.

27

6 SMĚNA A SPECIALIZACE Studijní cíle V následující kapitole se zamyslíme nad podstatou bohatství a vysvětlíme jak díky procesu směny na základě absolutní a komparativní výhody dochází k efektivnějšímu využívání výrobních faktorů. Požadované vstupní znalosti Žádné speciální Otázka Co si představujete pod pojmem bohatství? Jakými způsoby je možno bohatství zvětšovat? Průvodce studiem Lidé si často myslí, že bohatství se zvětšuje pouze výrobou a ztotožňují růst bohatství s rostoucím množstvím nabízených statků. V následujícím výkladu vás budu přesvědčovat, že bohatství lze zvětšit i bez růstu objemu výroby – pouhou směnou. Začněme příkladem: Příklad Jste s kamarádem na výletě. Oba máte hlad a žízeň. Vy s sebou máte dva sendviče a kamarád dva džusy. Budete-li konzumovat každý své zásoby, vás přejde jen hlad, kamaráda jen žízeň. Pokud ovšem směníte jeden sendvič za jeden džus, uspokojíte oba své potřeby úplně – směna zvětší míru vašeho uspokojení. Bohatství

Bohatství není měřeno množstvím statků, nýbrž uspokojením z nich. Směna může zvýšit uspokojení, aniž by zvětšila množství. Dobrovolná směna obohacuje obě směňující strany, protože každá z nich je po směně uspokojena vyšší měrou než před směnou. Kromě toho, že směna sama o sobě zvyšuje bohatství, umožňuje i zvýšení výroby, protože umožňuje výrobcům, aby se specializovali na určitou činnost. UveOme si opět příklad: Ve městě jsou dvě malosériové výrobny – prodejny oděvů, jedna patří paní Jehličkové, druhá paní Špendlíčkové. Obě šily sukně a šaty. Pak se ale majitelky domluvily, že se každá bude specializovat na to, v čem je výkonnější – paní Jehličková na sukně a paní Špendlíčková na šaty, takže díky tomu v součtu vyrobí větší objem oděvů, a pro účely prodeje budou mezi sebou zboží směňovat v poměru 2 sukně za 1 šaty. Přínos ze specializace a směny (za určité časové období) je zachycen v tabulce: Firma

Před specializací

Po specializaci

Vyrobí a prodá

28

Vyrobí

Prodá

sukní

šatů

sukní

šatů

sukní

šatů

Jehličková

50

10

100

0

60

20

Špendlíčková

30

20

0

40

40

20

Celkem

80

30

100

40

100

40

Uvedený příklad je případem specializace a směny na základě absolutní výhody. Absolutní výhoda znamená, že člověk (firma, země) je v něčem lepší než jiní lidé (firmy, země). Představme si však, že firma paní Jehličkové bude výkonnější v šití sukní i šatů. Mělo by pak pro ni smysl kooperovat na principu specializace a směny s firmou paní Špendlíčkové? Možná je to překvapující, ale mělo. Je však nutné, aby se každá z firem specializovala na to, co jde lépe jí samotné. Jsou pak totiž efektivněji využívány výrobní faktory, a proto se zvýší celková produkce. Ukažme si situaci na příkladu s jinými údaji. Po vzájemné dohodě se bude firma Jehličková specializovat na sukně a firma Špendlíčková na šaty, přičemž se dohodnou na směně 1,5 šatů za 1 sukni.

Firma

Před specializací

Absolutní výhoda

Po specializaci

Vyrobí a prodá

Vyrobí

Prodá

sukní

šatů

sukní

šatů

sukní

šatů

Jehličková

90

20

135

0

99

24

Špendlíčková

30

15

0

45

36

21

Celkem

120

35

135

45

135

45

Uvedený příklad je případem specializace a směny na základě komparativní výhody. Komparativní výhodu má člověk (firma, země) v té činnosti, ve které je lepší než v jiných činnostech. Pro zájemce Princip komparativních výhod objevil David Ricardo (Zásady politické ekonomie a zdanění, 1817). Pojem komparativní výhoda bývá často špatně užíván. Média, ale i lidé, kteří by měli být výborně orientovaní, mají často na mysli výhodu absolutní, avšak nazvou ji (módním ?) pojmem komparativní. Shrnutí Bohatství je dáno mírou uspokojení ze spotřebovaných statků. Směna může zvýšit bohatství, aniž by se zvýšilo celkové množství statků. Tomu napomáhá specializace výrobců založená na absolutní výhodě a na komparativní výhodě. Cvičení 6.1 Paní Kuchyňková má dceru Noru a provozují spolu malinkou cukrárnu s vlastnoručně zhotovovanými dobrotami. Slečna Nora dokáže za hodinu upéci jeden dort a také hodinu jí trvá výroba deseti větrníků (rozuměj zákusky). Zkušená paní Kuchyňková dokáže za hodinu připravit 5 dortů a také hodinu jí zabere výroba 20 větrníků. Každá z nich pracuje 8 hodin denně, z čehož 6 hodin pečou dorty a dvě hodiny pečou větrníky. To znamená, že Nora denně upeče 6 dortů a 20 větrníků a paní Kuchyňková stihne udělat 30 dortů a 40 větrníků. Jak by se měly dámy specializovat, aby společně zvýšily svou denní produkci dortů a větrníků? Najděte nějaký směnný poměr mezi dorty a větrníky, který by umožnil slečně Noře i paní Kuchyňkové, aby měla každá z nich více jak dortů tak větrníků než měly před specializací, pro případ, že by každá chtěla prodávat na vlastní účet.

29

Komparativní výhoda

7 DOKONALÁ A NEDOKONALÁ KONKURENCE Studijní cíle V sedmé kapitole definujeme podmínky dokonalé konkurence a vysvětlíme příčiny nedokonalé konkurence. Popíšeme mechanismus cenové tvorby na nedokonale konkurenčním trhu a seznámíme se se způsoby omezení konkurence.

Požadované vstupní znalosti Elasticita poptávky, mezní náklady, mezní příjem

Průvodce studiem Budeme se zamýšlet nad tím, jaké podmínky by musely být splněny, aby fungovala dokonalá tržní konkurence na straně nabídky, proč v praxi splněny nejsou, a jaké to má dopady na rozhodování výrobců o ceně produktů. Podmínky dokonalé konkurence

Aby byl trh určitého statku dokonale konkurenční (aby na trhu byla dokonalá konkurence) musí být splněny tři podmínky: 1. Kupující musí být dokonale informováni o existenci a cenách všech dodavatelů statku 2. Kupující musí mít nulové náklady na změnu dodavatele 3. Produkt je homogenní – je úplně stejný u všech dodavatelů

Otázka Mohou být tyto podmínky v praxi splněny? OdpověO zní, že velmi obtížně. Představme si jednoduchý příklad – trh s rohlíky. Aby byl dokonale konkurenční, museli byste být informováni úplně o všech prodejcích rohlíků a o jejich cenách. Kdybyste zjistili, že někdo prodává levněji než váš dosavadní prodejce, začali byste kupovat u něj (a to by udělali všichni!), ale nesmělo by to pro vás znamenat žádné náklady navíc, ani třeba delší cestu do obchodu. A úplně všechny rohlíky by musely být pečené podle stejného receptu a stejně velké. Projevem dokonale konkurenčního trhu je dokonale elastická poptávka. Při nepatrném snížení ceny získá prodejce celý trh, při pokusu o nepatrné zvýšení ceny klesne poptávka po jeho produkci na nulu. To znamená, že výrobce je nucen přijmout cenu vytvořenou na trhu, a pouze přizpůsobovat nabízené množství této ceně. Heterogenní trhy

Velmi blízké substituty

V praxi se homogenním trhům blíží trhy plodin nebo surovin. Trhy statků zpracovatelského průmyslu a služby jsou obvykle heterogenní. Významnou příčinou je to, že se výrobci snaží od konkurence odlišit (diferencovat). Proto své výrobky neustále obměňují a inovují, čímž úspěšně narušují homogenitu produktu. Původně homogenní produkty (rohlíky) se mění v heterogenní (rohlíky makové, slané, celozrnné…). Již nejde o stejný statek, ale o tzv. velmi blízké substituty.

30

7.1 Cenová tvorba na nedokonale konkurenčním trhu Na nedokonale konkurenčních trzích výrobci svou cenu tvoří, přesněji řečeno hledají takovou cenu, která jim maximalizuje zisk. Sledujme tento mechanismus na příkladu: Příklad Paní Pletánková plete svetry. Množství svetrů, které za určitý čas prodá, závisí na tom, jakou cenu požaduje. Příslušné údaje obsahuje tabulka, přičemž ve třetím sloupci jsou uvedeny mezní náklady spjaté s výrobou dodatečného svetru. Máme určit, při jaké produkci bude maximalizován zisk. Proto ve čtvrtém sloupci vyčíslíme celkový příjem (počet prodaných svetrů × cena za kus) a v pátém sloupci vyčíslíme mezní příjem z dodatečně prodaného svetru.

Počet svetrů (ks) 5

Cena (Kč/ks) 1000

Mezní náklady (Kč/ks)

Celkový příjem Kč 5000

Mezní příjem (Kč/ks)

6

900

300

5400

400

7

800

100

5600

200

8

700

200

5600

0

9

600

200

5400

–200

10

500

600

5000

–400

Vidíme, že pro paní Pletánkovou je nejvýhodnější vyrábět 7 svetrů. Má tak nejvyšší celkový příjem a mezní příjem pokrývá (zde převyšuje) mezní náklady. Obecně platí, že výrobce maximalizuje zisk při takové ceně, při níž se mezní příjem rovná mezním nákladům. Cvičení 7.1 Student, aby si přivydělal, vyučuje soukromě angličtinu. Učinil zkušenost, že zájem o jeho hodiny závisí na ceně, kterou požaduje. Pomozte mu z dále uvedených údajů určit, jaká cena je pro něj optimální z hlediska zisku. Jediným nákladem, který student nese, je 12 Kč za městskou hromadnou dopravu při cestě za zákazníkem. Cena Kč/h 120

Počet hodin za týden 6

110

7

100

8

90

9

80

10

31

Hledání ceny při nedokonalé konkurenci

7.2 Omezení konkurence

Úřady Cech

Dominantní postavení

Dumping

Monopol

Přirozený monopol

Zásahy státu do cen

Intenzita konkurence na trhu závisí především na tom, zda a do jaké míry je trh otevřeným trhem. Nezávisí tedy jen na počtu existujících konkurentů, ale také na počtu a síle potenciálních konkurentů, tj. subjektů, které na trhu dosud nejsou, ale mohly by na něj vstoupit. Na otevřených trzích efektivnější firmy v konkurenčním procesu vytlačují méně efektivní firmy. To je zároveň důvodem, proč vznikají snahy tržní konkurenci omezovat. Jednou z příčin omezování konkurence je rozhodování státních (místních) úřadů, které na základě svých kompetencí ovlivňují počet firem na trhu. Zvláštním případem omezení konkurence je cech. Cech je sdružení producentů, které má státem danou moc zabránit vstupu nových konkurentů na trh. Účinným nástrojem cechů jsou např. kvalifikační zkoušky, které musí zájemci o vstup na trh absolvovat, přičemž o výsledku zkoušky rozhodují komise, v nichž zasedají právě členové cechu. Za ohrožení tržní konkurence bývá považováno získání dominantního postavení firmy, čímž se rozumí, že firma má velký podíl na trhu. Existují názory, že firma může dominantního postavení zneužít ke zvyšování ceny, a proto se státy snaží kontrolovat zejména fúze (spojování firem). U nás fúze schvaluje Úřad pro ochranu hospodářské soutěže. Jedním ze způsobů, jak uchvátit dominantní postavení na trhu, je kořistnický dumping (též predátorský dumping). O dumpingu mluvíme tehdy, když výrobce prodává za cenu nižší než jsou jeho výrobní náklady a to s cílem zničit konkurenty. To si mohou dovolit firmy se silným kapitálem, unesou dočasnou ztrátu a po odchodu konkurentů získají na trhu monopolní postavení. O skutečném monopolu má smysl hovořit tehdy, jsou-li splněny následující podmínky: 1. Firma tvoří celou nabídku odvětví 2. Produkt firmy je jedinečný 3. Produkt nemá dobré substituty Pokud se firma skutečně stane monopolem, poškozuje spotřebitele jednak vysokou cenou a jednak nemá motivaci zlepšovat kvalitu své produkce a snižovat výrobní náklady. V životě se setkáváme s tzv. přirozenými monopoly. Přirozený monopol vzniká, když jsou dodávky produkce vázány na určitou přenosovou sí;, jako je potrubí, kabelové vedení či koleje. Vybudování sítě je tak nákladné, že by bylo neefektivní budovat konkurenční. V tomto případě státy sahají k regulaci ceny. Stát při regulaci trhu provádí zásahy do cen některých statků, jejichž dostupnost je sociálně citlivá. Užívá přitom následující nástroje: stanovování maximálních cen (cenových stropů), uvalování spotřební daně, vyplácení cenových subvencí. Pro zájemce Podrobnější rozbor této problematiky naleznete v publikaci Holman, Robert: Základy ekonomie pro studenty vyšších odborných škol a neekonomických fakult VŠ. C. H. Beck, Praha 2000, kapitola 8. Shrnutí Podmínky dokonalé konkurence jsou obtížně splnitelné, na trhu převládá konkurence nedokonalá. Na takovém trhu musí výrobci hledat cenu, při níž maximalizují svůj zisk. Konkurenci na trhu může omezovat stát nebo firmy, které získají dominantní či monopolní postavení.

32

Korespondenční úkol I UveOte konkrétní příklady omezování konkurence v ČR. Jeden popř. více z nich podrobněji rozeberte, nejlépe takový, který se vás osobně dotýká. Diskutujte o jeho kladných a záporných dopadech. Souhrnně zhodnoNte jeho působení. V případě kritiky navrhněte změny či zrušení. Veškeré vaše názory a návrhy musí být podloženy argumenty. Fakta a tvrzení je nezbytné doložit uvedením příslušných pramenů a naopak všechny zdroje včetně internetových je nutno uvést, (jinak se jedná o plagiát). Forma zpracování – esej. Rozsah: minimálně jedna a maximálně dvě strany standardního formátování + seznam pramenů. (Okraje stránky cca 2,5 cm, písmo Times New Roman velikost 12, nadpis, popř. podnadpisy max. velikost 16, řádkování 1,5. Jméno autora uvést do záhlaví či pod nadpis).

33

8 VÝROBNÍ FAKTORY Studijní cíle V této kapitole podrobně probereme, co jsou to výrobní faktory, a co ovlivňuje poptávku výrobců po nich. Seznámíme se s produkční funkcí a se zákonem klesajících výnosů. Vysvětlíme si kategorie celkový produkt, průměrný produkt, mezní produkt. V dalších podkapitolách se budeme zabývat trhem práce a trhem kapitálu. Požadované vstupní znalosti Kategorie nákladů (explicitní, implicitní, fixní, variabilní), poptávka, nabídka Průvodce studiem Před námi je obsáhlejší kapitola, v níž se budeme zabývat rozhodováním výrobce o tom, kolik výrobních faktorů si pronajme. Zvláštní zřetel věnujeme trhu práce, resp. lidskému kapitálu. Nejprve obecně vyjmenujeme, jaké výrobní faktory vůbec existují a seznámíme se se dvěma velmi významnými ekonomickými jevy – s průběhem produkční funkce a se zákonem klesajících výnosů. Dostáváme se už do takové fáze studia, kdy (jak jsem vám slíbila), budete nacházet souvislosti mezi nově probíranou látkou a mezi tím, co bylo řečeno v předcházejících kapitolách, takže obojímu budete lépe rozumět! Obecné a specifické výrobní faktory

Produkční funkce

K výrobě statků jsou nezbytné výrobní faktory. Existují tři obecné výrobní faktory: přírodní zdroje, kapitál, práce. Reálně existují v konkrétních formách jako výrobní faktory specifické. Například přírodním zdrojem může být půda (zemědělská, stavební pozemek…), suroviny, voda atd. Kapitál může mít podobu budov, strojů, zásob (tzv. fyzický kapitál) nebo nashromážděných vědomostí (tzv. lidský kapitál). Práce má podobu různých specializovaných činností (holič, lékař, učitel…). Výrobci si najímají výrobní faktory a nesou s tím spojené náklady (explicitní v případě cizích a implicitní v případě vlastních výrobních faktorů). Rozhodování firmy o tom, kolik si má určitého výrobního faktoru pronajmout, souvisí s tzv. produkční funkcí. Produkční funkce zobrazuje závislost produkce na množství výrobních faktorů. Výrobní faktory, analogicky jako náklady, členíme na fixní a variabilní. Fixní výrobní faktory jsou spjaty s fixními náklady, variabilní faktory s variabilními náklady. Jestliže výrobce disponuje určitými fixními výrobními faktory, je zřejmé, že zvyšování produkce je možné jen růstem variabilních výrobních faktorů. Příklad Fixním výrobním faktorem je šicí stroj. Může však být využíván na jednu, dvě či tři směny. Podle toho u něj bude zaměstnána jedna, dvě či tři švadleny. Práce švadlen je variabilním výrobním faktorem.

Zákon klesajících výnosů

Platí, že s každým přírůstkem variabilního faktoru (při konstantních faktorech fixních) se přírůstky produkce nejprve zvyšují a posléze klesají – projevuje se zákon klesajících výnosů z variabilního faktoru.

34

Otázka Jaká je příčina zákona klesajících výnosů? Zákon klesajících výnosů z variabilního faktoru je vyvolán tím, že roste-li jen variabilní faktor, klesá vybavenost variabilního faktoru fixními faktory a klesá i jeho schopnost zvyšovat produkci. Představme si, že by k našemu šicímu stroji byla přijata ještě čtvrtá, pátá a další švadlena. Je jasné, že produkce výrazně poroste jen do přijetí třetí švadleny. Pak je plně využit fixní faktor a další růst produkce by byl velmi malý, vyvolaný nejvýše tím, že by se švadleny častěji střídaly, byly by méně unavené a tudíž výkonnější.

Produkční funkce objem produkce

množství variabilního výrobního faktoru obrázek 10

Křivka produkční funkce na obrázku 10 zobrazuje působení zákona klesajících výnosů. Průvodce studiem Pro správné rozhodnutí výrobce o množství poptávaných výrobních faktorů je důležité odlišit několik souvisejících pojmů: celkový produkt, průměrný produkt a mezní produkt. Celkový produkt je určen souhrnným objemem výroby za dané časové období (vše, co firma v daném období vyrobila). Průměrný produkt výrobního faktoru je celkový produkt dělený počtem jednotek výrobního faktoru. Mezní produkt výrobního faktoru je přírůstek produkce, dosažený zvýšením daného faktoru o jednotku, při ostatních faktorech neměnných. Výrobce musí mezní produkt převést na peněžní jednotky, aby jej mohl porovnávat s jinými ekonomickými kategoriemi. Pro jeho rozhodování je přitom zásadní čistý mezní produkt, který se vyčíslí tak, že od ceny výrobku odečteme hodnotu surovin a polotovarů, které do výrobku vcházejí. Výrobce tak vlastně vyčísluje přidanou hodnotu, kterou produktu dodává zpracováním. Ekonomická teorie pod pojmem mezní produkt rozumí právě popsaný čistý peněžní mezní produkt (též příjem z mezního produktu). Kategorie mezního produktu je stěžejní při rozhodování výrobce o tom, kolik výrobního faktoru má najmout. Výrobce při najímání výrobního faktoru porovnává jeho nájemní cenu s jeho mezním produktem. Najímá výrobní faktor pouze do takového

35

Celkový produkt Průměrný produkt Mezní produkt

Technická substituce

množství, kdy je jeho mezní produkt větší nebo roven jeho nájemní ceně. (Tím neříkáme nic jiného, než že si každý výrobní faktor „na sebe musí vydělat“.) Změní-li se nájemní cena některého výrobního faktoru, vyvolá to změnu výrobní techniky. Výrobci nahrazují (substituují) zdražený výrobní faktor jinými výrobními faktory. Tento proces se nazývá technická substituce.

