Z hlubin bezedných T? volám! Published on World Challenge (https://worldchallenge.org)
Z hlubin bezedných T? volám! David Wilkerson September 13, 1999 „Z hlubokosti volám k tob?, Hospodine. Pane, vyslyš hlas m?j, naklo? uší svých k hlasu pokorných proseb mých. Budeš-li nepravosti šet?iti, Hospodine Pane, kdo ostojí? Ale u tebe jest odpušt?ní, tak aby uctivost k tob? zachována byla“ (Žalm 130:1–4). David neuv??iteln? trp?l pod Hospodinovou trestající metlou. Na všech frontách p?išly v jeho život? hrozn? zlé v?ci. ?elil zdrcující povodni soužení, strašlivým fyzickým chorobám, tragédii za tragédií, království bylo ve zmatku. Jeho trápení se tak vystup?ovala, že ho ani nenapadlo, že by mohl p?ežít. A volal: „Vysvobo? mne, ó Bože, nebo? jsou dosáhly vody až k duši mé. Poh?ížen jsem v hlubokém bahn?, v n?mž dna není; všel jsem do hlubokosti vod, jejichž proud zachvátil mne“ (Žalm 69:1–2). Ale Davidova vn?jší soužení ho netrápila tolik, jako hr?za uvnit?. Bál se, že se ho Hospodin naprosto z?ekl. Napsal: „Spustils mne do jámy nejzpodn?jší, do nejtemn?jšího a nejhlubšího místa“ (88:6). „Dolehla na mne prchlivost tvá…“ (verš 7). „…snáším hr?zy tvé…“ (verš 15). „Hn?v tv?j p?ísný na mne se obo?il…“ (verš 16). David v??il, že ho B?h kv?li jeho h?íchu opustil – myšlenka, kterou prost? nemohl unést. Prosil u Boha: „Aby mne nezachvátili proudové vod, a nesehltila hlubina, ani se nade mnou zav?ela prohlubn?“ (69:15). ?íkal: „Ó, Pane, prosím – nedovol, abych se propadnul tak hluboko, že bych se nedostal ven!“ David se trápil mu?ivou bolestí z ostudy, kterou Izraeli zp?sobil. Jeho h?ích vyšel najevo a celý sv?t o n?m v?d?l. Jeho zármutek nad hanbou, kterou zp?sobil, byl tak zdrcující, že žebral na Bohu: „…za posm?ch bláznu nevystavuj mne“ (Žalm 39:8). David se dokonce bál, že by si B?h mohl vzít jeho život jako soud za jeho h?ích. Každá jeho bd?lá chvilka byla napln?na myšlenkami, že bude v hn?vu zabit. Volal: „Hospodine, v prchlivosti své netresci mne, ani v hn?v? svém kárej mne“ (38:1). Když tyto úzkosti dopadaly na Davida, byla jeho duše napln?na svatou Boží bázní. Vyznával se: „Na Boha zpomínal jsem a kormoutil se…“ (77:3). Tohle je záhadné prohlášení. Pro? by byl David zarmoucený, když mu všechny jeho vzpomínky na Boží jednání v jeho život? p?inesly radost a št?stí? Jak by ho te? mohly trápit? David byl neš?astný, nebo? všechny jeho myšlenky byly stravovány pomyšlením, jak bude B?h jednat s jeho h?íchem. Cítil na svém t?le Hospodinovu trestající metlu, šípy pravdy pronikaly jeho duši s divokou prudkostí: „Nebo st?ely tvé uvázly ve mn?…“ (38:2). Sv?domí tohoto muže na n?j te? dosedlo jako t?žké závaží. V?d?l, že zh?ešil proti vší lásce a sv?tlu, které z nebe p?ijal. Hospodin ho milosrdn? a soucitn? znovu a znovu vysvobozoval ze všech jeho minulých chyb. A tentokrát David v?d?l, že si zaslouží zavržení. Tak upadal ješt? více do zármutku a zmatku. Píše: „…dostihly mne mé nepravosti, tak že prohlédnouti nemohu; rozmnožily se nad po?et vlas? hlavy mé…“ (40:12). Znám mnoho k?es?an?, kte?í jsou práv? takoví jako David. Milují Ježíše – p?esto hrozn? zh?ešili proti sv?tlu, které dostali. Slyšeli tisíce spravedlivých kázání, po léta ?tou denn? Bibli, tráví nes?