ACTA
:8
číslo
2. srpna PRAEPOSITURAE NOVODOMENSIS2015 ZPRAVODAJ ŘÍMSKOKATOLICKÉ FARNOSTI V JINDŘICHOVĚ HRADCI
Z farního diáře Den Sobota
Datum
Hodina
1.8.
16.00 17.00
vigilie Slavnosti Porciunkule Klášterní kostel sv. Kateřiny – příležitost ke svaté zpovědi Klášterní kostel sv. Kateřiny – mše svatá Dnes a zítra je možno, po splnění předepsaných podmínek, získat plnomocné porciunkulové odpustky POZOR: dnes a zítra nejsou ve farním proboštském chrámu Nanebevzetí Panny Marie žádné bohoslužby
Neděle
Slavnost Porciunkule - Slavnost Panny Marie Královny andělů
2.8.
7.30 8.00 9.30
11.00 15.00
význačný den pro celou řeholní rodinu řádů, založených svatým Františkem z Assisi POZOR: dnes jsou všechny bohoslužby ve františkánském klášterním kostele svaté Kateřiny klášterní kostel - příležitost ke svaté zpovědi , pokud budou k dispozici zpovědníci, zpovídat by se mělo asi celé dopoledne Klášterní kostel sv. Kateřiny - 1. mše svatá (s lidovým zpěvem) Klášterní kostel sv. Kateřiny - 2. mše svatá, slavná zpívaná, hudbou ji zkrášlí náš chrámový sbor Adama Michny, který. kromě jiného, za doprovodu orchestru a varhan přednese slavnostní latinské mešní ordinarium: Vladimír Doležal - Missa in D Klášterní kostel sv. Kateřiny - 3. mše svatá (s lidovým zpěvem) - závěrečná mariánská bohoslužba slavnosti Porciunkule, svátostné pože POZOR: Dnes večer v Jindřichově Hradci nebude obvyklá večerní mše svatá Letošní porciunkulové sbírky jdou na akutní opravy varhan, které dohromady staly kolem 300 tisíc Zejména pro ty, kteří v létě tráví dovolevou na Jindřichohradecku, uvádíme
PRAVIDELNY POŘAD BOHOSLUŽEB V JINDŘICHOVĚ HRADCI neděle
Čtvrtek Pátek Sobota
6.8. 7.8. 8.8.
Neděle Pondělí
9.8. 10.8.
Čtvrtek
13.8.
Pátek Sobota
14.8. 15.8.
7.30 9.00 17.00
7.30
18.00
Slavnost Nanebevzetí Panny Marie, titulární slavnost našeho farního proboštského chrámu 10.00
Neděle Úterý
16.8. 18.8.
Čtvrtek Sobota
20.8. 22.8.
Neděle Pondělí Čtvrtek Neděle
23.8. 24.8. 27.8. 30.8.
- 9.30 hodin - proboštský chrám - mše svatá 18,00 hodin - klášterní kostel - mše svatá pondělí - 7.30 hodin - proboštský chrám - mše svatá úterý - 18,00 hodin - klášterní kostel - mše svatá středa - 18,00 hodin - proboštský chrám - mše svatá čtvrtek - 17,00 hodin - klášterní kostel - adorace před vystavenou Nejsvětější svátostí - 18,00 hodin - klášterní kostel - mše svatá pátek - 18.00 hodin - proboštský chrám - mše svatá sobota - 17,00 hodin - proboštský chrám - mše svatá s nedělní platností Svátek Proměnění Páně - pořad bohoslužeb viz výše (čtvrtek) Proboštský chrám – mše svatá Domov seniorů v Otíně – pastorační návštěva proboštský chrám - mše svatá s nedělní platností (je každou sobotu) 19. neděle v mezidobí v Jindř. Hradci obvyklý nedělní pořad bohoslužeb Svátek svatého Vavřince, jáhna, mučedníka - pořad bohoslužeb viz výše (pondělí) Proboštský kostel – mše svatá ,po ní generální úklid kostela. Prosíme o pomoc. Svátek svatého Hippolyta, vojenského velitele Říma, mučedníka, od roku 1637 patrona města Jindřichova Hradce - pořad bohoslužeb viz výše (čtvrtek) Proboštský kostel - mše svatá z vigilie zítřejší Slavnosti Nanebevzetí Panny Marie
9.00 17.00
Doporučený svátek = kdo nemá vážnou překážku, měl by se účastnit mše svaté Dnes, po splnění předepsaných podmínek, je zde možno získat plnomocné odpustky proboštský chrám - slavná zpívaná mše svatá, doprovázená zpěvem našeho chrámového sboru Ve spojení s touto poutní bohoslužbou bude představen odborně a umělecky restaurovaný relikviář s ostatky patrona města Jindřichova Hradce, vložených do "figuriny" z doby baroka POZOR: Dnes obvyklá večerní mše svatá nebude 20. neděle v mezidobí - pořad bohoslužeb viz výše (neděle) Dnes je tomu právě 390 let, co papež Urban VIII. svým dekretem povýšil jindřichohradeckou faru na infulované proboštství, určil, že farní kostel bude mít titul proboštský a farář titul probošt s právem používat při slavných bohoslužbách mitru, berlu a jiné pontifikálie (privilegium používat mitru a berlu bylo zrušeno po II. vatikánském koncilu všeobecným výnosem papeže Pavla VI. v roce 1968) V J.Hradci pořad bohoslužeb víz výše. Domov seniorů v Otíně – pastorační návštěva Proboštský chrám – mše sv. 21. neděle v mezidobí - obvyklý pořad bohoslužeb jako 9.8. Svátek svatého Bartoloměje, apoštola, mučedníka - pořad bohoslužeb viz výše (pondělí) V J.Hradci pořad bohoslužeb víz výše.(čtvrtek) 22. neděle v mezidobí - obvyklý pořad bohoslužeb jako 9.8.
