KESL-RYU SHOTOKAN & SAISHO KI DO-WWW.SK-KESL-RYU.CZ, 222959979 ZÁZN., MOB.:777940769, E-MAIL:
[email protected]
BŘEZEN-DUBEN 2/2009
Z P R AVO DA J S K K E S L RY U
Č E Š T Í K AT I S T É O V L Á D L I P R E S T I Ž N Í D U T C H O P E N
UVNITŘ TOHOTO VYDÁNÍ:
ZIMNÍ CAMP, JEDNA VELKÁ POHODKA...
2
SEMINÁŘ KATA S VELKÝM OHLASEM...
3
MISTROVSTVÍ REPUBLIKY SE SMÍŠENÝMI POCITY...
4
MOUDRO ZPRAVODAJE ANEB PRIORITY V BOJ.UMĚNÍCH..
5
SHINKYOKUSHINKAI PROČ A NA CO..
5
V NOVÉM BORU NAŠI VÁLCOVALI KONKURENCI..
6
VC NYMBURKA POD TAKTOVKOU NAŠICH...
6
Ve dnech 7.-8.3.2009 se v holandském Rotterdamu konala prestižní Dutch Open za účasti 553 závodníků z 31 států. Zúčastnili se národní týmy Francie, Německa, Rakouska, Belgie, Finska, Slovenska a samozřejmě domácího. V soutěži kata muži nastoupilo 63 závodníků. Lukáše Jandu konečně opustila smůla a obsadil 7.místo. Jakub Tesárek, další z české výpravy obsadil 3.místo. Náš Jindra Pilmann si poradil s členem rakouského kata týmu Breitenederem, ve třetím podlehl mistru světa v kata tým Francouzovi Plagnolovi. V repasáži pak
již Jindra nezaváhal a postupně porazil Belgičana Giovanniho, německou jedničku Gisslera a o třetí místo Angličana Mottrama a mohl tak stanout na stupních vítězů po boku týmového kolegy Jakuba Tesárka. Třešničkou na dortu byl ihned po repasáži jednotlivců boj o postup do finále kata týmu s čerstvými juniorskými
vicemistry Evropy z Francie, který kluci s přehledem zvládli. Ve večerním finále jednoznačně porazili kata tým Rakouska. Třetí místa obsadili Francouzi a Chorvaté. Gratulace je tady opravdu na místě, protože naposled vyhrál DUTCH OPEN před více lety tým žen ve složení Iva Keslová, Helena Vocelová a Jana Breburdová. Od té doby nikdo a muži historii nikdy, nezískal na této soutěži medaili. Gratulujeme nejen Jindrovi, ale i celému týmu, včetně jejich obětavé trenérce Ivče a neméně obětavému dopravci v podobě rodičů Pilmannových.
„KUMIŤÁCKÝ“SEN SKUTEČNOSTÍ, NAŠI NA „BEDNĚ“ Začnu zase jednou jedním moudrem a sice jak řekl klasik: „Člověk zde je pro to, aby si své sny plnil a ne se jich vzdával“. Vlastně takových 25 let jsem toužil v kumite družstev nějak výrazně na úrovni republiky vyniknout a i jako závodník jsem měl k tomu dvakrát blízko, ale na medaili to nestačilo. Poté jsem se o to samé snažil jako trenér a i když někteří reportéři neznalí věci mě spíše paušalizují jako kataře, většinu své cesty karatem jsem se pohyboval v kumite a tak i trénování bylo zaměřeno minimálně z polovičky na
kumite. Jednou se podařil vynikající úspěch v dorostu, kdy naši borci dokonce ligu vyhráli, ale seniorka je prostě seniorka. Vloni se naši borci prezentovali velmi slušně, ale letos konečně zahřmělo. Jak už bylo v minulém zpravodaji psáno, první kolo bylo hodně smolné, zvláště když nás pěkně „zařízl“ nejmenovaný rozhodčí. I tak naši bojovníci Jindra Pilmann, Tomáš Reich, Petr Vašíček, Andriy Pinkevych, Jirka Kubík a půjčená záloha z Jablonce Jan Vocel a Filip Melík vybojovali cenné dva body. Druhé kolo bylo doslav posvícením a naši se nečekaně, ale naprosto zaslouženě dostali až na druhou příčku. Třetí kolo je ale čekaly týmy patřící do
absolutní špičky. Havířovští nenastoupili a favorizovaný tým Ústí borci našeho SK porazili i bez největších opor Jindry Pilmanna, který zrovna úspěšně hájil naše barvy v Holandsku a Andriye, který měl ještě zlomenou noho z druhého kola. Tomáš remízoval, stejně jako Váša a tak odpovědnost na sebe vzal jablonecký Jan Vocel, porazil svého soupeře a tím i skončilo celé utkáním naším vítězstvím. Naši borci vybojovali bronzové medaile a tím splnili svému senseiovi jeden krásný sen! Moc díky všem a i přes vynikající individuální úspěchy v kumite uvedených borců je SK Kesl ryu konečně oficiálně kumiťácká velmoc!!!
