SO/RO/YA– ZELENÝ autor:
Radek Diviš foto:
autor Jiří Fraus Zdeněk Edelmann
Na nehostinném severu Skandinávie leží čtvrtý největší ostrov Norského království – So/ro/ya. Jeho kouzlo je zcela ojedinělé, na první pohled možná i neviditelné. Na 800 kilometrech čtverečních zde najdete strmě se tyčící skalní formace, cca 1200 ledovcových jezer a jezírek (místy s početnými stavy pstruhů a sivenů), fantastickou flóru i faunu, ale především netušené možnosti rybářského vyžití. Ani nemusíte být obzvlášť vášnivými rybáři, abyste záhy zjistili, že každý z přibližně 1200 místních obyvatel včetně dvou policistů měl nebo stále ještě má
OSTROV GIGANTŮ cosi společného s rybami, jejich průmyslovým lovem či zpracováním. Místy má člověkskutečně dojem, že se tu zastavil čas. Tento pocit je však pouze zdánlivý. Život zde proudí jako kdekoliv jinde, ovšem bez obligátních civilizačních útrap a stresu. So/ro/ya, oprávněně přezdívaný „Zelený ostrov“ (díky zelenému hávu, do kterého se zahalí ihned poté, kdy se sílícím paprskům jarního slunce podaří odklidit vrstvy sněhu a ledu), je totiž stále ještě jednou z mála turismem nedotčených rybářských oáz, kde se bez přehánění „urybaříte k padnutí“! 87
íky norské rybářské agentuře Dintur není podvodní bohatství této lokality již jen tajemstvím místních profesionálních rybářů, a tak se za tamními obry může vydat prakticky každý z nás, kdo si troufá. Záměrně používám toto neurčité slovo, protože rybaření v okolí ostrova omývaného Barentsovým mořem je limitováno náhlými (nezřídka i drastickými) změnami síly a směru větru a počasí vůbec. Zkrátka lákadla a kouzla severské exotiky ve všech možných podobách! Rybářský rok začíná (podle průběhu a síly zimy) na So/ro/ye koncem února až začátkem března, kdy se rybářské lodě vracejí z moře s nepředstavitelnými úlovky velkých tresek, které se v místních vodách houfují ke tření. Počasí je v tomto období natolik vrtkavé, že se pro sportovní rybolov většinou příliš nedoporučuje. Jiné je to již v květnu, protože to se sezóna sportovního rybolovu skutečně rozbíhá. Dalším mezníkem je červenec. Místní okres (Hasvik Kommune) ve spolupráci s rybářským klubem totiž pořádá uprostřed měsíce jeden z nejpopulárnějších závodů v lovu tresek na světě – So/ro/y Festivalen. Je to bezpochyby událost roku, která na ostrov přiláká mnoho rybářů z celého světa. Proč také ne, když úlovky závodníků bývají bez přehánění gigantické! (Např. V roce 2000 ulovilo 80 účastníků 25 409 kg ryb (!!!). Čtete správně, bylo to téměř 25,5 tuny, v průměru přes tři metráky na účastníka, a to se chytá pouze dva dny po pěti hodinách!) Další z neuvěřitelných rybářských zpráv je z jara roku 2004. Jeden z místních profesionálních rybářů ulovil do sítě před osadou So/ rvaer tresku obecnou, jejíž váha byla až neskutečných 47,5 kg!!! Zní to trochu jako z říše fantazie a pohádek, ale pokud se na So/ro/yu skutečně vypravíte, budou vaše soukromé rekordy z jiných míst krásného Norska často legrační. Osmikilogramová treska obecná je „běžnou malou“ rybou. Teprve překročením 15kg hranice (norský rekord 37,5 kg) se dá mluvit o slušném úlovku odpovídajícímu místním standardům. Nejvíce ceněnou rybou ostrova je halibut. Jeho úlovek na jiných lokalitách je vyloženě sváteční událostí, na So/ ro/ ye prakticky každodenní záležitost. Poměrně časté jsou i úlovky vlkoušů obecných (Anarhichas lupus) a vlkoušů malých (Anarhichas minor), jejichž hmotnostní rekord na prut právě So/ro/ya drží (19,07 kg), velkých mníkovců (rekord 14,6 kg), okouníků (rekord 4,7 kg) a koncem sezóny v září i tresek tmavých. Tolik základní indicie o zapomenutém rybářském ráji, jehož návštěva se v červenci roku 2005 nesmazatelně zapsala do mého rybářského srdce.
