Ročník XLV.
Čtvrtletník BZS č. 3
Vážený pane profesore, milý příteli,
Mezinárodní setkání vûnované BZS Ve dnech 23. až 26. června 2008 se v Julských Alpách ve Slovinsku konala 14. konference představitelů státních báňských správ evropských zemí zaměřená na téma „Organizace a fungování báňských záchranných služeb v dolech a na povrchových lomech.“ Konference vyzvedla význam zákonodárství EU na hornické aktivity, zejména v oblasti ochrany zdraví při práci, organizace záchranného systému a ochrany pracovního prostředí ve vazbě na činnost státních báňských správ a jejich úlohy v jednotlivých zemích Evropy. Jednání se zúčastnilo 12 delegací státních báňských správ evropských zemí, a to Rakouska, České republiky, Estonska, Německa, Maďarska, Irska, Polska, Rumunska, Slovenska, Velké Británie a hostitelské země Slovinska, které přednesly své referáty k danému tématu. Účastníci konference zhodnotili výměnu zkušeností mezi evropskými báňskými úřady jako velmi prospěšnou a k projednávanému tématu považují za užitečné mít k dispozici znalosti o všech báňských záchranných sborech v rámci působnosti báňských správ a obdobných administrativ jednotlivých zemí (např. vytvořením databáze všech báňských záchran-
3. čtvrtletí 2008
70
Nበjubilant prof. Roman Makarius
připomínat Tvé zásluhy o české hornictví a bezpečnost práce by bylo jen opakováním známých fakt. Přesto Ti musím při Tvém významném životním jubileu, kromě upřímné gratulace, znovu vyslovit poděkování za Tvé dosavadní rozsáhlé a významné dílo. Sedmdesátiny jsou pro člověka, který celý život zasvětil hornické práci, většinou jen vysněnou metou, kdy lze „dát fáračky definitivně na hák“ a nechat se oslavovat. Jsem přesvědčen, že u Tebe tak tomu nebude. Věřím, že další léta nebudou pro Tebe znamenat jen zasloužený odpočinek po mnoha letech plodné práce, ale přinesou Ti plné uspokojení z plnění nových úkolů pro hornictví i radostí v osobním a rodinném životě. Za sebe a záchranářský kolektiv Ti hlavně pevné zdraví přeje Václav Pošta
ných stanic), aby bylo možné intenzifikovat jejich spolupráci, zejména v určitých oblastech ohrožení. Tento požadavek byl také jedním z bodů závěrečného memoranda 14. konference. Na závěr jednání přijali účastníci pozvání pana Thaavi Raika, předsedy Báňského úřadu Estonska, který přislíbil zorganizovat 15. konferenci představitelů státních báňských správ evropských zemí v roce 2009 v Estonsku. Ústředním tématem této konference bude „Řízení odpadů v hornickém průmyslu.“ Ing. Václav Pošta, HBZS Ostrava
Za rok v České republice
Předseda ČBÚ Ing. Ivo Pěgřimek mezi svými poradci na zasedání v Bledu
!
Před tiskem Záchranáře vyšlo očekávané MEMENTO Zájemci si publikaci mohou objednat na OKD, HBZS, a. s. u pí. B. Kubačkové tel. 596 258 306 nebo e-mailem
[email protected]. Cena 753,- Kč, včetně DPH.
Ve dnech 21. až 25. září 2009 se v Hradci nad Moravicí uskuteční 4. mezinárodní konference International Mines Rescue Body. Specialisté báňského záchranářství ze 16 států sdružených v IMRB a další hosté se blíže seznámí s hornictvím a báňským záchranářstvím v České republice a budou referovat a diskutovat o následujících tématech: Důlní požáry endogenní a exogenní. Možnosti uzavírání důlních děl při záchranářských zásazích. Sledování důlního ovzduší při záchranářských zásazích. Sledování radioaktivity na uranových dolech. Taktika vedení zásahu po důlním otřesu. Havárie ve svislých důlních dílech. Zásahy potápěčů v dole. Úvahy o použití sebezáchranných dýchacích přístrojů. Vzduchové dýchací přístroje v BZS. Důsledky ukončení těžby. O přípravách konference a jejím průběhu budeme informovat s tímto logem v listovce Záchranář a na webové stránce www.hbzs-ov.cz.
Realizace projektu „Rozvoj profesních dovedností zamûstnancÛ OKD, HBZS, a. s.“ ukonãena Cílem této klíčové aktivity bylo zvyšování kvalifikace zaměstnanců v oblasti zdravotnických zásahů při haváriích.
Dne 30. 6. 2008 byla ukončena realizace Dohody o poskytnutí příspěvku č. 30/4.1.14.2/2006 mezi Úřadem práce v Ostravě a OKD, HBZS, a. s., o finanční podpoře z Operačního programu Rozvoj lidských zdrojů (OP RLZ) Evropského sociálního fondu (ESF). Celkový rozsah projektu byl rozložen na 24 měsíců a byl situován v období od 1. 7. 2006 do 30. 6. 2008. Hlavním cílem výše uvedeného projektu bylo zvýšení kvalifikace zaměstnanců OKD, HBZS, a. s., k posílení jejich pozice při plnění úkolu v oblasti poskytování záchranných služeb a při zvládání havárií v rámci Integrovaného záchranného systému (IZS). Pro naplňování této funkce bylo záměrem společnosti zvýšit odbornost a kvalifikaci svých stálých zaměstnanců formou 4 druhů kurzů: Kontinuální vzdělávání v oblasti moderních technik resuscitace (všichni záchranáři stálého sboru a THZ). Zvyšování kvalifikace v oblasti zdravotnických zásahů při haváriích ambulantní výjezdy (záchranáři s kvalifikací zdravotník). Zvyšování kvalifikace v oblasti průmyslového lezectví (všichni záchranáři stálého sboru). Zvyšování kvalifikace v oblasti potápění (všichni záchranáři - potápěči).
Kurz potápění a záchranné akce pod vodní hladinou byl realizován ve čtyřech etapách, a to dvakrát v zimě s potápění pod ledem a dvakrát letním potápěčským výcvikem. Kurz byl zahájen potápěním pod ledem v únoru roku 2007 a ukončen výcvikem v červnu letošního roku. Účastníky těchto výcviků byli stálí zaměstnanci OKD, HZBS, a. s., kteří jsou členy záchranných oddílů a kteří vykonávají činnost potápěčů. Jejich zapojení bylo vedeno formou výuky v terénu mimo areál OKD, HZBS, a. s., pod vedením odborných lektorů - potápěčů, kteří školili záchranáře – potápěče zejména v oblastech:
REALIZACE PROJEKTU
Kurz oživovací techniky probíhal dle stanoveného harmonogramu v rámci týdenní pohotovostní služby v určených prostorách HBZS. Realizace této klíčové aktivity trvala po celou dobu projektu. Pod vedením externího odborného lektora – lékaře záchranáře, zde byli zaměstnanci OKD, HBZS, a. s., seznamováni s moderními metodami resuscitace a jejich praktickými ukázkami doplněnými výcvikem. Účastníky jednotlivých výukových hodin byli členové výjezdové skupiny báňského záchranného sboru (záchranáři stálého sboru, TH zaměstnanci). V průběhu dvouletého výcviku se realizace kurzu zúčastnilo celkem 44 zaměstnanců, bylo uskutečněno 74 dvouhodinových kurzů oživovací techniky (celkem 1 164 hodin realizace projektu). Na začátku realizace projektu byl uskutečněn nákup školicího zařízení (dataprojektor) a výcvikových resuscitačních pomůcek (resuscitační panna, laryngoskop, tonometr, resuscitační maska, límec atd.). Toto zařízení a vybavení bylo umístěno ve výukových prostorách OKD, HBZS, a. s., v Ostravě-Radvanicích, kde realizace kurzu oživovací techniky probíhala.
❒ fyzika v potápění (mechanika kapalin a plynů, rozpouštění plynů v kapalinách, vidění a akustika pod vodou, termika) ❒ fyziologie člověka (potápění a lidský organizmus, dýchání, srdeční činnost, krevní oběh) ❒ potápění a dekomprese (jednoduché ponory, opakované ponory, potápění ve větší nadmořské výšce) ❒ nemoci z potápění, úrazy, nehody (zásady první pomoci, krvácení, kardiopulmocerebrální resuscitace, zimachlad-přehřátí, barotrauma, dekompresní nehody, nehody způsobené dýchacími plyny, nehody technické povahy, rizikové faktory při potápění, účinky stresu) ❒ příprava výstroje, přístroje a výstroj, signály pod vodou, plánování ponorů, potápění pod ledem atd.
Cílem této klíčové aktivity bylo kontinuální vzdělávání zaměstnanců v oblasti moderních technik resuscitace.
V rámci těchto výcviků bylo realizováno 217 cvičebních ponorů. Celkem se kurzu zúčastnilo 18 záchranářů – potápěčů, dva mechanici potápěčské techniky a dva TH zaměstnanci.
Výcvik při ambulantních výjezdech byl zahájen podpisem smlouvy o spolupráci (k účasti na odborných stážích zaměstnanců HBZS) podepsané mezi OKD, HBZS, a. s., a Územním střediskem záchranné služby Moravskoslezského kraje, p. o. (ÚSZS MSK). Samotný kurz byl realizován výcvikem v terénu pod vedením příslušné lékařské záchranné služby při řešení reálných situací formou výjezdů k haváriím a mimořádným událostem v oblasti Frýdecko-Místecka a Ostravska. V rámci těchto výcvikových výjezdů byly stáže vedeny odbornými lékaři z příslušné lékařské záchranné služby. Účastníky tohoto kurzu byli stálí pracovníci OKD, HZBS, a. s., kteří jsou členy záchranných oddílů a vykonávají činnost zdravotníků. V průběhu realizace se kurzu zúčastnilo 20 záchranářů – zdravotníků, kteří absolvovali celkem 1 728 výcvikových hodin.
Cílem této klíčové aktivity bylo zvyšování kvalifikace zaměstnanců v oblasti záchranného a průmyslového potápění.
