Western Barbora Voráčová Postavy:
Mladíček
Olív, vesnická holka
Bordelmamá
Šerif
Máry
Gangster – Bratr
1
Scéna 1. - Mladíček a Olív ve stodole (Stodola Olív) Mladíček, Olív
Mladíček a Olív sedí v kupce sena. Mladíček nadšeně vypráví a Olív se nudí.
Mladíček
A pak jsme vyjeli tím největším tryskem! Nemohl nás dohonit, ani kdyby měl
toho nejrychlejšího koně! Letěli
jsme po prériích s brašnou plnou peněz a stříleli do vzduchu, aby všichni chudí a nemocní vyšli na zápraží svých domů a chytali peníze, který jsme rozhazovali.... A my jsme jim vysypali celou tašku a ujížděli dál a dál na svých koních.. Tam, kde nás potřebujou..
Olív
To už jsem slyšela nejmíň dvacetpětkrát...
Mladíček
Tak zkusíme něco jinýho...
Mladíček se přikrčí k Olív a začne hrát prstové divadlo na jejím těle. Začíná na hlavě a přesunuje se porůznu tak, jak pokračuje příběh. Mladíček hraje se změněnými hlasy, svádí Olív a ta se začíná pomaličku usmívat.
Mladíček:
Krásná slečno, slyšela jste už o hrdinovi prérií? Ne, neslyšela... Kdo to je, prosím vás? A on je vážně hrdina? Jak je to možný, že o něm nic nevíte, slečno... To vám budu muset povědět, jak to všechno začalo... Povídejte, prosím, nemůžu se dočkat. To takhle jednoho dne zrána vstal tento náš hrdina levou nohou. Probudil svýho o několik let mladšího bratra a řekl mu: Takhle to dál nejde, brácha, musíme odsud. Musíme. Musíme... pomáhat... Jojo... Jeho bratr byl ještě docela usmrkánek, ale starší brácha byl 2
autorita, takže si vzali nějakou tu snídani, políbili matku a řekli, že se vrátí v pořádku, jen přesně neví kdy. Jakmile vyšli před dům, uviděli první nespravedlnost a hned s ní řádně zatočili. A co viděli, pane? Viděli, jak se dva malí kluci přetahujou o hračku a hrozně pláčou. A co s tím udělali? Vzali jim ji... Nechali je brečet a pomalu pomaloučku odcházeli vstříc světu, kterej bez nich nemůže mít ten správnej řád...
Olív se začne smát a pohladí Mladíčka po tváři.
Olív:
Ty jsi taky hrdina? Jako tvůj brácha? Můj hrdina?
Mladíček:
To nevím... Brácha to odnes i za mě... Asi bude hrdina jen on...
Olív:
Tys mu nepomoh, když potřeboval?
Mladíček:
Při jedný vloupačce nás chytli šerifovi chlápci. Pustili jsme se do silnýho matroše, žádná sranda. Státní banka západu. Velkej barák obehnanej zdí a ostnatým drátem. Vězení miliónů. Měli bychom tolik peněz, že bychom je mohli do konce života rozhazovat cestou po světě! Jenže na nás číhali muži zákona. Já jsem stih utýct, ale bráchu chytli. Měl všechny prachy u sebe, takže ho zašili rovnou do lochu.
Olív:
Tys ho nešel zachránit? Jakto?
Mladíček:
Brácha vždycky říkával: Jednou tyhle krásný časy skončí a my půjdeme do basy. Jestli se jeden z nás zachrání, začne víst novej život, úplně novej, bez krádeží a bitek, úplně novej a někde jinde a bude se snažit pomáhat lidem nějak... jinak, tak asi obyčejně... nebo co... A ten druhej za ním jednoho dne přijde a budou víst spořádanej život spolu. Spolu, víš? Spolu.
Olív:
Takže ty na něho čekáš? On sem přijde, viď?
Mladíček:
Jojo, on přijde a bude tu se mnou... Můj velkej brácha... pokouší 3
se Olív políbit. Ta se chvilku líbat nechá, ale pak uhne Olív:
Ty teď čekáš, až bude všechno jako dřív, jak to bejvalo? Všechno tak správně a dobře...? Myslíš, že to jde? Že budeš někdy šťastnej, jak jsi bejval?
Mladíček:
Nikdy to už nebude úplně stejný. Teď je to jinak, taky dobře a správně. Jsem s tebou a neumím si představit, jaký to je bejt šťastnější... přemýšlí, je hodně vážný
Olív:
Neumíš?
Mladíček:
Ne, asi... přehnaně vážný, až se začne smát To nejde...
Olív:
Ty jsi! To není hra! Kdybych někdy mohla bejt hrdina já, tak tomu obětuju všechno. Rodinu a taky... svoje koně, ty taky... a... Jezdila bych sama po světě a dávala lidem všechno, co mám... Ale chtěla bych za to obdiv a respekt a slávu! Víš?
Mladíček:
To přece není důležitý, Olív...
Olív celá rozrušená:
A co potom je? Mladíček jí začne šátrat pod sukýnku Jejda, co to děláš?
Mladíček:
To já ne... to je asi můj brácha...
Líbají se.
Scéna 2. - Máry sama (Bar) Máry sedí v baru, listuje si novinami. Napije se z flašky. Před ní v popelníku hoří zrovna zapálená cigareta a doutná.
Pořád nové zprávy... Pořád se něco děje... V tom světě... Ve velkém nebezpečném světě... Tam číhá tolik nebezpečí a tolik vzrušení... Tolik lidí tam mluví o sobě a nikoho jiného nepustí ke slovu... tolik lidí... odhodí noviny na stůl, napije se a začne si balit cigaretu A já jsem tady! kouří Tady, kde už žádní psi ani nejsou, neuslyšíte jediné štěknutí, jen mrouskání koček na každém rohu, až z toho vstávají chlupy hrůzou a touhou po tom, aby přišel někdo... kdokoliv a začal křičet: Doooost! Ten křik by se rozlíhal všude po téhle 4
zoufalé rovině, zalezl by do každýho smítka prachu na cestě, do každýho okenního rámu, do všech otevřených dveří! Byl by všude, zažranej jako špína a omezenost v tomhle městě. Byl by všude, jen lidí by se nedotkl ani trochu... Navždycky by se tu schoval, protože by se stejně... nic... nestalo... Možná by se někdo ohlídl a ptal se: Proč ten člověk křičí? Ale kdyby mu to řekl, stejně by nic nepochopil... Nic... nepochopil... A já jsem tady... Protože... Utíkat sama před sebou nejde pořád. Musela jsem si najít místo, kde se dá nejsnáz utrápit...