ZPRAVODAJ SK KESL RYU
Stránka 2
ZIMNÍ CAMP SK KESL RYU, JEDNÁ VELKÁ POHODKA Prvního březnový týden se již tradičně konal zimní camp v Radostíně. Srazů neskalnatějších karateků našeho SK bylo již tolik, že snad už není možné, aby ty následující nebyly stejné. Ale světe div se, i tento camp byl zase trošku jiný, než ty předcházející. Hodně dlouhou dobu se už nestalo, aby se počet účastníků v zimě přehoupl přes 50. Zúčastnilo hodně začátečníků, od těch úplně nejmenších, těch drobek větších, spoustu drobek starších až po ostřílené borce. A co na nás vůbec čekalo? Hned první den byli všichni rozděleni do jednotlivých týmů. Účelem této celotýdenní hry je, aby všichni někam patřili a hlavně, aby se všichni snažili mezi sebou spolupracovat bez rozdílu věku, pohlaví, technického stupně či podobných věcí. Jinak ale jde i o to být celkově nejlepší a svou ctižádostí, pílí a spoluprácí dosáhnout na konci soustředění na odměnu pro nejlepší skupinu. Všichni členové týmů, krom jejich šéfů, mohli přispět do bodového banku týmu každičký den, stačilo jen dobře a pořádně cvičit, nepoflakovat se na trénincích a plusové bodíky se jen hrnuly. Stejně tak každý člen mohl z tohoto konta bodíky odebírat, ať už horší tréninkovou morálkou, povídáním u oběda, nepořádkem, či jinými lehkými prohřešky proti řádu campu. Bodíky si týmy mohly nabrat i při jednotlivých soutěžích, a že jich bylo dost. Určitě velmi zajímavá byla prezentace jednotlivých týmů, kde všechny skupinky pobavily ostatní perfektně připravenými scénkami a je až obdivuhodné, jak málo času postačí k nácviku tak profesionálních představení.Pořádně přispěli do svých týmů a určitě tak potěšili svoje „kápa“ všichni medailisté soutěže o Pohár SK Kesl ryu, vítězové super klikaře, naši malí malíři, či ti nejvíce v obraze, co dobře poslouchají a znají názvosloví karate. Prostě příležitostí bylo mnoho a každý mohl přispět svou troškou do mlýna. Jako každičký rok i letos se konala soutěž super klikař a co to obnáší? Nic složitého, prostě kolik kliků (až dolů a zpět nahoru) udělá dotyčný za jednu minutu. Mezi pánskou elitou výkonem neuvěřitelných 82 kliků za minutu se stal vítězem Vašek Dovolil a teda klobouk dolů. U slečen to byla Hanka Vašíčková 58 za minutu. Akademickými malíři, tedy malířkami zimního campu se staly Dominika Pincová a Nikola Janoušová. Ale výtvory byly všechny perfektní. Pohár SK Kesl ryu, který letos měl již 25! ročník byl rozdělen do pěti kategorií a to D bez technického stupně a bílé pásy, C 7-6.Kyu a do deseti let, B vyšší technické stupně mladší, A „pánská šlechta“ a poslední skupinkou byly ženy do fialového pásku. V kategorii D si pro pohár vítěze dosáhl Milan Chroustovský. Každá jeho kata byla boj, o kterém nebylo pochyb,
jeho nasazení a odhodlání zajisté překvapilo nejen rozhodčí, ale určitě i všechno přihlížející. Druhá skončila Dominika Pincová, která se každičkým dnem zlepšuje a zlepšuje. Stejně jak Milan i ona vždy na tatami přišla vyhrát, a tak zaslouženě pro ni krásná stříbrná medaile. Na třetích místech pak skončili David Ploček a Tomáš Kučera, naše nerozlučná dvojka. Kluci jeli překvapivě dobře a věřím, že kdyby na tréninku méně času věnovali svých „duchaplným“ nápadům a více cvičení možná, že by již byli někde úplně jinde, ale hold tohle je hodně kruté období, že? V další kategorii C na stupeň nejvyšší a určitě první zlatý pohár do své sbírky vybojoval Honza Dörrer st.. Tenhle karateka překvapuje svou ctižádostí a cílevědomostí a chutí cvičit a zlepšovat se. Ve finále porazil Daniela Sládka, který určitě nejel vůbec špatně a k údivu všech se i rychleji rozpohyboval. Škoda jen, že se takhle rozjet neumí častěji, nebo spíš, že