8.1 Trh práce Na trhu práce se setkává tržní poptávka po práci s tržní nabídkou práce. Tržní poptávka po práci je souhrnná poptávka všech firem v dané ekonomice po práci. Tržní nabídka práce je součtem individuálních nabídek práce (tj. nabídek jednotlivých lidí).

Průvodce studiem Sledujme nyní stranu nabídky práce, tedy rozhodování člověka, zda nabídne svou pracovní sílu na trhu práce.

Otázka Co vlastně znamená rozhodování člověka mezi „prací“ a „neprací“? Práce přináší člověku mzdu, ale když nepracuje, má volný čas. Člověk se tedy rozhoduje mezi prací a volným časem. Pokud člověk pracuje a dostává mzdu, může nakupovat a spotřebovávat statky. Přesněji řečeno se tedy člověk rozhoduje mezi volným časem a statky, které by si mohl koupit za mzdu. V rozhodování člověka se střetávají dva efekty. První z nich nazýváme substituční efekt a spočívá v tom, že s rostoucí mzdou za práci chce člověk méně volného času, protože ho substituuje (nahrazuje) statky nakoupenými za vyšší mzdu. (Čili za více peněz je člověk ochoten déle pracovat). Druhý se nazývá důchodový efekt a spočívá v tom, že s rostoucí mzdou si člověk může kupovat více statků, proto nepotřebuje pracovat tak dlouho, a rozhoduje se naopak ve prospěch volného času. Substituční a důchodový efekt působí protisměrně a výsledek závisí na relativní síle obou z nich. Obecně platí, že substituční efekt převládá při nižších mzdách, zatímco při vysokých mzdách převládá efekt důchodový. Při posuzování růstu mezd musíme rozlišovat mezi mzdou nominální a reálnou. Nominální mzda je číselné vyjádření výplaty v penězích. Reálná mzda je určena kupní silou, tj, množstvím statků, které si lze za mzdu koupit. Chceme-li tedy určit, zda došlo k reálnému zvýšení mezd musíme index nominálních mezd dělit indexem cen spotřebních statků. (Index vyjadřuje poměrnou změnu veličiny mezi dvěma obdobími). Ekonomická rozhodnutí je třeba vždy opírat o hodnotu mzdy reálné. Vzájemné působení nabídky práce a poptávky po práci na trhu tenduje k rovnováze určené rovnovážnou mzdou (rozumíme reálnou mzdou). Nerovnováha trhu práce, aN už se jedná o přebytek (nezaměstnanost) nebo nedostatek, je nestabilní situací, která vyvolává pohyb reálné mzdy.

36

Trh práce mzda (Kč)

nabídka nezaměstnanost

E ME nedostatek

PE

poptávka práce (hod)

obrázek 11

Rovnováha trhu práce nastává v bodě E, kde se poptávané množství práce rovná nabízenému množství PE, a práce je odměňována rovnovážnou mzdou ME. Změny rovnováhy na trhu práce může vyvolat jak strana poptávky, tak strana nabídky. Růst poptávky po práci (posun křivky poptávky doprava) zvýší zaměstnanost i reálnou mzdu. Pokles poptávky po práci (posun křivky poptávky doleva) sníží zaměstnanost i reálnou mzdu. Růst nabídky práce (posun křivky nabídky doprava) zvýší zaměstnanost a sníží reálnou mzdu. Pokles nabídky práce (posun křivky nabídky doleva) sníží zaměstnanost a reálná mzda se zvýší. Pokud nabídka práce převyšuje poptávku po práci, vzniká nezaměstnanost. Nezaměstnanost se kvantifikuje mírou nezaměstnanosti:

Změny rovnováhy na trhu práce

Nezaměstnanost Míra nezaměstnanosti

u = U / (L+U) Zde u je míra nezaměstnanosti (vyjadřovaná v %), U je počet nezaměstnaných, L je počet zaměstnaných. Za nezaměstnaného přitom považujeme jen toho, kdo nemá práci a nějakou si hledá. Prakticky se sem zařazují lidé, kteří se evidují na úřadech práce. Podle příčin, které nezaměstnanost vyvolávají, odlišujeme tři druhy nezaměstnanosti: frikční, strukturální a cyklickou. Frikční nezaměstnanost je dočasná nezaměstnanost lidí, kteří opustili původní zaměstnání nebo absolvovali školu a hledají si nové zaměstnání. Jejím typickým znakem je krátkodobost. Strukturální nezaměstnanost vzniká v důsledku strukturálních změn v ekonomice, kdy se některá odvětví utlumují a jiná expandují. Proto klesá poptávka po určitých profesích, zatímco po jiných profesích roste. Zaměstnanci propuštění z odvětví v útlumu mohou najít práci v odvětvích expandujících, to ovšem vyžaduje, aby se rekvalifikovali. Strukturální nezaměstnanost trvá déle. Nezaměstnaným určitou dobu trvá než poznají, že budou muset změnit profesi, a určitou dobu trvá i jejich rekvalifikace. Cyklická nezaměstnanost zasahuje celou ekonomiku, pokud se dostane do fáze poklesu (fáze hospodářského cyklu), a týká se v podstatě všech profesí. Nezaměstnaní tedy těžko hledají práci jak ve své původní tak v jiné profesi. Cyklická nezaměstnanost zmizí tehdy, když dojde k obnovení hospodářského růstu.

37

Nezaměstnaný

Frikční nezaměstnanost

Strukturální nezaměstnanost

Cyklická nezaměstnanost

Dobrovolná a nedobrovolná nezaměstnanost

Jiným kritériem klasifikace nezaměstnanosti je její dobrovolnost, respektive nedobrovolnost. Dobrovolná nezaměstnanost je taková nezaměstnanost, kdy nezaměstnaný sice hledá práci, ale za vyšší mzdu, než která na trhu práce převládá. Nabídky s nižšími mzdami odmítá a je raději dále „dobrovolně“ nezaměstnaný. Nedobrovolná nezaměstnanost vzniká v případě, kdy nezaměstnaní hledají práci za mzdu, která na trhu práce převládá, nebo by akceptovali i mzdu nižší, avšak práci nemohou najít. Korespondenční úkol II V České republice je uzákoněna tzv. minimální mzda (zaměstnavatelé nesmějí nikomu vyplácet nižší mzdu než tuto). Podle charty EU by se naše minimální mzda měla postupně zvýšit až na úroveň dvou třetin mzdy průměrné. Diskutujte vliv existence a výše povinné minimální mzdy na trh práce. Doporučení: vezměte v úvahu různé (vybrané) kategorie zaměstnanců (zejména z hlediska profese a věku). ProveOte grafické znázornění vztahu mezi nabídkou a poptávkou na trhu práce u vybraného jevu v případě, že dojde ke zvýšení minimální mzdy. Forma a rozsah viz korespondenční úkol I.

8.2 Kapitál a úrok

Reálný kapitál Finanční kapitál Formy kapitálu: fixní zásoby technologie lidský

Kapitál je výrobní faktor, který existuje ve dvou, resp. třech základních podobách. Jednak jako reálný kapitál, ten má formu strojů, budov, dopravních prostředků apod. a jednak jako finanční kapitál, který má formu akcií, obligací, peněz na bankovních účtech apod. Za třetí podobu je považován kapitál lidský. Užívá se také členění kapitálu do následujících forem: Fixní kapitál je tvořen kapitálovými statky dlouhodobého použití, jako jsou budovy, komunikace, stroje, dopravní prostředky (srov. reálný kapitál) Zásoby jsou zásoby zboží na skladě, materiálu apod. Technologie jsou výrobní postupy, jejichž objevení vyžaduje vložení prostředků do výzkumu (tzv. know how) Lidský kapitál je představován nashromážděnými znalostmi lidí, získanými zejména studiem Otázka Jak a proč vzniká kapitál?

Odložení současné spotřeby Investice Úspory

Kapitál (v jakékoliv formě) je tvořen určitými prostředky, které jejich vlastník mohl bezprostředně spotřebovat, ale neučinil tak, nýbrž se je rozhodl využít k výrobě jiných statků. Rozhodl se tak proto, že očekává, že díky tomuto svému počinu bude moci v budoucnu spotřebovávat více. Na počátku vzniku kapitálu stojí tedy rozhodnutí člověka, který volí mezi dnešní spotřebou a budoucí spotřebou, čili rozhodnutí o odložení současné spotřeby do budoucna. Toto obětování současné spotřeby v zájmu zvýšení spotřeby budoucí se nazývá investice. Shrňme: Vznik kapitálu vyžaduje investici. Investice vyžaduje obětování přítomné spotřeby v zájmu zvýšení budoucí spotřeby neboli úspory. Kapitál je stav budov, zásob, znalostí…, investice je tok, který doplňuje, popř. zvětšuje stav kapitálu. Kapitál se výrobou opotřebovává, proto je nutné, nemá-li jeho stav klesat, obnovovat jej novými investicemi.

38

V tržní ekonomice s rozvinutou dělbou práce vznikají dvě různé skupiny lidí: jedni spoří, resp. disponují úsporami a druzí, kteří mají investiční příležitosti. Protože ti, kdo spoří, nemají vždy vlastní investiční příležitosti, zapůjčují své úspory těm, kdo naopak mají investiční příležitosti a nemají úspory. To se děje například tak, že lidé ukládají své prostředky do bank a banky je pak půjčují firmám s investičními příležitostmi. Vzniká tak trh zapůjčitelných fondů. Na straně nabídky stojí lidé se svými úsporami v bankách, na straně poptávky firmy s investičními příležitostmi. U lidí se však projevuje tzv. netrpělivost ve spotřebě. Spočívá v tom, že lidé preferují spotřebu dnešních statků před budoucími. Tento jev nazýváme též časová preference. K tomu, aby současnou spotřebu odložili ve prospěch budoucí, musí být motivováni předpokladem, že později budou moci spotřebovat více. To se na trhu zapůjčitelných fondů děje prostřednictvím úroku, což je nájemní cena zapůjčitelných fondů, a platí jej ti, kdo chtějí investovat, těm, kdo spoří. Úrok je dán procentem ze zapůjčené částky, tzv. úrokovou mírou a je určen dobou a výší půjčky. Otázka Jak velký musí být úrok, aby lidé byli ochotni spořit, tedy odkládat svou spotřebu? Pokud bychom ocenili užitek ze současné spotřeby nějakého statku hodnotou A a užitek z téže odložené spotřeby B, přičemž hodnota A je z důvodu časové preference vyšší než B, můžeme vyjádřit míru časové preference jako podíl A/B. Míra časové preference udává, kolikrát oceňuje člověk dnešní statky více než statky budoucí. Požadovaná úroková míra r je určena mírou časové preference:

1+ r = r=(

A B

A − 1) ⋅100% B

Při finančním rozhodování je třeba odlišit nominální úrokovou míru a reálnou úrokovou míru. Nominální úroková míra je představována číselným vyjádřením sjednané úrokové míry. Reálná úroková míra vyjadřuje skutečné zhodnocení uvažované částky tím, že nominální úrokovou míru očistí o vliv inflace. Při nižších mírách inflace platí: reálná úroková míra = nominální úroková míra – míra inflace Shrnutí Výrobní faktory jsou vstupy pro výrobu statků. Třemi základními výrobními faktory jsou přírodní zdroje, kapitál, práce. Při jejich využívání se projevuje zákon klesajících výnosů. Výrobce najímá výrobní faktor pouze do takového množství, kdy jeho produkce pokryje nájemní cenu. Na trhu práce se setkává tržní poptávka po práci s tržní nabídkou práce. Pokud nabídka práce převýší poptávku, vzniká nezaměstnanost. Kapitál je tvořen prostředky, jejichž současnou spotřebu vlastník odložil. Jeho motivem je vyšší spotřeba v budoucnu, která se na trhu zapůjčitelných fondů vyjadřuje jako úroková míra. Cvičení 8.1 Jestliže banka nabízí úrokovou míru z ročního termínovaného vkladu 3 %, co to vypovídá o jejím názoru na míru časové preference potencionálního vkladatele?

39

Trh zapůjčitelných fondů Netrpělivost ve spotřebě

Úrok a úroková míra

9 VOLNÉ A VEŘEJNÉ STATKY. VEŘEJNÁ VOLBA Studijní cíle Na konci následující kapitoly budete rozumět pojmům volný zdroj, volný statek a veřejný statek, pochopíte podstatu politického rozhodování – tzv. veřejné volby na pozadí hranice produkčních možností a budete umět určit, kdy je tzv. racionální neznalost skutečně racionální. Navíc poznáte, proč jsou méně početné zájmové skupiny úspěšnější při prosazování svých požadavků než skupiny s velkým počtem členů. Požadované vstupní znalosti Statek, nabídka, poptávka, mezní náklad, mezní výnos Průvodce studiem Následující kapitola probírá téma se silným politicko-ekonomickým kontextem. Její studium rozdělíme do tří podkapitol. V první z nich objasníme výchozí pojmy, ve druhé se seznámíme s významným ekonomickým jevem – hranicí produkčních možností. Té věnujte zvláštní pozornost, protože je východiskem při politicko-ekonomickém rozhodování. Na závěr si vysvětlíme půvabný pojem racionální neznalost a pochopíme, jakou roli hraje v politickém chování voličů i politiků.

9.1 Volné zdroje, volné statky, veřejné statky Volný zdroj

Volný zdroj je takový zdroj, který je využíván bezplatně. Příkladem může být bezplatné parkování na obecním pozemku. Volnými zdroji mohou být takové zdroje, které nevyžadují žádné náklady na udržování.

Otázka Můžete uvést příklad volného zdroje? Existuje nějaký zdroj, který splňuje obě výše uvedené podmínky (bezplatné užívání, nulové náklady na udržování)? Častěji bývá objektivně splněna pouze podmínka bezplatného užívání. Ale pokud jsou zdroje vzácné, je jejich disponibilní kapacita menší než zájem o jejich využívání. Zájemci o ně si mezi sebou konkurují, a budou proto ochotni za ně platit. Je-li takový vzácný zdroj v soukromém vlastnictví, bývá jeho využívání vždy zpoplatněno, protože soukromý vlastník si jeho vzácnost uvědomuje a promítne ji do ceny. Není-li tomu tak, nastává tzv. tragédie společného vlastnictví: volné zdroje jsou nadměrně využívány, což vede k jejich vyčerpávání, devastaci a někdy až k nevratnému zničení. Volný statek

Jiným případem jsou tzv. volné statky. Jsou to takové statky, které narozdíl od volných zdrojů nezbytně vyžadují náklady na provoz a údržbu, ale spotřebitelé za ně neplatí. Náklady jsou hrazeny ze státního (popř. jiného veřejného) rozpočtu (tj. z peněz daňových poplatníků) nebo z veřejného pojištění. Příkladem je vzdělání na veřejných školách, kde studenti neplatí školné, nebo zdravotní péče, kterou hradí zdravotní pojišNovna.

40

Otázka Co soudíte o vztahu nabídky a poptávky po volných statcích? U volných statků vzniká nedostatek (poptávka převyšuje nabídku). Jeho příčinou jsou omezené prostředky na provoz volných statků, zatímco lidé nejsou ve svých požadavcích nijak limitováni. Také veřejné statky jsou využívány bezplatně, ale z jiného důvodu. Veřejný statek musí být poskytován bezplatně, protože spotřebitele, který by neplatil, nelze vyloučit ze spotřeby. Nevylučitelnost ze spotřeby je základní vlastností veřejných statků.

Veřejný statek Nevylučitelnost ze spotřeby

Příklad Pouliční osvětlení je veřejným statkem. Neexistuje však způsob, jak donutit chodce po osvětlené ulici, aby poskytovateli osvětlení zaplatil za to, že se svítí, ale ani jim, v případě že nezaplatí, znemožnit pohyb osvětlenou obcí. Statek, u něhož existuje nevylučitelnost ze spotřeby, musí být financován prostřednictvím daní. O jeho množství proto nemohou rozhodnout spotřebitelé projevením svých preferencí (poptávek) na trhu, ale musí jej určit stát (obec). Množství veřejného statku (např. rozsah pouličního osvětlení, velikost armády…) nelze určit jinak nežli politickým rozhodnutím. Cvičení 9.1 Mohou být veřejné statky poskytovány soukromými subjekty?

9.2 Veřejná volba Ekonomie nedokáže nalézt optimální poměr mezi veřejnými a soukromými statky. O poměru veřejných a soukromých statků rozhodují občané jako voliči – je to veřejná volba. Na pozadí nutnosti veřejné volby stojí fakt, že žádná ekonomika nemůže produkovat neomezené množství statků. Z existujících zdrojů a známými technologiemi lze vyrábět různé kombinace statků, ale jejich celkové množství je omezeno tzv. hranicí produkčních možností.

Příklad Představte si, že máte zahrádku. Můžete ji využít různě, ale uvažujme nyní, že se rozhodujete pouze mezi pěstováním růží a mrkve. Máte dvě krajní možnosti: pěstovat samé růže a žádnou mrkev nebo samou mrkev a žádné růže. Existuje množství variant mezi těmito krajnostmi, jsou jimi různé poměry mezi růžemi a mrkví. Nemusíte také pěstovat nic nebo využívat jen část půdy, ale to je ekonomicky vzato neefektivní. Rozloha zahrady, bonita půdy, vaše pracovní nasazení apod. vám však vždy umožní vypěstovat jen určitý objem, který nemůžete reálně překročit.

41

Veřejná volba

Hranice produkčních možností

Situaci graficky znázorňuje obrázek 12. Křivka RM je hranice produkčních možností a ukazuje všechny kombinace růží a mrkve, které lze na zahrádce vypěstovat (bod R představuje maximální množství růží a žádnou mrkev, bod M maximum mrkve a žádné růže a např. kombinace Y představuje r jednotek růží a m jednotek mrkve). Křivka produkčních možností rozděluje plochu na dvě části. Část plochy na křivce a pod ní představuje reálné varianty produkčních (výrobních) možností, část plochy nad křivkou znázorňuje varianty, které nejsou s danými zdroji dosažitelné. Body ležící pod křivkou znázorňují neefektivní varianty, při nichž nejsou zdroje plně využity. Varianty na křivce produkčních možností jsou efektivní, zdroje jsou plně využity.

Hranice produkčních možností růže – mrkev

růže R r

Y

0

m

M mrkev

obrázek 12

To, co platí zjednodušeně pro dva statky, platí ve složitější podobě pro miliony produktů v dané ekonomice a platí to také pro veřejnou volbu mezi veřejnými a soukromými statky. Obrázek 13 znázorňuje hranici produkčních možností ekonomiky AZ a ukazuje, že zvýšené množství veřejných statků může být dosaženo jen při současném snížení soukromých statků, tedy pohybem ve směru šipky vpravo dolů. Kombinace N je nedosažitelná, kombinace V neefektivní. V bodě A by byly produkovány jen statky soukromé, postupem do bodů B, C by se zvyšovalo množství veřejných statků na úkor statků soukromých a v bodě Z by se produkovaly jen statky veřejné.

