JANÁČKOVA AKADEMIE MÚZICKÝCH UMĚNÍ V BRNĚ Divadelní fakulta Ateliér Divadlo a výchova Dramatická výchova
ZACHRAŇME MYTOLOGII! Doprovodná tvůrčí dílna k operní inscenaci Čarokraj ND Brno Dokumentace bakalářského absolventského projektu
Autoři práce: Anna Kekeláková, Andrea Szopová Vedoucí práce: MgA. Radka Macková Oponent práce: Mgr. Magdaléna Lípová
BRNO 2016
Obsah Úvod ..................................................................................................................................................... 1 Anotace projektu.................................................................................................................................. 2 Koncepce dílny ..................................................................................................................................... 7 Srovnání jednotlivých realizací ........................................................................................................... 12 Zhodnocení práce v týmu................................................................................................................... 16 Závěry projektu .................................................................................................................................. 18 Doporučení ......................................................................................................................................... 23 Poznámka ........................................................................................................................................... 24
Úvod
Inscenaci Čarokraj (její veřejnou generálku) jsme zhlédly poprvé již začátkem roku 2015 vlastně téměř náhodou. A jak se říká – neplánované akce bývají ty nejlepší! Ač jsme od rodinné operní expedice původně vlastně nic moc nečekaly, Čarokraj nás naprosto okouzlil svou jedinečnou výpravou, mráz nahánějící hudbou, ale i humorem a nadhledem, se kterým předkládal svůj příběh. Právě na tento zážitek jsme si vzpomněly přibližně půl roku poté, když jsme začínaly uvažovat o bakalářském projektu. A tak vznikla dílna po představení, určena pro děti prvního stupně základní školy, jejíž dokumentaci právě čtete.
Užívejte - Čarokraj je ráj!
1
Anotace projektu Zachraňme Mytologii! Stránky ze Zpívající knihy byly vytrženy... Doprovodná tvůrčí dílna k operní inscenaci Čarokraj
Autoři: Anna Kekeláková a Andrea Szopová - studentky 3. ročníku Ateliéru Divadlo a výchova DIFA JAMU
Inscenace: ČAROKRAJ Čarokraj je říše bájných a fantastických bytostí, jejíž existence je doložena už řadu let. Poprvé o ní pojednal před téměř čtyřiceti lety britský cestovatel, přírodovědec a spisovatel Gerald Durrell (1925–1995) ve své knize Mluvící balík. Vylíčil v ní cestu do této prapodivné země, kde žijí fantastičtí tvorové i netvorové, zvířata i zvířátka, rostou neobyčejné stromy a květiny neuvěřitelných tvarů a barev a kde také panují zvláštní přírodní zákony, které vynalezl – či poupravil – kouzelník Hengist Hannibal Velebobule. Tajný vchod do této úžasné říše tehdy objevil v řeckých horách, kde podle dávného bájesloví tyto fascinující bytosti kdysi žily. V roce 2009 vznikl nezávislý tým průzkumníků a badatelů, který pod vedením mytologů Marka Ivanoviće a bratrů Petra a Matěje Formanových hledal do Čarokraje vstup.
libreto: Petr Forman, Radek Malý, Ivan Arsenjev autor: Marko Ivanović dirigent: Marko Ivanović, Ondrej Olos režie: Petr Forman scéna: Matěj Forman, Andrea Sodomková kostýmy: Andrea Sodomková choreografie: Veronika Švábová světelný design: Dáda Němeček sbormistr: Pavel Koňárek dramaturgie: Ivan Arsenjev 2
asistent režie: Otakar Blaha
Téma:
inscenace: cesta bájnou říší, střetnutí se s fantastickými bytostmi, pomoc v nouzi, odvaha, vítězství kamarádství a lásky nad zlem
dílny: záchrana Mytologie skrze vlastní tvůrčí práci
Cíle programu: a) cíle výchovně-vzdělávací v rovině umělecké
v rámci reflexe představení = konkretizovat svůj divácký zážitek, popsat a hodnotit jednotlivé složky inscenace, rekapitulovat děj inscenace, pojmenovat základní konflikt, formulovat témata inscenace
v rámci tvůrčí práce = pracovat tvůrčím způsobem s tématem inscenace, podpořit rozvoj fantazie dětí, seznámit se s žánrem opera a vymezit jej oproti baletu a činohernímu divadlu
b) cíle výchovně-vzdělávací obecné
podpořit spolupráci a komunikaci ve skupině
seznámit se s knižní předlohou
podnítit zájem o divadelní umění
Obsah: 1. část- reflexe - seznámení účastníků a lektorů dílny - seznámení se se zákonitostmi opery a její vymezení vůči baletu a činohře - aktivizace účastníků a úvod do tématu - rozpomínání si na zhlédnuté představení - hodnocení představení - práce s příběhem, postavami a vztahy mezi nimi
2. část- tvůrčí práce - vymyšlení a výtvarné zpracování vlastních mytologických bytostí - práce s těmito bytostmi 3
- vzájemné předvedení výsledků - společné pohybové ztvárnění nově vzniklých bájných bytostí - rozloučen
Forma: Divadlo ve výchově kombinuje divadelní inscenaci a dramatické aktivity. Dílny k inscenacím jsou od devadesátých let 20. století přirozenou součástí výchovně-vzdělávacích aktivit profesionálních divadel v Evropě (např. Velká Británie, Německo, Finsko). Dílna může probíhat buď před představením (příprava na něj) nebo – jako je tomu v našem případě – po představení. V dílně po představení dochází k reflexi, prohloubení diváckého zážitku a k hlubšímu pochopení témat inscenace skrze vlastní zkušenost.
