43. MFP 2007
Za všechno mohou doktoři Před pár dny to vypadalo, že letošní ročník festivalu bude, alespoň pokud jde o počasí, patřit k ročníkům studeným a mrazivým. Ale dnes to už vypadá úplně jinak, sluníčko krásně hřeje a po sněhu není ani památky. (Alespoň v centru města ne, mimo město je mokré břečky dost.) Počasí je prostě příjemné a teplé, ale i těch pár mrazivých dnů, které zatím máme za sebou, stačilo dokonale zdecimovat festivalovou porotu a tak jsme ještě dnes, v den zahájení festivalu, museli řešit její složení a hledat kým nahradit hlášené marody. Nakonec všechno dobře dopadlo a porota bude zase skvělá, ostatně jako vždycky, a když budou skvělí i soutěžící, bude festival patřit k těm nejlepším. Což mě sice těší, ale zároveň také mrzí. Neboť toho moc neuvidím a jak uvádím v titulku, za všechno mohou doktoři. Nejen za to, že nám poslali na marodku některé porotce, ale svou léčebnou péčí dostali i mě. Měl jsem všechno dokonale promyšlené, včetně toho, že ve čtvrtek, kdy se účastníci do Valmezu teprve sjíždějí, zajedu dopoledne do nemocnice ve Zlíně, kde mi udělají něco s očima, abych lépe viděl na ten náš krásný svět. Jenže minulý týden mi ze Zlína zavolali, že je všechno jinak, že mi ve čtvrtek s očima nic dělat nemohou a že se to překládá na pátek. Takže můj dokonale promyšlený plán, jak sladit mou účast na festivalu s péčí o můj zrak, se zhroutil jako domeček z karet, přestože jsem postupoval podle právě vydané ministerské knížečky. Vlastně chtěl postupovat, protože jsem tam žádný postup pro
takovou situaci nenašel. Takže zajdu do zámku dnes večer, abych se přivítal s přáteli a trochu nasál festivalovou atmosféru a potom se tam vrátím zase až v sobotu. Je to sice mrzuté, ale není to tak strašné, neboť v sobotu se koná druhé kolo, v němž budou soutěžit ti nejlepší účastníci a měly by v něm zaznít ty nejlepší přednesy.
Co se dělo v pátek, to se snad zpětně dozvím z vyprávění přímých účastníků a když moji redakční kolegové odvedou dobrou práci, tak i ze stránek tohoto zpravodaje. Teď už mi zbývá jen doufat, že lékaři neprovedou mezi soutěžícími podobnou probírku, jakou provedli mezi porotci, takže se soutěžící do Valmezu dostaví v plném počtu a ve zdraví. Že předvedou své nejlepší recitátorské výkony letošního roku a až dorecitují, budou si to tady užívat, aby si kromě případných diplomů a cen odvezli domů i zážitky na celý život. Já se pokusím nějaké ty zážitky získat alespoň v sobotu. Josef Fabián
2
43. MFP 2007
Poezie Poezie. Každý rok se za tímto pojmem do Valašského Meziříčí vypraví několik desítek mladých neprofesionálních recitátorů, herců začátečníků a současně lidí, kteří si pod slovem báseň nevybaví jen soubory vět, které se co druhý řádek rýmují. Nacházejí v ní totiž smysl, pravou podstatu, dokáží pracovat s jejím poselstvím a jejich umění předat své emoce za pomoci vokálního projevu je v mnoha případech naprosto odzbrojující. Především ale budí a zároveň potvrzují dojem, že se o žádné neprofesionály nejedná.
nám tak nic nebrání, abychom si jej užili do posledních chvil. A dál? To ať nám prozradí sama madam Poezie. Martin Dobiáš
Ivan Wernisch
Stejně tomu je i letos. Právě dnes začíná velkolepá přehlídka recitací ze všech koutů České a Slovenské republiky, klání, jež bude bedlivě a objektivně soudcováno předními znalci oboru. Prosadit se a zvítězit nebude zdaleka jednoduché, pozornému uchu porotců neuteče jediná hláska mimo, jakákoliv neplánovaná změna, tempa nebo jiná sebemenší chybka je okamžitě příčinou výrazné ztráty na celkovém bodovém hodnocení.
