WELLNESS, ZDRAVÍ A KVALITA ŽIVOTA

VYSOKÁ ŠKOLA TĚLESNÉ VÝCHOVY A SPORTU Palestra, s.r.o.

WELLNESS, ZDRAVÍ A KVALITA ŽIVOTA Sborník sdělení z mezinárodní konference „Wellness, zdraví a kvalita života“ konané 17. – 18. 10. 2013

Editoři: prof. PhDr. Václav Hošek, DrSc. doc. PhDr. Pavel Tilinger, CSc. Praha 2014

Mezinárodní konference „Wellness, zdraví a kvalita života 2013“

Recenzenti: doc. MUDr. Dobroslava Jandová, CSc. prof. PaedDr. Pavol Bartík, Ph.D.

©Václav Hošek, Pavel Tilinger, 2014 Vysoká škola tělesné výchovy a sportu Palestra, s.r.o.

ISBN 978-80-87723-10-4 Za odbornou a jazykovou úpravu odpovídají autoři příspěvků. Kvalita reprodukovaných obrázků, tabulek a grafů odpovídá kvalitě dodaných podkladů pro tisk.

2

___________________________________________________________________________________ Vysoká škola tělesné výchovy a sportu Palestra, s.r.o., 17. – 18. 10. 2013


Obsah Předmluva (Odborné „jádro“ wellness) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

5

Pavol BARTÍK . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6 ANALÝZA POSTOJOV ŽIAKOV NA ZÁKLADNÝCH ŠKOLÁCH K POHYBOVÝM A ŠPORTOVÝM AKTIVITÁM Boris BEŤÁK . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13 VZŤAH ŽIAKOV STREDNÝCH ŠKÔL K ZIMNÝM ŠPORTOM A K POHYBOVÝM AKTIVITÁM NA SNEHU Václav BUNC . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 21 POHYB JAKO PROSTŘEDEK OVLIVŇOVÁNÍ ČLOVĚKA Václav HOŠEK . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 32 DÝCHÁNÍ A JEHO PSYCHOFYZIOLOGICKÉ SOUVISLOSTI Ondřej JEŠINA . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 37 POHYBOVÉ AKTIVITY JAKO SOUČÁST WELLNESS OSOB S POSTIŽENÍM Božena JIŘINCOVÁ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 45 WELLNESS KOMUNIKACE Zuzana KORNATOVSKÁ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 58 DOSTUPNOST A NABÍDKA ŘÍZENÝCH POHYBOVÝCH AKTIVIT PRO DĚTI S DISABILITOU VE VYBRANÝCH REGIONECH EU Milada KREJČÍ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 69 CIRKADIÁNNÍ PREFERENCE MLADISTVÝCH SPORTOVCŮ V KONTEXTU ADHERENCE KE ZDRAVÉMU ŽIVOTNÍMU STYLU Martin KRUŽLIAK – Karin BAISOVÁ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 79 MONITOROVANIE VZŤAHU ŠTUDENTOV TU VO ZVOLENE K VYBRANÝM SEZÓNNYM ČINNOSTIAM Jiří MICHAL . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . POSTOJE ŽIAKOV STREDNÝCH ŠKÔL K POHYBOVÝM ŠPORTOVÝM AKTIVITÁM

89

Jan NEUMAN . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 99 AKTIVITY V PŘÍRODĚ A ZDRAVÍ Richard NEUWIRTH . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 107 NÁKLADY FIREM NA ZAMĚSTNÁVÁNÍ ___________________________________________________________________________________ Vysoká škola tělesné výchovy a sportu Palestra, s.r.o., 17. – 18. 10. 2013

3


Karel RÝDL . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 116 MRAVNĚ-ETICKÉ ASPEKTY WELLNESS S OHLEDEM NA ZDRAVÍ ČLOVĚKA Aleš SEKOT . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 119 POHYBOVÉ AKTIVITY OBYVATEL ČESKÉ REPUBLIKY Daniela STACKEOVÁ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 130 CVIČENÍ VE FITNESS CENTRECH JAKO SOUČÁST WELLNESS PROGRAMŮ Jana STARÁ, Michal CHARVÁT . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 136 WELLNESS, JEHO POČÁTKY, TEORIE A SOUČASNÁ POJETÍ VE SPOJENÝCH STÁTECH Stanislava STRAŇAVSKÁ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 145 VOLNOČASOVÉ POHYBOVÉ AKTIVITY ŠTUDENTOV STREDNÝCH ŠKÔL Markéta ŠAUEROVÁ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 151 INDIVIDUÁLNÍ PŘÍSTUP V TĚLESNÉ VÝCHOVĚ JAKO PROSTŘEDEK MOTIVACE ŽÁKŮ K ÚČASTI NA POHYBOVÝCH AKTIVITÁCH Gabriel ŠVEJDA . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 160 MEDIÁLNÍ KOMUNIKACE A JEJICH NEGATIVNÍ VLIV NA SPOLEČNOST, VÝCHOVU DĚTÍ A MLÁDEŽE Jiří TŮMA, Pavol ŠTEFANKO . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 165 ZÁUJMOVÉ AKTIVITY ŽIAKOV NA ZÁKLADNÉ ŠKOLE Katarína Mária VADÍKOVÁ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 172 AXIOLOGICKÁ DIMENZIA APLIKÁCIE VYBRANÝCH ETICKÝCH PRINCÍPOV V ZARIADENÍ TYPU WELLNESS Hana VÁLKOVÁ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 180 APLIKOVANÉ POHYBOVÉ AKTIVITY (APA) V KONTEXTU WELLNESS, ZDRAVÍ A KVALITY ŽIVOTA Zdeněk VILIKUS . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 187 VLIV KREATINU NA SILOVÝ SPORTOVNÍ VÝKON VE SVĚTOVÉ LITERATUŘE

4



PŘEDMLUVA Odborné „jádro“ wellness Wellness dnes představuje široké abstraktní paradigma a v běžném diskursu je pojem asociován s něčím dobrým, zdravým a příjemným. Není divu, že je marketingově využíván, slouží k reklamě a často je tento pojem bez velkých skrupulí zneužíván, aby díky zmíněné asociaci zvýšil atraktivitu nabízeného produktu. Užívá se jako pojem k označení vyšší kvality, zaměřené na zdraví, prospívání, krásu a příjemnost. Spojení jako „wellness šampon“ nebo „wellness krůtí šunka“ pojem devalvují a u lidí, kteří se neztotožňují s brutální reklamou a konzumním šílenstvím vyvolávají a priori k pojmu nedůvěru. Stejně tak nedůvěra vzniká u lidí, kteří se „spálili“, věřili reklamě a výsledek je zklamal. Nic to ovšem nemění na skutečnosti, že tržní segment wellness je „zlatý důl“ a wellness business odbornou obec od problematiky spíše odpuzuje a pojem je považován za zprofanovaný a komerčně globalizovaný. Situaci neprospívá ani „wellness schizma“, ke kterému dospěl jeho odborný vývoj. Dělítkem je zde bohužel neostrá hranice míry racionality v chápání wellness. Na jedné straně stojí vědecké chápání problematiky s operacionalizovanými proměnnými, verifikovatelnými hypotézami a statistickým přístupem a na druhé straně stojí alternativní chápání se zdůrazňovanou spiritualitou, s prvky magického myšlení a sklonem k mystice. Obé má asi právo na existenci, obé najde své zastánce i odpůrce, ale fakt je, že se představitelé obou křídel těžko domlouvají a v interpretacích wellness problematiky mohou být evidentní rozpory a odlišné kauzální výklady. S vědomím nelehkého pole působnosti přistoupila PALESTRA k problematice wellness jako k důležitému problému, který má svou společenskou důležitost a své odborné jádro skrývá v existenci biopsychosociální pohody (well-being), pomocí které už před léty definovala WHO lidské zdraví. Poslední výzkumy přinesly poznání souvislostí mezi tímto jevem a kvalitou života, životním stylem člověka a pomalu se rozkrývá řada důležitých vnitřních souvislostí v této komplexní oblasti. Navíc se zdá, že životní styl lidí se s rozvojem civilizace spíše vzdaluje potřebným parametrům, ubývá spontánní pohybová aktivita, zábava se posouvá do virtuální oblasti a objevují se škodlivé zdroje příjemnosti obluzující povahy. V této souvislosti upoutává cesta přes wellness k selfness, cesta k vědomému zodpovědnému chování ve smyslu osobnostního rozvoje, jak to je zdůrazňováno v některých přístupech. Podle toho se zdá, že by se asi wellness měl stát součástí kultury moderního člověka. Cesta k tomu je přes wellness coaching a wellness management, což je odborná záležitost vyžadující systematické vzdělávání. Proto se pořádají pravidelné konference a proto vznikl tento sborník, který se snaží shrnout stávající poznatky. K dosažení cílů naznačených v závěru předmluvy zbývá ještě dlouhá cesta. Editoři i autoři budou vděčni za případné připomínky, vedené cílem rozvinout badatelské a pedagogické úsilí v oblasti wellness.

V Praze 12. 12. 2013

Václav Hošek editor


5


ANALÝZA POSTOJOV ŽIAKOV NA ZÁKLADNÝCH ŠKOLÁCH K POHYBOVÝM A ŠPORTOVÝM AKTIVITÁM ANALYSE OF ATTITUDES OF PUPILS AT BASIC SCHOOLS TO MOTOR AND SPORTS ACTIVITIES Pavol BARTÍK Abstrakt: Cieľom realizovaného výskumu bolo zistiť, aké postoje k pohybovým a športovým aktivitám majú žiaci základných škôl. Skúmaný súbor tvorilo 621 žiakov 4. ročníka základných škôl a 1 606 žiakov 9. ročníka základných škôl. Výskumom bolo zistené, že až 73,75 % žiakov 4. ročníkov malo pozitívny postoj. Naopak, len 45,21 % žiakov 9. ročníkov malo pozitívny postoj k pohybovým a športovým aktivitám a až 52,55 % žiakov prejavilo indiferentný postoj. Kľúčové slová: postoje, pohybové a športové aktivity, žiaci Abstract: The aim of this research was to find out the level of the attitudes of pupils at basic schools to motor and sports activities. The research sample consisted of 621 pupils of 4th forms and 1606 pupils of 9th forms of basic schools. We found out that 73.75 % pupils of 4th forms showed positive attitudes to motor and sports activities. Only 45.21 % pupils of 9th forms showed positive attitudes to motor and sports activities and 52.55 % pupils showed indifferent attitudes. Key words: attitudes, motor and sports activities, pupils 1 Úvod Plnením špecifických výchovných cieľov telesnej výchovy sa vytvárajú pozitívne postoje žiakov k športu, vytvára sa záujem o rôzne druhy športových a telovýchovných odvetví so snahou dosiahnuť v nich výkon primeraný vlastným pohybovým predpokladom. Problematikou zisťovania postojov žiakov k telesnej výchove sa na základných školách v minulosti zaoberali napr. Chromík a kol. (1993); Antala – Dorošová (1996); Görner – Starší (2001); Bartík (2005, 2006, 2007), Vladovičová – Novotná (2005 ) a i. V otázke postojov k školskej telesnej výchove u žiakov 6. a 8 ročníkov ZŠ považujeme za zaujímavé výsledky vo vybraných ZŠ Stredoslovenského kraja, ktoré prezentovali Görner – Starší (2001). Uvedení autori zistili, že u žiakov a žiačok 6. a 8. ročníkov vybraných ZŠ prevažujú pozitívne postoje k školskej telesnej výchove a športu. Okrem dobrej práce učiteľov telesnej výchovy pripísali autori pozitívne názory na školskú telesnú výchovu a šport najmä faktu, že šport sa stal pre svoju popularitu vytvorenú médiami (najmä televíziou) významným spoločenským fenoménom. Bartík (2005) zistil u žiakov 1. stupňa ZŠ na vybraných školách ZŠ na východnom Slovensku v Starej Ľubovni a v Jakubovanoch prevahu veľmi pozitívnych a pozitívnych postojov nad postojmi indiferentnými, negatívnymi a veľmi negatívnymi. Veľmi pozitívne a pozitívne postoje k telesnej výchove a športu prejavilo 75% žiakov, indiferentné postoje 12% žiakov a negatívne a veľmi negatívne postoje malo 13% žiakov. Autor považuje za dôležité pozitívne ovplyvňovanie vzťahu u detí k telesnej výchove vôbec, formovanie jeho vedomia, výchovu k aktívnej starostlivosti o svoj zdravotný stav, rozširovanie vedomostí 6



použiteľných v ďalšom živote a najmä potrebu vytvárať kladný postoj žiaka k telovýchovnej činnosti a k telesnej kultúre. V ďalšom výskume sa Bartík (2005) venoval tejto istej otázke v inej časti východného Slovenska. Výskumom vykonaným na základných školách v meste Kežmarok a dedinách v blízkom okolí zistil, že žiaci 2. stupňa skúmaných základných škôl majú pozitívny vzťah k telesnej výchove. Výskumom bolo zistené, že žiaci 5. ročníkov mali pozitívnejší postoj k telesnej výchove ako žiaci 9. ročníkov. Zvlášť výrazne sa to prejavilo v skupine dievčat, kde deviatačky z mesta iba v 56,7 % prípadoch prejavili pozitívny postoj, kým piatačky až v 80 %. Bartík (2007) skúmal postoje žiakov 1. stupňa ZŠ k telesnej výchove na šiestich vybraných základných školách v meste Banská Bystrica. Veľmi pozitívny a pozitívny postoj vyjadrilo 72,35 % žiakov, indiferentný postoj zaujalo 26,4% žiakov a negatívny postoj prezentovalo iba 1,17 % žiakov. Chlapci mali pozitívnejší postoj k telesnej výchove ako dievčatá, keď 79,22 % chlapcov vyjadrilo pozitívny postoj a len 66,66 % dievčat. V jednom z posledných výskumov Bartík – Mesiarik (2009) zisťovali úroveň postojov žiakov základných škôl v banskobystrickom regióne k telesnej výchove a športu. Zistili, že u žiakov prevládali indiferentné postoje. Postoje žiakov pohybovo nadpriemerných a pohybovo podpriemerných ku školskej telesnej výchove skúmali vo vekovej kategórii stredoškolákov Antala – Dorošová (1996), ktorým sa u skúmaných 15ročných žiakov v bratislavských gymnáziách v otázke obľúbenosti telesnej výchovy potvrdili dovtedy známe výskumy, ktoré poukazovali na stále vysokú mieru obľúbenosti tohto predmetu a korešpondovali s výskumami psychológov. Górna (1997) realizovala výskum v uvedenej oblasti školskej telesnej výchovy a športu na stredných školách v olomouckom regióne (Česká republika) a v katowickom regióne (Poľsko), keď okrem iného zistila prevažujúci pozitívny postoj a vzťah študentov vybraných stredných škôl k hodinám telesnej výchovy od 59,84 % do 77,07 % v olomouckom regióne a od 59,40 % do 84,62 % v katowickom regióne. Medzi obidvoma regiónmi pri porovnaní výsledkov výskumu nezistila podstatnejšie rozdiely. Vo svojich záveroch odporúča „rolu žiaka“ v didaktickom procese podporiť aj častejším vytváraním didaktických situácií, v ktorých sa žiaci môžu samostatne rozhodovať, samostatne riešiť uložené úlohy a riešiť vzniknuté, či zámerne navodené „otvorené“, „problémové“, alternatívne a obdobné situácie. 2 Cieľ a hypotézy výskumu Cieľom nášho výskumu bolo zistiť u žiakov a žiačok štvrtých a deviatych ročníkov vybraných mestských a vidieckych základných škôl stredoslovenského regiónu ich postoje k pohybovým a športovým aktivitám. H 1: Na základe štúdia dostupných literárnych prameňov predpokladáme, že u žiakov štvrtých ročníkov základných škôl budú prevládať pozitívne postoje k pohybovým a športovým aktivitám a u žiakov deviatych ročníkov základných škôl budú prevládať indiferentné postoje k pohybovým a športovým aktivitám. H 2: Chlapci budú mať pozitívnejšie postoje k pohybovým a športovým aktivitám ako dievčatá. H 3: Žiaci mestských ZŠ budú mať pozitívnejšie postoje k pohybovým a športovým aktivitám ako žiaci z vidieckych ZŠ. ___________________________________________________________________________________ Vysoká škola tělesné výchovy a sportu Palestra, s.r.o., 17. – 18. 10. 2013

7


3 Metodika výskumu 3.1 Charakteristika skúmaného súboru: Celkove sa výskumu zúčastnilo 621 žiakov štvrtých ročníkov základných škôl stredoslovenského regiónu (z uvedeného počtu bolo 303 chlapcov a 318 dievčat) a 1 606 žiakov deviatych ročníkov základných škôl. Z toho bolo 826 chlapcov a 780 dievčat. 3.2 Metódy získavania faktografického materiálu 3.2.1 Na zistenie intenzity postojov žiakov 4. ročníka základnej školy k pohybovým a športovým aktivitám sme použili dotazník podľa Siváka (1997). Uvedený dotazník je rozdelený na tri dimenzie, kde každá obsahuje šesť položiek – výrokov, ktoré monitorujú kognitívnu, emotívnu a konatívnu zložku postoja. Žiaci vyjadrovali svoje stanovisko ku každej položke. Kognitívna zložka postoja – úzko súvisí s osvojovaním špecifických i všeobecných poznatkov z telesnej kultúry, hygieny, zdravovedy, teda elementárnych teoretických základov telovýchovného vzdelania. Emotívna zložka postoja – citová zložka postoja, práve táto zložka sa pokladá v tomto veku za veľmi dôležitú pri vytváraní postoja k telesnej výchove. Konatívna zložka postoja – tu ide o žiakovu aktivitu, jeho aktívne zapojenie do pohybových aktivít. Ide tu najmä o vôľu vykonávať pohybovú činnosť a zapojenie do aktívnej činnosti. Kvalita celkového postoja sa vyjadruje nasledovne: 0 – 7 bodov veľmi negatívny postoj 8 – 14 bodov negatívny postoj 15 – 22 bodov indiferentný postoj 23 – 28 bodov pozitívny postoj veľmi pozitívny postoj 29 – 36 bodov Dotazník sme vyhodnocovali podľa tohto kľúča: A, pozitívna zložka bola ohodnotená – 2 body.............. ..................................áno – 1 bod..................... .niekedy áno, niekedy nie – 0 bodov......................................................nie B, negatívna zložka bola ohodnotená – 2 body.................................................nie – 1 bod.......................niekedy áno, niekedy nie – 0 bodov......................................................nie 3.2.2 Na zistenie postojov žiakov deviatych ročníkov základnej školy k pohybovým a športovým aktivitám sme použili dotazník podľa Siváka et. al (2000). Dotazník pre žiakov 9. ročníka základnej školy je určený na zistenie špecifického deklaratívneho postoja k telovýchovným činnostiam. Dotazník obsahuje 51 položiek a zameriava sa na poznávaciu, emotívnu a konatívnu zložku postoja. Pre každú z uvedených zložiek je určených 17 položiek. Žiak zaujíma svoje stanovisko ku každej položke záznamom do archu odpovedí podčiarknutím jednej z možností. Žiak si vyberá iba jednu z troch alternatív: áno – neviem – nie. Vyhodnocovanie odpovedí žiakov sa realizuje podľa kľúča:  v pozitívnych položkách áno = 2 body 8



neviem = 1 bod nie = 0 bodov  v negatívnych položkách áno = 0 bodov neviem = 1 bod nie = 2 body Negatívne položky sú: 11, 12, 13, 16, 17, 34, 46, 48, 51. Ostatné položky sú pozitívne. Maximálny počet bodov v každej položke postoja je 34 bodov. Maximálny počet bodov za celý dotazník je 102 bodov. Intenzitu postoja k telesnej výchove určuje celkový zisk bodov a to:  negatívny postoj – od 0 do 34 bodov  indiferentný postoj – od 35 do 68 bodov – od 69 do 102 bodov  pozitívny postoj 4 Výsledky výskumu 4.1 Zhrnutie výsledkov žiakov 4.ročníka skúmaných základných škôl v oblasti ich postojov k pohybovým a športovým aktivitám: Výskumu sa zúčastnilo celkove 621 žiakov, z toho bolo 303 chlapcov a 318 dievčat. Žiakov z mestských základných škôl bolo 413 a žiakov z vidieckych základných škôl bolo 208. Intenzita postojov k pohybovým a športovým aktivitám u chlapcov bola nasledovná: Spolu 227 chlapcov t. j. 74,92 % prejavilo pozitívny postoj. Indiferentný postoj malo 64 chlapcov t. j. 21,12 %. Len 12 žiakov malo negatívny postoj (3,96 %). Intenzita postojov k pohybovým a športovým aktivitám u dievčat bola nasledovná: Spolu 231 dievčat t. j. 72,64 % prejavilo pozitívny postoj. Indiferentný postoj malo 82 dievčat t. j. 25,79 %. Len 5 dievčat malo negatívny postoj (1,57 %). Intenzita postojov k pohybovým a športovým aktivitám u žiakov z mestských škôl bola nasledovná: Spolu 298 žiakov t. j. 72,15 % prejavilo pozitívny postoj. Indiferentný postoj malo 102 žiakov t. j. 24,70 %. Len 13 žiakov malo negatívny postoj (3,15 %). Intenzita postojov k pohybovým a športovým aktivitám u žiakov z vidieckych škôl bola nasledovná: Spolu 160 žiakov t. j. 76,92 % prejavilo pozitívny postoj. Indiferentný postoj malo 44 žiakov t. j. 21,15 %. Len 4 žiaci malo negatívny postoj (1,93 %). Celkove zo 621 respondentov prejavilo pozitívny postoj pohybovým a športovým aktivitám 458 žiakov t. j. 73,75 %. Indiferentný postoj malo 146 žiakov t. j. 23,51 % a negatívny postoj zaujalo len 17 žiakov t. j. 2,74%. Chlapci mali v priemere pozitívnejší postoj k pohybovým a športovým aktivitám ako dievčatá, ale uvedený rozdiel nebol štatisticky významný. Žiaci z vidieckych základných škôl mali pozitívnejší postoj ako žiaci z mestských základných škôl, ale uvedený rozdiel nebol štatisticky významný. Výsledky uvádzame v tabuľke 1. Tabuľka 1 Postoje žiakov 4.ročníkov ZŠ k pohybovým a športovým aktivitám Intenzita Mesto Vidiek Chlapci Dievčatá postoja (%) (%) (%) (%) VPP a PP 72,15 76,92 74,92 72,64 IP 24,70 21,15 21,12 25,79 VNP a 3,15 1,93 3,96 1,57 NP

Spolu (%) 73,75 23,51 2,74


9


Legenda: VPP – veľmi pozitívny postoj PP – pozitívny postoj IP – indiferentný postoj VNP – veľmi negatívny postoj NP – negatívny postoj 4.2 Zhrnutie výsledkov žiakov 9.ročníka skúmaných základných škôl v oblasti ich postojov k pohybovým a športovým aktivitám: Výskumu sa zúčastnilo celkove 1 606 žiakov, z toho bolo 826 chlapcov a 780 dievčat. Žiakov z mestských základných škôl bolo 1 034 a žiakov z vidieckych základných škôl bolo 572. Intenzita postojov k pohybovým a športovým aktivitám u chlapcov bola nasledovná: Spolu 381 chlapcov t. j. 46,12 % prejavilo pozitívny postoj. Indiferentný postoj malo 433 chlapcov t. j. 52,42 %. Len 12 žiakov malo negatívny postoj (1,46 %). Intenzita postojov k pohybovým a športovým aktivitám u dievčat bola nasledovná: Spolu 345 dievčat t. j. 44,23 % prejavilo pozitívny postoj. Indiferentný postoj malo 411 dievčat t. j. 52,69 %. Len 24 dievčat malo negatívny postoj (3,08 %). Intenzita postojov k pohybovým a športovým aktivitám u žiakov z mestských škôl bola nasledovná: Spolu 436 žiakov t. j. 42,16 % prejavilo pozitívny postoj. Indiferentný postoj malo 572 žiakov t. j. 55,32 %. Len 26 žiakov malo negatívny postoj (2,52 %). Intenzita postojov k pohybovým a športovým aktivitám u žiakov z vidieckych škôl bola nasledovná: Spolu 290 žiakov t. j. 50,69 % prejavilo pozitívny postoj. Indiferentný postoj malo 272 žiakov t. j. 47,55 %. Len 10 žiakov malo negatívny postoj (1,76 %). Celkove z 1 606 respondentov prejavilo pozitívny postoj k pohybovým a športovým aktivitám 726 žiakov t. j. 45,21 %. Indiferentný postoj malo až 844 žiakov t. j. 52,55 % a negatívny postoj zaujalo len 36 žiakov t. j. 2,24 %. Chlapci mali v priemere pozitívnejší postoj k pohybovým a športovým aktivitám ako dievčatá, ale uvedený rozdiel nebol štatisticky významný. Žiaci z vidieckych základných škôl mali pozitívnejší postoj ako žiaci z mestských základných škôl a uvedený rozdiel bol štatisticky významný na 5% hladine štatistickej významnosti. Výsledky uvádzame v tabuľke 2. Tabuľka 2 Postoje žiakov 9. ročníkov ZŠ k pohybovým a športovým aktivitám Intenzita Mesto Vidiek Chlapci Dievčatá postoja (%) (%) (%) (%) PP 42,16 50,69 46,12 44,23 IP 55,32 47,55 52,42 52,69 NP 2,52 1,76 1,46 3,08 Legenda: PP – pozitívny postoj IP – indiferentný postoj NP – negatívny postoj

Spolu (%) 45,21 52,55 2,24

5 Záver Cieľom nášho výskumu bolo zistiť u žiakov a žiačok štvrtých a deviatych ročníkov vybraných mestských a vidieckych základných škôl ich postoje k pohybovým a športovým aktivitám. Môžeme konštatovať, že realizáciou stanovených úloh výskumu sme cieľ splnili. 10 ___________________________________________________________________________________ Vysoká škola tělesné výchovy a sportu Palestra, s.r.o., 17. – 18. 10. 2013


V prvej hypotéze sme predpokladali, že u žiakov štvrtých ročníkov základných škôl budú prevládať pozitívne postoje k pohybovým a športovým aktivitám a u žiakov deviatych ročníkov základných škôl budú prevládať indiferentné postoje. Na základe výsledkov nášho výskumu konštatujeme, že hypotéza sa potvrdila. Až 73,75 % žiakov štvrtých ročníkov prejavilo k pohybovým a športovým aktivitám pozitívne postoje a 52,55 % žiakov deviatych ročníkov malo k pohybovým a športovým aktivitám indiferentný postoj. V druhej hypotéze sme predpokladali, že chlapci budú mať pozitívnejšie postoje k pohybovým a športovým aktivitám ako dievčatá. Na základe výsledkov nášho výskumu konštatujeme, že hypotéza sa potvrdila. Chlapci štvrtých aj deviatych ročníkov skúmaných základných škôl mali pozitívnejší postoj ako dievčatá. V tretej hypotéze sme predpokladali, že žiaci z mestských základných škôl budú mať pozitívnejšie postoje k pohybovým a športovým aktivitám ako žiaci z vidieckych ZŠ. Na základe výsledkov nášho výskumu konštatujeme, že hypotéza sa nepotvrdila. Chlapci štvrtých aj deviatych ročníkov skúmaných mestských základných škôl nemali pozitívnejší postoj k pohybovým a športovým aktivitám ako žiaci z vidieckych základných škôl. Zvlášť výrazne sa to prejavilo u žiakov deviatych ročníkov, kde 50,69 % žiakov z vidieckych škôl malo pozitívny postoj a z mestských škôl to bolo len 42,16 % žiakov. Pre potreby praxe odporúčame skvalitniť výchovno-vzdelávací proces v školskej telesnej a športovej výchove, zavádzať netradičné pohybové a športové aktivity, modernizovať obsah vyučovania, formy a metódy práce. Zlepšiť priestorové a materiálne vybavenie škôl. Zaktivizovať spoluprácu školy s rodičmi a športovými klubmi s cieľom zlepšiť postoje žiakov k školskej telesnej výchove a pravidelnej pohybovej a športovej aktivite a to najmä na 2. stupni základnej školy. Literatúra ANTALA, B. – DOROŠOVÁ, S. 1996. Postoje žiakov pohybovo podpriemerných a pohybovo nadpriemerných ku školskej telesnej výchove. In Telesná výchova a šport, roč. 6, 1996, č. 4. ISSN 1335-2245, s. 8-10. BARTÍK, P. 2005. Postoje žiakov 2. stupňa základnej školy k telesnej výchove. In Acta universitatis Matthiae Belii, Zborník vedeckovýskumných prác, č. 9. Banská Bystrica: PF UMB, 2005. ISBN 80-8083-161-0, s. 158-164. BARTÍK, P. 2006. Postoje žiakov 1. stupňa ZŠ k telesnej výchove a pohybovým aktivitám v regióne Čadca. In Sborník referátú z 6. medzinárodního vědeckého semináře „Efekty pohybového zatížení v edukačním prostředí tělesné výchovy a sportu“. Olomouc: FTK UP, 2006. ISBN 80-244-1366-3, s. 46. BARTÍK, P. 2007. Úroveň plnenia vzdelávacích štandardov z telesnej výchovy na 1. stupni ZŠ na vybraných školách v Banskej Bystrici. In Telovýchovný proces na školách, Recenzovaný zborník vedecko-výskumných prác. Banská Bystrica: PF UMB, 2007. ISBN 97880-8083-501-9, s. 25-45. BARTÍK, P. 2007. Postoje žiakov k telesnej výchove na 1. stupni ZŠ na vybraných školách v Banskej Bystrici. In Telovýchovný proces na školách, Recenzovaný zborník vedecko-výskumných prác. Banská Bystrica: PF UMB, 2007. ISBN 978-80-8083-501-9, s. 4656. BARTÍK, P. 2007. Postoje žiakov 5. a 9. ročníkov na vybraných ZŠ k telesnej výchove. In Optimální působení tělesné zátěže a výživy. Sborník příspevků ze XVI. Ročníku interdisciplinární konference s medzinárodní účastí. Hradec Králové: PF UHK, 2007. ISBN 978-80-7041-513-9, s. 210-216.

