Odbor územního plánování a stavebního řádu oddělení stavebního řádu
datum
oprávněná úřední osoba
říjen 2007
Miroslav Zeman
Zápis z porady pracovníků stavebních úřadů Zlínského kraje (okresů Kroměříž a Vsetín) konané dne 4. a 5. října 2007 Hotel Všemina
Program: •
zahájení
•
nový stavební zákon a prováděcí vyhlášky
•
odpovědi na dotazy stavebních úřadů
•
rozsudky soudů týkající se působnosti stavebních úřadů
•
Oblastní inspektorát práce pro Jihomoravský a Zlínský kraj
•
Hasičský záchranný sbor Zlínského kraje
•
odbor životního prostředí a zemědělství KÚ ZK
•
ukončení porady
Krajský úřad Zlínského kraje tř. Tomáše Bati 21, PO Box 220 761 90 Zlín
IČ: 70891320 tel.: 577 043 451, fax: 577 043 452 e-mail:
[email protected], www.kr-zlinsky.cz
ZAHÁJENÍ Poradu stavebních úřadů zahájil vedoucí oddělení stavebního řádu Krajského úřadu Zlínského kraje pan Miroslav Zeman, který přivítal přítomné a seznámil je s programem porady.
NOVÝ STAVEBNÍ ZÁKON A PROVÁDĚCÍ PŘEDPISY
V úvodu porady seznámil pan Miroslav Zeman přítomné se schválenou změnou i s připravovanými změnami zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon). Změna provedená zákonem č. 68/2007 Sb., kterým se mění zákon č. 183/2006 Sb. , o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon) spočívala v tom, že z výčtu speciálních SÚ byl vypuštěn speciální stavební úřad pro stavby podléhající integrovanému povolení. Důvodem poslaneckého návrhu byla i náročnost stavebního řízení. Tato změna nabyla účinnosti dne 4. 4. 2007. Podle aktuálních informací ke dni porady se navrhované změny stavebního zákona týkají následujících ustanovení stavebního zákona: § § 4 odst. 1 – společně se stavbou hlavní se v režimu stavby hlavní projedná i soubor staveb § § 103 odst. 1 písm. d) bod 6 – se zrušují slova „..do výšky 1,8 m, které nehraničí s veřejným prostranstvím..“ § § 107 se doplňuje o odst. 3 – odvolání proti zákazu provedení stavby nemá odkladný účinek § § 178 prodloužení lhůty k nahrazení schválené ÚPD z 5 na 9 let § za § 189 vložen § 189a - o změnách a rušení stavebních uzávěr rozhodují obce opatřením obecné povahy. Stavební úřady, i když bylo vydáno územní rozhodnutí stavebním úřadem, rozhodovat nebudou (předpokládaná účinnost zatím nebyla stanovena) V přípravě je návrh přechodného ustanovení pro obce, které nemají ÚPD (§ 18 odst. 5)
Pan Miroslav Zeman upozornil stavební úřady na možnost využívání metodické pomůcky „ Profesní informační systém“ – metodický materiál ČKAIT na CD byl rozdán SÚ resp. rozeslán. Obsahuje: § Obecně závazné právní předpisy § Vnitřní řády komory § Metodické pomůcky § Doporučené standardy metodické § Doporučené standardy technické
SÚ byly upozorněny na následující nedostatky při předkládání spisů: •
spisy bez průvodních dopisů a bez stanoviska SÚ
•
chybí spisové přehledy, spisy nejsou seřazeny chronologicky (naspodu žádost, nahoře rozhodnutí s odvoláním)
•
dodejky sešívat nebo lepit na zvláštní papír
Dále byly SÚ upozorněny na opakované nedostatky při jejich rozhodovací činnosti: •
řádně odůvodňovat okruh účastníků řízení – pozitivní i negativní vymezení (proč je SÚ vzal či nevzal za účastníky)
•
řádně odůvodňovat námitky účastníků řízení (bez dostatečně srozumitelného a přesvědčivého odůvodnění, které nebude vypracováno v souladu s ust. § 68 správního řádu lze přezkoumávané rozhodnutí zrušit pro nepřezkoumatelnost)
•
povolování staveb v rozporu se schválenou ÚPD – upozornění na § 159 odst. 1 trestního zákona – vědomá nedbalost pracovníků SÚ (zneužití pravomoci veřejného činitele - § 158 trestního zákona)
•
předání spisu odvolacímu orgánu – stavební úřad je povinen odvolacímu orgánu předat spis se stanoviskem do 30 dnů
ODPOVĚDI NA DOTAZY 1) Sjezdy ze silnic a na ně navazující vjezdy do nových staveb. Kdo a jak tyto povoluje a stanoviska, kterých dotčených orgánů si musí pro povolení vyžádat? Sjezdy z pozemních komunikacích na sousední nemovitosti nevyžadují územní rozhodnutí ani územní souhlas (§ 79 odst. 3 písm. n) SZ). Tyto sjezdy vyžadují ohlášení obecnému stavebnímu úřadu. Dotčeným orgánem bude především silničně správní úřad a dle konkrétního místa může být dotčeným orgánem např. orgán ochrany životního prostředí, orgán ochrany památek. Je třeba rozlišovat sjezdy od připojení místních komunikací či účelových komunikací. O připojení se bude jednat např. u příjezdů k nákupním střediskům. 2) Doručování v územním řízení? Doručování v územním řízení se řídí obecně ust. § 20 stavebního zákona ve vztahu k ust. § 87 odst. 1 poslední věta stavebního zákona upravujícího doručení oznámení o zahájení územního řízení a ust. § 92 odst. 3 stavebního zákona ohledně doručování územního rozhodnutí. V ostatních případech se doručování řídí příslušnými ustanoveními správního řádu o doručování.
3) Ust. § 18 odst. 5 SZ – zástavba v nezastavěném území? Pokud ÚPD neomezuje svými regulativy zástavbu v nezastavěném území, lze tohoto ustanovení stavebního zákona využít. 4) V příloze č. 3 vyhl. č. 503/2006 Sb., je v části B. uvedeno, že se k žádosti přiloží souhlas vlastníka pozemku (v případě, že je odlišný od žadatele), na němž má být záměr uskutečněn…., doložený jeho ověřeným podpisem s připojeným situačním výkresem. Chtít ověřený podpis od všech subjektů, tzn. od fyzických a právnických osob? V praxi nastávají problémy při ověřování podpisů např. u obcí, Ředitelství silnic a dálnic, Lesů České republiky, Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, atd., kteří nechtějí podpisy ověřovat. V případě zmíněných subjektů nepovažujeme za nezbytné vyžadovat ověřené podpisy. Jedná se o statutární osoby, případně zaměstnance, kteří na základě vnitřních organizačních předpisů jsou oprávněni za úřad jednat. V těchto případech je třeba ověřit zda oprávnění těchto osob trvá.
5) Stavebník ohlásil stavební úpravy, které nelze podřadit pod § 104 odst. 2 písm. n) stavebního zákona (vyžadují stavební povolení). Ohlášení mělo všechny náležitosti podle odst. 1 až 3 stavebního zákona. Jakým způsobem sdělit stavebníkovi, že stavební práce nelze provádět na základě ohlášení, ale pouze na základě stavebního povolení. Poslat stavebníkovi pouze písemné sdělení? Doporučujeme v těchto případech provedení stavby zakázat dle § 107 odst. 2 stavebního zákona. 6) Lze spojit územní a stavební řízení, pokud rozsah staveb uvedených v žádosti o vydání územního rozhodnutí je větší než v žádosti o vydání stavebního povolení (např. v žádosti o vydání ÚR je uveden rodinný dům a přípojky inženýrských sítí a v žádosti o vydání SP pouze uveden rodinný dům)? Ano, jedná se o soubor staveb. Není podmínkou, že stavebník musí žádat o povolení všech umísťovaných staveb. V některých případech stavební úřad ani povolení vydat nemůže (speciální stavební úřady). Při posuzování je třeba sledovat vzájemnou podmíněnost staveb.