D
Naše česká minivýprava se díky podpoře skandinávských aerolinek SAS dopravila do Norska letecky na linkách Praha – Kodaň, Kodaň – Oslo a Oslo – Alta. V tomto malém městečku, známém zajímavým muzeem s pravěkými skalními malbami či spíše rytinami i nejslavnější a nejdražší lososí řekou Evropy, jsme si na letišti půjčili auto a pokračovali do 150 km vzdáleného Oksfjordu, k trajektu na ostrov So/ro/ya. Cesta probíhala velmi plynule, dokonce i přestupy na sebe navazovaly téměř ideálně, a tak jediným negativním zážitkem bylo několikahodinové čekání na trajekt, kterému se ani při sebelepší organizaci a plánování cesty nevyhnete. Trajekt totiž vinou omezeného cestovního ruchu jezdí pouze 3x denně. Okolo desáté hodiny ranní, po téměř 20 hodinách strávených na cestě, jsme pravou nohou konečně vstoupili na ostrov So/ ro/ ya. Vydatná snídaně v Hasvik hotelu a příjemné posezení s přátelskými majiteli chaty So/ rvaerstua, která bude Na ostrově So/ro/ ya vám bude stačit pilkrovací prut, lépe možná dva, protože člověk týden naší základnou, nás po probdělé noci denikdy neví, co se může přihodit. Ideální délka je 2,10 m, může však mít i 1,90 m finitivně postavilo na nohy. Čekal nás poslední nebo 2,40 m. Vrhací zátěž by měla být sladěna s používanými typy nástrah, jejichž kousek cesty z Hasviku do cca 45 minut vzdálehmotnost se pohybuje v rozmezí 400–1000 g. Nejúspěšnějšími nástrahami byly ného So/rvaeru... s velkým odstupem výrobky firmy Solvkroken (S-Jigger, Stingsilda nebo CalamarisNedlouho po příjezdu a ubytování v chatě Pilk) v gramážích 400–750 g a jigy firmy Hakuma (300–500 g). Absolutní jedničkou mezi pilkery pro lov na So/ro/ ye je stříbrný trojhranný Norge Pilk (750 nebo už z přístavu v So/rvaeru vyrážely na otevřený 1000 g). Všechny výše jmenované nástrahy lze na ostrově koupit dokonce i v oboceán dvě velké hliníkové lodě. Zdeněk a Jiří na chodech s potravinami! Z přívěsných nástrah má prakticky smysl pouze Gummijedné, na druhé Ivan a já. Všichni do jednoho Makk v červené, černé, modré, bílé nebo zelené barvě. Ostatní druhy přívěsů lze jsme se těšili jako malí kluci. Každý z nás již něpoužít, nejsou však zdaleka tak efektivní jako Gummi-Makk. Neopomeňte skutečně jaké zkušenosti s rybolovem v Norsku měl, ale kvalitní multiplikátor (od věci není ani náhradní) a pevnou pletenou šňůru s nosností alespoň 50 kg. Z nutných drobností nesmí chybět monofilní vlasec na návazna So/ro/ye jsme měli premiéru. Na úvod jsme ce (0,90–1,00 mm), případně ocelové lanko pro lov halibutů, kvalitní karabiny zkoušeli nedaleko přístavu u ostrůvků přívlač a kroužky, náhradní trojháčky, vyhakovací kleště, brousek a zdolávací pás. s malými pilkříky, ale naše „zaručené“ nástrahy Pokud máte rádi přívlač, jistě si vezměte přívlačový prut pro lov s jigy a malými pouze sem tam zlákaly nějakou malou tresku pilkříky (vrhací zátěž 30–60 g). tmavou. Raději jsme změnili loviště a vydali se Budete-li mít chuť vypravit se za místními pstruhy a siveny, pak nezapomeňte ještě jemný přívlačový (10–20 g) či muškařský prut (AFTMA 5–7). Při volbě tohoto hledat nedaleké podvodní kopce vystupující druhu náčiní mějte na paměti, že voda zdejších jezer a potoků je křišťálově čistá z šedesátimetrové hloubky do patnácti metrů. a ryby velmi plaché. Nebylo to nic složitého, protože lodě byly vybaVzhledem k poloze ostrova na dalekém severu je pro rybářskou úspěšnost a bezveny sonary s GPS a námořními mapami pečí rybářů