Kurz lezení a záchranné akce ve výškách byl dle stanoveného harmonogramu zahájen v říjnu 2007 a následně pak dokončen v květnu 2008. Účastníky tohoto kurzu byli všichni stálí pracovníci OKD, HZBS, a. s., kteří jsou členy lezeckého oddílu. Jejich zapojení bylo vedeno formou výuky v terénu mimo areál OKD, HZBS, a. s. První výcvik se uskutečnil na přelomu října a listopadu 2007 v lanovém centru autokempinku Baldovec (oblast Moravského krasu) na celodřevěné cvičné věži o výšce 23 m, která je součástí tzv. adrenalinového parku. Postupně si zde mohli všichni záchra-
2
náři – lezci ve třech dvoudenních etapách pod odborným dohledem školitelů ověřit svou zdatnost při nácviku evakuace postižených ve výšce a nad volnou hloubkou za použití lezecké techniky. Byla nacvičována evakuace za použití slaňovacích přístrojů kladkostrojového typu, a to jak v evakuačním postroji „triangl“, tak i evakuace v horizontální a vertikální poloze s evakuační vanou, která je součástí vybavení výjezdových vozidel. Každý cvičební den byl ukončen 140metrovou jízdou na lanovce ve výšce 16 metrů a následnou sebeevakuací (slaněním pomocí slaňovacího klíče). Druhý výcvik proběhl v květnu letošního roku, rovněž v lanovém centru autokempinku Baldovec, a to ve dvou třídenních etapách (opakovací cvičení evakuace postižených a sebeevakuace) a jedné dvoudenní etapy (školení a cvičení instruktorů – četařů) ukončené instruktorskými zkouškami. Celkem se kurzu zúčastnilo 29 záchranářů – lezců (z toho 12 lezců – instruktorů), čtyři mechanici lezecké techniky a tři TH zaměstnanci (všichni členové lezeckého oddílu). Cílem této klíčové aktivity bylo zvyšování kvalifikace zaměstnanců v oblasti záchranného a průmyslového lezení.
ZÁVĚR Podle výše uvedených skutečností vykazovaly celkové prokázané náklady realizace projektu za období šesti monitorovacích období, tj. od 1. 7. 2006 do 31. 3. 2008 částku ve výši 856 646,43 Kč. Finálně bylo schváleno Úřadem práce v Ostravě všech šest vypracovaných monitorovacích zpráv a na samostatný bankovní účet zřízený OKD, HBZS, a. s., pro účely projektu byla zaslána celá tato finanční částka. Celkové vyhodnocení jednotlivých aktivit, jakož i celého projektu, bude zpracováno v poslední – závěrečné monitorovací zprávě (do 31. 8. 2008). Po schválení této závěrečné monitorovací zprávy Úřadem práce v Ostravě bude celý projekt s názvem „Rozvoj profesních dovedností zaměstnanců OKD, HBZS, a. s.,“ finálně ukončen. Zpracoval: Ing. L. Hübner, HBZS Ostrava
IN MEMORIAM Ve čtvrtek 10. července 2008 v záchranářském zásahu při vyklízení technologického zařízení z ukončeného porubu v lokalitě 9. květen Dolu Darkov v OKR došlo k smrtelnému úrazu dvou báňských záchranářů ze ZBZS ČSM JIH.
Rostislav BLÁHA
Roman CYPRA
Narodil se 18. 5. 1962 v Karviné. Vyučen jako zedník nastoupil na Důl ČSM v roce 1989 a od roku 1992 pracoval v úseku větrání a zmáhání. V roce 1997 absolvoval kurz důlního záchranáře a pak nastoupil do stálého sboru ZBZS ČSM Jih. O svého tátu přišly jeho dvě dcery, šestadvacetiletá Lucie a dvanáctiletá Kristýna.
Narodil se 1. 3. 1974 v Karviné. Vyučen jako strojní zámečník nastoupil na Důl ČSM v roce 2001 a pracoval v úseku vybavování. V roce 2005 absolvoval kurz důlního záchranáře a v červenci 2007 nastoupil do stálého sboru ZBZS ČSM Jih. O svého tátu přišly jeho dvě děti, sedmiletá Barborka a téměř čtyřletý Adam.
Kolektiv záchranáfiÛ pfii‰el o dva spolehlivé kolegy a kamarády. âest jejich památce. d 1. února 1968 zkušebně a od května 1968 naostro začali na HBZS v Ostravě pravidelně sloužit v pohotovostní službě také lékaři, mající běžný kurz báňského záchranáře. Většina z nich byla takto vyškolena již v březnu 1963, tedy právě před 45 lety. A v dubnu roku 1988, tedy před 20 lety, bylo zajištění lékařské služby první pomoci v podzemí na dolech uloženo poprvé i novou vyhláškou ČBÚ o báňské záchranné službě. Historie přímé účasti lékařů při zásazích důlních záchranářů začala při asanaci následků výbuchů na dole Gabriela v roce 1924, kdy byl na povrchu v každé směně připraven lékař, který měl k dispozici pulmotor. Teprve po 25 letech se tato spolupráce obnovila při asanaci následků výbuchů na Dole Doubrava v roce 1949, kdy po celou dobu akcí byla zajištěna stálá služba lékařů, kteří byli vycvičeni v použití dýchacího přístroje, aby mohli poskytnout odbornou pomoc přímo v dole v nedýchatelném ovzduší. K tomu účelu byla na závodě také zřízena lékařská stanice. To se opakovalo při asanaci následků požáru na Dole Antonín Zápotocký v roce 1951. Od vzniku stálé pohotovostní služby báňských záchranářů v roce 1950 po tragickém výbuchu na Dole Michálka usilovalo vedení HBZS o zajištění lepší spolupráce se zdravotními službami. Toho se HBZS dočkala až po výbuchu na Dole Hlubina v roce 1960, kdy na základnu na 10. patře bylo 8 lékařů a zdravotníků, doslova zahnáno bez řádné výstroje do dolu. Byl to však počátek následující hlubší spolupráce báňské záchranné služby a zdravotnické záchranné služby v celém regionu při integrované pomoci postiženým v podzemí. O rok po později se HBZS Ostrava, a tím i VVUÚ, dočkali ,svého‘ lékaře a lékařské ordinace. Minizdravotní středisko zajišťovalo nejen léčebně preventivní službu pro pracovníky těchto institucí, ale také preventivní prohlídky báňských záchranářů
z celého revíru, prohlídky záchranářů nastupujících do pravidelné pohotovosti a začala systematická školení jak pro pohotovostní jednotky, tak pro nováčky. Ve svých pracovních směnách již lékař někdy vyjel se záchranáři na postižený závod. V roce 1961 nastolila tragédie na dole Dukla nové problémy. Ukázalo se, že zásah lékaře v terénu je i pro podzemí nezbytností. Zkušenosti prokázaly, že práce lékaře v dole je nutná i pro zajištění bezpečnosti práce záchranářů při obtížných zásazích. V této době začali mnozí závodní lékaři spontánně se záchranáři zasahovat. Bez legislativních opatření, bez výcviku a bez jakéhokoliv zabezpečení v případě jejich úrazu či úmrtí. To bylo sice chvályhodné, ale nesystémové a riskantní. A tak roce 1963 již organizovaně absolvovalo prvních třiadvacet lékařů kurz báňského záchranáře. Z těchto průkopníků pak vznikl tým lékařů - záchranářů, kteří v roce 1965 začali vykonávat nepřetržitou domácí pohotovost a od zmíněného roku 1968 i pravidelnou stálou pohotovost na HBZS. Postupně byli vyškolováni další lékaři a po počátečních obavách se systém ,Rychlé důlní zdravotnické pomoci‘ stal nepostradatelnou složkou báňské záchranné služby. Vznikl jednotný systém svolávání lékařů, mobilizace zdravotnických sil a prostředků pro případ nehod v dole, modernizovaly se havarijní plány a utužily se vztahy mezi jednotlivými zdravotnickými zařízeními v regionu a báňskými záchranáři. Neocenitelná byla praktika záchranářů HBZS v chirurgickém oddělení Hornické polikliniky v Ostravě. Někteří lékaři - záchranáři si zase v dalších letech rozšířili svoji odbornost výcviky potápěčským a lezeckým. Je nezbytné opakovat, že bez lékařů si moderní báňskou záchrannou službu dnes již neumíme představit. Pamětníkům i těm mladším mezi nimi patří dík celého hornického kolektivu. P. Faster
O
40 let lékafiské sluÏby první pomoci na HBZS
3
Malá exkurze do fragmentÛ velké historie jednoho z odvûtví péãe o bezpeãnost horníkÛ
Sebezáchranné přístroje v Ostravsko-karvinském revíru Pokračování exkurze V minulé listovce jsme od počátků vývoje sebezáchranných přístrojů koncem 19. století dospěli až do 50. let století dvacátého, kdy nastalo vybavování dolů filtračními sebezáchrannými přístroji ZP-1 a ZP-3 nejprve s hromadným uložením poblíž pracovišť v dole, neboť do roku 1958 nepokrýval počet přístrojů v závodech stav fárajících a zajištění havarijní rezervy. Teprve potom mohly být přístroje přidělovány individuálně, což bylo ve všech dolech OKR splněno v roce 1960. Zaváděním nové organizace nošení a vydávání přístrojů však vznikly mnohé potíže, a to především organizací výdejen, kontrol, evidence apod. Především chyběla logistika a sjednocení zmíněných zásad. Nebyla prováděna evidence jednotlivých sérií. Současně také došlo k vyřazování velkého množství přístrojů z důvodu porušení těsnosti v letovaných spojích. Stovky přístrojů byly vyřazovány při kontrole těsnosti, ačkoliv se na nich neprojevil váhový přírůstek. Do roku 1960 sice bylo do OKR dodáno téměř 125 tisíc filtračních sebezáchranných přístrojů ZP-1 a ZP-3, ale za stejné období jich byla více než polovina vyřazena. Také stanovená záruční doba byla relativně krátká. Přístrojů byl náhle nedostatek a docházelo k paradoxní situaci, kdy důlní zaměstnanci byli téměř násilím nuceni přístroje nosit, a zároveň hrozilo nebezpečí, že závod nebude moci všechny své zaměstnance dostatečně vybavit.
