Zajištění osob, věcí a jiných majetkových hodnot v trestním řízení

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra práva a veřejné správy

Zajištění osob, věcí a jiných majetkových hodnot v trestním řízení Bakalářská práce

Autor:

Svatopluk Hřebačka Právní administrativa v podnikatelské sféře

Vedoucí práce:

Praha

Judr. Anežka Forstová

Duben 2012

Prohlášení: Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracoval samostatně a v seznamu uvedl veškerou použitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, že odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámen se skutečností , že se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací. V Břeclavi dne

Svatopluk Hřebačka

2

Poděkování: Děkuji JUDr. Anežce Forstové za odborné vedení, konzultace, poskytování rad a materiálových podkladů potřebných pro tuto bakalářskou práci.

3

Anotace: Bakalářská práce je zaměřena na celkové shrnutí současně účinných právních norem umožňující zajištění osob, věcí a jiných majetkových hodnot v trestním řízení z pohledu osoby samostatně výdělečné činné. První část práce se zabývá problematikou zajištění osob v trestním řízení, druhá část zajištěním věcí a jiných majetkových hodnot. Práce je doplněna příklady v praxi užitých postupů a grafickým zobrazením statistických údajů na okrese Břeclav Klíčová slova: Zajištění osob, zadržení, vazba, zatčení, vydání a odnětí věci, trestní řízení, trestní řád, orgán činný v trestním řízení Annotation: The Bachelor work is intent on the general summing up law regulations accepted in this time, that make an attaching persons, things and another properte value possible in the punitive action view of the self emloyed man. The first part of the work deals with problems of attaching persons in the punitive action, the second one is about attaching things and other properte value. The models in practice of used ways and the graphic representing of static data in the Břeclav region are added in this work. Key words: Attaching persons, arresting, detention, apprehension of sb, give thing up, take thing away, punitive action, punitive regulations, prosecuting autority.

4

Obsah Úvod: .......................................................................................................................................... 6 1. Náhled do historie právních vztahů a právních norem ve světě ............................................. 8 1.1 Stručně o vývoji právních norem na území ČR ................................................................ 9 1.2. Zařazení trestního práva v právním systému ČR v současnosti .................................... 12 2. Právní normy upravující vymezenou oblast ......................................................................... 14 2.1.Normy upravující zajištění osob v trestním řízení.......................................................... 14 2.1.1. Vymezení pojmů v oblasti zajištění osob, zadržení a vazba .................................. 15 2.1.2. Zajištění osoby dle zákona o Policii ČR................................................................. 16 2.1.3. Zadržení obviněného a osoby podezřelé dle trestního řádu ................................... 18 2.1.4. Vazba a důvody vazby, trvání vazby, nahrazení vazby zárukou ............................ 22 2.1.4.1. Orgány rozhodující o vazbě, omezení obviněného ve vazbě .......................... 24 2.1.4.2. Vazba ve vydávacím řízení.............................................................................. 25 2.1.4.3. Výkon vazby .................................................................................................... 26 2.1.5. Zatčení a příkaz k zatčení ....................................................................................... 27 2.1.6. Úkoly Policie ČR na úseku výkonu vazby ............................................................. 28 2.1.6.2. Tabulkové a grafické znázornění vývoje počtu zadržených osob a osob ve vazbě za posledních pět let na okrese Břeclav ............................................................. 30 2.2. Normy upravující zajištění věcí a jiných majetkových hodnot ..................................... 33 2.1.1. Vymezení pojmů .................................................................................................... 34 2.1.2. Zajištění věci dle Zákona o Policii ČR a Zákona o obecní policii ......................... 35 2.1.3. Zajištění věci dle trestního řádu.............................................................................. 38 2.2.3.1. Vydání věci a odnětí věci ................................................................................ 43 2.2.3.2. Zajištění peněžních prostředků a zaknihovaných cenných papírů .................. 45 2.2.3.3. Zajištění nemovitosti, jiné majetkové a náhradní hodnoty .............................. 47 2.2.3.4. Zajištění věci při ohledání místa činu a věci ................................................... 50 2.2.4.Vrácení a další nakládání s věcí a jinou majetkovou hodnotou .............................. 52 2.2.5. Propadnutí a zabrání věci a jiné majetkové hodnoty .............................................. 56 2.2.6. Úkoly Policie ČR na úseku zajištěných věcí a jiných majetkových hodnot v trestním řízení ................................................................................................................ 63 2.2.6.1. Postup Policie ČR, evidence, uložení a odpovědnost za zajištěné věci a jiné majetkové hodnoty ....................................................................................................... 63 2.2.6.2. Tabulkové a grafické znázornění podílu zajištěných věcí Policií ČR na okrese Břeclav na celkové škodě způsobené trestnou činností ................................................ 65 Závěr ......................................................................................................................................... 67 Seznam pramenů a použité literatury ....................................................................................... 71 Seznam tabulek ......................................................................................................................... 73 Seznam grafů ............................................................................................................................ 73 Seznam obrázků........................................................................................................................ 73 5

Úvod: Proč jsem si vybral toto téma? Jsem studentem III. ročníku bakalářského kombinovaného studia Bankovního institutu vysoké školy, a.s. Praha v Břeclavi a studuji obor „Právní administrativa v podnikatelské sféře“. Profesně se zabývám jako soukromý podnikatel obory nákupem a prodejem zemědělské techniky, jejími opravami a servisem, nákladní autodopravou a další službami v zemědělství a stavebnictví, které zajišťuji pod firmou Agrosort, s.r.o. Podivín, jejímž jsem jednatelem a současně jediným vlastníkem. Nákup a prodej zemědělské techniky, její opravy a servis pak realizuji převážně v sídle firmy v Podivínu, Za drahou, kde provozujeme i agrobazar, tzn. výkup a prodej zemědělské techniky. Ve firmě mám tři stálé zaměstnance a roční obrat firmy je cca. 8 mil. Kč. Se soukromým podnikáním jsem začal již v roce 1990, kdy jsem po otci začal coby soukromý zemědělec, od roku 1992 pak jsem rozšířil svoji podnikatelskou činnost i na nákup a prodej starší zemědělské techniky jako osoba samostatně výdělečně činná a v roce 1998 jsem založil firmu Agrosort Podivín, s.r.o. a v této firmě podnikám doposud. Jakkoli se může na první pohled zdát, že zvolené téma mé bakalářské práce nesouvisí s mou profesní činností, není tomu tak. Jednak mne osobně trestní právo zajímá a za druhé několikrát jsem se za dobu svého podnikání stal nezaviněně účastníkem trestního řízení jako poškozený krádeží a tak jsem se dostal do styku s orgány činnými v trestním řízení a jejich prací. Namátkově se pokusím uvést dva případy z několika, které se mi přihodily a jež mne nakonec i dovedly k volbě tématu bakalářské práce: 1. V roce 2005 bylo provedeno vloupání v té době neznámým pachatelem do objektu Agrobazaru Podivín, odkud mi byly odcizeny dva malotraktory v celkové hodnotě přesahující částku 300.000,- Kč. Za účinné spolupráce s Policií ČR se v poměrně krátké době podařilo malotraktory nalézt v nedaleké vesnici u Prostějova, malotraktory zajistit a vrátit do agrobazaru a podezřelé osoby z krádeže zajistit. 2. V následujícím roce mi opět bylo obdobným způsobem provedeno vloupání do objektu agrobazaru a odcizeny obdobné malotraktory ve stejné hodnotě. Přes veškerou snahu Policie ČR a mé vlastní nebyly malotraktory vypátrány a pachatel do dnešního dne zjištěn.

6

Bohužel v praxi se stávají, a ze zkušeností kolegů podnikajících v obdobném oboru znám i konkrétní případy, kdy v dobré víře vykoupili, či do komisního prodeje přijali předmět, o němž prodávající tvrdil a prokazoval, že je jeho vlastníkem, či oprávněným k prodeji a posléze se ukázalo, že tomu tak není. Pak zpravidla následovala výzva k vydání předmětu jako věci důležité v trestním řízení ze strany orgánů policie, podání vysvětlení, vrácení věci původnímu majiteli a často zdlouhavá a bezvýsledná civilní soudní řízení s prodávajícím o náhradu škody. Tedy i na základě shora uvedených případů mne začala tato problematika z hlediska trestního práva profesně i osobně zajímat. Abych se byl schopen na základě získaných vědomostí v rámci studia vyvarovat možných chyb v podnikání, které téměř vždy podnikatelskou činnost zatěžují jak finančními, tak časovými ztrátami, rozhodnul jsem se v rámci studijního předmětu Trestní právo problematice hlouběji věnovat, a proto při volbě tématu závěrečné bakalářské práce jsem si dovolil zvolit téma „Zajištění osob, věcí a jiných majetkových hodnot v trestním řízení“. Za cíl mé závěrečné bakalářské práce si kladu shrnout do uceleného textu jednotlivé právní možnosti zajištění osob, věcí a jiných majetkových hodnot, které nabízí v trestním řízení český právní systém se zaměřením na jeho využití v praxi podnikatelských činností a to v zájmu zkvalitnění služeb podnikatelských subjektů. Závěrečnou práci se pokusím vypracovat a následně obhájit pod laskavým vedením JUDr. Anežky Forstové, jíž si dovoluji ještě jednou za vedení, rady, strávený čas a trpělivost poděkovat a vyjádřit vděk za ochotu a vstřícnost, kterou mi při tvorbě práce věnovala.

7

1. Náhled do historie právních vztahů a právních norem ve světě Kdy vlastně vzniklo právo? Otázka, na kterou snad není odpovědi s ohledem na čas a místu vzniku práva. Obecně lze uvést, že právo začalo vznikat ve chvíli, kdy začalo v určitých formách soužití lidí. Již v prvních formách lidského společenství jistě vznikala pravidla a normy chování. Šlo v podstatě o kompromis způsobu chování, který vyhovoval určité skupině jedinců ve společenství a jemuž se byli nuceni jedinci podvolit, jinak následovala sankce, například vyloučení ze společenství, ztráta majetku, atd.. Takto vznikalo právo nepsané, zvykové, obyčejové a předávalo se od jedince k jedinci a z generace na generaci vzorem chování, jednání a verbálně. Samozřejmě normy se vyvíjely a přizpůsobovaly vývoji lidského společenství, upravovaly lidské vztahy mezi sebou navzájem a s příchodem písma a jeho rozšířením začaly být normy chování zapisovány, vznikaly první zákoníky, tedy první normativní právo. Byly vydávány první psané, normativní akty a tyto již lze ve vývoji společenství lidí relativně přesně zařadit s ohledem na časovou a místní působnost. Takto byly kodifikovány společenské obyčeje a zvyky a stávaly se psanými normami, jimiž se byli členové společenství nucení řídit. Podvolení se normám bylo vynutitelné. Za nejstarší autory psaných norem – můžeme hovořit již o zákonech, považujeme Sumeřany v Mezopotámii kolem 23. století před naším letopočtem, jak tomu nasvědčují archeologické výzkumy a studium historických pramenů. Prvním dochovaným a zveřejněným byl pravděpodobně ale Chammurapiho zákoník vytesaný do kamene v 18. století před naším letopočtem. Ve své době upravoval trestní, občanské i obchodní vztahy tehdejšího Babylónu. Následuje starobylé Řecko s dalšími dochovanými písemnými zákony, kdy v 7. století před naším letopočtem byly sepsány jistým Drakónem normy obyčejového práva. Jednalo se především o oblast trestního práva. V 6. století před naším letopočtem již byla sepsána řeckým autorem Solónem první řecká ústava, která rozdělila řeckou společnost do čtyř tříd podle majetku a již upravovala i soudní moc. Za nejpropracovanější historické právní normy považujeme komplex klasického římského práva z 5. století před naším letopočtem vycházejícího ze Zákona dvanácti desek. 8

Desky upravovaly vztahy mezi patriciji a plebejci a zákon sám byl po úpravách zveřejněna rozšířen. Z římského práva byla posléze odvozena velká část práva a norem upravující vztahy mnoha dalších společností a jeho základní zásady jsou zakotveny i v našem kontinentálním právním systému. Například v šestém století našeho letopočtu podle římského práva nechal sestavit byzantský císař Justinián I. občanský zákoník Corpus iuris civilis, který upravoval světskou a duchovní moc císaře. Zákon byl platný ještě několik století po jeho vyhlášení.

1.1 Stručně o vývoji právních norem na území ČR Prvobytně pospolná společnost na území dnešní České republiky a s ní související zvykové, obyčejové právo trvala do 7.- 8. století. V té době byl již otrokářský řád překonán, a proto se na území ČR nerozvinul. Od 9. století, kdy datujeme počátky českého státu, se na našem území rozvíjí již raný feudální systém a s tím související systém práva, který dělíme do pěti vývojových etap:

a) Raně feudální stát a právo od 9. do poloviny 11. století – Velkomoravská říše, přemyslovský a arpádovský stát. b) Stát a právo v období rozvinutého feudalismu od poloviny 11. století do konce 14. století. c) Období husitského hnutí od počátku 15. století do r. 1434. d) Stavovský stát a právo – od roku 1434 do roku 1620. e) Absolutistický stát a právo od roku 1620 do roku 1848. Základní formy feudálního práva na území českého státu pak byly: Právní obyčej - je již zajišťován donucovací mocí státu a povědomí tradicí, je nepsané, přenáší se z generace na generaci. Teprve ve 13. – 14. století je písemně zaznamenáváno. Nařízení panovníka, která představují zákonodárnou moc panovníka a udělovaná privilegia panovníka pro velmože, města, atd. (Např. Výsady Boleslavovy – 992, Dekrety Břetislavovy -1039, Horní zákoník Václava II. – 1300 - 1305, atd.) Soudní nález – souvisí s rozvojem činností soudů písemným záznamem – při rozhodování sporů soudci právo nalézali a tak vytvářeli normu pro další rozhodování v analogických případech. Jde o činnost soudu zemského a šlechtických soudů. 9

Právní knihy – soukromě písemně zaznamenány právní obyčeje. Neměly sice platnost zákona, ale soudy ve svých rozhodnutích se o ně opíraly. (Např. Rožmberská kniha, 13. - 14. století, Práva zemská česká, Kniha písaře Jana, atd.). Kodifikace práva – výrazné zvláště pro dobu stavovskou, rozhodující moc měla ve státě již šlechta a kodifikací práva se snažila své postavení upevnit. (Zemská zřízení království českého- 1500, Smlouva Svatováclavská – 1517, Smlouva o hory a kovy – 1534, atd.). Takto byla postupně kodifikována práva zemská, městská, horní, církevní a receptováno římské právo zejména do feudálního městského práva. Postupně se během feudálního zřízení z právních obyčejů vytvářely kodifikované právní normy v oblasti procesu – postupu při rozhodování soudů, práva rodinného a manželského, práva majetkového, práva závazkového, práva dědického a trestního práva. Komplikovanost vzniku, působnosti a platnosti těchto právních norem vedlo ve snaze zajistit jednotný výklad a aplikaci k zařazení norem do sbírek a tak vznikaly soukromé sbírky královských nařízení, soukromé sbírky císařsko-královských nařízení s platností česko-rakouskou a úřední sbírky zákonů. Normy trestního práva v kodifikované podobě se u nás objevují již v 16. století – Zákoník Koldínův z roku 1579, dále Constitutio Criminalis Thereziana z roku 1656, Trestní zákoník Josefa I. z roku 1707, Všeobecný zákoník o zločinech a trestech na ně Josefa II z roku 1787, atd.. Společenské změny v roce 1848 v Evropě s sebou přinesly změny i v rakouském císařství a potažmo i v českých zemích a přechod od feudálního systému ke kapitalistickému nutně vyžadoval i změny v právním systému. Již v tomto roce byla vydána první rakouská ústava s působností pro Čechy a Moravu, po níž následovaly další až do pádu rakousko-uherské monarchie v roce 1918. Byl vytvořen systém soudů – nejvyšší soudní a kasační dvůr, vrchní zemské soudy, zemské /později krajské/ soudy a okresní soudy. Dále pak nejvyšší správní soud, říšský soud a nakonec i státní zastupitelství jako úřad stíhající trestné činy. Úřední sbírky zákonů, jež byly vydávány do roku 1848, byly nahrazeny v roce 1849 Říšským zákoníkem s platností pro celou říši a zákonodárství platné v zemích bylo vydáváno v zemském zákoníku.

10

V oblasti trestního práva byl vydán v roce 1850 průlomový Nový procesní řád upravující postup trestního řízení a trestní zákon z roku 1852, pro civilní řízení v roce 1781 Obecný soudní řád josefínský, pro občanské a rodinné právo zůstal v platnosti Všeobecný občanský zákoník z roku 1811 a další zákony, které upravovaly vztahy v jednotlivých oblastech života společnosti. Po rozkladu rakousko-uherské monarchie v roce 1918 byla zákonem Národního výboru z 2.11.1918 zavedena Sbírka zákonů a nařízení státu československého, přičemž rakouské právo platilo v našich zemích nejen do roku 1918, ale ve své podstatě i po vzniku Československé republiky až do roku 1950. Nezávislost soudů byla v období první republiky garantována ústavou. Co se týče soudní soustavy, hierarchii tvořily: Ústavní soud, dále Volební soud, Nejvyšší správní soud, soustava občanských a trestních soudů, soudy pracovní a rozhodčí soudnictví, Státní soud a vojenské soudy. V roce 1939, po vzniku protektorátu, byla ukončena činnost ústavního soudu a byla vytvořena trojstupňová soustava řádných německých soudů. Soustava byla později doplněna o soudy branné moci, zvláštní soudy a soud SS a policie pro Čechy a Moravu. Na protektorát se také vztahovala působnost říšského soudu a lidového soudního dvora. Po roce 1945, 1948 a 1989 došlo k postupným změnám již kodifikovaných právních norem co do obsahu a vytvářením nových v závislosti na politické a společenské situaci v Československé republice, ČSSR a od roku 1993 v České republice. Zákonem nejvyšší právní síly byla a je ústava, následována ústavními zákony, zákony, atd..