se mu nechce častěji, určitě by totiž již musel porážet i závodníky na oficiálních soutěží PSKe. Na třetích místech skončily dvě slečny a to Erika Hubková a Nikola Janoušová. O Erice víme, že „to v sobě má“, ale je tak něco podobného jako Daník, prostě když se jí moc nechce, tak se moc nepředře a je to velká škoda, ale na to musí přijít sama. Na Nikolce, už zkušené reprezentantce našeho SK, byla trošku znát únava po celém týdnu, ale jinak kata velmi vydařené a určitě super, že vyzkoušela i mistrovskou kata. Kategorie ženy měla specifikum a to takové, že každá závodnice jela s každou, to aby si děvčata pořádně zacvičila a pořádně si užila nervozitku a trému. Boje to byli nelítostné, každá chtěla zvítězit, ovšem zlato bylo jen jedno a s tím se zpět do Prahy vracela Marcela Šimůnková. Všichni víme, že Marcela je bojovnice a proto, aby vyhrála, dělá vše, i tentokrát tomu tak bylo, nechybělo odhodlání ani maximální výkon. Na druhém místě, se stříbrnou medailí na krku, si své vystoupení užívala Šárka Hubková, která nikdy neřekne na soutěž ne (i když by možná i chuť byla...) a vždy ukáže co v ní je, jen ještě drobek více uvolněnosti a méně zodpovědnosti a tím i nervozity, a kdo ví, třeba příště bude zlato právě pro ni. A
kdo si vybojoval bronzové medaile? Byly to naše dvě dámy z teamu „D“ a sice Martina Fantová a Karla Klimošková. Myslím si, že se nám rodí dost silná konkurence pro příští dámský oddílový souboj. A to je dobře. V kategorii B se vítězem stal Petr Šimůnek a jeho cílevědomost a maximální koncentrace celý camp slavili úspěch. Se stříbrnou medailí odjížděl Libor Podroužek, kata super, bojoval jak lev, jen ve finále se Petr prezentoval o fous lépe. Dvě bronzové medaile patřili po právu Štěpánu Šafránkovi a Filipu Vítovi (z Mladé Boleslavi), který se na zimní camp vydal s námi. Je pravda, že v této kategorii už se začal pořádně lámat chleba, skutečnost že se jednalo takřka o MČR v této kategorii bylo znát. A jak to dopadlo v pánské elitě? Pohár pro vítěze bez jakýchkoliv diskuzí patřil Davidu Lukáškovi. Všechna kata, které to odpoledne zajel, byla velmi precizní a je vidět, že patří k republikové špičce i v seniorech. Na super druhém místě skončil Tomáš Reich, a i on pro všechny přítomné předvedl krásný shotokan a hlavně ukázku, že i se „dvěma metry do výšky“ se dá hodně dobře cvičit kata. A že to byla kategorie hodně „nabušená“ svědčí skutečnost, že třetí místo zůstalo pro loňského dorosteneckého finalistu ČR Daniela Drahoňovského a druhé pro Tomáš Linkeho, nominovaného na letošní MČR seniorů. Soutěž by byla fakt super a snad jediné mínus bylo, že nám rozhodčí po čtyřech hodinách rozhodování pořádně promrzli, je vůbec k údivu, že nepřimrzli k židličkám. Nabitý program stejně nemohl obsáhnout vše, co by si vedení přálo a tak až v létě. A jak vůbec vypadal tak zhruba jeden „zimákový den“? Ráno rozcvička formou tai-chi, s krásnou hudbou probrat těla, nastartovat je a protáhnout, po snídani dopolední trénink - kata, technika a následně běh, nebo atletická abeceda, prostě podle toho, co bylo v plánu. Pak oběd a nezbytný polední odpočinek, který teda zvláště ti mladší, stále plni energie, příliš nevyužívali. Odpolední trénink – kumite, sebeobrana, saisho ki do, judo, cardio či práce se zbraněmi, prostě od všeho trošku. Pak nezbytné doplnění energie a po večeři krátké zhodnocení dne, vyhlášení konaných soutěží či nějaká další soutěž či scénky jednotlivých týmů. A pak už jen rychle do pelíšků a vyspat se do dalšího super dne. Prostě jsme se opravdu nudit nestihli, nebylo kdy. Na konci tohoto báječného týdne proběhly zkoušky na vyšší stupeň technické vyspělosti. A díky Karlovi, Ivušce a všem ostatním trenérům, kteří ze svého volného času
věnovali těm mladším a méně zkušením, i jen pár minut či hodně času, byly více jak úspěšné. Všem těm, kteří zdárně uspěli u zkoušek podle nového modelu, patří velká gratulace. Všichni přítomní mohli mimo jiné sledovat vyvrcholení zkoušek, a sice zkoušeného Tomáše Reicha na 2. Dan, ale o tom zvlášť až jinde v tomto zpravodaji. I v takto plném programu se našel „časík“ na malou procházku, sice nám počasí zrovna příliš nepřálo, ale komu by to vadilo, a tak cílem se stal opět nedaleký zámek Sychrov. Pořádné „vyvenčení“ unavených těl a nadýchání čerstvého vzduchu udělalo zajisté dobře nejednomu človíčku. A jak to tak bývá, vše hezké někdy končí a tak tomu bylo i na našem „zimáku“. Scházelo již jen poslední a to vyhlášení těch nejlepších. Výběr to nebylo vůbec jednoduchý, většina cvičenců cvičila perfektně po celou dobu campu, a tak shihan rozhodl eliminovat