XV. ročník Literární a překladatelské soutěže

Velvyslanectví České republiky ve Varšavě České centrum ve Varšavě Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ČR Vratislavská universita, Bohemistika při Ústavu slovanské filologie vyhlašují

XV. ročník

Literární a překladatelské soutěže I. Soutěž probíhá do 10. 5. 2013 ve dvou kategoriích: 1) Překlad české prózy Překlad úryvku prózy určeného pořadateli (Jan Čep, Dvojí domov; viz Příloha 2) a překlad českého beletristického textu nebo jeho úryvku podle vlastního výběru v rozsahu 2-3 normovaných stran překladu (3600-5400 znaků včetně mezer). 2) Překlad české poezie Překlad tří básní určených pořadateli (Zdeněk Rotrekl Melodie, Sylva Fischerová Kdo ví něco o ženách?, Pavel Řezníček Vrána; viz Příloha 3) a překlad dalších tří českých básní jednoho nebo více českých autorů podle vlastního výběru. II. Soutěžící by se měli důkladně seznámit s přílohou Organizační pokyny, která je nedílnou součástí tohoto Vyhlášení. Další nedílnou součástí Vyhlášení jsou přílohy se soutěžními texty určenými pro jednotlivé kategorie (úryvek prózy a tři básně). Grafická úprava a způsob odeslání vyžadované u soutěžních prací jsou podrobně popsány v Organizačních pokynech. III. Soutěž je určena pouze pro studenty polských vysokých škol (nejen filologických, bakalářského a magisterského studia všech oborů). Soutěžící, kteří užívají češtinu ve svém povolání (např. profesionální překladatelé, ale také vysokoškolští učitelé-bohemisté), se soutěže z pochopitelných důvodů nemohou zúčastnit. IV. Práce bude hodnotit odborná porota složená ze zástupců polských bohemistických pracovišť. Celkové hodnocení účastníka bude odpovídat aritmetickému průměru dílčích hodnocení členů poroty. Práce v porotě je čestná. V. Vyhlašovatelé soutěže si vyhrazují právo neudělit na doporučení poroty některou z cen. Rozhodnutí poroty nabývá platnosti okamžikem vyhlášení a není proti němu odvolání. VI. Vítězové jednotlivých kategorií budou odměněni hodnotnými cenami a obdrží certifikát Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR. Hlavní cenou v obou kategoriích je účast na Letní škole slovanských studií financovaná Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR. Soutěžící, kteří se umístí na 2. a 3. místě obdrží věcné ceny. VII. Oficiální vyhlášení výsledků soutěže proběhne v sobotu 8. 6. 2013. Za pořadatele mgr Alena Zipser dr Jarosław Malicki dr Dorota Żygadło-Czopnik dr Lenka Ptak Vratislavská universita Přílohy: 1. Organizační pokyny, 2. Próza: Jan Čep, Dvojí domov, 3. Poezie: Zdeněk Rotrekl Melodie, Sylva Fischerová Kdo ví něco o ženách?, Pavel Řezníček Vrána;

1

Příloha 1 Organizační pokyny k XIV. ročníku Literární a překladatelské soutěže 

Soutěž vyhlašuje 15.3.2013 Zakład Bohemistyki, Instytut Filologi Słowiańskiej Uniwersytetu Wrocławskiego.



Soutěžní práce (tzn. překlad zadaného textu, český výchozí text (podle vlastního výběru) a jeho překlad do polštiny) musí být odeslány nejpozději do 10. 5. 2013 do 24.00 hod. na adresu: [email protected]



Soutěží se ve dvou kategoriích: v 1. kategorii se překládá zadaný text (Jan Čep, Dvojí domov; viz Příloha 1) a další český beletristický text nebo jeho úryvek podle vlastního výběru v rozsahu 2-3 normovaných stran překladu (3600-5400 znaků včetně mezer). Ve 2. kategorii se překládají tři zadané básně (Zdeněk Rotrekl Melodie, Sylva Fischerová Kdo ví něco o ženách?, Pavel Řezníček Vrána; viz Příloha 3) a další tři české básně jednoho nebo více českých autorů podle vlastního výběru. K textům je nutno uvést jejich autora a bibliografické údaje.



Zvolte prosím písmo Times New Roman, velikost 12, řádkování 1,5.