Hranice produkčních možností veřejných a soukromých statků

soukromé statky A (Kč)

N B C V

Z obrázek 13

42

veřejné statky (Kč)

Politici i ekonomové vedou stálé spory o to, jaká by měla být proporce mezi soukromými a veřejnými statky. Kolik máme mít silnic, železničních tratí, policistů, soudců, vojáků, státních úředníků, národních parků, veřejných knihoven, škol… Politici (strany), kteří jsou obecně označováni jako levicoví, obvykle prosazují více veřejných statků na úkor soukromých a zvyšují proto státní výdaje (potažmo daně). Pravicoví politici zase naopak. Občané jako voliči uskutečňují svou veřejnou volbu poměru veřejných a soukromých statků tím, že volí levicovější či pravicovější strany (politiky).

Průvodce studiem Kdyby bylo v politice skutečně vše tak jednoduché, jak jsme právě popsali, byl by život příjemně přehledný. Proto znovu připomínám – pohybujeme se v oblasti modelů, nicméně modelů vycházejících z reality. Jednomu z mnoha faktorů, který modelové pojetí oblasti politicko-ekonomického rozhodování rozšiřuje, věnujeme pozornost v následující podkapitole. Jedná se o racionální neznalost.

9.3 Racionální neznalost Lidé někdy dávají přednost neznalosti před znalostí, protože neznalost může být racionální. Znalost je totiž spjata s náklady – získávání informací a jejich zpracování vyžaduje přinejmenším čas (časové náklady). Už víme, že máme-li vynaložit náklady, ptáme se jaké budou výnosy. Racionální neznalost vzniká tehdy, když jsou mezní náklady na získání znalosti vyšší než mezní výnos z této znalosti. Veřejná volba je výrazně poznamenána racionální neznalostí. Politické strany slibují před volbami řadu velmi příjemných a populárních věcí. Informace jsou voličům poskytovány sice sugestivní avšak heslovitou a velmi málo konkrétní formou. Kdyby někdo chtěl být racionálním voličem, musel by věnovat neuvěřitelné množství energie a času na získání podrobných analýz programů politických stran. A pak by svůj hlas o váze jedné n-milióntiny věnoval vybrané politické straně. Je nabíledni, že volba uskutečněná bez podrobného ověření reálnosti volebních slibů, je situací racionální neznalosti. Vzhledem k tomu, že rozhodování voličů je poznamenáno racionální neznalostí, je kontrola politiků ze strany občanů slabá a politikové tak mají široký prostor pro uplatňování vlastních preferencí a zájmů. Veřejná volba je tedy ovlivněna nejen zájmy voličů, ale velkou měrou též zájmy samotných politiků.

Pro zájemce Množství informací z výzkumů volebního a politického jednání českých občanů uveřejňuje Centrum pro výzkum veřejného mínění (www.cvvm.cz). Kromě preferencí voličů a politiků je politické rozhodování zatíženo tlaky zájmových skupin. Zájmové skupiny jsou uskupeními, jež prosazují své dílčí (skupinové) zájmy prostřednictvím státu – ovlivňováním státních úředníků a politiků. Snaží se prosadit takovou vládní politiku a takovou legislativu, která je pro ně výhodná.

43

Racionální neznalost

Průvodce studiem Jestliže se zamyslíte nad společenskou realitou v naší či kterékoliv jiné zemi, uvědomujete si jednu zdánlivě paradoxní věc – totiž že v konkurenci zájmových skupin obvykle vyhrávají málo početné (obvykle profesní) skupiny, zatímco skupiny velmi početné (spotřebitelé, nezaměstnaní, daňoví poplatníci) prohrávají? Jak uvidíte, má to logickou ekonomickou příčinu. Vysvětlení je snadné. Jestliže se ekonomický prospěch z nějakého opatření (výnos) rozpočítává mezi mnoho lidí, připadá na jednotlivce malá část, která ho nemotivuje k vynakládání úsilí (nákladů). Když se však ekonomický prospěch rozdělí mezi menší počet lidí, je tento výnos v porovnání s nutnými náklady větší a do té míry motivující, že vede velmi silný tlak na politiky. I když ne všechny zájmové skupiny prosazují politiku, která má ekonomicky nežádoucí důsledky, tlaky mocných zájmových skupin mohou být pro ekonomiku velmi nepříznivé. Dodejme, že největší zájmovou skupinou jsou občané – spotřebitelé a daňoví poplatníci a jejich zájmy by měly být pro politiky prvořadé. Shrnutí Volné zdroje, volné statky a veřejné statky se liší tím, zda, kdo a proč platí za jejich užívání. Veřejná volba je rozhodnutím občanů o poměru veřejných a soukromých statků v ekonomice. Jejich celkový objem je přitom limitován hranicí produkčních možností. Při svém rozhodování se občané často nacházejí v situaci racionální neznalosti. Cvičení 9.2 Rozhodněte o pravdivosti uvedených tvrzení (ano – ne): 1. S užitím ekonomie lze nalézt optimální poměr mezi veřejnými a soukromými statky. 2. Hranice produkčních možností vyjadřuje maximální možný objem statků (resp. kombinací statků), který je ekonomika za daných podmínek schopna vyprodukovat. 3. Veřejná volba je rozhodnutím o poměru mezi veřejnými a soukromými statky v ekonomice. 4. Výroba, která by se v grafu hranice produkčních možností zobrazila pod tuto křivku, je neefektivní. 5. K dosažení produkce, která by se zobrazila nad křivku (hranici) produkčních možností, by muselo dojít k navýšení zdrojů a/nebo zlepšení technologií. 6. Racionální neznalost využívá vysoké pravděpodobnosti, že nebude odhalena (např. při školním testování). 7. Velké zájmové skupiny bývají při prosazování svých požadavků logicky úspěšnější než malé skupiny.

44

10 DOMÁCÍ PRODUKT Studijní cíle Desátá kapitola pojednává o domácím produktu, respektive o jeho významných modifikacích: hrubém domácím produktu, čistém domácím produktu, nominálním domácím produktu a reálném domácím produktu. Vysvětlíme si, jak je třeba postupovat, chceme-li posuzovat vývoj hrubého domácího produktu v čase. Také objasníme tvorbu a užití hrubého domácího produktu ve vztahu k jednotlivým sektorům ekonomiky. Posoudíme význam a nedostatky hrubého domácího produktu jako makroekonomického ukazatele a uvedeme ukazatel alternativní – index lidského rozvoje. Požadované vstupní znalosti Statky, výrobní faktory, trh zapůjčitelných fondů Průvodce studiem Domácí produkt (respektive hrubý domácí produkt) je základním národohospodářským agregátem. Je ukazatelem, který hodně vypovídá o výkonnosti ekonomiky a o průměrné životní úrovni v zemi. Je pochopitelně ukazatelem velmi sledovaným. Proto této veličině a jejím modifikacím i my věnujeme nyní pozornost. Poukážeme však také na slabiny v její vypovídací schopnosti. Je třeba upozornit, že se jen dotýkáme složité a rozsáhlé makroekonomické problematiky a výklad je maximálně zjednodušen. Některé teoretické části kapitoly jsou aplikovány v příkladech k procvičení, takže je možná lépe pochopíte až po jejich vyřešení.

10.1 Podoby domácícho produktu Domácí produkt je tok nově vyrobených statků v určité ekonomice za určité období. Obvykle se uvádí roční domácí produkt. Je třeba rozlišovat mezi hrubým domácím produktem a čistým domácím produktem. Rozdíl mezi nimi je opotřebení statků dlouhodobé životnosti.

Příklad Představme si, že v určité zemi vlastní obyvatelé celkem 1 milion jízdních kol značky Cyklista tuzemské výroby. Životnost těchto kol je pět let, přičemž z uvedeného jednoho milionu je rovnoměrně 200 tisíc kol starých do jednoho roku, dalších 200 tisíc do dvou let, atd. až posledních 200 tisíc kol je v pátém, tedy posledním, roce své životnosti (a pak půjdou k recyklaci). Pokud by výrobce kol Cyklista vyprodukoval v dalším roce právě 200 tisíc kol, jaký by byl jeho příspěvek k domácímu produktu? Protože roční produkce 200 tisíc nových kol pouze nahradí úbytek 200 tisíc starých kol, která budou vyřazena z provozu, je příspěvek výrobce k tvorbě hrubého domácího produktu 200 tisíc kol, ale příspěvek k tvorbě čistého domácího produktu je nulový. Jaká by byla situace, kdyby producent Cyklistů dodal v příštím roce na trh 300 tisíc kol?

45

Domácí produkt

Z vyrobených 300 tisíc kol by 200 tisíc obměnilo stejný počet starých kol se skončenou životností a 100 tisíc nových kol by rozšířilo „kolový park“ v zemi. Příspěvek výrobce k tvorbě hrubého domácího produktu by byl 300 tisíc kol a příspěvek k tvorbě čistého domácího produktu by byl 100 tisíc kol. Hrubý domácí produkt Čistý domácí produkt

Hrubý domácí produkt (HDP) je suma všech finálních statků vyrobených v ekonomice dané země za určité období (zpravidla jeden rok) vyjádřená v peněžních jednotkách. Čistý domácí produkt je chápán jako HDP snížený o opotřebení statků dlouhodobé životnosti (např. automobily, domy, stroje, pračky, kola). Vyjadřuje kvantitativní a kvalitativní nárůst statků proti předcházejícímu období.

Průvodce studiem Opotřebení statků dlouhodobé životnosti je obtížně kvantifikovatelné. Dalším problémem je fakt, že např. kola vyráběná v našem příkladu jsou asi postupně inovována, mají tedy postupně vyšší kvalitu. I to je z hlediska kvantifikace obtížně postižitelné, a proto se v ekonomické praxi pracuje vesměs s hrubým domácím produktem. V definici HDP jste si jistě všimli, že se tato veličina udává v peněžních jednotkách. Převedení produkce na peněžní vyjádření je jediným způsobem, jak umožnit její sumarizaci (nelze jinak sčítat kola + chleby + služby holiče…)

Nominální a reálný HDP

Růst HDP

Jak jsme naznačili, HDP se skládá z velkého množství různých statků a uvádí se v peněžních jednotkách. Konkrétně se počítá tak, že vyrobené množství každého statku násobíme jeho cenou a poté sečteme tyto násobky za všechny statky. Jestliže však chceme sledovat vývoj HDP v několika po sobě jdoucích letech, nastává potíž s růstem cen statků pod vlivem inflace. To se řeší měřením HDP v tzv. stálých cenách, tj. cenách předešlého (v případě delších časových řad stanoveného) roku. Jestliže vyjadřujeme HDP v cenách běžného (aktuálního) roku, jedná se o HDP nominální. Vyjadřujeme-li HDP ve stálých cenách, jedná se o HDP reálný. Nominální HDP odráží růst produkce i cen, reálný HDP jen růst produkce. Abychom zjistili reálný růst HDP, musíme vyjádřit HDP běžného roku ve stálých cenách (v cenách minulého roku) a teprve pak jej vztáhnout k HDP minulého roku. Růst HDP se vyjadřuje indexem (resp. v procentech) jako poměr (podíl) HDP ve dvou porovnávaných obdobích. Při určování HDP je nutno vyvarovat se opakovaného započítávání nižších stupňů výroby (surovin, polotovarů…). Proto se HDP počítá metodou přidané hodnoty. To znamená, že na každém stupni výroby se započítá jen hodnota přidaná zpracováním, tzv. přidaná hodnota. Přidanou hodnotu firma určí tak, že od svého příjmu odečte hodnotu použitých mezistatků (surovin a materiálů). Součet přidané hodnoty všech firem za dané období je HDP. Pro zájemce Problematika domácího produktu a jeho určování je velmi složitá a obsáhlá (existují i jiné metody). Více lze nalézt např. v klasické publikaci Samuelson, P. A., Nordhaus, W. D.: Ekonomie. 13. vydání. Praha, Svoboda 1991. Přínosné je též nahlédnout na internetové stránky Českého statistického úřadu (www.czso.cz).

46

Cviční 10.1 Představte si ekonomiku, kde se produkují pouze knihy a mléko (peněžní jednotka koruna K). Z daných údajů určete nominální HDP let 1 a 2, reálný HDP roku 2 a reálný růst HDP v roce 2:

Statek

Množství v r. 2 Cena v r. 2 Množství v r. 1 Cena v r. 1

knihy

820 000 ks

130 K/ks

790 000 ks

120 K/ks

mléko

30 000 000 l

10 K/l

27 000 000 l

8 K/l

Cviční 10.2 Chovatel ovcí, kterého lze považovat za počátek výrobního řetězce, prodal výrobci látek vlnu za 800 Kč. Výrobce látek prodal vyrobenou látku výrobci obleku za 1300 Kč. Výrobce obleku ušije oblek a prodá ho do velkoobchodu za 1700 Kč. Velkoobchod distribuuje oblek do maloobchodu za cenu 2200 Kč. Maloobchod prodá oblek za 3200 Kč. Jaká částka přispěla celkem k tvorbě HDP (jaký je součet přidané hodnoty všech firem)?

10.2 Tvorba a užití HDP Průvodce studiem Nyní si vysvětlíme důležité vztahy mezi HDP, jeho rozdělováním a výdaji. K tomu účelu rozdělíme ekonomiku na sektory a budeme sledovat peněžní toky mezi nimi. Budeme postupovat od jednodušších modelů ke složitějším. Ekonomiku můžeme rozdělit na čtyři sektory: sektor firem, sektor domácností, veřejný sektor a zahraniční obchod (vývoz a dovoz). Veřejný sektor je obecně ta část ekonomiky, která se nachází ve veřejném nikoli v soukromém vlastnictví. Zde si stačí veřejný sektor představit jako stát a obce. Nejprve uvažujme ekonomiku, která má jen dva sektory – domácnosti a firmy. Firmy jsou čistým dlužníkem domácností, protože jim dluží za pronájem výrobních faktorů a na trhu zapůjčitelných fondů si půjčují jejich úspory. Sektor domácností je naopak čistým věřitelem, který půjčuje sektoru firem. Mezi domácnostmi a firmami probíhá tok spotřebních a investičních výdajů, který se nazývá agregátní výdaje. Firmy dodávají na trh spotřební statky a investiční statky, které domácnosti nakupují a platí za ně tzv. spotřební výdaje a investice. (Pozor! Zde pod pojmem investice rozumíme investice domácností do bytové výstavby, popř. investice firem do fixního kapitálu a do zásob, nikoli nákupy aktiv.) Agregátní výdaje se rovnají HDP, protože představují celkovou peněžní sumu, která je vydána na nákupy statků v daném roce. Kolik činí agregátní výdaje, takové jsou příjmy sektoru firem z přidané hodnoty, tj. HDP. (Toto je mimochodem podstata měření HDP výdajovou metodou.) V modelové ekonomice složené jen z firem a domácností by platila rovnice: HDP = C + I , kde C jsou výdaje na spotřebu (spotřeba), I jsou výdaje na investice.

47

Sektory ekonomiky

Agregátní výdaje

Měli bychom si také uvědomit, že pouze část HDP je spotřebována, výdaje na spotřebu nepohltí celý HDP. Na nespotřebovanou část HDP se díváme jako na úspory, značíme S. Velikost úspor je stejná jako velikost investic, protože obě veličiny se rovnají HDP po odečtení spotřeby: S = HDP – C I = HDP – C I=S Úspory firem mají podobu odpisů a nerozděleného zisku, domácnosti část svých úspor investují do bytové výstavby a zbytek půjčují sektoru firem. Firmy k nim přidají své úspory a financují z nich vlastní investice.

Disponibilní důchod domácnosti

Domácnosti a firmy představují dva soukromé sektory. Rozšiřme nyní náš model o třetí – veřejný – sektor. Mezi veřejným sektorem a oběma soukromými sektory probíhají v zásadě tři typy peněžních toků: daně, veřejné výdaje na statky (zboží a služby) a transfery obyvatelstvu. Daně představují příjmovou stránku veřejných rozpočtů (tj. zejména státního rozpočtu, místních rozpočtů a rozpočtů vyšších územně samosprávných celků). Výdajovou stránku tvoří jednak veřejné výdaje na zboží a služby, což jsou nákupy státu (vlády) od soukromého sektoru (čili vlastně spotřeba státu), a jednak transfery obyvatelstvu. Transfery jsou ty platby státu, za něž nezískává žádnou protihodnotu. Tím se transfery zásadně liší od výdajů za zboží a služby. Transfery jsou například starobní důchody, podpory v nezaměstnanosti či přídavky na děti. Domácnost ze svých důchodů (mzdy, nájmy, úroky, dividendy) zaplatí daně a přičte k nim transfery. Výsledkem je její disponibilní důchod, který použije na spotřebu a úspory. Zapsáno jako rovnice: Disponibilní důchod domácnosti = důchod domácností – daně + transfery = spotřeba + úspory Veřejné výdaje na zboží a služby zvyšují agregátní výdaje, protože představují jejich další složku vedle spotřeby a investic. V modelové ekonomice složené se tří sektorů – domácností firem a státu by pak platilo: HDP = C + I + G , kde G jsou veřejné výdaje na zboží a služby, I investice, C spotřeba. Nyní se přiblížíme reálné ekonomice, neboN zohledníme existenci čtvrtého sektoru – zahraničního obchodu. Zahraniční obchod znamená vývoz a dovoz statků. Vývoz znamená příliv poptávky ze zahraničních trhů na český trh (jakoby cizinci nakupovali za své peníze u nás). Zvyšuje agregátní výdaje na našem trhu, a tím zvyšuje náš HDP. Dovoz naopak znamená odliv poptávky z našeho trhu (jako bychom svůj disponibilní důchod utráceli v zahraničí), snižuje agregátní výdaje na našem trhu a tím snižuje i náš HDP. Proto platí: HDP = C + I + G + (Ex – Im) , kde Ex je peněžní hodnota vývozu, Im peněžní hodnota dovozu, G veřejné výdaje na zboží a služby, I investice, C spotřeba. Otázka Jaká je podle vašeho mínění vypovídací schopnost HDP v roli makroekonomického ukazatele? Existuje něco, co nezachycuje? HDP je ukazatelem hojně používaným. Chceme-li jej však užít při srovnávání ekonomické úrovně různých zemí, musíme vždy určit hodnotu HDP připadající na jednoho