B
yl jednou jeden jeden nebo druhý jako kdyby nebyl a kdyby byl nebyl bylo by to stejné jako kdyby byl
Proto smekám před všemi těmi odvážnými, jejichž pracně natrénované výkony budeme mít dnes možnost shlédnout. Přeji jim mnoho štěstí, jazyk ostrý jako břitva a hlavou připravenou k podání maxima. Letošní ročník festivalu nabírá na obrátkách,
Nejmladší účastnice MFP - Natálka
3
43. MFP 2007
Smutný svět Ivana Blatného Jednou z knih, které jsem vždycky chtěl mít doma, a nesehnal jsem je (nebyl jsem toho srdce okrást knihovnu) jsou Melancholické procházky Ivana Blatného. V předchozích dvou viděních jsem psal o básnících, kteří si vytvářeli vlastní světy, posledního z mé trojice jeho svět pohltil. Blatný napsal Melancholické procházky ve 22 letech a byl to tehdy objev. „Kdo Brno nenavštívil, bude se po přečtení Melancholických procházek cítit ne-li patriotem, pak aspoň zaujatým turistou. Turistou možná čekajícím na soumrak a déšť, aby skutečně poznal posmutnělou tvář města, které básník postavil svými texty pomník,“ napsal redaktor almanachu Wagon. Už tehdy se ale v básnickém pásmu objevuje ta melancholie, která později přerůstá v tíseň a ta v duševní chorobu. K smutnému vyznění Procházek se Ivan Blatný vyjádřil takto: „Umění není žádný doplněk života, nejsou to poznámky na jeho okraj. Obejde se bez starosti o svou úlohu. Je prostě zde, skutečnost rovnocenná životu, nepochopitelná jako on, obklopené stejnými temnotami, a přináší nám okamžiky uvolnění i tehdy, když se nesnaží v bezbřehém moři tmy a nevysvětlitelnosti rozsvěcovati světla tzv. „jistot‘.“ Tehdy měl ještě všechno před sebou, po válce se pak stal uznávaným básníkem, ale v obavě z vývoje země v
roce 1948 vycestoval do Anglie, kde už zůstal. Trpěl tam ztrátou domova, postupně propadal do svého vnitřního světa a stal se jeho vězněm; diagnóza paranoidní schizofrenie. Od roku 1954 byl v trvalé ústavní léčbě a neinformovaný personál léčebny jeho básně vyhazoval do koše. Jen díky sestře Frances Meachamové, která se o Blatném doslechla snad v rozhlasu a přijela ho zachránit, se část uchovala a mohly vzniknout sbírky Stará bydliště a Pomocná škola Bixley.
Ivan Blatný Rád si přečtu i tyto pozdější básně, ale jde z nich trochu mráz po zádech. Pro mě zůstává Blatný básníkem Brna a nejlepším průvodcem po jeho možná už neexistujících zákoutích, která pohltil čas, stejně jako se Blatný ponořil do svého smutného světa a už se z něj nedokázal vrátit zpět. Jiří Jurečka
4
43. MFP 2007
Jiří Pavlica - Poezie a hudba mají mnoho společného
Smutný svět Ivana Blatného Melancholické procházky (1942, úryvek ze str. 60)
Hostem slavnostního zahájení Mezinárodního festivalu poezie byla kapela Hradišťan v čele s primášem a skladatelem Jiřím Pavlicou. Pořadatelé si jej nevybrali náhodou, právě Jiří Pavlica už léta zhudebňuje verše velikánů české poezie. I v nejnovějším projektu Chvění, který před několika týdny vyšel na CD u firmy Indies Records, zní básně Jana Skácela, Vladimíra Holana i jiných autorů. Ty Jiří Pavlica mistrně spojil s moravskými folklorními motivy, symfonickou hudbou i alikvótním zpěvem skupiny z daleké sibiřské Altaje.
Petrov je zamlžen a tolikerý dým obetkal jeho sad a jeho štíhlá křídla, drobounký šedý déšť zní z nebeského zřídla a měkce dopadá, zatím co odjíždím. Jak popelavá síť se snáší na Dornych, na rachot vozíků, na nehostinné střechy, na pusté hotely, na domy bez útěchy, na tmavé kořalny, ze kterých páchne líh.
Váš koncert včera zahájil meziříčský festival poezie. Jaký je váš vztah k poezii? Vlídný, krásný, radostný. Nedovedu si bez ní život představit. A nejen z profesionální stránky, tedy proto, že ji zhudebňuji. Poezie prostě patří do mého života.
Kamenný svatý spí a neruší mu sen nad uschlou kyticí Ponávka s vlaštovkami. Vše mizí v soumraku, když jdete někdy sami procházkou po Mlýnské kol malých kaváren.