11

1.2. Zařazení trestního práva v právním systému ČR v současnosti V České republice je účinný kontinentální evropský systém práva. Vyznačuje se tím, že hlavním pramenem práva je zákon. Jde o systém práva psaného. Není zde zpochybňován význam rozhodování vyšších soudců. Uplatňuje se v evropských státech – mimo Anglii. Naproti tomu angloamerický typ (vznikl v Anglii a uplatňuje se převážně v zemích, které byly britskými koloniemi, původně byl nazýván COMMON LAW. Hlavním pramenem práva jsou typické precedenty. Soudce má zvláštní postavení – právo nejen nalézá, ale i tvoří. Anglie, USA, Kanada, Austrálie. Třetím a nejmladším systémem je systém islámský. Je historicky nejmladší, jde o právo sunnitské, šíitské. Prameny tohoto práva jsou Korán, sunna, idžmá, kijás. Též nazýván Šaria. Druhy pramenů práva v ČR podle jejich právní síly: Ústava ČR a ústavní zákony Právo EU Zákony Mezinárodní smlouvy – ratifikované Parlamentem ČR Zákonná opatření (vydané Senátem v případě rozpuštění PS) Nařízení vlády (vydané vládou k provedení zákona a v jeho mezích) Vyhlášky ministerstev a jiných správních úřadů (vydané na základě a v mezích zákona) Nařízení krajů (přenesená působnost na kraj) Obecně závazná vyhláška kraje (samostatná působnost kraje) Nařízení krajských hygieniků (o vyhlášení mimořádných opatřeních) Nařízení obcí a obcí s rozšířenou působností (přenesená působnost na obec) Obecně závazná vyhláška obce (samostatná působnost obce)

12

Zařazení trestního práva: Trestní právo náleží do veřejnoprávního odvětví českého právního systému, kam řadíme dále ústavní právo, mezinárodní právo, finanční právo, správní právo, církevní právo, atd.. Vedle stojící odvětví soukromého práva zahrnuje např. občanské právo hmotné a procesní, rodinné právo, pracovní právo, obchodní právo, atd.. Jedná se o zákonnou normu, tvořenou primárně trestním právem hmotným reprezentováno trestním zákonem a trestním právem procesním zastoupeným trestním řádem. Dále pak na ně navazují zákonné normy jako například přestupkový zákon, zákon o Policii ČR, zákon o obecní policii a celá škála dalších zákonů a podzákonných norem, jako nařízení vlády, vyhlášky ministerstev např. spravedlnosti a vnitra, nálezy soudů a judikáty, metodické pokyny v jednotlivých rezortech orgánů činných v trestním řízení, které tvoří celek trestního právního odvětví vycházející z Ústavy ČR. Jak jsem již uvedl, trestní právo je tvořeno trestním právem hmotným, jehož úlohou je chránit zájmy společnosti, ústavní zřízení ČR, právo a oprávněné zájmy fyzických a právnických osob před jednáním škodlivým pro společnost a je zakotveno v trestním zákoníku - zákonu č. 40/2009 Sb. v novelizované podobě. Druhou částí trestního práva je trestní právo procesní, které upravuje postup orgánů činných v trestním řízení, jakož i dalších osob zúčastněných na trestním řízení, při odhalování trestných činů, rozhodování o nich a při výkonu rozhodnutí, jakož i při předcházení a zamezování trestné činnosti. Je zakotveno v trestním řádu – zákonu č. 141/1961 Sb. ve znění pozdějších novel.

13

2. Právní normy upravující vymezenou oblast Zajištění osob, věcí a jiných majetkových hodnot v trestním řízení je z širšího pohledu zakotveno zejména v zákonu č. 141/1961 Sb., dále jen trestní řád a s ním související zákony č. 218/2003 Sb. – dále jen zákon o soudnictví ve věcech mládeže, z.č. 169/1999 Sb. – dále jen zákon o výkonu trestu odnětí svobody, z.č. 293/1993 Sb. – dále jen zákon o výkonu vazby, z.č. 273/2008 Sb. - dále jen zákon o Policii ČR, z.č. 553/1991 Sb. - dále jen zákon o obecní policii a také zákon č. 200/1990 Sb. - dále jen zákon o přestupcích a další normy, jejichž taxativní uvedení není z hlediska obsahu samotné práce a jejího zadání nutné. Z užšího, čistě specifického pohledu, je tato oblast zakotvena v hlavě čtvrté trestního řádu a to v jednotlivých ustanoveních §§ 67 – 88a tohoto zákona.

2.1.Normy upravující zajištění osob v trestním řízení Zajištění osob v trestním řízení upravují zejména tyto normy: a. Ustanovení §§ 67-74a trestního řádu upravující postup orgánů činných v trestním řízení při vzetí obviněného do vazby. b. Ustanovení §§ 75-77 trestního řádu upravující postup při zadržení obviněného a osoby podezřelé. c. Ustanovení §§ 395-397 trestního řádu upravující postup orgánů činných v trestním řízení při vydávacím řízení. d. Ustanovení §§ 46-51 zákona o soudnictví ve věcech mládeže upravující postup orgánů činných v trestním řízení při vazbě a zadržení mladistvého. e. Ustanovení §§ 26-33 zákona o Policii ČR, které upravuje postup Policie ČR při zajištění osoby a zajištění cizince.

14

2.1.1. Vymezení pojmů v oblasti zajištění osob, zadržení a vazba Zajištění osoby – je upraveno především v zákonu o Policii ČR. Jde o zajištění osoby policistou, která splnila některou z podmínek uvedených v § 26, odst. l, písm. a) – h) zákona, přičemž zajištění může trvat nejdéle 24 hodin od okamžiku omezení osobní svobody. Jde o krátkodobé fyzické zajištění osoby. Zajištění cizince je rovněž upraveno v zákonu o Policii ČR, kdy je oprávněn policista zajistit cizince za podmínek uvedených v § 27, odst. 1, písm. a) – d) a odst. 2 zákona na dobu ne delší, než 48 hodin. Jde o krátkodobé fyzické zajištění cizince zejména před vyhoštěním z území ČR. Zadržení obviněného policejním orgánem – je upraveno v § 75 trestního řádu. Zadržení podle tohoto ustanovení je časově zcela krátkodobým prostředkem za účelem provizorního fyzického zajištění obviněného, které přichází v úvahu pouze v rámci trestního stíhání po zahájení trestního stíhání. Podstatou zadržení je krátkodobé omezení osobní svobody obviněného za účelem přezkoumání důvodů vazby. / Šámal a kol. Trestní řád komentář díl I. 6. vydání, str. 589/. Zadržení osoby podezřelé – upravuje § 76 trestního řádu. Zadržení osoby podezřelé podle § 76, odst. l tr. řádu je časově zcela krátkodobým prostředkem sloužícím k prozatímnímu fyzickému zajištění osoby podezřelé ze spáchání trestného činu. / Šámal a kol. Trestní řád komentář díl I. 6. vydání, str. 593/. Zadržení osoby podezřelé policejním orgánem je podle § 76, odst. 1 trestního řádu možné za předpokladu, že jde o osobu podezřelou ze spáchání trestného činu, je dán některý z důvodů vazby podle § 67, písm. a-c/ trestního řádu a byl vydán předchozího souhlas státního zástupce, v odůvodněných případech i bez něj, k zadržení podezřelého. Jde o zadržení osoby podezřelé, proti které není vedeno trestní stíhání. Omezení osobní svobody osoby, která byla přistižena při trestném činu nebo bezprostředně poté podle § 76, odst. 2 trestního řádu smí provést kdokoli, zejména pokud je to nutné ke zjištění její totožnosti, zamezení útěku nebo k zajištění důkazů, kromě policejního orgánu.

15

Vazba - zakotvena v oddílu prvním, hlavy čtvrté trestního řádu a to v ustanoveních §§ 67 – 74a trestního řádu. Vazba je jedním ze zajišťovacích institutů, nemá ani povahu sankční, ani výchovné poslání. Průvodním znakem je dočasné omezení některých práv a svobod, které smí být provedeno jen v nezbytné míře. Vazba je zásadně opatřením výjimečným. / Šámal a kol. Trestní řád komentář díl I. 6. vydání, str. 464/.

2.1.2. Zajištění osoby dle zákona o Policii ČR Ustanovení § 26 zákona o Policii ČR – zajištění osoby upravuje postup policisty, za jakých podmínek a jakým způsobem je policista oprávněn osobu zajistit, přičemž je formulováno jako oprávnění policisty. Jde o krátkodobé fyzické zajištění osoby, které může trvat nejdéle 24 hodin od omezení osobní svobody osoby. Důvody, pro které je policista oprávněn zajistit osobu, jsou taxativně uvedeny v v § 26, odst. l, písm. a) – h) tohoto zákona. V § 26, odst. 2 zákona je stanoven postup policisty, pomine-li důvod zajištění osoby. V ustanovení § 26, odst. 4 zákona je stanoven dále postup a povinnosti policisty, je-li zajištěnou osobou osoba nezletilá. § 26 - Zajištění osoby (1) Policista je oprávněn zajistit osobu, která a) svým jednáním bezprostředně ohrožuje svůj život, život nebo zdraví jiných osob anebo majetek, b) v budově útvaru policie úmyslně znečišťuje nebo poškozuje majetek anebo slovně uráží policistu nebo jinou osobu, c) má být předvedena podle jiného právního předpisu6), d) utekla z výkonu trestu odnětí svobody, z výkonu ochranného léčení, ústavní výchovy, předběžného opatření nebo ochranné výchovy anebo ze zabezpečovací detence, e) při předvedení kladla odpor nebo se pokusila o útěk, f) byla přistižena při jednání, které má znaky správního deliktu, je-li důvodná obava, že bude v protiprávním jednání pokračovat anebo mařit řádné objasnění věci, g) není trestně odpovědná a byla přistižena při jednání, které má znaky trestného činu, je-li důvodná obava, že bude v protiprávním jednání pokračovat anebo mařit řádné objasnění věci, nebo h) je nezletilá, je-li to nezbytné pro její navrácení do rodičovské nebo jiné obdobné péče jejímu zákonnému zástupci. (IP ASPI, 16.1.2012, z.č.273/2008 Sb.)

16

Ustanovení § 27 zákona o Policii ČR – zajištění cizince formuluje zákon oprávnění policisty zajistit cizince. Důvody, pro které je oprávněn policista cizince zajistit jsou taxativně vyjmenovány v § 27, odst. l, písm. a) – d) tohoto zákona. Jde o krátkodobé fyzické zajištění osoby na dobu ne delší, než 48 hodin. V ustanovení § 27, odst. 2 zákona je stanoven postup policisty v průběhu zajištění cizince a v odstavci třetím jsou stanoveny lhůty, po které může zajištění cizince nejdéle trvat. § 27 - Zajištění cizince (1) Policista je oprávněn zajistit cizince, jestliže a) se cizinec dopustil jednání, pro které lze pobyt na území České republiky ukončit nebo zahájit řízení o správním vyhoštění, b) bylo zahájeno řízení o správním vyhoštění a policista zjistí důvod pro zajištění cizince podle jiného právního předpisu8), c) cizinec má být podle vykonatelného rozhodnutí vyhoštěn, nebo d) je důvod se domnívat, že cizinec neoprávněně vstoupil na území České republiky nebo zde neoprávněně pobývá. (IP ASPI, 16.1.2012, z.č.273/2008 Sb.)

Konkrétní postupy policisty při zajištění osoby, její umístění v policejní cele, eskorty a předávání zajištěné osoby, vyrozumění

zákonných zástupců

a zastupitelských úřadů

v případě zajištění cizince a další úkony plněné policistou v souvislosti se zajištěním osoby jsou upraveny v interních aktech řízení jako např. nařízení ministra vnitra, metodických pokynech a rozkazech nadřízených funkcionářů policie. Jako příklad je možno uvést situaci: Na základě oznámení obsluhující číšnice, že se v restauraci nachází podnapilý host, odmítá opustit restauraci, je vulgární, verbálně napadá obsluhu, domáhá se nalití dalších alkoholických nápojů a pokouší se i o fyzické napadení byla na místo vyslána policejní hlídka k prověření oznámení a případnému potřebnému zákroku Po příjezdu policejní hlídky bylo touto zjištěno, že v restauraci se nachází skutečně podnapilý asi čtyřicetiletý muž, křičí na obsluhu restaurace, aby mu natočila další pivo, že na to má nárok, výzev číšnice, aby opustil restauraci, že je již po zavírací době, neuposlechl. Na výzvu hlídky policie odmítá prokázat svoji totožnost a to i přes opakovanou výzvu s upozorněním, že pokud svého vulgárního jednání nezanechá a totožnost neprokáže, může být předveden na útvar policie a zajištěn. Na to muž opakovaně uvedl, že žádný doklad totožnosti nepředloží, nikam nepojede a bude v restauraci tak dlouho, dokud mu nenalejí pivo. 17

Na základě těchto skutečností byl dotyčný muž hlídkou zajištěn a předveden na obvodní oddělení policie, kde dotyčný dále urážel přítomné policisty hrubým způsobem, stále vykřikoval, ať ho pustí ven, že si to ještě vyřídí s tou číšnicí, které na něj zavolala fízly. V průběhu předvádění bylo zjištěno, že se jedná o místního občana, kdy u něj při dechové zkoušce alkoholtesterem byla naměřena vysoká hladina alkoholu v dechu. Jmenovaný byl předveden k lékařskému vyšetření. Službu konající lékař lékařské pohotovosti doporučil jeho převezení do protialkoholní záchytné stanice. Telefonickým dotazem bylo zjištěno, že tato je plně obsazena a není možno jej tam přijmout. Lékař posoudil, že dotyčný je způsobilý k umístění v policejní cele za zvýšeného dohledu a proto byl uvedený muž zajištěn dle § 26, odst. 1, písm. b), f), zákona o Policii ČR a umístěn v policejní cele. Propuštěn na svobodu byl následující den v 9.00 hod. s tím, že jeho jednání bylo oznámeno příslušnému správnímu orgánu jako přestupek proti veřejnému pořádku a proti občanskému soužití podle §§ 47/la a 49/1a,c zákona o přestupcích.

2.1.3. Zadržení obviněného a osoby podezřelé dle trestního řádu Zadržení obviněného, jak již bylo shora uvedeno, je upraveno v § 75 trestního řádu. Zadržet podle tohoto ustanovení může pouze policejní orgán, osobu obviněnou, je-li dán některý z důvodů vazby podle § 67 trestního řádu, na dobu nejdéle 48 hodin. Je přitom povinen bezodkladně zadržení ohlásit státnímu zástupci a předat mu protokol o zadržení a další materiál k rozhodnutí o podání návrhu soudu na vzetí obviněného do vazby. § 75 - Zadržení obviněného policejním orgánem Jestliže je tu některý z důvodů vazby (§ 67) a pro neodkladnost věci nelze rozhodnutí o vazbě předem opatřit, může policejní orgán obviněného zadržet prozatím sám. Je však povinen provedené zadržení státnímu zástupci bezodkladně ohlásit a předat mu opis protokolu, který sepsal při zadržení, i další materiál, který státní zástupce potřebuje, aby popřípadě mohl podat návrh na vzetí do vazby. Návrh musí být podán tak, aby obviněný mohl být nejpozději do 48 hodin od zadržení odevzdán soudu, jinak musí být propuštěn na svobodu. (IP ASPI, 16.1.2012, z.č.141/1961 Sb.)

Takový případ v praxi nastává, jestliže po sdělení obvinění z trestného činu nebo z trestných činů není možno dosáhnout přítomnosti obviněného v trestním stíhání zejména proto, že uprchnul nebo se skrývá, aby se tak trestnímu stíhání vyhnul anebo mu hrozí vysoký

18

trest. /Důvody vazby dle § 67, písm. a/ trestního řádu/. Postačuje však i důvodná obava, vyplývající z konkrétních skutečností, že se tak stane. Druhý případ nastává, když obviněný z trestného činu působí na dosud nevyslechnuté svědky a spoluobviněné, anebo jinak maří objasňování skutečností závažných pro trestní stíhání. /Důvody vazby dle § 67, písm. b/ trestního řádu/. I v tomto případě postačuje důvodná obava, že tak bude činit. Konečně třetí případ nastává, je-li zde důvodná obava, že obviněný v případě propuštění na svobodu bude opakovat trestnou činnost, pro níž je stíhán, dokoná trestný čin, o který se pokusil, který připravoval nebo jímž hrozil. /Důvod vazby podle § 67, písm. c/ trestního řádu/. Jako příklad je možno uvést situaci: Na Policii ČR byl oznámen případu krádeže vloupáním do skladu stavebního podniku, kdy v té době neznámý pachatel v nočních hodinách vyrazil uzamčené vstupní dveře skladu a zde odcizil čtyři role střešní lepenky v hodnotě cca. 2.000,- Kč. Dalším šetřením policistů ve věci byl jako podezřelý zjištěn a policejním orgánem bylo proti jmenovanému zahájeno trestní stíhání pro trestný čin krádeže a byl předvolán k výslechu. Ve stanovený den se však obviněný omluvil, že se protokolace výslechu obviněného nemůže zúčastnit a požádal o jiný termín. Tento mu byl policejním orgánem stanoven, avšak ve stanoveném termínu se již nedostavil, posléze nereagoval ani na další písemné výzvy k dostavení se a i pokusy o jeho předvedení byly neúspěšné. Několik týdnů poté byl obviněný opět zadržen policejními orgány, kdy po jeho zadržení bylo zjištěno, že se v mezidobí dopustil společně s dalšími čtyřmi spolupachateli dalších devíti skutků trestného činu krádeže vloupáním do objektů v okolních městech a obcích,

kde

zcizovali zejména zemědělskou techniku, zemědělské produkty, chemikálie a potraviny a tyto dále zpeněžovali. Celkové škoda výrazně přesáhla částku 500.000,- Kč. Obviněnému a jeho spoluobviněným bylo policejním orgánem rozšířeno obvinění z dalších skutků trestných činů krádeže a poškozování cizí věci a byl společně se spoluobviněnými podle § 75 trestního řádu zadržen. Současně byl podán návrh státním zástupcem soudu na vzetí všech obviněných do vazby podle § 68 trestního řádu z důvodů uvedených v § 67/a,b,c,) trestního řádu. Soudce návrh akceptoval a všech pět spoluobviněných bylo vzato do vazby.

19

Zadržení osoby podezřelé upravuje trestní řád v ustanovení § 76. V zásadě rozlišuje dvě formy, jak již bylo shora uvedeno a to : - v § 76, odst. 1 trestního řádu – zadržení osoby podezřelé policejním orgánem a - v § 76, odst. 2 trestního řádu omezení osobní svobody osoby, která byla přistižena při páchání trestného činu nebo bezprostředně poté kýmkoli. § 76 - Zadržení osoby podezřelé (1) Osobu podezřelou ze spáchání trestného činu může, je-li tu některý z důvodů vazby (§ 67), policejní orgán v naléhavých případech zadržet, i když dosud proti ní nebylo zahájeno trestní stíhání (§ 160 odst. 1). K zadržení je třeba předchozího souhlasu státního zástupce. Bez takového souhlasu lze zadržení provést, jen jestliže věc nesnese odkladu a souhlasu předem nelze dosáhnout, zejména byla-li osoba přistižena při trestném činu nebo zastižena na útěku. (2) Osobní svobodu osoby, která byla přistižena při trestném činu nebo bezprostředně poté, smí omezit kdokoli, pokud je to nutné ke zjištění její totožnosti, k zamezení útěku nebo k zajištění důkazů. Je však povinen tuto osobu předat ihned policejnímu orgánu; příslušníka ozbrojených sil může též předat nejbližšímu útvaru ozbrojených sil nebo správci posádky. Nelze-li takovou osobu ihned předat, je třeba některému z uvedených orgánů omezení osobní svobody bez odkladu oznámit. (IP ASPI, 16.1.2012, z.č.141/1961 Sb.)