SNAHY O ZLEPŠENÍ SITUACE V této době byla HBZS v Ostravě pověřena centrální organizací dodávek sebezáchranných přístrojů do závodů a kontrolou nošení, údržby a evidence v OKR. Pracovníci HBZS Ostrava začali přejímat přístroje přímo u výrobce a přidělovali je podle potřeby do závodů v OKR. Byly zavedeny jednotné záznamové knihy pro kontrolu přístrojů a evidenční karty ve výdejnách. Kromě jednotné evidence přístrojů bylo nutno také sjednotit systém kontrol a povolených oprav. Stovky pracovníků byly vyškoleny a přezkušovány v pravidelných intervalech. Po zkouškách v Autorizované zkušebně dýchací techniky na HBZS se prokázalo, že i přístroje s prošlou záruční dobou jsou stále ještě spolehlivé. Výnosem Ústředního báňského úřadu v Praze pak bylo povoleno v roce 1960 používat přístroje až do 5 let od data výroby. A hned v následujícím roce povolil ÚBÚ také úpravy obalů sebezáchranných přístrojů letováním. Oba povolovací výnosy znamenaly nejen zvýšení početního stavu přístrojů, ale také značnou finanční úsporu. Za období od roku 1955 do roku 1967 bylo do OKR dodáno téměř 330 tisíc sebezáchranných filtračních přístrojů za více než 50 milionů korun. Úspory, které tehdy vznikly opravami a prodloužením životnosti přístrojů, lze jen těžko vyčíslit. Zásadní obrat v kvalitě však představovala nová konstrukce sebezáchranného přístroje. Laboratoř dýchacích přístrojů Výzkumného ústavu vzduchotechniky navrhla v roce 1960 novou konstrukci sebezáchranného přístroje ZP-60 s hop-
Sestava prototypu sebezáchranného přístroje ZP-62 1 - dolní díl pouzdra; 2 - horní díl pouzdra; 3 - tahy uzávěru; 4 - blok filtru s nasazeným hrubým mechanickým filtrem; 5 - ústenka s komorou vdechového ventilu; 6 - vdechový ventil; 7 - nosní svorka; 8 - upínací pásky (podle dokumentace prototypu, následně byla konstrukce měněna) kalitovou náplní. Tento přístroj se lišil od svých předchůdců především kruhovým průřezem filtru. To umožnilo menší rozměry a výrazně dokonalejší uzávěr pouzdra. Následoval vývoj varianty
ZP-62, na němž se významně podílela i HBZS Ostrava, uplatňující své zkušenosti z dosavadního provozu. Tento vývoj byl ukončen u budoucího výrobce, tehdejších Závodů Říjnové revoluce
Technická charakteristika přístroje ZP-4 (v závorce data ZP-62) Hmotnost přístroje s pouzdrem [g] 1 150 (1 030) Hmotnost přístroje bez pouzdra [g] 700 (650) Rozměry (výška x průměr) [mm] 180 x 100 (168 x 88) Rezistenční (ochranná) doba [minut] 45 (60) Vydechovací odpor - max. [Pa] 100 (neuveden) Vdechovací odpor - max. [Pa] 320 (216) Teplota vdech. vzdušin - max. [oC] 85 neuvedena Životnost přístroje [roky] 3 neuvedena v Jablůnce, v roce 1964. Do tohoto závodu se výběhová výroba ZP-3, resp. ZP3U, přesunula z Lutína v roce 1965 a souběžně se připravovala sériová výroba nového typu, který již byl označen jako ZP-4.
ZP-4 NA 30 LET
Postupné vybavování filtračními sebezáchrannými přístroji v OKR do roku 1986 (Počty v závodech 1955 až 1967 postupně jen typy ZP-1, ZP-1U, ZP-3, ZP-3U; od 1972 již jen ZP-4.)
4
V roce 1965 bylo po prototypových zkouškách vyrobeno prvních 1 000 ks ověřovací série a přístroj byl hodnocen jako přístroj světové úrovně té doby. Sériová výroba nového typu byla zahájena počátkem roku 1966. Koordinaci a kontrolu dodávek ,zetpéček’ nadále zajišťovala HBZS Ostrava. Značná pozornost byla také věnována kontrole těsnosti přístrojů ZP 4. První přístroje byly zkoušeny váhově a na těsnost ponořením v teplé vodě, jak se to dělo již u výběhových typů. Zkulturnění a racionalizaci kontrol pomohlo centrální zajištění tlakových zkoušeček AP 2 62 z Polska již v roce 1964. Nové úpravy konstrukce přístrojů ZP 4 nakonec kontrolu těsnosti odbouraly úplně.
Malá exkurze do fragmentÛ velké historie jednoho z odvûtví péãe o bezpeãnost horníkÛ
Podle [4]
Počty filtračních sebezáchranných přístrojů použitých k sebezáchraně při důlních haváriích v OKR v letech 1955 až 1966 (podklady z autorizované zkušebny za prvních 9 let nenalezeny)
Některé důležité výnosy, rozhodnutí a opatření státní báňské správy, vztahující se k používání filtračních sebezáchranných přístrojů (zrušené) ● Výnos ÚBÚ čj. 5670/1956 ze dne 6. 8. 1956, kterým se povoluje používat sebezáchranných přístrojů ZP-3 ● Výnos ÚBÚ čj. 4039/18/63 ze dne 27. 5. 1963, kterým se povoluje používání filtračního sebezáchranného přístroje ZP-3 i proti sirovodíku ● Výnos ÚBÚ čj. 6724/1967 ze dne 3. 10. 1967, kterým se povoluje používat sebezáchranný přístroj ZP-4 ● Výnos ČBÚ čj. 5745/1971 ze dne 11. 11. 1971, kterým se doplňují požadavky na technickou charakteristiku sebezáchranného přístroje ZP-4 ● Výnos ČBÚ čj. 5020/78 ze dne 15. 9. 1978, kterým se povoluje používat sebezáchranný přístroj ZP-4, jehož výrobcem je n. p. SIGMA Jablůnka, a současně se ruší výše uvedené výnosy
● Rozhodnutí ČBÚ č. 7613/62 – Mak/Gr/78 ze dne 14. 2. 1979, kterým byl povolen zkušební provoz sebezáchranných přístrojů typu ZP-4 v prodloužené čtyřleté užitné době ● Výnos ČBÚ č. 26/1985 ze dne 15. 11. 1985 čj. 4688/1985 o vybavení pracovníků v podzemí hlubinných dolů sebezáchrannými přístroji izolačního typu, který mimo jiné určoval postupné nahrazování sebezáchranných filtračních přístrojů přístroji izolačními. Pro OKR byl stanoven termín do 31. 12. 1989. ● Opatření č. 24/95 z roku 1990, kterým se doplňuje výnos č. 26/1985
PouÏitá a doporuãená literatura
Řez přístrojem ZP 4 1 - nosní svorka; 2 - ústenka; 3 - výdechový ventil; 4 - vdechový ventil; 5 - vrstva hopkalitu; 6 - vrstva sušidla; 7 - jemný mechanický filtr; 8 - hrubý mechanický filtr; 9 - pryžový ochranný kříž (podle [4]) V tehdejších Závodech Říjnové revoluce v Jablůnce (později Zbrojovka Vsetín) výroba osvědčeného typu pokračovala a 19. února 1988 převzal tehdejší ředitel HBZS v Ostravě Ing. František Papřok symbolický „zlatý sebezáchranný filtrační přístroj ZP-4“ s pořadovým číslem 1 000 000 při přejímce série. Výroba nových sérií filtračních sebezáchranných přístrojů typu ZP-4 pak byla v roce 1996 ukončena následnickou
[1] Apfelthaler, R. Izolační regenerační sebezáchranný přístroj SK 4. In: Ostravský Horník – Listovka HBZS 1/1964 [2] Bialek, J. Záchranářství. In: Kamenouhelné doly OKR, díl II., s. 766 ad. Ředitelská konference OKR. Ostrava 1929 [3] Faster, P. a kol. Úvod do hornictví pro učně. SNTL Praha, 1969 [4] Faster P., Makarius R., Pošta V. Báňské záchranářství I. MONTANEX. Ostrava 2000 [5] Faster, P., Hájek, L. Bezpečnost práce a báňské záchranářství. In: Uhelné hornictví v OKR, s. 372 ad. ANAGRAM. Ostrava 2003 [6] Fiedler, B., Matušek, Z. Ochranné a záchranné přístroje. SNTL, Praha 1959 [7] Hájek, L. ŠSS-1. In: Záchranář 6/19984 [8] Hájek, L. Biocell 1 FENZY. In: Záchranář 11/1991 [9] Havránek, Z. ZP – 62(později ZP 4). In: Ostravský Horník – Listovka HBZS 4/1964 [10] Havránek, Z. Co je to hopkalit. In: Ostravský Horník – Listovka HBZS 5/1965 [11] Huplík, I. Sebezáchranné přístroje v OKR. In: Záchranář 6/1995 [12] Janíček, B. Sebezáchranné přístroje. In: Ostravský Horník – Listovka HBZS 10/1966 [13] Janíček, B. Sebezáchranné přístroje pro OKR. In: Záchranář 5/1977 [14] Makarius, R. Historický vývoj bezpečnostních předpisů pro hlubinné dobývání. MONTANEX, Ostrava 1997 [15] Prauzek, S. O zkouškách BIOCELL – 1. In: Záchranář 12/1991 [16] Říman, A. Příručka důlního větrání. SNTL, Praha 1953 [17] Sládeček, V. Záchranářství. Skripta VŠB, Ostrava 1953 a další informace v listovce Záchranář, zejm. č. 4/1969, 9/1969, 11/1978, 6/1984 a v příslušných instrukcích pro uživatele. firmou D-TECHNIK v Jablůnce. V letech 1996 - 2002 již byly prováděny pouze repase a v roce 2002 výroba filtračních sebezáchranných přístrojů v České republice definitivně skončila.