Osobní a odborné důvody:
osobní: Divadlo je komplexní umění, jehož vyznění je pro každého jiné a ne vždy na první pohled
jasné. Divákovi je občas potřeba pomoci najít slova k popsání svého divadelního zážitku, dát mu klíč k lepšímu pochopení, a prohloubit tak jeho divadelní zážitek. Inscenace Čarokraj nás zaujala nejen příběhově a scénograficky, ale především tím, jak zajímavým přístupem k opeře přibližuje tento žánr (nejen) dětskému publiku.
odborné: Dílny k inscenacím začaly vznikat v 90. letech ve snaze proniknout blíže k publiku. V řadě
zemí se staly tyto dílny samozřejmostí, v České republice stále ještě divadla k práci s divákem cestu hledají. Na některých profesionálních scénách už ale dílny začínají pravidelně fungovat (NDM, ND, Švandovo divadlo, divadlo Minor). Pracovat především s mladší věkovou skupinou je pro divadlo (i pro samotného diváka) obohacující proces – divadlo pomáhá divákovi pochopit inscenace, prohloubit divácký zážitek a tímto jej vlastně přirozeně zve na představení další. Divadlo si tak „vychovává“ svého diváka. Ještě důležitější je tento proces při nečinoherních inscenacích, které se, zejména u dětských diváků, mohou snadno setkat s nepochopením. Proto také jedna z prvních dílen k inscenaci vůbec vnikla právě k inscenaci operní. Projekt dává možnost zmapovat zájem veřejnosti o dílny k inscenacím a zároveň o nich šířit povědomí. 4
Cílová skupina:
žáci 3. - 6. tříd základních škol (8-11/12 let), max. 30 studentů na jednu realizaci
Proběhne minimálně 6 realizací – 3x školní třída, 3x veřejnost
Prostor a prostředky Realizace proběhnou v malém baletním sále a zkušebně orchestru Janáčkova divadla NdB. Prostředky: 4 reflektory, tuba, hudba k inscenaci, kostýmy a průvodcovská cedule z inscenace, balicí papír, lepenková kniha, materiály k vyrábění vlastních mytologických postav (látky, papíry, špejle, lepidla, krepové papíry, hedvábné papíry a další), promítací plátno + projektor
Časový plán Délka 1 realizace je 180 minut. základní školy Zhlédnutí představení v úterý 15. 12. 2015 v 11 hodin. Dílna I.
čtvrtek
17. 12. v 9:00 hodin
Dílna II.
pátek
18. 12. v 8:30 hodin
Dílna III.
pondělí
21. 12. v 8:45 hodin
Dílna I.
neděle
27. 12. v 16:00 hodin
Dílna II.
pondělí
28. 12. v 10:00 hodin
Dílna III.
neděle
10. 1. 2016 ve 14:00 hodin
veřejnost
Finanční rozvaha papírnictví (lepenky, obálky, krepové papíry, a další)
500 Kč
psací potřeby (fixy, tužky, pera, tempery, štětce)
200 Kč
vysokogramážní papír (materiál na tisk)
500 Kč
galanterie (látky)
300 Kč
5
Použitá literatura a prameny 1. Čarokraj, program k inscenaci, Národní divadlo Brno 2014 2. Čarokraj, program k inscenaci, Národní divadlo, 2012, ISBN 978-80-7258-381-2 3. Operní expedice Čarokraj – Divadlo žije! – iVysílání, Česká televize, [online video], © 1996 – 2016 [cit. 2015-10-18], Dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/1095352674divadlo-zije/315292320080002/obsah/391392-operni-expedice-carokraj 4. LA Opera, LOS ANGELES OPERA, [online], © 2015 [cit. 2015-10-18], Dostupné z: http://www.laopera.org 5. Národní divadlo Brno, [online], [cit. 2015-10-18], Dostupné z: http://www.ndbrno.cz 6. Opera nás baví – První kniha o opeře; Jiřina Marková, Anna Novotná; Práh pod záštitou Národního divadla 2005, ISBN 80-7252-121-7 7. Při vstupu do Čarokraje by se diváci měli vybavit trpělivostí a teplým oblečením – Brněnský deník, VLTAVA-LABE-PRESS, a.s.. [online], © 2005 – 2016 [cit. 2015-10-18], Dostupné z: http://www.brnensky.denik.cz/kultura_region/pri-vstupu-do-carokraje-by-se-divaci-melivybavit-trpelivosti-a-teplym-oblecenim.html 8. RECENZE: Čarokraj podle Formanů je pastvou pro oči – iDNES.CZ, MAFRA, a.s., [online], © 1999–2016 [cit. 2015-10-18], Dostupné z: http://www.kultura.zpravy.idnes.cz/recenzenarodni-divadlo-opera-formanove-carokraj-fbh/divadlo.aspx?c=A120116_143800_divadlo_jaz 9. San Francisco Opera – Grand Opera – SF Opera, San Francisco Opera, [online], [cit. 2015-1018], Dostupné z: http://www.sfopera.com 10. Výchovně vzdělávací činnost profesionálních divadel, Radka Macková, studijní materiál ADV DIFA JAMU 2014 – 2015
6
Koncepce dílny Pedagogický cíl: V rámci reflektivní části dílny s dětmi budeme konkretizovat jejich divácký zážitek, popisovat a hodnotit jednotlivé složky, rekapitulovat děj a formulovat témata inscenace. Jádro dílny spočívá v tvůrčí části, kde je cílem rozvoj fantazie dětí, práce s tématem a seznámení se s žánrem opery. Také chceme u dětí podpořit schopnost spolupráce a komunikace a seznámit je s knižní předlohou.
Obsahový cíl: Vytvořit vlastní mytologické bytosti, ztvárnit je výtvarně, pohybově a zvukově, a tím společně zachránit říši Mytologie.