___________________________________________________________________________________ 11 Vysoká škola tělesné výchovy a sportu Palestra, s.r.o., 17. – 18. 10. 2013


BARTÍK, P. – MESIARIK,P. 2009. Postoje žiakov deviateho ročníka základných škôl v stredoslovenskom regióne k školskej telesnej výchove a športu. In Tel. Vých. Šport, 19,2009, 1 s.4-6. ISSN 1335-2245. GÓRNA, K. 1997. Vztah chlapců a dívek středních škol olomouckého a katowického regionu k vyučovacím jednotkám tělesné výchovy. In Tělesná výchova a sport mládeže, roč. 63, 1997, č. 5. ISSN 0323-0449, s. 41 - 43. GÖRNER, K – STARŠÍ, J. 2001. Postoje, vedomosti a názory žiakov II. stupňa ZŠ na telesnú výchovu. Banská Bystrica: UMB, Fakulta humanitných vied, 2001, 162 s. ISBN 808055-565-6. CHROMÍK, M. et al. 1993. Didaktika telesnej výchovy. Bratislava: Univerzita Komenského Bratislava, 1993. 200 s. ISBN 80-224-0349-6. SIVÁK, J. 1997. Vzdelávací štandard z telesnej výchovy pre 1. stupeň základných škôl. In Pedagogické spektrum, roč. 6, 1997, č. 1/2. ISSN 1335-5589, s. 65-72. SIVÁK, J. et al. 2000. Vzdelávací štandard z telesnej výchovy pre 2. stupeň základných škôl. Bratislava: MŠ SR, 2000. 31 s. VLADOVIČOVÁ, N. – NOVOTNÁ, N. 2005. Športové záujmy rómskych žiakov 1. stupňa základnej školy. In Acta Universitatis Matthiae Belii, Zborník vedecko-výskumných prác, č. 9. Banská Bystrica :PF UMB, 2005, ISBN 80-8083-161-0, s. 173-179. Kontakt Pavol Bartík, prof. PaedDr. PhD. Fakulta humanitných vied UMB Katedra telesnej výchovy a športu, Tajovského 40, 974 01 Banská Bystrica [email protected]

12 ___________________________________________________________________________________ Vysoká škola tělesné výchovy a sportu Palestra, s.r.o., 17. – 18. 10. 2013


VZŤAH ŽIAKOV STREDNÝCH ŠKÔL K ZIMNÝM ŠPORTOM A POHYBOVÝM AKTIVITÁM NA SNEHU THE SECONDARY SCHOOLS STUDENTS AND THEIR RELATIONSHIP TO THE WINTER SPORTS AND MOVEMENT ACTIVITIES IN SNOW Boris BEŤÁK Abstrakt: V príspevku autor prezentuje, aký je vzťah žiakov stredných škôl v Banskej Bystrici k zimným športom a pohybovým aktivitám na snehu. Na prieskumnej vzorke 312 žiakov s využitím dotazníka zistil autor u žiakov preferenciu letných športov pred zimnými a pozitívny vzťah k zimným športom. Najradšej vykonávaným zimným športom vo voľnom čase žiakov je zjazdové lyžovanie, aj keď z pohľadu atraktivity je pre žiakov atraktívnejší snowboarding. Kľúčové slová: žiaci stredných škôl, zimné športy, pohybové aktivity na snehu. Abstract: In the article, the author has presented what is the secondary schools students´ relationship to the winter sports and the movement activities in snow in Banska Bystrica town. On the research sample that consisted from 312 students and with the use of questionnaire, the author has found out that here is some certain preference for summer sports between the winter ones and also the positive relationship to the winter sports. The most likely performed winter sport in the students´ free time is downhill race. However, from the view of attractiveness, snowboarding is considered to be more attractive for them. Key words: secondary school students, winter sports, movement activities in snow. Úvod V súčasnosti pohyb ako dôležitá súčasť životného štýlu čoraz viac absentuje. Ide hlavne o kategóriu detí a mládeže. Pritom realizácia pohybových a športových aktivít má výrazný zdravotno-preventívny potenciál, čo výrazne zasahuje do zdravého životného štýlu (Michal, 2009). Výskumné práce, ale i životná prax a skúsenosti potvrdzujú, že športovo-rekreačnými aktivitami možno cielene a pozitívne pôsobiť na somatickú, motorickú a funkčnú stránku človeka, na zlepšenie úrovne zdravia, telesnej a psychickej kondície (Chovanová, 2011). Nie je podstatné na akej úrovni sú pohybové aktivity vykonávané, dôležité je, že sú súčasťou života človeka. Nevolná (2013) uvádza, že pohybové aktivity vykonávané aktívne alebo len rekreačne majú pozitívny účinok nielen na telesné, ale aj na duševné zdravie každého človeka. Ako uvádzajú Michal – Nevolná (2012) pohybové aktivity povzbudzujú človeka k vyššej aktivite, dodávajú mu energiu, pomáhajú udržiavať v kondícii celkový organizmus. Aktívny pohyb podporuje dobrú náladu, ale i určitú zodpovednosť, sebadisciplínu k dosiahnutiu určitého športového výkonu. Pobyt v zimnej prírode patrí neodmysliteľne k životu človeka (Modrák a kol., 2008). Poznávanie prírodných krás, radosť z harmonického pohybu, prekonávanie ťažkostí – to všetko prinášajú človeku zimné športy (Hellebrandtová – Roučková, 2011). Práve zimné športy sú často vyhľadávanou rekreačnou pohybovou aktivitou ľudí každej vekovej kategórie. K najrozšírenejším zimným športom a vo všeobecnosti aj k najrozšírenejším aktivitám voľného času patrí zjazdové lyžovanie. Je výrazným fenoménom oslovujúcim v najrôznejších ___________________________________________________________________________________ 13 Vysoká škola tělesné výchovy a sportu Palestra, s.r.o., 17. – 18. 10. 2013


podobách veľké množstvo ľudí (Král, 2006). Aj podľa Adamčáka – Mandzáka (2004) a Žídeka – Petroviča (2009) patrí lyžovanie už dlhé desaťročia k najobľúbenejším a najrozšírenejším pohybovým aktivitám všetkých vekových kategórií v zimnom prostredí. Podľa Michala (2013) má lyžovanie významné miesto vo funkčnom a pohybovom zdokonaľovaní každého jednotlivca. Prispieva k upevňovaniu zdravia, k zvýšeniu telesnej zdatnosti a pohybovej výkonnosti, prispieva k psychickému, spoločenskému a morálnemu vývinu mládeže. Pomáha pri budovaní kladného vzťahu k športu a pohybovej aktivite. Podobný názor majú aj Nemec (2004) a Veisová (2004), ktorí uvádzajú, že lyžovanie, ale aj ďalšie zimné sezónne činnosti kladú zvýšené nároky na všetky funkcie a systémy organizmu a majú nezastupiteľné miesto v pohybovom a funkčnom zdokonaľovaní človeka. Popri lyžovaní sa čoraz viac do popredia tlačí snowboarding, ktorý sa teší čoraz väčšej obľube a je vhodnou alternatívnou popri lyžovaní. Paugschová – Lužová – Luža (2004) hovoria o snowboardingu, ako o športe tak atraktívnom, hravom, ba až bláznivom, že sa stal v priebehu málo zím skoro až symbolom všetkých slobodne mysliacich mladých ľudí túžiacich po športe a dobrodružstve. Podľa Pacha (2010) a Michala (2012) je snowboarding jedným z najprogresívnejšie rozvíjajúcich sa zimných športov v posledných rokoch. Postupom času si vydobyl svoje miesto na svahoch zimných stredísk. Cieľ Cieľom prieskumu bolo zistiť vzťah žiakov stredných škôl v Banskej Bystrici k zimným športom a pohybovým aktivitám na snehu. Metodika Prieskum sme realizovali v priebehu júna 2013 na 6-tich vybraných stredných školách v Banskej Bystrici. Prieskumnú vzorku tvorilo 312 žiakov z toho 170 chlapcov (54,49 %) a 142 dievčat (45,51 %). Na zistenie vzťahu žiakov stredných škôl k zimným športom a pohybovým aktivitám na snehu sme použili dotazník vlastnej konštrukcie, ktorý bol anonymný. Dotazník obsahoval 20 uzavretých otázok. V príspevku uvádzame odpovede len na vybrané otázky. Jednotlivé odpovede sme rozdelili z pohľadu intersexuálnych vzťahov. Výsledky a diskusia Na začiatku prieskumu sme zisťovali, aký druh športov žiaci stredných škôl v Banskej Bystrici preferujú. Žiaci mali na výber 4 možnosti: zimné športy, letné športy, preferovanie oboch druhov športov rovnako alebo žiadny šport. Výsledky prezentujeme na obrázku 1. Z výsledkov vyplýva, že obe pohlavia najviac preferujú letné športy. Uviedlo to až 44,71 % chlapcov a 47,18 % dievčat. Domnievame sa, že preferovanie letných športov súvisí s vysokou obľúbenosťou športových hier (futbal, basketbal, volejbal), ktorú zistili Nemec – Nemcová (2012), ale aj iní autori. Preferovanie oboch druhov športov rovnako, uviedlo 32,94 % chlapcov 23,94 % dievčat. Až na treťom mieste skončili zimné športy, ktoré uviedlo 16,47 % chlapcov a 19,01 % dievčat. Preferovanie žiadneho z ponúkaných druhov športov uviedlo len 5,88 % chlapcov a 9,86 % dievčat, čo považujeme za veľmi pozitívne. V dotazníku sme ďalej zisťovali, aký majú vzťah žiaci daných stredných škôl k zimným športom a pohybovým aktivitám na snehu. Na základe výsledkov prezentovaných na obrázku 2 konštatujeme, že prevažná väčšina našich respondentov má k zimným športom a pohybovým aktivitám na snehu skôr pozitívny vzťah (28,82 % chlapcov a 28,17 % dievčat) alebo veľmi pozitívny vzťah (40 % chlapcov a 25,35 % dievčat). Dievčatá najčastejšie volili neutrálny vzťah k zimným športom, keď túto odpoveď uviedlo až 36,62 % dievčat. Neutrálny vzťah k zimným športom zaujalo aj 25,88 % chlapcov. Za potešujúce považujeme, že len 14 ___________________________________________________________________________________ Vysoká škola tělesné výchovy a sportu Palestra, s.r.o., 17. – 18. 10. 2013


9 chlapcov a 14 dievčat označilo ich vzťah k zimným športom a pohybovým aktivitám na snehu ako negatívny alebo veľmi negatívny. 50,00%

Chí = 4,150 (p>0,05)

45,00% 40,00% 35,00% 30,00% 25,00% 20,00% 15,00% 10,00% 5,00% 0,00%

chlapec dievča

letné 44,71% 47,18%

zimné 16,47% 19,01%

oba rovnako 32,94% 23,94%

žiadny 5,88% 9,86%

Obrázok 1 Druhy športov, ktoré žiaci viac preferujú Aj napriek tomu, že žiaci stredných škôl v Banskej Bystrici preferujú letné športy pred zimnými, považujeme za pozitívne, že až 68,82 % chlapcov a 53,52 % dievčat má pozitívny vzťah k zimným športom a pohybovým aktivitám na snehu. Na základe výsledkov môžeme usudzovať, že zimné športy sa medzi mládežou tešia veľkej obľúbenosti. Pri tejto otázke sme zaznamenali štatisticky významné rozdiely v odpovediach chlapcov a dievčat na hladine významnosti p < 0,05. V podobnom výskume, realizovanom na žiakoch stredných škôl v Martine, zistil Beťák (2013a) pozitívny vzťah k zimným športom u 61,30 % chlapcov a 51,06 % dievčat, pričom celkovo prevládal u chlapcov skôr pozitívny vzťah k zimným športom, (31,03 %) a u dievčat neutrálny vzťah (33,58 %). 45,00%

Chí = 10,135 (p<0,05)

40,00% 35,00% 30,00% 25,00% 20,00% 15,00% 10,00% 5,00% 0,00% chlapec dievča

veľmi pozitívny 40,00% 25,35%

skôr pozitívny 28,82% 28,17%

neutrálny 25,88% 36,62%

skôr negatívny 3,53% 7,04%

veľmi negatívny 1,76% 2,82%

Obrázok 2 Vzťah žiakov k zimným športom a pohybovým aktivitám na snehu ___________________________________________________________________________________ 15 Vysoká škola tělesné výchovy a sportu Palestra, s.r.o., 17. – 18. 10. 2013


Ďalej nás zaujímalo, ktorý zimný šport, prípadne pohybovú aktivitu na snehu vykonávajú žiaci stredných škôl v Banskej Bystrici vo svojom voľnom čase najradšej. Žiaci mali na výber 7 možných odpovedí, pričom pri odpovedi ,,iné“ mohli uviesť aj zimný šport alebo pohybovú aktivitu na snehu, ktorú najradšej vykonávajú a nenachádzala sa medzi danými možnosťami. Z obrázka 3 vyplýva, že najradšej vykonávaným zimným športom alebo pohybovou aktivitou na snehu vo voľnom čase žiakov je pre obe pohlavia zjazdové lyžovanie. Uviedlo ho 31,18 % chlapcov a 37,32 % dievčat. Podobné výsledky na stredných školách v Martine a Starej Ľubovni zistil aj Beťák (2013b). Na základných školách zistili podobné výsledky aj Chovanová (2011) a Michal (2011). Domnievame sa, že zistená prevaha vykonávania zjazdového lyžovania vo voľnom čase žiakov stredných škôl v Banskej Bystrici, súvisí s faktom, že lyžovanie už dlhé desaťročia patrí k najobľúbenejším a najrozšírenejším pohybovým aktivitám všetkých vekových kategórií v zimnom prostredí (Žídek – Petrovič, 2009). Ako autori ďalej uvádzajú, rastúci trend záujmu o zjazdové lyžovanie je zapríčinený dostatkom a širokým výberom lyžiarskeho výstroja a nových lyžiarskych zariadení nielen v Alpách, ale aj na Slovensku. Na druhom mieste sa umiestnil snowboarding, ktorý vo svojom voľnom čase najradšej vykonáva 24,12 % chlapcov a 22,54 % dievčat. Zistený fakt potvrdzuje stále väčšiu popularitu a rozmach tohto zimného športu. Vykonávanie snowboardingu vo voľnom čase u 33 % žiakov konštatuje Michal (2010), ktorý robil výskum na základných školách v okrese Žilina. Trochu prekvapením je nízky podiel bežeckého lyžovania, ktorý si zvolilo len 8,82 % chlapcov a 7,04 % dievčat. Domnievame sa, že daný stav súvisí s faktom, že bežecké lyžovanie sa zaraďuje medzi silovo-vytrvalostné pohybové aktivity cyklického charakteru, a nie je také atraktívne a dynamické ako zjazdové lyžovanie či snowboarding. Za zmienku stojí aj, že v rámci možnosti „iné“ boli najčastejšie uvádzanými zimnými športami a pohybovými aktivitami na snehu hokej a guľovanie, ktoré uvádzali prevažne chlapci, pričom dievčatá uvádzali korčuľovanie a sánkovanie. 40,00%

Chí = 2,753 (p>0,05)

35,00% 30,00% 25,00% 20,00% 15,00% 10,00% 5,00% 0,00%

chlapec dievča

bežecké lyžovanie

zjazdové lyžovanie

8,82% 7,04%

31,18% 37,32%

snowboar- skialpinizding mus 24,12% 22,54%

7,06% 4,93%

akrobatické lyžovanie 3,53% 2,11%

žiadny

iné

10,59% 12,68%

14,71% 13,38%

Obrázok 3 Zimný šport alebo pohybová aktivita na snehu, ktorú žiaci vykonávajú vo svojom voľnom čase najradšej V nasledujúcej otázke nás zaujímalo, ktorý zo zimných športov: zjazdové lyžovanie, bežecké lyžovanie, snowboarding prípadne ,,iný“, je pre žiakov daných stredných škôl najatraktívnejší. Na základe výsledkov konštatujeme, že v súčasnosti je pre obe pohlavia 16 ___________________________________________________________________________________ Vysoká škola tělesné výchovy a sportu Palestra, s.r.o., 17. – 18. 10. 2013


najatraktívnejším zimným športom snowboarding. Prekvapujúce ale je, že snowboarding je atraktívnejší pre väčšie percento dievčat (56,34 %), ako chlapcov (46,47 %) (obrázok 4). K podobným výsledkom dospel aj Beťák (2012), ktorý uvádza vyššiu atraktivitu snowboardingu pred inými zimnými športmi, pričom v jeho výskume bol snowboarding najatraktívnejší, až pre 74,32 % dievčat a 50 % chlapcov. Zjazdové lyžovanie považuje za atraktívnejšie 35,29 % chlapcov a 33,10 % dievčat. Zaujímavé je aj zistenie, že vo voľnom čase sa žiaci radšej venujú zjazdovému lyžovaniu (obrázok 3), ale atraktívnejším športom je pre nich snowboarding. Sme presvedčení, že daný stav súvisí s možnosťou zaradenia snowboardingu do vyučovania telesnej a športovej výchovy ako voliteľného predmetu a aj s čoraz väčšou medializáciou tohto športu. O veľkej atraktivite snowboardingu hovoria aj Modrák – Nemčík (2006). 60,00%

Chí = 5,847 (p>0,05)

50,00% 40,00% 30,00% 20,00% 10,00% 0,00% chlapec dievča

zjazdové lyžovanie 35,29% 33,10%

bežecké lyžovanie 7,65% 6,34%

snowboarding

iné

46,47% 56,34%

10,59% 4,23%

Obrázok 4 Atraktívnosť zimných športov pre žiakov 40,00%

Chí = 5,985 (p>0,05)

35,00% 30,00% 25,00% 20,00%

15,00% 10,00% 5,00% 0,00% chlapec dievča


skôr pozitívny

neutrálny

34,71% 25,35%

30,00% 28,87%



Obrázok 5 Vzťah žiakov k zjazdovému lyžovaniu V rámci prieskumu sme zisťovali aj vzťah žiakov stredných škôl v Banskej Bystrici k zjazdovému lyžovaniu. Na obrázku 5 môžeme vidieť, že u chlapcov prevažuje skôr pozitívny vzťah k zjazdovému lyžovaniu, uviedlo ho 34,71 % chlapcov, ďalej nasleduje neutrálny vzťah ___________________________________________________________________________________ 17 Vysoká škola tělesné výchovy a sportu Palestra, s.r.o., 17. – 18. 10. 2013


k zjazdovému lyžovaniu (30 % chlapcov) pred veľmi pozitívnym vzťahom (26,47 % chlapcov). U dievčat dominuje veľmi pozitívny vzťah k zjazdovému lyžovaniu s 36,62 %, nasleduje neutrálny vzťah k zjazdovému lyžovaniu (28,87 % dievčat) pred vzťahom skôr pozitívnym (25,35 % dievčat). Za pozitívne zistenie považujeme, že skôr negatívny alebo veľmi negatívny vzťah k zjazdovému lyžovaniu má len 28 žiakov. Zaujímal nás aj, aký je vzťah žiakov stredných škôl v Banskej Bystrici k snowboardingu. U oboch pohlaví dominoval neutrálny vzťah k snowboardingu. Zaujalo ho 37,65 % chlapcov a 33,10 % dievčat. Veľmi pozitívny vzťah k snowboardingu zaujalo 28,24 % chlapcov a 24,65 % dievčat a skôr pozitívny vzťah 24,71 % chlapcov a 28,87 % dievčat. Celkovo má pozitívne orientovaný vzťah k snowboardingu 52,95 % chlapcov a 53,52 % dievčat (obrázok 6). Na základe porovnania výsledkov vzťahu žiakov k zjazdovému lyžovaniu a snowboardingu konštatujeme, že na vybraných stredných školách v Banskej Bystrici majú obe pohlavia pozitívnejší vzťah k zjazdovému lyžovaniu. 40,00%

Chí = 2,551 (p>0,05)

35,00% 30,00% 25,00% 20,00% 15,00% 10,00% 5,00%

0,00% chlapec dievča


skôr pozitívny 24,71% 28,87%

neutrálny 37,65% 33,10%



Obrázok 6 Vzťah žiakov k snowboardingu Záver Výsledky uvedené v našom príspevku prezentujú zistený vzťah žiakov stredných škôl v Banskej Bystrici k zimným športom a pohybovým aktivitám na snehu. Pomocou otázok v dotazníku sme u žiakov stredných škôl v Banskej Bystrici zistili preferenciu letných športov pred športmi zimnými. Ďalej sme zistili pozitívny vzťah k zimným športom a pohybových aktivitám na snehu u 68,82 % chlapcov a 53,52 % dievčat. Za najradšej vykonávaný zimný šport alebo pohybovú aktivitou na snehu vo voľnom čase označili žiaci zjazdové lyžovanie, za ktorým nasledoval snowboarding, ktorý ako uvádzajú Modrák – Nemčík (2006) je športom rýchlo sa rozvíjajúcim a pre mládež čoraz viac populárnejším. Toto tvrdenie potvrdzuje aj fakt, že z pohľadu atraktivity zvolili žiaci práve snowboarding za najatraktívnejší (46,47 % chlapcov a 56,34 % dievčat). Na základe výsledkov ďalej konštatujeme, že žiaci nami vybraných stredných škôl v Banskej Bystrici majú pozitívny vzťah aj k zjazdovému lyžovaniu aj snowboardingu, pričom obe pohlavia majú pozitívnejší vzťah k zjazdovému lyžovaniu. Domnievame sa, že celkový pozitívny vzťah respondentov k zjazdovému lyžovaniu, snowboardingu, ale aj ostatným zimným športom a pohybovým aktivitám na snehu, môže 18 ___________________________________________________________________________________ Vysoká škola tělesné výchovy a sportu Palestra, s.r.o., 17. – 18. 10. 2013


úzko súvisieť s podmienkami a možnosťami na realizáciu zimných športov v tejto oblasti, nakoľko sa v danom regióne nachádza viacero zimných stredísk. Zo zdravotného a preventívneho hľadiska považujeme za prínosné, že žiaci stredných škôl majú taký pozitívny vzťah k zimným športom a ich vykonávaniu, pretože pohybová a športová aktivita je súčasťou zdravého životného štýlu človeka, pričom prispieva k zlepšeniu imunity človeka a má pozitívny vplyv na jeho kvalitu života. Literatúra ADAMČÁK, Š. – MANDZÁK, P. 2004. Bezpečne na lyžiach. In Outdoor 2004 : sborník příspěvků z mezinárodního semináře. Brno : Masarykova univerzita, 2004. ISBN 80-7315086-7, s. 9-14. BEŤÁK, B. 2012. The attitude of students at secondary schools towards snowboarding and the way of teaching it. In Acta Universitatis Matthiae Belii = physical education and sport : recenzovaný časopis vedeckých štúdií. ISSN 1338-0974, 2012, roč. 4, č. 2, s. 16-26. BEŤÁK, B. 2013a. Relationship of the secondary grammar school pupils in Martin to winter sports, and its implementation. In Acta Universitatis Matthiae Belii = physical education and sport : recenzovaný časopis vedeckých štúdií. ISSN 1338-0974, 2013, roč. 5, č. 1, s. 40-48. BEŤÁK, B. 2013b. Obľúbenosť zimných športov a vzťah žiakov stredných škôl k ich vykonávaniu. In Telesná výchova a šport – prostriedok vytvárania vzťahu mladej generácie k pohybu a športu – recenzovaný zborník vedeckých príspevkov. Zvolen : ÚTVŠ, Technická Univerzita vo Zvolene, 2013. ISBN 978-80-228-2570-2, s. 131-138. HELLEBRANDTOVÁ, D. – ROUČKOVÁ, M. 2011. Základný zjazdový výcvik. Bratislava : Metodicko-pedagogické centrum, 2011. 54 s. ISBN 978-80-8052-397-8. CHOVANOVÁ, E. 2011. Záujem školskej mládeže o lyžovanie a snowboarding na základných školách. In Perspectives of physical training process at schools. Oberegg : SAS School Innsbruck – Austria, 2011. ISBN 978-80557-0327-5, s. 94-97. KRÁL, L. 2006. Vyučovanie zjazdového lyžovania na základných školách v Banskej Bystrici. In: Reakcia, adaptácia a zmeny stavov študentov na rozličné formy zaťaženia. Bratislava : Strojnícka fakulta STU, 2006. ISBN 80-227-2533-1. MICHAL, J. – NEVOLNÁ, T. 2012. Physical activity as an effective means to a healthy lifestyle. In Acta Universitatis Matthiae Belii = physical education and sport : recenzovaný časopis vedeckých štúdií. ISSN 1338-0974, 2012, roč. 4, č. 1, s. 103-114. MICHAL, J. 2009. Pohybová aktivita, mládež a drogy. Banská Bystrica : Partner, 2009. 106 s. ISBN 978-80-89183-63-0. MICHAL, J. 2010. Snowboarding ako súčasť telesnej výchovy. In Telesná výchova – prostriedok vytvárania vzťahu mladej generácie k pohybu a športu : 1. ročník vedeckej konferencie. Zvolen : Technická univerzita, 2010. ISBN 978-80-228-2104-9, s. 89-103. MICHAL, J. 2011. Spare time and recreation physical education for students of primary schools oriented to winter sports. In Acta Universitatis Matthiae Belii, Physical Education and Sport. ISSN 1338-0974, 2011, vol. 3, no. 1, p. 60-67. MICHAL, J. 2012. Snowboarding a štátny vzdelávací program na školách. In Telesná výchova a šport – prostriedok vytvárania vzťahu mladej generácie k pohybu a športu : 3. ročník vedeckej konferencie s medzinárodnou účasťou. Zvolen : Technická Univerzita, 2012. ISBN 978-80-228-2399-9. MICHAL, J. 2013. Žiak a vyučovanie lyžovania na stredných školách. In Telesná výchova a šport – prostriedok vytvárania vzťahu mladej generácie k pohybu a športu – recenzovaný zborník vedeckých príspevkov. Zvolen : ÚTVŠ, Technická Univerzita vo Zvolene, 2013. ISBN 978-80-228-2570-2, s. 368-377. ___________________________________________________________________________________ 19 Vysoká škola tělesné výchovy a sportu Palestra, s.r.o., 17. – 18. 10. 2013


MODRÁK, M. – NEMČÍK, R. 2006. O potrebe zaradenia nácviku aj snowboardingu do učebných osnov pre žiakov ZŠ a SŠ. In Zborník prác z 11. vedecko-pedagogickej konferencie Zdravá škola. Prešov : Metodicko-pedagogické centrum, 2006. ISBN 80-8045-424-8, s. 98100. MODRÁK, M. a kol. 2008. Metodika výučby lyžovania. Prešov : Metodicko-pedagogické centrum Bratislava – alokované pracovisko Prešov, 2008. 80 s. ISBN 978-80-8045-530-9. NEMEC, M – NEMCOVÁ, L. 2012. Športové hry a voľný čas detí staršieho školského veku. In Exercitatio corpolis – motus – salus. ISSN 1337-7310, 2012, roč. 4, č. 2, s. 139-146. NEMEC, M. 2004. Prípravné a pohybové hry pre zjazdový výcvik. In Lyžovanie : učebné texty pre študentov telesnej výchovy. Banská Bystrica : FHV UMB BB, SLZ, 2004. ISBN 808055-880-9, s. 98-108. NEVOLNÁ, T. 2013. Záujmovo rekreačná telesná výchova ako účinný prostriedok k zdravému životnému štýlu. In Spolupracovníci kinantropológie a vedy. Brno : Masarykova univerzita Brno, 2013. ISBN 978-80-210-6201-6. PACH, M. 2010. Snowboarding. Bratislava : PEEM, 2010. 172 s. ISBN 978-80-8113032-8. PAUGSCHOVÁ, B. – LUŽOVÁ, P. – LUŽA, J. 2004. Snowboarding. In Lyžovanie : Učebné texty pre študentov telesnej výchovy. Banská Bystrica : FHV UMB, 2004. ISBN 808055-880-9, s. 167-175. VEISOVÁ, M. 2004. Letné a zimné sezónne činnosti. In Metodika telesnej výchovy. Bratislava : SPN, 2004. ISBN 80-1000-380-8, s. 187-188. ŽÍDEK, J. – PETROVIČ, P. 2009. Lyžovanie: zjazd – behy. Bratislava : PEEM, 2009. 96 s. ISBN 978-80-89197-97-2. Kontakt PaedDr. Boris Beťák Katedra telesnej výchovy a športu, Fakulta humanitných vied, Univerzita Mateja Bela Tajovského 40 974 01 Banská Bystrica [email protected]