Vezme si flašku tvrdýho a začne s ní tančit na melodii, kterou si zpívá, píseň je nejdřív veselá a divoká, pak se ale zastaví a začíná zpívat píseň (o malém děťátku, které se ztratilo v noci na poušti a našli ho vlci a odnesli ho do bezpečí, ale maminka ho už nikdy neviděla). Když dozpívá, sedne si zpátky na židli, napije se a kouří.
Kdyby ten člověk přišel, kdyby opravdu přišel, já ho poznám... Uslyším ho. Přinese mi dopisy... Spousty dopisů, desítky, stovky! Všechny dopisy, které mi ještě nepřišly, které mi měly přijít, ale ještě nepřišly! Dopisy, kde bude všechno, co mi ještě nestačil říct, co mi chtěl říct, ale nestačil na to... Nestihl to... Tisíce dopisů... (hladí si bříško, usmívá se, Maličké, maličké...) přestane se usmívat, vezme do ruky flašku a dlouze se napije A já jsem tady...
Scéna 3. - příchod Gangstera (pokoj Bordelmamá) Bordelmamá, Gangster, Šerif
Pokoj Bordelmamá. Do okna leze muž. Když se ocitne v pokoji, začne si prohlížet věci kolem sebe a zastaví se u fotografie mladé ženy. Dívá se na ni a usměje se. Prohlíží si pokoj dál. Občas vezme něco do ruky, ale v pořádku to vrátí na místo. Mezitím slyšíme hlasy zvenčí.
Máry:
Byl tu dneska pošťák? 5
Bordelmamá:
Ne...nic...zase nic, do takovýhle hnusný smradlavý díry ani dopisy nechodí!
Bordelmamá otevírá dveře. Uvnitř svého pokoje vidí Gangstera, lekne se. Bordelmamá se začne smát. Bouřlivě se vítají a objímají.
Bordelmamá:
Co tady...
Gangster:
Jak se má... moje kráska?
Bordelmamá:
Vítej! Můj malej chlapeček... Jsi konečně zpátky!?
Gangster:
Říkal jsem si, že zaskočím na kafe. Hodně silný kafe, jaký umíš jen ty.
Bordelmamá:
Tak moje kafe... pohladí bratra po tváři Proč ses tak dlouho neukázal? Ani nedáš vědět, neozveš se... Abych se o tobě dozvídala jen z novin... Víš jakej o tebe mám pořád strach? Stýskalo se mi... Můj chlapeček... Mám sbírku všech tvejch známejch zločinů, sleduju tě na mapě jen podle toho...
Stáhne roletu, na které je mapa státu s označenými místy, kde bratr spáchal zločin.
Bordelmamá:
O tobě se píše i v našich novinách! usmívá se
Gangster:
A vidíš, teď jsem tady... ukazuje na mapě městečko, kde se nacházíme – kolem něj jsou jen pouště a prérie
Bordelmamá:
Nebyl jsi tu dobrejch osm let... Nic se tu za tu dobu nezměnilo. Pořád se na něco čekám..pořád někdo na něco čeká. Jako tenkrát. Pořád stejně. dívá se na fotku maminky – mladé ženy, kterou si předtím prohlížel Gangster Zestárla jsem. Jsem unavená...
Gangster:
Jsi krásná. Vypadáš jako máma...
Bordelmamá:
Myslela jsem, když umřela, že ji pro tebe zvládnu nahradit... Že 6
dokážu být máma pro nás pro oba. Víš, jak mi chybí... Jak mi chyběla? Hrozně jsem se snažila, abys to nepoznal... Bylo ti osum... Zůstali jsme jen ty a já, ty a já usmívá se... Náš táta byl bůhvíkdo bůhvíkde... Ty a já, ty a já... Pamatuješ? Gangster:
Jo... Už je to dávno.
Bordelmamá:
Proč jsi nepřišel dřív? Když jsi byl malej, říkal jsi, že tu se mnou zůstaneš. Napořád.
Gangster:
Nešlo to... Musel jsem sám... Něco najít...
Bordelmamá vyčítavě: Jen tak jsi zmizel... Zničeho nic... Měla jsem docela radost, když se ti povedla ta první vloupačka. Můj brácha je slavnej! usmívá se Bratr:
Byly to tajný zprávy pro tebe...
Bordelmamá:
Našel jsi, cos hledal?
Bratr:
Nevěděl jsem, co hledám.... Nevím to ani teď.
Bordelmamá:
Pak asi nic nenajdeš...
Šerif zvenčí:
Tak hoši, jdeme na to. Hlídej zadní východ a ty mi budeš krýt záda. Jdem!
Bordelmamá:
Hledají tě?
Gangster:
Ty o tom ještě nevíš?
Bordelmamá:
Musíš se schovat. Okamžitě. No tak rychle!
Gangster se schovává pod postel, slyšíme kroky na schodech. Bordelmamá si sedá na postel a rozepne si pár knoflíčků na blůzce. Jen co se Gangster schová, do pokoje vtrhne Šerif a začíná prohledávat pokoj.
Šerif:
Ahoj lásko. Jsi tu sama?
Bordelmamá:
Miláčku, nečekala jsem tě...
Šerif:
Dostanu pusu?
Bordelmamá:
Tak pojď ke mně...
Šerif plácne Bordelmamá po zadku, uchechtne se a dál se rozhlíží po pokoji. 7
Bordelmamá:
Kávu?
Šerif:
Panáka.
Bordelmamá:
Šerife!
Šerif:
Tak dobře. Kde je?
Bordelmamá:
Kdo?
Šerif:
Nemá cenu zapírat. Přijel poledním vlakem. Mám svý informace. Vím, že je tady. ukáže na postel
Bordelmamá:
Ukaž, jak se na mě umí vrhnout můj hrdina, hledač zločinců... Ukaž mi to...
Šerif chvíli přemýšlí, políbí Bordelmamá a chce se podívat pod postel, Bordelmamá si ale lehne před něj na postel a začíná ho svádět.
Šerif
Nemůžu, teď ne...
Bordelmamá:
Ale miláčku, jsme tu jen my dva... Ty a já... Táhne mě to k tobě... Mám tě plnou hlavu...
šerif:
Nedělej ze mě hlupáka. Tohle je moje práce - rozumíš? Pusť mě. Je na čase nasadit želízka jednomu chlápkovi. I když je to tvůj brácha, tohle musím udělat. Musím.