48

obyvatele, chcete-li HDP/osobu či HDP/hlavu, a to ve srovnatelných peněžních jednotkách. Pouze takto přepočtené indikátory jsou srovnatelné! HDP jako makroekonomický ukazatel má však také některé nedostatky: Nezahrnuje tzv. stínovou ekonomiku. To je ta část ekonomiky, která se vymyká státnímu usměrňování a zdanění, ale přitom podle odhadů představuje významnou část ekonomické aktivity zemí (v ČR je to odhadem 15 %). HDP nezahrnuje ani práci v domácnosti. Přestavme si, že bychom si veškerý úklid, praní, vaření, výchovu dětí, péči o zahrádky, natírání chat atd. atd. nechali provádět za úplatu. Je tedy jasné, že práce v domácnostech zvyšují ekonomickou aktivitu země, ale v HDP se neodrazí. Metodika výpočtu HDP nezohledňuje, zda určitá produkce přispívá či nepřispívá k růstu společenského bohatství, respektive zda je společensky prospěšná či škodlivá. Do HDP je například započtena těžba surovin, při níž bylo narušeno životní prostředí, stejně jako práce na sanaci těchto škod. Je započtena výroba tabákových produktů, stejně jako služby při léčení nemocí kouřením vyvolaných. S počtem rozvodů roste HDP, neboN stoupají platby advokátům. Velkým problémem je, že HDP, resp. HDP/obyvatele, nevystihuje rozdíly v ekonomickém blahobytu jednotlivých obyvatel, resp. skupin obyvatel. V ekonomice, kde panuje sociální rovnost, může mít HDP/obyvatele stejnou hodnotu jako v zemi, kde je malá skupina velmi bohatých obyvatel a velká skupina obyvatel žijících v hluboké chudobě. Proto se stále intenzivněji uplatňují snahy o užívání dalších ukazatelů. Jeden z nejvýznamnějších je tzv. Index lidského rozvoje (HDI – Human Development Index). Ten zohledňuje průměrnou očekávanou délku života při narození, míru gramotnosti obyvatelstva, podíl populace navštěvující školy prvního, druhého a třetího stupně a výši HDP na hlavu. OSN každoročně vydává Zprávu o lidském rozvoji s přehledem HDI asi dvou set zemí (ČR patří mezi země s vysokou úrovní lidského rozvoje a je v první čtyřicítce států). Zpráva je k dispozici na adrese www.undp.org. Shrnutí HDP je kardinální makroekonomická veličina. Je určen objemem statků vyrobených v zemi za jeden rok. Při posuzování ekonomického vývoje s užitím HDP je třeba pracovat s odpovídajícím oceněním produkce. Na tvorbě a užití HDP se podílejí všechny sektory ekonomiky. Vypovídací schopnosti HDP jsou limitovány, proto existují snahy o uplatnění dalších ukazatelů makroekonomické úrovně, např. HDI. Cvičení 10.3 Doplňte věty: 1. Ekonomiku můžeme modelově rozdělit na ….. sektory, a sice na: ……….…….…………………………………...… 2. Celkový tok spotřebních a investičních výdajů firem a domácností označujeme jako …………….. ……….. 3. Platby státu, za něž není poskytována protihodnota, se nazývají ………. 4. Na spotřebu, popř. úspory užívají domácnosti svůj ………… ….., který se rovná jejich důchodu sníženému o ……. a zvýšenému o ………. 5. Vývoz ……. agregátní výdaje na vnitřním trhu a tím ……. HDP. 6. Dovoz ……. agregátní výdaje na domácím trhu a tím ……. HDP. 7. Pro srovnání výkonnosti různých ekonomik je třeba jejich celkový HDP vztáhnout k ….. …….., neboli vypočítat …/……

49

Stínová ekonomika

Index lidského rozvoje

11 BANKOVNÍ SOUSTAVA. TVORBA A TRH PENĚZ Studijní cíle V nadcházející kapitole pochopíte, proč je lepší obchodovat prostřednictvím peněz než výměny zboží a připomenete si, jaké podoby mohou peníze (peněžní zůstatky, aktiva) mít. Dále se seznámíte s důležitým vztahem mezi likviditou aktiv a mírou jejich výnosu. Poté se zaměříme na odpovědnost bankovní soustavy za tvorbu peněz v ekonomice a porovnáme fungování trhu peněz s trhem statků. Požadované vstupní znalosti Náklady, úrok, úroková míra, trh, tržní rovnováha Průvodce studiem Tato kapitola, myslím, neobsahuje nic složitého a zejména pokud disponujete požadovanými vstupními znalostmi, neměli byste mít s jejím pochopením žádné problémy. Chci jen upozornit na to, že o komerčních bankách a zejména pak o bance centrální je zde pojednáno jen do té míry, jak je to vzhledem k tématu nutné. Pokud vás to neuspokojí, doporučuji navštívit internetové stránky České národní banky (www.cnb.cz).

11.1 Peníze

Naturální směna

Peníze plní v současné ekonomice tři hlavní úkoly: jsou prostředkem směny, jsou zúčtovací jednotkou a jsou uchovatelem hodnot. Jistě víte, že před jejich vznikem se obchodovalo formou tzv. naturální směny, tj. směnou zboží za zboží. Otázka Jaké hlavní příčiny mohly vést k tomu, že se od směny naturální přešlo ke směně peněžní?

Transakční náklady

Peněžní zůstatky Oběživo

Aby mohla být uskutečněna naturální transakce, muselo mezi směňujícími stranami dojít k tzv. oboustranné shodě potřeb, to znamená, že každá ze stran potřebovala právě zboží druhé strany. Vyhledávání odpovídajících „obchodních partnerů“ bylo náročné, naturální směna byla spjata s vysokými náklady na její uskutečnění, tzv. transakčními náklady. Proto se přešlo ke směně peněžní. Peníze umožňují směnu v moderním slova smyslu. Původně byly peníze spjaty s drahými kovy, postupně na sebe převzaly podobu dnešní. Peněžní směna nevyžaduje oboustrannou shodu potřeb. Peníze každý přijímá nejen proto, že ví, že také on je bude moci kdykoli směnit za zboží, ale i proto, že dnešní peníze jsou zákonným platidlem. V oběhu jsou bankovky centrální banky, říká se jim též peníze s nuceným oběhem, které ze zákona musí (je nucen) každý přijímat. Vzhledem k tomu, že peníze umožňují obchod bez oboustranné shody potřeb, směnné akty nemusí být časově shodné. „Peníze“ – správně řečeno peněžní zůstatky – si lze uchovat u sebe (mají funkci uchovatele hodnot), a to buO v hotovosti ve formě bankovek či mincí neboli oběživa a nebo na bankovních účtech. Peněžní zůstatky jsou pro

50

jejich vlastníky aktivem. Aktivum je vše, co vlastníkovi přináší výnos (např. pozemky, domy, auta, akcie, peněžní zůstatky). Z hlediska obchodování je pro nás důležitá tzv. likvidita aktiva. Za likvidní považujeme takové aktivum, které lze rychle a bez velkých nákladů nebo ztrát přeměnit v peníze. Oběživo (bankovky a mince) je plně likvidním aktivem, lze je přímo použít k nákupům. Zůstatky na běžných účtech jsou méně likvidní, musíme si obstarat platební kartu a tu ne všude přijímají, tudíž jsme nuceni vyhledat bankomat… Ještě méně likvidní jsou zůstatky na termínovaných účtech (přeměna v oběživo je spjata s časovými popř. penalizačními náklady při předčasném výběru). Ještě nižší míru likvidity mají cenné papíry a velmi málo likvidní jsou nemovitosti a jiný fixní kapitál (automobily, zásoby zboží apod.). Přitom platí, že míra likvidity je nepřímo úměrná míře výnosu aktiv. To motivuje lidi ukládat peněžní zůstatky do méně likvidních forem aktiv. Součet všech peněžních zůstatků v ekonomice nazýváme peněžní agregát. Rozlišujeme přitom tzv. úzce definované peníze, označované jako agregát M1, který zahrnuje oběživo a vklady na běžných účtech, a tzv. široce definované peníze, označované jako agregát M2, který zahrnuje oběživo, vklady na běžných účtech, termínované vklady (a popř. vklady v cizích měnách, v závislosti na metodice výpočtu).

Aktivum Likvidita

Peněžní agregát Aagregáty M1, M2

Cvičení 11.1 Jaké dopady na rozvoj ekonomiky nese naturální směna? Cvičení 11.2 Na čem závisí výše peněžních zůstatků, které chtějí domácnosti či firmy držet?

11.2 Bankovní soustava Bankovní soustava odpovídá za tvorbu peněz v ekonomice. Bankovní soustava je tvořena centrální bankou a komerčními bankami. Komerční banky jsou soukromé instituce, finanční zprostředkovatelé, kteří přijímají vklady a poskytují půjčky. Komerční banky udržují pouze částečné rezervy (část vkladů použijí k poskytování úvěrů). Poskytováním půjček komerční banky vytvářejí nové bezhotovostní peníze. Příklad O jakou částku se zvýší množství peněz v ekonomice, rozhodne-li se banka držet jako rezervu 10 % vkladů a částky peněz, které banka poskytne jako půjčky, se do ní opět v podobě vkladů vrátí? (Můžeme si představit, že si např. vezmete spotřebitelský úvěr 9000 Kč na dovolenou, cestovní kancelář od vás peníze vyinkasuje a uloží je u stejné banky).

Vklad (Kč)

Rezerva (Kč)

Poskytnutá půjčka (Kč)

10000

1000

9000

9000

900

8100

8100

810

7290

atd.

atd.

atd.

51

Komerční banky

Multiplikace depozit

Celý proces se nazývá multiplikace depozit. Změnu v nabídce peněz lze vyjádřit vzorcem M = E/R, kde M je nabídka peněz, R míra rezerv a E je tzv. přebytek nad rezervami, tj. částka, která celý proces multiplikace vyvolala. V našem příkladu M = = 9000/0,1; M = 90 000 Kč.

Centrální banka

Centrální banka je „bankou bank“, komerční banky u ní ukládají své rezervy a půjčují si od ní peníze. Centrální banka ovlivňuje velikost peněžní zásoby v ekonomice. Peněžní zásoba se značí MS a její velikost je vyjadřována jedním z peněžních agregátů M1 nebo M2. K tomu centrální banky disponují zákonem stanovenými nástroji. V ČR je centrální bankou Česká národní banka (ČNB). Jejím hlavním úkolem je (od r. 1998) usměrňovat tzv. čistou inflaci (tj. inflaci oproštěnou od vlivu vládou definovaných cenových deregulací). Hlavním měnovým nástrojem ČNB (v souladu s měnovými instrumenty Evropské centrální banky) jsou tzv. repo operace s dvoutýdenní repo sazbou. Dalšími nástroji jsou diskontní sazba, lombardní sazba a stanovení povinných minimálních rezerv z primárních vkladů bank. (Podrobněji doporučuji www.cnb.cz ). Otázka Je trh peněz srovnatelný s trhy statků tak, jak jsme je dosud poznali? Na trzích statků se poptávka střetává s nabídkou a známým mechanismem se utváří tržní rovnováha. Na trhu peněz se však poptávka po peněžních zůstatcích střetává s peněžní zásobou. Peněžní zásoba je vytvořena bankovní soustavou. Rovnováha na trhu peněz se dosahuje pohybem úrokové míry. Ta musí dosáhnout takové úrovně, aby domácnosti a firmy byly spokojeny s peněžními zůstatky, které drží. Je-li peněžní zásoba relativně nízká, jsou úrokové míry vysoké a lidé jsou motivováni ukládat své peněžní přebytky u bank. Naopak nízké úrokové míry vkladatele demotivují a zvyšují spotřebu. Situaci znázorňuje obrázek 14. Zvýší-li se peněžní zásoba, klesne rovnovážná úroková míra a lidé chtějí držet méně peněžních zůstatků (klesne poptávka po peněžních zůstatcích).

r (%)

rE rE´

poptávka po peněžních zůstatcích

MS

MS´

peněžní zásoba (Kč)

obrázek 14

Shrnutí Peníze jsou efektivním prostředkem směny, protože minimalizují transakční náklady. Za tvorbu peněz v ekonomice odpovídá bankovní soustava – centrální banka a ko-

52

merční banky. Na trhu peněz se poptávka po peněžních zůstatcích střetává s peněžní zásobou a rovnováha se dosahuje pohybem úrokové míry.

Cvičení 11.3 Jakou částkou přispějete ke zvýšení množství peněz v ekonomice, když si v bance uložíte 30 000 Kč a banka z tohoto vkladu uloží u centrální banky povinnou minimální rezervu ve výši 2 %, zbytek využije pro svou komerční činnost?

53

12 AGREGÁTNÍ POPTÁVKA. AGREGÁTNÍ NABÍDKA Studijní cíle V této kapitole objasníme vztahy mezi cenovou hladinou a výší reálného HDP, který je v ekonomice poptáván a nabízen. Tyto závislosti zobrazují funkce agregátní nabídky a agregátní poptávky. Ukážeme si, jak a proč podléháme peněžní iluzi, a co se stane, když iluze vyprchá. Stanovíme, co je to přirozená zaměstnanost, a kdy se HDP rovná potenciálnímu produktu. Na závěr naznačíme působení poptávkových a nabídkových šoků, abychom pochopili, že celá problematika je ve skutečnosti ještě trochu složitější. Požadované vstupní znalosti HDP nominální, HDP reálný, poptávka, substituční efekt, důchodový efekt, nabídka, peněžní zůstatky, úroková míra, výrobní faktory Průvodce studiem Narozdíl od kapitoly předcházející vyžaduje tato značnou míru abstrakce. Pro pochopení výkladu budete možná muset vynaložit větší úsilí zejména v případě, že vaše životní zkušenost je spjata převážně s českým ekonomickým prostředím. Probíraná tematika má totiž úzkou vazbu na investiční chování obyvatelstva. V ČR je zatím chování drobných investorů natolik nezvyklé (chovají se často proti všem předpokladům ekonomických teorií), až se spolupodílí na nejasné interpretovatelnosti ekonomického vývoje. V této souvislosti a také vzhledem ke vstupu ČR do EU Komise pro cenné papíry iniciovala (na jaře 2003) osvětovou kampaň pro drobné investory. Na některé projevy probíraných jevů jsou zaměřeny zadané úlohy, proto jejich řešení věnujte patřičnou pozornost. Před zahájením nového výkladu si zopakujme: vývoj nominálního HDP mezi dvěma obdobími (např. lety 2002 a 2003) vyjadřujeme jako index IHDP2003/2002 , q je počet jednotek vyrobených statků v příslušných letech, p jsou běžné ceny:

I HDP2003 / 2002 =

∑q ∑q

2003

⋅ p2003

2002

⋅ p2002

V uvedeném vzorci velmi názorně vidíme, že změna HDP je ovlivněna jak změnami produkce tak změnami cen.

12.1 Agregátní poptávka Agregátní poptávka

Agregátní poptávka ukazuje vztah mezi cenovou hladinou a reálným HDP, který chtějí firmy a domácnosti nakupovat. Týká se všech statků dohromady, tedy celého domácího produktu. Agregátní poptávku můžeme také chápat jako zamýšlené výdaje na statky v národní ekonomice při různé cenové hladině. Agregátní poptávka má typický klesající průběh. To znamená, že při vyšší cenové hladině (vyjadřuje se bezrozměrným indexem, resp. v %) chtějí domácnosti a firmy kupovat nižší reálný HDP. Přitom ale nepůsobí ani substituční efekt (zdraží se veške-

54

rá produkce), ani důchodový efekt (zvýšení cenové hladiny znamená zvýšení příjmů firem a odtud i domácností). cenová hladina

P2 P1 agregátní poptávka HDP2

HDP1

reálný HDP (Kč)

obrázek 15

Klesající průběh agregátní poptávky souvisí s trhem peněz, tzv. efektem reálných peněžních zůstatků. Reálné peněžní zůstatky matematicky vyjadřujeme jako peněžní zůstatky nominální dělené indexem růstu cen. Jednoduše řečeno, reálné peněžní zůstatky vyjadřují kupní sílu, tj. kolik statků za ně lze při dané cenové hladině koupit. Klesá-li v ekonomice cenová hladina, reálné peněžní zůstatky se zvyšují. Přebytečné zůstatky jsou uloženy do dluhopisů a jiných aktiv, což zvyšuje jejich cenu a snižuje úrokovou míru. Nižší úroková míra však demotivuje vkladatele a dochází ke zvyšování nákupů (spotřeby a investic) a tím v konečném důsledku roste poptávaný reálný HDP. Pokud v ekonomice dojde ke zvýšení cenové hladiny, reálné peněžní zůstatky se snižují. Domácnosti i firmy prodávají své dluhopisy a jiná aktiva, čímž se snižuje jejich cena a zvyšuje se úroková míra. V důsledku toho klesnou investice a spotřeba a tudíž klesá reálný HDP. Celou situaci ovlivní změny nominální peněžní zásoby. Otázka Jak se projeví změna agregátní poptávky, zvýší-li se peněžní zásoba? Sledujme obrázek 16. Změna nominální peněžní zásoby je příčinou změny agregátní poptávky. Zvýšení peněžní zásoby snižuje úrokovou míru, zvyšuje spotřebu a investice a tedy také reálný HDP, který chtějí lidé a firmy nakupovat. V grafu se křivka agregátní poptávky posune doprava. Snížení peněžní zásoby má opačné účinky.

cenová hladina

P agregátní poptávka2 agregátní poptávka1 obrázek 16

HDP1

HDP2

reálný HDP (Kč)

55

Reálné peněžní zůstatky

12.2 Agregátní nabídka Agregátní nabídka

Peněžní iluze

Přirozená zaměstnanost Potenciální produkt

Agregátní nabídka je celková hodnota statků, které jsou firmy ochotny vyrobit při různé cenové hladině. Agregátní nabídka tedy popisuje vztah mezi cenovou hladinou a reálným HDP, který firmy chtějí vyrábět. Obecně můžeme říci, že při vyšší cenové hladině chtějí firmy vyrábět větší reálný HDP. Jsou proto ochotny vynaložit větší náklady na výrobní faktory včetně mzdových. Přitom dochází k zajímavým ekonomickým jevům. První z těchto jevů se označuje jako peněžní iluze. Zvyšuje-li se cenová hladina v ekonomice, firmy (i lidé) se po určitou dobu domnívají, že rostou jen jejich ceny, resp. mzdy. S vidinou větších zisků zvyšují produkci a v souvislosti s tím se zvyšuje také zaměstnanost. Po čase si všichni uvědomí, že se všeobecně zvýšily ceny spotřebního zboží a jejich motivace k vyšší výrobě klesá. Zaměstnanost se vrátí na původní úroveň a s ní se vrací na původní úroveň i produkce. Zaměstnanost, na kterou se trh práce navrací po vyprchání peněžní iluze, se nazývá přirozená zaměstnanost a HDP, který ekonomika vytváří, označujeme jako potenciální produkt. Potenciální produkt je tedy takový HDP, který se vyrábí při přirozené zaměstnanosti. Agregátní nabídka je určena právě tímto potenciálním produktem. Z toho, co jsme uvedli výše, vyplývá, že se jedná o stále stejnou hodnotu HDP. Agregátní nabídka tzv.dlouhého období není závislá na cenové hladině (je neelastická). Pouze v tzv. období krátkém, po dobu, kdy působí peněžní iluze, je agregátní nabídka rostoucí funkcí. (Pozn. krátké období zde není definováno časově, ale pouze působením peněžní iluze. V praxi může trvat měsíce i roky). Situaci dokumentuje obrázek 17:

cenová hladina

ANDO

ANKO

P1

P0 P2

HDP2

HDPP

HDP1

reálný HDP (Kč)

obrázek 17

HDPP je potenciální produkt, k němuž se ekonomika vrací po vyprchání peněžní iluze. ANDO je agregátní nabídka v dlouhém období. ANKO je agregátní nabídka krátkého období a znázorňuje změny HDP v případě vzrůstu cenové hladiny z P0 na P1 a poklesu cenové hladiny z P0 na P2. Cvičení 12.1 Peněžní iluze se projevuje také při poklesu cenové hladiny. Projeví se tím, že firmy snižují výrobu, a proto klesá jejich poptávka po práci. Při poklesu cenové hladiny však dochází ke snížení zaměstnanosti také z důvodu existence kolektivních mzdových dohod, které jsou uzavírány na delší dobu (u nás zpravidla na jeden rok), a během jejich platnosti je obtížné změnit výši mezd, která je v dohodě stanovena. Vysvětlete tento jev.

