Z OBSAHU NA MUŠCE. Jmenování generálů a záslužné kříže. V psí nemocnici. Loučení s orlem. Radar hodně zblízka. Novinka za dva roky

Z OBSAHU

NA MUŠCE

Nejeden stařec sní o jaré ženě, leckterá stařenka o mladistvém muži, mnohá země o mladé armádě. Proč ne? Pokušení je tak krásná věc. Přiléhavé objasnění slova mladý(á) však nenajdete. Dokonce ani v novém atlasu anatomie člověka o tom není ani řádka. Smýšlení české populace je v tomto směru rafinovanější. Mladí jsou ti, kterým teče mléko po bradě, a staří si zase pamatují už hodně pátků. Jedno ani druhé není výstižné, natož pravdivé. Stačí vzít rozum do hrsti (nemusí být ani selský) a přiznat si, že mladý automaticky neznamená nezkušený a starý očividně nepatří do starého železa. Z hlediska resortu obrany jako celku lze v posledních dvou třech letech pozorovat výrazné snížení průměrného věku, což nepochybně souvisí s rekrutačním boomem po zrušení vojenské základní služby. Obecně lze konstatovat, že současný věkový průměr zaměstnanců MO je cca 32 roků (na rozdíl od roku 1990, kdy dosahoval 36 let). K „omlazování“ dochází také ve velitelských strukturách Armády ČR. Pozitivními kroky se v tomto směru může pochlubit i vrcholný management Ministerstva obrany. První náměstek ministryně obrany je čtyřicátník, náměstek ministryně obrany-ředitel Kanceláře Ministerstva obrany ČR třicátník. Strohé podělení armádního společenství na mladé a staré nedává jistotu, že bude ve finále chutné. Na světě je tolik lahodných mixů. Čaj s citronem, káva s mlékem, kofola s rumem... Pavel LANG

Jmenování generálů a záslužné kříže

6 V psí nemocnici

8 Loučení s orlem

12 Radar hodně zblízka

14 Novinka za dva roky Čtrnáctideník Ministerstva obrany ČR Vydává MO ČR – AVIS Rooseveltova 23 161 05 Praha 6 IČO 60162694 Řízením redakce pověřen Ladislav Lenk Redakce: Rooseveltova 23 161 05 Praha 6 Telefony: 973 215 931 973 215 916 Fax: 973 215 933 E-mail: [email protected]

V jednotkách ozbrojených sil rozšiřuje AVIS Rooseveltova 23 161 05 Praha 6 Oľga Endlová tel. 973 215 563 Tisk: ČTK Repro Číslo indexu: 45 011 ISSN 1211-801X Evidenční číslo: MK ČR E 5254 Foto na titulní straně: Jiří Hokův

Jazyková úprava: Vlasta Kohoutová

Uzávěrka čísla: 9. 5. 2007

Grafická úprava: Andrea Bělohlávková

Toto číslo vyšlo dne: 28. 5. 2007

18 Různé agendy v různém tempu

26 Nesmrtelné otazníky

46

Î DO ŽHAVÉHO

REPORTÁŽ Í AL-2. Úkolem jejího osazenstva v čele s nadporučicí Ivanou Moravcovou je monitorovat stupeň zamoření okolí nehody a zjišťovat směr šíření nebezpečného mraku.

Benzen 2007 Je čtvrtek 19. dubna patnáct minut před devátou. Na nechráněném přejezdu železniční tratě Bystřice pod Hostýnem – Valašské Meziříčí a komunikace obec Loukov – sklad Čepro Loukov najela lokomotiva do autocisterny naplněné vznětlivým benzenem ropným. Na místo jako první dojeli profesionální hasiči z blízkého skladiště a krátce po nich jejich kolegové z Bystřice...

Cvičení složek integrovaného záchranného systému ve Zlínském kraji se zúčastnilo na sto čtyřicet příslušníků armády

To byl prolog největšího cvičení všech složek integrovaného záchranného systému (IZS) Zlínského kraje, jež proběhlo ve dnech 17. až 19. dubna v okolí obcí Loukov a Osíčko. Zapojilo se do něj na 320 osob se 75 kusy techniky. Hasiči nejprve vyprošťují řidiče cisterny a železničáře z kabin obou vozidel. K neštěstí přijíždějí první sanity Zdravotnické záchranné služby Zlínského kraje. Lékaři přebírají zraněné. Hasiči začínají likvidovat vzmáhající se požár. Přes všechnu jejich snahu však dochází k výbuchu. Nejenže se silně toxický benzen dostává do ovzduší, ale na místě zůstává ležet šest mrtvých a čtyři těžce ranění hasiči.

Protože se situace v prostoru katastrofy komplikuje, přivolává velitel zásahu k rychlému odvozu pacientů vrtulníky letecké záchranné služby z 23. základny vrtulníkového letectva Přerov. Přilétají osádky na dvou strojích – Mi-17 a W-3A Sokol. Na jejich palubu jsou rychle přenášena nosítka s těmi, kterým rychlá odborná pomoc v nemocničním prostředí může zachránit život. Do řešení „loukovské“ krize se zapojují i příslušníci další vojenské odbornosti. Na místě neštěstí začíná působit pětičlenná skupina chemiků z 31. brigády radiační, chemické a biologické ochrany Liberec. Pod velením nadporučíka Václava Starého sem přijela s převozní polní chemickou laboratoří

Kolem desáté hodiny se pod řízením hejtmana Libora Lukáše schází krizový štáb Zlínského kraje. Jeho členové − zástupci složek IZS, hasiči počínaje, přes policisty, zdravotníky, ekologické odborníky, regionální představitele armády až po starosty postižených obcí, postupně navrhují přijetí krizových opatření na ochranu životů, zdraví, majetku i životního prostředí v ohrožené oblasti. Výsledkem je vyhlášení stavu nebezpečí na katastrálním území vesnic Loukov a Osíčko. Plukovník Vladimír Fidler, ředitel Krajského vojenského velitelství Zlín, na tomto jednání kromě jiného navrhuje vyžádat pomoc příslušníků 155. záchranného praporu z Bučovic. Jejich úlohou je vystavět linku speciální očisty osob a dekontaminovat v něm lidi zasažené uniklou chemikálií. Na jiném místě pak mají vojenští záchranáři zřídit pracoviště pro očištění zamořené techniky a vystavět stanové městečko, základnu humanitární pomoci, pro evakuované obyvatele z obou ohrožených obcí. Jednou z nouzově opouštěných budov v Loukově je základní škola. Nad její střechou se vznáší armádní sokol, aby jeho osádka naložila a vzduchem postupně přepravila do bezpečí několik mladíků. Na boku budovy pak možnost použití při záchraně

Text: Jaroslav PAJER Foto: autor a Radko JANATA

2

3

Î REPORTÁŽ

REPORTÁŽ Í Do stanového městečka přijíždí UAZ. Jeho řidič ani spolujezdec nemají propustku k vjezdu, přesto se vstupu dovnitř domáhají. Vezou humanitární pomoc postiženým. Proto je příslušníci pěší roty 231. strážního praporu aktivní zálohy při KVV Zlín, kteří dostali ostrahu tábora na starost, podrobují pečlivé osobní prohlídce. Obdobně pozorně kontrolují i jejich vozidlo. Příslušníci aktivní zálohy se k Loukovu přesunuli z Libavé, kde zahájili své týdenní cvičení už v sobotu 14. dubna. V jeho rámci měli naplánované i předvedení svých možností před členy krajského krizového štábu. Ukázka byla rozdělena do tří částí. „Na prvním pracovišti jsme demonstrovali činnost na kontrolním propouštěcím místě,“ popisuje podplukovník Jiří Křupala, náčelník štábu KVV Zlín.

osob z vyšších pater předvádí obsluha tatry vybavené vysokozdvižnou plošinou s oranžovo-modrým znakem bučovických vojenských záchranářů. Zástupce velitele tohoto útvaru major Luděk Divácký upřesňuje, že síly praporu v takovém množství, jak jsou prezentovány na probíhajícím cvičení, tj. přes 60 vojáků s více než 30 kusy techniky, ještě nikdy nebyly současně naostro použity. „Jednotlivé části ano,“ uvádí. „Například při povodních v letech 1997 a 2002. Byla to jak část ,humanitárky‘, místo speciální očisty, tak i prostředky použitelné k evakuaci osob.“

„Na pracovišti číslo dvě obranu zvlášť důležitého prostoru a jako poslední jsme si připravili ukázku různých improvizovaných příbytků na přespání v terénu. Máme tam přístřešek z přírodních materiálů, z větví a podobně, pak jsme vybudovali příbytek z maskovací sítě a nakonec přístřešek z celt.“ Cvičení „Benzen 2007“ uzavírá prohlídka základny humanitární pomoci. Zde jsou k dispozici nejen stany určené pro přespání, ale stojí tu také vybavená ošetřovna, umývárny, toalety a kuchyň. Právě v ní mají účastníci cvičení, především „evakuované“ děti z loukovské školy, členové krizových štábů zainteresovaných obcí i kraje a další hosté ze složek IZS příležitost ochutnat guláš připravený v polních podmínkách. Chutnal jim...

4

„Mám výhodu, že jsem zažil povodně v roce 1997 jako příslušník velitelství územní obrany, které bylo předchůdcem dnešního krajského vojenského velitelství,“ vzpomíná plukovník Vladimír Fidler. „A to byla vlastně první krize, kterou řešila Armáda České republiky v součinnosti s civilem. Tehdy neexistovaly krizové plány ani směrnice, nebyla vydána nařízení náčelníka Generálního štábu k výpomoci armády při podobných složitých situacích. Takže se víceméně improvizovalo. Přesto se vše řešilo tak, aby vojáci civilním složkám, tedy integrovanému záchrannému systému a obyvatelstvu, opravdu pomohli. Až potom se to dolaďovalo. Zažil jsem také povodně v roce 2002. Tehdy se ověřilo, že velitelství územní obrany, respektive krajská vojenská velitelství mají svá opodstatnění. Jejich úloha spočívá v koordinaci a řízení vojsk, která jsou v prostoru krize zasazena. V roce 2004 se pak začalo prakticky cvičit s příslušníky aktivní zálohy při KVV. Procvičují se jednak vojenské otázky, jednak pomoc v případě krize. Úlohu aktivní zálohy bych ale při podobné situaci viděl až v době odstraňování následků. Záložníci normálně pracují v civilu, dělají řidiče, kuchaře, učitele..., takže by samozřejmě nemohli nastoupit tak rychle jako armáda stálá, vojáci-profesionálové a občanští zaměstnanci, ale až na základě povolávacího rozkazu.“ To všechno samozřejmě nejsou nikterak nové věci. Avšak je třeba, aby o nich věděli všichni odpovědní funkcionáři, kteří z titulu svých funkcí ve správě obcí, regionu a kraje mají místo v krizovém řízení. Proto se podobná cvičení spojená s nejrůznějšími ukázkami možností a dovedností rozličných složek integrovaného záchranného systému pořádají. Tento smysl ocenil i hejtman Zlínského kraje Libor Lukáš. „Složky IZS máme vycvičené tak, že dokážou naše obyvatele ochránit,“ prohlásil. „Já jsem s touto ukázkou spokojen. Myslím si, že byť naši spoluobčané tady v Loukově mají v zádech poměrně významné úložiště ropných látek České republiky, což jim určitě nezpříjemňuje život, tak v případě, že by podobná katastrofa nastala, mohou očekávat, že naše armáda, policie, zdravotníci a hasiči jsou připraveni jim pomoct a eliminovat důsledky, které by mohly vzniknout. K tomu je třeba dodat, že podobná příprava vyžaduje peníze, potřebuje zdroje, které mají být alokovány v různorodých rozpočtech, abychom byli schopni situaci řešit. Svoji bezpečnost si musíme chránit, ale také platit.“

5

JMENOVÁNÍ GENERÁLŮ a Záslužné kříže Oslavy 62. výročí ukončení druhé světové války měly v Praze slavnostní ráz Text: Ladislav LENK s využitím www.army.cz Foto: Marie KŘÍŽOVÁ a Jan KOUBA

6

V úterý 8. května se za účasti nejvyšších představitelů České republiky uskutečnil při příležitosti 62. výročí ukončení druhé světové války slavnostní pietní akt položení věnců u Národního památníku v Praze na Vítkově. Zúčastnili se ho prezident republiky Václav Klaus, předseda vlády MirekTopolánek, ministryně obrany Vlasta Parkanová, náčelník Generálního štábu generálporučík Vlastimil Picek a další významní politici a hosté. Téhož dne dopoledne se na třetím nádvoří Pražského hradu konala za účasti významných ústavních a vojenských činitelů slavnostní vojenská přísaha nových příslušníků AČR. K ní nastoupilo 248 vojáků, mezi nimi 22 žen, všichni z Ředitelství výcviku a doktrín ve Vyškově, kteří měli v ten den za sebou měsíc intenzivního vojenského výcviku. „Vojáci, složení vojenské přísahy, akt navazující na nejlepší tradice československých i českých ozbrojených sil, není pouze formalitou. Je i morálním závazkem k plnění povinností vojáka při obraně státu. Je také aktem symbolickým, a proto není náhodou, že ho skládáte zde, na nádvoří Pražského

hradu, v prostoru jednoho z nejvýznamnějších symbolů české státnosti,“ pronesl k přísahajícím vojákům vrchní velitel ozbrojených sil a prezident republiky Václav Klaus. Poté se v Zrcadlovém sále Pražského hradu uskutečnilo slavnostní jmenování generálů. Do první generálské hodnosti prezident republiky jmenoval plukovníka Miroslava Bálinta, zástupce ředitele Společného operačního centra MO. Do hodnosti generálporučíka byl jmenován zástupce náčelníka Generálního štábu AČR generálmajor František Hrabal. Ředitel Vojenské kanceláře prezidenta republiky brigádní generál Ivo Zbořil byl jmenován do hodnosti generálmajora. Již v předvečer oslav, v pondělí 7. května, ministryně obrany Vlasta Parkanová udělila za vynikající plnění služebních a pracovních povinností Záslužné kříže ministryně obrany České republiky. Oceněno bylo dvacet čtyři příslušníků resortu obrany a válečných veteránů. Vyznamenání prvního stupně ministryně udělila generálmajorovi Pavlu Jevulovi za jeho celoživotní službu v ozbrojených silách. Posmrtně byl Záslužným křížem vyznamenán podplukovník František Štamprech, legionář, který byl za odbojovou činnost v roce 1942 popraven. Mezi dalšími vyznamenanými byli mj. plukovník Ján Daňko, předseda Sdružení zahraniční letci – Východ, plukovník Rostislav Domorák, velitel Vojenské konzervatoře v Roudnici nad Labem, Miloslav Carvan, kuchař z Armádního sportovního centra Dukla, či český generální konzul v Katovicích Josef Byrtus. Za vynikající plnění služebních povinností v zahraniční misi byl Záslužným křížem in memoriam vyznamenán rotný N. M., který zahynul při tragické nehodě na území Afghánistánu. Jeho památku všichni přítomní uctili minutou ticha. „Je mi opravdovou ctí osobně předat vysoké vyznamenání – Záslužný kříž – vám, na které je v každém ohledu spolehnutí, protože své povinnosti, myslím ty pracovní, lidské i občanské, berete vážně,“ poděkovala přítomným Vlasta Parkanová a dodala: „Jen vy sami víte, kolik jste resortu obrany obětovali času, sil a odvahy.“ Slova ministryně potvrdila i jedna ze tří vyznamenaných žen. „Každá práce, pokud má mít smysl, vyžaduje stoprocentní nasazení,“ prohlásila podplukovnice Mária Gedayová, která pracuje jako právník ve Společném operačním centru MO, a dodala: „A ta vojenská vyžaduje navíc ještě vůli, odhodlání a sebezapření.“

KOSOVO, země v očekávání Text a foto: Jaroslav PAJER

Už desátý kontingent naší armády plní úkoly v rámci mírové operace KFOR v Kosovu. Vojáci ze 42. mechanizovaného praporu z Tábora, kterým v této misi NATO velí pplk. Ladislav Švejda, jsou zařazeni do brigádního mnohonárodního úkolového uskupení Střed a většina z nich sídlí na základně Šajkovac.

Právě za nimi se 11. května vydala ministryně obrany Vlasta Parkanová s doprovodem. Program jejího pobytu v srbské provincii byl značně nabitý. První zastavení čekalo delegaci během přejezdu z letiště Priština do Šajkovace poblíž města Podujevo. Zde jejím členům představil činnost našich příslušníků na kontrolním propouštěcím místě velitel mechanizované roty kpt. Jiří Líbal.

Se současnou politickou situací v Kosovu a úkolem mise pak na základně seznámil hosty velitel českého kontingentu KFOR pplk. Švejda. Posláním mezinárodních jednotek je především vytvářet bezpečné prostředí pro činnost mezinárodních organizací k vyřešení konečného statutu Kosova a zajišťovat klidné prostředí umožňující volnost pohybu obyvatel v prostoru odpovědnosti úkolového uskupení. Na závěr konstatoval, že bezpečnostní situace v regionu zůstává mírně napjatá a v závislosti na vývoji situace se napětí může částečně zvyšovat. Přesto jsou bezpečnostní rizika pro jednotky této mise hodnocena jako nízká. Jeho slova potvrdil i velitel KFOR genpor. Roland Kather, se kterým se ministryně Parkanová setkala v Prištině. „Měla jsem velkou radost z toho, jakým způsobem pan generál hodnotil naše vojáky,“ prohlásila po skončení jednání. „Slova chvály, která samozřejmě nebyla určena mně, já jsem se o ně nikterak nepřičinila, byla nesmírně povzbudivá a potěšující.“

O tom, že naši příslušníci úkoly v misi zvládají na vysoké úrovni, svědčí i to, že dvěma stům osmdesáti z nich udělil generální tajemník NATO medaili „Non Article 5“. Vojákům ji kromě ministryně předali zástupce náčelníka Generálního štábu AČR-ředitel SOC MO genmjr. Josef Prokš a velitel úkolového uskupení Střed brig. gen. Berndt Grundevik. A jak svou roli v Kosovu vidí samotní vojáci? Kromě zřizování kontrolních propouštěcích míst na komunikacích je jejich nejčastějším úkolem pěší či mobilní patrolování anebo monitorování administrativní hranice provincie. „Lidi tady nás berou. Všichni nám tvrdí, že jsou hrozně rádi, že jsme tady, že mají pocit bezpečí,“ říká rotmistr Roman Tůma, velitel roje. „A to z obou táborů, jak kosovští Albánci, tak Srbové. Protože vědí, že dokud jsme tady, je klid a nehrozí žádné větší konflikty.“

7

VETERINÁRNÍ SLUŽBA Í Při příležitosti propůjčení čestného názvu „Brigádního generála Jana Satorie“ 157. záchrannému praporu AČR v Hlučíně navštívila 10. května ministryně obrany Vlasta Parkanová rovněž Ústřední vojenský veterinární ústav sídlící ve stejném městě, aby se seznámila s jeho posláním a úkoly, jež plní ve prospěch veterinární služby.

V psí nemocnici Ministryně obrany Vlasta Parkanová se přesvědčila o nadstandardní péči o služební psy AČR v Ústředním vojenském veterinárním ústavu Text: Pavel LANG Foto: Miroslav ŠINDELÁŘ a Jaroslav PAJER

Ordinace jako každá druhá, řekne si náhodný příchozí. Čekárna, laboratoř, rentgen, operační sál. Lékaři a sestry chodí v bílých pláštích. Ovšem pacienti jsou zde jinací – čtyřnozí. Do veterinární ošetřovny hlučínského Ústředního vojenského veterinárního ústavu (ÚVVetÚ) totiž jezdí, vyjma psů Veterinární základny Grabštejn, služební psi z celé Armády ČR. 8

„Další, prosím,“ vyzývá sestra pacienta. Na řadě je Rex. Sedmiletý německý ovčák sloužící na letecké základně. V doprovodu svého pána vchází do ordinace hlučínské veterinární ošetřovny. Kdo očekává akční scénu, je zklamán. Žádné zběsilé sápání se na ošetřující personál, žádné štěkání ani cenění ostrých tesáků. Služební pes připomíná spíše beránka. „Je to stejné jako u lidí. Na většinu z nich padne v ordinaci jakási úzkost. Psi jsou na tom obdobně. I oni u lékaře zjihnou. Poměrně rychle vycítí, že nejsou ve službě, a tudíž nemusejí ostře hájit svoje výsostné území. Jejich reakce je adekvátní dění kolem nich,“ vysvětluje veterinární lékař MVDr. Štefan Majiroš. Ač se to zdá takřka neuvěřitelné, během jeho třináctileté praxe v Ústředním vojenském veterinárním ústavu Hlučín ho doposud žádný pes nepokousal. „Není to o štěstí, ale o přístupu k psovi. Před každým z nich musíte mít odpovídající respekt. Veterinární ordinace není místem, kde si lze hrát na hrdinu,“ říká Š. Majiroš a pokračuje: „Podle chování poznám, nakolik je pes kousavý. Obezřetný však musíte být stále. I klidný pes po vás vystartuje. Provádíte zákrok, jež mu není příjemný, a on může kdykoliv zareagovat agresivním způsobem.“

Zkušenost hlučínského veterinárního lékaře napovídá, že především belgičtí ovčáci bývají temperamentnější. „U nich se dají čekat potíže. Tomu je třeba podřídit způsob jejich zvládnutí,“ dodává doktor Majiroš.