PODMÍNKY PRO ZÍSKÁNÍ PLNOMOCNÝCH PORCIUNKULOVÝCH ODPUSTKŮ V J. HRADCI - mít v úmyslu získat plnomocné odpustky a být pokřtěným katolíkem - být v milosti posvěcující: svátost smíření přijmout maximálně týden před nebo týden po úmyslu získat odpustky - nemít zálibu v žádném hříchu, ani v lehkém a odmítat vše, co by ke hříchům mohlo vést - v den Slavnosti Porciunkule navštívit františkánský klášterní kostel svaté Kateřiny - zde být aktivně přítomen na mši svaté a přistoupit ke svatému přijímání - v kostele se pomodlit: a) na úmysl papeže 1x Otčenáš, 1x Zdrávas Maria, 1x Sláva Otci ... a dále ještě b) Vyznání víry, 1x Otčenáš a vhodné je přidat jakoukoliv mariánskou modlitbu Plnomocné odpustky lze získat pouze jednou za den a to buď pro sebe, nebo pro duše v očistci. Pojem "ODPUSTEK" nikdy neznamená odpuštění hříchů, ale pouze prominutí časných trestů za hříchy, již při řádné svaté zpovědi odpuštěné.
Ú m ys l y m š í s v a t ý c h o d 3 . s r p n a 2 0 1 5 d o 3 0 . s r p n a 2 0 1 5 P - proboštský kostel Nanebevzetí Panny Marie Ranní mše sv.: Ne 9.30 hodin, Po 7.30 hodin Večerní mše sv.: Út – Pá 18 hodin, So 17 hodin, Ne 18.00 hodin
Po 3.8. Út 4.8.
K
St 5.8.
P
Čt 6.8.
P
Za Karla Picka
K – klášterní kostel sv. Kateřiny J – kostel sv. Jana Křtitele V – kostel sv. Václava KnP - kaple na proboštství
Po 10.8. Út 11.8.
P K
Na úmysl dárce(I)
St 12.8.
P
Za sestru Jiřinu a duše v očistci
Čt 13.8.
K
Ráno v 8.30: Na úmysl dárce(I)
Pá 14.8. So 15.8.
K
Za maminku Emilii, oboje rodiče, sourozence, Kristýnu a duše v očistci Na úmysl dárce(I)
Svátek Prom. Páně
Pá 7.8. So 8.8. Ne 9.8.
P
Za † Karla Tomeše P P Ráno: Za farnost K
Večer:
19.neděle v mezidobí
P
Út 18.8.
K
St 19.8. Čt 20.8 Pá 21.8.
P K
P
Za † MUDr. Františka Lobkowicze a jeho rodinu
P
P Ráno: Za farnost K Večer: Na úmysl dárce
20. neděle v mezidobí
Za sestru Jiřinu a duše v očistci
Po 17.8.
Ne 16.8.
Na úmysl dárce(I) P
Po 24.8.
Na poděkování a s prosbou o Boží požehnání O milost Božího požehnání a za dar víry a K zdravi ducha a těla Za sestru Jiřinu a duše v očistci
P
Na úmysl dárce(I)
Út 25.8.
Na poděkování a s prosbou o Boží požehnání Za Annu, manžela Adolfa, rodiče a prarodiče a syna Františka a Karla
St 26.8. Čt 27.8.
K
Za † Stanislava a Boženu Sláncových a obojí rodiče
Za † dceru Ivu Dvořákovou
Pá 28.8.
P
Za † rodinu Valentovou , Klímovu, Hruškovu, a za živou a † rodinu Fürstovou
Za † Karla a Marii Benešovy a
So 22.8.
P prarodiče Františka a Anastázii
Ne 23.8 .
P Ráno: Za farnost K Večer: Slavnost
So 29.8.
P
P
Benešovy 21. neděle v mezidobí
Ne 30.8.
P Ráno : Za farnost K
Večer:: Za † paní Vlastu
22. neděle v mezidobí
Další číslo farního zpravodaje vyjde v neděli 30. srpna 2015 Vydává Proboštství v Jindř. Hradci, Kostelní 74/I. Zde se také přijímají Vaše příspěvky do farního zpravodaje. www.proboststvi-jh.cz Číslo telefonů na proboštství: 384 361 690, mobil P. Ivo Valášek: 731 402 928, mobil j. Tomasz Zbucki: 721 850 039
RELIKVIÁŘ S OSTATKY SVATÉHO HIPPOLYTA V JINDŘICHOVĚ HRADCI Odborný popis relikviáře (podrobně zpracovaný paní restaurátorkou, jako vůbec první popis v celé historii relikviáře) Relikviář s ostatky sv.Hippolyta je vyhotovený v podobě figuríny, jejíž skelet je vyřezán ze dřeva, je velmi realisticky tvarován, polychromovány jsou končetiny, obličejová část je kryta voskovou maskou. Světcovy kosti, zdobené dracounovými ozdobami a želatinovými skleněnými perlami, jsou vloženy do nik, krytých litým ručním sklem. Na kosti tak vznikly štěrbinové průhledy na horní straně končetin, které jsou lemovány karmazínovým taftem a dracounovým stříbrným boulionem. Postava je oděna do klasického barokního kánonu, ve stylu „antického hrdiny“, bohatě zdobeného živůtku a dracounem vyšitou sukní, v pase oddělenou zdobným pásem, zvonovými rukávy k lokti a zdobnými nárameníky. Živůtek je zhotoven z velice kvalitního, zlaceným dracounem protkávaného hedvábného brokátu, původně bleděmodré barvy, s vytkávaným ornamentálním a florálním dekorem. Shodný brokát je užit i pro nabírané nárameníky, lemované kroucenou dracounovou šňůrou a aplikací zdobenými lambrekýny (shodné se šerpou, náprsenkou, suknicí). Živůtek je na hrudníku překryt zdobnou náprsenkou, s aplikacemi, lemovanou u vnitřní strany, směrem ke krku, strojovou krajkou. Tato je pak ještě podložena (skrytou) jemnou vytkávanou hedvábnou atlasovou stuhou. Brokát je v ploše zdoben pravidelně našitými zlacenými kovovými flitry. Přes hrudník je zavěšena zdobená šerpa s aplikacemi skleněných kamenů, perel a rozličných dracounových ozdob, jejím podkladem je modrý hedvábný taft, který byl užit také jako nosný skelet rukávců pod nárameníky. Pohledově je hedvábí skryto bavlněným mušelínem a vytkávaným velice jemným květinovým vzorem, děleným pruhy ažůry. V půli rukávu je aplikována ručně paličkovaná zlatá krajka, saténová hedvábná mašle a okraj je zakončen strojovou hedvábnou krajkou. Nosným materiálem sukně je opět jasně modrý hedvábný taft, zdobený plošnou