Z OBSAHU NA MUŠCE. Patnáctileté jubileum. Strasti a radosti jednoho ředitele. Resort obrany pod lupou auditorů. Letiště s hangáry ve skále

Z OBSAHU

NA MUŠCE

Už několikrát jsem se při svém redaktorském sběru informací v útvarech setkal s názorem, že by se rozdělování příspěvků z fondu pro kulturní a sociální potřeby mělo dít spravedlivěji. „Jak?“ ptal jsem se. Prý by to nebylo těžké... Finanční prostředky z tohoto zdroje používá zaměstnavatel − velitel útvaru či vedoucí pracovník zařízení − na nejrůznější přilepšení svým spolupracovníkům. Nejznámějšími jsou příspěvky na závodní stravování, dovolenou či kulturní vyžití. Proč tedy šéfové, resp. jimi pověřený pracovník, nesledují užívání prostředků z FKSP u jednotlivců, a pokud ti nečerpají finance v jedné oblasti, nechť dostanou patřičnou „náhradu“ v druhé. Příklad: nechodí-li pracovník na obědy, ať má možnost získat příspěvek na dovolenou o adekvátní částku vyšší. Nestojí ten nápad za zamyšlení? Jaroslav PAJER

Patnáctileté jubileum

4 Strasti a radosti jednoho ředitele

8 Resort obrany pod lupou auditorů

10 Letiště s hangáry ve skále

16 Jednoznačné prvenství vodníků od Vajgaru Čtrnáctideník Ministerstva obrany ČR Vydává MO ČR – AVIS Rooseveltova 23 161 05 Praha 6 IČO 60162694 Řízením redakce pověřen Ladislav Lenk Redakce: Rooseveltova 23 161 05 Praha 6 Telefony: 973 215 931 973 215 916 Fax: 973 215 933 E-mail: [email protected]

V jednotkách ozbrojených sil rozšiřuje AVIS Rooseveltova 23 161 05 Praha 6 Oľga Endlová tel. 973 215 563 Tisk: ČTK Repro Číslo indexu: 45 011 ISSN 1211-801X Evidenční číslo: MK ČR E 5254 Foto na titulní straně: Jiří Hokův

Jazyková úprava: Vlasta Kohoutová

Uzávěrka čísla: 6. 6. 2007

Grafická úprava: Andrea Bělohlávková

Toto číslo vyšlo dne: 25. 6. 2007

20 „Sedmička“ dostala známku kvality

27 Bitva úderných hlídek

46

Î DO ŽHAVÉHO

CVIČENÍ Í

Dělostřelecký koncert V posledním květnovém týdnu cvičili ve Vojenském újezdu Brdy příslušníci 132. smíšeného dělostřeleckého oddílu Text: Jan ZEMAN Foto: Jiří HOKŮV

Brdské lesy se probudily do uplakaného rána a vrcholky kopců zakrývala těžká mračna. Svatá Barbora si dnes asi nepřála, aby dělostřelci zahájili palbu ze svých zbraní. S přibývajícími hodinami ale rostla naděje, že jinečtí vojáci přece jen ukážou svoje schopnosti. Před polednem z mraků vysvitlo slunce a vojenským prostorem konečně zazněly výstřely z kanonů a raketometů.

2

Napětí a nedočkavost vojáků měly své opodstatnění, neboť je čekala prověrka celého 132. smíšeného dělostřeleckého oddílu při cvičení řízení palby oddílu. Předcházelo jí taktické cvičení s bojovou střelbou palebných baterií. Podobný výcvik absolvoval o dva týdny později také 131. smíšený dělostřelecký oddíl. Touto prověrkou připravenosti by obě jednotky 13. dělostřelecké brigády měly procházet každý rok, jenže z objektivních důvodů došlo ke čtyřleté přestávce. „Dělostřelecká brigáda vznikla před třemi lety a během této doby se oba oddíly naplňovaly vojáky. V současnosti máme personálem zcela obsazen jen 131. smíšený dělostřelecký oddíl a druhý oddíl se ještě naplňuje. Podobným procesem prošlo i samotné velitelství brigády a navíc jsme se v loňském roce významně podíleli na misi v Kosovu,“ vysvětluje důvody delší přestávky zástupce velitele 13. dělostřelecké brigády plukovník Miroslav Zelinka. V rámci úkolů minulého výcvikového roku se 131. smdo zapojil také do přípravy 4. brigádního úkolového uskupení. Významného cvičení se zúčastnilo přes 170 příslušníků především ze 132. smíšeného dělostřeleckého oddílu, které doplnili vojáci

z velitelství 13. dělostřelecké brigády a dalších prvků, například radiolokační četa, spojovací rota nebo rota logistiky. Námětem cvičení se opět stala fiktivní situace na území, kde rozpadem jednoho státního útvaru vznikly tři samostatné země, jež se později dostaly do konfliktu. „Následuje operace na vynucení míru a naše jednotky poskytují palebnou podporu vzniklému brigádnímu úkolovému uskupení,“ zasvěcuje nás do situace řídící cvičení plukovník Zelinka. „Pro náš oddíl je to poprvé, co působíme jako celek,“ tvrdí velitel 132. smíšeného dělostřeleckého oddílu podplukovník Jan Cífka. Prioritním úkolem je podle něj secvičení celého soukolí nezbytných činností, počínaje postupy palebných baterií, manévrováním a v neposlední řadě také zajištěním spojení a velení mezi nadřízeným a podřízeným stupněm.

Využíval se přitom jak automatizovaný systém velení ASPRO, tak současně i fonický způsob předávání rozkazů. V sestavě cvičících jednotek nechyběly ani dva nové dělostřelecké radiolokátory ARTHUR. Ve finále cvičení došlo také na střelby ze 152mm samohybných kanonových houfnic DANA a 122mm raketometů. Ačkoliv mají oba zbraňové systémy dostřel až 20 kilometrů, tentokrát se z raketometů pálilo na cíl vzdálený jen devět kilometrů a ze samohybných kanonových houfnic se střílelo na vzdálenost pět až devět kilometrů. Během prověrky bylo celkem vypáleno 170 raket, přičemž na každý procvičovaný úkol připadlo zpravidla 40 raket. Jedna z nich váží 66 kilogramů a je vybavena tříštivo-trhavým nábojem. Raketomety umístěné na podvozky Tatra 813 můžou být nabity až 40 raketami, které se odpalují buď jednotlivě nebo v jediné salvě. V takovém případě je během pouhých 22 vteřin elektrickým impulzem postupně vystřeleno všech 40 raket, jež dohromady nesou 256 kilogramů trhaviny. V bojových podmínkách je možné v zásobníku na korbě tohoto nákladního automobilu vézt dalších 40 raket, kterými lze raketomet v krátkém čase opět nabít. Příslušníci raketometné baterie v rámci jednoho úkolu vypálili nejprve několik střel pro korekci svojí palby a poté salvou vystřelili zbývající rakety. Po ohlušující střelbě nastalo ticho a po několika vteřinách došlo k explozím střel v cílové ploše. Ta má tvar elipsy o rozměrech 2000 × 500 metrů a účinky raketové salvy jsou skutečně drtivé.

3

Î DO ŽHAVÉHO

UDÁLOST Í

Přelom května a června byl v Olomouci ve znamení oslav výročí vzniku velitelství, ale také změny velitele

Patnáctileté jubileum Velitelství společných sil má v české armádě výsostné postavení, neboť řídí téměř polovinu vojenských jednotek. Jeho kořeny sahají až do roku 1992, kdy zde svoji činnost zahájilo Vojenské velitelství STŘED. Přítomnost významných vojenských složek se olomouckou historií táhne už od počátku 19. století a úzce souvisí s vojenským i politickým významem této moravské metropole. Text: Jan ZEMAN Foto: Jiří HOKŮV

4

S historií Olomouce byla vždy neodmyslitelně spjata přítomnost důležitých vojenských velitelství. Už v roce 1804 se zde usídlilo velení jedné z divizí armády rakouského císařství a působilo zde až do svého zrušení v roce 1816. K obnovení divizního velitelství došlo v roce 1867 a tentokrát v Olomouci setrvalo až do svého odchodu na bojiště první světové války v roce 1914. Československá armáda zde od roku 1919 měla velitelství 7. pěší divize, které v roce 1935 doplnilo velitelství IV. sboru. Po druhé světové válce ve městě působilo například velitelství 6. sboru (1945 až 1947), tankového sboru (1947 až 1950), 4. střeleckého sboru (1957 až 1958) nebo silničního sboru (1966 až 1969). Do pestré olomoucké posádky vždy patřilo také velké množství útvarů a jednotek různých druhů vojsk. Na začátku devadesátých let minulého století došlo k nahrazení bývalého

okruhového a armádního systému soustavou teritoriálních velitelství. V prosinci roku 1991 se v Olomouci začalo utvářet Vojenské velitelství STŘED, které svoji činnost zahájilo před patnácti lety, přesněji 1. března 1992. V jeho čele tehdy stanul generálporučík František Podešva. „Rád na tu dobu vzpomínám, protože byla naplněna skutečně tvůrčí prací,“ říká dnes šestašedesátiletý generál. „Samozřejmě že to bylo spojeno s různými složitostmi. Museli jsme stmelit štáb a více se zaměřit na operační přípravu plněných úkolů. Nebylo to jednoduché období i kvůli tomu, že se naše republika dělila na dva samostatné státy a příslušníci velitelství se podíleli například na zabezpečení odluky měn. V té době se také podstatně snižovaly cílové počty armády, která se transformovala do nové podoby, a vojáci se účastnili prvních zahraničních misí,“ dodává generál Podešva.

Dva roky po svém vzniku se Vojenské velitelství STŘED transformovalo na Velitelství 2. armádního sboru, podřízené Generálnímu štábu AČR. V jeho čele se vystřídali generálové František Podešva, František Štěpánek, Petr Voznica a Jiří Šedivý. V listopadu roku 1997 nahradilo Velitelství 2. armádního sboru v Olomouci Velitelství pozemního vojska, které stále řídil generálmajor Jiří Šedivý. O rok později se jeho velitelem stal generálmajor František Hrabal a záhy se Velitelství pozemního vojska změnilo na Velitelství pozemních sil. „Začínal jsem tady v červenci roku 1997. Bylo krátce po povodních, budovy byly totálně vytopené a my jsme to tady postupně dávali dohromady,“ vypráví dnes již generálporučík František Hrabal. „Po roce jsem byl jmenován do funkce velitele pozemního vojska, později pozemních sil, a také v tomto období jsme zde plnili náročné úkoly. Na našich bedrech ležela třeba příprava armády na vstup do NATO, vytvářeli jsme rotu chemické ochrany, budovali 43. výsadkový mechanizovaný prapor a poté jsme spolupracovali se slovenskou armádou, abychom jí pomohli ke vstupu do NATO. Byla to velmi dynamická práce, a pokud ji člověk dělal poctivě, tak ho zcela pohltila,“ pokračuje generál Hrabal. Po generálu Hrabalovi převzal 1. listopadu 2002 řízení Velitelství pozemních sil generálmajor Josef Sedlák. O rok a měsíc později prošlo velitelství poslední, ale zcela zásadní změnou, kdy byly sloučeny do té doby samostatná operační velitelství pozemních, vzdušných a specializovaných sil do Velitelství společných sil. V jeho čele tehdy stanul generálmajor Josef Sedlák. „Velet pozemním a posléze společným silám nebylo nijak jednoduché. Po práci generála Hrabala bylo velitelství rozjetým rychlíkem, do kterého šlo jen stěží naskočit,“ vzpomíná generálmajor Josef Sedlák. Pro generálmajora Josefa Sedláka byly oslavy 15. výročí vojenského velitelství v Olomouci spojeny i s jeho loučením s funkcí velitele společných sil, neboť se v blízké době stane národním vojenským představitelem České republiky na Vrchním velitelství spojeneckých sil v Evropě (SHAPE) v belgickém Monsu. Poslední květnový den se po slavnostním nástupu k výročí velitelství uskutečnilo v olomouckém domě armády neformální setkání se všemi příslušníky velitelství, kde jim generál Sedlák poděkoval za veškerou podporu a spolupráci. Nový velitel generálmajor Jiří Halaška prozradil, že silám podpory a výcviku v duchu říkal síly pohody a výcviku. „Pro společné síly jsem si už také vymyslel podobnou slovní

přesmyčku. Protože ‚joint‘ se může přeložit nejen jako společný, ale také jako spojený, a když řeknu spojený, tak už je od toho jen kousek ke spokojený. Takže spokojené síly na základě kvality plnění úkolů, týmové práce a důvěry,“ uvedl generálmajor Jiří Halaška. Svému předchůdci poděkoval za dosavadní spolupráci na úrovni dvou operačních velitelů, kdy se jim dařilo samostatně řešit celou řadu problémů spojených s reformou. Prvního června se konal slavnostní nástup při příležitosti předání funkce velitele společných sil. Při ceremoniálu nejprve bývalý a nový velitel podepsali protokol o předání funkce. Následně genmjr. Josef Sedlák odevzdal bojový prapor náčelníkovi Generálního štábu

genpor. Vlastimilu Pickovi a ten jej vzápětí předal genmjr. Jiřímu Halaškovi. „Generálmajor Sedlák odchází z tohoto velitelství a může být se svojí prací spokojen. Velitelství převzal 1. prosince 2003 a měl před sebou velké úkoly. Musel toto velitelství postavit, stabilizovat jej a hlavně naučit pracovat,“ uvedl ve svém vystoupení náčelník Generálního štábu genpor. Vlastimil Picek. Zmínil i další splněné úkoly, na kterých se Velitelství společných sil podílelo, jako je například profesionalizace armády, výstavba brigádního úkolového uskupení nebo splnění počátečních operačních schopností. „Generál Halaška je zkušený velitel a myslím si, že pro toto velitelství bude velkým přínosem,“ dodal generál Picek.

VOJENSKÁ VELITELSTVÍ V OLOMOUCI OD ROKU 1992 1. 3. 1992 – 31. 3. 1994 1. 4. 1994 – 31. 10. 1997 1. 11. 1997 – 30. 12. 1999 31. 12. 1999 – 30.11.2003 od 1. 12. 2003

Vojenské velitelství STŘED Velitelství 2. armádního sboru Velitelství pozemního vojska Velitelství pozemních sil Velitelství společných sil

VELITELÉ OLOMOUCKÝCH VELITELSTVÍ OD ROKU 1992 Generálporučík František Podešva 1. 3. 1992 – 14. 6. 1992 pověřen dočasným výkonem funkce velitele Vojenského velitelství STŘED 15. 6. 1992 – 31. 3. 1994 velitel Vojenského velitelství STŘED 1. 4. 1994 – 14. 9. 1996 velitel 2. armádního sboru Generálmajor František Štěpánek 15. 9. 1996 – 22. 1. 1997 velitel 2. armádního sboru Generálmajor Petr Voznica 23. 1. 1997 – 12. 6. 1997 velitel 2. armádního sboru Generálmajor Jiří Šedivý 13. 6. 1997 – 31. 10. 1997 velitel 2. armádního sboru 1. 11. 1997 – 8. 4. 1998 velitel pozemního vojska Generálmajor František Hrabal 9. 4. 1998 – 30. 12. 1999 velitel pozemního vojska 31. 12. 1999 – 31. 8. 2002 velitel pozemních sil Generálmajor Josef Sedlák 1. 11. 2002 – 30. 11. 2003 velitel pozemních sil 1. 12. 2003 – 31. 5. 2007 velitel společných sil Generálmajor Jiří Halaška Od 1. 6. 2007 velitel společných sil

5

Î SPOLEČNÉ SÍLY

SPOLEČNÉ SÍLY Í

TŘI PRIORITY na úvod Od 1. června 2007 velí společným silám generálmajor Jiří Halaška Text: Jan ZEMAN Foto: Jiří HOKŮV

Společné síly mají nového velitele. Pomyslnou štafetu po generálmajorovi Josefu Sedlákovi, který je řídil od jejich vzniku 1. prosince 2003, přebral dosavadní velitel sil podpory a výcviku generálmajor Jiří Halaška. Jen několik hodin poté poskytl A reportu rozhovor.

„ Dnes jste převzal funkci velitele společných sil. Jaké hlavní priority jste si vytyčil? Funkce velitele společných sil je prestižní funkcí v Armádě České republiky. Společné síly mají přibližně 40 % celkového vojenského personálu a jejich příslušníci plní nejsložitější úkoly zejména v zahraničních misích. Je to pro mě obrovská výzva a zároveň také závazek, který přijímám a chci jej ve spolupráci se zdejším týmem splnit co nejlépe. V této souvislosti chci poděkovat generálovi Josefu Sedlákovi, protože čtyři roky jeho práce ukázaly, že společné síly jsou funkčním a činorodým tělesem, jež dosáhlo celé řady úspěchů. Priority mojí práce se samozřejmě vážou na realizaci druhého kroku reformy a navyšování operační a bojové připravenosti společných sil. „ Mohl byste svoje priority podrobněji rozvést? První z nich je pokračování druhého kroku reformy v celém spektru úkolů. Jde zejména o zvýšení operační a bojové připravenosti vojsk, ovládnutí nových zbraní a techniky,

6

pokračování v modernizačních projektech a dořešení cílové dislokace vojsk. Druhý prioritní úkol je spojen se zahraničními misemi a závazky. Společné síly jsou totiž hlavní „force provider“ pro mise. V současné době máme 616 vojáků společných sil v zahraničních operacích a za rok se jich tam vystřídá více než 2000. Jde mi o to, aby příprava a vybavenost vojáků odjíždějících do misí byla velmi kvalitní a dořešilo se jejich zabezpečení zejména v oblasti bojové podpory. Mám tím na mysli ochranu vojsk, jejich palebnou podporu, vybavení přístroji pro noční vidění a dalšími věcmi, které jsou standardem ve vyspělých státech NATO. Naši vojáci jsou v Iráku i v Afghánistánu v podstatě ve válce, a proto musejí mít to nejlepší z toho, co jsme jim schopni dát. Poukazuji tím na projekty „Voják 21. století“, kolový obrněný transportér Pandur nebo střední nákladní automobil, které v mírovém životě i při nasazení jednotek v misích přinesou mnohem vyšší bojovou efektivitu a ochranu vojsk. Třetí prioritou je trvalá péče o personál. Je to podstatný, ale nadčasový cíl. Nejde nám v tomto případě jen o sociální zabezpečení vojáků, ale také o jejich

vzdělávání, personální rozmístění nebo kariérní růst. Za poslední tři roky jsme do armády nabrali zhruba 7000 nových příslušníků, kteří sem přicházeli s určitými cíli, představami a tužbami a armáda by měla jejich očekávání naplnit. Věřím, že v této oblasti již bylo mnoho uděláno, ale uvědomuji si, že se jedná o běh na dlouhou trať.

které jsou prostě dány celoresortní působností sil podpory a výcviku například v logistické či zdravotnické podpoře. „ Resort obrany se potýká s neustálým snižováním zdrojového rámce reformy a jeho příjmy nerostou tak, jak by podle vládou odsouhlasené reformy měly. Výsledkem jsou opakované škrty a přehodnocování plánů. Jak jste připraven na to, že vám peníze nebudou přibývat, ale trend bude spíš opačný? Už můj předchůdce generál Josef Sedlák zde vytvořil systém určitých úsporných opatření a podobné kroky jsme dělali také u sil podpory a výcviku. Jde o systém založený na jednotlivých opatřeních, ale není to o velkých penězích, o rozvojových projektech nebo o výstavbě posádek. Pokud skutečně dojde k výrazným změnám zdrojového rámce, pak se domnívám, že bude nezbytné velmi důrazně přepočítat příští rok a přehodnotit záležitosti týkající se celé armády. V této souvislosti velmi prosím, aby vše, co se týká zejména pozemních a vzdušných sil, bylo redukováno až jako úplně poslední. Řekli jsme si totiž, že naše armáda bude malou, mobilní a moderní. Zatím ji máme malou, ale ne mobilní a moderní. V tomto ohledu jsme v půli cesty, takže je třeba nejprve využít všech možností ve snižování zdrojového rámce u těch institucí, které neplní úkoly v oblasti operační a bojové pohotovosti vojsk, nepřinášejí přidanou hodnotu k záležitostem řešeným v misích a v našich závazcích v NATO.

Když už to nepůjde jinak, jsme samozřejmě připraveni některými ekonomickými opatřeními určité úspory přinést, ale nemělo by to být na úkor zabezpečení misí, plnohodnotného výcviku a modernizace společných sil. „ Existují zde vůbec ještě nějaké možnosti úspor, aniž by se škrtaly třeba vojenské celky? Společné síly jsou, až na několik případů, již ve své cílové organizaci a cílových posádkách. Možnosti velkých finančních úspor jsou v podstatě minimální. Pokud by se významně změnil zdrojový rámec, půjde o celoresortní úkol a je potřeba využít všechny možnosti v rámci celé armády. V současné době probíhají jednání k této problematice, je to tedy živý proces. Snažíme se o to, abychom se nemuseli dotknout operační a bojové připravenosti vojsk – tedy výcviku, organizace jednotek, jejich modernizačních projektů apod. Osobně ještě nějaké možnosti úspor vidím, ale je třeba mít vůli k takovému rozhodnutí. „ Můžete alespoň naznačit, o jaké možnosti jde? Jsou to možnosti organizací, institucí, které moderní západní armády nemají. Je to těžké teď konkrétně dešifrovat, ale chceme dát prioritu bojovníkovi, řekněme vojákům v první linii. Jestliže v současnosti jednoho vojáka doprovází do operace celá řada dalších podpůrných subjektů, které jsou v mnoha

směrech silnější než on, tak potom asi není všechno v pořádku. „ Velitelé si stěžují, že mají málo pravomocí vzhledem k tomu, jakou nesou odpovědnost. Jste v tomto ohledu spokojen? Jsem teprve první den ve funkci velitele společných sil, ale v této chvíli si nemyslím, že bych neměl dostatečné pravomoci. Spíš si myslím, že některých pravomocí mám až dost. Jedná se třeba o kompetence v oblasti akvizic, které velitelé v zahraničních armádách zpravidla nemají. Je to velmi vyčerpávající a náročný úkol, jenž je spojený se složitými právními a ekonomickými jednáními a také s řadou rizik. Nevím, jestli je nutné, aby velitelé byli zatíženi rozsáhlým procesem akvizic, protože pak jim samozřejmě nezbývá čas na plnění dalších povinností v oblasti výcviku nebo koncepční práce. „ Měly by se tedy akvizice řešit pouze na jednom úřadě v Praze nebo ve Staré Boleslavi? Změna systému je složitá, protože na jeho stávající nastavení a fungování jsou navázány projekty, které běží ve velmi krátkých časových lhůtách. Pokud bychom teď chtěli změnit tento systém, bylo by to asi složité. Na druhou stranu musím říci, že současný systém je pro velitele velmi zatěžující. Proces by se měl zjednodušit a část povinností by se mohla přenést na orgány ekonomické služby.