PĚT SET ČTYŘNOHÝCH PACIENTŮ Není vojenským tajemstvím, že služebních psů, oproti rokům minulým, výrazně ubylo. Důvody? Jsou v podstatě dva, a to redukce vojenských útvarů a větší využití technických prostředků. „Pamatuji časy, kdy v armádě sloužilo bezmála dva tisíce služebních psů. Dnes poskytujeme lékařskou péči necelým pěti stovkám psů,“ konstatuje ředitel hlučínského ÚVVetÚ plukovník MVDr. Jaroslav Honegr a dodává: „Změnila se i specifika jejich výcviku. Kromě strážních úkolů jsou psi používáni ke speciálním činnostem, jako je například vyhledávání zbraní, trhavin či drog. Tímto chci zdůraznit, jak velikou cenu pro armádu tito čtyřnozí pomocníci mají. Tomu musí adekvátně odpovídat i zdravotní péče o ně.“ V čem spočívá? Do hlučínské veterinární ošetřovny se služební psi AČR sjíždějí co dva roky na pravidelnou zdravotní prohlídku. „Zkontrolujeme jejich aktuální stav. To znamená, že provedeme specializovaná vyšetření, včetně laboratorních, kde se zaměřujeme na rozbor krve, moči, trusu, parazitologii. V případě potřeby odstraníme zubní kámen. Jedná se o komplexní preventivní kontrolu zdravotního stavu služebního psa,“ upřesňuje plukovník Honegr. To však není „jediná“ prevence hlučínských veterinárních specialistů. Minimálně třikrát za rok vyjíždějí do vojenských útvarů a zařízení AČR, kde služební psi slouží, aby zkontrolovali jejich zdravotní kondici a provedli dozor nad ustájením a pohodou čtyřnohých pomocníků. Samozřejmě že personál veterinární ošetřovny reaguje i na akutní problémy nemocných psů. „V případě, že spádový lékař ÚVVetÚ vyhodnotí zdravotní stav psa jako vážný, neprodleně ho dopraví na naši veterinární ošetřovnu. Navíc na problematické situace držíme v ústavu 120minutovou pohotovost, kdy náš veterinární lékař vyjíždí k pacientovi a na místě situaci řeší. Při úrazu psovi poskytuje prvotní ošetření civilní veterinář a poté je převezen k nám,“ říká ředitel Ústředního vojenského veterinárního ústavu v Hlučíně. Provádění náročných chirurgických zákroků, ať už se jedná o chirurgii měkkých tkání, ortopedii či chirurgii oka, vyžaduje následnou

hospitalizaci služebních psů. I na takové situace jsou v ÚVVetÚ připraveni. „Při dlouhodobé léčbě jsou psi ustájeni v hospitalizačních kotcích. Ústav jich má k dispozici devět a další tři jsou takzvané teplé kotce, do nichž se umísťují pacienti vyžadující lepší klimatické prostředí. Další místa jsou v psinci pro čtyřnohé veterány. Kapacita všech provozovaných kotců není stoprocentně obsazena. Nejčastěji zde máme šest sedm hospitalizovaných psů, přičemž průměrná délka hospitalizace činí dvaadvacet dnů,“ upřesňuje plukovník J. Honegr. A jak už to v nemocnicích chodí, veterinárních nevyjímaje, odehrávají se tu příběhy radostné i smutné. „Dali jsme zde dohromady psa, který při hlídkování spadl do hluboké jámy a utrpěl komplikované zlomeniny nohou. Bohužel, čas od času přijdou chvíle, kdy musíme našim čtyřnohým kamarádům poskytnout poslední pomoc, aby se dál netrápili. K takto beznadějné situaci za poslední tři roky došlo třikrát,“ líčí ředitel Ústředního vojenského veterinárního ústavu.

však stojí za krátké pozastavení. První se týká psích zubů, druhá otočení žaludku. „Za poslední roky pozorujeme určitý negativní dopad na kvalitu chrupu. Klasická krmná dávka byla nahrazena granulovanou stravou. Psům schází přirozený otěr, a tudíž se u nich mnohem častěji vyskytuje zubní kámen. U některých už dokonce v prvním roce života,“ konstatuje lékař a dodává: „Druhým častým problémem současnosti, a to především u velkých plemen psů, jako jsou němečtí ovčáci nebo rotvajleři, je otočení žaludku. Situace vyžaduje rychlý operativní zákrok, aby pes přežil. Tady mu jde skutečně o život.“ Čím lze takovou situaci přivodit? Věnujte vycvičenému pejskovi pořádnou porci voňavého žrádla a poté ho nechejte radostně skotačit. Naplněný, a tudíž těžký žaludek se mu i bez povelu psovoda kupodivu sám otočí!

CO DEN, TO OPERACE Doktor Štefan Majiroš končí další operaci, tentokráte rotvajlera Huga. Ročně jich provede na tři stovky. „Škála výkonů je poměrně pestrá. Jedná se jak o běžné zákroky, tak i ty méně časté, jako například zlomeniny nebo prostatické cysty,“ říká zkušený veterinář. Sám dokáže posoudit vývoj v léčebně-preventivní činnosti u služebních psů Armády ČR. „Upřímně řečeno, v dobách základní vojenské péče nebyla zdravotní starostlivost o služební psy ideální. Tenkrát jsme běžně ošetřovali kožní onemocnění, výskyty blech a tasemnice. Postupem času se měnil i charakter naší práce. Pejsci jsou z hlediska prevence optimálně zabezpečeni a my se můžeme zabývat specializovanými činnostmi. Standardně zvládáme jak ortopedické zákroky, tak třeba onemocnění srdce. Samozřejmě že tomu výrazně napomáhá i podstatně modernější technika a vybavení. Hlučínská veterinární ošetřovna disponuje špičkovým narkotizačním přístrojem, dále sonografem na kontrolu hrudní a břišní dutiny i laserovým přístrojem na hojení operačních ran. O laboratorním zázemí či stomatologické ordinaci již byla řeč. Jinými slovy, za poslední roky bylo do našeho pracoviště investováno několik milionů korun. To se zákonitě odrazilo v kvalitě lékařské péče poskytované armádním psům,“ dodává Š. Majiroš. Ve vyprávění hlučínského veterinárního lékaře je mnoho zajímavého. Dvě informace

9

CVIČENÍ Í

Flying Rhino pátým rokem Slovenské albatrosy a české RBS-70 obohatily tradiční cvičení leteckých návodčích Česká republika letos opět hostila účastníky mezinárodního cvičení Flying Rhino 2007. Přestože hlavní úkol – výcvik leteckých návodčích – zůstal i nadále zachován, přinesl poslední ročník řadu novinek. Do tradičního cvičení se totiž postupně zapojují další jednotky, které plní stále širší spektrum úkolů.

Termín letošního cvičení Flying Rhino (Létající nosorožec) byl stanoven na 23. dubna – 4. května. Většina účastníků po tu dobu využívala leteckou základnu v Náměšti nad Oslavou, která tak po oba týdny ožila intenzivním provozem letecké techniky. České vzdušné síly na cvičení vyslaly letouny L-39 a L-159 a vrtulníky Mi-24 a Mi-171Š. Z důvodu výluky provozu byla nakonec zrušena plánovaná účast letounů JAS-39 Gripen. Tradičně nejsilnějším partnerem našich vojáků jsou jednotky armády Velké Británie. Letos do Čech přijelo zhruba 450 Britů – od leteckých návodčích, přes příslušníky protileta-

10

dlového vojska až po létající a pozemní letecký personál. Na letišti v Náměšti pak přistály letouny Tornado GR4, cvičné stroje Hawk a vrtulníky Lynx. Premiérově se cvičení zúčastnili také slovenští letci s letouny L-39ZA Albatros. Ačkoliv bez přítomnosti velkého množství letadel by se neobešlo žádné Flying Rhino, jeho hlavním cílem je výcvik relativně malého počtu takzvaných Forward Air Controlers (FAC) neboli leteckých návodčích. Tato vojenská profese patří mezi nejnáročnější ze všech. Letecký návodčí musí splňovat mnoho přísných

pomocí návodčích má totiž své důležité místo i v moderním způsobu boje, zejména při použití přesné munice. A jak takové navedení probíhá? Letecký návodčí předem zaujme vhodnou pozici v určité vzdálenosti od cíle a přesně zaměří jeho polohu. Pokud je to možné, ještě před příletem bojového letounu nebo vrtulníku odesílá maximum získaných informací o cíli i jeho okolí, aby se piloti mohli alespoň částečně připravit. V případě cvičení Flying Rhino ale znají piloti jen čas, kdy mají být nad určitým bodem, a teprve zde navazují spojení s návodčím, od něhož se dovídají přesnější údaje. Jde o takzvaný devítiřádkový briefing, v němž v maximálně zkrácené podobě osádky letadel dostávají informace Text: Tomáš SOUŠEK Foto: Jiří HOKŮV

požadavků – dokonalý zdravotní a fyzický stav, výtečnou znalost anglického jazyka a odborné znalosti z mnoha různých oblastí, jako je například způsob přežití v terénu nebo taktika nasazení letectva. Česká republika své návodčí připravuje již řadu let, a to zejména ve spolupráci s britskou armádou. Každý český návodčí musí na počátku své kariéry projít speciálním výcvikovým zařízením ve Velké Británii, kde se učí veškeré základní postupy své budoucí práce. Po návratu absolvuje desítky dalších navedení na domácí půdě. Vyvrcholení výcviku představuje právě cvičení Flying Rhino, na němž někteří získávají certifikát „Combat Ready“ opravňující je k nasazení ve skutečném boji. Ačkoliv piloti jsou zde zejména kvůli leteckým návodčím, i pro ně samotné má cvičení nesmírný přínos. Navedení

o poloze cíle, jeho výšce i popis nebo třeba kurz samotného útoku. V další fázi se pak používají dva hlavní způsoby navedení. V prvním případě návodčí hlasem vede oči pilota tak, aby byl schopen sám vizuálně cíl najít a přesně bombardovat. Návodčí se musí vžít do role pilota a umět si představit, co může vzhledem k výšce, vzdálenosti a rychlosti letadla vidět. Vede ho proto od největších orientačních bodů až k jednotlivým detailům v terénu. Druhý způsob je o něco jednodušší. Návodčí může pomocí speciálního zařízení cíl pouze ozařovat laserovým paprskem, na nějž se pak automaticky navede řízená munice. V obou případech ale celý proces trvá jen jednu až dvě minuty a probíhá velice rychle. Proto více než kde jinde záleží na vycvičenosti a vzájemné souhře pilotů i návodčích.

Podle slov britských letců je spolupráce s českými návodčími velmi dobrá. Někdy prý ve vzduchu ani nepoznají, zda je navádí Čech nebo Brit. Nejvíce letounů, konkrétně strojů Tornado GR4, měla na cvičení britská 31. squadron RAF ze základny Marham. Ta je v rámci Královského letectva vůdčí jednotkou v použití řízených střel Brimstone, nicméně část jejích pilotů má také potřebnou kvalifikaci pro spolupráci s návodčími. Piloti tornad si ale nejvíce pochvalují organizaci cvičení. „Pokud jde o létání jako takové, není příliš rozdíl mezi britským a českým terénem. Obrovskou výhodou u vás ale je, že pro potřeby cvičení máme speciálně vyčleněné prostory, a to od země až po letovou hladinu 240. To by ve Velké Británii bylo jen těžko proveditelné. V České republice se můžeme spolehnout, že ve vzduchu nepotkáme jiná nezúčastněná

letadla, což nám umožňuje soustředit se jen na plnění úkolu. Celý výcvik je tak mnohem bezpečnější,“ říká jeden z pilotů Flt/Lt. P. J. Edwards. Jak již bylo řečeno v úvodu, letošní ročník Flying Rhina přinesl také některé novinky. Poprvé se zde například trénovaly postupy záchrany osob Combat SAR nebo zasazování návodčích do terénu slaněním z vrtulníků. Svou premiéru si zde odbyla také 2. protiletadlová raketová baterie 251. protiletadlového raketového oddílu ze Strakonic, která do Náměště nad Oslavou přivezla čtyři raketové komplety RBS-70. „Rozhodli jsme se využít zvýšeného letového provozu k výcviku našich operátorů. V domovské posádce cvičíme zejména na simulátorech, možnost působení proti reálným vzdušným cílům je totiž poměrně omezená,“ říká velitel baterie kapitán Lukáš Berger. Operátoři postavili své protiletadlové komplety na střechu jednoho zodolněného úkrytu letounů nedaleko prahu vzletové a přistávací dráhy. Prakticky na každém startujícím nebo přistávajícím stroji se pak učili vizuální vyhledání cíle, jeho zaměření, sledování a nakonec simulovali i odpálení a navedení řízené střely. Nadřízení celý proces sledovali a vyhodnocovali na speciálním monitoru. Někteří příslušníci cvičili ovládání terminálů palebných prvků nebo aparatury pozorovatele vzdušného prostoru. Činnost protiletadlové baterie neustávala ani v pozdních večerních hodinách. RBS-70 je totiž vybaven infrakamerou, a tak umožňuje vyhledání a ničení cílů i v noci. Podle slov kpt. Bergera je to značný posun, neboť doposud prý byli protiletadlovci v noci téměř slepí. Za posun je možné označit i jejich účast na cvičení Flying Rhino 2007, které tím opět nabylo na významu.

11

Î MISE

MISE Í Štíhlý minaret připomínající raketu Pershing trčí k obloze v bezprostřední blízkosti základny Eagle. Tak jako každé ráno se linou z jeho ochozu do širokého okolí tklivé muslimské melodie. U vchodu do základny slouží právě směna složená z českých vojáků. Zdá se, že si na monotónní zvuk nepříjemných frekvenčních délek již zvykli. Anebo přinejmenším na sobě nelibost nedávají znát. Text a foto: Vladimír MAREK

LOUČENÍ Čeští vojáci končí v misi EUFOR, základnu Eagle, kterou střežili, předávají bosenské armádě

s orlem česky. Pochází sice z Bosny, ale žila sedm let v Praze. Vojáci litují, že nepracuje na základně. Nejenže jim připomněla domov, ale navíc je velice hezká.

STĚHOVÁNÍ NÁRODŮ Ostatně v mumraji, který vládne u vchodu do této základny sil EUFOR v severní Bosně, není na něco podobného ani čas. Denně musejí čeští vojáci důkladně prohlédnout a odbavit stovky automobilů a tisíce osob.

12

Právě přicházející skupina civilistů prohází detekčním rámem. Následuje individuální a detailnější kontrola s pomocí indikátoru a zapsání vstupních průkazek. Jedna z mladých žen mluví velice dobře

Původně spravovali základnu Eagle (Orel) poblíž bosenské Tuzly Američané. V prosinci 2004 ji předali jednotkám EUFOR. Postupně se v jejím vedení vystřídali Finové, Rakušané a Řekové. Rozlohou patří k těm větším. Její

délka měří přes tři kilometry, zabírá plochu pěti kilometrů čtverečních. V současné době na ní slouží třináct národních kontingentů z evropských zemí. Strážní rota, které velíme, hlídá perimetr základny o délce více než deseti kilometrů. Čeští vojáci tvoří jen jednu četu strážní roty. Zbývající tři vyslali do mise Slováci, Rakušané a Estonci. Každá četa staví jednu strážní směnu zhruba o pětadvaceti lidech. Směny se pravidelně střídají v osmihodinových intervalech. V našem případě se jedná již o pátý kontingent. Zpočátku sídlila na základně Eagle také česká vrtulníková jednotka. Když zahajovali naši vojáci v prosinci loňského roku svou misi, sloužilo tady ještě dvacet Američanů. Také ti ale postupně odešli. V současné době zde zůstali již jen dva. To všechno však bude brzy patřit minulosti. Od českých vojáků u vchodu se dozvídáme, že každý den odevzdávají své průkazky desítky místních zaměstnanců. Mnohdy prý to doprovází dojemné loučení. „Třicátého června 2007 přesně v osm hodin předáme střežení základny bosenské armádě,“ vysvětluje zástupce velitele našeho kontingentu a zároveň velitel mnohonárodní strážní roty nadporučík Lukáš Novák. „Celý proces je naplánován tak, že již v polovině června sem nastoupí bosenská strážní jednotka a my ji budeme postupně zaškolovat. Musí totiž zvládnout nejen standardní kontrolní procesy na bráně, ale především obsluhu kamerového systému, který zde zůstává.“ A tak poslední dva týdny nastoupí do směn kombinované týmy, ve kterých budou mít zastoupení bosenští vojáci. Jejich proškolení bude především záležitostí našich a slovenských vojáků. Snadněji se totiž domluví

s místními, neexistuje zde v podstatě jazyková bariéra.

LEPŠÍ JE VYHOŘET Ještě než k tomu dojde, čeká naše vojáky spousta práce. Ne nadarmo se říká, že lepší je vyhořet, než se stěhovat. „Během května bychom chtěli připravit plánovací proces a v červnu pak již začneme se samotným balením,“ říká velitel kontingentu podplukovník Oto Klos. „Spojili jsme se již se základnou v Pardubicích a se stálým operačním centrem. Je potřeba celý předávací proces náležitě připravit. Upřesňujeme například, jak to bude s proclením a se samotnou přepravou.“ V této souvislosti vyvstala rovněž otázka, jaký materiál se vyplatí převážet zpět do republiky, a naopak, co by bylo lepší zrušit přímo na místě. „V tomto směru čekáme na rozhodnutí našich nadřízených. Pokud nám povolí zlikvidovat například nábytek, pak bychom ho nabídli k humanitárním účelům místním školám,“ dodává nadporučík Novák. „Podobným způsobem postupovali Američané, pomáhali jsme jim rozvážet nábytek do zdejších škol. Vybavili jím desítky objektů.“ Pokud se týče munice, zbraní a vozidel, tak tam jsou pouze dvě možnosti. Buďto je vojáci vezmou zpět do republiky anebo budou přepraveny na naši základnu v Kosovu, která je přece jen o něco blíže. Na základně Eagle již začínají pracovat tři předávací týmy EUFOR. Jeden má na starost oblast týkající se elektrorozvodů, druhý se zaměřuje na životní prostředí a třetí pak na mechanické vybavení. „Musíme zpracovat zprávu, jak to vypadá v té části základny, kde jsme působili. Jedná se o standardizovaný dotazník, který se doplní fotografiemi a napíše se do něj stav jednotlivých zařízení,“ vysvětluje podplukovník Klos. Významné změny v misi EUFOR v Bosně a Hercegovině se ale netýkají pouze základny Eagle. Dojde rovněž k výraznému snížení počtu příslušníků mise EUFOR, a to ze současných šesti tisíc zhruba na polovinu. Plošně po celém území zůstanou rozmístěny pouze tzv. pozorovací spojovací týmy. Na velitelství v Sarajevu pak bude dislokovaný mnohonárodní zásahový prapor pro případ potřeby. Armáda České republiky bude mít v budoucnu již jen čtyři vyšší důstojníky na hlavním velitelství sil EUFOR v Sarajevu. Postupně by se na základně Eagle měl obnovit mezinárodní letecký provoz, podobně jako tomu bylo před válkou. Základna by přitom měla sloužit jak bosenské armádě, tak i leteckým společnostem.