7) Jak postupovat v případě, že je podána žádost o vydání územního rozhodnutí a o vydání stavebního povolení, zároveň je požádáno o spojení řízení. Uvažujeme o spojení řízení, nicméně žádost např. o vydání územního rozhodnutí má nedostatky a nejsou doloženy všechny stanovené podklady? Je třeba stavebníka poučit a vyzvat k odstranění nedostatků, včetně upozornění na důsledky jejich neodstranění s tím, že řízení nemohou být pro existující nedostatky spojena a obě řízení usnesením přerušit. Po odstranění nedostatků lze obě řízení spojit dodatečně v jejich průběhu. 8) Oznamujeme zahájení územního řízení veřejnou vyhláškou (počet účastníků řízení je menší než 30), uvádět v rozdělovníku účastníky řízení dle § 85 odst. 2 stavebního zákona jednotlivě, nebo pouze obecně uvést, že se účastníkům řízení dle § 85 odst. 2 stavebního zákona doručuje veřejnou vyhláškou? Stejné platí i pro doručování územního rozhodnutí. Stačí, pokud jsou účastníci podle § 85 odst. 2 stavebního zákona vyjmenováni v odůvodnění rozhodnutí a v rozdělovníku je uvedeno, že účastníkům podle § 85 odst. 2 se doručuje veřejnou vyhláškou? Dle ustanovení § 69 odst. 2 správního řádu se v písemném vyhotovení rozhodnutí uvedou jména a příjmení všech účastníků, tedy stačí pokud budou uvedeni v odůvodnění rozhodnutí. Ohledně „Oznámení o zahájení územního řízení“ toto pravidlo správním řádem stanoveno není, dle našeho názoru stačí obecně uvést , že se účastníkům řízení dle ust. § 85 odst. 2 stavebního zákona doručuje veřejnou vyhláškou. 9) Jak postupovat, pokud vydáváme usnesení o projednání záměru v územním řízení. Vydáním usnesení je možné považovat za zahájení územního řízení, nebo uvést do usnesení, že si stavebník musí požádat o vydání územního rozhodnutí. Úroveň předkládaných podkladů je ve většině případů nedostatečná a prakticky vždy bychom museli vyzývat k odstranění nedostatků a doplnění podkladů. Musí být doložena DUR? Stavební zákon postup neřeší. Podle našeho názoru není třeba nová žádost. Územní řízení je zahájeno oznámením (doručením) usnesení o projednání záměru v územním řízení žadateli. Pokud podání – žádost není úplná, stavební úřad řízení přeruší a stavebníka vyzve k doplnění žádosti a předložení dalších podkladů pro řízení v rozsahu, který odpovídá projednávané věci. Každý záměr žadatele na vydání územního souhlasu je nutno posuzovat individuálně, neboť ne každý záměr je zamýšlen pro stavbu, na kterou územní souhlas postačí dle ust. § 96 stavebního zákona. V případě, že se jedná o stavbu, na kterou územní souhlas nepostačí, vydáním, resp. nabytím právní moci usnesení o projednání záměru v územním řízení věc končí. Žadatel musí podat zákonem stanovenou žádost o územní rozhodnutí se všemi ostatními náležitostmi, podklady a dokumentací tak, jak stanoví zákona a prováděcí vyhlášky.
10) Jak postupovat v případě, že je ohlášeno odstranění např. stavby rodinného domu a vlastníci nedoloží dokumentaci bouracích prací v rozsahu stanoveném vyhláškou. Je zřejmé, že pokud bude dopracována dokumentace bouracích prací, nebude nutné vést řízení. Zákon takovouto situaci neřeší. V § 128 odst. 2 stavebního zákona je stanoveno, že stavbu lze odstranit, pokud stavební úřad do 30 dnů ode dne ohlášení záměru nesdělí, že k odstranění je třeba povolení. Pošleme vlastníkovi stavbu výzvu k odstranění nedostatků žádosti a upozorníme ho, že doplněním požadovaných podkladů, lze ohlášení považovat za úplné s účinky podle § 128 odst. 2 stavebního zákona ? Ano. Stavební úřad musí vycházet ze spolehlivě zjištěného stavu věci, tedy i zákonem požadované dokumentace bouracích prací. V případě, že ji vlastník stavby nepředloží, stavební úřad mu sdělí, že k odstranění je třeba povolení. Pokud bude dokumentace do 30 dnů doložena, bude stavební úřad považovat toto podání za úplné a může stavebníkovi po posouzení sdělit souhlas k provedení bouracích prací.
11) Jak postupovat v případě, že DUR nemá strukturu požadovanou vyhl.č. 503/2006 Sb., ale má více méně požadovaný obsah a je z roku 2006? Lze ji v řízení použít - § 3 odst. 2 vyhl.č. 503/2006 Sb.? Stavební úřad musí posoudit, zda dokumentace obsahuje skutečně údaje požadované novou vyhláškou. Soulad dokumentace ověřit aktualizační doložkou, tj. že dokumentace byla překontrolována dle požadavků nových předpisů.
12) Jak nakládat s projektovými dokumentacemi zpracovanými, nejen převážně, ale i zcela před 1.1.2007? Lze je brát jako podklad pro řízení? Postupovat v souladu s ustanovením § 7 vyhlášky č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb, s použitím pravidla uvedeného výše.
13) Co výzva za situace, kdy žádost má velké množství nedostatků. Vypisovat podrobně veškeré nedostatky, nebo pouze obecně odkázat např. na ustanovení vyhlášky. Např., že DUR nemá náležitosti stanovené vyhláškou č. 503/2006 Sb. Skutečně záleží na rozsahu nedostatků. V případě, že DUR nebo dokumentace ke stavebnímu řízení nemá základní náležitosti stanové vyhláškou, není třeba tyto nedostatky ve výzvě podrobně vypisovat. Zásadní nedostatky by se však vzhledem k tomu, že DUR může zpracovat pouze autorizovaná osoba, neměly vyskytovat. Totéž se týká veškeré vybrané činnosti prováděné autorizovanými osobami. 14) Jaký má být rozsah dokumentace podle vyhlášky č. 499/2006 Sb., požadovat důsledně po projektantech, aby vyhodnotili veškeré body uvedené ve vyhlášce. V praxi se projektanti jednotlivými body nezabývají a nevyhodnocují je. Povinnosti projektanta jako autorizované osoby je dbát při zpracování projektové dokumentace na dodržování právních předpisů, tedy i vyhlášky č. 499/2006 Sb. Neúplná dokumentace není podkladem pro řízení, na jehož základě by bylo možno stavbu povolit. Projektová dokumentace musí obsahovat jednotlivé části stanovené vyhláškou, jejich rozsah je však možno dle konkrétní stavby upravit tak, aby odpovídal druhu a významu stavby, jejímu umístění, účelu využití, vlivu na životní prostředí atd.
15) Kdo je příslušný ke změně septiku na jímku (obecný nebo speciální stavební úřad), a to v případě a) změny užívání se stavebními úpravami a b) změny užívání bez stavebních úprav (kolaudovaný septik je nepovolenou jímkou).
V prvé řadě je příslušným správní orgán, který je oprávněn o stávající stavbě rozhodnout, tj. speciální stavební úřad. Pokud bude stavba vyžadovat následně další úpravy, je příslušný o stavbě, která již není vodohospodářským dílem, rozhodovat obecný stavební úřad. 16) Podle § 23 odst. 2 vyhlášky č. 501/2006 Sb. se stavba umisťuje tak, aby ani její část nepřesahovala na sousední pozemek. Jak máme toto ustanovení chápat? Znamená to, že nesmí žádná část stavby (např. přesah střešní konstrukce) přesahovat ani nad sousední pozemek? Při povolení staveb v řadové zástavbě s předpokládaným přesahem klempířských prvků bude stavební úřad postupovat dle ust. § 25 odst. 5 vyhl.č. 501/2006 Sb. Povolení přesahu vyžaduje smlouvu či jiný doklad, který stavebníka k tomuto opravňuje. 17) Jak lze dodržet lhůty dané správním řádem k vyřízení žádosti ve správním řízení, pokud je třeba nařídit opakované veřejné ústní jednání (§ 87 odst. 2 SZ), seznámit účastníky řízení (např. vedeného veřejnou vyhláškou) s podklady pro rozhodnutí apod.? V územním řízení vzhledem k delším lhůtám a veřejnému projednávání dost těžko. Je třeba důsledně využívat možnosti přerušení řízení a v případě nedostatků podání této možnosti využívat. 18) Přílohami žádosti o vydání územního rozhodnutí jsou mj. 7 - Stanovisko nebo vyjádření dotčeného orgánu nebo příslušného úřadu nebo závěr zjišťovacího řízení, že stavba/změna stavby nevyžaduje posouzení jejích vlivů na životní prostředí. 8 - Stanovisko příslušného úřadu k posouzení vlivů provedení záměru na životní prostředí, bylo-li vydáno. Nejde o jedno a totéž stanovisko? Toto jsou možné alternativy žádosti. Je třeba vždy pro konkrétní případ vyžadovat pouze údaj, který je pro konkrétní věc případný. 19) Doloží-li žadatel k žádosti o umístění stavby smlouvu s vlastníkem pozemku pod stavbou (bez ověřeného podpisu vlastníka pozemku), jde o doklad pro umístění stavby postačující? Stavební zákon v ust. § 86 odst. 3 nevyžaduje, aby podpis na smlouvě byl ověřen. V případě souhlasu vlastníka, a to obce, kraje, Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, Lesů ČR, atd. nemusí být podpis oprávněné osoby na tomto souhlasu ověřen. Je však třeba, aby jméno a funkce oprávněné osoby byly na souhlasu zřejmé. V ostatních případech ověřené podpisy na souhlasu vyžadovat.
20) K žádosti o umístění stavby na cizím pozemku, v níž je současně požádáno o upuštění od ohlášení či povolení stavby, se přikládá pouze souhlas vlastníka pozemku s ověřeným podpisem nebo pouze smlouva s vlastníkem pozemku? Jestliže žadatel nemá vlastnické právo nebo doklad o právu založeném smlouvou provést stavbu nebo opatření na pozemku, předkládá stavebnímu úřadu souhlas vlastníka pozemku a nebo dohodu o parcelaci. Souhlas vlastníka pozemku musí být opatřen ověřeným podpisem, viz. výše (obec, kraj, atd.). 21) Tepelná čerpadla – územní rozhodnutí či územní souhlas? Pro umístění tepelného čerpadla je třeba územní rozhodnutí, pokud nepostačí územní souhlas ( srov. ust. § 103 odst. 1 písm. b) bod 6). Územní souhlas lze vydat za podmínek stanovených ust. § 96 stavebního zákona [§ 96 odst. 1 a odst. 2 písm. d)]
22) Obec nemá schválen územní plán. Lze mimo zastavěné území obce umístit stavby a zařízení pro veřejnou dopravní a technickou infrastrukturu, která by měla sloužit předpokládané výstavbě rodinných domů ? Nelze. Je třeba nejprve vymezit zastavěné území. Pořízení vymezení zastavěného území provádí úřad územního plánování.