V praxi takové případy nastávají poměrně často, zejména kdy v průběhu prověřování již spáchaného trestného činu vyplyne důvodné podezření, že se trestného činu dopustila konkrétní podezřelá osoba, tuto osobu nelze předvolat ani jiným běžným způsobem dosáhnout její přítomnosti v trestním řízení, zejména je-li osoba na útěku a nezdržuje se v místě bydliště, či jiném místě, které uvedla jako místo pobytu. V takovém případě policejní orgán žádá státního zástupce o vydání předchozího souhlasu k zadržení osoby podezřelé a po jejím vypátrání může být osoba podezřelá zadržena a za její přítomnosti prováděny další procesní úkony. Jiným způsobem zadržení osoby podezřelé policejním orgánem, který připouští ustanovení § 76/1 trestního řádu, je její zadržení bez vydání předchozího souhlasu státního zástupce, pokud věc nesnese odkladu. Tento případ nastává v praxi rovněž poměrně často a to zejména za předpokladu, že osoba podezřelá je přistižena policejním orgánem při páchání trestného činu nebo na útěku po spáchání trestného činu a předchozího souhlasu státního zástupce v takovém případě nelze dosáhnout. Zadržení osoby však policejní orgán bezodkladně státnímu zástupci oznámí.

20

Případy omezení osobní svobody osoby, která byla přistižena při páchání trestného činu nebo bezprostředně poté kýmkoli nastávají v praxi rovněž. Jde zejména o případy, kdy je podezřelá osoba na místě páchání trestného činu přistižena např. svědkem, poškozeným, ale i strážníkem obecní policie, ostrahou objektu a omezena na osobní svobodě. Tato osoba však musí neprodleně osobu podezřelou předat policejnímu orgánu nebo v případě, že byl omezen na osobní svobodě příslušník ozbrojených sil, nejbližšímu útvaru ozbrojených sil. Osoba podezřelá může být zadržena policejním orgánem nejdéle na dobu 48 hodin, přičemž je-li tu některý z důvodů vazby, předá policejní orgán po zahájení trestního stíhání příslušný spisový materiál státnímu zástupci, aby mohl zvážit a případně podat soudu návrh na vzetí do vazby. Jinak musí být osoba policejním orgánem propuštěna na svobodu.

Jako příklad lze uvést situaci: 1. Na obvodním oddělení Policie ČR oznámí matka dvou dětí., že její bývalý manžel po delší dobu nijak nepřispívá na výživu jejich dvou nezletilých dětí. Její příjem naprosto nestačí ani na pokrytí nejnutnějších výdajů na obživu, je nucena si finanční prostředky různě vypůjčovat a tyto půjčky nemůže splácet. Dále uvedla, že manželství bylo rozvedeno před dvěma lety a bývalému manželovi byla stanovena vyživovací povinnost, kterou je povinen hradit pravidelně měsíčně k rukám oznamovatelky. Oznamovatelka také sdělila, že neví, kde se povinný – její bývalý manžel - zdržuje, asi dvakrát s ním za celou dobu mluvila telefonicky, odmítl jí sdělit, kde se nachází a odmítl jí poskytnout jakoukoli částku výživného. Prověrkou v místě bydliště povinného, v místě bydliště rodičů povinného i na dalších zjištěných adresách se policejnímu orgánu nepodařilo povinného zastihnout. Ani další šetření nevedlo ke zjištění jeho pobytu. Policejní orgán v takovém případě zpravidla požádá státního zástupce o udělení předchozího souhlasu k zadržení podezřelého, neboť je podezřelým ze spáchání trestného činu zanedbání povinné výživy. Státní zástupce žádosti obvykle vyhoví a Policií ČR je po podezřelém vyhlášeno pátrání. Po vypátrání a zadržení může být podezřelému policejním orgánem ve zkráceném přípravném řízení sděleno podezření z trestného činu zanedbání povinné výživy. Zpravidla po provedení procesních úkonů bývá podezřelý propuštěn na svobodu. V tomto případě se jedná o zadržení policejním orgánem ve smyslu § 76, odst. l trestního řádu. Nejčastěji se pátrá po podezřelých z trestných činů zanedbání povinné výživy a krádeže, kteří jsou na pohybu. 21

2. Na městskou policii telefonicky oznámí vedoucí nákupního střediska, že v prodejně ostraha objektu zadržela ženy při krádeži

peněženek s finanční hotovostí a platebními

kartami z nákupních tašek zde nakupujících zákaznic. Hlídka městské policie se dostaví na místo, ženy omezené na osobní svobodě převezme a převeze je na oddělení Policie ČR ke zjištění totožnosti a dalším procesním úkonům. Ze strany ostrahy nákupního střediska došlo k omezení osobní svobody podle § 76, odst. 2 trestního řádu. Policejním orgánem může být v rámci zkráceného přípravného řízení spolupachatelkám sděleno podezření z trestného činu krádež a po výslechu jsou zpravidla propuštěny na svobodu.

2.1.4. Vazba a důvody vazby, trvání vazby, nahrazení vazby zárukou

Jak již bylo uvedeno, vazba je upravena v ustanoveních §§ 67 – 74a trestního řádu. § 67 - Důvody vazby Obviněný smí být vzat do vazby jen tehdy, jestliže z jeho jednání nebo dalších konkrétních skutečností vyplývá důvodná obava, a) že uprchne nebo se bude skrývat, aby se tak trestnímu stíhání nebo trestu vyhnul, zejména nelze-li jeho totožnost hned zjistit, nemá-li stálé bydliště anebo hrozí-li mu vysoký trest, b) že bude působit na dosud nevyslechnuté svědky nebo spoluobviněné nebo jinak mařit objasňování skutečností závažných pro trestní stíhání, nebo c) že bude opakovat trestnou činnost, pro niž je stíhán, dokoná trestný čin, o který se pokusil, nebo vykoná trestný čin, který připravoval nebo kterým hrozil, a dosud zjištěné skutečnosti nasvědčují tomu, že skutek, pro který bylo zahájeno trestní stíhání, byl spáchán, má všechny znaky trestného činu, jsou zřejmé důvody k podezření, že tento trestný čin spáchal obviněný, a s ohledem na osobu obviněného, povahu a závažnost trestného činu, pro který je stíhán, nelze v době rozhodování účelu vazby dosáhnout jiným opatřením. (IP ASPI, 16.1.2012, z.č.141/1961 Sb.)

Do vazby smí být vzat pouze obviněný, tedy osoba, proti níž bylo zahájeno trestní stíhání a to pouze za předpokladu, že z jeho jednání nebo dalších konkrétních skutečností vyplývá důvodná obava, že bude jednat tak, jak je uvedeno v některém z ustanovení § 67, písm. a-c) trestního řádu - důvody vazby a současně splňuje podmínky zde uvedené. O vzetí do vazby rozhoduje na návrh státního zástupce soud.

22

Vazba je vždy jen fakultativní. Soud tedy může shledat některý z důvodů vazby, ale přesto nemusí obviněného do vazby vzít. / Šámal a kol. Trestní řád komentář díl I. 6. vydání, str. 464/ Do vazby však nelze vzít obviněného, který je stíhán pro úmyslný trestný čin, jehož horní hranice trestu odnětí svobody nepřesahuje dva roky, anebo pro neúmyslný trestný čin, jehož horní hranice trestu odnětí svobody nepřesahuje tři roky. Pokud však obviněný již uprchl nebo se skrýval, opakovaně se nedostavil na předvolání a nepodařilo se jej předvést, ani jinak zajistit jeho účast při úkonu trestního řízení, je neznámé totožnosti a dostupnými prostředky se ji nepodařilo zjistit nebo již působil na svědky či spoluobviněné, případně jinak mařil objasňování skutečností závažných pro trestní řízení, anebo pokračoval v trestné činnosti, pro níž je stíhán, může být vzat do vazby i v takovém případu. Vazba může trvat v přípravném řízení a v řízení před soudem jen nezbytně nutnou dobu, nejvýše rok, dva roky, tři roky nebo čtyři roky podle závažnosti trestného činu, pro nějž je obviněný stíhán. Nebyl-li obviněný propuštěn z vazby, musí státní zástupce vždy před uplynutím tří měsíců trvání vazby rozhodnout, zda se obviněný ve vazbě ponechává nadále. Obviněný musí být z vazby propuštěn, pominou-li důvody vazby, nebo je-li zřejmé, že vzhledem k osobě obviněného a okolnostem trestní věci trestní stíhání nepovede k uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody a nedopustil-li se jednání uvedeného v § 68, odst. 3 trestního řádu. Vazba může být ve smyslu ustanovení §§ 73 a 73a trestního řádu nahrazena zárukou ze strany zájmového sdružení nebo důvěryhodné osoby, dále písemným slibem obviněného, že povede řádný život a splní další podmínky uvedené v 73, odst. l, písm. b) trestního řádu. Vazba může být též nahrazena dohledem probačního úředníka. Neplní-li však obviněný stanovené podmínky zárukou, slibem či dohledem a trvají-li důvody vazby, na návrh státního zástupce soud rozhodne o vazbě. Vazbu lze nahradit rovněž peněžitou zárukou, tzv. „kaucí“ a to pouze v případě, že byly shledány důvody vazby dle § 67/a nebo § 67/c trestního řádu. Peněžitou zárukou vazbu nelze nahradit, pokud je obviněný stíhán pro některý z taxativně vyjmenovaných trestných činů uvedených v ustanovení § 73, odst. 1 trestního řádu nebo byly-li shledány důvody vazby podle § 67, písm. b) trestního řádu. V případě přijetí nabídky peněžní záruky, soud dle závažnosti trestného činu a dalším okolnostem případu určí výši peněžení záruky ne menší, než 10.000,- Kč.

23

Poruší-li obviněný stanovené podmínky při přijetí peněžní záruky, soud rozhodne o jejím připadnutí státu. Peněžní záruka může být rovněž použita na úhradu peněžního trestu, byl-li uložen a na náhradu řízení. V opačném případě se vrátí tomu, kdo ji poskytl.

2.1.4.1. Orgány rozhodující o vazbě, omezení obviněného ve vazbě Tuto část upravuje ustanovení § 73b trestního řádu. Jak již bylo v práci uvedeno, v přípravném řízení rozhoduje fakultativně na návrh státního zástupce o vzetí do vazby soudce. Přípravným řízením je v tomto případě trestní stíhání, tedy úsek trestního řízení po zahájení trestního stíhání sdělením obvinění z trestného činu, zpravidla vedené policejním orgánem a dozorované příslušným státním zástupcem. V praxi je poměrně častý postup, že v průběhu trestního stíhání vyplynou skutečnosti odůvodňující některou obavu uvedenou v ustanovení § 67 trestního řádu, tedy jsou shledány důvody vazby obviněného již policejním orgánem. V tomto případě policejní orgán obviněného ve smyslu § 75 trestního řádu zadrží a protokol o zadržení s příslušným spisovým materiálem týkajícím se trestní věci obviněného spolu s podnětem k návrhu na vzetí do vazby obviněného doručí ve stanovené lhůtě státnímu zástupci. Státní zástupce po prostudování spisového materiálu sám posoudí, zda jsou dány důvody vazby obviněného a rozhodne, zda podá soudu návrh na vzetí obviněného do vazby. Pokud se tak rozhodne, je povinen návrh podat k soudu ve lhůtě do 48 hodin od zadržení obviněného, resp. jeho omezení na osobní svobodě. V takovém případě o vzetí do vazby rozhoduje soudce. V ostatních případech soud. O trvání vazby v přípravném řízení rozhoduje státní zástupce, v ostatních případech soud. Orgány činné v trestním řízení průběžně zkoumají, zda důvody vazby obviněného ještě trvají nebo se nezměnily. Pokud není v přípravném řízení obviněný propuštěn z vazby do tří měsíců, státní zástupce je povinen ve lhůtě pěti pracovních dnů rozhodnout o ponechání ve vazbě, případně o propuštění obviněného z vazby. Po uplynutí dalších tří měsíců rozhoduje o ponechání ve vazbě státní zástupce znovu.. V řízení před soudem o ponechání ve vazbě nebo propuštění obviněného či obžalovaného rozhoduje soudce, eventuálně soud. Vazba se vykonává v příslušné věznici pro výkon vazby.

24

Je-li vedeno trestní stíhání proti obviněnému, který vykonává trest odnětí svobody ve věznici a jsou-li shledány důvody vazby vyžadující další omezení obviněného, rozhoduje o těchto omezeních obviněného soud a v přípravném řízení na návrh státního zástupce soudce. Uložená omezení nesmí být závažnější, než omezení, kterým by se obviněný podrobil ve vazbě. /§ 74a trestního řádu/. 2.1.4.2. Vazba ve vydávacím řízení Jde o specifický případ vazby, který je uplatňován v tzv. „vydávacím řízení“. Proces vydávání je upraven v oddílu druhém hlavy dvacáté páté trestního řádu, která upravuje problematiku právního styku s cizinou a to zejména v případech, kdy probíhá řízení o vydání osoby do ciziny k trestnímu stíhání případně výkonu trestu na základě žádosti orgánů cizího státu. Jsou-li v konkrétní věci splněny podmínky zejména stanoveny v §§ 392-393 trestního řádu, lze osobu do ciziny vydat. Nemůže však jít o občana České republiky, tedy vždy jde o cizince. Vydávací řízení zahrnuje tři instituty týkající se zajištění osob: a) Zadržení – upravuje ustanovení § 395 trestního řádu, kdy státní zástupce nebo policejní orgán může zadržet osobu, u které je dán důvod předběžné vazby, tedy jestliže zjištěné skutečnosti odůvodňují obavu z útěku osoby, o jejímž vydání do ciziny se jedná. Zadržení může trvat nejdéle 48 hodin, tedy jde o krátkodobé fyzické zajištění osoby. b) Předběžná vazba – upravuje ustanovení § 396 trestního řádu. Předseda senátu krajského soudu na návrh státního zástupce provádějícího předběžné šetření ve věci vydání osoby do ciziny, může rozhodnout o vzetí osoby do předběžné vazby za předpokladu, že zjištěné skutečnosti odůvodňují obavu z útěku této osoby. c) Vydávací vazba – upravuje ustanovení § 400b trestního řádu. Vydání osoby do ciziny povoluje ministr spravedlnosti po rozhodnutí krajského soudu, že vydání osoby je přípustné. Po rozhodnutí ministra spravedlnosti o povolení vydání a při zjednodušeném vydání, na základě návrhu státního zástupce, rozhodne předseda senátu krajského soudu o vzetí osoby, jež má být vydána, do vydávací vazby. V tomto případě nejsou uplatňovány důvody vazby uvedené v § 67 trestního řádu.

25

Ve vydávací vazbě osoba setrvá do vydání osoby do ciziny, nejdéle však tři měsíce. Tato lhůta v odůvodněných případech může být předsedou senátu prodloužena na návrh ministra spravedlnosti o další tři měsíce. Vydávací vazba však nesmí překročit dobu šesti měsíců.

2.1.4.3. Výkon vazby Vazba je obviněným vykonávána v příslušné vazební věznici nebo ve zvláštním oddělení věznice. Věznice je neprodleně vyrozuměna o všech skutečnostech důležitých pro samotný výkon vazby a splnění účelu vazby. Zejména je vyrozuměna o vzetí obviněného do vazby, důvodech vazby, o prodloužení vazby nebo rozhodnutí o propuštění z vazby, kvalifikaci trestných činů, pro něž je obviněný stíhán, o údajích obhájce obviněného a spoluobviněných

a v neposlední řadě o orgánu činném v trestním, který aktuálně řízení

vede. Během výkonu vazby smí být obviněný podroben jen těm omezením, která jsou nutná ke splnění účelu vazby z hlediska jejího důvodu a k zachování stanoveného vnitřního pořádku a bezpečnosti. /IP ASPI, zákona o výkonu vazby, 23.11.2010/. Obviněný ve výkonu vazby má četná práva uvedená v tomto zákonu, avšak i povinnosti. Obviněný ve věznici podléhá kázeňské pravomoci. Při porušení povinností mu může být udělen kázeňský trest za kázeňský přestupek. Zákon o výkonu vazby rozlišuje několik forem výkonu vazby: 1. Výkon vazby se zmírněným režimem, do jehož oddělení lze umístit obviněného, pokud tím není ohrožen účel vazby. V tomto oddělení je ubytovací prostor se společným sociálním a kulturním zařízením, ve kterém se mohou obvinění volně pohybovat a stýkat. 2. Výkon vazby mladistvých – mladiství /osoby, které nedovršily věk 18-ti let/ se umisťují do cel odděleně od ostatních obviněných. Umístit mladistvého obviněného do cely společně s dospělým obviněným lze ve výjimečných případech a to za předpokladu, že to bude pro mladistvého obviněného vhodnější. 3. Výkon vazby na cizincích – je obdobný, jako výkon vazby tuzemských občanů, zpravidla, nebrání-li tomu jiné důvody, vykonává vazbu na oddělení se zmírněným režimem. 26

4. Výkon vazby na matkách nezletilých dětí – matce, jíž se v průběhu výkonu vazby narodí dítě, může si je ponechat u sebe, pokud není soudem rozhodnuto o svěření dítěte do péče jiné osoby. Výkon vazby podléhá pak upravenému režimu. Dozor nad výkonem vazby ve věznici provádí státní zástupce krajského státního zastupitelství, do jehož obvodu působnosti věznice náleží.

2.1.5. Zatčení a příkaz k zatčení Dalším případem zajištění osoby v trestním řízení je institut zatčení. Zatčen může být jen obviněný z trestného činu a to za předpokladu, že jinak nelze zajistit jeho přítomnost při výslechu orgánem činným v trestním řízení a je dán některý z důvodů vazby uvedených v § 67 trestního řádu. Příkaz k zatčení obviněného je oprávněn vydat předseda senátu nebo v přípravném řízení na návrh státního zástupce soudce. § 69 - Příkaz k zatčení (1) Jestliže je dán některý z důvodů vazby a obviněného nelze předvolat, předvést nebo zadržet a zajistit tak jeho přítomnost u výslechu, vydá v přípravném řízení soudce na návrh státního zástupce v řízení před soudem předseda senátu příkaz, aby byl obviněný zatčen...... (IP ASPI, 16.1.2012, z.č.141/1961 Sb.)