íslný po?et hodin v modlitb?. P?esto zh?ešili proti všem Božím požehnáním. Jak? Mají zako?en?ný h?ích, se kterým nikdy nejednali! Za ?as jejich h?ích uzav?el jejich spole?enství s Ježíšem. A te? Duch svatý ukazuje na jejich zlozvyk a vyzdvihuje ho p?ed nimi. Varuje je: „Víc ne – tenhle h?ích musí pry?! Nebudu p?imhu?ovat oko nad tím, že si ho stále dop?áváš. B?ží ti poslední termín. Zjevil jsem tv?j h?ích tob? – ale brzy m?že být zjevený sv?tu!“ Kdykoliv te? navštíví Boží d?m, nemohou ani pozvednout své hlavy. A volají jako David: „Mých h?ích? je tolik, že je nelze spo?íst! Mé nepravosti m? dostihly, že nemohu ani zvednout svou tvá? k nebi!“ Ztratili všechnu svou radost, náladu a svobodu, ze které se kdysi radovali. Již se nedokáží modlit nebo zpívat s n?jakou živostí nebo mocí. Nosí si s sebou mocné v?domí selhání. Zeslábli, trpí depresí, jsou zdrceni, hotoví Page 1 of 6
Z hlubin bezedných T? volám! Published on World Challenge (https://worldchallenge.org) omdlít. A v?dí, že to všechno je kv?li jejich h?íchu, který zni?il jejich spole?enství s Bohem! Popisuje to stav tvé duše práv? te?? Jestliže ano, d?kuj Bohu za jeho milosrdenství. Práv? do tebe všt?puje svatou Hospodinovu báze?! Proto klesáš dál do hlubin usv?d?ení. Jsi pod tíhou ztrápeného sv?domí! Mnoho up?ímných v??ících se snaží ze všech sil, aby neobraceli jeho milost na udílení povolení – p?esto si uv?domují, že jejich chození nedosahuje jeho svatého standardu! V?tšin? k?es?an? se uleví, když poznají, že nejsou zahrnuti do Pavlova seznamu odsouzeníhodných p?estoupení: „Zdali nevíte, že nespravedliví d?dictví království Božího nedosáhnou? Nemylte se, však ani smilníci, ani modlá?i, ani cizoložníci, ani zženštilí, ani samcoložníci, ani zlod?ji, ani lakomci, ani opilci, ani zlolejci, ani drá?i, d?dictví království Božího ned?jdou“ (1. Korintským 6:9–10). Ale když ?tou následující verš, cítí pronikav? ostré šípy pravdy: „A takoví jste n?kte?í byli, ale obmyti jste, ale posv?ceni jste, ale ospravedln?ni jste ve jménu Pána Ježíše Krista a skrze Ducha Boha našeho“ (verš 11). Náhle si p?ipomenou zako?en?nou žádost, kterou nejsou schopni set?ást. Myslí si: „Po?kej chvíli – byl jsem osvobozen a posv?cen. Tak pro? se nedokážu tohohle zlozvyku zbavit? Nejsem úpln? svobodný!“ Možná ses nedávno vrátil k n?jakému starému chtí?i. Možná jsi navštívil n?jakou pornografickou webovou stránku na Internetu nebo ses dopustil cizoložství nebo homosexuálního h?íchu. Nebo jsi svému zam?stnavateli ukradl n?jaké zboží, nebo ses šel cestou z práce dom? tajn? n?kam napít. A? už je tv?j zlozvyk jakýkoliv, víš, že v této jediné oblasti nejsi svobodný. Ale B?h ?ekl velice jasn?: „Jestli budeš pokra?ovat ve svém h?íchu, nem?žeš vejít do mého království!“ Nebu? p?ekvapen, až za?neš cítit totéž co David. Kdykoliv Hospodin vidí, že se n?které z jeho d?tí potýká s n?jakým chtí?em nebo otroctvím, velice rychle k n?mu p?ijde, aby ho p?ivedl zpátky na cestu poslušnosti, pokoje a odpo?inku. Jak to d?lá? P?ivodí v našich životech takové okolnosti, že nás donutí ?elit svému h?