klíčovou otázkou loď. Při výběru místa pobytu se ubezpečte, že máte s hloubkovými kótami. Trochu nás při první zapronajaty kvalitní lodě délky nejméně 5 metrů se spolehlivým motorem o výkonu alespoň 25 HP. S ohledem na počasí a častý výskyt arktické mlhy doporučujeme stávce znepokojily táhlé třímetrové vlny, ale na používat GPS, nejlépe s námořní mapou. stabilní lodi jsme si přece jen připadali bezpečně. Cívky multiplikátorů se roztočily a ke dnu již směřovaly naše pilkery. Záběry se dostavily okamžitě! Během chvíle se nám podařilo pomalu zdo- Prostorné a stabilní lat a zpět pustit několik desítek tresek obecných z našeho pohledu pěkných. Loď prodriftovala i ne- aluminiové lodě s výkonným konečným hejnem menších tresek tmavých, jejichž filety na Ivanově trojháčku znamenaly kvarteto motorem a navigačním vlkoušů na stejný počet spuštění. Kolega se spokojeně usmíval, loď se pohupovala v pravidelných přístrojem jsou pro lov na intervalech a mně se zničehonic udělalo horko. Energicky jsem zvedl pilker ode dna, dvakrát při- otevřeném moři nezbytné. točil a záběr! Ryba nejprve prověřila mou stabilitu a musím přiznat, že s notnou dávkou štěstí jsem Neopakovatelné se o cosi v lodi zapřel a začal se přetahovat o svůj nový prut, jehož polovina byla v mžiku pod so/ro/yské půlnoční slunce vodou. Úvodní nápor záhy polevil a za chvilku jsem si mohl v lodi pohladit svou největší norskou a druhou největší tresku v životě – 93 cm. Několik dokumentačních fotografií a zpět do vody.
(Ryba) o rybách
89
Noční úlovek pěkné tresky obecné „Catch & release“ – Jiří dává trofejnímu úlovku zaslouženou svobodu. So/ rvaerstua – komfortní ubytování s nádherným panoramatickým výhledem
Na oceánu i ve fjordech ostrova So/ro/ ya se loví především tresky obecné, tresky tmavé, tresky jednoskvrnné, vlkouši, halibuti, mníci a okouníci.
Celou tuto akci jsem již absolvoval se zaťatými zuby a bledou tváří, na které bylo patrné, že moji předci asi zrovna námořníci nebyli. Naštěstí Ivan vstřícně otočil loď směrem k přístavnímu molu a já běžel jako o závod pro domnělou spásu – kinedryl. Rychle jsem spolkl dva prášky a hurá zpět na moře. Můj bezstarostný stav rybaření netrval ani třičtvrtěhodinku a už tu bylo znovu ono horko. Chvíli jsem se zuby nehty bránil, ale nakonec mi nezbylo, než sledovat Ivana při rybaření a zhluboka dýchat. Přišlo mi to jako ve špatném filmu. On klidně rybařil, zdolával pěkné ryby, já se křečovitě držel lodi a snažil se v sobě udržet obsah vzpouzejícího se žaludku. Snaha byla, leč marná. Po několika po sobě jdoucích scénkách se stejným scénářem zavelel Ivan k ústupu a mně se teprve po 20 minutách na pevné zemi chtělo zase žít! Podobný zážitek měli i Zdeněk a Jiří (tady byl pro změnu hlavní hvězdou on), a tak jsme si večer měli u stolu o čem vyprávět. Druhý den ráno se slunečné počasí odporoučelo, obloha zšedla a vítr zesílil. Sem tam i zapršelo. Přesto jsme vyrazili. Necelé dvě hodiny poté jsme však raději vystoupili na pevnou zem. Vlny měly místy gigantickou velikost (4–5 m) a rybaření v těchto podmínkách bylo útrpné, na čemž se shodli i ti, kterým mořská nemoc život nesužovala. Následujících 24 hodin jsme vinou nepříznivého počasí trávili nuceným odpočinkem, četbou, přípravou návazců a sněním o velkých rybách. Nedalo se ani vyjít z chaty, natož vyjet na moře na lodi! Teprve druhý den navečer se vítr uklidnil a z dálky se zdálo, že ani vlny nejsou tak velké jako předtím. Úplně malé