23) Jak postupovat při vymezování veřejného prostranství dle ust. § 22 vyhlášky č. 501/2006 Sb. v případě, že lokalita pro výstavbu rodinných domů či bytových domů navazuje na veřejné prostranství, které nesplňuje parametry uvedené v odst. 1, 2 a 3, a to šířka prostranství, šířka pozemní komunikace, minimální šířka pruhu pro pěší ? Z ust. § 22 není možná výjimka. Stavební úřad vymezí veřejné prostranství v nové lokalitě rodinných domů či bytových domů, byť stávající šířky přístupových komunikací nesplňují rozměry stanovené vyhláškou.
ROZSUDKY SOUDŮ TÝKAJÍCÍ SE PŮSOBNOSTI STAVEBNÍCH ÚŘADŮ 1) Rozsudek NSS č.j. 1 As 33/2006-48 ze dne 31. 1. 2007 k ust. § 14 odst. 2 zákona č. 71/1967 Sb. , k ust. § 70 zákona č. 114/1992 Sb. a ust. § 16 a § 20 odst. 4 zákona č. 106/1999 (Sbírka rozhodnutí NSS č. 5/2007, čl. 1152) I. Správní orgán je povinen vypořádat se na počátku řízení nejprve s namítaným účastenstvím občanského sdružení nebo jeho organizační jednotky ve smyslu ust. 14 odst. 2 správního řádu z roku 1967, ve spojení s ust. § 70 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny. II. Právo na svobodný přístup k informacím patří mezi základní práva chráněná Listinou základních práv a svobod a je mu poskytnuta odpovídající procesní ochrana, která je zajištěna právem podat odvolání, jakož i následným přístupem k soudu. V rámci odvolacího řízení je přitom s ohledem na ust. § 16 ve spojení s ust. § 20 odst. 4 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, nutno vyjít z podpůrného využití správního řádu; pokud odvolací orgán napadené rozhodnutí zruší, pak je povinen věc vrátit správnímu orgánu k novému projednání. Napadené rozhodnutí nelze toliko zrušit s tím, že pokud žadatel na poskytnutí požadovaných informací trvá, je třeba, aby podal novou žádost. Žalobce, občanské sdružení na ochranu přírody a krajiny (dále jen „OS“), požádal o nahlédnutí do spisu stavebního řízení a tuto žádost odůvodnil tím, že je opomenutým účastníkem řízení. Pro případ, že by příslušný správní orgán nesdílel názor o jeho účastenství v řízení, uvedl, že žádost má být posuzována jako žádost o poskytnutí informací. Správní orgán I. stupně žádost zamítl, proti čemuž se OS odvolalo. Odvolací orgán rozhodnutí prvoinstančního správního orgánu bez dalšího zrušil. Rozhodnutí odvolacího orgánu bylo napadeno žalobou, přičemž oběma správním orgánům bylo městským soudem vytýkáno, že se nevypořádali s tím, zda OS je či není účastníkem ve věci povolení předmětné stavby. Od jednoznačného závěru o tom, zda OS je či není účastníkem řízení se nutně musel odvíjet další postup správních orgánů při rozhodování o žádosti o poskytnutí informací formou nahlížení do spisu. Odvolací orgán sice dospěl k závěru, že rozhodnutí stavebního úřadu je třeba zrušit z důvodu nepřezkoumatelnosti pro nedostatek důvodů, avšak nepostupoval v souladu se zákonem, jestliže dovodil, že mu právní úprava neumožňuje věc vrátit správnímu orgánu prvního stupně k novému rozhodnutí. Toto rozhodnutí soudu napadl odvolací orgán kasační stížností v níž namítal, že OS by mohl být účastníkem řízení pouze v případě, že by prováděním dotčené stavby mohly být dotčeny zájmy ochrany přírody a krajiny, což vyplývá z ust. § 14 odst. 2 správního řádu ve spojení s ust. § 70 zákona o ochraně přírody a krajiny. SÚ však neshledal, že by prováděním stavby mohly být dotčeny zájmy
ochrany přírody a krajiny. Zjištění městského soudu, že odvolací orgán neuvedl v odůvodnění svého rozhodnutí, zda považuje OS za účastníka řízení ve věci rozhodnutí o povolení stavby či nikoliv, je dle odvolacího orgánu irelevantní a jde nad rámec zákona o svobodném přístupu k informacím. Na přezkoumání rozhodnutí správního orgánu I. stupně nelze aplikovat obecný předpis správního řádu o zrušení a vrácení odvoláním napadeného rozhodnutí, ale ust. § 16 zákona o svobodném přístupu k informacím . NSS kasační stížnost zamítl. Odvolací orgán konstatoval, že nemuselo být v dané záležitosti vydáváno rozhodnutí o účastenství, neboť subjekt přestává být účastníkem řízení již projednáním toho, že jím není, a odkázal přitom na rozsudek NSS ze dne 7. 12. 2005, čj. As //20005-118 (publikován pod č. 825/2006 Sb. NSS). S touto námitkou by bylo možné souhlasit, avšak pouze za předpokladu, že by shora uvedené závěry ohledně účastenství OS byly přezkoumatelným způsobem obsaženy v rozhodnutí odvolacího orgánu, což se nestalo. K případnému účastenství se odvolací orgán vyjádřil až ve své kasační stížnosti, přičemž z jeho rozhodnutí není zřejmé, zda vůbec a případně jakým způsobem se vypořádal s namítaným účastenstvím OS. Odvolací orgán, stejně jako orgán prvostupňový, se bez dalšího zabýval možnostmi poskytnou požadovanou informaci formou nahlédnutí do spisu. Správní orgány jsou vázány obsahem žádosti a pokud ji OS formulovalo tak, že žádá o možnost nahlédnutí do spisu a pouze pro případ pochybností o jeho procesním postavení žádá o nahlédnutí do spisu podle zákona o přístupu k informacím, bylo povinností obou správních orgánů se nejprve vypořádat s námitkou, zda OS je či není účastníkem řízení.
Další námitkou bylo přesvědčení odvolacího orgánu, že mu právní úprava neumožňovala věc vrátit správnímu orgánu prvního stupně k novému projednání, a to s odkazem na ust. § 20 zákona o svobodném přístupu k informacím; proto napadené rozhodnutí zrušil s tím, že rozhodnutí má účinky zastavení řízení. NSS dal i v tomto případě za pravdu městskému soudu, že dané správní řízení nemohlo skončit rozhodnutím o neposkytnutí požadované informace. Právo na svobodný přístup k informacím patří mezi základní práva vyplývající z LZPS a je mu poskytnuta procesní ochrana, která je zajištěna právem podat odvolání proti rozhodnutí povinného subjektu o odepření informace tak, jak tomu bylo i v daném případě. Způsob rozhodnutí odvolacího orgánu, jakož i orgánu rozhodujícího v I. instanci, sice zákon o svobodném přístupu k informacím nepopisuje, avšak ust. § 20 odst. 4 tohoto zákona vcelku jednoznačně hovoří o podpůrném využití správního řádu mimo jiné ve vztahu k rozhodování podle ust. § 16, tj. rozhodování o odvolání. Podle ust. § 20 odst. 4 zákona o svob. přístupu k informacím totiž pokud zákon nestanoví jinak, vztahuje se na počítání lhůt a řízení podle ust. § 15 a 16 správní řád, s výjimkou ustanovení o obnově řízení a o přezkoumání rozhodnutí mimo odvolací řízení. Lze tedy hovořit o jakési koncepci částečného využití správního řádu, která vyplývá z daného ustanovení a je plně opodstatněná, vezme-li se v potaz potřeba určité garance základních pravidel, která umožňují přezkoumatelnost vydaných rozhodnutí o odepření informací a jejich případnou nápravu. Tato náprava, ze strany odvolacího orgánu, případně soudu, je přitom možná pouze potud, pokud odvolací řízení či řízení před soudem umožní buď rozhodnutí ve věci samé, nebo její vrácení zpět k dalšímu řízení. Jakýkoliv jiný postup, včetně pouhého zrušení napadeného rozhodnutí bez dalšího tak, jak to udělal odvolací orgán, je ve své podstatě rezignací na možnost nápravy v rámci daného správního řízení. 2) Rozsudek NSS č.j. 4 As 68/2005-105 ze dne 19. 1. 2007 k ust. § 47 odst. 4 a ust. § 54 odst. 3 zákona č. 71/1967 Sb., k ust. § 42 odst. 2 zákona č. 50/1976 Sb., a ust. § 48 vyhl. č. 132/1998 Sb. (Sbírka rozhodnutí NSS č. 5/2007, čl. 1153) Jestliže správní orgán I. stupně vyvěsil rozhodnutí na své úřední desce dle ust.§ 42 odst. 2 zákona č. 50/1976 Sb. (dále jen „SZ“) a současně dal pokyn k vyvěšení tohoto rozhodnutí i na úřední desce obecního úřadu, jehož územního obvodu se týká (ust. § 48 vyhl. č. 132/1998 Sb.) přičemž toto posledně uvedené vyvěšení má pouze účinky informativní, pak pokud v poučení o opravných prostředcích neuvedl, co se považuje za doručené rozhodnutí, a z informativního vyvěšení není zřejmý den vyvěření na úřední desce orgánu, který rozhodnutí vydal, je poučení o možnosti podat odvolání do 15 dnů od doručení rozhodnutí neúplné a tedy i nesprávné ve