Cílová skupina: 6 – 12 let Časová dotace: 180 minut Počet účastníků: max. 30 Pomůcky:
Poskytne divadlo: 4 reflektory, kostýmy z inscenace (Bazilišek, Papouš), průvodcovská cedule z inscenace
Seženeme si sami: hudba k inscenaci, balicí papír, lepenková kniha, materiály k vyrábění vlastních mytologických postav (látky, papíry, špejle, lepidla, krepové papíry, hedvábné papíry a další), tuba, promítací plátno+projektor
Přinesou si účastnící: pohodlné oblečení vhodné pro pohyb
Cvičení a aktivity (časy jsou orientační):
ČÁST REFLEKTIVNÍ
1. Uvítání a seznámení (5 minut) - vzájemné představení lektorek a účastníků dílny c) probíhá před sálem d) každý si napíše na cedulku jméno a přilepí na tričko
7
2. Opera x balet x činohra (20 minut) - účastníci vchází do sálu, hraje videoukázka z Čarokraje – co to hraje? Co to je za žánr? Rodinná operní expedice → Opera
Herci nemají text, ale libreto, které zcela nebo zčásti zpívají za hudebního doprovodu. Hudebníci mají partituru, podle které hrají. Opera vznikla v 16. století v Itálii, původně byla pouze v italštině. V dnešní době se opera v cizí řeči doplňuje titulkami, nebo je převedena do jiného jazyka. Operní pěvec/pěvkyně umějí krásně zpívat, jejichž hudebním nástrojem je hlas, který je u sólistů silný a zajímavý a liší se barvou a výškou. Sólista vedle toho musí hlas ovládat dokonalou technikou. Operní pěvec/ pěvkyně by měl umět svoji roli na jevišti nejen zazpívat, ale i zahrát, není divu, že zpěvák se obává různých nemocí, musí mít hlasový klid. Opera je většinou spojena s vážnou hudbou na rozdíl od muzikálu, kde slyšíme hudbu populární. Mezi nejznámější skladatele opery patří: W. A. Mozart, Giuseppe Verdi, Beethoven, Bedřich Smetana, Antonín Dvořák, Leoš Janáček.
– podíváme se na fotku orchestřiště, pak na orchestr – Dirigent – umělec, který řídí hudebníky (orchestr), gesty svých rukou udává tempo, v jakém se má dílo hrát a kdy mají jednotlivé nástroje začít hrát Hra na orchestr → lektor je dirigent, účastníci rozděleni do 5 ti skupin, každá si vymyslí svůj zvuk → orchestr hraje, lektor je dirigent – videoukázka – činohra- Ostrov pokladů. Co je specifické pro činohru?
V činohře se, na rozdíl od opery a baletu, na jevišti jedná a mluví. Předlohou pro činohru je většinou drama (= text rozdělený na jednání a obrazy, přímé řeči postav – četli jste to někdy?). Mezi nejslavnější dramatiky patří William Shakespeare. Nejvíce podobné reálnému životu.
Hra na činohru udělají čtveřice (2 jsou diváci, 2 herci) – herci dostanou na papírku napsaná dialog, diváci se na ně dívají, pak se to prohodí → vyzkouší si to každá skupinka dvakrát, pokaždé dostanou jiné zadání (vesele, smutně, rozzlobeně, znuděně, nervózně, zamilovaně, stydlivě) A: Ahoj B: Ahoj A: Máme na zítra nějaký domácí úkol? B: Jo a ještě k tomu píšeme z matiky. A:Tak já se letím učit, čáu! 8
B: Tak čáu.
– videoukázka – balet- Louskáček. Co je pro něj specifické?
Balet je žánr divadla, který využívá choreografii (naučené taneční figury v daném pořadí). Typickým znakem jsou baletní piškoty, nařasené sukně u baletek a bílé trikoty u baleťáků. Balet také doprovází hudba orchestru, ale tanečníci nezpívají ani nemluví – balet je úplně beze slov. Mezi významná baletní představení patří Louskáček a Labutí jezero (Petr Iljič Čajkovskij).
Cíl: seznámit se se zákonitostmi opery, vymezit ji oproti jiným divadelním formám Potřeby: projektor, plátno, ukázky opery, baletu a činohry (fotografie, obrázky, znázorňující žánry, balicí papír)
3. Hra na bazilišky (10 minut) – Variace hry na honěnou – Všichni účastníci jsou bazilišci, jeden z nich je baziliškobijec (který se načichal odvaru z routy) a chytá bazilišky. Když nějakého baziliška chytí, změní ho v baziliškobijce, a ten pak chytá místo něj. První baziliškobijec se stává zkamenělým (pomáhá chytat bazilišky, ale stojí na místě – může pouze natahovat ruce) → postupně se ze všech bazilišků stanou baziliškobijci Cíl: aktivizace účastníků, rozhýbání, úvod do tématu Potřeby: rekvizita, zastupující routu
4. Cesta Penelopky (20 minut) – Účastníci jsou rozděleni na 2 skupiny, čekají na chodbě. Jednotlivě nebo po dvojicích postupně vstupují do sálu (Dolní Mytologie), kde jsou schované obálky (v nich jsou připraveny různé situace z inscenace- ztráta houslí, ukradení knihy, pusa žabákovi atd.). Každá dvojice se musí držet za ruce, najít 1 obálku své barvy a přinést ji skupině, pak ji střídá další dvojice. Musí být v nebezpečném prostředí co nejrychlejší. Až skupina získá všechny obálky, dostane smotaný velký papír s předkreslenou cestou – Dalším úkolem účastníků je umístit situace z obálky na cestu Penelopky v chronologickém pořadí (tak, jak se vše podle nich odehrálo v inscenaci). Poté si společně s lektorkami převypráví celý příběh inscenace, rozeberou situace a souvislosti, kterým nerozuměli, případně zhodnotí, co se jim v inscenaci líbilo a co ne 9
Cíl: rozpomínání na představení, rekapitulace příběhu, reflexe diváckého zážitku Potřeby: dva velké balicí papíry s předkreslenou cestou, obálky dvou barev a předměty, obrázky a situace do nich
Přestávka (10 minut)
ČÁST TVŮRČÍ
– Po přestávce se v místnosti objeví námi připravená lepenková Zpívající kniha. Společně s dětmi si zopakujeme bytosti, které v ní byly zapsány (tím i postavy inscenace)
5. Hra s hádankami (15 minut) – Každý účastník dostane vytištěnou charakteristiku jedné postavy (Papouš, Lasička, Žabák, Vlkodlak- mohou být umístěny v knize) i s názvem. Nechají si ji pro sebe. Tuto postavu se pokusí pohybově, beze slov ztvárnit a najít spolužáky, kteří předvádějí tutéž postavu- vzniknou tak 4 skupinky po 6-7 lidech (skupinka Papoušů, Vlkodlaků, Žabáků a Lasiček) – Skupinky si navzájem představí nejdříve pohyb Cíl: připomenutí si postav a jejich charakterů, rozřazení do skupinek pro další aktivitu Potřeby: (papírky s charakteristikou)