Zhudebňováním poezie jste proslulý. Kteří autoři jsou vašemu srdci nejbližší? Předpokládám, že Jan Skácel… Jistě, Jan Skácel. V jeho básních jsou nádherné vrstevnaté obrazy, metafory, krásný jazyk. Takže jednoznačně Jan Skácel. Ale vedle toho třeba Vladimír Holan. Mám ho moc rád. Je úžasný v tom, že jde až na dřeň. V jeho básních není zbytečného slova. O to hůř se Vladimír Holan zhudebňuje. Tito dva autoři jsou mými favority. Přiznám se, že se bojím říct nějaké jméno z básníků mladší generace. Netroufám si. Mezi mladými básníky hledám inspiraci a také spolupracovníka. A je to dost těžké.
A přece miluji ty staré kulisy, jež vidím z vagonu na mostě přes Koliště: dřevěné pavlače, hospůdku, pařeniště a všude na plotech omšelé nápisy. Jako bych zvolna šel Svitavskou ulicí a viděl před sebou světélko semaforu a slyšel stěkat psy ze zahrádek a dvorů na tebe, měsíci, na tebe, měsíci. Asi šest komínů, z nich čtyři dýmají, od řeky vane chlad a zdá se růžověti. Pletivo kolejí, pár hrajících si dětí, poslední rybáři na jejím okraji.
Skutečně jste nikoho nenašel? Moc se mi to nedaří. Možná se něco rozvi-
5
43. MFP 2007
Jiří Pavlica - Poezie a hudba mají mnoho společného ne, ale zatím bych to nechtěl předvídat.
to rozebrat na dílčí kroky, ale, obrazně řečeno příměrem Exupéryho, bylo by to, jako když rozeberete chrám na jednotlivé kameny a zůstane vám jen suť. Teprve až ty kameny seskládáte a vystavíte do celku, tak v této stavbě nacházejí smysl. Když se něco podaří, nechtěl bych to rozebírat na základní prvky, abych z toho neudělal suť.
Psal jste někdy sám básně? Na to si netroufám, protože si myslím, že mi to není dáno. Možná bych napsal nějakou volnou formu, ale s rýmem bych na tom byl zcela určitě velice špatně. Obdivuji každého, kdo to umí. Já to neumím. Jistě, zkoušel jsem to, ale neodvažoval bych se s tím jít na veřejnost.
Před lety jste s Hradišťanem jako jedni z prvních u nás začínali hrát to, čemu se dnes říká world music. Určitě tehdy nebylo snadné, vydat se tímto směrem. Cítíte dnes nějaké zadostiučinění, když vidíte, jak se tento žánr rozvíjí a že jste zvolil správnou cestu? Pamatuji si ty začátky, často jsem si to potom racionálně zdůvodňoval a analyzoval. Bylo to v době, kdy se tento žánr u nás vůbec nenosil. To až posléze se na tuto vlnu navezl kdekdo. Tehdy se to ještě ani nejmenovalo world music a teprve se hledal nějaký název. Když jsem s těmito fúzemi začínal, zakusil jsem od některých ortodoxnějších folkloristů své. Nechápali, že je to má vlastní tvorba, která se určitým způsobem inspiruje v lidové tradici. Chtěl jsem se jen vyjadřovat naprosto svobodně a nikomu jsem tím nechtěl ubližovat, natož něco bourat. Naopak jsem vždy stavěl mosty. Ani po těch letech jsem ze té cesty neuhnul a ať to bylo módní nebo ne, jsem si dělal to své. Ale abych odpověděl na otázku: Je to v jistém smyslu zadostiučinění, ale nijak se tím netrápím. Ani tím, že v průběhu let se na tento žánr navěsila spousta lidí, kteří z toho chtěli jen získat, co se dá. Ale takový je život. Jsem rád, že lidé na naše koncerty chodí, rozumějí nám a že jim to něco přináší. Ptal se Pavel Stojar
Co je podle vás společného hudbě a poezii? Obojí je umění, múza slova a múza hudby. Obojí je abstraktní umění, i když to básnické slovo se zdá být konkrétnější. Ale nemusí to tak být. Když je nádherná metafora, nádherný vícevýznamový rým, vznikají v poezii neuvěřitelné obrazy, které jsou podle mne velmi blízké abstraktnímu hudebnímu vyjádření. A když si k tomu představím jistou melodičnost a rytmičnost rýmů, je to jako hudba. Poezie a hudba pro mě mají hodně společného. Samozřejmě si poezii vybírám. Nechávám se inspirovat, oslovovat a oddávám se jen poezii jistého druhu, ne každá mne oslovuje.