„ Do čela společných sil přecházíte z funkce velitele sil podpory a výcviku. Myslíte si, že je pro vás výhodou, že jste pracoval v jiném prostředí? Tím, že jsem pracoval v jiném segmentu, jsem schopen sem přinést některé nové pohledy. Věnoval jsem se výcviku třeba z hlediska využití trenažérových a simulačních technologií. Myslím si, že bych mohl vnést do systému třeba zjednodušení výcviku položením důrazu na nejnižší stupně velení nebo řízením výcviku skutečně praporčickým sborem. V minulosti jsem pracoval i na doktrínách, takže znám doktrinální zázemí armády. Ve Vyškově vznikla celá řada dobrých věcí pro zvýšení efektivnosti výcviku. Chápu také celou řadu souvislostí,

7

Î ROZHOVOR

ROZHOVOR Í

Strasti a radosti jednoho ředitele Text: Pavel LANG Foto: Věra ČERNÁ a Jiří HOKŮV

Ne každou vrcholnou funkci lze závidět. Najde se totiž i taková, v níž je třeba překonávat obtíže. Také ředitelská židle v Ústřední vojenské nemocnici (ÚVN) Praha bývá čas od času pořádně horká. Plukovník MUDr. Štefan Brunclík o tom ví své.

„Po třech letech ve funkci přemýšlím a jednám trochu jinak. Ke vstřícnosti přidávám více racionality,“ říká plk. Š. Brunclík „ Nedávné výsledky šetření Nejvyššího kontrolního úřadu nevyzněly pro Ústřední vojenskou nemocnici Praha optimálně. Pane řediteli, co s tím budete dělat? Samozřejmě že nedostatky, které Nejvyšší kontrolní úřad v ÚVN zjistil, odstraníme. Ve většině případů se tak již stalo. Nejednalo se o zásadní nedostatky, které by ovlivnily chod nemocnice. Je to nejen pro mě, ale i pro vrcholný management Ústřední vojenské nemocnice Praha ponaučení do budoucna. „ Kromě toho, že se vrcholný management ÚVN „poučil“, jaký závěr jste si z kontroly NKÚ vyvodil vy osobně? Přísnější dohled a častější kontroly. Když však řídíte takový kolos, ne každý detail se vám podaří uhlídat. Předpokládal jsem, že se vydaná nařízení dotahují do konce. Jak vidno, ve všech případech tomu tak nebylo.

8

„ Po NKÚ přišla do Ústřední vojenské nemocnice Praha redaktorka Mladé fronty Dnes. Její „test“ s akutní bolestí břicha natropil nemálo zla. Těžko uvěřit, že je popisovaná situace běžnou realitou. Nebo snad ano? Ne, není. Jedná se o případ, při němž nedošlo k profesnímu pochybení, nýbrž k nevhodnému chování ze strany zdravotní sestry. Neselhal systém, ale jedinec. V nemocnici se denně zachraňují životy, provádějí náročné operační výkony, ambulantní vyšetření a poskytovaná zdravotní péče je permanentně na špičkové úrovni. To je nezpochybnitelný fakt. Do toho jedna novinářská zkouška. Nevím, jestli je správné takto testovat zdravotnický personál. „ Měl výsledek „testu“ v ÚVN Praha nějakou dohru? Měl. Iniciovali jsme setkání s paní redaktorkou, jehož cílem bylo o zmíněné události vzájemně diskutovat. Navíc jsme uspořádali

ústavní seminář, a to s účastí paní redaktorky, kde proběhla zajímavá výměna názorů. Naší snahou bylo vše si vyříkat a udělat za testem tečku. Bohužel, paní redaktorka ve svém dalším komentáři popsala toto setkání s nadsázkou a ironií. Vedení nemocnice přijalo řadu opatření, aby se něco podobného již neopakovalo. Poklesek zdravotní sestry byl řešen jak finančně, tak personálně. Mrzí mě o to víc, neboť zároveň oslabuje prestiž celé nemocnice a staví ji do nepříznivého světla. To je nežádoucí aspekt. „ Nedivte se tomu, že je ÚVN pod drobnohledem, vždyť se jedná o zdravotnické zařízení s mezinárodní akreditací. Každý pacient od vás očekává nadstandardní služby a profesionální přístup. Od vrátného u vchodu po ředitele nemocnice. Souhlasíte? Jistěže ano. Mezinárodní akreditační proces, garantovaný organizací Joint Commission

International (JCI), dal Ústřední vojenské nemocnici Praha pečeť kvality. ÚVN se stala prvním zdravotnickým zařízením nejen v České republice, nýbrž i ve střední a východní Evropě, jež toto ocenění získalo. Vyšší důkaz profesní kvality a péče o pacienty neexistuje. Máte pravdu, že prestiž nemocnice a tím pádem i náhled veřejnosti na ni dostaly diametrálně jiný rozměr. Profesně jsme se dostali na vrchol a nic jiného než špičkové výkony se od nás neočekávají. „ Holedbáte se profesním vrcholem, avšak dobře víte, že získání mezinárodní pečetě kvality není doživotním uznáním. Platnost certifikátu JCI končí v listopadu 2007. Co bude potom? Mezinárodní akreditace JCI platí pouze tři roky. V listopadu letošního roku bude ÚVN Praha statut akreditované nemocnice obhajovat. Opět, obrazně řečeno ze startovní čáry, musíme prokázat shodu s více než třemi sty standardy vypracovanými mezinárodní odbornou komisí a splnit přes tisíc požadavků, jež budou hodnoceny. Posuzuje se naprosto všechno – od kvality lékařské péče, přes komfort a soukromí pacientů až po evakuační plány. Bude to pro nás velice náročný listopadový týden, na jehož konci se dozvíme, zdali ÚVN neusnula na vavřínech. „ Nabízí se otázka, co když ÚVN Praha v tzv. reakreditaci neuspěje a certifikát JCI neobhájí? Vůbec si neumím představit, že by něco takového nastalo. To je málo pravděpodobná vize.

„ Přesto všechno, dejte zelenou vaší obrazotvornosti a naznačte možný scénář v případě nezdaru. Jaký by byl? Asi bych musel rezignovat na funkci. Upřímně řečeno, vámi zmíněný katastrofický scénář si nepřipouštím. Rok co rok v ÚVN provádíme vnitřní akreditační řízení a výsledky nám jasně napovídají, že nedochází ke stagnaci, respektive k poklesu úrovně v našich činnostech. Rovněž květnové mezinárodní akreditační praktikum v Ústřední vojenské nemocnici nás ujistilo, že jsme na reakreditaci dobře připraveni. Opakuji, osobně nevidím žádný důvod, jenž by nám bránil obhájit mezinárodní akreditaci Joint Commission International. „ Není tajemstvím, že vstup do vybrané zdravotnické společnosti s sebou nese i finanční náklady. Nakolik certifikát JCI „přišel“ Ústřední vojenskou nemocnici Praha? Přímé náklady spojené s akreditačním řízením v roce 2004 se pohybovaly okolo tří milionů Kč. Reakreditace už není tak nákladnou záležitostí. Odhaduji, že to bude něco málo přes jeden milion korun. Nějaké investice spolkne protipožární ochrana, dále informační systémy a úpravy budov. „ Říkáte rekonstrukce budov? Co zásadního čeká ÚVN z hlediska výstavby? Nemocnice je již z drtivé většiny zrekonstruována. Zanedlouho dokončíme práce v budově 11, v níž se mimo jiné staví multifunkční neurochirurgický sál a léčebna

pro dlouhodobě nemocné válečné veterány. Z následných projektů bych vzpomenul podzemní garáže s 300 parkovacími místy a nad nimi hotel, jenž by sloužil pacientům, kteří přicestovali do nemocnice na ambulantní ošetření ze vzdálenějších míst, a ubytovnu pro zdravotnický personál. Součástí areálu je i krytý plavecký bazén. Půjde-li vše podle našich předpokladů, první práce začnou koncem příštího roku. Koneckonců, o podrobnostech strategie rozvoje ÚVN Praha, a to s výhledem na pět deset roků, se můžete dočíst v mojí závěrečné práci u příležitosti ukončení studia na manažerské škole. „ Nepatří slovo manažer mezi vaše nejoblíbenější? Proč myslíte? Kvůli tomu, že řídím 1750 zaměstnanců pražské Ústřední vojenské nemocnice… „ Třeba kvůli tomu, že jste úspěšným manažerem. Za poslední dva roky jste získal čestný titul jak Vojenského manažera roku 2005, tak Manažera odvětví 2006… Jednoho i druhého ocenění si moc vážím. Resortní titul mě potěšil z toho důvodu, že lze ve vojenském zdravotnictví dosáhnout kromě profesního také výrazného manažerského úspěchu. Manažer odvětví mi byl udělen za oblast zdravotnictví v rámci celé České republiky. Pozitivem je, že se i voják z povolání dokáže prosadit mezi špičkovými civilními manažery. Tím se posiluje kredit Armády ČR.

Ve čtvrtek 31. května 2007 přijala ministryně obrany Vlasta Parkanová ředitele Ústřední vojenské nemocnice Praha plukovníka MUDr. Štefana Brunclíka, aby mu poblahopřála k udělení čestného titulu Manažer odvětví 2006.

9

Î KOMPLEXNÍ AUDIT MO

KOMPLEXNÍ AUDIT MO Í

Resort obrany pod lupou auditorů Komplexní audit Ministerstva obrany vstoupil do další fáze. O jeho průběhu hovoříme s náměstkem ministryně obrany pro personalistiku Pavlem Maškem, který je zároveň předsedou řídícího výboru pro přípravu komplexního auditu Ministerstva obrany.

Připravil: Jan ZEMAN Foto: Jiří HOKŮV

„ Pane náměstku, co se změnilo od našeho březnového rozhovoru, kdy jste hovořil o tom, že Ministerstvo obrany se teprve chystá k provedení svého auditu? Jak víte, byl jsem jmenován do funkce náměstka ministryně obrany pro personalistiku. Dále zůstávám předsedou řídícího výboru pro přípravu auditu Ministerstva obrany a celou jeho přípravu mám ve své gesci. Navíc jsem byl pověřen, abych po dokončení přípravy resortu na audit vedl i jeho vlastní realizaci. Vedoucím projektového týmu je Oldřich Šesták a do této úzké pracovní skupiny byl od každého náměstka ministryně obrany a náčelníka Generálního štábu nominován jeden člen. Ministryně obrany Vlasta Parkanová 18. května 2007 rozhodla o tom, že komplexní audit zde bude proveden. Ministerstvo obrany se tak stává v pořadí třetím resortem, po Ministerstvu financí a Ministerstvu zahraničních věcí, který přistupuje k provedení tak rozsáhlého auditu externím dodavatelem. „ Co bude jeho obsahem? U Ministerstva obrany půjde o audit procesní, organizační, funkční a informační. Nebude proveden audit personální. Audit je zaměřen na celé Ministerstvo obrany a bude tak bez výjimky proveden u všech organizačních útvarů ministerstva. Navíc budou auditovány i některé vybrané přímo podřízené organizační útvary. Předpokládá se, že se prověří všechny procesy, a to jak v horizontální, tak vertikální úrovni. Dále byly vybrány tři průřezové procesy, ve kterých máme největší problémy, a ty budou auditovány vertikálně v celém rozsahu od ministerstva, přes operačně-taktická velitelství až po vybraná zařízení a útvary. Tyto průřezové procesy se týkají plánování a hodnocení rozvoje a činnosti resortu; nabývání, správa a pozbývání majetku a služeb či rozhodování ve věcech služebního poměru. „ Můžete nám říci, kdo bude audit Ministerstva obrany provádět? Už v březnu jsem avizoval, že audit bude v resortu provádět externí dodavatel, který vzejde z veřejné soutěže. Veřejná zakázka byla zadána otevřeným řízením neprodleně po rozhodnutí ministryně obrany. Začala tím, že text inzerátu byl uveřejněn v informačním systému veřejných zakázek i na internetu Ministerstva obrany již 1. června. Hodnocení předložených nabídek bude zahájeno 18. července 2007. Chci připomenout, že od počátku přípravy auditu kladu důraz na maximální transparentnost této zakázky. Z toho důvodu je postup

10

resortu průběžně konzultován s organizací Transparency International, která se zaměřuje především na omezování korupčních příležitostí ve veřejné správě. „ Jak bude vypadat příprava ministerstva na provedení auditu a kdo ji bude řídit? U ministerstev, u kterých byl komplexní audit již proveden, se potvrdilo, že audit dopadne podle toho, jak kvalitně je připravena zadávací dokumentace a jak zodpovědně je na něj auditovaný celek připraven. Jsem přesvědčen, že audit jsme zadali dobře, a to i s využitím zkušeností výše uvedených ministerstev. Další etapou je bezprostřední příprava resortu na provedení auditu, což považuji za jednu z prioritních činností, a je potřebné, aby byla zahájena neprodleně. V první řadě chci, aby všichni zaměstnanci resortu, ale i odborové sdružení zaměstnanců resortu, byli seznámeni s úkoly, které musíme splnit v období do zahájení auditu. Je také připravována informačně-komunikační strategie k objasnění cílů auditu, jejímž cílem bude jak komunikace s veřejností, tak se zaměstnanci a odborovým sdružením resortu. V přípravném období budeme muset aktualizovat všechny řídící a podkladové dokumenty potřebné

k provedení auditu. Bude také zahájena validace Procesního modelu MO, v rámci které správci jednotlivých procesů upřesní, doplní a aktualizují údaje týkající se nastavení jednotlivých procesů. Zahájíme i zkušební provoz Procesního modelu na ŠIS MO. Samozřejmě tím výčet plněných úkolů nekončí, budeme zpracovávat také určitou Srovnávací studii, ve které porovnáme současné Ministerstvo obrany ČR s ministerstvy obrany dalších srovnatelných zemí. V tomto období bude potřebné vybrat odpovědné a pracovité lidi do jednotlivých týmů projektové struktury určené pro provedení auditu a velmi důležité bude je kvalitně odborně připravit. Předpokládám, že základem budou lidé pracující v současné projektové struktuře určené pro přípravu auditu, neboť převážná většina z nich se osvědčila. „ Můžete nyní již konkretizovat, jak dlouho bude audit MO probíhat a kdy očekáváte jeho první výsledky? Začnu obdobím výběru dodavatele, který lze provést v délce čtyř až šesti měsíců, a to s ohledem na případné odvolání některé z firem. Vlastní audit můžeme zahájit někdy v listopadu 2007, respektive v lednu 2008.

Provedení auditu je pak rozděleno do několika fází, přičemž první tři fáze lze označit jako „prováděcí“ a závěrečnou fázi jako „implementační“. Předpokládám, že „prováděcí“ fáze nepřesáhnou období půl roku a v obdobném časovém rozsahu se uskuteční i „implementační“ fáze. Z toho vyplývá, že první výsledky lze očekávat nejpozději v polovině příštího roku a jejich implementaci budeme rozpracovávat a mnohdy již i realizovat v období do konce roku 2008. Podrobněji bych to v současnosti odhadovat nechtěl, neboť časový průběh auditu může ještě ovlivnit celá řada přímých i nepřímých faktorů. „ Co vyřeší komplexní audit na Ministerstvu obrany? Bude v jeho závěru zjednodušena organizační struktura ministerstva a odstraněny mnohé duplicity? Nemám pochybnosti o tom, že provedením komplexního auditu externí nezávislou firmou dosáhneme zjednodušení organizační struktury Ministerstva obrany a odstraníme některé současné duplicity. Docílíme zefektivnění činnosti ministerstva, optimalizujeme průběh jednotlivých procesů, toků informací, ale i využití vlastních zaměstnanců, materiálních a finančních zdrojů.

11

Î KOMPLEXNÍ AUDIT MO „ Bude cílem auditu MO i odstranění pochybností o neprůhledném zadávání veřejných zakázek v resortu? V rámci auditu bude důraz kladen na provedení auditu celého akvizičního procesu. Tento proces je zařazen mezi „průřezové“ procesy a bude auditován nejen na úrovni ministerstva, ale i vertikálně až na jednotlivá operačně-taktická velitelství a níže. Právě v této části auditu chci, aby bylo dosaženo maximálního možného zjednodušení tohoto souboru procesů. „ Jak se na průběhu auditu budou podílet zaměstnanci ministerstva? V současné době nemohu předbíhat, jakou formu spolupráce se zaměstnanci si dodavatelská firma zvolí. Často je uplatňována „dotazníková“ metoda. V takovém případě zaměstnanci pouze vyplňují podrobné formuláře a tím jejich činnost začíná i končí. Jsou však i jiné formy spolupráce. To se však netýká managementu. Funkcionáři na všech úrovních musejí počítat s určitou zátěží nad rámec svých povinností, odhaduji to v rozsahu od 30 do 50 %. Právě na připravenosti zaměstnanců a jednotlivých funkcionářů, jejich znalostech a ochotě spolupracovat s auditorskou firmou bude záviset celkový výsledek auditu. Musíme také počítat s vyčleněním určitého počtu vlastních lidí do jednotlivých týmů projektové struktury

A ZPRÁVY Í určené pro provedení auditu, v kterých pak budou úzce spolupracovat se svými protějšky z dodavatelské firmy. „ Je všeobecně známé, že jednou z nejsložitějších fází auditu je zavádění jeho výsledků do života. Je současné vrcholové vedení resortu připraveno v tomto sehrát rozhodující roli? Úspěšné provedení auditu musí být cílem nás všech. Měli bychom si uvědomit, že výsledky auditu nevzejdou až z jeho závěru, ale budou vznikat postupně a průběžně se k nim budeme vyjadřovat. V tomto musí sehrát zásadní roli vrcholový management resortu, počínaje ministryní obrany. Svůj díl odpovědnosti však ponese celý management, ale i každý zaměstnanec resortu. Do budoucna věřím, že audit bude právě tím úkolem, který nás všechny stmelí a přispěje k vytvoření moderního ministerstva. Vždyť dosažením cílů auditu docílíme toho, po čem většina resortu volá – zjednodušení a zkvalitnění práce nás všech. „ Objevily se zprávy, že výsledkem auditu bude snižování počtů zaměstnanců. Můžete tuto informaci potvrdit? Snižování počtů osob není v žádném případě cílem auditu. Proto ministryně obrany rozhodla, že v rámci komplexního auditu nebude

proveden personální audit. Počítám s tím, že výsledky auditu přinesou v rámci zjednodušené organizační struktury a optimalizace procesů především odstranění duplicit a nerovnoměrného zatížení organizačních útvarů, a to včetně jednotlivých zaměstnanců. Reakcí pak bude určité systémové přeskupení osob v rámci Ministerstva obrany a možná i v rámci resortu. Na druhou stranu si musíme uvědomit, že resort obrany nežije ve vzduchoprázdnu a i my musíme reagovat například na Programové prohlášení vlády a na zcela konkrétní usnesení vlády ze dne 25. dubna 2007 č. 436, které předpokládá snížení počtu funkčních míst ve státní správě do roku 2010 v rozsahu nejméně 3 % ročně a v tomto duchu bude dokonce již od roku 2008 upravován i objem prostředků na platy ve všech rozpočtových kapitolách. Myslím si, že provedení komplexního auditu nám tak může pomoci řešit systémově i uvedené usnesení vlády v rámci resortu. Rád bych využil tohoto rozhovoru a na závěr požádal všechny zaměstnance, kterých se komplexní audit Ministerstva obrany bude týkat, ale i odborové sdružení zaměstnanců resortu o spolupráci při plnění tohoto, pro resort tak významného a dlouhodobého úkolu. Ještě jednou chci ujistit všechny zaměstnance, že audit není nasměrován proti nim, ale naopak jeho cílem je zjednodušit a zprůhlednit práci nás všech, tj. zefektivnit využití lidských zdrojů.

Událo se... Text: Ladislav LENK, Pavel LANG, Tomáš SOUŠEK a www.army.cz Foto: Jiří HOKŮV a Vojenský požární dozor

» Vláda schválila 30. května další převod nepotřebného vojenského majetku některým obcím, městům a krajům. Převedeno bylo 14 vojenských objektů v celkové hodnotě přibližně 380 milionů korun. Největším celkem určeným k převodu je bývalá bojová část areálu vojenského letiště Planá u Českých Budějovic, která má účetní hodnotu 134 miliony korun a získá ji Jihočeský kraj. Město Český Krumlov dostalo část areálu městských kasáren. Hodnota objektů činí 79 milionů korun. Město Dobříš bude vlastnit nedaleký lesní areál radiotechnického vojska, jehož hodnota je asi 75,5 milionu korun. Obec Rychnovek získá bývalý ústřední vojenský sklad potravin, který má hodnotu 68 milionů korun. » Československá obec legionářská zvolila 2. června na svém sjezdu v Praze novým předsedou svého dosavadního místopředsedu Pavla Budinského, který nahradil nedávno zesnulého generála Antonína Špačka. Pavel Budinský je současně předsedou Sdružení válečných veteránů, které organizuje novodobé veterány zahraničních vojenských misí české armády. Obě organizace jednaly před pěti lety o sloučení, které se ale nakonec neuskutečnilo. Nyní jsou sice samostatně registrované, účastníci zahraničních misí ale mohou být také členy legionářské obce.