POHYB JAKO PROSTŘEDEK OVLIVŇOVÁNÍ ČLOVĚKA THE MOVEMENT LIKE A TOOL OF HUMAN INFLUENCING Václav BUNC Abstrakt: Hlavním problémem současného životního stylu je pokles pravidelně realizovaných pohybových aktivit. Při přípravě pohybové intervence je nezbytné spolu s posouzením přínosů určit i možná rizika použitých aktivit. V této studii jsou shrnuty výhody a rizika pohybových aktivit. Předpoklady pro výkon jsou často ovlivňovány úrovní tělesné hmotnosti nebo obezity. Předpoklady pro pohybové aktivity efekt aplikovaného pohybového režimu byly posuzovány u skupin dětí, dospělých a seniorek lišících se hmotností na základě stanovení tělesného složení, konkrétně poměru ECM/BCM. Tělesné složení (ECM – extracelulární hmota a BCM – intracelulární hmota) bylo hodnoceno pomocí celotělové bioimpedance multifrekvenční analýzy. Rozdíly mezi jedinci s normální váhou, nadváhou a obezitou pro stejnou věkovou skupinu jak v morfologických, tak ve funkčních parametrech byly věcně a statisticky nevýznamné. Nevýznamné byly i relativní změny těchto parametrů v důsledku pohybové intervence. Na základě výsledků docházíme k závěru, že předpoklady pro fyzické zátěže u osob s nadváhou nebo obezitou jsou stejné jako u osob s normální tělesnou hmotností. Podobné platí i pro změny vyvolané pohybovou intervencí s podobnou energetickou náročností. Klíčová slova: výhody, rizika, fyzická aktivita, složení těla, bioimpedanční analýza, ECM/BCM, režimová opatření Abstract: The main problem of contemporary life style is decrease regularly realized movement activities. By the preparing of movement intervention it is necessary together with assessment of benefits to determine possible risks of imposed activities. Both benefits and risks are summarized in this study. The predispositions for exercise are often modify by level of body mass and/or obesity. In groups of children, adults and senior women differing in body mass the predispositions for movement activities were evaluated by the determination of the ECM / BCM relationship that was determined by help of multifrequency bioimpedance analysis and the effect of applied movement intervention on selected morphological and functional parameters. The differences between individuals with normal weight, overweight and obesity for the same age group in morphological and functional variables were substantively and statistically non-significant. Were insignificant relative changes of these parameters as a result of the movement intervention. It may be conclude that the prerequisites for physical loads in subjects with overweight or obesity are the same as in people with normal body mass. Similar it is true for the changes induced by physical interventions with a similar energy demand. Key words: benefits, risks, physical activity, body composition, bioimpedance analysis, ECM / BCM, regime actions. Úvod Pohyb je základním projevem živé hmoty a jednou ze základních lidských potřeb. Lidský pohyb chápeme jako změnu polohy končetin nebo celého těla. Přiměřeně dávkovaný pohyb ovlivňuje jedince ve dvou rovinách: 1. Relaxační – snižování dopadů fyzického nebo psychického stresu na organismus; ___________________________________________________________________________________ 21 Vysoká škola tělesné výchovy a sportu Palestra, s.r.o., 17. – 18. 10. 2013


2. Kultivační – ovlivnění morfologických a funkčních charakteristik jedince, což se může odrazit v lepším zdravotním stavu, lepší pracovní výkonnosti, rychlejší pozátěžové regeneraci (nejen fyzické, ale i psychické), a hlavně ve zlepšení kvality života. V současnosti se bohužel stále setkáváme s řadou ne zcela ověřených informací o roli pohybových aktivit v běžném životě na straně jedné a na straně druhé často s podceňováním možných komplikací v důsledku pohybové intervence, je-li pohybové zatížení aplikováno nevhodným způsobem. Cílem studie je z těchto důvodů shrnout přínosy i negativa pravidelně i sporadicky aplikovaných pohybových aktivit na intervenovaného jedince. Současně na výsledcích intervenčních programů, které využívaly přiměřené pohybové aktivity, ukázat změny morfologického a funkčního stavu u vybraných skupin osob lišících se věkem, pohlavím i hmotností. Přínosy Prospěšnost pravidelně realizovaných pohybových aktivit (PA), jako preventivního prostředku ke snížení dopadů současného životního stylu, je doložena v řadě většinou epidemiologických studií (např. Charansonney 2012). Tyto výhody, hlavně v ovlivnění zdravotních i pracovních předpokladů, se prokázaly jak v dětském, ve středním, tak i v seniorském věku. Je zajímavé připomenout první práce o pozitivním přínosu PA. První pochází až z roku 1953 – je to studie realizovaná na londýnských pošťácích a řidičích autobusů (Morris a kol. 1953) – a posléze nejznámější studie dělníků v docích a absolventů Harwardu v roce 1986 (Paffenbarger a kol. 1986). Významnou roli mají pohybové aktivity u stále rostoucí skupiny populace – seniorů. Vyšší úroveň pravidelně realizovaných PA a tím i zvýšená fyzická zdatnost významně ovlivňuje kvalitu a průběh stárnutí – mluvíme o antiaging efektu. Za rozhodující se považuje ovlivnění množství svalové hmoty, snížení rizika sarkopenie a tím ovlivnění nezávislosti a soběstačnosti. Základem všech režimových opatření, která využívají PA, je ovlivnění kvality života, změna sedavého na aktivní životní styl, kde podstatnou složkou jsou přiměřené pohybové aktivity. Sedavý životní styl, který v současnosti nacházíme u více než 80 % populace, českou nevyjímaje, ovlivňuje nejen aktuální úroveň zdatnosti, ale významným způsobem „spouští“ řadu tzv. civilizačních onemocnění, jako jsou kardiovaskulární onemocnění, hypertenze, nadváha a obezita a další. Sedavý způsob života indukuje mechanismy, které vedou k nárůstu rizikových faktorů chronických onemocnění neinfekčního typu a nakonec i k předčasné smrti. Tyto nevhodné mechanismy a jejich důsledky lze označit jako syndrom sedavého životního stylu (Santos a kol. 2012). Současný životní styl je charakterizován neustálým snižováním objemu realizovaných PA (fyzický stres) a naopak vzrůstajícím objemem psychického stresu. Obligatorní PA, které v minulosti byly dány pracovním zatížením, v současnosti už nejsou schopny pokrýt zvětšující se pohybový deficit. Nejčastější příčiny nezájmu o pravidelnou realizaci PA lze shrnout následovně: 1. Nemám čas; 2. Je špatné počasí; 3. Nevím jak; 4. Je to nebezpečné. Je dobré si uvědomit bod 3., který nepřímo demonstruje selhání vzdělávacího systému v oblasti tělesné výchovy. Každý občan naší republiky absolvuje na základní škole povinné hodiny tělesné výchovy. Uvědomíme-li si, že v ČR má víc než 50 % populace středoškolské 22 ___________________________________________________________________________________ Vysoká škola tělesné výchovy a sportu Palestra, s.r.o., 17. – 18. 10. 2013


vzdělání, tedy další nejméně 3 roky TV, pak efektivita vzdělávacího systému je v této oblasti jasně nedostatečná. Převažuje zjevně pouze realizační role nad rolí informační - návodnou. Přiměřená PA je základní biologickou potřebou (Bunc a Skalská 2011), která s rostoucím věkem zaniká. O jejím nedostatku nemá organismus žádné okamžité relevantní informace, nedostatek pohybu nebolí. Nedostatek začínáme bohužel pociťovat až v okamžiku, kdy je příčinou zdravotních komplikací nebo snížené pracovní, případně volnočasové výkonnosti a kdy už je často pozdě na možnou nápravu. Nedostatek pohybu má za následek jak morfologické, tak funkční změny organismu, které pomineme-li zdravotní komplikace, zásadním způsobem ovlivňují kvalitu života jedince. Tyto změny jsou jak somatické i funkční, tak psychické a často se demonstrují ve zhoršeném sociálním nebo ekonomickém postavení. Realizovaná PA je závislá na morfologických předpokladech (množství a kvalitě svalové hmoty) a na řízení této činnosti (technice pohybu). Množství svalové hmoty ovlivňuje jednoznačně silové předpoklady a je nutnou podmínkou pro realizaci pohybové činnosti (Breen a Philips 2013, Bunc a Štilec 2003). Proto při posuzování jak předpokladů pro PA, tak při hodnocení efektu aplikované pohybové intervence je třeba hodnotit nejen morfologické předpoklady (hlavně tělesné složení), tak i funkční nebo motorickou výkonnost. Indikátorem množství a kvality svalové hmoty je beztuková hmota – fat free mass (FFM) (Heyward a Wagner 2004). Beztukovou hmotu lze pak na základě molekulárního modelu (Talluri a kol. 1999, Bunc a kol. 2000) dále dělit na mimobuněčnou (ECM) a vnitrobuněčnou (BCM) hmotu. Protože FFM je ve vztahu s celkovou hmotností, využívá se pro hodnocení „kvality“ svalové hmoty poměru ECM/BCM. Čím nižší je tento koeficient, tím větší je podíl BCM ve svalech posuzovaného jedince a tím vyšší je i její kvalita (Bunc a kol. 2000). Koeficient ECM/BCM klesá v dětském a adolescentním věku v důsledku morfologického zrání jedince až do věku cca 18 let u žen a 20 let u mužů. Ve věku 20 až 60 let se prakticky nemění. Ve věku vyšším pak tento koeficient roste s věkem a odráží tak jednak změny v množství svalové hmoty na straně jedné a na straně druhé pak změny v její kvalitě. Závislost koeficientu ECM/BCM na věku lze využít k odhadu biologického věku sledovaných osob (Bunc a Štilec 2003). Koeficient ECM/BCM lze využít i k hodnocení kvality a hlavně pak efektu použité PA. Čím vyšší je intenzita aplikované PA při přiměřené době trvání, tím větší změny BCM vyvolá a tím nižší hodnoty ECM/BCM nacházíme. Navíc se ukazuje, že významné změny se manifestují již po 7 dnech intenzivnějšího pohybového tréninku (Bunc a Štilec 2003). Možná rizika Návrh pohybové intervence je vysoce kreativní činnost, která musí v prvé řadě vždy respektovat aktuální zdravotní stav intervenovaného, úroveň pohybových dovedností a stav svalových skupin zajišťujících danou pohybovou činnost (Seguin a Nelson 2003, Bunc a Skalská 2011). Při návrhu je třeba v prvé řadě zohlednit možná rizika, která jsou spojena s realizací PA, a teprve poté benefity, které pohybová intervence přináší. Na tomto místě je třeba připomenout, že neexistuje naprosto bezpečná PA. Rizika PA jsou spojena jak s osobou cvičence (vnitřní), tak i s vnějšími podmínkami, ve kterých jsou PA realizovány. Jednoznačně se ukazuje, že výrazně převažují rizika vyplývající z nedostatečné připravenosti jedince. Pramení vesměs z nerespektování zdravotního stavu, nedostatečné techniky pohybů a nedostatečné úrovně svalové síly a svalové vytrvalosti. Ze zdravotních komplikací, které mohou negovat efekt aplikovaných PA, je v prvé řadě třeba připomenout nemoci kardiovaskulárního systému. K nejzávažnějším patří poruchy rytmu (arytmie), vrozené srdeční vady a vysoký krevní tlak. Vedle těchto onemocnění jsou kritické neuromuskulární poruchy, které ovlivňují kvalitu a realizaci pohybu. K významným ___________________________________________________________________________________ 23 Vysoká škola tělesné výchovy a sportu Palestra, s.r.o., 17. – 18. 10. 2013


limitujícím onemocněním lze řadit i nadváhu a obezitu, která jednak omezuje realizaci řady pohybových aktivit, ale její nerespektování může znamenat podstatná poškození pohybového aparátu. Proto vždy před zahájením jakékoliv pohybové intervence je nezbytné prověřit aktuální zdravotní stav a způsobilost intervenovaného k realizaci požadované PA. V návaznosti na tato vstupní anamnestická vyšetření je třeba upozornit intervenovaného na možná zdravotní rizika, a hlavně na možnosti včasné identifikace vznikajícího problému, naučit se rozumět vlastnímu tělu, naučit se pracovat se signály, které se často demonstrují ve formě bolesti. Pro zmenšení rizika hypertenzní reakce je třeba volit takové intenzity a formy zatížení, kdy bude dýchání (frekvence dýchání) „nezávislé“ na realizovaném zatížení, nebudou se vyskytovat zádrže dechu, které mohou znamenat krátkodobé velmi vysoké zvýšení krevního tlaku, což v případě výdutí na věnčitých tepnách může znamenat významné ohrožení života. K základním PA lze pak jednoznačně řadit takové aktivity, kde lze předpokládat vysokou adaptaci, jako je např. chůze, plavání nebo aktivity, které svým provedením neznamenají zvýšené riziko zdravotního selhání, např. jóga. Rozhodující z vnějších rizik je kvalita povrchu, na kterém jsou PA realizovány. Podstatné jsou také klimatické podmínky, ať vysoká vnější teplota – vyšší než 35 oC, a na druhé straně nižší než -15 oC. Podobně je třeba respektovat změny atmosférického tlaku, světelné podmínky atd. Významný vliv na výskyt zranění při realizaci PA má nedostatečná aerobní zdatnost cvičící osoby, což je spojeno s předčasným prohlubováním acidózy, tedy předčasně převažujícím anaerobním hrazením energetických požadavků pohybové aktivity. Vodíkové anionty vznikající rozpadem kyseliny mléčné blokují přestup iontů přes buněčnou membránu, což opět vede k porušení jemné koordinace a následně techniky provedení pohybu. Zásady návrhu pohybové intervence Návrh pohybové intervence musí obsahovat následující informace o: 1. formě; 2. intenzitě; 3. době trvání; 4. frekvenci; 5. způsobu a hodnocení efektu; 6. čase prvních „výsledků“. Při návrhu je třeba vždy respektovat:  předchozí pohybovou zkušenost;  znalosti o pohybových aktivitách;  cíl, pro který se jedinec rozhodl cvičit;  formu dobře zvládnutých pohybových aktivit;  preference intervenovaného jedince;  potenciál volného času;  materiální a ekonomické podmínky. Rozhodující pro úspěšný návrh pohybového programu je stanovení intenzity pohybové intervence. Ta je jednoznačně dána cílem pohybové intervence na straně jedné a na straně druhé pak minimalizací rizik, která jsou spojena s realizací pohybových aktivit. Stále otevřenou otázkou vedle formy a intenzity pohybového zatížení zůstává jeho objem, tedy celkové množství realizovaných PA v daném časovém období. Pohybový režim, který je souhrnem všech realizovaných PA, tedy i aktivit spojených se zajišťováním životních potřeb, zahrnuje nejen aktivity „tréninkové–intervenční“, ale i aktivity spojené s nákupy a transportem za kulturou nebo jinými činnostmi pracovního, zábavného nebo relaxačního 24 ___________________________________________________________________________________ Vysoká škola tělesné výchovy a sportu Palestra, s.r.o., 17. – 18. 10. 2013


charakteru. U většiny osob se často setkáváme s podceňováním PA tohoto charakteru, které mohou tvořit rozhodující část jejich pohybového režimu a mohou významným způsobem hradit jejich pohybový deficit. Ve většině případů je dostatečná doba trvání pohybové intervence nezbytná pro dosažení požadovaných cílů okolo 5–8 týdnů, s minimálně třemi „tréninkovými“ jednotkami týdně v celkové době trvání 90–120 minut. Intenzita zatížení se v závislosti na cíli intervence pohybuje v rozmezí 70–90 % maximální srdeční frekvence. Úspěšné jsou takové pohybové programy, které vyvolají přetrvávající pozitivní změny. Zde pak je podmínkou podstatně delší trvání kontrolované pohybové intervence, řádově 4–8 měsíců, které je nutné pro fixaci návyků spojených se změnou sedavého životního stylu na aktivní. Soubor a použité metody K doložení vlivu pravidelného pohybového zatížení na morfologický a funkční stav jedinců, kteří se liší věkem, hmotností i zdatností, uvádíme výsledky několika našich studií. Procento tělesného tuku a koeficient ECM/BCM byl stanovován u osob lišících se věkem a hmotností. Sledovány byly děti, dospělí a seniorky. Přehled sledovaných skupin a základní antropometrické parametry jsou uvedeny v Tabulce 1. Tabulka 1 Průměrné hodnoty vybraných antropometrických parametrů a přehled sledovaných skupin osob (ob - obézní, nv – nadváha, nh – normální hmotnost). Věk Hmotnost Výška (cm) (roky) (kg) Děvčataob (n=65) 12,9±3,4 71,2±3,8 155,1±4,2 Děvčatanv (n=78)

12,6±3,2

61,6±3,0

157,7±4,5

Děvčatanh (n=92)

12,8±3,7

48,0±3,6

157,0±4,8

Chlapciob (n =42)

12,5±3,6

73,1±2,8

156,0±5,1

Chlapcinv (n =53)

12,7±3,3

57,2±2,7

157,3±4,4

Chlapcinh (n =81)

12,5±3,5

49,8±3,1

157,1±4,6

Ženyob (n=76)

42,9±4,7

88,1±2,7

164,2±4,0

Ženynv (n=84)

42,8±4,5

77,3±3,1

164,9±4,2

Ženynh (n=98)

42,3±4,6

64,1±2,9

165,1±4,3

Mužiob (n =32)

43,2±4,8

105,1±2,8

176,1±5,4

Mužinv (n =36)

42,9±5,0

85,4±3,4

177,2±5,0

Mužinh (n =54)

43,1±4,9

73,6±3,5

176,8±4,9

Seniorkyob (n=26)

68,9±2,3

82,4±2,7

158,2±2,0

Seniorkynv (n=15)

69,8±2,5

73,2±2,1

159,6±2,2

Seniorkynh (n=18)

69,4±2,6

62,9±2,6

160,1±2,3



Rozdělení do skupin – obézní, nadváha a „normální“ hmotnost bylo realizováno podle hodnot BMI – viz Tabulky 2 a 3. Tabulka 2 Klasifikace obezity a nadváhy pomocí hodnot BMI a procenta tělesného tuku (%BF) platné pro děti ve věku 6–14 let Klasifikace BMI %BF (kg.m-2) (%) Podváha <15,4 <16,0 Normální 15,516,1-23,0 hmotnost 21,9 Nadváha 22,023,1-28,0 26,9 Obezita 27 nebo 28,1 nebo více více Tabulka 3 Klasifikace obezity a nadváhy pomocí hodnot BMI a procenta tělesného tuku (%BF) platné pro dospělé a seniory Klasifikace BMI %BF -2 (kg.m ) (%) Podváha Normální hmotnost Nadváha Obezita

<18,4 18,5-21,9

<16,0 16,1-23,0

22,0-26,9 27,0 nebo více

23,1-28,0 28,1 nebo více

Hmotnost byla zjišťována pomocí elektronické váhy bez bot a ve cvičebním úboru. Přesnost stanovení byla 0,1 kg. Výška byla měřena pomocí antropometrického měřiče s přesností 0,5 cm. Tělesné složení bylo zjišťováno pomocí celotělové multifrekvenční metody s použitím tetrapolární konfigurace elektrod, které byly umístěny podle doporučení výrobce na paži a na noze na pravé straně těla vleže. Vlastní měření bylo provedeno multifrekvenčním bioimpedančním analyzátorem B.I.A. 2000M a byly použity predikční rovnice, které respektovaly nejen věk a pohlaví, ale i předpokládané množství a rozložení tělesného tuku. Tyto rovnice byly verifikovány pomocí DEXA metody. Intervenční program byl založen na pohybových aktivitách, kde lze předpokládat bezpečné zvládnutí na straně jedné a na straně druhé je lze realizovat prakticky kdekoliv a kdykoliv, tedy i na chůzi. Program byl navržen tak, aby chůze tvořila minimálně 80 % celkového pohybového zatížení a doba trvání měla být alespoň 90 minut týdně s frekvencí tři „tréninkové“ jednotky ve výše zmíněném období. Zbytek pak tvořily aktivity, které intervenované osoby pravidelně realizovaly před vlastní intervencí. Sem patřily aktivity jako domácí gymnastika, jízda na kole, plavání atd. Skutečná doba trvání se pohybovala od 85 do 250 min a intenzita zatížení hodnocená pomocí srdeční frekvence byla v pásmu 74 až 87 % maximální srdeční frekvence stanovené na základě motorického testu, který byl absolvován chůzí v trvání 3 minut s maximální rychlostí chůze. Energetická náročnost cvičení u dětí byla na úrovni 2 000 kcal/týden, u dospělých okolo 1 500 kcal/týden a u seniorek 1 000 kcal/týden.



Před vlastním měřením tělesného složení byla vždy kontrolována hydratace, pokud možno byl kontrolován příjem tekutin v období konkrétního dne, kdy bylo měření realizováno. Nejméně však 2 hodiny před vlastním měřením. Pro posouzení předpokladů pro pohybovou zátěž byly hodnoceny skupiny stejného věku a pohlaví. Byla hodnocena věcná významnost a rozdíly mezi skupinami byly posuzovány pomocí t-testu pro nepárové veličiny. Statistická významnost byla posuzována přednostně na hladině p<0,05. Významný rozdíl v hodnotě koeficientu ECM/BCM byl 0,03 a více. Jako významné pro stanovení %BF považujeme hodnotu 1,5 % a větší. U spotřeby kyslíku byla věcná významnost na úrovni 5 % absolutní hodnoty. Výsledky a diskuze Průměrné hodnoty procenta tělesného tuku a hodnoty koeficientu ECM/BCM jsou uvedeny v Tabulce 4. Tabulka 4 Průměrné hodnoty koeficientu ECM/BCM u sledovaných osob obézních (ob), s nadváhou (nv) a u jedinců s normální hmotností (nh) před a po pohybové intervenci a změna po intervenci v % vstupních hodnot (Zm). %BF (%) %BF (%) Zm (%) ECM/BCM ECM/BCM Zm (%) před po před po Děvčataob (n=65) 28,9±1,4 25,3±1,5** 87,6±1,5 0,94±0,02 0,89±0,02* 94,7±2,2 Děvčatanv (n=78) 24,6±1,2 22,1±1,2* 89,8±1,2 0,92±0,03 0,87±0,03* 94,6±2,3 Děvčatanh (n=92)

19,6±1,7

17,1±1,8** 87,2±1,9 0,91±0,03

0,85±0,03* 93,4±2,3

Chlapciob (n =42)

29,5±1,6

26,5±1,6*

89,8±1,6 0,83±0,03

0,77±0,03* 92,8±1,8

Chlapcinv (n =53)

23,8±1,3

20,4±1,3** 85,7±1,4 0,84±0,02

0,78±0,02* 92,9±2,0

Chlapcinh (n =81)

20,3±1,5

16,3±1,5** 80,3±1,8 0,81±0,04 0,75±0,04** 92,6±2,2

Ženyob (n=76)

32,9±1,7

30,1±1,7*

91,5±1,8 0,91±0,03

0,89±0,03* 97,8±3,0

Ženynv (n=84)

28,3±1,5

25,3±1,8*

89,4±1,5 0,90±0,02

0,87±0,02* 96,7±2,5

Ženynh (n=98)

23,8±1,6

20,1±1,6*

84,5±1,6 0,89±0,02

0,84±0,02* 94,4±2,2

Mužiob (n =32)

33,9±1,8

30,1±1,4** 88,8±1,8 0,81±0,04 0,76±0,04** 93,8±2,4

Mužinv (n =36)

27,2±1,4

24,0±1,2*

Mužinh (n =54)

23,1±1,4

18,9±1,6** 81,8±1,4 0,78±0,04 0,73±0,04** 93,6±2,5

Seniorkyob (n=26)

33,4±2,1

31,6±2,1*

94,6±2,1 1,09±0,04 1,01±0,04** 92,7±2,1

Seniorkynv (n=15)

28,0±1,6

25,3±1,6*

90,4±1,6 1,11±0,03 1,02±0,03** 91,9±2,3

Seniorkynh (n=18)

25,2±1,3

22,2±1,3** 88,1±1,3 1,10±0,02 1,00±0,02** 90,9±2,2

88,2±1,4 0,80±0,03 0,76±0,03** 95,0±2,5

*p<0,05; **p<0,01 Rozdíly v hodnotách % tuku u skupin stejného věku jsou významné a odpovídají dostupným údajům v písemnictví (Brettschneider a Naul 2007; Villareal a kol. 2011). Na ___________________________________________________________________________________ 27 Vysoká škola tělesné výchovy a sportu Palestra, s.r.o., 17. – 18. 10. 2013


druhou stranu změny v důsledku realizované pohybové intervence vyjádřené v procentech jsou podobné. Hodnoty koeficientu ECM/BCM jsou nejvyšší u seniorek a nejnižší u osob středního věku, což odpovídá některým našim nálezům i nálezům v písemnictví (Brettschneider a Naul 2007; Bunc 2008; Olliveira a kol. 2010). U skupin stejného věku nenacházíme věcně ani staticky významné rozdíly v hodnotách ECM/BCM. Relativní změny jsou opět nezávislé na pohlaví, hmotnosti a věku. Základním parametrem, který determinuje aktuální hodnotu ECM/BCM, je vedle genetiky absolvovaný pohybový režim, hlavně pak aktivity silového nebo rychlostního charakteru. Z řady dalších šetření se ukazuje, že absolvovaný pohybový režim u osob s nadváhou nebo obezitou, které mají sedavý životní styl, je prakticky stejný, a tudíž i morfologické předpoklady hodnocené pomocí ECM/BCM jsou v důsledku toho velmi podobné (Bouchard 2000; 2010; Bunc a kol. 2004; Villareal a kol. 2011; Yoon Myung a So Jung 2009). Při hodnocení koeficientu ECM/BCM je třeba mít na paměti, že se mění velmi rychle v závislosti na kvalitě realizovaného pohybového režimu (Bunc a kol. 2004; Quiterio a kol. 2010). Signifikantní změny tohoto poměru lze nalézt již cca po 7–10 dnech změněného pohybového režimu (Bunc a kol. 2004). Nevýznamné rozdíly v hodnotách koeficientu ECM/BCM naznačují, že morfologické předpoklady pro pohybovou aktivitu u osob s nadváhou nebo obézních se prakticky neliší od předpokladů pro pohyb osob s normální hmotností. Na druhou stranu je třeba připomenout, že často dovednostní úroveň u jedinců s nadváhou nebo obezitou je nižší než u jedinců s normální hmotností (Brettschneider a Naul 2007; Gutin 2011; Brambilla, Pozzobon, Pietrobelli 2011). Příčinu lze hledat v tom, že v dětském věku, kdy se získávají podstatné pohybové dovednosti, jsou jedinci s nadváhou nebo obézní často vylučováni z běžného pohybového režimu a tím nemají příležitost si osvojit potřebné pohybové návyky (Brettschneider a Naul 2007; Bunc a kol. 2004; Bunc 2008). Hodnotíme-li úroveň pohybových dovedností dospělých, je třeba si připomenout, že dítě s nadváhou nebo obézní bude s vysokou pravděpodobností mít nadváhu nebo bude obézní i v dospělosti. V Tabulce 5 jsou uvedeny hodnoty spotřeby kyslíku (peak hodnoty) před a po pohybové intervenci. Data po absolvování intervenčního programu odpovídají českým populačním normám. Podobně jako u morfologických parametrů jsou relativní změny prakticky nezávislé na pohlaví, hmotnosti a věku. Tabulka 5 Průměrné hodnoty VO2peak/kg osob obézních (ob), s nadváhou (nv) a u jedinců s normální hmotností (nh) před a po pohybové intervenci a změna vyvolaná pohybovou intervencí v % vstupních hodnot (Zm). VO2peak/kg VO2peak/kg Zm (%) (ml) (ml) před po Děvčataob (n=65) 24.5±3.2 27.7±3.3** 114.8± 3.6 Děvčatanv (n=78) 44.6±3.9 51.2±3.0** 116.9± 1.5 Děvčatanh (n=92) 33.1±5.3 38.7±4.8** 113.1± 3.6 Chlapciob (n =42) 27.1±3.4 30.8±3.2** 113.7± 3.0 Chlapcinv (n =53) 47.5±3.0 55.0±3.2** 115.8± 3.2 28 ___________________________________________________________________________________ Vysoká škola tělesné výchovy a sportu Palestra, s.r.o., 17. – 18. 10. 2013


Chlapcinh (n =81)

36.1±3.1

40.5±3.2**

Ženyob (n=76)

22.9±4.0

27.1±4.3*

Ženynv (n=84)

31.4±4.0

35.8±4.3**

Ženynh (n=98)

27.0±3.7

30.8±4.1*

Mužiob (n =32)

28.1±5.1

31.7±4.5*

Mužinv (n =36)

33.1±5.3

38.7±4.8*

Mužinh (n =54)

30.1±4.6

33.7±4.5*

Seniorkyob (n=26)

20.4±4.2

23.5±4.3*

Seniorkynv (n=15)

25.1±4.3

28.4±4.0*

Seniorkynh (n=18)

22.0±4.1

25.1±4.2*

112.2± 3.8 118.8± 2.6 114.0± 3.7 114.1± 2.3 112.8± 3.9 116.9± 2.4 112.8± 3.0 115.1± 3.1 113.1± 3.8 114.1± 2.2