Vybírejte texty, které ještě nebyly vydány v polském překladu. V 1. kategorii (próza) není třeba posílat originál povinného textu (Jan Čep Dvojí domov) – originál vámi vybraného textu samozřejmě poslat musíte. Ve 2. kategorii (poezie) se snažte umístit originál básně a překlad vedle sebe na jednu stranu. Soutěžní práci pošlete elektronickou poštou z adresy, která bude obsahovat Vaše soutěžní heslo (dokument také nazvěte vaším soutěžním heslem) ve formátu .doc, .rtf nebo .pdf. Po doručení na elektronickou adresu odesilatel obdrží potvrzení o tom, že zpráva byla doručena. Pokud potvrzení neobdržíte do 3 dnů, kontaktujte nás. Práce musí být označeny jednoslovným heslem podle vlastního výběru (slovo, číselný kód apod.; důležité je, aby bylo heslo snadno identifikovatelné, čitelné, originální a nemělo žádný zjistitelný vztah k vaší osobě). Listy překladu očíslujte. Každý list musí být označen týmž heslem za účelem utajení vašeho jména až do okamžiku vyhodnocení překladů. Po vyhodnocení soutěžních prací a udělení 1., 2. a 3. ceny soutěžící obdrží zprávu s prosbou o zaslání e-mailem údajů: jméno a příjmení, název vysoké školy, na které studuje, kontaktní adresa a číslo mobilního telefonu. Soutěžní práce nesmějí být označeny vaším pravým jménem – použijte jen heslo. Soutěžit můžete jen v jedné kategorii.



Práce, které nesplňují výše uvedené podmínky, především bod 5, nebudou moci být porotou objektivně hodnoceny, a budou proto diskvalifikovány.



Práce bude hodnotit odborná porota složená ze zástupců polských bohemistických pracovišť. Celkové hodnocení účastníka bude odpovídat aritmetickému průměru dílčích hodnocení členů poroty. Práce v porotě je čestná.



Soutěžní práce budou odeslány pořádající univerzitou členům poroty nejpozději 13.5.2013.



Výsledky soutěže budou slavnostně vyhlášeny v sobotu 8.6.2013.

 Ve všech záležitostech, které tyto pokyny výslovně neupravují, se pořadatelé a soutěžící řídí

platnými právními předpisy Polské republiky.  S případnými dotazy se obracejte e-mailem na adresu [email protected]

2

Příloha 2

Jan Čep Děravý plášť ...když v plášti plném děr jsem spěchal za láskou... Jaroslav Seifert

Kdybych byl závodníkem v tenisu nebo hrál kopanou, kdybych sbíral motýly, kdybych měl peníze a mohl se potloukat po světě, nezačínal bych psát tyto řádky. Kdybych byl z těch, kteří si dovedou sáhnout na život, neseděl bych u tohoto stolu, nehleděl bych do noci plné hvězd a žabího kvákání a neskládal bych pomalu slovo k slovu, větu k větě. Od té chvíle, co jsem se k tomu odhodlal, co jsem před sebe položil papír a pero, od té chvíle se mi začalo zdát všechno lehčí. Ale co mne stál ten první krok! Jak dlouho to trvalo, než jsem se vytrhl ze strnulosti, která mě ochromovala! Kolik dní a kolik nocí jsem se vyhýbal tomuto pokoji s rozházenou postelí, se .smetím neurčitého původu na kobercích, s prázdnotou po té. na kterou jsem si nemohl dlouho vzpomenout, aniž by se mi svíralo hrdlo! Je těžké pokoušet se k stáru o nové řemeslo, a já jsem upustil od slohových cvičení málem se svou maturitou. Zdálo se mi tak pošetilé vymýšlet nové příběhy, jako chtít rozmnožovat vzduch dýcháním. Všecko už bylo tolikrát napsáno, a jak napsáno! V knihách jsem ležel od rána do večera, ba vláčel jsem je i za světové války v tlumoku po rakouských zákopech. Nepřestal jsem číst, ani když jsem se vrátil z vojny. Nezdálo se mi jako jiným, že jsem viděl všecko a zakusil všeho. Teprve s ní jsem přestal číst, s Jindřiškou — jsem dnes poprvé s to vyslovit její jméno a nezapotácet se na pokraji nicoty — s ní, která uměla stíhat mou knihovnu pohledem tak neodolatelně opovržlivým. Sedám-li dnes nad tento papír, je to jen proto, abych v sobě udělal trochu pořádek, abych mohl změřit svou bídu a podívat se; dá-li se ještě něco udělat s tou trochou času a sil, která mi zbývá. Musím si však dát pozor na záludnou schopnost slov, která se člověku vnucují místo skutečnosti a vydávají ze sebe vůni, která nás omamuje. Všiml jsem si toho mnohokrát u nejprostších lidí; dali se do vyprávění skutečné příhody, a než se nadáli, než si toho mohli vůbec povšimnout, už osnovali událost docela vymyšlenou, už je nesl rytmus nového dobrodružství. 2 Člověk, který žije ustavičně tváří v tvář sám sobě, nepozoruje změny, které se s ním dějí. Zdá se mu, že jeho podoba v zrcadle je stále táž, a nevidí vrásky, které mu kreslí čas a zkušenost, nevidí hořké stažení úst a únavu očí. Mně se dodnes zdá, že se se mnou v podstatě 3