13

O ČEM SE MLUVÍ Í

RADAR hodně zblízka

V procesu vyjednávání mezi ČR a USA o možném umístění amerického radaru systému protiraketové obrany na našem území se odehrála důležitá a poměrně ojedinělá událost. Jedenáctičlenná skupina českých politiků a odborníků měla v polovině dubna možnost si přímo na atolu Kwajalein (Marshallovy ostrovy) prohlédnout radiolokátor GBR-P, který by byl v případě souhlasu ČR rozebrán a po určité modernizaci znovu instalován ve vojenském prostoru Brdy.

Text: Michal ZDOBINSKÝ Foto: archiv

14

Vedle šesti poslanců a dvou senátorů Parlamentu ČR se této akce jako zástupce resortu obrany účastnil i Radomír Jahoda, zástupce ředitele sekce obranné politiky a strategie MO, který se s A reportem podělil o zážitky z této zajímavé cesty. Ten první představovalo již jen vlastní letecké přemístění z ČR přes Island, Chicago, San Francisco a Honolulu, což včetně zpáteční cesty reprezentovalo překonání vzdálenosti 40 000 km a téměř 55 hodin strávených na palubách letadel. Malý atol Kwajalein vešel do povědomí již během 2. světové války v souvislosti s krvavými boji a velkými ztrátami, které tehdy zdejší japonské posádce při dobývání způsobila americká armáda. Dnes je atol součástí samostatné republiky Marshallovy ostrovy a část jeho uzemí mají od skončení války USA pronajaty pro svoji vojenskou základnu. Je zde umístěn radar a pracuje tu asi 1800 amerických, převážně civilních zaměstnanců, ale i vojáků. Dalších několik set z původních obyvatel zde nalezlo práci a na atol dojíždějí. Přes svoji malou rozlohu je zde v provozu letiště, přístav, nemocnice, škola nebo obchody. Zajímavostí je relativně velká soběstačnost. Na atol se vedle potravin dováží hlavně palivo pro dieselové agregáty, které pohánějí generátory na výrobu elektrické energie. Rozměrná zařízení slouží pro zachytávání dešťové vody, která se používá na pití. Odsolováním mořské vody je zajištěna nezbytná užitková sladká voda a na atolu dokonce funguje malá ekologická spalovna na likvidaci odpadu. Radomír Jahoda upozorňuje ještě na jednu zajímavost. Zdejší proužek pevniny ztracený v nedohledné mase Tichého oceánu, vystupující jen pár metrů nad úroveň hladiny, se nemusí obávat ani tsunami. Přestože v těsné blízkosti atolu jsou mělčiny (viz bleděmodrá místa na leteckém snímku), hned za nimi dno „padá“ do hloubky 3000 až 6000 m, což znemožňuje vytvoření obávané přílivové vlny.

PŘÍMO V SRDCI RADARU Velitel zdejší základny plukovník Reed a zástupci amerického ministerstva obrany a protiraketové agentury MDA nejprve českou delegaci seznámili s důvody budování systému americké protiraketové obrany, jejím současným stavem a samozřejmě s provozem vlastní radarové stanice na atolu, s technickým zázemím i řídicím centrem. Poté následovala dlouho očekávaná prohlídka

základny, a to včetně kopule s anténou vlastního radaru. Podle představitele našeho resortu obrany v reálu nepůsobí radar tak monstrózně jako na fotografiích. Podle oficiálních informací poskytnutých americkou stranou měří průměr základny radaru 20 m a celková výška tohoto zařízení včetně šestimetrové základny dosahuje 27 m. Typ GBR-P má zhruba o pět metrů menší výšku než radar včasné výstrahy UEWR a v porovnání s nejnovějším plovoucím námořním radarem SBX je jeho výška pouze 60%. Celková zastavěná plocha radarové stanice včetně řídicího centra, technického zázemí atd. zabírá plochu necelých 530 m². Vlastní radar potřebuje ke své funkci asi 1,2 MW elektrické energie a celková spotřeba stanice včetně souvisejících prostředků satelitního spojení, navigace a celého technického zázemí se pohybuje mezi 2 až 3 MW. V této souvislosti stojí za zmínku i jistý názor, který se u nás před nedávnem objevil. A to, že energetická náročnost radaru je taková, že pokud by byl umístěn u nás, musela by pod ním být vybudována malá jaderná elektrárna! Praktický provoz radaru na Kwajaleinu, kdy je veškerá infrastruktura celého atolu odkázána na výrobu elektrické energie z dieselových agregátů, zcela jasně ukazuje na relevanci tohoto a některých dalších podobných „argumentů“. Technickou zajímavost představuje radom (kopule), který chrání anténu před povětrnostními vlivy. Na rozdíl od pevné plastové konstrukce například radaru v Nepolisích je

radom na Kwajaleinu vyroben z textilní látky a jeho tvar udržuje mírný přetlak vzduchu (na stejném principu fungují například známé nafukovací sportovní haly). Velikost tlaku je závislá na povětrnostních podmínkách a při větru o rychlosti nad 80 km/h se oproti normálu zvyšuje. Radom je zkonstruován tak, že odolá síle větru do 160 km/h. Pokud by byl radar přemístěn k nám, předpokládá se výroba nové kopule pravděpodobně s teflonovým povrchem. Podle Radomíra Jahody je vyřešen i případný problém, který ve stávající lokalitě neznají, ale u nás by v úvahu jistě přicházel. Jedná se o odstraňování sněhu pomocí lanového systému.

DESET LET PRAKTICKÝCH ZKUŠENOSTÍ Výstavba radaru GBR-P na Kwajaleinu začala v roce 1996 a o dva roky později už systém pracoval. Téměř desetiletý provoz probíhá bez problémů, což české delegaci při setkání potvrdili zástupci Ministerstva zahraničních věcí Marshallových ostrovů. Naopak přítomnost americké základny přinesla místním obyvatelům práci a obchodní příležitosti. Při debatách s místními obyvateli či zaměstnanci základny nevyplynuly ani žádné bezpečnostní nebo zdravotní problémy. Někteří z nich pobývají na Kwajaleinu 25 let, jeden z místních lékařů zde žije 18 let. Na atolu se rodí zdravé děti, pro které je k dispozici základní i střední škola (ta leží ve směru vyzařování paprsku radaru

15

Î O ČEM SE MLUVÍ při provozu) a na dohled od radarové stanice se nachází letiště. Provoz zde probíhá normálně a řídicí počítač radaru je napojen do místního střediska řízení letového provozu, aby se mohla případná činnost radaru koordinovat s přistávajícím letadlem. Na rozdíl od přehledových nebo povětrnostních RL pracuje GBR-P pouze při testech nebo kalibraci a v případě jeho přemístění k nám se počítá s denní provozní dobou dvě až čtyři hodiny.

NEBUDE NA KWAJALEINU CHYBĚT? Radar GBR-P se v rámci americké pacifické střelnice používal pro sledování zkušených mezikontinentálních balistických raket, jejichž několik kusů bylo každým rokem nad tuto oblast Tichého oceánu vystřelováno. Vybudování základen amerického systému protiraketové obrany na Aljašce a v Kalifornii umožnilo změnit i systém testování. Navíc je k dispozici nový a nepochybně ještě výkonnější radar stejného určení SBX, takže radar na Kwajaleinu již nebude potřeba a je možné jej využít jinde.

O ČEM SE MLUVÍ Í Pokud by Česká republika dala k jeho umístění souhlas, rozebral by se a převezl k nám. Protože radiolokační technika rychle stárne, počítá se s jeho případnou modernizací. Měla by se týkat především počítačů a jejich programového vybavení. Nové počítače jsou menší, takže by se v montované provozní budově vedle antény uvolnil další prostor. Také se uvažuje o tom, že by systém chlazení antény byl přemístěn z vnějšku dovnitř základny radaru, a došlo by i na zmíněnou novou konstrukci kopule.

NA KŘIŽNÍKU Česká delegace měla možnost seznámit se i s další významnou součástí amerického protiraketového deštníku. Na námořní základně na Havaji se uskutečnila prohlídka křižníku USS Russell, vybaveného systémem protivzdušné obrany Aegis. U části plavidel dochází k modifikaci palubního radiolokačního systému SPY-1 pro sledování balistických raket a také k instalaci výkonných řízených střel SM-3 opatřených samostatně

naváděným koncovým stupněm, který dokáže raketu nebo hlavici zničit svojí kinetickou energií. Některá z plavidel (do roku 2013 by jich mělo být k dispozici 18) budou sloužit jako mobilní prostředky včasné výstrahy a další pro ničení vlastních balistických raket nebo hlavic ve střední či závěrečné fázi jejich letu. Američané na lodi kromě jiného ukázali našim zástupcům i řídicí středisko protiraketové obrany a připomenuli schopnost systému Aegis sdílet informace z celého světa včetně komunikace s pozemními prostředky, námořnictvy ostatních partnerských zemí či s aliančními letouny včasné výstrahy AWACS. Návštěva radarové stanice i plavidla se systémem Aegis poskytla české delegaci možnost se s některými aspekty dnes tolik diskutované protiraketové obrany seznámit podrobněji, nad rámec doposud známých skutečností a hlavně na vlastní oči. „Po celou dobu jsme se z americké strany setkávali z maximální vstřícností, měli jsme přístup i do velmi citlivých částí systému a dokonce zde bylo možné i fotografovat,“ shrnuje na závěr zástupce ředitele sekce obranné politiky Radomír Jahoda.

První jednání s Američany any Připravil: Ladislav LENK s využitím sdělení TS MO a MZV ČR Foto: archiv

V pátek 11. května byly zakončeny první konzultace k právním aspektům postavení personálu případné americké radarové stanice na území České republiky V čele americké delegace byl zvláštní emisar Ministerstva zahraničních věcí USA pro politické a vojenské záležitosti Robert Loftis. Českou stranu zastupoval hlavní vyjednavač v otázce případného umístění radarové stanice a první náměstek ministra zahraničních věcí Tomáš Pojar. Ministerstvo obrany jakožto hlavního gestora smlouvy zastupoval ředitel sekce obranné politiky a strategie Ivan Dvořák. Konzultací se za obě strany účastnili většinou právní experti. Na české straně byla zastoupena nejen ministerstva obrany a zahraničních věcí, ale též ministerstva spravedlnosti, vnitra a financí. V průběhu jednání si obě strany vyjasnily řadu faktických i právních otázek a shodly se na oblastech, které by případná budoucí smlouva měla řešit. Obě strany se též shodují na tom, že základem budoucí úpravy bude platná Dohoda mezi smluvními stranami Severoatlantické smlouvy o statusu jejich ozbrojených sil (NATO SOFA). „Jednání k právním aspektům případného umístění radarové stanice v ČR bude pokračovat v následujících několika měsících. Koncem května tohoto roku započnou také jednání k hlavní česko-americké smlouvě o umístění radarové stanice. Jednání o obou smlouvách budou úzce koordinována a obsah těchto smluv bude vzájemně provázán,“ uvedl

16

vedoucí české delegace Ivan Dvořák ze sekce obranné politiky a strategie MO. „Jednání proběhlo dobře. Identifikovali jsme oblasti, na kterých se shodneme, a ty, na kterých budeme muset pracovat. Oceňuji přípravu a pečlivost českého týmu i užitečnost diskusí,“ dodal na závěr vedoucí americké delegace zvláštní emisar Ministerstva zahraničních věcí USA pro politické a vojenské záležitosti Robert Loftis. NATO SOFA byla sjednaná v Londýně 19. června 1951 tehdejšími členskými zeměmi NATO. Pro Českou republiku vstoupila v platnost 30. listopadu 2000. Řeší právní postavení ozbrojených sil státu NATO (tzv. vysílající stát) na území jiného státu NATO (tzv. přijímající stát), přičemž se vztahuje jak na krátkodobé pobyty (např. tranzity přes území či společná cvičení), tak i na dlouhodobé pobyty (např. základny). Její pravidla se uplatňují na příslušníky ozbrojených sil, civilní personál s nimi spolupracující i na rodinné příslušníky vojenského a civilního personálu. Základní povinností vyslaného personálu je respektovat právo přijímajícího státu a zdržet se zde jakékoliv politické činnosti. NATO SOFA pak dále stanoví výjimky z tohoto obecného pravidla. Z hlediska současného jednání patří k nejdůležitějším otázka trestní odpovědnosti.

Podle NATO SOFA má vysílající stát právo přednostní jurisdikce ve třech případech: – jedná-li se o činy spáchané jeho vojenským či civilním personálem při výkonu služebních povinností (např. voják usne na hlídce), – jedná-li se o činy spáchané vojenským či civilním personálem vysílajícího státu výlučně proti jiné vyslané osobě (např. rvačka dvou vyslaných vojáků), – jedná-li se o činy proti majetku vyslané osoby anebo proti majetku či bezpečnosti vysílajícího státu (krádež mezi vojáky, poškození základny, sabotáž). Ve všech ostatních případech má právo přednostní jurisdikce stát přijímající. Toto řešení by mělo být zachováno i pro případný pobyt amerických vojáků obsluhujících radar. Jednání, která proběhla ve dnech 10. a 11. 5. 2007, byla tzv. sondážním jednáním k Dodatku k alianční smlouvě o statutu sil (NATO SOFA). Tento dodatek, který by Česká republika s USA sjednávala, má za cíl zejména potvrdit, že ustanovení NATO SOFA platí i pro případ pobytu amerických vojáků na území ČR na základě bilaterální smlouvy, nikoli pouze pokud se jedná o přítomnost v rámci NATO. Jedná se tedy o podmínky pobytu a o postavení amerických vojáků na území ČR. Americká strana předložila před několika týdny svůj návrh dodatku, při jednání si obě strany společně prošly všechny jeho paragrafy a vyjasnily si, zda rozumějí stejně použitým termínům, v které oblasti je třeba něco doladit a kde je zásadní problém. Na příští kolo jednání předloží česká strana vlastní protinávrh a posléze začne vyjednávání o jednotlivých paragrafech.

17

Î VÝSTROJ

VÝSTROJ Í

NOVINKA za dva roky Text a foto: Jaroslav PAJER

„Postup zavádění jakéhokoliv materiálu a součástky v armádě, a může to být letecká a automobilní technika, zbraně anebo výstrojní součástka, je velmi podobný. Jen u materiálu osobního používání dochází vzhledem k jeho charakteru k částečnému zjednodušení zkoušek a související dokumentace,“ říká vedoucí oddělení vývoje a zkušebnictví výstroje Brno Josef Galetka.

18

Jak se zavádí nová výstrojní součástka do užívání v armádě Je to totiž právě jeho oddělení, které coby součást odboru vývoje a zkušebnictví správy majetkových uskupení Ředitelství logistické a zdravotnické podpory stojí u zrodu každé nově zaváděné součástky do výstroje příslušníků naší armády.

IMPULZ OD UŽIVATELE Podnět k zavedení nové výstrojní součástky nejčastěji přichází od vojsk, respektive od složky, pro niž je materiál určen. Nemusí jít vždycky o úplnou novinku, ale třeba jen o dílčí inovaci již používané věci.

„Nejprve se musejí zformulovat základní takticko-technické požadavky na danou součástku,“ vysvětluje Josef Galetka. „To znamená, k čemu bude používaná, pro koho je určena, jaké má mít užitné vlastnosti, jak má vypadat, z jakého materiálu bude vyrobena, v kolika velikostech, má-li mít maskovací vlastnosti a podobně.“ Stanovení některých požadovaných vlastností nemusí být vždy jednoduché. Zejména volba materiálu by v některých složitějších případech mohla laikům zamotat hlavu. Současné technologie totiž nabízejí široký výběr surovin s různými vlastnostmi, které neodborník ani nemůže znát. Výsledná volba proto bývá společným dílem zadavatele a brněnských vývojových specialistů. Tyto základní takticko-technické požadavky po jejich zpracování a ve většině případů po odsouhlasení zástupci uživatelské složky pak schválí nadřízený stupeň zadavatele. „Pokud jde o polní bojovou součástku, tak je to většinou náčelník sekce rozvoje druhů sil-operační sekce Ministerstva obrany. Pokud se jedná o součástku služebního charakteru, například o části stejnokroje 97, tak je to v pravomoci náčelníka sekce podpory. A pokud to je, dejme tomu, výstroj pro naše policisty, tak to schvaluje náčelník Vojenské policie,“ objasňuje Josef Galetka. „Je to i z toho důvodu, aby zadavatel od samého počátku nejenom ovlivnil požadavky na vyvíjenou nebo modernizovanou výstroj, ale také měl možnost dopředu ovlivnit možnost jejího nákupu při plánování financí.“

HLEDÁNÍ HOTOVÉHO, VÝVOJ NOVÉHO Takže už víme, co chceme a z čeho by to mělo být vyrobené. Teď se musí vyzkoušet, zda součástka bude mít skutečně ty vlastnosti, které od ní uživatelé očekávají. Začíná její vývoj. „U jednodušší varianty se nejprve porozhlédneme po výstroji zahraničních armád, i když v tomto směru jsou omezené možnosti, anebo kontaktujeme různé dodavatele a výrobce, jestli něco podobného už neexistuje,“ popisuje vedoucí oddělení vývoje a zkušebnictví výstroje. „Pokud ano, zjišťujeme využitelnost součástky a možnost jejích úprav podle potřeb zadavatele. V případě, že požadovaná výstroj neexistuje nebo není dostupná, je plně na našich vývojových pracovnících vymyslet a navrhnout novou výstrojní součástku tak, aby co nejvíce splňovala zadané parametry. V obou případech pak ve spolupráci s výrobní firmou vyvzorujeme model nebo různé varianty, které ve většině případů odsouhlasí uživatel. Poté se na základě jeho návrhu a také s ohledem na druh, určení, využitelnost a finanční náročnost součástky vyrobí určitý počet kusů nové výstroje. Tyto vzorky se předají příslušníkům složky, pro kterou je součástka vyvíjena, k vojskovým zkouškám. Máme tak zajištěno, že zkoušky probíhají v prostředí a při činnostech, ke kterým je výstroj určena. Pokud v této etapě zjistíme, že je něco třeba na součástce modifikovat, vylepšit, tak necháme vyrobit

další vzorky s požadovanými úpravami, které projdou další etapou vojskových zkoušek.“ Do procesu vývoje a modernizace výstroje vstupuje také resortní zkušební laboratoř, jejíž pracovnice ověřují vlastnosti nejrůznějších materiálů i hotových výrobků. Své slovo nakonec přidávají před konečným rozhodnutím o zařazení nové součástky do používání u vojsk. Stvrzují, že vývojový a před výrobou i referenční vzorek odpovídá zadaným takticko-technickým požadavkům i písemné dokumentaci, tzv. technické podmínce, v níž je součástka popsána podle Českého obranného standardu z hlediska materiálu, konstrukce, rozměrů, velikostí, způsobu balení, značení, údržby a dalších odborných hledisek. Po uzavření kontraktu a dodání první várky do výstrojních skladů znovu laboratoř ve spolupráci s ostatními vývojovými pracovníky ověřuje vlastnosti výrobku. Ale to už předbíháme... „Na základě výsledků vojskových zkoušek se vybere nejvhodnější varianta a po nezbytné proceduře zpracování příslušné dokumentace k zavedení vojenského materiálu do užívání a schvalovacím procesu, který končí podpisem náčelníka Generálního štábu, se završuje etapa vývoje a zavedení součástky,“ pokračuje Josef Galetka. Po ukončení této činnosti se podle potřeb uživatele a v návaznosti na finanční možnosti resortu rozhoduje o způsobu a termínu nákupu zavedené součástky. Na základě rozhodnutí o jejím nákupu v rámci veřejné

19

ŽHAVÉHO Í 153. záchranný prapor Jindřichův DO Hradec

Î VÝSTROJ zakázky, kterou obvykle vyhlašuje Ředitelství logistické a zdravotnické podpory, se zpracovává zadávací dokumentace. V té době už musí být zřejmé, že na danou komoditu budou v rozpočtu vyčleněné peníze. „U některé výstroje se vyřeší vývoj, součástka je zavedena a schválena do výstroje, ale její výroba, nákup a reálné použití u vojsk se realizuje až v následujících letech. Všechno je závislé na finančních možnostech, které jsou omezené,“ připomíná vedoucí oddělení vývoje a zkušebnictví výstroje. „Řada osob si celý tento proces představuje jednoduše. Že je to otázka krátké doby. Ono to tak ale nemůže být. Jednak musíme respektovat zákony i vnitřní pravidla a nařízení, jednak se musejí vždy provést důkladné vojskové zkoušky. A po nich musí řádně proběhnout kompletní proces kolem zavedení a schvalování. Američané říkají, že u nich trvá vývoj složité součástky od zadání po její zavedení do výstroje tři roky. My máme snahu toto období zkracovat a ve většině případů se nám to daří na zhruba dvě léta. Pokud se jedná o dílčí inovaci, která nevyžaduje delší vojskové zkoušky, je to otázka několika měsíců.“