*p<0,05; **p<0,01 Podstatnou skutečností při hodnocení efektu aplikovaného pohybového programu je výběr vhodných diagnostik a hlavně reliabilita a interpretace získaných dat. V praxi existuje celá řada metod pro určení tělesného složení, a to jak laboratorních, tak terénních. Výběr metody a konkrétní sledované komponenty závisí od daného cíle měření a sledovaného souboru, resp. dostupnosti a náročnosti diagnostické metody. Každá z využívaných metod má svoje klady i zápory. Výsledky jednotlivých metod spolu často významně korelují, ale nedávají identické výsledky (Demura, Sato, Kitabayashi 2004; Salmi 2003, Talluri a kol. 1999). Podobně je třeba pracovat s daty, která poskytuje zátěžová diagnostika, kde zásadní roli hraje způsob zatěžování a použitá diagnostická aparatura. Je třeba volit takovou formu zatížení, která se blíží majoritnímu pohybovému stereotypu hodnoceného jedince. V praxi to znamená využívat přednostně běhací koberec. Jejich dostupnost je nižší než v případě šlapacích ergometrů. Parametry odvozené ze spotřeby kyslíku jsou na běhátku zhruba o 10 % vyšší než na šlapacím ergometru. S touto skutečností je pak třeba počítat při interpretaci výsledků. Závěr Hypokinéza je u většiny naší populace důsledkem neochoty podstatné části populace realizovat pravidelné PA. Příčinu je třeba hledat v nevhodných formách nabídky i v nedostatečné informovanosti o konkrétní realizaci PA. Pravidelná realizace PA je otázkou podmínek a předchozí pohybové zkušenosti. Ukazuje se, že pro podstatnou část naší populace není nedostatečný pohybový režim důsledkem jejich pohybové nezpůsobilosti, ale spíše důsledkem jejich pohodlnosti a nedostatku potřebných informací. Platí totiž, podobně jako ve většině evropských zemí, že počet osob, které se věnují pravidelně pohybovým aktivitám, se pohybuje v rozmezí 16–18 %. Pravidelně realizované pohybové aktivity významným způsobem formují jedince a ve svém důsledku rozhodujícím způsobem ovlivňují jeho kvalitu života i negativa vyplývající ze ___________________________________________________________________________________ 29 Vysoká škola tělesné výchovy a sportu Palestra, s.r.o., 17. – 18. 10. 2013


současného životního stylu. Rovněž je třeba mít na paměti, že každá pohybová intervence představuje i jistá rizika, která je nezbytné vždy posoudit před konkrétní intervencí. Vlastní návrh a realizace pohybové intervence je vysoce kreativní činnost spojující v sobě teoretické i praktické poznatky. Závěrem lze tedy konstatovat, že neexistuje objektivní příčina, proč nerealizovat pravidelně PA i u osob s nadváhou nebo obézních. Je třeba volit takové formy PA, které nezpůsobí v důsledku zvýšené hmotnosti poškození pohybového aparátu. Cílem všech intervenčních programů je využít individuálních předpokladů a zkušeností pro snížení pohybového deficitu současné mladé i dospělé populace. Studie vznikla s podporou VZ MŠMT ČR MSM 0021620864 a P 38. Literatura 1. BONETTI, A. (2010) Exercise and health. Progress in nutrition, 12(4), 311-318. 2. BOUCHARD, C. (2000). Physical activity and obesity. Champaign: Human Kinetics. 3. BOUCHARD, C. (2010). Genetics and genomics of obesity: Current status. Progress in molecular biology and translation science, 94, 1-8. 4. BRAMBILLA, P., POZZOBON, G., PIETROBELLI, A. (2011). Physical aktivity as the main therapeutic tool for metabolit syndrome in childhood. International Journal of Obesity, 35(1), 16-28. 5. BREEN, L., PHILIPS, S. M. (2013). Interactions between exercise and nutrition to prevent muscle waste during ageing. Brit.J.Clin.Pharm.2013, 75(3), 708-715. 6. BRETTSCHNEIDER, W. D., NAUL, R.(2007). Obesity in Europe. Frankfurt am Main: Peter Lang. 7. BUNC, V. (2008). Nadváha a obezita dětí – životní styl jako příčina a důsledek. Česká kinatropologie, 12 (3), 61-69. 8. BUNC, V. a kol. (2004). Role pohybových aktivit v životě dětí a mládeže. Závěrečná zpráva VZ MSM 115100001, Praha: UK FTVS. 9. BUNC, V. (2007). Možnosti stanovení tělesného složení u dětí bioimpedanční metodou. Časopis Lékařů českých, 146, 492-496. 10. BUNC, V., ŠTILEC, M. (2003). Possibilities of body composition and aerobic fitness influence by walking in senior women. In: K. Eisfeld, U. Wiesmann, H. J. Hannich, P. Hirtz (eds.): Gesund und bewegt ins Alter. Afra Verlag, Butzbach - Griedel, 193-200. 11. BUNC, V. a ŠTILEC, M. (2007). Tělesné složení jako indikátor aktivního životního stylu seniorek. Česká Kinatropologie, 11/3,17-23. 12. BUNC, V., DLOUHÁ, R., MORAVCOVÁ, J. a kol.(2000). Estimation of body composition by multifrequency bioimpedance measurement in children. Annals of the New York Academy of Sciences, 881, 203-204. 13. BUNC, V., SKALSKÁ, M. Jsou předpoklady pro pohybové zatížení u osob s nadváhou nebo obezitou odlišné než u osob s normální hmotností? Česká Kinatropologie, 2011, 11(3), 55-63. 14. DEMURA, S., SATO, S., KITABAYASHI, T. (2004). Percentage of total body fat asestimated by three automatic bioelectrical impedance. Journal of Physiological Antropology and Applied Human Science, 23, 93-99. 15. FOGELHOLM, M., STALLKNECHT, B., VAN BAAK, M. (2006). ECSS position statement: Exercise and obesity. European Journal of Sport Science, 6, 15-24. 16. GUTIN, B. (2011). Diet vs exercise for prevention of pediatric obesity: the role of exercise. International Journal of Obesity. 35(1), 29-32. 17. HEYWARD, V. H., & WAGNER, D.R. (2004). Applied body composition 30 ___________________________________________________________________________________ Vysoká škola tělesné výchovy a sportu Palestra, s.r.o., 17. – 18. 10. 2013


assessment. Champaign: Human Kinetics. 18. CHARANSONNEY, O. (2012). Physical activity's and aging's opposite effects on cardiorespiratory fysiology. Annales de Cardiologie et dAngeiologie. 61(5): 365-369. 19. MORRIS, J. N., HEADY, J. A., RAFFLE, P. A. B.a kol. (1953). Coronary heart disease and physical activity of work. Lancet, 262, 1053-1057. 20. OLIVEIRA, C. M. C., KUBRUSLY M., MOTA, R. S. a kol. (2010). The phase angle and mass body cell as markers of nutritional status in hemodialysis patients. Journal of Renal Nutrition, 20(5), 314-320. 21. PAFFENBARGER, RS; HYDE, RT; WING, AL; et al. (1986). Physical-activity, allcause mortality, and longevity of college alumni. New England Journal of Medicine, 314(10), 605-613. 22. QUITERIO, A. L., CARNERO, E. A., SILVA, A. M., a kol. (2009). Weekly training hours are associated with molecular and cellular body composition levels in adolescent athletes. Journal of Sports Medicine and Physical Fitness, 49(1), 54-63. 23. RACETTE, S. B., DEUSINGER, S. S., DEUSINGER, R. H. (2003). Obesity: overview of prevalence, etiology, and treatment. Physical Therapy, 83(3), 276-288. 24. ROCHE, A. F., HEYMSFIELD, S. B., LOHMAN, T. G. (1996). Human body composition. Champaign: Human Kinetics. 25. SALMI, J. A. (2003). Body composition assessment with segmental multifrequency bioimpedance method. Journal of Sports Science & Medicine, 2, Suppl.3, 1-29. 26. SANTOS, D.A. (2012). Sedentary behavior and physical activity are independently related to functional fitness in older adults. Experimental Gerontology, 47(12), 908-912. 27. SIERVO, M., FABER, P., GIBNEY, E. R., a kol. (2010). Use of the cellular model of body composition to describe changes in body water compartments after total fasting, very low calorie diet and low calorie diet in obese men. International Journal of Obesity, 34(5), 908-918. 28. TALLURI, T., LIETDKE, R. J., EVANGELISTI, A., a kol. (1999). Fat-free mas qualitative assessment with bioelectric impedance analysis. In: P. J. Riu, J. Rosell, R. Gragos, O. Casas (Eds): Electrical bioimpedance methods. Annals of New York Academy of Sciences, 873, 94-98. 29. VILLAREAL, D. T., CHODE, S., PARIMI, N., a kol. (2011). Weight loss, exercise, or both and physical fiction in obese older adults. New England Journal of Medicine, 364(13), 1218-1229. 30. YOON MYUNG K., SO JUNG, L. (2009). Physical aktivity and abdominal obesity in young. Applied Physiology and Nutrition Metabolism, 34, 571–581. Kontakt Prof. ing. Václav Bunc, CSc. Laboratoř sportovní motoriky UK FTVS Praha J. Martího 31, 162 52 Praha 6 [email protected]



DÝCHÁNÍ A JEHO PSYCHOFYZIOLOGICKÉ SOUVISLOSTI BREATHING AND ITS PSYCHO-PHYSIOLOGICAL CONSEQUENCES Václav HOŠEK Abstrakt: Dýchání je potřebou s nejkratším intervalem uspokojení. Pro svou ovlivnitelnost vůlí je důležitým psychoregulačním prostředkem. Empirie ve sportech přináší řadu důležitých poznatků využitelných ve wellness programech (aklimatizace, hypoxie, aerobní zdatnost, relaxace, hyperbarie). Velký přínos může znamenat negativní elektroionizace dýchaného vzduchu. Klíčová slova: Dechové manipulace, hypobarie, hyperbarie, aeroionizace Abstract: Breathing is a necessity with the shortest interval of satisfaction. For its suggestibility through will is an important tool for the psycho regulation. Empiricism in sport provides information that might be used in wellness programs (acclimatization, hypoxia, aerobic fitness, relaxation, hyperbaric). Great benefits can bring negative electro ionization of inhaled air. Key words: Breathing manipulation, hypobaric, hyperbaric, aero ionization Úvod Dýchání je základní organickou potřebou s přímým vztahem k orgánovému chemismu a pro svou naléhavost i k aktivační úrovni člověka. V běžném životě je dýchání považováno za samozřejmost, sport ale ukazuje jeho důležitost (ventilační parametry ukazatelů zdatnosti a trénovanosti) a naznačuje jeho psychoregulační využití. Zajímavé poznatky o vlivu ovzduší (např. meteosenzitivita) přináší bioklimatologie. Balneologie zase seskupuje poznatky o terapeutickém využití prostředí (aeroterapie, talasoterapie, klimatoterapie, speleoterapie, haloterapie) zprostředkované převážně dechem. Dlouhou tradici má systematické využívání dechových cvičení např. v józe (Bartoňová a kol. 1971), (pránájáma). Dýchání je navíc spojeno s čichem, coby fylogeneticky nejstarším smyslem, který u člověka poněkud ztratil na významu, ale stále má velký význam v některých životně důležitých okolnostech a také může být regulačně využit (aromaterapie). Dýchání má i své magické (dechová duše, dechová energie), rituální (náboženství, kadidlo a vonné tyčinky), ale také návykové souvislosti (nikotinismus). Zdá se, že by dýchání měla být komplexně věnována větší pozornost a oblast wellness programů pro to poskytuje široký prostor. Dechové manipulace Největší zkušenosti mají lidé s hyperventilací jako cestou k prodloužení apnoické pauzy. Záměrné zvýšení intenzity nádechu i výdechu vede ke snížení hladiny oxidu uhličitého v krvi (hypokapnie) a je to právě parciální tlak CO2, který nutí člověka k nadýchnutí (ne nedostatek O2, jak je četné mínění). Proto po hyperventilaci vydrží člověk déle nedýchat, dokonce jak je známo z nádechového potápění, je v tom skryto nebezpečí, že po mohutné hyperventilaci člověk vydrží nedýchat tak dlouho, až dojde ke ztrátě vědomí kritickým poklesem parciálního tlaku kyslíku v krvi člověka. Nádechové potápění je často laickým kritériem zdatnosti člověka a jako „freediving“ je stále se rozvíjející oblastí sportu s řadou disciplín. Jednou z nich je 32 ___________________________________________________________________________________ Vysoká škola tělesné výchovy a sportu Palestra, s.r.o., 17. – 18. 10. 2013


psychologicky i zdravotně problematická „statická apnoe“, kdy se závodníkovi v klidu měří čas ponoření obličeje pod vodou. Je to zkouška na výdrž do „vita maxima“ a po zvednutí hlavy rozhodčí posuzují, zda je závodník v normě, zda nemá příznaky křečí (samba) a postiženého vědomí. Časy předních závodníků překračují deset minut, jsou důkazem o lidské trénovatelnosti, ale celá disciplína má i řadu momentů hraničících s patologií (bezvědomí). Až na tuto výhradu je rekreační freediving vynikající prožitkový sport s velkými kondičními a psychoregulačními možnostmi. Vedlejším produktem hyperventilace je ovlivnění psychického stavu. Dostavují se nepříjemné pocity, točení hlavy, ztráta kontroly nad jemnou motorikou, nevolnost (nausea). Řízená hyperventilace může vést až k psychedelickým stavům (holotropní dýchání). Měnění poměru nádechu a výdechu je základem celé řady psychoregulačních cvičení. Prolongace výdechové fáze má převážně relaxační účinky a naopak prodlužování nádechu působí zvyšování aktivační úrovně organismu. Chce to ale určitou zkušenost a zpočátku supervizi cvičitele, protože každé soustředění na dech má zpravidla za následek spontánní zvýšení minutového objemu dechového a tím hyperventilaci. Důležitou součástí dechových cvičení je zaujímání „pozorovatelského postoje“ k vlastnímu dechu, vyjádřeného např. v autogenním tréninku představou: „dýchá mi to“. Pokročilejší manipulace s dechem využíval ve sportu (RAM) Machač (1985) při nácviku aktivační fáze. Přehledně viz Stackeová (2011). Hypobarie S nadmořskou výškou klesá atmosférický tlak, při svalové námaze se člověk nemůže dodýchat a dostavuje se „výšková nemoc“. Velkou zkušenost v tomto ohledu přineslo horolezectví. V něm se ale díky přirozenému výběru pohybují jedinci s velkou odolností vůči hypoxii. Poznatky o značných interindividuálních rozdílech v odolnosti vůči výškové nemoci přinášejí zprávy o vojenském ovládání velkých výšek. Při španělské conquistě ve Střední a Jižní Americe nazývali horskou nemoc falešnou mořskou nemocí a všímali si, že podobně jako u klasické mořské kinetózy je nástup výškové nemoci individuální. Podobně při vojenské okupaci Tibetu čínskými vojáky z nížin trpěla výškovou nemocí jen část armády. Výšková nemoc se zprvu projevuje jako snadná unavitelnost, při námaze se objevuje dušnost, nastává tachykardie a „točí se hlava“. Postižený si to uvědomuje a dostavuje se strach. Z psychických funkcí se vyskytují změny ve vnímání. Barvocit a schopnost vidění za šera se horší už od výšky 3 000 m. Ve větších výškách se objevuje ztráta zájmu, inaktivita a nespavost. Silnými projevy jsou apatie, diskoordinace, později křeče a ochrnutý ztrácí vědomí. Dýchání kyslíku přináší rychle úlevu. Proto jsou v moderních dopravních letadlech, pohybujících se v letových hladinách kolem deseti kilometrů a majících uvnitř umělou atmosféru, pro každého cestujícího k dispozici kyslíková dýchací zařízení, pro případ úniku přetlaku z kabiny. Terorismus přináší nebezpečí explozivní dekomprese, která má obvykle dramatické důsledky. Nepoučené cestující v letadle čeká dlouhý výdech, po kterém se už kvalitně nenadechnou a celkem rychle mohou ztratit vědomí. Proto se doporučuje nevydechovat, zatajit dech, rychle zahájit kyslíkové dýchání a čekat, že se pilotům podaří rychle dostat stroj do menší výšky s přijatelnější atmosférou. Na mírnou hypobarii existuje adaptace, což dokumentují stálí obyvatelé náhorních planin. Dočasní návštěvníci procházejí aklimatizací. Empiricky byl průběh aklimatizace poznán při organizaci velkých horolezeckých expedic v minulém století. A = 2 V, při čemž A je potřebná doba aklimatizace v týdnech a V je nadmořská výška v tisících metrů. Vědecky byl aklimatizační fenomén ve sportu zkoumán od šedesátých let, kdy se rozhodlo o uspořádání OH v Mexiku, v nadmořské výšce 2 000 m. Velkým nákladem se vybudovala vysokohorská ___________________________________________________________________________________ 33 Vysoká škola tělesné výchovy a sportu Palestra, s.r.o., 17. – 18. 10. 2013


tréninková střediska a ověřily se způsoby vysokohorské přípravy pro jednotlivé sporty. Velkého pokroku se dosáhlo ve vytrvalostní přípravě (aerobní zdatnost) a byla vyvinuta řada technických prostředků k rozvoji vytrvalosti, využívajících znalostí hypobarie (hypoxický trénink, umělé dýchací směsi v uzavřeném prostoru typu „kyslíkový stan“ aj.). Psychologicky zajímavé jsou poznatky o teritoriální odlišnosti v nástupu hypobarických potíží. Šerpa Tenzing, spoludobyvatel Everestu, měl údajně výškové potíže na Elbrusu, který je o dost níže než Everest. Horolezci také tvrdí, že v Andách nastupují výškové potíže dříve a s větší naléhavostí, rovněž tak jako na Aljašce nebo v Antarktidě, kde by se to bioklimatologicky dalo vysvětlit koincidencí polárních faktorů. Řízený pobyt v mírném hypobarickém prostředí má pozitivní adaptační účinky na hospodaření organismu s kyslíkem a je východiskem rozvoje vytrvalecké zdatnosti. Nic nebrání tomu, aby tyto poznatky byly více využívány v environmentálním wellness. Hyperbarie Zkušenosti s dýcháním v přetlaku přineslo historicky potápění v kesonech a v novější době pak bouřlivý technický rozvoj potápění. Odedávna bylo známo, že dělníci v kesonech podléhají „hlubinnému opojení“, jsou nepřiměřeně rozjaření, zpívají, smějí se každé maličkosti. Pozdější výzkum odhalil jako příčinu větší parciální tlak dusíku a pro tento stav euforie je používáno označení „dusíková narkóza“. Pro potápěče dýchající stlačený vzduch představují tyto stavy nebezpečí od 40 m hloubky. Je potlačeno kritické myšlení, potápěč snadno provede nějakou nerozvážnost, objevují se halucinace. Hyperbarický dusík také způsobuje rychlé narůstání únavy potápěče, což se projevuje především při opakovaných ponorech a vícedenních potápěčských kurzech. Při současném rozmachu rekreačního prožitkového potápění to vedlo k tomu, že potápěčům je nabízen „nitrox“, tj. umělá směs s větším parciálním tlakem kyslíku (30 % až 35 %) na úkor dusíkové složky dýchaného vzduchu. Toto opatření zvyšuje potápěčský komfort, oddaluje únavu a případnou nutnost dekomprese. Na druhou stranu omezuje dosahování větších hloubek, protože v těch je zase toxický vyšší parciální tlak kyslíku. Pro člověka životodárný kyslík zajímavým způsobem mění v hyperbarickém prostředí své vlastnosti. Mírně zvýšený parciální tlak kyslíku v dýchané směsi kladně ovlivňuje kognitivní funkce člověka, především jeho kreativitu, myšlení a fantazii. Je to natolik významné, že některým bohatým společnostem se vyplatí budovat zasedací místnosti pro brainstorming jako barokomory, kde lze vytvořit mírně hyperbarické prostředí. Pozitivní účinky hyperbarického kyslíku mají ale jen omezenou platnost. Při vyšším parciálním tlaku začíná být kyslík toxický a dýchání čistého kyslíku v hloubce přes 18 m je považováno za smrtelně nebezpečné. Při dýchání stlačeného vzduchu dochází k tomuto nebezpečí ve hloubkách nad 80 m, kdy současně spolupůsobí dusíková narkóza. Proto potápěči ve větších hloubkách nedýchají stlačený vzduch, ale umělé směsi, ve kterých je nižší parciální tlak kyslíku a dusíku a více jsou zastoupeny inertní plyny (trimix). Střídání dýchacích směsí při sestupu a při dekompresi je v dnešním technickém a pracovním potápění nejčastější příčinou nehod, při záměně zásobníků dýchací směsi. Zkušenosti s hyperbarickým prostředím ukazují na jeho příznivý vliv na psychiku v mírné intenzitě. Prakticky tomu odpovídá dýchání nitroxu v hloubkách 10–20 m, což přesně odpovídá „korálovému potápění“ na mělkých útesech. Pro jeho příznivý vliv a kladný prožitkový význam je tuto aktivitu možné doporučit do wellness programů.



Bioklimatologie Vliv klimatu na člověka je uplatňován především atmosférickými vlivy prostřednictvím dýchání. Osvěta se zaměřuje především na popisy znečištěného ovzduší a jeho rizika. Ostatně vliv elektrárenského spalování nedostatečně odsířeného uhlí a jeho důsledku, vliv „kyselých dešťů“ na lesy v našich pohraničních horách mohl v minulých desetiletích sledovat každý vnímavý občan. Smogové nebezpečí při zvýšené automobilové dopravě a podzimních inverzích je strašákem některých oblastí. Lidé jsou vnímaví k těmto nebezpečím a na některé atmosférické úkazy reagují až paranoidně (chem-trails, radon). Asi by bylo dobré obrátit pozornost lidí pozitivním směrem, na pozitivní atmosférické vlivy, jak to činí balneologie, která rozlišuje chemický vzdušný komplex a neurotropní komplex (Jandová 2009), a všímá si především jejich potenciálních pozitivních vlivů. Odnepaměti si člověk všímal, že existují místa, kde se mu dobře dýchá, která mají harmonizující vliv na jeho psychický stav a působí převážně dobrou náladu a osvěžení. Empiricky je vyhledával, a když to šlo, tak se v takových místech usazoval a časem způsobil jejich antropogenní znečištění. Dnes je protiváhou urbánního prostředí spíše nedotčená příroda, která je pro člověka spolehlivou harmonizující kulisou. Svou atraktivitu má les jako „kamarád z přírodního fylogenetického dětství“ člověka a také jako prostředí, které je bohaté na kyslík, aerosoly a silice, mající na dýchání člověka pozitivní vliv. Proto má pro environmentální wellness les takový význam. Empiricky je známo, že dobře se dýchá po bouřce, po dešti, v blízkosti horských bystřin a vodopádů, na mořském pobřeží, v blízkosti příboje, při svěžím větru, na plachetnici uhánějící po větrem zčeřené hladině. Společným jmenovatelem všech těchto dobrých jevů je větší výskyt negativně nabitých iontů ve vzduchu (záporná elektroionizace). Dochází k ní elektrickými a mechanickými procesy v ovzduší, elektrickými výboji blesků, třením a tříštěním částeček vody ve vzdušném prostředí, změnami kinetických poměrů ve vzdušné mase aj. Četnost záporných iontů v kubickém centimetru vzduchu se dá měřit. Nízká je ve vydýchaném vzduchu, přijatelná úroveň je asi 1 000 iontů na kubický centimetr vzduchu a nejvyšší naměřené hodnoty jsou kolem 50 000 iontů v kubickém centimetru (u horských vodopádů na Kavkaze). Důležité je, že záporná elektroionizace vzduchu má pozitivní fyziologické účinky (zvýšení tonu parasympatiku, zlepšení činnosti řasinkového epitelu, ovlivnění erytrocytů a zlepšení utilizace kyslíku, navýšení serotoninu), a především má pozitivní účinky na psychiku – zlepšení nálady, zvyšování rychlosti zotavení z únavy, zlepšení psychické i motorické výkonnosti, zvýšení prahu bolestivosti aj. Pro všechny tyto pozitivní důsledky je dobré vyhledávat přírodní místa se zvýšenou negativní elektroionizací, setrvávat tam a případně je vybírat ke cvičením v přírodě. Ostatně průmysl si už všiml tohoto jevu a kromě čističek vzduchu jsou prodávány i umělé elektroionizátory vzduchu pro domácí i průmyslové využití. Zdá se ovšem, že vlivy mají komplexnější povahu a přírodní účinky jsou vydatnější než umělé. K bioklimatologické problematice patří i poškozování mikroklimatu kuřáckými exhalacemi. Liberální společnost nemůže jedinci upírat právo dobrovolně se poškozovat inhalací jedů, ale ze stejných principů osobní svobody nesmí kuřák poškozovat mikroklima ostatních jedovatými a smrdutými exhalacemi, protože právo lidí na čisté mikroklima je nezadatelné. V tomto ohledu by měly být wellness programy netolerantní. Závěry 1. Dýchání je důležitější, než si běžně připouštíme, a ve wellness by mu měla být věnována systematická pozornost v aerobním cvičení a v outdoorových aktivitách. 2. Hyperbarický kyslík má velmi pozitivní účinky a z tohoto hlediska je doporučitelné prožitkové potápění na korálových útesech, případně s použitím nitroxu. ___________________________________________________________________________________ 35 Vysoká škola tělesné výchovy a sportu Palestra, s.r.o., 17. – 18. 10. 2013


3. Osvěžující význam má dýchání vzduchu s větší přítomností aniontů, a proto by toto prostředí mělo být vyhledáváno pro regenerační wellness programy. Literatura Bartoňová, M. a kol. (1971). Jóga (Od staré Indie k dnešku). Praha: Avicenum. Hošek, V. (2003). Psychologie odolnosti. Praha: Karolinum. Jandová, D. (2009). Balneologie. Praha: Grada. Machač, M. a kol. (1985). Emoce a výkonnost. Praha: SPN. Sharkey, B. J., Gaskill, S. E. (2013). Fitness and Health. Leeds: Human Kinetics. Stackeová, D. (2011). Relaxační techniky ve sportu. Praha: Grada. Kontakt Václav Hošek, prof. PhDr. DrSc. PALESTRA Pilská 9, Praha 9 [email protected]



POHYBOVÉ AKTIVITY JAKO SOUČÁST WELLNESS OSOB S POSTIŽENÍM MOVEMENT ACTIVITIES AS A PART OF WELLNESS OF THE HANDICAPPED PERSONS Ondřej JEŠINA Abstrakt: S ohledem na relativně nové chápání postižení jako nejen procesu (často uváděné chybně jako stavu), co člověka znevýhodňuje, ale spíše vzrůstající důraz nalézání kompenzačních, reedukačních a rehabilitačních mechanismů, aby zařazení do společnosti bylo možné, nelze na cílovou skupinu osob se zdravotním postižením zapomínat ani v kontextu wellness. Zdraví jako jeden z esenciálních segmentů kvality života je podmínka pozitivního přístupu k životu i osob s postižením. Příspěvek seznamuje čtenáře významem pohybových aktivit jako predikátoru zdraví a pozitivního formování životního stylu u osob s postižením. Zaměřuje se na možné bariéry v přístupu k pohybovým aktivitám, uvádí současné relevantní legislativní normy. Zároveň polemizuje nad systémovým ukotvením cíleně realizovaných pohybových aktivit za účelem sekundární či terciární prevence fyzického, sociálního a psychického zdraví. A nabízí jeden s pohledů na tyto preventivní postupy v kontextu terapeuticko-formativním. Klíčová slova: Aplikované pohybové aktivity, kvalita života, životní styl, kinantropologie, terapie. Abstract: With regard to the relatively new understanding of disability as not only process (often incorrectly referred to as a State), what a man disadvantaged, but rather the increasing emphasis in finding compensatory, re-educational and rehabilitation mechanisms, to inclusion in society it was possible not to target a group of people with disabilities in mind nor in the context of wellness. Health as one of the essential segments of the quality of life is a condition of a positive approach to life and people with disabilities. Post acquaints the reader the importance of physical activities as the assumption of health and positive shaping of lifestyle for people with disabilities. It focuses on the possible barriers in access to mobility activities, says the current relevant legislative standards. At the same time argues over the system realized by targeted physical activities for the purpose of a secondary or tertiary prevention of the physical, social and mental health. It offers one with views to those preventive procedures in the context of therapeutic and formative approaches. Key words: Adapted physical activity, quality of life, lifestyle, kinanthropology, therapy. Úvod Důležitým předpokladem pro chápání problematiky účasti osob s postižením v programech podporujících zdravý životní styl je správné vnímání termínů, jako je nemoc, handicap, postižení apod. Často se v médiích setkáváme s jejich ledabylým používáním. Nejčastější chybou je stavění termínu zdraví jako antonyma postižení. Postižení s pohledu aplikovaných pohybových aktivit (ale i speciální pedagogiky) nelze vnímat jako nemoc (jinak opaku zdraví), ale spíše projev určité vady či deficitu ve funkční oblasti v určitém čase a prostoru. Postižení má dlouhodobější charakter a často nemá tak progredující průběh. Nemoc lze léčit, kdežto postižení se nejčastěji rehabilituje, kompenzuje nebo reedukuje. Za ___________________________________________________________________________________ 37 Vysoká škola tělesné výchovy a sportu Palestra, s.r.o., 17. – 18. 10. 2013


handicap lze považovat jakékoliv subjektivně vnímané znevýhodnění vůči určité skupině osob nebo jednotlivci. Proto nelze handicap chápat jako synonym postižení, jelikož znevýhodnění můžou vůči ostatním chápat i jednotlivci bez postižení či omezení. Relativně nový pohled na postižení nabízí model ICS 2001 (viz obrázek 1). Na každého jedince působí vnější a vnitřní faktory. Tyto faktory formují jeho osobnost a jsou rozhodující například při osobních subjektivních preferencích, utváření hodnot, chování, postojů či názorů. Obrázek 1. Model ICF