Vybavením pracujících v podzemí filtračními sebezáchrannými přístroji byl učiněn první podstatný krok k zajištění bezpečnosti při důlních nehodách. Zkušenosti však i u nás ukázaly, že zejména
5
na dolech s nebezpečím průtrží uhlí a plynů musí být zavedeny přístroje izolační. Ale o tom až příště. Jaroslav PROVÁZEK
Seizmologové o katastrofálním závalu na Dole Crandall Canyon V Záchranáři 4/2007 publikoval prof. Jindřich Lát v stati pod názvem „Nebezpečný způsob pilířování a jeho katastrofální důsledky“ případ havárie, ke které došlo před rokem, dne 6. srpna 2007 na dole Crandall Canyon ve státě Utah v USA. Neštěstí si vyžádalo životy šesti horníků a po 10 dnech i tří záchranářů. K této události se odpovědné instituce v USA stále vrací.
Na serveru USMRA [1] byly 2. června 2008 uveřejněny závěry speciálního týmů seizmologů z Univerzity seizmologie v Utahu a další zprávy, které jsou citovány v textu. V mnoha směrech mohou být tyto poznatky užitečné i pro naše hornictví, a proto bych rád zveřejnil jejich podstatnou část.
Oblast katastrofy měla rozlohu 50 akrů
na zjz. od předpokládaného epicentra. Bylo to do určité míry nepřesné, protože dle slov seizmologa Waltera Arabasze, ředitele seizmické stanice na Univerzitě v Utahu a spoluautora nové zprávy, nejbližší seizmická stanice v čase kolapsu byla vzdálená 12 mil. To vedlo k názoru, že seizmické otřesy byly separovány od hornického závalu. Arabasz a ostatní seizmologové trvali na tom, že událost byla důlním závalem ode dne, kdy se tento zával udál, a kdy v evidenci byla zaznamenáno měřením 3,9 stupně. Vlastník dolu tvrdil, že to byl přírodní otřes, který vyvolal tento jev. Jak ukázal přepočet epicentra, byl jeho původ uvnitř hranic dolu a blízko místa dobývání. Nová studie přidává další zjištění, která tvrdí, že jev obdobný zemětřesení, byl samotným závalem. „My, seizmologové, jsme si jistí, jak jen to je možné, že seizmická událost o hodnotě 3,9, nastala jako následek důlní činnosti a ne přírodními otřesy,“ řekl Arabasz. Pechmann a Arabasz provedli studii se seizmology Krisem Pankowem a Relu Burlacu, oba jsou ze seizmologické stanice, a s Michaelem K. „Kim“ McCaretrem, předsedou a profesorem hornického inženýrství na Univerzitě v Utahu. Studie vznikla z prostředků státu Utah a U. S. geologického průzkumu. Arabasz řekl, že všechny informace byly předány vyšetřovatelům MSHA, ale „nemáme úplný přístup k jejich závěrům, takže jsme museli získat naše vysvětlení
Nové výpočty ukazují, že seizmická aktivita katastrofálního otřesu hodnoty 3,9 Richterovy stupnice (dále jen magnitudo). Vznikl blízko místa, kde horníci dobývali uhlí a jak zveřejnila Univerzita seizmologie v Utahu v reportáži týkající se této katastrofy, se velice rychle rozšířil na plochu 50 akrů (1 akr US = 4 046,8 m2). Univerzita seizmologie v Utahu tak stanovila rozsah závalu zhruba čtyřnásobný než se předpokládalo bezprostředně po 6. srpnu 2007. V časopise Seismological Research Letters a ve zprávě federálního úřadu Mine Safety and Health Administration MSHA = Důlní bezpečnost a správa ochrany zdraví) vyšla 53stránková seizmologická zpráva. Mezi klíčové závěry vyšetřovatelů patří: Seizmologická a další měření ukázala, že velikost plochy, která byla porušena se rozprostírá od dělicí č. 143 po dělicí č. 120 a měří 620 metrů od západu k východu a 220 metrů od severu k jihu. Ve výsledku činí tato plocha 50 akrů. (To ovšem není 50 akrů, ale takový údaj USMRA poskytla. Pozn. autora.) Během závalu se prostor mezi důlním stropem a počvou snížil průměrně jen na 1 stopu (0,304 m), ale ze stěn důlního díla byl vyhozen dostatek uhlí a horniny, aby se sutí vyplnily prostory závalu a tím pravděpodobně zabránily dalšímu zavalování.
Pohroma se strhla během sekundy, nedala horníkům příležitost pro únik a následující minuty se zdály být nekonečnými. Klamný předpoklad vznikl z faktu, že seizmické vlny se šíří mnohem déle, než zával nebo zemětřesení, které je vygenerovalo. Po tragickém závalu následovalo v srpnu dalších několik znatelných otřesů blízko východního a západního okraje závalové zóny, pravděpodobně ze zbytkového tlaku a z vertikálních puklin na západním konci skalnatého bloku. Seizmologové přepočetli velikost magnituda v epicentru na 3,9 a shledali, že hypocentrum se nacházelo uvnitř hranic dobývacího prostoru velice blízko místa, kde pracovali horníci. Konstatuje to studie Jima Pechmanna, vědeckého asistenta profesora z výzkumné asociace geologie a geofyziky na Seizmologické stanici Univerzity v Utahu. (Epicentrum je bod nad seizmickým hypocentrem, které je podzemním bodem, kde jev začíná. Pozn. red.) Pro toto určení centra byla použita nová technologie využívající data z pěti seizmických stanic, umístěných na povrchu a poblíž dolu po závalu a dle známé lokalizace otřesu o velikosti magnituda 1,6, k němuž došlo dne 16. srpna a který způsobil smrt 3 záchranářů a 6 dalších zranil. Předběžná poloha epicentra byla kalkulována následně poté, co dosáhla síla otřesů vzdálenost 0,4 míle za hranice dobývacího prostoru a 0,6 míle směrem
významného rozsahu v závislosti na klíčových informacích z dolu.“ Vědci obvykle nezveřejňují své studie, dokud nejsou publikovány v odborné literatuře. Ale v tomto případě bylo mnoho žádostí o informace i ze strany veřejnosti a pro velký zájem došlo k dřívější prezentaci výsledků výzkumů, pozdržené pouze o několik týdnů na žádost MSHA, aby byly nejprve informovány rodiny obětí katastrofy. Důkazy o vertikálních puklinách Podle [2], získali seismologové v Utahu záhy po srpnovém neštěstí, podporu Univerzity v Kalifornii, (UC Berkeley Seismological Laboratory) a národní laboratoře (Department of Geology and Geophysics Center for Computational Seismology Lawrence Berkeley National Laboratory), kde zhodnotili jejich analýzu sesuvu jako důsledek hornické činnosti a ne jako pohyb po střihu tektonické poruchy. Kalifornští seismologové také předložili o své práci zprávu pro časopis Seismological Research Letters. Seismolog Pechmann zde tvrdí, že nový článek z Berkeley laboratoře dokazuje, že postup seismické vlny z 6. srpna na dole není kompatibilní s přírodním zemětřesením. Okolo 20 % seismické energie se uvolnilo z vertikálních tektonických střihových poruch. Pechmann říká: „Nejpravděpodobnější vysvětlení je, že vertikální severo-
Předpokládaná oblast závalu Novější znázornění postižené lokality na dole Crandall Canyon, kde dne 6. 8. 2007 došlo k závalu. Plná čára znázorňuje minimální předpokládanou oblast závalu dle pravděpodobných předpokladů MSHA.
Přerušovaná čára vymezuje oblast závalu, která více souhlasí se seizmologickými daty. Hvězdička vyznačuje polohu nejpravděpodobnějšího centra důlního otřesu, který vyvolal zával. (podle [1])
6
jižní porucha ve stropě se rozvinula podél západního okraje závalu“ s oblastí na východní straně poruchy klesající směrem dolů. Zdůrazňuje, že nahrávka seizmické aktivity ukazuje střihové pohyby, které „se nemohly udát na začátku závalu. Nemůže to být prezentováno jako zemětřesení, které spustilo katastrofu.“ Rozměry postižené oblasti Jak cituje oficiální studie, úřad MSHA zpočátku odhadoval délku kolapsu 680 metrů východ-západ od dělicí 137 po dělicí 120 a alespoň 80 metrů ve směru sever-jih. To by znamenalo celkem 13 akrů. Pechmannův tým vytvořil model, podle kterého zával na ploše 50 akrů začal již na dělicí 143, vycházející ze seizmologických dat, podzemních pozorování a vyvolaného napětí, které mohlo způsobit vyhození takového množství uhlí z pilířů. „Toto není jediný možný scénář popisující postiženou oblast, ale všechna dostupná data do sebe takto zapadají,“ přidává. „Epicentrum bylo blízko námi předpokládaného západního konce postižené oblasti. Zával začal na západním konci a šířil se většinou směrem na východ podél přístupových základen.“ Jak mohl pokles stropu o pouhou jednu stopu mít tak tragické následky Pechmann tvrdí, že uvnitř postižené oblasti, bylo vyvrženo jen 37 % uhlí a zbytek zůstal mezi podpůrnými pilíři. „Pokud se tyto pilíře roztříštily a zakryly sutiny-a pokud uhlí zvětšilo svůj objem o 40 % samotným roztříštěním, potom zúžení, které můžeme dostat mezi stropem a počvou je 0,3 metru. Strop může poklesnout jen tak daleko až ho zastaví sutiny,“ dodává. Seizmologická zpráva upozorňuje, že MSHA schválil v roce 2007 pozměněný důlní plán (odpovídá našemu plánu OPD), odvolávající se na přesun těžby ze západovýchodních základen označenými jako „vstupy“ a ze severojižních dělicích chodeb, resp. prorážek, kdy bude ponecháno mezi pilíři místo okolo 100 stop dlouhé a 60 stop široké (30,4 x 18,2 m). Pravděpodobné důsledky tohoto časoprostorového uspořádání dobývacích prací, podrobněji rozebírá prof. J. Lát, ve zmíněném článku v Záchranáři 4/2007. (Pozn. autora.) Zpráva MSHA dále uvádí: „Další fáze plánu předpokládala vydobýt uhlí z některých těchto pilířů s postupem od západu k východu a nechat strop kolem těchto pilířů zavalovat.“ Studie ukazuje, že hypocentrum závalu bylo podle Pechmanna na okraji bloku, kde horníci dobývali pilíře v červnu a na začátku srpna. Právě na východ od dobývaných pilířů bylo poslední známé místo práce šesti horníků. Jak dlouho trval závalový jev Zpráva uvádí: „Někteří lidé popisují trvání čtyřminutových seizmických signálů svědčících o mimořádně intenziv-
Seizmicita v uhelném revíru Utah Seizmická aktivita v středovýchodní části Utahu (Plateau-Book Cliffs), v níž se nachází uhelný důl Crandall Canyon. Epicentrum seizmických jevů a jejich velikost, za období téměř 30 let je označeno kroužky různé velikosti podle hodnoty magnituda. Seizmické jevy magnituda nad 3,5 jsou označeny hvězdičkou. ním závalu. Ve skutečnosti doba trvání závalu byla pravděpodobně jen pár sekund od doby, kdy byl zaznamenán pohyb jámové budovy na povrchu důlního podniku, trvající skutečně jen pár sekund.“ Seizmologové nemohli přesně změřit, jak dlouho závalový jev dne 6. srpna probíhal, ale zaznamenali, že šíření seizmických vln trvalo delší časový interval než bylo trvání samotného závalu. Dle Pechmanna zával pravděpodobně trval jen pár sekund a nebyl tak dlouhodobou záležitostí. „Nebyl zde čas pro nikoho, aby opustil postižené místo, protože se to odehrálo tak strašně rychle.“ Pechmann zaznamenal také smrtící otřes 16. srpna 2007, který ukončil záchranářské akce. Podle seizmografu trvaly záchvěvy minutu, podle svědků v podzemí to bylo v podstatě dílo okamžiku.
