Z D I V A PŮST

Z D I V A PŮST 2014

1


Památník sv. Zdislavy - návštěva kardinála Dominika Duky Bylo pro mě nesmírně potěšující, když jsem ze sekretariátu Otce kardinála Dominika Duky obdržel potvrzení o tom, že se pan kardinál zúčastní naší jarní pouti ke cti sv. Zdislavy. Ještě větší však mám radost z toho, že vás všechny na tuto slavnostní poutní mši svatou, která se uskuteční 25. 5. v 10:00 hod. v Křižanově, mohu pozvat. Jistě si všichni plně uvědomujeme, že návštěvou jediného českého kardinála,a tedy také jednoho z nejbližších spolupracovníků papeže Františka, je Křižanovu rodišti sv. Zdislavy, prokázána nesmírná pocta. Domnívám se, že za návštěvu Otce kardinála můžeme vděčit hlavně jedné podstatné okolnosti. A to sice tomu, že je pan kardinál členem dominikánského řádu, a je tak zvláštním způsobem napojen na úctu ke sv. Zdislavě, která byla známou podporovatelkou řádu.Pan kardinál rovněž osobně horlivě podporuje výstavbu památníku sv. Zdislavy, což jsme měli možnost osobně poznat, když jsme ho loni navštívili, abychom mu představili detaily realizace památníku. Na Otci kardinálovi bylo tenkrát skutečně vidět velké nadšení pro projekt a realizaci památníku v rodišti sv. Zdislavy. Poté, co si pečlivě prohlédl model památníku, byl nadšen ještě více, neboť se mu velmi zalíbil koncept ztvárnění díla. Otec kardinál pak ocenil především to, že jsme za autora sochy sv. Zdislavy vybrali světoznámého akad. sochaře Otmara Olivu. Protože bude návštěva Otce kardinála skutečně významnou událostí, rozhodli jsme se, že o ní a o projektu výstavby památníku sv. Zdislavy budeme informovat čtenáře v Katolickém týdeníku. Týden před uskutečněním pouti tak bude celá příloha těchto novin věnována Křižanovu, realizaci památníku a návštěvě pana kardinála. Věříme, že touto cestou nejlépe informujeme všechny, kteří se naší pouti budou chtít zúčastnit. Z organizačních důvodů jsme se rovněž rozhodli, že na svatozdislavskou pouť bude v našich farnostech jen jedna mše svatá, a to ta s panem kardinálem v 10:00. Protože předpokládáme, že se pouti zúčastní mnoho lidí z širokého okolí, nebude tato slavnostní mše celebrována v našem farním kostele, který by jistě kapacitně nestačil, ale bude slavena venku.. Naštěstí máme velkou farní zahradu hned vedle kostela s přilehlým zázemím farního centra sv. Zdislavy, takže jsme usoudili, že nejlepší bude uspořádat mši tam. Na farní zahradě budek tomuto účelu připraveno kryté pódium a na ploše zahrady budou nachystány lavičky. Pro starší a ty, co budou potřebovat stín, pak bude mše přenášena do prostor kostela. Věřím, že nám svatá Zdislava požehná a že nám na pouť sešle příhodné počasí.

Jinak na výstavbě památníku probíhá intenzivní práce v podobě získávání finančních prostředků a darů. Velké úsilí je také vynakládáno na detailní přípravu technického řešení výstavby památníku. Protože se památník bude skládat z 2


masivní žulové kašny s vodní soustavou a ohromných sloupů s architrávy, je jistě na místě zdůraznit, že důkladné a detailní technické naplánování stavby je více než nezbytné. V současnosti probíhá výběrové řízení, ve kterém bude vybrán hlavní zpracovatel kašny, který bude mít na starost všechnu řemeslnou práci, tedy zajištění staveniště, odstranění starého torza kašny, vytvoření základní betonové desky, obslužné šachty, atd. atd. Nám nyní nezbývá, než doufat, že z výběrového řízení vzejde taková firma, která úžasné dílo památníku zvládne vytvořit bez jakýchkoli problémů. Na závěr bychom chtěli znovu poděkovat všem příznivcům památníku za jejich modlitby, podporu a finanční dary, protože bez nich by se i ten sebelepší technický plán výstavby nemohl uskutečnit. Otec Tomáš a realizační tým