krom mistrovských technických stupňů (kteří musí být nejlepší automaticky) i ostatní vyšší technické stupně, ovšem ani tak se situace příliš nezjednodušila. Nejlepšími karateky zimního campu 2009 se nakonec stalo hned několik výjimečných borců. Byl to Milan Chroustovský, Dominika Pincová, Honza Dörrer st., Marek Gawlik, Šárka Hubková a Petr Šimůnek. A tak velká gratulace. Myslím, že jsme si tento krásný zimní týden, co někteří měli místo jarních prázdnin, jiný si na něj vyčerpali týden své vzácné dovolené, či se museli uvolnit ve škole, pořádně užili a hodně věcí se naučili, dobře jsme se pobavili a ještě víc seznámili s těmi, kteří jsou u nás nováčky. Považuji za skvělé, že jsme taková super parta, která dokáže při sobě držet, dokáže si navzájem pomáhat, podpořit se, podržet a jen doufám, že tomu tak v našem oddíle bude i nadále. Jedna super akce již skončila a tak nám nezbývá jen doufat, že i na další společné akci se opět sejdeme v tak hojném počtu, a tak dobré partě. Velké dík patří Karlovi a Ivče a všem, kteří se jakkoliv podíleli na přípravě tohoto soustředění a i na jeho bezchybném průběhu. Stejně tak velké díky všem sponzorům, díky nimž letošní ceny pro vítěze ve všech soutěží byly opravdu královské a určitě udělaly všem ohromnou radost. Jo a nejlepší tým se stal tým Davida Lukáška. Klikaři…
BŘEZEN-DUBEN 2/2009
Stránka 3
S E M I N Á Ř M A R AT H O N K ATA 2 0 0 9 S E S E T K A L S V E L K Ý M O H L A S E M Již poněkolikáté se uskutečnil na území Prahy seminář pro všechny zájemce z celé republiky, tentokrát 14.3. 2009 tradičně v Doju v Mod-
nejfrekventovanějšími v momentálním soutěžním seznamu závodníků. Kata byly jednak vyučovány, jednak upřesněny různé varia-
ny se všemi požadavky Shitei kata stylu Shotokan a vysvětleny rozpory v čistotě stylu a zaměňování mnohdy některých technik či postojů
řanech. Zaměřený byl na kata a jeho název„Marathón kata 2009“ byl naplněn do slova a do písmene. Pod vedením Karla Kesla, Ivy Keslové a Jindry Pilmanna na 60 karateků, špičkových závodníků, trenérů, rozhodčích i zatím karatistických nadějí se měli možnost seznámit s celkem 14 mistrovskými katami,
ce a vysvětlení požadavků v hodnocení na nejvyšších soutěžích jako ME a MS. Zde byla asi největší škoda, že ze všech rozhodčích se zúčastnili pouze tři a tím si můžeme domyslet, jak vypadá posléze rozhodování kata u nás, pokud ti rozhodčí nevyjíždějí ani na mezinárodní závody. Dále byli probrá-
z ostatních stylů, což má za následek následnou penalizaci na soutěži. Určitá škoda byla že k nám vážili cestu borci v širokém zastoupení mimo jiné až z Ostravy a z blízkého okolí včetně Prahy
byl zájem minimální. No to už se ovlivnit nedá, zvláště když karatekové z našeho kubu měli akci zdarma a zúčastnilo se jich pouze 6. Ohlas k velké spokojenosti pořadatele této akce byl velmi kladný a tak ke konečnému dokreslení této pěkné a pohodové akce jeden z emailů účastníka mimopražského účastníka. Ahoj Karle,ještě jednou děkuji za opravdu krásný seminář kata. Jak již jsem ti říkal, mrzí mě, že z Jižních Čech jsme se účastnili pouze dva oddíly. Všichni moji cvičenci jsou z vašeho semináře nadšení a určitě se zúčastníme dalšího.Musím dodat, že tvoje závěrečná řeč k účastníkům byla přesně to, co by měli slyšet na závěr takto povedeného sport. dne. Přeji hodně zdaru. Martin Hermann T.J. Karate Nové Hrady
NA ÚSTECKÉM POHÁRU JEN JEDEN ZÁVODNÍK, ALE JEDNA MEDAILE... Z Ústeckého poháru se o proti avizovanému krajského „pouťáku“ vyklubala docela slušná soutěž s dobrou konkurencí z celé republiky a s počtem okolo 180 závodníků. Pouze tři zástupci našeho SK se této soutěže
zúčastnili, dva rozhodčí a sice (J. Dovolil a náčelník SK K.K.) a na tatami nás reprezentovala Hanka Vašíčková. Potřebovala si spravit
náladu po republice, kde i díky částečně nepříznivému losu se nedařilo podle očekávání. Zde si však sebevědomí opět zvedla, své soupeřky porážela až do finále, kde narazila na
dynamickou M. Smolařovou s kterou se střetla právě na MČR. Ani tentokrát se jí nepodařilo zvítězit, ale stříbrná medaile super a určitě nejen pro Hanku ale i pro klub velmi cenná. Gratulujeme !!