– Uvedení do děje (videonahrávka-projektor): Obdrželi jsme zprávu od Zpívající knihy! Kniha: „Během doby, kdy jsem byla zajata v Dolní mytologii, mi bazilišci potrhali důležité stránky! Ztratily se informace o několika bájných bytostech. Moc vás prosím, pomozte mi je znovu najít!“ Potřeby: projektor, videonahrávka, lepenková kniha s vytrženými listy
6. Tvorba vlastních bytostí (60 minut) – Účastníci jsou (z předchozího cvičení) rozdělení do 4 skupin. Každá skupina dostane, podobně jako v předchozím cvičení, popis živočicha, který však bude neúplný. Pomocí všech dostupných materiálů (látky, molitan, papíry,…) skupiny vytvoří svou mytologickou bytost – Každá skupina si vymyslí a sepíše název a vlastnosti svého tvora – Dále pak vymyslí, jaký zvuk tento tvor vydává Cíl: rozvinout tvořivost a fantazii, podpořit spolupráci ve skupině Potřeby: materiály na vytvoření živočicha, papír/karton A2, na který jej vytvoří, papíry pro napsání 10
názvu, vlastností a informací 7. Představení živočicha (15 minut) – jdou se případně podívat i rodiče – Každá skupinka představí ostatním svou postavu a všechny informace, které o ní vymyslela Cíl: Zkusit prezentovat své dílo před ostatními, podpora spolupráce ve skupině
9. Slavnostní vložení postavy do knihy (10 minut) – Každá skupina (její zástupce) slavnostně připevní svou bytost a informace o ní na prázdné stránky knihy – Kniha nasvícená, poděkuje účastníkům (nahrávka)
8. Slavnost (10 minut) – Když jsou listy s novými mytologickými bytostmi opět vloženy do knihy a mytologie je zachráněna, bude se konat slavnost! – Každá skupina si vymyslí a zkusí pohyb své postavy (zárodek choreografie?) – Za zvuků písně Sláva mi! Všechny skupinky tančí své připravené tance Potřeby: lepenková kniha, do které se připevní utrhnuté stránky (= živočichové účastníků)
10. Rozloučení (5 minut) – Za tým badatelů poděkujeme účastníkům za pomoc při záchraně bájné říše Mytologie a rozdáme programy k dílně
11
Srovnání jednotlivých realizací Základní školy:
Realizace 17. 12. 2015 – ZŠ Horácké náměstí
- 18 účastníků, 5. třída Jednalo se o první realizaci, během které jsme si ověřily funkčnost dílny jako celku a přišly na několik problémových míst. Na skupince bylo znát, že mají od zhlédnutí představení relativně malý odstup – dětem nedělalo problém mluvit o příběhu, aktivně reagovaly na naše podněty. Problém se objevil u jedné ze skupinek ve fázi tvorby vlastní bytosti – neschopnost spolupráce, která se nakonec vyřešila rozdělením úkolů uvnitř skupinky (2 malovali, 2 vymýšleli charakteristiku). Pozornost dětí mírně klesala během počáteční fáze dílny (rozlišování opery, činohry a baletu), proto jsme po této části zařadily neplánovaně jednu kratší přestávku na občerstvení. Tato přestávka se pak stala součástí všech ostatních realizací. Nakonec nám zůstal čas na krátkou reflexi s dětmi. Ukázalo se, že tvůrčí část dílny je, co se týče posloupnosti aktivit nepřehledná, proto jsme se dále ještě tvůrčí částí dále zabývaly a do dalších realizací pořadí aktivit změnily.
Realizace 18. 12. 2015 – ZŠ Horácké náměstí
- 18 účastníků, 5. třída Účastníci této realizace měli za sebou přespávání ve škole: byli unavení, nepřipravení – neměli často jídlo ani pití, proto byla pozornost dětí menší. Také se jednalo o naši první zkušenost s malým baletním sálem, který byl nasvícen reflektory a vzduch se zde tak velmi rychle vydýchával a to pozornosti dětí moc nepřispělo. Jelikož jsou okna o patro výš, čas na vyvětrání jsme našli až v průběhu přestávky mezi reflektivní a tvůrčí částí. Při rekapitulaci příběhu se často zapojovalo několik aktivních dětí, zbytek jen tiše naslouchal. Podobné to bylo i při tvorbě bytosti ve skupinkách – nedocházelo ke konfliktům, ale spíš celkovému tříštění pozornosti a následnému zpomalení práce. I tentokrát nám nakonec zůstal čas na krátkou reflexi s dětmi. Změna pořadí dvou aktivit v tvůrčí části se ukázala jako prospěšná, stále ale úplně nefungovala, proto jsme po této zkušenosti posloupnost aktivit tvůrčí části pro třetí realizaci zase pozměnily.
12
Realizace 21. 12. 2015 – ZŠ Holzova
- 11 účastníků, 4. třída Pro tuto realizaci jsme se rozhodly, na základě reflexe ze strany vedoucí projektu, více propojit vedení dílny (snaha, abychom si jednotlivé aktivity nerozdělovaly a dílnu vedly společně a doplňovaly se). Děti byly aktivní, se zájmem se vyjadřovat. Tento zájem byl mimo jiné podněcován i třídní učitelkou, která do dění dílny často zasahovala komentáři či připomínkami směrem k dětem. I když se jim na příběh hůře vzpomínalo (delší časový odstup od zhlédnutí představení), chtěli o něm diskutovat a pojmenovávat problémy. Práce v menších skupinkách (v tomto případě trojice a dvojice) probíhala téměř bezproblémově – kromě jedné skupiny, která měla opět problém se spoluprací. V této fázi docházelo k časovým nerovnostem – jedna skupinka měla hotovo o hodně dříve, než ostatní, ale tento čas s chutí využili na podrobnější přípravu následné prezentace. Rozhodly jsme se nejprve děti rozřadit do skupin pro následnou práci a až pak jim pustit vraz Knihy – možná proto jejich následná tvorba (pták, zombie, valkýrák) vycházela z původních bytostí Čarokraje. Poprvé jsme zde také organizovaly závěrečný tanec- nejprve každá skupinka předvedla svůj pohyb samostatně ve středu místnosti, a až poté následoval společný tanec všech bytostí- toto se ukázalo jako velmi funkční.