Dokončení opravy fary v Heřmanově a slavnostní požehnání fary Rád bych vás skrze tyto řádky informoval o současném stavu rekonstrukce fary v Heřmanově. Všichni víme, že heřmanovská fara prošla v několika uplynulých měsících nákladnou rekonstrukcí financovanou z EU. Jak jsem již informoval, jediné rozumné využití takto důkladně opravené fary je její pronajímání k rekreačním a ubytovacím účelům. Takovéto využití fary poskytne naší farnosti nejen renomé mezi poutníky a rekreanty směřujícími za odpočinkem na naši krásnou Vysočinu, ale zajistí naší farnosti též dlouhodobý a nezanedbatelný příjem. Dovolím si dokonce tvrdit, že farní penzion bude v budoucnosti pro heřmanovskou farnost hlavním zdrojem financí. Aby se však fara mohla jako ubytovací zařízení plně zprovoznit, bude nutné ji k tomuto účelu nejdříve plně vybavit. Z tohoto důvodu se v současné době veškeré naše síly upínají k vybavení interiéru fary. Momentálně tak máme ve výrobě postele a v nejbližší době se pustíme též do nákupu židlí, stolů, matrací, kuchyňského vybavení atd. Na tuto fázi rekonstrukce heřmanovské fary se však již bohužel nevztahuje žádná dotace, a tak si budeme muset na vybavení interiéru s největší pravděpodobností půjčit. Neříkám, že je to ideální, na druhou stranu ale bez tohoto kroku nebude moci fara začít nikdy vydělávat. Farnost Heřmanov má však v této souvislosti oproti jiným farnostem úžasnou výhodu, a tou jsou restituce. Počítáme totiž s tím, že by nám výnosy z restituovaného lesa a pozemků mohly částečně pomoci překlenout dobu, po kterou budeme částečně v mínusu, než se nám investice do fary začnou vracet. Finanční analýza, kterou jsme zpracovali, napovídá, že během dvou až tří let se budeme moci konečně moci radovat z

3


finančních výnosů fary. Tyto výnosy pak budeme moci kdykoliv investovat do další opravy kostela nebo hospodářských budov fary. Fara by pak měla být uvedena do základní provozuschopné podoby do konce dubna, což bude jistě velký důvod k oslavě a poděkování za zdařilé dílo. Z tohoto důvodu se v neděli 18. května bude v 9:00 konat slavnostní mše svatá, kterou bude celebrovat Otec generální vikář, Mons. Jiří Mikulášek. Po této mši pak bude opravená fara Otcem generálním slavnostně požehnána. Následně bude na farní zahradě probíhat farní den, na kterém se budou moci všichni farníci pobavit a občerstvit. Již nyní se tak můžeme těšit a modlit se za dobré počasí. Otec Tomáš Zápis do katastru nemovitostí o předkupním právu farnosti Křižanov na spolkovou budovu občanského sdružení Spolek katolického domu v Křižanově Na své poslední valné hromadě v roce 2013 rozhodla nadpoloviční většina členů Spolku katolického domu v Křižanově o tom, že nechá do katastru nemovitostí zapsat předkupní právo pro farnost Křižanov na budovu Katolického domu v Křižanově. Návrh smlouvy o předkupním právu vypracovaný Biskupstvím brněnským farnosti zajistí, že v případě, že Spolek katolického domu v Křižanově ukončí svoji činnost, bude mít farnost možnost odkoupit spolkový dům za 1% jeho ceny. Tím se také nezpochybnitelně zajistí prokazatelný finanční vklad farnosti do oprav Katolického domu, neboť nebude možné, aby se tato budova v budoucnu jakkoli ocitla mimo působnost Římskokatolické farnosti Křižanov. Zároveň se také tímto krokem uskuteční a současně zajistí odkaz zakladatelů Katolického domu zaznamenaný v původních spolkových stanovách. Nyní již smlouvu podepsali statutární zástupci, a čeká se tak jen na schvalovací doložku Biskupství brněnského. Po doručení této doložky bude do několika dnů proveden zápis do katastru nemovitostí. Děkujeme členům občanského sdružení Spolek katolického domu v Křižanově za to, že hlasovali pro výše zmíněný návrh a do budoucnosti přejeme celému Spolku katolického domu, aby se mu i nadále dařila požehnaná práce pro veřejnost. Otec Tomáš a farníci Poutní farní kalendář pro rok 2014 V letošním roce jsem se trošku opozdil s vydáním farního poutního kalendáře, který však již brzy půjde do tisku. Začátkem roku jsem věnoval více času administrativnímu zpracování opravy fary v Heřmanově, realizaci památníku sv. Zdislavy a dalším neodkladným věcem. Z těchto důvodů se tak vydání kalendáře opozdí. Děkuji za pochopení. Otec Tomáš 4