ZPĚTNÁ VAZBA Starost o kvalitu nové výstroje nekončí jejím dodáním do skladů Základny neopravovaného materiálu v Brně. Pracovníci oddělení vývoje a zkušebnictví výstroje se o spokojenost uživatelů s jednotlivými

součástkami zajímají stále. Slouží k tomu kupříkladu „připomínkové“ e-mailové adresy (internetová: [email protected] anebo intranetová: [email protected]) uvedené na intranetových stránkách „Obrazového katalogu výstrojních součástek“ (http://10.96.64.6/okvs). Existují však i další komunikační cesty. Jedním z nejčastějších míst, kde se ohlasy na výstroj soustřeďují, jsou střediska naturálního odívání. Jednak tam mohou uživatelé své problémy s některými součástkami probrat s odborníky přímo, jednak se tu oblíbenost jednotlivých věcí odráží v jejich odběru. Oddělení vývoje a zkušebnictví výstroje také občas rozesílá dotazníky, ve kterých prověřuje názory uživatelů na vytypované druhy výstroje. „Málokdy se stalo, že bychom nezjistily nedostatky,“ přiznává vedoucí zkušební laboratoře výstroje Jitka Navrátilová. „Otázkou však je, jestli se skutečně týkaly nekvality materiálu. A mohu konstatovat, že jen mizivé procento součástek skutečně nesplňovalo původní požadavky.“ Ano, stalo se, že se nová součástka během několika let měnila. Obvykle však zadavatel chtěl pozměnit výchozí zadané požadavky na základě zkušeností z delšího používání součástky výstroje. Například před časem Vojenská policie požadovala univerzální oděv, ve kterém by mohli její příslušníci působit v zimě i v létě. Výsledek ale po určité době plně nevyhovoval. „Nic univerzálního v této

oblasti není dokonalé,“ podotýká Josef Galetka, „rozhodně je lepší preferovat výstroj určenou pro jednotlivé klimatické podmínky, což třeba v tomto případě znamenalo řešení vývoje kombinézy letní a zimní.“ Zkušenosti také odhalují, že někteří uživatelé výstroj nepoužívají tak, jak by měli, a pak se diví, že nemá deklarované vlastnosti. Například když si do ECWCS součástek neberou termoprádlo, termoponožky, ale pod ,goretexy‘ si natáhnou bavlněný nátělník. Tím totiž největší výhodu membránového materiálu zásadním způsobem znehodnocují. Občas v lecčems brání i předsudky. To byl třeba před rokem 2000 případ vývoje a zkoušení termoprádla, které je vyráběno ze syntetických materiálů. S dřívějšími umělými tkaninami totiž měli lidé špatné zkušenosti. Výsledky zkoušek však prokázaly vysoké užitné vlastnosti novinky a postupem času oblíbenost termoprádla stoupla. Poznatky dále ukazují, že mnohem víc než na kvalitu výstroje vojáci žehrají na dostupnost jednotlivých součástek. Že není možnost nákupu všeho, co by chtěli, a v množství, jaké by potřebovali. Důvod je zřejmý. Finance. „Ne všichni mohou být vybaveni vším, co má armáda k dispozici. Základní výbava je jasná, tou jsou vystrojeni všichni. Ale než budou ostatní součástky, které jsou zavedeny, k dispozici všem, to bude ještě nějakou dobu trvat,“ glosuje letitý praktik Josef Galetka.

„Českou Kanadou v kanadách”

CO JE NA DOHLED? „V letošním roce naše pracoviště předpokládá realizaci nebo dokončení vývoje a zavedení hned několika výstrojních součástek. Jsou mezi nimi bunda, kombinéza, oděv dvoudílný a rukavice pro výkonné letce, bunda pro odstřelovače, kombinéza zimní pro Vojenskou policii, varianty rukavic zimních, součástky a doplňky k modulárnímu nosnému systému MNS-2000, například varianty vest taktických, obaly, pouzdra, převleky a doplňky ke stanu nafukovacímu TPE 6004-4,“ uvádí jen ty nejdůležitější vedoucí oddělení vývoje a zkušebnictví výstroje. Současně probíhají u některých součástek jejich inovace a modernizace. Sem patří třeba bunda zimní 2000. Nákup a tedy i možnost použití nových druhů výstroje se ještě letos předpokládá u uvedeného sortimentu pro piloty. Nákup ostatních součástek v souvislosti s finančními možnostmi resortu i stávajícími zásobami obdobného sortimentu připadne s největší pravděpodobností až na následující roky.

20

zve všechny milovníky krásné přírody a aktivního odpočinku z řad ozbrojených sil České republiky a jejich rodinné příslušníky na II. ročník dálkového turistického pochodu

Kdy? V sobotu 8. září 2007

Kam? Do oblasti České Kanady na Jindřichohradecku

Propozice pochodu a formulář přihlášky najdete na internetové stránce http://153zpr.15zzb.cz Kontakt: Petr Pokovba, telefon (973) 325 313, fax (973) 325 350, nebo František Nasadil, telefon (973) 325 345

21

Î VÝCVIK

TECHNIKA Í Ve Výcvikovém prostoru Dědice bylo 24. dubna letošního roku otevřeno jedinečné pracoviště, jež bude sloužit všem jednotkám AČR, které se budou připravovat pro činnost v zahraničních misích. Text: mjr. Ľubomír SEDLÁK Foto: Olga KARAFFOVÁ

Nová Tatra pro pyrotechniky Text: Michal ZDOBINSKÝ Foto: autor a Jan KOUBA

CAMP ve Vyškově již funguje „Vybudovali jsme dílo, které odpovídá tomu, co bychom měli učit naše lidi. Tedy rozvíjet jejich schopnosti naučit se drily zaměřené na činnosti v CAMPu, které se běžně odehrávají v místech působení našich jednotek. Jedná se především o chování na checkpointu, při pozorování, o činnost při napadení nebo ostřelování CAMPu,“ prohlásil při slavnostním přestřižení pásky ředitel Ředitelství výcviku a doktrín ve Vyškově brigádní generál František Maleninský. „Musíme se navíc zamyslet, jak toto zařízení využít i při plánování výcviku v krátkodobých kurzech například pro novináře, diplomaty či občanské zaměstnance NATO. V CAMPu vidím obrovskou budoucnost pro Vyškov coby centrum veškerého výcviku jednotek Armády ČR,“ dodal generál. Hlavním cílem celého projektu je umožnit přípravu jednotek, štábů a zajistit výcvik ve speciální přípravě pro krizové situace, činnosti a život jednotky na základně a v maximální možné míře přiblížit život tomu, co se odehrává v CAMPech při plnění úkolů.

22

Vybudovaná zařízení mají umožnit simulovat ostrahu CAMPu, jeho ochranu před ozbrojeným napadením nebo před ostřelováním, kontrolu vstupu všech přijíždějících nebo vcházejících. Právě k těmto činnostem byla zřízena odpovídající pracoviště. Pro jednotky vyvedené do srubového tábora jsou k dispozici strážnice, sruby pro ubytování, posilovna, jídelna, briefingová a operační místnost, sklady, bunkry chránící osoby před raketovými údery, pracoviště psychologa a další zařízení pro přípravu cvičících jednotek. Slavnostním otevřením CAMPu však zdaleka nekončí práce při jeho dalším budování a vylepšování a i nadále bude nutná spolupráce všech subjektů, aby bylo možné do konce roku zprovoznit veškerá zařízení. Velitel Vojenské akademie ve Vyškově, která celou výstavbu koordinovala, plukovník Libor Straka poděkoval všem přítomným za spolupráci a zdůraznil, že udělá vše pro to, aby Vojenská akademie v maximální míře CAMP využívala při přípravě v kurzech, jež organizuje.

Každodenní situace v Iráku a nyní již i v Afghánistánu naznačuje, že moderní armády budou muset nepochybně pokračovat v posilování minimálně jedné specifické složky. Řeč je o pyrotechnických týmech všeobecně známých pod anglickými zkratkami EOD (Explosive Ordnance Disposal) a IEDD (Improvised Explosive Device Disposal) specializovaných na vyhledávání a zneškodňování min, nevybuchlé munice a stále častěji i improvizovaných náloží či nástrah poblíž komunikací nebo v autech. Na tento trend reaguje i česká armáda. Ve výbavě 15. ženijní záchranné brigády je od srpna roku 2006 specializované vozidlo označované jako Tatra EOD, druhé by mělo být dodáno letos v létě. Pyrotechnici v něm získali moderní a špičkově vybavený prostředek pro svou

obtížnou a nebezpečnou činnost především v rámci zahraničních misí. Tatra EOD slouží pro přepravu příslušného vybavení v bojových podmínkách přímo na místo nasazení. Využívá třínápravový terénní nákladní automobil nové, čistě vojenské řady T-815-7. Vyznačuje se novou nízkou kabinou, což umožňuje přepravu transportními letouny C-130 Hercules. Kabina, stejně jako na vozidle umístěný snímatelný kontejner, má balistickou ochranu na úrovni 1 dle STANAG 4569, podobně je chráněna také palivová nádrž. Kabina i kontejner jsou rovněž vybaveny systémem kolektivní ochrany proti ZHN a upraveny pro činnost v různých klimatických oblastech. Všechna kola mají systém centrálního hustění za jízdy a kromě toho mají pneumatiky obsahující speciální obruče pro nouzové dojetí (tzv. runflat).

Konstrukce automobilů nové řady T-815-7 navíc vozidlům s uspořádáním 6 × 6, 8 × 8 a 10 × 10 umožňuje vyvěsit jednu polonápravu, tedy jízdu s jedním úplně zničeným kolem nebo brzdovým bubnem. Pokud je řeč o změnách v konstrukci podvozku nové vojenské řady kopřivnické automobilky, tak je třeba ještě zmínit pneumatické pérování (vzduchovými vaky), které nahradilo tradiční torzní tyče nebo u verzí 8 × 8 či 10 × 10 listová péra. Pneumatické pérování v případě potřeby umožňuje měnit světlou výšku vozidla – snížit ji až o 105 mm oproti standardnímu stavu, nebo ji naopak zvýšit až o 90 mm. Tatra EOD je primárně určena pro přepravu specializovaného pyrotechnického vybavení (posádku tvoří pouze řidič a jeden specialista), další členové EOD týmu mají k dispozici doprovodný Land Rover. V kontejneru je celá řada technických prostředků, od specializovaného nářadí, přes lehké a těžké pyrotechnické obleky až po prostředky pro odstupnou manipulaci s podezřelými a nebezpečnými předměty. Největší součást ale představuje uvnitř kontejneru převážený robot tEODor. Toto 1300 m dlouhé a 360 kg vážící pásové zařízení se používá k prověřování, odstraňování nebo k samotné likvidaci nebezpečných předmětů, u kterých existuje riziko výbuchu. Lze jej ovládat zevnitř kontejneru nebo je možné využít výnosné pracoviště. Pro jeho dopravu z kontejneru na zem a naopak se používá v zadní stěně kontejneru namontovaná výklopná, hydraulicky ovládaná plošina s nosností do 500 kg Tatra EOD má délku 9,15 m, šířku 2,5 m, výšku 4 m a celkovou hmotnost 29 000 kg. Vozidlo pohání vzduchem chlazený vznětový přeplňovaný tatrovácký dvanáctiválec o výkonu 270 kW.

23

Î PŘEDSTAVUJEME OSOBNOST ČÍSLA Z AR 8/2007

V zákopech nejsou nevěřící Bývalý hlavní kaplan Armády České republiky plukovník Tomáš Holub v současné době pracuje jako poradce ministryně obrany Text: Vladimír MAREK Foto: Radko JANATA a Marie KŘÍŽOVÁ

Tomáš Holub se narodil jako nejstarší z pěti dětí v Červeném Kostelci u Náchoda. Vyrůstal sice ve věřící rodině, dlouhá léta ale nic nenasvědčovalo tomu, že by se jednou měl stát knězem. Hodně sportoval, byl spíš živější dítě. Závodně hrál volejbal. Měl jet dokonce na mistrovství republiky, ale onemocněl žloutenkou. Pak se setkal s knězem, který ho ovlivnil na celý život. Najednou mu došlo, že na světě je kromě sportu mnohem víc věcí. V roce 1985 začal studovat Teologickou fakultu v Litoměřicích. Když dnes Tomáš Holub zpětně hodnotí toto rozhodnutí, říká, že ničeho nelituje. „Samozřejmě, člověk se občas zamýšlí nad tím, jaké by to bylo, kdyby měl děti a rodinu. Smysluplný lidský život ale vždy znamená také schopnost se rozhodnout a něco obětovat.“ Po skončení teologického studia ho čekala dvouletá vojenská základní služba. Nastoupil k útvaru 10. letecké armády do Klecan. Zažil zde nejen šikanu, která skončila sebevraždou, ale i důstojníky, jichž si vážil nejen jako profesionálů na svém místě, ale také jako lidí. Rok 1990, kdy došlo ke změně společenského systému, pro něho znamenal svobodu, ale také radikální změnu prostředí. Na rok totiž odjel do rakouského Salcburku. Setkal se zde s mnohem liberálnějším duchovním prostředím. Po návratu do republiky působil jako kaplan v Kutné Hoře a učil na církevním gymnáziu. Když ho v šestadevadesátém oslovil biskup Cikrle, zda by nechtěl jít dělat duchovního do armády, chystal se zrovna do Říma. Přesto na tuto nabídku kývl. V té době ale netušil, do jak rozsáhlého projektu se pustil. Z funkce

24

duchovního se totiž později vyklubal úkol vybudovat od základu armádní duchovní službu. V armádě se Tomáš Holub ani pořádně neohřál a již v roce 1996 odjel do mise do Bosny a Hercegoviny. Později sloužil i v Kosovu. Jako kaplan 4. brigády rychlého nasazení se účastnil cvičení a náročných pochodů. Absolvoval dokonce seskok padákem, který ho doslova nadchl. Další seskoky ale již absolvovat nemohl, protože byl převelen na Generální štáb. Kromě budování duchovní služby v armádě se Tomáš Holub věnoval i přípravě a výcviku duchovních v záloze. V současné době vzniká družstvo aktivní zálohy vojenských duchovních. „Kromě toho, že jsme takto připravili duchovní pro záložní jednotky, které by v případě nutnosti měly plnit úkoly nevojenského

charakteru, napomohli jsme sblížení dvou světů, jež mezi sebou padesát let nekomunikovaly,“ říká bývalý hlavní vojenský kaplan. „Nejenže naši duchovní měli možnost blíže poznat armádu, snažil jsem se také vojákům poodhalit církevní život.“ Po deseti letech služby v resortu to Tomáš Holub dotáhl z poručíka na plukovníka. Na svou hodnost je velice hrdý. Na Slovensku má sice hlavní kaplan generálské hvězdy, pro naši armádu je však plukovník mnohem přiměřenější. „Ani ve snu jsem netušil, že bude pro mne jednou vojenská hodnost tolik znamenat,“ usmívá se. Tomáš Holub preferuje ryze lidské a možná i tak trochu civilní vystupování. Jít na pivo je normální. „Církev již dávno nestojí na stavovském principu. To je historický relikt. Musíme být nejprve normálními lidmi.“ Tomáš nad věcmi hodně přemýšlí a mnohdy prý i pochybuje. V současné době působí na farnosti v Pardubicích, kam dojíždí sloužit bohoslužby každý víkend. Po roce 1989 se církev u nás musela vyrovnat s velkým množstvím majetkových a právních aspektů. A právě to ji tak trochu odvedlo od jejího hlavního poslání, a sice starost o lidi. Když vloni předával funkci hlavního kaplana Armády České republiky svému nástupci Janu Kozlerovi, odevzdal mu s ní symbolicky i bibli. Na práci svého nástupce se ze současné poradenské funkce dívá s uspokojením. „Nadále spolu úzce spolupracujeme, Jan do této práce navíc vnáší nové aspekty a tím ji obohacuje,“ říká plukovník Holub. Na podzim letošního roku odjede na půl roku do Říma. Čeká ho totiž dokončení doktorského studia. Vybral si téma, které spojuje jak armádu, tak církev – etické aspekty preventivní války. Po návratu by měl začít působit ve vedení diecéze v Hradci Králové. Paralelně bude nadále dělat externího poradce ministra obrany.

KDO UHODL? Ze správných odpovědí, v nichž jste tipovali, o jakou vojenskou osobnost se jedná, jsme vylosovali následující výherce: Milan Vágner, Iva Indrová a Dagmar Pisaříková. Výhercům blahopřejeme a posíláme knižní ceny.

25

Î ROZHOVOR

ROZHOVOR Í protiraketové obrany v ČR a Polsku se stala impulzem pro rozproudění debaty na toto téma v rámci celé Aliance a většina členských zemí to zcela jasně podporuje.

Různé agendy v různém tempu mpu Hovoříme s generálmajorem Rostislavem Mazurkem, vojenským představitelem ČR při NATO a EU Připravili: Michal ZDOBINSKÝ a Jan PROCHÁZKA Foto: autoři a archiv „ Jaká je současná situace v otázce aliančního systému protiraketové obrany? Máme na mysli jak připravovaný alianční systém protiraketové obrany bojiště, tak i vztah NATO k možnému připojení k americkému globálnímu systému protiraketové obrany. Alianční projekt pro zabezpečení protiraketové obrany bojiště byl již na politické úrovni v rámci Aliance schválen a v současné době probíhá jeho implementační fáze. Co se týká teritoriální protiraketové obrany, tak v NATO zatím probíhají diskuse a zpracovávají se potřebné analýzy. Na jednání Severoatlantické rady, posílené o experty členských států NATO, byla vyjádřena podpora propojení aliančního systému protiraketové obrany s americkým teritoriálním systémem protiraketové obrany. „ V České republice se v souvislosti s probíhajícími jednáními s USA o případné výstavbě radiolokátoru na našem území zmiňuje i podmínka o možném začlenění tohoto prvku do případného aliančního systému… Ano, Česká republika podporuje začlenění tohoto prostředku do případného aliančního systému. „ Jak se NATO dívá na problematiku možného umístění amerického radaru v ČR? Jak jsem již v úvodu zmínil, nyní se nacházíme v etapě, kdy v rámci Aliance probíhají na toto téma diskuse a jednotlivými výbory NATO jsou zpracovávány potřebné analýzy. Otázka o možném umístění prvků americké

26

„ Prioritou NATO v oblasti zahraničních misí je Afghánistán. Na čem se Aliance shodla a co lze do budoucna očekávat? V oblasti operací je pro NATO naprostou prioritou mise ISAF na území Afghánistánu. Od 1. srpna loňského roku došlo k rozšíření ISAF na jih Afghánistánu a od 5. října i na východ, takže v současnosti Aliance působí na celém afghánském území. ISAF je rozdělena na pět regionů – North, West, South, East a Capital (sever, západ, jih, východ a hlavní město), přičemž každá oblast má své oblastní velitelství (Regional Command – RC). Hlavní velitelství pro celou operaci ISAF je v Kábulu, jednotlivá regionální velitelství se nacházejí v Mazar-e-Sharif (oblast Nord), v Heratu (West), v Kandaháru (South), v Bagramu (East) a v Kábulu (Capital). Mise ISAF je stabilizační a asistenční a má za úkol podporovat afghánskou centrální vládu při rozvoji země v souladu s „Programem afghánských národních priorit“. Pilířem struktury ISAF jsou proto provinční rekonstrukční týmy (PRT), kterých zde má Aliance v současné době 25. Projekty, jež se řeší jednotlivými PRT, lze rozdělit do třech hlavních skupin. Jedná se o projekty strategické a finančně náročné, které jsou zaměřené na rekonstrukci klíčové infrastruktury, jako například elektrifikaci, dopravní tepny atd. Dále se jedná o koncepční a finančně nenáročné projekty založené na principech vzdělávání a poradenských aktivit, díky kterým mohou představitelé centrální vlády začít v provinciích vytvářet fungující vládní struktury. A konečně se jedná o projekty s okamžitým efektem (Quick Impact Projects), které sice nejsou finančně náročné, ale mají okamžitý dopad a napomáhají získávat místní populaci na stranu NATO. Jedná se například o opravy poškozených mostů, poničených škol atd. V rámci Aliance byla nalezena shoda v tom, že plánování reformního a rekonstrukčního úsilí v Afghánistánu je nutné koordinovat s vedoucími státy pro jednotlivé reformní oblasti. To odstraní duplicity, zvýší efektivnost a koordinovanost úsilí a umožní redukovat finanční náklady. Jednotlivé vedoucí země již mají vyčleněné finanční prostředky na rekonstrukci a z těchto prostředků by bylo možné realizovat jednotlivé projekty. V současné době není v Afghánistánu žádná organizace, která by rekonstrukční úsilí koordinovala. Je

nezbytné uplatnit v praxi novou iniciativu, tzv. „Comprehensive Approach“. „ Jak se do tohoto procesu konkrétně zapojí AČR a kolik je vůbec v Afghánistánu vojáků? Armáda České republiky se do operací v Afghánistánu zapojila jednak svým kontingentem v provinčním rekonstrukčním týmu ve Fayzabádu, kde společně působíme s Německem, a jednak polní nemocnicí na letišti v Kábulu. Na začátku roku 2007 se v Afghánistánu nacházelo celkem asi 32 000 vojáků včetně příslušníků nealiančních sil. V zájmu všech zemí NATO je co nejlépe vycvičit a vybavit afghánskou armádu i policejní složky a snížit množství zde působících vlastních vojáků.