Bordelmamá:
Tak si posluž... strčí do něho a ukáže na postel Ale tady se schovává leda můj milenec – podělanej strachy... A teď to víš.
Šerif:
Cože?
Bordelmamá drsně:
Tohle jsi chtěl vědět, ne? Proto jsi sem přišel? Chtěl ses přesvědčit, jestli jsem ti opravdu nevěrná? Ty ubožáku. Celý město se z tebe může posrat. Z tý tvý neohrožený autority. Ani mí milenci nedokážou vylízt zpod postele, když se tu zjevíš a postavit se ti tváří v tvář. Tak si posluž. Podívej se, kdo se mnou spí, když honíš ty svoje zločince... Rovnou ho zastřel!
Pauza. 8
Šerif:
Myslel jsem, že jsi s tím skončila. Děvka zůstaneš navždycky.
Šerif rozzuřeně odchází, Bordelmamá stojí se vztyčenou hlavou a jakmile Šerif zabouchne dveře, rozpláče se. Gangster pomalu vylézá ze svého úkrytu a neohrabaně chce sestru obejmout. Ta mu uhne a utře si slzy.
Bordelmamá:
Teď musíme vymyslet, co bude s tebou.
Scéna 4. - Noční bar (Bar) Bordelmamá, Šerif, Mladíček
Bar. Bordelmamá stojí za pultem a pracuje. Čistí skleničky, občas si nalije panáka. Tiše si zpívá. Do dveří vstoupí Mladíček.
Mladíček:
Dobrej večír...
Bordelmamá:
Jojo... pohladí Mladíčka po tváří a usměje se na něj. Vezme mu z vlasů kousek sena: Olív?
Mladíček se stydí:
Já... No... Je to tak bláznivý. Všechno se se mnou točí. Ještě jsem to nezažil...
Bordelmamá:
Nikdy?
Mladíček zavrtí hlavou: Je to hloupý? Bordelmamá zavrtí hlavou stejně jako předtím on Víte, brácha byl jednou zamilovanej. Povídal mi o tom. Uviděl ji a bylo to. Takhle ukáže rukama před sebe, jakoby tam stála Páni! Byla krásná! Něco v ní našel, víte? Něco zvláštního, co v nikom jiným na celým světě nebylo. Nebo to v nikom jiným nehledal...
Bordelmamá se začíná usmívat, jde s Mladíčkovým příběhem, naslouchá mu.
9
Mladíček:
Takhle to říkával: Ta moje prérijní lištička má v očích něco, co jsem znal jen z hvězd. Takhle to říkával. Tenkrát jsem mu nerozuměl, přišlo mi divný, že tak zblbnul z nějaký holky. Jakoby se v ní celej ztratil... Nebylo nic, jen ona, ona a už nic... Ona, ona, ona... A malej brácha, kterýho měl na krku. Pak ji musel vrátit tý suchý prérii, patřila tam, ne jemu. A jel dál. Myslím, že už ji nikdy neviděl.
Bordelmamá:
Nikdy?
Mladíček:
Asi ne, asi to tak mělo bejt.
Bordelmamá:
Možná... Třeba na ni pořád čeká...?
Mladíček:
Třeba jo...
Bordelmamá:
Někdy ti nezbyde nic jinýho, než čekat... Kde je brácha teď?
Mladíček:
V lochu... Nebo se někde schovává a snaží se najít cestu sem. Nevím. Slíbili jsme si, že se zase najdem.
Bordelmamá:
A co bude, až se najdete?
Mladíček:
Co budem chtít! Můžem být zase k něčemu, chápete? Něco dokázat!
Bordelmamá:
Jo, myslím, že chápu...
Otevřou se dveře a vstupuje Šerif.
Bordelmamá: tiše
Ty... Ahoj...
Mladíček:
Dobrej večír, Šerife.
Šerif:
Dobrej...
Všichni tři stojí a dívají se po sobě.
Mladíček:
Abych skočil pro...
Bordelmamá mu dává peníze: Došla whiska. Máry tu včera zůstala sama. Pošťák pořád nejde a nejde... 10
Mladíček odchází.
Šerif přijde k Bordelmamá, vytáhne si peněženku a vytahuje z ní bankovky: Šerif
Přišel jsem za tebou.
Bordelmamá:
Ano?
Šerif:
Tady jsou prachy. Na. Vem si to. Vem si to všechno. Je to tvoje.
Bordelmamá:
Co to děláš?
Šerif:
Za ty roky, co jsem ti neplatil.
Bordelmamá:
Nedostal jsi ode mě nic, za co bych si vzala mizernej pětník.
Šerif:
Měl jsem tě zadarmo?
Bordelmamá:
Měl jsi mě, protože jsi po mně toužil. A já ti to dovolila...
Šerif:
Ztratil jsem se v tobě... pauza A pak to zmizelo tak rychle jako láska děvky. luskne prsty Zase sám.
Bordelmamá:
Mlč... Nevíš, o čem mluvíš... Nechápeš!
Šerif:
Pamatuješ? Jako tenkrát, když jsi mě zničeho nic našla a tišila v náručí jako malýho kluka? Před tebou jsem byl... takovej. Pamatuješ?
Bordelmamá:
Neponižuj se takhle přede mnou, nedělej to.
Šerif:
Nastavila jsi laťku moc nízko. Klesnout víc už není možný. Není kam.
Šerif hodí na bar celou peněženku a odchází. Před odchodem si vezme svou židli od stolu, je označená cedulkou Šerif.
Šerif ode dveří:
Tohle si beru... Sbohem.
Šerif odejde. Bordelmamá si sedá na barovou stoličku, dívá se okolo. Začne si zpívat píseň, kterou si jemně broukala předtím. Zpívá stále hlasitěji a začne tančit. Když píseň skončí a ona dotančí, ironicky si zatleská. 11
Bordelmamá:
Bravo, bravo! Ty stará krávo... Bravo, bravo!
Bordelmamá si sedá na barovou stoličku a natahuje se po láhvi tvrdýho. Je daleko, ale ona to zkouší, snaží se k ní dostat, až jí spadne a rozbije se.
Scéna 5. - Objevení Bratra (Bar) Mladíček, Bordelmamá, Máry, Olív, Bratr
Bar, je bílý den. Bordelmamá stojí za pultem, umývá skleničky, leští je, pracuje. Mladíček zametá. Máry sedí v rohu baru a čte si noviny, na sobě má černé šaty. Bordelmamá si začne zpívat. Mladíček začne tančit se smetákem do rytmu její písně. Smějí se.