Jak církev v minulosti nabývala a pozbývala majetek Ve středověku měli zakladatelé kostelů ke kostelům právo vlastnické, které bylo od roku 1221 změněno na právo patronátní, z něhož pro tyto patrony kostelů vyplývala povinnost udržovat kostely a přispívat na jejich provozní potřeby. Naproti tomu poddaní platili církvi tzv. desátek, z něhož dostával biskup jednu čtvrtinu pro potřeby diecéze, zatímco zbytek dostával patron a platil z něho vydržování kněze a dalšího personálu a na údržbu stavby. Církevní stavby byly uznány za vlastnictví církve zapisované do zemských desek. Z výše uvedeného je zřejmé, že tento církevní desátek nemohl stačit na zabezpečení potřeb farářů. Proto jim šlechta přidělovala na jejich výživu i nějaké pozemky, které se staly trvalým majetkem farnosti. Tak např. v naší křižanovské farnosti přidělil tehdejší majitel panství v roce 1726 faráři Vraclavskému 47 a půl měřic pole. I poddaní odkazovali farnosti pozemky zejména v závěru života, když neměli na svém hospodářství nástupce. Tuto možnost jim umožňovalo tzv. právo odúmrtí podle něhož poddaní , kteří neměli děti, mohli v závěru života převést svůj majetek na kohokoliv jiného, případně i na kostel. Dokonce i v tomto století někteří farníci darovali svoje pozemky farnosti . Tyto farní pozemky byly jako majetek církve zapisovány do pozemkových knih a faráři je buď sami obhospodařovali nebo je pronajímali rolníkům. Pokud se týká klášterů, tak každý klášter dostával od svého zakladatele pozemky pro zabezpečení svých potřeb. Podle odhadů patřil církvi v Čechách a na Moravě před husitskými válkami pozemkový majetek z jedné třetiny celkové výměry půdy. To samozřejmě podněcovalo závist drobných i velkých šlechticů a měst, která z nich rázem udělala přívržence reformátorů, kteří hlásali, že církev má být chudá. Tím došlo za husitství a v období reformace k rozvrácení církevních struktur a rozchvácení církevního majetku. V roce 1575 už vlastnila církev v Čechách jen 5 % půdy, na Moravě 18 % půdy. Zbytek odňatého majetku nebyl církvi restituován. Pouze po Bílé Hoře dostala církev 3,5 % pobělohorských konfiskátů půdy a panovník odváděl pražskému arcibiskupovi 15 krejcarů z každé bečky soli dovážené do Čech na obnovu kostelů a far. Nicméně z darů a odkazů věřících ze všech společenských vrstev se církev v době protireformační domohla majetku potřebnému na její provoz. Od 18. století byla vlivem osvícenství církev považována za podřízenou státním zájmům. Josef II. považoval církevní statky za státní majetek. Rušením klášterů byl klášterní majetek jejich majetek prodáván v dražbě a výtěžek připadl náboženskému fondu, z něhož byla financována výstavba venkovských kostelíků a far a dorovnávání platů kněží v chudých farnostech. V 19. století byl náboženský fond dotován ze státních prostředků a obstarávání dalších potřebných prostředků uzákoněním tzv. kostelní konkurence tj. přispíváním 5