smyslu ust. § 54 odst. 3 správního řádu z roku 1967, neboť neobsahuje konkrétní údaj o lhůtě k podání odvolání, z něhož by mohl účastník řízení vycházet. SÚ vydal rozhodnutí o umístění souboru staveb. Jednalo se o stavbu zvlášť rozsáhlou s velkým počtem účastníků, proto bylo ÚR zveřejněno na úřední desce SÚ a zároveň i na úřední desce obecního úřadu, jehož územního obvodu se předmět ÚR týkal. Proti tomuto rozhodnutí podal účastník řízení odvolání, které bylo odvolacím orgánem zamítnuto jako opožděné s tím, že lhůta pro podání odvolání neběží od vyvěšení na úřední desce obecního úřadu jehož územního obvodu se předmětné ÚR týká, ale od vyvěšení na úřední desce příslušného stavebního úřadu. Městský soud žalobu rozsudkem zamítl a v odůvodnění uvedl, že SZ z roku 1976 v ust. § 42 upravuje dva právní instituty – „oznámení“ a „doručení“. „Oznámení veřejnou vyhláškou“ je pouhým intimátem a nejde o právní pojem identický s pojmem „oznámení“ rozhodnutí v ust. § 51 odst. 1 správního řádu z roku 1967. Z ust. § 42 odst. 2 SZ nelze vůbec dovodit povinnost vyvěšovat vydané ÚR na více místech s účinky doručení. Ust. § 48 odst. 1 vyhl. 132/1998 Sb., překročilo zákonné zmocnění k provedení stavebního zákona, neboť nad rámec zákona upravilo podrobnosti při „doručování veřejnou vyhláškou“; takový právní institut však zákon nezná. Zatímco zákon ukládá jediné doručování, stanoví vyhláška povinnost doručovat v každém dotčeném územním obvodu. Tato úprava je tedy v rozporu se zákonem a překračuje jeho meze. Pro určení data oznámení rozhodnutí účastníkům je rozhodující vyvěšení tohoto rozhodnutí na úřední desce orgánu, který rozhodnutí vydal. Proti tomuto rozsudku byla podána kasační stížnost, které NSS vyhověl a rozsudek městského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení s odůvodněním, že podle ust. § 47 odst. 4 správního řádu z roku 1967 obsahuje poučení o odvolání údaj, zda je rozhodnutí konečné nebo zda se lze proti němu odvolat, v jaké lhůtě, ke kterému orgánu a kde lze odvolání podat. Podle ust. § 54 odst. 3 SŘ, pokud účastník řízení v důsledku nesprávného poučení nebo proto, že nebyl poučen vůbec, podal opravný prostředek po lhůtě, má se za to, že jej podal včas, jestliže tak učinil nejpozději do 3 měsíců ode dne oznámení rozhodnutí. Účelem a smyslem poučení o opravných prostředcích je zásadně umožnění realizace obrany proti vydaným rozhodnutím účastníky řízení. Jestliže v dané věci bylo na úřední desce obecního úřadu, jehož územního obvodu se předmětné ÚR týká, vyvěšeno napadené rozhodnutí, a to pouze pro informaci účastníků, a mohl-li z tohoto rozhodnutí občan zjistit to, že rozhodnutí bylo vyvěšeno dne…., aniž by v poučení bylo objasněno, co se rozumí doručením, pak takové poučení bez informace o dalších lhůtách (o dnu vyvěšení na úřední desce orgánu, který toto rozhodnutí vydal) je nedostatečné a neplné a pro účastníky řízení prakticky nic nevypovídající o konkrétní možnosti uplatnit opravné prostředky proti takovému rozhodnutí. NSS dospěl k závěru, že jestliže správní orgán I. stupně vyvěsil rozhodnutí na své úřední desce a současně dal pokyn k vyvěšení tohoto rozhodnutí i na úřední desce obecního úřadu, jehož územního obvodu se týká, když toto posledně uvedené vyvěšení má pouze účinky informativní, pak, pokud v poučení o opravných prostředcích neuvedl, co se považuje za doručení rozhodnutí a i z informativního vyvěšení není zřejmý den vyvěšení rozhodnutí na úřední desce orgánu, který rozhodnutí vydal, je poučení o možnosti podat odvolání do 15 od doručení rozhodnutí neúplné, a tedy i nesprávné, neboť neobsahuje konkrétní údaj o lhůtě k podání odvolání, z něhož by mohl účastník řízení vycházet. 3) Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. 15 Ca 219/2004-44 ze dne 19. 4. 2006 k ust. § 76 odst. 1 a ust. § 81 odst. 1 zákona č. 50/1976 Sb. (Sbírka rozhodnutí NSS č. 5/2007, čl. 1154) V kolaudačním řízení o části stavby je stavební úřad povinen nejprve posoudit, zda-li tato část je schopná samostatného užívání, tedy zda ostatní části stavby mají nějaký vliv na využití její užitné hodnoty. Dále zkoumá, zda navržená část stavby byla provedena podle dokumentace ověřené ve stavebním řízení, zda byly dodrženy podmínky stanovené v územním rozhodnutí a stavebním povolení a zda skutečné provedení této části stavby nebo její užívání nebude ohrožovat veřejné zájmy. Tato kriteria uvedená v ust.§ 81 odst. 1 SZ z roku 1976 však posuzuje toliko ve vztahu k navržené části stavby, nikoli k celé stavbě. Proto závady bránící užívání ostatních částí stavby nemají vliv na kolaudaci té části stavby, kterou stavebník navrhl. Stavebník povolenou stavbu dokončuje po částech (sekcích) a má zájem na postupném zprovoznění každé její dokončené části. SÚ však s odkazem na ust. § 82 odst. 2 SZ zamítl žádost stavebníka o
vydání kolaudačního rozhodnutí na část stavby, přičemž ve skutečnosti posuzoval celou stavbu jako jeden celek, ačkoli v žádosti o vydání kolaudačního rozhodnutí byla navržena pouze kolaudace její části. Odvolací orgán podané odvolání stavebníka zamítl a rozhodnutí SÚ potvrdil. Krajský soud obě rozhodnutí zrušil s tím, že oba správní orgány nezjistily přesně a úplně skutečný stav věci, když SÚ v zamítavém rozhodnutí uvedl, že jednotlivé sekce na sebe navazují včetně přilehlého okolí a projektová dokumentace neřešila možnost jejich dílčí kolaudace. Návaznost jednotlivých sekcí na sebe a obsah projektové dokumentace však nikterak nedokládají, že ostatní sekce znemožňují samostatné užívání jedné z částí stavby. Podle dalšího závěru SÚ není dokončen příjezd a terénní úpravy okolních ploch a staveniště nelze oddělit od části pro bezpečné užívání z hlediska ochrany a zdraví osob, životního prostředí, bezpečnosti práce apod. Tyto poznatky se však opět vztahují k celé stavbě a proto nelze spolehlivě dovodit, že by zjištěné závady bránily i užívání její jedné sekce. V dané věci tedy správní orgány obou stupňů neposuzovaly, zda žalobkyní navržená část stavby je schopná samostatného užívání a zda toliko ve vztahu k ní existují závady bránící jejímu užívání uvedené v ust. § 81 odst. 1 SZ. 4) Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. 15 Ca 221/2004-39 ze dne 19. 4. 2006 k ust. § 81 odst. 3, ust. § 82 a ust. § 83 zákona č. 50/1976 Sb. (Sbírka rozhodnutí NSS č. 5/2007, čl. 1155) Stavební úřad vydá kolaudační rozhodnutí podle ust. § 82 SZ z roku 1976, pokud se v průběhu kolaudačního řízení nevyskytnou skutečnosti, které by bránily řádnému užívání stavby. Jestliže naopak takové závady shledá, je povinen podle ust. § 81 odst. 3 SZ stanovit lhůtu pro jejich odstranění a kolaudační řízení přerušit. Teprve poté, co se tyto závady nepodaří odstranit a stavbu uvést do náležitého stavu, ani není možné situaci řešit časově omezeným povolením k jejímu předčasnému užívání podle ust. § 83 SZ, je SÚ oprávněn návrh stavebníka na vydání KR zamítnout. Stavebník požádal o vydání KR na část stavby (část pozemní komunikace zajišťující příjezd k budově obchodního centra). V případě nevyhovění tomuto návrhu pak žádal o povolení k předčasnému užívání této stavby. Po ústním jednání SÚ shledal, že stavba je opatřena betonovou zámkovou dlažbou a silničními panely bez konečného povrchu z asfaltobetonu a její část by navíc byla nadále využívána jako staveništní doprava a tyto zjištěné skutečnosti dle SÚ bránily řádnému a nerušenému užívání stavby k určenému účelu a mohly by ohrozit zdraví a bezpečnost osob. Na základě těchto zjištění SÚ návrh zamítl. Odvolací orgán rozhodnutí SÚ potvrdil. Toto rozhodnutí bylo napadeno žalobou, v níž žalobce namítal, že se stavební úřad zabýval celým objektem stavby, nikoli pouze navrženou částí a že nevzal v úvahu jeho žádost o povolení předčasného užívání části komunikace v případě nevydání KR. Odvolací orgán neshledal v tomto postupu pochybení, ačkoli SÚ ve svém rozhodnutí neuvedl, proč se žádostí o povolení předčasného užívání nezabýval. Krajský soud zrušil obě vydaná rozhodnutí a uvedl, že SÚ vydá KR, pokud se v průběhu kolaudačního řízení nevyskytnou skutečnosti, které by bránily řádnému užívání stavby. Jestliže naopak takové skutečnosti shledá, je povinen stanovit lhůtu pro odstranění závad a kolaudační řízení přerušit. Teprve až tehdy, když se tyto závady nepodaří odstranit a stavbu uvést do náležitého stavu, ani není možné řešit situaci vydáním časově omezeného povolení k jejímu předčasnému užívání, je SÚ oprávněn návrh na vydání KR zamítnout. SÚ v daném případě vydal meritorní rozhodnutí, aniž by předtím učinil zákonem stanovené procesní úkony. Kvůli tomuto pochybení byla žalobkyně zbavena možnosti učinit opatření k odstranění závad bránících v užívání stavby. 5) Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. 15 Ca 220/2004-45 ze dne 19. 4. 2006 k ust. § 68 zákona č. 50/1976 Sb., a k ust. § 20 odst. 1 písm. d) a ust.§ 22 vyhl. č. 132/1998 Sb., (Sbírka rozhodnutí NSS č. 5/2007, čl. 1156)