REPREZENTAČNÍ TÝM KATA POD VEDENÍM I.KESLOVÉ OPĚT VÝTEČNÉ Tentokrát se náš Jindra Pilmann a dále jeho tým vypravili na poslední prověrku před blížícím se ME a sice nejprestižnější evropskou soutěž Golden League Italia OPEN. Každý poražený soupeř se zde počítá jako velký úspěch a tak i Jindra se sice v individuálu
tentokrát do bojů o medaile nedostal,ale v počtu 102 přihlášených závodníků i 3.kolo úspěch. Radost přišla až v soutěži kata tým, kde spolu s J. Tesárkem a L. Jandou porazili naši vše co jim stálo v cestě a vynikajícím výkonem se probojovali do finále, kde
jednak na Valdesiho tým zatím nemají a jednak neměli hudbu ke
katě, kterou italští komedianti ve finále požadují. Na takovéto soutěži je stříbrná medaile to, o čem snili mnohé generace katistů minulých let a je to skvělá prezentace národního týmu před blížícím se ME! Gratulujeme!! A musíme doufat že i tam zahřmí...
BŘEZEN-DUBEN 2/2009
Stránka 4
MISTROVSTVÍ REPUBLIKY SE SMÍŠENÝMI POCITY Poslední březnový víkend se konalo mistrovství republiky seniorů a nejspíš nebyla úplně nejlepší volba svěřit tento karatistický svátek pořadatelům do Havířova. Ale popořadě. Nejdříve takřka 400km v pohodičce do místa konání, dobré ubytování, večeře a tmelení kolektivu. Po ránu to v nepříliš slavnostně vyzdobené hale vypadalo jak na nepovedeném krajském přeboru. Pár potulujících se katistických závodníků, pár diváků z řad závodníků, koučů, nebo jejich doprovodu. Nakonec první pozitivní věc, že se zahajovalo přesně v 9 hod. na čas. Kata ženy se vyznačovala dobrou konkurencí, zúčastnily se všechny závodnice republikové špičky a pravdou je, že naše zástupkyně moc šancí na výrazný úspěch neměly i když zajely svoje kata na takřka maximum. Nejlépe skončila Anežka KOTĚROVÁ, která získala cenný bronz. V této kategorii snad můžeme jen opět litovat, že případný kata tým, který by měl podstatně více nadějí na slušný úspěch, (zde by dokonce získal titul mistra ČR) i přes to že máme možnost ho složit o proti o s t a t n í m týmům ČR, není u všech eventuelních závodnic stejný zájem. Vítězkou se podle předpokladů bez problémů stala Petra Nová. U mužů byla konkurence ještě větší, nikdo z nominovaných nechyběl, ale i tak se vyvíjela situace podle papírových předpokladů. Naši mladí borci D. Lukášek, O. Kumpošt a T. Linke se v seniorské kategorii teprve zabydlují, tak že zde se ani výrazný úspěch neočekával, zatím co Jindra PILMANN
nedával svými brilantně zacvičenými katami soupeřům nejmenší šanci, jako i z druhé strany pavouka Jakub Tesárek. Nakonec ve vyrovnaném finále doplatil Jindra na neznalost demonstrované katy většiny rozhodčích a proti názoru přítomných odborníků, možná trošku nespravedlivě prohrál. Na obou do té doby jistých bor-
cích byla vidět ve finále lehká nervozita, ale jinak to byl v pravém slova smyslu karatistický koncert a stříbro Jindry famózní. V kata týmů jsme měli tým ve složení David LUKÁŠEK, Ondra KUMPOŠT a Daniel DRAHOŇOVSKÝ. V prvním kole porazili favorizovaný tým z České Lípy a ve finále je čekal super tým reprezenta-
ce ČR Jindřich PILMANN, Jakub Tesárek a Lukáš Janda. Neuvěřitelné faux paux se povedlo opět pořadatelům, kteří při finále před televizními kamerami, které bylo ozdobou a vyvrcholením soutěže začali skládat postraní tatami. I když na tenhle famózní tým naši neměli šanci, rozhodně zajeli velmi kvalitně a po právu vybojovali výbornou stříbrnou medaili. Kumite zahájila těžká váha a naše želízko v ohni Tomáš REICH nezačal tak, jak by se od něj očekávalo, tedy s přehledem a profesionálně s touhou po vítězství. Zbytečně prohrál svoje první utkání a rozhodně nevypadal že chce svého soupeře převálcovat, na což měl. Ještě že se našel v boji o třetí místo, zde už bojoval naplno a dobrým výkonem získal pro náš SK další super bronz. Úplně jinak pojal kategorii bez rozdílu hmotnosti, nevyhnul se sice slabším místům, ale nakonec opět boj o 3. místo. Zde se povedl husarský kousek rozhodčímu, který se naprosto v utkání ztratil, přehazoval napomínání, bodování a když už Tomáš vedl 9:3 a bylo prakticky vyhráno, tento umělec při normálním běžném střetu z ničeho nic oba závodníky napomínal a protože měl náš reprezentant již napomínání tři, vyloučil ho i přes to že byl jasně lepší a všichni včetně reprezentačního trenéra nevěřili. Jindrovi PILMANNOVI zase nejspíš