farníků na náboženské potřeby farnosti kostelními přirážkami k obecní dani a nakonec i přijetím tzv. kongruového zákona. Kongrua byl státní příspěvek na vyrovnání příjmů kněží v chudých farnostech. Ve 20. století žije církev v sekularizované společnosti, která se k církvi staví lhostejně až nepřátelsky. Postupně byl církvi státem odebírán majetek. V první pozemkové reformě v roce 1919 podléhalo záboru 234 119 ha církevní půdy. Část záboru však byla odložena. Odebrání zbytku produktivního majetku pro roce 1948 (církvi byly ponechány jen farní zahrady, fary a kostely) se církev stává závislou na státu. Za majetek, který byl po roce 1948 státem zabrán se stát svými zákony z roku 1949 zavázal hradit církvi příspěvek na její veškeré potřeby. Tento příspěvek církvím ze státního rozpočtu činil v poledních letech kolem 1,5 miliardy Kč ročně a byl použit převážně na placení platů duchovních. Nutno říct, že průměrný plat kněze byl podstatně nižší než průměrné platy jiných státních zaměstnanců. Ačkoliv se stát zavázal i k poskytování náhrad na údržbu kostelů, je nutno říci, že dobrý stav našich kostelů byl zaplacen nikoliv ze státních příspěvků, ale z darů věřících. V těch farnostech, kde je věřících málo (v pohraničních oblastech), bylo tudíž málo peněz na tyto opravy a kostely podle toho vypadají. Státem zabraný církevní majetek byl po roce 1948 zablokován v katastrální evidenci a předán do užívání státu, stáním statkům nebo lesům a zemědělským družstvům a nebylo možné na něm provádět jakékoliv změny na příklad prodeje nebo na tomto majetku stavět. Tyto zablokované církevní pozemky se nemohly zahrnovat do územních plánů obcí a tím se některé obce nemohly rozvíjet. Proto bylo nejen v zájmu církve, ale především ve veřejném, to je především zájmu obcí a státu, aby bylo provedeno narovnání vztahů mezi církvemi a státem. V neposlední řadě i z toho důvodu, aby se vyhovělo požadavkům našich nevěřících spoluobčanů, aby si duchovní platili věřící sami. Proto byl vydán a schválen zákon o tomto narovnání, který předpokládá, že bude církvím vydán majetek (pole, lesy, budovy a umělecká díla v hodnotě 75 miliard a za majetek, který je v majetku soukromých osob a tudíž podle zákona být vydán nemůže, budou církve od státu dostávat ročně cca 2 miliardy Kč po dobu 30 let. Pokud bude inflace, bude tato částka zvýšena o procento inflace. Většina občanů a asi i věřících se prý domnívá, že oněch 60 miliard od státu je za těch 30 let mnoho. Ale to není pravda. I kdyby to bylo víc než církev potřebuje, tak po 30 letech už církev od státu nedostane z tohoto titulu nic a naši věřící se musí připravit na to, že budou muset na veškeré potřeby církve přispívat sami, zejména pokud se stát bude jak doposud bránit financovat v plné míře údržbu objektů prohlášených za kulturní památky, kterými je většina katolických kostelů. Ing. Karel Hromek

6


Drobné sakrální stavby v katastru obce Vidonín. V roce 2013 opravila obec Vidonín tři křížky nacházející se na jejím katastrálním území. Bez nadsázky lze říci, že se zaskvěly svojí zašlou krásou. První kamenný křížek za vesnicí u silnice směrem k Radňovsi je chráněnou kulturní památkou. Na jeho podstavci je vytesaný letopočet 1776 a v ústním podání pamětníků se o něm hovoří jako o křížku "morovém". Byl postaven neznámými předky na poděkování Pánu Bohu, že z našeho kraje ustoupil hladomor. V chudém hornatém kraji Vysočiny byla taková bída, že lidé zde prodávali svá pole, opouštěli domovy o odcházeli do krajů jižněji položených v naději, že tam snad přežijí. Svědectví o těchto kritických létech zachycuje Nejstarší historie obce Nosislavi /prof. Frant. Klein./: "Nosislav byla počátkem roku 1770 svědkyní strastiplných zátop, všude bylo mokro, husy po celé léto plavaly na Humínkách jako na rybníce a v následujícím roce 1771 nebylo jinak. Nebylo úrody, byla nouze a hlad, zejména v hornatějších končinách, kde lidé z hladu pekli chléb z rozličných semen s přídavkem pilin a stromové kůry. Nosislaví tenkrát procházelo denně 20 30 prosebníků z Vysočiny a z Čech, prosili aspoň o kousek chleba a nikde se nemohli uchytit. Teprve rok 1773 byl úrodný a zvolna přestávala bída předešlých let." Ve starých písemnostech obce Nosislavi je prý rovněž uvedeno, že hektar pole se na Vysočině prodával za pětikilový bochník chleba! Dodnes jsou v Nosislavi rodiny, jejichž předkové přišli v době hladomoru z Horácka. Druhý opravený křížek stojí za vesnicí u silnice směrem k Heřmanovu, svým provedením i letopočtem vzniku (1776) se velice podobá prvnímu a patrně mohl být postaven i z podobných důvodů. Třetím opraveným křížkem je litinový křížek na vysokém pískovcovém podstavci, nachází se ve vesnici na prostranství před domem č.p.59. Je označen letopočtem 1861, ale ve starých vojenských mapách z takzvaného prvního vojenského mapování v 18.století je již v těchto místech značka křížku zakreslena, z čehož lze odvodit, že stávající křížek nahradil v roce 1861 starší patrně doslouživší. Zajímavý je i samotný pískovcový podstavec, konkrétně jeho červenohnědá barva. Kámen tohoto zbarvení se v blízkém okolí nevyskytuje. Nevíme nic o lidech, kterým stálo za to se namáhat - dopravit z daleka kámen a vztyčit kříž, nevíme ani o pohnutkách, které je k tomu vedly. Co víme je, že stával na rozcestí starých cest a pozemek, na kterém stojí, býval ještě poměrně nedávno majetkem obce. Možná měl kříž konkrétní důvod vzniku, možná jen ukazoval směr pocestným. Za zmínku stojí i další čtyři takzvaně "nové" křížky. Mají společné to, že byly postaveny ve 20. století, známe jména jejich donátorů a vyhotoveny byly z bílého nedvědického mramoru. Pod Vidonínem u staré cesty ke mlýnu blízko svého domu a na svém pozemku nechali jeden z nich v roce 1909 postavit manželé Anna a Karel Dolíhalovi z č.p. 7. Je na něm krásný veršík: "Poutníče, zde málo prodli, otčenáš se vroucně modli, by Pán milostiv nám byl, hříchy naše 7