Dokážete popsat, jak, třeba podle veršů, skládáte hudbu? To nepopíšu, to se prostě stane. Můžu vám
6
43. MFP 2007
Jevištní sondy do hlubin svědomí Zhruba od počátku nového tisíciletí prosadilo se do celostátního kulturního kontextu brněnské Divadlo U stolu (DUS), vedené hercem a režisérem Františkem Derflerem, od r. 2005 integrální součást tamního Centra experimentálního divadla. V řadě odborných anket získává uznání nejen náročnou nepodbízivou dramaturgií, ale především pozoruhodnými inscenačními výsledky. Konstantní repertoárovou linii tvoří tu dušezpytná díla ruské klasické literatury. Po F. M. Dostojevském, L. N. Tolstém a A. P. Čechovovi přišla na řadu povídka démonického modernisty přelomu 19. a 20. století Leonida Andrejeva Fixní idea, v Brně naposledy nastudovaná Miroslavem Částkem (1974). F. Derfler coby scenárista, režisér a dokonce i výtvarník strohého nemocničního pokoje překlad Ludmily Duškové dosti zkrátil a pod názvem Třetí trest zredukoval na výpověď ústřední postavy, které sekunduje ještě pět aktérů. Nonstop večer nicméně zůstává vynikající one-man show Viktora Skály coby doktora Kerženceva, chladnokrevně likvidujícího svého přítelesoka. Nedávný představitel zločinného Macbetha svou koncentrovanou kreaci přesně a detailně strukturuje, v prudkých střizích demonstruje ambivalentnost „experimentujícího“ intelektuálního vraha z Raskolnikovova rodu. Rafinovaná sebestřednost pronikavého racionalisty neustále balancuje na ostré hraně promyšleného simulantského kalkulu a postupně sílícího šílenství,
což dezorientuje psychiatrické či soudní protihráče, ale pochopitelně nenabízí jednoznačné řešení ani divákovi. Existenciální a morální rovinu individuální viny a neodvratného trestu zahrnuje i další repertoárová vrstva DUS, čerpající z českých předloh (B. Bridel, K. H. Mácha, J. Zeyer, J. Čep, J. Durych aj.). Nynější dávno zvažované uvedení Erbenovy Kytice je ovšem netypické v tom, že tu DUS zprecizovaně převzalo již deset let po různých „šta-cích“ uváděné, původně karlovarské nastudování herečky Jany Frankové V poli mnoho bylin stojí... Montáž čtyř notoricky
známých balad (Svatební košile, Štědrý den, Vrba a dramaturgicky nejlákavější „antimáchovská“ polemika Záhořovo lože) naštěstí není žádným konvenčním scénickým čtením, nýbrž jevištně plnokrevným artefaktem: u centrálního polyfunkčního objektu (pařátovitý suchý strom) se tolikrát analyzované básnické kvality jednotlivých čísel, refrénovitě propojených mytickým motivem neúprosného řádu a nezadržitelného času, dále umocňují zpěvem, dynamizující pohybovou složkou i znakovou prací s rekvizitami. Vít Závodský
7
43. MFP 2007
I. kolo recitační soutěže MFP 1. kategorie pořadí jméno, příjmení ročník 1 Janka Hladká 89 2 Petra Řežábková 90 3 Anna Losová 89 4 Dominika Bogdanová 89 5 Anna Hortová 89 6 Kryštof Bartoš 92 7 Václav Cibulka 91 8 Lenka Marhanová 91 9 Anna Zemaníková 91 10 Dorota Bachratá 90 11 Kristína Pelzová 91 12 Lucie Gabrovská 88 13 Zuzana Borovičková 90
autor, název textu Marcel Schwob - Předurčená Jan Werich - Chytrá Marijána Neil La Bute - Autobahn O. Henry - Kvadratúra kruhu Peter Macsovszky - Nezprostredkovateĺné sprostredkované Josef Škvorecký - Zbabělci Karel Čapek - O lidech spolkových Zdeněk Šmíd - Co je slyšet, když se leze na Salatín Juraj Šebesta - Denná dávka Koloman Kocúr - Kocúr sa žení Miroslav Horníček - Chvála pravé chvíle Alexandra Berková - Nazdar Ančo Laco Kerata - Rozprávka
Ze zákulisí 43. MFP 8
43. MFP 2007
I. kolo recitační soutěže MFP 2. kategorie pořadí jméno, příjmení ročník 1 Radim Šíp 75 2 Júlia Čurillová 69 3 Terézia Benejová 85 4 Jana Trojanová 85 5 Zdenka Matějková 46 6 Eva Palkovičová 87 7 Peter Hort 85 8 Martin Režný 87 9 Tereza Lexová 86
autor, název textu K.H.Mácha, J. Neruda - Světla stán, matka zem, noc P.O.Hviezdoslav - Ráchel Ladislav Nádaši-Jégé - Cesta životom Leo Rosten - Padesátka profesora Parkhilla Sarah Kirschová - Legenda o Lile Dominik Tatarka - Pach Laco Kerata - Prišiel som, videl som... Ivan Vyskočil - Takové torzo, to by si teprv žilo Judita Vaičiúnaité - Čtyři podobizny
Losování recitační soutěže 43. MFP 9
43. MFP 2007
Poezie a mladí lidé V dnešním světě moderních technologií, světě plném možností, poezie výrazně ztrácí své kouzlo právě v generaci mladých lidí. Mladé lidi především zajímají věci, které jsou tzv. „in“. Nebaví je učení se historie a literatury, nenavštěvují divadla, nechtějí se zajímat o něco, co nemá dostatečnou prestiž a perpektivitu a nebo dostatečné kouzlo moderní doby. Alespoň takto to vidím já, jako student Obchodní akademie.