nebyly, ale za jistých okolností (zapření se o pevné body na lodi) se lovit dalo. Tuhle vyjížďku jsem považoval za křest ohněm, protože mi v krvi koloval norský preparát proti mořské nemoci. (Ahmade, příteli z Libanonu, děkuji Ti tímto za záchranu rybářského života, Tvůj dar – tablety POSTAFEN – opravdu funguje!) Když ani po dvou hodinách neustálého kolébání a sebepozorování nepřicházelo nic z důvěrně známých příznaků, hlasitě jsem si ulevil a začal konečně s chutí rybařit. Ryby braly jako o život. Nic velkého, ale nebylo spuštění, po kterém by nepřicházel během chvilky záběr. Velkou rybu měl na prutu na známém kopci pouze Zdeněk, ale jeho pletená šňůra po několika vteřinách nevydržela její obrovský nápor a praskla. Přesto jsme v předvečer závodů odjížděli do přístavu dobře naladění a příjemně unavení. V termínovém kalendáři ostrova jsou rybářské závody So/ro/y Festivalen jednoznačně událostí roku. Pro nás to mimo samotného otestování lokality byl druhý důvod návštěvy na So/ro/ye. Krátce
(Ryba) o rybách 90
k pravidlům: závod probíhá dvoukolově ve dvou dnech vždy po pěti hodinách čistého času lovu. Loví se z místních kutrů, na které jsou závodníci po dvou až šesti lidech předem nalosováni. O výběru místa rozhoduje kapitán po případné konzultaci se soutěžící posádkou. Loví se s jedním prutem a udicí s maximálně dvěma jednoháčkovými návazci a jedním pilkerem s jedním trojháčkem. Povoleno je i použití mrtvých živočišných nástrah (filety, chobotnice apod.). Hodnotí se všechny druhy ryb (včetně maximálně deseti tresek tmavých). Všechny ryby musí být vykrveny. V pátek 15. července přesně v deset hodin to celé propuklo. Již od brzkého rána se v přístavu řadily desítky kutrů a nervózně pobíhající závodníci hledali „svá“ plavidla. Díky perfektní organizaci však nebylo příliš složité správně se nalodit. Společně se Zdeňkem jsme byli nalosováni na loď Silhav. Byl to starší kutr s relativně soudobou navigační technikou (dokonce i s postarším počítačem značky Apple). Kapitán vypadal sympaticky, a ačkoliv angličtina nebyla jeho silnou stránkou, vždy jsme se gestikulacemi na všem domluvili. Po obligátní modlitbě, kterou vedl z obrovské lodě pobřežní hlídky do vysílačky biskup Per Oskar Kjolsas, zazněl startovní výstřel a všechny posádky vyrazily plnou parou vpřed. Zdeněk ani já jsme neměli žádné velké ambice na přední umístění, přesto jsme nechtěli dělat ostatním pouze „křoví“, a tak jsme nenápadně okukovali výzbroj ostatní posádky, kterou mimo nás tvořil mladý Nor z Tromso/ a závodnice místního rybářského klubu. Po necelé hodině jízdy jsme dorazili k prvnímu lovišti, kapitán otočil loď proti větru, vypustil driftovací padák a vše mohlo začít. Bylo to fyzicky poměrně náročné, protože okamžitě po zahájení závodu na naší lodi všichni do jednoho zdolávali rybu za rybou. Zaseknout, vylovit, vykrvit a rychle znovu se vším zpět do vody. Trochu jsme se Zdeňkem zaostávali, protože ostatní zdolávali většinou dvě až tři ryby najednou. Na vině byla především naše nováčkovská nezkušenost a špatně připravený návazec. Bylo totiž potřeba, aby přívěsy s Gummi-Makky (imitace smáčků) byly vzdáleny minimálně 1,5 m od sebe. Pak bylo možné prochytávat větší část vodního sloupce a ryby při vylovování pod lodí nepadaly, na což jsme při první zastávce neustále dopláceli. Na zastávce s pořadovým číslem dvě se mi během pár okamžiků vyhákly dvě velmi slušné ryby, které dokázaly protočit téměř utaže-
91