„někteří“ rozhodčí nepřejí jeho výjimečnou všestrannost. Ve svém již třetí finále a sice v kumite, ve váze do 84.kg porážel své těžké soupeře jak na běžícím pásu. Ve vyrovnaném finále, kde mezinárodní rozhodčí prostě přehlédl kop za tři body a po té ještě pár nepochopitelných rozhodnutí sice nedopřálo Jindrovy kýžený titul, ale výkon tohoto borce je naprosto ojedinělý a stříbrná medaile dvakrát cenná. Poslední medaili pro náš klub vybojoval Petr VAŠÍČEK, jehož bojovnost je všeobecně známá a vůbec skutečnost, že nastoupil s dost zraněnou nohou ze čtvrtečního tréninku byl obdivuhodná. První utkání si vzal sice několikrát čásek na spaní, tak že ho kvalitní soupeř převálcoval, ale pak již se probudil úplně a zvláště utkání o bronz mělo velmi dobrou úroveň. Jeho výborná bronzová medaile byla poslední,
která našemu klubu zajistila vynikající 4. místo v žebříčku úspěšnosti ze všech klubů ČR. A tak kdyby nebylo zbytečného natahování soutěže a různých zbytečných prodlev, včetně dost nedůstojného vyhlašování vítězů, byla velká spokojenost. Gratulace pochopitelně všem, kteří kvalitně reprezentovali náš klub, ať již s většími či menšími medailovými úspěchy.
BŘEZEN-DUBEN 2/2009
Stránka 5
PROČ JE PRIORITOU V BOJOVÝCH UMĚNÍCH LOAJLALITA A DISCIPLÍNA.. Pokud nehovoříme o bojových uměních z pohledu módní sportovní disciplíny dnešní doby s kterou se potkáváme hlavně ve WKF a kterou můžeme docela dobře srovnávat s fotbalem či ostatními sporty, ale z pohledu dávné doby starých mistrů a jejich odkazů, je velká naděje, že zůstane uchováno to, co z bojových umění dělá mimořádnou životní záležitost, kterou naši předchůdci nazývali cestou, tedy DO. Dnes v době chráničů na zuby, nohy, ruce, obličej a kdoví co ještě, v době simulujících rádoby bojovníků a trestajících rozhodčích za dobře provedené techniky ztrácí DO jakýkoliv smysl a podstata vnitřní síly bojovníka se stává záležitostí, kterou si můžeme přečíst v knížce s tématikou dob minulých. Avšak není důvodu preferovat modernizaci tam, kde není na místě a cestu bojovým uměním si můžeme každý tvořit sám i bez vnějších vlivů moderní doby. Základním článkem řetězu kladných a mimořádných vlastností dávných mistrů byla loajalita a respekt.
Dnes je karate zahlceno určitým množstvím mladých rychlemistrů, trenérů, odborníků na slovo vzatých, kteří mají „přehled“, ví úplně přesně jak na to a jak to dělat ještě lépe než sensei. I v minulých dobách se určitě našlo mnoho těch, kterým se nechtělo respektovat čas a představa být velkým a nejchytřejším bez zkušeností a v co nejrychlejší době bylo tužbou pro lepší ego. Avšak i z toho důvodu vždy v bojových uměních panovala vojenská disciplína, řád, etiketa a v neposlední řadě hierarchie. Všem žákům bojových umění bylo jasné, že se nemůžou v boji dopustit chyby a tím pádem sami chytračit jak bojovat lépe. Byl by to příliš velký risk a jedině sensei s letitými zkušenostmi je mohl naučit to nejlepší. A pokud se nepodařilo zvítězit? Sám žák věděl že on selhal a je třeba cvičit více, lépe a tvrději. Pro samotnou cestu bojovníka byly tím pádem
dané automaticky vlastnosti ke všem starším a zkušenějším, které jím usnadňovaly i naplňovaly život. Respekt, úcta a loajalita. Bojové umění tím pádem i karate bez duchovního světa, vnitřního osobního vývoje a sebevýchovy správným směrem není a ztrácí smysl. U dětí je pochopitelné, že jen okrajově můžou chápat vnitřní sílu bojových umění, avšak již dnes hledají příklady a vzory. Jejich kata je zatím pouze sportovní výkon a kumite plácaná „o život“, ale i jejich cesta životem v bojových umění bude kvalitnější, pokud jejich vzorem nebudou nevyrovnaní trenéři hledající sami sebe, nagelovaní bojovníci bojící se bojovat, bolestíni, či chytrolíni trousící kolem sebe moudra bojovníků bez vlastních zkušeností. Proto vždy zárukou kvalitní cesty bojovníka byl jeho sensei a naprostá důvěra v jeho schopnosti a zkušenosti zajišťovala optimální vývoj po všech stránkách.