utváření básní a ne o učení se slavných autorů básní, nebo se dokonce učit báseň nazpaměť. Žáci by měli dostat více prostoru na to, aby si na vlastní kůži vyzkoušeli, co to vlastně poezie je. Co takhle dát místo klasické slohové práce studentům za úkol napsat báseň? Možná by tak poezie mohla zaujmout více studentů a možná by se také mohlo objevit něco jako „moderní poezie“ v tom pravém slova smyslu.
Ale proč tomu tak je? Z historie víme, že trendy odcházejí, avšak po nějaké době se znovu vracejí a vždy přinesou něco nového, doposud nepoznaného. Proč však poezie rok od roku stále více upadá a její vyhlídky do blízké budoucnosti nejsou zrovna růžové? Myslím si, že je to způsobeno špatným výkladem poezie jako takové. Mladí lidé o poezii slyší výhradně ve školách, kde se jedná spíše o nucené naučení-se něčeho zcela nepotřebného pro život. Málo koho napadne, že poezie má význam především v duchovním a kulturním životě. Mnoho žáků má také velice zkreslené představy o tom, co to vlastně kultura vůbec je. Určitě to není způsobeno špatnou úrovní výuky ale spíše špatnými školními osnovami. Poezie je o hře, o hře se slovy, nacházení nového významu, kombinování, vymýšlení a
Druhou možností nezaujatosti mladých lidí vůči poezii je také celková změna naší kultury. Porovnejme situaci v minulosti a dnes. Dříve, chtěl-li chlapec zaujmout dívku, napsal romantickou báseň. Jak by asi dopadl dnes? Zřejmě by jeho pokus zkončil totálním debaklem a výsměchem nehledě na to, že jeho výtvor by se stal něčím jako veřejným humorným článkem. Samozřejmě existují i výjimky. Dnes, chce-li chlapec taktéž zaujmout zmíněnou dívku, raději napíše smsku, ve které ji pozve na večeři.
10
43. MFP 2007
Poezie a mladí lidé
Poezie očima studenta
Nebo další příklad: Chtěl-li dříve muž dát manželce k narozeninám nebo vánocům něco opravdu hodnotného, napsal o ní rozsáhnou a krásnou báseň, dnes by zcela určitě raději koupil nový mobil, šaty nebo kabelku.
„Ježiši!“ To je slovo, které mě napadne, když slyším slovo poezie. Proč? Osobně nevím, poezie mi nic neudělala. Co to vlastně poezie je? Toto slovo pochází z řeckého slova poiésis a je jedním ze základních druhů literatury. Její autor je považovaný za básníka respektive básnířku. A jedná se vlastně o jazykové dílo, které se od běžné mluvy odlišuje používáním uměleckých prostředků jako je například rým nebo rytmus. Tyto a ještě i mnohem víc věcí jsem zjistil, když jsem si dal vyhledat slovo poezie na internetu. Ale co mi poezie udělala, že ji nemám rád? No nedá se říct, nemám rád, spíš mi nepřirostla k srdci. A zdá se mi, že nejsem jediný, že je to tak u většiny mladé populace. Bude to zřejmě tím, že se už nečte tak jako kdysi, samozřejmě nemůžu mluvit za všechny, ale ve svém okolí to tak pozoruji. I když dá se to tak říct, když v hodinách českého jazyka probíráme básníky a čteme jejich díla? Bude to tím? Jak už jsem jednou psal - nevím. Přijde mi to hodně zvláštní. Může to být geny? Asi ne, když si vzpomenu na svého taťku, jak neustále leží v knihách (je pravda, že kolikrát to není poezie, ale sem tam se tam objeví). Uzavřel bych to celé tím, že literatura jako taková upadá a s ní i poezie, která ve středověku znamenala název pro veškerou literární tvorbu. A je taky pravda, že si to nezaslouží, ale jak to s ní dopadne, to máme v rukou my, naše nastávající generace!