íchu! ?asto to znamená, že nás vede dol? do hlubin, jako to B?h u?inil s Jonášem. Dopustí, že cítíme jeho kárání a že jsme pohlcováni našimi okolnostmi. P?esto to bylo práv? v t?ch nejtemn?jších hlubinách, kdy Jonáš volal k Bohu. A Hospodin odpov?d?l na volání svého služebníka rychle, obnovil ho pro své požehnání a v?li! Bylo to v hlubinách, kdy se Davidovy modlitby staly silné a intenzivní V zoufalství David volal: „Pane, vyslyš hlas m?j, naklo? uší svých k hlasu pokorných proseb mých“ (Žalm 130:2). Zní mi to jako prosba umírajícího ?lov?ka. David z?ejm? nebyl zrovna vyjád?ením „modlitebních p?edstav.“ Ležel tvá?í na zemi – zlomený, zkroušený, kající – prosil Boha z úplné hloubi svého srdce: „Ó, svatý Bože – ty musíš slyšet mé volání, m?j plá?! Já už dál nemohu. P?ede mnou je stále m?j h?ích a já umírám strachem a hr?zou. Prosím, Bože, m?j se mnou slitování!“ David v?d?l, že jeho duše pot?ebuje osvobození. A obracel se k Bohu samotnému, aby toto osvobození nalezl. Uzavírá: „Jsem v tak p?íšerném stavu, že mi te? m?že pomoci jedin? Hospodin. Nemohu se spolehnout na poradce, p?átele, ani svou rodinu. Moje jediná nad?je je v modlitb?. Tak budu volat celou noc a den, dokud Hospodin mou prosbu neuslyší!“ Mnoho k?es?anských manželství pot?ebuje stejný druh vysvobození, které hledal David. Po celé zemi vidím manželské dvojice, které se pomalu utáp?jí v temných jámách zoufalství. Manželé prohlašují, že se navzájem milují, ale v?bec nejsou zdvo?ilí, když spolu mluví. Cizím osobám prokazují mnohem víc vlídnosti než svému partnerovi. Za ?as se z jejich domov? stanou mrazni?ky naprosté sprostoty. Nev?dí o tom, ale padají volným pádem do záhuby, jejich vztah se rychle vymyká jejich kontrole. Možná že tvé manželství upadlo tak hluboko, jak jen je možné. Ty a tv?j partner(ka) jste narazili na skalnaté dno a ty se každý den probouzíš a rád bys v?d?l, zda z?stala n?jaká nad?je. Dokonce jsi byl v poslední dob? v pokušení vztah natrvalo opustit. Milovaný, musíš se probrat ze svého stavu! Spadl jsi do ?erné díry, plné bezbožných postoj?. A tento stav prost? sám od sebe p?sobit nep?estane. Pokud neza?neš jednat, bude se jen zhoršovat, dokud jeden z vás dvou manželství nezabije.
Page 2 of 6
Z hlubin bezedných T? volám! Published on World Challenge (https://worldchallenge.org) Uv?dom si te? hlas Ducha svatého! Ve tvém manželství je h?ích – a dopouštíš se ho jak ty, tak i tv?j partner(ka). Musíš s ním jednat nebo z?staneš navždy na dn? temné studny! Takže komu sv??uješ sv?j zármutek? Vyléváš nitro svému nejlepšímu p?íteli? Pokud ano, buduješ pouze spor proti svému partnerovi? Jestli navšt?vuješ poradce, nehledáš vlastn? ospravedln?ní pro ukon?ení toho všeho? Prosím, nerozum?j mi špatn? – v??ím v manželské poradenství. Ale pokud se chceš vážn? dostat k p?í?in? problému, existuje pouze jediné místo, kam jít. Nemusíš se dívat dál než do svého vlastního srdce! H?ích je práv? tam, uvnit? tebe. A stejn? jako David, musíš volat k Bohu o milost! Jsi tak zoufalý, jako byl David? Zav?el ses sám s Pánem, padl na svou tvá? a volal k n?mu? Chabé, tiché, líné modlitby nedokážou nic. Jestli si neuleh?