XXI. ROÈNÍK. Téma: Reformní leden Aktuálně: Konec svárů mezi paralympioniky? Panoptikum vozíčkářské hrůzy

1

2012 XXI. ROÈNÍK

• Téma: Reformní leden • Aktuálně: Konec svárů mezi paralympioniky?

• Panoptikum

vozíčkářské hrůzy

www.vozickar.com

LÉČEBNÉ POHYBOVÉ PŘÍSTROJE THERA TRAINER® OD NĚMECKÉ SPOLEČNOSTI MEDICA VÝVOJ NA ZÁKLADĚ 20 LETÝCH ZKUŠENOSTÍ

Každodenní cvičení na přístroji Thera: Qredukuje

křeče sílu a vytrvalost Qomezuje poruchy prokrvení Qodstraňuje edémy Qzamezuje ztuhlosti kloubů Qzlepšuje metabolismus Qomezuje bolestivé symptomy Qpodporuje

Všechny přístroje jsou podporované elektromotorem Příspěvek na přístroj až do výše 50% lze získat od odboru sociální péče Výhradní dovozce: PROORMEDENT, s.r.o. Na Staré vinici 404/3 140 00, Praha 4 Tel.: +420 241 403 520 Mobil: +420 725 005 501 Email: [email protected]

SPOLEČNÝ

NÁVRAT

K

www.proormedent.cz www.thera-trainer.de

POHYBU

1

MILÍ ČTENÁŘI... Milí čtenáři, pozorní z vás si jistě všimnou, že v rukou držíte trochu jiného Vozíčkáře, než který vám už několik let docházel do schránek. Předně, je štíhlejší. Vytiskli jsme jej na levnější papír, zredukovali počet stran – přišly totiž chudé roky. Inzerenti ubývají, dotace nepřicházejí, nezbývá než šetřit jinde. Jistě nám tento fakt prominete, a naopak oceníte kvalitu příspěvků i změnu rubrik. V tomto směru jsme úspory vynechali a snažili se v každém článku uvést něco, co, jak doufáme, by mohlo zaujmout každého čtenáře. O to raději vás zveme k návštěvě našeho internetového magazínu vozickar.com. I ten v budoucnu téměř nepoznáte. Oproti tištěné verzi však není třeba šetřit na materiálu – jedniček a nul se vleze na síť ještě dost, jen jak je uspořádat… Najdete zde články s větším počtem fotek, s videy, s odkazy na jiné stránky, každých čtrnáct dní uveřejníme i minikomix, vše v moderní a příjemné grafické podobě. Z internetového malého bratříčka časopisu se postupně stane stejně starý a vyspělý sourozenec. Neváhejte brouzdat po webu a tu a tam navštívit i stránky www.vozickar.com. Nové stránky sice vzniknou až v březnu, ale i ty staré umí ledacos nabídnout. Naše řady posílili nadšení redaktoři na vozíku i bez. Myslím, že to jistě poznáte z toho, jak elegantně dokázali seskládat texty, objevit témata i zajímavé úhly pohledu. Pokud se vám zdá, že Vozíčkář nějak omládl, nemýlíte se. Trošku energie a elixíru života už potřeboval. I když toto číslo zaujme spíš mladší generaci, myslíme i na dříve narozené čtenáře. Rovněž rádi oceníme nápady, tipy a ohlasy. Jak se vám články líbily? O čem byste chtěli číst víc? Napište nám. Na konec ještě rychlá smršť toho, co stojí ve Vozíčkáři za to. I když je hlavním tématem čísla reformní leden, objevil se i jiný společný jmenovatel – a tím je touha se uplatnit, vyniknout, ukázat světu, že člověk na vozíku ledacos umí. Ať už se jedná o všestranně nadaného sportovce a studenta Lukáše Kroupu, o Kampaň chodicilide.cz nebo o překonání strachu z těhotenství na vozíku. Dokazuje to i Tomáš Rybička, malíř hlavou. Stejně tak povzbuzují čtenáře i manželé Folvarští – světoběžníci a cestovatelé. I Arnošt Goldflam si všiml, jak schopní dokážou být lidé na vozíku, a ve svém zamyšlení říká: „Já vozík vůbec nevnímám, jde mi o člověka.“ Toto číslo je plné chuti do života, odvahy něco měnit a brát svůj osud do vlastních rukou. Nechybí analýzy aktuálních kauz, témat a legislativních změn. Zajímá vás, proč se tolik spekuluje o účasti českých paralympioniků na hrách v Londýně? Nevíte, co si myslet o převodu agendy dávek pro zdravotně postižené občany na úřady práce? Zaujal vás projekt Taxi pro vozíčkáře a nevíte, jestli můžete podobnou službu využít taky? Na to vše najdete odpovědi na následujících stránkách. Hezké a inspirativní chvíle nejen s Vozíčkářem vám přeje Aneta Šedá

Z obsahu Liga informuje 2 Nápadník 2012 už je tady! ......................................... 2 (Do) práce bez obav ................................................... 2 První asistenční psi už mají práci na plný úvazek ..... 2 Brněnští Hobiti pořádali turnaj v Hustopečích ........... 2 244 lidí se chopilo šance ............................................ 2 Zaměstnanecký den ................................................... 3 Film Do Dna zaujal média i diváky ............................. 3 Jak jsem točila Do Dna… ........................................... 3 Legislativa 5 Nejčastější omyly úředníků ......................................... 5

str. 3

Téma 7 Leden, na úřad pudem… ........................................... 7 K sociální reformě se stavím velmi kriticky ................ 8 Reformy hýbou světem ............................................... 8 Stres u přepážek úřadů práce .................................... 9 Aktuálně 11 Konec svárů mezi paralympioniky? ......................... 11 Co je dobré pro orientaci ve sporu vědět? .............. 12 Taxi! Potřebuji taxi! .................................................... 13 Oblečení pro vozíčkáře? Možnosti přibývají ............ 14 Že jsou postižení? No a co?! .................................... 14

str. 7

Osobnost 16 Vozík neutajíš, ale můžeš s ním žít ........................... 16 My se světem, svět s námi 19 Chodící lidé: Soucit je na nic .................................... 19 Psychologie, vztahy, sex 21 Jsem na vozíku a čekám miminko ........................... 21 Střípky z historie 23 Historický vývoj invalidního vozíku – 2. část ............ 23 Vozíčkář na cestách 25 Báječná jízda za traktorem ....................................... 25 Kam složit hlavu poradí Flyabout Prague ................ 25 Cestovat ve dvou na vozících? Klidně po celém světě .......................................................................... 26 Labská cyklotrasa je lákavá nejen pro cyklisty ........ 26 Panoptikum vozíčkářské hrůzy ................................. 27

str. 26

KULTURA 29 Domácí úkol: Definuj tanec. Definuj hendikep. ........ 29 Malíř hlavou: Nechci život jen projíst a prospat ....... 30 Postřeh Arnošta Goldflama: Vozíčkářem na jevišti .. 30 SPORT 31 Jak se stát Berdychem či Vaidišovou? .................... 31 INZERCE

32 str. 29

je periodikem registrovaným MK ÈR pod èíslem E 6250. 537 021 493, IÈ: 0049 94 12 Adresa redakce a vydavatele: Liga vozíčkářů, Bzenecká 23, 628 00 Brno, www.ligavozic.cz, Soukromá inzerce, objednávka časopisu: 537 021 493, [email protected], Zuzana Doušková Šéfredaktorka: Aneta Šedá (ata), 725 022 259, [email protected] Poèítaèové zpracování: Vladimír Ludva Tisk: Tiskárna Helbich, a.s., Valchařská 36, 614 00 Brno Rozesílka: BM marketing, s. r. o. Jazyková korektura: Marie Fišerová Obsahová korektura: Hana Valová Foto na obálce: Roman Folvarský Firemní inzerci zajišťuje BASS, spol. s r. o., Hana Valová,

608 635 561, [email protected]

Vozíèkáø vychází v nákladu 2500 výtiskù 5x roènì, fyzickým osobám je zasílán bezplatnì, v ostatních případech předplatné činí 230 Kč na rok. Uzávěrka příštího čísla je 2. 4. 2012. Názory obsažené v èláncích nemusejí být shodné s mínìním redakce, ruèí za nì jejich autoøi. Redakce si vyhrazuje právo finálních úprav všech přijatých textů. Realizaci časopisu podporují:

www.vozickar.com

LIGA INFORMUJE

2

Nápadník 2012 už je tady! Po dlouhých, náročných přípravách a po změnách v posledních minutách je na světě Nápadník 2012. Vzhledem k dramatickému a nepředvídatelnému vývoji v procesu schvalování sociální reformy vychází tato publikace plná rad, informací a nápadů pro život se zdravotním postižením o měsíc později. Zato ale obsahuje kompletní změny a jsou zde zapracovány všechny legislativní úpravy k 1. 1. 2012. Jedná se bezesporu o potřebného průvodce aktuálními reformami a předpokládáme, že o něj bude velký zájem. Objednejte si ho i vy, a to jednoduše přímo ze svého domova: Zašlete SMS zprávu v tomto tvaru: NAPADNIK mezera VAŠE PŘÍJMENÍ mezera VAŠE JMÉNO mezera NÁZEV VAŠEHO MĚSTA (OBCE) mezera ULICE mezera ČÍSLO POPISNÉ mezera PSČ. SMS zprávu můžete napsat jak velkými, tak malými písmeny, text pište, prosím, bez diakritiky. Příklad: NAPADNIK POKORNY PAVEL IVANCICE DOLNI HLINKY 8 66491 Svoji SMS pošlete na telefonní číslo 902 10. Cena SMS zprávy je 79 Kč (vč. DPH). Ihned obdržíte zpětnou potvrzující SMS zprávu, že jsme vaši platbu obdrželi. Děkujeme.

Ideově navazuje na projekt s názvem Chopím se šance, který byl koncem loňského roku úspěšně ukončen. Koordinátorkou nového projektu je Eva Chladová, vedoucí programu Práce, vzdělání a integrace. Z uvedených názvů je jasná sféra činností a služeb, které projekt nabídne. Osvědčenou a populární klasikou jsou vzdělávací kurzy (počítačové, pracovně-právní, nácvik pohovorů atd.), individuální konzultace, podpora v hledání zaměstnání. Novinkou je pobočka ve Velkém Meziříčí, která rozšířila nabídku Ligy vozíčkářů klientům z celého Jihomoravského kraje a z kraje Vysočina. (ata)

Přijely týmy ze Salcburku, z Vídně, z Korutan, z Klosterneuburgu atd. Hobiti nakonec dvakrát prohráli a jednou zvítězili. Není to výsledek, se kterým by byli spokojení, ale je to sport. Celkově jsou v lize na druhém místě s osmi body společně se salcburskými hráči. Na první tým Carinthian Broncos ztrácí jen jeden bod, a to určitě doženou. Držme jim palce! (ata)

První asistenční psi už mají práci na plný úvazek Předávání Bessi se uskutečnilo tak, jakou cestou se ubírá vždy, když klient a trenér bydlí dál od sebe. Trenérka s Bessi za klientkou přijela a ubytovala se v blízkosti bydliště. Nejdříve vyřídily nutné formality, poskytly si základní informace a poté trenérka odešla a do domácnosti se jen vracela. V dalších dnech spolu secvičovaly povely, upravily byt, zaregistrovaly pejska na obecním úřadě, u veterináře atd. U Labi byla situace jiná, klientka a trenér bydlí kousek od sebe. Často se vídali, chodili s Labi na procházku, trenér Labinku nové paničce půjčoval. Bylo to výhodné pro všechny, protože Labi je prvním psem v domácnosti klientky – a taky dárkem pod stromeček. K předání došlo 22. prosince. Labi své paničce pomáhá nejen se sledováním jejího zdravotního stavu, s doprovodem či s asistencí, ale také ji aktivizuje – tj. obě spolu chodí na procházky, starají se jedna o druhou. Ivan Benda

Brněnští Hobiti pořádali turnaj v Hustopečích Z celého Rakouska se v sobotu a v neděli 21. a 22. ledna sjeli do hustopečské sportovní haly basketbalisté na vozíku. SK Hobit zde pořádal utkání 3. kola rakouské ligové soutěže, ve které brněnští basketbalisté hrají.

244 lidí se chopilo šance Hodiny za monitory, soustředění, klapot klávesnice. Ovládat počítač a vyznat se v legislativě se v ukončeném projektu Ligy vozíčkářů „Chopím se šance“ naučilo neuvěřitelných 244 zájemců. Za dva roky (září 2009 – prosinec 2011) jsme spolu s našimi lektory připravili tyto kurzy: Začínám s počítačem, Kamarádím s počítačem, Umím si udělat internetové stránky, Vytvářím počítačovou prezentaci, Píšu všemi 10, Znám pracovněprávní minimum. Čili pět kurzů nad klávesnicí, jeden kurz s poznámkovým blokem a informacemi o právech zaměstnance.

(Do) práce bez obav Že Liga neusnula na vavřínech, dokazuje nový projekt, který se rozjel v listopadu loňského roku. Obavy z práce chce rozptýlit jak u žadatelů o práci, tak i u zaměstnavatelů.

1 / 2012

Uspořádali jsme 29 běhů kurzů hned v několika městech Jihomoravského kraje a kraje Vysočina. Děkujeme všem zapojeným pracovníkům Ligy vozíčkářů a přede-

3

LIGA INFORMUJE vším účastníkům kurzů, s nimiž jsme se snažili šanci chytit a nepustit. Bronislava Sladkovská

Zaměstnanecký den V pátek 3. 2. hlásily všechny služby Ligy vozíčkářů: dnes nefungujeme. Nebylo to kvůli pololetním prázdninám ani kvůli hromadné epidemii. Všichni zaměstnanci se v ten den sešli na brněnské radnici, v překrásné barokní síni, kde běžně zasedají městští zastupitelé, aby společně přemýšleli o tom, jakým směrem se Liga vozíčkářů bude dál ubírat. Liga je velká organizace a takové velké setkání bylo dobré i v tom, že jsme se konečně všichni pohromadě viděli. Díky rozdělení práce do skupinek jsme se měli možnost poznat úžeji. Po představovací hře nás čekala série prezentací a přednášek o úspěších, plánovaných změnách i náhled do roku 2012. Vedoucí programů odpověděli na otázku, co je cílem každé služby právě pro dalších dvanáct měsíců.

Po obědě ve svatebním salonku radnice jsme začali usilovně přemýšlet o mandale hodnot a nejdřív ve skupinách a poté společně jsme sestavovali žebříček cílů a směrů, které by měla Liga vozíčkářů zastávat a uznávat. Večer jsme v neformálních diskuzích pokračovali i v hospůdce. (ata)

roku. Konala se 2. ledna 2012 v Café Práh. Víc než stovka lidí úplně zaplnila sál, přemýšlela, co má vlastně příběh mladíka tápajícího ve vztazích, toužícího v sobě prolomit imaginární prokletí tak zvláštního a netradičního. Závěrečné scény a následný film o filmu toto tajemství odhalily. Nezbývá než vás pozvat ke zhlédnutí – najdete jej na internetu. Odkazy jsou hned na úvodní stránce Ligy vozíčkářů www.ligavozic.cz. V dalších dnech se s filmem Ligy vozíčkářů můžete setkat například v autobusech Student Agency, na filmových festivalech v podobě předfilmu, v internetových či regionálních televizích. (ata)

Jak jsem točila Do Dna… Vždy jsem si chtěla vyzkoušet, jaké je stát se na pár minut herečkou, nebýt na chvíli jen vozíčkářem, protože této role mám někdy už vážně po krk! Možná právě z důvodu přání změnit svůj zaběhlý stereotyp, ze zvědavosti, ze samotné touhy zažít nové věci jsem odpověděla na výzvu na facebooku: „Milí přátelé, máte rádi film? Chtěli byste si zkusit někdy v nějakém zahrát? Nebojíte se nových věcí a máte čas ve dnech 24. 11.– 27. 11.? V případě, že jste si na většinu otázek odpověděli ano, zanechte mi kontakt a já Vám zašlu bližší informace. Těším se na spolupráci a na setkání s Vámi všemi!“ Jedno zanechání kontaktu a už nebylo cesty zpět. Naplno se tak rozeběhl koloběh spojený se vším, co k samotnému natáčení patří. Nastudování scénáře, schůzka s režisérem, vizážistkou, herecký workshop. To

Film Do Dna zaujal média i diváky O málokterém projektu Ligy vozíčkářů se v poslední době mluvilo tolik jako o filmu Do Dna. Reportáž v Událostech v regionech na ČT1, živý vstup a rozhovor na ČT24, návštěva v brněnském studiu ČT1 v pořadu Živě na jedničce a desítky článků na internetu a v různých brněnských i celostátních periodikách. Reakce téměř tří tisíc diváků na internetu. Že náš sedmiminutový snímek natočený ve spolupráci s režisérem Filipem Laureysem bude mít takový ohlas, nedoufal nikdo z nás. Velice příjemně nás zaskočila hned premiéra filmu, která zpestřila vstup do nového

vše bylo nutné podstoupit před samotnými čtyřmi dny, které pro mě osobně nebyly lehké, ale za to byly plné nových zkušeností, zážitků, emocí a skvělého týmu (štábu), bez kterého by nebylo nic, tak jak

to ve výsledku vypadá. Samotné natáčení trvalo 4 dny. Ve skutečnosti ale vše trvalo mnohem déle, několik dní předtáček a příprava na „velké natáčení“. Po dobu natáčení jsme se průběžně pohybovali na několika místech – čajovna Probuzený slon, Café Práh, Bezbariérové divadlo Barka a Liga vozíčkářů, kde jsme měli přímo rodinné zázemí. První den dopoledne jsme obsadili čajovnu Probuzený slon, kde se kromě realizace natočení erotické scény Laďky a Jaryna vypilo spoustu druhů čajů a vykouřilo nepřeberné množství různých druhů tabáku do vodních dýmek. V odpoledních hodinách se celý štáb přemístil do Ligy vozíčkářů a jejího blízkého okolí. Ve večerních hodinách jsme zde společnými silami natočili „autonehodu“, která byla pro mě osobně asi nejzajímavější scénou z celého natáčení, a to nejen proto, že jsem v ní hrála, ale přišla mi nejakčnější. Zkrátka událost plná adrenalinu a nebezpečí. Další den jsme okupovali divadlo Barka. Odpoledne opět Ligu vozíčkářů, která se pro film rázem proměnila v nepříliš příjemné rodinné prostředí. Hlavní roli zde ztvárnil Milan jako otec. V posledních dvou dnech nám své útočiště poskytlo Café Práh. Dotočili jsme zde několikrát několik posledních scén ještě společně s Tomem, který si zahrál přítele hlavního hrdiny. V neděli v pozdních večerních hodinách padla i naše poslední klapka, díky za ni. Troufám si říct, že jsme byli všichni fyzicky vyčerpáni, za strávené dny se v každém z nás jistě nastřádal spánkový deficit, ale na straně druhé nás těšil pocit z dobře odvedené práce. A jak to všechno dopadlo? Myslím, že nad očekávání. Náš film Do Dna měl 2. 1. 2012 v Brně svou premiéru, našel si zajisté své příznivce i odpůrce, dobyl média, dostal se snad už do celého světa a svědomitě plní své skryté poselství. Kateřina Jirsová

www.vozickar.com

S námi máte jistotu. Pobočky API jsou rozmístěny po celé ČR! Ve všech pracují vozíčkáři, kteří Vám dokáží poradit nejen s úpravou vozidla. ozidla.

¼ Rychlá dostupnost servisu / montáže ¼ Montáže přímo u zákazníka ¼ Poradenství / on-line podpora ¼ Špičková výrobní základna

Úpravy vozidel bez omezení Naším cílem je zlepšení života handicapovaných lidí a jejich plnohodnotné zapojení do života. Proto z každé zakázky přispíváme na konto bariéry.