Po vydání příkazu k zatčení provede zatčení obviněného policejní orgán, který jej vypátral. Policejní orgán je povinen jej ve lhůtě do 24 hodin předat soudu, jehož soudce příkaz k zatčení vydal, pokud to situace nedovoluje, tak je policejní orgán povinen ve stejné lhůtě předat obviněného jinému věcně příslušnému soudu, jinak musí obviněného propustit na svobodu. Příslušný soudce ve lhůtě do 24 hodin po převzetí je povinen rozhodnout, zda obviněný bude vzat do vazby, či po provedení výslechu propuštěn na svobodu. Zatčení osoby v trestním řízení není až tak výjimečným jevem a policejní orgány se s ním v praxi setkávají poměrně často. Ve většině případů se daří předat zatčeného obviněného ve stanovené lhůtě soudci, který příkaz k zatčení vydal.

27

Soudce obviněného vyslechne k předmětu trestního stíhání a jeho pobytu a další dosažitelnosti a ve většině případů dojde k propuštění obviněného na svobodu. Případy kdy nelze předat obviněného soudci, jenž vydal příkaz k zatčení, se stávají zřídka a jen výjimečně. Zpravidla jde o okolnosti, kdy je obviněný zadržen na velmi vzdáleném místě od sídla soudu, jehož soudce příkaz vydal a například povětrnostní podmínky /sněhová kalamita, atd./ neumožňuje policejním orgánům obviněného příslušnému soudci ve stanovené lhůtě eskortovat. V takovém případě se předá soudci nejbližšího věcně příslušného soudu. Za zcela ojedinělé a naprosto výjimečné lze považovat případy, kdy z důvodu nedodržení lhůty je třeba obviněného propustit na svobodu. Z tohoto pohledu je institut zatčení poměrně účinný způsob, jak dosáhnout přítomnosti obviněného v trestním řízení.

2.1.6. Úkoly Policie ČR na úseku výkonu vazby Úkoly Policie České republiky na úseku výkonu vazby jsou prvotně dány jednotlivými ustanoveními trestního řádu, dále zákona o Policii České republiky, zákona o výkonu vazby a dalšími zákonnými a podzákonnými normami.

a)

Vyjdeme-li ze skutečnosti, že do vazby smí být vzat pouze obviněný z trestného činu a to ze zákonných důvodů vazby, pak nepochybně prvním úkolem Policie ČR, jakožto instituce ve většině případů zahajující trestní stíhání obviněného, je zjistit a zajistit tolik důkazů, že byl spáchán trestný čin a že jej spáchala konkrétní osoba, aby mohlo být zahájeno trestní stíhání osoby sdělením obvinění.

b)

Dále po sdělení obvinění posoudit, zda v konkrétním případu jsou dány konkrétní skutečnosti odůvodňující některou z obav uvedených v 67, písm. a-c/ trestního řádu, tedy zda jsou dány tzv. důvody vazby. Pakliže takové důvody nalézá, obviněného zadrží a předloží shromážděný spisový materiál státnímu zástupci s podnětem k podání návrhu na vzetí do vazby soudu.

28

c)

Bylo-li rozhodnuto soudem nebo soudcem o vzetí obviněného do vazby, policejní orgán obviněného dodá do místa výkonu vazby, příslušné vazební věznice.

d)

Byl-li za podmínek uvedených v 69, odst. 1 trestního řádu vydán příkaz k zatčení obviněného, je další z povinností policejního orgánu obviněného vypátrat, zatknout a po zatčení do 24 hodin předat příslušnému soudci k rozhodnutí o vazbě.

e)

Jako orgán činný v trestním řízení je povinen policejní orgán, který vede trestní stíhání obviněného ve vazbě, vyřizovat vazební věc přednostně s největším urychlením. Přitom je povinen stále posuzovat, zda vazební důvod, pro který byl obviněný vzat do vazby i nadále trvá a nelze-li jej nahradit.

f)

V případě tzv. „koluzní vazby“, tj. v případu, kdy obviněný byl vzat do vazby z důvodů uvedených v 67, písm. b/ trestního řádu, /obava, že bude působit na dosud nevyslechnuté svědky nebo spoluobviněné nebo jinak mařit objasňování skutečností závažných pro trestní stíhání/ zajišťuje zpravidla policejní orgán v přípravném řízení účast a dohled při povolené návštěvě obviněného ve věznici.

g)

V tomto případě je další povinností policejního orgánu v přípravném řízení, pokud vede trestní stíhání, kontrolovat a za stanovených podmínek propouštět k doručení korespondenci obviněného, kromě korespondence se svým obhájcem, státními orgány ČR, zastupitelskými úřady, atd..

h)

V případě útěku obviněného z vazby je povinen policejní orgán obviněného vypátrat, zadržet a dodat do nejbližší věznice.

i)

A celá řada dalších povinnosti vyplývající z práv obviněného, interních předpisů vazební věznice a povinností orgánu činného v trestním řízení.

29

2.1.6.2. Tabulkové a grafické znázornění vývoje počtu zadržených osob a osob ve vazbě za posledních pět let na okrese Břeclav Úvodem: Při zvažování obsahu mé závěrečné bakalářské práce jsem měl v úmyslu porovnat vývoj počtu zajištěných a zadržených osob a osob vzatých do vazby za posledních pět let, to je od roku 2007 do roku 2011 na okrese Břeclav. Bohužel při získávání potřebných dat jsem zjistil, že ty údaje budou neporovnatelné a to zejména z těchto důvodů: a) Velký podíl na počtu zajištěných a zadržených osob a následně osob ve vazbě byly případy tzv. „běženců“ a jejich „převaděčů“ přes státní hranici na tak specifickém okrese, jakým je Břeclav, který ohraničuje státní hranice se Slovenskou republikou a Rakouskem. Dne 21. prosince 2007 však ČR vstoupilo do Schengenského prostoru a státní hranice přestala být dosavadním způsobem střežena. b) Postupně docházelo delimitaci počtu policistů zařazených ve službě cizinecké a pohraniční policie a tím docházelo k postupnému snižování počtu zadržených cizinců a jejich převaděčů. c) V průběhu let 2007 – 2011 docházelo k novelám trestního zákonu, kdy se některé skutkové podstaty stávaly trestnými činy a jiné zanikaly, až posléze došlo k úplné rekodifikaci trestního zákona s účinností k 1.1.2010. Tak se v této statistice objevovaly případy např. zadržení řidičů řídících vozidlo bez řidičského oprávnění a dalších podobných trestných činů, které tvořily velké procento zadržených osob podezřelých. d) Samozřejmě na tuto statistiku má vliv i přetrvávající pokles počtu policistů a počtu zjištěných trestných činů. e) Další okolnosti, které ovlivňovaly v průběhu pěti let tuto statistiku. Proto lze takový vývoj dokumentovat statisticky, nikoli vývoj porovnávat a dovozovat závěr.

30

Tabulka č. 1:Počty osob zadržených a vazebně stíhaných v letech 2007-2011 na okrese Břeclav

Počty zajištěných osob

2007

2008

2009

2010

2011

Počet zadržených osob podezřelých

141

141

193

153

109

Počet zadržených obviněných

2

4

1

3

2

Počet vazeb v trestním stíhání

27

24

25

19

27

Zdroj: Sdělení Preventivně informační skupiny ÚO P ČR Břeclav

Grafické znázornění počtu osob zadržených a vazebně stíhaných na okrese Břeclav:

Graf č. 1:Srovnání počtu osob zadržených a vazebně stíhaných na okrese Břeclav v období 2007-2011 200 180 160 140 Zadržení podle § 76 trestního řádu

120 100 80

Zadržení podle § 75 trestního řádu

60

Vazby

40 20 0 2007

2008

2009

2010

31

2011

Instituce zajišťující činnost orgánů činných v trestním řízení v Břeclavi Institucemi zajišťujícími výkon orgánů činných v trestním řízení jsou Policie České republiky, Obvodní oddělní Břeclav a Územní odbor Břeclav zajišťující činnost policejních orgánů, dále Okresní státní zastupitelství Břeclav, zajišťující výkon státních zástupců a Okresní soud v Břeclav zajišťující mimo další výkon trestních soudců.

Obrázek 2: Obvodní oddělení Policie ČR Břeclav Národních hrdinů 21, 690 21 Břeclav

Obrázek 1: Územní odbor Policie ČR Břeclav Národních hrdinů 15, 690 15 Břeclav

Obrázek 3: Okresní státní zastupitelství Břeclav U stadionu 2, 690 12 Břeclav

Obrázek 4: Okresní soud v Břeclavi Národních hrdinů 17/11, 690 02 Břeclav

32

2.2. Normy upravující zajištění věcí a jiných majetkových hodnot Budeme-li se držet striktně zadání bakalářské práce a omezíme-li otázku pouze na oblast trestního řízení, pak normy upravující zajištění věcí a jiných majetkových hodnot vyplývají toliko z trestního řádu, tedy zákona č. 141/1961Sb. a to z oddílu třetího až šestého, hlavy čtvrté tohoto zákona. Na rozdíl od institutu zajištění osoby, který směřuje vždy pouze proti osobě, u níž existuje důvodné podezření, že svým jednáním naplnila skutkovou podstatu přestupku, trestného činu či jiného správního deliktu, nebo je na jejím zajištění jiný právní zájem společnosti, jak je tomu u zajištění osoby podle zákona o Policii ČR, směřuje institut zajištění věci a jiných majetkových hodnot podle trestního řádu pouze k věcem, které jsou z nějakého důvodu důležité pro trestní řízení. Může jít o věci, kterými byl spáchán nebo měl být spáchán trestný čin, o věci, které byly předmětem útoku pachatele trestného činu, o věci, jež se staly výnosem trestného činu, ale i například o věcné stopy z místa činu a celá řada dalších. Zajištění věci však může proběhnout i podle jiné zákonné normy, přičemž později se stanou věcí důležitou pro trestní řízení. Je tomu například v případě odnětí věci podle zákona č. 273/2008 Sb. o Policii ČR, kdy je policista oprávněn odejmout věc v řízení o přestupku, případně odejmout zbraň, hrozíli nebezpečí, že jí bude neoprávněně užito k násilí nebo pohrůžce násilím. Zajištění věci může proběhnout i vydáním či odejmutím podle zákona o přestupcích, podle správního řádu zajištěním důkazu, odebráním zbraně a odejmutím věci strážníkem podle zákona o obecní policii a další případy. Prvořadou a stěžejní normou, podle níž jsou zajišťovány věci a jiné majetkové hodnoty, je však zákon č. 141/1961 Sb., dále jen trestní řád v novelizovaném znění.

33

2.1.1. Vymezení pojmů Věcí dle tohoto zákona může být cokoli, jakýkoli předmět, věc movitá i nemovitá, za věc v tomto případě je považováno i zvíře, věcí může být i nosič dat s uloženým daty, listiny, záznam hlasové zprávy, finanční prostředky atd., přičemž hovoříme o věci důležité v trestním řízení, jinými slovy o věci doličné, která může svou existencí a zajištěním v trestním řízení napomoci účelu trestního řízení. Za věc důležitou v trestním řízení podle tohoto zákona považujeme zejména: a) Předměty, které mohou být věcnými důkazy. b) Listiny, jež mohou být listinnými důkazy. c) Věci, ohledně nichž může být uložen trest propadnutí věci nebo vysloveno zabrání věci. d) Listinné cenné papíry. Trestním řízením pak označujeme veškerý proces upravený trestním řádem. Jde o širší pojem, než je pojem trestní stíhání a do trestního řízení lze zařadit veškeré úkony a postupy orgánu činného v trestním řízení podle trestního řádu. Trestní stíhání jako proces začíná zahájením trestního stíhání sdělením obvinění osobě, u níž je odůvodněn závěr, že spáchala trestný čin a končí pravomocným rozsudkem nebo jiným pravomocným meritorním rozhodnutím orgánu činného v trestním řízení. Přípravné řízení je proces, který započne sepsáním záznamu o zahájení úkonu trestního řízení nebo provedením některého z nedokladných či neopakovatelných úkonů a končí podáním obžaloby státním zástupcem k soudu, nebo jiným meritorním rozhodnutím.

34

2.1.2. Zajištění věci dle Zákona o Policii ČR a Zákona o obecní policii Postup policisty ve vztahu k věcem upravuje hlava VI. zákona č. 273/2008 Sb. o Policii České republiky a to zejména v níže uvedených ustanoveních zákona. § 34 – Odnětí věci (1) Policista je oprávněn vyzvat osobu k vydání věci, a) lze mít za to, že v řízení o přestupku může být uloženo její propadnutí anebo může být zabrána, nebo b) jde o věc důležitou pro řízení o přestupku. (2) Po předchozí marné výzvě k vydání věci podle odstavce 1, je policista oprávněn tuto věc odejmout. Nelze odejmout věc, jejíž hodnota je v nápadném nepoměru k povaze přestupku..... (IP ASPI, 16.1.2012, z.č.273/2008 Sb.)

Podle tohoto je policista oprávněn vyzvat jakoukoli osobu, přičemž nemusí jít zrovna o osobu páchající přestupek, aby vydala věc, u níž předpokládá, že v řízení o přestupku může být rozhodnuto příslušným správním orgánem o jejím propadnutí či zabrání. Nevyhoví-li osoba výzvě, je policista oprávněn věc odejmout. Zpravidla jde o věc, kterou byl spáchán přestupek nebo která byla určena ke spáchání přestupku. Nelze však odejmout věc, jejíž hodnota je nápadně vyšší, než samotný ohrožený zájem společnosti spáchaným přestupkem. Tedy například lze odejmout baseballovou pálku, kterou přestupce ve vzteku rozbil boční okno zaparkovaného vozidla, ale již nelze například odejmout vozidlo, jehož řidič neoprávněně zaparkoval na místě vyhrazeném pro vozidla osob tělesně postižených. § 35 - Vydání a odebrání zbraně a prohlídka osoby (1) Policista je oprávněn vyzvat osobu k vydání zbraně, hrozí-li nebezpečí, že jí bude neoprávněně užito k násilí nebo pohrůžce násilím. Po předchozí marné výzvě je policista oprávněn zbraň odebrat. (2) Policista je oprávněn provést prohlídku osoby a odebrat jí zbraň, pokud a) osobní svoboda osoby má být omezena, b) proti ní směřuje zákrok, nebo c) proti ní směřuje jiný úkon, hrozí nebezpečí, že osoba bude klást odpor, a je podezření, že má u sebe zbraň...... (IP ASPI, 16.1.2012, z.č.273/2008 Sb.)

35

Policista je rovněž oprávněn vyzvat osobu k vydání zbraně nebo ji osobě odejmout, nevyhoví-li této výzvě, pokud hrozí nebezpečí, že jí bude neoprávněně užito k násilí nebo pohrůžce násilí. Rovněž je oprávněn odejmout zbraň osobě, která má být omezena na osobní svobodě například zajištěním, zadržením, zatčením atd., případně proti ní směřuje zákrok – například osobě vyhrožující svému okolí, že bude střílet. Stejně je policista oprávněn odejmout zbraň osobě, proti níž směřuje jiný úkon, například výkon exekuce a hrozí nebezpečí, že osoba bude klást odpor. Zbraní se v tomto případě rozumí obligátní „cokoli, co činí útok proti tělu důraznější“. Může jít o zbraň sečnou, řeznou, bodnou, palnou, třaskavinu, ale i slzotvorný prostředek, nervově paralytický prostředek, různé druhy boxerů, obušků, násad na pracovní nářadí apod. § 37 – Zajištění, odstranění a zničení věci 1) Policista je oprávněn věc zajistit, popřípadě odstranit, je-li důvodné podezření, že představuje bezprostřední závažné ohrožení života, zdraví, majetku nebo životního prostředí a nelze-li toto ohrožení odstranit jinak. (2) Nelze-li ohrožení odstranit postupem podle odstavce 1, je policista oprávněn věc zničit, zejména je-li důvodné podezření, že obsahuje výbušninu..... (IP ASPI, 16.1.2012, z.č.273/2012 Sb.)

Zákon o Policii České republiky umožňuje policistovi zajistit případně odstranit věc, která může být bezprostředně nebezpečná životu a zdraví lidí, životnímu prostředí, případně majetku. Může jít například o zavazadlo s radioaktivním materiálem ponechané cestujícím v úschovně zavazadel vlakového nádraží. K tomuto úkonu postačuje důvodné podezření, nemusí ve skutečnosti jít o věc, která takové nebezpečí vytváří. V praxi se stává, že občané upozorní policisty na zavazadlo ponechané v místě s vysokou koncentrací osob, ke kterému se nikdo nehlásí. V takovém případě může jít o zapomenuté zavazadlo roztržitého cestujícího s osobními věcmi, ale také zavazadlo s trhavinou nebo výbušninou určené k teroristickému útoku. V takovém případě může být zavazadlo policistou zajištěno a odstraněno, případně i zničeno, i když se posléze ukáže, že jeho obsah žádné nebezpečí nepředstavoval.

36

Zajištění věci, jak již bylo shora uvedeno, lze uskutečnit i podle zákona č. 104/1991 Sb. o obecní policii ve znění pozdějších novel a to zejména podle ustanovení: § 14 - Oprávnění odebrat zbraň (1) Strážník je oprávněn přesvědčit se, zda osoba, kterou předvádí nebo omezuje na osobní svobodě,11) nemá u sebe zbraň, kterou by mohla ohrozit svůj život nebo zdraví anebo život a zdraví jiných osob, a odebrat ji. (2) Strážník je oprávněn po předchozí marné výzvě k vydání zbraně odebrat zbraň osobě na místě veřejně přístupném, je-li to nezbytné v zájmu ochrany veřejného pořádku, života a zdraví osob nebo bezpečnosti majetku a hrozí-li, že zbraně může být užito k násilí nebo pohrůžce násilím. Osobě, která zbraň vydala nebo jíž byla zbraň odebrána, vystaví strážník potvrzení o jejím převzetí. Odebranou střelnou zbraň předá strážník příslušnému útvaru policie, který uvede v potvrzení podle předchozí věty. § 17 - Oprávnění odejmout věc (1) Strážník je oprávněn po předchozí marné výzvě k vydání věci tuto věc odejmout, jestliže lze mít důvodně za to, že v řízení o přestupku může být vysloveno její propadnutí14) nebo může být zabrána.15) (IP ASPI, 16.1.2012, z.č.104/1991 Sb.)