íš vyznáním své duše Bohu, nestojíš doopravdy o uzdravení – chceš ven! David sv?d?il: „…?vu pro úzkost srdce svého… a vzdychání mé není p?ed tebou skryto“ (Žalm 38:8–9). Musíš k?i?et hlasit? jako David: „Pane, vyslyš mou prosbu! Neodejdu od tebe, dokud mi neodpovíš!“ Dovolte, abych ilustrovat druh zoufalství, v n?mž byl David. P?edstav si, že se jednoho dne vracíš dom?. Když zahýbáš za roh své ulice, vidíš požární vozy zaparkované p?ed tvým domem. ?erný dým se valí z oken, celý prostor kolem se ocitá v plamenech. A ty víš, že tvá manželka a d?ti jsou uv?zn?ni uvnit?. ?ekni mi – jak tichý a klidný v tu chvíli budeš? Jak dlouho budeš ne?inn? stát a doufat, že ohe? sám od sebe uhasne? Budeš tam sed?t a tiše se modlit: „Ježíši, já doufám, že uhasíš ohe?“? Ne! Máš-li ve svém srdci v?bec n?jakou lásku, prob?hneš ohn?m do svého domu a budeš se snažit n?co ud?lat! Je-li tvé manželství v problémech, tak je tv?j d?m v ohni – a tv?j vztah ho?í v plamenech! A jestli dopustíš, aby ten ohe? pokra?oval dál, ztratíš všechno! Takže, máš v sob? Boží báze? ohledn? svého manželství? Tíží t? b?emeno viny a odsouzení za tvou roli v jeho rozpadu? Jestliže ano, nesnaž se uleh?it svému sv?domí. B?h ti posílá své mocné slovo, protože t? miluje. On t? milosrdn? varuje, snaží se t? probrat d?ív, než zni?íš sám sebe. Tak k n?mu utíkej a piln? se modli. Tam za?íná každé uzdravení – naléhavým voláním k Jeho jménu! David si byl v?dom, že nem?že z?stat dlouho v hlubinách zoufalství, jinak by byl zni?en David v?d?l, že musí mít život zachra?ující slovo, jinak bude všechna nad?je pry?. Tak volal: „Budeš-li nepravosti šet?iti, Hospodine Pane, kdo ostojí?“ (Žalm 130:3). Kdybych p?evedl Davidova slova do moderního každodenního jazyka, zn?la by n?jak takto: „Ó, Pane – poznal jsem t? jen jako mocného soukromého vyšet?ovatele na nebi – který m? sleduje každou minutu dne, zapisuje si všechny moje chyby, odposlouchává m?j telefon, naslouchá všem mým myšlenkám, po?izuje si videozáznam každého mého kroku, denn? dává dohromady spor proti mn?. A shromáždil jsi proti mn? dost d?kaz?, abys m? navždy odklidil.“ „Pane, jakou budu mít šanci proti všem d?kaz?m, které jsi shromáždil? Jak mohu obstát, když proti mn? stojí má vlastní zlá slova a tajné skutky? Co mohu d?lat jiného, než ?ekat, až budu souzen a odsouzen?“ „Každý den vstávám ve strachu z tvého hn?vu kv?li mému h?íchu. Kdo m?že obstát p?ed svatým Bohem, který trestá nepravost? Ani nejsvat?jší, nejpokorn?jší, nejspolehliv?jší duše nemohou uniknout tvému soudu. A jestliže oni nedosahují úrovn? tvého zákona, jakou šanci mám já? Zh?ešil jsem mnohem více než oni všichni!“ „Vím, že t? m?j h?ích urazil, Pane. A vím, že jsi nedopustil, aby pokra?oval. Ale jestli brzy neuvidím znamení tvé milosti, je se mnou konec. Má duše je zni?ena, beznad?jn?. Nemohu jít dál!“ Mnoho k?es?an? zápasí jako David. Když je do jejich duší implantován svatý, oprávn?ný strach z Boha, vyvstává p?ed nimi neustále jeho d?sivý majestát. Proudy z jeho ohnivého zákona sm??ují do jejich srdcí a oni za?ínají trápením ch?adnout a uvadat. Stejn? jako David volají: „Pane, kdo p?ed tebou obstojí? Kdo m?že snést tvou svatost?“ Naše služba dostává pravideln? dopisy od up?ímných k?es?an?, kte?í zápasí s homosexualitou. Tón jejich psaní zní hodn? jako Davidovo trápení. Mnozí z t?chto vzácných lidí vyrostlo v církvi a milují Ježíše celým svým srdcem. Page 3 of 6