APICZ s.r.o., Slapy 136, CZ-391 76 Slapy u Tábora, tel/fax: +420 381 278 043, [email protected]

LEGISLATIVA

5

Nejčastější omyly úředníků Na Poradnu pro život s postižením se v lednu obrátily desítky osob se zdravotním postižením, které mají problémy na úřadech práce v souvislosti se sociální reformou. Vzhledem k tomu, že některé přehmaty úředníků se často opakují, dovoluji si ty nejčastější shrnout a reagovat na ně s odkazem na konkrétní legislativu. Doufám, že vám tyto informace pomohou ve vyjednávání vašich práv a nároků na úřadech práce.

Omyl č. 1 O příspěvek na mobilitu nelze požádat, pokud nevlastníte průkaz ZTP či ZTP/P. Co na to říká zákon? Příspěvek na mobilitu dle zákona č. 329/ 2011 Sb., náleží osobám, které nezvládají potřebu mobility nebo orientace. Přiznání příspěvku tedy není přímo vázáno na vlastnictví průkazu ZTP či ZTP/P (jako tomu bylo v minulosti u příspěvku na provoz motorového vozidla). V rámci přechodných ustanovení k zákonu je však uvedeno, že pokud osoba vlastní průkaz ZTP či ZTP/P, považuje se podmínka nezvládnutí mobility nebo orientace za splněnou, což „v překladu“ znamená, že u osob s přiznaným platným průkazem ZTP či ZTP/P nebude v žádosti o příspěvek na mobilitu posudkovým lékařem nyní zjišťováno, zda zvládá/ nezvládá jeden z těchto úkonů. Nicméně pokud průkaz ZTP či ZTP/P nevlastníte, máte právo žádost podat, na jejím základě pak posudkový lékař ČSSZ posoudí, zda zvládáte či nezvládáte potřebu mobility nebo orientace (posuzuje se dle vyhlášky č. 505/2006 Sb.). Nárok na dávku tedy může vzniknout i v případě, kdy nevlastníte průkaz ZTP či ZTP/P.

Omyl č. 2 O příspěvek na mobilitu nelze požádat, pokud využíváte jakoukoli pobytovou sociální službu. Co na to říká zákon? Zde je třeba citovat přímo zákon č. 329/ 2011 Sb., § 6: „Nárok na příspěvek na mobilitu má osoba starší 1 roku, která není schopna zvládat základní životní potřeby v oblasti mobility nebo orientace, opakovaně se v kalendářním měsíci dopravuje nebo je dopravována a nejsou jí poskytovány pobytové sociální služby podle zákona o sociálních službách v domově pro osoby se zdravotním postižením, v domově pro seniory, v domově se zvláštním režimem nebo ve zdravotnickém zařízení ústavní péče.“ Nejedná se tedy o jakoukoli pobytovou sociální službu, ale pouze o výše citovaná zařízení. Pokud tedy využíváte jinou pobytovou sociální službu (např. navštěvujete týdenní stacionář či chráněné bydlení), lze příspěvek na mobilitu čerpat bez omezení.

PSÍ ŽIVOT

Neznalost č. 1 Pracovníci úřadů práce mnohdy nevědí o možnosti výpůjčky zvláštní pomůcky (§ 13), případně nejsou schopni poskytnout o podmínkách této výpůjčky bližší informace.

Bít či nebít

Lucie Marková

Co na to říká zákon? V úvodu této reakce upozorňuji na fakt, že zde je na vině bezvýhradně ministerstvo práce a sociálních věcí, které dosud pracovníky úřadů práce v této problematice nezaškolilo. Dle našich informací k dnešnímu dni (10. 2. 2012) bohužel neexistují oficiálně vzory smluv o výpůjčce zvláštní pomůcky ani bližší postupy rozhodování úřadů práce o těchto výpůjčkách. Co však k výpůjčkám uvádí zákon č. 329/ 2011 Sb.? Pomůcky stropní zvedací systém, schodišťová plošina a schodolez lze od 1. 1. 2012 získat od ÚP pouze formou výpůjčky. Pomůcka se vypůjčí osobě starší 3 let, která má těžkou vadu nosného nebo pohybového ústrojí uvedenou v příloze k tomuto zákonu v bodě 1 písm. a), b) nebo d) až i). Předpokládá se, že osoba se zdravotním postižením bude vypůjčenou pomůcku řádně udržovat. Jestliže tato osoba nemá dostatek finančních prostředků k úhradě instalace této pomůcky, může jí ÚP poskytnout příspěvek na instalaci této zvláštní pomůcky.

Neznalost č. 2 Na ÚP nejsou schopni zodpovědět otázku, co vše je možné zahrnout do příspěvku na zvláštní pomůcku v rámci „stavebních prací spojených s uzpůsobením koupelny a WC“. Co na to říká zákon? Zákon č. 329/2011 Sb., v tomto případě odkazuje na prováděcí předpis č. 388/2011 Sb., který je však bohužel také velmi stručný, na bližší popis jsme se tedy zeptali přímo ministerstva práce a sociálních věcí. Uvádíme citaci z jejich písemného vyjádření: „Pro účely příspěvku na zvláštní pomůcku nebudou brány v potaz výdaje spojené s obklady, dlažbou, madly, dveřmi, sklopnou sedačkou. V potaz budou brány náklady na zdivo, spojovací materiál, omítku apod., dále rozvody vody (zjednodušeně trubky, kolena,…), kanalizace (odpady – roury) a na elektroinstalační materiál. Z uvedeného vyplývá, že pro rozhodování o příspěvku bude nutné znát podrobný rozpis prováděné úpravy a jejího cenového vyjádření.“ Lucie Marková, vedoucí programu Poradenství a informace S jakými dalšími přehmaty úředníků jste se setkali vy osobně? Napište nám na e-mail [email protected], v následujícím tištěném čísle zveřejníme reakce na vaše podněty.

Trest chápu jako nápravné opatření, které přichází po nesprávném jednání, a je použito v naději, že zamezí opakování špatného chování. U lidí to tak fungovat může, pes si ale trest s nesprávným jednáním nespojí. Navíc bití po zádech nebo zadku, ať už rukou, vodítkem nebo srolovanými novinami (jak znějí obvyklé „parkové“ rady), pes nechápe jako trest za určité jednání, ale spíš jako agresi proti sobě. A to může po určité době vyústit buď ve strach psa ze svého psovoda, nebo, v horším případě, se pes nakonec může otočit proti svému majiteli. Za daleko lepší považuji použití korekce místo trestu a k její aplikaci využít hlavní komunikační zónu psího těla, tedy hlavu a krk. Korekce nevhodného chování, na rozdíl od trestu, přichází už v průběhu nevhodného jednání, nebo dokonce ještě před jeho začátkem, když už je ale jasné, co pes hodlá dělat.

Správné způsoby korigování: • uchopení za kůži za krkem; důležitý je u toho emoční náboj – psovod musí vystupovat naprosto rozhodně, sebevědomě, razantně, a rychle, důležitý je i moment překvapení (pokud budu to samé dělat s pozitivním emočním nábojem, bude to pro psa příjemná masáž krku!). • škubnutí vodítkem přes obojek; důležité je vodítkem opravdu škubnout, ne táhnout, protože tah evokuje protitah. A psovod by se neměl nikdy se svým psem přetahovat. • slovně; důležité je při tom oddělení intonací. Psovod by měl rozlišovat alespoň tři intonace – středně vysokou na normální povely, vysokou jásavou na chválení a přivolávání, a hlubokou důraznou na korekci. Přitom není ani tak důležité, co člověk říká, ale jak to říká. • stisknutí tlamy, ne jen nosní houby, jak to dělají někteří psí psychologové, kousání psa do nosu nemá žádný smysl. Opět je důležitý emoční náboj. • rychlý dotyk roztaženými prsty ruky, nejlépe opět na krk psa. Dotyk by měl imitovat kousnutí a výsledkem by mělo být obrácení pozornosti na psovoda. Pokud se psovod chová takhle, je psovi srozumitelný, výchova a výcvik postupují rychleji kupředu a korekce chování se negativně neprojeví na jejich vztahu. Ale i tak platí, že jednu korekci je třeba vyvážit alespoň deseti pochvalami. Ivan Benda (trenér asistenčních psů)

www.vozickar.com

TÉMA

7

Leden, na úřad pudem… Nejčernější představy o chaosu, frontách a zmatcích na úřadech práce se nepotvrdily. První měsíc od platnosti tzv. sociální reformy, kdy se agenda výplat a evidencí dávek a příspěvků nejen pro osoby se zdravotním postižením přesunula na úřady práce, nezpůsobil kolaps ani zásadní problémy s vyplácením zaběhnutých dávek. Přesto se nedostatky našly. O informovanosti úředníků a jejich kompetentnosti hovoří výčtem konkrétních přešlapů předcházející článek Lucie Markové. O atmosféře na úřadech mezi klienty a návštěvníky vypovídá následující anketa. Jak o uplynulých dvou měsících hovoří sami tvůrci nových pravidel? Ministerstvo práce a sociálních věcí vykazovalo už před koncem ledna všechny vyplacené dávky, které vyplaceny být měly (především příspěvek na péči). „Také jsme přijali přes 210 tisíc žádostí o příspěvek na mobilitu. Zhruba polovina z nich už byla v prvním únorovém týdnu rozhodnuta. Příspěvky budeme vyplácet během února,“ uvedla mluvčí ministerstva Viktorie Plívová. Proces podávání těchto žádostí však kromě nepřipravenosti úředníků, o které referovala většina návštěvníků úřadů práce, zkomplikoval i přechod na nový informační systém spojený

s vyplácením dávek. Důvodem změny, která se neobešla bez rozsáhlých výpadků a nutnosti náhradních, papírových řešení, je finanční úspora. „V roce 2013 ušetříme 285 milionů korun ročně, už letos to bude až 200 milionů,“ slibuje Plívová. Převod kompetencí, které měla doposud na starost samospráva (např. městské úřady), znamená podle Martina Žárského, náměstka generálního ředitele úřadu práce, i víc. „Změna zajišťuje, aby veřejná správa nebyla v izolaci od reálného života. Budujeme jednotný informační systém, což znamená, že pracovníci na obecních a městských úřadech budou znát, jak o jejich klientech rozhoduje ÚP, a zároveň povedou kartu klienta, do níž se budou zaznamenávat veškeré specifické okolnosti a potřeby života tohoto člověka. Tato informace bude pak pro ÚP klíčová,“ uvedl v rozhovoru pro časopis Můžeš. Popřel

tak námitky ohledně narušení kontaktu a terénních znalostí pracovníků městských a obecních úřadů, pokud má o penězích rozhodovat na státní úrovni. „Praktický dopad je v tom, že stát ručí za výplatu dávek pro všechny, kdo splňují příslušné zákonné podmínky. Obce pak mohou přispívat s přihlédnutím ke konkrétní sociální situaci, mohou uplatnit svá kritéria a metody sociální práce,“ dodal. Že však situace na úřadech práce nebyla tak růžová, jak líčí statistiky, dosvědčují praktické zkušenosti klientů i úředníků. Ti na konci ledna podávali ve velké míře výpověď, razantními dopisy kritizovali pracovní podmínky, nefunkčnost systému a zavalenost prací a nespokojenými klienty. „Lidé na úřadech pracovali v noci, o sobotách a o nedělích, aby se dávky stihly vyplatit v termínu. Reforma nebyla připravená, úředníci neměli dostatek informací,“ potvrdil Jaroslav Zavadil, předseda odborových svazů. K stabilnímu zpracování žádostí nepřispěla ani demonstrace, ke které vyzvala pražská centrála Národní rady osob se zdravotním postižením (ne všechny krajské pobočky tento protest podpořily). Ta stanovila pro demonstranty 4. leden jako datum ke společné návštěvě úřadu práce. Mnoho lidí ale nepřišlo. Ač byla média před budovami připravena, kýžených tlačenic se nedočkala – mnoho lidí zůstalo ten den doma, ať už je k tomu vedla nepřízeň počasí nebo neochota riskovat zdravotní stav či nepohodlí ve dlouhých frontách. Kde byla situace dramatičtější? Například v Brně na Úřadu práce na Mojmírově náměstí. Řada lidí na vozíku i s francouzskými holemi vyzkoušela nepříliš vyhovující bezbariérové podmínky – velký kopec při příchodu z tramvaje, bezbariérová zastávka ve větší vzdálenosti, málo prostoru na chodbách úřadu, nedostatek židlí, nedostačující kapacita WC atd. (ata)

Co se bude ještě s velkou pravděpodobností měnit: • 9. 2. schválila vláda novelu o příspěvku na zakoupení motorového vozidla. Mění se pravidla pro ty, kteří si auto již zakoupili v minulosti. Jim se následná lhůta pro přiznání příspěvku bude zkracovat. • NRZP vyjednává přiznání příspěvku na mobilitu osobám, které žijí v ústavních zařízeních s celoročním pobytem. Ministerstvo tomu je nakloněno. • Změna v situaci rodin s postiženými dětmi, kterým byla zrušena možnost souběhu rodičovského příspěvku a příspěvku na péči. Některé rodiny přišly i o tisíce měsíčně, ministerstvo chce tento rozdíl kompenzovat. • Změna formulářů, které by neměly obsahovat položky tázající se na majetek (dosavadní porušování lidských práv). Viz www.nrzp.cz.

ANKETA Jakou máte zkušenost z úřadu práce? Jak vám úředníci vyšli vstříc? O příspěvek na mobilitu jsme si s manželkou šli požádat 30. ledna. Vše proběhlo v klidu, žádná fronta, žádný stres, úředníci pohotově poradili. Na pardubické pobočce pracovního úřadu bylo bezbariérové prostředí včetně WC. Jaromír Krpálek, 53 let, Pardubice Moje osobní zkušenost – veskrze spokojenost. Až na drobnosti, že jsem musel jet na jiný konec města, do budovy, která ještě není úplně bezbariérová (v tom, že dveře se musí mechanicky otevírat klikou, což já sám nezvládnu). Jinak komunikace a přístup úřednic byly v pořádku. Milan Blaška, 30 let, Český Krumlov Otřesnou, připadal jsem si jak nějaký odpad a žebrák. Navíc mě zarazilo, jak nic nevědí a neumí. Hrůza! Zdeněk Jušta, 39 let, Třebechovice pod Orebem O příspěvek na mobilitu jsem žádal okolo 10. ledna na ÚP Benešov u Prahy a do dneška mi na účet ještě nic nedorazilo. Přijde mi to takové pomotané, třeba u nás něco vyřizuje ÚP, něco pořád MěÚ Benešov (sociální odbor), čili lítání přes město. Opět vůči vozíčkářům nedomyšleno. Na ÚP nejsou podle mého na tuto práci ani řádně proškoleni, jelikož pracovníci neustále odbíhají zjišťovat informace k dané žádosti. Vladimír Drož, 28 let, Sázava Na úřad práce jsem zašel hned počátkem ledna. Žádné problémy nenastaly. Přesun agendy pro mě znamenal jen odbočit do jiných dveří na stejném patře, kam jsem jezdil doposud. Nekonala se ani tlačenice, čekal jsem jen deset minut. Formulář jsem si předem stáhl z internetu a vyplnil, takže řízení bylo rychlé. Jen na mou otázku ohledně budoucího posuzování příspěvku na péči v kombinaci s přidělováním průkazek ZTP/P se mi nedostalo úplně jasné odpovědi. Jinak velmi milá úřednice evidentně nedisponovala dostatkem informací. Radek Musílek, 32 let, Praha (mp, kj)

www.vozickar.com

8

TÉMA

„K sociální reformě se stavím velmi kriticky,“ říká Jan Hutař, ředitel legislativního odboru Národní rady osob se zdravotním postižením ČR. „ Národní rada vyzvala své členské organizace, aby lidem s postižením doporučily, aby ve středu 4. ledna hromadně zamířili na úřady práce. Dle informací v médiích byl hlavním podnětem k výzvě, kterou lze chápat jaMiloš Pelikán ko určitý protest, hlavně příspěvek na mobilitu. Je to tak? Těch důvodů bylo několik. Jednak to skutečně byla změna ve vyplácení důležitého příspěvku na provoz vozidla: dříve se poskytoval ročně, nyní měsíčně. A žádost bylo nutné podat už v lednu. Zároveň jsme chtěli poukázat na to, že reforma podle našeho názoru není dostatečně „technicky“ zajištěna. Svědčil o tom fakt, že žadatelé o dávky se sice měli nechat zaevidovat do počítače, ale většinou docházelo k tomu, že se jen přebíraly papírové formuláře. „ Jaký ohlas měla zmíněná výzva? Náš právní odbor ji nepřipravoval, a tak neznám počty lidí v jednotlivých regionech, kteří se jí zúčastnili. Ale získali jsme cenné poznatky o dostupnosti úřadů práce pro osoby s postižením, o přístupu úředníků, o míře jejich připravenosti poskytovat správné informace. „ Vy sám jste se lednového „protestu“ zúčastnil? Ano. Já byl na Praze 4, tam pracovnice převzala formulář, poradila mi. Byl jsem na vozíku a prostředí bylo pro mě bezbariérové. Takže osobní zkušenost mám dobrou.

„ Dosavadní příspěvky pro lidi s postižením se od ledna sloučily do dvou dávek a vše související s jejich poskytováním má nyní na starosti úřad práce. Tyto dávky ale nemají svou povahou s oblastí zaměstnávání zdravotně postižených lidí nic společného… Jakou logiku má to, že pod úřad práce spadá příspěvek na péči či na opatření pomůcky? Oficiálně je to zdůvodňováno tím, že jde o hospodaření se státními penězi. A tudíž o nich má rozhodovat úřad práce jako státní instituce, nikoli obec jako subjekt samosprávy. Já tohle řešení považuji za velmi špatné, protože se tak v podstatě vracíme do doby socialismu, kdy odpovědnost za sociální politiku byla na státu, zatímco obce měly v kompetenci jen kanalizaci, osvětlení, chodníky nebo třeba kulturní dům. Přesunem sociálních dávek na úřady práce vlastně došlo k jakémusi zestátnění. Byly zpřetrhány zárodky určité soudržnosti mezi lidmi (zvlášť v menších obcích), které se tady vytvářely někdy od roku 2000, kdy se začala rozvíjet sociální politika na úrovni obcí a začal se klást důraz na větší odpovědnost obcí za vytváření vhodných podmínek pro jejich obyvatele. I když peníze na dávky dával stát, o jejich poskytování rozhodovali úředníci obce, kteří obvykle měli dobré znalosti o konkrétních lidech žádajících o příspěvky. Přesunem na pracovní úřad se tyto vazby rozbíjejí, při posuzování se začaly znovu upřednostňovat formuláře a „neadresné“, zcela anonymní jednání úředníků. „ Jestli vám dobře rozumím, obce měly jednak větší nezávislost, jednak lepší znalost „terénu“ a lidí pobírajících dávky, za-

tímco úřady práce jsou direktivně řízeny státem, konkrétně ministerstvem, a nemají „lidskou“ vazbu ke svým klientům... Je to tak. Navíc ještě došlo k posílení té JUDr. Jan Hutař z Národní rady centralizace. osob se zdravotním postižením ČR Už neexistují jednotlivé úřady práce, které měly své ředitele a byly do jisté míry autonomní. Nyní existuje pouze jediný, centrální úřad práce, který má krajské pobočky a detašovaná pracoviště. Jak se ukázalo během ledna, problémem je i přetíženost úředníků. Mnozí už před zahájením letošní reformy nezvládali své primární povinnosti, protože na jednoho připadalo i několik set lidí docházejících na úřad práce. Ministerstvo se očekávaný ještě větší nápor lidí od začátku ledna pokusilo vyřešit tím, že nezaměstnaní lidé se nyní mají registrovat neboli hlásit na pobočkách České pošty, aby se zabránilo práci načerno. Ale tam se jim už dál nikdo nevěnuje, nikdo jim nepomáhá shánět zaměstnání. V téhle záležitosti úřad práce naprosto selhává. Pokračování rozhovoru o nedostatcích sociální reformy najdete na webových stránkách www.vozickar.com. (mp)

Reformy hýbou světem Německo Odpovídá: Dipl. Ing. BBA Carsten Brausch vedoucí oddělení LVR, Regionální rada Porýní Spolková republika Německo „ Jaký je váš názor na současnou etapu sociální reformy v Německu, která se označuje jako Hartz IV? Sociální reforma Hartz IV měla přinést lidem pomoc, která by vznikala přímo v regionu, a byla by tak občansky bližší. Zcela jistě tu byl patrný vliv úsporných opatření, ale očekávalo se, že individuální pomoc bude poskytována efektivněji. „ Proč se tak nestalo? Pro realizaci reformních kroků se úřady rozhodly využít služeb konzultantů, kteří nebyli schopni poskytovat optimální služby. Z dnešního pohledu musím říci, že se podařilo stávající sociální síť degradovat. Z těch, kteří

1 / 2012

síti HARTZ IV propadají, vzniká ve spolkové republice „nová“ společenská vrstva. Lépe situované vrstvy však vidí ve finančních nástrojích sociální pomoci přehnané požadavky postižených. „ Hrozí sociální nepokoje? Ano, současná situace se čím dál více vyhrocuje. Odbory, církve a sociální partneři současný vývoj kritizují. Existuje jen velmi málo pozitivních hlasů, pouze liberální strany dál razí krédo: „Každý se musí o sebe starat v první řadě sám...“ V dohledné době bude muset dojít k reformě Hartz IV, protože současné reformy jsou zaměřené jen na množství a povahu sociálních dávek. Sociální systém fungující už od Bismarka byl zavržen. Místo důsledného postihování všech, kteří si ze sociálních dávek udělali pohodlné živobytí, raději měníme systém.