„ Co je další alianční prioritou v oblasti zahraničních misí? Druhou prioritou u zahraničních operací NATO je mise KFOR na území Kosova. Pro AČR však KFOR zůstává i nadále hlavní operací z důvodu velikosti našeho kontingentu. Mise KFOR jako taková prošla rozsáhlou restrukturalizací. Byla opuštěna původní brigádní struktura (v Kosovu se v minulosti nacházely čtyři brigády) a na místo toho se vytvořilo pět mezinárodních úkolových uskupení, tzv. MNTF (Multinational Task Force). Zmíněná nová struktura KFOR je flexibilnější, umožňuje veliteli KFOR a velitelům jednotlivých MNTF pružněji reagovat na případný nepříznivý vývoj na území celého Kosova a plně reaguje

na možný vývoj situace v Kosovu, který by již mohl souviset s řešením konečného statusu Kosova. V této souvislosti NATO připravuje revize operačního plánu pro KFOR, protože je zřejmé, že právě této misi přibude odpovědnost za transformaci KPC (Kosovo Protection Corp) a KSF (Kosovo Security Force). „ Co NATO a Irák? Tady je situace trochu jiná. Mise v Iráku je především koaliční operací vedenou Spojenými státy. Aliance v Iráku působí prostřednictvím NTM-I (NATO Training Mission in Iraq), což je výcviková mise NATO v Bagdádu pro irácké ozbrojené síly se zaměřením na strategický stupeň a operační stupně velení zdejší armády.

Prostřednictvím NTM-I a také NTECG (NATO Training and Equipment Coordination Cell) rovněž probíhá i vyzbrojování irácké armády, a to formou darů od jednotlivých zemí. Klíčovým pracovištěm pro NTM-I je akademie Ar Rustamyah a tzv. Green Zone, kde probíhá většina výcviku. Česká armáda je zapojena ve zmíněné misi NTM-I pěti instruktory. „ Nyní na trochu jiné téma. Jaké jsou zkušenosti ze spolupráce NATO – EU při předávání odpovědnosti v zahraničních misích? Spolupráce mezi NATO a EU v operacích a misích probíhá v rámci procesu nazývaného jako Berlin+. Jedná se o záležitost zahájenou

27

Î ROZHOVOR na jednáních v Berlíně v roce 1996 a završenou podpisem společného ujednání mezi NATO a EU v Bruselu dne 16. 12. 2002. Na základě tohoto ujednání je možný společný podíl obou organizací na operacích a misích ve světě a rovněž poskytování si vzájemné pomoci při řešení krizových situací ve světě. V současné době je na základě Berlin+ řešena vojenská operace Evropské unie Althea v Bosně a Hercegovině. Také se připravuje angažování EU v civilních misích v Afghánistánu a Kosovu. Z výše uvedeného a hlavně s přihlédnutím k faktu, že 21 zemí NATO jsou současně i členy EU, je vidět, že spolupráce obou organizací je oboustranně přínosná a žádoucí. K usnadnění výměny informací mezi jejich vojenskými orgány byly vytvořeny styčné skupiny na úrovni vojenských štábů. Proto ve vojenské oblasti na operační a taktické úrovni (zejména v oblasti operací) lze spolupráci hodnotit jako bezproblémovou. Bohužel stejně však nelze hodnotit spolupráci na politické úrovni, kde kvůli do jisté míry „zmrazené“ povaze vztahů obou organizací mohou vojenské výbory NATO a EU společně projednávat pouze jediný bod vzájemné agendy, a to operaci Althea. I zde ale v poslední době lze pozorovat pozitivní tendence. „ Jaký je stav příprav česko-slovenského bojového uskupení pro EU připravovaného na rok 2009, se kterými jednotkami se pro bojové uskupení počítá a jaké úkoly by při případném nasazení měly plnit? Na otázku připravenosti stavu česko-slovenského bojového uskupení pro Evropskou unii vám určitě s větší kompetencí odpoví příslušníci GŠ AČR, kteří mají tuto problematiku na starost a jsou za ni odpovědni. V posledních létech EU vystupuje jako významný hráč na mezinárodní scéně v oblasti bezpečnostní politiky, vycházejíce ze své bezpečnostní strategie, k čemuž využívá své civilní a vojenské nástroje krizového managementu v rámci evropské bezpečnostní politiky (European Security and Defence Policy – ESDP). Právě z tohoto pohledu Evropské unie vznikla potřeba vytvoření bojových uskupení rychlé reakce (European Battlegroup – EU BG) jako nástroje pro řešení krizových situací s využitím vojenských schopností v rámci operací ESDP. Koncepci tvorby zmíněných uskupení odsouhlasili ministři obrany členských zemí EU v listopadu 2004. Ambicí EU je působení nejen v Evropě, ale i v dalších krizových oblastech světa (například v Africe, na Středním východě či v Asii), kde chce zejména předcházet hrozícím konfliktům.

28

SPOLUPRÁCE Í European Battlegroup lze charakterizovat jako bojové uskupení pozemních sil velikosti posíleného praporu (do 1500 osob), které splňuje definované a odsouhlasené normy vojenských schopností. Jedná se zejména o pohotovost, dostupnost, nasaditelnost, rozmístitelnost, interoperabilitu a ochranu jednotek. Tyto normy a kritéria jsou pokud možno kompatibilní se standardy NATO, samozřejmě s přihlédnutím ke specifikám EU. Zmíněný přístup dovoluje využívat síly vyčleňované aliančními zeměmi do sil NRF (NATO Response Force) jako zdroje pro EU BG. Organizační struktura EU BG zahrnuje nejen bojové jednotky pozemních sil, ale i jednotky bojové podpory a logistického zabezpečení. Jako další podpůrné prvky, jež nejsou přímou součástí EU BG, jsou složky vzdušné, námořní a logistické podpory sloužící pro zabezpečení přepravy EU BG do místa operace a její podpory po dobu nasazení. Úkolem EU BG je v relativně krátkém čase začít v oblasti krize plnit úkoly formou samostatného působení nebo vytváření podmínek pro nasazení dalších sil EU. „ Jaké jsou vaše postřehy ze stylu práce v Bruselu, ze vzájemných vztahů, náročnosti jednání s ohledem na 26 členských zemí… Tuto otázku nelze v mém případě vytrhávat z širšího kontextu. Zastávám funkci vojenského

představitele ČR při NATO i EU a z tohoto pohledu je nutné vidět i poněkud schizofrenní styl práce a náročnost jednání vojenského výboru nejen ve formátu „26“ (členské země NATO), ale i ve formátech „26 + PfP“ (NATO a země Partnerství pro mír), „26 + Rusko“, „26 + Ukrajina“ nebo „26 + 7 zemí středozemního dialogu“. Jednání probíhají ale i ve formátu „27“ (Evropská unie) či „25“, což je EU dle výše zmíněného procesu Berlin+ pro operaci Althea. V této situaci je se mnou ještě 17 dalších kolegů (tzv. Double Hatted), což znamená vojenských představitelů ve vojenských výborech jak NATO, tak i EU. Stručně řečeno dvě různé agendy v rozdílném tempu, s použitím dvou rozdílných angličtin (terminologie, zkratky, vojenské slangy) a v případě EU rovněž mnoho dokumentů pouze ve francouzštině. To jsou základní parametry mé práce. Do další charakteristiky patří i blížící se předsednictví ČR v EU v první polovině roku 2009, které je již dnes předznamenáno nárůstem počtu jednání. Pokud to celé zarámujete do prostředí permanentních transformací velitelských struktur NATO, EU ale i AČR, tak si můžete udělat celkem jasnou představu o tom, jakou výzvu může tato práce znamenat. Jedná se o náročnou záležitost, někdy se při jednáních jen velmi těžko hledá mezi národy konsenzus. Mám však dobré spolupracovníky, takže to zvládáme.

VĚDĚT, co je důležité Text: Mgr. David ČERNÝ Foto: IMZBw – Abt. I. a Jiří ŠUBA

Ve druhé polovině dubna tohoto roku se uskutečnila na pozvání ředitele Informations-und Medienzentrale der Bundeswehr plk. Thomase Beiera třídenní pracovní návštěva zástupců Agentury vojenských informací a služeb v Informační a mediální centrále Bundeswehru. Delegaci AVIS vedl ředitel agentury Jiří Šuba. Centrála sídlí v moderním, technicky plně vybaveném objektu v Sankt Augustinu u Bonnu. Hlavní náplní práce této organizace je komplexní zajišťování potřeb Bundeswehru v oblasti vojenských informací a public relations. Na mediálním úseku vojenských informací Centrála vytváří řadu produktů. Především se jedná o ústřední, 140stránkový plnobarevný měsíčník, určený všem složkám armády a zainteresované veřejnosti „Y. – Magazin der Bundeswehr“, vycházející v nákladu 78 000 výtisků. Toto periodikum, vzorem jehož formátu je známý časopis „FOCUS“, přináší informace nejen vojenského charakteru, ale slouží i jako informativní časopis Bundeswehru. Informuje o ozbrojených silách, společnosti, historii, politice, vědě a technice.

Dalším periodikem, které se zabývá odbornými tématy, je čtvrtletník „if“ – časopis pro vnitřní vedení a politické vzdělávání (45 500 výtisků), jímž byl nedávno nahrazen dosud vycházející „IFDT – Information für die Truppe“ stejného zaměření. Je určen především důstojníkům a řeší otázky bezpečnostní politiky a transformace armády, přináší analýzy světových událostí a také historická témata. Do sféry činnosti Centrály patří i tvorba a provozování digitálního média „intr@net aktuell“ přinášejícího vojenské informace pro vnitřní potřebu Bundeswehru a dále veřejné internetové výstupy www.bundeswehr.de a www.bmvg.de. Velký důraz je kladen na práci s mládeží. Za tuto oblast zodpovídá zvláštní odbor a věnují se jí vyškolení důstojníci pro práci s mládeží, kteří pak dále úzce spolupracují s pedagogy a výchovnými pracovníky. V rámci těchto aktivit je organizováno množství nejrůznějších akcí, jakými jsou například přednášky na školách,

pódiové diskuse, dny otevřených dveří u vojenských útvarů apod. Úkolem tohoto odboru je také nábor do Bundeswehru. Zajišťuje jej mimo jiné i vydáváním náborového časopisu „Info Post“, jehož cílovou skupinou jsou mladí lidé ve věkovém rozmezí 14 až 20 let. Během pracovní návštěvy byla delegace AVIS seznámena s dalšími činnostmi Centrály, mezi něž patří i resortní televizní vysílání prostřednictvím kódovaného kanálu „bw – tv“, který je satelitně přenášen nejen posádkám a útvarům na území SRN, ale i vojákům působícím v zahraničních misích. Vysílá se přímo ze Sankt Augustinu, kde se ve vlastním televizním studiu vysoké technické úrovně na jeho tvorbě podílejí profesionální režijní a kamerové týmy. Zajišťuje rovněž výrobu filmů k politickému vzdělávání a aktuálním otázkám týkajícím se Bundeswehru formou CD periodika „info – forum“, které vychází čtvrtletně a obsahuje tři až čtyři filmové tituly. Současně vyrábí výcvikové a instruktážní filmy, jež si zde objednávají jednotlivé složky, digitální vyučovací pomůcky a výukové programy na CD. K podpoře veškeré této činnosti disponuje organizace velkým filmovým archivem obsahujícím na 10 000 výcvikových a informačních filmů Bundeswehru a na 2000 titulů bývalé Národní lidové armády NDR. Ve fotoarchivu je tu uloženo 6,5 milionu jak analogových, tak digitálních snímků. Vzhledem k tomu, že i AVIS je správcem vojenských filmových archiválií resortu MO, bylo seznámení se s fondy a sbírkami archivu, jakož i s používanými metodami a pracovními postupy pro českou delegaci velmi zajímavé a podnětné. V průběhu třídenní pracovní návštěvy měli zástupci AVIS možnost detailně poznat práci složek Bundeswehru, jejichž zaměření je obdobné jako zaměření a poslání AVIS. Bohaté zkušenosti a informace, o které se němečtí kolegové nezištně podělili, jsou inspirací pro další práci AVIS.

29

SOCIÁLNÍ POLITIKA Í

Kompenzace za službu Pod drobnohledem jedenáct „dávek“, jež přispívají k sociálnímu zabezpečení armádních profesionálů V souvislosti s probíhající reformou ozbrojených sil a vládou připravovanými kroky k ozdravení veřejných financí přibývá dotazů směřujících k sociálnímu zabezpečení vojáků. Podívejme se na stávající náležitosti podrobněji a rovněž i na to, zda dostatečně kompenzují strasti vojenského života.

Text: Ing. Josef VAVREK Ilustrační foto: Jiří HOKŮV

30

Mluvíme-li o sociálním zabezpečení profesionálů, musíme mít na mysli komplexní soubor péče poskytovaný vojákům nad rámec systému platného pro všechny občany České republiky. Jednotlivé prvky je třeba chápat jako kompenzaci zvýšeného rizika při výkonu služby, tedy plnění veškerých úkolů. Rovněž můžeme hovořit o určité „reparaci“ za omezení některých práv vojáků a zvýšené povinnosti na ně kladené oproti jiným občanům (vykonávání služby v různých lokalitách podle potřeb armády, a to bez ohledu na rodinný život a omezení některých hospodářských a politických práv). Tudíž každý zaměstnavatel, stát nevyjímaje, vyvíjí maximální snahu, aby jeho zaměstnanci byli adekvátním způsobem zajištěni.

Jak si v tomto směru stojí resort Ministerstva obrany? Zastávám názor, že stát o vojáky pečuje nadstandardně. To je nepochybně dobrá zpráva. Další (rovněž pozitivní) informací je, že by se připravovaná reforma veřejných financí stávajícího sociálního zabezpečení vojáků neměla nijak „dramaticky“ dotknout.

započítává v rozsahu, v jakém byla započtena podle v té době platných předpisů (zákon č. 76/1959 Sb.). Pro výši výsluhového příspěvku a odbytného se doba služby výkonného letce a doba služby zvláštní povahy nebo zvláštního stupně nebezpečnosti (vyhl. MO č. 268/1999 Sb.) hodnotí jedenapůlnásobně a doba služby vykonávaná v zahraničí za zvlášť nebezpečných podmínek dvojnásobně. Byl-li voják propuštěn ze služebního poměru z důvodu, že pro něj není v důsledku organizačních změn jiné služební zařazení, započítává se mu pro nárok na výsluhové náležitosti i neodsloužená doba od propuštění do uplynutí stanovené doby trvání služebního poměru, a to jednou polovinou. Výsluhové náležitosti vojáka, který byl jmenován do nižší hodnosti podle zvláštního ustanovení zákona č. 221/1999 Sb., nesmí být nižší než výsluhové náležitosti, na které by měl nárok ke dni jmenování do nižší hodnosti. Voják, jehož služební poměr trval alespoň patnáct let a zanikl z důvodů uvedených v § 132 zákona č. 221/1999 Sb., má nárok na výsluhový příspěvek. Jeho výše činí – za 15 let služby 5 % průměrného měsíčního hrubého platu (PMHP), za 16. až 20. ukončený rok služby náleží zvýšení o 6,2 %, za 21. až 26. rok je to zvýšení o 2,5 % a za 27. a každý další ukončený rok služby náleží zvýšení o 1 % PMHP. Výše výsluhového příspěvku může činit nejvíce 55 % PMHP, avšak v případech, byl-li voják zařazen jako výkonný letec nebo konal službu zvláštní povahy nebo zvláštního stupně nebezpečnosti alespoň po dobu pěti let anebo

sloužil v zahraničí za zvlášť nebezpečných podmínek, může být až 60 % PMHP. Při souběhu nároku na výsluhový příspěvek s nárokem na plný invalidní nebo částečný invalidní a starobní důchod se výsluhový příspěvek vyplácí pouze tehdy, je-li vyšší než některý z uvedených důchodů, a to ve výši rozdílu mezi výsluhovým příspěvkem a důchodem. Důležité je poznamenat, že nárok na výsluhový příspěvek dotyčnému zaniká při opětovném povolání do služebního poměru, jakož i při přijetí k Policii ČR, Bezpečnostní informační službě, Vězeňské službě, Celní správě nebo Hasičskému záchrannému sboru. Výsluhový příspěvek se zvyšuje stejným způsobem a ve stejných termínech jako procentní výměra důchodů, přičemž výše jeho valorizace činí pouze polovinu.

ROZMANITÁ ŠKÁLA DÁVEK Upřesněme si fakta, jež se týkají dalších výsluhových náležitostí vojáků, a to odbytného, odchodného a úmrtného. Odbytné – voják z povolání, jehož služební poměr zanikl z důvodů uvedených v § 138 zákona č. 221/1999 anebo který si při splnění stanovených podmínek pro nárok na výsluhový příspěvek nezvolil jeho výplatu, má nárok na odbytné. Doba trvání služebního poměru rozhodná pro vyplacení této dávky činí dva roky. Při výplatě odbytného vojákovi zaniká nárok na výsluhový příspěvek. Jaká je výše odbytného? Za dva roky služebního poměru to jsou dva PMHP, za třetí až 10. ukončený

rok služby se zvyšuje o jeden PMHP, za 11. a každý další ukončený rok vzroste o polovinu průměrného měsíčního hrubého platu. Maximální výše odbytného však může dosahovat nejvýše osmnáctinásobek PMHP. Odchodné – právo na odchodné má voják, kterému vznikl nárok na výsluhový příspěvek (kromě stanovených důvodů propuštění má odslouženo alespoň 15 roků) a nezvolil si „odbytné“ místo vyplácení výsluhového příspěvku. Výše odchodného je stanovena následovně: za 15 let služby čtyři PMHP, za 16. a každý další ukončený rok se zvyšuje o 40 % PMHP. Nejvyšší výměra odchodného však může činit šestinásobek průměrného měsíčního hrubého platu. Úmrtné – zanikne-li služební poměr vojáka úmrtím nebo prohlášením za mrtvého, má pozůstalý manžel a každé pozůstalé dítě, jež má po zemřelém nárok na sirotčí důchod, nárok na úmrtné ve výši jedné poloviny odbytného. Za situace, že není pozůstalého manžela, poskytuje se úmrtné, které by jinak náleželo manželovi, pozůstalým dětem. V případech, že nejsou ani pozůstalé děti, ani manžel, náleží úmrtné v úhrnné výši jedné poloviny odbytného rodičům vojáka. Jestliže trval služební poměr vojáka méně než dva roky, vyplácí se úmrtné ve výši jednoho PMHP. Tolik k výsluhovým náležitostem profesionálů Armády ČR. Dalšími prvky sociálního zabezpečení vojáků jsou přídavek na bydlení, jednorázová peněžní výpomoc, náhrada platu po dobu neschopnosti ke službě, preventivní rehabilitace, rekreace, rekvalifikace a doplatek zdravotního pojištění.