Jak je z jednotlivých ustanovení zákona o obecní policii zjevné, obdobná oprávnění v případě odejmutí zbraně nebo věci v řízení o přestupku jako policista má i strážník obecní či městské policie. Ve shora uvedených případech je jak policista Policie České republiky, tak strážník obecní či městské policie oprávněn zajistit věc, kterou může být i zbraň. Zákon o Policii České republiky a zákon o obecní policii předpokládá, ve většině případů, že tak policista či strážník bude postupovat v řízení o přestupku. V praxi se však stává, a nejde o ojedinělé případy, že tam, kde policista či strážník zpočátku delikt posoudil jako přestupek a všechny zjištěné skutečnosti nasvědčovaly, že jde o podezření z přestupku, v průběhu dalšího prověřování byly zjištěny skutečnosti nasvědčující tomu, že delikt je trestným činem a po zahájení úkonů trestního řízení či zahájení trestního stíhání se takto zajištěné věci staly věcmi důležitými pro trestní řízení.

37

Jako příklad je možno uvést situaci: Na obvodním oddělení Policie ČR bylo majitelem zahrádky v zahrádkářské kolonii oznámeno, že došlo ke krádeži kovových částí stavebního lešení, které měl na zahrádce uloženy vedle zahrádkářské chaty, přičemž mu byla způsobena škoda ve výši 1.500,- Kč. Po příjezdu na místo hlídka PČR zjistila, že současně došlo k odcizení plechové střešní krytiny ze sousední chaty dalšího majitele, čímž byla způsobena celková škoda ve výši 4.000,Kč. Provedeným šetřením, zejména pátráním v přilehlých provozovnách sběrných surovin byly odcizené kovové součásti nalezeny v provozovně sběrných surovin a zjištěno, že tyto sem dovezl na ručním dvoukolovém vozíku místní občan. Uvedený občan se ke krádeži doznal, byl vyzván policistou ve smyslu § 34/la zákona o Policii ČR k vydání dvoukolového vozíku, přičemž výzvě vyhověl a vozík, který byl jeho vlastnictvím, vydal.

Uvedený občan byl

policistou oznámen příslušnému správnímu orgánu k projednání přestupku proti majetku a současně navrhnul vyslovit propadnutí ručního dvoukolového vozíku. Správní orgán návrhu vyhověl za současného udělení sankce přestupci rozhodnul i o propadnutí vozíku.

2.1.3. Zajištění věci dle trestního řádu Zajištění věci a jiných majetkových hodnot je pak upraveno v následujících ustanoveních trestního řádu: § 78 – Povinnost k vydání věci – Kdokoli má u sebe věc důležitou v trestním řízení je povinen ji na výzvu předložit nebo vydat příslušnému orgánu činném v trestním řízení. § 79 – Odnětí věci – Pokud věc nebyla po výzvě vydána, může být na příkaz příslušného orgánu odňata. § 79a – Zajištění peněžních prostředků na účtu u banky – Jedná se o zajištění peněžních prostředků na účtu určených ke spáchání trestného činu, nebo byly ke spáchání takového činu užity, či jsou výnosem z trestné činnosti. § 79b – Zajištění dalších finančních prostředků – Z důvodů uvedených v § 79a lze zajistit peněžní prostředky na účtu banky, či jiných subjektů vedeného i pro jinou osobu.

38

§ 79c – Zajištění zaknihovaných cenných papírů – Předseda senátu, státní zástupce

i

policejní orgán je oprávněn rozhodnout o zajištění cenných papírů v trestním řízení.

§ 79d – Zajištění nemovitosti – Nemovitost lze zajistit za předpokladu, že je určena ke spáchání trestného činu, nebo k jeho spáchání baly užita, či je výnosem z trestné činnosti. § 79e – Zajištění jiné majetkové hodnoty – Za stejných předpokladů, jako v předcházejícím případu, lze zajistit i jiné majetkové hodnoty – např. obchodní podíl, pohledávky, know-how.

§ 79f – Zajištění náhradní hodnoty – Nelze-li zajistit některou z předcházejících hodnot, lze zajistit za stejných předpokladů i náhradní hodnotu, lze zajistit ekvivalent takové hodnoty. § 80 – Vrácení, úschova, prodej – Vrácení a další nakládání s věcí a jinou majetkovou hodnotou – Upravuje postup orgánu činného v trestním řízení, jak nakládat s věci vydanou nebo odňatou, pokud jí již k dalšímu řízení není třeba a nepřichází v úvahu její propadnutí, či zabrání.

§ 81 Nakládání s věcí získanou nebo pravděpodobně získanou trestným činem – upravuje postup veřejného vyhlášení popisu u věci, kterou obviněný vydal a nebo mu byla odňata, byla získána trestným činem a poškozený není znám. § 81a Vrácení nemovitosti a jiné majetkové hodnoty a další nakládání s ní – Odkazuje na přiměřený postup podle §§ 80-81 v případě nakládání s dalšími zajištěnými věcmi podle §§ 79a-79f trestního řádu.

39

Do oblasti zajištění osob, věcí a jiných majetkových hodnot dále náleží instituty domovní a osobní prohlídka, prohlídka jiných prostor a pozemků, vstup do obydlí, jiných prostor a pozemků, které směřují jak k zajištění věcí, tak k zajištění osob. Tyto úkony orgánů činných v trestním řízení jsou upraveny v následujících ustanoveních trestního řádu: § 82 – Důvody domovní prohlídky a osobní prohlídky a prohlídky jiných prostor a pozemků – Je-li důvodné podezření, že v bytě, prostorách sloužících k bydlení či k nim náležejících je věc nebo osoba důležitá pro trestní řízení, lze provést prohlídku těchto prostor. Je-li důvodné podezření, že někdo má u sebe věc důležitou pro trestní řízení, lze u něj provést osobní prohlídku. § 83 – Příkaz k domovní prohlídce – Domovní prohlídku provede policejní orgán na základě příkazu předsedy senátu a v přípravném řízení na příkaz soudce vydaného na základě návrhu státního zástupce. § 83a – Příkaz k prohlídce jiných prostor a pozemků – Předseda senátu a v přípravném řízení na návrh státního zástupce soudce, je oprávněn vydat příkaz k prohlídce prostor nesloužících k bydlení. Jsou jimi např. výrobní haly, provozovny, samostatné garáže atd. § 83b – Příkaz k osobní prohlídce – Může vydat jak předseda senátu, tak státní zástupce a s jeho souhlasem i policejní orgán. Osobní prohlídku vždy provádí osoba stejného pohlaví. § 83c – Vstup do obydlí, jiných prostor a na pozemek – Ke vstupu na taková místa je oprávněn policejní orgán, pokud věc nesnese odkladu a vstup je nezbytný pro ochranu života a zdraví, jiných práv a svobod, k odvrácení závažného ohrožení veřejné bezpečnosti a pořádku, nebo se tam zdržuje osoba, na níž byl vydán příkaz k dodání do výkonu trestu, zatčení či předvedení.

40

§ 84 – Předchozí výslech – Domovní prohlídku lze provést až po provedení předchozího výslechu osoby, u níž má být prohlídka provedena a jejím výslechem nedošlo k dobrovolnému vydání věci či odstranění důvodu, který vedl k domovní prohlídce. Předchozí výslech se neprovede, pokud věc nesnese odkladu a výslech nelze provést okamžitě. §§ 85 – 85c - Upravují postup orgánů činných v trestním řízení při výkonu prohlídek a vstupů do obydlí, jiných prostor a pozemků, překonání odporu osoby, u níž má být prohlídka provedena, součinnost České advokátní komory při prohlídce prostor, v níž advokát vykonává advokacii a provádění důkazu v bytě, obydlí a jiných prostorách

a na

pozemku. K zajištění věci a jiných majetkových hodnot bezpochyby náleží i procesní úkony uvedené v oddílu pátém, řešícím postup zajištění zásilky a oddílu šestém, řešícím zajištění odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, které jsou tvořeny: § 86 – Zadržení zásilky – K objasnění skutečností důležitých pro trestní řízení předseda senátu nebo státní zástupce může nařídit doručovací službě vydat nedoručenou zásilku. V neodkladných případech může být na příkaz policejního orgánu zásilka pozdržena a to nejdéle na dobu tří dnů. § 87 – Otevření zásilky – Otevřít zadrženou zásilku je oprávněn předseda senátu

a

v přípravném řízení policejní orgány se souhlasem státního zástupce. § 87a – Záměna zásilky – Z důvodů uvedených v § 87a, odst. l trestního řádu lze nařídit předsedou senátu nebo se souhlasem soudce státním zástupcem a poté provézt policejním orgánem záměnu obsahu zásilky. Jde o případy zasílání omamných a psychotropních látek, prekursorů, jedů, radioaktivního materiálu, výbušnin a třaskavin, atd.

41

§ 87b – Sledovaná zásilka – Sledování zásilky provádí policejní orgán na základě pokynu státního zástupce za předpokladu, že je důvodné podezření že obsahuje věci uvedené v § 87a trestního řádu a je vedeno vůči osobám, které se zásilkou nakládají.

§ 87c – Společné ustanovení – Stanoví, že zásilkou se rozumí jakýkoli předmět dopravovaný jakýmkoli způsobem za využití pošty nebo jiné osoby, včetně dopravy skrytým způsobem. § 88 – Důvody nařízení a postup při odposlechu – V případě vedeného trestního řízení pro zvlášť závažný trestný čin, lze provést odposlech a záznam telekomunikačního provozu, pokud je předpoklad, že jím budou získány skutečnosti pro trestní řízení a nelzeli je získat jiným způsobem. Nařídit odposlech je oprávněn předseda senátu nebo na návrh státního zástupce v přípravném řízení soudce. § 88a – Údaje o uskutečněném telekomunikačním provozu – Je-li k objasnění skutečností důležitých pro trestní řízení třeba zjistit údaje o uskutečněném telekomunikačním provozu, je povinen provozovatel telekomunikační sítě tyto údaje poskytnout na základě nařízení předsedy senátu a v přípravném řízení soudce.

Bez

příkazu pak lze záznam vydat jen se souhlasem uživatele zařízení, ke kterému se údaje vztahují.

42

2.2.3.1. Vydání věci a odnětí věci Vydání a odnětí věci jsou procesní úkony prováděné v rámci trestního řízení, které upravují ustanovení §§ 78-79 trestního řádu a předmětem těchto úkonů je vždy věc důležitá pro trestní řízení. § 78 - Povinnost k vydání věci Kdo má u sebe věc důležitou pro trestní řízení, je povinen ji na vyzvání předložit soudu, státnímu zástupci nebo policejnímu orgánu; je-li ji nutno pro účely trestního řízení zajistit, je povinen věc na vyzvání těmto orgánům vydat. Při vyzvání je třeba ho upozornit na to, že nevyhoví-li výzvě, může mu být věc odňata, jakož i na jiné následky nevyhovění (§ 66). Povinnost podle odstavce 1 se nevztahuje na listinu, jejíž obsah se týká okolnosti, o které platí zákaz výslechu, ledaže došlo k zproštění povinnosti zachovat věc v tajnosti nebo k zproštění povinnosti mlčenlivosti (§ 99). Vyzvat k vydání věci je oprávněn předseda senátu, v přípravném řízení státní zástupce nebo policejní orgán. (IP ASPI, 16.1.2012, z.č.141/1961 Sb.)

Ustanovení § 78 trestního řádu rozlišuje dvě formy vyzvání orgánu činného v trestním řízení k poskytnutí věci důležité pro trestní řízení a těmi jsou: a) Vyzvání k předložení věci – za účelem jejího ohledání ztotožnění nebo za účelem provedení jiného vyšetřovacího či procesního úkonu, aniž je ji třeba zajišťovat. b) Vyzvání k vydání věci za účelem jejího zajištění pro účely trestního řízení. V tomto případě se pak s věcí nakládá ve smyslu § 80 trestního řádu Výzva k předložení věci nebo vydání věci může směřovat vůči každému, tedy nejen proti osobě podezřelé či obviněnému, ale vůči komukoli a přitom nemusí být ani vlastníkem či oprávněným držitelem předmětné věci. Výzva k vydání nebo předložení věci musí rovněž zahrnovat upozornění, co bude následovat v případě nevyhovění výzvě – jde o upozornění na možnost odnětí věci ve smyslu § 79 trestního řádu a také uložení pořádkové pokuty až do výše 50.000,- Kč, případně předání ke kázeňskému potrestání v případě osoby podléhající kázeňské pravomoci nadřízeného.

43

§ 79 - Odnětí věci Nebude-li věc důležitá pro trestní řízení na vyzvání vydána tím, kdo ji má u sebe, může mu být na příkaz předsedy senátu a v přípravném řízení na příkaz státního zástupce nebo policejního orgánu odňata. Policejní orgán potřebuje k vydání takového příkazu předchozí souhlas státního zástupce. Nevykoná-li orgán, který příkaz k odnětí věci vydal, odnětí věci sám, provede je na podkladě příkazu policejní orgán. Bez předchozího souhlasu uvedeného v odstavci 1 může být příkaz policejním orgánem vydán jen tehdy, jestliže nelze předchozího souhlasu dosáhnout a věc nesnese odkladu. K odnětí věci se podle možnosti přibere osoba, která není na věci zúčastněna...... (IP ASPI, 16.1.2012, z.č.141/1961 Sb.)

Předpokladem pro odnětí věci je, že: a) Věc důležitá pro trestní řízení nebyla na vyzvání vydána tím, kdo ji má u sebe. b) Nejde o listinu, jejíž obsah se týká okolnosti, o které platí zákaz výslechu, ledaže by došlo ke zproštění zachovat mlčenlivost. c) Byl vydán příkaz příslušného orgánu činného v trestním řízení. S odňatou věcí se nakládá obdobně jako s věcí vydanou ve smyslu § 78, odst. l trestního řádu a následný postup upravuje ustanovení § 80 trestního řádu. Souvisejícími ustanoveními a zvláštními formami odnětí věci podle trestního řádu, jež si vyžádala praxe, jsou pak ustanovení §79a – Zajištění peněžních prostředků na účtu u banky, § 79b – Zajištění dalších finančních prostředků, § 79c – Zajištění zaknihovaných cenných papírů, § 79d – Zajištění nemovitosti, § 79e – Zajištění jiné majetkové hodnoty a § 79f Zajištění náhradní hodnoty, o nichž bude pojednáno dále.

44

2.2.3.2. Zajištění peněžních prostředků a zaknihovaných cenných papírů

Jak již bylo shora uvedeno, praktické potřeby orgánů v v trestním řízení si postupem času vyžádala novelizaci trestního řádu kodifikací nových specielních forem odnětí věci. Jednou z nich je ustanovení § 79a trestního řádu – Zajištění peněžních prostředků na účtu u banky. Podstatou tohoto zvláštního ustanovení je omezení dispozičního práva majitele účtu k finančním prostředkům, nikoli jejich odejmutí. § 79a - Zajištění peněžních prostředků na účtu u banky (1) Nasvědčují-li zjištěné skutečnosti tomu, že peněžní prostředky na účtu u banky jsou určeny ke spáchání trestného činu nebo k jeho spáchání byly užity nebo jsou výnosem z trestné činnosti, může předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce nebo policejní orgán rozhodnout o zajištění peněžních prostředků na účtu a případně též peněžních prostředků dodatečně došlých na účet, vztahuje-li se důvod zajištění i na ně, včetně jejich příslušenství........ (IP ASPI, 16.1.2012, z.č.141/1961 Sb.)

Jak vyplývá z ustanovení, zajištění peněžních prostředků se může týkat nejen těch prostředků, které na účtu v době rozhodnutí již byly, ale i těch, které na účet dodatečně dojdou, ale vždy pouze za předpokladu, že existuje podezření, že byly užity, určeny nebo jsou výnosem z trestné činnosti. Výši zajištěné částky na účtu lze i omezit, výše nemusí dosahovat částky, která je zůstatkem na účtu, ale v případě potřeby ji může i přesahovat. Zajištění peněžních prostředků se tedy týká jak prostředků, které na účtu v době zajištění byly, tak prostředků, které na účet dodatečně došly, ale i např. úroků z peněžní částky na účtu. Z hlediska tohoto ustanovení trestního řádu nemusí jít o účet osoby podezřelé či obviněného, ale lze zajistit peněžní prostředky v odůvodněných případech i na účtech jiných osob, které se přímo na trestné činnosti nepodílely. I v takovém případě musí jít o důvodné podezření, že peněžní prostředky jsou určeny, nebo byly užity, ke spáchání trestného činu nebo jsou výnosem z trestného činu. K takovému rozhodnutí postačuje vyšší stupeň pravděpodobnosti, že o takové prostředky v konkrétním případu jde. Rozhodnutí o zajištění peněžních prostředků může vydat jak předseda senátu, tak v přípravném řízení státní zástupce i policejní orgán. Policejní orgán k takovému rozhodnutí potřebuje předchozí souhlas státního zástupce.

45

Hrozí-li však nebezpečí z prodlení, může policejní orgán rozhodnutí o zajištění peněžních prostředků vydat sám i bez předchozího souhlasu státního zástupce. Je však povinen své rozhodnutí do 48 hodin předložit státnímu zástupci k posouzení. Ten s rozhodnutím buď vysloví souhlas, nebo je zruší. Rozhodnutí musí být doručeno bankovnímu domu, který účet vede a poté, co banka zajištění provedla i majiteli účtu. Není-li zajištění peněžních prostředků pro účely trestního řízení již třeba, příslušný orgán činný v trestním řízení rozhodne o zrušení zajištění, které doručí příslušné bance i majiteli účtu. Opět důvody praktických potřeb orgánů činných v trestním řízení vedly k novelizaci trestního řádu kodifikací § 79b trestního řádu – Zajištění dalších finančních prostředků. V podstatě jde o obdobný případ zvláštní formy odnětí věci za stejných podmínek, jako v předchozím případu. S ohledem na nově vznikající spořitelní a úvěrní družstva, tzv. „družstevní záložny“, které nepodléhají režimu zákona o bankách a vedou spořící účty majitelů, vyžádala si tato skutečnost rozšířit oprávnění orgánů činných v trestním řízení omezit dispoziční práva majitelů účtu i na účty takto vzniklé.

§ 79c – Zajištění zaknihovaných cenných papírů (1)

Rozhodne-li předseda senátu nebo v přípravném řízení státní zástupce o zajištění zaknihovaných cenných papírů, osoba oprávněná k vedení evidence investičních nástrojů podle zvláštního zákona nebo Česká národní banka zřídí jejich majiteli zvláštní účet, na kterém tyto cenné papíry vede. (2) V naléhavých případech, které nesnesou odkladu, může o zajištění zaknihovaných cenných papírů rozhodnout též policejní orgán. Do 48 hodin je povinen své rozhodnutí předložit státnímu zástupci, který s ním buď vysloví souhlas, nebo je zruší..... (IP ASPI, 16.1.2012, z.č.141/1961 Sb.)