Rozhodnutí o prodloužení lhůty k dokončení stavby je řízením o povolení změny stavby před jejím dokončením podle ust. § 68 zákona č. 50/1976 Sb. Stavebník požádal o prodloužení lhůty k dokončení stavby. SÚ s odkazem na ust. 68 SZ tuto žádost zamítl a jeho rozhodnutí následně potvrdil odvolací orgán. Stavebník napadl rozhodnutí odvolacího orgánu žalobou, v níž namítal, že při podání žádosti o prodloužení lhůty výstavby byl správním orgánem nesprávně poučen, že se jedná o změnu stavby před jejím dokončením, přičemž dle jeho názoru se nejedná o změnu stavby před dokončením, ale o změnu jedné z podmínek SP. Vyplývá to z ust. § 20 odst. 1 písm. d) a ust. § 22 odst. 4 vyhl. č. 132/1998 Sb. Změna stavby a změna podmínky stavebního povolení mají dle stavebníka odlišný charakter a použitím ust.§ 68 SZ se rozhodovalo o jiné věci. Soud žalobu zamítl s odůvodněním, že povolení změny stavby před dokončením dopadá na případy zamýšleného uskutečnění změn proti PD ověřené ve stavebním řízení nebo oproti stanoveným podmínkám ve SP. Těmito podmínkami se pak stanoví také lhůta k dokončení stavby (ust. § 20 odst. 1 písm. d) vyhl. 132/1998 Sb.) 6) Rozsudek Krajského soudu v Plzni č.j. 57 Ca 62/2005-60 ze dne 29. 11. 2006 k ust. § 58 odst. 2 a ust. § 137 odst. 3 zákona č. 50/1976 Sb., (Sbírka rozhodnutí NSS č. 5/2007, čl. 1157) I. Povinnost prokázat vlastnické nebo jiné právo k pozemku nebo ke stavbě ve smyslu ust. § 58 odst. 2 SZ z roku 1976 zatížil zákonodárce výlučně stavebníka; přenesení důkazního břemene na jiného účastníka řízení při jejím nesplnění ze strany stavebníka postrádá zákonnou oporu. II. Pokud stavebník vlastnické nebo jiné právo k pozemku neprokáže, nemůže stavební úřad postupovat podle ust. § 137 odst. 3 SZ a učinit si úsudek ve věci sám, přestože je splněna podmínka námitek občanskoprávní povahy uplatněných jiným účastníkem řízení. SÚ vydal SP na stavební úpravy a rekonstrukci střechy. V odůvodnění uvedl, že na základě protokolu o vytýčení hranice pozemku, v němž se uvádí, že hranice mezi pozemky stavebníka a žalobců nelze v terénu vyčíst, vyzval vlastníky pozemků k určení vlastnické hranice vzájemnou dohodou. Jelikož dohoda nebyla předložena, odkázal vlastníky pozemků na soud. Ve stanovené lhůtě nebyl předložen důkaz o tom, že byl podán návrh na rozhodnutí ve sporné věci soudem. Na základě toho si SÚ učinil úsudek sám a rozhodl. Odvolací orgán rozhodnutí SÚ potvrdil. Vlastníci sousedních pozemků napadli rozhodnutí odvolacího orgánu žalobou kde namítali, že povolená stavba střechy zasáhne 65 cm do proluky mezi pozemky p.č. X a p.č. Y, aniž by stavebník prokázal vlastnické nebo jiné právo k uvedené proluce. Stavebník neprokázal vlastnictví k celé proluce a nevyužil ani možnosti podání žaloby o určení vlastnictví soudem. SÚ své rozhodnutí odůvodnil tak, že si o věci učinil úsudek sám a rozhodl. Ani jedno z napadených rozhodnutí však blíže neuvádí, jaký úsudek o vlastnictví k proluce si SÚ učinil. Z čeho žalovaný usoudil, že proluka je ve vlastnictví stavebníka není zřejmé. Krajský soud rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Dal za pravdu žalobcům, že povinností prokázat vlastnické právo k pozemku nebo stavbě zatížil zákonodárce výlučně stavebníka. Ust. § 16 odst. 2 písm. a) vyhl.č. 132/1998 Sb. ukládá stavebníkovi povinnost předložit doklad o vlastnickém nebo jiném právu již k žádosti o vydání stavebního povolení. Tento doklad nemohl být v řízení nahrazen úsudkem správního orgánu o vlastnictví předmětné proluky. Stavební úřad měl v daném případě stavebníka vyzvat k doložení dokladu o vlastnickém či jiném právu k pozemku, na němž hodlá realizovat předběžnou stavbu s tím, že pokud takový doklad nebude ve stanovené lhůtě předložen, stavební úřad řízení zastaví. SÚ v daném případě povolil předmětnou stavbu, aniž by stavebník splnil povinnost uloženou mu ust. § 58 odst. 2 SZ. Od situace, kdy stavebník nesplní povinnost založenou ust. § 58 odst. 2 SZ, tedy neunese důkazní břemeno prokázat vlastnické nebo jiné právo k pozemku či stavbě a SÚ řízení zastaví, je třeba odlišit situaci, kdy stavebník k žádosti o SP doloží např. výpis z KN, dle něhož je vlastníkem pozemku na
němž hodlá stavět a účastník řízení bude v rámci stavebního řízení toto vlastnické právo zpochybňovat. 7) Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 2. 2007, č.j. 1 Azs 96/2005-63 (Sbírka rozhodnutí NSS č. 6/2007, č. 1181 ) – k § 33 odst. 1 zákona č. 71/1967 Sb. ( srov. ust. § 51 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb.) I. Účastník správního řízení má právo klást svědkům otázky, i když je jejich výslech prováděn mimo ústní jednání. O takto prováděném důkazu musí být včas vyrozuměn. Kasační soud v tomto případě přisvědčil i námitce, že stěžovatel nebyl správním orgánem vyrozuměn o konání výslechu svědků, kterým tak neměl možnost klást otázky. Podle správního řádu lze výslech svědka provádět v rámci ústního jednání, ke kterému jsou ze zákona přizvání i účastníci řízení, ale též mimo ústní jednání. Podle § 33 odst .1 správního řádu (srov. ust. § 36 zákona č. 500/2004 Sb.) má účastník řízení právo navrhovat důkazy a jejich doplnění a klást svědkům a znalcům otázky při ústním jednání a místním ohledání. Z jazykového výkladu tohoto ustanovení by se mohlo zdát, že právo na kladení otázek vyslýchanému svědkovi přísluší účastníku řízení pouze tehdy, je-li tento výslech konán v rámci ústního jednání či místního ohledání. Na věc je nutno nahlížet též z hlediska ústavně konformního. Podle čl. 38 odst. 2 Listiny má každý právo mimo jiné i na to, aby jeho věc byla projednána v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům. Z judikatury ústavního soudu pak vyvstává jednoznačný závěr, že v rámci zachování „rovnosti zbraní“ ve správním řízení je třeba vycházet z principu, že pravidlo uvedené v § 33 odst. 1 správního řádu je třeba aplikovat vždy, je-li správním orgánem ve vztahu k účastníkům řízení prováděno dokazování. Tomuto závěru pak svědčí i nyní účinná právní úprava, když podle § 51 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, musí být o provádění důkazů mimo ústní jednání účastníci včas vyrozuměni, nehrozí-li nebezpečí z prodlení. Tuto povinnost nemá správní orgán vůči účastníkovi, který se vzdal práva účasti při dokazování. 8) Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 3. 2007, čj. 8 As 28/2005-120 – k ust. § 88 odst. 1 písm. d) zákona č. 50/1976 Sb, k ust. § 76 odst. 1 písm. c) s. ř. s. (Sbírka rozhodnutí NSS č. 6/2007, č. 1200 ) V případě, že vlastník dočasné stavby v průběhu řízení o jejím odstranění podle § 88 odst. písm. d) stavebního zákona z r. 1976 podá žádost o změnu užívání této stavby nebo prodloužení doby jejího trvání, stavební úřad řízení o odstranění stavby přeruší a vede řízení o podané žádosti. Pokud této žádosti stavební úřad vyhoví, řízení o odstranění zastaví; v opačném případě v řízení o odstranění stavby pokračuje. Rozhodnutí o odstranění dočasné stavby – Dřevěná provizorní salaš pro 50 ks mladého dobytka. Žalobkyně podala v řízení o odstranění stavby žádost o změnu užívání své stavby. Odvolací orgán rozhodnutí stavebního úřadu částečně potvrdil a částečně změnil co do lhůty pro odstranění stavby tak, že ji prodloužil z jednoho na šest měsíců. Žalobkyně v žalobě ke KS v HK namítala zejména to, že SÚ její žádost o změnu užívání nevzal v úvahu. KS shledal žalobu nedůvodnou a zamítl ji. Námitku žalobkyně – ignorování její žádosti o změnu užívání stavby – soud vyhodnotil jako nedůvodnou. Žalobkyně měla dle KS dostatek zákonných prostředků za účelem ochrany svých práv (odkaz na opatření proti nečinnosti podle § 50 správního řádu z r. 1967). Jestliže však uplynul důvod pro další trvání stavby (§ 88 odst. 1 písm. d) stavebního zákon), není možné rozhodovat o změně jejího užívání v řízení vedeném podle § 85 a násl. stavebního zákona, protože, když zanikl důvod jejího trvání, nelze logicky rozhodnout o jejím dalším užívání. Následovala kasační stížnost žalobkyně k NSS – ten rozsudek KS zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Stížnostní námitku směřující vůči tomu, jakým způsobem soud v předcházejícím řízení posoudil procesní postup stavebního úřadu ve vztahu k žádosti stěžovatelky o změnu užívání dotčené stavby a prodloužení jejího trvání, považuje NSS za důvodnou, neboť se neztotožnil s výše uvedeným závěrem KS. V daném případě dle NSS není sporu o tom, že předmětná stavba – odchovna telat – byla stavbou dočasnou a již uplynula stanovená doba jejího trvání a rovněž pominul účel, pro který byla zřízena. V souladu s § 88 odst. 1 písm. d)