Bordelmamá:
Máry taky zpívala. Viď? Zpívala a tančila!
Mladíček:
Opravdu?
Bordelmamá:
Když ještě nenosila černý šaty.
Mladíček k Máry:
Neznám vás jinak, než v černejch šatech...
Máry si zapálí cigaretu a stále si čte.
Mladíček:
A s cigaretou... Vždycky voníte tabákem. zastydí se
Bordelmamá se směje: Ano, ano! Voní po višních! Višňovej tabák a ona v jeho odéru! No tak, Máry, řekni něco! Máry:
Chtěla jsem se jednou na višni oběsit. Nepovedlo se to, tak aspoň kouřím višňovej tabák.
Bordelmamá:
Jsi zase protivná.
Máry zaklapne noviny: Tap – ta dádadá da dap. Pošťák tady dneska nebyl? Není mu to blbý se tu ani neukázat? Mohl by se aspoň přijít omluvit, že nenosí dopisy...
12
Pauza.
Mladíček:
Proč nosíte černý šaty?
Máry:
Ze smutku po životě.... Vidíš, tak jsem tady! Proč jsi tady ty?
Mladíček:
Líbí se mi tu... příroda. Je taková pěkná, taková panenská. Panenská, no...
Máry:
Kdo zná větší díru než tenhle zapadákov? Utíkají sem všechny zkrachovalý existence, protože na konci světa je už každýmu všecko jedno. Jsi tu bez minulosti... Bez budoucnosti... Co chtít víc. Zašít se tu a už nic nečekat. Jenom tady máš jistotu, že už se nikdy nic nestane. Můžeš se tu tak oběsit na višni. To je asi všechno.
Mladíček:
A co když na něco čekám?
Bordelmamá:
Neposlouchej ji. To víš, že se dočkáš. Čeká tě všechno! Všechno, na co si jen vzpomeneš. Je to tvoje, musíš si jen vybrat.
Máry:
Jenže vybrat si můžeš jen jednou. Když promarníš svoji šanci, žádná nová už nepřijde... Řeči, řeči, řeči, slova, slova, slova - je tu nuda!
Mladíček:
Jste tak krásná. Jak můžete být tak nešťastná?
Do dveří vchází Olív.
Olív:
Dobrej den.
Máry si vezme zase noviny, čte si a kouří.
Bordelmamá:
Dobrej, Olív! Jak se ti daří?
Mladíček:
Dobrej, dobrej...
Olív:
Dobrej... Naši mě vzali do města. Prodávají naše koně. Utekla jsem jim, oni by mě sem nepustili... usměje se Aspoň na chvíli. 13
Mladíček:
Pojď si sednout.
Mladíček a Olív si sednou. Mladíček se ji snaží neohrabaně políbit, ona se mu snaží vysmeknout, směje se, políbí se.
Olív:
Nech toho, nejsme tu sami...
Mladíček:
Ale jsme, nevidím nikoho... Jen tebe...
Olív:
Pšššt, to neříkej.. Co je to tady? ukáže na obraz
Mladíček:
To je obraz od...
Olív:
Tak vidíš, že vidíš...
Máry:
Tak tohle chce panáka.
Jde si na bar a Bordelmamá jí nalije. Rozmýšlí se, pak nalije i sobě. Bordelmamá s Máry pijí panáky a kouří. Mladíček s Olív sedí blizoučko u sebe, něco si špitají a smějí se. Bordelmamá s Máry posunky a grimasami komentují situaci.
Do dveří vchází Gangster – Bratr. Olív a Mladíček ztichnou. Máry i Bordelmamá se otočí ke dveřím. Bratr vstoupí, kouří .
Bratr:
Bráško! Můj malej bráško! jde k Mladíčkovi a začne ho objímat, ten je zmatený a neví, co dělat Ty si mě nepamatuješ? No tak, bráško! To jsem přece já! No tak! Slíbil jsem, že se pro tebe vrátím, no ne?
Olív:
Tohle je tvůj brácha? Prérijní hrdina?
Mladíček:
No... Já... Mně...
Bratr:
Konečně jsem tě našel! Potloukal jsem se po celým státě a najdu tě v tom nejzapadlejším zapadákově mezi pouští a pouští!
Máry:
Neříkala jsem to? Řekne si o dalšího panáka
Bratr:
Jak se ti vede? Jak dlouho jsme se neviděli? Už je to pěkná řádka 14
let... Mladíček:
Já... nevím ani... No, dlouho to je...
Bratr:
Bráško! Co je s tebou?
Bordelmamá:
Tak vítejte u nás! Já jsem Bordelmamá. Máte sem dveře otevřené.
Bratr líbá ruku Bordelmamá: Díky, krasavice! Jsem Bratr. Dva panáky prosím! Prohledá si kapsy, a uvědomí si, že nemá ani korunu. Nemám u sebe hotovost – zaplatím příště... Určitě mě tu ještě uvidíte! Máry:
No podívejme se... Přišel další štamgast...
Olív:
Já jsem Olív.
Mladíček:
To je Olív...
Bratr:
Těší mě, slečno. políbí jí ruku Hezkej úlovek! Tak si dáme něco na přivítanou? I tady pro slečnu. otočí se na bar Paní šéfová, tak můžem dostat něco na oslavu návratu ztracenýho bratra?
Bordelmamá:
Určitě, pro hrdiny se tu vždycky něco najde.
Máry kysele:
No, pro hrdiny rozhodně.
Máry se zvedne z baru a odchází na svoje místo. Bratr jí zkříží cestu a chce jí políbit ruku. Máry se mu vysmekne a jde si sednout ke svému stolu a číst noviny.
Bordelmamá:
Něco ostřejšího?
Bratr:
Jak jinak! Tři vzteklý psy!
Bordelmamá nalívá panáky, Olív se celá nadšená upravuje, Mladíček se ještě úplně nevzpamatoval.
Olív:
Vás už pustili z vězení? Nebo jste utekl? Nebudou vás tady hledat?
Bratr:
Před Šerifem radši pomlčet, jsem tu inkognito.
Olív:
Inkognito?
Bratr:
Přišel jsem pozdravit svýho malýho brášku, ale jak koukám, už 15
zas tak malej není. bere panáky a rozdá je Mladíčkovi, Olív a sobě Tak na naše další dobrodružství!
Všichni kopnou panáky, Olív to vyplivne zpátky, Mladíček jí podává vodu a Gangster dalšího panáka. Olív si vezme do ruky dalšího panáka.
Olív:
Děkuju.