56

12.3 Poptávkové a nabídkové šoky Poptávkové a nabídkové šoky představují takové změny agregátní poptávky a nabídky, které mají destabilizující účinky na ekonomiku. Iniciuje-li centrální banka zvýšení peněžní zásoby, nastane šok z růstu agregátní poptávky. Představme si, že ekonomika vyrábí potenciální produkt. Pak centrální banka z určitého důvodu vyvolá zvýšení nominální peněžní zásoby. To nejprve sníží úrokovou míru, dojde k růstu spotřeby a investic, čili poroste agregátní poptávka. Růst agregátní poptávky vede k jistému růstu cen i nominálních mezd. Zpočátku působí peněžní iluze, proto roste výroba i zaměstnanost a HDP se zvyšuje nad potenciální produkt. Po opadnutí peněžní iluze zaměstnanost opět klesá na přirozenou míru, HDP se vrací na úroveň potenciálního produktu, v ekonomice ovšem zůstává jako pozůstatek poptávkového šoku vyšší cenová hladina. Rovněž pokles agregátní poptávky vyvolaný snížením nominální peněžní zásoby má nepříjemné důsledky. Sice vede k dlouhodobému snížení cenové hladiny, ale je spjat s obdobím hospodářského poklesu a vyšší nezaměstnanosti. Také při větších a náhlých změnách agregátní nabídky prožívá ekonomika „šoky“. Jedním z případů je náhlý vzrůst některých nákladů. Proto se mluví o nákladovém šoku. Typickým nákladovým šokem je zvýšení mezd, které není podloženo růstem produktivity práce. Jiným případem je tzv. ropný šok. Ceny ropy jako strategické suroviny ovlivňují ceny ve celém hospodářství. Ropný šok je nepříznivý v případě zdražení ropy, v opačném případě je pro ekonomiku příznivý.

Shrnutí Agregátní poptávka zobrazuje vztah mezi cenovou hladinou a poptávaným reálným HDP; agregátní nabídka popisuje vztah mezi cenovou hladinou a nabízeným reálným HDP. Při změně cenové hladiny se v ekonomice projeví působení peněžní iluze. V dlouhém období se ekonomika vrací k potenciálnímu produktu, který je vyráběn při přirozené zaměstnanosti. Ekonomiku destabilizuje případný výskyt poptávkových nebo nabídkových šoků.

Cvičení 12.2 Představte si, že by například odbory železničních zaměstnanců začaly prosazovat zvyšování mezd, které není podložené růstem produktivity práce na železnici. Jak se projeví v ekonomice bude-li tomuto požadavku vyhověno?

Cvičení 12.3 Vysvětlete razantní důsledky a mechanismus působení „ropných šoků“, tj. zvyšování cen ropy.

57

Šok z růstu agregátní poptávky

Nákladový šok

13 HOSPODÁŘSKÝ CYKLUS Studijní cíle V následující kapitole připomeneme, že ekonomický vývoj není rovnoměrný, ale probíhá v ekonomických cyklech. Zamyslíme se nad příčinami tohoto kolísání, zejména z hlediska teorie investičních cyklů. Pochopíme, proč centrální banka hospodářským výkyvům těžko zamezí, a na závěr otevřeme problematiku hospodářského růstu. Požadované vstupní znalosti Hrubý domácí produkt, agregátní poptávka a nabídka, poptávkový šok, investice, peněžní zásoba, potenciální produkt Průvodce studiem Pokud jste trpělivě studovali předcházející kapitoly, bude pro vás tato v podstatě odpočinková (jinak si budete muset chybějící znalosti zopakovat). V závěru kapitoly vás však za odměnu čeká úvaha téměř filozofická. Expanze Reecese Deprese

Ekonomický vývoj není rovnoměrný, ale probíhá v tzv. hospodářských cyklech. V nich se střídají fáze expanze a recese. Expanze je fází zvyšování růstu reálného HDP, recese je fází zpomalování růstu HDP nebo dokonce poklesu HDP. O recesi hovoříme obvykle tehdy, když nepříznivý vývoj trvá po dvě po sobě jdoucí čtvrtletí. Dlouhodobější pokles už bývá označován jako deprese. Bod obratu z recese do expanze se nazývá sedlo, bod obratu z expanze do recese se nazývá vrchol. Grafické znázornění hospodářského cyklu je na obrázku 18:

Hospodářský cyklus Vrchol Vrchol

růst HDP (%)

Recese Recese

Sedlo Sedlo

Expanze Expanze

roky obrázek 18

Teorie hospodářských cyků.

Existuje mnoho teorií, které vysvětlují existenci hospodářských cyklů. Dají se v zásadě rozdělit do dvou hlavních kategorií, a to na primárně vnější a primárně vnitřní teorie cyklu. Vnější teorie nacházejí příčiny hospodářského cyklu ve výkyvech něčeho vně ekonomického systému (např. klima, války). Vnitřní teorie hledají příčiny hospodářských cyklů uvnitř ekonomického systému samotného, a to takové, které vyvolávají sebegenerující hospodářské cykly. Mezi vnější teorie patří teorie politického hospodářského cyklu. Vychází z toho, že volení zástupci obyvatel mohou díky fiskální a monetární politice manipulovat s ekonomikou tak, aby podpořili své volební výsledky. Obvykle to znamená, že po volbách

58

se zavede tuhý úsporný hospodářský režim a zhruba rok před volbami se naopak začne prosazovat expanzivní hospodářská politika. Lze také ukázat, že hospodářské cykly jsou ve své podstatě cykly investiční. Jejich příčinou mohou být poptávkové šoky vyvolané tím, jak bankovní soustava zvyšuje nebo snižuje peněžní zásobu. Uvažujme situaci, kdy centrální banka realizuje zvýšení peněžní zásoby. Následně dojde k poklesu úrokových měr a firmy realizují své investiční záměry, protože se jeví rentabilnější než nákupy dluhopisů, a navíc jsou nízké i úrokové míry z úvěrů, což motivuje k jejich čerpání. Celá situace vyvolá růst agregátní poptávky. Tento růst je ovšem dočasný, neboN začne vzrůstat cenová hladina a úrokové míry se vracejí na předchozí úroveň. Investice firem přestávají být rentabilní, investiční projekty se ruší či pozastavují. Klesá výroba, roste nezaměstnanost a ekonomika se dostává do fáze recese. Tento mechanismus má ještě jeden velice důležitý aspekt: hospodářské cykly jsou cykly investičních a dezinvestičních vln, které jsou úzce spjaty s optimismem či pesimismem investorů, což jsou konkrétní lidé, a jejich investiční nálady jsou vyvolány důvěrou či nedůvěrou v ekonomiku. Z toho plyne, že pokud se v zemi podaří vytvořit stabilní ekonomické prostředí, lze očekávat optimismus investorů se všemi pozitivními dopady, ale bohužel to platí i naopak. Otázka Jestliže centrální banka dává impuls k cyklickému vývoji ekonomiky tím, že mění peněžní zásobu, proč ji prostě nestabilizuje a nezabrání tak kolísání úrokové míry? Bohužel reálná situace je o poznání složitější než dosud vyložená teorie. Problém spočívá v tom, že potenciální produkt, který jsme dosud považovali za konstantní, ve skutečnosti roste (viz obrázek 19). Peněžní zásoba by se měla zvyšovat pokud možno stejným tempem jako potenciální produkt. Ale odhadnout předem, jakým tempem potenciální produkt poroste, je velmi obtížné. Růst peněžní zásoby proto není v souladu s růstem potenciálního produktu a v ekonomice dochází k cyklickému kolísání.

Cyklický vývoj hospodářství při rostoucím potenciálním produktu

růst HDP (%) potenciální produkt

roky

obrázek 19

Mluvíme-li o ekonomickém růstu, máme na mysli právě růst potenciálního HDP. Ekonomický růst je ovlivněn růstem výrobních faktorů a tzv. akumulací kapitálu. Akumulací kapitálu rozumíme jednak výrobu kapitálových statků (užívaných k další výrobě) a jednak investice do výzkumu a vzdělávání, tedy do lidského kapitálu.

59

Ekonomický růst Akumulace kapitálu

Tzv. imperativ ekonomického růstu je tématem úvah ekonomů, politiků, filozofů, ekologů a předmětem širokých veřejných diskusí. Pro zájemce Pro jiný úhel pohledu než má čistý homo oeconomicus mohu doporučit poutavé knihy: Fromm Erich: Mít nebo být? Naše vojsko, Praha 1992 Kohák Erazim: Zelená svatozář. Slon, Praha 1998 Shrnutí Potenciální produkt reálné ekonomiky má rostoucí tendenci. Ekonomický vývoj navíc není rovnoměrný, ale cyklický. Existuje řada teorií, které tento jev vysvětlují. Cykly mohou souviset s volebními obdobími a také s náladami investorů. Roli hrají i aktivity centrální banky. Cvičení 13.1 Proč zemědělská ekonomika není tak náchylná k cyklickému vývoji jako průmyslová ekonomika? Cvičení 13.2 Lze doložit, že cyklickému vývoji nepodléhají jen investice, ale také statky dlouhodobé spotřeby, např. automobily, pračky, televizory. Proč tomu tak je? Korespondenční úkol III Jaký je váš pohled na ekonomický růst? Do svého zamyšlení zahrňte také následující otázky: Je ekonomický růst nepřátelský vůči přírodním zdrojům? Je investice kapitálu do vysokoškolského vzdělání a do vědeckého výzkumu impulzem ekonomického růstu? Přispívá svobodný mezinárodní obchod (globalizace trhů) k ekonomickému růstu? Jaké formy pomoci by mohly být účinné pro nastartování ekonomického růstu v nejchudších zemích světa? Forma a rozsah viz korespondenční úkol I.

60

14 INFLACE Studijní cíle Z názvu kapitoly je zřejmé, že budeme rozebírat podstatu a příčiny známého ekonomického jevu – inflace. Objasníme roli jednotlivých ekonomických subjektů při vzniku inflace, abychom na závěr zjistili, že inflace je úkazem setrvačným a že ji vyvoláváme vlastním jednáním. Požadované vstupní znalosti Hrubý domácí produkt, index HDP, agregátní nabídka a poptávka, centrální banka, peněžní zásoba, potenciální produkt Průvodce studiem Zdánlivě je inflace jevem všeobecně známým. Po prostudování této kapitoly však zjistíte, že to s ní není tak jednoduché, jak se v běžné řeči zdá. Proto je také nezbytné znát obsah předcházejícího studia, abyste správně pochopili všechny souvislosti. Inflace znamená zmenšování kupní síly peněz neboli růst cen. Zmenšuje množství statků, které lze koupit za peněžní jednotku.

Inflace

Průvodce studiem Znovu zopakujme: inflace se projevuje růstem cen a vede ke snížení kupní síly peněz, takže si za jednu peněžní jednotku koupíme méně statků než dříve. Inflace však nutně neznamená zmenšení kupní síly lidí. To platí jen potud, pokud nevzrostou jejich důchody. Je-li inflace doprovázena růstem důchodů, kupní síla obyvatel neklesá. Opakem inflace je deflace čili snižování cen. Pokud se v hospodářství projevuje inflace, ale snižuje se její míra, mluvíme o desinflaci. Inflace doprovázená růstem nezaměstnanosti se nazývá stagflace. Míra inflace se vyjadřuje v procentech a vesměs se počítá za roční období. Nemíní se tím však vždy rok kalendářní, ale skutečně meziroční inflace. (Např. meziroční květnová inflace se počítá v květnu aktuálního roku ve vztahu ke květnu roku předcházejícího). Pokud inflace dosahuje jen několika procent, jedná se o inflaci mírnou, v případě, že dosahuje řádově desítky až stovky procent, jedná se o pádivou inflaci, a dosahuje-li řádově tisíce či více procent, jde o hyperinflaci. Pro měření inflace se užívají cenové indexy. Nejužívanějšími jsou deflátor HDP a index spotřebitelských cen. Deflátor HDP se vypočítá tak, že se HDP běžného roku ocení v cenách běžného roku a poté v cenách minulého roku. Jejich podílem obdržíme deflátor HDP (q je počet jednotek vyrobených statků, p jsou ceny):

DeflátorHDP =

∑q ∑q

2003

⋅ p2003

2003

⋅ p2002

Deflátor je nejkomplexnější ukazatel inflace, protože obsahuje ceny všech statků, které tvoří HDP. Jestliže však chceme posoudit dopad inflace na spotřebitele, je vhod-

61

Deflace Desinflace Stagflace

Inflace mírná, pádivá a hyperinflace

Deflátor HDP

Index spotřebitelských cen Spotřební koš

nější užít indexy spotřebitelských cen. Indexy spotřebitelských cen se konstruují pro různé typy domácností (např. zaměstnanců, důchodců, rodin s dětmi) a vycházejí z tzv. spotřebního koše, který udává strukturu spotřeby domácnosti. Pro zájemce Více o metodice určování inflace i její konkrétní hodnoty najdete na stránkách Českého statistického úřadu www.czso.cz . Otázka Je inflace pro někoho „výhodná“? Inflace působí jako určitý přerozdělovací mechanismus. Ten je výhodný pro dlužníky na úkor věřitelů, podobně je výhodný pro zaměstnavatele na úkor zaměstnanců a pro nájemce na úkor pronajímatelů. Příklad Představte si, že pronajmete jednu místnost ve vašem domě studentovi, a ve smlouvě mu stanovíte na rok pevné měsíční nájemné 1000 korun. Jestliže vám původně tato částka stačila na nákup potravin na 10 dní, tak při 10% inflaci si po roce koupíte za tutéž částku jídlo jen na 9 dní. V případě deflace je tomu ovšem naopak. Obecně lze říci, že inflace přerozděluje bohatství ve prospěch těch, kteří platí, na úkor těch, kterým je placeno. Inflace tím vnáší do ekonomiky a společnosti napětí a riziko. Všichni totiž inflaci předpokládají a snaží se bránit proti jejím nevýhodám, proto s ní bývá počítáno ve smluvních vztazích. Jinými slovy, očekávaná inflace ovlivňuje jednání ekonomických subjektů a to zpětně ovlivňuje vývoj ekonomiky. Očekávaná inflace se promítá např. do úrokových měr zejména z úvěrů, vyvolává tendenci k uzavírání krátkodobých smluv a v případě dlouhodobých smluv bývá odhad inflace zakalkulován. Tím se ovšem zvyšuje míra nejistoty ekonomických subjektů.

Inflace tažená poptávkou

Inflace tlačená náklady

Z hlediska příčin inflace rozlišujeme dva typy: inflaci poptávkovou a inflaci nákladovou. Rozdílem mezi nimi je inflační impulz, který inflaci vyvolal. A jak ještě uvidíme dále, tento impulz musí být akomodován, jinak by inflace nevznikla. Inflace poptávková, říká se též inflace tažená poptávkou, nastane tehdy, dojde-li ke zvýšení poptávky ze strany ekonomických subjektů. Vznikne převis agregátní poptávky nad agregátní nabídkou. Aby byla obnovena rovnováha, musí nastat vzestup cenové hladiny. Aby však mohlo dojít ke zvýšení některé složky agregátních výdajů, musí dojít ke zvýšení peněžní zásoby v ekonomice, což je v kompetenci centrální banky. Centrální banka tak akomoduje (popř. neakomoduje) inflační impulz ze strany poptávky. Již víme, že prakticky nedosažitelným ideálem je růst peněžní zásoby v souladu s růstem potenciálního produktu. Centrální banka zvyšuje peněžní zásobu například s cílem podpořit firemní investice. Jestliže investiční záměry firem narazí na nedostatečnou peněžní zásobu, rostou úroky z úvěrů, investice se potlačují a vzrůstá nezaměstnanost. Vzroste-li však peněžní zásoba příliš, nastane investiční expanze, ale hrozí tzv. „přehřátí ekonomiky“ a následná vyšší inflace. Nákladová inflace, říká se též inflace tlačená náklady, je vyvolána zvýšením nákladů produkce. Obvykle se jedná o zvýšení mzdových nákladů nebo cen významných vstupních surovin, např. ropy. Samotný růst nákladů by vedl ke snižování produkce a zaměstnanosti. Jestliže však centrální banka (zpravidla pod tlakem veřejnosti a vlády) akomoduje tento inflační impulz zvýšením peněžní zásoby, rozběhne se inflace. Se zvýšením

62

mezd se totiž zvýší agregátní poptávka a ekonomika přechází do situace hrozící poptávkové inflace. Zejména mzdové „šoky“ hrozí přerůst v inflační spirálu, neboN zvýšené mzdy jsou následnou inflací opětovně znehodnocovány a tudíž vznikají tlaky na jejich další zvyšování. Problém inflace je umocněn tím, že lidé i firmy jednají s ohledem na to, jakou očekávají inflaci. Protože inflaci očekávají, zvyšují své ceny, a protože zvyšují ceny, inflace se stává reálnou. Inflační očekávání jsou sebenaplňující. Inflace se stává setrvačnou. Shrnutí Inflace se projevuje růstem cen, čímž zmenšuje kupní sílu peněz. Pro ekonomiku je inflace rizikovým prvkem. Inflační impulz může být vyvolán zvýšenou agregátní poptávkou nebo zvyšováním nákladů produkce. Vznik inflace je podmíněn akomodací inflačního impulzu centrální bankou. Cvičení 14.1 Vzpomínáte si na ekonomiku, kde produkovali jen knihy a mléko? Z daných údajů vypočítejte deflátor HDP.

Statek

Množství v r. 2 Cena v r. 2

Cena v r. 1

knihy

820 000 ks

130 K/ks

120 K/ks

mléko

30 000 000 l

10 K/l

8 K/l

Cvičení 14.2 Rozhodněte o pravdivosti uvedených tvrzení: 1. Inflace snižuje kupní sílu peněz. 2. Inflace se projevuje růstem cen. 3. Inflace vždy snižuje kupní sílu spotřebitelů. 4. Inflace se vyjadřuje v peněžních jednotkách. 5. Deflace je jen teoretickou kategorií, v moderní ekonomice nemůže nastat. 6. Inflace dopadá stejně na všechny skupiny obyvatel. 7. Inflace je vždy „ekonomickým zlem“, nikomu neprospívá. 8. Inflační impulz může vyvolat jak strana nabídky tak strana poptávky. 9. Aby inflace nastala, musí být inflační impulz akomodován centrální bankou. 10. Inflaci si v jistém smyslu způsobujeme sami, neboN do svého jednání promítáme inflační očekávání. Korespondenční úkol IV Vyhledejte údaje o vývoji české ekonomiky od jejího vzniku v roce 1993. Sledujte změny HDP, průměrné roční míry nezaměstnanosti, meziroční míry inflace. Vyhledané údaje graficky znázorněte. PosuOte, zda lze vysledovat existenci hospodářských cyklů. Analyzujte vývoj jednotlivých veličin. Usuzujete na nějaké vztahy mezi veličinami? V jaké fázi ekonomického cyklu se dle vašeho názoru nacházíme? A lze dle vašeho mínění rozhodnout, zda je lepší inflace či nezaměstnanost? Rozsah 2 strany, forma viz korespondenční úkol I.