Dne 21. května 2007 zahájila svoji činnost první vojenská hasičská jednotka v rámci mise KFOR v Kosovu. Jejím hlavním úkolem na základně Šajkovac je zabezpečení vzletů a přistání vrtulníků Mi-17 a požární ochrana celé základny. Čtrnáct příslušníků jednotky pod velením kapitána Petera Istenčina pochází ze záchranných praporů AČR z Bučovic, Rakovníka a Olomouce a z leteckých základen v Čáslavi a Přerově. Nepřetržitou pohotovost k hašení požárů, technickým zásahům a řešení dalších mimořádných událostí drží čtyřčlenné družstvo. Vojenská hasičská jednotka má v Kosovu podobné vybavení jako běžné hasičské jednotky na domácím území. Její příslušníci mají k dispozici jeden velitelský landrover, cisternovou automobilovou stříkačku T-815 CAS 32 a od poloviny června nový kombinovaný hasičský automobil KHA 32 – Mercedes Benz ACTROS 6 × 6 s obsahem 11 tisíc litrů vody, 1150 litrů hasicí pěny a 2× 152 kilogramů hasicího prášku.

12

Ve čtvrtek 7. června se na Ministerstvu obrany uskutečnilo setkání veteránů 2. světové války s představiteli resortu. Slavnostního shromáždění se zúčastnila také šestnáctičlenná delegace příslušníků britského královského letectva (RAF – Royal Air Force) a československé obrněné brigády, jež přicestovala do České republiky na týdenní návštěvu. Za MO ČR pozdravili přítomné náměstek ministryně obrany pro personalistiku Pavel Mašek a ředitel sekce rozvoje druhů sil-operační sekce MO brigádní generál Josef Bečvář.

» V neděli 3. června absolvovalo 146 příslušníků 10. kontingentu AČR v silách KFOR tradiční Dánský pochod (Dancon March). Trasu hornatým terénem o délce 25,2 kilometru s minimální zátěží 10 kilogramů zdolávalo celkem 1432 příslušníků mise KFOR z 31 zemí. Velkým úspěchem českého kontingentu bylo vytvoření nového rekordu ve zdolání trati rotným Romanem Martínkem, který doběhl do cíle v čase dvě hodiny devět minut, čímž pokořil stávající rekord o osm minut. Dánský pochod, jehož historie začala v roce 1972 na Kypru v misi UNFICYP, je na území Kosova pořádán již od roku 1999 a svou tradici si našel i v misích na území Iráku a Afghánistánu, kde je kvůli bezpečnostním podmínkám pořádán jen uvnitř vojenských základen. » Osobnost Aloise Eliáše, československého politika, armádního generála a protektorátního premiéra popraveného nacisty za spolupráci se zahraničním odbojem v Londýně a za podporu odboje domácího, připomíná probíhající výstava v prostorách Univerzity obrany v Brně. Expozice „Příběh vlastence“ návštěvníky seznamuje s desítkami unikátních předmětů z Eliášovy pozůstalosti – vojenskými uniformami, vyznamenáními, zbraněmi, písemnostmi nebo osobními předměty. Výstava potrvá do 27. července. » Letiště ve středočeském městě Slaném má nové jméno. V sobotu 9. července bylo při příležitosti tradičního setkání spojeneckých veteránů leteckých bojů druhé světové války v Evropě pojmenováno po generálporučíku Františku Fajtlovi. Účastníci „Air stars meetingu generálporučíka Františka Fajtla a Františka Peřiny“ uctili památku na bývalé příslušníky britského letectva. Jméno Františka Fajtla nese také vznikající náměstí v lounském Zahradním městě. » Od 1. do 18. června se čtyřicet vybraných příslušníků 71. mechanizovaného praporu Hranice zúčastnilo na základně americké armády v německém Hohenfelsu cvičení s názvem „COMBAT MANEUER 2007“. Toto cvičení je součástí přípravy jednotek americké armády do mezinárodní mírové mise KFOR v Kosovu a hraniční vojáci byli společně s polskými partnery zapojeni do její závěrečné fáze jako organická součást kontingentu. Procvičovali specifické činnosti, jako jsou doprovody VIP osob a humanitárních konvojů, prohledávací operace osob a techniky v zastavěné aglomeraci, patrolování a v případě potřeby také demonstraci síly v prostoru odpovědnosti. Vojáci 71. mechanizovaného praporu v Hohenfelsu cvičili již potřetí.

13

Î SPECIÁLNÍ SÍLY

SPECIÁLNÍ SÍLY Í

ZKUŠENOSTI vodítkem rozvoje Hovoříme s velitelem 601. skupiny speciálních sil plukovníkem gšt. Milanem Kovandou Text: Vladimír MAREK Foto: autor a Jiří HOKŮV

„ 601. skupina speciálních sil prošla v uplynulých letech výraznými proměnami. V jakém stadiu výstavby jste skupinu převzal? Co ještě zbývá udělat? Útvar speciálních sil v letech 2004 až 2005 úspěšně završil reformu. Jejím cílem bylo dosažení počátečních operačních schopností. O tom, že její obsah byl správně nastaven, svědčí i dvojí zdařilé nasazení kontingentu speciálních sil do bojových operací v Afghánistánu v roce 2004 a 2006. Kromě toho došlo k vypracování koncepce rozvoje speciálních sil na léta 2006 až 2010. Náš útvar by tedy měl dosáhnout plných operačních schopností v roce 2010. Převzal jsem ho v období realizace této koncepce a mým úkolem je nyní dovést ho k tomuto cíli. „ Vaše funkce je spíše manažerská, anebo si i nadále musíte udržovat fyzickou kondici a absolvovat seskoky, abyste nezaostával za příslušníky bojové části jednotky? Samozřejmě že výkon mé funkce je zaměřen na manažerskou činnost, nicméně i lidé na nejvyšších útvarových postech musejí být systematicky připravováni v různých druzích bojové a odborné přípravy, velitele nevyjímaje. Z hlediska pracovní a časové vytíženosti je však někdy obtížné oblast velení a řízení skloubit s odbornou přípravou.

14

„ Z nasazení v Afghánistánu jste se vrátili s řadou podnětů, co všechno by ještě bylo možné z hlediska vybavení a výzbroje jednotky změnit. Jak pracujete s těmito připomínkami? Každá operace je svým charakterem specifická a odlišná, přináší řadu nových poznatků a zkušeností v různých oblastech. Důležité je poznatky řádně analyzovat a důsledně aplikovat do praxe. Přesně tímto způsobem pracujeme, ne vše však lze změnit ze dne na den. Podstatné je, aby získané zkušenosti neupadly v zapomnění a staly se vodítkem k dalšímu rozvoji osob, jejich zabezpečení a systému

práce. Poznatky získáváme nejen z operačního nasazení, ale také během vojenských cvičení, ať již mezinárodního nebo národního charakteru, v kurzech a při běžném výcviku bojových jednotek a ostatních součástí útvaru. „ Koncem loňského roku jste se vrátili z nasazení v Afghánistánu, uvažuje se o dalším vyslání vaší jednotky do mise? Skupina speciálních sil je neustále systematicky připravována k tomu, aby v případě rozhodnutí byla schopna splnit před ní postavené úkoly. Je cvičena k působení v celém spektru vojenských speciálních operací. Rozhodnutí

o samotném nasazení či vyslání jednotky je ale výhradně na nejvyšších politických a vojenských představitelích. „ Myslíte si, že pro Armádu České republiky je speciální jednotka vaší velikosti plně dostačující? Náš útvar disponuje v současné době dostatečnými silami a prostředky k tomu, aby byl schopen naplnit vojenskopolitické ambice České republiky v oblasti speciálních sil. „ Na příští rok máte naplánováno cvičení s britskou SAS a s izraelskými speciálními silami. Je to z hlediska získávání zkušeností úplně to nejlepší, co ve světě existuje, anebo do budoucna uvažujete o možnostech výcviku i v některých exotičtějších zemích? Vámi zmiňované jednotky skutečně patří ke světové špičce a spolupráce s nimi je vždy krokem vpřed. Své partnery se snažíme vybírat na základě toho, aby vzájemná spolupráce byla vždy přínosem. Šetří to drahocenný čas a finanční prostředky. Jelikož disponujeme bohatými zkušenostmi z operací a dlouhodobého začlenění do výcvikového programu speciálních sil NATO, máme zmapovány schopnosti a dovednosti našich potenciálních

partnerů. To nám velice napomáhá při plánování společných zaměstnání s obdobnými zahraničními jednotkami. Zároveň jsme však připraveni těm méně zkušeným zahraničním partnerům, samozřejmě v případě jejich zájmu, naše poznatky předávat. Zájem z jejich strany přitom existuje. „ Již několik let doplňujete jednotku pouze lidmi, kteří prošli službou v naší armádě. Jsou tyto personální rezervy pro vás dostatečné? Výběr osob k naší jednotce je koncipován tak, abychom útvar doplňovali skutečně kvalitním personálem. Výběrové řízení k bojovým jednotkám je velice náročné a klade na zájemce vysoké požadavky. Tato kritéria se již dostala do povědomí případných uchazečů. Proto se na výběrové řízení k jednotce nehrnou zájemci v desítkách nebo stovkách. Nestačí totiž jen přijít, zkusit si to a ono to možná vyjde. Uchazeč by se měl skutečně zodpovědně připravit a především musí chtít stát se vojákem speciálních sil. Jedinec, který úspěšně zvládne výběrové řízení k bojovým jednotkám, má ty nejlepší předpoklady být opravdovým bojovníkem speciálních sil. Jeho cesta však zde teprve začíná.

Plukovník gšt. Milan Kovanda nastoupil po absolvování vojenského gymnázia v roce 1988 na Vysokou vojenskou školu pozemního vojska ve Vyškově, kde vystudoval průzkumný obor. Během služby u 22. výsadkové brigády v Prostějově prošel funkcemi od velitele skupiny, přes velitele odřadu až k funkci velitele roty. V roce 1999 stál v čele roty speciálních sil, která byla předurčena pro spojenecké velení NATO. O dva roky později byl vyslán na alianční velitelství, kde působil jako vedoucí starší důstojník pro speciální operace sboru rychlé reakce ARRC. V roce 2006 se stal zástupcem velitele 601. skupiny speciálních sil. V prosinci loňského roku pak převzal velení tohoto elitního útvaru. Milan Kovanda má za sebou řadu kurzů v České republice a v zahraničí. Za všechny jmenujme zdokonalovací kurz pro zpravodajské důstojníky ve Fort Huachuca v Arizoně v USA, kurz krizového řízení státu a kurz Generálního štábu AČR na Univerzitě obrany. Může se rovněž pochlubit bohatými zkušenostmi ze spolupráce se speciálními silami především USA, Velké Británie, Itálie a Francie. Zúčastnil se také dvou zahraničních misí, a to v Kosovu a Afghánistánu.

15

ZE ZAHRANIČÍ Í

LETIŠTĚ s hangáry ve skále Mezinárodní letiště Slatina, druhé největší v Srbsku, se rozkládá na úpatí pohoří, jež tvoří část západního okraje rozsáhlého krasového údolí Kosovo polje. Tuto polohu využila někdejší Jugoslávská federální armáda, která vzletovou a přistávací plochu spojila pojížděcími drahami se dvěma tunely vyhloubenými ve skalním masivu. Obrovské chodby s několika bočními prostory sloužily jako logistické zázemí zdejší vojenské základny. Letouny, kterých se sem prý vešlo 18 či 19, postupně projížděly jednotlivými pracovišti, kde na nich mechanici prováděli nutnou údržbu, přezbrojení, doplnění paliva apod. Nacházely se tu také kanceláře pro velitele a další vojenské funkcionáře, operační místnost, sklady pohonných hmot, munice a náhradních dílů, byl zde výtah k pozorovacímu stanovišti na vrcholu hory i místnosti pro odpočinek pilotů. „Letišť podobného typu měla jugoslávská armáda několik,“ říká tiskový mluvčí Ministerstva obrany ČR Andrej Čírtek. „Letadlo zde bylo vystrojeno a pak mohlo z portálu vyjet a rovnou startovat do mise. To samozřejmě výrazně snižovalo možnost zničit letoun při údržbě nebo při přistání a vzletu.“

16

Zajímavou tečkou za nedávnou návštěvou ministryně obrany Vlasty Parkanové u českého kontingentu KFOR v srbské provincii Kosovo se stala prohlídka umělých tunelů-hangárů na prištinském letišti Slatina. Tyto rozsáhlé prostory ještě koncem devadesátých let minulého století používala jugoslávská armáda. Dnes jsou součástí campu Vrelo, který obývají příslušníci KFOR. Text: Jaroslav PAJER Foto: autor a www.arrc.nato.int/pictures/kfor/Pristina.htm

Není tedy divu, že se slatinské tunely staly během sedmdesátidevítidenní války na jaře 1999 terčem leteckých náletů spojeneckých armád NATO proti jugoslávským ozbrojeným silám, které se podílely na etnických čistkách v Kosovu. Sdělovací prostředky tehdy informovaly, že NATO kromě jiného používalo také „chytré“, laserem naváděné střely, které jsou s to ničit pouze předem určený cíl. Například na letišti prý byla poškozena většina povrchových budov a zařízení včetně železniční vlečky, avšak několik stovek metrů vzdálená silnice zůstala netknutá. Bomby a rakety pochopitelně mířily také na skalní letecké úkryty. Svah kolem vstupních prostorů byl jejich výbuchy doslova prošpikován. Stanislav Kaucký ve stati „Údery proti Jugoslávii − Fakta a postřehy“ na www.atmonline.cz uvádí, že americké víceúčelové bojové letouny F-15E použily proti těmto cílům speciální pumy GBU-28 s laserovou naváděcí soustavou schopné pronikat vrstvou zeminy a betonu o tloušťce několika metrů. Měly za úkol především zničit techniku uschovanou ve skále. Podle serveru dragan.freeservers.com však tyto útoky své poslání nenaplnily. To proto, že stavba vstupního prostoru, který tvoří chodba dvakrát lomená v ostrém

úhlu, zabránila potřebnému ničivému účinku bomb. Přesto však díl zkázy je dodnes patrný na severní vjezdové části do jednoho z tunelů, kde se propadl skalní strop. Údajně v pátek 11. června 1999, krátce poté, co NATO zastavilo bombardování, se ze slatinských tunelů vynořilo asi 11 jugoslávských stíhaček MiG-21 a odlétlo na jiné srbské letiště. Den nato letiště obsadilo 200 ruských vojáků, kteří sem přijeli v 15 lehkých pancéřovaných vozidlech a 25 nákladních vozech označených písmeny KFOR. Vzhledem k tomu, že letiště bylo předurčeno jako základna pro britský kontingent mírových sborů, vyvolala ruská akce napětí, které musela mírnit diplomatická jednání na nejvyšších místech. Podle serveru www.cdi.org v sobotu 12. června na letiště ruským Il-76 přiletěla skupina 39 výsadkářů a techniků. „První, kdo se do této základny po jugoslávských vojácích dostal, nebyli vojáci NATO, ale ruští vojáci,“ pokračuje Andrej Čírtek. „Ti sem tehdy přijeli z Bosny a provedli tu řízené poškození vybavení. To znamená generátorů, vzduchových filtrů a další výbavy.“ Vzhledem k tomu, že tunely už neplní svou původní funkci, nemělo smysl jejich zařízení obnovovat. Jedním z prvních úkolů aliančních sil po odchodu ruských jednotek

byla především pyrotechnická očista základny. „Bylo to tu těžce bombardováno,“ popisuje pplk. Róbert Bielený, současný zástupce náčelníka štábu MNTF (C) sídlící v Kosovu na základně Ville, který ministryni Parkanovou tunelem provázel. „Takže tu zbyla spousta nevybuchlé munice. Naši ženisté zde měli odminovací stroj, kterým jsou schopni provádět jen povrchové odminování. Proto tu jsou ještě označené prostory, kam se nesmí.“ Camp Vrelo a přilehlé prostory o rozloze téměř 41 hektaru s obvodem delším než tři kilometry dnes střeží příslušníci maďarského zabezpečovacího praporu. Chráněný tunel slouží jako parkoviště a na volnějším prostranství kupříkladu naši vojáci cvičí zvládání davu. „V době, kdy jsem tu byl asi přede dvěma lety s ministrem Kühnlem, zde bylo skladiště ukradených vozidel nalezených na území Kosova,“ vzpomíná Andrej Čírtek. Za nynější návštěvy po obou stranách části chodeb stála uložena vozidla s označením EUPOL. Tak jsou nazývány policejní mise konané pod hlavičkou Evropské unie, jež v různých krizových regionech světa monitorují bezpečnostní situaci, pomáhají místním složkám v boji proti organizovanému zločinu, reformě policejních sborů apod. Zatím čekají na své využití.

V článku jsou použity informace z těchto internetových zdrojů: http://www.atmonline.cz/analyzy/jugo/jugo.htm http://www.blisty.cz/files/isarc/9906/19990611a.html http://www.cnn.com/WORLD/europe/9906/26/kosovo.03/

http://www.arrc.nato.int/pictures/kfor/Pristina.htm http://dragan.freeservers.com/agresija/BattleDamage.htm http://www.cdi.org/russia/johnson/3366.html

17

Î ZÁCHRANÁŘI

MODERNIZACE Í

VÝBUCH v Sobotce

Ve výcvikovém prostoru Boletice se uskutečnily zkoušky přenosného raketového protiletadlového kompletu RBS-70 vybaveného novým propojením na terminál palebného prvku v rámci automatizovaného systému velení a řízení palby.

Text a foto: Daniel ŠTROBL

RBS-70 efektivnější

Těžko na cvičišti, lehko na bojišti, říká staré přísloví a každý voják, který kdy poznal kromě polí mírových i pole válečná, potvrdí jeho pravdivost. Rčení však platí i pro ty, kteří „bojují“ neozbrojeni a jejichž protivníkem nebývají lidé. Máme na mysli vojenské záchranáře, již se kromě jiného připravují na zdolávání nepřítele záludného a nebezpečného − živelní či technologické havárie. Je čtvrtek 17. května. Úderem desáté hodiny dopoledne otřásl Sobotkou, půvabným městečkem na Jičínsku, výbuch. Budova, o jejímž účelu pochybovali i místní, se během okamžiku změnila v dýmající horu sutin. Ticho, které následovalo, přerušovaly jen občasné výkřiky raněných, kteří se zakrvácení snažili dostat do bezpečí. Za několik okamžiků je z dáli slyšet siréna hasičských vozů. Na místo přijíždějí příslušníci Sboru dobrovolných hasičů města Sobotky. Operační a informační středisko územního odboru Hasičského záchranného sboru Jičín zároveň na místo odesílá svou profesionální jednotku. Hasiči provedli rychle průzkum místa, zahájili hasební práce a předali do rukou členů záchranné služby zraněné, kteří se nacházeli v okolí zdemolovaného domu. V objektu zakrátko nalezli další tři osoby, z nichž dvě bylo nutné vyprostit. V té době jsou již na místě i příslušníci kutnohorského 152. záchranného praporu, kteří se pomocí motorových pil a dalšího vybavení

18

doslova probíjejí k uvězněným. Když se jim podařilo vyprostit posledního zavaleného, zjistili, že ve staticky narušené části objektu jsou sudy s neidentifikovatelným obsahem. Během hašení však došlo k jejich narušení, a tak musela být celá oblast uzavřena Policií ČR. Do trosek vstupují příslušníci protichemického odřadu vojenských záchranářů, aby sudy s neznámou toxickou látkou zajistili. Další skupiny se připravují na dekontaminaci zamořené techniky i záchranářů. Očistu techniky provádějí hned na místě, lidé jsou převáženi na dekontaminační místo vybudované v bezpečné vzdálenosti. Zásah trval téměř tři hodiny a vyžádal si účast bezmála sedmi desítek záchranářů, z nichž jedenačtyřicet bylo z vojenského záchranného praporu. Ne, to není líčení další tragédie, které nám tak často předkládají média. Uvedená událost byla jen cvičením integrovaného záchranného systému Královéhradeckého kraje. Akce sledovala několik cílů. Předně prověření stupně připravenosti záchranných

Text: Michal ZDOBINSKÝ Foto: Jan KOUBA

jednotek 152. zpr, dále praktické procvičení společného nasazení základních složek IZS (hasičů, policie, zdravotnické služby) a vojenských záchranných jednotek coby jedné z ostatních složek systému a konečně ověření funkčnosti systému vyrozumění zasahujících jednotek. Součástí cvičení bylo též přezkoušení součinnosti s KVV Hradec Králové. „Cvičení bylo výborným prostředkem k prověření profesionálních kvalit našich záchranářů, ale i techniky, která byla nedávno našim záchranným jednotkám dodána,“ uvedl v závěru akce velitel 152. záchranného praporu podplukovník Michal Tivodar. „Naši příslušníci obstáli se ctí a za své výkony si rozhodně zaslouží pochvalu. Samozřejmě že se v průběhu cvičení objevily chybičky, ale ty neměly podstatný vliv na celkový výsledek. Nyní jde o to, abychom se z těchto chyb poučili a aby se při následném cvičení s IZS Středočeského kraje, které plánujeme v letošním září, již neopakovaly.“