stavebního zákona bylo z úřední moci zahájeno řízení o odstranění stavby. Pokud však během tohoto řízení vlastnice stavby požádala dle § 85 stavebního zákona o změnu užívání stavby, měl stavební úřad řízení o odstranění stavby přerušit a vést řízení o podané žádosti s tím, že bylo-li by této žádosti vyhověno, řízení o odstranění stavby by se zastavilo, a v opačném případě by se v něm pokračovalo. To se však v daném případě nestalo, když došlo naopak k přerušení řízení o žádosti stěžovatelky na změnu účelu užívání stavby a řízení o odstranění stavby bylo stavebním úřadem dokončeno. NSS poukazuje v argumentaci na paralelu s odstraněním stavby podle § 88 odst. 1 písm. b) stavebního zákona. Vycházeje ze shora citovaného právního názoru krajského soudu by totiž – argumentum ad absurdum - nebylo možné dodatečně povolit žádnou stavbu nebo zařízení postavené bez stavebního povolení, neboť se také jedná o stavbu, která i když de facto existuje, de iure neexistuje, a tudíž – náhledem KS – by logicky nemělo být možné rozhodnout o jejím dodatečném povolení. Závěr KS , že není o čem rozhodovat, resp., lze rozhodovat pouze o odstranění stavby, nejenže nerespektuje ochranu práv dotčených subjektů, jak již bylo řečeno výše, ale v mnoha případech nemusí být souladný ani se zásadou rozhodování ve veřejném zájmu, jakožto imanentní součástí výkonu správy. Skutečné odstranění stavby je totiž na místě pouze tam, kdy by stavbu vůbec nebylo možné povolit. Pokud však již jednou stavba povolena byla, i když jako stavba dočasná, nelze vlastníkům těchto staveb vzít možnost požádat buď o prodloužení dočasnosti, nebo o změnu v užívání stavby, popřípadě o změnu stavby z dočasné na trvalou, byť této možnosti využijí až ex post, tj. poté, co již stanovená doba trvání uplynula či pominul (původní) účel, pro který byla stavba zřízena. Opačný závěr by znamenal „cestu zpět“ a uzavření jakéhokoli řešení pro vlastníky dočasných staveb s výjimkou řešení „konečného“ v podobě odstranění této stavby. Podle NSS toto řešení nevyhovuje principu proporcionality, jakožto základnímu interpretačnímu a aplikačnímu instrumentu. Tento postup by ve svých důsledcích mohl zakládat i neopodstatněnou nerovnost vlastníků dočasných staveb ve vztahu k vlastníkům staveb nepovolených, kteří možnost odstranit závadný stav mají. O správnosti této úvahy svědčí nová právní úprava - § 129 odst. 5 zákona č. 183/2006 Sb., „stavební úřad nařídí odstranění dočasné stavby, u které uplynula stanovená doba jejího trvání. Pokud vlastník stavby požádá o prodloužení doby trvání stavby nebo o změnu v jejím užívání, stavební úřad řízení o odstranění stavby přeruší a vede řízení o podané žádosti; na řízení se přiměřeně vztahuje ustanovení § 127. Bude-li žádosti vyhověno, stavební úřad řízení o odstranění stavby zastaví.“ NSS tedy konstatoval nezákonnost napadeného rozhodnutí spočívající v nesprávném posouzení právní otázky. 9) Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 3. 2007, čj. 1 As 16/2006-54 – k ust. § 126 zákona č. 50/1976 Sb., k § 3 odst. 8, § 17 odst. 1 písm. c) a odst. 3 zákona č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší… (Sbírka rozhodnutí NSS č. 6/2007, č. 1201) I. Účelem § 126 zákona č. 50/1976 Sb., je vedle ochrany dalších důležitých veřejných zájmů také ochrana životního prostředí. Tyto zájmy chrání tzv. „složkové zákony“, které tvoří právní okolí stavebního zákona a které upřesňují, jaká povolení, závazná stanoviska, posudky nebo vyjádření jsou v daném řízení zapotřebí, případně zda je souhlas orgánu, jenž příslušné zájmy hájí, vůbec možný II. Ustanovení § 17 zákona č. 86/2002 Sb., je ve vztahu k § 126 stavebního zákona, v postavení legis specialit vůči legi generali. Pokud tedy z taxativního výčtu v § 17 odst. 1 písm. c) a § 17 odst. 3 zákona č. 86/2002 Sb., vyplývá, že v řízení týkajících se malých stacionárních zdrojů znečišťování ovzduší není souhlasné stanovisko dotčeného orgánu ochrany ovzduší třeba, pak stavební úřad nemůže zamítnout žádost o vydání příslušného povolení s pouhým odkazem na stanovisko, které si vyžádal nad rámec zákona, aniž by se sám dostatečně vypořádal s tím, zda žadatel o vydání stavebního povolení na zřízení malého stacionárního zdroje splnil povinnosti dané § 3 odst. 8 tohoto zákona. Stavební úřad zamítl žádost žalobce o vydání stavebního povolení na zřízení plynové kotelny. Odvolací orgán odvolání zamítl, KS v Ostravě zamítl žalobu, neboť přisvědčil argumentaci žalovaného ohledně výkladu a aplikace § 126 stavebního zákona, podle něhož je stavební úřad
v případě, dotýká-li se řízení zájmů chráněných zvláštními právními předpisy, oprávněn rozhodnout jen v dohodě, popřípadě souhlasem orgánu SS, který chráněné zájmy hájí (DO). Žalobce podal kasační stížnost, kterou odůvodnil tím, že KS nesprávně vyložil § 126 SZ ve vztahu k obsahu § 17 zákona o ochraně ovzduší. NSS napadený rozsudek KS zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Za spornou otázku považoval v dané věci výklad § 17 zákon o OO ve vazbě na § 126 SZ. DO byl podle dikce zákona o OO v předmětném období, jak orgán obce, tak i orgán kraje. NSS soud ověřil, že v tomto konkrétním případě byl DOSS na úseku OO orgán obce pro účely řízení o vydání stavebního povolení na zřízení plynové kotelny a ten vydal vyjádření, v němž neudělil souhlas se zřízením kotelny, neboť podle jeho názoru stěžovatel nedoložil splnění podmínek dle § 3 odst. 8 zákona o OO. Podle zmíněného ustanovení jsou právnické a fyzické osoby povinny, je-li to pro ně technicky možné a přijatelné, u nových staveb a při změnách staveb stávajících využít centrálních zdrojů tepla, popřípadě alternativních zdrojů, pokud je jejich provozování v souladu s tímto zákonem a předpisy vydanými k jeho provedení. Současně jsou povinny ověřit technickou a ekonomickou proveditelnost kombinované výroby tepla a energie. Podle NSS ze systematiky zákona o OO je logicky odvoditelné, že povinnosti osob stanovené v § 3 zákona musí být splněny vždy, pokud jde o novou stavbu nebo změnu stavby stávající, a stavební úřad se proto musí splněním těchto podmínek vždy zabývat a zkoumat je. Právě proto, že zákon posuzování výše zmíněných kritérií technické proveditelnosti a ekonomické přijatelnosti blíže nespecifikuje, musí být z rozhodnutí stavebního úřadu seznatelné, jak splnění obou kritérií posoudil. DO mají ve svém stanovisku navíc primárně posuzovat vliv navrhované stavby na kvalitu ovzduší, nikoli technickou proveditelnost a ekonomickou přijatelnost příslušného stavebního záměru. Pouhý odkaz na stanoviska DO tedy v souvislosti s § 3 odst. 8 zákona o OO nepostačí, nemůže nahradit vlastní správní uvážení stavebního úřadu v tomto směru. Směrodatné pro posouzení věci je dle NSS pouze to, zda stavební úřad měl či neměl požadovat stanoviska DO ochrany ovzduší, týkala-li se žádost o vydání stavebního povolení malého stacionárního zdroje znečišťování ovzduší, a