Rusko Odpovídá: Světlana Borisovna Kesarevová místopředsedkyně AMIO, Asociace mládežnických organizací invalidů Ruská federace

Petr Šika

„ Probíhá v Ruské federaci také sociální reforma? Ano, je to součást společenských změn. Sociální reformy se velmi intenzivně dotýkají života zdravotně postižených. Jejich zájmy a potřeby koordinuje více než 1400 organizací. „ Jak vypadá situace v dnešní Moskvě? V samotné Moskvě dnes žije okolo 1 200 000 osob s omezenou schopností pohybu a orientace. V rámci sociální reformy se snažíme zlepšit jejich situaci, především

9

TÉMA zlepšit uplatnění na trhu práce. Vytváření pracovních příležitostí pro zdravotně znevýhodněné osoby však naráží na jeden základní problém... „ A to je? Mobilita. Bez vyhovující hromadné dopravy přece nelze řešit zaměstnávání ani další do-

stupnost veřejných služeb. Proto si naše regionální úřady stanovily program vytvořit do roku 2020 z Moskvy bezbariérové město podle mezinárodních standardů univerzálního designu. Celkové náklady realizace se odhadují na 150 miliard rublů (100 miliard Kč). (peš)

Stres u přepážek úřadů práce Od počátku ledna došlo ke sjednocení výplaty nepojistných dávek sociální ochrany. Nově mají veškerou agendu na starosti krajské pobočky úřadů práce. Lze tedy na jednom místě vyřizovat vše potřebné. Tedy mělo by to být možné.

Velkým negativem pravděpodobně správného rozhodnutí sjednotit projednávání i výplaty dávek pod jedinou střechu je rozhodně přesun celé agendy na poslední chvíli. Tedy v posledních týdnech loňského roku. Otázkou je, zda se pracovníci úřadů práce vůbec v tak krátkém intervalu mohli s novými podmínkami vyplácených dávek, a hlavně s novým počítačovým systémem sžít. Zaznamenáváme tudíž chaos v řadách žadatelů či osob, které již dávky pobírají. Informační kampaň k sociální reformě na internetu sice probíhá, nicméně mnoho uživatelů dávek nemá k internetu přístup nebo informacím nerozumí. V některých městech byl sice k dispozici městský úřad, kde se dříve vy-

řizovaly některé dávky, ale pobočka úřadu práce tam není. Lidé tedy mají najednou úřad dál. Příkladem je moravské městečko Letovice, jehož obyvatelé budou muset pro dávky nově až do sou- Zdeněk Škaroupka sedních Boskovic. Situaci na některých úřadech práce komplikuje „pokulhávající“ bezbariérová přístupnost. Nemůžeme tedy být překvapeni tím, že na obou stranách přepážek vládne stres a výplaty dávek se zpožďují, dokonce probleskují informace o tom, že unavení a demotivovaní úředníci podávají výpovědi. Bohužel, jak už je v naší zemi zvykem, dokážeme i veskrze pozitivní novinky postavit do negativního světla velmi klopotným provedením a absolutním nedostatkem informací a komunikace. Asi není reálné poslat každému uživateli dávek doporučený dopis, to jistě ne, ale text na internetu prostě nemůže tuto cílovou skupinu dostatečně informovat. A lidé, kteří tak lehce ztrácejí důvěru, šmahem odmítají novinky všechny. A to i když jde o něco tak rozumného, jako je zavedení tzv. sociální karty. Jen doufám, že na konci ledna roku 2013 dostaneme obsáhlé a důvěryhodné informace o tom, kolik set milionů korun se podařilo ušetřit, a že přežitý stres měl vůbec nějaký smysl. (zš)

GLOSA Okupuj úřad práce! No ty krááso... Jak tak sleduji zpravodajství o činnosti některých svých spoluvozíčkářů, nevycházím z úžasu. Poslední dobou mě nejednou nazdvihlo obočí počínání Národní rady osob se zdravotním postižením. Začalo to loňskou „hurádemonstrací“ před ministerstvem, na kterou se sjeli frustrovaní postižení z celé republiky vyhulákat svou zlost přiživenou různými dezinformacemi o rušení ZTP. To byl asi také jediný kladný efekt této akce, neboť kromě kýčovitého mediálního zájmu demonstrace nic konstruktivního nepřinesla. Zájem médií o pána Krásu byl taky nejspíše jediný pravý záměr této demonstrace. Ukázat v televizi krutost té „zlé“ vlády, která ubližuje davu nejubožejších, kteří se neváhali sjet z celé republiky, aby se jako jeden muž postavili za svého šlechetného zastánce, srdnatě bojujícího za jejich nezadatelná práva. Reforma má jistě k dokonalosti daleko, ale tento druh citového vydírání mi byl vždy ze srdce odporný. Co mě ale málem zvedlo z mé kolečkové židle, byl další z neotřelých nápadů pánů v Praze, inspirovaný nejspíše úspěchem amerického hnutí Okupuj Wall Street, a to Okupuj úřad práce. Rada doporučila osobám se zdravotním postižením, aby se ve středu 4. ledna 2012 „dostavily v hojnějším počtu na své úřady práce a požádaly o příspěvek na mobilitu“. Smysl celé akce mi uniká. Měl to být údajně protest proti byrokracii. Dokonce i v případě, že by zdravotně postižení vyslechli výzvu a v mrazivém jitru se po stovkách řadili před úřadem práce, smutně čekajíce na vyřízení svých formulářů, i kdyby se vyděšené úřednice s lejstry dobývaly přes vozovou hradbu, je to přece jen voda na ministerský mlýn. Můžou přece logicky argumentovat, že žádný úřad či banka nemohou být připraveny kdykoliv přijmout všechny své klienty najednou. Nakonec mě úplně odzbrojila odpověď pana Krásy na otázku, proč vyzval lidi k návštěvě úřadu právě 4. ledna. „Do konce měsíce už mnoho času nezbývá.“ Pravda, pouhých 27 dní. Nejspíše se všichni shodneme na tom, že my zdravotně postižení chceme, aby nás většinová společnost brala jako všechny ostatní, jen s poněkud odlišnými potřebami. Jsme rádi, když můžeme být užiteční. Dokážeme pracovat, tvořit, sportovat, podnikat, zakládat rodiny. Ukažme světu, že jsme něco víc než věční stěžovatelé, zapšklí lovci všemožných příspěvků a výhod! Pojďme naši společnost aktivně spoluvytvářet, a ne na sebe upozorňovat jen nátlakovými akcemi a sabotážemi systému. To jsou až úplně poslední možnosti, když už všechno ostatní selhalo a jde o vše. Zarputilé vymáhání nejrůznějších práv a výhod nás od většinové společnosti spíše odlučuje. Michael Vidura

www.vozickar.com

AKTUÁLNĚ

11

Konec svárů mezi paralympioniky? Pojedu, nepojedu, pojedu, nepojedu, pojedu. Takhle si mohli čeští paralympionici koncem loňského a začátkem letošního roku rozpočítávat na prstech, jestli se letos vypraví do Londýna reprezentovat Českou republiku. Kauza suspendace Českého paralympijského výboru z mezinárodního výboru a z ní vyplývajícího ohrožení naší reprezentace se vyvíjí každým dnem. Těsně před odesláním Vozíčkáře do tiskárny přišla zpráva, která vše obrací. Mezinárodní paralympijský výbor suspendaci stáhl, sportovci do Londýna pojedou. Pozn. redakce: Pro získání aktuálních informací a vyjádření ke zrušení suspendace z obou stran navštivte stránky www.vozickar.com. Hlavně se dohodnout. Zmírnit mezinárodní ostudu, zažehnat letité spory a říct sportovcům: Pojedete. To byl cíl všech organizací, které jsou zainteresované ve sporech. Účast sportovců a reprezentace českého národa na paralympiádě byla díky suspendaci ČPV přímo ohrožená. Teď to však vypadá, že se brány Londýna otevřely i českým paralympionikům. Proč bylo ČPV pozastaveno členství v mezinárodním výboru? IPC české organizaci vyčítal několik zásadních věcí – vyloučení ČSTPS v roce 2010 a předchozí dlouholeté upírání členství této organizaci, nedemokratické řízení ČPV, špatná komunikace a neinformovanost IPC. „Je to mezinárodní ostuda. Pozastavené členství má už jen Somálsko a Bangladéš. Celou dobu jsme se snažili, abychom stav narovnali, fungování ČPV jsme kritizovali už na začátku v roce 2004, ale nesetkali jsme se s ničí ochotou situaci měnit,“ popsal průběh bývalý předseda ČSTPS Jan Nevrkla. Ten na svou funkci rezignoval už dříve. Odstoupení z funkce odůvodnil snahou o otevření prostoru pro jednání. V druhé půli letošního ledna odstoupil i František Janouch, výkonný předseda ČPV. V současnosti vedou organizace dvě dámy, Radka Kučírková řídí ČSTPS a Alena Erlebachová je dočasnou výkonnou předsedkyní ČPV, předsedou zůstává Vojtěch Volejník.

Aktuální situace Jádrem sporu je členství ČSTPS v ČPV v letech 2004–2010, o něž oba spolky vedly roky soudní spor, a vyloučení ČSTPS z ČPV v roce 2010, údajně kvůli neplacení příspěvků v minulých letech. To následovalo po verdiktu soudu, že ČSTPS je a nikdy nepřestal být členem ČPV. Nyní je ČSTPS členem ČPV stejně tak jako druhá organizace (vznikla po začátku konfrontací v březnu 2005) se stejnou cílovou skupinou tělesně postižených sportovců – ČATHS. A to se v současnosti neslučuje s představami IPC. ČSTPS vyzval takřka okamžitě Asociaci ke sloučení. Na to reagovala druhá strana zdrženlivě. Do dubna není daleko, proto poslala Asociace žádost na IPC o prodloužení doby nutné k přípravě ČPV – Český paralympijský výbor ČSTPS – Český svaz tělesně postižených sportovců ČATHS – Česká asociace tělesně handicapovaných sportovců IPC – International Paralympic Committee – Mezinárodní paralympijský výbor

tohoto kroku. Z IPC přišla reakce, že přechodné období, v němž bude ČSTPS a ČATHS fungovat vedle sebe, do konce paralympijského cyklu (tzn. do konce roku 2012) respektují. „ČATHS funguje, navzdory vnějším podmínkám, velmi dobře. Přesto se sloučením nakonec souhlasíme a úkolem dne je dojednat sloučení tak, aby se fungující systém příliš nezadrhnul. ČSTPS ustoupit nehodlá – i při vědomí uvedeného stanoviska IPC na termín do konce roku trvá na sloučení v březnu,“ okomentoval jednání v první polovině února Jaroslav Křeček, předseda ČATHS. ČSTPS vycházela v jednání o urychleném sloučení z požadavku mezinárodní organizace pro tělesně postižené sportovce IWAS, která požaduje sloučení do 31. března vzhledem k dlouholeté snaze o nastolení jednoty. „Samotný časový harmonogram sloučení nic neřeší, pokud není schválen valnou hromadou. Je tedy nutné, aby obě organizace svolaly valné hromady, které by posvětily proces a časový harmonogram zániku ČSTPS a ČATHS a vzniku nové organizace,“ dodala předsedkyně ČSTPS Radka Kučírková.

Aneta Šedá

Následně IPC suspendaci ČPV stáhlo – sportovci do Londýna pojedou. Co bude následovat dál? ČPV stojí před úkolem upravit stanovy do konce března, stanovit podmínky a harmonogram pro přechodné období před sloučením ČSTPS a ČATHS.

Konečné dopady? Všechny konečné důsledky však dopředu přesně odhadnout nelze. ČSTPS musel například odvolat pořádání mezinárodního plaveckého mítinku EUROWAVES v době, kdy suspendace byla platná. Stále je patrná ztráta důvěry mezi organizacemi, rozhořčení sportovců. Jaký názor na spory mají například sponzoři? Jak moc se dotkne nevraživá komunikace (nebo spíše nekomunikace) mezi organizacemi těch, kteří denně tráví Foto: Mojmír Klímek (z archivu fotosoutěže Život nejen na kolech)

Memorandum pomohlo Sloučení obou organizací je jedním bodem společného memoranda, které měly všechny organizace k 17. 2. 2012 podepsat. Do poslední chvíle nebylo jasné, zda se aspoň tato první podmínka pro odstranění ohrožení české reprezentace naplní. ČPV a ČATHS dokument o postupu v řešení sporu podepsaly bezprostředně, ČSTPS to podmiňoval dalšími dohodami s ČPV. Šlo v nich především o finanční vyrovnání a o narovnání členských příspěvků tak, aby se předešlo pozdějším nedorozuměním. Z těchto dohod byla odsouhlasena jen jedna, i přesto ČSTPS Memorandum podepsalo. „Český paralympijský výbor odmítl podepsat Dohodu o členských příspěvcích, která vycházela z již odsouhlaseného návrhu ze strany právního zástupce ČPV. ČSTPS tedy souhlasil s Memorandem s výhradou, ve které popisuje současný stav,“ upřesnila Kučírková.

hodiny na trénincích, aby si splnili sen a uslyšeli českou hymnu na stupních vítězů?

ČPV vs. ČSTPS rok od roku 2004 V roce 2004 oznámil tehdejší předseda ČSTPS Jan Nevrkla po skončení schůze výkonného grémia ČPV možnost vystoupení svazu z výboru, pokud nadále bude ČPV odmítat jednání o návrzích ČSTPS. Ty požadovaly transformaci ČPV v otevřené občanské sdružení s valnou hromadou, volbami, auditem účetnictví atd. Podle Pavla Lukeše byl stěžejním motivem nesoulad v návrhu na změnu financování, která by zvýhodnila tělesně postižené sportovce na úkor ostatních hendikepů. Jan Nevrkla se proti tomu rezolutně ohradil.

www.vozickar.com

12

AKTUÁLNĚ

„Následovalo svolání schůzky u ministryně školství Petry Buzkové, zde se statutáři ČPV a ČSTPS zavázali nečinit žádné kroky vedoucí k rozštěpení paralympijského hnutí. Tím byla závazně negována možnost vystoupení ČSTPS, kterou jsem na grémiu ohlásil, stejně tak i email zaslaný jako podklad pro jednání na MŠMT. Nic z toho nebylo právním úkonem ČSTPS,“ uvádí Nevrkla. ČPV vzal údajné vystoupení ČSTPS na vlastní žádost na příští schůzi grémia na vědomí (o schůzi

již nebyl ČSTPS podle slov tehdejšího předsedy informován a nebyl na ni pozván), a od té doby nepovažoval ČSTPS za svého člena.

2005–2009 Několik sportovců a funkcionářů, kteří nesouhlasili s vystoupením ČSTPS z ČPV, založilo novou organizaci ČATHS a požádali o členství v ČPV, aby byl jejich hendikep pod zastřešením národního paralympijského vý-

Co je dobré o sporu vědět?

Česká federace Spastic Handicap o. s.

Český svaz mentálně postižených sportovců

Český svaz zrakově postižených sportovců

Český svaz neslyšících sportovců

Česká asociace tělesně handicapovaných sportovců

Český svaz tělesně postižených sportovců (cca 2000 sportovců, 70 klubů, 15 sportů, z toho 7 paralympijských)

$

$$ Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy

International Paralympic Committee Mezinárodní paralympijský výbor

Odpovídá Pavel Lukeš, mluvčí ČPV: Jak fungoval ČPV doposud? ČPV fungovalo jako sdružení pěti a nyní šesti sportovních organizací, které jsou zastoupeny svými volenými zástupci, delegovanými do Výkonného grémia. Princip valné hromady tak de facto, ale určitě ne zcela, plní Výkonné grémium ČPV jakožto nejvyšší orgán pěti a nyní šesti volených zástupců, obvykle předsedů členských svazů. Co se změní? Změní se stanovy, struktura ČPV, způsob volení funkcionářů, dojde k většímu zapojení sportovců a sportů do rozhodovacích procesů apod. V tom, že nové stanovy musí vzniknout, je shoda. Neshoda panuje v tom, dokdy by měly vzniknout. Jak je možné, že organizace takto fungovala několik let? V době vzniku ČPV a IPC žádné manuály a pokyny IPC o tom, jak mají vypadat stanovy národních výborů, neexistovaly. Současné stanovy jsou tedy téměř dvacet let staré a podobně je tomu nepochybně i u jiných států, jejichž stanovy zcela nekorespondují s později formulovanými normami IPC. V Bonnu chtějí zaručit takové mechanismy ve stanovách, aby se v budoucnosti nemohlo něco podobného opakovat.

Vyjádření ČSTPS:

Vyjádření ČATHS:

„ČPV nefungoval jako demokratický orgán. Zástupci v grémiu nebyli voleni, byli jen delegováni. Navíc za vzniklou situaci nesu plnou odpovědnost, protože jsou povinní sledovat aktuální stanovy mezinárodní organizace a upravovat podle nich stanovy svoje.“ (Radka Kučírková, předsedkyně ČSTPS)

„Není nutné zdůrazňovat poškozování pověsti celé komunity, ztráty potenciálu pro sponzoring, megawatty negativní energie v systému, mrhání energií dobrovolných příznivců a přátel, atd. Ovšem nelze dost zdůraznit negativní důsledky na sportovce, kteří se připravují na špičkové reprezentační cíle a už zase nevědí, jestli na paralympiádě budou nebo ne. Na rozdíl od minulých podobných příběhů je tentokrát paušálně postižen celý paralympijský tým, všechny svazy, všechny sporty.“ (Jaroslav Křeček, předseda ČATHS)

1 / 2012

boru. Od roku 2007 platilo, a to i podle pravidel IPC, že kdo chtěl na paralympiádu a do reprezentace (a získávat s tím spojené finanční dotace), musel být členem této organizace. Mnoho sportovců přestoupilo do ČATHS, anebo využilo možnosti paralelního členství. „Avšak hodně sportovců přestup odmítlo. Asociace nebyla důvěryhodnou organizací, neměla mezinárodní autorizaci,“ uvádí ČSTPS v tiskové zprávě. Upozorňuje na fakt, že kvůli tomu zůstalo mnoho sportovců bez patřičného zázemí a prostředků. Ti, kteří odmítli vstoupit do asociace, neměli prostředky, aby své vrcholové výkony uplatnili. „Řada sportů a klubů musela silně omezit činnost, protože ČSTPS nemohl rozdělovat žádné prostředky (do začátku sporu disponoval 10–13 miliony ročně). Poměr členské základny přesto zůstal ve prospěch ČSTPS – zhruba 2000 ku 800 členům,“ uvádí Kučírková. Případ začal řešit soud, odstartovaly čtyři roky jednání, odvolávání a nekonečné rozhodování toho, zda ČTSPS je či není členem ČPV.