Vojskové zkoušky završují proces integrace kompletu RBS-70 do mobilního automatizovaného systému velení a řízení palby (ASVŘP) známého i pod obchodní zkratkou RACCOS. ASVŘP je v současné době schopen automatizovaně řídit modernizované mobilní protiletadlové raketové komplety S-10MD/IFF a také neautomatizovaně řídit i další protiletadlové prostředky AČR, např. dosud používané přenosné protiletadlové raketové komplety S-2M. V letošním roce bude zvýšena schopnost ASVŘP o možnosti automatizovaně řídit nejen RBS-70, ale i modernizovaný protiletadlový raketový komplet 2K12 KUB. Velitel družstva až doposud řídil střelce RBS-70 hlasovými povely na základě informací o cíli získaných z přenosného terminálu palebného prvku. Pardubická firma Retia, a. s.,

v úzké spolupráci s uživatelem RBS-70 vyvinula digitální propojení založené na zařízení DR-70, které je připevněno na stojanu odpalovacího zařízení RBS-70 a prostřednictvím až 100 m dlouhého kabelu napojené na přenosný terminál palebného prvku. Na zmíněný terminál, což je přenosný počítač s dotykem ovládaným displejem o úhlopříčce 21 cm, přichází obraz vzdušné situace a povely z místa bojového velení (MBV) systému ASVŘP. Před zavedením DR-70 velitel družstva (operátor terminálu) hlasem naváděl střelce RBS-70 do směru (azimutu) příletu cíle a předával mu další údaje o cíli, např. o jeho výšce (elevaci) atd. Díky novému propojení nyní tento proces odpadá. Zařízení DR-70 vyhodnocuje momentální natočení (azimut) a elevaci odpalovacího zařízení a generuje tón předávaný do tzv. náhlavní soupravy střelce (speciálně tvarovaná přilba se sluchátky). Na základě informací o cíli z terminálu a natočení odpalovacího zařízení se mění frekvence tónu, což střelci umožní v předstihu natočit odpalovací zařízení do optimálního směru přilétávajícího cíle. Obdobně střelec nastaví i elevaci,

protože ve sluchátkách také slyší syntetickým hlasem předávané povely „up“ nebo „down“, tedy nahoru nebo dolů. Integrace RBS-70 do mobilního automatizovaného systému řízení a velení palby pomocí zařízení DR-70 značně zvyšuje bojovou efektivnost tohoto protiletadlového kompletu. Zkracuje dobu rozhodování velitele družstva pro postřelování cíle, zkracuje dobu mezi získáním informací o cíli průzkumným čidlem a jeho předáním přes MBV střelci k ničení. V neposlední řadě snižuje psychickou zátěž střelce. Dalším nesporným kladem je, že zabudováním DR-70 vzroste hmotnost celého kompletu RBS-70 pouze o 0,8 kg. A ještě dvě poznámky na závěr. Zvolenou koncepci měnícího se tónu včetně náhlavní soupravy používá švédská armáda standardně. Ovšem u nás modifikované náhlavní soupravy poskytují střelci nejen lepší ochranu, ale jsou téměř čtyřikrát levnější v porovnání s nabídnutými švédskými originály. Druhá zajímavost se váže k provedení vlastních vojskových zkoušek. V jejich rámci kromě jiného jako imitátory vzdušných cílů posloužily i dálkově řízené modely letadel, které na tuto akci přivezli příslušníci Vojenské akademie Vyškov. Malé rozměry modelů se staly novým a zároveň poněkud obtížnějším cílem pro pozorovatele vzdušného prostoru i střelce RBS-70. Podle zástupců vyškovské akademie lze díky modelům provádět nácvik řízení palby prakticky nepřetržitě, přičemž vlastní provoz jednoho miniletounu stojí pouhých 100 Kč denně.

19

Î POTÁPĚČI

POTÁPĚČI Í

Který slavný vojevůdce a panovník se nechal roku 330 před naším letopočtem spustit v sudu do vody, aby se mohl podívat na práci potápěčů při odstraňování ponořených zátarasů v maloasijském přístavu Tyru? Tak tahle, ale i další otázky čekaly v testu znalostí na účastníky letošní soutěže potápěčů Armády České republiky, která se konala mezi 21. a 25. květnem na Vyškovsku. Text: Jaroslav PAJER Foto: prap. Petr CHLADIL a Olga KARAFFOVÁ

Jednoznačné prvenství vodníků od Vajgaru Klání, které už potřetí přichystali příslušníci oddělení přípravy potápěčů Vojenské akademie Vyškov, se účastnila čtyřčlenná družstva ze 151. ženijního praporu Bechyně, 152. záchranného praporu Kutná Hora, 153. zpr Jindřichův Hradec, 154. zpr Rakovník a 157. zpr Hlučín. Je škoda, že na toto setkání, jež není jen pouhým měřením sil a umu, nemohli z různých služebních důvodů přijet i reprezentanti z dalších útvarů, v nichž specialisty na podvodní práce mají. Závodilo se hned od prvního dne, přesněji odpoledne. To vojenským žabím mužům a jedné ženě patřil vyškovský bazén, ve kterém se postupně popasovali ve třech štafetových závodech. Nejprve měli uplavat 50 metrů v apnoe (na jeden nádech), přičemž se nezapočítával čas, ale počet vynoření plavců. „Mnoho jich to zvládlo na jeden zátah,“ vypráví major Roman Jersák, zástupce náčelníka oddělení přípravy potápěčů VA Vyškov a hlavní organizátor akce. „Jako družstvo si nejlépe vedli Bechyňští s jedním vynořením.“ V druhé disciplíně, kterou bylo plavání čtyřikrát 300 m na čas, zabodovali

20

Jindřichohradečtí s necelými 22 minutami. Ostatní doplavali v časech o jednu až tři minuty delších. Potápěči od rybníka Vajgar uspěli i v třetí části, kdy čtyřikrát 500 m s ABC (ploutvemi, maskou a šnorchlem) uplavali za 28 minut a 53 vteřin. V následujícím písemném testu týkajícím se historie potápění, anatomie, potápěčských nemocí, výpočtů fyziky pro potápěče a dalších odborných znalostí nejvíce bodů nasbíralo kvarteto z Kutné Hory. Další soutěžní dny se odehrávaly pod širým nebem. V zatopeném lomu u Blanska nejprve dvojice potápěčů připevňovaly v třímetrové hloubce na pět lan zavěšených pod bójkami v různých místech hladiny imitace náloží. Tím se prověřovalo jejich umění plavby pod vodou podle azimutu. „Závodníkům se měřil čas a dostávali trestné minuty za vynoření,“ vysvětluje mjr. Jersák. „A to buď, když ztratili orientaci a museli se podívat, kde jsou, nebo i za vynoření části jejich výstroje či těla.“ Aby se v té době druhé dvojice z družstev nenudily, čekalo je poznávání ryb z českých vod. „K devatenácti obrázkům měly doplnit rodové a druhové jméno. Za první dostaly po jednom bodu, za druhé dva body. A když to věděly i latinsky, získaly další tři body,“ dodává organizátor soutěže. Nejvíce ryb poznali Kutnohorští a zaznamenali celkem 74 dílčí body. Odpolední disciplína, přeprava materiálu pod vodou pomocí zvedacích vaků, většině startujících nedělala příliš potíží. Soudě alespoň podle dosažených časů, které se pohybovaly od 11 minut 28 vteřin až po 14 minut 23 vteřin. Nejlépe si vedli opět „vodníci“ z Jindřichova Hradce. Smůlu ten den měli záchranáři z Hlučína, kterým se rozbila technika, a pro nesplnění potápěčských úkolů byli ve dvou kolech diskvalifikováni. Ve středu se soutěžící přesunuli do zatopeného lomu u Drysic. Zde jim organizátoři navodili zimní situaci. Hladina je zamrzlá, pouze v místě pod skálou je prosekaná díra. Při práci pod ledem asi 50 metrů odtud ve čtyřmetrové hloubce uvázl jeden z potápěčů a dochází mu vzduch. Dvojice zachránců proto musela skočit do vody, třetí druh jim ze skály spustil náhradní přístroj, podle udaného azimutu plavci našli ohroženého kamaráda, ten si přístroj, tzn. žaket, automatiku i lahve, vyměnil a všichni tři podél vodícího lanka doplavali do bezpečí. To vše opět na čas. Tentokrát zabodovali smolaři z předešlého dne, Hlučínští, kteří akci zvládli za 13 minut a 13 vteřin. Navíc si na tuto soutěž vsadili žolíka, takže se jim počet bodů zdvojnásobil a oni se díky tomu posunuli

z chvostu na čtvrté místo. Jindřichohradečtí si i přesto, že v záchraně skončili až třetí, udrželi celkové první místo. Odpoledne závodníci prošli přípravou na práci ve výškách, neboť je ve čtvrtek čekal seskok do vody z nízkoletícího vrtulníku. Mnozí tento výcvik zažili poprvé. Ve čtvrtek je uvítala vodní nádrž Myslejovice ve výcvikovém prostoru Březina. Jejich poslední úkol zněl: provést vysazení z vrtulníku, doplavat na určené místo, nastoupit do raftu a pak už na čas dopádlovat k hrázi, přivázat si k člunu druhou loďku se zraněnou osobu (pěkně těžkou kládou) a dopravit ji ke vzdálenému břehu. Časy byly poměrně těsné, od 8 minut 54 vteřin (Jindřichův Hradec) až po 11 minut 5 vteřin (Bechyně). „Překvapilo mě, že nikdo nevyužil možnost doplavat k raftu z břehu, pokud by se bál skočit z vrtulníku,“ libuje si Roman Jersák. „Někteří totiž tvrdili, že neskočí...“ Třetí ročník soutěže armádních potápěčů skončil. První místo jednoznačně obsadili potápěči z Jindřichova Hradce, kteří byli v čele klání od samého počátku. Stříbro vybojovali záchranáři z Kutné Hory před bronzovými ženisty z Bechyně. Bramborová medaile zbyla na čtveřici z Hlučína a poslední skončila skupina z Rakovníka. Jak už bylo řečeno, pouze o výsledky tu ale nešlo. „Usilujeme zároveň o to,“ objasňuje mjr. Roman Jersák, „aby potápěči mohli porovnat, jakým způsobem jsou vycvičeni.“ Současně přiznává, že je to vodítko i pro ně,

výcvikáře. „Pokud budeme vědět, na jaké úrovni máme potápěče připravené, tak podle toho můžeme upravovat obsah zdokonalovacích kurzů a zaměřit se na to, co jim nejde.“ Jeho slova korespondují i s vyjádřením závodníků. Úroveň potápěčského výcviku se podle nich ve výsledcích soutěže odráží. „Podmínky pro výcvik našich potápěčů se v poslední době zlepšily,“ přiznává rotmistr Michal Bošanský, starší potápěč ze 153. zpr Jindřichův Hradec. „Jezdili jsme na kurzy a zdokonalovací výcvik do Vyškova, účastnili se také zaměstnání, která pořádali kolegové z jiných útvarů.“ „Ti kluci, co dnes soutěžili, nemají ještě moc zkušeností,“ říká zase nadrotmistr Michal Černý, starší potápěč a cvičitel ze 154. zpr Rakovník. „Papíry si udělali ve Vyškově minulý rok a pak už se do vody moc nedostali.“ Ani on v tom i přes své letité potápěčské zkušenosti nemohl příliš pomoci. Jednak do útvaru nastoupil loni, jednak cvičitelské oprávnění získal týden před letošní soutěží. Plány však má jasné. „Výsledek v soutěži ukazuje, na co máme výcvik zaměřit. Především na azimuty a přepravu materiálu pomocí zvedacích vaků... V útvaru musíme ještě doladit logistické zabezpečení a najít lokality, kde bychom se mohli potápět. Ale velení tomu fandí.“ To je tedy tečka za letošním ročníkem soutěže vojenských potápěčů. A kdo byl tím zvědavým vojevůdcem, který chtěl vidět své žabí muže v akci? No přece Alexandr Veliký.

21

Î ANKETA

ANKETA Í

ČMOSA a nový zákoník práce Text a foto: Pavel LANG

Zákon č. 262/2006 Sb. neboli nový zákoník práce. Již půl roku řídí pracovněprávní vztahy v Česku, resort Ministerstva obrany nevyjímaje. O jeho počátečních dopadech jsme hovořili s některými funkcionáři Českomoravského odborového svazu civilních zaměstnanců armády (ČMOSA).

Jsem toho názoru, že minulý zákoník práce byl pro zaměstnance srozumitelnější. V tom současném je jednoznačně zakotvena zásada – co není zakázáno, je dovoleno. Avšak co to přesně postihuje, mi v jistých částech, respektive hlavách, uniká. Uvítala bych konkrétnější specifikaci některých pasáží. Výrazy – může obsahovat, může provést, může stanovit, si lze vysvětlovat různě. Hlavní změny v novém zákoníku práce se neodvažuji hodnotit, přesto se u jedné maličkosti zastavím. Jde o náhradu mzdy při organizování dětského letního tábora. K mému překvapení se na to jaksi pozapomnělo.

IRENA ZRUTSKÁ, PŘEDSEDKYNĚ ZO ČMOSA NA KRAJSKÉM VOJENSKÉM VELITELSTVÍ HRADEC KRÁLOVÉ

ZDENĚK PEŠA, PŘEDSEDA ZO ČMOSA U VOJENSKÉHO ZAŘÍZENÍ KVĚTNÁ

Nový zákoník práce, jenž nabyl účinnosti 1. ledna 2007, nepřinesl do činnosti základní odborové organizace kosmetické úpravy, nýbrž zásadní změny. Řekla bych, že v tom kladném slova smyslu. Oceňuji především to, že podstatným způsobem upravuje nejen vztahy mezi zaměstnavatelem a ZO ČMOSA, ale i výrazně promlouvá do nároků všech zaměstnanců resortu. Na mysli mám například adekvátní kompenzaci při odchodu občanského zaměstnance po 30 a více letech pracovního poměru nebo navýšení odměny za pracovní pohotovost do výše 15 % a 25 % průměrného výdělku. Samozřejmě že lidé uvítali i zvýšení odměn při příležitosti dovršení 50 let věku do výše 10 tisíc Kč a odměnu 20 tisíc Kč při prvním odchodu do důchodu. Každý, byť sebemenší krůček, který je učiněn ve prospěch zaměstnanců resortu MO, je pozitivem.

K novému zákoníku práce nemám v současné době výhrady. Nakolik odborářům pomůže, to ukáže čas. Škoda, že není psán přístupnějším jazykem. Nemálo zaměstnanců se v něm složitě orientuje. Dnes se hodně diskutuje o jeho zrušení, respektive principiální novelizaci. Já zastávám názor, aby byl zákoník ponechán ve stávající podobě. Odbory dostávají díky němu další možnost k větší seberealizaci.

VĚRA FIKEJSOVÁ, PŘEDSEDKYNĚ ZO ČMOSA U VOJENSKÉHO ZAŘÍZENÍ MLADKOV

JITKA ŠEBKOVÁ, PŘEDSEDKYNĚ ČESKOMORAVSKÉHO ODBOROVÉHO SVAZU CIVILNÍCH ZAMĚSTNANCŮ ARMÁDY

Nehovořila bych o nějakých markantních dopadech na dosavadní odborovou práci. Alespoň za těch prvních šest měsíců, co nový zákoník práce platí, to nepozoruji. Jsme malá organizace, která nemá problémy například s bezpečností a ochranou zdraví při práci nebo pracovní pohotovostí. S jednotlivými částmi nového zákoníku se postupně seznamujeme, a když narazíme na problém, snažíme se ho v duchu zákona č. 262 adekvátně řešit. Nyní je tomu tak u stravování zaměstnanců. V této souvislosti chci však říci, co se mi zásadně nelíbí, tedy hysterie kolem něj. Ještě ani nenabyl účinnosti a už se diskutovalo o jeho zrušení. Dejme mu určitý čas a život sám ukáže, nakolik je pro zaměstnavatele a zaměstnance akceptovatelný.

Nový zákoník práce nabyl platnosti poté, kdy úspěšně odolal četným pokusům o odložení jeho účinnosti. Argumentace odpůrců byla postavena na tom, že tento kodex údajně obsahuje mnoho věcných i legislativních chyb, které brání úspěšnému zavedení do praxe, a dokonce, že je řada ustanovení v rozporu s ústavním zákonem. Další kritici předvídali, že vážně poškodí zaměstnavatele i zaměstnance, dále že způsobí ekonomické škody a ohrozí konkurenceschopnost zaměstnavatelů. Skutečnost, že byl přijat přes zamítavé stanovisko Senátu Parlamentu ČR a prezidenta republiky, vedla k podání dvou návrhů na zrušení některých ustanovení zákoníku práce k Ústavnímu soudu. Naopak odbory jej vnímají jako důležitý základ pracovněprávní ochrany zaměstnanců. Oceňují, že jim v tomto směru poskytuje, oproti předcházejícímu stavu, podstatně širší právní rámec. Tím výrazně rozšiřuje možnosti jak individuálního jednání mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem (zejména o obsahu pracovní smlouvy), tak kolektivního vyjednávání odborů a zaměstnavatelů.

JAN KOŠTA, PRACOVNÍK KANCELÁŘE ČMOSA Nový zákoník práce nezhoršil zaměstnancům resortu jejich pracovněprávní vztahy ani nároky. Řada z nich byla zachována, ba co víc, některá další pozitiva jim přibyla. Samozřejmě že nelze hovořit o dokonalém textu zákona. Legislativní proces, respektive řada poslaneckých iniciativ, do něho vnesl i nejeden protiklad. Každopádně však nejsem zastáncem toho, aby byl zrušen nebo podstatným způsobem novelizován. Jsem přesvědčen o tom, že jeho stávající podoba základním organizacím ČMOSA vyhovuje a mohou se o něj opřít. Postupem času, například dalšími doplňky ke kolektivní smlouvě, lze reagovat na aktuální dění vyplývající z pracovního poměru. Krátce řečeno, nový zákoník práce je krok správným směrem.

22

BOHUSLAVA ZÁŇOVÁ, ČLENKA ZÁVODNÍHO VÝBORU ZO ČMOSA NA VOJENSKÉ UBYTOVACÍ A STAVEBNÍ SPRÁVĚ PARDUBICE

MILOŠ MALÝ, PŘEDSEDA ZO ČMOSA NA VOJENSKÉM GEOGRAFICKÉM A HYDROMETEOROLOGICKÉM ÚŘADU DOBRUŠKA Nerozumím prchlivým výkřikům na adresu odborů, jak nám nový zákoník práce údajně posílil pozice a daroval výhody. Po půlroce platnosti zákona č. 262/2006 Sb. zastávám názor, že nás nikterak výrazným způsobem neovlivnil. Ano, přibyla některá pozitiva, avšak došlo i na negativa. Příklad? Některým zaměstnancům dobrušského úřadu, zhruba asi jedné třetině lidí, byly bez náhrady odebrány některé příplatky k platu. Jinými slovy, došlo u nich ke snížení příjmu.