PRIORITA? VÝSLUHOVÉ NÁLEŽITOSTI Není sporu o tom, že prioritu v systému zabezpečení představují výsluhové náležitosti. Po skončení služebního poměru jsou bývalí vojáci v závislosti na době trvání služebního poměru a důvodech jeho zániku zabezpečeni následujícími výsluhovými náležitostmi podle zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, ve znění pozdějších předpisů: výsluhovým příspěvkem, dále odchodným nebo odbytným a úmrtným. V této souvislosti je třeba poznamenat, že se doba služby do 1. prosince 1999

31

Î KALEIDOSKOP

KALEIDOSKOP Í O pohár ředitele Krajského vojenského velitelství Plzeň Střelecká soutěž „O putovní pohár ředitele Krajského vojenského velitelství Plzeň“ se uskutečnila v sobotu 28. dubna na pěší střelnici Plešivec ve výcvikovém prostoru Hradiště. „Soutěž jsme organizovali ve spolupráci s Klubem vojáků v záloze Stříbro a Svazem vojáků v záloze krušnohorské oblasti,“ říká velitel Krajského vojenského velitelství Plzeň plukovník Vladimír Beneš. „Letošního již druhého ročníku se zúčastnilo třiačtyřicet střelců.“ Startující, mezi kterými byli profesionální vojáci, záložníci a také čtyři příslušníci Reservisten Verband z německého Bundeswehru, měřili své síly ve střelbě z pistole a samopalu. V první soutěži účastníci stříleli vlastními zbraněmi bez rozdílu ráže, a to postupně na dva druhy terčů vzdálených 25 metrů, přičemž každý měl k dispozici deset nábojů na disciplínu. Ze samopalu vzor 58 se střílelo na 100 metrů vzdálené terče nejprve vestoje a pak vkleče. Celkovým vítězem se výsledkem 373 body z možných čtyř set stal Štefan Marko. Text a foto: major Jindřich PLESCHER

XXXVI. Conference of Commandants V chorvatském městě Pula se ve dnech 22. – 25. dubna uskutečnil již 36. ročník konference velitelů-rektorů nejvyšších vojenských vzdělávacích institucí tentokrát na téma „Operating while transforming a new challenge for educators“. Hostitelem konference byl generálmajor Mirko Šundov, velitel společného vzdělávacího a výcvikového střediska Petara Zrinského v Záhřebu. Letošní „Conference of Commandants“ měla historicky nejvyšší účast – celkem přijeli 104 účastníci reprezentující 37 zemí a 54 institucí. Kromě zemí NATO se zúčastnily i státy PfP, jako Albánie, Bělorusko, Finsko, Chorvatsko, Rakousko, Rusko, Srbsko, Švédsko, Švýcarsko a Ukrajina. Dále státy Středozemního dialogu, Mauretánie a Tunis, a ICI – Jordán. Letos poprvé byli jako pozorovatelé přítomni také velitelé vojenských akademií z Austrálie a Jihoafrické republiky. Hlavním cílem konference bylo projednat různá aktuální témata, jako například „Role vzdělání při vojenských operacích a transformaci“, „Regionální přístupy ke vzdělávání vyšších důstojníků“ či „Význam vojenské vědy a výzkumu pro praxi“. Česká republika byla zastoupena velitelem-rektorem Univerzity obrany v Brně brigádním generálem Rudolfem Urbanem. Více informací naleznete na www.ndc.nato.int. Text a foto: pplk. Ing. Jaroslav PRŮCHA

Rej čarodějnic v Albeřicích

Bojové střelby družstev pěší roty AZ výtečně

Tradicím lidových zvyků je ve Vojenském újezdu Hradiště věnována velká pozornost již řadu let, což nejlépe potvrzuje spolupráce příslušníků újezdu, vojenské posádky Radošov a také Krajského vojenského velitelství Karlovy Vary s místními občany. Pro děti z dětských domovů a sociálních ústavů Karlovarského a Ústeckého kraje a také pro své ratolesti připravili vojáci v pátek 27. dubna v obci Albeřice již čtvrtý ročník „Reje čarodějnic“. Slet lepých děv, zaříkávačů, kouzelníků a čarodějnic byl naplánován na pozdní odpoledne u budovy posádkového domu armády. Průvod všech strašidel vedly čarodějnické mažoretky celou obcí Albeřice za krásného, teplého počasí a tónů udávaných katem-bubeníkem. Po návratu divoženek a čarodějnic čekal na děti bohatý kulturní program a hlavně sedmimetrová hranice, na které byly před popravou přivázané čarodějnice obce Albeřice. Nejošklivější z nejošklivějších, jež utekla spravedlnosti, se stala čarodějnice Větrnice. Ta také uváděla hlavní dvouhodinový program spolu s nejinteligentnější čarodějnicí všech dob Saxánou – Petrou Černockou. Následoval podvečer plný her, soutěží, písní a tanečků. A pak už konečně vzplanula snad největší hranice v okolí a zábava i s opékáním buřtíků pokračovala až do hluboké tmy. Text a foto: Bc. Stanislav STEBILA

Bojem obsadit Zlatý vrch ve Vojenském výcvikovém prostoru Hradiště a zabezpečit jeho obranu. Tak zněl úkol z taktické přípravy při výcviku pěší roty aktivní zálohy 111. strážního praporu při Krajském vojenském velitelství hlavní město Praha, jehož ředitelem je plk. Radek Fuchs. I když počasí výcviku přálo, splnění úkolu ztěžoval složitý, těžko přístupný terén s výrazným převýšením. Nakonec ale byl kopec dobyt a na něm vybudována kruhová obrana. Noční pokus o proniknutí do obranného systému záložníků byl pro příslušníky speciální pořádkové jednotky Policie ČR úspěšný pouze částečně, a to až po použití léčky. Cvičení pražských záložníků, které se uskutečnilo ve dnech 11. až 18. dubna, pak vyvrcholilo bojovými střelbami družstev, jež následovaly hned po nočním výcviku. Zasazení jednotek na palebnou čáru střelnice Plešivec proběhlo pod taktickým námětem z hloubky dvou kilometrů. Na průběh této části přípravy se přijel podívat i velitel sil podpory a výcviku generálmajor Jiří Halaška, který příslušníkům pěší roty prakticky předvedl, jak se dají dosahovat výtečné výsledky ve střelbě ze samopalu vz. 58. Nutno podotknout, že se ani účastníci cvičení neměli za co stydět. Úkoly bojových střeleb totiž splnili výtečným způsobem. Text: plk. Radek FUCHS, nprap. Anna NAVRÁTILOVÁ, foto: mjr. Libor POLÁŠEK

Hlavní cena zůstala letos doma „Ústecký pohár“, tak se jmenuje již tradiční střelecká soutěž, kterou 14. dubna uspořádal ředitel Krajského vojenského velitelství v Ústí nad Labem plk. Zbyněk Krystin. Na střelnici v Liběšicích poblíž Litoměřic se sešlo jedenáct tříčlenných družstev, která zde porovnala svou mušku ve střelbě z pistole ČZ vzor 82 na terče s kruhy vzdálenými 25 metrů. Na palebné čáře se kromě zástupců pořadatelského KVV sešli reprezentanti 154. záchranného praporu Rakovník, Zásobovací základny munice Trávčice, aktivní záložníci z pěší roty 151. strážního praporu při KVV Ústí nad Labem, příslušníci Cizinecké policie Ústeckého kraje a další příznivci střeleckého sportu. Vítězem klání, kterému přálo i nádherné jarní počasí, se stalo družstvo KVV Ústí nad Labem s počtem 247 bodů z možných 300. Druhé místo obsadili příslušníci aktivní zálohy a třetí příčku vybojovala trojice z Vojenských lesů a statků. V jednotlivcích se absolutní vítězkou „Ústeckého poháru“ stala praporčice Helena Tikovská z KVV Ústí nad Labem s 92 body. Hlavní cena tak pro letošní rok zůstala na domácí půdě. Text: prap. Blanka BENEŠOVÁ, foto: Jana DVOŘÁKOVÁ

32

Slavkovské memento 2007 V prostorách slavkovského zámku se 27. dubna uskutečnil již třetí ročník festivalu literatury faktu – „Slavkovské memento 2007“. Akce je již tradičně zaměřena na autorská čtení z oboru literatury s vojenskou nebo válečnou tematikou. Součástí mementa bylo i vyhodnocení literární a výtvarné soutěže pro žáky středních a základních škol na téma „Boj proti bezpráví a křivdě“. Záštitu nad festivalem převzali hejtman Jihomoravského kraje, starosta města Slavkov u Brna a stejně jako v minulých letech velitel Vojenské akademie ve Vyškově. Součástí festivalu bylo i vystoupení příslušníků Vojenské akademie, kteří měli pro účastníky a studenty připraveny v zámecké zahradě ukázky lanové dráhy, ručních a protiletadlových zbraní, výstroje potápěčů, kolové techniky a trenažéry ručních zbraní. Velkou pozornost návštěvníků na sebe přitáhli i členové modelářského kroužku, kteří se prezentovali více než 30 kusy funkčních leteckých modelů. Velením Vojenské akademie ve Vyškově je kladen důraz na spolupráci s civilní veřejností, k čemuž ve velké míře přispívá i tato zdařilá akce Historického muzea ve Slavkově u Brna. Text a foto: mjr. Ľubomír SEDLÁK

33

Î DO ŽHAVÉHO

DUCHOVNÍ SLUŽBA Í

VOJÁCI

se opět setkali v Lurdech Stojí za krátké připomenutí, že počátky tradice této události, která svým významem přesahuje rámec Francie a celé Evropy, sahají do poválečného období, kdy se před Jeskyní zjevení setkali francouzští a němečtí vojáci, aby se společně modlili za mír na celém světě. Tento akt usmíření pokračoval i v dalších letech, kdy do těchto míst začali přijíždět vojáci z dalších evropských zemí. Dnes se v Lurdech setkávají příslušníci armád ze všech koutů světa, letos sem zavítali dokonce vojáci z Konga, Peru, Madagaskaru a dalších, pro nás Středoevropany, exotických zemí. Mezi nejpočetněji zastoupené patřili jako vždy Chorvaté (přijelo jich přes 1300), Poláci, Němci, Španělé

34

a pochopitelně domácí Francouzi. Připomeňme, že naši vojáci se zúčastňují lurdské pouti od roku 1992. Program akce každoročně vychází z obdobného scénáře. Slavnostní zahájení se letos, podobně jako předtím mnohokrát (s výjimkou posledních dvou let), uskutečnilo v pátek

Tisíce turistů a návštěvníků slavného poutního místa Lurdy na úpatí francouzských Pyrenejí vystřídali v polovině května jiní hosté. Z jednatřiceti zemí světa a z mírové mise KFOR se sem sjeli vojáci na 49. mezinárodní vojenskou pouť. Ta se tradičně koná v májových dnech a patří mezi nejvýznamnější poutní akce v Lurdech. Text a foto: Václav KUPILÍK

11. května v podzemní bazilice Pia X., jedné z největších staveb svého druhu na světě – pojme až 20 000 lidí. Následujícího dne se naše výprava sešla na české mši v bazilice Neposkvrněného početí, vyfotografovala se před centrální Růžencovou bazilikou, u Jeskyně zjevení zapálila velikou zlatavou svíci s emblémem a věnováním od příslušníků Armády České republiky a odpoledne prošla křížovou cestu nad poutním areálem. Velmi působivý byl noční průvod bezmála dvou tisíc účastníků pouti se zapálenými svícemi v rukou. Jejich jakoby nekonečný zástup připomínal zlatou řeku linoucí se rozlehlým areálem a vlévající se do moře před Růžencovou novogotickou bazilikou. Nedělní program vyvrcholil mezinárodní vojenskou mší svatou. Atmosféra této události, při které zpívají početné pěvecké sbory, zní slavné skladby včetně tónů Dvořákovy „Novosvětské“ a veškeré dění v zaplněné podzemní bazilice Pia X. přenášejí kamery na obří obrazovky, se dá slovy jen těžko popsat. Mše se zúčastnilo také 115 válečných veteránů. Ve stošestnáctičlenné výpravě z České republiky bylo rovněž sedm muzikantů Hradní stráže, kteří několikrát hráli na náměstí před hotelem, kde byla část naší výpravy péčí Volarezy ubytována. Doprovodili hudbou českou mši a hráli při oficiálních ceremoniálech. Skvěle si počínala Čestná stráž AČR, která asistovala při všech oficiálních akcích, jichž se konala během pouťové slavnosti celá řada. Před návratem do České republiky poděkovali všem českým účastníkům pouti za vzornou reprezentaci armády i své země zástupce

náčelníka Generálního štábu AČR generálporučík František Hrabal, poradce ministryně obrany Tomáš Holub a hlavní kaplan AČR pplk. Jan Kozler. A jak lurdské setkání zapůsobilo na samotné poutníky z České republiky? Některých z nich jsme se na to přímo v Lurdech zeptali. Kpt. MUDr. Veronika Tučková, Bechyně: „I když nepatřím mezi věřící, atmosféra lurdské pouti mne zcela ohromila. Je to úžasná událost, na kterou budu dlouho vzpomínat. Takto se k uctění poutního místa umí postavit Francie. Za celou dobu pobytu jsem nezaznamenala sebemenší problém.“ Pprap. Waldemar Janeček, Klatovy: „Škoda, že celá akce nebyla alespoň o den delší. Spousta souvislostí člověku dojde až doma. Musím si teď postupně všechno srovnat v hlavě. Těch dojmů, hlubokých zážitků a setkání bylo mnoho. Jsem tu společně s manželkou, pro kterou je lurdská pouť životním zážitkem.“ Prap. Petr Třeštík, Univerzita obrany Brno: „O možnosti jet do Lurd jsem se dozvěděl z A reportu. Je tu velká příležitost nejen k navazování nových přátelství a výměně zkušeností ze služby v jiných armádách, ale také k celkovému zklidnění a zamyšlení. Byl jsem již čtyřikrát v mírových misích, včetně Bosny i Iráku, a jsem přesvědčen, že stojí za to o životě přemýšlet. A tohle slavné poutní místo je k tomu jako stvořené.“ Genmjr. Oldřich Kubát, náčelník Vojenské policie: „Jsem tu poprvé a toto poutní místo i vojenská pouť ve mně zanechaly hluboký dojem. Naše výprava výborně reprezentovala nejen Armádu České republiky, ale celou vlast.“

35

Î OSOBNOST ČÍSLA

ZNÁTE SVÉ velitele, náčelníky a nadřízené?

OSOBNOST ČÍSLA Brigádní generál, kterého byste měli tentokrát poznat, pracuje v jedné z nejvýznamnějších funkcí na Velitelství společných sil v Olomouci. Absolvoval Vojenské gymnázium Jana Žižky z Trocnova v Banské Bystrici a Vysokou vojenskou školu pozemního vojska ve Vyškově. Kariéru začínal u tankového pluku v Holýšově. Později byl náčelníkem štábu 7. mechanizované brigády a krátce velel také 4. brigádě rychlého nasazení. V letech 1998 až 1999 stál v čele našeho kontingentu v misi SFOR v Bosně a Hercegovině. Do hodnosti brigádního generála byl jmenován v roce 2004. Osobnost, kterou máte uhodnout, je slovenské národnosti a od dob, kdy studovala na gymnáziu, má přezdívku Guro.

Pokud znáte správnou odpověď na naši otázku, o kterou vojenskou osobnost se jedná, neváhejte a pište. Odpovědi můžete zasílat buďto e-mailem na adresu: [email protected], faxem na číslo: 215 933 anebo písemně na adresu redakce: A report Rooseveltova 23 161 05 Praha 6

U každé odpovědi uveďte „Osobnost čísla, k rukám Vladimíra Marka“ a svou adresu. Správné odpovědi budou slosovány a tři vybraní výherci obdrží věcné a knižní ceny.

Uzávěrka tohoto kola soutěže je 22. 6. 2007 (rozhodující je datum doručení odpovědi do redakce).

36

NOVÉ PŘÍRŮSTKY

Nakladatelství Alpress, s. r. o. Na Příkopě 3243, 738 01 Frýdek-Místek [email protected] www.alpress.cz

G EOG R A

FICK Ý IN

v Ústřední odborné knihovně MO ČR

STITUT De

AUTOATL A

V průzkumu, který před časem prováděla redakce, si řada čtenářů posteskla nad tím, že vojáci málo znají své velitele, nadřízené či nejvyšší funkcionáře armády a resortu. Nedostávají se jim prý detailnější informace o nich a jejich životě. A tak jsme se rozhodli pravidelně přinášet rubriku, v níž bude vaším úkolem na základě indicií, které vám prozradíme, uhodnout, o kterou z předních osobností Armády České republiky a resortu Ministerstva obrany se jedná. V následujících vydáních A reportu pak pro vás připravíme společně se správnou odpovědí a vyhodnocením soutěže i podrobný portrét uvedené osobnosti.

INFORMUJEME Í

KNIŽNÍ TIPYÍ

AGOSTIN I

EVROPY S

D 43 P JANE’S MILITARY COMMUNICATIONS 2006 – 2007. (Vojenské spojovací systémy a prostředky 2006 – 2007. Ročenka Jane’s.) Coulsdon, Jane’s Information Group Ltd. 2006. 830 s. D 321 P JANE’S EXPLOSIVE ORDNANCE DISPOSAL 2006 – 2007. (Likvidace výbušného materiálu 2006 – 2007. Ročenka Jane’s.) Coulsdon, Jane’s Information Group Ltd. 2006. 16 + 671 s. D 161 P JANE’S RADAR AND ELECTRONIC WARFARE SYSTEMS 2006 – 2007. (Radiolokátory a elektronické zbraňové systémy 2006 – 2007. Ročenka Jane’s.) Coulsdon, Jane’s Information Group 2006. 15 + 671 s.

• podrobný autoatlas Ev • přehledné ropy silniční a tu ristické znač ení • praktické plány měst

1: 800 000

D 254 P JANE’S NUCLEAR, BIOLOGICAL AND CHEMICAL DEFENCE 2006 – 2007. (Nukleární, biologická a chemická obrana 2006 – 2007. Ročenka Jane’s.) Coulsdon, Jane’s Information Group 2006. 22 + 500 s.

AUTOATLAS EVROPY Od finského Nordkappu po ostrůvek Gávdos u jižního pobřeží Kréty, od Charkova a Simferopolu až na El Hierro, nejzápadnější z Kanárských ostrovů, tam všude vedou silnice, a všechny je najdete v nejnovějším autoatlasu Evropy v měřítku 1 : 800 000. Obsahuje celkem 204 stran přehledných map, které uživatele snadno dovedou na žádané místo. K základní orientaci po evropské silniční síti slouží čtyři strany zachycující celý kontinent v měřítku 1 : 8 000 000, naopak do detailu jsou vykresleny mapy celkem jedenatřiceti velkých měst a jejich okolí. Soudě podle vyobrazení Prahy, nebude pro majitele tohoto autoatlasu problém najít jak parkoviště, tak význačné památky toho kterého města, stejně jako třeba lékařskou pomoc, průjezdné trasy a výpadovky do dalších míst. Součástí autoatlasu je samozřejmě rejstřík všech míst. Orientaci v poměrně masivním díle usnadňuje barevné rozlišení jednotlivých částí v horním pravém rohu. Mapové předlohy autoatlasu pocházejí z roku 2006, zřejmě tak zůstanou ještě nějakou dobu aktuální a poslouží nejen pro letošní turistickou sezonu. Šťastnou cestu! -JL-

D7P JANE’S INFANTRY WEAPONS 2006 – 2007. (Pěchotní zbraně 2006 – 2007. Ročenka Jane’s.) Coulsdon, Jane’s Information Group Ltd. 2006. 922 s. D 165 P JANE’S SIMULATION AND TRAINING SYSTEMS 2006 – 2007. (Systémy vojenského výcviku 2006 – 2007. Ročenka Jane’s.) Coulsdon, Jane’s Information Group Ltd. 2006. 47 + 759 s. Br 1810 THE ROAD TO RIGA AND THE PATH AHEAD. NATO’s Transformation agenda before and after the Riga Summit. (Rižský summit a cesta vpřed. Transformační agenda NATO.) B. m. , RUSI European Security Programme b. r. 8 s.

F 20 529 ROSEN, Nir IN THE BELLY OF THE GREEN BIRD: THE TRIUMPH OF THE MARTYRS IN IRAQ. (V břiše Zeleného ptáka: Triumf mučedníků v Iráku.) New York, Free Press 2006. 264 s.