2010 V roce 2010 Městský soud vázaný nálezem Ústavního soudu a rozhodnutím Nejvyššího soudu pravomocně potvrdil, že ČSTPS nikdy nepřestal být členem ČPV. Na to reagoval ČPV tím, že pokud byl ČSTPS členem, měl plnit své povinnosti nebo o to měl alespoň projevit zájem – konkrétně v případě placení členských příspěvků. ČSTPS byl následně vyloučený právě pro neplacení příspěvků v letech 2005–2010. „Představitelé ČPV v médiích i před IPC už opakovaně přiznali, že to byla chyba,“ říká dnes Pavel Lukeš. V roce 2010 také přišel ze strany IPC první dopis pro ČPV s výzvami k okamžité nápravě stavu v českém paralympijském hnutí.

Řekli o jednání v letech 2010–2011: „Snažili jsme se domluvit už dávno. ČPV na naše výzvy a návrhy nereagoval, začali s námi jednat, až když jim IPC oznámil důsledky vyloučení.“ Radka Kučírková, předsedkyně ČSTPS „Věci, které kritizoval IPC v roce 2010, jsme řešili od začátku. Z dnešního pohledu se toho za uvedenou dobu mohlo stát víc, ale jednalo se o vleklé spory, o problémy v jednání mezi lidmi.“ Pavel Lukeš, mluvčí ČPV

2011 V září 2011 dostává ČPV dopis oznamující pozastavení členství z IPC kvůli několikanásobnému nedodržování povinností členů IPC. „Následně byly změněny stanovy ČPV tak, aby umožnily souběžné členství svou subjektů reprezentujících tentýž hendikep, a v souladu s výrokem soudu bylo potvrzeno členství ČSTPS v národním výboru. ČPV také podal zpětvzetí v probíhajícím soudním

13

AKTUÁLNĚ sporu, čímž byl ihned splněn další z požadavků IPC,“ popsal postup Pavel Lukeš. O praktických podmínkách narovnání plnohodnotného členství ČSTPS v ČPV se však jedná ještě v únoru 2012. Na kauzu upozornila v prosinci 2011 MF Dnes, od té doby se věci začaly hýbat pod drobnohledem veřejnosti. ČPV uvádí v médiích (rozhovor Františka Janoucha pro ČT 24), že všechny požadavky IPC splnil anebo vbrzku splní a že účast sportovců ohrožená není. „Po obdržení zastavení členství v září roku 2011 jsme nevěděli, co vlastně z rozhodnutí vyplývá. Potvrzení toho, že čeští sportovci by nemohli naši zemi reprezentovat, jsme obdrželi až v lednu 2012,“ vysvětluje postoj ČPV v ob-

dobí, kdy se o případu začalo mluvit v médiích, Pavel Lukeš.

republiku: sportovci ČR nemůžou soutěžit na paralympijských hrách. Z křesla odstupuje František Janouch.

2012 leden Prezident IPC Xavier Gonzales v lednu 2012 reaguje na dosavadní průběh změn: „Soudě podle toho, jak se věci nyní mají, neakceptujeme, že by ČPV učinil dostatečné a patřičné kroky k tomu, aby zajistil členská práva ČSTPS.“ Upozorňuje tak na hlavní problém – diskriminaci ČSTPS, její odříznutí od finančních toků (aktuálně kvůli kauze 911), na existenci dvou organizací sdružujících tělesně postižené vrcholové sportovce. Xavier Gonzales zasílá i vysvětlení důsledků pozastaveného členství pro Českou

únor viz Aktuální situace Pozn.: Ucelenější informace, popis tzv. kauzy 911, která jednání rovněž zkomplikovala, odkazy na prameny z jednotlivých organizací, popisy soudních procesů a jiné materiály, ke kterým se v článku odvolávám, stejně tak i komentáře čelních představitelů organizací a další materiály, najdete na webu www.vozickar.com. (ata)

Taxi! Potřebuji taxi! Tři hodiny ráno, pět stupňů pod nulou, přes hustě padající vločky je vidět sotva na pět metrů. V zimním tichu je slyšet pouze vlastní dech. Jakým směrem vlastně ta zastávka byla? Všechny ty paneláky vypaJan Štětka dají přece úplně stejně! Takovou situaci můžou vozíčkáři vyřešit v Praze a ve Středočeském kraji jednoduše. Stačí zvednout telefon a zavolat taxi. Jaké možnosti ale mají lidé s tělesným postižením v jiných městech? Od ledna 2012 jezdí po Praze a Středočeském kraji Taxi pro vozíčkáře. Soukromá firma disponuje dvěma auty s nájezdnými plošinami. Cena za kilometr je po Praze 25 korun a minimální cena jedné jízdy je 250 Kč. Při mimopražském výjezdu je účtováno 20 korun za kilometr, ovšem nejnižší sazba za jednu jízdu přijde zájemce na 500 Kč. Auta jsou vybavená plošinou a uvnitř se dá vozík bez problémů ukotvit. Výhodou tohoto projektu je bezpochyby možnost využít tento způsob přepravy 24 hodin, 7 dní v týdnu. Na druhou stranu je taxi pro vozíčkáře finančně náročnější než přeprava, kterou zajišťují neziskové organizace.

Podle slov Tomáše Nováka z přepravní společnosti Portage, která v Praze rovněž poskytuje přepravu lidem s tělesným postižením, se nejedná o první taxi pro vozíčkáře v Praze, které funguje 24 hodin, 7 dní v týdnu. „Je možné, že vznikla nová firma, a jako první si dala do názvu slovo TAXI, ale první služba, která poskytuje dopravu vozíčkářům, to není. V Praze podobných služeb, jako poskytujeme my, existuje několik,“ uvedl T. Novák. Další firmou nabízející přepravu v kterémkoliv čase je například SOCIETA, o. p. s.

Levněji, ale ne tak pružně Přeprava imobilních osob je zajišťována různě. Většinou jde o neziskové organizace, jako je brněnská Liga vozíčkářů, Ostravská organizace vozíčkářů, zlínská organizace HANDICAP? a další. Tento druh přepravy je ve většině případů alespoň z části dotován městem. Proto jsou tyto služby o mnoho levnější než u soukromých společností, které příspěvky z městského rozpočtu nedostávají. Na druhou stranu, není-li požadovaná, je výrazně doporučovaná rezervace jízdy předem. Většinou je možné se dovolat na dispečink v čase 9.00 až 16.00 a přepravu si objednat. „Nedokážeme si představit finan-

Jak si nová služba prozatím stojí? Na otázky odpovídal Jakub Pobořil, ředitel firmy Taxi pro vozíčkáře. Jak je služba taxi pro vozíčkáře vytížena? V současné době máme průměrně 2 výjezdy denně, tedy přibližně 10–15 týdně. Tendence je zatím vzrůstající. Využívají taxislužbu více lidé z Prahy nebo spíše ti, kteří jsou z jejího okolí? Zatím 95 % klientely tvoří lidé z Prahy. Avšak mnoho z nich realizuje či plánuje cesty mimo Prahu. Je více výjezdů přes den nebo v noci? Překvapivě 80 % tvoří jízdy přes den. Plánujete zvýšení počtu aut? Ano, zároveň bychom rádi pokryli celý středočeský region a do budoucna i další města.

cování taxislužby, která by fungovala nonstop – buď by musela být přeprava znatelně dotovaná, nebo by vyšla hodně draze,“ říká ředitel HANDICAPU? Zlín Aleš Chudárek.

I běžné taxi je dostupné „Běžné“ taxislužby jsou schopny přepravit vozíčkáře jen za určitých podmínek. „Záleží na tom, o jaký vozík se jedná. Pokud je to vozík skládací, přeprava možná je, pokud se jedná o vozík elektrický, bohužel to možné není,“ říká majitel firmy Radek Březina provozující taxislužbu v Ostravě. Oslovené taxislužby uvažují o zavedení takovéto služby, ovšem podle nich je zájem vozíčkářů minimální, což je od investic odrazuje. Jedním dechem ale také dodávají, že čas od času se nějaký vozíčkář ozve, takže řidiči už jisté zkušenosti mají. „Tomuto projektu jsem nakloněn, ale naše finance nám neumožňují takovýto minibus pořídit,“ komentuje současnou situaci Jaroslav Vávra provozující taxi po Brně. (jš)

www.vozickar.com

14

AKTUÁLNĚ

Oblečení pro vozíčkáře? Možnosti přibývají Je dobře, že se lidé na vozíku oblékají stejně rozmanitě jako celá populace. Že mezi nimi najdeme sportovce, metalisty nebo elegány. Přesto ale existuje i specializovaná vozíčkářská móda se společnými jmenovateli: „pohodlí“, „teplo“, „přizpůsobený střih“. Většina vozíčkářů řeší to stejné – nízký pas u kalhot, nepohodlné švy a otlaky, délka nepřizpůsobená sedící osobě. V poslední době ale přibylo na trhu firem, které si této cílové skupiny všimly a nabízejí jim speciálně upravené oblečení. Specialistou na upravené kalhoty se postupně stává mladá firma Adaptia móda, spol. s r. o. „První kalhoty jsme začali prodávat na veletrhu Rehaprotex a další větší vlnu jsme zaznamenali hlavně před Vánocemi. Bylo zajímavé, že 90 % zákazníků byly ženy, ale z toho bylo 90 % produktů určených pro muže,“ usmívá se Martina Václavíková, jednatelka společnosti. Kalhoty jsou prvním kusem oblečení, který si vozíčkáři přejí upravit. Tyto speciální modely mají vyšší pas, bezešvé spoje v zadní části, širší a pohodlnější nohavice. „Začínali jsme s manšestrovými kalhotami a teď už šijeme i jeansy. Chceme jít dál tímto směrem a nabídnout kalhoty vhodné všem – a především sportovně založeným či mladým lidem, pro které je odívání důležitou součástí jejich životního stylu,“ slibuje jednatelka. Všechny velikosti a modely je také možné si nezávazně vyzkoušet v sídle České asociace paraplegiků v Praze, v ulici Ovčárská 471. Stačí se zeptat a vybírat z modelů

a střihů, které padnou nejlépe. Internetový „Saka mají delší záda a vepředu mají spodní obchod firmy Adaptia móda, spol. s r. o., na- část vybranou, kratší,“ vysvětluje David Drabízí už i dětské spodní prádlo, do budoucna honínský, který přes e-shop dováží do České se chce zaměřit také na šití společenských republiky zboží firmy Rollitex. Reprezentant oděvů nebo oblečení pro děti. ČR v lukostřelbě se s tímto zbožím setkal Co bývá často u specializovaných pro- v Německu. Přiznává, že se obchodu nevěduktů problémem, je cena, která souvisí s ná- nuje na sto procent. „Oděvy se pohybují ročnější technologií výroby. „Naším cílem je ve vyšší cenové relaci a na to lidé v Česku však dokázat, že nadstandard nutně nemusí nejsou zvyklí. Obchod zatím funguje jako nabídka pro známé,“ dodal Drabýt za trojnásobnou cenu, jak honínský. tomu někdy bývá. Obrovskou Kromě elegance je nevýhodou pro naše zákazníky zbytná praktičnost. Nároky je skutečnost, že všechno na ni se s různým druhem pozboží, které nabízíme, je vyrostižení liší. Firma Lydda Wear bené v Česku a je dostupné nabízí pestrou paletu oblečení skladem. Postupně nabídku podle druhu hendikepu. hodláme rozšiřovat podle Od Alzheimerovy nemoci přes reakcí našich zákazníků. oděvy pro aktivní vozíčkáře Pevně věřím, že náš záměr a jinak postižené zákazníky. vyplnit mezeru na trhu „Největší poptávka je zatím a poskytnout vozíčkářům po oděvech pro stomiky, přepohodlné a zároveň moderní devším plavkách a spodním kalhoty byl tím správným prádle, po kalhotách na míru, rozhodnutím,“ uvedla Martina plavkách pro inkontinentní Václavíková. a po vyhřívaném zboží,“ vyV Česku se zatím jiná spojmenovává Lada Horová, zálečnost výrobě specializovastupkyně italské společnosti ného oblečení pro vozíčkáře Lydda Wear. Sama je stejně nevěnuje. Zákazníci sice Pohodlné kalhoty firmy Adaptia jako jeden z majitelů italské možnosti mají, v těchto přípa- ocení hlavně mladí lidé. firmy na vozíku. V široké nadech je ale nezbytné nakupovat v zahraničí. S tím je spojená podstatně bídce mají i oblečení do deště, ke čtyřkolvyšší cena, ale i širší nabídka. Například ob- kám, spodní prádlo, pyžama a společenské (ata) leky ve speciální úpravě pro vozíčkáře. oděvy.

Že jsou postižení? No a co?! Kampaň No a co?!, kterou začátkem roku spustil Nadační fond pro podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením (NFOZP), upozorňuje na ochrannou známku Práce postižených. Skuteční zaměstnanci prostřednictvím billboardů a inzerátů veřejnosti sdělují, že firmy přátelské k postiženým osobám jsou schopny zaručit také špičkovou kvalitu svých výrobků i služeb.

se zajímají o získání ochranné známky; další firmy díky kampani začínají o zaměstnávání postižených přemýšlet – například majitelé nové restaurace uvažují o tom, že některé pracovní pozice nabídnou přímo osobám se zdravotním postižením. Neméně důležité je i to, že se o možnostech zaměstnávání postižených dozvídá široká veřejnost.“ Ochranná známka Práce postižených se uděluje na dva roky, v současnosti se jí pyšní Lze už po několika týdnech zjistit dopad kam- asi padesát firem. paně? Hana Potměšilová, ředitelka NFOZP, „Naším cílem není masivní rozšíření kataje spokojená: „Kampaň No a co?! přináší logu certifikovaných firem, ale garance, že skvělé výsledky. Firmy, které už postižené za- tyto firmy svým zaměstnancům nabízejí féměstnávají (konkrétně například síť automy- rový a individuální přístup a zákazníkům kvaček, v níž pracují osoby s poruchou sluchu), litní produkty a služby,“ vysvětluje Hana Potměšilová. Nadační fond pro podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením vedle udělování ochranné známky poskytuje poradenství, poBěhat už asi nebudu. Rád bych řádá přednášky, a to nejen si zatancoval s přítelkyní nebo pro hendikepované, ale také zahrál fotbal. pro odbornou i laickou vee. níz pe Nedávejte nám řejnost. „Občas narážíme na překvapivě nízkou informovanost i tam, kde bychom to

No a co?! t. dáte příležitos jte sami, když nám e výrobky a využíve Uživíme se at sami. Kupujt ných. postar u Práce postiže se o sebe chtějí nesou známk Podpořte ty, co nou kvalitou, které služby se zaruče

Jakub Koucký, grafik MATURUS, o.p.s.

ych.cz

tizen www.pracepos

1 / 2012 A4_sirka.indd 1

26.1.12 20:43

nečekali. Například při jedné přenášce jsme se setkali se zdravotními sestrami, které žily v přesvědčení, že člověk pobírající invalidní důchod nesmí pracovat,“ dodává Hana Potměšilová. Kampaň No a co?! je jednou z mnoha akcí NFOZP. Každý rok fond „propaguje“ vybranou diagnózu a snaží se odbourat předsudky, které s tímto postižením přetrvávají. „Už v dubnu bychom chtěli upozornit na jednu z vážných civilizačních chorob – lupenku. Jde o stále rozšířenější imunologické onemocnění, které výrazným způsobem omezuje možnost pracovního uplatnění a negativně ovlivňuje i soukromí postižených. Lidé trpící lupenkou jsou čtvrtou nejhůře zaměstnatelnou skupinou postižených, a proto bychom chtěli personalisty informovat o skutečnostech, které by tento nepříznivý stav mohly zvrátit,“ říká Hana Potměšilová. Podrobné informace o projektech Nadačního fondu pro podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením najdete na www. nfozp.cz. Na webových stránkách našeho časopisu www.vozickar.com se můžete dočíst, jaké konkrétní zkušenosti se získáním ochranné známky mají firmy, které již certifikaci obdržely. Barbora Antonová

OSOBNOST

16

Vozík neutajíš, ale můžeš s ním žít Být mladý v dnešní době znamená mít možnost realizovat se. Lukáš Kroupa toho využívá beze zbytku. Studuje, hraje florbal, šéfuje občanskému sdružení, angažuje se v ekologii a přitom všem sedí na elektrickém vozíku. „Hendikep mě motivuje k tomu, abych dělal maximum ve věcech, kterým se věnuji,“ říká. „ Florbal je docela kontaktní sport. Florbal na vozíku musí být řežba… Dle pravidel se jedná o bezkontaktní sport, ale je jasné, že v zápalu boje někdy ke kontaktu dojde, ale spíš jde o kontakty vozíků, které navíc nejsou nikterak drastické. Vše je samozřejmě pečlivě ošetřeno pravidly. Jde především o zábavu a také o bezpečnost hráčů.

zónu klubu. Nyní je velmi obtížné získat finance i pro známé velké projekty, proto bychom se chtěli vydat cestou tzv. sociálního podnikáni, kde půjde o provozování vedlejších činností pro veřejnost za úplatu, která pak poslouží jako zdroj prostředků. I přes krátkou existenci klubu se nám podařilo sestavit tým tak, abychom se mohli zapojit do české EWH ligy, a to především díky významné spolupráci s týmem Cavaliers Praha. Velkým cílem pro první rok je především představit tento sport veřejnosti, a to nejen lidem bez hendikepu, ale i těm, pro které je sport určen, tedy vozíčkářům z Plzně a blízkého okolí. Většina z nás ale pracuje nebo studuje, takže vše jde trochu pomaleji, než bychom možná sami chtěli, ale věřím, že se to podaří. Pokud by již teď měl někdo z vašich čtenářů zájem, může se s námi spojit. Po domluvě si bude moci vše vyzkoušet. „ Kromě florbalu také plaveš, co pro tebe sport znamená? Úplně nejvíc asi psychický relax. Člověk při sportu přestane myslet na každodenní starosti. A pak je to určitě neustálá možnost k navazování nových kontaktů a přátelství. S tím souvisí i zažívání nových zážitků. To sport naplňuje dokonale. Pomáhá mi také udržovat určitou fyzickou kondici a stabilní zdravotní stav.

Foto: Vít Franta, Kontakt Bb

Lukáš Kroupa se narodil 11. 6. 1989 v Klatovech, je mu 22 let. Studuje obor mezinárodní obchod na Metropolitní univerzitě v Praze. Má dětskou mozkovou obrnu.

„ Je to pro tebe tedy způsob, jak vyplavit adrenalin? U mě to není to hlavní. Jde především o týmového ducha. Všichni táhnou za jeden provaz, prožívají společně vítězství i porážky. V tom je hlavní síla florbalu na elektrických vozících, protože co se týče týmových sportů, jsou možnosti pro vozíčkáře s těžkým postižením dost omezené. „ V Plzni dokonce zakládáte s kamarády florbalový klub. V jaké je to fázi? V současné době již existuje občanské sdružení Lenox, o. s., které zastřešuje sportovní klub INDIANS Plzeň. Hlavním cílem sdružení je zajistit jak fungování celého sportovního klubu, tak propagaci a rozšiřování samotného sportu. Momentálně se snažíme o zajištění finančních prostředků pro první se-

1 / 2012

„ Jak myslíš, že sport hendikepovaných vnímá „zdravá veřejnost“? Myslím, že sport je jedna z mála věcí, která dokáže dost dobře přiblížit tyto rozdílné světy. A to zejména proto, že člověk při sportování prožívá úplně stejné pocity, ať má hendikep nebo ne. Zdraví lidé se tak dokážou lépe vcítit do toho, co prožíváme, a my zase to, co prožívají oni sami. Právě pochopení a nalezení vzájemná empatie je v současnosti ta největší bariéra mezi oběma skupinami. Alespoň já mám takový pocit. A sport je to, co tu bariéru dokáže přinejmenším hodně „nalomit“. Jen je velká škoda, že sport zdravotně postižených je u nás v ústraní, média se mu věnují jen velmi okrajově. V tomto ohledu mi stále připadá, jako by celé toto téma bylo ještě tabu. Věřím, že se ale jednou dočkáme toho, že tomu tak nebude, a vnímání široké veřejnosti bude postaveno na tom, že se nejedná o nic speciálního.