U osob s postižením není za klíčové vnímání vady funkce či struktury, ale jakým způsobem je možné se aktivně účastnit nejrůznějších činností a rozvíjet svou osobnost ve své komplexnosti. Spíše než na vadu či neschopnost (disability) je zde kladen důraz na schopnost (ability). Jelikož v českém jazyce (ale často i v jiných jazycích) nenacházíme přesnější výraz, používá se termín postižení v užším smyslu slova jako např. zrakové nebo tělesné postižení. V širším smyslu slova jako projev vady či deficitu s ohledem na vlastní schopnosti. V žádném případě se o postižení nedá uvažovat jako o stavu, ale spíše jako o procesu (podobně jako o integraci do společnosti). Tento proces má však na rozdíl od nemoci přece jenom trvalejší charakter a ovlivňuje ho řada proměnlivých faktorů. Význam pohybových aktivit Pravidelná tělesná cvičení jsou vhodným prostředkem pro celkové zdraví a zlepšení kvality života jedinců všech věkových skupin. Realizované pohybové aktivity jsou významným predikátorem míry zdraví dětí a mládeže, ale i dospělých (Baranowski, Bouchard, Bar-Or, et al., 1994; Freedson, 1991; Sallis & Patrick, 1994; Sigmund et al., 2008). V současné době narůstá prevalence hromadných neinfekčních onemocnění, což kromě nadměrného energetického příjmu a nezdravé stravy souvisí právě s nedostatečnou úrovní pohybových aktivit (Kalman, Hamřík, & Pavelka, 2009). Pohybové aktivity mohou hrát klíčovou roli při společenském začlenění těchto jedinců, jejich osobnostně-sociálním formování nebo při prevenci zdravotních rizik vztahujících se k nedostatečné realizaci pohybových aktivit. Význam pohybových aktivit pro skupiny osob se speciálními potřebami zdůrazňuje celá řada autorů (Bartoňová & Ješina, 2012; Block, 2007; 38 ___________________________________________________________________________________ Vysoká škola tělesné výchovy a sportu Palestra, s.r.o., 17. – 18. 10. 2013


Janečka, 2004; Ješina, 2010; Kassing et al., 2010; Kudláček & Ješina, 2008; Rybová & Kudláček, 2010; Sherrill, 2004; Štěrbová, 2007; Válková, 2000, 2012; Vyhlídal & Ješina, 2010 aj.). Pozitivní účinky zapojení do pohybových aktivit bychom jednoduše mohli rozdělit na fyzické, psychické a sociální. Konkrétně se v oblasti fyzické jedná o rozvoj motorických kompetencí uplatnitelných v běžném životě a dovolujících zvýšení kvality i kvantity pohybových vzorců. V oblasti psychické a sociální pomáhají pohybové aktivity rozvíjet sebevědomí, sociální dovednosti, podporují vzorce pro vztahová jednání, mohou rozvíjet empatii atd. Například u osob se sluchovým postižením se rozvíjí komunikativní dovednosti ve vztahu k jiným osobám se sluchovým postižením, ale i ve vztahu k příslušníkům slyšící majority. Osoby s mentálním postižením rozvíjejí účastí ve volnočasových pohybových aktivitách svoji sociální adaptabilitu, kognitivní schopnosti, řeč; ovlivňována je jejich hodnotová orientace a subjektivní preference (Válková, 2000) aj. Osoby se zdravotním postižením a znevýhodněním (chronickým onemocněním, dlouhodobým onemocněním, po dlouhodobé léčbě apod.) pravidelnou pohybovou činností působí preventivně a předcházejí tím dalším prohlubujícím se zdravotním komplikacím. U osob se speciálními potřebami je tedy zapojení do volnočasových pohybových aktivit jedním z možných nástrojů prevence sociální exkluze. Sallis, Prochaska a Taylor (2000) uvádějí, že jednou z nejvýznamnějších determinant pohybové aktivity či hypoaktivity je sociální status, který je často u osob se speciálními potřebami nižší. Krejčí (2011, 194-195) uvádí, že pohybové aktivity přiměřené možnostem daného člověka, jeho sklonům a zálibám a vhodně zakomponované do každodenního života tvoří adekvátní pohybový režim. Drum et el. (2009) vymezili kritéria hodnocení podpory zdraví a pohybových aktivit dospělých osob se speciálními potřebami (hlavní akcent na osoby se zdravotním postižením):  Podpora zdraví pro osoby se zdravotním postižením by měla obsahovat základní koncepční nebo teoretický rámec.  Podpora zdraví pro osoby se zdravotním postižením by měla obsahovat kritéria hodnocení.  Podpora zdraví pro osoby se zdravotním postižením by měla obsahovat návrh vhodných opatření (dle charakteru jednotlivých postižení) na základě výsledků sebraných dat.  Osoby se zdravotním postižením, jejich rodiny a nestátní organizace by měly být zapojeny v rozvoji a implementaci programů podpory zdraví.  Programy podpory zdraví pro osoby se zdravotním postižením by měly zvažovat specifika v oblastech psychických, sociálních i fyzických a respektovat individuální volbu zapojení se a účasti.  Programy podpory zdraví pro osoby se zdravotním postižením by měly být, programově, společensky a ekologicky přístupné.  Programy podpory zdraví pro osoby se zdravotním postižením by měly být cenově dostupné pro ně, jejich rodiny nebo nestátní organizace. Problematikou osob se speciálními potřebami v kontextu pohybových aktivit se zabývá vědní disciplína, kterou označujeme jako APA (Adapted Physical Activity; aplikované pohybové aktivity). APA se na akademické úrovni sice primárně zaměřují na osoby se speciálními potřebami, ale zabývají se zejména jejich soužitím s majoritní skupinou obyvatel. Z hlediska postavení u nás uvažujeme o APA jako o vědní disciplíně kinantropologické s výrazným zaměřením na speciální pedagogiku. Pokud mluvíme o vysokoškolském studiu APA (případně aplikované tělesné výchově /ATV/), máme na mysli obor z oblasti pedagogických věd zaměřený na osoby se speciálními potřebami, využívající jako primární edukační nástroj pohybové aktivity se záměrem rozvíjet fyzické (motorické), sociální a psychické kompetence jedinců se speciálními potřebami. Cílem APA je pak podpora jejich socializace při respektování prointegračních celospolečenských trendů. O APA však můžeme ___________________________________________________________________________________ 39 Vysoká škola tělesné výchovy a sportu Palestra, s.r.o., 17. – 18. 10. 2013


hovořit také jako o souboru pohybových aktivit (integrovaných, paralelních nebo segregovaných) s účastí osob se speciálními potřebami (Ješina, Hamřík et al., 2011). Bariéry účasti v pohybových aktivitách Mezi nejčastější bariéry v oblasti aplikovaných pohybových aktivit patří vnímání společnosti. O postojích jako o jednom z nejvýznamnějších faktorů ovlivňujících účast nebo neúčast v pohybových programech mluví zejména Kudláček, French, Myers, Sherrill a Válková (2002), ale i Bartoňová, Kudláček a Bressan (2007) nebo Kudláček a Ješina (2008). Mezi nejčastější problémy, se kterými se v praxi setkáváme, je odsouvání problému až na okraj zájmu. Chybné vnímání nemožnosti aktivní účasti osob se zdravotním postižením v pohybových programech. Nechápání potřebnosti pro tuto cílovou skupinu. Neustálé hledání omezení a důvodů, které znesnadňují tuto účast. Za další z vnějších faktorů považujeme zvyšující se komercionalizaci nabídky volnočasových pohybových aktivit. Vnímáme negativně rozšiřující se nůžky nabízených služeb za úplatu a možnosti jedinců s postižením. Výrazným limitem jsou také ceny sportovně-kompenzačních pomůcek, zejména u nových (trendy) aktivit a možností. Nejčastěji zmiňované jsou prostorové bariéry. Ačkoliv je také považujeme za důležité, jeví se v poslední době jako méně nebo minimálně stejně závažné jako některé další. Sledujeme stále limity v oblasti vzdělávání profesionálů v oblasti nabídky volnočasových aktivit, ať už instruktorů, nebo dalších pedagogických pracovníků. Někdy je limitním samozřejmě charakter postižení, ale občas jsme svědky zamítavého postoje k pohybovým aktivitám i u samotných osob s postižením. I u nás se také můžeme stále setkávat s legislativními bariérami. Řada podzákonných norem nebo jejich návrhů pomáhá vytvářet limity nebo omezení v přístupu k pohybovým aktivitám, a to navzdory řady nadnárodních strategických dokumentů (viz níže). Legislativa v oblasti aplikovaných pohybových aktivit Velmi důležitým dokumentem z pohledu APA je Úmluva o právech osob se zdravotním postižením. Jedná se o strategický dokument vytvořený v roce 2008 OSN, jehož smluvní stranou se ČR stala v roce 2009. Tento dokument, který ratifikující státy přijímají bez jakýchkoliv úprav, je v současné době u nás připomínkován většinou v rámci správních řízení krajů. Toto připomínkování má za cíl nalezení vhodných způsobů naplňování této mezinárodní úmluvy na různých úrovních v ČR. Účelem této úmluvy je podporovat, chránit a zajišťovat plné a rovné užívání všech lidských práv a základních svobod všemi osobami se zdravotním postižením a podporovat úctu k jejich přirozené důstojnosti. Tato rezoluce vyjadřuje znepokojení nad obtížnými podmínkami osob se zdravotním postižením, které jsou vystavovány mnohonásobným a závažným formám diskriminace. Osobami se zdravotním postižením jsou míněny osoby s dlouhodobým fyzickým, duševním, mentálním nebo smyslovým postižením, které v interakci s různými překážkami mohou bránit jejich plnému a účinnému zapojení do společnosti na rovnoprávném základě s ostatními. Část tohoto dokumentu týkající se přístupnosti deklaruje nutnost toho, aby osobám se zdravotním postižením bylo umožněno žít nezávislým způsobem života a plně se zapojit do všech oblastí života společnosti. Vyzývá k opatřením týkajícím se zpřístupnění veřejných budov a služeb. Zavazuje přistoupivší státy, aby přijaly opatření nezbytná pro vytvoření podmínek nezávislého způsobu života a začlenění do společnosti a zabraňující izolaci nebo segregaci. V oblasti vzdělávání se vyjadřuje k zajištění inkluzivního vzdělávacího systému na všech úrovních včetně celoživotního vzdělávání. Takřka revoluční je téma nutnosti přijetí 40 ___________________________________________________________________________________ Vysoká škola tělesné výchovy a sportu Palestra, s.r.o., 17. – 18. 10. 2013


příslušných opatření pro zaměstnávání učitelů, včetně učitelů se zdravotním postižením (přičemž není důvod z toho vyjímat tělesnou výchovu). Dokument dále zdůrazňuje nutnost systémově podporovat přípravu pedagogických pracovníků pro školní i mimoškolní oblast (včetně volnočasové), která bude zahrnovat informace o problematice zdravotního postižení a využívání vhodných augmentativních a alternativních způsobů, prostředků a formátů komunikace, vzdělávacích technik a materiálů přizpůsobených potřebám osob se zdravotním postižením. Za tímto účelem státy, které jsou smluvní stranou této úmluvy, zajistí, aby osobám se zdravotním postižením byla poskytována přiměřená úprava podmínek vzdělávání (např. úprava individuálních plánů při studiu na tělovýchovných pracovištích). Článek 30 je pak věnován právu na kulturní život, rekreaci, volný čas a sport. S cílem umožnit osobám se zdravotním postižením podílet se na rekreační, zájmové a sportovní činnosti na rovnoprávném základě s ostatními, dokument:  podnítí a podpoří co nejširší zapojení osob se zdravotním postižením do běžných sportovních aktivit na všech úrovních;  zajistí, aby osoby se zdravotním postižením měly možnost organizovat a rozvíjet speciální sportovní a zájmové aktivity a účastnit se jich, a za tímto účelem podporují poskytování odpovídajícího výcviku, školení a prostředků, a to na rovnoprávném základě s ostatními;  zajistí, aby osoby se zdravotním postižením měly přístup na sportoviště a do rekreačních a turistických zařízení;  zajistí, aby děti se zdravotním postižením měly rovný přístup k účasti ve hře, k rekreačním, zájmovým a sportovním činnostem, včetně účasti na uvedených činnostech v rámci školy – jako ostatní děti;  zajistí, aby osoby se zdravotním postižením měly přístup ke službám osob a institucí podílejících se na organizaci rekreační, turistické, zájmové a sportovní činnosti. Na evropské úrovni se problematikou aplikovaných pohybových aktivit a participace osob se speciálními potřebami zabývají následující dokumenty:  Evropská charta sportu pro všechny: zdravotně postižené osoby (1987);  Evropská charta sportu (2001);  Doporučení Rady ministrů členských zemí EU (2003). Evropská charta sportu pro všechny: zdravotně postižené osoby (Štrasburk, 1987) se zavazuje provést nezbytné kroky pro to, aby příslušné orgány veřejné správy i soukromé organizace vzaly na vědomí přání i potřeby osob se zdravotním postižených z oblasti sportu a pohybové rekreace, včetně patřičného vzdělávání v dané oblasti. Je vyžadována podpora rozvoje sportu a rekreace osob s postižením jako nedílná součást zdravotní a sociální rehabilitace a jako její přirozené pokračování i vzhledem k obecnějšímu prospěchu. Jako nezbytnou součást rozvoje sportu a rekreace osob se zdravotním postižením se uvádí také výzkum, který vědecky zdůvodní či vymezí psychologický, fyziologický, sociální a další přínos sportu pro všechny věkové kategorie osob s postižením. Dle této normy je nutné podporovat vzdělávací instituce a úřady, aby zajišťovaly odpovídající a skutečnou tělesnou výchovu dětí se zdravotním postižením ve školách a zároveň, aby instituce zajistily odpovídající přípravu pro všechny ty, kteří budou tyto děti učit. Evropská charta sportu (Štrasburk, 2001) doporučuje přijetí opatření poskytujících všem občanům možnost sportovat a případně dalších opatření umožňujících skupinám osob zdravotně nebo sociálně znevýhodněných či zdravotně postižených plně těchto možností využívat. Doporučení Rady ministrů členských zemí EU (ze dne 30. 4. 2003) ve svém prvním bodě uvádí způsoby, kterými lze zlepšit tělesnou výchovu pro děti a mládež, včetně dětí a mládeže se zdravotním postižením nebo zdravotním či sociálním znevýhodněním. ___________________________________________________________________________________ 41 Vysoká škola tělesné výchovy a sportu Palestra, s.r.o., 17. – 18. 10. 2013


Závěr Podpora zdravého životního stylu (v souladu s wellness) u osob s postižením může mít za určitých okolností výrazný terapeutický charakter. Pokud: přistupujeme k pohybovým aktivitám jako k nástroji, který slouží specificky u některých cílových skupin jako podpůrný prostředek při nápravě nebo léčbě některých negativních dopadů nemoci či postižení. Pokud: je cílem léčba, nejčastěji sekundární nebo terciární prevence vzniku dalších zdravotních komplikací, negativního psychického či sociálního dopadu, pak se domnívám, že pohybové aktivity představují (často jako doplněk fyzioterapie, psychoterapie) je nasnadě, aby byl transformován pohled na pohybové aktivity jako volnočasovou aktivitu, spíše jako formu terapeuticko-formativní. Pokud: vycházíme z definice aplikovaných pohybových aktivit (Ješina, Kudláček, et al., 2011), ale i z definice některých dalších autorů (Válková, 2010) jako pohybových aktivit osob speciálními potřebami či jinakostí s ohledem na jejich možnosti. Pak cíleně vedené pohybové aktivity za účelem podpory působení ostatních profesí a oborů (lékařských, zdravotnických nelékařských i psychologických) mají silný terapeutický efekt. Pohybové (nebo možná přesněji aplikované pohybové) aktivity jsou nedílnou součástí řady obecně přijímaných terapeuticko-formativních přístupů. Nesmíme zapomínat na uplatnění v rámci herní terapie nebo animal therapy (např. hipoterapie, canisterapie) nebo ergoterapie. V zahraničí se zejména u osob se sociálním znevýhodněním a poruchami chování rozvíjí adventure therapy. Některé přístupy, jako je therapeutic recreation (u nás občas překládáno jako terapeutická rekreace), se nedají s ohledem na terminologicky těžko přenositelný význam, ze severoamerických podmínek do našich bezhlavě přejímat. Měli by být předmětem diskuze. Například spojení termínu rekreace jako aktivního trávení volného času a terapie jako podpůrné léčby nepovažuji za nejvhodnější. Těžko si představit, že léčba je prostředkem pro aktivní trávení volného času. I když u některých skupin (například kožních problémů) se setkáváme se zlepšením při změně prostředí (trávení u moře je ale spojení příjemného s užitečným; nejde o svobodnou volbu, ale spíše o výběr příjemného prostředí pro léčbu, která může také probíhat v mořské vodě v domácím prostředí). S ohledem na uplatnění některých uznávaných postupů (zejména choreoterapie, známé taky jako dance therapy; pohybová terapie; pohybová terapie ve vodním prostředí tzv. aquaterapie; psychomotorická terapie realizovaná nejčastěji hrami a pohybovými aktivitami nesoutěžního charakteru) s výrazným terapeuticko-formativní efektem se domnívám, že jeden z vhodných zastřešujících termínů pro výše uvedené formy je (aplikovaná) kinantroterapie. Tato zastřešující terapie doplňuje u nás obecně přijímanou kinezioterapii. Ve spojení s kinantropologickou disciplínou známou u nás jako aplikované pohybové aktivity (která je termínem ještě obecnějším) jsou hlavní cílovou skupinou osoby se speciálními potřebami (zejména osoby se zdravotním postižením, zdravotním znevýhodněním nebo dlouhodobě nemocní, případně se sociálním znevýhodněním) či ještě obecněji s jinakostí a jejich sociální okolí. Literatura Baranowski, T., Bouchard, C., Bar-Or, O., et al. (1994). Assessment, prevalence, and cardiovascular benefits of physical activity and fitness in youth. Medicine & Science in Sports & Exercise, 24(6), 237–247. Bartoňová, R., & Ješina, O. (2011). Individuální vzdělávací plán ve školní tělesné výchově. Olomouc: UP v Olomouci. 42 ___________________________________________________________________________________ Vysoká škola tělesné výchovy a sportu Palestra, s.r.o., 17. – 18. 10. 2013


Bartoňová, R., Kudláček, M., & Bressan, L. (2007). Attitudes of future physical educators toward teaching children with disabilities in physical education in the Republic of South Africa. Acta Universitatis Palackianae Olomucensis Gymnica, 37(4), 69-75. Block, M. (2007). A teacher’s guide to including students with disabilities in general physical education (3rd ed.). Maryland: Paul H. Brooks Publishing Co. Drum, Ch. E., Peterson, J. J., Culley, C., Krahn,G., Heller, T., Kimpton, T., McCubbin, J., Rimmer, J., Seekins, T., Suzuki, T., & White, G. W. (2009). Guidelines and Criteria for the Implementation of Community-Based Health Promotion Programs for Individuals With Disabilities. The science of healt promotion, 24(2), 93–101. Freedson, P. S. (1991). Electronic motion sensors and heart rate as measures of physical activity in children. Journal of School Health, 61(5), 220–223. Janečka, Z. (2004). Úvod do motorické kompetence jinak zrakově disponovaných dětí. Disertační práce, Univerzita Palackého v Olomouci, Fakulta tělesné kultury, Olomouc. Ješina, O. (2010). Vztah žáků romského etnika k tělocvičným aktivitám. Disertační práce, Univerzita Palackého v Olomouci, Fakulta tělesné kultury, Olomouc. Ješina, O., Hamřík, Z., et al. (2011). Podpora aplikovaných pohybových aktivit v kontextu volného času. Olomouc: UP v Olomouci. Ješina, O., Kudláček, M., et al. (2011). Aplikovaná tělesná výchova. Olomouc: UP v Olomouci. Kalman, M., Hamřík, Z., & Pavelka, J. (2009). Podpora pohybové aktivity pro odbornou veřejnost. Olomouc: ORE-institut. Kassing, G. et al. (2010). Inclusive recreation: programs and services for diverse populations. Champaign, IL: Human Kinetics. Krejčí, M. (2011). Podpora zdraví v adekvátních pohybových režimech. In J. Hendl. L. Dobrý et al. Zdravotní benefity pohybových aktivit: monitorování, intervence, evaluace. Praha: Karolinum. Kudláček, M., French, R., Myers, B., Sherrill, C., & Válková, H. (2002). An inclusion instrument based on planned behavior theory for prospective physical educators. Adapted Physical Activity Quarterly, 19(3), 280–299. Kudláček, M., & Ješina, O. (2008). Integrace žáků s tělesným postižením do školní tělesné výchovy. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci. Rybová, L., & Kudláček, M. (2010). Integrace žáků s tělesným postižením do hodin školní tělesné výchovy. Studia Sportiva, 4(1), 127–132. Sallis, J. F., & Patrick K. (1994). Physical activity guidelines for adolescents: Consensus statement. Pediatric Exercise Science, 6, 302–314. Sallis, J. F., Prochaska, J. J., & Taylor, W. C. (2000). A review of correlates of physical activity of children and adolescents. Medicine & Science in Sports & Exercise, 32(5), 963– 975. Sigmund, E., Lokvencová, P., Sigmundová, D., Turoňová, K., & Frömel, K. (2008). Vztahy mezi pohybovou aktivitou a inaktivitou rodičů a jejich 8–13letých dětí. Tělesná kultura, 31(2), 89–101. Sherrill, C. (2004). Adapted physical activity, recreation and sport: Crossdisciplinary and lifespan (6th ed.). Boston, MA: WCB/McGraw-Hill. Štěrbová, D. (2007). Pohybové aktivity v životě dětí s hluchoslepotou. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci. Válková, H. (2000). Skutečnost nebo fikce? Socializace mentálně postižených prostřednictvím pohybových aktivit. Olomouc: Univerzita Palackého.



Válková, H. (2010). Teoretické vymezení APA jako kinantropologické disciplíny: Co to je, když se řekne APA (aplikované pohybové aktivity). Aplikované pohybové aktivity v teorii a praxi, 1(1), 25–32. Vyhlídal, T., & Ješina, O. (2010). Hodnotová orientace dětí s onkologickým onemocněním ve vztahu ke kvalitě života a pohybovým aktivitám. Tělesná kultura, 33(3), 84–100. Kontakt Mgr. Ondřej Ješina, Ph.D. Katedra aplikovaných pohybových aktivit Fakulta tělesné kultury Univerzita Palackého v Olomouci [email protected]



WELLNESS KOMUNIKACE WELLNESS COMMUNICATION Božena JIŘINCOVÁ Abstrakt: Komunikace souvisí se sociálními vztahy člověka a ovlivňuje nejen jeho zdraví sociální, ale také zdraví duševní a fyzické. Pouze holistický přístup k problematice wellness, který věnuje mimo jiné pozornost i rozvoji komunikativních dovedností člověka, může přinést očekávaný pocit pohody a kvality života. Příspěvek se zabývá analýzou procesu komunikace a vybranými komunikativními dovednostmi ve vztahu k wellness a k rozvoji osobnosti. Klíčová slova: wellness, zdraví, mezilidské vztahy, komunikativní dovednosti, rozvoj osobnosti, selfness. Abstract: Communication is closely related to human´s social relationships and has an influence on human´s social, psychical and physical health. Only holistic approach, which is focused on development of human communication skills, can bring expected feeling of wellbeing and life quality. The paper analyzes communication process and choosen communication skills in relation to wellness and personality development. Key words: wellness, health, interpersonal relationships, communication skills, personality development, selfness. 1 Úvod Komunikace jako základní nástroj dorozumívání tvoří nedílnou součást lidského života. Přestože lidé jako bytosti společenské komunikují neustále, nevěnují většinou tomuto procesu dostatečnou pozornost, a proto nemusí být výsledek komunikace vždy uspokojivý. Sociální dovednosti patří ke klíčovým kompetencím člověka jak v soukromí, tak v pracovním procesu. Vztahy mezi lidmi nelze bez pozitivně orientované komunikace budovat a rozvíjet. Protože špatné mezilidské vztahy jsou pro člověka závažným stresorem, je kvalita komunikace jedním z významných faktorů ovlivňujících lidské zdraví. Wellness jako zastřešující koncept využívá poznatky různých vědeckých oborů a vztahuje je k člověku. Jeho potenciál v současné době bohužel zůstává z velké části nevyužit a jedním z hlavních důvodů je neznalost konceptu wellness. Samo slovo budí nemalé rozpaky a jeho význam není široké veřejnosti znám. Pohled na problematiku wellness není zcela jednotný ani uvnitř tohoto oboru. Nejčastěji se objevuje vymezení wellness jako subjektivního stavu pozitivního bytí, případně jako multidimenzionální stav bytí popisující pozitivní zdraví člověka, které se projevuje v kvalitě života a pocitu pohody. Pozitivní zdraví se ovšem musí týkat všech jeho tří dimenzí. Tělesné zdraví znamená udržení fyziologických funkcí orgánů, biologickou integritu jedince jako celku a nenarušenost tělesných funkcí. Zdraví psychické, zdraví duševní, včetně emocionálního, případně zdraví duchovní se odrážejí v integritě osobnosti. Sociální zdraví se týká schopnosti navazovat sociální kontakty, rozvíjet uspokojivé sociální vztahy a zvládat sociální role. Cílem příspěvku je poukázat na propojení problematiky „zdravé“ komunikace mezi lidmi s konceptem wellness, a to jak ve světle názorů zakladatelů a průkopníků wellness, tak ___________________________________________________________________________________ 45 Vysoká škola tělesné výchovy a sportu Palestra, s.r.o., 17. – 18. 10. 2013


odborníků dnešních dnů, a nastínit tak možnosti aplikace psychologických poznatků o komunikaci do problematiky wellness. 2 Wellness a komunikace v pojetí hlavních osobností hnutí V centru filozofie wellness v konceptech zakladatelů hnutí stojí holistický, celostní obraz člověka. Původní kultura wellness se zabývá tělem, myslí i duchem člověka, jeho životním stylem, nabádá jednotlivce k vlastní odpovědnosti a pomáhá mu a motivuje ho k dosažení vyšší úrovně vitality, pohody a zdraví. Hlavním cílem wellness je, aby byl člověk šťastný, byl v pohodě a využíval všechen svůj potenciál, který mu je v dané chvíli dán. Všechny aktivity mají napomoci člověku ke kvalitnějšímu životu teď a tady. Zlatou érou wellness jsou 70. léta. Od 80. let však nejasné vymezení významu wellness vyústilo v to, že se pod označení „wellness“ začaly řadit produkty, procedury i myšlenková hnutí, která s prvotním učením Halberta Dunna i jeho dalších následovníků vůbec nesouvisejí. 2.1 Komunikace v původních konceptech wellness Halbert Louis Dunn, autor konceptu High-level wellness, byl první osobou, která použila termín wellness v kontextu kvality lidského života, pohody a zdraví. Podle Dunna je wellness holistický koncept zdraví. Kromě nejčastěji zmiňované fyzické dimenze Dunn ve své teorii wellness vymezuje také duševní, sociální, kulturní a spirituální dimenzi. Klade důraz na to, že wellness je kontinuum a klíčem k postupu k vyšším úrovním wellness je sebepoznání a vnitřní integrita člověka. Zakladatel prvního wellness centra na světě a tvůrce prvního nástroje pro diagnostiku wellness John Travis konkretizoval Dunnovy myšlenky do osmiměsíčního programu, který zahrnoval výuku relaxačních technik, komunikace, sebehodnocení, rozvoj kreativity, zlepšení fyzického stavu a výživy, vizualizační techniky apod. Předmětem tohoto programu byl „celý člověk“ – jeho tělo, mysl, emoce i duch (Miller, 2005, in Stará, 2012). Travis klade důraz na osobní odpovědnost člověka. Jen on sám je zodpovědný za to, jestli směřuje k vyšší úrovni wellness, nebo ne. Wellness je integrace těla, duše a ducha – pochopení, že vše, co člověk dělá, co si myslí, cítí a v co věří, má vliv na jeho zdravotní stav. Velký důraz klade Travis na rozvíjení wellness u člověka již od jeho narození a nejmladších let prostřednictvím správné rodičovské péče a zdravých rodinných vztahů a poměrů. Zajímavý je Travisův model ledovce – Iceberg model. Fyzický stav jedince je pouze špičkou ledovce vynořenou nad hladinu. Aby člověk mohl pochopit, co tvoří jeho aktuální stav, musí se podívat pod hladinu. Tam jsou ukryty tři úrovně, přičemž jednu z nich tvoří úroveň kulturní, psychologická a motivační. Nemoci a jejich symptomy jsou vzkazem od nevědomí skrytého pod hladinou pro vědomí, které tvoří vrchol ledovce. Ve svém Wellness energy systému rozlišuje Travis tři způsoby, kterými člověk energii přijímá (inputs), a dvanáct životních procesů, kterými energii ze sebe vydává (outputs). Vstupy tvoří strava, dýchání a vnímání, včetně vnímání emoční a spirituální energie. Mezi výstupy Travis mimo jiné řadí myšlení, komunikaci a hledání smyslu. Efektivní proudění energie je pro wellness stěžejní, protože zdravotní problémy jsou výsledkem právě této nerovnováhy (Travis, 1988, in Stará, 2012). Také v konceptech Donald B. Ardella a Billa Hettlera, dalších průkopníků wellness, je kladen důraz na zodpovědnost člověka za kvalitu svého života, wellness je definováno jako aktivní proces, ve výčtu dimenzí se objevuje i dimenze zvládání stresu, dynamické vztahy a emoční inteligence. Nejen zakladatelé, ale i odborníci na wellness dnešní doby akcentují ve 46 ___________________________________________________________________________________ Vysoká škola tělesné výchovy a sportu Palestra, s.r.o., 17. – 18. 10. 2013