nic nezměnilo, že jsem to stále ještě já, který jsem běhával bos v rozžhaveném prachu polních cest našeho kraje, který jsem nespal celou noc po odeslání prvního milostného dopisu, který jsem uslyšel s podivným zachvěním hvízdnutí první kulky. Zdá se mi, že ve mně dosud žije moje dětství, jeho radosti a strachy, ačkoli jsem už měl tolik příležitostí se přesvědčit, že je to pevnina oddělená ode mne trhlinou k nepřekročení. Moje dětství! Věčná iluze střechy schoulené v hustých korunách stromů, a cesty se vinou tiché mezi obilím. Nebyl jsem v tom kraji několik let, a přece mi zůstal v mysli jako trvalé útočiště, jako poslední záštita. Nemám odtamtud zpráv a nesnažím se o ně. Vím jenom, že se můj mladší bratr Josef oženil, že má dvě děti a že tam všecko tančí okolo švagrové. „Frantina umí, pane, s Josefem točit!‖ povídal mi kovář Hradil, když jsem ho potkal jednou odpoledne na nábřeží. Chudák, nikdy se nedoví, že nebýt jeho, nebyl bych se možná dostal k tomuhle účtování. Šel všecek zmořen a uprášen po tvrdém chodníku, zdvíhal těžce nohy v zprohýbaných botách, na vestě se mu houpal zčernalý niklový řetízek. Byl bych ho už už minul, jako jsem si v posledním čase zvykl míjet své pražské známé. Mimoto jsem měl za to, že mne nepoznává — vždyť já sám jsem ho poznal až skoro v poslední chvíli. Byl to kamarád mého otce a já ho měl v paměti jako čtyřicátníka. Visela u nás doma v pokoji fotografie, na které byli oba jako tovaryši, s tuhými manžetami lezoucími z rukávů, s příliš vysokými límci, s pěšinkou ve vlasech, s pohledem nepřirozeně strnulým. Můj otec se ženil dřív a Hradil mu byl za družbu. Svatba byla s muzikou a s mnoha pitím, ale bylo ten den tolik bláta, že nevěstin kočár uvízl na polní cestě a ona musila v bílých střevících kus cesty. Pamatuji se, že to matka cítila jako nenapravitelnou křivdu na celý život. Hradil mě poznal hned a měl se ke mně jako k vlastnímu. Jeho modré oči hleděly srdečně z opálené tváře, ale vlasy měl bílé na spáncích, ramena shrbená a pěsti veliké a těžké. Moje ruka se úplně schovala v jeho. „Takhle by byl vypadal můj otec!" pomyslil jsem si, a on, zdá se, dělal také svůj odhad. „Zestárls, chlapče!― kmitlo se mu v očích a jeho ruka tiskla mou ještě silněji. „Chtěl jsem taky jednou vidět Prahu," povídal. „Přijelo nás sem z Habřin dvanáct na výstavu, ale všichni se mi ztratili.― Všiml jsem si odznaku s trikolórou a s jetelovým čtverlístkem v jeho knoflíkové dírce, a v jeho hlase bylo znát údiv, že jsou v Praze lidé, kterým není výstava hlavní událostí těchto dní, ba že ani nevědí, jaká je to výstava. On nesl svůj odznak na kabátě jako sváteční povinnost. Neodvážil se pomyslit, že by si jej mohl sundat a nikomu by se proto nezdál podezřelejší.

4

Příloha 3 Zdeněk Rotrekl

Sylva Fischerová

Kdo ví něco o ženách?

Mel odi e

Idoly nad tebou visí vznešené a pevné, nevěř jim, jsou to zběhlice z Kola Štěstěny a nikdy nebyly krásné, teď na tebe mává dívka v šatech barvy slonové kosti, její prsty jsou měděné náprstky sudiček. Přilož polínko pod kotel osudu a ohřej prstíček,

Nahořklou kávu neurčité noci zhluboka pil ve vyklenutém mrazu ve vyklenuté cele Sebesám Vločky snéhu drobnými ústy se přisály na tvář Mříž lakoval barvíř v době císaře Leopolda blahé paměti Najednou něžná hrdélka se rozevřela jako rány už beze strachu kdy budenebude Prýští Melodii pustošení naslouchám v dece zachumlaný a měsíc ten žlutý zub noci prut mříže skousl ve zvláštním milování Bez přestání naslouchání rozkládání Sirný louh se stěny zvolna stéká na prkna jež hobloval mráz Mříž se sune a věc číslo slovo věc se vplétá do ní Zakovaný v kalné strouze VÍM: Byl otcem věcí mráz

vařené idoly padají do náprstků a dívka nemá tvář, je pustý západní vítr, obrousil stromy, věže, kameny a sežral trávu; jakési výčnělky tu zůstaly pro plačící pozůstalé; to proto jsem tě ztratila, aby mě pozřel západní vítr, aby vařené idoly zhltly mé něžné přátele, kteří o ženách stále nevědí nic?

Nahořklou kávu noci zhluboka dávil kavalcem víry polknutý I ZJEVENO BUDE VŠEM

Pavel Řezníček

VRÁNA Řecky se motýl řekne psyché Stejně tak se řekne duše Dosti toho básnění Mně stačí když mám na talíři Kus vraního masa (Ano: nemýlíte se... žeru vrány) Metrák brambor A obnošený zimák (Ten nežeru) Je však pro mě Něco jako Kafkův Zámek S vybitými zuby a krvavou dásní Poesie mi byla vždy cizí 5