Mládí vpřed? „ Co tě štve nejvíc na mladých lidech s hendikepem? V čem jsou naopak dobří? U většiny lidí je to jejich pasivita. Raději sedí a lamentují, než aby se pokusili spojit více lidí, kteří mají společný problém a chtějí ho vyřešit. Ale to platí pro naši společnost obecně. Jen mám pocit, že kdo jiný než sa-

motní hendikepovaní by se měli snažit věci, které je Ladislava Blažková štvou, změnit k tomu lepšímu, když jedině oni sami ví, co jim opravdu vyhovuje a jaké jsou jejich potřeby. Je nutné si totiž uvědomit, že lidé za minulého režimu vůbec o nějakých zvláštních potřebách pro zdravotně postižené neměli ani tušení, protože s nimi nepřišli do kontaktu. To se česká společnost vše teprve učí. A naším cílem by mělo být vést společnost k poznání odlišností od života „hendikepovaných“ a „nehendikepovaých“. Při větší snaze by se vše urychlilo. Naopak co si myslím, že je naším plusem, je schopnost naučit se větší trpělivosti při řešení zapeklitějších situací, protože ty jsou v našem životě na denním pořádku. S tím souvisí i schopnost brát život s větším nadhledem, protože člověk poznává každý den různé lidi, kteří se různě chovají a různě se staví k pohledu na hendikep. Vždy je to určitá zkušenost pro všechny zúčastněné.

Kdo je demáček? „ Veřejnost je potřeba informovat a bořit stereotypy třeba i zábavnou formou. Ty jsi natočil video, kde se lidí ptáš na postižení. Jak tě to napadlo? Ten nápad vzešel od mého kamaráda Vaška, se kterým bydlím na kolejích. Bylo to naprosto spontánní. Bylo krásně, a tak jsme si řekli, že vyrazíme do parku. Dopředu jsme ale věděli, že nás jen takové pojíždění po parku bavit nebude. A tak Vaška napadlo, že bychom mohli natočit anketu, podobně jako je tomu ve známém televizním pořadu. Volba otázek byla naprosto jasná, protože jsme si byli jistí, že slangové názvy diagnóz charakterizující různá zdravotní postižení bude znát málokdo a že by to mohla být docela legrace. To se potvrdilo. Protože je Vašek velký milovník právě florbalu a věnuje mu hodně času, celé video mělo vyznít jako propagační materiál, pro tehdy ještě společný tým. Video ukazuje naprostou nevědomost lidí ohledně vozíčkářské hantýrky. Zato všichni věděli, kdo byl úřadující mistr české EWH ligy, protože odpověď jsme jim samozřejmě prozradili. „ A ty víš, kdo to je myopat? Ano, jedná se o člověka, který trpí svalovou atrofií neboli odumíráním svalstva. „ Ty sám se cítíš jako demáček? Jak svůj hendikep vnímáš? Je to prostě fakt, který neutajíš. Člověk s touto diagnózou žije po celý svůj život a je jeho součástí. Vždy když dostanu otázku podobného typu, odpovídám, že člověk v takové situaci má dvě možnosti, a to buď se naprosto uzavře před celým světem a vše dříve nebo později ukončí, nebo to bude brát

17

OSOBNOST jako věc, která se prostě stala a s níž těžko něco zmůže. A bude žít tak, jak nejlépe dovede. Je ale nutno dodat, že zde hraje nesmírnou roli blízké okolí, a to zejména rodina. Já měl obrovské štěstí, že to byla právě rodina, která mě již odmalička směřovala k tomu žít co nejvíc naplno. A za to jsem jim moc vděčný. Ale jistě, že i přesto pořád člověk bojuje s tím, že by si přál zahrát s kamarády fotbal. Naším úkolem je hledat a využít každé šance, která přijde. I když přiznávám, že ne vždy je to úplně jednoduché. Člověk totiž žije trochu jiný svět, kde se neustále snaží svůj hendikep „popřít“. I když to samozřejmě něco stojí. Samotnému vše déle trvá, čímž se člověku výrazně snižuje doba, aby se věnoval v tu chvíli méně důležitým věcem. Sám pak nemá čas kouknout třeba na nějaký film, který zdraví bez problémů stihnou. Ztrácí tím i možnost vyjadřovat se k tématům, která prostě nestačil zachytit. Zároveň ale mi můj vlastní hendikep poskytuje dostatečnou motivaci k tomu, abych se snažil udělat maximum ve věcech, kterým se věnuji. Současně je to i touha ukázat lidem, že samotný hendikep není takovou překážkou, jakou se může zdát, a to ve všech oblastech života. To je podle mě úkol nás všech, který napomůže smazat rozdíly mezi zdravými a hendikepovanými. Díky tomu, že se setkávám s různými lidmi a také s různými reakcemi již odmalička, snažím se porozumět jejich pohledu. Dává mi to možnost poznávat věci z širšího pohledu. Myslím, že je to dobře vidět na spektru mých přátel.

„ Když jsi byl malý, čím ses chtěl stát? Mělo na tvůj výběr vliv to, že jsi na vozíku? V dětství má snad každý trochu zkreslenou představu o tom, čím by chtěl být, protože neví, co to vše přesně obnáší, takže to, že jsem na vozíku, na mě žádný vliv nemělo, alespoň myslím. Mým prvním vysněným povoláním byl kuchař. Pamatuji si, že jsem dostal pod vánoční stromeček dětskou kuchyňku.

GLOSA Cesta nejen za vzděláním – Brno, to je to město!

ještě pryč z domova a v místě bydliště byla v podstatě jen jedna možnost, vzhledem k bezbariérovosti. A ekologie mi z nabízených oborů přišla nejzajímavější. „ A něco k té ekologii – jaká oblast tě zajímá? Co jsi zkoumal na škole? Chceš se tomu věnovat? Ekologie je rozhodně zajímavý obor, především co se týče jeho pestrosti a rozsahu. Člověku to dá určitý přehled a hlavně si myslím, že v budoucnu její význam ještě poroste. Na škole jsme brali spíše všeobecné věci a zaobírali jsme se základními poznatky, takže nebyl příliš čas na to, abychom se na nějakou oblast více zaměřili. Když jsem se rozhodoval, zda pokračovat v ekologii, nedokázal jsem si moc dobře představit působení v tomto oboru, tak aby mě práce uspokojovala. Bez této vidiny by pro mě bylo další studium velký risk, který jsem si pro uplatnění na trhu práce nemohl dovolit. Do budoucna je ale samozřejmě všechno možné a dovedu si představit, že i tímto směrem by se mé aktivity mohly ubírat, ovšem spíše ve formě koníčku než ve formě zaměstnání. „ Chtěl bys v budoucnu věnovat svou energii lidem s postižením nebo ekologii? Pro mě samotného je nejdůležitější, aby to, co dělám, mělo nějaký význam, užitek. Také je nutné najít ty správné lidi, se kterými mám společný cíl, o kterém jen nemluvíme, ale vkládáme do něj společně své úsilí. To pak člověku samotnému přináší tu největší radost a odměnu. Je pak jedno, jestli jde o ekologii nebo sociální problematiku. Je fakt, že ekologii jsem se věnoval tři roky, kdežto životu s hendikepem celý svůj život (smích). Z tohoto pohledu mám více důvodů přistoupit k napomáhání lidem s hendikepem, protože tím se zlepší i život můj vlastní. „ Je něco, co tě fakt dokáže naštvat? Když někdo jedná o věcech, které se mě přímo týkají za mými zády, to znamená bez toho, aniž by se se mnou poradil.

Budoucí ekolog „ A pak jsi vařečku vyměnil za stromky? Studoval jsi školu se zaměřením na ekologii. Když jsem dokončoval základku, neměl jsem vůbec představu, co dál. Nechtělo se mi

„ Máš nějaké motto... něco, čím se řídíš třeba tehdy, když už se naštveš? Na svůj maturitní ples jsem si vymyslel motto – Život je škola, ze které není úniku! (lb)

Bakalářské studium je úspěšně za mnou a od září jsem alespoň částečně vylétla z hnízda a plnými doušky začala vychutnávat kolejní život, který mi na bakalářském studiu chyběl. Měla jsem sice plné čtyřhvězdičkové domácí all-inclusive, ale dřív nebo později přišla do mého života „paní TOUHA“. Dostala jsem chuť posunout se dál, stát se víc a víc samostatnou jednotkou bez cizí pomoci, postavit se na vlastní nohy – na všechna 4 kola. Rozhodla jsem se proto přestřihnout pomyslnou pupeční šňůru a vydat se tam, kde to žije, alespoň tak to říkali přátelé. Hurá do Brna na kolej. Noví kamarádi, společenské akce a spousta další zábavy. Otázkou však bylo, jestli moje poněkud radikální změna životního stylu přinese jen pozitiva. Zvládnu to vůbec? Nutno říci, že ve většině případů tomu tak je. Větší či menší nástrahy života jsem byla nucena překonávat i doma, takže mě už asi jen tak něco nedostane, a už vůbec ne České dráhy. Téměř každou neděli odjíždím do Brna vlakem. Ač si vždy předem rezervuji a pošlu žádost o bezbariérovou přepravu, ne vždy do správných rukou dorazí, tedy spíše vůbec nedorazí, ztratí se. Že by v kanceláři měli Harryho Pottera, který jim tam vše začaruje? To se mi snad ani nechce věřit. Pracovníci ČD na mě kolikrát koukají dost nevěřícně. Tady je důležité vytrvat a stát si za svým, protože se většinou vždy nějak domluvíte. Co se týká kolejního života, uklízím, vařím, peru, chodím do školy, bavím se a plním své školní povinnosti. Zkrátka, troufám si říct, že žiji plnohodnotným životem. Od září loňského roku se mi život trochu změnil, ale stále do více pozitivních barev. Brno už pro mě není cizí. Nabídlo mi věci, o kterých se mi dříve mohlo jen zdát. Prostě paráda. Takže pokud někdo z vás má možnost změnit svůj životní styl a obává se, že by to nebylo nic pro něj, mám jeden zaručený recept: Chyťte šanci, jděte do ní na plno a nebojte se, protože ve skutečnosti nejste nikdy na nic zcela sami! Držím vám všem palce! Kateřina Jirsová, studentka Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity

www.vozickar.com

... mobilita bez hranic

KOMPLEXNÍ SLUŽBY

pro hendikepované řidiče na jednom místě v bezbariérovém prostředí

MNOHO VÝHOD

v rámci projektu Handy car pro osoby se zdravotním postižením

PŘEKLENUTÍ DPH

pro ZTP a ZTP/P se státním příspěvkem

PŘÍSTUP

ferový a prioritní přístup k zákazníkovi

CEBIA

všechna auta jsou prověřena programem CEBIAi

PŘÍPRAVA

na přípravě programu spolupracovali významní partneřii

SPOKOJENOST

uděláme vše proto, abyste od nás odjížděli v novém autě spokojeni

www.handycar.cz | [email protected] | zákaznický servis: 724 692 222

MY SE SVĚTEM, SVĚT S NÁMI Chodící lidé: Soucit je na nic Neformální motto informační Kampaně chodicilide.cz zní ještě ostřeji. V titulku by skutečný výraz mohl pobouřit, v reálu ale vyjadřuje jasně a zřetelně, co chtějí mladí lidé s tělesným postižením světu říct. Jsme stejní jako vy, nechovejte se k nám jako k chudákům, respektujte nás. Díky Nadaci Sirius se toto poselství začalo šířit do světa prostřednictvím dokumentů a známého televizního spotu s lítajícími lidmi – s velkou a kladnou odezvou.

ještě rozbijí vozík. Recept na tuto situaci? Jednoduše se zeptat, zda člověk potřebuje pomoc a jakým způsobem. Zdánlivě jednoduchá rada, avšak ve vztahu k tělesně postiženým lidem důležité sdělení. „Vím z vlastní zkušenosti, jak obtížné je pro běžnou populaci komunikovat s člověkem, který vypadá jinak, má tělesné postižení. Nevím, jak to popsat, ale i já jsem cítil vnitřní strach a blok, když jsem měl na ulici mluvit s někým na vozíku. Proto mi přišla spolupráce na tomto projektu tak zajímavá a potřebná,“ uvedl režisér Martin Přikryl, tvůrce reklamního klipu. Po setkání s hendikepovanými studenty se tyto bariéry pomalu odbourávaly. I když je osobní zkušenost jen velmi těžko mediálně přenositelná, chtěl reklamním spotem v lidech evokovat pocit zdravotně postižených lidí. „V dnešní době je těžké někoho zaujmout. Tento klip pracuje s metaforou, s humorem, s nadsázkou. Létání – to je něco, po čem všichni toužíme. Zdolávání horostěny – to je zase symbol toho, že lidé chtějí překonávat sami sebe a dokazovat si své kvality – ať už na stěně nebo při samostatné cestě do kina,“ dodává Přikryl.

Tělesně postižení lidé z jiné planety?

Televizní spot s létajícími lidmi a chodící menšinou, který zpestřil reklamní bloky od konce roku 2011, zná většina Čechů. Co se skrývá za příběhem lidí s vrozenou poruchou létání? To rozluští ti, kteří navštíví stránky chodicilide.cz. Série dokumentů o lidech se zdravotním postižením naznačí, jak jim pomoct a jak se k nim chovat. Návod je jednoduchý. „Nejdřív jsme chtěli sestavit jakási desatera pravidel, jak s lidmi se smyslovým nebo tělesným postižením jednat. Z workshopů, na nichž jsme s mladými lidmi s různým postižením pracovali, vyplynuly však jen dvě hlavní teze. Důležitá je komunikace, soucit nechte doma,“ popisuje sdělení kampaně Jana Muhič Vobořilová z Nadace Sirius.

Ne každá pomoc pomáhá Právě zapojení lidí, kterých se kampaň týká, a vyslechnutí jejich potřeb je vztyčným pilířem k úspěšné a pravdivé kampani. „V porovnání s mnoha jinými projekty, do kterých jsem se zapojil v minulosti, u Kampaně chodicilide.cz cítím, že má opravdu smysl. Vystihuje přesně to, co jsme do toho chtěli vložit,“ chválí projekt Lubomír Mráz, jeden z herců a spoluautorů. V sérii dokumentů chce na elektrickém vozíku sjet ze schodů po plošině. Jeho snahy ukončí „pomoc“ kolemjdoucích, kteří se vehementně snaží Lubomíra snést, i když to nepotřebuje. Přitom mu

Rozdíly mezi lidmi a soucit tolik obklopující lidi s tělesným postižením je druhým tématem kampaně. O to víc se zesílí, když spolu jdou dva vozíčkáři na procházku, ruku v ruce. „Reakce na nás jako na pár jsou různé. Někdo nás ignoruje, jiný to nepřipouští, že bychom spolu mohli chodit, další nás do nebe obdivují. A to je asi nejtrapnější,“ uvažuje Vladimír Šmilauer ze střední školy při Jedličkově ústavu. On, jeho přítelkyně Michaela Charvátová a další jejich spolužáci se do projektu přihlásili taky proto, aby řekli světu, jak je situace, kdy je lidé považují za méně inteligentní nebo za chudáky, ponižují. V dokumentech říkají: máme sny jako všichni ostatní, bavíme se stejně jako naši vrstevníci – hrajeme v kapele, chodíme do autoškoly, baví nás grafika, sport, kino. „Chtěla bych žít s Láďou sama, mít práci, rodinu… nic nenormálního,“ sní Michaela. Více o kampani i o reakcích veřejnosti se dočtete na www.vozickar.com. (ata)

19

POZVÁNKY Abilympiáda oslaví dvacetiny Kdo rád soutěží, může se letos vydat do Pardubic na 20. národní abilympiádu. Významná přehlídka pracovních i volnočasových schopností a dovedností zdravotně postižených lidí se koná ve dnech 25.–26. května a jejím dějištěm bude opět hokejová ČEZ aréna. Česká abilympijská asociace vyhlásila celkem 39 disciplín, například aranžování květin, studená kuchyně, vyšívání, návrh plakátu či počítačová grafika. Samozřejmostí je bohatý doprovodný program, jehož součástí bude výstava rehabilitačních a kompenzačních pomůcek a expozice chráněných dílen pod názvem Abi-Reha. V pátek večer se také uskuteční benefiční koncert v malé sportovní hale. Přihlásit se můžete e-mailem nejpozději v pátek 30. března. Formulář, přehled všech soutěžních oborů, jejich pravidla a další informace najdete na stránkách www.caacz.cz. Pro dotazy je určena adresa [email protected] a telefon 466 304 366. Účastnický poplatek, zahrnující stravu, ubytování a startovné, činí pro soutěžícího 600 korun (případně 300 korun bez ubytování). (mp)

Konference INSPO V sobotu 17. března se v Praze koná konference INSPO – Internet a informační systémy pro osoby se specifickými potřebami. Od 10 hodin se v Kongresovém centru Praha, které je tradičním dějištěm akce, uskuteční přednášky o internetovém poradenství, hybridní knize jako nové verzi kombinovaného přístupu k informacím a soudobých trendech v alternativní komunikaci. Budou také vyhlášeny výsledky 8. ročníku literární soutěže Internet a můj handicap. Odpoledne jsou tradičně na programu přednášky a diskuse rozdělené do tří bloků. V sekci Přístupnost (nejen) webu se lidé dozvědí třeba o projektu Bezbariérová. knihovna.cz či bezplatném webhostingu pro neziskovky. Ve Vzdělávání a zaměstnávání osob se zdravotním postižením bude představena Tichá kavárna, v níž obsluhují neslyšící osoby, či ochranná známka Práce postižených. Účastnický poplatek, který zahrnuje i občerstvení, oběd a sborník na CD, stanovili pořadatelé ze sdružení BMI a Křižovatka.cz na 150 korun. Na konferenci je nutné se předem zaregistrovat: formulář a kompletní program najdete na stránkách www.helpnet.cz v rubrice INSPO. Na dotazy odpoví Jaroslav Winter na telefonu 777 807 727 či e-mailu [email protected]. Registraci neodkládejte, protože v minulosti byla pro velký zájem ukončena i několik týdnů před konferencí. (mp)

www.vozickar.com

aktivní vozíky modely 

Nechcete už dělat kompromisy? Přestaňte o životě jen snít, ale žijte své sny! Nová kolekce přináší celou řadu inovací, revolučních řešení a designových perliček. PROGEO opět dokazuje, že je absolutní světovou špičkou v oboru udávající trend. Dáte přednost nejlehčí superskládačce na trhu JOGA EGO, originálně řešenému pevnému rámu JOKER EVOLUTION nebo se necháte zlákat celokarbonovým rámem NOIR z jednoho kusu?