nepodkládanou kladenou dracounovou výšivkou. Spodní lem je ukončen paličkovanou dracounovou krajkou, flitry a strojovou krajkou. Suknici zdobí lambrekýny, lemované dracounovými portami, které dekorují také lemy rukávů a živůtek. Dekor doplňují flitry a řady rozet ze skleněných perel. Nohy jsou obuty do sandálů římského typu do půli lýtek, materiálu je opět hedvábný brokát, shodný se živůtkem. Lem je zdoben aplikacemi a dracounovou krajkou. Chodidla nohou jsou opatřena textilními botami z hedvábného brokátu. Dle tvaru hlavy, která je kryta vyřezávanou dřevěnou maskou z obou stran, lze usuzovat, že neobsahuje celou lebku. Obličejová dřevěná polychromovaná maska je ještě kryta jemně modelovanou a kolorovanou maskou z tvrdého vosku. Po jejím obvodu je v horní části hlavy přichycen pomocí vosku také vyvázaný pruh pravých lidských vlasů, dochovaný jako fragment po paruce. Na temeni hlavy spočívá kovová koruna s vytepávaným reliéfem, zdobená opět skleněnými perlami, kterou ještě vroubí vavřínový věnec, zhotovený ze skleněných korálků a perel. V rukou složených na břiše, má světec meč z polychromovaného dřeva, zdobený kyticí z textilních květin, svázaných stuhou, pod kterou je skryta korálková olivová ratolest. Lze předpokládat, že květina, vzhledem k materiálu a způsobu výroby, není původní, podobně i některé jiné ozdoby (strojová krajka po obvodech), nejsou původní a byly přidány později ve snaze přizdobit relikvii. Kosterní ostatky rukou a nohou jsou překryty hedvábnou transparentní sítí, ke které jsou zajištěny ozdoby. Na kosterní skelet je průhled podélnými otvory, lemovanými ozdobnou stuhou s dracounem. Tělo spočívá na podušce z vínového hedvábného sametu. Bylo však zjištěno, že tento samet není původní a komplikovaná krumplovaná podkládaná a reliéfní výšivka dracounovým vláknem, byla v minulosti našita na jiný samet, později vyrudlý do okrové barvy, který byl patrně zničen. Výšivka byla poté vystřihána a přenesena, ne zcela šetrným a odpovídajícím způsobem, na samet vínový. Výšivka je klasická barokní práce, její obvod je široce lemovaný velkoplošnými aplikacemi akantových a geometrických motivů, zdobených velkými voskovými perlami, potaženými perleťovou vrstvou. Pod hlavou je umístěn polštář a menší podhlavník, oba ze shodného sametu, který je rovněž zdoben bohatými velkoplošnými aplikacemi dracounových výšivek. Polštář výšivkou shodnou s lehátkem, podhlavník má výšivku nepodkládanou, kladenou, obdobně jako na suknici. Celé tělo bylo následně vypodkládáno různými druhy polštářů, které byly užity dodatečně, ve snaze podložit relikvii v co možná nejlepším pohledovém úhlu. Je zřejmé, že relikvie byla původně umístěna v jiné rakvi a pak někdy v minulosti přemístěna, což vyplývá například z toho, že spodní okraj podušek není krytý ozdobnou lištou.
Stručný popis stavu relikviáře před jeho restaurováním (stav před rokem 2013) Nejrozsáhlejším poškozením, patrným na první pohled, byla silná vrstva prachových depozitů a korozních náletů na povrchu přítomných kovů. Toto znečištění způsobilo naprosté potlačení celkového bohatého a slavnostního vyznění relikviáře, jak v barevné složce, tak v luminiscenci a světelných efektech. Například koruna na hlavě, zhotovená z mosazi, zdobená skleněnými kameny, byla zčernalá, povrch kovu zkorodovaný. Přes tuto korunu byl druhotně umístěn vavřínový věnec ze zelených sekaných korálků, který byl pravděpodobně na relikviáři umístěn později, neboť materiálem neodpovídá celkovému řešení výzdoby relikviáře. Celý povrch kovových částí byl zčernalý prachovými depozity tak, že na první pohled nebyla patrna jeho velmi výrazná barevnost. Také veškerý textilní materiál byl ve velmi špatném stavu, i když bylo patrné, že i v minulosti byl již opravován, například silně degradovaný, rozpadávající se a vyrudlý samet na poduškách, byl kdysi nahrazen novým, který znovu vybledl. Také výšivky byly na mnoha místech uvolněné, popraskané a tak bylo silně potlačeno jejich tvarové bohatství a dokonalost řemeslné práce. Z podušek, zdobenými voskovými perlami, byla z 80% perleť odpadlá. Tělo relikvie bylo oblečeno do zdobného šatu z hedvábného, velmi kvalitního brokátu, vše bylo velmi špinavé a krajky roztrhané, ozdoby odpadané nebo uvolněné. Chodidla nohou byla opatřena textilními botami z hedvábného brokátu, který byl velmi potrhaný, dracounová vlákna uvolněná a ozdoby odpadávají. Velmi byla poškozena i maska obličeje, pokrytá tvrdým voskem. Ten byl nalezen rozlámaný mezi poduškami a navíc se ukázalo, že dřevěná maska obličeje je napadena červotočem. Veškeré fragmenty masky byly povrchově znečištěny silnou vrstvou prachových depozitů tak, že nebyla patrna jemná modelace obličeje a kolorování očí a vousů. Také z paruky na hlavě z pravých vlasů zbyly jen fragmenty. V rukách sv. Hippolyta spočívá meč a pravděpodobně druhotně přidaná textilní kytička, která byla silně znečištěná, potrhaná. Květina nahrazuje jistě původní olivovou ratolest.