Nyní však nastává otázka, jak učinit poezii moderní a atraktivní? Dle mého názoru jisté řešení existuje. Začleňte poezii do života lidí, natočte film o poezii a mladých lidech, spojte poezii s věcmi, které jsou právě „in“. Uspořádejte básnickou soutěž a zapojte do ní mladé lidi… Možností je spousta, záleží jen na nás, budeme-li je chtít realizovat. Ondřej Machala
11
Jan Kramář
43. MFP 2007
Rozhovor s první účastnicí 43. MFP Sice na Mezinárodním festivalu poezie ještě nic nevyhrála, ale přesto už tady byla dvakrát první. Jako první poslala přihlášku k festivalu, jako první na něj včera dorazila. Tento zápal nemohl zůstat bez povšimnutí. Lucie Gabrovská (19), ambiciózní a sympatická recitátorka z Prahy odpovídala na několik otázek, ať už o jejím životě, tak o účasti v dnešní soutěži.
odjet? Jaké jsou tvé ambice na festivalu? Určitě jako první odjet nechci. Mé ambice tady nejsou nějak veliké, spíš si to chci užít. Vydat ze sebe to nejlepší. Chci ukázat, že jsem se něco naučila a že mě to baví.
Jen na úvod, můžeš se stručně představit? Jmenuji se Lucie Gabrovská, jsem z Prahy. Studuju ekonomiku na Zemědělské univerzitě. Mám ráda divadlo, filmy... Divadlo mám ale raději, divák má bližší kontakt s hercem. Jak dlouho se věnuješ recitaci a poezii vůbec? S recitací jsem začala v osmé třídě. Tehdy mě chytilo pražské poetické setkání Pražské vajíčko. Vždycky jsem chtěla někde hrát, ale nikdy jsem k tomu neměla možnost. Až jsem jednou začala poslouchat Cimermanny, a právě díky tomu jsem začala recitovat. No, recitovat. To ani tak nejde, recitovat Cimermanny. Spíš jsem jednou přednášela Dobytí Severního pólu, toho si všimla učitelka z dramaťáku a vzala si mě k sobě. Jako první ses na soutěž přihlásila, jako první jsi na ni i dorazila. Snad to neznamená, že chceš i jako první
Čím se letos pokusíš zaujmout porotu? Proč sis vybrala právě to? Zkrátila jsem povídku od Alexandry Berkové „Nazdar Ančo“. Je to o malé holčičce, která dostane menstruaci a je z toho hrozně vyplesklá. Má taky skvělou kamarádku, která ji hrozně úžasně radí. Máš už za sebou nějaký ročník Mezinárodního festivalu poezie nebo je to letos premiéra? Ne, teď jsem tady poprvé.
12
43. MFP 2007
Rozhovor s první účastnicí 43. MFP Na který svůj úspěch jsi nejvíce hrdá? Letos jsem se dostala na Wolkerův Prostějov, kde jsem byla oceněná a jsem díky tomu vlastně i tady. Je poezie jen tvůj koníček nebo s ní máš nějaké vážnější plány i do budoucna? Já se spíš věnuji próze, ale poezii taky nezatracuju. (smích) Chtěla jsem studovat na DAMU. Tenhle sen ale nějak postupem let zmizel, určitě se ale chci věnovat herectví jako ochotník. V budoucnu stoprocentně. Na poezii se asi taky zaměřím, když zase budu chtít na Kalich, na Prostějov... Kdo je na poli poezie tvým vzorem, favoritem? Proč? Co se týče přednesu? No, teď jsem dostala podpásovku. (smích) Moje paní profesorka Zoja Oubramová je můj velký vzor. Ta mě pokaždé, když recituje, upřímně dostane. Má vystudovanou DAMU a ve svém oboru je fakt dobrá.