zda stavební úřad měl či neměl v tomto případě sám posoudit, zda stěžovatel splnil povinnosti dané ustanovením § 3 odst. 8 zákona o OO. KS měl zjistit, zda se stavební úřad a odvolací orgán vypořádal s tím, zda stěžovatel skutečně splnění povinností dle citovaného ustanovení neprokázal, a z čeho tento závěr vyvodil. Ustanovení § 17 odst. 1 písm. c) a odst. 3 zákona o OO obsahuje výčet zdrojů znečišťování ovzduší, u nichž je nutné v řízení o povolení stavby stanovisko příslušného DO a u nichž nelze vydat územní rozhodnutí bez souhlasného stanoviska. Souhlasné stanovisko je ze zákona povinné v řízeních, která se týkají zvláště velkých, velkých a středních stacionárních zdrojů. V řízení o vydání stavebního povolení na zřízení malého stacionárního zdroje znečišťování ovzduší není podle ust. § 17 odst. 1 písm. c) a odst. 3 zákona o OO stanovisko DO povinným podkladem pro vydání rozhodnutí a stavební úřad nemůže zamítnout žádost o vydání stavebního povolení s poukazem na to, že musel respektovat stanoviska DO, která si vyžádal nad rámec zákona, aniž by se sám vypořádal s otázkou, zda stěžovatel splnil povinnosti podle ust. § 3 odst. 8 zákona o OO. 10) Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 2. 2007, čj. 1 As 46/2006-75) – k § 88 odst. 1 písm. b) zákona č. 50/1976 Sb., a § 19 vyhlášky č. 132/1998 Sb., (Sbírka rozhodnutí NSS č. 6/2007, č. 1202)
I. Dodatečné stavební povolení může být vydáno jen při splnění podmínek daných stavebním zákonem a příslušným prováděcím předpisem, tj. pouze v případě, že stavebník podá žádost o dodatečné povolení stavby, resp. dodatečné povolení změny stavby, a předloží k ní podklady ve stejném rozsahu jako k žádosti o stavební povolení. II. Rozhodnutí, kterým se dodatečně stavba nebo její změna povoluje, musí mít obsahově stejné náležitosti jako stavební povolení. Nelze připustit výklad zákona, který by stanovil mírnější kritéria pro dodatečné povolení stavby, resp. její změny, než jaká jsou kladena na řádné stavební povolení. Má-li totiž norma určité požadavky na řádné rozhodnutí v situaci, kdy žadatel o stavební povolení postupoval podle zákona, tím spíše je musí mít na rozhodnutí svou
povahou mimořádné, kdy žadatel od počátku zákon nerespektoval (argumentum a minori ad maius). 11) Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 22. 11. 2005, čj. 11 Ca 224/2004-32 – k § 88 odst. 1 písm. b) zákona č. 50/1976 Sb. (Sbírka rozhodnutí NSS č. 6/2007, č. 1210) Je-li pozemek, na kterém stojí rekreační chata, ve schváleném plánu sídelního útvaru zahrnut do všeobecně obytného území, které je určeno primárně pro bytovou výstavbu, a není zde tedy možné umisťovat nové chaty a rekreační domky, ale toliko rodinné domy, nelze dodatečně povolit přístavbu verandy k této chatě [§ 88 odst. 1 písm. b) zákona č. 50/1976 Sb., stavebního zákona], neboť verandu není možné považovat za stavební úpravu ve smyslu přestavby z rekreační chaty na rodinný dům, zejména proto, že stavba zkolaudovaná jako zahrádkářská chata nesplňuje podmínky pro užívání objektu jako rodinného domu. 12) Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 3. 2007, č.j. 3 As 74/2006-61 – k § 59 odst. 1 písm. b) a odst. 4 zákona č. 50/1976 Sb., k § 28 odst. 1 , § 76 odst. 5 a § 85 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., (správního řádu), (Sbírka rozhodnutí NSS č. 7/2007 č. 1236) Nájemce nebytových prostor je podle § 59 odst. 4 SZ z roku 1976 z účasti na stavebním řízení ex lege vyloučen. Tvrdí-li však, že je účastníkem řízení podle § 59 odst. 1 písm. b) SZ z titulu jiných práv ve smyslu § 139 odst. 1 písm. f) téhož zákona, a podmínky tohoto ustanovení nesplňuje, je třeba o jeho účastenství rozhodnout usnesením podle § 28 odst. 1 správního řádu z roku 2004 tak, že účastníkem řízení není. Případné odvolání proti tomuto usnesení podle § 85 odst. 1 správního řádu, ve spojení s § 76 odst. 5 správního řádu, nemá odkladný účinek a podle § 28 odst. 1 správního řádu nebrání dalšímu projednávání a rozhodnutí ve věci. 13) Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 7. 2005, č.j. 3 As 53/2004-60 – k § 25 odst. 1 a § 51 správního řádu (č. 71/1967 Sb.) (Sbírka rozhodnutí NSS č. 7/2007, č. 1252) Písemné vyhotovení správního rozhodnutí, jímž je účastníkovi řízení uložena pokuta a ochranné opatření z důvodu spáchání správního deliktu, není správním úkonem, kterým by bylo účastníku řízení ukládáno něco osobně ve správním řízení vykonat ve smyslu § 25 odst. 1 věty druhé správního řádu; je-li účastník v řízení zastoupen na základě generální plné moci, doručuje se takové rozhodnutí v souladu s § 25 odst. 1 větou první správního řádu pouze zástupci účastníka řízení a jen toto doručení má pak účinky řádného oznámení rozhodnutí ve smyslu § 51 odst. 1 správního řádu. 14) Usnesení rozšířeného senátu NSS č.j. 2 Ans 3/2006-49 ze dne 24. 4. 2007 k ust. § 73 odst. 2 a odst. 4, ust. § 79 a ust. § 107 soudního řádu správního (Sbírka rozhodnutí NSS č. 8/2007, čl. 1255) I. Zruší-li krajský soud rozhodnutí správního orgánu, je povinností správního orgánu pokračovat v řízení a řídit se přitom závazným právním názorem vyjádřeným v pravomocném soudním rozhodnutí, bez ohledu na to, zda je ve věci podána kasační stížnost.
II. Správní orgán může navrhnout při podání kasační stížnosti, aby jí byl přiznán odkladný účinek, a to ze stejných důvodů jako žalobce. Samotné podání kasační stížnosti, není-li ze zákona spojeno s odkladným účinkem či nebyl-li vysloven soudním rozhodnutím, nemá na plnění povinností správním orgánem žádný vliv.
III. Nerespektuje-li správní orgán pravomocné správní rozhodnutí a nepokračuje řádně v řízení, může se dle okolností jednat o nečinnost, proti níž se lze bránit podáním žaloby dle ust. § 79 a násl. s.ř.s. V daném případě Krajský soud zrušil rozhodnutí žalovaného (odvolacího orgánu) a žalovaný proti rozsudku podal kasační stížnost a v řízení nepokračoval vůbec s tím, že nové posouzení věci a nové rozhodnutí je vyloučeno dříve, než bude rozhodnuto o kasační stížnosti. Krajský soud respektoval tento názor a označil kasační stížnost za součást postupu správního orgánu a za překážku dalšího správního řízení, stejně tak jak to učinil NSS. Rozšířený senát NSS s tímto názorem nesouhlasil a uvedl, že rozsudek krajského soudu nabývá právní moci doručením a výrok pravomocného rozsudku je závazný pro všechny účastníky, osoby na řízení zúčastněné a pro orgány veřejné moci. Rozhodnutí je zásadně nezměnitelné, pokud proti němu není připuštěn řádný opravný prostředek, jehož podání bývá tradičně spojeno s odkladem vykonatelnosti napadeného rozhodnutí zpravidla do doby, než je o opravném prostředku rozhodnuto. Nezměnitelnost neznamená nedotknutelnost jakéhokoliv rozhodnutí vůbec, nicméně průlom do pravomocného rozhodnutí je možný jen výjimečně cestou mimořádných opravných prostředků. Mimořádným opravným prostředkem je i kasační stížnost. Podání kasační stížnosti však samo o sobě nemůže znamenat, že procesy navazující na pravomocné rozhodnutí soudu ustanou až do rozhodnutí Nejvyššího správního soudu o kasační stížnosti. Takový účinek podání kasační stížnosti nemá a mít ani nemůže a i zde se nabízí srovnání s účinky jiných mimořádných prostředků, které nebrání (v případě dobrovolného nepodrobení se výroku pravomocného rozhodnutí a povinnostem z něj vyplývajícím) zahájení a provedení výkonu rozhodnutí. Podání kasační stížnosti proto nemůže bránit správnímu orgánu v pokračování ve správním řízení. Nerespektuje-li správní orgán pravomocné soudní rozhodnutí a nepokračuje řádně v řízení, může se dle okolností jednat o nečinnost, proti níž se lze bránit podáním žaloby. Zamezit důsledkům zrušujícího rozhodnutí krajského soudu po dobu kasačního řízení lze podle soudního řádu správního pouze cestou přiznání odkladného účinku. Předpokladem však je podání návrhu na jeho přiznání stěžovatelem, a to návrhu odůvodněného negativními důsledky výkonu rozhodnutí krajského soudu, které NSS v každém konkrétním případě uváží ve vztahu k zákonným podmínkám. Vybrané judikáty budou zveřejněny pod č. VIII na internetových stránkách KÚ.