23

Î PŘEDSTAVUJEME OSOBNOST ČÍSLA Z AR 10/2007

Namísto pilota spojař Ředitelem sekce komunikačních a informačních systémů MO-náčelníkem spojovacího vojska AČR je brigádní generál Jiří Baloun Text: Vladimír MAREK Foto: Marie KŘÍŽOVÁ a archiv Jiřího BALOUNA

Brigádní generál Jiří Baloun se narodil 27. března 1961 v Praze. Jako malý kluk se chtěl stát pilotem, a tak se při výběru střední školy rozhodl pro Vojenské gymnázium v Opavě. „Nástup na vojenské gymnázium pro mne představoval výraznou změnu. Člověk byl v patnácti letech ještě hodně závislý na rodičích a najednou ho vrhli do úplně jiného prostředí, kde vévodila disciplína a řád, na všechno byl přesně vymezený čas,“ vzpomíná po letech Jiří Baloun. „Na druhou stranu tam byla dobrá parta a vynikající možnosti sportovního vyžití. Po čase člověk zjistil, že i ta kázeň a řád byly k něčemu.“

Překonat ty nejtěžší okamžiky mu pomáhal především sport. Dělal atletiku, chodil hrát hokej. Později vyhrál i některé armádní přebory ve víceboji. Jeho rekord 2,8 sekundy ve šplhu na čtyři metry se objevil v tehdejším deníku Sport jako výkon týdne. Opava byla krásné město. Navíc se zde seznámil s dívkou, která je již mnoho let jeho manželkou. Během studia Jiřímu Balounovi došlo, že cesta k pilotní profesi přes vojenské gymnázium alespoň v jeho případě nevede. Většina vojenských gymnazistů totiž byla předurčena pro studium na Vysoké vojenské škole pozemního vojska ve Vyškově, někteří mohli nastoupit na Vysokou vojenskou technickou školu do Liptovského Mikuláše. Jiří Baloun byl

24

mezi nimi. Stal se spojařem a jak říká, nikdy toho nelitoval. Byla a je to velice zajímavá profese. Začal se zajímat o radioamatérství. Postupně si sestrojil krystalku, tzv. barevnou hudbu, opravoval elektrické hračky. Mezi jeho spolužáky však byli daleko vášnivější a technicky zdatnější radioamatéři. Po skončení vysoké školy v roce 1983 nastoupil k útvaru jako velitel čety a přes další funkce se postupně dostal až na odbor spojovacího vojska na Generálním štábu. „Jsem přesvědčen, že dobrý spojař musí být v první řadě dobrý operační důstojník. Spojař byl a doufám, že v budoucnu i bude pravou rukou velitele,“ říká generál Baloun. „Při výběru místa velení má totiž důležité slovo. Záleží také na tom, zda se z vybraného místa dá navázat spojení. Pokud nemá velitel spojení, nejenže nemůže velet podřízeným jednotkám, ale nedostane se k němu ani zpětná informace o vývoji situace na bojišti. Už Čingischán říkal, že vítězí ten, kdo si dokáže zajistit zprávy z bojiště jako první.“ V roce 1998 Jiří Baloun odjel na tři roky do Belgie. Pracoval tam jako starší styčný důstojník vojenského zastoupení naší armády v NATO a ZEU. Po návratu do České republiky se stal náčelníkem oddělení na odboru rozvoje velení a řízení Generálního štábu a náčelníkem Agentury komunikačních a informačních systémů. Podle Jiřího Balouna neexistuje profese, ve které by se člověk nemusel neustále zdokonalovat a učit. V případě spojovacího vojska, které prošlo v posledním desetiletí

skutečně dynamickým vývojem ovlivněným mimo jiné revolucí v informačních technologiích, to ale platí dvojnásob. „Jako poručík jsem začínal s technikou, která již v té době byla zhruba patnáct let stará. U řady jednotek předurčených pro nasazení v zahraničí, jako je například 4. brigáda, došlo v souvislosti se zavedením IP technologií doslova ke generačnímu skoku ve vývoji operačně-taktických systémů. Stejně dynamický vývoj jsme zaznamenali i v informačních a komunikačních systémech,“ upozorňuje Jiří Baloun. „Na druhou stanu si ale myslím, že nesmíme být technologiemi řízeni, ale naopak je musíme umět využívat. Neustále sice požadujeme nové a nové technologie, přitom často neumíme plně využít ani to, co máme na stole.“ Vývoj v případě spojovacího vojska šel tak daleko, že se již dávno nejedná pouze o přenos mluveného slova, ale především dat a dokonce i obrazu. Generál Baloun si přesto myslí, že bychom za této situace neměli uvažovat o přejmenování spojovacího vojska například na vojsko informační. „Také naši spojenci mají spojovací prapory, brigády či velitelství, všechny tyto složky přitom zabezpečují především přenos dat. Je to prostě tradiční název, kterého bychom se neměli vzdávat. V některých státech existují jednotky kavalerie, jejichž příslušníci již dávno nejezdí na koních, ale mají k dispozici obrněnou techniku.“ Ostatně spojovací vojsko, které v letošním roce oslaví devadesát let své existence, se ne vždy takto jmenovalo. Za první republiky to bylo telegrafní vojsko, prostředkem pro přenos informací byl totiž hlavně telegraf. Generál Baloun má i ve svých letech vypracovanou postavu a krátký sportovní sestřih. „Říci o sobě dnes, že jsem sportovec, by asi bylo troufalé,“ směje se. Na druhou stranu ale přiznává, že to odpovídá jeho sportovnímu naturelu. I když prosedí hodně času v kanceláři, sportování se definitivně nevzdal. Jak mu to jen čas dovolí, věnuje se sportovním aktivitám, především plavání a tenisu. Velkou zálibou je pro něho bezmotorové létání. Když jako mladý poručík nastoupil k útvaru, chtěl se přihlásit do Svazarmu a začít létat. Tenkrát to ale nešlo, vojáci z důvodu častých nehod měli tehdy zákaz. „A tak jsem se k létání dostal až v roce 2002. Řekl jsme si, že buď teď, anebo nikdy. Ani v mém věku ale nebyl problém začít létat. Již dříve jsem skákal padákem, takže překonat například ,výškovou bariéru‘ pro mne nebylo zase tak těžké. Splnil jsem si tak vlastně dětský sen.“

KDO UHODL? Ze správných odpovědí, v nichž jste tipovali, o jakou vojenskou osobnost se jedná, jsme vylosovali následující výherce: Milan Vágner, Milan Rubeš a Libor Jelínek. Výhercům blahopřejeme a posíláme knižní ceny.

25

Î SPOLUPRÁCE

PŘÍPRAVA Í

Setkaní řídících orgánů technického dozoru Text: Ing. Lenka MALINKOVIČOVÁ Foto: archiv ÚřSOD MO

Na základě ročního plánu Úřadu státního odborného dozoru MO proběhlo začátkem května pracovní setkání řídících orgánů technického dozoru, Energetické inspekce a Vojenského požárního dozoru Ministerstev obrany Polské, Slovenské a České republiky. Předmětem jednání byla výměna informací a poznatků z činnosti odborného dozoru v zúčastněných zemích. Oficiální začátek setkání byl spojen se slavnostním zahájením devátého ročníku mezinárodního veletrhu obranné a bezpečnostní techniky IDET 2007 v Brně. Prohlídka veletrhu, vystavené techniky a doprovodných programů včetně společného oběda byla využita k diskusi mezi všemi zúčastněnými a k seznámení se s odbornou činností v rámci Ministerstev obrany Slovenské a Polské republiky. Večerní turnaj v kuželkách pak

26

přispěl významnou měrou k navázání bližších a neformálních vztahů. Na programu druhého dne byla vlastní konference. Tu zahájil ředitel ÚřSOD MO Radek Tolar, jehož prezentace seznámila zahraniční delegáty s organizační strukturou a s působností ÚřSOD MO a organizací jednotlivých referátů úřadu. Poté jednotliví zástupci řídících referátů přednesli své prezentace a seznámili zahraniční delegace s obsahem odborné činnosti EI MO,

„SEDMIČKA“ dostala známku kvality SOTD, VPD a BOZP. Rovněž byly zdůrazněny požadavky, které jsou kladeny na všechny pracovníky úřadu v souvislosti se vstupem naší republiky do Evropské unie a s implementací nových směrnic, norem a zákonů do jejich činnosti. Ač byly prezentace přednášeny v rodných jazycích jednotlivých přednášejících, nevznikly žádné jazykové bariéry, které by bránily ve vzájemné konverzaci všech účastníků konference. Součástí programu druhého dne pracovního setkání byla exkurze v Centru simulačních a trenažérových technologií Ředitelství výcviku a doktrín ve Vyškově. Slavnostní večer v nádherných prostorách restaurace Krále Jana Lucemburského v areálu Vojenské akademie ve Vyškově byl příjemnou a milou tečkou za tímto setkáním. Každý účastník obdržel pro upomínku pamětní list se společnou fotografií všech zúčastněných a s příslibem rozvoje další spolupráce. Závěrem bychom chtěli touto cestou poděkovat zástupcům Ředitelství výcviku a doktrín a pracovníkům Vojenského klubu VLRZ ve Vyškově za poskytnutí výborných podmínek a profesionální přístup, kterým přispěli k úspěšné reprezentaci Ministerstva obrany České republiky na mezinárodní úrovni.

Od pondělí 14. května se ve VVP Libavá připravovali příslušníci nemocniční základny před výjezdem druhého kontingentu do mise ISAF v Kábulu. V závěru přípravy ve dnech 30. a 31. května proběhla zároveň prověrka 7. polní nemocnice podle metodiky CREVAL. Text a foto: kpt. Pavla POLÁKOVÁ Hlavním cílem prověrky bylo sladit postup všech součástí nemocnice při hromadném příjmu, při němž se využívá pravidel třídění pacientů podle závažnosti poškození jejich zdraví, a to se zaměřením na chirurgický profil ztrát. Úroveň takto poskytovaného zdravotnického zabezpečení je v dokumentech NATO označována jako „role 2E (enhanced)“. Tím, že se k rentgenovému pracovišti přidá ještě počítačová tomografie, je možno zvýšit úroveň péče až na „roli 3“, což je nejvyšší kvalita zdravotní péče, která se poskytuje v poli.

V rámci cvičení CREVAL byla navozena situace, kdy došlo k útoku na alianční jednotky, jež utrpěly hromadné ztráty, a současně v prostoru působení vojsk NATO byli vojáci zasaženi zbraněmi hromadného ničení. Po vyhlášení signálu MASCAL, kterým se podobné situace ohlašují, začali zdravotníci 7. polní nemocnice soustředěně pracovat – přivezené pacienty třídili do skupin podle závažnosti poranění a postupně je ošetřovali. Pacienti s lehčím poraněním byli soustředěni do jiného prostoru než ti, kteří vyžadovali zvýšenou péči či zákrok na operačním sále. Současně sanitky přivážely raněné, kontaminované chemickými látkami. Ti byli neprodleně odmořeni a ošetřeni v dekontaminační části nemocnice. Postupně také byli pacienti letecky evakuováni do teritoriálního zdravotnického zařízení, které sloužilo jako odsunová sběrna raněných. Organizovanému „hemžení“ v polní nemocnici přihlížel hodnotící tým pod velením plukovníka gšt. Oty Netrvala, který v závěru cvičení prohlásil: „Splnili jste naše očekávání. Váš polní výcvik hodnotíme jako výtečný.“ Jeho slova doplnil ředitel Ředitelství logistické a zdravotnické podpory brigádní generál Libor Krejcar: „Z toho, co jste dnes předvedli,

je patrné, že jste profesionály na svém místě, kteří tohle nedělají poprvé, vždyť většina z vás má za sebou několik misí v těch nejnáročnějších oblastech světa. Přeji vám, abyste nikdy nemuseli službu, kterou vojákům poskytujete, vyzkoušet na vlastní kůži.“ Cvičení se zúčastnil i major MUDr. Martin Benda, který se od 15. června letošního roku stal novým velitelem 7. polní nemocnice sídlící v Hradci Králové. Řekl, že je rád, že poznal, jak jeho tým pracuje v krizových situacích. Výsledky cvičení CREVAL pak shrnul náčelník správy zdravotnického zabezpečení plukovník Vlastimil Kadlec: „Lékaři, sestry a ostatní personál dnes potvrdili, že jsme zvolili správnou cestu – snažíme se, aby ve své dennodenní praxi byli blízko pacientům.“ Na pozitivním hodnocení polní nemocnice má velký podíl i posádka zasahujícího vrtulníku z 233. letky Letecké záchranné a pátrací služby v Plzni-Líních, která pracovala pod vedením kapitána Jana Ambróše. „K hladkému průběhu cvičení přispěl také tým kuchařů, kteří, jako obvykle, odvedli nadstandardní práci. Chtěl bych jim moc poděkovat,“ uvedl na závěr cvičení velitel nemocniční základny plukovník Mojmír Mrva.

27

Î KALEIDOSKOP

KALEIDOSKOP Í Liberečtí záložníci se těší na novinky

Dům armády v Táboře nespí

Jarní měsíce bývají obdobím týdenních cvičení jednotek aktivní zálohy. Jedno takové se konalo ve dnech 14. až 20. května ve VVP Hradiště. Pro příslušníky své pěší roty AZ ho uspořádalo Krajské vojenské velitelství Liberec pod vedením ředitele plukovníka Josefa Kulovaného. První dny výcviku proběhly ve znamení zbraní. V úterý záložníci absolvovali ostré střelby z pistole, samopalu, kulometu a RPG 75, ve středu házeli ručním granátem. Výtečné hodnocení ve všech disciplínách dosáhli rtn. Daniel Opatrný, rtn. Ivan Kortán a des. Jiří Hlídek. Nabitý program pak doplnila zaměstnání z taktické, ženijní, automobilové, topografické, pořadové a tělesné přípravy. V závěru cvičení zbyl čas i na posezení u táboráku. Při něm vojáci AZ s příslušníky KVV prodebatovali náměty k další přípravě. Na podzim proto záložníky velmi pravděpodobně čeká novinka − dvoudenní výcvik přežití. Vojáci nejprve absolvují několik desítek kilometrů dlouhý přesun, během kterého budou plnit různé psychicky i fyzicky náročné úkoly zakončené bojovými střelbami. Letos má KVV v plánu také účast AZ v okresním cvičení složek IZS, jež se má v září konat u Českého Dubu a bude zaměřeno na zajištění ohnisek nákazy slintavky a kulhavky.

Více než čtyřicet účastníků z táborské a bechyňské posádky se koncem května mohlo přesvědčit, že pražská zoo má opravdu co nabídnout. Mezi všemi expozicemi dominuje ukázka indonéské džungle. Zde se v dokonalé imitaci tropického deštného lesa s obřími stromy, bujnou vegetací, vodopády, jeskyněmi, deštěm a mlhou za teploty 30 °C návštěvníci pohybují v bezprostřední blízkosti 1500 živočichů, jako jsou opičky, varani, želvy, ptáci nebo ryby. To však nebyla jediná akce, kterou v poslední době připravil táborský dům armády pro zájemce − pracovníky vojenské správy a jejich rodiny. Už na počátku května zorganizoval výlet do metropole kraje Vysočina, Jihlavy. Dopoledne výletníci navštívili sportovní areál Vodní ráj, odpoledne si prohlédli místní zoologickou zahradu. Zdejší specialitou je největší kolekce drápkatých opic v ČR a vesnice Matongo, kde si člověk může udělat představu o způsobu života afrických zemědělců. Koncem dubna Jihočechy přivítalo Letecké muzeum Praha-Kbely. Zde byli svědky uvedení nově zrekonstruovaného letounu Tu-104 do zdejší expozice. Načasování tohoto slavnostního okamžiku nebylo náhodné. Před padesáti lety totiž tento letoun u nás poprvé přistál a byl zařazen do sestavy tehdejšího čs. letectva.

Text a foto: prap. Kateřina STRNADOVÁ a major Václav SALETA

Text a foto: Zdeněk CHUDA

Den plný ukázek a soutěží

Mezinárodní den dětí v posádce Týniště nad Orlicí V pátek 1. června se do posádky Týniště nad Orlicí sjelo téměř 1600 dětí ze základních a mateřských škol a ústavů sociální péče. Ve vojenských stanech byly k vidění historické zbraně a munice, členové Klubu majitelů historických vozidel a Klubu vojenské historie BRENDY přiblížili v dobových uniformách dětem historii naší armády, předvedli legendární Pragu RN, motocykl JAWA a další historickou techniku a zbraně. Pozornosti návštěvníků neušlo množství vystavené soudobé techniky včetně T-72, BVP-1, samohybné houfnice DANA a další techniky. Vojenská hasičská jednotka a jednotky dobrovolných hasičů se pochlubily technikou a speciální výstrojí. Z bezpečné vzdálenosti děti sledovaly přistání a odlet vrtulníku a vojenští policisté se psy předvedli zadržení narušitele se střelbou, vyhledávání drog, policejní výstroj a výzbroj a bojové umění Musado. V polní kuchyni byl pro děti připraven teplý čaj, ve stáncích si mohly nakoupit dobroty, párky v rohlíku a jako překvapení pro malé mlsounky i cukrovou vatu.

Děti seděly na sluncem rozpálené asfaltové ploše nástupiště a s velkým zaujetím sledovaly pohádkové představení divadelního souboru Kamarádi. Při další pohádce o Sněhurce se ani nemusely nechat pobízet a hned tucet jich chtělo hrát trpaslíky. Během hodinového představení se mnoho dětí aktivně zapojilo do pohádek pro nejmenší a ochotníci z brněnských Říčan slavili velký úspěch. Pořadatelé akce „Univerzita obrany dětem“ připravili na sobotu 26. května pro brněnské děti vskutku pestré dopoledne. Akční vojenské a policejní ukázky střídaly hry a soutěže, pěvecká vystoupení a divadelní představení. K dětskému dni ve vojenském prostředí samozřejmě patří armádní technika. Děti si tudíž mohly prolézt opravdový tank nebo bojové vozidlo pěchoty, osahat ruční zbraně, zaměřit dělo, vyzkoušet si moderní radiostanice nebo si zastřílet z vojenské vzduchovky. Studenti Univerzity obrany kromě ukázek léčky na vozidlo a osvobození rukojmích z autobusu – v podání příslušníků skupiny Commandos – předváděli umění boje zblízka Musado. Strážníci Městské policie Brno, která je tradičním spolupořadatelem dětského dne na UO, představili výcvik služebních psů a provozovali dětské dopravní hřiště. Hojně využívanou atrakcí byl skákací hrad. I přes úmorné vedro, které spíše vybízelo k návštěvě koupaliště, na dětský den Univerzity obrany zavítalo skoro pět stovek návštěvníků.

Text a foto: Mgr. I. ŠŤASTNÁ

Text: Pavel PAZDERA, foto: pprap. Pavel TITĚRA

O Táborský kalich popáté

28

Otevřené dveře u bučovických záchranářů

Pobočka č. 41 Svazu důstojníků a praporčíků AČR ve spolupráci s Velitelstvím Vojenské policie Tábor, 42. mpr a domem armády uspořádaly 22. dubna již 5. ročník střelecké soutěže „O Táborský kalich“. Na střelnici v blízkých Čekanicích se sešlo více než pět desítek zájemců o střelbu ze samopalu vz. 58 a pistole vz. 82. Byli tu nejen příslušníci útvarů z Tábora a Bechyně, ale i členové SDaP, klubů vojenských důchodců a řada dalších střelců, kteří mají k armádě stálou vazbu. Každý, kdo zkusil zasáhnout samopalem terč na 100 metrů, ví, že to není až tak snadné. V zorném poli miřidel se cíl jeví velmi malý, a tak zjištění absence zásahu bývá pro střelce nemilým překvapením. První místo „v samopalu“ nástřelem 77 bodů ze 100 možných získala Jitka Mikšová, druhé pplk. v. v. Karel Bednář a třetí Pavel Švanda. Střelba z pistole pěti ranami na terčovou siluetu, která se pětkrát objevila na několik vteřin, však už byla doménou mužů. Nejvyšší příčku si 21 body z 25 možných vystřílel velitel posádky Tábor plk. Jiří Neubauer. Na druhé se s 19 body tísnili pplk. v. v. Karel Schneider, Zdeněk Chuda a Pavel Švanda, třetí místo se 17 body obsadil Milan Nakonečný. V družstvech si nejvyšším součtem bodů z obou disciplín vystřílela putovní „Táborský kalich“ trojice členů z pobočky SDaP − npor. v. v. Vilém Sluka, pplk. v. v. Jaroslav Vacek a Jiří Krátoška.

Zájem prohlédnout si techniku a seznámit se s výcvikem vojáků je mezi dětmi z mateřských i žáky ze základních škol pokaždé veliký. Svědčí o tom téměř tisícovka příchozích, kteří využili příležitost v pátek 1. června, kdy 155. záchranný prapor Bučovice pořádal Den otevřených dveří. Návštěvníci si nejen prohlédli vojenskou a záchranářskou techniku, ale ochotně se zúčastnili i praktického výcviku lezců na trenažéru JAKUB a vyzkoušeli si spojení mezi radiostanicemi. Oblíbenou atrakcí se také stalo hašení „ohně“ ruční stříkačkou, zvanou „džberovka“. Vzhledem k pěknému slunečnému počasí tato disciplína mnohým dětem posloužila jako příjemné osvěžení. Několika malým hasičům totiž stačila voda ve „džberovce“ nejen k zasažení terče, ale i k postříkání kolemstojících spolužáků. Z vystavené techniky měla prioritu především ženijní a hasičská technika, jako vysokozdvižná plošina SKYJACK, hasičský tank SPOT-55, vyprošťovací tank VT-72, obojživelný transportér PTS-10, vyprošťovací automobil AV-15 a kolový nosič KN-251.

Text a foto: Zdeněk CHUDA

Text a foto: npor. Lumír SVOBODA

29

TECHNIKA Í

Turecké dostaveníčko Text a foto: Michal ZDOBINSKÝ

ráže 300 mm, tažené i samohybné 155mm kanonové houfnice s hlavní dlouhou 52 ráže, připravované protitankové řízené střely až po obrněné transportéry atd. Zřejmě ani nepřekvapí, že Turecko připravuje vývoj vlastního tanku nebo že jeho průmysl začíná své výrobky vyvážet i do vyspělých evropských zemí. Přede dvěma lety se ankarská výstava stala místem, kde Model protitankové turecká firma Aselsan podepsala řízené střely UMTAS, smlouvu na dodávku 18 věžokterý firma Roketsan vyvíjí jako možnou vých kompletů SLS s protilevýzbroj vrtulníku T-129. tadlovými řízenými střelami Nový bitevní vrtulník T-129 by měla turecká Stinger pro nizozemskou armádu armáda začít používat za necelých pět let. (ta si jako nosič tohoto kompletu tureckých specifických požadavků s řadou zvolila kolové obrněné vozidlo Fennek). Na lenových prvků elektronické výbavy (mnohé tošní výstavě již došlo k slavnostnímu předání produktů, o jejichž případném zakoupení z nich budou domácí výroby) a výkonnějšíprvního vozidla opatřeného tímto lehkým v rámci připravované modernizace uvažuje mi motory LHTEC-T800. Ty vykazují výkon otočným kompletem. Vzhledem ke značnému i AČR. „Zajímala mne především lehká obrněná 2 × 1006 kW oproti 2 × 664 kW motorů počtu prezentovaných tureckých novinek vozidla na přepravu vojáků. Turecké firmy nám Rolls-Royce 1004 užitých u originálních vrtulse k nim vrátíme samostatným materiálem. také prezentovaly integrovaný počítačový syníků Mangusta italské armády. stém, který spojuje všechny součásti tureckého Vyšší výkon se projeví na lepších vlastnosletectva,“ uvedl jako příklad Jaroslav Kopřiva. tech T-129, který má být schopen vyvinout Rostoucí síla tureckého zbrojařského Po dlouhých deseti letech hledání byl v rámmaximální rychlost 280 km/h, dosáhnout průmyslu se skutečně nedá přehlédnout. ci programu ATAK II koncem března vybrán operační dostup 6100 m a stoupat rychlostí Kupříkladu jen v oblasti vybavení pro poitalský stroj AgustaWestland A-129, který až 12 m/s. Vrtulník má být kromě jiného zemní vojsko sahá škála programů od prvků nakonec dostal přednost před druhým hlavním vybaven výkonnými protitankovými řízenými programu vojáka 21. století, přes tankové kandidátem – jihoafrickým typem Rooivalk. střelami, které doposud nebyly vybrány. zaměřovače, dálkově ovládané bezosádkové Verze pro tureckou armádu ponese označení Izraelci přicházejí s typem Spike-ER, Američané věže, protizemní dělostřelecké rakety až do T-129 a bude se jednat o stroj upravený podle s Hellfire II a domácí firma Roketsan nabízí vývoj vlastního typu známého zatím pod zkratkou UMTAS s předpokládaným doletem více než 5 km, termovizním naváděním a tandemově uspořádanou kumulativní hlavicí. Na programu ATAK II lze prezentovat nový turecký přístup v akviziční politice. Ten v podstatě začal v roce 2004, kdy byly zrušeny tři klíčové výzbrojní programy v celkové hodnotě šest miliard dolarů. Patřilo mezi ně i pořízení 145 bitevních vrtulníků AH-1Z King Cobra. Všechny programy byly ukončeny proto, že by se na případné spolupráci nebo licenční výrobě turecký průmysl podílel nedostatečnou měrou. U všech nových velkých programů to je a do budoucna bude jiné. Vrtulník T-129 má vznikat na jediné výrobní lince v Turecku u společnosti TAI (Turkish Aerospace Industry) a společnost AgustaWestland se stane jejím subdodavatelem. Pokud by si například italská armáda v budoucnu chtěla opatřit další vrtulníky tohoto typu, kupovala by stroje Nizozemský Fennek s tureckým protiletadlovým věžovým kompletem z turecké výrobní linky.