NOIR

DMA Praha s. r. o., Kunice ,   Strančice, tel.:   , fax:   , e-mail: [email protected]

Progeo

www.dmapraha.cz

EVOLUTION

možnost nezávazného a bezplatného vyzkoušení, více informací naleznete na:

EGO

PSYCHOLOGIE, VZTAHY, SEX

21

Jsem na vozíku a čekám miminko Rozhodnutí stát se matkou patří mezi nejdůležitější rozhodnutí v životě ženy. A pokud se navíc pohybuje na vozíku, je takové rozhodování ještě mnohem obtížnější. Opravdu je těhotenství na vozíku tak nebezpečné, jak se často říká? Z čistě medicínského pohledu je těhotenství matky-paraplegičky standardní, i když ne zcela běžná záležitost. Charakter postižení však bude vždy základním parametrem lékařského posuzování míry zdravotního rizika. Symptomy provázející těhotenský stav matek na vozíku mohou být skutečně velmi pestré: od permanentní inkontinence přes intenzivní otoky dolních končetin až po křeče. Je však třeba zdůraznit, že nelze zobecňovat. S ohledem na specifika osoby trávící většinu času ve vynucené poloze v sedu na vozíku však obecně vzniká zvýšené riziko trombózy (srážení krve) a očekávané komplikace s nadváhou. Z tohoto důvodu se maminkám během těhotenství doporučuje využívat možnosti fyzioterapeutických cvičení ve vodě.

Těhotným vozíčkářkám chybí hlavně podpora O názor na problematiku mateřství a zdravotního hendikepu jsem exkluzivně pro časopis Vozíčkář požádal Mgr. Lucii Kašovou, vedoucí Katedry ošetřovatelství a porodní asistence Fakulty zdravotnických studií Západočeské univerzity v Plzni: „ Problematika těhotenství žen na invalidním vozíku je v současné době často diskutované téma. Jak vypadá současná situace v České republice z vašeho pohledu? V roce 2010 byla na Katedře ošetřovatelství a porodní asistence obhájena bakalářská práce zaměřená na kvalitativní výzkum na téma Těhotenství, porod a výchova dětí u tělesně postižených osob. Z této práce jednoznačně vyplývá, že se hendikepovaní opakovaně setkávají s velmi nevhodnou a zraňující komunikací ze strany zdravotníků. Ženy jsou zabezpečené po tělesné stránce, velmi se dbá na prenatální diagnostiku, ale již méně kvalitní je péče v oblasti uspokojování specifických potřeb v těhotenství a v šestinedělí. Chybí prostor k uspokojování psychických, sociálních a duchovních potřeb. Těhotné postrádají podporu.

Co je dobré promyslet předem: • kde seženu bezbariérový nábytek pro rodičovskou péči • ke kterému dětskému lékaři vede bezbariérový přístup • jak poskládám do auta a výtahu kočárek i vozík • kde se mohu setkat s maminkami, které už zkušenosti mají

„ Můžete porovnat naši situaci se stavem ve vyspělejší části Evropy? V čem podstatném se liší? V zahraničí je podpora hendikepovaných rodičů významně větší. Vyplývá to z množství organizací, které podporují rodičovství hendikepovaných párů, z množství internetových stránek, kde si vzájemně hendikepovaní rodiče sdělují své příběhy a poznatky z rodičovství a výchovy dětí. „ Řada zdravotně postižených žen má velké obavy z otěhotnění. Jaké specifické problémy mohou paraplegičky v průběhu těhotenství očekávat? Paraplegičky mohou vést sexuální život a schopnost otěhotnění a donošení plodu nebývá postižena. V těhotenství mohou častěji vznikat komplikace jako například infekce močových cest. Ženy trpí ve větší míře zácpou. Děložní kontrakce jsou při tomto postižení funkční, ale hendikepované je necítí, a tak je velmi obtížné stanovit začátek porodu. Doporučuje se i preventivní hospitalizace před termínem porodu a je nutné vědět, že u těchto rodiček bývá častý překotný porod. Je i vyšší výskyt úmrtí při porodu a větší riziko postižení dítěte jako následek komplikovaného porodu. Z těchto důvodů bývá těhotenství ukončeno císařským řezem. „ Připravuje se do budoucna nějaké zlepšení situace hendikepovaných těhotných? Naše katedra si klade za cíl vybudovat edukační centrum pro hendikepované těhotné ženy, které by mělo sloužit i jako výukové pracoviště pro porodní asistentky. Získané poznatky pak plánujeme prezentovat na odborných konferencích pro porodní asistentky. Petr Šika

Ze začátku jsem měla strach

okolností. „Na to, že čekám dítě, jsem přišla v pátém měsíci. Měla jsem zánět ledvin, vysoké horečky a na ultrazvuku ledvin se zjistilo, že jsem ve vyšším stupni těhotenství.“ Mladá dívka, která se učila žít na vozíku, přijala zprávu o tom, že bude matkou. Nabízejí se otázky typu, jaké pocity asi prožívala po psychickém otřesu. „Ze začátku jsem měla strach, jestli je dítě v pořádku. Otěhotněla jsem přece jen krátce po úrazu a brala jsem dost medikamentů. Naštěstí všechna vyšetření ukázala, že dítě je v pořádku, a následující těhotenství i porod se obešly bez komplikací.“ Po narození zdravého dítěte nastává pracný úsek na dlouhé cestě rodičovstvím. Péče o dítě ze strany matky na vozíku, která má úplnou nehybnost nohou a částečnou nehybnost rukou, přináší různá úskalí. Značný vliv zastává rodinné zázemí, ale také zkušenosti jiných žen, které se ocitly v podobném stavu. „Po příchodu z porodnice domů pomáhala moje mamka a manžel. Po měsíci jsme se rozhodli pro asistenci. Možná to bylo tím, že jsem byla krátce po úraze a ještě jsem nevěděla, co sama dokážu. Dnes jsem na tom o sto procent lépe. Tenkrát jsem potřebovala navíc péči i já. První rok byl nejnáročnější. Učila jsem se fungovat na vozíku a pečovat o miminko. Musela jsem se vyrovnávat s tím, že se chci sama starat o dceru, a nejsem toho schopná. Když se později něco Natálce stalo, nešla za mnou, ale za ostatními. Tím jsem asi nejvíce strádala.“ Stejně jak malá Natálka rostla, tak i její maminka se učila být soběstačnější a zvládat situace, které dříve nedokázala. Asi po třech letech už nepotřebovala celodenní asistenci. Dnes dcerku doprovází do mateřské školy sama. Ale tím jejich aktivity zdaleka nekončí: „Snažím se být aktivní. I přesto, že jsem na vozíku, chodíme plavat, cestujeme, navštěvujeme divadla, kina a Natálka má spoustu kroužků.“ Vozík nebrání paní Krunclové ani v lyžování, jízdě na kole, studiu nebo cestování. Vloni na podzim se s kamarádkami vydala na Nový Zéland a zjistila, že když má kolem sebe ty správné lidi, dostane se i na vozíku na spoustu míst. A i když s manželem již nejsou partneři, stále v sobě mají vzájemnou oporu a snaží se, aby jejich dcera prožila hezké a šťastné dětství. Marie Vrbová

Paní Michaelu Krunclovou zasáhla rok po oslavě dvacátých narozenin autonehoda. Do té doby žila studentským životem, snila o cestování, měla partnera a zcela jiné představy o budoucnosti. Najednou se ocitla na nemocničním lůžku jako ležící pacientka. „U mě brzy po úrazu přišlo těhotenství a nebylo tolik času se soustředit na psychické trauma. Bylo potřeba myslet na dítě a na organizaci s tím spojenou.“ Nejen že paní Krunclová otěhotněla neplánovaně čtyři měsíce po úrazu, ale graviditu zjistila za zvláštních

www.vozickar.com

STŘÍPKY Z HISTORIE

23

Historický vývoj invalidního vozíku – 2. část V úvodním dílu jsme si ukázali nejstarší konstrukce invalidních vozíků a tehdejší řešení mobility osob s omezenou schopností pohybu. Dnešní díl je věnován vlivu vědecko-technického pokroku na vylepšování jednotlivých vlastností vozíku. A také poznáte, jak se z důlního neštěstí dostat k miliardám. Píše se rok 1817 a po hrbolatých cestách v okolí Mannheimu se prohání mladý Karl von Drais na prapodivném vehiklu. Sám autor ho označuje s německým smyslem pro romantiku za Laufmaschine, do historie však vstoupí pod názvem Draisina. Je to prapředek bicyklu, který jednou s invalidním vozíkem spojí řada podstatných součástek. Však ještě než k tomu dojde, čeká vozík jedna převratná novinka.

Hmatná obruč Dlaně rozedřené do krve, sem tam nějaká ta tříska. Tak nějak musely vypadat ruce neznámého paraplegika, kterému v první polovině 19. století došla trpělivost a vynalezl hmatnou obruč. Zdánlivý detail, který laik při pohledu na starší invalidní vozíky ani nepostřehne. Přesto se jedná o významnou pomoc a ulehčení pohybu. Zamezilo se totiž kontaktu dlaní s nečistotami, které se nabalovaly na povrch kol.

Bath. Vanový vozík sloužil svého času ve velkých městech jako taxislužba a jeho popularita skončila až s nástupem automobilismu.

Snaha konstruktérů invalidních vozíků o zlepšení jízdního komfortu se dlouho míjela účinkem. Pokusy řešit odpružení stejným způsobem jako u kočárů, tedy pomocí řemenů z daňčí kůže, se neosvědčily. Se stejným „úspěchem“ dopadly i vinuté kovové pružiny. Celý problém vyřešil až jeden francouzský milovník cyklistiky. V roce 1869 se konstrukce invalidního vozíku dočkala i své první patentoprávní ochrany, ke které došlo ve Spojených státech amerických. Od té doby registruje tamní patentový úřad ohledně vozíků více než 7000 záznamů. Je však nutno přiznat, že zvláště v období druhé poloviny 19. století byly patentovány i nápady, o jejichž reálné užitelnosti lze důvodně pochybovat.

Pneumatika

Na dřevěná loukoťová kola se hmatná obruč dala připevnit celkem snadno. Problémy nastaly ve chvíli, kdy se objevila kola s drátěným výpletem. Zpočátku se obruč připevňovala přímo k několika drátům. Bylo to však problematické především kvůli přenosu otáčecí síly. Dráty totiž snadno praskaly a při intenzivnějším záběru do kopce zůstávala hmatná obruč silnějším jedincům v ruce. Přesto trvalo relativně dlouho, než se přešlo na kotvení přímo k ráfku. V odborné literatuře se můžeme někdy setkat i s pojmem vanový vozík. Nejedná se však o invalidní vozík v pravém slova smyslu. Nebyl primárně určen pro hendikepované osoby a chyběla mu také možnost pohybu bez dopomoci. Jednalo se vlastně o jednomístný kočár tažený člověkem či zvířetem. Autorem tohoto řešení byl John Dawson of

Výrazným zlepšením jízdních kol a zároveň i vozíků bylo zavedení celogumových ráfků a od roku 1889 i vyměnitelných pneumatik s ventilkem. Zasloužil se o to francouzský továrník Édouard Michelin. Jeho přičiněním se tato novinka objevila na závodě Paříž – Brest – Paříž a již o rok později na jeho báječných nových pneumatikách drandilo deset tisíc cyklistických nadšenců. Bleskurychlé rozšíření novinky způsobilo výrazné snížení její ceny, z čehož profitovali i vozíčkáři. Okolo roku 1900 se začala s úspěchem prosazovat nová antidekubitní úprava. Již

dříve se experimentovalo s celoproutěnými konstrukcemi, ale vozíky trpěly sníženou prostorovou tuhostí. Na trvanlivosti celoproutěných vozíků se negativně podepisovaly Petr Šika i zdravotní problémy uživatelů (např. inkontinence). Pozitivní změnu přinesl až rákosový výplet sedáku a opěradla, který už před časem v našich krajích proslavil výrobce ohýbaného nábytku Michaela Thoneta. K zásadní události ve vývoji invalidního vozíku dochází v roce 1932 v Los Angeles. Tehdy tam strojní inženýr Harry Jennings vynalezl pro svého přítele Everesta převratnou novinku. Herbert Everest ochrnul při důlním neštěstí a musel se začít pohybovat na vozíku. Velice ho trápilo, že se mu vozík nevejde do kufru auta. Společně s Jenningsem vymysleli lehkou trubkovou konstrukci, která se dala pohodlně složit i přenášet. Přesunuli osu velkého kola vůči těžišti dozadu a nabídli možnost výškového nastavení. Změna polohy kola přinesla i zlepšení ergonomie pohybu horních končetin. Místo jednoho zadního stabilizačního kolečka umístili dvě otočná dopředu a nakonec přidali i mechanické brzdy. Legendární vozík byl na světě. Výsledek předčil všechna očekávání. Fantastický úspěch je přiměl k založení obchodní společnosti, která začala tento typ vozíku vyrábět v masovém měřítku. Během několika let firma ovládla světový trh do té míry, že se dostala do sporů s antimonopolními úřady.

Tvůrčí principy a designové řešení skládacího vozíku firmy Everest + Jennings z roku 1932 tvoří dodnes nepřekonaný základ konstrukce většiny běžných mechanických vozíků. V dalších letech se vývoj začal orientovat na specifické typy vozíků podle individuálních potřeb uživatelů. A stále více lidí lákala představa přidělat na vozík motor. Komu se to nakonec povedlo, se dozvíte v následujícím dílu. pokračování příště (peš)

www.vozickar.com

Pride R4000 Nový elektrický exteriérový vozík Robustní vozík se zadním pohonem do náročných terénů

Pride Q6000

Vozík moderní koncepce se středním pohonem

Jazzy 600

Inteligentní »šestikolka« s maximální stabilitou

www.pride.cz

ATHAMAS s.r.o., Raisova 21, 301 00 Plzeň, tel./fax: 257 712 035, mobil: 605 217 660, mail: [email protected]

vše plně hrazeno ze zdravotního pojištění

ROHO

antidekubitní podložky a matrace zamezují vzniku proleženin a napomáhají při jejich léčbě.

podložky do vozíků hrazeny VZP – 0000277 sk. 13

1

2

Rozloení tlaku u osoby sedící na molitanu (1) a na antidekubitní podloce ROHO (2)

Dováí: CZ. TECH Èelákovice, a.s. Stankovského 1200/46, 250 88 Èelákovice tel.: 326 993 844, fax: 326 993 845, e−mail: [email protected] www.roho.cz

VOZÍČKÁŘ NA CESTÁCH

25

Báječná jízda za traktorem Podpora pohybu na vozíku se dá zajišťovat několika způsoby. Když pomineme osobní asistenci a kuriózní pokusy s parními stroji či spalovacími motory, zůstane nám k dispozici elektrická energie. I zde se nabízí řada variant. Od plně elektrického vozíku přes hybridní kombinace mechanického a motorového pohonu až k autonomním systémům, které se k běžnému vozíku podle potřeby připojují. A právě jim je věnován tento článek. Snad každý jezdec na mechanickém vozíku občas zatouží po výhodách elektrického pohonu. Výzkum kompenzačních pomůcek pro osoby s omezenou schopností pohybu přichází neustále s inovacemi, které občas promění sny ve skutečnost. Připojení autonomního pohonu k mechanickému vozíku lze provést dvěma způsoby. Podle umístění agregátu k vozíku rozlišujeme systém tažný a systém tlačný. Oba systémy mají svoje přednosti a prioritní oblasti využití.

Tažný systém V porovnání s tlačným systémem je použití tažného systému rozšířeno podstatně více. Důvodů k oblíbenosti tohoto způsobu podpory mobility je několik: 1. jednoduchost ovládání bez dopomoci 2. levný provoz a snadná údržba 3. univerzální použití Je to prosté. Vezměte libovolný mechanický vozík, připojte ho k půlmetrákové baterii na čtyřech kolech a můžete vyrazit. Ovládání

je intuitivní a velice snadné. Můžete zatáčet, brzdit a regulovat rychlost jízdy. Ve dvanáctitisícovém městečku Küssnacht am Rigi, které leží ve švýcarském kantonu Schwyz, takové zařízení vyrábějí. SWISS•TRAC [1] váží 65 kg a ujede na jedno nabití 30 km. Pokud vážíte míň než 100 kg, můžete počítat se stoupavostí 20 %. Bezúdržbové baterie nabijete za 8 hodin. Zařízení se vyrábí v několika variantách, existuje také zmenšená verze pro děti. S traktorem se dají podnikat i adrenalinové výpravy do divočiny. Počítejte však s tím, že například ve vodě se tažná síla výrazně sníží. Ve výbavě je i mechanická a dynamická motorová brzda. Výrobce udává, že většina leteckých společností přepravuje zařízení bezplatně, pokud je deklarováno jako příslušenství invalidního vozíku. Když uvidíte vozík, který táhne naklopený traktor jen na dvou kolech, není to chyba nastavení. Jízdou po zadních kolech se totiž maximalizuje přítlačná síla a tím i přilnavost.

Tlačný systém Tento systém je primárně určen pro podporu asistenční dopomoci. Ostatně s asistencí se počítá i při instalaci zařízení. Svoje největší uplatnění nalézá u transportních židlí, kde

usnadňuje tlačení na delší vzdálenosti nebo transport Petr Šika těžších osob. Tlačné systémy se v kombinaci s transportními židlemi používají především v interiérech. Menší hmotnost zařízení limituje velikost smykového tření a tím i schopnost přenášet tlačnou sílu na křeslo. Přívěsné tažné zařízení je zajímavý a praktický doplněk mechanického vozíku. Traktor ocení všichni, kteří svým aktivním životním stylem dokážou využít jeho báječných vlastností.