Z hlubin bezedných T? volám! Published on World Challenge (https://worldchallenge.org) Ale nedokážou se osvobodit ze svého homosexuálního chtí?e. Kon?í v zoufalství, ch?adnou pod pocitem viny a odsouzení. Jeden zoufalý mladík napsal: „Pastore Davide, jestli nenajdu rychle vysvobození z tohoto otroctví, nemám na výb?r. Vezmu si život.“ Je tragedie, že mnoho homosexuál?, lesbi?ek, alkoholik? a drogov? závislých si vzalo život, protože spadli velice hluboko. Nedokážou uniknout pocitu, že neustále zklamávají Boha. A neustále se diví: „M?l bych mít moc, abych to p?ekonal, ale nemám. Jak bych mohl n?kdy dosáhnout vysvobození?“ Jonáš se ptal úpln? stejnou otázku. Byl doslova na dn?, na dn? oceánu, neschopný uniknout svému dilematu. Také volal: „Nebo jsi mne uvrhl do hlubiny, do prost?ed mo?e, a ?eka obklí?ila mne; všecka vlnobití tvá i rozvodn?ní tvá na mne se svalila… Až k spodk?m hor dostal jsem se…“ (Jonáš 2:3–6). Kdo podle Jonáše ho uvrhnul do t?chto temných hlubin? Hospodin! Opravdu, byl to B?h, kdo zavedl proroka na úplné dno a p?ipravil velrybu, aby ho spolkla. Když Jonáš nazval své soužení „vlnobití tvá i rozvodn?ní tvá,“ zmi?uje se o Hospodinu. Ale B?h nebyl na Jonáše naštvaný, pouze ú?toval s jeho h?íchy. Takže pro? dopustil, aby se mu to stalo? Pro? ho poslal do hlubin? Cht?l zadržet svého služebníka, aby neutíkal p?ed Jeho v?lí! P?ál si, aby Jonáš poslechnul jeho plán, aby tak byl požehnán. Zkrátka, B?h vzal Jonáše do hlubin, aby ho obnovil! Jonáš 2:2 nám p?esn? ?íká, co tím B?h zamýšlel: „Z ssoužení svého volal jsem k Hospodinu, a ozval se mi; z b?icha hrobu k?i?el jsem, a vyslyšel jsi hlas m?j.“ Hospodin ?ekal, až se k n?mu Jonáš obrátí – až bude volal k n?mu samotnému! „Byl? jsem již ?ekl: Vyhnán jsem od o?í tvých, ale ješt?? pohledím na tv?j svatý chrám“ (verš 4). „Když se svírala ve mn? duše má, na Hospodina jsem se rozpomínal…“ (verš 7). Dnes d?lá Hospodin totéž s námi: Osvobozuje nás tím, že dopustí, abychom se dostali do hlubin. Nechá nás, abychom si zoufali nad svým h?íchem, dokud nebudeme mít žádný zdroj, k n?muž bychom se obrátili, než k n?mu. A nakonec z b?icha pekla voláme: „Ó, Pane, prosím, vyslyš m?! Narazil jsem na dno, žádná nad?je na dohled. Vysvobo? m?!“ Možná jsi v koncích pro sv?j h?ích, narazil jsi na dno. Nevypadá to, že bys dosáhl vít?zství nad tímto jedním zako?en?ným chtí?em nebo ho?kostí. A te? Pán dopustil, aby ses dostal do hlubin. Ale to všechno má d?vod. On doufá, že stejn? jako Jonáš, „pohledíš op?t k n?mu.“ Spolehn?te se, že když Jonáš volal k Hospodinu, B?h ho rychle vysvobodil: „Rozkázal pak byl Hospodin ryb? té, i vyvrátila Jonáše na b?eh“ (verš 10). B?h ?ekl velryb?: „To už sta?ilo – te? ho vyplivni. M?j služebník ke mn? volal a já mu odpovím!“ Tv?j nebeský otec nechce, abys z?stal dole na dn? a ch?adnul pod t?