Vlastní restaurování relikviáře v letech 2013 až 2015 Restaurování relikviáře prováděl umělecký restaurátorský ateliér paní Radky Kalabisové v Černošicích. Ta vedla i tým zkušených restaurátorek a zpracovala o restaurování i závěrečnou písemnou zprávu, doplněnou grafickou dokumentací. Hned na první pohled bylo zjevné, že restaurování relikviáře bude obtížné a časově velmi náročné, neboť je silně poškozen, a to jak mechanicky (odpadání různých našitých ozdob, potrhané krajky), tak chemicky (koroze kovových částí) a hlavně je celý velmi špinavý díky znečištění prachem. Bylo jasné, že především bude nutné najít vhodné přístupy a způsoby řešení, které budou odpovídat postupům konzervačním a tedy maximálně šetrným k hodnotě historického artefaktu. Při restaurování byly použity i vhodné čistící a konzervační chemické přípravky. Bylo nutno provést i biologické testy, neboť vzhledem k umístění relikviáře ve vlhkém prostředí a silným nánosům prachu, bylo předpokládáno, že ve výplni podušek, ale i v jiných textilních materiálech bude možné nalézt aktivní či mrtvé spory plísní a tedy bude nutné provést biologické stěry a následná opatření, vedoucí k jejich likvidaci a celkovému ošetření relikviáře před dalším poškozením, včetně eradikace červotoče. Při restaurování bylo úzce spolupracováno a konzervátorskými laboratořemi Archivu Hlavního města Prahy, s Vysokou školou chemicko-technologickou Praha a s Národním památkovým ústavem. Cílem celého restaurování bylo navrácení dojmu estetického a celkového vyznění dobového barokního relikviáře, včetně jeho konzervace, což se nakonec po tříletém snažení povedlo a relikviář s ostatky svatého Hippolyta, patrona města, je tak zachován pro příští generace.
Finanční náročnost restaurování relikviáře (rozděleno do tří let : 86.000 Kč + 130.000 Kč + 180.000 Kč) Celkové náklady 396.800 Kč, z toho dotace Jihočeského kraje 100.000 Kč, dotace Ministerstva kultury ČR 140.000 Kč a z finančních prostředků zdejší farnosti bylo zaplaceno 156.800 Kč. Všem dárcům patří velké poděkování. podle restaurátorské zprávy paní Radky Kalabisové a dalších podkladů sestavil K.B.
UVÍTÁNÍ OSTATKŮ SVATÉHO HIPPOLYTA, PATRONA MĚSTA JINDŘICHOVA HRADCE, V ROCE 1637 V první řadě je třeba zdůraznit, že svatý mučedník Hippolyt se stal patronem Jindřichova Hradce zcela náhodou, mohl jím být i kterýkoliv jiný mučedník z prvních křesťanských století, jehož ostatky z římských katakomb získal v roce 1628 polský jezuita P. Mikuláš Lencituis od papeže Urbana VIII. (shodou okolností je to tentýž papež, který v roce 1625 udělil jindřichohradecké faře titul infulovaného proboštství a faráři – proboštovi právo používat mitru a berlu). Jezuita P. Lencitius nejprve některé získané ostatky svatých rozdal v rodném Polsku, respektive v Litvě, zbylých osm přinesl do Olomouce a odtud byly pak rozdávány na Moravě a v Čechách do míst, kde působili jezuité a projevili o ně zájem. Zájem o nějaké ostatky projevili v Jindřichově Hradci nejen jezuité, ale i zdejší farář, probošt Fisírek. A tak opravdu zcela náhodou se dostaly právě ostatky svatého Hippolyta do Jindřichova Hradce. Z toho pochopitelně vyplývá, že až do roku 1637 neměl svatý Hippolyt k našemu městu vůbec žádný osobní vztah. Vždyť žil v Římě ve 3. století po Kristu. V literatuře (Isidor Vondruška: „Životopisy svatých, 1. díl, Praha, 1930, str. 117) se uvádí, že byl vojákem – a ne obyčejným – vojenským velitelem v Římě. Snad byl pokřtěn od jáhna Vavřince (také později svatořečeného mučedníka). Když vyšla najevo jeho víra v Krista, a také to, že křesťanská je i celá jeho rodina, všichni byli odsouzeni k trestu smrti. Pro Hippolyta byla určena pomalá a jistě velmi bolestivá smrt usmýkáním, což spočívalo v tom, že byl za nohy přivázán k páru koní, kteří se pak volně hnali členitým, různě zarostlým, terénem. To se stalo snad v roce 255. Podle jiné tradice, jako římský občan, byl sťat mečem. Jeho tělo bylo s úctou pohřbeno v katakombách sv. Kalista a zde ostatky odpočívaly až do roku 1628, kdy je získal jezuita P. Lencitius. POZNÁMKA: Díky tomu, že během 20. století jeden autor bezmyšlenkovitě opisoval od druhého, v regionální odborné historické literatuře (archivář P. František Teplý, prof. PhDr. Jan Muk a další) i v populárně psaných textech je zcela chybně považován za patrona Jindřichova Hradce jiný mučedník téhož jména, daleko známější Hippolyt, který byl v Římě knězem, významným teologem a spisovatelem