odpustil." A babička mám dětem kdysi vyprávěla, že tudy chodili poutníci pěšky na Vranov, proto ten nápis. Otčenáš jsme se tam něco namodlili, ale jít pěšky na Vranov, bylo to vůbec možné?, kroutili jsme nevěřícně hlavami. Dost možná, že v současnosti zase kolem křížku prošel nebo projde nějaký poutník – turista směrem k Vranovu, jistě se zastaví i jiní kolemjdoucí – křížek nadále „slouží“ svému účelu. Na téže cestě jen níže v údolí Libochůvky, stojí pod vzrostlou lípou druhý z nových křížků. Postavit ho nechal pan František Jeřábek "na památku svého bratra Josefa Jeřábka, mlynáře z Vidonína" v roce 1913. V rodinném albu potomků se nalezla fotografie ze slavnosti, když byl křížek svěcen. Množství svátečně oděných lidí, kněz, muzikanti. Už nikdo přesně neví, co bylo pohnutkou pro pana Jeřábka k stavbě kříže - snad prý z vděku, že se při požáru mlýna nikomu nic zlého nestalo. Další křížek se nachází asi půl kilometru za vesnicí u silnice směrem ke Žďárci. Ve starých dobách bylo toto místo rovněž rozcestí cest - jedna vedla směrem k Rojetínu a druhá k Rozseči. Z nápisu pokrytého vrstvou mechů lze při troše námahy přečíst, že „Ke cti a chvále Boží věnovali L. P. 1909 manželé František a Františka Vojtěchovi z č.p 13“. Dům s číslem popisným 13 už ve Vidoníně nestojí, jeho majitelé odešli v r.1946 do takzvaného „zabraného pohraničí“, jejich stopy se ztratily. Zanechali však svým spoluobčanům památku ve formě tohoto kříže, která přetrvala celé století. Nejmladším co do data vzniku je křížek stojící uprostřed obce před obecní zvoničkou. Je z roku 1930 a věnovala ho rodina Musilova z č.p. 2. Ani v tomto případě už nikdo z pamětníků neví, proč se rozhodli Musilovi postavit kříž ne například na svém poli, ale před obecní zvoničkou. A tak nelze jinak, než vzít doslova a do písmene text vepsaný do jeho kamene: "Ke cti a chvále Boží věnovali tento kříž..." A s vděčností dodat, že ho věnovali také svým spoluobčanům k užitku. Protože u něho se až donedávna konala poslední rozloučení, "zastavení, vyprovázení" zesnulých z vesnice. Konaly a konají se u něj májové pobožnosti a tradičně odtud začíná farní letní pouť k Panně Marii Karmelské. Naproti zvoničce stávala ještě jedna stavbička označená znamením kříže byl to pomník padlým ve světové válce. Malou úhlednou mohylu postavil zednický mistr pan Jindřich Prášek z Radňovsi z kamene vylámaného v obecním lomu na Špilberku. Do bílé mramorové desky vsazené do pomníčku byl vytesaný křížek, břečťanový věneček, jména Karel Toužín, Karel Kejda, Leopold Neubauer a text „na věčnou památku padlým vojínům ve světové válce věnuje obec Vidonín“. Přestože byl bytelný a pevný v základech, nepřežil dobu socialismu a ve druhé polovině 20. století byl zbořen a nahrazen tmavou mramorovou deskou - bez křížku a bez úhlednosti. Největší významem i velikostí přesto také malou sakrální stavbou je zvonička uprostřed obce. V její omítce je stále zachováván letopočet 1818, kdy byla postavena. Patrně nejsou písemné doklady o její výstavbě. V ústním podání starých lidí však ano. A tak se hezky poslouchalo, když babička Hedvika Neubauerová vyprávěla, jak stará praprababička Agáta si ještě pamatovala, že dříve stávala v těch místech zvonička dřevěná. I ústní podání je historicky cenné. (Nařízení o tom, 8