63

15 MĚNOVÝ TRH Studijní cíle V této krátké kapitole se zastavíme na měnových trzích, definujeme měnový kurz a seznámíme se s teoriemi jeho utváření a změn. Na závěr se stručně zmíníme o nástrojích centrální banky, kterými lze ovlivnit kurz domácí měny. Požadované vstupní znalosti Trh, tržní rovnováha Průvodce studiem S měnovým trhem se běžně setkáváme jako turisté. Nás však nyní bude zajímat trh, na kterém se obchoduje s rozhodujícími objemy měn, a který tak utváří měnové kurzy. Měnový kurz

Apreciace měny Depreciace měny

Parita kupní síly

Měnový kurz je cena měny určité země vyjádřená v měně zahraniční. Poněkud se liší kurzy valut (hotových peněz), deviz (bezhotovostní peníze) a také kurzy pro nákup a prodej, resp. pro bankovní operace (tzv. kurz střed). Měny různých zemí se směňují na měnovém trhu, přičemž se zde utvářejí měnové kurzy (již zmíněný kurz „devizy střed“). Na měnovém trhu obchodují dovozci a vývozci statků a investoři, kteří investují do českých nebo zahraničních aktiv. Vývozci českého zboží vytvářejí nabídku zahraničních měn a poptávku po českých korunách. Dovozci zahraničního zboží naopak vytvářejí nabídku korun a poptávku po zahraničních měnách. Podobně investoři, kteří nakupují česká (korunová) aktiva, vytvářejí nabídku zahraničních měn a poptávku po korunách. Investoři, kteří naopak nakupují zahraniční aktiva, vytvářejí nabídku korun a poptávku po zahraničních měnách. Relace mezi velikostí nabídky a poptávky působí na měnový kurz. Když poptávka po určité měně vzroste oproti její nabídce, dochází k jejímu zhodnocení neboli apreciaci v poměru k zahraničním měnám. Když naopak nabídka měny vzroste oproti poptávce po ní, dochází k jejímu znehodnocení neboli depreciaci vůči zahraničním měnám. Na otázku, proč se určitý měnový kurz pohybuje kolem určité úrovně (proč se, řekněme, kurz 100 korun slovenských pohybuje kolem hodnoty 80 korun českých a ne třeba 20 korun českých), odpovídá teorie parity kupní síly. Tato teorie má dvě verze – absolutní a relativní. Absolutní verze teorie parity kupní síly vychází z působení zákona jediné ceny. Tvrdí, že pokud se nějaké zboží prodává na dvou trzích za odlišné ceny, obchodníci budou nakupovat zboží na levnějším trhu a prodávat jej na dražším trhu. V důsledku působení tržních mechanismů dojde k vyrovnání cen na obou trzích. Měnový kurz bude tíhnout k paritě kupní síly, což znamená, že při tomto kurzu je možné koupit stejné množství zboží v obou zemích. V našem příkladu by to znamenalo, že si v Česku koupíme za 80 korun českých (CZK) právě tolik statků jako na Slovensku za 100 korun slovenských (SKK). Relativní verze teorie parity kupní síly vysvětluje změny měnových kurzů. Podle ní je změna měnových kurzů způsobena změnou cenových hladin a míra depreciace odpovídá rozdílu v mírách inflace.

64

Příklad Uvažujme, že rovnovážný kurz je 100 SKK za 80 CZK. Pak dojde na Slovensku k 10% růstu cenové hladiny, zatímco u nás se ceny nezmění. Slovenské zboží tedy zdraží oproti českému. To se projeví v zahraničním obchodu. Na obou trzích poroste poptávka po českém zboží a klesne poptávka po zboží slovenském. Na měnovém trhu proto poroste poptávka po českých korunách a zároveň poroste nabídka korun slovenských. Česká koruna se zhodnotí vůči slovenské. Jakmile kurz dosáhne úrovně 110 SKK za 80 CZK, obnoví se rovnováha. Pokud by domácí cenová hladina vzrostla více než zahraniční cenová hladina, došlo by k depreciaci domácí měny. Pokud se měnový kurz vytváří na měnovém trhu volně bez státních zásahů označuje se jako volně pohyblivý (plovoucí). Za měnovou politiku je obecně odpovědná centrální banka. Česká národní banka uplatňuje režim volně plovoucího kurzu. Centrální banky však přesto mohou na měnovém trhu intervenovat, aby zabránily větším výkyvům měnového kurzu. Ke svým intervencím využívají devizové rezervy. Devizové rezervy jsou určité objemy strategických zahraničních měn (např. americký dolar, euro), které centrální banka drží a využívá jich v případě potřeby k nákupům domácí měny na měnovém trhu. Tím zvyšuje poptávku po domácí měně a brání její depreciaci.

Pro zájemce Zatímco pojmy apreciace a depreciace měny nebývají všeobecně známé, můžeme často zaslechnout pojem revalvace a devalvace měny. Je však třeba mezi nimi správně rozlišovat: zatímco apreciace či depreciace je výsledkem působení tržního mechanismu, revalvace je úředně stanovené posílení měny a devalvace je úředně stanovené oslabení měny.

Shrnutí Dlužno přiznat, že teorie měnového růstu je v ekonomické vědě jednou z nejspornějších. Na měnovém trhu se utváří měnový kurz, tj.poměr mezi domácí a zahraniční měnou. Jeho konkrétní hodnotu objasňuje např. absolutní verze teorie parity kupní síly, jeho změny relativní verze teorie parity kupní síly. Volně pohyblivý kurz není ovlivňován úředními zásahy, centrální banka však může intervenovat na měnovém trhu.

Cvičení 15.1 Předpokládejme, že rovnovážný kurz je 3 kuvajtské dináry (KWD) za 1 kajmanský dolar (KYD). V Kuvajtu dojde ke zvýšení cenové hladiny o 5 %, na Kajmanských ostrovech se cenová hladina nemění. Jak se změní měnový kurz? A jak se změní kurz, když v Kuvajtu vzroste cenová hladina o 15 % a na Kajmanských ostrovech vzroste o 20 %?

65

Volně pohyblivý kurz

Cvičení 15.2 PřiřaOte k sobě vzájemně nejlépe si odpovídající pojmy: 1. valuty A. nabídka zahraničních měn 2. devizy B. vzrůst poptávky po měně 3. měnový kurz C. kurz, kdy lze koupit ve dvou zemích stejný objem zboží 4. vývozci D. hotovost 5. dovozci E. vzájemný poměr dvou měn 6. apreciace F. intervence centrální banky 7. depreciace G. poptávka po zahraničních měnách 8. parita kupní síly H. vzrůst nabídky měny 9. devizové rezervy I. volné působení měnového trhu 10. plovoucí kurz J. bezhotovostní peníze

66

16 PLATEBNÍ BILANCE Studijní cíle Na konci této kapitoly budete schopni posoudit některé mezinárodní ekonomické vazby. Seznámíte se s obsahem platební bilance a jejích jednotlivých součástí – běžného účtu, obchodní bilance, finančního účtu a změny devizových rezerv. Budeme studovat mechanismy, které ovlivňují stav jednotlivých částí platební bilance. V závěru se dotkneme otázky zahraničního dluhu.

Požadované vstupní znalosti Aktiva, devizové rezervy, měnový kurz (volně pohyblivý)

Průvodce studiem Ačkoli je tato kapitola vyložena jen s ohledem na to, abychom byli schopni zhodnotit ekonomický vývoj na základě běžně zveřejňovaných informací a neobsahuje mnoho podrobné teorie, vyžaduje její studium soustředění a trpělivost, protože se násobí množství faktorů, které ovlivňují sledované ekonomické efekty. Platební bilance je účet, který zachycuje transakce ekonomiky se zahraničím v daném roce. Porovnává tedy platby ze zahraničí a do zahraničí. Platební bilance má tři části: běžný účet, finanční účet a změnu devizových rezerv. Běžný účet platební bilance zachycuje platby za dovoz a vývoz zboží, které jsou jeho rozhodujícími položkami. Rozdíl mezi hodnotou dovozu a vývozu se nazývá obchodní bilance. Obchodní bilance (zvaná též čistý vývoz) je dominantní položkou běžného účtu platební bilance, a proto se někdy místo „běžný účet“ říká jen „obchodní bilance“. Běžný účet obsahuje dále důchody placené ze zahraničí a do zahraničí (mzdy, zisky, úroky) a jiné jednostranné převody jako např. dary či dědictví. Finanční účet platební bilance zachycuje dovoz a vývoz kapitálu. Dovoz zahraničního kapitálu je představován nákupem českých aktiv zahraničními osobami, poskytováním zahraničních půjček a vklady peněz zahraničních osob do českých bank. Vývozem kapitálu jsou tytéž operace tuzemských osob směrem do zahraničí. Podstatné je, že platební bilance jako účet je vždy účetně vyrovnaná. Případný schodek (pasivní bilance) běžného účtu je pokryt přebytkem (aktivní bilancí) finančního účtu a/nebo čerpáním devizových rezerv. Naopak přebytek běžného účtu jde na pokrytí schodku finančního účtu a/nebo na zvýšení devizových rezerv.

Příklad Výše uvedené ilustrujeme na dvou zjednodušených příkladech hypotetických ekonomik.

67

Platební bilance Běžný účet Obchodní bilance Finanční účet Změna devizových rezerv

Platební bilance Země Slunce (údaje v mld. peněžních jednotkek) Platby Platby Bilance ze zahraničí do zahraničí Vývoz zboží +300 Dovoz zboží –370 Bilance běžného účtu –70 Vývoz kapitálu –50 Dovoz kapitálu +90 Bilance finančního účtu +40 Změna devizových rezerv +30 Platební bilance 0 Země Slunce má pasivní saldo (bilanci) běžného účtu a aktivní saldo finančního účtu. Protože schodek běžného účtu není plně pokryt přebytkem finančního účtu, musí ho Země Slunce pokrýt čerpáním devizových rezerv. V zemi dojde k poklesu devizových rezerv o 30 mld. (což se v účtu formálně projeví jako kladné číslo).

Platební bilance Země Měsíce (údaje v mld. peněžních jednotkek) Platby Platby Bilance ze zahraničí do zahraničí Vývoz zboží +400 Dovoz zboží –320 Bilance běžného účtu +80 Vývoz kapitálu –140 Dovoz kapitálu +110 Bilance finančního účtu –30 Změna devizových rezerv –50 Platební bilance 0

Rovnováha platební bilance

Země Měsíce má aktivní bilanci běžného účtu a pasivní bilanci finančního účtu. Přebytek běžného účtu jednak pokryje schodek finančního účtu a jeho zbývající část zvýší devizové rezervy země (což se formálně projeví jako záporné číslo). Platební bilance České republiky je dostupná v publikacích českého statistického úřadu (např. www.czso.cz). Účetní vyrovnanost platební bilance však nelze zaměňovat za rovnováhu platební bilance. Jak jsme již uvedli, platební bilance je vždy účetně vyrovnaná, konečnou vyrovnávací položkou je změna devizových rezerv. Devizové rezervy však nelze k vyrovnání schodků využívat dlouhodobě, jelikož by časem byly vyčerpány (víme, že mají i jinou funkci v měnové politice). Platební bilance je v rovnováze tehdy, když je schodek/přebytek běžného účtu plně pokryt/vyčerpán přebytkem/schodkem finančního účtu. Mechanismem, který uvádí platební bilanci do rovnováhy, je měnový kurz (za předpokladu, že je volně pohyblivý). V případě schodku platební bilance (tedy případu, kdy je nutno pro její účetní vyrovnání čerpat devizové rezervy) totiž logicky nabídka korun na měnovém trhu převýší poptávku po nich a dojde k depreciaci koruny. Tím zlevní naše zboží na zahraničních trzích a poroste vývoz. Naopak zahraniční zboží bude u nás dražší a tudíž bude klesat dovoz. To potrvá do doby, kdy se vyrovná nabídka a poptávka po korunách, a platební bilance bude v rovnováze.

68

V případě přebytku platební bilance (tj. situace, která se účetně projeví jako nárůst devizových rezerv) je na měnovém trhu vyšší poptávka po korunách než jejich nabídka. Koruna apreciuje. Naše zboží bude dražší, vývoz bude klesat, zahraniční zboží bude pro nás levnější, proto poroste dovoz. To opět protrvá do vyrovnání nabídky a poptávky po korunách, kdy platební bilance bude opět v rovnováze. Platební bilance tenduje k rovnováze, v níž je schodek běžného účtu kompenzován přebytkem účtu finančního nebo naopak je přebytek běžného účtu kompenzován schodkem finančního účtu. Otázka Na čem závisí vyrovnanost běžného účtu a finančního účtu? Představme si, že dosažitelná úroková míra z bankovních vkladů v Brazílii je 3% a v Česku je 8%. Jak zareagují investoři? Očekávaná míra výnosu z vkladů v Česku převyšuje očekávanou míru výnosů v Brazílii. Investoři budou přesouvat kapitál z brazilských do českých bank. To zvětší přebytek na finančním účtu české platební bilance. Stav finančního účtu závisí na úrokovém diferenciálu, tj. na rozdílu mezi úrokovou mírou v tuzemsku a v zahraničí. Průvodce studiem Nyní budeme zkoumat příčiny vyrovnanosti běžného účtu. Jak jsem se již zmínila, jeho dominantní složkou je čistý vývoz. Proto teO přejdu, jak je v praxi běžné, k užívání pojmu „obchodní bilance“. Obchodní bilance závisí na měnovém kurzu. Depreciace domácí měny zlepšuje obchodní bilanci (snižuje schodek nebo zvyšuje přebytek), protože na zahraničním trhu zlevní české zboží a tudíž vzroste jeho vývoz, zatímco dovezené zboží bude u nás dražší a proto dovoz poklesne. Při apreciaci měny je tomu naopak. Na obchodní bilanci má ovšem vliv také změna domácí cenové hladiny. Jestliže v tuzemsku dojde ke zvýšení cenové hladiny, zvýší se při daném kurzu cena českého zboží i na zahraničních trzích, což vede k poklesu vývozu. Tuzemští spotřebitelé začnou zdražené domácí zboží substituovat zahraničním a tak vzroste dovoz. Domácí obchodní bilance se zhoršuje. Z uvedeného vyplývá, že obchodní bilance závisí nejen na měnovém kurzu, ale také na cenových hladinách doma a v zahraničí. Spojení těchto vlivů ukazuje, že obchodní bilance závisí na tzv. reálném měnovém kurzu. Měnový kurz, tak jak jsme ho pojímali dosud, je možno považovat za kurz nominální. Reálný měnový kurz je nominální měnový kurz násobený poměrem zahraniční a domácí cenové hladiny. Stav obchodní bilance závisí na reálném měnovém kurzu. Příklad Uvažujme, že obyvatelé zemí evropské měnové unie v Česku koupí za 17 Kč stejný objem zboží jako doma za 1 €. Dále předpokládejme, že nominální kurz je 1€ za 30 Kč. Reálný kurz R pak činí:

1(€) R = 30( Kč ) ⋅ € 17( Kč ) R = 1,76

69

Reálný měnový kurz

Domácí zboží je pro tyto cizince v porovnání s českým dražší o 76 %. (České zboží je pro tyto cizince 1,76krát levnější.) Takový reálný kurz znamená, že české zboží je konkurenceschopné, bude docházet ke zvyšování vývozu a zlepšování obchodní bilance. Kromě zmíněných faktorů závisí obchodní bilance na vývoji reálného tuzemského HDP a také na vývoji HDP v zemích zahraničních obchodních partnerů. Uvažujeme, že dochází k růstu tuzemského reálného HDP. Rostoucí produkce vyžaduje část surovin a polotovarů z dovozu. Také rostoucí spotřeba znamená zvýšené nákupy dovozového zboží. Rostoucí HDP zvyšuje dovoz a rostoucí dovoz zhoršuje tuzemskou platební bilanci. Roste-li HDP v zemích obchodních partnerů, zvýší se tam i poptávaný objem zboží z tuzemska. Náš vývoz poroste a tuzemská platební bilance se bude zlepšovat. Můžeme tedy shrnout: obchodní bilance závisí na reálném měnovém kurzu a na růstu domácího reálného HDP ve vztahu k růstu zahraničního reálného HDP.

Zahraniční dluh

Jak jsme již viděli, případný schodek obchodní bilance je financován přebytkem finančního účtu neboli dovozem kapitálu. Značná část těchto zahraničních investic má podobu půjček zahraničních osob domácím osobám. Celková zadluženost země vůči zahraničí se označuje jako zahraniční dluh. Prakticky se však nejedná o dluh země, ale konkrétních věřitelů, vesměs podnikatelských subjektů, kteří jsou povinni podle smluvních podmínek své závazky splácet. Přesto má zahraniční dluh vliv na obchodní bilanci a na kurz měny. Pokud nové zahraniční půjčky převyšují splátky starých půjček, domácí měna apreciuje a obchodní bilance má tendenci ke schodku. Pokud však splátky starých půjček budou vyšší než tok nových půjček, zvýší se na měnovém trhu nabídka korun a poptávka po zahraničních měnách. Tuzemská měna depreciuje a obchodní bilance je v přebytku. Shrnutí Platební bilance zachycuje transakce domácí ekonomiky se zahraničím. Je účtem, proto musí být vždy účetně vyrovnaná. To je nutno odlišit od rovnováhy platební bilance, které se dosahuje pohybem měnového kurzu. Platební bilance zahrnuje běžný účet, finanční účet a změnu devizových rezerv. Dominantní složkou běžného účtu je obchodní bilance – účet zachycující platby za dovoz a vývoz zboží. Na obchodní bilanci má vliv i zahraniční dluh země. Cvičení 16.1 Sestavte platební bilanci Země Hvězd za uplynulý rok (údaje v hvězdných korunách HK). Jak se změnily devizové rezervy Země Hvězd? Země Hvězd vyvezla do jiných zemí hvězdný prach za 830 mld. HK a hvězdný třpyt za 460 mld. HK. Naopak dovezla sluneční teplo za 530 mld. HK a měsíční chlad za 190 mld. HK. V Zemi Měsíce investovala 270 mld. HK. Země Slunce uložila v bankách Země Hvězd 310 mld HK. Cvičení 16.2 Doplňte věty (do klíče nahlédněte až budete hotovi s celým cvičením): 1. Je-li hodnota schodku běžného účtu platební bilance vyšší než přebytek finančního účtu, dojde k …………. domácí měny. 2. Depreciace domácí měny vede …….. vývozu, protože vyvážené zboží je (vyjádřeno v zahraničních měnách) ………..

70

3. Depreciace domácí měny vede ke ………. dovozu. 4. Je-li hodnota schodku platební bilance nižší než přebytek finančního účtu, dojde k …………domácí měny. 5. Při apreciaci domácí měny klesá ……….. a roste ………. 6. Jestliže očekávaná míra výnosu z domácích vkladů převýší míru výnosu v zahraničí, zahraniční investoři ………..vklady u českých bank, a to povede ke zvýšení přebytku na ………. ………. domácí ………. ……….. 7. Depreciace domácí měny ……… hodnotu vývozu a ………. hodnotu dovozu, …………tedy domácí obchodní bilanci. 8. Obchodní bilance závisí na ……….. měnovém kurzu, který odráží poměr domácí a zahraniční ………. ………... 9. Růst reálného HDP znamená ……… spotřeby, tedy …….. dovozu a ………… domácí obchodní bilanci. 10. Rostoucí zahraniční dluh vede k ……….. domácí měny a ……….. obchodní bilance. Korespondenční úkol V Analyzujte vývoj zahraničního obchodu České republiky v posledních 4–5 letech. Rozsah a forma viz korespondenční úkol I.