Chcete si báječnou jízdu za traktorem dopřát i vy? Pro všechny zájemce o zkušební jízdu připravil švýcarský výrobce příležitost otestovat zařízení v náročných horských podmínkách Tyrolska. Ve sportovním hotelu Zugspitze v Lermoos je pro návštěvníky připraveno velmi kvalitní bezbariérové ubytování. Na turistické výpravy do kopců v idylickém okolí vám zde tohoto praktického pomocníka ochotně zapůjčí. Více informací naleznete na internetových stránkách www. swisstrac.ch. Petr Šika

Kam složit hlavu poradí Flyabout Prague Následující informace asi nepřinesou mnoho užitku čtenářům z Prahy. Ti, kteří tu a tam jako hosté navštíví naši Stověžatou, však jistě ocení projekt manželů Folvarských s názvem Flyabout Prague. Díky nim teď každý turista s omezením pohybu ví, jak vypadají bezbariérové pokoje v hotelích a penzionech po celé Praze. Šířka dveří, fotografie bezbariérové toalety, umístění pokoje nebo prostor ve výtahu. To jsou informace, které sbírá občanské sdružení Neposedíme v pražských ubytovacích zařízeních, která nabízejí bezbariérové pokoje. „Zjistili jsme, že bezbariérový pokoj může mít mnoho podob, a ne každá může návštěvníkům vyhovovat. Aby se na svých cestách vyhnuli nepříjemnému překvapení, je tady databáze, která ubytovací podmínky dopodrobna popisuje,“ uvedl Roman Folvarský, který je spolu s manželkou Klárou autorem projektu. Ví, o čem mluví, on i jeho žena

se pohybují na vozíku, na kratší vzdálenosti i o berlích. Na mapování města získali grant od Magistrátu hlavního města Prahy. Magistrát tyto stránky umístí na svou internetovou prezentaci a turisty s hendikepem na ně přímo odkáže. Stránky projektu jsou k dispozici v pěti jazycích včetně japonštiny. „V současnosti jsme popsali asi 50 ubytovacích zařízení a asi 70 pokojů v nich. Není to nic jednoduchého, jednání s jednotlivými hotely někdy trvá i měsíce. Narazili jsme i na odmítavé reakce. Přesto ale bude naše databáze růst, co nevidět zpracujeme dalších dvacet hotelů

a penzionů,“ dodává autor projektu, ve kterém jsou Aneta Šedá zahrnuta ubytování v různých cenových kategoriích. Ty dražší ale vzhledem k přístupnosti převažují. Ne vždy je ale pobyt v dobře vypadajícím hotelu nutně předražený. V databázi je možné vyhledávat podle oblasti, kategorie a typu ubytování, nebo jen podle zadaného slova. Stránky budou doplňovány o informace jak se orientovat v pražské bezbariérové hromadné dopravě, kdo zajišťuje přepravu vozíčkářů, kde je možné si zapůjčit nebo nechat opravit vozík.

www.vozickar.com

26

VOZÍČKÁŘ NA CESTÁCH

„Připravujeme také rozšíření projektu, ve kterém budeme např. mapovat přístupnost kulturních institucí,“ dodal Roman Folvarský. Na hranicích hlavního města plány autorů

projektu nekončí. Chtěli by podobně mapovat i jiná města, turistické oblasti. Připravují prezentaci na facebooku, chtějí spolupracovat s weby, které podobně mapují přístup-

nost jinde v Evropě. Portál s informacemi je přístupný na adrese: http://www.flyabout.cz/. (ata)

Cestovat ve dvou na vozících? Klidně po celém světě Neposedíme. Jednoslovným názvem cestovatelského portálu dali manželé Folvarští jasně najevo, jak se staví k toulkám po světě. A kde nabrali zkušenosti pro již zmíněný projekt Flyabout Prague. Sami se do cestování po netradičních destinacích zamilovali. A podněcují i druhé. „Rádi bychom, aby na webu Neposedime.cz přibývalo co nejvíce cestovatelských zkušeností, inspirací, referencí. Jak jinak by se lidi s hendikepem mohli dozvědět o tom, jak se dá projet Namibie nebo Japonsko?“ podotkl autor stránek. Poprvé vyjel s manželkou do exotické země v roce 1999. A to hned na Srí Lanku. Jeli s cestovní kanceláří, ale nebyl to speciální zájezd. Jen museli dopodrobna probrat s cestovním agentem trasu, možnosti, podmínky. „Nevyhnuli jsme se bariérám, neviděli jsme například všechny chrámy. Spolucestovatelé nám hodně pomáhali. Ale ve výsledku to bylo skvělé. Byli jsme dobrá parta, nijak jsme choďáky neomezovali,“ popsal Roman první výjezd. Postupem času se takto podívali například i do Mexika. „Tyto daleké cesty přes cestovní kancelář nejsou zrovna levné. V roce 2007 jsme se rozhodli vyjet na vlastní pěst, a to opět do Asie, tentokrát do Země vycházejícího slunce. Díky přátelům jsme tam měli

výborné zázemí, jezdili jsme šinkansenem (japonským rychlovlakem), podívali jsme se tam, kam se zpravidla turista s cestovní kanceláří nedostane, třeba do vesnice v horách,“ pochvaluje si cestovatel. Avšak ani tady výčet expedic nekončí. V roce 2009 objevovali manželé Folvarští černý kontinent (Namibie, Zimbabwe, Botswana), v roce 2010 navštívili Spojené státy. Dokonce si tam půjčili auto, kam jim na objednávku firma okamžitě namontovala ruční ovládání. Projeli tak skoro celý jihozápad USA. Otestovali tak řadu hotelů a jejich avizovanou bezbariérovost. „Zrovna tady se nám v hlavě zrodil nápad, že by nebylo marné zmapovat skutečnou bezbariérovost ubytovacích zařízení. V USA si totiž někde mysleli, že do bezbariérového pokoje vedou schody anebo že pro vozíčkáře není problém projet dveře šedesátky,“ pokračuje Roman Folvarský a popisuje start projektu Flyabout Prague.

Co všechno Klára a Roman na cestách zažili? Jak se vyrovnávali se svým hendikepem – s neuropatií a onemocněním kostí? Neváhejte a přečtěte si jejich příběhy na webové adrese www.neposedime.cz. A pokud je vaším heslem také odvážné a životaplné „Neposedíme“, přidejte i zážitky vlastní. Postupně se s těmito příběhy budete potkávat i na stránkách www.vozickar.com. (ata)

Labská cyklotrasa je lákavá nejen pro cyklisty

I vozíčkáři najdou mnoho užitečných informací v atlasu Labská cyklotrasa v České republice 2011, který je na světě od loňského 30. listopadu. Precizně a přehledně pojatá brožura poskytuje mapové podklady pro snadnou orientaci v terénu, městech a obcích, jimiž trasa vede. Jak uvedl architekt Jan Ritter, její hlavní autor, v současnosti je na komunikacích asi 40 stavebních bariér. Avšak většinu trasy mohou využívat nejen vyznavači pěší turistiky, rodiny s malými dětmi nebo cyklisté, ale i vozíčkáři. Zpevněná oddělená stezka podél Labe nyní tvoří asi třetinu celkové délky, zbývající část je vedena po silnicích nebo po nezpevněných cestách. Atlasu pochopitelně dominuje 28 map,

1 / 2012

na kterých jsou barevně odlišeny povrchy, typy a stav jednotlivých komunikací. Někdy jsou na nich uvedeny i paralelní cesty mimo značené cyklotrasy. Uživatel se díky nim snadno orientuje v terénu i s vazbou na okolí, železnici a silnice ve městech. Může si též upravit trasu dle svého záměru, vybrat si variantní cestu podle počasí, cyklistického vybavení a svých schopností, vytvořit si návratový okruh atd. Každou mapu doplňuje stránka obsahující barevné fotografie památek, atraktivních míst a obcí ležících na dané etapě spolu s čtivým průvodním textem. Pro turisty na vozíku či handbiku jsou pak cenné informace o sjízdnosti jednotlivých úseků a tipy na bezbariérové ubytování. „Zkušenosti a poznatky jsme získali při našich jízdách Tour de Labe, a dále je prohlubujeme,“ vysvětlil Ritter, který je předsedou občanského sdružení Labská stezka. K přednostem brožury patří i mapka ukazující návaznost tras na železnici a snímky, na nichž jsou vidět druhy značení používané na Labské stezce. Samozřejmostí je rejstřík měst, obcí, zajímavých míst a také přítoků Labe. Za zmínku stojí i souhrn informací o dosavadních jízdách Tour de Labe, které od roku 2009 pořádá sdružení Labská stezka

a účastní se jich i vozíčkáři a lidé zrakově či sluchově postižení. Atlas nahradí 13 turistických map v měřítku Miloš Pelikán 1 : 50 000. Lze jej pořídit ve specializované prodejně KIWI (Praha, Jungmannova ul. 23) a v e-shopu paní Davídkové na stránkách www.knihanymburk.cz. Publikace také bude brzy k dostání v infocentrech měst na Labi. (mp) Občanské sdružení Labská stezka (www. labskastezka.cz) vzniklo v roce 2009. Od téhož roku pořádá cyklojízdy Tour de Labe. O té poslední se chystá dokumentární film, který bude mít premiéru zřejmě na jaře. Sdružení se snaží o zlepšování podmínek pro cestování a ubytování lidí s postižením v koridoru řeky. Výsledkem má být například levné bezbariérové ubytování každých 20–30 kilometrů na trase. K memorandu na podporu dokončení Labské cyklostezky od pramene řeky k jejímu ústí do moře se připojují kraje, města, obce i Rotary kluby na řece Labi.

27

VOZÍČKÁŘ NA CESTÁCH

Panoptikum vozíčkářské hrůzy Konec roku a začátek nového bývá příležitostí rozhlédnout se kolem sebe trochu jinou optikou. Pojďme se podívat, jak se žije vozíčkářům jinde. Pokud by vás panoptikum snad opravdu postrašilo, mohu vás uklidnit. Žádný snímek totiž nevznikl na území České republiky.

Cesty do pekel bývají dlážděny dobrými úmysly a všeho moc škodí. Obě tato prastará pořekadla platí dodnes. Je to zvláštní, ale vytvořit prostřednictvím bezbariérových úprav zbrusu novou bariéru není zas tak nic nemožného. S trochou pořádných nerezových trubek se dá například ochránit umyvadlo tak,

že si na baterii hned tak nějaký vozíčkář nemákne. Výhodou pevných madel je, že se většinou nevyklají. Nevýhodou je, že dost často a dost hodně překážejí. Při pohledu na některá „přemadlovaná“ řešení toalet se vnucuje otázka, zda se spíš nejedná o zábrany chránící křehkou sanitární techniku před neurvalým otáčením invalidního vozíku. Možná to někoho překvapí, ale i vybírání

peněz z bankomatu může být někdy pro vozíčkáře adrenalinová zábava. Teď mám na mysli nejen vlastní přístup, ale i dosahové vzdálenosti a čitelnost monitoru. Také jste si všimli, že bankomaty peněžních ústavů v ČR a jejich (ne)přístupnost osobám s omezenou schopností pohybu a orientace pozoruhodně kontrastují s výročními zprávami, se sebechválou o firemní společenské zodpovědnosti? Rampy. Zdánlivě jednoduché stavební konstrukce, které mají vozíčkářům umožňovat obousměrný a bezpečný pohyb bez dopomoci. Ve skutečnosti hrůzostrašné pasti a nepřekonatelné překážky. Někteří budovatelé ramp zřejmě považují vozíčkáře za démonické postavy, obdařené nepředstavitelnými schopnostmi. I střet zájmů bývá problém. Pokud narazí bezbariérové úpravy na zájem ochránců přírody, mohou vznikat nová a bezesporu unikátní kompromisní řešení. Zvláště tam, kde nelze za žádných okolností vytvořit alternativní trasu.

I Vozíčkář má svůj strip

Jak je vidět, v ostražitosti nesmějí vozíčkáři polevit ani v hypermoderních budovách. Současná interiérová architektura se totiž zřetelně inspiruje dopravními stavbami. Všichni známe tzv. retardéry, čili umělé překážky na vozovce zpomalující nebezpečně rychlou jízdu vozidel. Obdobně se tak dnes začínají masově instalovat retardéry do chodeb, kde slouží ke zpomalení nebezpečně rychlé chůze. Petr Šika

Strip je krátký většinou černobílý komiks, sestávající ze 2 až 6 políček tvořících proužek (anglicky strip).

www.vozickar.com

Zvedací zařízení Liko Kvalita, bezpečnost a pohodlí

Výhody výrobků Liko: ‡ QHMãLUãtQDEtGNDVWURSQtFKDPRELOQtFK]YHGDFtFKV\VWpPĤQDWUKX ‡ XQLNiWQtYODVWQRVWLWDNpSURUHKDELOLWDFLDQiFYLNFKĤ]H ‡ Y\VRFHRGROQp]iYČVQpYDN\YHYãHFKYHOLNRVWHFKDUĤ]QêFKPDWHULiOHFK VSHFLiOQt]iYČV\SURNRXSiQtSRDPSXWDFLSURQiFYLNFKĤ]H ‡ UĤ]QiĜHãHQtSURSĜHVXQPH]LPtVWQRVWPLYKRGQpSURNDåGêE\WþL]DĜt]HQt ‡ GRNRQDOiNYDOLWDHYURSVNpMHGQLþN\]DSĜHNYDSLYČGRVWXSQpFHQ\ =YHGiN\/LNRQDEt]tVSROHþQRVW'DUWLQDMHMtSDUWQHUILUPD0HGLFFR1HYiKHMWHQiVNRQWDNWRYDW SURSRGUREQČMãtLQIRUPDFHQDEtGNXQHERSURIHVLRQiOQtUDGXSUR9DãLLQGLYLGXiOQtVLWXDFL

ZZZGDUWLQF] WHO

ZZZPHGLFFRF] WHO

MOTREN - ROTREN

Rehabilitační přístroje českého výrobce

Pro pasivní i aktivní léčebný pohyb dolních a horních končetin Záruka 3 roky!!! To je vysoká kvalita přístrojů firmy KALPE 13 typů přístrojů pro cvičení vsedě i vleže, pro dospělé a děti od 3 let Ceny bez obchodní přirážky - to je prodej přímo od českého výrobce Katalog přístrojů zdarma - rádi Vám zašleme naši kompletní nabídku Bezplatné vyzkoušení přístroje - přijedeme za Vámi až domů Široká nabídka příslušenství - možné individuální úpravy

Ceny od 9.975,- Kč včetně 14% DPH

Kalpe - Ke Kapličce 193, 252 41, Dolní Břežany, ČR www.kalpe.cz tel: +420/ 241 910 688, 737 289 275 email: [email protected] facebook.com/kalpe.reha

Pláštěnky, fusaky a nánožníky pro dospělé a děti Vysoká kvalita materiálu i zpracování zaručuje pohodlí pro vozíčkáře v každém počasí. Naše výrobky od specializovaného výrobce ve Velké Británii jsou voděodolné, prodyšné, teplé a stylově i barevně atraktivní a hlavně cenově dostupné. Pláštěnky s přetáhnutím přes opěrku nohou již od 719,- Kč.

Ohřejte se i Vy v našich příjemných a teplých flísech specielně vyráběných pro uživatele invalidních vozíků a skútrů.

Naši širokou nabídku pro handicapované naleznete na: www.prolifeweb.cz, tel. č. 773 252 633.

KULTURA

29

Domácí úkol: Definuj tanec. Definuj hendikep. První únorový víkend se v brněnském divadle Barka konal druhý ročník festivalu Tanec a handicap. Ve společném projektu Duha představilo pět českých a jeden slovenský soubor svůj pohled na výrazový tanec hendikepovaných. Potěšující je, že v přeplněném sále divadla Barka převažovali návštěvníci, kteří se v prostředí hendikepovaných běžně nepohybují a přišli „pouze“ na komponovaný večer soudobého tance. Reprízy projektu se odehrají v červnu v Bratislavě, v červenci na Colours of Ostrava a v říjnu v Praze, rozhodně si je nenechte ujít!

„Nemůžeš chodit, můžeš tančit“ Aniž to zřejmě bylo záměrem pořadatelů, festival se stal „katalogem“ možných přístupů k výrazovému tanci hendikepovaných. Bratislavský soubor Len tak tak svou vrstevnatou, téměř až existenciální etudou pohltil vaši pozornost natolik, že jste vlastně ani neměli možnost soustředit se na zkoumání, kdo z tanečníků má jaký hendikep. Už od úvodu, kdy se tanečnice sedící na zemi groteskně snažila „dohnat“ svou kolegyni na vozíku, bylo jasné, že pojem „hendikep“ ve smyslu omezení, nedostatečnosti je v pojetí Len tak tak postaven na hlavu; popírání klišé, že hendikepovaný člověk je příjemcem, nikoli původcem pohybu a děje, se prolínalo celým vystoupením tohoto souboru. Ostravská Bílá holubice zaujala propracovanou choreografií, která vycházela z přirozených pohybů hendikepovaných tanečníků, zakomponovaných do příběhů plných poetických obrazů. Na vystoupení souboru byla znatelná spolupráce s profesionálními umělci, i na malém prostoru dokázal prosadit formu i výraz „velkého“ baletního umění. Motto souboru „Nemůžeš chodit, můžeš tančit“ dokonale vystihuje jeho smělou vizi – uměleckou profesionalizaci hendikepovaných tanečníků. Spojením jilemnické skupiny scénického tance T.I.K. s jabloneckým souborem PATZ se zrodil taneční útvar, který kombinuje výrazový tanec s baletními a občas až akrobatickými prvky.

Jednou z hlavních ingrediencí jejich vystoupení bylo nadšení a nasazení všech aktérů. Brněnská integrovaná skupina Cyranovy boty působí při Středisku volného času Lužánky od roku 2001. Vystoupení zobrazovalo jakousi výseč z věčného cyklu hledání, nacházení a ztrácení, tanec jako by se rozvinul ze světla svíček a zase se jím uzavřel. Představení se skvěle vybranou hudbou a množstvím neprvoplánových symbolů by určitě prospělo zkrácení. Filip Skála z Múzické školy při lidové konzervatoři v Ostravě společně se svou skupinou naznačili meze, jichž lze v tanečním projevu hendikepovaných dosáhnout. Společné vystoupení tanečníků na vozíku s nevidomou dívkou zaujalo odhodláním a odvahou, avšak pro plnohodnotný jevištní projev by bylo vhodné zapojení více postav, které by dodaly jednotlivým účinkujícím na jistotě. Každopádně jim patří velké uznání za objevování, prozkoumávání a mapování těchto nesnadných oblastí integrace! Skupinu Freedom4 můžeme zařadit na opačný pól – jejich vystoupení se nejvíce blížilo „klasickému“ výrazovému, ale možná ještě spíše společenskému tanci, k němuž byli mimochodem přizváni i hendikepovaní. Na jedné straně soubor asi nejméně ze všech zúčastněných pracoval s přirozeným pohybem svých hendikepovaných členů, na druhou stranu je však následováníhodným vzorem pro nejrůznější taneční spolky, sdružení a kurzy: nebojte se přizvat do svých řad hendikepované, běžné tance s přehledem zvládnou, a dokonce můžou váš taneční projev v mnoha směrech obohatit. Tanec totiž není jen pohyb, tanec je energie, sdílení, cit, prožitek. A projekt Duha o tom dokázal přesvědčit i ty, kteří dosud na tanec nevěřili.

Smím prosit o tanec? O tanci hendikepovaných nejčastěji slýcháme právě ve spojitosti s akcemi, jako byl festival Tanec a handicap, do nichž se zapojují sdružení a kluby, jež jsou primárně zaměřeny na tělesně či jinak postižené. Jak je to ale s běžnými tanečními? Jsou školy tance připraveny na hendikepované? Zjistěte, jaký je stav ve vašem okolí, napište nám o svých zkušenostech! Více k tématu na www.vozickar.com. Barbora Antonová Fotografie: Jiří Tashi Vondráček

Malá vzpomínka na velkou osobnost Jsou pozvání, která se nedají odmítnout. Jedno takové jsem jako redaktorka Českého rozhlasu dostala na podzim roku 1998. Bylo to pozvání na galavečer českého paralympijského týmu, který se konal 26. listopadu na Pražském hradě. Pamatuji si, že toho dne i v Praze mrzlo jen praštělo a vojákům hradní stráže se dech málem měnil v jinovatku. Zato ve Španělském sále bylo příjemné teplo a panovala tam dobrá nálada. Přispěl k ní svým vystoupením i soubor Hradišťan a Spirituál kvintet. Bylo tam také plno lidí, kteří se přišli podívat na vyhlašování nejúspěšnějších hendikepovaných sportovců roku 1998. Galavečer probíhal pod záštitou prezidenta republiky Václava Havla. Pan prezident udělal všem velkou radost, protože se osobně dostavil. Spolu s paní Dagmar Havlovou usedl v první řadě a pozorně sledoval program. Když přišla řada na vyhlašování deseti nejlepších sportovců, odebral se na pódium a předával jim pamětní plakety. Bylo na něm vidět, že tak činí velmi rád. V průběhu večera jsem natáčela s lyžařkami Kateřinou Teplou a Sabinou Rogie, s atletem Radimem Bělešem a dalšími sportovci. Samozřejmě také s návštěvníky galavečera. Ale k úplnosti reportáže mně stále něco chybělo. Nad slavnostním večerem přece převzal záštitu Václav Havel. Kdyby se mi podařilo získat jeho vyjádření, určitě by to pořadu prospělo. Jenže splnit tento záměr nebylo nijak snadné. Po skončení programu jsem sice pana prezidenta požádala o rozhovor, ale nedošlo k němu. Ze všech stran ho totiž obklopili hosté galavečera. Stiskl desítky rukou, rozdal četné autogramy, převzal drobné dárky. Třeba malé keramické Hradčany, které dostal od nevidomých výtvarníků z brněnského My Ateliéru. Pak se ale omluvil a odcházel do salonku, kde měl přijmout nejlepší sportovce a také sponzory paralympijského týmu. Novináři dovnitř vstup neměli. A tu se stalo něco nečekaného. Václav Havel se projevil jako velice vnímavý a pozorný člověk. Zapamatoval si moji žádost o rozhovor, a tak jsem se i já do salonku dostala a mohla s panem prezidentem natáčet. Byl velice vlídný a milý. Netajil svou úctu a obdiv k hendikepovaným sportovcům, kteří i v roce 1998 úspěšně zastupovali Českou republiku. Vždyť jen z paralympiády v Naganu přivezli sedm medailí. Ale ze Španělského sálu Pražského hradu jsem si kromě magnetofonového záběru odvezla ještě něco. Autogram Václava Havla. Podepsal se mi na pozvánku a nakreslil tam i charakteristické srdíčko, které vždy k podpisu připojoval. Zmíněnou pozvánku velmi pečlivě opatruji. Vždyť je to památka na osobnost, které jsem si i já velmi vážila. Už proto, že Václav Havel měl pochopení pro každého člověka bez rozdílu. Věra Rudolfová

www.vozickar.com

30

KULTURA

Malíř hlavou: Nechci život jen projíst a prospat Tomáš Rybička je těžce tělesně postižený, nemůže příliš hýbat rukama ani mluvit, s okolím tedy komunikuje převážně očima. A barvami. Maluje totiž hlavou. A začal už jako dítě. Tomáš tvořící obraz uvnitř obrazu

Dnes jsou k dostání pohlednice s jeho obrázky a nyní šestadvacetiletý Tomáš plánuje květnovou výstavu s besedou v městské knihovně v Žamberku. Maluje pomocí hlavového držáku s vyměnitelnými nástavci – sestrojeném v Hamzově léčebně v Luži – a se svou učitelkou Martou Majvaldovou experimentuje s různými technikami, barvami i nástavci. Proč zrovna malování? Spousta činností je pro Tomáše nedostupná, malování k nim ale nepatří. Tvůrčí hra s barvami a tvary je jednak zábavou, jednak možností poznávat nové lidi: „Hlavně jsem rád, že můžu něco dělat, co mě baví. Také díky malování poznám nové kamarády. Nemám rád nudu,

jsem rád, když se něco kolem mě děje.“ Tak Tomáš reaguje na mé otázky, které mu zprostředkovává Markéta Novotná, jeho důvěrnice z Domova pod hradem Žampach, v němž Tomáš tráví větší část každého týdne. Před dvěma roky Tomáš dostal kalendář fotografií cestovatele Jiřího Kolbaby a začal malovat podle nich; vzniklé obrázky se staly základem jeho první oficiální výstavy v galerii IVKO Letohrad. Práce s předlohou je pro něj namáhavější než čistá fantazie a jeden obrázek tak vzniká několik dnů i týdnů, Tomáš ji má ale raději: „Někdy mám chuť si i malovat jen tak bez předlohy, ale to spíš jen výjimečně.“ Nejprve musí společně s učitelkou určit vhodné barvy a postup, pak se pouští do samotné malby. Důležité je pro něj zkoušet neustále něco nového: olej místo temper, molitan nebo razítka místo klasického štětce. Přednost dává živým, veselým barvám – bílé, žluté a vínové – a rád míchá nové odstíny. K jeho oblíbeným námětům patří fotografiemi inspirované krajiny a abstrakce. Zachytit postavu, lidskou nebo zvířecí, je pro něj velmi složité a prozatím se tomu tolik nevěnuje. Ale kdo ví, jakých obrázků se od Tomáše dočkáme za dalších několik let.