žkým b?emenem viny a odsouzení. Jeho touhou je, aby ses tam nau?il lekci – a vložil veškerou svou d?v?ru na n?j! P?íliš mnoho k?es?an? z?stává dole na dn? v totální depresi Pro mnoho k?es?an? znamená klesání ke dnu konec. Jsou tak zdrceni svými chybami, že si vyp?stují pocit nehodnosti. A za ?as cítí, že jsou chyceni a není jim pomoci. Izaiáš o takových v??ících napsal: „Ó ssoužená, vich?icí zmítaná, pot?šení zbavená…“ (Izaiáš 54:11). N?kte?í se b?hem doby naštvou na Boha. Unaví je o?ekávání na jeho jednání. Tak vy?ítav? volají: „Pane, kdes byl, když jsem t? pot?eboval? Volal jsem k tob?, abys m? vysvobodil, ale tys mi nikdy neodpov?d?l. Ud?lal jsem všechno, co jsem m?l, ale stále ješt? nejsem svobodný. Jsem unavený z ?in?ní pokání a plá?e, aniž bych vid?l jakoukoliv zm?nu!“ Mnoho takových v??ících se jednoduše vzdá jakýchkoliv pokus? a zcela se vydá své žádosti. Jiní upadnou do mlhy duchovní apatie. Jsou p?esv?d?eni, že už o n? B?h nestojí. ?íkají si: „…Skryta? jest cesta má p?ed Hospodinem, a p?e má p?ed Boha mého nep?ichází?“ (40:27). „Opustilt? mne Hospodin, a Pán zapomenul se na mne“ (49:14). Další nakonec zam??í svou pozornost na sv?j h?ích a snaží se setrvávat v neustálém stavu odsouzení. Ale tohle pouze zp?sobí, že jsou zmatení a volají: „…p?estoupení naše a h?íchové naši jsou na nás, a my v nich svadneme, i jakž bychom živi byli?“ (Ezechiel 33:10). Faktem je, že v?domí usv?d?ení není samo o sob? konec. Když jsme poníženi vinou a zármutkem nad naším h?íchem, nemáme se s t?mito pocity spokojit. Jsou zamýšleny k tomu, aby Page 4 of 6
Z hlubin bezedných T? volám! Published on World Challenge (https://worldchallenge.org) nás dovedly ke konci našeho já – a k vít?zství k?íže! Davida vynesla z hlubin vzpomínka na Boží odpoušt?jící p?irozenost Po všem plá?i a volání k Hospodinu David nakonec dosv?d?uje: „Ale u tebe jest odpušt?ní, tak aby uctivost k tob? zachována byla“ (Žalm 130:4). Duch svatý za?al zaplavovat jeho duši vzpomínkami na Boží milosrdenství. A náhle se David upamatoval na vše, co se vyu?il o otcov? odpoušt?jící, milosrdné p?irozenosti. „…Ty však, Bože, snadný k odpušt?ní, milostivý a lítostivý, dlouho shovívající a hojný v milosrdenství…“ (Nehemiáš 9:17). Brzy se David radoval, p?ipomínal si: „Nebo ty jsi, Pane, dobrotivý a lítostivý, a hojný v milosrdenství ke všechn?m, kte?íž t? vzývají“ (Žalm 86:5). „Budeš-li nepravosti šet?iti…“ (103:3). Zde je jedno ze základních zaslíbení Nové smlouvy. Jeremiáš prohlašoval: „…milostiv zajisté budu nepravosti jejich, a na h?ích jejich nezpomenu více“ (Jeremiáš 31:34). A Pavel v Novém zákon? p?idává: „…odpustiv vám všecky h?íchy“ (Koloským 2:13). B?h slíbil, že nám odpustí všechny h?íchy! Ale toto zaslíbení odpušt?ní je omezeno na ur?ité lidi. Dá se použít pouze na ty, kte?í jsou zdrcení a zhnusení ze svých h?ích?… kte?í zapadli do hlubin viny… kte?í dovolili Duchu svatému, aby prozkoumával jejich duše… a kte?í ?inili pokání a obrátili se s vírou k Ježíši. Ježíš sám ?ekl, že ne každý, kdo ?íká: „Pane, Pane,“ vstoupí do Božího království. Je smutné, že spousty k?es?an? jejich h?