Ze stejných důvodů, jak je uvedeno v předcházejících odstavcích, si praktické potřeby vyžádaly další novelu trestního řádu a to ustanovení týkajících se zaknihovaných cenných papírů. Cenným papírem je obecně definována listina, která je nositelem právního nároku. V praxi jde o všechny druhy cenných papírů, jako jsou akcie, poukázky na akcie, podílové listy, dluhopisy, investiční kupony, směnky, šeky atd.

46

V případě potřeby zajištění cenných papírů pro účely trestního řízení je k takovému rozhodnutí oprávněn jak předseda senátu, tak v přípravném řízení státní zástupce a za stanovených podmínek i policejní orgán. Rozhodnutí o zajištění zaknihovaných cenných papírů se doručuje instituci, které vede příslušnou evidenci, tato zřídí majiteli účtu zvláštní účet, na kterém vede cenné papíry a znemožní nakládání s cennými papíry. Poté se doručí rozhodnutí i majiteli účtu. Zajištění cenných papírů potrvá po dobu nezbytně nutnou pro účely trestního řízení.

2.2.3.3. Zajištění nemovitosti, jiné majetkové a náhradní hodnoty Za stejných okolností a ze stejných důvodů, jak bylo uváděno v předcházejících případech, mohou být pro účely trestního řízení na základě rozhodnutí příslušného orgánu činného v trestním řízení zajištěny i nemovitosti, jiné majetkové a náhradní hodnoty. I v těchto případech účelem takového rozhodnutí je na potřebnou dobu znemožnit dispoziční právo oprávněné osoby k nemovitostem a jiným hodnotám. § 79d – Zajištění nemovitosti (1) Nasvědčují-li zjištěné skutečnosti tomu, že nemovitost je určena ke spáchání trestného činu nebo k jeho spáchání byla užita, nebo je výnosem z trestné činnosti, může předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce nebo policejní orgán rozhodnout o zajištění takové nemovitosti..... (IP ASPI, 16.1.2012, z.č.141/1961 Sb.)

Podle tohoto ustanovení lze zajistit nemovitost, jestliže zjištěné skutečnosti nasvědčují tomu, že nemovitost a) je určena ke spáchání trestného čin, b) k jeho spáchání byla užita, c) je výnosem z trestné činnosti. Rozhodnutí o zajištění nemovitosti pro účely trestního řízení může vydat předseda senátu, v přípravném řízení státní zástupce a s jeho souhlasem i policejní orgán. Bez předchozího souhlasu může policejní orgán takové rozhodnutí vydat, pokud věc nesnese odkladu.

47

V tom případě je povinen své rozhodnutí předložit do 48 hodin příslušnému státnímu zástupci, který s rozhodnutím buď vysloví souhlas, nebo ho zruší. Rozhodnutí se vydává formou usnesení, proti němuž je přípustná stížnost. V rozhodnutí se vlastníkovi zakáže nakládat s nemovitostí, zejména aby ji převedl na někoho jiného a rozhodnutí se doručí příslušnému katastrálnímu úřadu, finančnímu a obecnímu úřadu. Katastrální úřad může provádět po tomto doručení rozhodnutí vklad do katastru nemovitostí k takto zajištěné nemovitosti jen se souhlasem příslušného orgánu činného v trestním řízení. Rozhodnutí se též doručí osobě s předkupním právem k této nemovitosti. Zajištění nemovitosti potrvá po dobu nezbytně nutnou a v případě, že pro účelu trestního řízení již není zajištění nemovitosti třeba, příslušný orgán činný v trestním řízení rozhodnutí o zajištění nemovitosti zruší. § 79e - Zajištění jiné majetkové hodnoty (1) Nasvědčují-li zjištěné skutečnosti tomu, že jiná majetková hodnota, než která je uvedena v § 78 až 79d, je určena ke spáchání trestného činu nebo k jeho spáchání byla užita, nebo je výnosem z trestné činnosti, může předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce nebo policejní orgán rozhodnout o zajištění takové majetkové hodnoty.... (IP ASPI, 16.1.2012, z.č.141/1961 Sb.)

Toto ustanovení bylo doplněno do trestního řádu proto, že do té doby platná právní úprava neumožňovala zajišťování jiných majetkových hodnot, jako byly obchodní podíly, pohledávky, know-how, atd. „Jinou majetkovou hodnotou se rozumí majetkové právo nebo jiná penězi ocenitelná hodnota, která není věcí movitou či nemovitou, ale ani peněžními prostředky na účtu nebo zaknihovaným cenným papírem.“ (P. Šámal a kol., Trestní řád – komentář, díl I., str. 651) Smyslem tohoto ustanovení je zamezit převádění výnosů z trestné činnosti jiných majetkových hodnot bez možnosti jejich následného zajištění a umožnění jejich propadnutí nebo zabrání v trestním řízení podle platné úpravy trestního řádu.

48

Podle tohoto ustanovení lze zajistit stejně, jako v předchozích případech jinou majetkovou hodnotu, jestliže zjištěné skutečnosti nasvědčují tomu, že a) je určena ke spáchání trestného čin, b) k jeho spáchání byla užita, c) je výnosem z trestné činnosti. Jinou majetkovou hodnotu lze stejně zajistit jak z majetku obviněného, tak z majetku jiné osoby za podmínek výše uvedených. Rozhodnutí je opět vydáváno formou usnesení, je doručováno vlastníku jiné majetkové hodnoty, kterému se zakazuje s majetkovou hodnotou nakládat a ukládá povinnost vydat všechny příslušné listiny. Rozhodnutí se oznámí nejprve dlužníku majitele, uloží se mu, aby plnění složil do úschovy soudu a poté majiteli. Současně se o takovém rozhodnutí vyrozumí příslušný Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových. Nedodržení podmínek stanovených v rozhodnutí je postižitelné. Stejně jako v předchozích případech zajištění jiné majetkové hodnoty potrvá pro účely trestního řízení po dobu nezbytně nutnou. K rozhodnutí o zrušení zajištění jiné majetkové hodnoty dochází za stejných podmínek, jak v předcházejících případech.

§ 79f - Zajištění náhradní hodnoty Nelze-li dosáhnout vydání nebo odnětí věci (§ 78 a 79) nebo nelze-li zajistit peněžní prostředky na účtu (§ 79a a 79b), zaknihované cenné papíry (§ 79c), nemovitost (§ 79d) nebo jinou majetkovou hodnotu (§ 79e), které jsou určeny ke spáchání trestného činu nebo k jeho spáchání byly užity, nebo jsou výnosem z trestné činnosti, může být místo nich zajištěna náhradní hodnota, která odpovídá, byť jen zčásti, jejich hodnotě; přitom se postupuje obdobně podle příslušných ustanovení upravujících jejich vydání, odnětí nebo zajištění (§ 78 až 79e). (IP ASPI, 16.1.2012, z.č.141/1961 Sb.)

Tato úprava trestního řádu umožňuje „zajišťovat a následně konfiskovat nejen majetek, který je výnosem z trestné činnosti, ale v případě, že z nejrůznějších důvodů nelze zajistit výnos z trestné činnosti (např. z důvodů zničení, zužitkování apod.), zajistit a následně konfiskovat ekvivalent takového výnosu. (P. Šámal a kol. Trestní řád- komentář, I. díl, str. 661). 49

Náhradní hodnotu lze zajistit pro účely trestního řízení pouze u osoby, která měla povinnost strpět zajištění původní hodnoty. Proto nemusí vždy jít o obviněného. Zajištění náhradní hodnoty je možné pouze v případech: a) Jestliže nelze dosáhnout vydání nebo odnětí věci, která byla určena, užita ke spáchání trestného činu nebo je výnosem z trestného činu. b) Jestliže nelze zajistit peněžní prostředky na účtu, které byly určeny, užity ke spáchání trestného činu, nebo byly výnosem z trestného činu. c) Nelze-li zajistit ani zaknihované cenné papíry, které byly stejně užity nebo byly stejně získány jako v bodu a). d) Nelze-li ani zajistit takto užitou či získanou nemovitost. e) Nelze zajisti ani jinou majetkovou hodnotu takto získanou či užitou. f) Náhradní hodnota musí byť jen z části odpovídat hodnotě výše uvedené, a nesmí být v nápadném nepoměru k takové hodnotě.

2.2.3.4. Zajištění věci při ohledání místa činu a věci Poměrně častým případem v praxi je zajištění věcné stopy při ohledání místa činu. Ve své podstatě se může jednat o zvláštní formu zajištění věci v trestním řízení podle trestního řádu, která je věcí důležitou pro trestní řízení. Úkon v trestním řízení – ohledání místa činu upravuje ustanovení § 113 trestního řádu – Účel ohledání a protokol o něm. Ohledání místa činu, jímž se dokumentuje stav a situace na místě činu spáchaného trestného činu v době vlastního ohledání je zvláštní forma ohledání věci, přičemž slouží k úplnému a podrobnému zadokumentování místa, na němž byl spáchán trestný čin, nebo místa, kde byly zjištěny stopy související s trestným činem. Jde o důkazní prostředek v trestním řízení. 50

Při ohledání místa a zajišťování stop jsou využívány technické prostředky k dokumentaci situace a změn na místě činu v souvislosti se spácháním trestného činu, jako jsou fotografické přístroje, měřící přístroje, optické přístroje, vyhledávací přístroje, ale i specielně vycvičená zvířata, jako jsou psi apod. O ohledání místa činu, nebo místa nálezu věcné stopy, mrtvoly atd. se sepisuje protokol, jehož součástí zpravidla bývá fotodokumentace z místa ohledání, seznam zajištěných stop a věcí a zajištěné stopy a věci. Při ohledání tak bývají zajišťovány různé věci – věcné stopy, jako jsou pomůcky ke spáchání trestného činu pachatelem, např. páčidla, šroubováky, kladiva, žebříky, lana, nádoby, vozidla, oděvní svršky, atd., ale i věci, které byly předmětem zájmu pachatele trestného činu, např. přenosné pokladničky, peníze, zboží, které pachatel při odchodu odhodil nebo ztratil, ale také předměty, jimiž byl spáchán trestný čin – zbraně střelné, bodné, sečné, součásti zbraní – nábojnice, projektily, atd. Zvláštní formou zajištěné věcné stopy jsou mikrostopy – vlasy, chlupy, úlomky, piliny atd. Věcné stopy jsou zajišťovány obvykle „in natura“, stávají se součástí protokolu o ohledání a tedy trestního spisu. Jsou uloženy u orgánu činného v trestním řízení, který trestní řízení v konkrétní věci vede, není-li důvod s nimi naložit jinak, např. vrátit poškozenému.

51

2.2.4.Vrácení a další nakládání s věcí a jinou majetkovou hodnotou Postup po zajištění věci a jiné majetkové hodnoty vydáním podle § 78 trestního řádu nebo odnětím podle §§ 79-79f trestního řádu upravuje ustanovení §§ 80 – 81a trestního řádu. § 80 – Vrácení, úschova a prodej (1) Není-li věci, která byla podle § 78 vydána nebo podle § 79 odňata, k dalšímu řízení už třeba a nepřichází-li v úvahu její propadnutí nebo zabrání, vrátí se tomu, kdo ji vydal nebo komu byla odňata. Jestliže na ni uplatňuje právo osoba jiná, vydá se tomu, o jehož právu na věc není pochyb. Při pochybnostech se věc uloží do úschovy a osoba, která si na věc činí nárok, se upozorní, aby jej uplatnila v řízení ve věcech občanskoprávních. Pokud osoba, která má na věc právo, ji přes opakovanou výzvu nepřevezme, bude věc prodána a částka za ni stržená bude uložena do úschovy soudu. Na prodej se užije přiměřeně předpisu o soudním prodeji zabavených movitých věcí. (2) Je-li nebezpečí, že se věc, která nemohla být vrácena nebo vydána podle odstavce 1, zkazí, prodá se a částka za ni stržená se uloží do úschovy soudu. Na prodej se užije přiměřeně předpisů o soudním prodeji zabavených movitých věcí.... (IP ASPI, 16.1.2012, z.č.141/1961 Sb.)

Ustanovení § 80 trestního řádu stanovuje možnost a také povinnost příslušnému orgánu činnému v trestním řízení rozhodnout o věci vydané nebo odňaté, za podmínky, že jí není již k dalšímu řízení třeba a nepřichází v úvahu rozhodnutí o jejím propadnutí či zabrání. V takovém případě není třeba vyčkávat konce řízení a o dalším naložení s věcí lze rozhodnout. Věc se vrátí tomu, kdo ji vydal, nebo komu byla odňata. Jestliže však na věc uplatnil právo jiný, věc se mu vydá, jestliže o jeho právu na věc není pochyb, zpravidla jde o poškozeného a majitele věci. Uplatňuje-li však nárok na věc osoba, u níž existují pochybnosti o právu na tuto věc, uloží se věc do úschovy a osoba se vyzve, aby uplatnila svůj nárok v občanskoprávním, tzv. „civilním“ řízení. Nevyzvedne-li si věc osoba, která má na ni právo i přes opakovanou výzvu, věc se prodá a utržená peněžní částka se uloží u soudu. Stejně se postupuje v případě nebezpečí, že se věc zkazí.

52

Rozhodnout o věci tak může předseda senátu, v přípravném řízení státní zástupce nebo policejní orgán. Rozhoduje se usnesením.

§ 81 – Nakládání s věcí získanou nebo pravděpodobně získanou trestným činem 1) Jestliže byla obviněným vydána nebo mu odňata věc, kterou získal nebo pravděpodobně získal trestným činem, a buď není známo, komu věc patří, nebo není znám pobyt poškozeného, vyhlásí se veřejně popis věci. Vyhlášení se učiní způsobem pro vypátrání poškozeného nejúčelnějším, a to spolu s vyzváním, aby se poškozený přihlásil do šesti měsíců od vyhlášení. (2) Uplatnil-li ve lhůtě uvedené v odstavci 1 nárok na věc někdo jiný než obviněný, postupuje se podle § 80 odst. 1. Jestliže nárok na věc neuplatnil nikdo jiný, vydá se věc, nebo byla-li zatím pro nebezpečí zkázy už prodána, částka za ni stržená obviněnému na jeho žádost, pokud nejde o věc, kterou získal trestným činem. Jde-li o věc, kterou obviněný získal trestným činem, nebo nepožádal-li obviněný o vrácení věci a právo na věc neuplatnil někdo jiný ve lhůtě šesti měsíců po uplynutí lhůty uvedené v odstavci 1 větě druhé, připadá věc do vlastnictví státu; tím není dotčeno právo vlastníka žádat vydání takové věci nebo vydání částky stržené za její prodej. (3) Jde-li o věc bezcennou, lze ji zničit i bez předchozího vyhlášení popisu..... (IP ASPI, 16.1.2012, z.č.141/1961 Sb.)

Není-li znám poškozený a majitel věci, kterou obviněný jako získanou trestným činem vydal nebo mu byla odňata, vyhlásí se veřejně její popis s výzvou, aby se poškozený o věc přihlásil. Zpravidla se tak děje vyvěšením popisu věci na úřední desce. Pokud se o věc do šesti měsíců poškozený nepřihlásí, připadá věc státu. Tím není poškozený zbaven práva žádat vydání takové věci nebo částky za ni utržené při prodeji. Jde-li o věc bezcennou, lze ji zničit. § 81a – Vrácení nemovitosti a jiné majetkové hodnoty a další nakládání s ní Na postup při vrácení peněžních prostředků na účtu, zaknihovaných cenných papírů, nemovitosti a jiné majetkové hodnoty, které byly zajištěny podle § 79a až 79e a při dalším nakládání s nimi, jakož i na postup při vrácení náhradní hodnoty, která byla zajištěna podle § 79f, a při dalším nakládání s ní, se přiměřeně užijí § 80 a 81. (IP ASPI, 16.1.2012, z.č.141/1961 Sb.)

53

Přiměřeným způsobem, jak shora uvedeno, se nakládá i se zajištěnou nemovitostí a jinou majetkovou hodnotou, pokud jí k dalšímu řízení není třeba a nepřichází v úvahu její propadnutí či zabrání. Takto se postupuje při vrácení či dalším nakládání s a) peněžními prostředky na účtu, b) zaknihovanými cennými papíry, c) nemovitostí, d) jinou majetkovou hodnotou, či e) náhradní hodnotou.

§ 81b – Nakládání s věcmi nebezpečnými (1) Byla-li vydána nebo odňata věc, která ohrožuje bezpečnost lidí nebo majetku, zejména omamná látka, psychotropní látka, přípravek obsahující omamnou nebo psychotropní látku, prekursor, jed nebo radioaktivní materiál, ze které byl odebrán přiměřený vzorek, a takové věci již není třeba za účelem provedení důkazu, zejména nejsou-li pochybnosti o totožnosti vzorku věci a jejího celku a o celkovém množství věci, může předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce rozhodnout o jejím zničení již v průběhu trestního řízení, pokud takové věci již není k dalšímu řízení třeba a nelze-li ji vrátit podle § 80, nebo není známo, komu taková věc patří, anebo není znám pobyt poškozeného. (IP ASPI, 16.1.2012, z.č.141/1961 Sb.)