LEGENDA: • Pokud je signatura (uvedena na prvním řádku záznamu) zakončena písmenem P, je kniha určena pouze k prezenčnímu studiu ve studovně. • Pro zájemce o tyto materiály uvádíme kontakt, kde je možné je studovat nebo zapůjčit: Agentura vojenských informací a služeb (AVIS) Ústřední odborná knihovna MO ČR Rooseveltova 23, 161 05 Praha 6 Tel.: 973 215 546, fax: 973 215 917

F 20 530 P POSNER, Richard A. UNCERTAIN SHIELD: THE US INTELLIGENCE SYSTEM IN THE THROES OF REFORM. (Nejistý štít. Americký zpravodajský systém v zápalu reformy.) Standford, Standford University 2006. 228 s. F 20 531 P AVANT, Deborah A. THE MARKET FOR FORCE: THE CONSEQUENCES OF PRIVATIZING SECURITY. (Trh ozbrojených sil: Důsledky privatizace bezpečnosti.) Cambridge, Cambridge University Press 2005. 310 s. F 20 532 P SMITH, Hugh ON CLAUSEWITZ. A STUDY OF MILITARY AND POLITICAL IDEAS. (O Clausewitzovi. Studie o vojenských a politických idejích.) New York, Palgrave Macmillan 2005. 303 s. F 20 514 JUNG, Peter RAKOUSKO-UHERSKÁ ARMÁDA ZA PRVNÍ SVĚTOVÉ VÁLKY. Přel. z angl. Brno, Computer Press 2007. 103 s. E 6508 BŘACH, Radko GENERÁL MAURICE PELLÉ. První náčelník Hlavního štábu čs. branné moci. Praha, MO ČR – AVIS 2007. 229 s. F 20 527 PERNICA, Bohuslav PROFESIONALIZACE OZBROJENÝCH SIL: TRENDY, TEORIE A ZKUŠENOSTI. Praha, MO ČR – AVIS 2007. 247 s.

37

po c˘echách vojenských Text: Josef GAJDA Foto: Jiří HOKŮV a archiv

VI. díl

V pátečním podvečeru dne 23. března tohoto roku se na Svatém kopečku u Olomouce, na jednom z nejvýznamnějších poutních míst u nás, shromáždilo zvláštní, nesourodé seskupení lidí. V 18.00 hodin byla pro ně v chrámu Navštívení panny Marie – o jehož vznik se prý zasloužil obchodník s vínem Jan Andýsek, kterému se o kapličce postavené na tomto vršku zdálo ve snu – zahájena tradiční mše. Skupina účastníků vyšla krátce nato z chrámu, širokým schodištěm sestoupila na cestu a vydala se na padesátikilometrovou noční pěší postní pouť. Nejmladšímu účastníkovi pochodu bylo nedávno jedenáct let. Po jedenácti hodinách vyčerpávající chůze se jubilejní, desátý ročník postní pouti uzavřel v sobotu ráno, v 07.00 hodin, druhou částí mše v chrámu na vrcholu Svatého Hostýna. Pod ním leží město, které má legendární vrch ve svém názvu: Bystřice pod Hostýnem.

TAJEMSTVÍ víry a zázemí medicíny S nadmořskou výškou 735 metrů je Hostýn o 130 metrů nižší než nejvyšší hora Hostýnských vrchů Kelčský Javorník, ale pro Moravany je místem stejně posvátným jako Říp nebo Blaník pro Čechy. Už samotný název vrcholu je dokladem jeho starobylosti. V češtině se původně keltské „dun“ změnilo postupně na „týn“ a slovo otýniti, jak víme, znamenalo oplotit, opevnit, tedy žádný div, že máme všude tolik Týnů, Týnců, Týnečků, Týnišť, obcí,

38

měst a vrchů kdysi oplocených, chráněných a opevněných. Hostýn je jedním z nich. Zkoumání zdejších mohutných valů, včetně dvou bran, dodnes zachovalých, nálezy zlatých keltských mincí, možná votivních darů, vedly archeology k názoru, že v tomto místě nestálo klasické oppidum, ale svatyně zasvěcená bohům. Nejspíše zde Keltové uctívali boha blesků Taranise nebo boha vod Teutatase. Pro oba kupodivu svědčí i křesťanská legenda o síle

víry a spravedlivém božím hněvu, zrozená údajně v době tatarského drancování tohoto kouta moravské země na jaře roku 1241. Pověst říká, že oddíly chána Batúa, Čingischánova vnuka, plenily v těch časech moravskou zemi a dostaly se přitom až k hoře, na jejíž vrchol prý prchli obyvatelé z širokého okolí, aby se ukryli za zmíněnými valy a modlitbami si u Panny Marie vyprosili pomoc. Svatá bohorodička je vyslyšela. Z temene Hostýna vytryskl pramen, jehož vodou se mohli zbědovaní uprchlíci občerstvit, poté se nad krajem rozpoutala strašlivá bouře. Ohňové blesky zničily tatarské ležení a smetly cizí vojsko z úpatí hory. Historikové však soudí, že na Moravě pobyli běsnící Mongolové jenom krátkou dobu. Vydrancovali Opavu, oblehli Olomouc a zpustošili klášter Hradiště, ležící vně městských hradeb, ale velké bitvy u Olomouce ani Hostýna se zřejmě nekonaly. Tataři se na Moravě zdrželi týden, možná čtrnáct dnů. Vyrazili ještě Hrozenkovským průsmykem na Slovensko, kde se marně pokoušeli dobýt hrady Trenčín a Nitru, v lednu 1242 překročili zamrzlý Dunaj a spojili se s jinými vlastními oddíly. Právě v Uhrách je ale zastihla zpráva, že zemřel, patrně otráven, velký chán Ögedej. Batú jako Čingischánův vnuk okamžitě pochopil, že při volbě nového chána půjde takříkajíc o koryta, a loupeživé výboje

musely ustoupit reálným politickým zájmům. Jak se později ukázalo, obrovské mongolské vojsko pustošící střední Evropu zmizelo jednou provždy. Pro historika Jana Bauera, a nebude jistě sám, je tajemná historie Keltů spjatá s Hostýnem zajímavější než zázrak, o němž hovoří legenda. Ale ta žije svým vlastním životem dodnes. Chopila se jí lidová tradice i renomovaní kronikáři, po svém si historii upravil v Rukopise královédvorském („náhodně“ nalezeném dne 16. září 1817 ve sklepení pod věží románského kostela sv. Jana Křtitele ve Dvoře Králové nad Labem) také slavný padělatel, šestadvacetiletý obrozenecký básník Václav Hanka, byť ve „středověké básni“

Jaroslav nemluví pochopitelně ještě o Hostýně, ale o nepojmenovaném „chlumku“. Největší zásluhu na zrodu slavného hostýnského chrámu mají zřejmě havíři ve službách majitele Bystřice pod Hostýnem Buriana Žabky z Limberka, kteří z posvátné hory kutali železo a stříbro a na počátku 16. století zde postavili první mariánskou poutní kapli. V dobývání rudy se jim nedařilo, pověst svatostánku a léčivého pramene se však šířila po celé Moravě a zdá se, že rozhodující měrou napomohla i ke stavbě poutního chrámu. Obyvatelům a návštěvníkům města připomíná starou pověst několik vzácných památek, především však zmíněný poutní chrám Nanebevzetí Panny Marie, vystavěný na vrcholu Hostýna v letech 1721 až 1747. Návštěvníci kostela si mohou prohlédnout sochu Panny Marie s Ježíškem metajícím blesky (z roku 1845) a obraz Panny Marie Vítězné Bleskvládné, který ve dvacátých letech 17. století darovala městečku manželka tehdejšího majitele panství Polyxena z Lobkovic. Stříbrný obraz Panny Marie, Matky boží, Vítězné Ochrany Moravy, který o něco později nechala zhotovit Marie ze Šternberka, manželka majitele panství Jana z Rottalu, je vystaven v obecním farním kostele sv. Jiljí. Trochu se zapomíná, že Boček z Kunštátu postavil na východním svahu hory,

39

po c˘echách vojenských

VI. díl

711 metrů nad mořem, ve své době nejvyšší hrad na Moravě, kterému dal název Obřany (podle jiného rodového hradu, který stával nedaleko Brna), ale protože ho stavěl bez povolení, málem mu ho nechal císař Karel IV. rozmetat. Po smírném řešení užíval Boček sídlo až do své smrti, ale svému účelu sloužilo sotva půl století. Za husitských válek bylo tak poničeno, že ho majitelé raději nechali zchátrat. Poutní kostel, Josefem II. zrušený, ale později znovu obnovený, doplnily koncem 19. století další zajímavé stavby. Klášter, ubytovna pro poutníky, kaple svatého Jana Sarkandera, velkolepé schodiště, jímž se sestupuje k Vodní kapli se zázračným pramenem s léčivými účinky, v neposlední řadě křížová cesta významného architekta Dušana Jurkoviče, na níž slavný

rok nato požár, který zničil 59 domů, faru, školu i samotný zámek. Do jeho obnovy se až kolem roku 1616 pustili manželé Bohunka z Víckova a Václav Bítovský z Bítova. Svého sídla si ale příliš neužili. Šest let poté byl Bítovský odsouzen za účast na stavovském povstání jako rebel ke ztrátě hrdla a roku 1628 v Brně popraven. Jeho panství získal loajální nejvyšší kancléř kníže Zdeněk Vojtěch Lobkovic. V témž roce zámek vypálily španělské vojenské oddíly, v Evropě řádila třicetiletá válka. Holešovičtí správci panství si Bystřice příliš nehleděli. Vedle 288 obývaných usedlostí stálo v obci 63 stavení opuštěných a ponechaných svému osudu. V roce 1651 koupil Holešov i Bystřici hrabě Jan z Rottalu. Jeho potomek Jan Kryštof zahájil v roce 1674 stavební úpravy bystřického

zámku a další majitel František Antonín v nich nejenže pokračoval, ale nechal navíc postavit chrám na Hostýně a v roce 1744 i farní kostel sv. Jiljí uprostřed obce. Po jeho smrti pokračovala ve zvelebování Bystřice také dcera Marie Amálie de Monte l’Abbate. Rozsáhlou přestavbou prošel zámek, v blízkosti kostela vyrostl nový špitál a vedle fary škola. Dědic starostlivé majitelky, František Antonín della Rovere, se už projevil jako novodobý podnikatel. V roce 1789 založil v obci manufakturu, v níž se vyrábělo hliněné malované nádobí, fajáns a majolika. Ve stejném roce, dne 2. června, zasáhl městečko i zámek rozsáhlý požár. O dva roky později poničilo Bystřicko krupobití a povodeň. Počátkem 19. století se městečko z dalších četných osudových ran – tyfu (1806), povodně (1813), požárů (1815, 1833) – vždy vcelku rychle zotavovalo a také se díky Hankově a Lindově Rukopisu královédvorskému vrátilo k tradičním poutím na Svatý Hostýn, známým v širém okolí. Nový majitel Jan Nepomuk zvelebil kruhový sál zámku romantickou malbou s egyptskými motivy, pečoval o anglický park i zahradu se skleníkem, zemřel však bezdětný a v „jeho díle“ tak pokračoval od roku 1827 svobodný pán Olivier Loudon, vzdálený příbuzný slavného polního maršála Ernsta Gideona von Loudona/Laudona (1716 až 1790), majitele 26. c. a k. pluku ve službách Marie Terezie.

Zámecký park byl v 19. století považován za jeden z nejkrásnějších na Moravě. Olivier Loudon se zajímal o přírodu i přírodní vědy a jeho koníčkem bylo vysazování nových rostlin nejen v zámeckém parku, ale i ve městě. Nechal vysadit například velmi dobře známou a oblíbenou platanovou alej, která je okrasou pravého břehu říčky Bystřičky dodnes. Pozemky, které přiléhaly k zámku, kupoval a přičleňoval k zahradě, na jiných vysazoval lesy. Tak vznikl například i Bystřickým známý Dubíček. Zámecký pán se mohl pochlubit exotickými rostlinami, mezi nimiž vévodila Victoria regia, v pozvánce do zámecké zahrady se také uvádělo, že jednou z nejpřitažlivějších atrakcí skleníku je široko daleko vonící tzv. Ananasový dům. Proslulými plody „vyšperkoval“ malíř Hanuš Schwaiger pamětní desku, která připomíná vzácnou návštěvu císaře Františka Josefa I. Poblíž vchodu do skleníku rostl rozložitý, sedmadvacet metrů vysoký červený buk vypěstovaný někdy kolem r. 1812, o němž se hovořilo jako o jednom z nejkrásnějších v celém Rakousku-Uhersku. V zadní části parku byla obora obývaná jeleny a královskými bažanty. Nechybělo ani tenisové hřiště, u něhož stával romantický zahradní domek se střechou krytou šindelem, ani zimní kluziště pro děti z celého městečka. Populární Loudonové vlastnili panství až do třicátých let 20. století. Za jejich „panování“ se obyvatelům města – statut města získala

obec v roce 1864 – dařilo poměrně dobře. Do Bystřice pod Hostýnem s nimi vstoupila podnikavost, rukodělná výroba a průmysl, například v podobě cihelny (1820) a dalších manufaktur. V roce 1861 zde bratři Thonetové stavějí továrnu na pevnou konstrukcí a bohatými tvary proslulý ohýbaný nábytek, vyhledávaný později v celém světě. V letech 1873 až 1877 si majitelé postavili v Bystřici také zámeček, rodinnou vilu, která zde stojí dodnes. Na počátku dvacátého století (1901) zakládají bratři Hrdličkové v Bystřici továrnu na impregnaci dřeva, sedm let nato Robert Slezák zahajuje výrobu kovového nábytku a v roce 1926 vzniká ve městě proslulá zahradnická firma Antonína Horáka. Na tradici některých z těchto podniků navazují i současné firmy a společnosti. Předek Oliviera Loudona, rakouský vojevůdce Ernst Gideon von Loudon (Laudon) známý též z odrhovačky „Generál Laudon jede skrz vesnici…“, kterého připomíná v parku za zámkem dodnes jeho socha, byl zřejmě zcela jiného naturelu než výše charakterizovaný potomek. Využijme této souvislosti a připomeňme si alespoň pár zajímavých skutečností. Jeden z nejschopnějších rakouských vojevůdců pocházel z chudé šlechtické rodiny skotského původu, odedávna usazené v Livonsku. Nelíbilo se mu v ruské armádě, ucházel se o vstup do služeb pruských, byl však odmítnut. Od roku 1742 působil v rakouské armádě, ale ani tam to neměl lehké. Slávu mu přinesla

slovenský architekt pracoval od roku 1904 až do roku 1933. Nejstarší zmínka o obci „rozhozené“ kolem říčky Bystřičky pochází z 8. ledna 1368, kdy se majitelem půlky vesnice stal Boček z Kunštátu. V první polovině 15. století dal pravděpodobně Milota z Tvorkova zhruba v místech dnešního bystřického zámku vystavět gotickou tvrz, kterou podkomoří markrabství moravského Přemek z Víckova přestavěl po roce 1555 na renesanční zámek. Vybavil ho rozsáhlou knihovnou a v jeho okolí založil stylovou zahradu. Na sklonku úspěšné správy pánů z Víckova postihla vzkvétající obec krátce po sobě dvě neštěstí. V roce 1593 to byla velká povodeň,

40

41

po c˘echách vojenských

VI. díl Pro armády a vojenské součásti byla samotná Bystřice dlouho „terra incognita“. O její existenci nevěděly. Za připomenutí však stojí už zmíněná návštěva „vrchního velitele“, císaře Franze Josefa I. v regionu v září 1897. Ubytoval se pochopitelně v zámku Loudonových a za čtyři dny toho stihl opravdu hodně. Kromě návštěvy hostýnské katedrály otevřel ve městě novou „obecnou a měšťanskou školu chlapeckou“ a ještě stačil řídit rozsáhlé vojenské manévry. Po Olivieru Loudonovi, který zemřel v roce 1858, zdědil panství jeho syn Arnošt, jenž udržoval zámek i park ve velmi dobrém stavu, ale ostatním potomkům už se tak dobře nevedlo. Poslední šlechtický majitel zámku

teprve sedmiletá válka (1756 – 1763). Prokázal odvahu a rozhodnost, když jako velitel malého oddílu přepadl u Domašova transport vezoucí zásoby pruskému králi obléhajícímu Olomouc. Účastnil se mnoha bitev, vždy prosazoval ofenzivní strategii. I když byl po skončení války jmenován polním zbrojmistrem, odešel na čas do ústraní. V roce 1759 se usadil v Čechách. Znovu se proslavil ve válce proti Turkům v letech 1788 až 1789, kdy se mu podařilo dobýt Bělehrad. Byl jmenován generalissimem a vrchním velitelem rakouského vojska. Díky vlastním vojevůdcovským schopnostem a nepřízni u dvorských kruhů získal generál mezi vojsky značnou oblibu a popularitu. Jeho socha v zahradě svědčí přinejmenším o tom, že si Olivier Loudon svého předka velice vážil.

Alexandr Loudon nechal celý zámek ještě zastřešit, ale v roce 1933 už přesídlil do Vídně a rozhodl se z finančních důvodů celé bystřické panství prodat. V roce 1934 jej odkoupilo město a dále ho postoupilo československému státu. Stát věnoval zámek spolu s parkem Ministerstvu národní obrany. Převzetí nemovitostí proběhlo 15. ledna 1935. Do Bystřice pod Hostýnem se z Josefova přemístil Vojenský zdravotnický sklad 1, jehož inventář a svěřený majetek představovalo 500 vagonů obhospodařovaného zdravotnického materiálu. Sklad zásoboval vojenské nemocnice nejen nakupovaným materiálem, ale i léčivy vlastní produkce, například různými mastmi, tabletami, obvazy, náplastmi a injekcemi. Ještě téhož roku byly v areálu zahájeny stavební práce na nových skladovacích objektech.

42

V tom následujícím začala „na zelené louce“ vyrůstat laboratoř, v roce 1937 už pracovala čerpací stanice se studnou a později i transformační stanice. Dne 15. března 1939, hned během prvního dne vpádu německé armády do Československa, byl sklad zabrán pro potřeby okupačních vojsk. Poté, co velení vojsk oznámilo, že převezme veškerý materiál, stihli z něho čeští zaměstnanci pod nejrůznějšími záminkami rozvézt do nemocnic a na univerzity důležité lékařské přístroje v ceně asi 450 000 korun. Svých povinností vůči československé armádě se ujal Vojenský zdravotnický sklad 1 okamžitě po osvobození republiky. Na sklonku roku 1950 byl reorganizován na Ústřední zdravotnický sklad a jeho zaměstnanci prokazovali od počátku zaujatost pro svou práci, kreativitu a vynalézavost. Inovace dvou typů transportních beden, na níž měli zásluhu pracovníci zdejších dílen, se osvědčila natolik, že jsou pro dopravu zdravotnického materiálu používány dodnes. V roce 1958 byl útvar přejmenován na 2. ústřední zdravotnický sklad a v roce 1961 reorganizován na 1. zdravotnickou základnu. Obsazení ČSSR armádami Sovětského svazu a dalších pěti zemí Varšavské smlouvy v srpnu 1968 notně „zamávalo“ s posláním celého objektu, využitím skladovacích prostorů, organizací práce útvaru i každodenním životem jeho příslušníků. V bystřickém zámku byl zřízen 630. zdravotnický sklad a 642. zvláštní oddíl skladování zdravotnického materiálu Střední skupiny sovětských vojsk dislokovaných na území Československa. Velení sovětských vojsk si vyžádalo uvolnění několika skladovacích budov a dalších prostor pro kuchyni, jídelnu, umývárnu a ubytovny. Po pádu komunistického režimu a odchodu Sovětské armády z Československa vyvinulo nové zastupitelstvo Bystřice pod Hostýnem značný tlak na státní orgány, aby získalo historické zámecké budovy a části parku do své

správy. V letních měsících roku 1991 armáda bezplatně převedla žádané objekty městu a sama si ponechala k práci, výzkumu, výrobě a fungování základny jenom nezbytné budovy a skladovací prostory postavené v třicátých letech a po válce. Od ledna minulého roku je někdejší Ústřední zdravotnická základna Základnou zdravotnického materiálu. Nový název nemění nic na jejím poslání ani výjimečnosti. Nejen v podřízenosti Ředitelství logistické a zdravotnické podpory, ale pochopitelně v armádě vůbec je základna jediným útvarem svého druhu. Provádí výzkum, výrobu, nákup, skladování, zkoušky kvality a distribuci zdravotnického materiálu, přístrojů a techniky. Pečuje a stará se o vojska na území republiky i vojáky v zahraničních misích. Je nejvyšším orgánem kontroly léčiv v armádě s akreditovaným technickým dozorem v oborech elektro a tlak u zdravotnické techniky a je také gestorem katalogizace zdravotnického materiálu včetně zpracování číselníku dle norem NATO. Čtenáři A reportu, jejichž profese se nedotýká ani nemá nic společného s fungováním

vojenského zdravotnictví, si sotva mohou představit veškerý sumář prací a odborných činností pracovníků základny konkrétně. Medicína a zdravověda už dávno nejsou obory, které by se obešly bez vysoce moderní techniky, a například starost o kvalitní technické zabezpečení polních nemocnic, kontrola, vybavení a částečná renovace kontejnerů, které jsou specializovanými nemocničními pracovišti, představovaly pro odborníky základny měsíce náročné a odpovědné práce. Chloubou bystřické základny je moderní, relativně nedávno rekonstruovaná ústřední laboratoř vybavená výpočetní technikou, schopná zhostit se mikrobiologické analýzy léčiv a léků, která se ještě před pár lety zadávala civilním firmám, a šetřit tak armádě značné finanční prostředky. Málokdo tuší, že vedle jiných byl kámen z Hostýna slavnostně vložen do základů Národního divadla. Základna zdravotnického materiálu v Bystřici pod Hostýnem patří společně se svými dvěma pobočkami nepochybně k základním kamenům našeho vojenského zdravotnictví.