že každá vesnice musí vybudovat zvonici, aby se zvoněním rychle dalo na vědomí, že v obci hoří, bylo vydáno v 18. století na popud císaře Josefa II.) Zajímavý byl osud zvonku. V průběhu 2. světové války byl "zrekvírovaný", ale nějakou náhodou nebyl roztaven na dělové hlavně a po válce se vrátil zpět do vesnice. Mezitím se už však dohodla místní omladina, vybrali mezi sebou peníze a pořídili zvonek nový. A tak starý navrátivší se byl darován sousední Rozseči. V roce 1953 byly v silném kamenném zdivu zvoničky vyhotoveny výklenky a do nich byly umístněny poměrně velké sochy sv. Antoníčka a sv. Tadeáše. Pocházely z kostela v Dolních Loučkách a o jejich darování a přenesení do Vidonína se zasloužila paní Ludmila Látová, nepochybně vedena svojí zbožností a snahou o zkrášlení místa, ke kterému chovala úctu. Sochy už zvoničku nezdobí. Zloději je ukradli na začátku devadesátých let 20. stol. - pro změnu rub tržního kapitalismu. Nebyly cenné svým stářím, ani autorem, ani sádrovým materiálem. Byly však velice cenné pro obyvatele Vidonína - svaté, které sochy znázorňovaly, vnímali jako další patrony obce řadící se po boku Panny Marie. Také samotná zvonička a prostranství kolem ní bylo přibližně před rokem majitelem tj. obcí Vidonín hezky upraveno. K rozhodnutí postavit kříž nebo pomník zpravidla jejich "investory" něco vedlo - nějaká pohnutka - vděčnost za uzdravení, za navrácení z vojny, jindy naopak stesk po tom kdo padl ve válce nebo tragicky zahynul a snaha zachovat vzpomínku na něho. Mají však další velký duchovní rozměr - krásně ho vyjádřil otec Pavel Svoboda při mši svaté v Milešíně - "kříže jsou obrazem Boží přítomnosti kolem nás". V neposlední řadě jsou svědectvím o zbožnosti a štědrosti našich předků - ať známí či neznámí zaslouží si naši vzpomínku a vděčnost. Projíždíme nebo procházíme krajinou kolem někdy opravených, někdy zubem času poznamenaných pomníčků ke své škodě často bez povšimnutí. Prosím, napište další o pomníčcích a křížcích ve svých vesnicích, vše co o nich víte, ať jejich účel ožije a jejich krása neuniká. Marie Hladíková

9


Církevní restituce: ekonomicko-politické zamyšlení Politici a tedy i média se stále dokola zabývají otázkou církevních restitucí. Někteří politici by chtěli schválené zákony a smlouvy jen revidovat, jedna politická strana jde ještě dál. Tak, jak před 65 lety ve jménu pracujícího lidu“ ukradla všechno všem“ - jak říkával můj známý, tak dnes by ve jménu 80% občanů, kteří jsou ateisté,chtěla všechno ukrást jen církvím. Podívejme se na církevní restituce ekonomicky. Vrací se část polí a lesů, některé objekty a umělecká díla. Objekty (např. kostel na Zelené hoře) a umělecká díla zůstanou na svém místě a budou dělat radost těm, kteří je chtějí navštívit a vidět. Na polích a v lesích se bude dále hospodařit. Pravděpodobný pronájem zdaleka nebude moci pokrýt finanční požadavky na zajištění alespoň provozních potřeb církví a zajištění platů duchovních. Jako příklad může sloužit hospodaření křižanovské farnosti. Na kostelních sbírkách se vybere přibližně 600 000 Kč. Z toho se jedna čtvrtina vrací diecézi formou odvodu vyhlášených sbírek (charita, misie atd.) a desátku. Více než čtvrtinu platíme jen za plyn a elektřinu. Další jen menší část jde na ostatní režijní výdaje. Zbývajících 150-200 tisíc by mohlo zůstat na mzdu faráře, což by znamenalo maximálně 14 000 hrubého měsíčně. To všechno za předpokladu, že se nebude nic opravovat. Zde odbočím z tématu: Možná existují lidé, kteří mají výhrady k opravám fary a kostela z hlediska jejich finanční náročnosti. Na to říkám otevřeně: "zaplať Pánbůh, že se to udělalo". Opravy fary byly provedeny, aby odpovídaly stylu bydlení této doby (určitě se nejedná o žádný luxus) a také aby prostory umožňovaly shromažďování farníků v příjemném prostředí. Fara tak může sloužit beze změny dalších deset či dvacet let. Za to patří díkzejména obcím naší farnosti, které za těch 8 let (2006-2013) přispěly celkovou částkou 1,040 mil Kč. Je však mnohem více farností, které jsou v "pohanských oblastech" naší země, kde sbírky pravděpodobně nestačí ani na zaplacení faktury za elektřinu. Z toho pohledu vidím finanční hospodaření církví za dvacet či třicet let jako velmi obtížné, a proto církve správně plánují využít státem vyplácené finanční náhrady za majetek, který nemohl být vydán tak, aby pomohly zajistit budoucí nezávislost na státu. A jsme u těch miliard, o kterých se stále mluví. Škoda, že nikdo nespočítal, kolik by stála oprava těch církevních objektů, které minulý režim využíval třeba jako skladiště nebo je za těch 40 let nevyužíval vůbec a nechal je zcela zchátrat.Takže celkově hodnotím tyto restituce, zejména pro katolickou církev, jako velmi nevýhodné. A teď k pohledu státu a občanů. Za 30 let mají být náhrady poskytnuty ve výši 60 miliard Kč. Je to suma pro běžného občana prakticky nepředstavitelná. Já 10