Veřejnost:
Realizace 27. 12. 2015
- 8 účastníků Jednalo se o první realizaci pro veřejnost. Pro tuto realizaci jsme dílnu ponechali v plné (tří hodinové verzi). Sešla se komornější skupinka, která byla z poloviny tvořená spíše známými našich známých a kamarádů. Ze začátku bylo vše trochu rozpačité – skupinka byla opravdu komorní a prostor baletního sálu se najednou zdál hrozně veliký. Děti se před sebou poněkud styděly – až na dva chlapce, bratry, kteří byli samotným Čarokrajem (a především jeho knižní předlohou, kterou znali do detailu) velice okouzleni a měli potřebu stále porovnávat předlohu a inscenaci. To brzdilo ostatní děti v jejich projevu, a tak pro nás jako lektorky dílny bylo důležité umět tyto aktivní chlapce umírnit a dát prostor k vyjádření všem.
13
Postupem času děti ztrácely ostych a spolupracovaly spolu dobře. Nejvíce to bylo znát při tvoření obrázků, kdy zvládly i ve skupince s „cizími“ bez větších problémů pracovat. Nicméně jsme po této realizaci uznaly, že dílnu je třeba zkrátit. A to především z důvodu návštěvnosti (pro veřejnost, která na podobný typ dílen není zvyklá, jsou tři hodiny dlouho a raději se rozhodnou na ni nejít).
Realizace 28. 12. 2015
- 3 účastníci Tato realizace byla velice speciální – přišly jen tři děti (holky). Dlouho jsme řešily, jestli dělat dílnu pro tři děti (původně jsme si řekly, že minimální počet účastníků na dílně bude čtyři). Když jsme se ale dozvěděly, že dvě holčičky přijely až z Bílovic, polevily jsme se svých „zásad“ a dílnu ve zkrácené podobě (vynechaly jsme ukázky baletu a činohry a věnovaly se pouze opeře) i tak zrealizovaly. I přes to máme pocit, že si holky dílnu užily. Dokazuje to i to, že jedna z nich dokonce přišla znovu na realizaci 10. 1. 2016.
Realizace 10. 1. 2016
- 13 účastníků Ze všech realizací dílen pro veřejnost měla tato největší počet účastníků. Objevily se zde však čtyři děti, které Čarokraj neviděly (přijde nám, že maminka chtěla děti jen pohlídat) a dvě z nich nespadaly do naší vytyčené kategorie (jedna holčička měla 4 roky a druhá 13). Tudíž tato realizace byla sice v něčem velice náročná, ale dovolíme si tvrdit, že nejlepší. My jsme si po pěti realizacích byly vedením dílny jistější, děti byly aktivní, zaujaté a vše hezky odsýpalo. Jediný zádrhel nastal při rekapitulaci děje – děti, které představení neviděly, se neměly jak zapojit. Toho jsme ale využily tak, že ostatní těmto dětem příběh povyprávěly, aby jej znaly taky.
14
Srovnání skupin účastníků – ZÁKLADNÍ ŠKOLY X VEŘEJNOST:
V případě základních škol se děti mezi sebou dobře znají, (většinou) se před sebou nestydí a jsou zvyklí spolupracovat. U realizací pro veřejnost jsme narážely na prvotní ostych a nechuť odloučit se od kamaráda/sourozence, se kterým na dílnu děti často přicházely. Toto začátek dílny mírně brzdilo, ale postupem času se děti osmělily. Další specifikum skupiny veřejnosti byla věková nesourodost – někdy zde byly velké věkové rozdíly. Jednak z důvodu nerespektování námi určené věkové kategorie pro dílnu, ale rozdíly v úrovni vnímání představení a schopnosti reflektování se objevovaly také v rámci této kategorie. Řečeno ve zkratce – na dílnu pro veřejnost nikdy nepřijde skupina stejně starých dětí. Když jsme měly dílnu domluvenou s určitými základními školami, vždy jsme předem věděly, kolik účastníků zhruba přijde. U veřejnosti jsme čekaly vždy do poslední chvíle a dílnu upravovaly pro daný počet za chodu. Děti, které si koupily (nebo jim byl koupen) lístek, měli o dílnu opravdový zájem a byly pro ni o trochu více nadšené, než školní děti, které to měly „povinně“ a zadarmo.