Bratr:
Tak co, bráško, máme si toho spoustu co říct, co myslíš?
Mladíček divá se po Olív, nerozumí tomu: To teda jo... Určitě...
Scéna 5. - Mladíčkovo přiznání ve stodole (Stodola) Mladíček, Bratr
Stodola. Bratr s Mladíčkem sedí v seně.
Bratr:
Je krásná.
Mladíček:
Jo... Zamiloval jsem se. Opravdu...
Bratr:
Dáš si cigáro? nabízí mu cigaretu
Mladíček:
Tady?
Bratr:
Vůně sena, tabáku.. chybí tu jen žena... co ženy...
Mladíček se usměje a vezme si cigaretu. Zapálí si. Mladíček se rozkašle, ale kouří dál.
Mladíček:
Jak jsi to tady vlastně našel? Tenhle konec světa?
Bratr:
Tohle je nejzápadnější místo celýho státu. Kolem jsou jen suchý pouště, žádnej život.
Brácho
Lepší místo jsi pro mě nemohl vybrat.
Pauza. 16
Mladíček:
Pamatuješ, jak jsme tenkrát odcházeli z domu? Co jsme říkali mámě?
Bratr:
Mami, neboj, vrátíme se v pořádku, jen nevíme přesně kdy... Já už mámu nestih ani pozdravit...
Mladíček ostře:
Kdo jsi?
Bratr:
Jsem tvůj bratr. Takovej, jakej jsem teď já, budeš ty taky. Protože takovej chceš bejt. Sníš o tom.
Mladíček:
Nemám bratra.
Bratr:
Takže tu nejsem?
Mladíček:
Nikdy jsem žádnýho bráchu neměl... Nikdo takovej není, ani ty to nemůžeš bejt. Není to pravda. Všechny historky jsem si vymyslel. Jak jsme jezdili na koních a byli hrdinové... Nic z toho se nestalo. Nic. Nikdy.
Bratr:
To sis asi vymyslel i mě. Co říkáš?
Mladíček:
Nerozumím tomu.
Bratr:
Pojď, jdeme se projet.
Mladíček:
Jsi můj sen?
Bratr:
Teď teprve začne ten pravej sen! Tak pojď, vemem si někde koně a jedem!
Scéna 6. - Máry a Bratr v baru Máry, Bratr
Bar v noci. Je téměř prázdný. U svého stolku v rohu sedí Máry a kouří. Otevřou se dveře a vchází Bratr. Máry:
Je zavřeno.
Bratr:
Tak co tu děláš ty?
Máry:
Co je ti potom. Je zavřeno. 17
Bratr vtipkuje:
Celá tahle díra vítá hrdinu. Celá kromě tebe...?
Máry:
Kde je nějakej hrdina? Asi jsem ho přehlídla.
Bratr:
Stojí právě tady a dal by si panáka. S tebou.
Máry:
Možná by si měl dát radši vodchod.
Bratr: jde si sednout k Máry ke stolu Drsná holka... Západ tě naučil, co? Máry:
Jo, různý věci. Třeba vědět, komu nevěřit jediný slovo... vstává od stolu
Bratr:
A vědět, komu věřit, to taky umíš? pauza Tak naliješ nám něco?
Máry odejde za barový pult a vrátí se s dvěma lahvemi tvrdýho.
Máry:
No tak se ukaž. Hrdino...
Bratr:
Když zve slečna...
Bratr si chce s Máry ťuknout lahví, ale ona odmítne. Oba se dlouze napijí. Bratr:
Tak co ty tu děláš?
Máry chvíli se rozmýšlí: Děvku. Bratr:
Hezký vyhlídky do budoucna... To se moc nenadřeš, co?
Máry:
Nestěžuju si. Občas se tu někdo objeví. Nějakej zkrachovalec, co sem přišel prodat duši.
Bratr:
A ty si ji koupíš?
Máry:
On si koupí mě a tím se o ni připraví. Jakoby nic... vyfoukne dým a zhluboka se napije
Bratr:
Co stojí... ztratit v tobě duši?
Máry:
Jeden životní omyl.
Pauza. Oba se napijí. Bratr:
Líbíš se mi.
Máry:
Ty mně ne.
18
Napijí se.
Máry:
Co tady chceš?
Bratr:
To teprve uvidíš...
Máry:
Pro něco sis přišel, ne?
Bratr:
Přišel jsem, abych našel svýho bráchu.
Máry:
Tyhle pohádky si nech pro ostatní. Schováváš se tady.
Bratr:
Proč si to myslíš?
Máry:
No vysvobodit z nudy jsi nás asi nepřišel. pauza Co jinýho bys tu dělal. Prérijní hrdina přijel na návštěvu bratra. Hledal ho roky, než ho napadlo podívat se do nejzapadlejší díry na mapě – a našel ho! Jak dojemný! Ti lidi ti věří, protože jim nic jinýho nezbejvá. Chytaj se každý maličkosti, jen aby tu měli aspoň nějakej život. Ňákou naději. Obrací se každej den sami k sobě a přesvědčujou se, že ještě pořád má cenu něčemu věřit. A když přijel hrdina, budeme si hrát na hrdinu! Třeba se něco změní... napije se
Bratr:
Proč mi nevěříš ty?
Máry:
Nemám důvod.
Bratr:
Děláš děvku v týhle díře a nemáš důvod? Čemu jinýmu bys měla věřit, než že tě ještě něco čeká?
Máry:
Nepotřebuju věřit. Na nic nečekám. Tahle jistota mě jako jediná drží naživu.
Bratr:
Možná jsem si přišel pro budoucnost. Když ji odháníš ty, třeba tu čeká na mě. napije se
Máry:
Ta nečeká... Otočí se tu párkrát do roka. Musíš mít štěstí, aby vrazila zrovna do tebe... napije se
Bratr:
A když jo, jaký to je? Odrazíš se a všechno je tvoje? Na jak dlouho?
Máry:
Na malou prchavou chvilku... Která takhle rychle mizí... potáhne si z cigarety a vyfoukne kouř A pak není nic. 19
Bratr:
Budoucnost ti proběhne před očima a ty ji neumíš zastavit...
Máry:
Už žádná není. Tady ne. Už ani pošťák sem nechodí... Nuda a beznaděj.
Bratr:
To se stalo tobě? Dostalas šanci a krachlo to?
Máry: pauza
Co jsi vůbec zač! Před pár dnama jsi udělal nějakou trapnou vloupačku, tak sis šel najít bezpečný místo, kde se zašít...?