sám si umím představit maximálně 7 miliónů v krabici od vína. Politici křičí: Jsme v těžké ekonomické situaci, měli by šetřit všichni, 60 miliard je moc (a neříkají, že jde za rok jen o 2 mld). Souhlasím s šetřením –i to je opravdu hodně. Podívejme se tedy na některé údaje z médií poslední době: - příspěvek státu na obnovitelné zdroje za rok 2013 je 44 mld. Kč, z toho 25 mld. Kč na solární elektrárny - z veřejných zakázek (200-250 mld. Kč) je nejméně 10% vynaloženo zbytečně - mezinárodní konzorcium CASE odhadlo, že objem nevybrané DPH v Česku je asi 2,7% HDP. Průměr Evropy je 1,5%. Kdybychom zlepšili výběr alespoň na uváděný průměr, znamenalo by to 40 mld. Kč- masově rozšířený "švarcsystém" a výdajové paušály znamenají ztrátu na dani a pojistném nejméně 20 mld. Kč Takže co více pomůže? Nedat církvím 2mld. Kč nebo zabránit tomu, aby se těch zhruba 80-100 mld. Kč ročně kdesi ztratilo? Politici jistě o problémech ví a věřím tomu, že je opravdu chtějí řešit a přeji jim, aby to i zvládli. Nemohu ale souhlasit s tím, jak se snaží manipulovat s lidmi 2 mld. Kč je málo, tak raději mluví o 60 mld. Kč (o těch 30-ti letech mlčí) - to jen abychom se dokázali zorientovat v tom, co na nás každý den chrlí noviny, televize a internet. A pokud to dokážeme, pak bych chtěl ty, kteří patří k našemu farnímu společenství, vyzvat, aby se snažili svým spoluobčanům věci vysvětlit. Teď už nikoho za názor nezavírají (snad mě také tento článek projde), tak se slušně braňme. Nechat se donekonečna pomlouvat není na místě. Celý proces(nejen církevních) restitucí byl složitý a nemohl býtzcela spravedlivý. Měl, alespoň částečně, napravit křivdy spáchané před 65 lety.Proto k této problematice přistupme s pokorou, nejen ti, kteří byli restitucemi přímo dotčeni, ale i vláda a vůbec všichni ti, pro které je Bůh cizí slovo. Můžeme toho pro zlepšení společenských poměrů udělat hodně, pokud to budeme myslet upřímně (ne tak, jak to myslelten“geniální“ železničář v čele vlády).Podívejme se sebekriticky kolem sebe a na sebe:matka "samoživitelka" žije trvale v domácnosti s přítelem dobře finančně situovaným, "nezaměstnaný" pracuje načerno,peníze za vzájemné služby jdou bez dokladu atd. Netýká se to samozřejmě všech,nechci urazit ty, kteří se snaží jednat vždy čestně. Často hřešíme proti světským zákonům, ať už jde o peníze nebo o cokoli jiného a to se týká i autora tohoto článku. Naše nejčastější omluva v případě, kdy jde o peníze, zní: "Ti nahoře rozkrádají miliony a miliardy". Toto tvrzení možná obstojí třeba v hospodě u piva, ale nejsem si jist, jestli s ním můžeme obstát i my křesťané. Jan Kučera

11


12


Hospodaření farnosti Heřmanov v roce 2013 v Kč Příjmy:

kostelní sbírky

270 646

přijaté dary (4 dárci)

28 000

ostatní – úrok z účtu Výdaje:

233

Celkem

298 879

režijní výdaje:

274 895

oprava fary

5 159 642

odeslané sbírky: bohoslovci

5 000

misie

5 400

charita

3 500

haléř sv. Petra

4 000

na potřeby diec.