Z celkového počtu 17 417 událostí jich bylo kolem 98 % vyvoláno důlní činností. Asi 2 % událostí souviselo s přírodním zemětřesením. Jeden z největších jevů (otřes) ze srpna 2007 způsobil tragický zával. Mapa s vysokou rozlišovací schopností i zpráva je na internetu ve zdroji [3].
mu dobývání, zatímco méně než 2 % těchto jevů způsobilo přirozené zemětřesení. Výzkumy zaznamenaly, že od 1. ledna do 6. srpna 2007 bylo v okruhu 1,9 míle (cca 3 km) zjištěno 28 seizmických jevů dostatečně velkých, aby byly zaznamenány. Z toho 8 o velikosti magnituda 1,9 a větší se stalo během 2,5 týdne před závalem a k 15 (všechny o velikosti magnituda 1,8 nebo menší) se staly koncem února a začátkem března. Jak vyplývá z reportu MSHA, došlo k těmto jevům především v oblasti, v níž probíhala současná těžba. Na dole Crandall Canyon přinutily obrovské otřesy 10. března 2007 horníky opustit severní stranu aktivní části západního revíru kvůli poškození tamních děl a přesunout se do jižní části, kde byly ponechány rozměrnější pilíře. Ale v srpnu 2008 zde došlo k uvedené tragédii. „Neviděli jsme žádné indicie zrychlení seizmické aktivity v hodinách před závalem 6. srpna,“ dodává.Pechmann „…a přitom jsme konkrétně právě to sledovali.“ Pozdější spousty následných otřesů byly pravděpodobně „způsobeny pokračující destrukcí pilířů podpírajících strop pod tlakem, způsobeným původním závalem,“ říká Pechmann a dodává, že „některé následné otřesy mohly být způsobeny uvolněním stropu.“
Z historie seizmické aktivity v oblasti dolu V uhelném regionu Utah Wasatch Plateau-Book (plošina Wasatch) vyvolává hornická činnost seizmickou aktivitu často. Od roku 1978 do srpna 2007 zde bylo zaznamenáno víc než 17 tisíc seizmických jevů o velikosti magnituda většinou méně než 3, které jsou z více než 98 % přisuzovány hlubinné-
7
Závěry seizmologů Jak už uváděl článek v Záchranáři 4/2007, potvrdily zveřejněné posudky seizmologů názor, že přesunem těžby mezi oblastmi, se vytvořila velmi nepříznivá redistribuce napětí v nadloží dobývané sloje. Při změně tohoto prostorově – časového uspořádání dobývání nebyly v potřebné míře posouzeny všechny možné důsledky. Při vytvoření modelu matematické simulace, který měl být součástí nové koncepce, by se zřejmě odhalily geologické vrstvy, které shromažďovaly napětí na mezi únosnosti. V takovém případě pak měl následovat proces umělého ovlivnění těchto hornin. Překvapuje také, že při tak vysokém počtu seizmických jevů (17 417) před havárií, nebyla podniknuta příslušná opatření, související se umělým snížením deformačních vlastností exponovaných oblastí. Podle zahraničních zdrojů, zejména USMRA, zpracoval Ing. Josef Stavinoha, VŠB-TU Ostrava
Literatura [1] http://www.usmra.com [2] http://www.seis.utah.edu [3] http://www.seis.utah.edu
Několik postřehů z Indie Indie je rozvojovou zemí s dynamickým růstem HDP ve výši 9 % ročně (9,4 % 06/07). Ve fiskálním roce 2006/07 byl v Indii dosažen HDP ve výši 812 mld. USD, což činilo 741 USD na obyvatele (ČR 14 980 USD/ob., 2006 [1]). Dynamický růst indické ekonomiky se promítá rovněž do rozvoje uhelného hornictví Indie. Těžba uhlí trvale narůstá, přesto nestačí pokrýt domácí spotřebu. V roce 2006 Indie vytěžila 437 mil. tun uhlí a zaujímá tak třetí místo v celosvětovém žebříčku těžby. Indie uhlí nevyváží, dovoz činí cca 30 mil. tun ročně. Současné indické hornictví jde směrem technického rozvoje a zvyšování produktivity. Dochází ke snižování stavu pracovníků a zavádění mechanizovaných technologií. Přesto zůstává Indie rozvojovou zemí s 60 % gramotnosti a převažující ruční těžbou uhlí pomoci košíků z čelby do důlních vozů. Při tom v indickém průmyslu pracovní týden trvá 6 dnů (Po-So). Článek shrnuje vybrané poznatky autora získané v rámci návštěv Indie v roce 2000 a 2008.
BZS v Dhansaru
UHELNÉ HORNICTVÍ INDIE Indie disponuje bohatými zásobami černého uhlí permského stáří a omezenými zásobami terciérního uhlí hnědého. Prozkoumané zásoby černého uhlí vystačí Indii při současném objemu těžby více jak na 200 let. Ložiska černého uhlí se nacházejí ve východní a střední Indii a jsou převážně energetické kvality (celk. zás. 223 mld. tun). Celkové zásoby koksovatelného uhlí jsou deklarovány ve výši 32 mld. tun [2]. Indická ložiska černého uhlí se řadí k ložiskům tzv. gondwánského vývoje s převážně mělkým uložením a 62 % zásob se nachází do hloubky 300 m pod povrchem. Zásoby těchto ložisek jsou dnes z 85 % těženy převážně povrchovým způsobem. Hlubinná těžba dosahuje hloubek v průměru 250 - 300 m pod povrchem, maximální dosažené hloubky těžby dnes činí okolo 600 m pod povrchem. V roce 2006 dosáhla v Indii těžba černého uhlí 407 mil. tun a hnědého uhlí 30 mil. tun. Podíl těžby koksovatelného uhlí činil 7,7 % [3]. V současné době těží v Indii tři státní společnosti, zabezpečující více než 96 % těžby. Jsou to společnosti Coal India Limited (CIL), Singareni Collieries Company Limited (SCCL) a Neiveli Lignite Corporation Limited (NLCL) těžící hnědé uhlí v jižní Indii (na obr. 2 není vyznačeno). Zbývající objem
Uhelný revír Godavari Valley Důl GDK No. 1&3 INCALINE BZS v Ramagundamu
Obr. 1 Nárůst těžby černého uhlí v Indii
Obr. 2 Černouhelná ložiska Indie
t.sm-1. Počet smrtelných úrazů na milion tun hlubinné těžby ve společnosti SCCL v roce 2006 činil 0,5.
těžby těží osm menších soukromých společností. Nejvýznamnější státní společnosti je CIL zabezpečující 85 % těžby. Další významnou, progresivně se rozvíjející uhelnou těžební společností je SCCL, těžící ve státě Andhra Pradesh v uhelném revíru Godavari Valley (obr. 2) s celkovým počtem 78 tisíc zaměstnanců (2007) [4]. V roce 2007 vytěžila SCCL 37,7 mil. tun uhlí s podílem hlubinné těžby 31 %. Ručním odtěžením pomocí košíků (hand section) bylo vytěženo 38% hlubinné těžby, směrným stěnováním s mechanizovanou výztuží 8,4 % (long wall) a pomoci nakládačů (mechanical mining) 53 % hlubinné těžby. Důlní výkon společnosti v roce 2006 činil 0.85
DŮL GDK NO. 1&3 INCLINE Je jedním ze 42 hlubinných dolů společnosti SCCL. Nachází se 10 km jižně od města Ramagundamu v severní části uhelného revíru Godavari Valley (obr. 2). Důl byl v době návštěvy autora (únor 2008) otevřen třemi úpadnicemi o délce 1 200 m s nejhlubším pracovištěm 355 metrů pod povrchem. Perspektiva těžby dolu byla 22 let. Plánovaná denní těžba dolu 850 t byla realizována metodou „board and pillar“ (druh pilířování) ze tří těžebních bloků.
Obr. 3 Plnění košíku uhlím
Obr. 4 Nosič košíku
8
Tato metoda je založena na ražbě vzájemně se křižujících chodeb, vytvářejících převážně pravoúhlé pilíře, které jsou následně částečně vyuhlovány prorážkami, tzv. depillaring. Depillaring je založen na rozdělení pilíře prorážkou a následně každá polovina pilíře je těžena prorážkami s ponecháním podpěrných celíků. Rozměry chodeb, pilířů a prorážek jsou závislé na úložních poměrech. Jedním z určujících parametrů je hloubka těžby pod povrchem. Metodou pilířování se v indických dolech těží s ruční těžbou v průměru 250 - 300 tun denně z jednoho bloku, v případech mechanizované těžby s využitím nakladačů 500 tun denně. Podíl mechanizované těžby neustále vzrůstá.