71

17 STÁTNÍ ROZPOČET Studijní cíle V sedmnácté kapitole vysvětlíme pojem státní rozpočet a jeho význam pro domácí ekonomiku. Budeme sledovat, jak různé přístupy ke konstrukci státního rozpočtu dopadají na výkonnost ekonomiky. Požadované vstupní znalosti Veřejné statky, veřejný sektor, HDP, stínová ekonomika, zapůjčitelné fondy Průvodce studiem V této kapitole využijete mnohé znalosti nabyté už od začátku studia. V požadovaných vstupních znalostech jsem uvedla jen ty nejnezbytnější pojmy, proto jakmile nebudete něčemu rozumět, zalistujte do předcházejících částí studijního textu (zejména do kapitol 2, 3, 8, 9, 10). S blížícím se koncem kurzu zkrátka vidíte, že opravdu všechno souvisí se vším (a to používáme jen jednoduché modely). Ekonomika je krásně dobrodružná!

Státní rozpočet

Státní rozpočet je dominantní složkou veřejných rozpočtů. Veřejné rozpočty zachycují toky a stav veřejných financí. Veřejné finance jsou složitým systémem s mnoha větvemi a úrovněmi, do kterého patří též úrovně krajské a obecní samosprávy. Podíl veřejných rozpočtů na HDP ukazuje, jak velký je v uvažované ekonomice veřejný sektor. Obecně lze říci, že ve vyspělých zemích je podíl veřejných výdajů na HDP poměrně vysoký (pro velmi hrubou představu cca dvě pětiny HDP). Jedním z hlavních důvodů je růst významu veřejných statků ve společnosti. Státní rozpočet lze definovat jako centralizovaný peněžní fond, který rozdělují a využívají státní orgány. Má podobu bilance a skládá se tak z příjmové a výdajové stánky. Největší příjmovou položkou jsou daně, dále cla, poplatky, pokuty, penále a příspěvky na sociální zabezpečení a pojistné. Výdaje státního rozpočtu se z hlediska ekonomické teorie člení do dvou skupin: výdaje na nákup statků, tzv. vládní nákupy a transferové platby. Vládní (veřejné) nákupy znamenají například výdaje na veřejnou správu, výdaje na obranu a bezpečnost, výdaje na školství, zdravotnictví, kulturu, též na nákup vybavení kanceláří, aut atd. Transferové platby jsou výdaje sociální povahy (starobní důchody, podpory v nezaměstnanosti, sociální dávky), za něž vláda nezíská od příjemce žádnou protihodnotu. Výdaje státního rozpočtu směřují do čtyř hlavních oblastí: • na sociální zabezpečení, školství a zdravotnictví • na obranu • do národního hospodářství • na státní správu Podle toho, jakých hodnot nabývají příjmy a výdaje, může se státní rozpočet ocitnout ve třech různých stavech: • přebytkový (příjmy převyšují výdaje) • vyrovnaný (příjmy se rovnají výdajům) • deficitní (příjmy jsou nižší než výdaje)

72

Otázka Je zřejmé, že státní rozpočet je mocným nástrojem přerozdělování. Jaké jsou hlavní kanály tohoto přerozdělování a jaký vliv na ekonomiku může toto přerozdělování mít? K přerozdělování dochází zejména dvěma kanály: prostřednictvím státních výdajů a prostřednictvím daňové soustavy. Na výdajové straně státního rozpočtu ČR tvoří nejvyšší položku transfery obyvatelstvu. Přerozdělování směrem k obyvatelstvu se ztotožňuje se sociální politikou. Toto přerozdělování má však opodstatnění tehdy, motivuje-li člověka, který se ocitl v obtížné životní situaci, k aktivnímu řešení tohoto stavu. Také daňová soustava, je-li progresivní (vyšší příjmy jsou zdaněny vyšší sazbou), má zajímavé ekonomické efekty. Má-li člověk příležitost zvýšit své příjmy, porovnává pochopitelně náklady a výnosy. Při vyšších příjmových hladinách však zjistí, že státu odvede velkou část (v ČR až dvě pětiny) svého dodatečného příjmu. Často tak zjistí, že jeho čistý dodatečný příjem je nižší než dodatečné náklady. Progresivní zdanění tak může vést k oslabení motivace k dodatečným pracovním výkonům. Dalším výsledkem vysokých daňových sazeb je vyhýbání se daním. Vyhýbání se daním nemusí mít vždy nelegální podobu. Daně se pochopitelně promítají do cen statků. Aby lidé nemuseli platit ceny zvýšené vlivem daňových sazeb, uchylují se ke svépomocným činnostem, popřípadě si poskytují protislužby. Sami si staví domy, malují v bytech, maminky ostříhají vlasy celé rodině… To snižuje výkonnost celé ekonomiky, ztrácí se výhody ze specializace a v konečném důsledku klesají daňové příjmy státního rozpočtu. Některé subjekty se uchylují k nelegálním daňovým únikům. Rozsah šedé ekonomiky je tím větší, čím vyšší jsou daňové sazby. Dalším nepříjemným důsledkem vysokého zdanění je únik kapitálu do zemí s nižšími daněmi. Zvyšování daní má ze stejných důvodů negativní dopad na samotný daňový výnos státu. Zvyšuje-li stát daně, nemůže předpokládat, že se jeho daňové příjmy budou proporcionálně zvyšovat. Tento jev zachycuje Lafferova křivka (autorem je Američan Arthur Laffer). Daňový výnos (v peněžních jednotkách)

0%

100%

míra zdanění v (%)

obrázek 20

Roste-li míra zdanění, jsou přírůstky daňového výnosu státu stále menší. Příčinou je oslabení ekonomické výkonnosti země při vyšší míře zdanění, zvyšování daňových úniků a odliv kapitálu do zahraničí. Důležité je uvědomit si, že naopak při snížení míry zdanění klesne daňový výnos méně v porovnání s poklesem daňových sazeb. Jak jsme již uvedli, v současné společnosti je přikládán velký význam veřejným statkům, naopak zvyšování daní je velmi nepopulární. Proto mají politické reprezentace pod tlakem veřejného mínění tendenci k vytváření schodkových rozpočtů. Pro vládu

73

Lafferova křivka

Efekt vytěsňování

je velmi snadné půjčovat si od soukromých subjektů, protože banky dávají přednost vládním dluhopisům před půjčkami soukromým firmám (půjčování vládě je bez rizika). Jestliže si vláda půjčuje na financování rozpočtového schodku, nemají banky prostředky na financování aktivit soukromých osob. Tomuto jevu se říká efekt vytěsňování. Vláda svými výdaji vytěsnila některé výdaje soukromé. Nabídku vládních dluhopisů musíme chápat jako poptávku po zapůjčitelných fondech. Tím přispívá ke zvýšení poptávky po zapůjčitelných fondech, což vede ke zvyšování úrokové míry. V konečném důsledku klesají soukromé investice. Konstrukce státního rozpočtu je tedy vlastně rozhodnutím o poměru mezi soukromými a veřejnými statky, které bude produkovat a spotřebovávat uvažovaná ekonomika. Shrnutí Státní rozpočet je fond, jehož prostředky využívají státní orgány. Příjmy pocházejí především z daní, výdaji jsou vládní nákupy a transfery. Ekonomika je ovlivněna relací mezi příjmy a výdaji státního rozpočtu. Změny daňových sazeb nevedou ke stejné (proporcionální) změně příjmů státního rozpočtu. Deficitní rozpočet způsobuje tzv. efekt vytěsňování. Cvičení 17.1 Proč se ekonomika nemůže jednoduše rozhodnout, že bude produkovat jak více soukromých tak více veřejných statků? Cvičení 17.2 Představte si, že by naše vláda zvýšila státní výdaje, aniž by zvýšila daně. Přírůstek výdajů bude financovat půjčkami od domácích soukromých osob. Co byste očekávali, že se stane a) s úrokovou mírou b) s kurzem koruny c) s naší obchodní bilancí d) s naším zahraničním dluhem Korespondenční úkol VI Vyhledejte konkrétní údaje o příjmech a výdajích státního rozpočtu v České republice a analyzujte jeho salda v uplynulých pěti letech. Jaké byste doporučovali změny v jeho struktuře? Jaké pozitivní a jaké negativní dopady do ekonomiky by vaše opatření přinesla? Forma a rozsah viz korespondenční úkol I.

74

18 MĚNOVÁ POLITIKA Studijní cíle V poslední kapitole se věnujeme cílům měnové politiky a úloze centrální banky při jejich dosahování. Probereme různé typy měnových politik, jejich přednosti a nedostatky. Na konci kapitoly vám bude jasné, co je reálné od měnové politiky očekávat. Požadované vstupní znalosti Centrální banka, státní rozpočet, inflace, měnový kurz, obchodní bilance, hospodářský cyklus Průvodce studiem Tak, tato kapitola je poslední. Nebudu ale předstírat, že je jednoduchá. Opravdu v ní zúročíte mnohé, co bylo řečeno dříve. Působení nástrojů měnové politiky je stručně naznačeno, neboN podrobně bylo vysvětleno v předcházejících kapitolách. Takže kdybyste něco nepochopili napoprvé, vraNte se k příslušné pasáži. Není to sice moc zábavné, ale alespoň tak objevíte a doplníte drobnosti, které vám dosud unikaly. Měnová politika je složitý systém pravidel a nástrojů, které mají zajistit žádoucí ekonomický vývoj v zemi. Charakter měnové politiky je spjat s aktivitami centrální banky a zejména s mírou její závislosti či nezávislosti na vládě. Je-li centrální banka závislá na vládě, přizpůsobuje se měnová politika zájmům státního rozpočtu. V takovém případě má vláda tendenci půjčovat si přímo od centrální banky, čímž se neúměrně zvyšuje peněžní zásoba a stoupá inflace. Naopak nezávislost centrální banky na vládě potlačuje tendenci vládních politiků rozpoutávat inflaci vytvářením rozpočtových schodků. Česká národní banka je jednou z nejvíce nezávislých centrálních bank na světě. Její měnová politika není přizpůsobována zájmům státního rozpočtu. Měnová politika má stanovené konečné cíle, jichž je dosahováno prostřednictvím cílů zprostředkujících. Těchto cílů dosahuje centrální banka (ČNB) prostřednictvím nástrojů měnové politiky. Měnová politika: Nástroje

Zprostředkující cíle

Konečné cíle

dvoutýdenní reposazba operace na volném trhu

stav peněžní zásoby

míra nezaměstnanosti

povinná míra bankovních rezerv

úroková míra

míra inflace

měnový kurz

obchodní bilance

devizové rezervy

75

Nezávislost centrální banky Konečné a zprostředkující cíle měnové politiky Nástroje měnové politiky

Průvodce studiem O nástrojích, zprostředkujících cílech i o konečných cílech jste už mnohé nastudovali a připomínám, že ještě podrobnější informace naleznete např. na internetových stránkách ČNB www.cnb.cz. My se nyní zaměříme na typy měnové politiky a na jejich účinnost při dosahování konečných cílů. Otázka Co myslíte, jsou cíle měnové politiky navzájem slučitelné? Expanzivní a restriktivní měnová politika

Stop-go politika

Lze tušit, že to nebude dost dobře možné. Podle toho, jaký problém je v ekonomice právě nejnaléhavější, lze přistoupit k realizaci konkrétního způsobu provádění měnové politiky. Rozeznáváme dva základní typy měnové politiky: expanzivní politiku a restriktivní politiku. Expanzivní politika spočívá v tom, že centrální banka zvýší peněžní zásobu v ekonomice tím, že nakoupí vládní dluhopisy a sníží klíčové úrokové sazby (zejména dvoutýdenní reposazbu). To vede ke snížení úrokových měr komerčních bank a k depreciaci domácí měny. Rostou investice, spotřeba a čistý vývoz. Posléze nastane snížení nezaměstnanosti, zvýšení inflace a zlepšení obchodní bilance. Jak ale víme, v dlouhém období se zaměstnanost (resp. nezaměstnanost) vrací na svou přirozenou míru a HDP se vrací na úroveň potenciálního produktu. Vyšší inflace však přetrvává, jelikož se promítla do vyšších mezd a inflačních očekávání. Vyšší inflace znamená reálnou apreciaci domácí měny. Reálný kurz se vrací na původní úroveň a stejně tak obchodní bilance. Restriktivní měnová politika naopak vyvolává snížení peněžní zásoby v ekonomice. Centrální banka toho dosahuje tím, že zvýší klíčové úrokové sazby a začne prodávat vládní dluhopisy. Zvýší se úrokové míry komerčních bank, domácí měna apreciuje. V zemi poklesnou investice a spotřeba, poklesne čistý vývoz. Posléze se sníží inflace, zvýší se nezaměstnanost a zhorší se obchodní bilance. V dlouhém období však ekonomika začne produkovat potenciální produkt při přirozené míře zaměstnanosti (resp. nezaměstnanosti). Také obchodní bilance se brzy po snížení inflace opět zlepší, protože reálný měnový kurz se vrátí (po předchozí nominální apreciaci) na původní úroveň. Dlouhodobým důsledkem restriktivní měnové politiky je pouze snížení inflace. Došli jsme k důležitému poznatku: ze tří konečných cílů je měnová politika schopna dva ovlivnit jen krátkodobě. Dlouhodobě je měnová politika schopna ovlivnit jen inflaci. Ačkoliv se tedy zdá, že volba mezi expanzivní a restriktivní politikou je jednoznačná, není to tak jednoduché. Příčina je ta, že tzv. „krátké období“ je jen ekonomická kategorie a z hlediska času jako fyzikální veličiny může trvat i rok či dva. To by při uplatnění restriktivní měnové politiky mohlo vést k pádu ekonomiky do deprese. Toto vědomí vedlo ke snahám centrálních bank ovlivnit průběh hospodářských cyklů. V době hospodářské expanze se začala uplatňovat restriktivní měnová politika s cílem utlumit „přehřátí ekonomiky“ a zmírnění inflace, v době recese se uplatňovala expanzivní měnová politika s cílem povzbudit investice a snížit nezaměstnanost. Takové měnové politice se říká politika stop-go (stop při expanzi, go, jdi, při recesi). Její uplatňování ale provázejí problémy spočívající ve zpoždění. Projevuje se zpoždění rozpoznávací, které nastává proto, že stav ekonomiky se hodnotí až na základě údajů statistického orgánu, a ty jsou pochopitelně k dispozici s určitým časovým skluzem ze obdobím, o němž vypovídají. Druhým je zpoždění rozhodovací, vyvolané potřebou určitého času, v němž centrální banka rozhoduje, zda a jaká opatření přijme. A pak nastane zpoždění zapůsobení, které trvá od rozhodnutí centrální banky přes realizaci opatření až do reakcí konkrétních ekonomických subjektů na příslušné změny. Uplatňování aktivistické (rozuměj aktivně volené a prováděné) stop-go politiky se příliš neosvědčuje, protože z důvodu zpoždění spíše prohlubuje fáze hospodářského cyklu a destabilizuje ekonomiku. Přesto má své uplatnění při dlouhotrvající depresi nebo inflačním vývoji.

76

V 70. a 80. letech 20. století opouštěly země aktivistickou měnovou politiku a nahrazovaly ji neaktivistickou politikou stálého měnového růstu. Neaktivistická měnová politika spočívá ve vytyčení dlouhodobě stálého pravidla. Tímto pravidlem měl být stálý měnový růst čili stálý růst peněžní zásoby. Pokud se centrální banka drží stálého měnového růstu, stane se její měnová politika neutrální (ani expanzivní ani restriktivní). Navíc je izolována od případných politických či zájmových tlaků na změny peněžní zásoby. Neakomoduje proto inflační impulzy. Podmínkou je, aby tato politika byla důvěryhodná. Soukromá i veřejná sféra musí uvěřit, že centrální banka svou politiku a vytyčený měnový růst nezmění. Jedině pak tomu přizpůsobí svá inflační očekávání. Největší problém této politiky spočívá v tom, aby centrální banka správně odhadla růst potenciálního produktu a tomu přizpůsobila tempo růstu peněžní zásoby. Již víme, že je to velmi obtížné a bankéři se ve svém rozhodování musí řídit z velké části intuicí. Postupně se v ekonomice začaly objevovat nové formy peněz jako elektronické platební karty, kreditní karty apod., které ovlivňují výši peněžní zásoby v ekonomice, přičemž jsou mimo kontrolu centrální banky. Proto byl zaveden další typ měnové politiky – inflační cílování. Centrální banka vyhlásí tzv. inflační cíl, tj. míru inflace vztaženou k určitému časovému horizontu a bere na sebe veřejný závazek, jehož dodržení se pro ni stává prestižní záležitostí (potažmo ekonomickou nutností). Měnová politika ztrácí svou neutralitu, protože centrální banka musí aktivně přispívat k dosažení vyhlášeného inflačního cíle. Vyhlášení inflačního cíle však velmi silně ovlivňuje inflační očekávání, která (jak víme) významně ovlivňují skutečnou inflaci. Navíc připomeňme, že beztoho je míra inflace jedinou dlouhodobě ovlivnitelnou veličinou. Centrální banka však musí dokázat využívat své nástroje přesně tak, aby splnila inflační cíl. Od roku 1997 uplatňuje politiku inflačního cílování i ČNB. Aktuální inflační cíle uvádí na svých internetových stránkách www.cnb.cz. Pro zájemce Úspěšnost hospodářství je možné vyjádřit prostřednictvím tzv. magického čtyřúhelníku. Magický čtyřúhelník zobrazuje konfliktnost cílů hospodářské politiky. Magický čtyřúhelník má podobu „démantu“ a jeho tvar vypovídá o tom, jak byla vláda či centrální banka úspěšná při plnění jednotlivých cílů. Čím dále leží vrcholy čtyřúhelníku od průsečíku souřadnicových os, tím lépe vláda úkol splnila. Čím větší je plocha čtyřúhelníku, tím byla hospodářská politika účinnější. Velmi zajímavé je sledovat proměny magického čtyřúhelníku v různých letech. Při konstrukci je třeba dbát na správné umístění cílových hodnot na osy. (Čím dále od středu soustavy souřadné, tím více žádoucí hodnota.) Možná podoba magického čtyřúhelníku:

ro ční te m p o rů stu H D P (% )

0 p rů m ě rná ro ční m íra neza m ě stnano sti (% )

0 0

sald o b ilance zahr. ob cho d u (v % H D P )

0

obrázek 21

ro ční m íra in flace (% )