prvokřesťanské církve a dokonce i prvním vzdoropapežem, jenž se ale nakonec před svou smrtí, asi v roce 236, s řádným papežem smířil. Jeho památka se liturgicky slaví 13. srpna. A protože v prvních století církve bylo svatých Hippolytů více (bylo to v Římě běžné jméno) a mnohé jejich životopisy se jen ústně tradovaly a tak časem různě zkomolily, pro všechny, tedy i pro patrona Jindřichova Hradce, byl pro zjednodušení ustanoven společný svátek na 13. srpna, což je příčinou mnoha zmatků a omylů. O tom, že svatý Hippolyt, patron města Jindřichova Hradce, byl vojákem, svědčí jednak ikonografie (nauka o fiktivním či reálném zobrazování svatých, které je vždy odvozeno z jejich života, z legend či historicky doložených událostí), jednak dílo Adama Václava Michny z Otradovic. Pokud se týká té ikonografie, v Jindřichově Hradci je sv. Hippolyt zobrazen vždy shodně, jako voják s mečem a mučednickou palmou. Jeho fiktivní podobu vidíme na obrazech (různé rytiny z 18. století, korouhev cechu postřihačů, vymalování na zdi kaple při kostele sv. Maří Magdaleny) i sochách (na sousoší na náměstí Míru i oblečení a nakonec i vybavení figuriny s jeho ostatky v proboštském chrámu). Pokud se týká jindřichohradeckého varhaníka, hudebního skladatele a básníka doby baroka Adama Michny z Otradovic, ten do své sbírky kostelních písní „Svatoroční muzika“ (1661) napsal nejpozději v roce 1637 píseň s názvem „Svatý Hippolyt, červená mučedlnická jindřichohradecká růže“, oslavující patrona města. V textu se nikde nezmiňuje o tom, že by to byl kněz, teolog a vzdoropapež, naopak 1. sloka začíná slovy: „Jaký to kvítek červený vidím v hradeckém roli, zajisté byl on barvený před lety v římském poli ...“, což je buď připomínka jeho krvavé smrti usmýkáním ve volném terénu v okolí Říma, nebo stětí mečem.. A nyní se dostáváme k přivítání ostatků svatého Hippolyta v Jindřichově Hradci v roce 1637. V první řadě si musíme uvědomit, že toto velmi okázalé přivítání se uskutečnilo v duchu doby baroka, kdy mentalita lidí byla zcela jiná, než naše v současné době. Dramaturgii celé té slávy zajišťovali jindřichohradečtí jezuité, kteří ostatky sv. Hippolyta využili k prohloubení víry a zbožnosti obyvatel nejen Jindřichova Hradce, ale jistě i širokého okolí. V tom je podpořil i v pořadí druhý zdejší probošt Dr. Ondřej Bartoloměj Fisírek (1633 – 1647). I když o tom nejsou žádné záznamy, hudební stránku přivítání měl jistě na starosti varhaník Adam Václav Michna z Otradovic, jehož výše zmíněná píseň ke sv. Hippolytu možná tenkrát zazněla i několikrát. O přivítání ostatků nás podrobně informuje pečlivě latinsky psaná jezuitská kronika (Historia Collegii...), kterou postupně využili zámecký archivář P. František Teplý („Dějiny města Jindřichova Hradce“ I/3, str. 257 a II/2, str. 95 a 193). prof. PhDr. Jan Muk („Z historie úcty patronů města Jindř. Hradce sv. Hippolyta a sv. Theodora“, Jindř. Hradec, 1940 str. 7-8), prof. PhDr. Jiří Sehnal, CSc. („Adam Michna z Otradovic – skladatel“, Olomouc, 2013, str. 49). Bohužel, navzájem se tito autoři v popisu uvítání trochu liší. Na základě této literatury, při srovnání a kombinaci jednotlivých latinských překladů z jezuitské kroniky, je napsán následující text: Ostatky byly přivezeny do Jindřichova Hradce 23. srpna 1637 (poznámka: neděle) a provizorně uloženy na samém okraji města ve hřbitovním kostele Nejsvětější Trojice, kde byly zpívány slavné nešpory. Zde ostatky přečkaly noc. Slavnostní přivítání se konalo následující den, tedy (poznámka pondělí) 24. srpna. Vše začínalo velkolepým průvodem, který vycházel z kostela Nejsvětější Trojice a končil se v jezuitském kostele sv. Maří Magdaleny. V čele průvodu kráčely školní děti, ozdobené květinami a palmovými ratolestmi v rukou, za nimi studenti zdejšího jezuitského gymnasia, , pak mnoho prostého lidu s korouhvemi. Za nimi následovali členové různých náboženských kongregací s příslušnými korouhvemi a prapory, členové literátského bratrstva (zpěváci) a různí hráči na hudební nástroje, pak dlouhá řada duchovních, mezi nimi 16 farářů z okolních farností, s nimi i probošt Fisírek, zřejmě v pontifikáliích. Za nimi šli čtyři kněží, oblečení v červených dalmatikách a na nosítkách nesli schránku se světcovými ostatky. Za ostatky kráčel hradecký pán Adam Pavel Slavata, obklopen čestnou družinou okolní šlechty, zámeckými úředníky, členy městské rady. Dlouhý průvod zakončovali členové cechů s prapory a opět mnoho prostého