Díky skutečnosti že „vlastní“ myšlení bylo právem a tím i vyhrazeno pouze zkušenému mistru-senseiovi, nedocházelo k chytračení žáků a jejich okolí a tím se dopouštěli minimálně chyb. Tento článek není napsán jako reakci na nějaký vnitřní problém v našem SK. Je úvahou i současně návodem pro optimální cestu Do každého karateky nejen na tatami, ale i v životě osobním. Respektujte zkušenost nabytou stářím, hledejte přenesená moudra časem, a nepodléhejte ovlivňováním informacemi dnešní doby, neboť každá doba si upravuje „své“ lidi právě širokou škálou médií „svým„ směrem který je potřeba. a který se momentálně hodí. Cesta být lepším (cesta DO) znamená vždy totální osobní změnu a znamená zvolit jiný způsob života, který však zajišťuje vyrovnaný a spokojený životní styl s osobním silným egem zajištující silného jedince. A kdy začít? Pokud jste ještě nezačali tak teď!
S HINK YOK USHI NKAY P ROČ A K Č E MU J E TO DO BRÉ. . . Atletika,cyklistika, fotbal a ostatní sporty mají jedno společné. Jeden svaz, jedny pravidla, jedno MČR, jedno MS atd. atd. Karate je naprosto specifický sport, několik stylů, v těch stylech mnohé odchylky, několik MČR, MS atd. (I proto nejspíš nikdy nebude olympijským sportem, ale to je druhá věc). Toto určité nepřehledno je jednak vývojem bojových umění přes různé mistry a jednak díky možností mnoha dalších mistrů, včetně naší republiky, být v něčem největší i když se to podobá jako vejce vejci. Kyo-
kushin oproti Goju ryu, Shito ryu a pod. se liší jednou základní věcí a sice že se jedná o plnokontaktní karate a druhou, že se zatím etiketa a etika bojových umění tolik nevytratila jako v ostatních stylech karate ČSKe. Vedení našeho klubu nehledá novou seberealizaci, neopouští dlouholetou cestu karate Shotokan, ale pouze rozvíjí přes Saisho Ki Do myšlení pravého bojovníka ve smyslu orientovat se v karate ostatních stylů, v neposlední řadě naplňovat myšlenku Saisho Ki do,
nacházet odpověď ve smyslu sebeobrany na všechny druhy útoku. V rámci motivace mladých i starších závodníků v souladu se západním myšlením jsem využil nabídky svého dlouholetého přítele, presidenta Kyokushinkai (AKO), s kterým jsem stál kdysi u zrodu asociace, aby ti naši borci, kteří nepreferují ani přímý boj, ani kumite jako takové, měli možnost využít i zde svého umění v kata, kde jsou mnohdy možnosti výrazné vlastní prezentace (hlavně v zahraničí) větší
než ve WKF. Pro naše cvičence to finančně nic neznamená, tréninky Kyokushinkai a Saisho Ki Do jsou placeny v rámci oddílových příspěvků a pokud se některý s karateků chce realizovat v (AKO) i závodně, ať již kata či kumite, zaplatí ročně 500,-kč za známku AKO. Průkaz je zdarma, je majetkem AKO a při ukončení členství se vrací. Věřím že ti z vás kteří využijí tuto možnost a stejně chodí v úterý na trénink, budou vítat určité rozptýlení z Shotokanu ale i jeho zdokonalení.