ATAK VE VZDUCHU

Stovky firem se účastnily mezinárodní výstavy vojenské techniky IDEF 2007 (International Defence Industry Fair), která se koncem května uskutečnila v turecké Ankaře Turecký ministerský předseda Recep Erdogan, ministr obrany Vecdi Gönül a náčelník Generálního štábu turecké armády Yasar Büyükanit společným přestřihnutím pásky zahájili 22. května výstavu, na níž se prezentovalo téměř 500 vystavovatelů ze 49 států. Efektního zahajovacího ceremoniálu se účastnila řada oficiálních delegací z různých zemí světa, mezi kterými nechyběla ani Česká republika. V rámci delegace českého resortu obrany, vedené náměstkem ministryně obrany

30

Jaroslavem Kopřivou, se prvních dvou dnů výstavy účastnili také pracovníci sekce vyzbrojování MO včetně jejího ředitele Jiřího Martinka. Společně s představiteli resortu obrany do Ankary přiletěli zástupci téměř dvaceti českých firem sdružených v Asociaci obranného průmyslu. Stejně jako přede dvěma roky byl na výstavě také menší národní stánek prezentující české Ministerstvo obrany a AČR, který připravila a personálně zabezpečila Agentura vojenských informací a služeb.

DOMÁCÍ PRŮMYSL Mezi největší vystavovatele pochopitelně patřilo Turecko s více než 160 firmami. Vzhledem k půlmilionové armádě je síla i pozice tureckého obranného průmyslu nesouměřitelná s naším, což ostatně potvrdil i náměstek Kopřiva. Podle něj bylo také prospěšné vidět „zvláště tu část tureckého obranného průmyslu, která na evropských veletrzích nebývá zcela běžně k vidění“. Jak dále uvedl, členové delegace se zajímali zejména o typy

31

Î TECHNIKA Ukrajinský koncept automatizovaného systému pro monitorování zranění vojáka

TECHNIKA Í nástražné systémy, zastavovat automobilové motory s elektronickou řídicí jednotkou či rušit nebo vyřazovat z provozu radiostanice, mobilní telefony, počítače, monitory a další elektronické vybavení. K dispozici je i přenosná kufříková verze tohoto zařízení. Další německá společnost SPELCO představila zařízení Gryphon, jež posouvá možnosti výsadkáře do nové dimenze. Jedná

ZAJÍMAVOSTI A NOVINKY Po domácích firmách se na druhé příčce pomyslného „žebříčku“ počtu vystavovatelů umístilo Německo s 59 stánky zbrojních podniků následované USA s 31 výrobcem. Významné zastoupení měly také zbrojní firmy z Itálie, Velké Británie, Francie, Izraele, Pákistánu a dalších zemí. Vůbec poprvé své výrobky na IDEFu prezentovaly společnosti z Číny, Thajska a Moldávie. Pokud bychom začali německou expozicí, tak ve stánku společnosti Diehl byl k vidění model zařízení ze specifické oblasti, která ale bude stále více žádána. Řeč je o vysoce výkonném mikrovlnném systému pro vyřazování z provozu nebo ničení různého elektronického vybavení. Firma představila toto zařízení ve verzi umístěné na obrněném vozidle, které se bude pohybovat v čele konvoje a má být schopné zneškodňovat rádiem odpalované

Systém Gryphon s dobře viditelnými prostory pro osobní výzbroj a výstroj

32

pro pozemní nebo lodní kanony a zkouší se v rážích 155 mm, 127 mm a dokonce i 76 mm. Vzhledem k dostřelu až 120 km budou moci například hladinová plavidla ostřelovat pobřežní pozemní cíle ze vzdálenosti za horizontem nebo cíle relativně hluboko ve vnitrozemí z pobřežních vod. Nejmenší 76mm projektil má být použit v rámci obrany italských plavidel proti letounům a některým typům protilodních řízených střel.

NOVÁ VÝBAVA PRO NOVÉ PODMÍNKY Koncepcí vojáka 21. století se dnes zabývá celá řada států. Se zajímavým příspěvkem v této oblasti přichází Ukrajina. Její výzkumný institut představil automatizovaný systém pro monitorování případného zranění jednotlivce. Zařízení dokáže detekovat zranění způsobené dopadem projektilu

či střepiny nebo účinkem tlakové vlny. Určí místo zásahu a předběžně i vážnost poranění a tyto informace odesílá v reálném čase do příslušného zdravotnického zařízení. Kromě toho systém také určuje polohu zraněného vojáka (leží nebo stojí) a konečně v průběhu několika sekund vpraví do těla vojáka jeden z několika možných medikamentů z miniaturních autoinjektorů. Celý systém se skládá ze šesti miniaturních snímačů (po jednom v horní části každé končetiny, na hrudi a na krku) připevněných na těle, z měřiče pulzu na ušním boltci, autoinjektorů nad kolenem a miniaturní radiostanice. V rámci systému Plofadder určeného pro rychlé vytváření průchodů v minových

na specifické komponenty pro tuto kategorii. Zmíněná firma se kromě specializovaných miniaturních pohonných jednotek, servomotorů či generátorů zaměřuje na malé a lehké stabilizované senzorové jednotky především pro bezpilotní letouny kategorie mini či mikro. Na snímku na str. 32 je senzorová jednotka řady MicroBAT, která se vejde do lidské dlaně, a přitom

Model výkonného mikrovlnného systému firmy Diehl na obrněném vozidle Fuchs

Stabilizovaná senzorová jednotka MicroBAT

se o lehké řiditelné křídlo z uhlíkových vláken o rozpětí 1,8 m, které má výsadkář připevněné k tělu. Při opuštění letounu ve výši 10 000 m (součástí výbavy tedy kromě jiného musí být i kyslíková maska) dokáže s jeho pomocí i za bezvětří doplachtit (křídlo má klouzavost 5 : 1) na vzdálenost 40 km a na určeném místě přistát za použití běžného padáku, který má na zádech. Uvnitř křídla jsou prostory pro výzbroj a výbavu až do hmotnosti 50 kg. Ve vývoji je dokonce verze se dvěma miniaturními proudovými motory s dosahem 100 km. Gryphon pochopitelně není určený pro běžné výsadkové jednotky, ale pro speciální síly. To ostatně potvrzují i zástupci společnosti SPELCO s tím, že první dodávky budou směřovat do USA, k některým evropským armádám a velký zájem přichází i ze Středního východu. Z trochu „jiného soudku“ je dělostřelecký projektil s prodlouženým dostřelem Vulcano od italské firmy Oto Melasa, který by měl být k dispozici v běžné verzi i v provedení schopném korigovat dráhu svého letu. Je určen

Munice s prodlouženým dostřelem Vulcano ráže 76 mm

polích představila jihoafrická firma Denel jeho nejmenší verzi 50AP, kterou dokáže přenášet jediný voják. Zařízení tvoří raketa, k níž je připevněna táhlá nálož a miniaturní řídicí jednotka. Celý komplet má rozměry 800 × 275 × 360 mm, hmotnost 25 kg a k jeho přípravě stačí necelá minuta. Zařízení je schopné iniciovat klasické protipěchotní miny a dokáže vytvořit 50 m dlouhý a asi 0,3 m široký koridor. Podle údajů výrobce zařízení vyžaduje pouze minimální výcvik, je extrémně bezpečné, prakticky bezúdržbové a lze jej použít ve všech klimatických podmínkách. Bezpilotní letouny dnes představují velmi prosperující odvětví leteckého průmyslu. Některé firmy – jako například izraelská společnost Bental – se specializují

Přenosné zařízení pro vytváření průchodu v minovém poli Plofadder 50AP

nebyl jednoduchý. Program provázely nejen technické problémy, ale i několikaleté zpoždění. Dhruv se postupně zavádí do všech tří složek indických ozbrojených sil a počítá se s ním také pro civilní použití. Nyní se pracuje na výškové verzi s motory Shakti vyvinutými ze standardních pohonných jednotek Turbomeca TM 333-2B2, která bude schopna nejen operovat ve vyšších nadmořských výškách, ale nabídne o 300 kg vyšší nosnost. Účast indického stroje samozřejmě nebyla samoúčelná. Tento typ se účastní projektu Turma, v jehož rámci Turecko vybírá dvoumotorový průzkumný a pozorovací vrtulník pro jednotky četnictva a státní policie. Dalšími zájemci o potenciální zakázku až na 32 stroje je italská firma AgustaWestland nabízející typy A109 i AW139 a evropský Eurocopter se strojem EC145.

obsahuje elektrooptické denní i noční pozorovací přístroje.

INDICKÝ POZDRAV Bitevnímu typu A-129 Mangusta sekundoval každý den při letových ukázkách i indický víceúčelový 5,5tunový vrtulník Dhruv firmy HAL. Stroj se vyrábí sériově, avšak jeho vznik, který se datuje od poloviny roku 1984,

Indický vrtulník Dhruv

33

Î LOGISTIKA

Nové středisko ve Vyškově Text: Jozef OPPITZ Foto: pplk. Miroslav FOJTŮ a pplk. Pavel HORÁČEK

Středisko naturálního odívání (SNO) ve Vyškově má kromě tradičního poslání − umožnit individuální obnovu výstroje vojákům v posádce a okolí − také za cíl na jednom místě soustředit vystrojování nových profesionálů přicházejících do armády i k Hradní stráži a stejně tak zajistit výdej speciální výstroje účastníkům zahraničních misí podle zvýšených norem. V rekonstruované budově bývalé jídelny pro vojáky základní služby jsou kromě prostorné samoobsluhy a pultového prodeje zřízeny výdejny základní výbavy a konfekce. Dále je zde k dispozici krejčovská dílna k úpravě stejnokrojů, případně čisticí stroj pro rychlou údržbu obuvi. Zvažuje se zavedení ještě dalších služeb, například sběrny oděvů určených k chemickému čištění apod. Návštěvníci tu rovněž mohou zhlédnout DVD film o používání a ošetřování vojenské výstroje, získat katalog „Výstroj českých vojáků“ na CD nosičích anebo v tištěné podobě, letáky s dalšími informacemi o výstrojní službě či použít „Obrazový katalog výstrojních součástek“ umístěný na resortní intranetové síti.

Příslušníci Ředitelství výcviku a doktrín (ŘeVD) Vyškov a dalších útvarů i zařízení dislokovaných v posádce, účastníci základních či odborných kurzů, posluchači zdejší vojenské akademie i ostatní vojáci cvičící ve VVP Březina tak získali vpravdě moderní možnost snadněji si doplňovat jak svoji výstroj, tak aktuální informace z této oblasti. Otevření střediska předcházelo dvouleté úsilí pracovníků základny neopravovaného materiálu (ZNM) Brno, ŘeVD Vyškov, Vojenské ubytovací a stavební správy Brno a dodavatelů projektů, stavebních prací i zařízení. Nejvýznamnější podíl na přípravě SNO k provozu má jeho náčelník prap. Branislav Kusý s kolektivem zaměstnanců, kteří byli za svou práci při slavnostním zahájení odměněni. Slavnostního přestřižení pásky a prohlídky nového střediska, jež představil náčelník ZNM plk. Jozef Kapraľ, se zúčastnili ředitel ŘeVD brig. gen. František Maleninský, náčelník správy majetkových uskupení Ředitelství logistické a zdravotnické podpory plk. gšt. Jaroslav Linhart

V kasárnách Dědice ve Vyškově bylo koncem dubna slavnostně otevřeno nové středisko naturálního odívání. Svou činnost sice zahájilo již počátkem loňského roku, ovšem fungovalo jen v provizorních podmínkách. Moderní vyškovské středisko tak posílilo síť výstrojních míst, která se nacházejí v Brně, Hradci Králové, Olomouci, Plzni, Praze a Táboře.

V letošním roce se uskuteční v pořadí již 9. setkání „Asociace křesťanů v armádě”, a to již počtvrté v Evangelickém středisku v Chotěboři, které se nachází v podhůří Železných hor v chráněné krajinné oblasti krásného prostředí údolí řeky Doubravy poblíž Havlíčkova Brodu. Na setkání je srdečně zván každý, komu je blízká křesťanská víra a vojenské křesťanské zaměření. Setkání je otevřeno lidem mladým i starším, svobodným i rodinám s dětmi. AKA je z hlediska příslušnosti k církvím ekumenická. Setkání je víkendové, ale hlavní část programu je plánována na sobotu, kdy se uskuteční dvě přednášky, takže lze přijet pouze na sobotní program. O víkendu bude dostatek příležitostí pro odpočinek, sportovní vyžití, táborák a zábavu. První přednášku na duchovní téma „O úloze křesťanů v současném světě” přednese pplk. Jan Kozler, hlavní kaplan AČR. Druhou přednášku spojenou s diskusí povede kpt. Jaroslav Brožek, kaplan z Hradce Králové, a to na téma „Křesťan a peníze”.

a zástupci armádních institucí i mimoresortních organizací, které se na výstavbě SNO podílely. Otevírací doba SNO Vyškov Pondělí 07.30 − 11.30 Úterý 07.30 − 11.30 Středa 07.30 − 11.30 Čtvrtek 07.30 − 11.30 Pátek 07.30 − 11.30

12.30 − 14.00 12.30 − 16.30 12.30 − 15.00 12.30 − 15.00

Poslední dva pracovní dny v měsíci je zavřeno z důvodu inventarizace materiálu. V době hromadného vystrojování nových vojáků či jednotlivých kontingentů vysílaných do zahraničí bude individuální prodej výstroje pozastaven. Proto se doporučuje zájemcům o služby střediska informovat se o aktuální otevírací době na intranetových stránkách www.brno.acr anebo www.vystroj.acr. Adresa: Vojenské zařízení 852123, Víta Nejedlého, 682 01 Vyškov, telefon vedoucí: 452 361, zástupce vedoucího: 452 362, e-mail: [email protected] nebo [email protected]

34

9. setkání „Asociace křesťanů v armádě” 14. – 16. 9. 2007 Chotěboř

Předběžná cena za celý pobyt (2× nocleh + 2× plná penze) pro dospělé činí 650 Kč, pro dítě 3 – 10 let 320 Kč, pro dítě 1 – 3 roky 240 Kč se stravou a 110 Kč bez stravy. Děti do jednoho roku mají pobyt zdarma. Začíná se v pátek večeří v 18 hod. Uzávěrka přihlášek: 31. srpna 2007 Podrobnější informace a přihlášení zprostředkuje: Ing. Juraj Hub, alcatel 445 189, mobil 608 539 534 nebo je naleznete na www.aka-acr.cz.

VÝROČÍ Í

V Čáslavi se v minulosti vystřídaly vrtulové cvičné stroje, stíhací letouny i atomové bombardéry

mohl být podle plánu zahájen tříhodinový blok leteckých vystoupení. Z nejzajímavějších ukázek připomeňme mistrnou pilotáž švédského gripenu nebo letounu L-159B z Aera Vodochody. Nezahálely ani čáslavské alky, které předvedly simulovaný útok na pozemní cíle včetně působivých pyrotechnických efektů. Velkou pozornost vzbudil dopravní Tupolev Tu-154M, jenž přilétl z pražské Ruzyně, aby v Čáslavi ukázal přistání, vzlet a průlet nad osou dráhy. Když před sedmnáctou hodinou davy návštěvníků opouštěly letiště, nikdo z nich rozhodně nemohl být zklamán.

SKROMNÉ ZAČÁTKY

Padesátiny u stíhačů Téměř čtyřicet tisíc lidí navštívilo během dne otevřených dveří 26. května letošního roku čáslavské vojenské letiště. Spolu s příslušníky zdejší 21. základny taktického letectva si připomněli 50. výročí založení 22. stíhacího leteckého pluku a s tím související počátek tradice stíhacího letectva v Čáslavi. Text: Tomáš SOUŠEK Foto: autor, Jan KOUBA a archiv 21. zTL

36

Ani nepříznivé ranní počasí v podobě silné oblačnosti a neustálých dešťových přeháněk neodradilo většinu příznivců vojenského letectva od jejich cesty na leteckou základnu Čáslav. Možnost prohlédnout si místo, odkud je střežen vzdušný prostor celé České republiky, se nenaskytne každý den. Proto již od samého rána 26. května 2007 proudily desetitisíce návštěvníků na letištní plochu. Ačkoliv se den otevřených dveří zdaleka nemůže poměřovat s velkými mezinárodními leteckými dny, ani zde nepřišli lidé zkrátka. Statické ukázce vévodily především domácí letouny JAS-39 Gripen a L-159 ALCA. V obou případech byly vystavené v jednomístných i dvoumístných verzích, tedy včetně žhavé novinky L-159T1. Nechyběly ani vrtulníky a kbelský dopravní letoun An-26, který si s velkým zájmem návštěvníci prohlédli také zevnitř. Ze zahraničích hostů se pak představil švédský i maďarský JAS-39 Gripen, německé Tornado a belgická F-16. Zhruba kolem poledne déšť vystřídaly sluneční paprsky a téměř jasné nebe, a tak

Přestože čáslavští letci letos slaví padesát let stíhacího letectva na zdejším letišti, samotná základna tu stojí ještě o něco déle. O jejím vybudování rozhodlo tehdejší Ministerstvo národní obrany 25. října 1952, v době masivního zbrojení a budování celého letectva. Již o měsíc později začaly první stavební práce. Výstavba byla naplánována do roku 1961 a měla stát více než 300 milionů korun. Jako první přišla na řadu vzletová a přistávací dráha, která byla spolu s přilehlými plochami dokončena v listopadu 1954. V té době se již stavěly další objekty, jako například hangáry, ubytovací budovy, jídelna, sklady a další. Celé letiště armáda oficiálně převzala v roce 1958, nicméně už o dva roky dříve bylo rozhodnuto, že se výstavba protáhne až do roku 1970. Z důvodu úspor si tak vojáci museli počkat na některé méně důležité stavby, jako například kulturní dům či tělocvičnu. První letecké jednotky používaly čáslavskou plochu ještě před dokončením letiště, avšak působily zde jen dočasně. Šlo například o 8. stíhací letecký pluk, který zde pobýval v květnu 1955 v rámci letecko-taktického cvičení. Následovali jej příslušníci 2. leteckého školního pluku a piloti 6. slp, kteří se právě v Čáslavi přeškolili z vrtulových strojů S-199 na nové proudové MiG-15. V říjnu 1956 bylo v Čáslavi postaveno velitelství 6. stíhací letecké divize, jejíž dva pluky – 20. a 22. slp – měly být dislokovány také na zdejším letišti. Již tehdy se ukázalo, že se oba nemohou na letiště vejít, a tak jakmile to bylo možné, přesunul se 20. slp na nově budované letiště Náměšť nad Oslavou. 22. stíhací letecký pluk byl oficiálně založen 1. října 1957 a postupně byl vyzbrojován letouny MiG-15, které jeho piloti přebírali na letišti Praha-Kbely. K výcviku pak sloužily také vrtulové stroje C-11.

K zásadní změně došlo hned v následujícím roce, kdy československé letectvo prošlo rozsáhlou reorganizací a redukcí počtů. Z 22. slp se stal 28. stíhací bombardovací letecký pluk a 6. sld se transformovala na 34. sbold. Pluk převzal historický název „Těšínský“ a do jeho sestavy přešli příslušníci několika rušených útvarů. Největší změna nastala v určení celého pluku. Na základě zkušeností z korejského konfliktu se měli jeho příslušníci nyní cvičit zejména v ničení pozemních, malých a pohyblivých cílů s důrazem na jejich bodové zásahy. Součástí výcviku bylo také samostatné vyhledávání cílů pilotem, ale nechyběl ani vzdušný boj či průzkum. Počáteční období se však neslo ve znamení tvorby předpisů a norem, a proto kvalita výcviku do značné míry závisela na konkrétních velitelích. Tím prvním, který velel 22. slp i 28. sbolp, byl pplk. František Filip.

VE ZNAMENÍ „SÚČEK“ V šedesátých letech minulého století se organizace letectva alespoň částečně stabilizovala, a tak se mohli letci více soustředit na samotné létání. Zpočátku to bylo stále na letounech MiG-15, které se od roku 1959 začaly v Leteckých opravnách Kbely přestavovat na verzi MiG-15 SB (stíhací bombardovací). Takto upravené stroje mohly na čtyřech podkřídelních závěsnících nést další protizemní výzbroj a měly také modernizované palubní přístroje. První z nich obdržel 28. sbolp v roce 1961. Nedlouho poté se začala chystat mnohem významnější modernizace letecké techniky. Na základě smlouvy mezi Československem a SSSR přistály v dubnu 1964 na letišti Mladá první nadzvukové stíhací bombardéry Suchoj Su-7BM. Od července téhož roku se zde na ně začali přeškolovat první příslušníci 28. sbolp.