lidu z města i širokého okolí. Za zpěvů českých i latinských a za doprovodu hudby postupoval celé dopoledne průvod ulicemi města , ve kterých stálo mnoho lidí. Průvod se zastavil na devíti různých místech, kde bylo udělováno požehnání světcovými ostatky a jezuité inscenovali zvláštní výstupy na oslavu patrona města. Významné bylo zejména 4. zastavení u Pražské (Novoměstské) brány, která stávala poblíž dnešní budovy Střelnice. Tam pozdravil ostatky mladík, představující genia města, sklonil na pozdrav zlaté kopí, které držel v roce a symbolicky předal patronovi města klíč od městských bran a působivou řečí poprosil sv. Hippolyta o ochranu města. Na hlavním náměstí vyšlo vstříc procesí deset zpěváků z kůru proboštského chrámu, před zámkem stál připraven s šikem jezdců na koních hrabě Ferdinand Slavata a trubači a hráči na tympány (bubny). Na jedné zastávce také vystupoval „genius“ Tovaryšstva Ježíšova a s doprovodem hudby předváděl ctnosti jezuitského řádu. Průvod byl ukončen v jezuitském kostele sv. Maří Magdaleny uložením ostatků k veřejnému uctívání a děkovným chvalozpěvem „Te Deum laudamus“.Celá slavnost byla zakončena v objektu jezuitské koleje (jezuité neužívají označení společného ubytování jako „klášter“, ale „kolej“) divadelním představením ze života sv. Hippolyta, napsaným jezuity právě k tomuto účelu. Městská rada na slavnostní schůzi potom zvolila sv. Hippolyta ochráncem a patronem města a tak byl i úředně potvrzen jeho nový úkol. A vše toto zakončeme stále aktuálním, prosebným Michnovým textem: „Naposledy prosbu naši, ó Hippolyte, přijmy! Z bídy, jenž zem Česká snáší JINDŘICHŮV HRADEC vyjmi. Odvrať hlad, mor, nakažení, bys byl ode všech chválen, k věčnému přiveď spasení, my tě vzýváme, amen. Při příležitosti dokončení restaurování relikviáře s ostatky sv. Hippolyta zpracoval Karel Bajer
ZÁKLADNÍ DOKUMENTY JINDŘICHOHRADECKÉHO INFULOVANÉHO PROBOŠTSTVÍ (zveřejněno ke 390. výročí povýšení fary na infulované proboštství) 1) Papež Urban VIII. povyšuje farní chrám jindřichohradecký na proboštství Papež Urban VIII. Na věčnou paměť. Římský velekněz, představený celé církve, má na zřeteli i stav jednotlivých církví a tyto církve a jejich představené čas od času vyznamenává zvláštními výsadami, pokud to vyžadují přání urozených věřících i zbožných jednotlivců, a tak při zachování výsad této Svaté Stolice a při nutném zvážení místních a časných okolností sleduje prospěch spásy v Pánu. To je důvod, proč jsme se rozhodli vyznamenat zvláštními výsadami cti a přednosti farní chrám města Jindřichova Hradce v pražské diecézi i jeho správce. Patronem chrámu – jak je potvrzeno – je milovaný syn Vilém Slavata, hrabě z Chlumu a Košumberka. Jmenovaného Viléma a duchovního správce farního chrámu osvobozujeme od všech klateb, suspenzí a interdiktů, jakož i od jiných církevních či světských soudních výroků, pokut a trestů, ať do nich upadli při jakékoliv příležitosti nebo důvodu a považujeme je za osvobozené. Nakloněni žádostem, podaným Nám pokorně jménem téhož Viléma, shora jmenovaný farní kostel, jehož užívací právo, příjem a důchody překračují, jak nám vysvětlil sám Vilém hodnotu pětset zlatých ročně, bez újmy jakékoliv třetí osoby, povyšujeme podle této listiny na věky na proboštství a to tak, že současný duchovní správce jmenovaného kostela, a každý další duchovní správce, na věčné budoucí časy má být nazýván proboštem. Ustanovujeme a mocí této listiny udělujeme a propůjčujeme dovolení a právo, aby probošt tohoto kostela z apoštolské autority v tomto proboštském chrámu svobodně a právoplatně mohl užívat při jakékoliv slavnostní mši a jiných bohoslužbách biskupskou mitru, prsten a berlu, aniž by potřeboval svolení kohokoliv. Dále mu propůjčujeme právo, aby mohl po takovéto mši nebo bohoslužbách udílet přítomným věřícím s těmito odznaky slavnostní požehnání, pokud by nebyl přítomen nějaký vyšší církevní hodnostář nebo apoštolský legát či nuncius, nebo jiný vyšší prelát, v jejichž přítomnosti smí probošt udělovat slavnostní požehnání až po jejich výslovném souhlase. Toto ustanovujeme bez překážky, svobodně a dovoleně a tímto listem trvale zřizujeme a ustanovujeme, neboť v této době k tomu máme moc. List vydáváme a posíláme. Vydaná apoštolská, všeobecná i zvláštní ustanovení a nařízení všeobecných koncilů a místních shromáždění tomu nebrání. Dáno v Římě u Panny Marie Větší, pod rybářským prstenem, 18. srpna 1625, v třetím roce Našeho pontifikátu.