BŘEZEN-DUBEN 2/2009
Stránka 6
V NOVÉM BORU NAŠI KARATEKOVÉ VÁLCOVALI KONKURENCI... V Novém Boru (11.4) se sice soutěž jmenovala Pohár nadějí, ale šlo vesměs o postupovou soutěž těch nejlepších a naděje se vystřídali pouze v kategoriích doplňkových. Naši karatekové se prezentovali velmi dobře a i když je stále co zlepšovat, u většiny je vidět výkonnostní vzestup a o to jde především. V nepostupové kategorii exceloval Libor PODROUŽEK, PODROUŽEK který si užívá poslední soutěže v mladších žácích a soupeřům nedal šanci jak v kata, tak v kumite a dva poháry pro vítěze putovaly domů k Podroužkům. V postupové soutěži dorostu zazářili oba naši zástupci a šťastnější byl tentokrát Marek FEJFÁREK, který porazil ve finále svého od-
dílového kolegu Petra ŠIMŮNKA, který odvážně zkusil Unsu. Na zlato dosáhly ještě v kata týmu Zuzka AUGUSTINOVÁ, Kay POLANOVÁ a Nikola JA NOUŠ OVÁ ,nejely vůbec špatně a do budoucna dobrý příslib. V katách již dále zlatě nezahřmělo, ale v kumite máme stále dost dobrých bojovníků. Přechod do dorostu nedělá větší problém Pimovi BRANDSOVI BRANDSOVI, v katách sice „jen“ bramborovou, ale v kumite zlatka. Mezi špičku v juniorech patří již stabilně Ondra KUMPOŠT a i zde to potvrdil vítězstvím. V postupové soutěži dorostenek udělala nejen sobě radost
Pavla ČÍŽKOVÁ, ČÍŽKOVÁ dobře zabojovala a super stříbro bylo na světě. Stejně se dařilo i oddílové povídalce Kay POLANOVÉ, no a až přitlačíme NOVÉ trošku na pilu i na tréninku, bude to bez problému příště zlatka...Další notorická povídalka v kategorii mladších žákyních Zuzka AUGUSTINOVÁ hezká bronzová medaile s kterou se podělila s Nikolou JANOUŠOVOU. NOUŠOVOU Nikola se však ještě jednou vytáhla a sice v kumite, kde si neohroženým výkonem vybojovala svojí první bronzovou medaili. Pochvalu i ocenění však zasluhují i Kayka a Zuzka, obě se pustily bez váhání do
svého prvního oficiálního kumite a vůbec nezklamaly. Kayka dokonce 4.místo. Medailovou smršť našich borců ještě rozšířil Ondra KUMPOŠT o bronz v katách, kde působil velmi dobrým dojmem a jediný ho porazil třetí z MEJ Debrecenyi. O poslední bronzovou medaili se překvapivě zasloužil Péťa MARTÍNEK v kategorii nadějí do 7.Kyu. Z počtu více jak 40 závodníků se pochlapil a radost byla veliká. Pochopitelně velká gratulace všem medailistům a ocenění za výkon ostatním, kterým se zatím úplně nedařilo ale snaha byla veliká. No a příklady táhnou... tak jak to bude s kumite pánové, když i holky se nebojí...
VC NYMBURKA POD TAK TOVKOU NAŠEHO SK Okolo 250 závodníků, 45 klubů z celé ČR a náš SK na prvním místě se ziskem 40 b, před druhým KCK 15 bodů. 19 medailí (8,4,7)...co víc dodat. Asi jen to, že velký pes lehnul chorobou chřipkovou, ale svými výkony a výsledky ho naši borci vyléčili. Tak spíše ve zkratce: Zlatá medaile Zuzka Augustinová a že jich tam bylo. Výborný výkon Štěpán Šafránek a výpadek z tréninku díky nemoci nebyl prakticky znát. Petr Šimůnek vrátil porážku ve finále dorostu Markovi Fejfárkovi z minulé soutěže a místa si vyměnili. Oba super. David Lukášek v mužích jako vždy solidní výkon. Další zlatka. Hanka Vašíčková
si udělala opět radost největší (a nejen sobě) a pohár pro vítěze putoval k Vašíčkům domů. Ondra Kumpošt dobře sekundoval ve finále kata muži Davidovi, bylo z toho super stříbro, ale jak je u tohoto všestranného karateky zvykem, nezůstalo jen u katy a zlato v juniorském kumite nebylo překvapením. Pochlapil se nečekaně „méďa“ (Tomáš Linke) a ve finále juniorské těžké váhy si vyšlápl na oddílového kolegu Jardu Sládka a zaslouženě zvítězil, zatím co Jarda po nemoci se stříbrem spokojenost. Tomáš Reich nepřekvapil zlatkou v těžké váze
mužů, má už jich požehnaně, ale gratulace i za dobrý výkon je na místě. Kay Polanová smetla všechny své soupeřky a pouze ve finále se jí nepodařilo porazit soupeřku a tak výborné stříbro. To jí však nestačilo a opět zahanbila některé naše kluky, když vybojovala skvělé 3. místo v kumite. Nikola Janoušová pokračuje ve stále dobrých výkonech a i tady jí medaile neminula, tentokrát bronzová. Libor Podroužek naznačil, že z mladších žáků nebude pře-
chod nijak drastický do starší kategorie a odnesl si hned dvě bronzové medaile za katu i kumite. Hodně dobré! Do medailové sbírky přispěla i Pavla Čížková a i zde je vidět stálé zlepšování. Když ještě Pim Brands vybojoval „trojku“ v kumite s těžkým mamutem a Zuzka, Kayka a Nikola v kategorii kata tým, bylo jasné, že na naší výpravu tentokrát nemá žádný tým ze všech zúčastněných na této soutěži. Tak že všem díky za super výkony, a hlavně díky obětavým rodičům, kteří slunnou sobotu opět trávili na tvrdých lavicích v hale.