Bratr už začíná být opilý: Pojď se mnou. Chci tě dneska v noci. Máry:
Co bys chtěl?
Bratr:
Pojďme k tobě. Jsi tak krásná.
Máry:
Jsi ubohej. Zmiz odsud.
Bratr ji vztekle chytne za ruku: Řek jsem, že si tě chci koupit. Prachy na tebe mám! Máry:
Vypadni...
Bratr:
Jsi děvka! Prodejný zboží. A já tě chci.
Máry:
Chudáčku... Už mě nebavíš. Jdu pryč. dopije láhev a sedí dál
Scéna 7. - Bratr svede Olív Bratr, Olív, Mladíček
Stodola. Olív pracuje. Do vrat stodoly vstoupí Bratr. Olív se lekne.
Bratr:
Vyděsil jsem vás? Promiňte.
Olív:
To nic...
Bratr:
Je tu tak hezky!
Olív:
Teď je jedno z nejkrásnějších období! Podívejte! Támhle je naše jezero! Vidíte kolem ty stromy? Všechny nám letos vykvetly! Všechny do jednoho! A jak voněly! Úplně by vás to omámilo! Jednou jsem se nechala zlákat tou vůní a spadla jsem do vody... směje se
Bratr:
Je tu krásně... Ale neuměl bych si tady zvyknout. 20
Olív:
Už odjíždíte?
Bratr:
Ještě ne...
Olív pro sebe:
To je dobře...
Bratr:
Byla jste někdy ve městě?
Olív:
Myslím... Jednou mě vzali rodiče na trh, byla jsem malá... Nepamatuju se...
Bratr:
Měla byste se tam jet podívat znova, abyste si vzpomněla. Město je zase můj život. Toho prachu a lidí! Spousta domů, světel! Noc není jako tady, osvícená hvězdama a tmavá jako to nejčernější svědomí. Ve městě je noc podobná dnu, živá a pomalu vyhasínající... Svoje hosty provází až do rána a pak pomalu pomaloučku upadá do zapomnění... se dnem se střídá v těsném objetí...
Olív:
Myslím, že tam bych si nezvykla já. Mám ráda jistotu tmy.
Bratr:
Jakou vám dává tma jistotu?
Olív:
Přece že není nic vidět! směje se
Bratr:
Není vidět... máte pravdu.
Olív:
Místo, kde je tma stejně světlá jako den, neprobouzí sny...
Bratr:
Nemáte sny přes den?
Olív:
Mám jeden sen... Být aspoň chvíli na vašem místě...
Bratr se začne smát:
Proč bys chtěla zrovna tohle?
Olív:
Byla bych hrdinou... Jezdila bych na koni tak rychle jako nikdy usmívá se... Projela bych celej svět a poznala ty vaše města plný hluku a lidí a tance! Byla bych slavná.... Lidi by mě zdravili na ulici... Héj, to je ona, to je prérijní hrdinka! směje se
Bratr usmívá se:
Tak takhle si představujete můj život?
Olív mu dá prsty přes rty: Pšššt... Neříkejte to... Chci tomu věřit... Kdybyste věděl, jak vám závidím. Žijeme tady tak nudně, obyčejně. Všichni jsou tu stejní. Bezvýznamní a nešťastní... Pořád na něco čekají a přitom ví, že úplně zbytečně. Nic se nezmění. A právě vám připadl 21
dobrodružný, zajímavý život! Bratr:
Dobrodružný, zajímavý... Všechna tahle pěkná jsou slova jsou jako med, příliš sladký a lepící se na všechno kolem.
Olív:
Musíte mít krásný život!
Bratr:
Krásný... Jezdím od města k městu a snažím se k něčemu být. Abych všechno nepromarnil. Chápete? Co je mi po hrdinovi! Takhle mi říkají? A proč? Nejsem žádnej hrdina. Dělám všechno pro sebe, abych něco dokázal. Sám sobě. Snažím se dělat věci tak, aby nebyly zbytečně. Neudělal jsem ze sebe hrdinu, to ostatní, to vy! Ve vašich očích jsem hrdinou, ne v mých. A když budete chtít, tak zavřete oči a já najednou zmizím. No tak, zavřete oči! Už nebudu hrdina. Ani pes po mě neštěkne, protože vy nebudete chtít. Vy jste ze mě udělala hrdinu, vy ze mě můžete udělat zase zpátky toho bezvýznamného a nešťastného...
Olív:
Mlčte už, neříkejte to... To není pravda. Hrdinu z vás udělaly vaše činy, ne já, ne já... Vy třeba nejste spokojený sám se sebou, ale já... Ale já... Vás obdivuju.
Gangster:
Obdivuješ mě...?
Gangster se vrhne po Olív, začne ji surově líbat a svlékat ji, ona se trochu brání, ale nakonec povolí. Milují se.
Mladíček z dálky:
Olív! Olív!
Olív se lekne a začne se oblékat. Gangster si obleče kalhoty, košili vezme do ruky a zapálí si. Snaží se ještě líbat Olív, která ho odstrkuje. Je vyděšená a nervózní.
Olív:
Ano?
Mladíček:
Olív! Tomu neuvěříš!
22
Gangster Olív naposledy políbí, zvedne se a uteče pryč zadem. V ten okamžik do vrat stodoly vběhne Mladíček. Prásknou dveře, kterými odešel Gangster. Mladíček se podívá tím směrem, pak ucítí kouř z cigarety a všimne si, že má Olív natržené šaty.
Mladíček:
Kde je? pauza Slyšíš, tak kde je?
Olív:
Odešel.
Mladíček:
Odešel... To ti nestojím ani za to, abys mi zapírala?
Olív mlčí. Olív:
Promiň...
Mladíček:
Tohle nechci slyšet. Nechci slyšet promiň... Víc mi neřekneš?
Olív:
Potřebuju už jít.
Mladíček:
Tak dobře, nechme to být, zapomeneme na to, ano? Prostě se to nestalo. Začneme znova.
Olív:
Ale ono se to stalo. Jdu se umýt. odchází
Mladíček zůstává stát sám ve stodole. Sedne si na zem a dívá se do sena. Pak vstane, začne do všeho kopat a uteče ven.
Scéna 8. - Bordelmamá a Gangster řeší, co bude dál (pokoj Bordelmamá) Bordelmamá, Gangster, Šerif
Bordelmamá sedí za stolkem ve svém pokoji. Je nervózní a naštvaná. Poklepává si nožkou. Na něco čeká. Do okna vleze Gangster, usmívá se.
Gangster:
Jak se má....?