15
Zhodnocení práce v týmu
Anna Kekeláková:
„Spolupráce s Andrejkou pro mě byla velice příjemná. Mám pocit, že ze začátku sice nebyla do práce tak nadšená jako já, proto jsem v té době dělala (ráda a dobrovolně) více věcí já. Zezačátku tedy vnímám svou pozici jako dominantnější, to se ale změnilo. Andrejka (doufám) ztracené nadšení později našla a práce se začala více rovnoměrně rozdělovat mezi nás dvě. Byly jsme si rovnými pracovními partnerkami, které se doplňovaly a rozuměly si. Stejně tak tomu bylo i při realizacích dílen. Nejprve jsme si jednotlivá cvičení a jejich zadávání rozdělovaly. Později to už nebylo třeba, neboť se z nás stal tandem, který vede vše společně, doplňuje se, umí se podržet ve chvílích nejistoty a rozesmát ve chvílích náročných. Myslím si, že na tomto projektu jsme obě odvedly kus poctivé práce. S přípravou projektu jsme začaly včas, komunikaci s divadlem i školami zvládly v pohodě a samotné vedení dílen už bylo jen třešničkou na dortu. Jsem si vědoma toho, že jsem někdy možná Andrejku hnala až moc k plnění některých povinností. To je ale můj dlouhodobější ´problém´ – mám ráda práci hotovou raději dříve, než pak stresovat, že se nestíhá. Uvědomuji si však, že toto tempo nemusí sedět každému. Nicméně (možná i díky tomu) si myslím, že během příprav ani samotných realizací jsme nepropadaly velkému stresu, panice ani pocitu, že se něco nestíhá. S odstupem času si sice říkám, že bychom některé věci možná mohly udělat trošku jinak, ale tak je tomu asi vždy – člověk není nikdy spokojený. Každopádně mě celý projekt, ve spolupráci s Andrejkou, moc bavil a byla to pro mě velice cenná zkušenost jak s dílnami k inscenacím, tak s poznáním ´pravé tváře´ a provozu profesionální divadelní scény a samozřejmě také komunikace s tímto divadlem.“
16
Andrea Szopová:
„Organizovat bakalářský projekt (zejména dílnu) v týmu dvou lidí je, dle mého názoru ideální. Na věci se přichází jakousi přirozenou diskuzí a není třeba hledat spletité cesty mezi mnoha rozdílnými stanovisky. Naše společné uvažování o dílně probíhalo s Aničkou dohromady – přicházely jsme na základní atributy dílny (pro koho, jak dlouhá, před/po představení) a vymýšlely koncepci. V dalším průběhu organizace jsme společně absolvovaly téměř všechny oficiální schůzky – s třídními učitelkami tříd, jež se dílny účastnily, jsme se scházely zpravidla obě, na schůzky s vedením divadla jsme chodily i s vedoucí projektu MgA. Radkou Mackovou. Další (především mailovou ale také telefonickou) komunikaci s divadlem a školami měla na starost Anička, přičemž obsahy mailů jsme spolu před samotným odesláním, bylo-li to možné, konzultovaly. Já jsem v této fázi příprav nahazovala první verze potřebných dokumentů (pozvánka na program, anotace), které jsme pak dotahovaly společně. Také jsem se snažila dokumentovat průběh organizace a později i realizace projektu na časové lince. Po tom, co byla domluvena a potvrzena data a místa realizací jak se školou, tak s divadlem, zaobíraly jsme se praktickými otázkami naší dílny. Bylo nutné přesněji promyslet průběh každé aktivity, zjistit jaké materiální věci k ní budou potřeba a všechny je obstarat. Nad průběhem aktivit dílny jsme diskutovaly společně, pak následoval čas, kdy jsme pracovaly spíš samostatně: Mým úkolem dále bylo sestříhat hudbu z inscenace a připravit videoukázky divadelních druhů, obstarat techniku, kontaktovat ateliér scénografie a sehnat někoho, kdo nám pomůže s výrobou kartonové knihy. Anička v této době organizovala natáčení videovzkazu Zpívající knihy a především vymýšlela a vyráběla program k dílně. Těsně před realizacemi u sebe Anička hromadila a přehledně rozdělovala všechny obálky, papírky, papíry a další materiály k dílně potřebné. Při první realizaci jsme si vedení aktivit přesně rozdělily, s dalším průběhem bylo rozdělení volnější a více jsme se snažily doplňovat se, při poslední realizaci jsme si už aktivity nerozdělily vůbec. Ze své přirozenosti byla pak při vedení výraznější Anička, což ale ničemu nevadilo. Myslím, že nám spolupráce s Aničkou moc dobře fungovala, ve dvojici jsme pružně komunikovaly a dokázaly tak předejít všem hrozícím problémům. Anička je člověk pro věc nadšený, zároveň ale dokáže přemýšlet nad případnými riziky. Pracovat s takovýmto člověkem je radost!“
17
Závěry projektu Naplnění cílů dílny: Cíle výchovně-vzdělávací v rovině umělecké V rámci reflexe představení jsme si kladly za cíl:
konkretizovat svůj divácký zážitek
popsat a hodnotit jednotlivé složky inscenace
rekapitulovat děj inscenace, pojmenovat základní konflikt
formulovat témata inscenace.
Tyto cíle se nám při realizacích dařilo plnit, především v rámci aktivity Cesta Penelopky, která zahrnovala i diskuzi.
V rámci tvůrčí práce byly naše cíle:
pracovat tvůrčím způsobem s tématem inscenace
podpořit rozvoj fantazie dětí
K naplnění těchto dvou cílů docházelo především při tvorbě vlastních mytologických bytostí, ale také při hře s hádankami, prezentaci svých bytostí a vytváření jejich pohybu. Cíl rozvíjet fantazii pak můžeme částečně přičíst také úvodním aktivitám (hra na orchestr, hra na činohru).
seznámit se s divadelním druhem opera a vymezit jej vůči baletu a činohernímu divadlu
V rámci rozboru videoukázek se děti dozvěděly o základních znacích těchto tří divadelních druhů. Hra na orchestr a hra na činohru pak měly za úkol propojit tyto informace s praktickou činností a upevnit si tak nabyté znalosti.
Cíle výchovně-vzdělávací obecné
podpořit spolupráci a komunikaci ve skupině Během dílny účastníci nejčastěji pracovali ve skupinách – buď měli vyjadřovat svůj názor a
diskutovat s ostatními, nebo se společně dohodnout a tvořit. Diskuzi jsme se snažily vést tak, aby měli možnost se vyjádřit i méně průbojní účastníci. Během společné tvorby se objevily asi tři skupiny, kterým dělalo problém se dohodnout – nejspíš kvůli problémům v komunikaci a vztahům, které mezi sebou děti měly. Ač jsme tyto problémy nebyly schopné úplně vyřešit, skupiny vždy 18
nakonec k výsledku došly. Dílna není dostatečně časově dotovaná a ani určená k tomu, aby řešila konflikty, které v těchto skupinách již existují.
seznámit se s knižní předlohou Tento cíl nakonec nezapadal do celkové koncepce dílny a pociťovaly jsme jej jako
nadbytečný. Dotkly jsme se jej snad jen jednou, kdy byly na dílně přítomny děti, které knižní předlohu již znaly. V rámci aktivity Cesta Penelopky s ní seznamovaly ostatní a často to bylo, kvůli rozdílnosti pojetí spisovatele a inscenátorů, spíše na obtíž.
podnítit zájem o divadelní umění Vyvolat v dětech zájem o divadlo není otázka jedné dílny, ale spíše trvalejší práce divadla s
divákem. Můžeme pouze doufat, že jsme v tomto procesu přispěly.