DOTČENÉ ORGÁNY Oblastní inspektorát práce pro Jihomoravský a Zlínský kraj Zástupci Oblastního inspektorátu práce Ing. Kleinhampl a Ing. Lukeš seznámili pracovníky SÚ s činností tohoto dotčeného orgánu ve stavebně správním řízení a předali SÚ adresy konzultačních míst včetně telefonních kontaktů na inspektory v jednotlivých okresech. K činnosti Oblastního inspektorátu práce uvedli následující: • v rámci územního řízení se inspektorát práce nevyjadřuje k projektové dokumentaci • v rámci povolování staveb vydávají odborné vyjádření (nikoliv závazné stanovisko); vyjadřují se k malým výrobnám, ke shromaždištím nad 200 osob, k výrobnám se složitou výrobou, k jaderným elektrárnám, ke změnám užívání staveb • posuzují vybrané druhy staveb – sami si vybírají dokumentaci; v odborném vyjádření buď nemají námitky, příp. námitky mají a pak požadují projektovou dokumentaci dopracovat, nebo požadují, aby PD byla znovu předložena k posouzení pro velké množství nedostatků, nebo nesouhlasí s vydáním SP v případě špatné dokumentace • uvádějí stavby do provozu – ke kolaudačnímu souhlasu musí stavebník předložit stanovisko inspektorátu práce • zúčastňují se kontrolních prohlídek vybraných staveb
• pokud stavba není připravena k provozu, nevydají kladné stanovisko a sami si určí termín, kdy na stavbu přijedou Od 1.1.2007 platí zákon č. 309/2006 Sb., kterým se upravují další požadavky bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v pracovněpravních vztazích a o zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při činnosti nebo poskytování služeb mimo pracovněprávní vztahy (zákon o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci). Tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropských společenství, upravuje v návaznosti na zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, další požadavky bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v pracovněprávních vztazích a zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při činnosti nebo poskytování služeb mimo pracovněprávní vztahy podle § 3 zákoníku práce.
Hasičský záchranný sbor Zlínského kraje Zástupce HZS Ing. Neuwirthová k činnosti HZS uvedla následující: • odbor kontrolní a stavební činnosti byl sloučen s odborem prevence a plánování (vydává koordinované stanovisko, provádí kontroly ve stavbách, ke kontrole vyžadují kolaudační rozhodnutí, v případě nezkolaudovaných staveb tyto oznámí stavebnímu úřadu, který následně HZS bude informovat o dalším postupu) • Bylo konstatováno, že stavební úřady v některých případech nadbytečně vyžadují po stavebnících stanoviska HZS a to i v případech, kdy HZS není dotčeným orgánem: • ust. § 103 odst. 1 bod h) zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu - HZS se nevyjadřuje k tomu, zda stavba či úpravy mohou negativně ovlivnit požární bezpečnost, ale pouze k požárně bezpečnostnímu řešení, které musí být pro tyto stavební úpravy zpracováno • ke stávajícím stavbám HZS stanovisko nevydává - § 125 odst. 2 zákona č. 183/2006 Sb. • k rodinným domům a bytům se HZS nevyjadřuje • Pro umísťování a povolování staveb platí: • objekty s výškou větší než 9 m nesmí být zateplovány pěnovým polystyrenem, ale musí mít tepelně izolační vrstvy z těžce hořlavých hmot • zdravotnická zařízení nesmí být zateplena polystyrenem; to platí i v případě změny užívání stavby na zdravotnická zařízení • zasklívání lodžií – posílat k posouzení HZS Vzhledem k eventuálně možným rozdílným požadavkům dotčených orgánů na stavby byly stavební úřad vyzvány k vypisování kontrolních prohlídek tak, aby zejména HZS a HSZK byly na stavbě při kontrolních prohlídkách společně. Přestože se HZS ke všem stavbám nevyjadřuje, je možno v případě pochybností spornou záležitost projednat s HZS, nikoliv však tak, že s HZS bude jednat stavebník, ale věc bude konzultovat stavební úřad sám. Další informace lze získat též na adrese www.hzs-zlkraje.cz
Odbor životního prostředí a zemědělství KÚ ZK Dotčené orgány na úseku životního prostředí – odbor životního prostředí a zemědělství KÚ ZK - JUDr. Jolana Hulínová Na poradě SÚ byly ze strany OŽPZE KÚZK vysvětleny otázky týkající se problematiky vydávání koordinovaných závazných stanovisek a jejich souvislost se závěry procesu posuzování vlivů jednotlivých záměrů investorů na životní prostředí. SÚ byly upozorněny na to, že koordinované závazné stanovisko lze vydat až poté, co je předložený záměr (projekt) posouzen podle zákona
č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na ŽP, pokud posouzení podléhá. Přestože koordinovaná závazná stanoviska nejsou vydávána ve správním řízení, může správní orgán použít institut přerušení řízení, výzvy k doplnění podání atd. Projektová dokumentace záměru musí obsahovat všechny údaje nezbytné k posouzení a vydání jednotlivých výroků koordinovaného závazného stanoviska. Vydané koordinované závazné stanovisko musí obsahovat jednotlivé výroky závazných stanovisek vydávaných podle zvláštních právních předpisů s odkazy na konkrétní ust. §, podle kterého je správní orgán k vydání závazného stanoviska příslušný a odkaz na ust. § zákona, na jehož základě souhlasné nebo nesouhlasné závazné stanovisko k záměru vydává. Souhlasné stanovisko může obsahovat podmínky a mělo by obsahovat také zdůvodnění výroku. Jakékoliv přílohy připojené ke koordinovaným závazným stanoviskům nejsou pro stavební úřad závazné, závazný je souhlasný nebo nesouhlasný výrok koordinovaného závazného stanoviska s podmínkami, nikoliv doplňující požadavky dotčeného orgánu obsažené v příloze, které ve většině případů nemají oporu v zákoně. Koordinované závazné stanovisko může být z podnětu investora, jiné osoby případně i stavebního úřadu přezkoumáno podle ust. § 156 odst. 2 správního řádu orgánem, který ho vydal, eventuelně také nadřízeným správním orgánem v přezkumném řízení, a to ještě před vydáním rozhodnutí stavebního úřadu. SÚ bylo připomenuto k jakým typům záměrů a podle kterých zvláštních právních předpisů krajský úřad koordinované závazné stanovisko vydává. Upozorněno bylo na zákonem stanovenou povinnost orgánu ochrany zemědělského půdního fondu uvádět do souhlasu s odnětím půdy ze ZPF také podmínky a stavební úřad je v těchto případech povinen vydat územní rozhodnutí nikoliv pouze územní souhlas. Dále byly SÚ informovány, že v případech staveb fotovoltaických elektráren bude orgán ochrany ZPF udělovat souhlas k odnětí půdy ze ZPF na celou řešenou plochu a nikoliv pouze na kotvící patky jednotlivých panelů. V případech zalesněných zemědělských pozemků bylo apelováno na SÚ, aby se dohodly na jednotném postupu, ne jako doposud, že jeden SÚ žádné rozhodnutí k věci vydávat nechce a jiný rozhodnutí o změně využití území vydá. Ing.Ondřej Skoba z oddělení hodnocení ekologických rizik odboru ŽPaZ KÚZK uvedl, které záměry nepodléhají oznámení podlimitního záměru • domovní čistírny odpadních vod, které řeší odkanalizování splaškových vod pro rodinný domek • kanalizační přípojky, vnitřní kanalizace, přípojky elektřiny a plynu • výstavba krbových kamen, plynových a jiných kotlů pro vytápění rodinných domků, bytů a staveb pro individuální rekreaci a dalších srovnatelných zařízení • malé spalovací zdroje (o jmenovitém tepelném výkonu nižším než 0,2 MW) • veřejně nepřístupná parkovací stání umístěná v podzemním či nadzemním podlaží objektu v rámci jeho půdorysu, u kterého výrazně převažuje bytová funkce a parkovací stání slouží výhradně pro parkování vozidel uživatelů bytů • dětská hřiště budovaná v rámci zastavěného území obce • sportovní zařízení při základních, středních a vysokých školách všech typů, jež jsou převážně součástí stávajícího areálu školy • vrty pro tepelná čerpadla (bez odběru podzemní vody, bez ovlivnění kvality podzemní vody) Stavebním úřadům byla předána „Příloha č. 1 k zákonu č. 100/2001 Sb., znění po novele č. 216/2007“ a formulář „Oznámení podlimitního záměru“.
Závěrem porady vedoucí pan Miroslav Zeman poděkoval přítomným za účast a poradu ukončil. Zapsala: Ing. Jaroslava Novotná, Renata Vyškovská