Čeho ses naopak nejvíce obávala? Nejdřív to, čeho se bojím. To jsou ty cedule s hodnocením. Ty mi fakt nahání hrůzu. Když dorecituju, cedulky jdou nahoru, najednou vidíš ta čísla - jedna, dva, čtyři, devět. To je mi proti srsti. Dokáže mě to úplně odrovnat, přidá to na nervozitě. A na co jsem se těšila? Asi na tu atmosféru. Mám hrozně ráda třeba ty večery, kdy se sejdeme s přáteli a recitujeme třeba na téma „láska“. Líbí se mi, jak jsou na to všichni vždycky strašně natěšení. Otázka na závěr. Máš ráda konkurenci? Pomáhá ti být lepší a lepší? Myslím, že to je nutné. Jde tady ale především o ty vzory. Když vidím, že je někdo v něčem lepší, tak se snažím třeba lépe vyslovovat. Dostávám se tak i k novým textům, k novým způsobům, jak recitaci pojmout. A možná mě i ženou, abych něco dělala líp. Ptal se Martin Dobiáš
V čem vidíš největší význam poezie? Myslím si, že v tom každý vidí něco jiného. Že to je subjektivní, záleží to na osobě. Každý vidí poezii naprosto jinak. Hodně záleží na tom, jak se který člověk cítí. Na co ses na festivalu nejvíce těšila?
13
Lucie Gabrovská, Petra Řežábková
43. MFP 2007
Rozhovory s porotci LIBOR VACEK S čím jste letos přijel, na co vzpomínáte z loňska? Pro mne je tento festival vždy věcí určitého svátku, něčeho, na co se těším dlouhou dobu předem. Jsem rád, že jsem tady, doufám, že se tady uvidím s tvářemi novými i známými jako v předchozích letech. Festival je pro mne vždy velkou neznámou, každý rok mne překvapuje. Vzpomeňte tři jména, která vás v souvislosti s festivalem napadnou bez dlouhého přemýšlení. Jiří Deml, Pepa Fabián a Vladimír Justl. ALEŠ VRZÁK S jakým očekáváním jste letos přijel do Valašského Meziříčí? Jak loni, tak letos, pozván jako porotce, přijíždím s poměrně velkým očekáváním. Trochu mne mrzí, že účast zvlášť z české strany byla loni vyšší. Očekávání? Věřím, že letošní ročník bude svou kvalitou tak povedený jako loňský. Ten byl v porovnání s předchozími lety naprosto mimořádný. Vzpomeňte tři jména, která vás v souvislosti s festivalem napadnou bez dlouhého přemýšlení. Jura Deml, pak člověk, kterého jsem tady potkával už jako interpret a s kterým si myslím, že jsme přátelé, Vladimír Justl, a pro mě asi nejzajímavější výkon loňského roku, Zdenka Sokolíčková. HANA KOFRÁNKOVÁ Jaká tři jména vás v souvislosti s festivalem napadají? Jirka Broll, Jirka Deml, ti určitě a ( chvilka přemýšlení )... asi nějaký velký recitační zážitek, který jsem tady měla. Je mi hrozně líto, že nepřijede Zdenka Sokolíčková. To je
14
ten výkon, který si z poslední doby hodně pamatuju. Co se ve vašem životě událo nového během posledního roku? Provdala jsem dceru. Ona tady jednou recitovala, byla třetí. Recituje krásně. Velmi rozumí literatuře a poezii, ale trpí šílenou trémou a nemá tu chuť se předvádět. Prostě Veronika je strašnej trémista. IVAN NĚMEC Co je u vás nového za poslední rok? Stal jsem se penzistou. V polovině roku jsem odešel z televize, kde jsem dělal dramaturga a vrátil se zpět na pedagogickou fakultu. Tu jsem v podstatě nikdy neopustil - měl jsem tam malý úvazek i v té době, kdy jsem byl v televizi, a nyní jsem se tam vrátil. Jsem zase kantor a dělám to, co mám rád. Mění se studenti nebo zůstává jejich přístup k literatuře stejný? To se dá těžko nějak generalizovat. Někdy záleží na tom, jaké má člověk štěstí na skupinu nebo na ročník. Některé skupiny jsou vyvedenější, máte štěstí na šikovné studenty, někdy ale má člověk chuť s kantořinou praštit a jít od toho. Ovšem to je asi věc, která ke kantorskému povolání patří, že se tam člověk pohybuje v jakési sinusoidě, jednou je nahoře, jednou je dole. Jakou knihu právě teď čtete? Teď zrovna dočítám Korespondenci Voskovce a Wericha. Je to hanba, že jsem to ještě nedočetl celé, ale už se pomalu blížím ke konci. A hlavně se teď těším na druhý díl, který vyjde. Už čekám, abych pro něj šel. Lukáš Španihel