Struktura dílny: Původně jsme přemýšlely nad dílnou před představením i po něm. Nakonec jsme zvolily jen dílnu po představení, neboť jsme nechtěly ovlivňovat bezprostřední dětský zážitek. Navíc se také před každým představením Čarokraje odehrává tematický průchod divadlem, který má diváka naladit na atmosféru příběhu. Nerady bychom kazily inscenátorům tento kouzelný vstup do Čarokraje tím, že bychom dětem předesílaly některá dějová fakta nebo je zahlcovaly informacemi o opeře a tím soustřeďovaly jejich pozornost na operní znaky. Dílna po představení se jevila výhodná také proto, že nás zajímalo, jak děti pochopí, místy dost spletitý, příběh. Nakonec jsme shledaly tuto formu vhodnější i pro seznámení dětí operou – po zhlédnutí představení měli totiž o opeře už nějakou představu a spoustu znaků byly schopny samy pojmenovat.
Struktura dílny fungovala dobře pro základní školy. Vyplatilo se nám nadstavovat časy trvání jednotlivých aktivit a celkově si je určovat spíš orientačně. Pravidelně jsme prodlužovali aktivitu Cesta Penelopky z důvodu dlouhé diskuze nad příběhem, kratší byl pak čas na tvorbu vlastní bytosti, který jsme původně stanovily na 60 minut, většinou stačilo 45 minut. Nakonec jsme vždy stíhaly tak akorát, nebo nám zbyl čas navíc, který jsme využily na reflexi. Během realizací se základními školami jsme měnily posloupnost aktivit ve tvůrčí části tak, aby na sebe co nejpřirozeněji navazovaly, při třetí realizaci jsme již došly uspokojivému výsledku. Také jsme měnily způsob a čas pouštění audio/videonahrávek. 19
Při realizacích pro veřejnost už byla struktura díly méně funkční. Zjistily jsme, že by bylo vhodné dílnu zkrátit (už kvůli rozhodování rodičů, zda dítě přihlásí). Děti se občas mezi sebou styděly, především pokud šlo o vyjádření názoru či společnou diskuzi na začátku dílny. Rozpaky byly způsobené jak tím, že se vzájemně neznali, tak věkovým rozdílem. V poslední části dílny, při společné tvorbě v menších skupinkách už ale účastníci většinou bezproblémově spolupracovali (mnohdy i plynuleji, než při realizacích se školními třídami – nejspíš proto, že se neznali a neměli mezi sebou žádné špatné vztahy). Po první realizaci pro veřejnost jsme se rozhodly dílnu o hodinu zkrátit a vypustit informace o baletu a činohře a jednu z her.
Propagace:
Školy Propagaci v rámci dílen pro Základní školy jsme si organizovaly samy. Divadlo jsme
poprosily o seznam škol, které si objednaly představení Čarokraj na 15. 12. 2015. Z daného seznamu jsme si vytipovaly školy, se kterými už náš ateliér někdy v minulosti spolupracoval, a těm jsme dílnu nabídly. Z oslovených škol odmítla pouze jedna- problémem bylo, že v době realizace dílen už měla škola zimní prázdniny. Do škol, které měly o dílnu zájem, jsme se vydaly i osobně, abychom podaly bližší informace průběhu a předaly anotaci. Návštěvou vybraných škol jsme si také chtěly pojistit jejich účast na dílně.
Veřejnost Dílny pro veřejnost mělo propagovat divadlo, kterému jsme informace, které bychom rády
měly v propagačních materiálech, předaly někdy na začátku listopadu. Celá propagace dlouho stagnovala na podpisu smlouvy mezi NdB a DIFA JAMU, která se pořád upravovala a předělávala. A najednou byl začátek prosince a plakáty informující o dílně nikde. CVL plakát a letáčky se objevily až v začátku třetího týdne v prosinci (týden a půl před první dílnou pro veřejnost!). Možná i z tohoto důvodu byla návštěvnost na prosincových dílnách pro veřejnost poměrně nízká. Při reprízách Čarokraje jsme proto roznášely a rozdávaly letáčky samy po skončení představení, bychom o dílně informovaly co nejvíce dětí. Toto roznášení pro nás nebylo vůbec příjemné. Od divadla nedostaly ani visačky NdB a působily jsme tak jako „náborářky do kdovíčeho“- rodiče nevěděli, proč na ně a jejich děti mluvíme a už od začátku měli odmítavý postoj.
20
Komunikace s divadlem: V září jsme poprvé kontaktovaly divadlo a nabídly jim spolupráci. Hned v první polovině října jsme absolvovaly první schůzku s vedením, na které nás přivítal umělecký šéf opery Jiří Heřman, dramaturgyně opery Patricie Částková a zástupce uměleckého šéfa a vedoucí uměleckého provozu opery Aleš Kučírek. Vysvětlily jsme náš záměr- o co by v dílně zhruba šlo, proč si myslíme, že by se dílny měly dělat, a navrhovaly případné termíny realizací. Jiří Heřman byl našemu návrhu nakloněn a spíše se zajímal o technickou stránku projektu (kdy, kde a za kolik). Když byl tedy náš návrh schválen, obešli jsme prostory, ve kterých by se dílna mohla odehrávat. Pro další komunikaci jsme měly využívat Aleše Kučírka. S ním to bylo zezačátku poněkud obtížnější, neboť „nějaká dílna studentek“ pro něj nebyla prioritou číslo jedna, takže naše požadavky vyřizoval se zpožděním a chaoticky. Toto se však s blížící se první realizací zlepšiloKučírek nás předal do péče Vojtěcha Oreniče (asistent uměleckého šéfa opery a produkční denního provozu), který byl velmi vstřícný a vše, co jsme potřebovaly, ihned zařídil. Na druhé schůzce s vedením jsme představily strukturu dílny a text určený k propagaci. Dohodli jsme se na také detailech, jako jsou konkrétní termíny realizací, text určený k propagaci, zapůjčení konkrétních kostýmů, figurín a světel. Natočení vzkazu s představitelkou Zpívající knihy nám domluvil Aleš Kučírek. Přišly jsme v domluvený čas do šatny zpěvačky Terezy Merklové Kyzlinkové, ta nás s úsměvem přivítala, natočila s námi krátké video (vzkaz, který jsme promítaly v dílně) a zase jsme šly. Vojtěch Orenič nám domluvil zapůjčení kostýmů, které jsme měly vždy před každou dílnou hezky nachystány.