Vzhledem k tomu, že dvoumístné verze Su-7 dorazily až v roce 1967, musela se většina pilotů přeškolovat rovnou na jednomístných strojích. Současně s tím se postupně vyřazovaly letouny MiG-15. Nový typ Su-7 znamenal ve své době značný kvalitativní skok a podle toho se k němu také přistupovalo. Letiště v Čáslavi se stalo místem mnoha ukázek pro řadu delegací z ostatních socialistických států. Oproti tomu v domácím prostředí panovala kolem Su-7 atmosféra neustálého utajování, která přetrvala až do konce jeho služby. Jedním z důvodů byla nepochybně možnost vybavit letouny jadernými zbraněmi. Stroje Su-7 se staly symbolem 28. sbolp a tím i čáslavské základny téměř na dvě desetiletí. Poslední z nich byl od útvaru vyřazen v roce 1983. Za tu dobu došlo u pluku k několika haváriím a jedné letecké katastrofě. Bohužel oběti si tento typ vyžádal i na zemi, a to když v rámci cvičení Tatran 70 skupina letounů nepřesně bombardovala pozemní cíl a o život přišli tři vojáci základní služby. Koncem sedmdesátých let však již Su-7 zastarávaly, a tak se pluk v letech 1977 a 1978 postupně přeškolil na nový letoun – MiG-23BN vybavený měnitelnou geometrií křídel a moderními řízenými střelami. V této souvislosti došlo k větším personálním změnám. S novými stroji se čáslavští letci po celá osmdesátá léta minulého století účastnili řady mezinárodních cvičení v rámci Varšavské smlouvy. Devadesátá léta a tehdejší společenské změny se promítly také na čáslavském letišti. Postupně se zde střídal personál i technika od řady rušených leteckých útvarů. Postihnout všechny organizační změny by však vydalo na samostatný článek. Důležité je, že čáslavští letci své místo uhájili a v současnosti tvoří hlavní bojovou sílu českého vojenského letectva.

37

Î OSOBNOST ČÍSLA

ZNÁTE SVÉ velitele, náčelníky a nadřízené?

KNIŽNÍ TIPYÍ Nakladatelství Alpress, s. r. o. Na Příkopě 3243, 738 01 Frýdek-Místek [email protected] www.alpress.cz

Î OSOBNOST ČÍSLA

ZNÁTE SVÉ velitele, náčelníky a nadřízené?

V průzkumu, který před časem prováděla redakce, si řada čtenářů posteskla nad tím, že vojáci málo znají své velitele, nadřízené či nejvyšší funkcionáře armády a resortu. Nedostávají se jim prý detailnější informace o nich a jejich životě. A tak jsme se rozhodli pravidelně přinášet rubriku, v níž bude vaším úkolem na základě indicií, které vám prozradíme, uhodnout, o kterou z předních osobností Armády České republiky a resortu Ministerstva obrany se jedná. V následujících vydáních A reportu pak pro vás připravíme společně se správnou odpovědí a vyhodnocením soutěže i podrobný portrét uvedené osobnosti.

KNIŽNÍ TIPYÍ Z REDAKČNÍ POŠTY Í

AKTIVNÍ ZÁLOHY Z ÚSTÍ NAD LABEM MAJÍ SVŮJ PRAPOR Na Mírovém náměstí v Ústí nad Labem se v druhém květnovém týdnu sešlo na slavnostním nástupu přes sto příslušníků pěší roty 151. strážního praporu aktivní zálohy při KVV Ústí nad Labem. Stalo se tak u příležitosti udělení čestného praporu jejich jednotce hejtmanem kraje Jiřím Šulcem. Ten ve svém projevu ocenil pomoc záloh při povodních v minulých letech. Zároveň vyslovil přesvědčení, že jednotka v případných tvrdých zkouškách či dokonce krizových situacích svým povinnostem vždy dostojí. Poté byl prapor, který převzal velitel jednotky AZ pplk. v z. Ladislav Novák, dekorován slavnostními stuhami. Mezi dárce kupříkladu patřily Československá obec legionářská, Krajské sdružení rehabilitovaných, město Ústí nad Labem a město Litoměřice. Slavnostní akt ukončil vojenský kaplan požehnáním praporu. Předání čestného praporu jednotce AZ považuje ředitel Krajského vojenského velitelství Ústí nad Labem plk. Zbyněk Krystin nejen za ocenění poctivé přípravy vojáků v aktivní záloze, ale i práce příslušníků krajského vojenského velitelství. Text a foto: prap. Blanka BENEŠOVÁ

OSOBNOST ČÍSLA V tomto případě se sice jedná o vojáka v hodnosti podplukovníka, jeho umělecké ambice ale převládají nad těmi ryze služebními. Po vystudování Vojenské hudební školy Víta Nejedlého absolvoval obor dirigování na Státní konzervatoři v Praze. Postupně působil v posádkových hudbách v Táboře a Praze, aby nakonec zakotvil v Ústřední hudbě AČR. Od roku 1999 zde působí ve funkci hlavního dirigenta a velitele. O pět let později se stal navíc hlavním inspektorem vojenských hudeb. Osobnost, jejíž jméno máte uhodnout, má za sebou také bohatou a úspěšnou skladatelskou činnost. Z celé řady uměleckých ocenění připomínáme, že v roce 1993 získal jako skladatel první místo v prestižní soutěži „Polka fest“.

Pokud znáte správnou odpověď na naši otázku, o kterou vojenskou osobnost se jedná, neváhejte a pište. Odpovědi můžete zasílat buďto e-mailem na adresu: [email protected], faxem na číslo: 215 933 anebo písemně na adresu redakce: A report Rooseveltova 23 161 05 Praha 6

U každé odpovědi uveďte „Osobnost čísla, k rukám Vladimíra Marka“ a svou adresu. Správné odpovědi budou slosovány a tři vybraní výherci obdrží věcné a knižní ceny.

Uzávěrka tohoto kola soutěže je 20. 7. 2007 (rozhodující je datum doručení odpovědi do redakce).

38

ČLENOVÉ KVD VYŠKOV II NAVŠTÍVILI SVÁ BÝVALÁ PRACOVIŠTĚ

Jean-Christophe Buisson JMENOVAL SE VLASOV Dopustil se skutečně generál Andrej Vlasov zrady, když přešel k Němcům, aby bojoval proti Stalinovi? V roce 1946 byl v Moskvě odsouzen a popraven. Historie považuje jeho případ za uzavřený. O padesát let později se mladý francouzský žurnalista dozvídá tajemství, které ho přiměje, aby pátral dál. Na pozadí bitev druhé světové války konfrontuje paměti, falešná přiznání a záměrně šířené lži, aby nám nastínil neuvěřitelnou pravdu o životě tohoto muže. Poutavé vyprávění autora o krutých válečných střetech a strádání jeho účastníků nechává nahlédnout do vnitřního myšlenkového světa mužů, kteří nevěděli, zda se dožijí druhého dne, další hodiny. A jak k tomu všemu ještě plnit rozkazy muže, s jehož ideami nesouhlasí? Pokud byl Stalin krvelačným tyranem bez jakýchkoliv skrupulí, lze Vlasovovu zradu hodnotit pořád jako zradu? Dějiny však píší vítězové a generál Vlasov skončil na straně poražených. -JL-

Dne 19. 4. se uskutečnila dlouho připravovaná návštěva členů KVD Vyškov II v kasárnách posádky Vyškov. Na základě požadavků členů klubu − bývalých učitelů, velitelů i občanských pracovníků − byli ředitel Ředitelství výcviku a doktrín brigádní generál František Maleninský a velitel posádky plukovník gšt. Jan Neplech požádáni, zda by členové KVD mohli navštívit svá bývalá pracoviště. Oba tito funkcionáři opravdu s nevšední ochotou a pochopením zaujali kladné stanovisko a již v únoru začali s organizací a přípravou akce. Mě osobně velice mile překvapilo, jakou důležitost představitelé posádky akci přikládali. Dovoluji si tvrdit, že příprava byla stejná, jako by se jednalo o návštěvu nejvyšších vojenských nebo státních představitelů. K tomuto tvrzení mě opravňuje to, že jsem se osobně účastnil všech jednání zabývajících se organizací této návštěvy. I když se plk. Neplech na provedení akce podílel podstatnou měrou, jako hlavního organizátora určil majora Jaroslava Hrabce. Poznal jsem pak z těsné blízkosti jeho velmi svědomitou a pečlivou práci. Není to prostá chvála tohoto profesionálního vojáka, ale zároveň ocenění jeho přístupu při řešení úkolů. O to obdivuhodnějšího, že tato činnost nikterak nesouvisela s jeho funkčním zařazením. Dne 25. 4. hodnotil výbor KVD na své schůzi tuto návštěvu. Jednotliví členové měli za úkol zjistit u všech účastníků jejich dojmy a pocity. Jednoznačně jsme konstatovali, že akce měla vysokou úroveň a přístup všech zainteresovaných vojáků i občanských pracovníků byl nejen vysoce profesionální, ale měl i velice lidský podtext. Všichni zúčastnění

se shodli na tom, že se vnitřní i venkovní areál bývalé vojenské školy změnil k nepoznání v tom nejlepším slova smyslu. Byli překvapeni nejen moderní učebně-výcvikovou základnou, ale především pořádkem a čistotou, které všude panovaly. Svědčí to o tom, že se myšlení a přístup nových příslušníků armády podstatně změnily, a to jednoznačně k pozitivnímu. Panu generálovi se podařilo stmelit kolektiv svých podřízených v celek, jenž táhne za jeden provaz a je hrdý na dosažené výsledky. Nakonec mi dovolte, abych za sebe poděkoval všem, kteří se na této úspěšné akci podíleli. Samozřejmě zde nemohu vyjmenovat všechny. Přece jenom si ale neodpustím zvlášť poděkovat řediteli Vojenského klubu Vyškov Dušanu Krpcovi, který pro nás se svým kolektivem připravil v závěru návštěvy vynikající pohoštění ve velmi kulturním a příjemném prostředí. Vážený pane generále Maleninský a pane plukovníku Neplechu, naše poděkování nemůže dostatečně vystihnout naše pocity, ale s obdivem a nesmírnou úctou vzhlížíme k vaší nesmírně těžké a dnes obzvlášť záslužné činnosti. A nebyl bych to ani já, kdybych nevyslovil své osobní sobecké přání – zůstaňte nám ještě dlouho příznivě nakloněni, neboť my vás i nadále budeme zahrnovat našimi požadavky a přáními. Děkujeme a jsem s úctou za všechny účastníky plk. v. v. Dr. Karel Čvančara, předseda KVD Vyškov II (Redakčně kráceno)

39

po c˘echách vojenských Text: Josef GAJDA Foto: Jiří HOKŮV, Jan KOUBA, Tomáš SOUŠEK a archiv

Každému z návštěvníků nabízí Čáslav zajímavá zamyšlení i paralely. Ze svého hrádku Kalich se v červnu roku 1421 vypravil do tohoto královského města jeden z největších Čechů, Jan Žižka z Trocnova, aby se tu zúčastnil významného sněmu. Dnes tu opatrují jeho památné ostatky. Fenomenálním talentem obdařený W. A. Mozart přespal dne 9. dubna roku 1789 v městském zájezdním hostinci „U Černého orla“. Miloš Forman, čáslavský rodák žijící ve Spojených státech, natočil o geniálním skladateli geniální film, který získal o téměř dvě stě let později osm Oscarů. Dva slavní čeští literáti narozeni v Čáslavi, Rudolf Těsnohlídek a Jiří Mahen, spolužáci z místního gymnázia a celoživotní přátelé, odešli ze života dobrovolně, sebevraždou. V ulicích města můžete potkat piloty nadzvukových stíhaček začleněných do protivzdušné obrany Severoatlantické aliance, s jiným místním rodákem, prvním českým kosmonautem Vladimírem Remkem, v současné době poslancem Evropského parlamentu, se setkáte spíše v Bruselu. Vsednout do koňského sedla nebo do kokpitu supermoderního letounu je rozdíl. Žižkův kůň cválal k nadzvukovému gripenu dlouhá staletí. Také v Čáslavi se přesvědčujeme o tom, že kamkoliv pohlédneme, jdeme stopou dějin.

STOPOU DĚJIN za hranici zvuku

40

VII. díl Dne 3. června 1421 se v čáslavském chrámu sv. Petra a Pavla sešel zemský sněm, který je právem označován za svého druhu první národní shromáždění v evropských zemích. Pražští měšťané spěchali, aby se zde mohli uplatnit jako samostatný, plnoprávný stav, na sněm se vydala nejen husitská šlechta, moravští páni a katoličtí aristokraté, ale dokonce i Zikmund, ta „šelma ryšavá“, vyslal na jednání své zplnomocněnce, aby hájili jeho zájmy. Vůbec poprvé tu neměl své zastoupení mocný stav duchovenstva. Sněm přijal čtyři pražské artikuly, označil Zikmunda za „tupitele svatých pravd“, muže nehodného českého královského trůnu a ustavil dvacetičlennou zemskou vládu. Usedli v ní čtyři zástupci Prahy, čtyři představitelé dalších královských měst, pět pánů, pět rytířů a dva mluvčí Tábora. Jedním z nich byl Jan Žižka, druhým Zbyněk z Buchlova.

Poprvé v českých dějinách se generální sněm stal vrcholným orgánem státu. Novodobí právníci nemohou významnou kapitolu našich dějin samozřejmě nikdy pominout. Díky čtyřem artikulům (svobodné hlásání slova božího, přijímání pod obojí, zákaz světského panování kněží a trestání smrtelných hříchů) přijatým jako zemský zákon se však sněm zapsal i do historie našeho vojenství (sic). Čtyři artikuly tvoří totiž vstupní část takzvaného „Vojenského řádu“, který je nepochybně hlavně Žižkovým dílem a byl jím zřejmě vyhlášen v dubnu roku 1423 na sjezdu nového bratrstva v Německém Brodě, kde došlo k založení tzv. Menšího (Nového) Tábora. Právě těmito reformními články chtěl velký vojevůdce zřetelně podtrhnout, že „boží bojovníci“ musejí vědět, proč a zač bojují. Tyto řádky byly husitskými kněžími nahlas předčítány před začátkem každé výpravy i bitvy. Husité se pak nebáli záhubců tělesných, nepřátel se nelekali, na množství nehleděli. Neboť byli ve svých myslích hluboce přesvědčeni, že Kristus jim za škody stojí, stokrát více slibuje, pakli kdo proň život složí, věčný míti bude. Vydávání zvláštních organizačních pokynů před zahájením vojenského tažení nebylo v 15. století ničím neobvyklým, vedle nějakého toho ponaučení obsahovaly „stanovy“ zejména diferencovaně odstupňované sankce za disciplinární prohřešky a trestné činy, ve středověku pochopitelně jiné pro muže urozené a jiné pro obyčejné žoldnéře. První se občas mohli nějakou tou sumičkou vykoupit, pro druhé nebylo úniku, hrozily jim převážně tresty tělesné a hrdelní. Žižkův řád však odměřuje tresty všem stejně, bez ohledu na stav a urozenost. Od podobných řádů a pokynů se odlišoval i důrazem na mravní příkazy. Zakazuje veškeré drancování a vypalování vesnic, pokud to nebude součástí vojenských akcí a výslovně nařízeno „velitelem“. Válečná kořist se má snést na společnou hromadu a být prostřednictvím starších z jednotlivých obcí (stavů) spravedlivě rozdělena. Řád zcela pochopitelně také konstatoval: „… nechceme trpěti mezi sebou nevěrných, neposlušných, lhářů, zlodějů, kostkařů, loupežníků,

41

po c˘echách vojenských

VII. díl

plundréřů, opilců, lajců, smilníků, cizoložníků, smilnic a cizoložnic i všech zjevných hříšníků a hříšnic.“ Výjimečný je závěr Žižkova „Vojenského řádu“. Nekončí výhružným nebo výstražným mementem, ale výzvou, s níž se výše jmenovaní husitští hejtmani obraceli ke všem skupinám jako rovní k rovným, aby si od nich vyžádali porozumění, radu a pomoc. Nutno ovšem dodat, že se vyhlášení těchto norem zřejmě záměrně uskutečnilo ve zničeném Německém Brodě, v místech, jak přiznal Žižka, „kdež jsme zhřešili“, neboť právě zde jeho bojovníci více než rok předtím pustošili ulice a pobíjeli obyvatelstvo, zatímco o kus dál probíhala jednání se Zikmundovými přívrženci o podmínkách kapitulace. Nikdy neporažený geniální válečník, téměř slepý, přesto vítězící, nepřáteli proto pova-

žovaný za vtělení ďábla, ovlivnil na dlouhá desetiletí taktickou podobu bojových střetnutí. Pohyblivá vozová hradba se rozšířila po celé Evropě, dokonce se přes Polsko prý dostala až k ukrajinským kozákům, a v různých obměnách byla používána až do 16. století. Husité dokázali umně sladit účinnost různých druhů zbraní, činnost pěchoty a jízdy (pěchota jako jádro vojska, jízda jako nástroj průzkumu a nakonec pronásledování). Všechny body čáslavského sněmu nebyly bohužel realizovány. Velmi brzo poté, co se rozešel, nabídl velkokníže Vitold místo sebe na český trůn svého synovce Zikmunda Korybutoviče, další ránu přichystali čáslavskému ujednání moravští páni, kteří ho prohlásili za neplatné a rozhodli se uspořádat sněm vlastní. Povzbuzený Zikmund zareagoval – začal připravovat další kruciátu. Jan Žižka také nelenil. Vyrazil na Moravu. Na počátku válečného tažení spojených husitských vojsk však dne 11. října 1424 u Přibyslavi zemřel. „A tu již bratr Žižka poručiv se milému bohu, život svůj dokonal v tu středu před sv. Havlem. A tu lid jeho vzali sobě to jméno Sirotci, jako by jim otec umřel; a dobyvše hradu Přibyslavě i upálili těch, kteří se na něm bránili, na 60 lidu branného a hrad také vypálili

42

a zbořili. A potom provodili bratra Žižku kněz Prokópek a kněz Ambrož již mrtvého až do Hradce a tu jej pochovali v kostele sv. Ducha u velikého oltáře. Později však převezeno jest tělo jeho do Čáslavi…,“ píše v Dějinách národu českého František Palacký. Počátkem 20. století se ve zmíněném kostele skutečně kalva, vrchní část lebky, a další lidské kosti našly. Po několikerém zkoumání (1911, 1966, 1974, 1981) vědci došli k závěrům, že kosterní pozůstatky pocházejí ze tří lidí, zbytek lebky že však nese defekty odpovídající historickým zprávám o zraněních Žižkových. Se značnou dávkou pravděpodobnosti lze tedy říci, že se historické město Čáslav stalo místem posledního odpočinku nejznámějšího českého válečníka, o němž historik Petr Čornej oprávněně napsal, že srovnatelnou osobnost vojenská historie nezná. Děkanský kostel sv. Petra a Pavla ze 13. století, na počátku 20. století regotizovaný, nelze přehlédnout. Jeho věž, třetí nejvyšší v České republice, je výraznou dominantou města, viditelnou z dalekého okolí. Brzy se stane atraktivní rozhlednou. Její návštěvníci budou mít od července letošního roku vnitřní gotický půdorys města jako na dlani a za dobrého počasí mohou dohlédnout až ke vzdáleným Krkonoším. Do města, které Přemysl Otakar II. založil kolem roku 1260, se vcházelo čtyřmi branami v hradbách – dodnes z jedné třetiny dochovaných (nejzachovalejší je tzv. Otakarova věž, která stávala při Brodské bráně). Královské město nahradilo starší, už od 10. století známé centrum regionu Hrádek, které ještě počátkem 13. století patřilo k údělu Děpolticů, pobočné větve Přemyslovců. Tuto obměnu potvrzuje i stavební začlenění někdejšího románského kostelíka sv. Michala z 12. století do farního kostela sv. Petra a Pavla. Areál královského města opevnil Konrád Špitálský hradbami s věžemi a branami podle vzoru Kolína. Zmíněná dochovaná třetina hradeb patří k ojedinělým památkám svého druhu ve střední Evropě. Stejně tak i historické jádro Čáslavi s centrálním náměstím (jímž kdysi procházela obchodní cesta do Prahy), jeho dominantní radnicí a okolo navazující téměř pravoúhlou uliční sítí. Obdobně jako podobu jiných měst i tvářnost Čáslavi výrazně poznamenala třicetiletá válka. Po vpádech švédských vojsk v letech 1639 a 1643 město zpustlo a stále více se zadlužovalo. Teprve v 18. století se „postavilo na vlastní nohy“ a získalo punc váženého správního centra regionu. Od roku 1715 je rezidencí krajského

úřadu, zakládá poštovní úřad a zřizuje jednu z prvních trvalých vojenských posádek rakouské monarchie. Také 19. století je pro Čáslav dobou prosperity. Stává se sídelním městem různých úřadů s okresní působností, odborné školy a nově založené gymnázium vítají první žáky a studenty, ve městě vznikají hospodářská družstva, první průmyslové podniky a bankovní instituce (městská spořitelna a živnostenská záložna), postavena je také elektrárna, plynárna a jiné podniky. Charakter města, v němž existovalo jenom několik známějších státních podniků, se v současnosti výrazně mění. Desetitisícová Čáslav patří ke středním městům Středočeského kraje, které je pověřeno výkonem státní správy pro dalších třicet okolních obcí. Na severovýchodním okraji města vzniká průmyslová zóna, jež se stává sídlem stále většího množství místních podnikatelských subjektů. Mezi nejvýznamnější podniky ve městě patří firma vyrábějící mycí prostředky, strojírenský podnik, dřevařské závody, slévárny, tiskárny a řada menších výroben textilního, ale i potravinářského zboží. Čáslav je dnes veřejnosti známa především jako posádka 21. základny taktického letectva. Novodobou vojenskou tradici města

43

po c˘echách vojenských

VII. díl oddíly (1946 až 1950), malá jednotka chemiků (1950 až 1958), různé automobilní, cisternové i další vojenské, zejména opravárenské jednotky. Asi nejvýrazněji se do poválečné vojenské historie posádky, kromě chotusických pilotů, zapsali dlouhá léta zde žijící příslušníci 13. kyjevského tankového pluku. Jejich útvar byl v Čáslavi dislokován od roku 1958 až do svého zrušení dne 1. června 1989. Přímo ve městě představovaly bývalou posádku čtyři kasárny – Žižkovy, Jana Roháče z Dubé, Jiřího z Poděbrad (někde označovány také jako kasárny Přemysla Otakara II.) a Prokopa Holého. V současné době patří armádě pouze posledně jmenovaný areál. První tři prostory a objekty byly převzaty čáslavskou radnicí a začleněny do civilní zástavby města.

však založilo hned po první světové válce posádkové velitelství, které zde sídlilo v letech 1918 až 1939, a pěší pluk 21 maršála Foche (1919 až 1939). V době tzv. první a druhé republiky zde bylo umístěno dalších dvanáct vojenských útvarů a zařízení různé velikosti a určení – pro ilustraci uveďme například náhradní jednotky pěších, střeleckých či horských praporů a pluků, 3. a 5. rotu telegrafního praporu 1 (1923 až 1933), zdravotnická zařízení a vojenská doplňovací velitelství. Po druhé světové válce (až do zlomových devadesátých let 20. století) se v posádce Čáslav vystřídalo na šest desítek útvarů. Takovým počtem se může vykázat jen málokteré město podobné velikosti. Dlouhou dobu v něm pobývali příslušníci pěších, později motorizovaných a následně mechanizovaných praporů a pluků. Působily tu ale také dělostřelecké

Největší změny jsou patrné v místech někdejších Žižkových kasáren. Občan neobeznámený s minulostí by tu jen těžko hledal stopy po původním vojenském objektu. Armádu zde připomíná pouze nenápadný kamenný pomník – vzpomínka na účast příslušníků Focheova 21. pluku čs. legií v bitvě u francouzského Terronu v říjnu roku 1918. Kasárny s devíti budovami byly předány městu jako jeho historický majetek v roce 1996. Dnes slouží střední odborné průmyslové škole, základní umělecké škole, domu dětí a mládeže i několika soukromým firmám. Město zde navíc vybudovalo výstavní síň, domovy s pečovatelskou službou a obytné domy. Čtyři zbrusu nové budovy, každá s několika byty, vyrostly také na ploše bývalého nástupiště.