Je-li vydanou nebo odňatou věci však látka ohrožující život, zdraví a bezpečnost lidí či majetku, tato látka byla řádně zdokumentována co do druhu, účinku a množství a takové věci již k dalšímu řízení není třeba, může být zničena za předpokladu, že ji nelze vrátit či vydat. Zpravidla se jedná o omamné a psychotropní látky a prekursory /v tomto případě myšleny výchozí látky k výrobě omamných a psychotropních látek a jedů/, které bývají v praxi orgány činnými v trestním řízení zajišťovány. Rozhodnutí o zničení látky může vydat předseda senátu nebo v přípravném řízení státní zástupce. Rozhoduje se usnesením. 54

Jako příklad je možno uvést situaci: /Zde bych si dovolil uvést příklad z vlastní praxe, kdy jsem v této konkrétní trestní věci vystupoval sám jako poškozený krádeží dvou malotraktorů, byl jsem k věci vyslýchán, účastnil jsem se ohledání místa činu, účastnil jsem se řízení před soudem a nakonec mi byly dva z malotraktorů vráceny, čemuž jsem byl nakonec velmi rád a jako poškozenému mi byla nahrazena škoda. Tato situace však se nestává vždy./ Policejním orgánem byla zadržena pětice podezřelých mladých mužů ve věkovém rozpětí 20-27 let důvodně podezřelé ze spáchání sériové majetkové trestné činnosti, jíž se dopouštěla řadou krádeží vloupáním do objektů zemědělských firem a soukromých majitelů, kde postupně odcizovala malotraktory a jejich příslušenství, jako byly vleky, postřikovače, nesené sekačky a další, tyto převážela do vzdálenějších částí našeho státu a tam je prodala již domluveným šesti zájemcům vytypovaných z inzertního internetového portálu za předem dohodnuté částky. V průběhu trestního stíhání pěti obviněných bylo všech šest držitelů odcizené zemědělské techniky policejním orgánem ve smyslu § 78/1 trestního řádu vyzváno k vydání takto získaných malotraktorů a dalších součástí jako věcí důležitých v trestním řízení. Pět z vyzvaných výzvě vyhovělo a odkoupenou zemědělskou techniku od pětice obviněných vydalo. Šestý z nich však odmítnul výzvě vyhovět a vydat odcizený malotraktor s odůvodněním, že za malotraktor zaplatil vysokou částku, a kdyby jej vydal, bude vrácen původnímu majiteli a on zaplacenou finanční částku zpět nedostane. Na svém rozhodnutí setrval, přestože byl policejním orgánem opětovně poučen o následcích neuposlechnutí výzvy, zejména o možnosti odejmutí věci a uložení pořádkové pokuty. Policejnímu orgánu nezbylo, než požádat příslušného státního zástupce o udělení souhlasu k vydání příkazu k odejmutí věci – malotraktoru, který souhlas udělil, na jehož základě byl policejním orgánem vydán příkaz k odnětí věci podle § 79, odst. l trestního řádu a malotraktor byl odňat. Současně policejní orgán ve smyslu § 66, odst. 1 trestního řádu uložil pořádkovou pokutu. Poté, co již nebylo vydané a odňaté zemědělské techniky k dalšímu řízení třeba a protože nepřicházelo v úvahu jejich propadnutí či zabrání, bylo policejním orgánem ve smyslu § 80, odst. l trestního řádu rozhodnuto o jejím vydání poškozeným.

55

2.2.5. Propadnutí a zabrání věci a jiné majetkové hodnoty

O věcech a jiných majetkových hodnotách zajištěný v trestním řízení dle příslušného ustanovení trestního řádu, může být v trestním řízení za stanovených podmínek rozhodnuto o trestu propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, náhradní hodnoty, případně vysloveno opatření zabrání věci nebo jiné majetkové hodnoty, náhradní hodnoty, spisů a zařízení. Obojí, jak trest propadnutí, tak opatření zabrání upravuje již nikoli trestní řád, ale rekodifikovaný trestní zákon č. 40/2009 Sb. a jeho ustanovení §§ 70-72 a 101-104. Nový trestní zákon je účinný od 1.1.2010, do té doby byl účinným mnohokrát novelizovaný trestní zákon č. 140/1961 Sb., který byl účinný od 1.1.1962. V obou případech o propadnutí věci i zabrání věci rozhoduje soud.

§ 70 - Propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty (1) Soud může uložit trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, a) které bylo užito k spáchání trestného činu, b) která byla k spáchání trestného činu určena, c) kterou pachatel získal trestným činem nebo jako odměnu za něj, nebo d) kterou pachatel, byť jen zčásti, nabyl za věc nebo jinou majetkovou hodnotu uvedenou pod písmenem c), pokud hodnota věci nebo jiné majetkové hodnoty uvedené pod písmenem c) není ve vztahu k hodnotě nabyté věci nebo jiné majetkové hodnoty zanedbatelná. (2) Trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty může soud uložit, jen jde-li o věc nebo jinou majetkovou hodnotu náležející pachateli. (3) Drží-li pachatel v rozporu s jiným právním předpisem věc nebo jinou majetkovou hodnotu uvedenou v odstavcích 1 a 2, ve vztahu k níž je možno uložit propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, uloží mu soud vždy i tento trest. .... (IP ASPI, 16.1.2012, z.č.40/2009 Sb.)

Jak již bylo shora uvedeno, o propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, která byla v průběhu trestního řízení orgánem činným v trestním řízení zajištěna, rozhoduje vždy soud. Trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty může být soudem uložen jako samostatný trest, pokud to zákon dovoluje, nebo společně s jiným trestem, například trestem odnětí svobody. Soud může rozhodnout o propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty pouze za podmínek, že:

56

a) Jde o věc, které bylo užito nebo byla určena ke spáchání trestného činu, byla získána trestným činem nebo jako odměna za něj, nebo byla byť jen z části získána za věc získanou trestným činem a b) jde-li o věc nebo jinou majetkovou hodnotu náležející pachateli. Nenaleží-li zajištěná věc pachateli, nelze vyslovit trest propadnutí věci. Pokud pachatel drží věc nebo jinou majetkovou hodnotu, které bylo ke spáchání trestného činu užito, nebo byla ke spáchání trestného činu určena a náleží pachateli, soud takový trest obligatorně uloží.

V tomto případě jde novou povinnost soudu uloženou zákonem

č. 40/2009 Sb., neboť v předcházející platné normě, zákonu č. 140/1961 Sb. v ustanovení § 55 bylo na zvážení soudu, zda takový trest uloží či nikoli. Věc nebo jiná majetková hodnota, u níž byl vysloven trest propadnutí, připadá státu.

§ 71 - Propadnutí náhradní hodnoty (1) Jestliže pachatel věc nebo jinou majetkovou hodnotu, kterou soud mohl prohlásit za propadlou podle § 70 odst. 1 a 2, před uložením trestu propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty zničí, poškodí nebo jinak znehodnotí, zcizí, učiní neupotřebitelnou, odstraní nebo zužitkuje, zejména spotřebuje, nebo jinak její propadnutí zmaří, může mu soud uložit propadnutí náhradní hodnoty až do výše, která odpovídá hodnotě takové věci nebo jiné majetkové hodnoty. .... (IP ASPI, 16.1.2012, z.č.40/2009 Sb.)

Jestliže v průběhu trestního řízení byla orgánem činným v trestním řízení též zajištěna náhradní hodnota za věc nebo jinou majetkovou hodnotu, kterou pachatel zničil, poškodil, znehodnotil, zcizil, učinil neupotřebitelnou, odstranil nebo zužitkoval, přičemž ve vztahu k takové věci či jiné majetkové hodnotě přicházel v úvahu trest propadnutí, může soud rozhodnout o trestu propadnutí náhradní hodnoty a to až do výše hodnoty věci nebo jiné majetkové hodnoty, u které přicházel v úvahu trest propadnutí. Byla-li však taková věc znehodnocena, odstraněna nebo učiněna neupotřebitelnou jen z části, může soudu rozhodnout o propadnutí náhradní hodnotu i společně s propadnutím této věci nebo jiné majetkové hodnoty. Hodnota věci se obvykle stanovuje znaleckým posudkem vypracovaným znalcem v příslušném oboru a náhradní hodnota, u níž byl vysloven trest propadnutí, připadá opět státu.

57

§ 72 - Samostatný trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty Trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty může soud uložit jako trest samostatný pouze v případě, že trestní zákon uložení tohoto trestu dovoluje a jestliže vzhledem k povaze a závažnosti spáchaného trestného činu a osobě a poměrům pachatele uložení jiného trestu není třeba. (IP ASPI, 16.1.2012, z.č.40/2009 Sb.)

Jak již bylo shora uvedeno, pokud to zákon dovoluje, lze trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty uložit samostatně nebo současně s jiným trestem uloženým pachateli, např. trestem odnětí svobody, trestem domácí vězení, trestem obecně prospěšné práce apod. Samostatný trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty se uloží za předpokladu, že jiného trestu není třeba. § 101 - Zabrání věci nebo jiné majetkové hodnoty (1) Nebyl-li uložen trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty uvedené v § 70 odst. 1, může soud uložit, že se taková věc nebo jiná majetková hodnota zabírá, a) náleží-li pachateli, kterého nelze stíhat nebo odsoudit, b) náleží-li pachateli, od jehož potrestání soud upustil, nebo c) ohrožuje-li bezpečnost lidí nebo majetku, popřípadě společnosti, anebo hrozí nebezpečí, že bude sloužit ke spáchání zločinu. (2) Bez podmínek odstavce 1 může soud uložit zabrání věci nebo jiné majetkové hodnoty pouze v případě, že je, byť nikoli bezprostředním, výnosem trestného činu, zejména a) byla-li věc nebo jiná majetková hodnota získána trestným činem nebo jako odměna za něj a nenáleží-li pachateli, b) byla-li věc nebo jiná majetková hodnota nabyta jinou osobou než pachatelem, byť jen zčásti, za věc nebo jinou majetkovou hodnotu, která byla získána trestným činem nebo jako odměna za něj, pokud hodnota věci nebo jiné majetkové hodnoty, která byla získána trestným činem nebo jako odměna za něj, není ve vztahu k hodnotě nabyté věci nebo jiné majetkové hodnoty zanedbatelná, nebo c) byla-li věc nebo jiná majetková hodnota nabyta jinou osobou než pachatelem, byť jen zčásti, za věc nebo jinou majetkovou hodnotu, kterou pachatel, byť jen zčásti, nabyl za věc nebo jinou majetkovou hodnotu, která byla získána trestným činem nebo jako odměna za něj, pokud hodnota věci nebo jiné majetkové hodnoty, která byla získána trestným činem nebo jako odměna za něj, není ve vztahu k hodnotě nabyté věci nebo jiné majetkové hodnoty zanedbatelná. (3) Drží-li pachatel nebo jiná osoba v rozporu s jiným právním předpisem věc nebo jinou majetkovou hodnotu uvedenou v odstavci 1 nebo 2, ve vztahu k níž je možno uložit zabrání věci nebo jiné majetkové hodnoty, uloží mu soud vždy toto ochranné opatření. (4) Soud může místo zabrání věci nebo jiné majetkové hodnoty uložit povinnost a) pozměnit věc nebo jinou majetkovou hodnotu tak, aby jí nebylo možné použít ke společensky nebezpečnému účelu, b) odstranit určité zařízení, 58

c) odstranit její označení nebo provést její změnu, nebo d) omezit dispozice s věcí nebo jinou majetkovou hodnotou, a stanoví k tomu přiměřenou lhůtu. (5) Nebude-li povinnost stanovená podle odstavce 4 ve stanovené lhůtě splněna, rozhodne soud o zabrání věci nebo jiné majetkové hodnoty. (IP ASPI, 16.1.2012, z.č.40/2009 Sb.)

Na rozdíl od propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty je zabrání věci nebo jiné majetkové hodnoty ochranným opatřením a taková věc nebo majetková hodnota nemusí náležet ani pachateli. V daném případu tedy nejde o druh trestu, které jsou jinak taxativně vyjmenovány v ustanovení § 52 zákona 40/2009 Sb.:

§ 52 - Druhy trestů (1) Za spáchané trestné činy může soud uložit tresty a) odnětí svobody, b) domácí vězení, c) obecně prospěšné práce, d) propadnutí majetku, e) peněžitý trest, f) propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, g) zákaz činnosti, h) zákaz pobytu, i) zákaz vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce, j) ztrátu čestných titulů nebo vyznamenání, k) ztrátu vojenské hodnosti, l) vyhoštění. (2) Trestem odnětí svobody se rozumí, nestanoví-li trestní zákon jinak, a) nepodmíněný trest odnětí svobody, b) podmíněné odsouzení k trestu odnětí svobody, c) podmíněné odsouzení k trestu odnětí svobody s dohledem. (3) Zvláštním typem trestu odnětí svobody je výjimečný trest (§ 54). (IP ASPI, 16.1.2012, z.č.141/1961 Sb.)

Ochranné opatření zabrání věci nebo jiné majetkové hodnoty může soud uložit, jestliže věc sice náleží pachateli, ale tohoto nelze odsoudit – např. pro duševní chorobu či poruchu, která vylučuje ovládací či rozpoznávací schopnosti nebezpečnosti jednání pachatele, nebo náleží pachateli, od jehož potrestání za trestný čin soudu upustil – např. vzhledem k osobním poměrům pachatele.

59

Zabrání věci nebo jiné majetkové hodnoty lze též uložit v případě, že taková věc ohrožuje bezpečnost lidí, majetku, či společnosti, nebo hrozí nebezpečí, že bude užita ke spáchání zločinu. Zabrání věci může také soud uložit, pokud věc nenáleží pachateli a a) byla získána trestným činem, b) byla získána jako odměna za trestný čin, c) byla nabyta za věc získanou trestným činem, d) byla nabyta za odměnu za trestný čin, e) byla byť jen z části nabyta za věc nabytou pachatelem za věc získanou trestným činem, f) byla byť jen z části nabyta za věc nabytou pachatelem za odměnu za trestný čin. Pokud však pachatel nebo jiná osoba drží věc v rozporu s jiným právním předpisem, u které lze vyslovit zabrání věci, soud takové ochranné opatření uloží vždy. Soud však také může místo zabrání věci uložit povinnost pozměnit věc, aby nebyla společensky nebezpečná, odstranit určité zařízení nebo její části, či omezit dispozice s věcí. Nebude-li povinnost ve stanovené lhůtě splněna, soudu rozhodne o zabrání věci nebo jiné majetkové hodnoty. § 102 - Zabrání náhradní hodnoty Jestliže ten, komu náleží věc nebo jiná majetková hodnota, která by mohla být zabrána podle § 101 odst. 1 nebo 2, ji před rozhodnutím o zabrání zničí, poškodí nebo jinak znehodnotí, zcizí, učiní neupotřebitelnou, odstraní nebo zužitkuje, zejména spotřebuje, nebo jinak její zabrání zmaří, anebo jestliže zmaří trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty jednáním porušujícím zákaz podle § 70 odst. 4, popřípadě zmaří zabrání věci nebo jiné majetkové hodnoty jednáním porušujícím zákaz podle § 104 odst. 2, může mu soud uložit zabrání náhradní hodnoty až do výše, která odpovídá hodnotě takové věci nebo jiné majetkové hodnoty..... (IP ASPI, 16.1.2012, z.č.40/2009 Sb.)

60

Za stejných podmínek, jako již ve shora uvedeném případu trestu propadnutí náhradní hodnoty, lze soudem uložit ochranné opatření zabrání náhradní hodnoty, která byla zajištěna za věc, jež mohla být zabrána a tato byla před zabráním zničena, poškozena, znehodnocena, zcizena, učiněna neupotřebitelnou, atd., nebo bylo jinak zmařeno její zabrání či propadnutí

a

to až do výše hodnoty věci, která měla být zabrána. Zabrání náhradní hodnoty postihuje majitele takové věci, nemusí jít o pachatele. Zvláštní formou ochranného opatření zabrání je ustanovení § 103 trestního zákona – Zabrání spisů a zařízení. Opatření směřuje k ochraně společnosti před šířením listin, tiskovin, plakátů apod. obsahující text, jehož veřejně šířený obsah by mohl zakládat některou ze skutkových podstat trestného činu, jestliže takové tiskoviny byly určeny k šíření nebo šíření byly užity. Skutkových podstat trestných činů, které mohou být naplněny šířením uvedených tiskovin, je celá řada. Může jít například o trestné činy: § 191 - Šíření pornografie. § 192 - Výroba a jiné nakládání s dětskou pornografií. § 355 - Hanobení národa, rasy, etnické nebo jiné skupiny osob. § 356 - Podněcování k nenávisti vůči skupině osob nebo k omezování jejich práv a svobod. § 364 - Podněcování k trestnému činu. § 365 - Schvalování trestného činu. § 403 - Založení, podpora a propagace hnutí směřující k potlačení práv a svobod člověka. § 404 - Projev sympatií k hnutí směřujícímu k potlačení práv a svobod člověka. § 405 - Popírání, zpochybňování, schvalování a ospravedlňování genocidia a další. § 103 - Zabrání spisů a zařízení (1) Spis nebo spisy s takovým obsahem, jejichž úmyslné rozšiřování při znalosti jejich obsahu by naplňovalo znaky některého trestného činu podle trestního zákona, se podle § 101 odst. 1 zaberou, jestliže nejméně jeden kus spisu byl již šířen, k šíření určen nebo připravován. Současně se zabere i zařízení použité nebo určené ke zhotovení takových spisů, zejména tiskárna, deska, forma, sazba, štoček, negativ, matrice, počítačový program nebo kopírovací zařízení; ustanovení § 101 odst. 4 a 5 se užijí obdobně. (2) Zabrání se vztahuje jen na kus nebo kusy spisu, které jsou v držení osob spolupůsobících při jejich rozšiřování nebo při jejich přípravě k rozšiřování, nebo byly zveřejněny vystavením, plakátováním, předváděním nebo jiným obdobným způsobem, anebo při zásilkovém rozšiřování ještě nebyly doručeny příjemci. 61

(3) Zabrání spisu nebo spisů podle odstavců 1 a 2 se přiměřeně užije i v případě, kdy jejich úmyslným rozšiřováním při znalosti jejich obsahu by mohl být spáchán některý trestný čin v případě, že se vyskytnou další okolnosti, které však nebyly v posuzovaném případě naplněny, a zabrání spisu nebo spisů je zároveň nutné, aby se zamezilo jejich nezákonnému rozšiřování. (IP ASPI, 16.1.2012, z.č.40/2009 Sb.)

Zabrány mohou být pouze spisy, které jsou v držení osob podílejících se na jejich rozšiřování, nebo byly již zveřejněny vystavením, plakátováním, předváděním nebo rozesíláním, pokud ještě nebyly doručeny. Stejně je možno zabrat tiskoviny, které byly již rozšiřovány, připravovány k rozšíření nebo rozšíření byly určeny jako spisy a tiskoviny, které by rozšířeny mohly být a tak dojít ke spáchání trestného činu. Současně s tiskovinami se zabere zařízení a součásti zařízení, pomůcky a materiál použitý k výrobě takových tiskovin. Stejně jako v předcházejícím, tak i v tomto případu připadá zabraný spis a zařízení státu. O zabrání spisu a zařízení obdobně jako v případě zabrání věci a jiné majetkové hodnoty, rozhoduje soud. Jako příklad lze uvést situaci: Příklad, kdy došlo k uložení trestu propadnutí věci a jiné majetkové hodnoty lze opět uvést na pětici obviněných stíhaných pro trestné činy krádeže a poškozování cizí věci, jichž se dopouštěli krádežemi formou vloupání do objektů zemědělských podniků a soukromých majitelů, kde zcizovali malotraktory a další zemědělskou techniku. V průběhu trestního stíhání bylo zjištěno, že takto odcizenou zemědělskou techniku zájemcům převáželi nákladním vozidlem tovární značky. Avia 30 ve skříňovém provedení, které patřilo jednomu z obviněných. V průběhu trestního stíhání bylo nákladní vozidlo obviněným ve smyslu § 78/l trestního. řádu vydáno jako věc důležitá v trestním řízení. Protože nákladního vozidla bylo k trestnému činu užito a bylo ve vlastnictví jednoho z obviněných, nedošlo v průběhu trestního stíhání k jeho vrácení orgánem činným v trestním řízení, neboť přicházelo v úvahu jeho propadnutí. Tento trest ve své obžalobě také státní zástupce navrhoval soudu uložit vedle trestů odnětí svobody obžalovaným.