Taky jsme měly „svého technika“ pana Kozumplíka, který nám půjčil
prodlužovací šňůry, reflektory a nasvítil, co jsme potřebovaly.
Prostor: První realizace probíhala ve zkušebně orchestru – pro naše potřeby to byl příliš obrovský prostor, který jsme však celý nemohly naplno využít, neboť tam zůstalo mnoho bubnů, tympánů, židlí a stojanů na noty (které jsme vlastními silami a potem odsunuly na kraj místnosti). Reálně jsme tedy využívali asi polovinu zkušebny. Nevyhovující pro dílnu byly také staré parkety, ze kterých měly některé děti třísky, a také tam nešlo úplně zatemnit. Dalších pět realizací probíhalo v malém baletním sále. Na zemi je linoleum, zatemnit se dá úplně, součástí je také ochoz, který jsme mohly použít jako místo k vystavení kostýmů (byly vidět, ale nemohl na ně nikdo sahat) a celkově prostředí působí příjemněji. Pozornost účastníků trochu 21
rozptylovala zrcadla a baletní tyče. V sále se také musí často větrat. Jinak byl pro naši dílnu ideální. A nejspíš nejen pro naši dílnu. I když jsme se s divadlem domluvily na čase nachystání sálu před realizací, musely jsme čekat, až jej opustí herci a tanečníci, kteří sice prostor rezervovaný neměli, ale jsou zvyklí tam být kdykoliv se jim hodí. Stejně tak po skončení jedné z dílen, když jsme chtěly sál uklidit, nám jej opět obsadili tanečníci – sál měli rezervovaný na zkoušku, která začínala až za hodinu, ale trvali na tom, že se musí aspoň půl hodiny před tím rozcvičovat. Tyto komplikace jsme ale vždy nějak vyřešily a byly se sálem spokojené.
Scénografie: Pro dílnu jsme potřebovaly vyrobit velkou kartonovou knihu, vizuálně zpracovat program a zapůjčit si kostýmy z inscenace. Obrázky opery, činohry a baletu do programu nám nakreslila spolužačka, zbytek programu zpracovala Anička. Co se týče knihy, nejprve jsme hledaly výpomoc od spolužáků z ateliéru scénografie, ale to se nám nepodařilo. Nakonec ji vyrobila Ája společně se známou, která se výtvarným uměním a tvorbou zabývá. Zapůjčení kostýmů jsme řešily s jednou z kostymérek Janáčkova divadla, komunikace probíhala v pořádku, kostýmy bylo po každé realizaci nutné vrátit, ale vždy jsme je měly před další realizací nachystané na domluveném místě. Mimo to jsme měly z divadla zapůjčené dva reflektory, s jejichž předáním také nebyl problém.
Výstupy: Při každé dílně vzniklo několik obrázků s bytostmi, které děti vymyslely a vytvořily. Jednalo-li se o realizace pro veřejnost, přišli se na závěrečnou prezentaci těchto bytostí, která byla vrcholem dílny, podívat rodiče. O dílnách informovalo před jejich realizacemi NdB prostřednictvím svých webových stránek. Nabízí se tedy, aby vyšel článek i po realizacích, popisující jejich průběh – buď online, nebo v časopisu DIVA. Také je možné, pokud bude zájem ze strany Janáčkova divadla, zorganizovat v jeho prostorách výstavu vzniklých obrázků.
22
Doporučení
PROPAGACE!!! Především u dílen pro veřejnost je důležité začít s propagací s dostatečným předstihem. Pokud propagaci zařizuje divadlo, tlačit na něj, aby s tím opravdu začali, jinak se lidi nemají jak o dílně dozvědět a přijde málo lidí.
ŘEKNI, CO POTŘEBUJEŠ. Je dobré si domluvit (i několik) schůzek s vedením divadla a probrat s nimi své požadavky. Divadlo je schopno mnoho věcí zapůjčit (kostýmy, reflektory, místnosti, …). Je třeba si o konkrétní věci říct.
ZAČNI VČAS. Zejména pokud se tvůj projekt váže k profesionálnímu divadlu. Profesionální scény mají své plány namyšleny hodně dopředu, a proto čím dřív to s nimi začneš řešit, tím lépe. (např. v našem případě byl problém v září rezervovat místnosti na prosinec.)
NEZABŘEDNI. Je hrozně těžké se pustit prvotního nápadu. Někdy je ale dobré nelpět jen na jedné vizi a dát prostor novým myšlenkám a nápadům. A to jak při plánování struktury dílny, tak při samotných realizacích. (Struktura naší dílny se také od první realizace poněkud změnila.)
KOLIK ČEHO BUDE? Potřebuješ-li k dílně nějaké materiály a techniku (jakože určitě potřebovat budeš) namysli si vše co nejkonkrétněji a co nejvíc dopředu. Snaž se (teď to bude znít trochu komunisticky) mít v těchto věcech systém a pořádek. Usnadní ti to hodně práce a stresu.
SEBEVĚDOMÍ! Věřit projektu, který chceš dělat.
BAV SE! Hlavní ze všeho je, aby tě projekt bavil a užil sis ho ty i účastníci! 23
Poznámka CELÁ DOKUMENTACE PROJEKTU I S PŘÍLOHAMI (FOTOGRAFIE A VIDEOZÁZNAM) JE DOSTUPNÁ NA ATELIÉRU DIVADLO A VÝCHOVA DIFA JAMU V BRNĚ.
24