Malováním Tomášovy aktivity nekončí, po mnoho let hraje bocciu a ve filmu Strom splněných přání si Tereza Dědinová zahrál svůj sen stanout na stupních vítězů. Za svůj herecký výkon získal zvláštní cenu poroty na mezinárodním filmovém festivalu Mental Power Prague Film Festival. „Tomáš to nemá v životě jednoduché, ale jeho mimořádné nadání a veselá povaha ho činí natolik jedinečným, že uchvátil všechny diváky i porotce,“ řekla k tomu spoluautorka scénáře Petra Vinšová. Tomášovo nadšení nás všechny může jen inspirovat. Především k tomu, abychom zapomněli na váhavost, přestali přeceňovat překážky a pustili se do toho, co skutečně chceme dělat. (td)

Postřeh Arnošta Goldflama: Vozíčkářem na jevišti Když jsem v roce 1978 přišel do Hadivadla, jeden z mých prvních úkolů nebyla režie, ale úkol herecký. Režisér Svatopluk Vála připravil scénář Depeše na kolečkách. Byla to tehdy průlomová věc, jednalo se o střet umělce s mocí. Míněno to bylo obecně, ovšem bylo jasné, že se jedná o obraz tehdejší situace, tehdejšího, jak se říká, totalitního režimu. Kolega Miloš Maršálek hrál Básníka a mně byla svěřena rovnocenná hlavní role Adjustora, což byl vlastně takový představitel toho režimu, člověk, který schvaluje nebo spíš zakazuje, napomíná, mentoruje a určuje, co a jak má být. Aby bylo jasné, že je to někdo, kdo je tak trochu pokřivený na duchu, hledalo se, jak to vyjádřit, a přišlo se na to, že by bylo dobře deformovat nějak tu postavu i vnějškově. Dostal jsem vozík, na kterém jsem seděl a jezdil, rukama otáčel koly a někdy, občas, najednou, zničehonic, jsem vyskočil a šmejdil hracím prostorem. Pak jsem zase usedl a řídil svůj vozík, otáčel jsem kolečkama a vozíkem. Docela jsem to, myslím, zvládl a bravurně jsem křižoval prostorem, najednou jsem zabrzdil, překvapivě se otočil, zase jsem se rozjel a na centimetr se zastavil před diváky. Inscenace měla veliký ohlas, a tak jsme s tím jeli i do Prahy, do Rubínu, kde jsme

1 / 2012

tehdy hrávali. Před představením jsem nahlédl do publika a v první řadě seděli na vozíčkách dva lidé, výborný kritik a teoretik Václav Königsmark se svou paní Aničkou. Zmocnila se mě panika. My přece nehrajeme o tom, že člověk na vozíku musí být nějaký pokřivený charakter, na duchu i na těle, a já, navíc ještě, představuju takového zloducha! Myslel jsem si v té chvíli, že to nemůžu hrát, že musíme něco udělat. Vála s Königsmarkovými promluvil a oni, poněvadž to byli dobří, vstřícní a chápaví lidé, mi vzkázali, že se těší, ať si s tím nedělám hlavu a hraju, že to rozhodně nebudou brát osobně. A tak jsem hrál, rozparádil jsem se a myslím, že to bylo tehdy velice povedené představení. Václav K. napsal krásnou, a dokonce i pochvalnou recenzi a od té doby jsme se přátelili, dlouho jsme se stýkali, oni se stali pravidelnými návštěvníky našich produkcí a měli jsme je rádi, vždycky jsme se těšili, když přišli, a taky jsme se těšili, co V. K. napíše, i kdyby to měla být slova kritická. Po převratu se po zásluze V. K. stal hodnostářem DAMU, snad dokonce děkanem, a udělal tam velký kus práce, i když se jeho zdraví neustále zhoršovalo, až to pak dospělo ke smutnému konci. Celou dobu jsem ale obdivoval životní elán a statečnost obou Königsmarkových, je-

jich odvahu a vnitřní sílu, a dodnes vzpomínám na naše první setkání s vděčností. Dnes mám zase kamaráda, který je odkázán na vozík, tentokrát je to režisér Jan Borna. Známe se mnoho let, už od doby, kdy to byl mladý, vlastně začínající režisér, plný elánu a síly, pohyblivý a silný. Roztroušená skleróza ho během času postupně zbavovala hybnosti, až ho donutila usednout na vozík. A zase, jako by ten hendikep měl magickou sílu. Ano, je nepohyblivý, ale jako by mu bylo přidáno na duševní síle, soudnosti, citlivosti, ba tvůrčího talentu, i když může pracovat podstatně méně než dřív a zdaleka už nemá tolik sil. A poněvadž nemám tu odvahu, abych mu to řekl přímo, musím mu touto cestou vyjádřit svůj obdiv a úctu. Já bych to, co on, nedokázal. Takže nezbývá než dodat, že vozík, to, že je člověk omezen v životě tak moc, pro mě, který stále pobíhá, jak my v Brně říkáme – jako fretka, vlastně žádný hendikep neznamená. Vnějškově, to ano, ale v hodnotě člověka a v tom, dokáže-li dát svému životu takový smysl, přese všechno, to je něco, z čeho si my ostatní, relativně zdraví, silní a pohybliví, můžeme jenom vzít příklad. Snad to taky budeme mít stále na mysli a přál bych si, aby to dodalo trochu síly i těm, kteří jsou právě na vozík odkázáni. S úctou Arnošt Goldflam

SPORT

31

Jak se stát Berdychem či Vaidišovou? Jak začít s tenisem na vozíku? Kde se tenis na vozíku hraje? Kdo mi s tím pomůže? Pokud se vám tyto otázky honí hlavou, přečtěte si následující řádky. S tenisem na vozíku může začít totiž každý. Na začátku všeho je potřeba mít vůli hrát a oslovit Český tenisový svaz vozíčkářů (ČTSV). Jedná se o organizaci, která funguje zcela nezávisle a je schopná začínající tenisty maximálně podpořit. „Zájemcům půjčujeme jak tenisové rakety, tak závodní vozík. Není třeba se hned na začátku bát větších investic. Díky sponzorům máme i dost míčků,“ ujišťuje hlavní trenér ČTSV Jakub Vurm. Pro to, aby se člověk odhodlal vyzkoušet tenis na vozíku, není potřeba žádná speciální výbava. „Když hráči s tenisem začínají, používají první rok svůj osobní vozík. Závodní vozíky se pak dají třeba půjčit na vyzkoušení,“ komentuje situaci začátečníků prezident svazu Martin Císař. Michal Stefanu

a ramena,“ uvedl úspěšný tenista, který se dvakrát dostal do finále světového turnaje Second Draw a jednou v něm vyhrál ve čtyřhře.

Jan Štětka

Jak tedy začít? V České republice existují tři hlavní centra, kde se trénuje tenis na vozíku, a to Brno, Praha a Karviná. V těchto centrech působí kvalifikovaní trenéři, se kterými je možné tenis vyzkoušet a lépe se seznámit s fungováním ČTSV. Ať už pochází budoucí tenista odkudkoliv, je vždy zapotřebí kontaktovat brněnskou centrálu, a to na čísle 777 684 578 nebo e-mailem cwta@ cwta.cz. Všechny informace jsou dostupné na www. cwta.cz.

Jak to bylo dřív

Když tenis začne bavit... ČTSV plně podporuje naše tři nejlepší hráče. Když se Michal Stefanu nebo Miroslav Brychta rozhodnou vyměnit tenisovou výbavu, je od nich možné získat závodní vozík nebo tenisovou raketu za zvýhodněné ceny. Další možnost, jak získat potřebné sportovní náčiní, je oslovit vedení ČTSV. „Díky tomu, že je firma Meyra výhradním dodavatelem, poskytuje našim členům sportovní vozíky se slevou až 70 procent, to znamená v ceně 25 až 30 tisíc korun,“ popisuje prezident ČTSV Martin Císař materiální zajištění hráčů. Existují dvě základní kategorie. Vozíčkáři (kam patří i amputáři) a kvadruplegici. Tenis se hraje jak na běžném vozíku, tak na vozíku elektrickém, a to na všech typech povrchů. Nejtěžší je podle hráče Tomasze Jochymka uhrát poslední „fiftýn“. „Tenis je středně namáhavý, jsou i náročnější sporty pro hendikepované. Tady člověk nejvíc zatěžuje paže

Tento divácky velmi přitažlivý sport se začal rozvíjet v České republice v polovině 90. let. Na jeho počátcích stojí nezisková organizace Liga za práva vozíčkářů (dnes Liga vozíčkářů) a její sportovní sekce SK Hobit, z kterého posléze vykrystalizoval Český tenisový svaz vozíčkářů. Jedná se o samostatné občanské sdružení, které má hlavní sídlo v Brně. V současné době se koná v České republice a částečně na Slovensku (jeden turnaj) tzv. Malá československá tour, kterou organizuje ČTSV. Jedná se o sedm turnajů, které jsou vypisovány celoročně a hráči v nich získávají body do celkového hodnocení. Dále pak probíhají na území České republiky tři mezinárodní turnaje, a to v Praze, Brně a v Prostějově. Jan Štětka Foto: archiv ČTSV Miroslav Brychta

www.vozickar.com

Veškerá soukromá inzerce je v našem èasopise bezplatná.

INZERCE

„ Prodám el. polohovací zdravotní postel včetně matrace – 8500 Kč. El. invalidní skl. vozík – 9500 Kč. Mech. skl. invalidní vozík s rychle odnímacími velkými zadními koly – 2000 Kč. Vše slušný stav. Tel.: 604 853 753

pneumatiky, střešní nosič. Vůz koupen v ČR, první majitel, nehavarovaný, najeto 120 tis. km. Mechanické ruční ovládání plynu a brzdy Hurt MERO 2a na levou ruku. Cena 95 000 Kč. Tel.: 604 368 603, e-mail: [email protected] „ Prodám novou modrou koncertní pianovku, 7 registrů, 80 basů – cena 10 000 Kč. Dále prodám 4 dvoukolové, osvětlené a nebrzděné vlečky bez SPZ – cena 1 ks 1800 Kč – a knoflíkovou chromatiku bez registrů – cena 4000 Kč. Kontakt: Machalíček Emil, Boněcká 2, 760 01 Zlín-Ronzovy paseky

32 Vozíky „ Prodám vozík Escape 40 – výrobce Heartway. Součástí opěrky zad i rukou. Ovládání osobní i pro doprovod. Originální baterie + dobíječka. V ceně také rampa k nakládání do auta. Starý 4 roky, velmi málo užívaný – jako nový. Více info a foto na [email protected] nebo tel. 736 776 878.

Ostatní pomůcky „ Prodám novou antidekubitní podložku ROHO 43 x 43 cm, prodám díly na plošinu Omega. Cena dohodou. Tel.: 585 426 88 „ Prodám elegantní německý stříbrný 4kolový skútr Cityliner 410 od MEYRY z důvodu stěhování. Zánovní baterie po záruce, vše plně funkční, 6 rychlostí, LED indikace stavu baterií, bezpečnostní spínací klíč, sklopný řídicí panel, otočné polohovací odnímatelné šedé sedadlo s hlavovou opěrkou a zadní kapsou, bezpečnostní pás, chromované nárazníky, nákupní košík, zpětné zrcátko, rychlonabíječka, nové přední pláště. Výborný stav, servisovaný u MEYRY Ostrava. Garážovaný v bytě. Výborný městský pomocník. Je možné si vše vyzkoušet a projet se na něm ve Vsetíně. Cena: 15 000 Kč, sleva možná. Kontakt: [email protected] nebo tel. 721 726 538. „ Prodám cyklotrenažer HM 4600 – cena 1000 Kč. Prodám zasouvací nájezdové ližiny – cena 1500 Kč. Kontakt: 223 001 622, 776 788 670

Seznámení ‰ 61letý by se rád seznámil se ženou podobného věku. Zn.: Antonín, tel. 241 950 971. ‰ Padesátník Pajda by se rád v novém roce seznámil s ženou na vozíku, po amputaci, anebo podobně postiženou. Nejlépe budete-li z Prahy, anebo do 100 km od Prahy, není však podmínkou. Budu moc rád, když napíšete na [email protected] anebo SMS na tel.: 777 794 172.

Různé „ Prodám auto Renault Clio, 1,2, rok výroby 2003, STK a emisní kontrola do roku 2012, najeto 37 500 km, pětidveřové. Automatická převodovka, elektrické stahování předních oken, elektronické ruční řízení (GUIDOSIMPLEX), elektrický posun sedadla řidiče, el. jeřábek pro nakládání vozíku, dálkové centrální zamykání, nebourané. Po dohodě lze veškeré úpravy demontovat. Cena dle dohody. Tel.: 603 842 036 „ Prodám Ford Focus combi, rok výroby 5/2006. Dieselový motor 1,6 l, výkon 80 kW, automatická převodovka. Červená barva, stupeň výbavy Trend (okna v elektrice, vyhřívané čelní sklo, mlhové světlomety), letní i zimní

Všechny inzeráty umisťujeme průběžně na www.vozickar.com . Inzerci si můžete zadat: • na www.vozickar.com, • zaslat na e-mail [email protected], • nebo nadiktovat na telefonním čísle 537 021 493. Vybrané inzeráty vložíme na tuto stranu v dalším čísle Vozíčkáře. Uzávěrka je 2. 4. 2012. UPOZORNĚNÍ: Každý, kdo dostal od obce příspěvek na opatření zvláštní pomůcky podle vyhlášky 182/1991 Sb., § 33, se písemně zavazuje, že pomůcka bude minimálně 5 let jeho vlastnictvím. Pokud někdo pomůcku před uplynutím této doby prodá, vystavuje se riziku, že obec bude vyžadovat vrácení poměrné části příspěvku. Liga vozíčkářů neručí za obsah inzerátů a nenese žádnou zodpovědnost v případě, že někdo takovou pomůcku prodá.

A ještě na závěr…

RUČNÍ OVLÁDÁNÍ AUT

Individuální úpravy všech aut na ruční ovládání – mechanická ovládání za nejnižší cenu i moderní plně elektronická. Prodej nových vozů Škoda s ručním ovládáním podle přání zákazníka za výhodných podmínek Provádíme také další úpravy – plošiny, rampy, otočné sedačky. Nabízíme produkty vlastní domácí výroby i největších zahraničních výrobců. 8 smluvních servisů po celé republice Kontaktujte nás na telefonech 233 552 309, 283 852 945 nebo 602 162 556 www.iroa.cz [email protected]

IROA – HDC s.r.o. Eledrova 718, 181 00 Praha 8

1 / 2012

Dočetli jste až sem? Zaujaly vás články? Oblíbili jste si Vozíčkáře? Pokud jste na všechny otázky odpověděli kladně, můžete se ještě zamyslet, zda nás podpoříte i finančně. Příspěvek na odebírání časopisu Vozíčkář je dobrovolný, nepovinný. Budeme ale za něj velmi vděční a pomůže nám pokračovat ve vydávání. Přispět můžete: SLOŽENKOU Na poště vyzvednete složenku typu A, vyplníte svoje jméno (jako odesílatel), adresáta (Liga vozíčkářů, Bzenecká 23, 628 00 Brno), variabilní symbol (kód z vašeho adresního štítku na časopise), číslo účtu (2900181344/2010). PŘEVODEM NA ÚČET Číslo účtu: 2900181344/2010 (Fio banka) Variabilní symbol: kód z vašeho adresního štítku na časopise SMS PLATBOU částka: 79 Kč na číslo 902 10 odešlete SMS ve tvaru: VOZICKAR mezera VAŠE PŘÍJMENÍ mezera VAŠE JMÉNO mezera NÁZEV VAŠEHO MĚSTA (OBCE) mezera ULICE mezera ČÍSLO POPISNÉ mezera PSČ. (Bez diakritiky, nezáleží, zda použijete velká či malá písmena. Ihned obdržíte potvrzující SMS.)

POMÁHÁME LIDEM PěEKONÁVAT BARIÉRY

9 Kompletní Ĝešení bariér 9 Pružná výroba a servis 9 Prodloužená záruka 9 Spolehlivost 9 Kvalita

SchodišĢové sedaþky

9 SchodišĢové plošiny 9 SchodišĢové sedaþky 9 Stropní zvedací zaĜízení 9 Nájezdové rampy 9 Schodolezy

ZDARMA VOLEJTE 800 303 304 Šikmé schodišĢové plošiny

NejvČtší þeský výrobce zaĜízení pro pĜekonávání schodišĢových bariér s tradicí výroby již od roku 1992 ALTECH, spol. s r.o., PrĤmyslová 1146, 686 01 Uherské HradištČ poboþka Praha: Starochodovská 1110, 149 00 Praha - Chodov www.altech-uh.cz, [email protected]

Ovenecká 32, 170 00 Praha 7 Lipůvka 397, 679 22 Lipůvka Příčná 2, 736 01 Havířov Volejte zdarma: 800 100 659 [email protected], www.vecom.cz

Přímá cesta k mobilitě Kompletní výroba a dodávka všech typů plošin pro tělesně postižené: šikmé schodišťové plošiny, vertikální zdvižné plošiny, schodišťové sedačky a schodolezy.