Obr. 6 Indičtí báňští záchranáři při opakovacím cvičení BZS v Dhansaru (2000)
Obr. 5 Báňská záchranná stanice v Dhansaru (2000) V navštíveném bloku sloje č. 3, v hloubce 350 m pod povrchem, činila šířka chodby 3,8 m a délka strany čtvercového pilíře 40 m. V menších hloubkách je možné podle předpisu [5] zakládat pilíře o menších rozměrech. Podle uvedeného předpisu nesmí šířka chodby přesáhnout 4,8 m a výška 3 m. Ražba důlních chodeb postupovala zabírkou 1,5 m dvěma odstřely za směnu v třísměnném provozu, šest pracovních dnů v týdnu. Ražby důlních chodeb v uhelném bloku byly obsazeny čtyřmi těžebními kolektivy a dvěma kolektivy trhacích prací. Těžební kolektiv byl obsazen pěti pracovníky pro nakládku transportních košíků a pěti nosiči košíků. Transportní košíky o průměru 60 cm, nosnosti 40 kg uhlí, byly přenášeny důlními pracovníky na vzdálenost 5 až 40 m z čelby do důlních vozů o objemu 1,5 m3. Důl je mírně plynující, a je zařazen do první třídy plynodajnosti podle indických předpisů. Pro detekci kyslíku a přítomnosti metanu se používají benzinové bezpečnostní lampy. Výskyt oxidu uhelnatého je měřen přenosnými indikátory Dräger PAC III. Z celkového počtu 1 450 zaměstnanců dolu bylo vyškoleno 14 dobrovolných báňských záchranářů.
BÁŇSKÉ
ZÁCHRANÁŘSTVÍ
První báňská záchranná stanice (dále jen „BZS“) v Indii byla založena ve zlatorudném revíru Kolar Gold Fields v jižní Indii v roce 1923. V uhelném hornictví byly jako první založeny stanice v Dhansaru a Sitarampuru ve východní Indii v roce 1941. V roce 2005 bylo v Indii provozováno 46 BZS v uhelném hornictví a 6 v rudném hornictví [7]. Indické báňské záchranářství převzalo z dob britské kolonizace jednostupňový britský záchranný systém přizpůsobený podmínkám současné Indie. Ačkoliv současné indické předpisy ukládají provozovat jednostupňový systém báňské záchranné služby, je
v některých oblastech systém vícestupňový, a to v závislosti na regionálních podmínkách. Z britského systému převzala Indie držení domácí pohotovosti profesionálních záchranářů v bydlištích poblíž záchranné stanice, zpravidla v rodinných domech, které je povinen zaměstnavatel profesionálním záchranářům poskytnout. Trvalá pohotovost záchranářů na záchranných stanicích nebyla provozována. Dnes je báňské záchranářství Indie upraveno obecně závazným předpisem prováděcím [6]. BZS jsou podle tohoto předpisu zakládány pro hlubinné hornictví z rozhodnutí státního vrchního inspektora s regionální působností. Ve svém personálním složení musí mít každá stanice superintendanta (velitele stanice), minimálně dva instruktory a 18 záchranářů profesionálů, tj. 3 čety. Četa čítá 6 záchranářů, tj. četaře, zástupce četaře a 4 záchranáře. Profesionální záchranáři, sloužící na BZS, jsou delegováni z dobrovolných báňských záchranářů na dobu nejvýše pět let. Výběr provádí superintendant záchranné stanice po dohodě s ředitelem dolu. Na každé záchranné stanici musí být podle předpisu minimálně 54 dvouhodinových pracovních dýchacích přístrojů, 2 000 pohlcovačů, 12 oživovacích přístrojů a dále např. 4 kyslíkové ruční pumpy a 8 benzinových indikátorů. Na hlubinných dolech s více než stem důlních pracovníků a vzdálených více než 35 km od záchranné stanice jsou provozovány místnosti báňské záchranné služby (rescue rooms), které mohou sloužit pro více důlních závodů do vzdálenosti 35 km a do celkového počtu zaměstnanců 5 000. V každé místnosti báňského záchranářství musí být vždy přítomen jeden vycvičený záchranář s příslušnou odbornou způsobilostí. Místnosti slouží pro údržbu, uskladnění a okamžité nasazení záchranářské techniky do akce, včetně dýchací techniky určené vycvičeným dobrovolným záchranářům. Každá místnost musí být vybavená, mimo jiné, dvanácti
Obr. 7 Cvičná figurína - BZS v Dhansaru (2000)
dvouhodinovými pracovními dýchacími přístroji stejného typu, jaké jsou používány na příslušné báňské záchranné stanici a padesáti pohlcovači. Doly s počtem 100 až 500 důlních zaměstnanců musí mít 5 vycvičených dobrovolných záchranářů, doly s více jak 500 důlními zaměstnanci jsou povinny mít vycvičených záchranářů v počtu 1 % z počtu důlních pracovníků. Superintendantem se může stát báňský záchranář s pětiletou praxí a manažerským certifikátem I. třídy podle indických předpisů. Instruktorem se může stát báňský záchranář s třemi roky praxe a základním manažerským certifikátem. Báňským záchranářem určeným k obsluze místnosti báňského záchranářství musí být záchranář s tříletou praxí záchranáře a s příslušným certifikátem. Báňským záchranářem se může stát zdravotně způsobilý důlní zaměstnanec s tříletou praxí ve věku 21 až 30 let na základě doporučení ředitele dolu. Základní 14denní školení záchranáře obsahuje 12 praktických cvičení v dýchacím přístrojí se zvyšující se náročností až ke ztíženým mikroklimatickým podmínkám. Z celkového počtu osmi opakovacích cvičení ročně se čtyři
9
realizují v dole, čtyři v dýmnicích na záchranných stanicích v nedýchatelné atmosféře a ve ztížených mikroklimatických podmínkách. Záchranáři profesionálové absolvuji ročně určený počet dnů praktického výcviku – 18 dnů cvičení v dýchací technice, 4 dny cvičení s vyprošťovací technikou, 4 dny hašení požárů, 4 dny detekce plynů aj. K ostatním aktivitám patří např. teoretická příprava, příprava v poskytování první pomoci, údržba záchranářské techniky, školení důlních zaměstnanců v použití sebezáchranných přístrojů aj. Autor článku měl možnost navštívit BZS v Dhansaru v uhelném revíru Jharia ve východní Indii v roce 2000 (obr. 5) a dále BZS v Nagpuru v uhelném revíru Chanda-Whadha ve střední Indii a BZS v Ramagundamu v uhelném revíru Godavari Valley ve střední Indii v únoru 2008. Časově tyto dvě návštěvy Indie dělilo osm let, avšak rozdíly v úrovni technického vybavení navštívených stanic byly založeny především na celkové technické úrovni a progresivitě rozvoje příslušných těžebních společností. Dokončení na str. 10
Několik postřehů z Indie Dokončení ze str. 9 Ve východní části Indie na BZS v Dhansaru byly v roce 2000 používány pro detekci CO kanárci a kyslík byl plněn do tlakových lahví ruční pumpou. Přes skromné technické vybavení stanice byla připravenost báňských záchranářů na velmi dobré úrovni, což dokazovala např. rutinní ukázka fixace postiženého na nosítka. Tato disciplína je také součástí celonárodních jednoročních soutěží báňských záchranářů Indie. Návštěva BZS v Ramagundamu ve střední Indii roce 2008 byla po předchozích poznatcích překvapením. Příslušná stanice je součástí státní těžební společnosti SCCL, o které lze konstatovat, že po stránce technického rozvoje patří k dynamicky se rozvíjejícím těžebním společnostem. Technická úroveň vybavení byla na vysoké úrovni. Záchranáři
byli vybavování každé dva roky novými protišlehovými oděvy amerického výrobce Nomex, na stanici bylo ověřováno 30 kusů pracovních dýchacích přístrojů BG 4, byl zde provozován čtyřkanálový přenosný plynový chromatograf Agilent 3000A Micro GS (obr. 8) s možností zpracování analyzovaných dat pomocí software dodaného australským výzkumný ústavem SIMTARS, obsahující grafické řešení výbuchového trojúhelníku. Chromatograf byl využíván pro vyhodnocování požárních zplodin a vývoje indikačních plynů v uzavřených požářištích. Používaná detekční technika byla především od výrobce Dräger – Pac Ex, Pac III, Micropac a Chip Measurement system. K vyprošťovací technice patřily standardní hydraulické a pneumatické prostředky výrobců Lukas a Stihl, mezi důlní záchranářskou komunikační techniku patřila souprava bezdrátové komunikace z Jihoafrické republiky (obr. 9.), pro hašení požárů byla k dispozici zásoba Pyrocoolu. Připravenost báňských záchranářů stanice v Ramagundamu patřila k nejlepším v Indii, což dokazovalo i pravidelné obsazování předních míst v celonárodní soutěži báňského záchranářství v Indii v posledních létech. Báňští záchranáři z Ramagundamu také reprezentovali Indii na celosvětové soutěži báňského záchranářství v Číně v roce 2006, kde obsadili druhé místo (první byla Čína).
Obr. 8 Velitel BZS v Ramagundamu D. Baidya při práci s přenosným chromatografem Agilent 3000A Micro GS (2008) vených BZS byly přístroje BG 174 udržovány ve standardním pohotovostním stavu k okamžitému použití. ● Báňská záchranná služba státní společnosti SCCL provozovala v uhelném revíru Godavari Valley celkem 6 středisek, které tvořily vícestupňový systém. Funkci hlavní báňské záchranné stanice vykonávala výše popsaná BZS v Ramagundamu. Této stanici podléhala dvě tzv. RRRT střediska (Rescue Room with Refreser Training), střediska s možností vykonávat periodická cvičení záchranářů. Ostatní tři organizační jednotky byly tvořeny výše popsanými místnostmi báňského záchranářství. V roce 2005 zaměstnávala báňská záchranná služba SCCL celkem 30 profesionálů a bylo zde vycvičeno 650 dobrovolníků. K dispozici bylo 166 kusů pracovních dýchacích přístrojů BG 174, 30 kusů BG 4, 23 kusů Travox-120 a 6 kusů PSS-500. Ostatní dýchací technika je prezentována 300 kusy Oxybox-K a na dolech bylo k dispozici 20 000 filtračních sebezáchranných přístrojů MSA [7].