77

Politika stálého měnového růstu

Politika inflačního cílování

Více např. v: Jurečka, V. a kol.: Úvod do ekonomie. Učební texty pro studenty neekonomických oborů. VŠB –TU, Ostrava 2002 Shrnutí Konečnými cíli měnové politiky je dosažení žádoucí míry nezaměstnanosti, míry inflace a stavu obchodní bilance. Uplatňovanými modelovými politikami centrálních bank mohou být: • expanzivní politika • restriktivní politika • politika stálého měnového růstu • politika inflačního cílování Dlouhodobě ovlivnitelnou veličinou je pouze inflace. Cvičení 18.1 Železnice je ve státním vlastnictví. Železniční odbory požadují vyšší mzdy a hrozí stávkou, nebude-li jim vyhověno. Vláda si uvědomuje, že zvýšení mezd zatíží státní rozpočet, ale stávky se obává a je ochotna mzdy zvýšit. a) Předpokládejme, že se centrální banka obává růstu nezaměstnanosti a bude tento mzdový inflační šok akomodovat zvýšením peněžní zásoby. Jaké to bude mít důsledky? b) Jaké důsledky bude mít zvýšení mezd na železnici, pokud centrální banka uplatňuje politiku stálého měnového růstu? Cvičení 18.2 Doplňte správné pojmy: 1. Pokud se ekonomika nachází v ……., která je charakterizována poklesem produkce, zaměstnanosti a využívání kapacit, může k jejímu oživení posloužit ……….. měnová politika. 2. V období recese s …….. mírou nezaměstnanosti částečně ……. důchody domácností, což vede k ……. poptávky. 3. Firmám ……. zisky a realizované investice ……….. očekávané výnosy. 4. ……….. politikou může centrální banka dosáhnout ……. úrokové míry. 5. …… úrokové míry vyvolá ……. investičních výdajů, které představují podstatnou část ……… ……… 6. Expanzivní politika vyvolá …… agregátní …….. a může tak napomoci při vyvedení ekonomiky z recese. 7. ………… měnová opatření se používají v případě „přehřáté“ ekonomiky. 8. Kapacity ekonomiky jsou zcela ……., začíná se projevovat nedostatek …….. ….. 9. Existuje nadměrná agregátní ……….., která vede k růstu ……. 10. V tomto případě je žádoucí použít ………… měnovou politiku k zamezení nadměrného ….. agregátní ……..… a potlačení ……..… 11. Působení politiky stop-go je spjato s problémy ……… 12. Politika ……. ……… je neutrální, protože neakomoduje inflační impulzy; podmínkou jejího uplatnění je její ………… 13. Politika ……… ……. spočívá ve vytyčení a dodržování určité míry inflace v určitém časovém horizontu. 14 ……… neutrální. 15. Je založena na působení ……… … 16. Složitost a proměnlivost ekonomické reality je příčinou toho, že ekonomové, centrální bankéře nevyjímaje, musí svá rozhodnutí z velké míry opírat o ……..……

78

POUŽITÁ LITERATURA (DOPORUČENÁ JAKO ROZŠIŘUJÍCÍ): Holman, R.: Základy ekonomie pro studenty vyšších odborných škol a neekonomických fakult VŠ. C. H. Beck, Praha 2000 Fialová, H. a kol.: Ekonomika. Příklady pro cvičení. ČVUT, Praha 2002 Jurečka, V. a kol.: Úvod do ekonomie. Učební texty pro studenty neekonomických oborů. VŠB –TU, Ostrava 2002 Samuelson, P. A., Nordhaus, W. D.: Ekonomie. 13. vydání. Praha, Svoboda 1991. Sojka, M., Konečný, B.: Malá encyklopedie moderní ekonomie. Libri, Praha 1996 www.cnb.cz www.cvvm.cz www.czso.cz www.undp.org Spolupráce na grafech ing. Miroslavu Lébl (www.miras.cz)

79

KLÍČ KE CVIČENÍM Cvičení 1.2 1. vzácnosti zdrojů, lidských potřeb 2. ekonomie 3. potřebu 4. statků 5. výrobky, služby Cvičení 2.1 1. ne, 2. ano, 3. ne, 4. ano, 5. ne, 6. ano Cvičení 2.2 Fantazii se meze nekladou! Například domácnost učitelů dodává škole svůj pedagogický potenciál a dostává plat. Škola vzdělává jejich děti, což rodiče platí ze svých daní, popř. i formou přímé platby – školného. Cvičení 3.1 Mezní užitky v Kč: 2000, 1500, 1200, 1000. Celkový užitek 5700 korun, spotřebitelův přebytek 1700 Kč. Reklama vytváří dojem většího spotřebitelova přebytku. Cvičení 3.2 P

6 5 vzrůst poptávky

4 3

0

6

7 8

9 10

11

12

Q

Elasticita poptávky e = (6/6)/(3/6), e = 2, poptávka je elastická. Se zvýšením příjmů dojde ke vzrůstu poptávky, graficky se projeví posunem křivky poptávky vpravo. Cvičení 4.1 Údaje v Kč: Utopené náklady 8000 (výčepní pult); náklady obětované příležitosti – nájem a mzda v odvětví, celkem 186000 jsou zároveň náklady implicitní; ostatní náklady jsou explicitní, celkem 138000, variabilní náklady se vztahují k vodě, energiím a potravinářským surovinám, celkem 78000, ostatní explicitní náklady jsou fixní. Celkové účetní náklady jsou 138000 Kč. Účetní zisk je 356000 Kč. Ekonomické náklady jsou 324000 Kč a ekonomický zisk 170000 Kč. To je méně, než by činil příjem pro-

80

vozovatele, kdyby pozemek pronajal a našel zaměstnání za průměrnou mzdu, neboN tak by jeho důchod činil 186000 Kč. Z hlediska ekonomického zisku se mu tedy podnikání „nevyplácí“. (Daňové a jiné aspekty zde neuvažujeme!) Cvičení 4.2 Produkce l

Celkové náklady (Kč)

5 6 7 8 9 10

190 240 310 390 540 650

Mezní náklady (Kč/l)

Cena (Kč/l)

100 100 100 100 100 100

60 70 80 150 110

Celkový příjem (Kč) 500 600 700 800 900 1000

Celkový zisk (Kč) 310 360 390 410 360 350

Mezní příjem je stále roven ceně za litr zmrzliny, tj. 100 Kč. Optimální objem produkce činí 8 litrů zmrzliny za den.

Cvičení 4.3 a) Výrobce se posouvá podél nabídkové křivky nahoru

Kč/j

12 10

j10

j12

Q

b) V důsledku zvýšení nákladů se nabídková křivka výrobce posouvá dle obrázku, dochází k poklesu nabídky: Kč/j

12

j’

j

Q

81

Cvičení 5.1

P(Kč/kg)

Nabídka a poptávka po meruňkách 60 55 50 45 40 35 30 25 20 15 10 5 0 4

5

6

7

8

9

10

11

12

13

14

15

16

17

18

19

Q (tun) nabídka

poptávka

Při ceně 21 Kč/kg je na trhu nedostatek meruněk ve výši 12 tun. Při ceně 36 Kč/kg je na trhu přebytek meruněk ve výši 8 tun. Efektivní produkce činí 10 tun, rovnovážná cena je 30 Kč/kg. Cvičení 5.2 Růst ceny není doprovázen růstem prodeje (sklady jsou plné). Znamená to, že producenti meruněk usilovali o zvýšení ceny v naději, že poroste i poptávané množství. Zákazníci (strana poptávky) však zvýšenou cenu neakceptují. Producenti vyvolali nerovnováhu trhu. Pokud by však byl růst ceny provázen i růstem prodeje, jednalo by se o změnu rovnováhy ze strany poptávky. Strana poptávky by vyvolala změnu směrem k vyšší rovnovážné ceně. Cvičení 6.1 Je vhodná specializace na základě komparativní výhody. Možný směnný kurz je jeden dort za sedm větrníků, možné dělení uvádí tabulka:

Osoba

Před specializací

Po specializaci

Vyrobí

82

Vyrobí

Prodá

dortů

větrníků

dortů

větrníků

dortů

větrníků

sl. Nora

6

20

0

80

8

24

pí Kuchyňková

30

40

40

0

32

56

Celkem

36

60

40

80

40

80

Cvičení 7.1 Studentův mezní příjem je vyčíslen v posledním sloupci tabulky. Protože ho musíme ještě porovnat s cenou MHD (12 Kč) neboli s mezním nákladem na přepravu k dalšímu zákazníkovi, měl by student stanovit cenu 100 Kč/h, a vyučovat 8 hodin týdně. Mezní příjem z deváté hodiny je nižší než cena MHD.

Kč/h

h

celkem Kč mezní příjem

120

6

720

110

7

770

50

100

8

800

30

90

9

810

10

80

10

800

–10

Cvičení 8.1 Banka soudí, že každá koruna, která by mohla být utracena nyní, má v časovém horizontu jednoho roku hodnotu 0,97 Kč. Neboli aby nyní vkladatelé oželeli spotřebu v hodnotě např. 100 Kč, musí mít jistotu, že po roce budou moci spotřebovávat za 103 Kč. (A/B = 1,03; A =1,03B; B=0,97A) Cvičení 9.1 Stát může veřejné statky objednávat od soukromých firem. Veřejné statky tedy nemusí být poskytovány jen státními institucemi. Veřejné statky musí být financovány z veřejných rozpočtů, ale dodavatelem může být soukromá firma. Cvičení 9.2 1. ne, 2. ano, 3. ano, 4. ano, 5. ano, 6. ne, 7. ne

Cvičení 10.1 Statek

knihy mléko Celkem

Množství v r. 2 (A) 820 000 ks 30 mil l x

Cena v r. 2 (B) 130 K/ks 10 K/l x

Množství v r. 1 (C) 790 000 ks 27 mil l x

Cena v r. 1 (D) 120 K/ks

106,6 mil

94 mil

98,4 mil

8 K/l x

300 mil 406,6 mil

216 mil 310 mil

240 mil 338,4 mil

(A) × (B) (C) × (D) (A) × (D) K K K

Nominální HDP roku 1 je 310 mil. K, nominální HDP roku 2 je 406,6 mil K. Reálný HDP roku 2 je 338,4 mil K. Index reálného růstu HDP: I = 338,4/310, I = 1,09 Reálný růst HDP v roce 2 oproti roku 1 činil 9 %.

83

Cvičení 10.2 Výrobní stupeň chovatel ovcí výrobce látky výrobce obleku velkoobchod maloobchod Celkem

Tržní cena produktu v Kč 800 1300 1700 2200 3200 x

Meziprodukt v Kč

800 1300 1700 2200 x

Přidaná hodnota v Kč 800 500 400 500 1000 3200

Celková hodnota finálního produktu je 3200 Kč a je stejná, měříme-li ji jako součet přidaných hodnot jednotlivých výrobců nebo součet důchodů plynoucích účastníkům výroby. Příspěvek k HDP činí tedy 3200 korun. Na každém výrobním stupni představuje přidaná hodnota rozdíl mezi částkou, kterou firma obdrží za prodaný výrobek, a částkou, kterou zaplatí za nakoupené produkty a služby. V souhrnu zjednodušeně představuje výdaje na mzdy pracovníků, odpisy a zisk firmy, tj, důchody pracovníků a výrobce. Cvičení 10.3 1. čtyři, domácnosti, firmy, veřejný sektor, zahraniční obchod 2. agregátní výdaje 3. transfery 4. disponibilní důchod, daně, transfery 5. zvyšuje, zvyšuje 6. snižuje, snižuje 7. počtu obyvatel, HDP/hlavu (osobu, obyvatele) Cvičení 11.1 Obtíže spjaté s naturální směnou (nutná oboustranná shoda potřeb) vedou k tomu, že se lidé nechtějí specializovat a raději co největší díl svých potřeb uspokojují vlastní činností. Naturální směna tedy brzdí specializaci. Specializace a směna ovšem zvyšují produkční schopnosti ekonomiky, aniž by se zvyšovaly výrobní faktory. Proto naturální směna omezuje produkční potenciál ekonomiky. Cvičení 11.2 Výše peněžních zůstatků, které chtějí domácnosti nebo firmy držet, závisí na úrokové míře. Při vyšší úrokové míře chtějí domácnosti a firmy držet méně peněžních zůstatků a dávají přednost méně likvidním aktivům. Cvičení 11.3 M = E/R M = 0.98*30000/0,02 M = 1 470 000 Kč Množství peněz v ekonomice vzroste o 1,47 mil. Kč. Cvičení 12.1 Při poklesu cenové hladiny je firma nucena snižovat ceny svých produktů. Proto musí také snížit mzdové náklady. V případě existence kolektivní smlouvy však nemůže postupovat tak, že by snížila mzdy všem zaměstnancům rovnoměrně. Proto musí postupovat tak, že část zaměstnanců propustí. Kolektivní mzdové dohody se tak stávají překážkou pro pokles nominálních mezd a tím i cen. Vyvolávají tzv. krátkodobé mzdové a cenové strnulosti.

84

Cvičení 12.2 Zvýšené mzdy představují zvýšení nákladů železnice, což se musí promítnout do cen přepravy. To vyvolá zvýšení nákladů všech firem, které používají železniční dopravu. Také musí zvýšit ceny. Vlna růstu nákladů se šíří do dalších podniků a odvětví. Navíc dojde k tzv. mzdové nákaze. Zaměstnanci jiných odvětví budou rovněž chtít zvýšit mzdy, jednak jsou povzbuzeni úspěchem železničářů a jednak rostou ceny spotřebních statků. Růst cen ovšem vyvolává snižování produkce a propouštění. Následkem tohoto mzdového šoku je pokles reálného HDP a zároveň růst cenové hladiny. Má tedy dvojí negativní dopad na ekonomiku. Cvičení 12.3 Protože ropa je základní energetický zdroj (navíc existuje kartel zemí vyvážejících ropu OPEC), je zvýšení její ceny příčinou všeobecného růstu nákladů. To nutně vede ke zvýšení cenové hladiny ve všech průmyslových zemích a zároveň dochází k poklesu reálného HDP. Snížení ceny ropy vyvolá tzv. pozitivní ropný šok, který se projeví v poklesu cenové hladiny a ve zvýšení reálného HDP. Cvičení 13.1 Zemědělská výroba má delší produkční cyklus a nepřizpůsobuje se jiným změnám v ekonomice tak pružně jako průmysl a služby. Produkční cyklus v živočišné výrobě trvá i několik let a zemědělci nedokáží odhadnout poptávku na tak dlouho dopředu. Snadno tak vzniká nadprodukce. Zemědělci navíc dokáží vyvíjet silný tlak na vlády a vynutit si subvencování své výroby resp. nadvýroby. Navíc je zemědělství citlivé téma, protože vytváří potravinovou základnu, a případné problémy znepokojují veřejnost. Cvičení 13.2 Sklon k nákupům takového dražšího zboží lze pozorovat v obdobích, kdy lidé mají důvěru v pozitivní ekonomický vývoj, v to, že neporoste nezaměstnanost a inflace. Vzhledem k tomuto optimismu uvolňují své úspory, které měly uloženy „na horší časy“ – říkáme jim opatrnostní zůstatky. V době, kdy ztrácejí důvěru v ekonomický vývoj naopak své opatrnostní zůstatky drží či zvyšují. Jev je tak markantní, že je sledován a např. společnost Gfk či ČSÚ měří tzv. indexy spotřebitelské důvěry. Změny v těchto indexech velmi dobře predikují ekonomický vývoj. Je to pochopitelné, ekonomická očekávání jsou samonaplňující. Cvičení 14.1 Statek

knihy mléko Celkem

Množství v r. 2 (A) 820 000 ks 30 mil l x

Cena v r. 2 (B) 130 K/ks

Cena v r. 1 (C) 120 K/ks

10 K/l x

8 K/l x

(A) × (B) K

(A) × (C) K

106,6 mil

98,4 mil

300 mil 240 mil 406,6 mil 338,4 mil

Deflátor HDP = 406,6/338,4 Deflátor HDP = 1,20 Roční míra inflace činila 20 %.

85

Cvičení 14.2 1. ano, 2. ano, 3. ne, 4. ne, 5. ne, 6 .ne, 7. ne, 8. ano, 9. ano, 10. ano Cvičení 15.1 Když v Kuvajtu dojde ke zvýšení cenové hladiny o 5 % a na Kajmanských ostrovech se cenová hladina nemění, ustálí se kurz na hodnotě 3,15 KWD za 1 KYD. Když v Kuvajtu vzroste cenová hladina o 15 % a na Kajmanských ostrovech vzroste o 20 %, ustálí se kurz na hodnotě 2,85 KWD za 1 KYD. (Obecně platí dA/B = pA – pB , dA/B je změna kurzu měny země A vůči měně země B, pA a pB jsou změny cenových hladin v zemích A, B) Cvičení 15.2 1D, 2J, 3E, 4A, 5G, 6B, 7H, 8C, 9F, 10I Cvičení 16.1

Platební bilance Země Hvězd (údaje v mld. HK) Platby Platby ze zahraničí do zahraničí Vývoz zboží +1290 Dovoz zboží –720 Bilance běžného účtu Vývoz kapitálu –270 Dovoz kapitálu +310 Bilance finančního účtu Změna devizových rezerv Platební bilance

Bilance

+570

+40 –610 0

Země Hvězd měla aktivní salda běžného i finančního účtu, její devizové rezervy vzrostly o 610 mld HK. Cvičení 16.2 1. depreciaci, 2. růstu, levnější, 3. snížení, 4. apreciaci, 5. vývoz, dovoz, 6. zvýší, finančním účtu, platební bilance, 7. zvýší, sníží, zlepšuje, 8. reálném, cenové hladiny 9. zvýšení, růst, zhoršuje, 10. apreciaici, schodku Cvičení 17.1 Ekonomika se může pohybovat jen po své hranici produkčních možností. Na ní musí nalézt kombinaci veřejných a soukromých statků. Zvýšení hranice produkčních možností by bylo možné při dostatečné akumulaci kapitálu, která by byla spjata s určitým odložením spotřeby. „Utahování opasků“ je ovšem u voličů nepopulární. Cvičení 17.2 a) úroková míra poroste v důsledku vyšší poptávky po zapůjčitelných fondech b) koruna apreciuje neboN úrokový diferenciál přiláká zahraniční investory

86

c) v důsledku apreciace koruny se zhoršuje obchodní bilance (klesá vývoz, roste dovoz) d) zahraniční dluh roste, silná koruna motivuje zahraniční investory, což koresponduje s posilováním koruny a schodkem obchodní bilance (bude však kompenzován aktivním saldem finančního účtu) Cvičení 18.1 a) Zvýšení peněžní zásoby povede ke snížení úrokové míry, snížení nezaměstnanosti, zvýšení inflace a zlepšení obchodní bilance. V dlouhém období se však ekonomika vrátí na úroveň potenciálního produktu ovšem při přetrvávající vyšší cenové hladině. b) Centrální banka neakomoduje inflační impulz. Rostoucí schodek státního rozpočtu proto vyvolá efekt vytěsňování, který povede ke zvýšení úrokové míry s negativními dopady na vývozce a investory. Cvičení 18.2 1. recesi, expanzivní 2. rostoucí, klesají, poklesu 3. klesají, nepřinášejí 4. Expanzivní, snížení 5. Pokles, zvýšení, agregátní poptávky 6. nárůst, poptávky 7. Restriktivní 8. využity, pracovní síly 9. poptávka, cen 10. restriktivní, růstu, poptávky, inflace. 11. zpoždění 12. stálého měnového růstu, důvěryhodnost 13. inflačního cílování 14 Není 15. inflačních očekávání 16. intuici

87

Ing. Jaroslava Kubátová, Ph.D.

ZÁKLADNÍ EKONOMICKÉ PRINCIPY Určeno pro distanční studium Výkonný redaktor Mgr. Silvie Prudká Odpovědný redaktor Mgr. Jana Kreiselová Technický redaktor RNDr. Miroslava Kouřilová Vydala a vytiskla Univerzita Palackého v Olomouci Křížkovského 8, 771 47 Olomouc www.upol.cz/vup e-mail: [email protected] Olomouc 2003 1. vydání ISBN 80-244-0722-1 NEPRODEJNÉ

88