svých přístupech mimo jiné dimenzi psychologickou a sociální, problematiku komunikace, případně problematiku osobnostního rozvoje (Stará, 2012). Uvedeným poznatkům odporuje realita dnešních dnů. Zejména v Evropě je v současné době wellness silně asociováno s tradicí lázeňství, s procedurami, které tato nelékařská zařízení poskytují. I české lázeňství se přizpůsobuje požadavkům moderního wellness odvětví a nabízí klientům krátkodobé wellness pobyty zaměřené více na relaxaci a požitky než na léčebnou kúru. Podle Poděbradského (2008) se v České republice obvykle za wellness považuje těžko definovatelná oblast činností mezi lázeňstvím a fitness. Nejen lázně, ale i mnohé další subjekty cestovního ruchu nabízejí wellness pobyty a různé programy slibující odpočinek, relaxaci, zážitky, rozkoš, dobrý pocit. Slovo wellness se stalo velmi dobrým prodejním artiklem. Jeden obchodní řetězec právě nyní nabízí svým zákazníkům wellness šunku v akční ceně. Díky těmto přístupům ovšem dochází k jisté diskreditaci původního pojmu, který zahrnoval nejen péči o tělo, ale řadu dalších přístupů k člověku včetně dimenze psychologické. Postupně se vytratil psychologický a transpersonální přesah Travisova konceptu wellness, který byl původním základem jeho wellness centra. 3 Wellness komunikace Jak již bylo zmíněno výše, komunikace byla a je jedním z důležitých témat konceptu wellness v pojetí zakladatelů hnutí i současných odborníků. V následujícím textu se zmíníme o některých stěžejních momentech z obsáhlé problematiky komunikace, které podle našeho názoru pozitivně, nebo naopak negativně ovlivňují pocit spokojenosti a celkové pohody člověka. Můžeme každý den cvičit, sofistikovaně sestavovat svůj jídelníček, běhat po lese a objímat stromy nebo utrácet za procedury ve wellness centrech, ale budou-li naše vztahy k druhým lidem špatné a naše komunikace neefektivní, nikdy stavu wellness nedosáhneme. 3.1 Proces komunikace Každý vzájemný kontakt dvou či více lidí označujeme jako sociální styk. Interakční stránka sociálního styku představuje bezprostřední organizaci společné činnosti, jako je např. kooperace, soutěžení, řešení konfliktů aj. Uskutečňuje se prostřednictvím sociální komunikace, která představuje výměnu informací mezi zúčastněnými. V důsledku této aktivity se informace nejen přenáší, ale zároveň se formuje, zpřesňuje, rozvíjí, vypracovává se společný smysl. Současně se mění a rozvíjí vzájemný vztah mezi oběma aktéry. Součástí sociální interakce je sociální percepce, vzájemné vnímání lidí. To, jak vnímáme lidi kolem sebe, ovlivňuje následně i to, jak se k nim potom chováme a jak s nimi komunikujeme. V procesu vnímání a posuzování druhých lidí se uplatňují tzv. mentální mapy, osobní konstrukty. Pokud my používáme svoji mentální mapu, náš komunikační partner také používá svoji mentální mapu – jen odlišnou od naší. Vzniku konfliktu můžeme předejít, pokud budeme ochotni podívat se na věc očima toho druhého a budeme-li tento pohled akceptovat jako naprosto rovnocenný svému vlastnímu názoru. Odlišnosti a jejich příčiny bychom měli prozkoumat místo vyhrocení sporu o to, čí mapa je ta správná. Kvalita vnímání a poznávání druhého člověka je podmíněna i úrovní sebepoznání. Čím lépe sami sebe známe, tím lépe můžeme určit, které aspekty naší osobnosti ovlivňují a zkreslují vnímání druhých lidí. Důležitou roli sehrávají např. naše očekávání, motivační zaměření, osobnostní charakteristiky, aktuální fyzický a psychický stav, zejména emocionální, ale také cíle, které momentálně sledujeme, celková interpretace situace, předchozí zkušenost, situačně podmíněné postoje a reakce na druhého člověka a jeho projevy. Důležitou roli sehrávají i tzv. chyby sociální percepce, např. efekt prvního dojmu, haló efekt, ___________________________________________________________________________________ 47 Vysoká škola tělesné výchovy a sportu Palestra, s.r.o., 17. – 18. 10. 2013


analogizace, předsudky, projekce, percepční obrana a další (Jiřincová, 2010, s. 14). Druhého tedy nevnímáme takového, jaký je doopravdy, ale pouze na základě selektivně přijímaných informací, jejichž výběr závisí na naší osobnosti (tzv. percepční filtr). Jestliže člověk podléhá celé řadě tendencí, které do vnímání a poznávání druhých lidí vnášejí různá zkreslení a nepřesnosti, pak je pravděpodobnost neefektivní komunikace poměrně vysoká. Jednou z možností, jak chyby zmírnit, je přistupovat k lidem s přesvědčením, že „já jsem v pořádku a ostatní jsou také v pořádku“. Toto výchozí naladění hraje ve vztahu k druhým lidem podstatnou roli a výrazně ovlivňuje kvalitu sociální percepce a tím samozřejmě i průběh komunikace. K důležitým cílům komunikace totiž patří vytváření vzájemně dobrého vztahu mezi lidmi – to je klíčový faktor úspěšné komunikace. Samotný proces komunikace má několik fází, úrovní, a v každé z nich mohou aktéři komunikace, tj. mluvčí (zdroj, komunikátor) a příjemce (komunikant) ovlivnit pozitivně či negativně konečný výsledek komunikace. Proces komunikace začíná „vysílající“ osoba, která má motivaci (důvod, záměr) k zahájení komunikace. Záměr má obsah (co chci sdělit – názor, postoj, emoce aj.) a formu (jak to chci sdělit – např. dotaz, žádost, hodnocení, přesvědčování). Každý komunikátor by si měl být vědom cíle, kterého chce dosáhnout („o co mi jde, čeho chci dosáhnout“), a to ještě dřív, než otevře ústa. Bohužel často reagujeme příliš spontánně a ne vždy správně. Když komunikujeme, používáme dva signalizační systémy, verbální a neverbální, které fungují společně (tzv. digitální a analogové sdělování). Z hlediska verbální komunikace musíme zdroj své myšlenky, úmysly, představy, pocity či znalosti zvolené ke sdělení, svůj záměr (část svého vnitřního stavu) převést do vnímatelných a druhou osobou rozpoznatelných znaků, do sdělitelné formy, do slov. Tomuto převodu se říká kódování. Nesmíme zapomenout, že mluvená řeč je vždy redukcí mnohem bohatších myšlenkových struktur. Jazyk není nikdy schopen postihnout rychlost, různorodost a citlivost našeho myšlení. To, co lidé říkají jazykem, je pouze vhodným způsobem pojatá reprezentace jejich znalostí a porozumění, reprezentace bohaté masy myšlenek. Lidé si vytvářejí různé modely světa a vy nemůžete prohlásit, že víte, co jejich slova znamenají. Mnohdy dochází k takovému zjednodušení, že příjemce jen obtížně rekonstruuje na základě přijatého sdělení původní obsah (Alder, 1997). Jednotlivá slova mají ten význam, na kterém se shodnou uživatelé. Zdroj nemohl vypravit na cestu významy, které sám se znaky spojuje. Na opačné straně komunikačního kanálu je nutný přijímající mozek, který je schopen do přijatých znaků (slov) významy znovu vložit, tj. provést dekódování. Mluvčí často mylně předpokládá, že příjemce má společný nebo podobný repertoár poznatků, který umožňuje porozumět tomu, co mu chce sdělit. Avšak význam vložený do sdělení mluvčím se jen přibližně kryje s významem, který vyrozumí posluchač. Protože je význam slov hodně ovlivněn individuálními životními zkušenostmi, jsou slovníky partnerů v rozhovoru více či méně odlišné. Příjemce přisuzuje znakům významy po svém a výsledek dekódování závisí na jeho očekáváních, obavách, předchozích zkušenostech – na celé osobě. Proces dekódování je obtížný zejména mezi odlišnými kulturami. Kódování je proto třeba provádět s ohledem na možnosti příjemce sdělení dekódovat. Křivohlavý (1995) upozorňuje, že možnou příčinou vzájemného neporozumění může být i ta skutečnost, že někdo používá více jazyk poezie (vyjadřuje např. dojmy, názory a přesvědčení, zkušenosti, pocity, zážitky, nálady), zatímco druhý upřednostňuje jazyk logiky, jazyk ryze racionálního sdělování (věcné údaje, fakta, čísla a data, kde každé slovo je přesně definováno). Rovněž stupeň obtížnosti řeči a určitá kvalita jazykového kódu, který mluvčí používá, ovlivňují příjemnost prožívání komunikace mezi zúčastněnými. Cítíme se dobře tam, 48 ___________________________________________________________________________________ Vysoká škola tělesné výchovy a sportu Palestra, s.r.o., 17. – 18. 10. 2013


kde se mluví naší „vlastní řečí“, a máme pocit, že se do tohoto prostředí hodíme. V prostředí s jiným jazykovým kódem se naopak každý cítí nesvůj. Ten, kdo hovoří na vysokém stupni obtížnosti, dává vědomě i nevědomky najevo svou nadřazenost a naslouchajícího tím ponižuje (devalvuje). Neverbální komunikace je nejpůvodnějším způsobem sociálního chování a může verbální komunikaci v určitých případech zcela nahradit, může ji zvýraznit, odporovat jí nebo měnit její význam. Patří sem veškeré mimoslovní prostředky, jimiž můžeme sdělit význam (gestika, mimika, haptika, proxemika apod.). Neverbální sdělení je názorné, smyslově vnímatelné a vyjadřuje emocionální stav, na rozdíl od verbálního sdělení není pojmové a abstraktní. Významy neverbálních znaků jsou podmíněny kulturou, dobou, sociální skupinou i prostředím. Velká část neverbálně předávaných informací působí pod hranicí vědomí a ovlivňuje naše nálady, postoje, očekávání a motivaci, i když si to ani neuvědomujeme. Účinné použití řeči těla je v kontaktu s druhými lidmi stejně důležité jako schopnost používat plynně rodný jazyk. Tendence k určitému způsobu reagování se projevuje v komunikaci v podobě komunikačních stylů. Co člověk, to rozdílný komunikační styl. Aspekty našich komunikačních stylů jsou např. to, jak při řeči stojíme, jak hlasitě a jakým tónem mluvíme, jaká používáme slova. Čím odlišnější tyto styly budou, tím více pozornosti a snahy je na obou stranách třeba, lidé se budou cítit nepříjemně, zmateně a jejich pozornost bude odvrácena od předmětu hovoru. Komunikace mezi dvěma lidmi je tím snazší, čím více faktorů mají společných. 3.2 Analýza sdělení Sdělení s řečovými a mimořečovými složkami obsahuje současně mnoho různých poselství, která do něj zdroj vkládá vědomě i nevědomě. Skladba rozmanitých poselství určuje psychologickou kvalitu sdělení (Schulz von Thun, 2005). Zdroj vždy „vysílá“ ve čtyřech rovinách, liniích. První linii tvoří věcný obsah. Ve druhé linii zahrnuje sdělení sebeprojev – informaci o osobě mluvčího, o tom, jak on sám sebe vidí. Ve vztahové rovině je pak předávána informace o tom, jak zdroj nahlíží na příjemce, jaký vůči němu zaujímá postoj a jak vnímá vzájemný vztah. Ukazuje na to zvolený způsob formulování, tón řeči i další mimořečové průvodní signály. Příjemce je velmi citlivý a vycítí, jak s ním druhý jedná. Poslední je rovina výzvová. Sdělení slouží mimo jiné i k tomu, aby pobídlo příjemce určité věci udělat nebo jich zanechat, něco si myslet nebo něco pocítit – účelem téměř všech sdělení je zapůsobit na příjemce. Snaha ovlivnit může být více či méně zjevná nebo skrytá (manipulace). Příjemce má svobodnou volbu, na kterou stránku sdělení chce reagovat, což souvisí s jeho celkovým aktuálním i dlouhodobým naladěním. Tak může dojít k tomu, že některá rovina sdělení je opomenuta a jiná příliš akcentována. Na základě toho získává rozhovor velmi odlišný průběh. Zdroj a příjemce se často v řeči míjejí, a to pak vyvolává pocit nepohody a neporozumění. Lidé, kteří se v životě řídí více racionálně než emocionálně, se často vrhají na věcnou stránku sdělení a hledají záchranu ve věcně zaměřené rozpravě, vztahový problém je chybně řešen věcnými argumenty. Jiní příjemci jsou velmi citliví na vztahovou stránku sdělení a často si do mnoha vztahově neutrálních sdělení a činů vkládají (či aspoň přehnaně zdůrazňují) postoj ke své osobě. Všechno vztahují na sebe, vše berou osobně, snadno se cítí napadeni a uraženi. Když se někdo zlobí, cítí se obviňováni, když se někdo směje, cítí to jako výsměch, když se někdo dívá, cítí se kritizováni, když se někdo nedívá, cítí se opomíjeni a odmítáni. Stále jsou ve „vztahovém střehu“. S těmito lidmi se obtížně racionálně komunikuje, protože ___________________________________________________________________________________ 49 Vysoká škola tělesné výchovy a sportu Palestra, s.r.o., 17. – 18. 10. 2013


stále místo věcné konfrontace přecházejí na vztahovou stránku. Proto je důležité posílit nejprve jejich sebepojetí a vytvořit pocit bezpečí, pak teprve pokračovat na věcné rovině. Často lidé reagují vztahovačně i tehdy, když se ve vzájemné komunikaci jedná spíše o sebeprojev mluvčího. Citovým výlevům, obviněním a výčitkám ze strany druhých bychom měli více naslouchat bez pocitu napadení našeho ega. Tak bychom možná přišli na to, jak to s druhým doopravdy je. Mnozí příjemci si – motivováni přáním dělat všechno správně a plnit i nevyřčená očekávání druhých – časem vypěstovali až příliš „velké ucho“ pro výzvy a stále jsou „nachystáni ke skoku“, málo vnímají sami sebe, své potřeby a pocity. Mnohé problémy v komunikaci nastávají jak z nepřesných interpretací partnerova chování a motivací (z našich automatických myšlenek), tak z nedostatečně rozvinuté schopnosti komunikovat. Aby se chyby v komunikaci co nejvíce eliminovaly, měl by příjemce zprávy dbát na zpětnou vazbu a vydávat signál na každé úrovni. Měl by dát najevo, jak sdělení vnímal, jak mu porozuměl a co u něj vyvolalo. Pokud jsme v roli naslouchajícího, pochopíme konkrétní sdělení o to lépe, o co dokonaleji známe druhého člověka. Aktivní naslouchání má velký význam pro zlepšení běžné mezilidské komunikace. Hodně by se získalo, kdyby se příjemci dokázali vcítit co nejpřesněji do světa druhého a tento svět přitom viděli jeho očima (empatie). Často jsou na vině neuvědomované komunikační zlozvyky. Ty se mohou objevovat jak na straně mluvčího, tak na straně příjemce sdělení. Každý zlozvyk sám o sobě přispívá k rozmrzelosti a podrážděnosti. Čím více zlozvyků máme, tím více ohrožujeme kvalitu komunikace a přispíváme ke vzniku konfliktu (Jiřincová, 2010). 3.3 Stavy Ega v komunikaci a analýza transakcí Znalost stavů Ega a základních principů transakční analýzy je další možností ke zkvalitnění komunikace mezi lidmi. Při svých pozorováních došel doktor Eric Berne k závěru, že v každém člověku jsou přítomny tři základní stavy osobnosti, které mají svébytný neverbální, verbální a emocionální projev. Nazval je stavy Ega (Já): Ego Dítě, Ego Rodič, Ego Dospělý. Všechny tři stavy Ega jsou stejně významné pro zdravé a řádné fungování lidské psychiky. Protože komunikace probíhá mezi dvěma fyzickými osobami, je otázkou, kdo s kým vlastně komunikuje. Zapojení jednotlivých stavů Ega do procesu komunikace pak zkoumá transakční analýza (Berne, 1992). Stav Ego Dítě je ve svých charakteristikách rozmanitý. V každém komplexním stavu Ega se skrývají ještě specifické struktury – přirozené Dítě, Dítě přizpůsobené (adaptované, pasivní) a Dítě vzdorovité. Nejvýraznější charakteristikou stavu Dítě je výrazná emocionalita a spontaneita, odpovídající fyzickému věku přibližně 2–5 let. Dítě bez zábran vyjadřuje radost, bolest, smutek, štěstí i hněv a vzdor. Vnitřní Dítě je také sídlem pocitu vlastní hodnoty. Je-li tento pocit ohrožen, zkouší Dítě různé obranné manévry na ochranu napadeného Ega. Přes všechny problematické projevy je vnitřní Dítě v mnoha ohledech nejcennější částí osobnosti zejména díky svému přání vědět, dotýkat se, zkoumat a nezkaženou schopností prožívat. Člověk by měl v sobě podporovat a živit své přirozené Dítě, protože to se mu bohatě odmění radostí ze života. Měli bychom se znovu naučit mluvit o svých pocitech a přáních (verbalizovat je), naučit se spontánně a častěji radovat a ukázat i bolest a smutek, když je to třeba. Prospěje to nejen našemu duševnímu zdraví, ale i našim mezilidským vztahům. Stavem Rodič nazývá Berne pocity, způsoby chování, gesta, názory a postoje nekriticky převzaté v dětství od rodičů. Díky sociálnímu učení a mechanismům imitace a identifikace v našem dětství dochází k ukládání vzorců chování, které začínáme používat v pozdějším 50 ___________________________________________________________________________________ Vysoká škola tělesné výchovy a sportu Palestra, s.r.o., 17. – 18. 10. 2013


věku v situacích, když jsme sami rodiči nebo když se o někoho staráme, jsme za něj odpovědní nebo ho řídíme či vedeme v nadřazené roli. Je-li člověk ve stavu Ego Rodič, je úroveň jeho myšlení a pocitů adekvátní úrovni myšlení a pocitů jeho skutečných rodičů a reaguje stejně, jako kdysi reagovali oni. Rodiče vybudovali základní systém hodnot, naučili dítě, jaké věci jsou a jaké by měly být, formovali jeho svědomí. Rodičovské vzorce chování sice umožňují reagovat bez přemýšlení, a tudíž rychle, automaticky, ale bohužel často i tam, kde to není vůbec na místě. Navíc tyto projevy jsou často neuvědomované. V projevech stavu Rodič najdeme několik dimenzí stejně jako ve skutečném rodičovském chování. Je rodič chápavý a milující, který své dítě chrání a pečuje o něj, projevuje starostlivost o jeho blaho, pomáhá mu (někdy až ke škodě dítěte). Je ovšem i rodič kritizující, poučující, vysvětlující, ten chytřejší, který ví, co a jak („maminka či tatínek mají vždycky pravdu“). A navíc je rodič autoritou, která přikazuje, zakazuje, trestá. Stav Ego Rodič tedy obsahuje jak Přirozeného Rodiče, který pomáhá a chrání, tak Ovládajícího Rodiče, který přikazuje a řídí. Zejména Kritický Rodič je problematický – stále nám něco zakazuje a stále nás nutí něco zakazovat druhým, nutí nás vidět všechny chyby a nedostatky a brání nám vidět svět pozitivně. Odmítá všechno, co nezapadá do jeho „obrazu“. Jak odhalíme „rodičovská znamení“? Občas člověk něco konstatuje, jako by o tom nebylo pochyb. Pokud ale má svoje tvrzení zdůvodnit, nemůže najít žádné racionální důvody. Většinou do této chvíle o daných tvrzeních vůbec nepřemýšlel. Pozor – tito lidé také bývají neústupní, tvrdohlaví, paličatí, vševědoucí a kritičtí, protože odmítají všechno, co nezapadá do jejich „obrazu“. Jsou to lidé, kteří ještě nedozráli do stadia úplné integrace třetího stavu Ega – Dospělého Já. Dospělé Ego je stav bez emocí, shromažďuje, zpracovává a hodnotí informace na základě své vlastní zkušenosti a vlastního rozumu. Stav Dospělý tedy v transakční analýze znamená samostatné objektivní hodnocení situace a docházení k závěru nikoliv na základě předsudků a neovládaných citů, ale na podkladě rozumové analýzy. Každý Ego-stav je pro nás důležitý. U dospělého a duševně zdravého člověka je také každý stav Ego rozvinut. Důležité je, aby Dítě, Rodič i Dospělý byli ve vzájemné rovnováze a nepůsobili jeden proti druhému. Podle poměru jednotlivých stavů pak u každého člověka vidíme silné a slabé stránky. Mnohé psychické nesnáze a obtíže se projevují u lidí, u kterých není některý stav Ega plně rozvinut. Jedním z důležitých úkolů self-managementu je pokusit se svoji osobnost harmonizovat. Jestliže si představíme naši mysl jako ledovec, pak vnitřní Dítě a Rodič jsou skryti v podhladinové části. Zde jsou uložena naše stanoviska, postoje, předsudky, které jsme nekriticky převzali od svých Významných Druhých. Zde jsou uloženy modely reagování na konkrétní situace. Proto se často stává, že danou situaci ani nestihneme podrobit analýze a už reagujeme. Čím více je vyvinuta nadhladinová část ledovce, tedy analytická část naší osobnosti, tím méně prostoru zastaralé vzorce chování dostávají. Znalost stavů Ega a jejich vlivu na komunikaci je velmi důležitá. Mnohým problémům v kontaktu s lidmi by se dalo předejít, kdybychom si uvědomili, který stav je právě „zapojen“ na naší straně a který u komunikačního partnera, a kdybychom se naučili s těmito stavy patřičně zacházet. Autor publikací o umění jednat s lidmi Dale Carnegie (1991) připomíná, jak je nutné šetřit důstojnost druhého. Je to nanejvýš důležité, ale málokdo na to myslí. Dejte lidem příležitost, aby se ve vaší přítomnosti cítili jako dospělí, a ne jako děti. Jednotku společenského styku Berne nazývá transakcí, což je zároveň jeden z ústředních pojmů celé jeho teorie. Jedna transakce je vlastně dvojice typu podnět – reakce, např. otázka – odpověď. Průběh i výsledek transakce je závislý na tom, který stav Ega je u jednotlivých komunikujících osob právě v činnosti. Transakční analýza rozlišuje několik typů transakcí: ___________________________________________________________________________________ 51 Vysoká škola tělesné výchovy a sportu Palestra, s.r.o., 17. – 18. 10. 2013


doplňkové, křížené, druhotné dvojité a druhotné trojúhelníkové. Běžná komunikace je obvykle sledem celého řetězce transakcí. Při doplňkových transakcích vstupují do komunikace takové stavy Ega, které si navzájem vyhovují a doplňují se. Mohou to být dvojice Do – Do, Dí – Dí, Ro – Ro, ale třeba i Ro – Dí. Komunikace probíhá tak dlouho, dokud to obě strany baví nebo jak dlouho potřebují, pokud ovšem nepřejde jedna osoba do jiného stavu Ega a doplňkovou transakci tím nezruší. Velmi problematické se jeví transakce typu druhotné dvojité a druhotné trojúhelníkové, protože jsou základem manipulativní komunikace. Zdrojem nepříjemností jsou transakce zkřížené, protože odpověď partnera přichází od jiného stavu Ega, než očekáváme. Konfliktní situace nastávají zejména tehdy, když místo očekávané konverzace dvou Dospělých se jeden z aktérů projeví jako Rodič ve vztahu k Dítěti. Příjemce sdělení může být na rodičovský tón takřka alergický a přechází do obrany. Také v situacích, kdy je na druhé straně aktivováno ustrašené, plačící Dítě, je třeba být ve střehu. Dítě cítí ohrožení pocitu vlastní hodnoty a necitlivý přístup ho zaručeně donutí k obranným reakcím. Proto je třeba nejprve posílit jeho sebepojetí a teprve pak pokračovat v normální komunikaci. Plačícímu Dítěti nabídněte utěšující chování, ochranu a jistotu. Snažte se najít a vyzdvihnout nějaký pozitivní aspekt osobnosti druhého. Když sebepojetí druhého posunete na patřičnou úroveň, bude s vámi schopen komunikovat bez pocitu ohrožení, z pozice Dospělého. Pohlazení je všeobecně platný termín pro důvěrný fyzický kontakt. V přeneseném slova smyslu můžeme tento termín použít pro označení jakéhokoliv aktu, který je projevem uznání. Každé jednání je možné „pohlazením“ ovlivnit, modifikovat nebo podpořit. Čím více uznání můžeme druhému prokázat, tím jistěji se pak cítí, protože jsou uspokojovány jeho existenčně důležité potřeby. Čím jistěji se cítí, tím víc má energie k dobré komunikaci. Tím úspěšnější bude rozhovor. Musíme však najít způsob, jak druhého pochválit – daný způsob musí odpovídat jeho aktuálnímu stavu a potřebám. Ale nezapomínejme na to, co říká klasik pojednání o umění jednat s lidmi Dale Carnegie – každá chvála musí být míněna upřímně. Problémem někdy bývá chválit lidi, kteří neplní své povinnosti a jejichž chování neodpovídá požadavkům. Jsou to lidé otevřeně nebo tzv. pasivně agresivní. Vyjdeme-li z toho, že agrese je jedním ze dvou základních způsobů obrany (druhým je únik), je dané chování vlastně obranou Ega. Tito lidé odmala trpí nedostatkem uznání, mají deficit pohlazení, a proto se na sebe a na svoji existenci snaží upoutat pozornost jakýmkoliv způsobem. Takový člověk potřebuje co nejčastěji hladit. Je to ovšem problém – jak ho hladit, když jeho chování provokuje a rozčiluje? Pokud alespoň na chvíli opustíme svůj kritický pohled a podíváme se na druhého jinýma očima, jistě najdeme nějakou maličkost, za kterou můžeme dotyčného pochválit. Připíšeme tak vklad na konto v jeho citové bance a po čase možná dojde k pozoruhodné proměně dotyčného. 4 Specifické komunikativní dovednosti Sociální dovednosti jsou učením získané předpoklady pro adekvátní sociální interakci a komunikaci. V této podkapitole se výběrově zmíníme o trojici komunikativních dovedností, které mohou významně ovlivnit komunikaci směrem k wellness. Je to aktivní naslouchání, vytváření raportu a asertivní dovednosti. 4.1 Aktivní naslouchání Aktivní naslouchání je jednou z významných sociálních dovedností. Je mimořádně důležitým krokem na cestě k porozumění druhému člověku a k dobrým vzájemným vztahům. 52 ___________________________________________________________________________________ Vysoká škola tělesné výchovy a sportu Palestra, s.r.o., 17. – 18. 10. 2013