3 500

Boží hrob

2 500

sousoší C.M. 4 200 desátek

31 428

dar otci Pavlovi

4 000 63 528

Celkem

Rozdíl příjmů a výdajů:

5 498 065

-5 199 186

Na opravu fary máme úvěr Na účtu k 31. 12. 2013 je

5 159 642 53 464

Oprava fary je účetně posuzována jako technické zhodnocení, o vynaloženou částku se tak zvyšuje hodnota hmotného majetku farnosti, který podle ocenění provedeného k 31. 12. 2013 je 7 113 607 Kč. 2.2. 2014 sestavil J. Kučera

13


Hospodaření farnosti Křižanov v roce 2013 v Kč Příjmy:

kostelní sbírky (z toho H. Libochová 30 619)

593 103

přijaté dary

34 400

(z toho 21 000 patřilo na pomník opraveno) příspěvky obcí na opravy Dobrá Voda

10 000

Jívoví

20 000

Kadolec

10 000

Kozlov

20 000

Kundtarice

15 000

Sviny

15 000

ostatní – úrok z účtu

187

Celkem Výdaje:

90 000 717 690

režijní výdaje:

511 488

odeslané sbírky: bohoslovci

19 600

misie

13 800

charita

11 700

haléř sv. Petra

9 200

na potřeby diec.

8 850

Boží hrob

5 400

sousoší C.M. 7 100 desátek

65 664 141 314

Celkem

652 802

Rozdíl příjmů a výdajů: + 64 888 Kč. Stav k 31. 12. 2013 je pokladna 2 881, účet 15 222 Majetek farnosti podle ocenění provedené podle metodiky biskupství byl k 1.1. i k 31. 12. 2013 9 689 224 Kč. 2.2.2014 sestavil J. Kučera 14


Pro nejmenší čtenáře…

15


16


JARNÍ PRÁZDNINY 8.-10.3. 08. 03. 2014 - 09:00 Tento pobyt je určen pro děti ze 3.-7.třídy včetně. Jedná se o pobyt na faře, spojený s hrami a různými pohybovými aktivitami. Cena třídenního pobytu je 300Kč. Kapacita fary je omezena, proto bude v případě vyššího počtu zájemců rozhodovat termín (čas) odevzdání přihlášky. Přihlášku můžete odevzdávat do pátku 21.3 paní učitelce Petře Dvořákové. Další informace budou zaslány na kontaktní email (rodičů), který je povinnou součástí přihlášky. V případě, že nemáte možnost přístupu k internetu, můžeme tento problém řešit individuálně. Máte-li nějaké nejasnosti a dotazy, volejte nebo pište: Kateřina Dvořáková 607834564 – [email protected] nebo Pavla Kotíková 777594686, [email protected]

17


Divadelní pohádka v podání divadelního společenství Křemílek zve na představení: POPELKA Katolický dům Křižanov, 15. 03. 2014 - 17:00, Vstupné dobrovolné

Spolek katolického domu v Křižanově zve na VALNOU

HROMADU,

která se uskuteční dne 02. 03. 2014 v 16:00 hod. Program: - přivítání členů - vybrání členských příspěvků, které byly stanoveny a odsouhlaseny výborem (300,-kč/člen, 100,-kč/člen – student, člen důchodce – dobrovolný příspěvek). - výběr hlasovacích lístků - finanční zpráva za rok 2013 - výroční zpráva za rok 2013 - zpráva revizní komise - hlasování a zvolení nového výboru a předsedy Spolku Katolického domu na další období 2014 - 2016, hlasování: každý obdrží seznam členů Spolku Katolického domu, kde v posledním sloupečku zakřížkuje osm navržených kandidátů do výboru spolku, předseda bude zvolen valnou hromadou z těchto Vámi navržených kandidátů - volba revizní komise - přijetí nových členů - diskuze (Vaše návrhy, připomínky, dotazy, atd…….) - občerstvení Tomáš Kotík Předseda Spolku Katolického domu v Křižanově

18


19

Z D I V A PŮST

Recommend Documents