2) Papež Inocenc XII. dovoluje jindřichohradeckému proboštu Hieronýmu Altanu de Pozzi a všem jeho nástupcům užívání pontifikálií Papež Inocenc XII, na budoucí paměť. Vyhlásil v kongregaci ctihodných našich bratrů svaté římské církve kardinálů ustanovené pro posvátné obřady na prosbu milého syna Jeronýma Pozii, probošta farního kostela města Jindřichova Hradce pražské diecéze dekret následujícího znění: Na prosby v žádosti Jindřichohradeckých resp. Pražských podané u Kongregace posvátných obřadů svaté paměti Alexandru VIII. od Jeronýmy Pozii, infulovaného probošta jindřichohradeckého v Čechách, v nichž se pokorně prosilo, aby možnost užívat pontifikálie, jinak Urbanem VIII. povolené proboštům na čas v území řečeného proboštství za hodna uznal rozšířit kdekoliv i mimo toto proboštství pro něho a jeho všechny nástupce. Táž posvátná Kongregace po zprávě jeho emin. Nejuctivějšího pána kardinála de Laurea schválila žádané rozšíření užívat řečené pontifikálie žadateli a budoucím nástupcům všude i mimo jeho proboštství, pokud ovšem pro užívání tohoto privilegia mimo sám Jindřichův Hradec je připojen výslovný souhlas stávajícího arcibiskupa pražského nebo místního ordináře, kde řečené pontifikálie se mají používat a není tam přítomen žádný představený kněz a jsou zachovány jmenovaným proboštem a jeho pozdějšími nástupci i všechna ostatní ustanovení obsažená v dekretu vyhlášeném (vydaném) toutéž posvátnou Kongregací konanou před papežem Alexandrem VII. blažené paměti dne 27. 9. 1659, jestliže se našemu Pánu zalíbí. Dne 11. srpna 1691 – místo pro pečeť kardinála Cyba J. Walleinanského, sekretáře Kongregace posvátných obřadů. Protože však, jak nám jmenovaný Jeroným hned nato nechal vyložit, on sám velmi toužil, aby tento Dekret byl posílen ochranou našeho apoštolského potvrzení. My chtějíce samotnému Jeronýmovi zvláštní milost prokázat a zprostit ho jakýchkoliv exkomunikací, suspensí a interdiktů, jakož i jiných církevních nálezů, postihů a trestů od práva nebo osoby vynesených při jakékoliv příležitosti neb důvodů, jestliže by se v nich nějakým způsobem zapletený ocitl, k dosažení příznivého výsledku práva v této souvislosti k výkonu přítomných toliko v jejich řadě následujícího osvobození za osvobozené pokládaných na prosby jeho jménem nám nejpokorněji podané nakloněni. Dekret dříve vynesený v souvislosti nepřetržitě přítomných apoštolskou autoritou schvalujeme a potvrzujeme, a jemu neporušenou sílu apoštolské moci přidáváme přece vždy zdravou autoritou v předeslaných připomínkách zmíněné Kongregace kardinálů. Rozhodujeme, aby tato nynější listina byla vždy pevná, platná a účinná nyní i v budoucnu a zachovala si své plné a nezrušitelné účinky a samotnému Jeronýmovi a jiným, jichž se to týká a v čase týkat bude, ve všem a všemi způsoby, aby napomáhala, a tak předeslaná listina pro jakéhokoliv soudce, ordináře a delegáty vyslýchající spory apoštolského paláce mající soudit a ukončit a proti vůli třeba bezcenné, jestliže se jich kdokoliv dotkne z jakéhokoliv důvodu vědomě nebo z neznalosti, snad byla napadána, že ji neomezují ustanovení a nařízení apoštolská ani jakákoliv jiná protivenství. Dáno v Římě u Panny Marie Maggiore, s pečetí rybářského prstenu dne 23. listopadu r. 1691 v prvním roce našeho pontifikátu. J. F. kardinál Albanus (Registrováno mezi bulami kanceláře Arcibiskupství pražského: Litt. B. fol. 255)
3) ZRUŠENÍ PRÁVA NA POUŽÍVÁNÍ PONTIFIKÁLIÍ - MITRY A BERLY (podle „PONTIFICALIA INSIGNIA) Na základě Apoštolského listu „motu proprio“ papeže Pavla VI. ze dne 21.6.1968, došlo k odejmutí práva používat pontifikálie (mitru a berlu) všem duchovním, kteří nemají biskupské svěcení nebo opatskou benedikci. Toto se od té doby vztahuje i na jindřichohradeckého – kdysi infulovaného – probošta. Poslední infulovaný probošt odešel z Jindřichova Hradce v roce 1959. Při instalaci P. Václava Habarta proboštem jindřichohradeckým 15.8.1995 už mu Otec biskup ThDr. Antonín Liška nemohl předat mitru a berlu, což bývalo nedílnou součástí instalace, nebo-li uvedení faráře s titulem probošt do služby v Jindř. Hradci.
DOGMA O NANEBEVZETÍ PANNY MARIE Dogmata jsou ČLÁNKY VÍRY nebo také VĚROUČNÉ PRAVDY, které předkládá k věření Římskokatolická církev. Souhrnně jsou obsaženy v Katechismu katolické církve. Význam dogmat, jako článků víry, vysvětluje Katechismus katolické církve ve článcích č. 88 – 90. Zde je uvedeno: ČLÁNKY VÍRY č.88: Učitelský úřad Církve využívá plnosti své moci, kterou obdržel od Krista, když definuje nějaké dogma (článek víry), to znamená, když předkládá závazným způsobem, který vyžaduje od křesťanského lidu neodvolatelný souhlas víry, pravdy obsažené v Božím zjevení nebo pravdy, které jsou s nimi nutné spojeny. č 89: Články víry a náš duchovní život jsou organicky spojeny. Články víry jsou světla na cestě naší víry, osvětlují ji a dávají jí jistotu. A naopak, je-li náš život poctivý, náš rozum i naše srdce budou otevřeny k přijetí světla článků víry.54 č.90: Vzájemné vztahy mezi články víry a jejich souvislosti lze najít v celku zjevení Kristova tajemství. „Existuje řád neboli 'hierarchie' pravd katolického učení, vzhledem k jejich různé spojitosti se základem křesťanské víry.“ Shrnutí: Dogma tedy musí být výslovně a definitivně vyhlášeno za zjevenou pravdu víry, a to mimořádným výrokem magisteria, tedy koncilní či papežskou definicí. Takto vyjádřené dogma katolická církev považuje za nerevidovatelné, neboť by odporovalo charismatu neomylnosti katolické církve ve věcech víry. V katolické církvi se chápe dogma jako: a) pravda Bohem zjevená (de fide divina); b) Bohem zjevená a církví prohlášená pravda (de fide divina et catholica); c) zjevená pravda víry (de fide definita) prohlášená papežem ex cathedra nebo ekumenickým koncilem.