Literatura: P. Bělina „Generál Laudon“, J. Bauer „Magická místa Čech a Moravy“ Autor děkuje za pomoc svým kolegům a historiku dr. Pavlu Minaříkovi, CSc.

43

Î SPORT

ZLATO, STŘÍBRO a dvakrát BRONZ Už po sedmnácté se na střelnici v Plzni-Lobzích uskutečnila mezinárodní střelecká soutěž CISM Regional Text: Jan ZEMAN Foto: Ivana ROHÁČKOVÁ

Slavnostní ceremoniál v úterý 24. dubna, který je tradičně spojen se vztyčením státní vlajky a vlajky Mezinárodní rady vojenského sportu (CISM), si nenechala ujít celá řada významných hostů, jako například senátoři Richard Sequens a Jiří Šneberger, primátor Plzně Pavel Rödl nebo zástupce náčelníka Generálního štábu AČR-ředitel sekce plánování sil MO generálmajor František Hrabal. Zahájení soutěže bylo spojeno s otevřením rekonstruované pistolové střelnice, která je posledním z opravených zdejších sportovišť poničených povodněmi v roce 2002. Jak uvedl vedoucí trenér Dukly Plzeň podplukovník Bohumír Pokorný, v příštích letech bude nově rekonstruovaná střelnice ještě plně vybavena elektronikou, podobě jako ostatní závodiště. Armádní sportovní areál už nyní dosahuje špičkových parametrů a podle neoficiálních žebříčků jej Mezinárodní střelecká konfederace hodnotí jako druhý nejlepší v Evropě a šestý na světě. Na mezinárodních závodech CISM se soutěžilo ve střelbě z pistole na 25 metrů a z pušky na 300 metrů. Českou armádu reprezentovalo několik výtečných střelců, avšak jejich počet nestačil na to, aby mohli sestavit družstvo. Do závodu za pistolaře nastoupili kapitán Pavel Šafránek a praporčík Josef Fiala a za puškaře praporčík Milan Mach. Střelby z velkorážní pistole 30 + 30 ran se účastnilo 32 reprezentantů. Kapitánovi Pavlu Šafránkovi a praporčíkovi Josefu Fialovi se od začátku dařilo, ale P. Šafránek v závěru udělal chybu, která jej odsunula na 14. místo. Zvítězil Polák Piotr Daniluk s nástřelem 583 bodů. Čech Josef Fiala, Nor Tor Jonassen a Švéd Staffan Oscarsson dosáhli stejného počtu bodů – 581, takže o druhém a třetím místě rozhodoval napínavý rozstřel. Náš reprezentant nakonec vybojoval bronzovou medaili. Podobného úspěchu dosáhl ve velkorážní terčovnici 3 × 20 ran na 300 metrů praporčík Milan Mach, když nastřílel 577 bodů. Mezi 42 střelci byl nejlepší Nor Thore Larsen (581 bodů). Poslední den závodu byl pro naše barvy nejúspěšnější. Ve střelbě z velkorážní rychlopalné pistole vyhrál praporčík Josef Fiala, který v rozstřelu porazil svého kolegu a trenéra v jedné osobě – kapitána Pavla Šafránka. Na závěr soutěže byl prap. Josef Fiala vyhlášen i nejlepším pistolařem celé soutěže.

44

DO ŽHAVÉHO Í Každý rok v dubnu hostí sportovní střelnice Dukly Plzeň třídenní mezinárodní vojenské závody, které se ve světě těší značnému renomé. Nejinak tomu bylo i letos, kdy si do západočeské metropole našlo cestu takřka osmdesát sportovců z Belgie, Finska, Lotyšska, Maďarska, Německa, Norska, Polska, Rakouska, Slovinska, Švédska, Švýcarska a Česka.

Útvar speciálních operací Vojenské policie vyhlašuje výběrové řízení Kdy: 27. – 31. srpna 2007 Na pozici: Starší inspektor zásahové skupiny Starší inspektor pyrotechnické skupiny Starší inspektor skupiny speciálních systémů Kvalifikační požadavky: 8 3 roky služby u ozbrojených sil nebo sborů České republiky 8 Zdravotní kvalifikace „A“ 8 Předpoklady k získání BP „T“ 8 Středoškolské vzdělání s maturitou 8 Trestní bezúhonnost 8 Vynikající fyzická kondice 8 Uchazeč na funkci st. inspektor pyrotechnické sk. platný pyrotechnický průkaz min. skupiny B Strukturované životopisy zasílejte nejpozději do 3. 8. 2007 na adresu: VÚ 8895, Vaníčkova 128/1, 160 02 Praha 6 Telefon: 973 202 142 E-mail: [email protected] Více informací na www.sog.army.cz (od 1. července 2007)

45

Î HISTORIE

NESMRTELNÉ otazníky Od atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha uplyne v těchto dnech šedesát pět let Text: Vladimír MAREK Foto: VHA a VHÚ

HISTORIE Í V levé ruce tohoto muže se najednou místo pláště objeví samopal. Hlaveň se rychle stáčí směrem k hlavě s velkým orlím nosem. Útočník mačká spoušť. Namísto krupobití olověných střel se ale všude kolem rozléhá hrobové ticho. Co se v tomto okamžiku honí hlavou rotmistrovi československé armády Jozefu Gabčíkovi, který stojí uprostřed zatáčky v ulici V Holešovičkách na kraji pražských Kobylis, se již asi nikdy nikdo nedoví. Jak to, že se neozývá střelba? Jak je možné, že po týdnech příprav on i zbraň selhali? To už ale neúprosná časomíra odměřuje další zlomky sekund. Rotmistr Jan Kubiš duchapřítomně vrhá směrem k automobilu bombu s plastickou trhavinou. Je středa 27. května 1942 deset hodin třicet pět minut. Atentát, který záhy vstoupí nejen do historie naší armády, České republiky, ale i do evropských dějin, se právě stává skutečností.

Řidič tramvaje číslo 3 přibrzdí a zazvoní. Všimne si totiž mercedesu najíždějícího do zatáčky proti němu, který veze zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. SS-Obergruppenführer se náhle otočí. Na okraji chodníku zahlédne podivně se chovajícího člověka. Jako by se na poslední chvíli rozmýšlel přejít přes ulici… Na první pohled by se dalo říci, že se jedná o pro veřejnost detailně známý příběh. Přesto v něm i po pětašedesáti letech zůstává řada otazníků. Tím největším je po desetiletí neustále dokola přetřásaná otázka, proč Jozef Gabčík onoho osudového dne v ostré zatáčce v ulici V Holešovičkách nestřílel. Snad nejčastěji opakovaná verze, že se mu v samopalu STEN Mk.II vzpříčil náboj, má již při první logické úvaze nesporné slabiny. Je totiž krajně nepravděpodobné, že by Gabčík jako zkušený střelec nenatáhl samopal a nezkontroloval, zda má náboj v komoře ještě předtím, než vstoupil do vozovky. Před několika lety přišel historik zabývající se druhou světovou válkou Jaroslav Čvančara s názorem, že Gabčík údajně nestřílel z toho důvodu, aby neohrozil lidi v projíždějící tramvaji číslo 3. Tuto domněnku většina jeho kolegů odmítá. Zmíněnou tramvaj poškodil výbuch bomby použité při atentátu, tlaková vlna jí vyrazila okna. Byla tedy natolik blízko, že i odražené

46

Jozef Gabčík

Jan Kubiš

kulky vypálené ze samopalu, který měl účinný dostřel čtyřicet metrů, by mohly zranit cestující. Nakolik by ale tato skutečnost odradila zkušeného vojáka od vykonání rozkazu, na jehož splnění se soustředil od podzimu předcházejícího roku, je přinejmenším otázkou. Další domněnky hovoří o selhání náboje či špatném sestavení samopalu. V případě hlavně stačí nedotáhnout šroubový uzávěr a zbraň se stává nefunkční. I malá vůle totiž

o nouzovou zbraň, jež vypadala, jako by byla vyrobena někde v garáži. Vojáci si sice stěžovali na její nespolehlivost, v pozadí žádného z takových případů však nebyla nečistota. Tisíce těchto samopalů se osvědčily i v těch nejnáročnějších polních podmínkách a při používání příslušníky hnutí odporu po celé Evropě. Několik případných možností selhaní zbraně se týkalo zásobníku. Schránkový zásobník s kapacitou 32 nábojů 9 mm Parabelum

zabrání, aby úderník závěru narazil na iniciační zápalku nábojnice. Gabčík sice donesl na místo činu samopal rozebraný v aktovce, je však málo pravděpodobné, že by nezkontroloval, jestli je správně sestaven. Obzvlášť když měl při čekání na Heydrichův automobil spoustu času. Příčinou selhání zbraně, o které se začalo psát až řadu let po válce, měla být nečistota. Konkrétně tráva, kterou Gabčík při přenášení samopal v aktovce často maskoval. Konstrukce samopalu STEN byla zaměřena na jednoduchost, výrobní nenáročnost a nízkou cenu. Šlo

se zasouval do objímky na levé straně pouzdra. Pokud střílející držel zbraň jednou rukou za zásobník, mohlo dojít ke vzpříčení zásobníku v závěru, v důsledku čehož nedošlo k zasunutí náboje do hlavně. Někteří naši příslušníci západního odboje poukazují na to, že pokud byl zásobník naplněn všemi dvaatřiceti náboji, došlo k příliš výraznému stlačení pružiny a ta již nezvládla vytlačit náboj do komory. V minulosti se hovořilo i o tom, že Gabčík v předvečer atentátu náboje čistil a olejoval, přičemž mohlo dojít k jejich slepení.

Jan Valčík

Problematické údajně může být také použití samopalu bez ramenní opěrky, jak učinil Gabčík. Ta byla nalezena gestapem až později, při akci proti Oldřichu Frolíkovi. Podle některých historiků je otázkou, zda bez ní byla zbraň vůbec funkční. Pozdější výsadky situaci většinou řešily tak, že opěrku jednoduše uřízly pilkou na železo. Její konec ale zůstal na zbrani. Také tvrzení, že Gabčíka od úmyslu zabít Heydricha odvrátila jeho věřící snoubenka Liběna Fafková, případně další lidé domácího odboje, není příliš realné. Představitelé domácího odboje se skutečně stavěli k atentátu odmítavě. Ostatně o těchto otázkách s nimi jednal Gabčík společně s rotmistrem Janem Kubišem a kapitánem Alfrédem Bartošem 9. května 1942 v Holešovicích. K dohodě však nedošlo. Domněnka, že by něčeho podobného docílila údajná snoubenka, která ale nebyla jedinou dívkou, s níž Gabčík udržoval styk, není věrohodná. V takovém případě by se ve středu ráno 27. května 1942 nejspíš vůbec nedostavil do Kobylis a nevystavil by tak pronásledování sebe ani další spolubojovníky. Kdo všechno tedy byl v osudovém okamžiku kromě Gabčíka a Kubiše na místě činu? S největší pravděpodobností rotmistr Josef Valčík. Podle některých zdrojů tam byl údajně i nadporučík Adolf Opálka. Také Jaroslav Smrž pomáhal Valčíkovi přímo na místě se signalizací. Za této situace je ale nutné položit si otázku, proč především oba vojáci nepomohli atentátníkům při následné přestřelce s Heydrichem a jeho řidičem? Záhadou rovněž je, jakým způsobem přišel v tomto okamžiku Valčík ke střelnému zranění na noze. Jak se tedy zdá, i v případě notoricky známých činů zůstává pro další generace badatelů příležitostí více než dost.

47

BEZPLATNÁ INZERCE PRO VŠECHNY PŘÍSLUŠNÍKY AČR!

» Pokud chcete uveřejnit svůj inzerát v této rubrice, odešlete jej písemně na adresu: redakce A reportu, Rooseveltova 23, 161 05 Praha 6-Dejvice, elektronickou poštou na adresu: [email protected] nebo faxujte na telefonní číslo alcatel 215 933.

» V inzerátu vždy uveďte spojení na sebe, neboť redakce inzeráty nezprostředkovává. » Inzerování je bezplatné pro všechny příslušníky AČR. Nezveřejňujeme inzeráty, které nesouvisejí se službou či osobními zájmy a potřebami příslušníků AČR (podnikání, výdělečná činnost apod.).

Různé

Volná místa

»

Inzeráty zveřejňujeme maximálně třikrát!

» Velitel VÚ 1859 Rakovník nabízí volné systemizované místo pro VZP: náčelník skupiny plánování a krizového řízení operačního oddělení štábu, ČVO 544, SH 63, PT 10, BP „D“, STANAG 0000, KvPř 12, KvPo 05. Nástup možný ihned. Bližší informace – alc. 284 307, npor. Bc. Iva Bednářová

» Velitel VÚ 2316 Praha nabízí volná systemizovaná místa pro občanské zaměstnance na pozici: – řidič-automechanik – PT 06, BP „V“, řidičské oprávnění sk. B, C, a D podmínkou, vojenský řidičský průkaz, znalost cizího jazyka vítána. Bližší informace: alc. 204 720, 204 719

» Nabídka volných pracovních míst SKIS MO – OdBKIS 1) systemizované místo pro občanského zaměstnance (s nástupem ihned), ČVO 935 – odborník pro oblast bezpečnosti komunikačních a informačních systémů, platová třída 11, prověrka „PT“, vysokoškolské vzdělání, STANAG 1111

2) systemizované místo pro VZP (s nástupem od 1. 1. 2008) hodnost podplukovník, ČVO 935 – odborník pro oblast bezpečnosti komunikačních a informačních systémů, platová třída 13, prověrka „PT“, vysokoškolské vzdělání, STANAG 2222, kurz vyšších důstojníků Kontaktní osoba: plk. Ing. Zdeněk Sauer, e-mail: [email protected], telefon: 216 828, fax: 216 199

» Hledám kontakt na bývalé spolužáky – VSOŠ Žilina, četa ZDRAV, 1979 – 1983, třídní profesor kpt. Radomír Doubrava. Ozvěte se prosím na e-mail [email protected] nebo na mobil +420 605 189 436. » Setkání absolventů Vojenské střední školy v Žilině. Je to patnáct let, co jsme opustili brány VSOŠ, je načase uskutečnit setkání absolventů ročník 1988 – 1992, proviantní směr, četa 614-644. Prosím, zašlete své kontakty nebo volejte! Jaroslav Hlinomaz +420 296 661 025, Robert Ševčík 604 627 897, [email protected] » Nabízím slavnostní kabát vz. 97, praporčický sbor, velikosti 170-112-106. Použil jsem ho 1× – nevyužitý. Cena 2500 Kč. Prap. Ondřej Pavlíček, alc. 207 099, Praha-Kbely » CZECH ARMY PARAGLIDING TEAM. Aktivní piloti a zájemci o létání na padákových kluzácích, ozvěte se na tel. číslo 777 036 866 k založení armádního sportovního klubu s podporou UNIASK. » Oznámení pro absolventy Tankového učiliště ve Vyškově na Moravě, ročník 1955 – 1958 (bývalá 3. školní rota npor. Jiřího Vokouše). Příští rok uplyne 50 let od našeho vyřazení z Tankového

učiliště a jmenování do hodnosti poručíků ČSLA. V současné době pracujeme na vyhledávání adres bývalých posluchačů a příslušníků velitelsko-pedagogického sboru. Orientačně plánujeme toto významné setkání uskutečnit v období července – srpna 2008 v areálu bývalého učiliště. Přesný termín akce (včetně navrhovaného programu) bude všem zájemcům sdělen do 31. května 2008. Upozorněte i další absolventy ročníku 1955 – 1958 v ČR a SR. Kontaktní osoby: Ing. Tomislav Kolařík, Velehradská 3031/93, 767 01 Kroměříž, tel. 573 342 101 a Ing. Ivan Poperník, Ohradní 1336/7, 140 00 Praha 4, tel. 721 977 354 » Pozvánka. Zveme všechny příznivce a sběratele historického vojenství na prodejní výstavu militarií, která se koná 2. 6. 2007 v Ostravě na Výstavišti Černá louka (pavilon A) od 10 do 14 hod. Můžete si zde prohlédnout i zakoupit vojenské historické předměty, jako jsou výzbroj, výstroj, technické vybavení, spojovací technika, optika, vyznamenání, insignie, chladné zbraně, knihy, aj. Více informací na www.antiktrhy.cz nebo tel.: 604 717 897

» Hledám za sebe náhradu k VÚ 1837 Chrudim v nejbližším volném termínu. ČVO 216 i jiné. Důvod – přemístění do jiného města. Tel. 776 018 439. Spěchá! » Hledám za sebe náhradu k VÚ 8407 Praha na systemizované místo psovod-strážný – ČVO 891. Nejlépe z Olomouce a okolí. Tel. 774 029 362 » Pozvánka na setkání absolventů VŠJŽ Bratislava. Spolužáci, kteří jste před 50 lety nastoupili v r. 1957 VŠJŽ a byli jste v Kropilákově rotě (absolventi v r. 1963), ozvěte se na tel. 606 453 279. Děkujeme za předání zprávy a hledání spolužáků. » Koupím dva díly knihy „Vojáci, kteří neztratili svou čest“ (1. díl – modrý obal, 2. díl – červený obal). I jednotlivě. E-mail: [email protected], tel.: 606 453 279 » Vyměním poukaz na domácí rekreaci pro tři osoby do VZ Dyje-Vranov (pokoj – hotel) v termínu 4. 8. – 13. 8. 2007 za poukaz pokud možno ve shodném termínu do stejné destinace, avšak do chatky. Může být i poukaz pro čtyři osoby, případně také do VZ Měřín (pokoj i chatka). Kontakt: 604 321 238

» Koupím platné výstrojní body a slavnostní sako a kalhoty – praporčický sbor. Výška 180/80 kg. Tel.: 731 505 184 » Hledám zájemce k VÚ 4574 Přerov na místo řidiče sanitního vozu u vojenské hasičské záchranné stanice. Požadavky: VŘP skupiny C, profesní osvědčení, pokud možno majáky, základní hasičský kurz. Kontakt: 420 751 » Koupím do sbírky různá vojenská resortní vyznamenání, medaile a odznaky, současné i staré. Tel.: 605 745 922 » Hledám místo o. z. v posádce Stará Boleslav nebo Praha s možností nástupu leden 2008. Jsem Ing., absolvent PGS s dlouholetou praxí řídícího pracovníka v oblasti logistiky na stupni OTV a G AČR s BP „T“ a AJ 3333. Kontakt e-mail: [email protected] » Prodám taktickou vestu MNS-2000 za 5000 Kč, malou polní k MNS-2000 za 3000 Kč a výstrojní body. Tel.: 777 136 702 » Hledám za sebe výměnu nebo náhradu do VÚ 4339 Jince na raketometnou baterii za místo na Moravě – Hranice, Lipník, Přáslavice nebo Olomouc. Kontakt: 774 836 850