Vstřícné naslouchání přesvědčí partnera, že nám na něm záleží. Proto na aktivním zúčastněném naslouchání do značné míry závisí úspěšnost v jednání s lidmi. Aktivní naslouchání je psychicky náročná činnost, protože předpokladem účinného naslouchání je soustředění na druhého. Znamená to přestat se soustředit na sebe a začít být vnímavý a pozorný k hovořící osobě. Jde o takový způsob komunikace, ve kterém je zahrnuta posluchačova ochota a snaha podívat se na problém očima toho druhého. Znamená to pokusit se porozumět, co mluvčí přesně říká, cítí a dělá. Naslouchající tím dává druhému najevo, že komunikace není jen jednosměrný proces a že to, co bylo řečeno, si zaslouží být vyslyšeno a pochopeno. Aktivní naslouchání je citlivé vnímání projevů partnera – člověk se dozví i to, co nebylo přímo vysloveno, odhalí motivy a emoce partnera. Důležitým předpokladem aktivního naslouchání je empatie. Projevovat empatii znamená být schopen naslouchat a reagovat na stanovisko druhé osoby bez pocitu, že jsme vtahováni do její logiky. Pokud se dokážeme vcítit do myšlení druhých, vidíme svět jejich očima a cítíme to, co cítí oni. Souhlas s názorem druhého není podmínkou. Je však brán na vědomí pocit druhého, což je zdůrazněno použitými slovy i tónem řeči na straně naslouchajícího. Asertivní empatie je projevem vzájemné úcty. Zachovává emocionální úroveň na stejné výši. Chování někdy vyjadřuje smysl sdělovaného jasněji než slova. Smysl v tom případě lépe zachytíme, když se naladíme kromě slov i na chování partnera. Pocity jsou častěji než slovně vyjadřovány řečí gest, výrazů, tónem hlasu. Když zachytíte slovy nevyjádřený pocit a reagujete na něj, partner ví, že mu rozumíte. Konstatování, která dávají najevo, že jsme pochopili mimoslovní sdělení, povzbuzují druhého k vyjádření pocitů. Aktivní naslouchání má mimořádný význam v situacích, kdy je partner rozčilený. V té chvíli má tendenci ztrácet ze zřetele správnou perspektivu. Bohužel tím často aktivuje v naslouchajícím „rodičovský“ přístup. Místo projevení empatie začne příjemce s kritizováním, káráním, napomínáním či vyhrožováním, jindy zase s chlácholením, vyptáváním, kázáním, posuzováním, vyslýcháním, udílením rad, někdy i zesměšňováním. Tyto taktiky zhoršují komunikaci, neboť způsobují napětí ve vzájemných vztazích. Nutí partnera utéci nebo zaútočit – obojí je obranou napadeného sebepojetí. 4.2 Vytváření raportu Při vzájemném styku lidé reagují na úrovni fyzické, rozumové a emocionální. To, co prožíváme a čím se uvnitř zabýváme, se promítá do mluvy našeho těla a do paralingvistických znaků. Komunikační partner vyslané signály přijímá zčásti podvědomě a zčásti vědomě a je jimi ovlivňován. Převážná část naší komunikace se realizuje na neuvědomělé úrovni. Na druhého člověka pozitivně působíme, pokud jsme s ním v uvedených třech dimenzích „na stejné vlně“. Pozitivní vztah nám pomáhá komunikovat, ale zároveň je to něco víc než slova. Cítíme, že druhou osobu přijímáme a že jí rozumíme. Tvůrci teorie neurolingvistického programování se podrobně zabývali tím, jak vzniká vnímání podobnosti, vztah, tzv. raport. Jedním ze znaků vytvořeného raportu mezi dvěma lidmi je zaujímání stejné polohy těla (zrcadlení), shoda v rychlosti řeči, tónu hlasu, hlasitosti mluvy, odstínu výrazu tváře aj. Tím, že se pokusíme hledat a vytvářet soulad nejprve na vědomé úrovni, můžeme ustavit či zlepšit raport (Alder, 1997). Pacing je způsob, jak se připodobnit druhému člověku. Přizpůsobování kombinuje určitý počet různých metod, z nichž žádná sama o sobě k vybudování vztahu nestačí. Důležitý je kumulativní účinek (synergický efekt). Zrcadlení je technikou přizpůsobení se osobnímu vystupování druhého člověka a je to jedna z nejsnadnějších a nejefektivnějších cest, jak na něj zapůsobit. Komunikační partner se tak bude cítit podvědomě bezpečněji, interakce bude ___________________________________________________________________________________ 53 Vysoká škola tělesné výchovy a sportu Palestra, s.r.o., 17. – 18. 10. 2013


příjemnější a snazší. O to více pozornosti se pak může věnovat hledání shody ve věcné argumentaci. Partnera v rozhovoru neverbálně ovlivňujeme nejen nevědomky, ale můžeme na něj působit i záměrně. Protože vše se dá pozitivně využít i zneužít, musíme při záměrném ovlivňování druhého prostřednictvím raportu naléhavě připomenout otázky etiky, otázky odpovědnosti, laskavosti a ohleduplnosti vůči druhému člověku, otázky spravedlnosti našeho jednání. Pak teprve může jít o wellness komunikaci. Pojmy, se kterými operuje naše myšlení, odpovídají našemu způsobu vnímání skutečnosti. To, co vnímáme svými smysly, popisujeme slovy, která jsou senzoricky (podle jednotlivých smyslů) zabarvená. Koncept preferenčních způsobů myšlení vysvětluje, jak si představujeme vnější svět. Vnitřní smyslové mapy (neuromapy) předcházejí řeči a mají podobu vizuální (prostřednictvím obrazů), auditivní (prostřednictvím zvuků) a kinestetickou (prostřednictvím tělesných a duševních pocitů). U každého člověka je jeden typ dominantní a ostatní jej doplňují. Lidé vysílají verbální nebo mimoverbální signály naznačující, jaký preferenční způsob myšlení právě používají. Nejsnáze rozpoznatelným verbálním signálem jsou specifická slova sloužící k vyjádření určité myšlenky. Užití jazyka, který odráží preferenční způsob myšlení druhé osoby, je klíčovým prvkem efektivní komunikace. Ve verbálním kontaktu dvou jedinců mohou být preferenční způsoby jejich myšlení kompatibilní a potřeba společného naladění je uspokojena. Naopak komunikace mezi jinými dvěma lidmi bude neúspěšná a skončí nedorozuměním jen proto, že jeden člověk mluví vizuálně a druhý auditivně. Čím výraznější budou typové rozdíly mezi účastníky komunikace, tím komplikovanější bude výměna názorů a tím náročnější bude pochopení druhého. Schopnost „hovořit jazykem druhé osoby“ přizpůsobením se jeho senzorickým slovům má velký význam v každé situaci, kdy je pro nás důležité navázat s touto osobou vztah (Alder, 1997). 4.3 Asertivní jednání Žijeme neustále v síťoví mezilidských vztahů. Často stojíme před otázkou, jak jednat, abychom s lidmi ani nemanipulovali ani jim zbytečně neustupovali. Občas si uvědomujeme rozpor mezi tím, co říkáme a děláme, a tím, co ve skutečnosti prožíváme. Někdy pociťujeme vinu za to, že jsme svůj požadavek či myšlenku prosazovali či obhajovali příliš tvrdě, razantně, možná až bezohledně. Jindy naopak můžeme zažívat pocit vlastní neschopnosti, úzkosti z toho, že jsme byli pasivní, že jsme příliš rychle ustoupili, že jsme nehájili dostatečně vlastní názor či chování. Jednou z cest ke vzájemné otevřené komunikaci je asertivní chování. Asertivní dovednosti tvoří jednu část celého komplexu sociálních dovedností. Člověk ovládající asertivní komunikaci dokáže jasně a přesvědčivě sdělovat své požadavky, potřeby a pocity druhým lidem, aniž by se při tom jakkoliv dotýkal jejich lidských práv. Asertivní člověk umí sdělit, co cítí, co od druhých potřebuje nebo co po nich chce, aniž by v nich vytvářel dojem, že jsou do něčeho nuceni. Obsah asertivního sdělení respektuje práva druhých a je přiměřený situaci a dalším okolnostem. Prostředkem efektivně vedoucím k cíli je nejen obsah sdělení, ale také způsob, jakým je sdělení prezentováno. Vhodná forma umožňuje navazovat a budovat úzké mezilidské vztahy (Novák, Capponi, 1994). Asertivitu můžeme popsat jako přímé, přiměřené, upřímné, otevřené vyjadřování vlastních myšlenek, pocitů, názorů a postojů jak v pozitivní, tak v negativní podobě bez toho, abychom porušovali práva jiných lidí či svoje vlastní. Asertivita v komplexním pojetí se týká tvořivé 54 ___________________________________________________________________________________ Vysoká škola tělesné výchovy a sportu Palestra, s.r.o., 17. – 18. 10. 2013


komunikace. Zabývá se širší problematikou pozitivních, „oboustranně výhodných“ řešení – tj. řešení, která uspokojují obě strany a jež obě strany považují za závazná. Asertivita je také definována jako zdravé sebeprosazení. Jak pojem sebeprosazení správně chápat? Ve své základní podobě je to přímý požadavek, aby vám ostatní věnovali pozornost a úctu, kterou si zasloužíte jako člověk. Ústředními pojmy asertivity jsou lidská důstojnost, svoboda a odpovědnost. Tendence k sebeprosazení v asertivním pojetí souvisí velmi úzce s problematikou zdravého sebepojetí a sebevědomí člověka. Asertivní lidé jsou sebejistí a klidní, jsou šťastní, že jsou sami sebou. Není to však na úkor druhých lidí. Přiměřené a zdravé sebehodnocení je nutným předpokladem harmonické a integrované osobnosti i sociálně kompetentního chování. Člověk se zdravým sebevědomím se vnímá přiměřeně, správně se hodnotí, zná svou reálnou cenu, nepřeceňuje se ani nepodceňuje, zná své slabiny i silné stránky, váží si sebe sama, a proto je schopen vážit si i druhých lidí. Proto bývá takový člověk oblíbeným společníkem. Každý člověk by měl mít asertivní dovednosti zahrnuté ve svém inventáři sociálních dovedností. Pokud se asertivně chovat nedokáže, neměl zřejmě možnost naučit se asertivním dovednostem. Je také možné, že ví, jak asertivně jednat, ale brání mu v tom pocity nejistoty, napětí, úzkosti, strachu. Zvládnout a účelně používat asertivní dovednosti nelze bez práce na své vnitřní sebejistotě, na svém sebepojetí a rozvoji zdravého sebevědomí. Chování člověka je podmíněno jeho individuální výchovou a společenským prostředím. Zvlášť důležitou úlohu hraje výchova v dětství. Aby dítě vyrostlo v sebejistou, asertivní osobnost, potřebuje především model asertivního chování u svých „Významných Druhých“. Od nich také potřebuje lásku a povzbuzení, pozornou a konstruktivní kritiku, a především vzorový hodnotový systém, aby pochopilo význam lidských práv. A především u svých nejbližších potřebuje nacházet bezpečí a jistotu – to mu umožňuje experimentovat a dělat chyby, kterými se učí. Asertivní trénink se týká rozvoje konkrétních dovedností ke zvládání problémů. Učí nás chovat se tak, abychom stále nevycházeli z nejrůznějších situací se špatným pocitem o sobě. Budeme tyto situace opouštět se zadostiučiněním, že jsme učinili „co jsme mohli“, a přitom jsme se nedotkli práv druhých. Jednotlivé asertivní techniky jsou zaměřeny na zvládání specifických typů situací. Asertivita nám pomáhá sdělovat naše potřeby otevřeněji a čestněji, ale nemůže zaručit, že budou také uspokojeny! Není to stoprocentně fungující všelék a tak je nutno k asertivitě přistupovat. Nesmíme pouštět ze zřetele i další důležitou skutečnost – jednáme nejen s lidmi shodně asertivními jako my, ale i s lidmi pasivními nebo agresivními. Čím je míra asertivity u člověka nižší, tím více se tomuto jedinci zdá asertivní jednání druhého člověka jako agresivní, tvrdé, bezohledné. Proto jde při nácviku asertivity nejen o zvládnutí asertivního reagování a jednání, ale také o zvládnutí dovednosti předvídat důsledky naší asertivity (Praško, 1996). Podmínkou osvojení asertivního přístupu je ujasnění a akceptování základních asertivních práv, která formuluje teorie asertivity. Právem je to, co je zdůvodněné, je to důstojný nárok na něco, co je oprávněné. Asertivní práva zdůrazňují autentičnost, spontánnost, upřímnost, svobodu člověka, nárok na vlastní názor i možnost jej změnit. Zároveň vyžadují i odpovědnost člověka před sebou samým i před ostatními za vlastní rozhodování i konkrétní jednání. Cílem uplatňování asertivních práv v životě je především snaha neakceptovat manipulativní jednání druhých lidí vůči nám a zároveň nemanipulovat ostatními lidmi. Z hlediska příjemce sdělení jsou to vlastně zásady sebeobrany proti manipulaci přicházející od jiných lidí, z hlediska mluvčího jde o pravidla efektivní komunikace, „čisté hry“. Kromě asertivních práv by člověk měl akceptovat a respektovat i další pravidla hry. Jedná se o tzv. asertivní povinnosti nebo asertivní závazky, jako např.: respektuj a toleruj osobnost ___________________________________________________________________________________ 55 Vysoká škola tělesné výchovy a sportu Palestra, s.r.o., 17. – 18. 10. 2013


druhého; naslouchej a vyslyš druhého; uč se hledat kompromisy; říkej jen to, co skutečně myslíš vážně; vyjadřuj se přímo, otevřeně, klidně, věcně, stručně; nesnaž se zvítězit za každou cenu; soustřeď se na to, aby tvoje slova přesně vyjadřovala tvůj prožitek nebo mínění, nikoliv na to, jak ovlivnit partnera. 5 Závěr Mnozí lidé se domnívají, že si vystačí s tím, co v komunikaci používali dosud. Zároveň se podivují, proč nejsou vždy úspěšní v dosahování cílů, proč je ten či onen nemá rád a nechce s nimi spolupracovat, proč jim druhý člověk nerozumí a proč je nechápe. Když na sebe vezmeme odpovědnost za výsledek komunikace s druhým člověkem, většinou zjistíme, že naše stávající dovednosti mají jisté mezery. V tomto momentu je potřeba vrátit se znovu na začátek a pustit se do zasvěceného experimentování nikoliv metodou pokusu a omylu, ale cíleného používání jednotlivých odborných doporučení. Důležitou součástí tohoto procesu je i sebereflexe, která je východiskem pro další zdokonalování. Chápeme ji jako potřebu a dovednost vyhodnocovat účinky svého jednání na druhé lidi. V posledních letech se setkáváme často s pojmem sociální kompetence. B. Horst a M. Siegrist (2001) rozumí pod tímto pojmem komunikativnost, kooperativnost, schopnost čelit konfliktním situacím a schopnost týmové práce. Zdůrazňují, že kompetence sestávají z různých schopností a z jejich vzájemného ovlivňování a získávají se reflexivně. Reflexe se může plně uskutečňovat pouze při společné činnosti s dalšími lidmi. Proto je učení ve skupinách základním předpokladem pro osvojení sociálních kompetencí. V závěru příspěvku bychom chtěli upozornit na jeden z novějších trendů, kterým je selfness. Nataša Kamešová (2006) definuje selfness jako nový, promyšlenější a o nové prvky bohatší wellness. Podle Kamešové v centru této druhé vlny wellness nebude jen přechodná relaxace a odpočinek, nýbrž trvalá osobní změna. Ta by měla vycházet z úsilí zaměřeného na sebepoznání a sebeřízení s cílem zlepšit kvalitu života. Nejdůležitější osobou už nebude masér, ale osobní trenér či osobní kouč, který jasně řekne, kudy by se měl život dále ubírat. Jednou z důležitých kompetencí selfness je „pozitivně emocionálně vycházet se svým sociálním okolím, s partnerem, se spolupracovníky v zaměstnání, s rodinou (emocionální životní kompetence)“. Zde se znovu setkáváme s důrazem na kvalitu mezilidských vztahů a s otázkami efektivní komunikace a jejího rozvoje. O selfness narůstá samozřejmě zájem i v oblasti podnikání a dalšího vzdělávání. Hrozí však stejné nebezpečí devalvace pojmu, jako tomu bylo v oblasti wellness. Stačí zadat pojem selfness do internetových vyhledávačů a zjistíme, co vše se dnes zákazníkům pod tímto pojmem nabízí. Wellness hotel se například změní na selfness hotel tím, že do své nabídky lázeňských procedur přidá např. manikúru a pedikúru a vycházku ve stylu nordic walking, po které nabízí návštěvu solária. Proto je třeba věnovat pozornost výchově skutečných specialistů a odborníků na komplexně chápané wellness a selfness a nabízet zájemcům o zlepšení kvality života vše to, co zmíněné pojmy ve skutečnosti zahrnují. Literatura ALDER, H. NLP pro manažery. Praha: Pragma, 1997. BELZ, H., SIEGRIST, M. Klíčové kompetence a jejich rozvíjení. Praha: Portál, 2001. BERNE, E. Jak si lidé hrají. Liberec: Dialog, 1992. CAPPONI, V., NOVÁK, T. Asertivně do života. Praha: Grada Publishing, 1994. CARNEGIE, D. Jak získávat přátele a působit na lidi. Bratislava: Bradlo, 1991. JIŘINCOVÁ, B. Efektivní komunikace pro manažery. Praha: Grada, 2010. 56 ___________________________________________________________________________________ Vysoká škola tělesné výchovy a sportu Palestra, s.r.o., 17. – 18. 10. 2013


KAMEŠOVÁ, N. Od wellness k selfness. Dostupné z WWW: KŘIVOHLAVÝ, J. Jak si navzájem lépe porozumíme. Praha: Svoboda, 1998. PODĚBRADSKÝ, J. Wellness v ČR. Praha: Ministerstvo pro místní rozvoj ČR, 2008. PRAŠKO, J., PRAŠKOVÁ, H. Asertivitou proti stresu. Praha: Grada Publishing, 1996. SCHULZ VON THUN, F. Jak spolu komunikujeme? Praha: Grada Publishing, 2005. STARÁ, J. Koncept wellness a jeho přijetí studenty. Diplomová práce. Brno, 2012. Dostupné z WWW: < http://is.muni.cz/th/134375/fsps_m/DPwellness_StaraJ.pdf > Kontakt PhDr. Božena Jiřincová Západočeská univerzita v Plzni, Fakulta pedagogická Katedra psychologie, Oddělení psychologie zdraví a výchovy ke zdraví Chodské náměstí 1, 306 14 Plzeň, [email protected]



DOSTUPNOST A NABÍDKA ŘÍZENÝCH POHYBOVÝCH AKTIVIT PRO DĚTI S DISABILITOU VE VYBRANÝCH REGIONECH EU AVAILABILITY AND OFFER CONTROLLED PHYSICAL ACTIVITIES FOR CHILDREN WITH DISABILITY IN SELECTED REGIONS OF THE EU Zuzana KORNATOVSKÁ Abstrakt: Pojem „řízené pohybové aktivity“ je souhrnným označením pro systém různorodých druhů pohybových aktivit s cílem dosáhnout zdravotně – sociálních benefitů u osob s disabilitou, a to prostřednictvím vysoce odborné inkluzivní výchovy a pohybového učení. Cílem příspěvku je komparovat dostupnost řízených pohybových aktivit pro děti s disabilitou mentální, sluchovou, zrakovou ve vybraných regionech zemí EU a současně analyzovat škálu nabídky řízených pohybových aktivit pro tuto populaci dětí. Klíčová slova: Dítě s disabilitou, disabilita mentální, disabilita sluchová, disabilita zraková, řízené pohybové aktivity, dostupnost a nabídka řízených pohybových aktivit, Jihočeský region, region West Midlands, region Plovdiv, region Primorska. Abstract: The term "controlled movement activities" is the general name for the system of various kinds of physical activities in order to achieve social – health benefits for people with disability, through highly specialized and inclusive education of physical education. The aim of this paper is to compare the availability of controlled physical activities for children with mental disability, hearing, seeing in selected regions of the EU and at the same time to analyze the variety of menu-driven physical activity for this population of children. Key words: A child with a disability, mental disability, hearing disability, visual disability, controlled exercise, availability and supply of controlled physical activities, South region, West Midlands Region, Region Plovdiv, Region Primorska. 1 Úvod Evropská unie i ostatní státy světa potřebují kvalitní, věrohodná a srovnatelná data. Bez nich nelze poznat ani posoudit, jak se celková situace osob s disabilitou vyvíjí. Z tohoto hlediska má velký aktuální význam vedení výzkumných prací, které vytvářejí koncepční rámec, umožňující další rozvoj v této oblasti (Barnes, Mercer 2010). Tak i MKF podporuje výzkum v EU, který se snaží definovat a vyhodnotit pozitivní nebo naopak negativní jevy různých aspektů prostředí v kontextu participace osob s disabilitou. Jsou podporovány edukační facilitující programy a monitorováno prostředí v jednotlivých zemích EU, zda jsou zmenšovány důsledky disability, anebo je naopak problém disability komplikován vytvářením nových překážek (Švestková, Hoskovcová 2010). Tyto soudobé snahy jsou plně kompatibilní vzhledem ke kvalitnímu vědeckému výzkumu ve fenoménu „wellness“ definovaném Světovou zdravotnickou organizací (WHO) již v roce 2000 takto „Wellness vyjadřuje optimální zdravotní stav jednotlivců a skupin, přičemž existují dvě klíčové determinant cílů, jednak realizace plného potenciálu jedince v rovině fyzické, psychické, sociální, ekonomické a mravní a jednak plnění role v rodině, komunitě, na pracovišti a ve společnosti ve smyslu humánním“ (Krejčí 2013). Sociální předsudky vůči dětem s disabilitou stále existují. Vytvářejí se tak kauzálně atribuční situace, kdy dětem s disabilitou jsou připisovány negativní znaky (MacCabe, 58 ___________________________________________________________________________________ Vysoká škola tělesné výchovy a sportu Palestra, s.r.o., 17. – 18. 10. 2013


Lambe, Cnattingius 2010). V souvislosti s tím mají děti s disabilitou tendenci se izolovat, případně navazovat sociální kontakty s dětmi se stejnou disabilitou. Sociální učení je tím narušeno, vzniká sociální tendence být ve skupině s lidmi stejně postiženými (similarita). Intencionální inkluzivní výchova jevu „similarita“ preventivně předchází (Cambell, Mechling 2009). Ve „Všeobecné deklaraci lidských práv“ a v dokumentu OSN „Standardní pravidla o rovnoprávném přístupu osob s disabilitou (Standardní pravidla pro vyrovnání příležitostí pro osoby se zdravotním postižením) se uvádí, že člověk s disabilitou má právo na sebeurčení nebo nezávislost, právo na kontrolu vlastního rozhodování. Může užívat všechna národně a mezinárodně uznaná práva, která jsou lidem poskytnuta silou jejich vlastní lidskosti, jako lidská práva uznaná OSN (1993) v článku 39. Dalším důvodem podpory pohybového učení u dětí s disabilitou je vnitřní hodnota pro ně samotné: sport přináší nové kvality do života všem, děti s disabilitou mají právo vychutnat si tuto kvalitu po svém. Výzkumy zdůrazňují psychickou stabilitu a sebedůvěru (Válková 2010, in Kurková 2010). Sport přináší také sociální a psychologický efekt. V mnoha zemích je reintegrace lidí s disabilitou ze všech hledisek dlouhodobým cílem: sport je zde nezbytnou součástí této reintegrace. Je však, a to pro obě strany, také určitou výchovou a prostředkem k integraci. Preventivní funkcí sportu u lidí s disabilitou je také omezení spotřeby léků a lepší zdravotní prognóza. Pro řízenou pohybovou aktivitu je specifické to, že podmiňováním v oblasti somatické dochází současně k mentálním a sociálním benefitům dítěte s postižením. Je tak rozvíjena rozumová výchova v těsné vazbě s výchovou smyslovou například tím, že se cvičenci vedou k diferenciaci velikosti tvarů i barev nejrůznějšího nářadí a náčiní, k odhadu vzdálenosti, dodržování směru pohybu atd., čímž je ovlivňována citlivost jednotlivých smyslů (Górny 2013; Tilinger, Lejčarová 2012). Aktivně využitý volní čas v sobě skrývá velký potenciál pro formování osobnosti dětí s disabilitou (Šauerová, 2013). Můžeme konstatovat, že je nutné vytvořit podmínky pro nenahraditelnou roli řízených pohybových aktivit v procesu fyzické, psychické a sociální rehabilitace u dětí s disabilitou (Tůma, 2013). 2 Cíl, hypotéza Cílem je komparovat dostupnost a nabídku řízených pohybových aktivit pro děti s disabilitou mentální, sluchovou, zrakovou ve vybraných regionech vybraných zemí EU: Jihočeský region (ČR), Plovdiv (Bulharsko), Primorska (Slovinsko), West Midlands (Velká Británie). Hypotéza (H): Dostupnost a nabídka řízených pohybových aktivit pro děti s disabilitou mentální, sluchovou, zrakovou je signifikantně vyšší v regionu West Midlands (Velké Británie): Ha: oproti zkoumanému regionu Plovdiv (Bulharsko); Hb: oproti zkoumanému Jihočeskému regionu (ČR); Hc: oproti zkoumanému regionu Primorska (Slovinsko). 3 Metody, procedura 3. 1 Charakteristika souborů Výzkumná šetření probíhala v souborech dívek a chlapců ve věku od 8 do 15let, a to u dětí s disabilitou sluchovou, u dětí s disabilitou zrakovou a mentální (viz Tabulka 1). V Tabulce 1 je uveden „soubor dětí s disabilitou ostatní“. Podle IDEA – Individuals with Disabilities Education Act / Zákon o vzdělávání osob s postižením (americké ministerstvo školství) jsou termínem „děti s ostatní disabilitou“ označovány děti s ostatním zdravotním postižením, to znamená, že mají omezenou sílu, vitalitu, některé mohou reagovat zvýšenou pozorností na podněty z okolního prostředí, jindy je pozornost omezena, což ovlivňuje efektivitu vzdělávání. K dalším negativním faktorům, ovlivňujícím vzdělávací výkon dítěte, patří ___________________________________________________________________________________ 59 Vysoká škola tělesné výchovy a sportu Palestra, s.r.o., 17. – 18. 10. 2013


chronické nebo akutní zdravotní problémy, jako je astma, diabetes, epilepsie, onemocnění srdce, hemofilie, otravy olovem, leukémie, nefritidy, revmatická horečka, srpkovitá anémie a Tourette syndrom (Hale, Niglieri et al. 2004). Investigativní výzkum a sběr dat s cílem komparovat dostupnost a nabídku řízených pohybových aktivit ve vybraných regionech zemí EU pro děti s disabilitou sluchovou, zrakovou a mentální byl realizovaný ve vybraných regionech EU: Česká republika – Jihočeský region, Bulharsko – region Plovdiv, Slovinsko – region Primorska, Velká Británie – region West Midlands. Výzkum byl uskutečněn v letech 2011–2012 v průběhu výzkumných stáží autorky ve spolupráci s univerzitami a institucemi daných regionů zabývajících se problematikou dětské disability. Tabulka 1 Přehled prevalence disability mentální, sluchové, zrakové a ostatní u dětí ve věku 8 - 15 let ve zkoumaných regionech (N=12073, 6355 chlapců, 5718 dívek)

EGION

∑ s disabilitou

REGION

Jihočeský Plovdiv Primorska West Midlands CELKEM

N 2812 3115 3211 2935 12073

∑ s disabilitou mentální N 1355 640 1416 598 4009

∑ s disabilitou sluchovou N 84 76 80 81 321

∑ s disabilitou zrakovou N 49 53 55 51 208

∑ s disabilitou ostatní N 1324 2346 1660 2205 7535

3.2 Metody Výběr regionů Jihočeský region byl vybrán záměrně z důvodů využití výsledků pro region z hlediska výzkumného projektu. Výběr britského regionu byl proveden náhodným výběrem z regionů Velké Británie. Výběr Velké Británie byl záměrný z důvodu aktuální potřeby NABS EU komparovat stav v bývalých socialistických zemích se zemí, která patří k nejlepším v Evropě z hlediska péče o děti s disabilitou. Výběr bývalých socialistických zemí (členů EU) byl proveden náhodným výběrem. Výběr regionů takto vybraných zemí byl proveden náhodným výběrem. Analytická investigativní šetření Ve vybraných regionech EU (Česká republika – Jihočeský region, Velká Británie – region West Midlands, Bulharsko – region Plovdiv, Slovinsko – region Primorska) byla analyzována prevalence disabilit sluchových, zrakových a mentálních u dětí ve věku 8 až 15 let, dále vyhodnocen index dostupnosti a způsob organizace řízených pohybových aktivit integrovaně/neintegrovaně) pro děti ve věku 8 – 15 let se zkoumanými druhy disabilit. Přitom byly využívány následující metody: Nástroj „ArcGis“ – polygon dojezdu; „obalové zóny“ podle doby jízdy v EU (Arcdata Praha 2011), techniky explorace (Punch 2008, Reichel 2009) – řízený rozhovor se zastupiteli regionů (pro oblast sportu, pro oblast zajištující péči o občany se specifickými potřebami) s následnou explanací a interpretací dat (index dostupnosti řízených pohybových aktivit, analýza četnosti nabídky). Explorace předcházela deskripci a deskripce předcházela explanaci a predikci. Byl využit „Investigativní pentagram“ podle Molnár a kol. (2012): 1. zkoumání struktury (kategorizace a identifikace); 2. zkoumání důvodů a příčin existence hledaných vlastností směřují k vysvětlení vztahů (argumentace, kauzalita); 3. zkoumání změn, zákroků, opatření (reforma, reorganizace); 60 ___________________________________________________________________________________ Vysoká škola tělesné výchovy a sportu Palestra, s.r.o., 17. – 18. 10. 2013


4. zkoumání možných změn z hlediska časového (projekce); 5. zkoumání možných nositelů změn (garance). 4 Výsledky a diskuze Zjišťování prevalence disability mentální, sluchové, zrakové u dětí ve věku 8 až 15 let v jednotlivých vybraných regionech zemí EU nebylo jednoduchou činností. Bylo nutné provést poměrně rozsáhlá výzkumná šetření ve třech zahraničních regionech a v jednom domácím. Bylo třeba si uvědomit, že získávané údaje jsou svým způsobem delikátní, neboť se týkají dětí, a to dětí s disabilitou v citlivém věku 8 až 15 let, kdy je pro ně těžké se s disabilitou psychicky a sociálně vyrovnat. Bylo nutné volit velmi pečlivě metodu výzkumné práce, která by přesně a přitom jednotně umožnila získávání dat. Konečná volba připadla na investigativní výzkum s pečlivým dodržením principu investigativního pentagramu (viz Molnár a kol. 2012). Investigativní výzkum souvisí s kreativním stylem myšlení a s touhou něco nového objevit. Vědecký problém je zde chápán jako „osobní výzva“ a vyžaduje velkou trpělivost, otevřenost a komunikativní i argumentační zdatnost. Toto vše se výzkumné praxi v jednotlivých regionech plně potvrdilo. Relativně nejsnazší bylo investigativní šetření v domácím Jihočeském regionu, kdy nebylo nutné zohledňovat jazykové a kulturní bariéry. Také osobní znalost prostředí přispěla k poměrně snadnému získávání potřebných dat bez časového stresu. Analytická investigativní šetření v zahraničních regionech byla nepoměrně obtížnější, ale zato byla spojena s vysoce obohacujícími zkušenostmi z výzkumné práce a přinesla i cenné vědecké kontakty pro budoucí výzkumnou práci ve spolupráci se zahraničními univerzitami a institucemi daných regionů zabývajícími se problematikou dětské disability. Výsledky prokázaly, že dostupnost řízených pohybových aktivit pro děti se zkoumanými disabilitami ve věku od 8 – 15 let v jednotlivých zkoumaných regionech nebyla vyrovnaná, jak je patrné z přehledu výsledků, viz Tabulka 2, Obr. 1, Obr. 2, Obr. 3, Obr. 4. Tabulka 2 Analyzované hodnoty indexů dostupnosti řízených pohybových aktivit pro děti s disabilitou mentální, sluchovou, zrakovou ve zkoumaných regionech EU REGION

INDEX DOSTUPNOSTI

Jihočeský Plovdiv Primorska West Midlands

3,43 6,83 5,68 1,44

Poznámka: Index dostupnosti je definován v rozpětí intervalu [1;10], přičemž platí, že čím nižší je vypočtená hodnota indexu, tím vyšší je dostupnost. Jihočeský region: Výsledky analýz polygonů dojezdu a tzv. „obalových“ zón s poloměrem 10 km a předpokládaným dojezdem v maximální vzdálenosti 20 km prokázaly kumulování center řízených pohybových aktivit pro děti s disabilitou 8 – 15 let v oblasti krajského města České Budějovice v Jihočeském regionu. „Obalové“ zóny těchto center s řízenými pohybovými aktivitami se v blízkosti krajského města také nejvíce překrývaly. Ostatní centra s řízenými pohybovými aktivitami byla v regionu rozmístěna nerovnoměrně, pouze s částečným a ojedinělým překrytím. Zejména ve východní části regionu a v jihozápadně lokalizované hornaté oblasti Šumavy se centra řízených pohybových aktivit pro děti ve věku 8 - 15 let se sledovanými druhy disabilit nevyskytovala. Šetřením bylo prokázáno, že potencionální vzdálenost dojezdu v těchto oblastech regionu k řízené pohybové aktivitě přesahuje 20 km a může dosáhnout vzdálenosti až 75 km. Na základě získaných výsledků bylo konstatováno, že ___________________________________________________________________________________ 61 Vysoká škola tělesné výchovy a sportu Palestra, s.r.o., 17. – 18. 10. 2013


dostupnost řízených pohybových aktivit pro děti s disabilitou, 8 - 15 let, byla v Jihočeském regionu vyhodnocena jako průměrná (Index dostupnosti: 3,43) s výsledným hodnocením dostupnosti „Dobrá“, (viz Obr. 1, Tabulka 2).