62

Soud návrhu státního zástupce vyhověl a v hlavním líčení odsoudil obžalované k trestům odnětí svobody ve věznici s ostrahou a uložil současně trest propadnutí věci a jiné majetkové hodnoty – uvedeného nákladního vozidla tovární značky Avia 30, jehož hodnota byla odborným vyjádřením stanovena na částku 60.000,- Kč.

2.2.6. Úkoly Policie ČR na úseku zajištěných věcí a jiných majetkových hodnot v trestním řízení

Úkoly Policie České republiky na úseku zajišťování věcí a jiných majetkových hodnot vyplývají především z účelu trestního práva zakotveného v trestním zákonu a trestnímu řádu, tj. ochrana společnosti a důležitých zájmů společnosti, ochrana práv a oprávněných zájmů občanů a organizací způsobem stanoveným zákonem. Zejména pak jde o předcházení spáchání trestného činu, a pokud již trestný čin spáchán byl, pak jeho odhalení, zjištění pachatele, jeho případné potrestání, vyžaduje-li to zákon a spolupůsobení na nápravě způsobeného následku. Úkoly Policie České republiky pak plní policisté, úkoly na úseku trestního řízení jde o policejní orgán jako orgán činný v trestním řízení. Jeho bezchybná práce musí vycházet z ustanovení příslušných zákonných norem, zejména trestního zákona a trestního řádu, ale také zákona o Policii ČR, zákona o přestupcích, ale také občanského zákona a občanského soudního řádu, správního řádu a dalších souvisejících norem.

2.2.6.1. Postup Policie ČR, evidence, uložení a odpovědnost za zajištěné věci a jiné majetkové hodnoty Postup policejního orgánu na úseku zajišťování věcí a jiných majetkových hodnot v trestním řízení je dán zejména jednotlivými ustanoveními trestního řádu – jak a které věci a jiné majetkové hodnoty zajišťovat a jak s nimi nakládat, zákona o Policii ČR – jak povinnosti a oprávnění, nebylo-li doposud zahájeno trestní řízení, občanského zákona například řešení náhrad a škod při nesprávném postupu, dále podzákonnými normami – nařízení vlády, ministra vnitra, rozkazy a nařízení policejního prezidenta, metodické pokyny nadřízených a specializovaných pracovišť, atd.

63

Důležitost

evidence

zajištěných

věcí

a

jiných

majetkových

hodnot

je

nezpochybnitelná. Evidence začíná již ve chvíli, kdy se dostane věc nebo jiná majetková hodnota do moci policejního orgánu. Věc samotná musí být řádně popsána a identifikována, přičemž prvotní protokol o vydané či odňaté věci, případně zajištěné věci na místě činu, je součástí trestního spisu. Opis protokolu o vydání či odnětí věci je ponechán osobě, která věc vydala nebo které byla odňata. Zajištěná věc nebo majetková hodnota je posléze zaevidována do příslušných pomůcek, ať již písemných nebo elektronických souborů softwarů. V současné době u Policie ČR jsou zajištěné věci evidovány v příslušném informačním systému. Po zaevidování je věc uložena do příslušného skladu tak, aby nedošlo k jejímu poškození, znehodnocení, zcizení. Zásadně za věc odpovídá ten policejní orgán, který vede příslušné trestní řízení, v jehož průběhu došlo k vydání věci nebo jiné majetkové hodnoty. Policejní orgán neprodleně věc vydá nebo vrátí, případně uloží do dalšího rozhodnutí, pokud věci již k dalšímu řízení není třeba a nepřichází v úvahu její propadnutí či zabrání. Je povinen po celou dobu trestního řízení, po kterou je vede posuzovat, zda je ještě věci k řízení třeba a nelze-li s ní naložit ve smyslu ustanovení § 80 trestního řádu. Pokud věci již není třeba k dalšímu řízení a nepřichází v úvahu její propadnutí či zabrání, tak svým rozhodnutím, které je činěno formou usnesení, vydá tomu, kdo na ni uplatnil nárok a o jehož nároku na věc není pochyb nebo vrátí tomu, kdo ji vydal. Po nabytí právní moci usnesení je věc fyzicky vydána proti potvrzení o vydání osobě uvedené v usnesení nebo jeho zmocněnci na základě plné moci. Pokud připadá v úvahu propadnutí či zabrání věci nebo jiné majetkové hodnoty, předává zajištěnou věc spolu s trestním spisem státnímu zástupci s návrhem na propadnutí či zabrání věci. Po celou dobu trestního řízení vedené policejním orgánem je pohyb a nakládání s věcí v informačním systému dokumentován. Za zajištěnou věc nebo jinou majetkovou hodnotu u policejního orgánu plně nese odpovědnost Policie České republiky. Dojde-li k zaviněné škodě na zajištěné věci poškozením – úmyslným či nedbalostním, znehodnocením nebo zcizením, je povinna Policie ČR škodu nahradit.

64

2.2.6.2. Tabulkové a grafické znázornění podílu zajištěných věcí Policií ČR na okrese Břeclav na celkové škodě způsobené trestnou činností Do své závěrečné bakalářské práce jsem se rozhodnul zahrnout tabulkový a grafický přehled, jak se vyvíjel podíl hodnoty zajištěných věcí Policií ČR na okrese Břeclav vůči celkové škodě a škodě způsobené odcizením při spáchané trestné činnosti v letech 2007 – 2011, tedy za posledních pět let. I přes konkrétní údaje je třeba zohlednit měnící se hodnotu odcizených a zajištěných věcí v období zejména s ohledem na stoupající inflaci a stálý pokles počtu policistů. K celkové škodě a škodě způsobené odcizením je nutno uvést, že tato škoda je stanovena zpravidla na základě údajů uvedených poškozeným, oznamovatelem, která zpravidla nebývá objektivní, často bývá uvedena vyšší, kdežto hodnota zajištěných věcí je již stanovena odborným vyjádřením, případně znaleckým posudkem. Také věci zajištěné již nebývají v původním stavu a původní hodnotě, často po odcizení dochází jejich poškození a znehodnocení. V celkové škodě způsobené při trestném činu je zahrnuta škoda například poškozením, zničením atd.

Tabulka č. 2: : Škody způsobené při spáchání trestných činů a zajištěné hodnoty v období 2007-2011 na okrese Břeclav

Rok

Celková škoda v Škoda způsobená odcizením v Zajištěná hodnota věcí v Kč

Kč

Kč

2007

2.170.458,-

1.102.530,-

275.375,-

2008

2.022.690,-

1.026.133,-

213.542,-

2009

1.833.944,-

559.577,-

112.384,-

2010

5.090.304,-

380.207,-

113.297,-

2011

963.536,-

563.886,-

105.254,-

Zdroj: Sdělení Preventivně informační skupiny ÚO P ČR Břeclav

65

Graf č. 2: Znázornění škod způsobených trestnou činností a zajištěných hodnot na okrese Břeclav v období let 2007-2011

66

Závěr V průběhu shromažďování materiálů, studia zadané problematiky a vytváření této závěrečné bakalářské práce jsem dospěl k závěru, že zadaný tematický celek je nutno rozdělit do dvou samostatných částí s ohledem na předmět, jehož se samotný akt zajištění v trestním řízení týká. Jde o dva obsáhlé celky, kterými se zabývá teorie trestního práva a to do úrovně, která je nesrovnatelně hlubší, než je cílem mé, případně jakékoli jiné, závěrečné bakalářské práce. Touto problematikou se zabývají celé vědecké týmy odborníků na trestní právo, kteří dospívají k různým závěrům na stejná zadání problémů, jak je zřejmé z judikátů a vysvětlivek různých autorů na stejná témata. Z mého pohledu těmito dvěma celky jsou bezpochyby institut zajištění osoby v trestním řízení a institut zajištění věci a jiné majetkové hodnoty v trestním řízení, které je potřeba posuzovat zvlášť. V případě institutu zajištění osoby se jedná vždy o osobu provinivší se proti některé z platných právních norem – například, trestnímu zákonu, trestnímu řádu, přestupkovému zákonu a dalším navazujícím normám. K zajištění osoby nemůže dojít ze zákonných důvodů v případě, že svým jednáním neohrožuje chráněný zájem zákonem, neporušuje nějakou právní normu, není podezřelá z protiprávního jednání, nebo není na jejím zajištění jiný právní zájem, zpravidla z již uvedených důvodů. Český právní systém umožňuje zajistit osobu i v případech, kdy ještě neprobíhá trestní řízení, avšak dalším postupem orgánů činných v trestním řízení může dojít k zahájení úkonů trestního řízení. Tak je tomu například u zajištění osoby podle zákona o Policii ČR, kdy je zajištění osoby provedeno podle některého z ustanovení §§ 26-27 a v průběhu dalšího prověřování jsou zjištěny skutečnosti odůvodňující závěr, že byl spáchán trestný čin a trestného činu se dopustila zajištěná osoba, nebo jde o osobu již obviněnou, obžalovanou, případně uprchlou z výkonu trestu.

67

Zajištění osoby v trestním řízení fakticky může za konkrétních okolností provést kdokoli. Tak je tomu například v případě omezení osobní svobody osoby podle § 76/2 trestního řádu. V ostatních specifických případech tak může učinit jen konkrétní orgán činný v trestním řízení. Tak je tomu například u zadržení osoby policejním orgánem, zadržení obviněného policejním orgánem a zatčení policejním orgánem. Naopak oprávnění vzít obviněného do vazby nebo nařídit výkon trestu odnětí svobody odsouzenému připadá pouze soudci nebo předsedovi senátu. Zajištění osoby v trestním řízení pak lze rozlišovat také dle délky trvání zajištění osoby. Jsou to krátkodobá zajištění osoby – jako je tomu u zadržení osoby podezřelé, omezení osobní svobody osoby, zatčení, nebo dlouhodobé, jakým je například vazba, vydávací vazba a výkon trestu odnětí svobody nepodmíněně. Ve všech shora uvedených případech je smyslem zajištění osoby zajistit její přítomnost při trestním či vydávacím řízení, zamezit dalšímu protiprávnímu jednání osoby nebo vykonat uložený trest a tak ochránit společnost před škodlivým jednáním osoby. Naopak institut zajištění věci nebo jiné majetkové hodnoty směřuje vždy k věci a to věci důležité pro trestní řízení. Věcí důležitou pro trestní řízení se může stát cokoli kromě osob, například věci movité či nemovité, živé /zvířata a rostliny/ a neživé, hmotné i nehmotné. Věc se může stát důležitou pro trestní řízení jen ze zákonných důvodů uvedených v některém z ustanovení trestního řádu či trestního zákona. Zpravidla jde o věc, která byla získána trestným činem, která byla získána za věc získanou trestným činem, která byla získána jako odměna za trestný čin, která byla použita při spáchání trestného nebo byla určena ke spáchání trestného činu. Věc nebo jinou majetkovou hodnotu lze v trestním řízení zajistit několika způsoby. Jde

o vydání nebo předložení věci podle § 78 trestního řádu, odnětí věci podle § 79 trestního

řádu a zajištění peněžních prostředků na účtu u banky, dalších finančních prostředků, zaknihovaných cenných papírů, nemovitosti, jiné majetkové hodnoty a náhradní hodnoty podle §§ 79a-79f trestního řádu jako speciálních forem odnětí věci v trestním řízení. Obdobně jako u zajištění osoby i v případě zajištění věci nebo jiné majetkové hodnoty v trestním řízení český právní systém pamatuje na možnost zajištění věci před zahájením úkonů trestního řízení.

68

Také v tomto případě je například policista oprávněn odejmout věc podle zákona o policii ČR v řízení o přestupku, přičemž dalším prověřováním mohou být zjištěny skutečnosti odůvodňující závěr, že jde o věc důležitou pro již probíhající, nebo v budoucnu zahájené trestní řízení. Jak již bylo výše uvedeno, věc lze v trestním řízení také zajistit v průběhu prováděného úkonu v trestním řízení – ohledáním. Může jít jak o ohledání místa – např. spáchaného trestného činu, nebo ohledání věci, mrtvoly, apod.. Nejběžnějším způsobem, jak bývá zajištěna věc nebo jiná majetková hodnota, je však postup podle § 78 trestního řádu vydáním nebo předložením věci důležité pro trestní řízení na základě výzvy orgánu činného v trestním řízení. Věc důležitá pro trestní řízení pak často slouží jako důkazní prostředek v trestním řízení. Se zajištěnou věcí lze pak naložit zase jen způsobem stanoveným některým z ustanovení trestního řádu, jakým je vydání věci, vrácení věci, uložení věci do úschovy, prodáním věci, případně zničením věci a trestního zákona, jakým je propadnutí nebo zabrání věci. Jak jsem zjistil konzultacemi, tak je celého spektra způsobů zajištění osob, věcí a jiných majetkových hodnot orgány činnými v trestním řízení v odůvodněných případech využíváno, některých více, některých méně, ale vždy s cílem, který předpokládá zákon a způsobem, který zákon umožňuje. V případě zajištění osob jsou orgány činné v trestním řízení úspěšné zejména, pokud se osoba nachází na území ČR. Při požadavku zajištění osoby nacházející se v zahraničí je případ od případu posuzován individuálně. Na řadu pak nepřichází pouze český právní řád, ale mezinárodní právo, právo EU a mezistátní smlouvy a je jen otázkou, do jaké míry je ta která země, v níž se nachází zájmová osoba, vázána povinností zajistit a vydat požadovanou osobu. Jsou případy, kdy v rámci mezinárodní právní pomoci příslušné justiční orgány vycházejí vstříc požadavkům české strany k zadržení a vydání konkrétní osoby, naopak země, se kterými nemá ČR bilaterální smlouvy na tomto úseku uzavřeny, nejsou ochotny požadavkům české justice vycházet vstříc a tak nastává zdlouhavé mezistátní vyjednávání s pochybnými výsledky.

69

Pokud jde o institut zajištění věcí, je snahou orgánů činných v trestním řízení využívat tohoto oprávnění v maximální míře. Zejména je tomu tak v případě, kdy jde o věc získanou trestným činem a je na místě ji vrátit majiteli, poškozenému. Tento postup v trestním řízení je relativně rychlý a pro poškozeného snazší a méně náročný. Naopak v případě, kdy se věc získanou trestným činem zajistit z nějakého důvodu nepodaří, je zpravidla poškozený s nárokem na náhradu škody odkazován na řízení ve věcech občanskoprávních, tzv. „civilní řízení“, které je v praxi zdlouhavé a často neúčinné, např. s ohledem na majetkové možnosti žalovaného. I přes tuto naznačenou problematiku však orgány činné v trestním řízení celé škály možnosti zajištění osob, věcí a jiných majetkových hodnot využívají v maximální míře, i když výsledky v mnoha případech tuto skutečnost nezobrazují.

70

Seznam pramenů a použité literatury Tištěná monografie: 1. MALÝ, Karel. SIVÁK, Florian. Dějiny státu a práva v Československu, Panorama Praha 1988, ISBN 11-104-88 02/25, 568 str. 2. ŠÁMAL, Pavel a kol., Trestní řád komentář, 6. vydání, Nakladatelství C.H. Beck, 2008, ISBN 978-80-7400-043-0, 1501 str. 3. Trestní předpisy a přestupky – úplné znění podle stavu k 26.1.2009, Nakladatelství Sagit Ostrava-Hrabůvka, ISBN 978-80-7208-732-7, 464 str. 4. ČERVENÝ Zdeněk, ŠLAUF Václav. Přestupkové právo, Praha: Linde 2003, ISBN80-7201-435-8, 748 str. 5. Jelínek Jiří, Sovák Zdeněk, Trestní zákon a trestní řád – zákonný text s poznámkami a judikaturou, vydal SEVT Praha 1998, ISBN 80-7049-013-6, 615 str. 6. SKARKA Oldřich, Zákon o obecní policii, Příbram, Polis 2002, 213 str. 7. ONDRUŠ, Radek, Správní řád, Linde Praha 2005, 515 str. 8. LINHART, Jiří a kolektiv, Slovník cizích slov pro nové století, Dialog Litvínov 2007, 412 str. Zákony 1. Zákon č. 273/2008 Sb. o Policii České republiky, Ministerstvo vnitra ČR Praha 2008 118 str. 2. Trestní zákoník 2010, trestní řád 2010 - úplné znění, Nakladatelství Sagit Ostrava Hrabůvka, ISBN 978-80-7208-762-4, 256 str.

71

Internetové zdroje: 1. Internetový portál ASPI, trestní řád, 23.11.2010, 16.1.2012 2. Internetový portál ASPI, zákon o výkonu vazby, 23.10.2010, 16.1.2012 3. Internetový portál ASPI, zákon o výkonu trestu, 23.10.2010, 16.1.2012 4. Veřejně přístupné statistické ukazatele PVS PČR ÚO Břeclav. 5. Internetový portál Trestní zákoník, 5.1.2012 Dostupné z WWW : 6. Internet, portál Wikipedie, historie práva, 14.11.2011 Dostupné z WWW: 7. Internetový portál veřejné správy ČR, Zákon o svobodném přístupu k informacím z.č. 106/1999 Sb. Dostupné z WWW:

72

Seznam tabulek Tabulka č. 1:Počty osob zadržených a vazebně stíhaných v letech 2007-2011 na okrese Břeclav ...................................................................................................................................... 31 Tabulka č. 2: : Škody způsobené při spáchání trestných činů a zajištěné hodnoty v období 2007-2011 na okrese Břeclav ................................................................................................... 65

Seznam grafů Graf č. 1:Srovnání počtu osob zadržených a vazebně stíhaných na okrese Břeclav v období 2007-2011 ................................................................................................................................. 31 Graf č. 2: Znázornění škod způsobených trestnou činností a zajištěných hodnot na okrese Břeclav v období let 2007-2011 ............................................................................................... 66

Seznam obrázků Obrázek 1: Obvodní oddělení Policie ČR Břeclav ................................................................... 32 Obrázek 2: Územní odbor Policie ČR Břeclav ......................................................................... 32 Obrázek 3: Okresní státní zastupitelství Břeclav...................................................................... 32 Obrázek 4: Okresní soud v Břeclavi ......................................................................................... 32

73