Bordelmamá:
Víš, jak dlouho tu čekám?!
Gangster:
Promiň, musel jsem... něco zařídit...
Bordelmamá:
Co ty si tady asi musíš zařizovat, můžeš mi říct? Podívej se na to, tak se podívej! Hodí před něj noviny s jeho fotkou. Pod ní je 23
nápis, že je hledaný po celém státě pod vysokou odměnou. Gangster:
No ne, sem chodí i noviny?
Bordelmamá:
Co když tě někdo pozná?
Gangster:
Prosím tě, jsem tu za hrdinu... Tady o mě nikdo nepochybuje.
Bordelmamá:
To nejsi ty, to si uvědom! zadívá se na něj a vytáhne mu z vlasů kus slámy Olív? To ne! Tohle snad ne!
Gangster:
Roztomilá...
Pauza.
Bordelmamá chodí vztekle po pokoji: Umíš si vůbec představit, co mě stojí celý tohle divadlo? A jenom kvůli tomu, abys mohl balit vesnický husičky! Proč to dělám... Proč já to vůbec dělám... Gangster:
No tak...
Bordelmamá si sedne na postel: Nezvládla jsem to. Prostě jsem to nezvládla! Zdědila jsem tenhle pitomej barák a ještě se měla starat o malýho bráchu. Vychovávat tě! Vždyť jsem ani nevěděla jak... Slíbila jsem mámě, že se o tebe postarám, slíbila jsem to... Je to moje vina, že seš takovej hajzl! Gangster:
Neblázni, za to si můžu sám. Baví mě to. Baví mě bejt hajzl.... To je to jediný, co mám...
Bordelmamá:
Máš mě... Teď musíš zase někam utíkat. Copak tě to baví? Pořád utíkat... Před kým a proč... Je to tak zbytečný...
Gangster si lehne Bordelmamá do klína, obejme ji .
Bordelmamá:
Proč jsi tenkrát odešel...?
Do pokoje vtrhne Šerif. Uvidí Bordelmamá sedět na posteli, Gangster jí leží hlavou v klíně a objímá ji rukama. Když vejde, oba se leknou a Gangster vstane. Všichni na sebe 24
vyjeveně hledí. První se vzpamatuje Bordelmamá.
Bordelmamá:
Šerife? To je Šerif...
Gangster:
Dobrej, Šerife... Tak abych šel...
Gangster jde ke dveřím, kde mu cestu zatarasí Šerif.
Šerif:
Kampak?
Gangster:
Asi bych už...
Šerif:
Neviděli jsme se už?
Gangster:
Nemám moc dobrou paměť na obličeje...
Šerif:
Možná jsi spíš minule ležel támhle pod postelí. Co myslíš? obrátí se na Bordelmamá Nebyl to tady...?
Gangster:
Gangster.
Šerif:
Gangster?
Bordelmamá:
Nebuď směšnej, prosím tě... Přišel jsi mě špehovat? Co tady vůbec děláš? jde nenápadně uklidit noviny s bratrovou fotkou
Šerif:
Prohlížím si tvýho novýho chlapa. Není na tebe moc... mladej?
Bordelmamá:
Ještě nevím. Zapomněla jsem se zeptat, kolik mu je. Doteď jsme spolu moc... nemluvili...
Šerif:
A hele, nejsi to ty v těch novinách?
Gangster:
To bude brácha. Myslím, že bys odsud měl vypadnout. Slečna tě nepozvala.
Šerif: Gangster:
Slečna mě nepozvala? Radši mazej zpátky do úřadu. Aby ti neutek nějakej zločinec...
Šerif k Bordelmamá:
Ty teď spíš s takhle drzejma frackama?
Gangster a Šerif se začnou prát. Bordelmamá je napjatě sleduje. Gangster zasadí poslední ránu a Šerif zůstane ležet na zemi. Gangster utíká pryč. 25
Scéna 9. - Mladíček a Máry hrají karty (Bar) Mladíček, Máry, Bordelmamá
Mladíček a Máry sedí na baru a hrají karty. Na baru mají postavené panáky vzteklýho psa, je jich tam víc jak deset, Máry k tomu popíjí z flašky.
Mladíček:
Karta.
Máry:
Karta. zapálí si cigaretu
Mladíček:
Karta. Sakra!
Oba kopnou panáky.
Mladíček:
Další hra?
Máry:
Jasně, hrdino...
Mladíček:
Nejsem hrdina.
Máry:
Začínáš.
Mladíček:
Karta! Karta, karta! kopne panáka
Máry:
Karta...
Mladíček:
Ženy často vyhrávají...
Máry:
Když jsou lepší...
Mladíček:
I když nejsou lepší... Prostě, protože jsou ženy a jsou krásný a... je lehký v nich ztratit sám sebe.
Máry: pauza
Beznadějný lásky jsou jenom v románech. Člověk se prostě musí držet na uzdě a nečekat zázraky. Zaplíst se v citech... Blbost. Když máš pocit, že miluješ, tak to všechno ze sebe vyrvat a jít od toho pryč. Jsou to jenom pocity... Nic víc. Nedají se vzít do ruky, nedají se popsat, uchopit...
Mladíček:
Nedají se jen tak zničit...
Máry:
Ve skutečnosti prostě nejsou. pauza Slabost ženy neodpouštějí.
26
Pauza.
Mladíček:
Není to můj bratr.
Máry:
Já vím. Chceš ještě hrát? napije se
Mladíček:
Jo, chci.
Máry:
Tak začni, hrdino.
Mladíček se usměje a rozdává karty : Karta! Máry:
Karta. začne si hvízdat
Mladíček:
Karta... se přidá s hvízdáním k ní, oba se soustředí na hru
Máry:
Karta!
Mladíček přestane hvízdat: Proč jste se chtěla oběsit? Máry:
Nudila jsem se.
Mladíček:
Nemohlo se vám to povíst, když jste měla tak hloupej důvod.
Máry:
Přijde ti hloupej? Proč bych se měla věšet. Kvůli nesplněnejm snům? Ze zklamání? Kvůli smutku? Z lásky? Kvůli důležitejm věcem? Můj bože, to je stejně přízemní jako věšet se z nudy. Jenže nuda si na nic nehraje.
Mladíček:
Myslíte, že nuda je stejně silná jako láska? Vždyť se nedají vůbec srovnat!
Máry:
Připadáš si tak silnej a krásnej a chytrej, když jsi zamilovanej. Tak povznášející pocit! Zafouká vítr a při prvním vrávorání spadneš.