44

Kasárny Jana Roháče z Dubé, které armáda opustila rovněž v polovině devadesátých let minulého století, dnes obývá stavební učiliště. Starosti radním dlouho přidělávaly kasárny Jiřího z Poděbrad poblíž náměstí, které město převzalo v poměrně zchátralém stavu v roce 2002 s klauzulí, že nesmějí sloužit výlučně komerčním účelům. Svébytný vývoj zaznamenalo vojenské letiště ležící severně od Čáslavi u tři a půl kilometru vzdálených Chotusic. Svému účelu slouží od srpna 1958, kdy bylo předáno do plného provozu. Traduje se, že při zahájení jeho výstavby v roce 1952 došlo při kopírování plánů pro stavbaře k jejich zrcadlovému otočení v podélné ose, takže místo aby se hlavní vstupní brána stavěla na straně čáslavské, ocitla se na směru chotusickém. „Chybička se vloudila“, a když se na to přišlo, byla už stavba příliš daleko, než aby se mohla napravit. Ještě v době výstavby letištních ploch a objektů působil v Chotusicích 2. letecký školní pluk (1955 až 1957). Piloti, ovládající dosud různé typy strojů, se v přeškolovacích kurzech připravovali na řízení nových typů proudových letounů. Společně s nimi tu „sloužili“ i vojáci pozemních zabezpečovacích útvarů a jednotek, například 24. letištního praporu (1955 až 1957), 6. letecké spojovací roty (1956 až 1958), později 34. letecké spojovací roty (1958 až 1963) a 6. radiotechnické roty (1956 až 1958). Všechny tyto i jim podobné útvary a jednotky procházely po celou dobu existence čáslavského letiště nejrůznějšími reorganizacemi, absolvovaly mnohé změny a podstupovaly nejedno přejmenování

a přečíslování. Vždy se však jednalo o letecké specialisty, na jejichž znalostech, umu a spolehlivosti závisela bezpečnost těch, kteří pravidelně usedali do kokpitu moderních letounů. V roce 1956 vzniklo v Čáslavi velitelství 6. stíhací letecké divize. Dva roky poté bylo přejmenováno na velitelství 34. stíhací bombardovací letecké divize. Tento svazek zanikl 31. března 1992. Podobný osud postihl také 34. leteckou vojskovou opravnu. Současná 21. základna taktického letectva navazuje na tradice 22. stíhacího leteckého pluku. Mezi útvary posádky se zařadil na přelomu let 1957 až 1958 a nedlouho poté byl přečíslován na 28. stíhací bombardovací pluk. V jeho výzbroji se postupně vystřídaly rozličné letouny sovětské provenience. Nejprve to byly různé modifikace typu MiG-15, od roku 1964 šlo o letouny Su-7BM a BKL a od roku 1977 o stroje typově označované jako MiG-23BN. Po roce 1989 v souvislosti s nezbytným „zeštíhlováním“ všech složek armády včetně letectva dlouho neberou různé organizační a reformní změny konce. V prosinci 1994 se společně s čáslavskou 28. leteckou základnou, jež dva roky předtím nahradila letištní zabezpečovací útvary, přeměnil i 28. stíhací bombardovací pluk na jediný útvar – 4. základnu stíhacího letectva PVO. K 1. říjnu 1997 je základna přejmenována na 4. základnu taktického letectva. Její síly jsou o necelé dva roky později začleněny do systému protivzdušné obrany států Severoatlantické aliance (NATINADS). Od března roku 2001 byly do výzbroje čáslavské základny zařazovány podzvukové

letouny L-159 ALCA. O dva roky později se začíná s přestavbou letiště na základnu standardního aliančního typu. V prosinci roku 2003 jsou dosavadní četné změny definitivně završeny i přečíslováním základny na 21. základnu taktického letectva. Následující rok je pro ni svým způsobem historickým a nezapomenutelným. V srpnu roku 2004 odlétá prvních osm pilotů do přeškolovacího kurzu na nadzvukový letoun JAS-39 Gripen. Letouny, které patří k těm nejmodernějším na světě, byly zařazeny do výzbroje české armády v dubnu následujícího roku. Dnem 1. července 2005 v 8 hodin 15 minut převzaly supermoderní letouny s českými piloty v kokpitu službu v pohotovostním systému NATINADS. Nebe nad námi je od toho okamžiku výstavní síní bojových schopností čáslavských stíhačů. Neokázale dodávají této zemi i městu náležitou porci sebevědomí a úcty. Snad nikdo své povolání nemiluje víc než ti, jejichž práce souvisí s létáním. Jejich přístav je však už pár let staveništěm. Složitá přestavba nutí příslušníky základny k četným improvizacím. Radikální, kompletní rekonstrukce čtyř úlů, nová myčka, nová specializovaná pracoviště, nová vstupní brána, oplocení, skutečné, neplánované náklady, je toho dost, co velitele základny dnes a denně zaměstnává. Zatímco ve vzduchu nezůstávají čáslavští piloti svým povinnostem nic dlužni, na zemi se musejí trpělivě smiřovat s tím, že na odpovídající zázemí si budou muset oni i jejich čtrnáct strojů ještě počkat. Ale ten čas přijde. Snad není tak daleko. A celá základna se promění v „úl“, s nímž bude „velící královna“ určitě spokojena.

Autor děkuje za pomoc svým kolegům z redakce A reportu a historiku dr. Pavlu Minaříkovi, CSc.

45

Î HISTORIE

HISTORIE Í

B IT VA úderných hlídek „Když skončila dělostřelecká příprava, která začala okolo šesté hodiny, a bylo viděti již nastupující řetěz 1. pluku, oddíly vyslané vpřed na pravém křídle a výzvědné oddíly 10. a 11. roty přešly v útok na nepřátelské polní stráže.“ Text: Vladimír MAREK Foto: VHA

Od jednoho z nejslavnějších mezníků naší vojenské historie, bitvy u Zborova, uplyne 2. července devadesát let Těmito slovy popisuje kronika 2. střeleckého pluku našich legií v Rusku jedno z nejvýznamnějších střetnutí československé a české vojenského historie – bitvu u Zborova. „Jakmile velitel v 9 hodin 10 minut obdržel tyto zprávy, dal ihned rozkaz poslati kupředu tři čety od každé roty na celém úseku frontu pluku. Kulometné a zákopnické oddíly tvořily zálohu v první linii. Dík neohroženosti, jakou šlo mužstvo vpřed, jeho nevídané chrabrosti a odvaze, byla první linie v našich rukách v 9 hodin 25 minut a v 9 hodin 45 minut byly již první naše řetězy v chodbách vedoucích do druhé linie a místy již naši útočili na druhou linii…“ Právě nečekaně úspěšný postup československých legionářů přes výborně opevněné zákopové linie fronty, která se téměř rok nepohnula z místa, šokoval protivníka i ruské velení. V jedenáct hodin byl dobyt strategický cíl celého útoku, opevněná kóta 398 Mohyla. Ani zde se postup ale nezastavil, vojáci pokračova-

46

li v útoku na třetí linii nepřátelských zákopů. Tu dobyli těsně před polednem. Útok legionářů byl tak prudký, že ruské dělostřelectvo muselo zastavit palbu, aby nestřílelo do vlastních řad. Podívejme se ale podrobněji na příčiny pro nás velice úspěšného vývoje celé bitvy.

NEDOSTATEK LIDÍ I VÝZBROJE Mezi našimi legionáři převládalo před bitvou velké nadšení. Vojáci, až do této doby roztroušeni prakticky po celé frontě do malých průzkumných jednotek, se v takovéto síle sešli poprvé. Legionáři pochodovali v sevřeném tvaru, zpívali a nad nimi vlálo nevídané množství zástav a praporů, většinou s husitskou symbolikou. Něco podobného se jevilo třetí rok války jako naprosto neobvyklé. Ponechme však stranou nadšení a velké zapálení pro společnou věc a zaměřme se na to, jak velká byla čistě exaktně vyčíslitelná

bojová hodnota naší brigády. Jednalo se asi o tři a půl tisíce vojáků rozdělených do tří neúplných pluků. Jen první pluk měl tři prapory, zbývající dva měly pouze po dvou praporech. Jako nedostatečnou můžeme označit i výzbroj. V nasazení kulometů a dělostřelectva převyšoval bránící se protivník naši brigádu zhruba čtyřikrát. Především první pluk pronásledovala již od příchodu do pozic intenzivní dělostřelecká palba protivníka. Ještě před zahájením útoku přišel o velitele 6. roty Igora Vilímka a pět dalších vojáků. Mnohem více ale bylo těch, kteří byli zraněni. Do útoku nemohly v důsledku zranění způsobeného dělostřelbou nastoupit ani legionářské legendy – Jan Syrový (právě zde přišel o oko) a Otakar Husák. Chyběla také munice. Řada nově rekrutovaných legionářů neprošla potřebným výcvikem, obecně se nedostávalo především výcviku v zákopovém boji. Nejsložitější situace nastala u 2. střeleckého pluku. Jeho druhý prapor tvořili volyňští Češi. Těch se rozklad

a demoralizace šířící se po revoluci ruskou armádou dotkly natolik, že odmítli nastoupit do útoku. Navíc velitel pluku podplukovník Zembavskij se v rozhodujícím okamžiku tak opil, že nebyl schopen řídit boj. Naštěstí se velení velice energicky ujal nově jmenovaný velitel prvního praporu kapitán Radola Gajda. Zvedl vojáky ze zákopů a ti se okamžitě připojili k útoku prvního pluku.

HLÁŠENÍ: ČEŠI NEZRADILI Rakousko-uherské velení se po skočení útoku snažilo vysvětlit jeho razantnost především údajnou zradou 35. plzeňského pluku a 75. jindřichohradeckého pluku 19. divize. Tyto dva pluky totiž stály na úseku fronty proti legionářům. Rakouští Němci tvrdili v parlamentu, že čeští vojáci se hromadně vzdávali bez boje a žádali jejich potrestání. Ve skutečnosti se ale všechno událo jinak. Ani jedna ze stran před bojem nevěděla, že proti sobě stojí čeští vojáci. Legionáři se to dozvěděli až po dobytí první linie zákopů a získání prvních zajatců. Nejednalo se také o pluky složené výhradně z vojáků české národnosti. V jindřichohradeckém pluku bylo 82 procent Čechů a v plzeňském dokonce jen 61 procent. Na zmíněném úseku operovaly na rakousko-uherské straně navíc další neslovanské jednotky. V případě důstojnického sboru, který rozhodoval a velel, byl tento poměr ještě více ve prospěch rakouské národnosti. Pokud bychom srovnali poměr Čechů mezi zajatými vojáky s národnostním složením 19. divize, vychází nám jen mírný nepoměr

v neprospěch jejich bojovnosti. Je tedy možné říci, že ojediněle se čeští vojáci, když zjistili, že proti nim postupují legionáři, dobrovolně vzdávali. V žádném případě však nešlo o masový jev. To ostatně potvrdil i rakousko-uherský generál Bohm-Ermolli, který nařídil soudní vyšetřování chování vojáků 19. divize. Již 11. července 1917 hlásil císaři do Badenu: „… je zcela vyloučeno, že by se daly celé části 35. a 75. pluku zajmout, nebo dokonce že by přeběhly k Rusům, stejně jako je jisto, že nedošlo k dorozumění s Rusy o vyklizení pozic…“ Také statistika ztrát na straně legionářů svědčí o tom, že obránci kladli poměrně

houževnatý odpor. Během útoku 184 legionáři zahynuli a dalších téměř tisíc jich bylo zraněno. Více než čtvrtina početních stavů brigády tak byla vyřazena z boje. Legionářská brigáda zajala během útoku přes 4000 nepřátelských vojáků, což je více, než činil její početní stav. Jistou pikantností této bitvy také je, že zde stáli proti sobě dva budoucí českoslovenští prezidenti. Zatímco Klement Gottwald bojoval v rakouských okopech, Ludvík Svoboda se nalézal mezi legionáři. Za jeden z hlavních důvodů nečekaného vývoje bitvy je možné kromě obrovského nasazení a víry ve spravedlivou věc označit neobvyklou taktiku. Legionáři postupovali rychle vpřed v malých skupinkách. Zručně využívali všech nerovností terénu a později i nepřátelských okopů. Doslova revoluční taktika, která zaskočila protivníka, měla svůj původ v tom, k čemu byli legionáři doposud cvičeni a čemu se také po celé tři roky na frontě věnovali. Tedy taktice průzkumných, anebo podle dobové terminologie úderných hlídek. V každém případě ale přínos zborovské bitvy, alespoň pro československé legionáře, spočíval v tom, že ministr války a námořnictva a pozdější premiér prozatímní vlády Alexandr Fjodorovič Kerenský najednou začal naslouchat jejich požadavkům. Po bitvě u Zborova dochází ke skutečně masovému náboru mezi českými a slovenskými zajatci a v rychlém sledu vznikaly nové legionářské pluky. Také mezinárodní ohlas této bitvy, zejména v zemích Dohody, nebyl zanedbatelný.

47

BEZPLATNÁ INZERCE PRO VŠECHNY PŘÍSLUŠNÍKY AČR!

» Pokud chcete uveřejnit svůj inzerát v této rubrice, odešlete jej písemně na adresu: redakce A reportu, Rooseveltova 23, 161 05 Praha 6-Dejvice, elektronickou poštou na adresu: [email protected] nebo faxujte na telefonní číslo alcatel 215 933.

» V inzerátu vždy uveďte spojení na sebe, neboť redakce inzeráty nezprostředkovává. » Inzerování je bezplatné pro všechny příslušníky AČR. Nezveřejňujeme inzeráty, které nesouvisejí se službou či osobními zájmy a potřebami příslušníků AČR (podnikání, výdělečná činnost apod.).

Volná místa

Inzeráty zveřejňujeme maximálně třikrát!

» Ředitel OPVzS SV MO nabízí volné systemizované místo pro o. z. (s nástupem ihned) pro oblast programového financování – znalost rozpočtové a účetní věty, práce v GINIS a ISPROFIN, nadprůměrná znalost práce s PC, PT 12, BP „D“, vysokoškolské vzdělání nebo dlouhodobá praxe v oboru. Kontakt: Ing. Ladislav Filip, alc. 210 702 » Velitel Vojenské akademie ve Vyškově nabízí volná systemizovaná místa pro VZP u Institutu dopravní výchovy AČR s nástupem od 1. 1. 2008: – instruktor skupiny profesní způsobilosti, – instruktor skupiny přípravy řidičů nákl. aut, – instruktor skupiny přípravy řidičů kolových OT Všechna místa: ČVO 164, SH 53, PT 09, KvPř 10, BP „V“, AJ 0000.

Požadavky: ŘP sk. C, VŘP nebo OŘ VOS sk. C, profesní osvědčení učitele řidičů (možnost získání v kurzu od 8. 10. 2007) Bližší informace: alc. 451 272, 451 293, mjr. Ing. Jaroslav Král » Velitel VÚ 2664 Stará Boleslav (VP) nabízí volná systemizovaná místa pro VZP: – náčelník SkKIS, SH 64, PT 10, BP „D“ (od 1. 7. 2007) – náčelník Sk dopravní a pořádkové sl., SH 64, PT 10, BP „D“ (od 1. 7. 2007) – starší instruktor operační Sk OOd, SH 53, PT 9, BP „D“ (od 1. 1. 2008) Kontaktní osoba: o. z. Zdeněk Keller 973 233 814 » Hradní stráž nabízí SM: – střelec – strážní služba, Ho 41, ČVO 107, PT 06, podmínkou je vyučení, BP „D“, výška 178 – 188 cm,

štíhlá postava bez kosmetických vad – řidič – OZ, PT 06, podmínkou je vyučení a řidičský průkaz skup. A – D Zájemci se mohou hlásit na alc. 209 331 » Ředitel Ředitelství personální podpory MO vyhlašuje výběrové řízení na obsazení systemizovaného místa ředitele Vojenské nemocnice Brno ve stanovené hodnosti plukovník. Předpoklady: VŠ, 10letá praxe ve vedoucích pozicích ve zdrav. zařízeních, řídící, organizační a prezentační schopnosti, zdrav. způsobilost a bezúhonnost (zák. č. 95/2004 Sb.) Požadavky: specializovaná způsobilost dle zákona č. 95/2004 Sb. nebo manažerské vzdělání, aktivní znalost světového jazyka (AJ, FJ, NJ) na úrovni

požadavků NATO STANAG 6001, úroveň 2222. U uchazečů, kteří nejsou vojáky z povolání, je nutno podat žádost o povolání do služeb. poměru (§ 3 odst. 1 zákona č. 221/1999 Sb.). Bezpečnostní prověrka „T“ (nebo souhlas s jejím provedením). Předpokládaný termín služeb. zařazení je 1. září 2007. Písemné přihlášky s profes. životopisem, ověřené doklady o vzdělání, absolvované praxi a přehledu publik. a přednáškové činnosti, ověřené osvědčení o BP (příp. žádost), výpis z rejstříku trestů, osvědčení pro výkon funkcí ve stát. orgánech (zák. 451/91 Sb.), prohlášení na ochranu os. údajů zašlete do 31. 7. 2007 na adresu: Ředitel odboru vojenského zdravotnictví SPod MO, Pohořelec 121/21, 160 05 Praha 6-Hradčany. Obálku označte „NEOTVÍRAT – Výběrové řízení VN Brno“.

Různé

»

» Hledám za sebe náhradu k VÚ 7935 Jince, starší řidič ČVO 173 , BP „V“ , nejlépe za Rakovník. Tel.: 724 318 740 » Koupím do sbírky různé odznaky a vyznamenání, nášivky, domovenky, kapsové odznaky, modely a řezy zbraní, bodáky a přilby, příručky, předpisy, doklady a literaturu k uvedeným věcem. Vše současné i staré. Tel. 777 074 592, alc. 442 964 nebo [email protected]

» Hledám za sebe náhradu k VÚ 8595 Praha na funkci starší střelec ,PT 06 ,BP,,D“. Nejlépe z posádky Strakonice. Tel.: 604 830 911 – pouze SMS nebo e-mail: [email protected] » Hledám za sebe výměnu nebo náhradu do VÚ 4339 Jince na raketometnou baterii za místo na Moravě – Hranice, Lipník, Přáslavice nebo Olomouc. Kontakt: 774 836 850 » Prodám zděnou garáž v Praze 5-Motole. Vlastní garáž je

postavena na pozemku, který je vlastnictvím MO ČR. V garáži není zavedena el. energie. Cena dle dohody. Informace na alc. 206 308 Praha 1 nebo na tel. 721 784 620 a 603 761 150 každý den mezi 8.00 až 20.00 hod. » Hledám za sebe náhradu k VÚ 3517 Bechyně, místo ženista, PT 06, hodn. rtn. Tel.: 603 524 164 » Hledám za sebe náhradu k VÚ 6165 Lipník nad Bečvou na funkci náčelník služby OUI – SH 63, ČVO 930, KvP 12/05,

PT 10, BP „PT“, STANAG AJ 1111. Systemizované místo lze obsadit VZP v hodnosti poručíka. Podmínka pro služební zařazení: praxe v OUI, znalost KRYPTO. Termín služebního zařazení: 1. 10. 2007. Bližší informace podá NS-1 npor. Géryková, alc. 428 210, nebo VÚ pplk. Vícha, alc. 428 201 » Hledám za sebe náhradu k VÚ 3517 Bechyně na funkci staršího řidiče skupiny „C“, ČVO 173. Bližší informace na tel. 739 028 990 nebo na [email protected]