íchy neznepokojují. Jejich zako?en?né zlozvyky je v nejmenším netrápí. P?esv?d?ili sami sebe, že B?h je tak milosrdný a plný milosti, že jim odpustí, i když umín?n? dál h?eší. Ne – nikdy! P?ivlastnili si falešný pokoj! Potla?ili, uml?eli usv?d?ování Ducha svatého, znemožnili mu jeho prozkoumávání a jednání. Usilovali o odpušt?ní d?ív, než mohla jejich vina dozrát ke zbožnému smutku! Ale zárove? platí, že Boží odpušt?ní lze získat pouze vírou. Nem?žeme si ho vydedukovat. Krist?v dar vykoupení jeho krví, který nám dává, je tak hluboký, tak milosrdný, tak tajemný, že je daleko mimo jakoukoliv schopnost lidského porozum?ní. M?žeme vid?t, že na naše h?íchy platí zákon. M?žeme cítit odsouzení, strach a vinu za naše p?estoupení. Ale náš nebeský otec stojí po celý ?as s láskou vedle nás, p?ipravený odpustit. Kristova krev, Otcova láska, Hospodinova touha odpustit – všechna tato požehnání lze poznat pouze vírou: „…nebo spravedlivý z víry živ bude“ (Galatským 3:11). Možná bys rád v?d?l, kolikrát ti Pán odpustí, když se znovu a znovu dopouštíš stejného h?íchu? Bu? si jistý, že jeho neuv??itelné odpušt?ní je neomezené. Pokaždé, když zh?ešíš, m?žeš jít k Ježíši a nalézt osvobození. P?esto není Pánovo odpušt?ní nemoudré nebo slepé. Pravda, náš nebeský Otec nám odpouští – ale v jistou chvíli nás trestá, aby nám zabránil pokra?ovat v h?íchu. Když mé ?ty?i d?ti vyr?staly, musel jsem je trestat, když d?laly n?co špatného. Zavolal jsem je do svého pokoje, abych jim naplácal – a když v mé ruce vid?ly pásek, propukly v plá?. K?i?ely: „Ne, tati, ne! Je mi to tak líto. Prosím, odpus? mi!“ Odpustil jsem jim. Ale to mi nezabránilo, abych nepoužil pásek. V?d?l jsem, že kdybych ho nepoužil, stalo by se to pro n? bezvýznamné – spíš vtip než zdroj kázn?. Podobn? je tu vždy Boží zákon, aby nám p?ipomn?l jeho svatý standard. Je to svazek paprsk? jeho svatosti k nám, aby nám p?ipomn?l jeho cesty – a že to, co ?íká, myslí vážn?! Dovolte, abych uzav?el se slovem nad?je. Jestli jsi práv? te? v hlubinách kv?li svému h?íchu – jestli roníš slzy kv?li Boží metle na svých zádech – bu? povzbuzen. On t? trestá, protože t? n?žn? miluje. Zavedl t? dol?, protože chce, abys poznal jeho báze?! Co to p?esn? znamená bát se Hospodina? Znamená to být schopen ?íci: „Vím, že m? otec miluje. Jsem v bezpe?í, navždy jeho, a vím, že se m? nikdy nez?ekne. Cítí mou bolest, kdykoliv bojuji. A má se mnou trp?livost, když bojuji proti h?íchu. Je vždy p?ipraven mi odpustit, když k n?mu volám. Ale také vím, že mi nedovolí, abych dál neposlouchal jeho slovo. M?j nebeský otec m? nebude šet?it – protože m? hluboce miluje!“ To je smysl toho všeho. B?h chce, abychom p?ijímali jeho odpušt?ní, abychom se ho mohli bát, m?li p?ed ním báze?. „Ale u tebe jest odpušt?ní, tak aby uctivost k tob? zachována byla“ (Žalm 130:4). Když jednou máme Hospodinovu báze?, budeme chtít víc než jen poslouchat jeho slovo. Budeme se mu chtít zalíbit, ud?lat mu radost, vyloudit úsm?v na jeho tvá?i. To je požehnaný d?vod svaté Boží bázn?! Page 5 of 6
Z hlubin bezedných T? volám! Published on World Challenge (https://worldchallenge.org)
Download PDF [1] Links [1] http://sermons.worldchallenge.org/printpdf/2861/
Page 6 of 6