Mladíček rozpláče se: Já to nechápu... Nerozumím tomu... Je moje všechno... Miluju její kroky, ďolíčky ve tvářích, když se usmívá, znám každej koutek na jejím těle a dovedu si všechno znova a znova vybavit, jako bych se jí dotýkal. pauza Říkala jste, že mám jen jednu šanci. Říkala jste to! Tohle byla moje šance, už není žádná jiná. Copak vy máte druhou? Dostala jste druhou? Už nikdy žádná jiná nebude! Všechno jsem zkazil! odbíhá pryč z baru
27
Bouchnou dveře. Máry sedí na barové stoličce a začne si hvízdat. Kopne do sebe panáka a hvízdá si dál. Do baru vletí Bordelmamá.
Bordelmamá směje se: On ho vyzval na souboj. Vyzval ho na souboj. Šerif žárlí!
Máry si hvízdá dál. Podá Bordelmamá flašku a ona se napije. Zvenčí se ozve rána. Jakoby něco spadlo. Bordelmamá i Máry ztuhnou a ztichnou.
Bordelmamá:
Co to bylo?
Máry:
Jakoby ze sadu...
Do baru vchází Mladíček a kolem krku má oprátku, která je uvázaná na větvi z višně. Vejde do baru
Mladíček Máry:
Dáte mi cigaretu....?
Máry mu podá cigaretu. Oba si zapálí.
Scéna 10. - Souboj (náměstí) Máry, Olív, Bordelmamá, Šerif
Máry a Olív sedí na barových židličkách. Máry má v rukou noviny. Pohvizduje si a poklepává nohou. Olív vypadá, že se každou chvíli rozbrečí. Máry si čte.
Máry si zapaluje cigaretu: Pošťák pořád nic... Olív:
Jak se to vůbec celý seběhlo? Proč Šerif Hrdinu vyzval na souboj?
Máry:
Dneska by mohl přijít... Dneska....
Olív:
Myslíte, že k tomu vážně dojde... Já ničemu nerozumím...
28
Ticho. Do baru vletí Bordelmamá. Olív sebou cukne.
Bordelmamá je udýchaná: Nebyl tady? Olív:
Kdo? Nikdo... tady nebyl...
Bordelmamá:
Všude jsem ho hledala. Sakra! Do hajzlu! zapaluje si cigaretu, spadne jí zapalovač: Do prdele!
Ticho.
Olív k Bordelmamá:
Jak se to celý seběhlo? Proč Šerif Hrdinu vyzval na souboj?
Bordelmamá:
Kde může bejt? Byla jsem všude... pauza A Gangster? Byl tady?
Olív:
Kdo? Nikdo.. Nebyl...
Bordelmamá:
Jdu ho hledat. Musíme to říct... Všem říct... Do hajzlu...
Olív se rozpláče. Máry si listuje novinama a kouří.
Bordelmamá nabídne Olív cigaretu: Vem si... Olív: Bordelmamá:
Děkuju. přestane plakat, zapálí si a rozkašle se, ale kouří dál Vždyť je to tak strašně zbytečný... Musím něco udělat! krouží pohledem kolem a zastaví se na novinách Máry, kde na ni kouká fotka jejího bratra. Máry k ní zvedne hlavu.
Máry:
Věci se dějou a dějou... A člověk je pořádně nezastaví.
Bordelmamá:
Já vím... Posrala jsem to. Měla jsem to říct dávno... Měla jsem říct pravdu. Třeba by to šlo nějak...
Máry:
Třeba taky ne, chránilas ho.
Bordelmamá:
Chránila... Do prdele! A co teď? Kde jsou, ksakru! Chci to zastavit!
Olív pláče.
29
Bordelmamá:
Buď zticha, Olív. pauza Vrať se k Mladíčkovi. Bude vám spolu dobře.
Olív:
Teď už to nejde, nemůžu se k němu vrátit.
Bordelmamá:
Proč? Jsi husa. Můj bratr... Teď už je to jedno. Můj bratr má takovejch jako jsi ty na každým prstě deset! Prostě jsi kápla na toho špatnýho a to je celý. Je to pryč. Tak na to zapomeň.
Olív:
Váš bratr? Cože? pláče Já už nic nechápu... Jenom jsem si přála nebejt jako všichni tady, tak obyčejná... Chtěla jsem něco dokázat, něco umět. Mít chlapa, kterýho mám za co obdivovat...
Bordelmamá:
Není nic, za co bys ho mohla obdivovat. Tak buď rozumná...
Olív:
Miluju ho.
Bordelmamá:
Olív, tak se do prdele vzpamatuj, je to pryč... obejme ji Promiň... No tak...
Máry:
Bože můj, všichni jsou tak nervózní a tolik lásky je kolem....
Olív:
Já vím, byla jsem šťastná, ale to štěstí bylo tak ušmudlaný, tak ulepený... Pořád jsem si přála něco víc... A snila jsem a snila... Až jsem se do toho snu probudila a on zase zmizel...
Bordelmamá:
To bude zase dobrý. Můžeš cokoliv, můžeš kamkoliv...
Máry:
Tolik lásky je všude...
Do baru vtrhne Šerif s pistolí v ruce.
Bordelmamá běží k němu:Bože kdes byl? Všude jsem tě hledala! Miláčku! Šerif:
Kde je?
Bordelmamá jde k němu: Musíte to všechno zrušit... Ten souboj nemůže... Poslouchej mě dobře... Je to můj bratr, chápeš? Lhala jsem, schovávala jsem ho, ten souboj nemůže... Jak jsi ho tenkrát hledal pod tou postelí, byl to on, můj bratr... Prostě je to můj brácha... Nemůžeš ho přece zabít! Šerif:
Kecy! 30
Bordelmamá:
Musíš mi věřit! Měla jsem ti to říct už dávno! Musíš mi věřit!
Do baru vejde Gangster s pistolí v ruce. Oba muži na sebe míří. Bordelmamá běží ke Gangsterovi.
Bordelmamá
Řekni mu to! Řekni mu, že jsi můj brácha!
Šerif
Pojď ven. Souboj bude v pravý poledne. Přesně. odchází ke dveřím
Hodiny začnou odbíjet poledne. Olív pláče. Máry pozoruje, co se děje. Bordelmamá je vyděšená. Všichni se dívají hodiny v baru, kromě Šerifa.
Šerif dívá se na svoje hodinky Ještě není dvanáct...
Do dveří vchází Pošťák a nese mrtvého Mladíčka.
Máry
Tak přece... Něco pro mě?
Konec
31