Protože dogmata jako pravdy víry jsou zjevována Duchem svatým, platí v katolické teologii za neomylná; v nich se uskutečňuje sebesdílení Boží. Mariánská dogmata katolické církve Církev ve svých dějinách vyhlásila celkem 4 mariánská dogmata. První dvě jsou považována za dogmata tzv. „obranná“, neboť mají za úkol podpořit učení o Ježíšově plném a celém božství i lidství. Druhá dvě jsou dogmata, která vzdávají čest panně Marii a vyhlašují její tituly (tzv. mariánská privilegia) – neposkvrněná a nanebevzatá. 1. dogma: Theotokos = Bohorodička (řecky): Panna Maria je Bohorodička Toto dogma bylo formulováno proti Nestoriovu návrhu titulovat Marii (Christotokos = Kristorodička) a vyhlášeno na koncilu Efezském v roce 431 po Kristu. Důležité však byly i dva předchozí koncily (1. Nicejský a 1. Konstantinopolský), které připravily půdu pro formulaci a vyhlášení dogmatu o Marii jako Bohorodičce. 2. dogma: Aeiparthenos = Ustavičná Panna (řecky) : Bohorodička Marie je ustavičná panna Druhé mariánské dogma bylo vyhlášeno na 2. Cařihradském koncilu v roce 553 po Kr. a chce v souvislosti s učením o Marii jako Bohorodičce vyjádřit, že Panna Maria byla po celý život naplněna Duchem Svatým a tedy, že Kristus, onen božský Logos byl zrozen z Bohorodičky - ustavičné panny. 3. dogma: Immaculata = Neposkvrněná (latinsky): Panna Maria byla počata bez poskvrny dědičného hříchu Třetí mariánské dogma v pořadí vyhlásil bulou „Ineffabilis Deus“. papež Pius IX. ex cathedra na svátek Neposkvrněného početí Panny Marie (8.12.1854), který církev slaví již od 11. století. Důvody a kořeny pro vyhlášení můžeme nalézt ve spekulacích Dunse Scotta a františkánů (tzv. škola immaculistů zastávající ideu Mariina předvykoupení). Dalším důvodem je bezpochyby obrovská lidová zbožnost, která drží Marii od pradávna ve značné úctě. 4. dogma: Assumpta = Nanebevzatá (latinsky) : Panna Maria byla po smrti vzata s duší i tělem do nebeské slávy Stejně tak jako předchozí dogma, bylo i to čtvrté vyhlášeno ex cathedra, avšak téměř o 100 let později roku 1950 bulou papeže Pia XII. „Munifficentissimus Deus“. Toto dogma není doloženo v Písmu. O Mariině nanebevzetí se dočteme jen v apokryfech a zná jej také východní křesťanská tradice. Vyplývá však ze 3. mariánského dogmatu. Maria byla vzata do nebe, protože byla uchráněna dědičného hříchu, kdyby totiž nebyla uchráněna dědičného hříchu, nemohla by porodit Božího Syna. V textu buly „Munifficentissimus Deus“., papež Pius XII., kromě mnoha jiného, také připomíná mnohasetletou víru věřících v nanebevzetí Matky Boží: „Tuto víru jasně dokládají nesčetné chrámy zasvěcené Bohu k poctě Panny Marie nanebevzaté (pozn,: také starobylý farní chrám v Jindřichově Hradci) a rovněž v nich kvůli úctě věřících vystavované posvátné obrazy, které staví před oči všech tento jedinečný triumf blažené Panny. Kromě toho města, diecéze i země se svěřovaly do zvláštní ochrany a pod patronát nanebevzaté Panny. S církevním schválením podobně vznikly řeholní instituty nesoucí jméno podle této Mariiny výsady (pozn.: např. v roce 1677 existovalo v J. Hradci jezuitské náboženské bratrstvo právě také s tímto titulem). Nesmí se opomenout skutečnost, že v mariánském růženci, jehož modlitbu Apoštolský stolec tolik doporučuje, se zbožnému rozjímání předkládá, jak všichni vědí, jedno tajemství, které se týká nanebevzetí Panny Marie“. (odstavec č. 1945). Text formulace vlastní slavnostní definice dogmatu, vyhlášeného papežem Piem XII. 1. listopadu 1950: „Proto tedy poté, co jsme se opět a opět obraceli k Bohu s naléhavými prosbami a žádali o světlo Ducha pravdy, ke slávě všemohoucího Boha, který zahrnul Pannu Marii svou jedinečnou přízní, ke cti jeho Syna, nesmrtelného Krále věků a vítěze nad hříchem i smrtí, k větší slávě jeho vznešené Matky a pro radost a jásot celé církve, autoritou našeho Pána Ježíše Krista, svatých apoštolů Petra a Pavla i naší autoritou vyhlašujeme, prohlašujeme a definujeme jako Bohem zjevené dogma, že neposkvrněná Bohorodička a ustavičná Panna Maria, když se uzavřel běh jejího pozemského života, byla vzata s duší i tělem do nebeské slávy. Proto tedy, kdyby se někdo (Bůh nedopusť) opovážil svévolně popírat nebo zpochybňovat to, co jsme My definovali, ať zví, že odpadá od božské a katolické víry. ........ Aby pak tato naše definice tělesného nanebevzetí Panny Marie vešla ve známost univerzální církve, chtěli jsme, aby jako trvalá památka na tuto záležitost byl sepsán tento náš apoštolský list. .... Nikomu tedy není dovoleno porušovat toto naše vyhlášení, prohlášení a tuto definici, opovážlivě se proti tomu stavět nebo vzpouzet. Pokud by se toho někdo dopustil, ať zví, že propadne hněvu všemohoucího Boha a jeho blažených apoštolů Petra a Pavla. Dáno v Římě u svatého Petra v roce Velkého jubilea 1950, dne 1. listopadu o slavnosti Všech svatých ve dvanáctém roce našeho pontifikátu. My PIUS, biskup katolické církve, takto definujeme a podepisujeme.“ K.B.