PÁR ZAJÍMAVOSTÍ
Obr. 9 Záchranářská radiokomunikace - BZS v Ramagundamu (2008)
Od dob britské kolonizace až do začátku let devadesátých minulého století byla indické báňská záchranná služba vybavena britskými pracovními dýchacími přístroji Proto Mark IV výrobce Siebe Gorman. Poté došlo k převybavení především na přístroje BG 174, v menšině byly k dispozici přístroje Travox-120. První přístroje BG 4 byly do Indie dovezeny v roce 2002. Na všech třech navští-
K častým zásahům indických báňských záchranářů patří likvidace endogenních požárů. Ačkoliv je inkubační doba samovznícení indických černých uhlí v průměru 6 až 12 měsíců, dochází v Indii k častému samovznícení v blocích těžených metodou pilířování, a to z důvodu relativně dlouhodobého provozování těžených bloků. K ostatním zásahům patřily zásahy v souvislosti se závaly, otevíráním a odvětráváním uzavřených důlních děl, odvodňováním, se záchranou pomocí širokoprofilových vrtů, s výpomocí v průmyslu aj. ● K zajímavostem z praxe báňských záchranářů Indie patříla např. pravidelná pořadová cvičení profesionálů záchranářů denně ráno při zahájení pracovní směny podle úderů bubnu na nádvoří stanice. Četa v akci se dá do pohybu po zaznění akustického klaksonu četaře a odsoulasení klaksonem zástupce četaře. Akustické klaksony jsou připevněny buď na přílbách (viz obr. 10), nebo na pracovních dýchacích přístrojích. Text a foto: Prof. Ing. Alois Adamus, Ph.D.
Literatura [1] Česká republika: hlavní ekonomické údaje,Český statistický úřad [online], Praha, 2008, aktual. souboru prosinec 2006, [cit. 2008-04-24], URL
[2] Inventory of Coal Resources of India, Ministry of Coal of India [online], c200804-23, last revision of information 2006-01-01, [cit. 2008-04-24], URL [3] Annual Report 2006_2007, Ministry of Coal of India [online], c2008-04-03, [cit. 2008-04-24], URL [4] Singareni Collieries Company Limited [online], [cit. 2008-04-24], URL [5] The Coal Mines Regulations 1957, s.r.o. 3419. Central Government of India, 24th October 1957 (v platném znění). [6] The Mines Rescue Rules 1985, g.s.r. 325 (E). Ministry of Labour and Rehabilitation of Central Government of India, 29th March 1985 (v platném znění). [7] About Coal Mining in India & SCCL. MS Power Point presentace, CD disk č. 1 2nd International Mines Rescue Conference, Sydney, November 2005.
Obr. 10 Četa indických báňských záchranářů - BZS v Ramagundamu, (2008)
10
NEHODY NEJEN V HORNICKÉM SVùTù 7x ČÍNA Opožděně jsme zaregistrovali informaci o havárii stavebního výtahu ve středu 14. 11. 2007 ve městě Wu-xi v provincii Tiang-si. Ve výšce 100 m nad zemí se přetrhlo lano výtahu, v němž bylo 17 dělníků. Volný pád z výšky 34. poschodí dokončované budovy nepřežilo 7 osob a zbývajících 10 utrpělo těžká poranění. Opožděně byla v tisku uvedena zpráva o výbuchu metanu, k němuž došlo v pátek 14. 3. 2008 v černouhelném dole v provincii Jün-nan na jihu státu. Při neštěstí zahynulo 14 horníků a další 4 byli poraněni. V sobotu 12. 4. 2008 došlo v černouhelném dole v provincii Liao-ning na severovýchodě státu k výbuchu metanu a uhelného prachu, který si vyžádal 16 obětí. Ve čtvrtek 24. 4. 2008 se při ranní hygieně otrávilo 9 mladých Číňanek zplodinami hoření z karmy pro ohřev vody. Je známo, že při nedostatečném odvodu spalin vzniká v koupelnách život ohrožující prostředí již během 6 až 10 minut. V pátek 13. 6. 2008 došlo po úporných deštích v lomovém řezu cihelny k ujetí hornin, které zavalily 19 dělníků. Ještě týž den se podařilo vyprostit jednoho živého ze závalu, který dále ujížděl a záchranáře ohrožoval. Přesto se po přerušení záchranných prací podařilo později vyprostit ještě další dva přeživší dělníky. Sesuv si tak vyžádal 16 obětí. V pátek 13. 6. 2008 došlo v uhelné dole ve městě Lu-liang v provincii Šan-si k výbuchu plynů, který si vyžádal 34 oběti na lidských životech. Z důlní osádky 58 horníků se podařilo patnácti uniknout
z dolu vlastními silami, dalších devět vysvobodili z podzemí báňští záchranáři. V neděli 15. 6. 2008 došlo na severu Číny k zaplavení dolu vodou z povrchu. Neštěstí si vyžádalo 8 obětí. Podle oficiálních údajů čínského ministerstva práce zahynulo v roce 2007 při důlních neštěstích 3 786 osob. Údajně se jedná o 20procentní pokles smrtelné úrazovosti v hornictví oproti roku 2006.
stařinách inertizován, k smrtelnému úrazu dvou báňských záchranářů. (Pozn. red.: Vyšetřování závažné nehody do uzávěrky naší listovky neskončilo a podrobnosti proto uvedeme příště.)
RUSKO V pátek 30. 5. 2008 došlo na černouhelném dole Lenin v Kuzněckém uhelném revíru v hloubce 400 m k důlnímu otřesu, který zasáhl úsek, v němž pracovalo 17 horníků. Z postižené oblasti uniklo vlastními silami 11 horníků. Po dvou dnech se záchranářům podařilo ze závalů vyprostit jediného přeživšího s poraněním hlavy a zlomeninami žeber. Nehoda si tak vyžádala 5 obětí.
JAR Ve čtvrtek 1. 5. 2008 zahynulo v zlatorudném dole Gold Field South Deep ve městě Randfontain nedaleko Johannesburgu 9 horníků. V hloubce asi 3 tisíce metrů pod povrchem se přetrhl dopravní pás, který se následně zřítil do jámového stvolu a postižené strhl sebou. Agenturní zpráva jednak připomíná, že jen několik dní před touto nehodou přišli v nedalekém dole o život 4 horníci, jednak konstatuje, že každoročně přichází v podzemí dolů JAR okolo tří stovek horníků.
2x UKRAJINA V pátek 23. 5. 2008 ve 3:31 h (ZULU) došlo na černouhelném dole Krasnolimanskaja poblíž Krasnoarmijska v Donbasu v hloubce 845 m k výbuchu metanu a uhelného prachu. V postiženém úseku dolu se nacházelo 14 horníků, z nichž se trojici podařilo uniknout a s jednou obětí a vyfárali na povrch. Záchranáři pak nalezli zbývajících deset obětí. V neděli 8. 6. 2008 v 5:00 h (ZULU) došlo na černouhelném dole Karel Marx státního sdružení Ordžonikidze ugol poblíž Jenakijeva (asi 50 km severovýchodně od Doněcka) v Donbasu v hloubce okolo 1 000 m k výbuchu metanu, který poškodil hlavní jámy a na povrchu způsobil požár a zranil 5 osoby. V dole, kde po explozi došlo k požáru, zůstala celá osádka směny v počtu 37 pracovníků, včetně zdravotní sestry v podzemní stanici první pomoci. První zásahy do podzemí s pomocí havarijního těžního zařízení se záchranářům nezdařily. Nouzová klec pronikla do poškozeného stvolu jámy jen do hloubky 600 m. Při následných zásazích byli nejprve po necelých 23 hodinách nalezeni na patře v hloubce 750 m první dva přeživší a poté jeden horník bez známek života. Zrána pak bylo postupně nalezeno ještě dalších 21 poraněných, které se při náročných zásazích podařilo výdušnou jámou havarijním těžním vratem po dvojicích postupně z podzemí vyprostit. V centru výbuchu na patře v hloubce 1 000 m za závaly a za postupně zatápěnými chodbami zůstalo bez naděje na přežití zbývajících 13 pohřešovaných. Neštěstí si tak vyžádalo 14 obětí na životech a zraněno bylo 28 osob.
2x ČESKO V úterý 20. 5. 2008 v časných ranních hodinách došlo k propadu povrchu v pražské Stromovce do raženého severního tubusu silničního tunelu Blanka. Osádky včas opustily prostor ohrožený sesuvem. Nikdo nebyl zraněn a nevznikly ani škody na technologickém zařízení v podzemí. Ve čtvrtek 10. 7. 2008 došlo v lokalitě 9. květen Dolu Darkov v OKR při vyklízení technologického zařízení z ukončeného porubu, který byl pro ohrožení požárem ve
(Pozn. red.: Po získání přesnějších informacích budeme v Záchranáři o této havárii informovat podrobněji.)
KAZACHSTÁN Ve střední oblasti státu došlo v pondělí 2. 6. 2008 v časných ranních hodinách k závalu v uhelném dole indické společnosti MittaI Steel Tiemirtan, který si vyžádal 5 obětí na životech. (Pozn. red.: Připomeňme, že 11. 1. 2008 došlo na černouhelném dole Abajskaja této těžební společnosti k výbuchu metanu s následným požárem. Neštěstí si vyžádalo 30 obětí na životech. Viz Záchranář 2/2008.)