43. MFP 2007
Křehký písničkář Jan Burian zpívá silné texty Jan Burian (1952), syn avantgardního divadelníka E. F. Buriana je písničkář, u nás jeden z nejosobitějších, cestovatel, spisovatel a také autor televizních pořadů Posezení s Janem Burianem, jichž bylo od roku 1992 uvedeno více než sto třicet. V neposlední řadě je znám jako neúnavný organizátor, mimo jiné třeba Festivalu osamělých písničkářů, umělecké skupiny různorodých osobností, jež spojuje potřeba hledat a schopnost nalézat vlastní cesty. Burian koncertuje většinou sólově, za doprovodu klavíru, ale také v různých formacích, nejdříve a nejdéle vystupoval ve dvojici s Jiřím Dědečkem, později hrával s Danem Fikejzem, Petrem Skoumalem a dalšími. Vydal více než desítku knih, od sbírek písňových textů, vlastních pamětí, souboru fejetonů a televizních rozhovorů až po knihy inspirované cestováním a poznáváním cizích kultur (např. Dánsko, Island, Chile či ostrovy v Baltském moři). V této souvislosti je třeba připomenout, že je též zakladatelem Klubu islandských fanatiků a zasvěceným průvodcem drsnou, ale krásnou přírodou severského ostrova. První album, jež písničkář nazval Hodina duchů, mohl vydat až po devatenácti letech na scéně, v roce 1989. Kolekci znamenitých písní tenkrát nahrával s aranžérem a hudebníkem Danem Fikejzem Pak následovaly desky Černý z nebe, Poesie, akustické album
Jenom zpívám, v rozmanitějších aranžích nahraná kolekce Unavený válečník a další alba. Loni Jan Burian potěšil své příznivce i kritiku dvojalbem Dívčí válka. K realizaci koncepčního projektu přizval Dagmar Voňkovou, Ester Kočičkovou, Zuzanu Homolovou, Hanu Hegerovou, zpěvačku Fen-Jün Song a další umělkyně. Letos na podzim se na pultech objevilo nové autorské dvojalbum Muži jsou křehcí. „Deska obsahuje jedenadvacet písňových příběhů o naší mužské nedokonalosti. Respektive o jejích různých podobách a odrůdách,“ prozradil „křehký písničkář“, který sám sebe označuje za feministu i maskulinistu. Na prvním ze dvou CD aktuálního projektu Burian zpívá šestnáct písní za doprovodu studiové kapely. Na druhém disku jeho písně interpretují Yellow Sisters, Xavier Baumaxa, Petr Váša, Přemysl Rut, Lenka Dusilová, Jiří Konvrzek a Tomáš Frgala. Skladby Jana Buriana pro nahrávky aranžoval a produkoval jeho syn Jiří, známý jako Gregory Finn ze skupiny Southpaw, a Mikoláš Růžička, kteří se podíleli i na předchozím albu Dívčí válka. „Oba hrají také na většinu nástrojů, jen sem tam se přidá Ondřej Ježek, který jinak ohlídal zvuk nahrávek a dvakrát na desce hostuje také Tadeáš Haager s gramofony,“ dodává písničkář. Karel Prokeš
15
43. MFP 2007 Pozor změna! Ve složení české poroty došlo ke změně. Martinu Longinovou nahradí Hana Kofránková a tajemníkem poroty nebude Dušan Utinek, ale Blanka Kadlecová.
Jsme tu pro Vás, jsme tu rádi - tiskové středisko 43. MFP
43. MEZINÁRODNÍ FESTIVAL POEZIE ve dnech 22. - 24. litopadu 2007 pořádá Kulturní zařízení města Valašského Meziříčí Občanské sdružení Valašské Athény a Město Valašské Meziříčí za finanční podpory Ministerstva kultury ČR, Fondu kultury Zlínského kraje, ve spolupráci s NIPOS ARTAMA Praha a Národným osvetovým centrom Bratislava Za podporu děkujeme firmám:
Zpravodaj 43. Mezinárodního festivalu poezie pro účastníky festivalu vydává Kulturní zařízení města Valašského Meziříčí Redakce: Karel Prokeš - šéfredaktor, Mirek Kyšák - editor, Ondřej Machala - grafik, Vlastislav Navrátil - foto, Pavel Stojar, Josef Fabián, Martin Dobiáš, Jiří Jurečka, Vít Závodský, Jan Kramář, Ondřej Machala, Lukáš Španihel - autoři příspěvků