POLSKO Ve středu 4. 6. 2008, krátce před 23. hodinou, došlo v černouhelném dole Borynia v Jastrzębie Zdrój k výbuchu metanu a uhelného prachu v provozovaném stěnovém porubu. Z 32 horníků v porubu a jeho bezprostředním okolí zahynuli čtyři přímo na pracovišti a z 19 hospitalizovaných následně dva těžce poranění zemřeli. Havárie si tak vyžádala 6 obětí na životech. Oblast porubu postiženého havárií byla z důvodu pokračujícího samovznícení výbuchuvzdorně uzavřena dne 16. 6. 2008. (Blíže na jiném místě této listovky.) Vybral: Ing. L. Hájek
Upraveno podle „Podzemní stavitelství v České republice“ Tunelový komplex Blanka v délce 6,386 km bude největší stavbou tohoto druhu v ČR
11
V˘buch na dole Borynia Ve středu 4. 6. 2008, těsně před 23. hodinou došlo v polském Dole Borynia, organizačně začleněném do sdružení Jastrzębska Spółka Węglowa, k výbuchu metanu v provozovaném stěnovém porubu. Důl Borynia, nacházející se v hornoslezském městě Jastrzębie Zdrój, je zařazen do III. kategorie ve čtyřstupňové škále nebezpečí výbuchu metanu. Dotčený porub je situován cca 900 m pod povrchem a v době výbuchu v něm pracovalo v rámci údržbářské směny 28 kmenových zaměstnanců dolu a 4 zaměstnanci organizace specializované na degazaci horninového masivu. Probíhaly zde mj. práce na zprovoznění nefunkčního pásového odtěžení z porubu. Projevy výbuchu byly zaznamenány jen v porubu, přístupové chodby nebyly výrazně zasaženy vzdušnou rázovou vlnou. Uhelný prach se výbuchového děje zřejmě neúčastnil. V důsledku tepelných a tlakových projevů výbuchu metanovzdušné směsi byli 4 zaměstnanci v porubu zraněni smrtelně a 19 zaměstnanců utrpělo zranění, která si vyžádala jejich hospitalizaci v nemocnicích, přičemž stav 6 z nich byl označen jako kritický. Z této šestice jeden postižený zemřel dne 8. 6. 2008 na následky poranění mozku, druhý pak dne 13. 6. 2008 v důsledku popálení dýchacích cest. Celkově si tedy havárie vyžádala oběti 6 zaměstnanců. Podle předběžných informací došlo k výbuchu metanu v závalových prostorech dobývaného porubu, kde se iniciačním zdrojem zapálení metanovzdušné směsi stalo lokální samovznícení uhlí. Prověřována je rovněž možnost iniciace elektrostatickým nábojem, vzniklým v důsledku používáním nevhodného materiálu větracích plátna, které akumuluje statickou elektřinu, a také selhání lidského činitele (kouření na pracovišti). Oblast porubu postiženého havárií byla z důvodu progredujících příznaků samovznícení výbuchuvzdorně uzavřena dne 16. 6. 2008. rátce po neštěstí na dole Borynia jsem poslouchal katovické rozhlasové vysílání, kde právě dva reportéři kladli otázky bývalému řediteli a také jednomu horníkovi, který pracoval v postiženém porubu v předcházející ranní směně. Ten uvedl, že jim během směny čidla několikrát vypnula přívod elektrické energie. Následně byla vždy dodávka dálkově z dispečinku obnovena, když záznam čidel vykázal hodnotu koncentrace metanu pod stanovenou mez, aniž by byla v provozovaných dílech provedena jakákoliv kontrola. Vylučoval, že by byla čidla po vypnutí přívodu energie záměrně ofukována stlačeným vzduchem. Na přímý dotaz také kategoricky vyloučil možnost, že by kdokoliv z osazenstva v dole kouřil, což před ním kdosi ze zpovídaných uvedl jako jednu z možností iniciace výbuchu. V rozhovoru dále vypovídal horník, který byl v době výbuchu vzdálen asi 800 m od postiženého porubu. Nebyl zraněn, ale popisoval působení tlakového nárazu, provázeného závanem horkého vzduchu a zejména líčil, jak v dáli chodby uviděl červeně zářící kouli. Zjevně se jednalo o místní explozivní vzplanutí metanovzdušné směsi někde pod porubem.
K
OMLUVA Nezdařené zpestření
Příčiny a okolnosti mimořádné události vyšetřuje 19členná komise ustanovená předsedou Wyższego Urzędu Górniczego v Katowicích (WUG), která má předložit závěry své práce do 30. 9. 2008. První zasedání této komise se konalo dne 11. června a úvodem byly projednány okolnosti mimořádné události a průběh záchranářského zásahu. Ředitel Okręgowego Urzędu Górniczego v Rybniku Zbigniew Schinohl prezentoval závěry dosud provedených vyšetřování a zkoušek. Dále byly stanoveny směry práce této komise, včetně témat požadovaných expertiz, jež budou zpracovány pracovními skupinami komise. Ing. Z. Pavelek, HBZS Ostrava
Při těchto emotivně vedených rozhovorech byla vyslovena i řada spekulací o možných příčinách. A tak jsem z nepřesných informací kombinoval i já. Bylo známé, že mezi smrtelně poraněnými v centru výbuchu byli, kromě dvou mechaniků, kteří opravovali dopravník pod porubem, nedaleko další dva pracovníci, zaměstnanci závodu degazace. Domnívám se, že právě oni před nehodou rozpojili degazační potrubí a metan,
k dalším 31 výbuchům. Trvale zesilované a dotěsňované hráze však tento opakovaný nápor vydržely. Bylo průkazné, že po prvotním výbuchu, došlo k zapálení buď metanového fukače, nebo uhelného prachu v blízkosti konce ztraceného degazačního potrubí. Že po celou dobu stavby hrází v uzavírané oblasti hořelo, dokazovaly rozbory vzorků ovzduší z výdušné strany požářiště, kde setrvávaly koncentrace CO v hodnotách setin procenta. Pokud bylo ztracené degazační potrubí napojeno na celkový degazační systém, byl vlivem podtlaku nasáván metan ze stařin a z okolí místa hoření. Jakmile byla porušena těsnost degazačního řadu před uzavírací hrází, byla degazovaná směs ze ztraceného degazačního potrubí po ztrátě podtlaku vyrovnáním tlaku nasáta do požářiště. V podstatě tedy došlo ke změně systému větrání u ohniska požáru. Potvrdila se správnost názoru, že degazace je součástí systému větrání dolu, což znamená, že k manipulaci s degazační soustavou musí být přistoupeno s patřičnou promyšlenou rozvahou a teprve po příslušné technické přípravě takového zásahu. Poslouchal a vzpomínal: Ing. L. Hájek
Pár postfiehÛ posluchaãe rozhlasu na jehož odsávání z degazační vrtů přestal působit podtlak vývěv, volně vystupoval do vtažných větrů. Místní nahromadění explozivní směsi pak mohlo být zapáleno blízkým ohniskem záparu. Vedla mne k tomu zkušenost z likvidace následků tragického výbuchu na Zárubku dne 19. 4. 1966, který si vyžádal celkem 16 obětí na životech. Po uzavření výbuchuvzdorných hrází 21. 4. byla podle kontroverzního příkazu ihned odstavena degazace z uzavřené oblasti. Několik minut po odstavení degazace, při přípravě zaslepení degazačního potrubí, došlo v uzavřeném požářišti k prvnímu výbuchu. Ještě v tom dni, a pak ve dnech následujících, došlo
V minulé listovce jsem se při redakčních úpravách pokusil v článku V. Smičky „Báňská záchranná služba v provincii Ontario“ vyjasnit údaj o rozloze této oblasti pro mnohé z nás uváděný nejasnou mírou čtverečních mil. Bez rozmýšlení jsem sáhl po převodových tabulkách anglosaských měr v Báňském záchranářství II na str. 35, kde však při korekturách unikla chybějící desetinná čárka, a tak jsem při navíc chybném použití kalkulačky vyprodukoval nehorázný nesmysl, že: „Provincie Ontario, ležící ve středu Kanady, zaujímá plochu kolem 415 000 čtverečních mil (1 sq. mile = 2 590 km2, tedy téměř 107,5 milionu kilometrů čtverečních, což je přibližně přes 2 tisíce Českých republik, resp. 10,5 Evrop.)“ Správně jsem měl uvést (když už): Provincie Ontario, ležící ve středu Kanady, zaujímá plochu přes 415 tisíc čtverečních mil (1 sq. mi = 2,59 km2), v přepočtu přes 1,07 milionu kilometrů čtverečních, což představuje přibližně 13,6 Českých republik. Na chybu nás upozornil Ing. Bronislav Šrámek z DIAMA a registrovali ji i další naši pozorní čtenáři. Na webovém vydání Záchranáře 2/2008 jsme chybu již opravili, v tištěném vydání listovky, a zejména v Báňském záchranářství II na str. 35 dole, si ji laskavě opravte sami. Za svoji nepozornost se omlouvám všem našim čtenářům, a také autorovi článku, který byl mojí vinou podezírán z neznalosti. Petr Faster
OVù¤TE SI SVÉ ZNALOSTI S tímto názvem a logem z tvorby Jardy Obluka jsme od roku 1980 do roku 1997 v naší listovce občas zveřejňovali výtahy z testů pro kurzy nováčků a opakovací školení báňských záchranářů. V současném světě internetu jsme se rozhodli využívat moderní služby a tak jsme na stránky
umístili novou verzi tohoto testu a rozšířili jsme ho i o další test, který je určen pro školení čatřů. Takže OVĚŘTE SI SVÉ ZNALOSTI
ZÁCHRANÁŘ ● čtvrtletník pro báňské záchranáře a vedoucí techniky důlních závodů ● vydává OKD, HBZS, a. s., Ostrava-Radvanice ● redakční radu řídí Ing. V. Pošta, členové P. Faster, P. Melicher, P. Milostný, Ing. F. Papřok, Ing. Z. Pavelek, J. Provázek, V. Smička, Ing. J. Šebesta ● odborné a technické poradenství fa FASTER ● redakce a administrace OKD, HBZS, a. s., Lihovarská 10, 716 03 Ostrava-Radvanice ● Tisk: Ringier Print CZ a. s., Na rovince 876, 720 00 Ostrava-Hrabová ● Toto číslo vyšlo v srpnu 2008 ● Reg. zn.: MK ČR E 12766 BEZPLATNĚ