Obr. 1 Mapa Jihočeského regionu (CZ), zobrazující dostupnost v „obalových“ zónách s poloměrem 10 km a potencionální vzdáleností dojezdu 20 km do centra s řízenými pohybovými aktivitami pro děti s disabilitou mentální, sluchovou, zrakovou ve věku 8 – 15let

Region Plovdiv: Výsledky analýz polygonů dojezdu a tzv. „obalových“ zón s poloměrem 10 km a předpokládaným dojezdem v maximální vzdálenosti 20 km prokázaly v regionu Plovdiv jednoznačnou tendenci k centralizování řízených pohybových aktivit v krajském městě Plovdiv a jeho okolí. „Obalové“ zóny center s řízenými pohybovými aktivitami se vyskytovaly pouze v blízkosti krajského města. Zde se nejvíce překrývaly. Ostatní centra se v regionu nevyskytovala. Jednalo se zejména o severní část regionu Plovdiv. Bylo prokázáno, že potencionální vzdálenost dojezdu v této oblasti regionu k řízené pohybové aktivitě přesahovala 20 km , maximálně dosahovala vzdálenosti až 90 km. Na základě výsledků bylo konstatováno, že dostupnost řízených pohybových aktivit pro děti s disabilitou od 8 - 15 let byla v regionu Plovdiv vyhodnocena jako podprůměrná (Index dostupnosti: 6,83) s výsledným hodnocením dostupnosti „Nedostatečná“, (viz Obr. 2, Tabulka 2).

Obr. 2 Mapa regionu Plovdiv (BG, zobrazující dostupnost v „obalových“ zónách s poloměrem 10 km a potencionální vzdáleností dojezdu 20 km do centra s řízenými pohybovými aktivitami pro děti s disabilitou mentální, sluchovou, zrakovou ve věku 8 – 15let



Region Primorska: Výsledky analýz polygonů dojezdu a tzv. „obalových“ zón s poloměrem 10 km a předpokládaným dojezdem v maximální vzdálenosti 20 km prokázaly kumulování center řízených pohybových aktivit pro děti s disabilitou 8 – 15 let v oblasti krajského města Koper regionu Primorska. Dvě „obalové“ zóny s centry s řízenými pohybovými aktivitami pro děti s disabilitou 8 – 15 let se v blízkosti krajského města nejvíce překrývaly. Další „obalové“ zóny“ s centry řízených pohybových aktivit byly rozmístěny vcelku rovnoměrně ve třech dalších lokalitách regionu Primorska, a to s částečným překrytím. Zejména v severní části regionu v hornaté oblasti Slovinska se centra řízených pohybových aktivit pro děti s disabilitou od 8 - 15 let nevyskytovala. Šetřením bylo prokázáno, že potencionální vzdálenost dojezdu v této oblasti regionu k řízené pohybové aktivitě přesahovala 20 km a maximálně dosahovala vzdálenosti 45 km. Na základě získaných výsledků lze konstatovat, že dostupnost řízených pohybových aktivit pro děti s disabilitou od 8 - 15 let byla v regionu Primorska mírně podprůměrná (Index dostupnosti: 5,68) s výsledným hodnocením dostupnosti „Dostatečná“, (viz Obr. 3, Tabulka 2).

Obr. 3 Mapa regionu Primorska (SLO), zobrazující dostupnost v „obalových“ zónách s poloměrem 10 km a potencionální vzdáleností dojezdu 20 km do centra s řízenými pohybovými aktivitami pro děti s disabilitou mentální, sluchovou, zrakovou ve věku 8 – 15let

Region West Midlands: Výsledky analýz polygonů dojezdu a tzv. „obalových“ zón s poloměrem 10 km a předpokládaným dojezdem v maximální vzdálenosti 20 km prokázaly optimální pokrytí regionu West Midlands centry řízených pohybových aktivit pro děti s disabilitou 8 – 15 let. V lokalitě krajského města Coventry byla shledána stejná dostupnost řízených pohybových aktivit pro děti s disabilitou jako i v ostatních lokalitách regionu. Šetřením bylo prokázáno, že potencionální vzdálenost dojezdu k řízené pohybové aktivitě v rámci regionu West Midlands nepřesahovala 20 km v 92 % dojezdu. V 8 % dosahovala potencionální vzdálenost dojezdu maximálně 35 km. Na základě získaných výsledků lze konstatovat, že dostupnost center řízených pohybových aktivit pro děti s disabilitou 8 - 15 let byla v regionu West Midlands nadprůměrná (Index dostupnosti: 1,44) s výsledným hodnocením dostupnosti „Výborná“, (viz Obr. 4, Tabulka 2). Z výše uvedených výsledků lze shrnout, že nejlepší dostupností se vyznačuje region West Midlands. Polygony dojezdu do 20 km a množství analyzovaných „obalových“ zón převyšují v regionu West Midlands signifikantně (na úrovni p 0.001) polygony dojezdu do 20 km a množství analyzovaných „obalových“ zón v ostatních ___________________________________________________________________________________ 63 Vysoká škola tělesné výchovy a sportu Palestra, s.r.o., 17. – 18. 10. 2013


analyzovaných regionech EU. Tyto výsledky byly potvrzeny také vypočtenými indexy dostupnosti pro jednotlivé zkoumané regiony, viz Tabulka 2. Podle výsledků uvedených v Tabulce 2 je pořadí zkoumaných regionů z hlediska kvality a míry dostupnosti řízených pohybových aktivit pro děti ve věku od 8 – 15 let s disabilitou mentální, sluchovou, zrakovou následující: Region West Midlands; Jihočeský region; Region Primorska; Region Plovdiv.

Obr. 4 Mapa regionu West Midlands (UK), zobrazující dostupnost v „obalových“ zónách s poloměrem 10 km a potencionální vzdáleností dojezdu 20 km do centra s řízenými pohybovými aktivitami pro děti s disabilitou mentální, sluchovou, zrakovou ve věku 8 – 15let

Výsledky investigativních analytických šetření ve zkoumaných regionech zemí EU prokázaly, že regionem s nejnižším počtem nabízených řízených pohybových aktivit a s obtížnou dostupností těchto aktivit mimo krajské město pro děti s disabilitou je region Plovdiv. Naopak regionem s nejvyšším počtem organizovaných aktivit a s nejvyšší dostupností řízených pohybových aktivit pro děti s disabilitou byl na základě analýzy stanoven region West Midlands, a to vždy s možností plné integrace jak v krajském městě, tak mimo něj (viz Tabulka 3, Obr. 4). Zajímavým výsledkem bylo zjištění, že v regionu Plovdiv nebyly pro děti s disabilitou zrakovou realizovány řízeně pohybové aktivity separovaně, ale byly řešeny integrovaně s ostatními dětmi ve věku 8 – 15 let. Tento výsledek opět dokladuje snahu bulharské politiky determinovat péči o děti s disabilitou podle britského vzoru, jak to již bylo uvedeno v souvislosti s určováním diagnózy „disabilita mentální". Tabulka 3 Sumy nabízených řízených pohybových aktivit pro děti s disabilitou mentální, sluchovou, zrakovou ve věku 8 - 15 let ve zkoumaných regionech zemí EU (v krajském městě/mimo krajské město; integrovaně/neintegrovaně) REGION

NEINTEGROVANĚ

Jihočeský Plovdiv Primorska West Midlands

∑ ř. p. aktivit děti s disabilitou mentální Krajské Mimo město krajské město 25 74 13 5 10 37 0 0

∑ ř. p. aktivit děti s disabilitou sluchovou Krajské Mimo město krajské město 12 0 10 0 10 10 0 0

INTEGROVANĚ

∑ ř. p. aktivit děti disabilitou zrakovou Krajské Mimo město krajské město 6 0 0 0 6 0 0 0

∑ ř. p. aktivit integrovaně pro děti s disabilitou Krajské Mimo město krajské město 2 11 11 2 2 19 230 386



V regionu Primorska a v regionu West Midlands bylo zjištěno, že si řízené pohybové aktivity v centrech a institucích hradili participanti sami, respektive jejich rodiče. V regionu Jihočeském bylo zjištěno, že si účast v procesu řízených pohybových aktivit hradili participanti, respektive jejich rodiče, částečně, a to z 40% z ceny. V regionu Plovdiv bylo zjištěno, že pro participanty se zkoumanými druhy disabilit byly řízené pohybové aktivity organizovány zdarma, byly plně hrazeny státem (viz Tabulka 4). Tabulka 4 Přehled financování řízených pohybových aktivit a možnost získávání informací o způsobu organizace řízených pohybových aktivit pro děti s disabilitou na webových stránkách ve zkoumaných regionech REGION Jihočeský Plovdiv Primorska West Midlands

PODÍL PARTICIPANTŮ NA FINANCOVÁNÍ 40% 0% 100% 100%

WEBOVÉ STRÁNKY ne ne ano ano

Z analytických investigtivních šetření dále vyplynulo, že v regionech Primorska a West Midlands měli rodiče participantů možnost vyhledat způsoby financování a organizace řízených pohybových aktivit na veřejně dostupných webových stránkách. Naproti tomu v Jihočeském regionu a v regionu Plovdiv neměli rodiče participantů možnost způsoby financování a organizace řízených pohybových aktivit na veřejně dostupných webových stránkách získat (viz Tabulka 4), neboť takto zaměřené webové stránky nebyly vytvořeny. Výsledky analytických investigativních šetření prokázaly, že v regionu West Midlands ve Velké Británii je signifikantně vyšší dostupnost řízených pohybových aktivit pro děti s disabilitou mentální, sluchovou, zrakovou, nežli je tomu v regionu Plovdiv v Bulharsku, což potvrzuje verifikaci hypotézy ve smyslu Ha. Dále bylo prokázáno, že v regionu West Midlands ve Velké Británii je signifikantně vyšší dostupnost řízených pohybových aktivit pro děti s disabilitou mentální, sluchovou, zrakovou než v Jihočeském regionu v České republice, což potvrzuje verifikaci hypotézy ve smyslu Hb a konečně také signifikantně vyšší oproti regionu Primorska ve Slovinsku, což potvrzuje verifikaci hypotézy ve smyslu Hc. V této souvislosti je potřebné uvést, že dostupnost řízených pohybových aktivit pro děti s disabilitou mentální, sluchovou, zrakovou ve zkoumaných regionech v tzv. bývalých socialistických zemích byla analyzována s rozdílným indexem dostupnosti. Znamená to, že v regionech Bulharska, České republiky a Slovinska jsou určujícími faktory nové specifické trendy, často orientované podle vzorů anglosaského prostředí. Je potěšitelné, že Jihočeský region byl vyhodnocen jako region s dobrou dostupností řízených pohybových aktivit pro děti s disabilitou ve věku od 8 do 15 let. Přesto výsledky analýzy technologie „ArcGis“, tj. polygonu dojezdu a kvantifikace tzv. „obalových zón“ i pro Jihočeský region akcentují potřebu nejen se zamyslet, ale také vyzkoušet možnosti inspirativního a vysoce efektivního způsobu organizace řízených pohybových aktivit pro děti s disabilitou v britském regionu West Midlands, jednak z hlediska „změkčit“ označování dětí s disabilitou mentální, jak se již nechalo inspirovat Bulharsko, a jednak z hlediska snahy o integraci dětí s disabilitou, byť se nám v českých podmínkách zdá tento trend obtížně realizovatelný. Při bližším pohledu lze snadno zjistit, že se jedná o trend s nižší ekonomickou náročností, ale zvyšujícím šance k pohybovému učení pro každého, protože nabídka řízených pohybových aktivit se tímto způsobem rapidně zvyšuje. Znamená to přehodnotit tradiční styly činnosti ve sportovních oddílech a institucích v českém prostředí a více se ztotožnit s Národním plánem vytváření ___________________________________________________________________________________ 65 Vysoká škola tělesné výchovy a sportu Palestra, s.r.o., 17. – 18. 10. 2013


rovných příležitostí pro osoby se zdravotním postižením na období 2010–2014. Je otázkou, zda byl možný posun k ještě lepší dostupnosti v Jihočeském regionu, a za jakých podmínek. Z hlediska způsobu organizace řízených pohybových aktivit pro děti s disabilitou mentální, sluchovou, zrakovou ve vybraných regionech EU bylo prokázáno, že pouze britský region West Midlands mohl plně garantovat rodičům dětí s disabilitou integraci do volnočasových a rekreačně sportovních klubů a center. Nebylo to jen z pouhého důvodu, že Velká Británie se problematikou integrace a inkluze osob se specifickými potřebami zabývala o zhruba 50 let déle než tzv. bývalé socialistické země a měla pro oblast řízených pohybových aktivit dostatek odborníků. Bylo tomu jistě také proto, že algoritmus vzniku a fungování sportovních center a sportovních klubů je ve Velké Británii nastaven pro potencionální účast každého člověka. Je to způsob pragmatický, zohledňující významně ekonomickou stránku celé problematiky, která je zejména v kontextu současné společenské situace velmi důležitá, ne-li rozhodující. Můžeme potvrdit, že i v Jihočeském regionu se mění pohled na klienty s disabilitou mentální, sluchovou a zrakovou. V průběhu analytických investigativních šetření jsme zjistili, že např. v hornatých oblastech Šumavy a v okolí Lipenského jezera byl vstřícný zájem o rekreaci rodin s dětmi s disabilitou v hotelových komplexech. Je však otázkou, zda animátoři pohybu, kteří v hotelových komplexech organizují pohybové aktivity, mají dostatek kompetencí a zkušeností vést motorický trénink u dětí s disabilitou mentální, zrakovou, sluchovou ve věkovém období 8 - 15 let. 5 Závěry V závěru je možné konstatovat, že výzkumný cíl byl splněn. Byla provedena analýza a komparace dostupnosti řízených pohybových aktivit pro děti s disabilitou mentální, sluchovou a zrakovou ve vybraných regionech zemí EU: Jihočeský region (ČR), Plovdiv (Bulharsko), Primorska (Slovinsko), West Midlands (Velká Británie). V uvedených zkoumaných regionech se podařilo také porovnat škálu a četnosti nabídky řízených pohybových aktivit pro děti se zkoumanými druhy disabilit ve věku 8 – 15 let a upozornit na pozitivní tendence v rozvoji programů řízených pohybových aktivit. Spolu s vyhodnocením získaných dat a jejich interpretací byla potvrzena hypotéza (H) předpokládající, že: „Dostupnost řízených pohybových aktivit pro děti s disabilitou mentální, sluchovou, zrakovou je signifikantně vyšší ve zkoumaném regionu Velké Británie oproti zkoumaným regionům v Bulharsku, České republice a ve Slovinsku.“ S pomocí pokročilé technologie nástroje „ArcGis“, umožňující analyzovat polygon dojezdu a kvantifikovat tzv. „obalové zóny“, bylo prokázáno, že v regionu West Midlands ve Velké Británii je signifikantně vyšší dostupnost řízených pohybových aktivit pro děti s disabilitou mentální, sluchovou, zrakovou: oproti zkoumanému regionu Plovdiv v Bulharsku (verifikována Ha); oproti zkoumanému Jihočeskému regionu v České republice (verifikována Hb); oproti zkoumanému regionu Primorska ve Slovinsku (verifikována Hc). Výsledky poukázaly na zajímavé aspekty při hodnocení dostupnosti a interpretace získaných korelací jevů ve zkoumaných regionech zemí EU. Na jejich základě lze pro praxi doporučit hledat možnosti integrování dětí s disabilitou do klubů a center rekreace podle atributů britského modelu, a to včetně dětí s disabilitou mentální. Vzhledem k výsledkům získaným v regionu West Midlands lze predikovat jako smysluplné a ekonomicky efektivní integrování děti s disabilitou ve věku 8 - 15 let do sportovních a volnočasových klubů a center v regionech tzv. bývalých socialistických zemí. Důležitým předpokladem je přitom pečlivá příprava metod práce a jasně formulovaný problém, který je účelné řešit v koordinaci 66 ___________________________________________________________________________________ Vysoká škola tělesné výchovy a sportu Palestra, s.r.o., 17. – 18. 10. 2013


s regionální politikou. Především je potřebné si uvědomit a ujasnit, koho zkoumaný problém tíží a koho budou zajímat výsledky v rámci regionu. Jinak je snaha kontraproduktivní a závazky zemí EU včetně ČR - garantovat organizování a rozvoj volnočasových aktivit pro děti s disabilitou a zaručit jim rovné příležitosti v účasti – zůstane jen proklamovaným klišé. Námětem na další vědecké zkoumání dané problematiky by mohlo být prohloubení výzkumné kooperace s britskými odborníky za použití výzkumného souboru britských probandů, případně srovnání již získaných výstupů s tělesnými parametry (výška, hmotnost) probandů se zkoumanými druhy disabilit v kontextu vědecké analýzy dopadů různých aspektů prostředí na život dětí do 15 let v koncepci zdravotně-sociální problematiky. Literatura ARCDATA PRAHA. ArcGIS Network Analyst tutorial, Mapovací platforma [online] [cit. 2011-12-12]. Dostupný z:

Kontakt Mgr. Zuzana Kornatovská, DiS. Jihočeská univerzita, Pedagogická fakulta Dukelská 9, CZ 371 15 České Budějovice [email protected]



CIRKADIÁNNÍ PREFERENCE MLADISTVÝCH SPORTOVCŮ V KONTEXTU ADHERENCE KE ZDRAVÉMU ŽIVOTNÍMU STYLU CIRCADIAN PREFERENCE OF JUVENILE ATHLETES IN THE CONTEXT OF ADHERENCE TO A HEALTHY LIFESTYLE Milada KREJČÍ Abstrakt: Zájem o systematické studium cirkadiánní typologie (CT) je relativně nový, rychle se rozvíjející v posledních dvou dekádách. V současné době se životní styl mládeže vyznačuje častými poruchami spánku výraznou tendencí k tzv. „večernímu typu“ člověka („evening type“, „E-type“) s následnými potenciální problémy, jako jsou psycho-labilita, depresivní nálady, agresivita. Důležitou součástí vzdělávací strategie na podporu duševního zdraví u mladých sportovců je intervenování v oblasti spánkových návyků, aby se zabránilo negativní důsledkům. Tendence k E-typu rezultuje do depresivních stavů sportovce, ovlivňuje kardiovaskulární systém, přispívá k žaludeční neuróze, v lepším případě se jedná „jen“ o špatnou náladu sportovce, únavu a nižší efektivnost. Tyto negativní jevy jsou výraznější u žen než u mužů a více u mladších sportovců než u starších. Intervenční programy na podporu spánku a duševního zdraví u různých věkových skupin vedené ve smyslu posunu k tzv. „rannímu typu“ („morning type“, „M-typ“) jsou pro výkon mladých sportovců velmi užitečné. Bylo zkoumáno 738 žáků ve věkovém rozpětí 10–16 let (358 chlapců, 380 dívek) ze všech krajů České republiky. Z tohoto vzorku bylo vybráno 531 sportovců, ve věkovém rozpětí 10–16 let (269 chlapců, 262 dívek). Jako diagnostické metody byly použity: „Integrovaný dotazník cirkadiánní typologie CIT“ (česká verze Harada, Krejčí 2010) a „Dotazník M-E skóre“ (Torsvall, Akerstedt 1980) zaměřené na zkoumání denního rytmu, spánkové návyky, stravování, světelné podmínky. Dále byla použita statistická analýza dat. Výsledky prokázaly signifikantně vyšší výskyt „ranního“ typu u sportovců než u nesportovců (Mann – Whitney Utest: Z = -2,20; p = 0,028). Nebyl zjištěn signifikantně významný rozdíl mezi sportovci a nesportovci v počtu hodin strávených v činnosti na mobilním telefonu, počítači (Mann – Whitney U-test: Z = -0,41; p = 0,680). Trenéři by měli věnovat pozornost dennímu režimu mladých sportovců a pokusit se odstranit problémy se spánkem. Jedná se o aktuální problematiku k diskuzi také s wellness specialisty, jak integrovat chronobiologické aspekty lidského chování do své každodenní praxe s klienty. Klíčová slova: cirkadiánní typologie, mladí sportovci, výsledky E-typu, návyky v denním režimu, sportovci v komparaci s nesportovci; Abstract: The interest in the systematic study of the circadian typology (CT) is relatively recent and has developed rapidly in the two last decades. Nowadays life style of youth is typical of sleep disturbances and guides to „eveningness“ and potential problems like psycho-lability, depression mood, aggressiveness. An important part of educational strategy in mental health support of young athletes is intervention in sleep habits to prevent negative impact. Tendency to E-type results to the sportsman depression, cardiac and vascular disease, gastric neurosis, in the best case, one has a bad mood, is inefficient and tired. The negative effects are more pronounced in female than in male sportsmen and more in younger sportsmen than in older persons. Intervention programs to promote the sleep and mental health in different age groups in sense to shift to morning – type would be very useful in ___________________________________________________________________________________ 69 Vysoká škola tělesné výchovy a sportu Palestra, s.r.o., 17. – 18. 10. 2013


young sportsmen. 738 pupils in the age period 10 – 16 years (358 males, 380 females) from all regions of Czech Republic were investigated. From this sample we selected 531 sportsmen, in the age period 10–16 years old (269 males, 262 females). The diagnostic methods were applied: “Integrated questionnaire” (CZ Harada, Krejčí 2010), „Morningness – Eveningness questionnaire” (Torsvall, Akerstedt 1980) oriented on investigation of diurnal rhythm, sleep habits, meal habits, light condition; Statistical Analysis. Results showed significantly more often "morningness" in sportsmen than in non-sportsmen (Mann-Whitney U-test: Z = -2.20, P = 0.028). Non-significant differences between sportsmen and nonsportsmen were found in the hours spent on mobile, computer (Mann-Whitney U-test: Z = 0.41, P = 0.680). Coaches should pay attention to young sportsmen daily regime and to try to eliminate sleep problems. It is an actual problematic for the discussion with wellness professionals, how to integrate chronobiological aspects of human behaviour into their daily practice with clients. Key words: circadian typology; young athletes; E-type results; daily regime habits; sportsmen comparing non-sportsmen; 1 Problém Zájem o systematické studium cirkadiánní typologie (CT) je relativně nový a rychle se rozvíjí v posledních dvou desetiletích. Současný životní styl mládeže je typický poruchami spánku, směřující k „večerní“ typologii (tzv. E-typu) s následnými problémy, jako jsou psychická labilita, deprese, agresivita. Důležitou součástí vzdělávací strategie v oblasti podpory duševního zdraví mladých sportovců je intervence v oblasti spánkových habitů z hlediska prevence negativních následků. Tendence k E-typu vyúsťují do deprese sportovce, potencují srdeční a cévní choroby, žaludeční neurózy a v lepším případě špatnou náladu, neefektivnost a únavu. Negativní účinky jsou výraznější u ženského pohlaví než u mužského a více u mladších sportovců než u starších. Intervenční programy na podporu spánku a duševního zdraví u různých věkových skupin ve smyslu transferu k ranní typologii by tudíž mohly být u mladých sportovců velmi užitečné. Spánek a cirkadiánní řízení mají modulační vliv na sekreci většiny hormonů. Spánek ovlivňuje nejen hormony hypotalamo-hypofyzální osy, ale také hormony řídící metabolismus cukrů, chuť k jídlu a vodní a elektrolytové hospodářství. Při usínání, tedy během Non-REM spánku, hraje důležitou roli hypotalamus spolu se šišinkou. Hormonem podílejícím se významně na řízení spánku a bdění je melatonin. Na produkci melatoninu má vliv přítomnost světla, strava a užívání některých druhů léčiv. Šišinkou vylučovaný hormon melatonin má vliv na specifické shluky neuronů v mozku, které spouštějí a vyvolávají spánek. Snížení úrovně světla ve vnějším světě představuje podnět, který aktivuje šišinku, aby zvýšila vylučování melatoninu. Silné světlo naopak vylučování melatoninu brání. (Harada et al. 2007; Krejčí et al 2011; Nevšímalová 2008) Nesoulad mezi průběhem střídání světla a tmy a denním režimem může vyvolávat lehčí nebo i velmi závažné poruchy. Je dobře známo, že takové poruchy a nutnost vyrovnávat narušení cirkadiánního rytmu vyvolává náhlé přemístění člověka do jiného časového pásma, například při cestách na jiné kontinenty. Z tohoto důvodu sportovci při účasti na světových soutěžích cestují ze vzdálených zemí buď bezprostředně před závodem, nebo lépe s takovým časovým předstihem, aby se jejich cirkadiánní rytmus mohl plně vyrovnat s místními podmínkami. Velmi nepříznivě se mohou projevit rozdíly v synchronizaci biologických rytmů zejména v případech, kdy vznikají časové posuny jednotlivých činností proti dennímu rytmu, jako tomu je při aktivitách v noci (například i studium), kdy se sice aktivity posunují do noční 70 ___________________________________________________________________________________ Vysoká škola tělesné výchovy a sportu Palestra, s.r.o., 17. – 18. 10. 2013


doby, ale není možné přitom ovlivňovat produkci hormonů (např. melatoninu nebo kortizolu), tělesnou teplotu atd. U takových osob se časem zvyšuje výskyt srdečních chorob, potíží se zažívacím traktem, poruch spánku i jiných obtíží. Spánek je nejpřirozenější cesta odblokování všeho aktuálního, co se ve vědomí v průběhu dne zapsalo a na základě čehož vznikají endocepty při postupném zpracování všech denních smyslových stimulů. Spánek je významnou součástí lidského života. Lze jej definovat jako funkční stav organismu, který se vyznačuje specifickými neurofyziologickými vlastnostmi. Behaviorálně je spánek definován jako stav klidu s minimální pohybovou aktivitou, kdy dochází k omezenému vnímání, mentální aktivita mozku je zcela odlišná od bdělého stavu (Nevšímalová, 2008). Spánek má několik fází, jež se v průběhu noci opakují. Dochází ke střídání telencefalické a rhombencefalické fáze spánku. Během osmihodinového spánku se tyto dvě fáze vystřídají až pětkrát. Spánek slouží k obnově duševních a tělesných funkcí a svojí kvalitou reaguje na fyziologické i patologické změny v organismu. V této době je umožněna duševní a somatická regenerace, je zvyšována odolnost, ukládáno naučené do paměti a dochází k celkové emoční konsolidaci. U dospívajících sportovců má dále spánek význam pro zdravý růst organismu, pro emoční a duševní vyrovnanost a výkonnost. Je pro ně výhodné z hlediska ochrany zdraví dříve večer usínat a ráno se dříve probouzet. Optimálním časem k usínání je 22. hodina. Narušení cirkadiánních rytmů se objevuje zákonitě ve velké míře v takových případech, kdy nejsou úroveň a trvání denního osvětlení dostatečné k jejich synchronizaci, zejména v zimním období s krátkým dnem a v krajinách s vyšší zeměpisnou šířkou. K tomu ještě mohou přispívat místní podmínky, například vysoká a hustá zástavba omezující přístup denního světla, celodenní pobyt v místnostech s nedostatečným denním osvětlením nebo s pouze umělým osvětlením a podobně. U významné části populace při takovém deficitu denního světla vznikají charakteristické příznaky a obtíže, jako zvýšená únava, ospalost, snížená aktivita a výkonnost, apatie, růst tělesné hmotnosti, bolesti hlavy atd. (Harada a kol., 2007). Tyto příznaky se označují jako syndrom SAD (seasonal affective disorder), který je možné popsat jako sezonní rozladění organismu. 2 Cíle, hypotézy Cíl práce byl zaměřen na zkoumání cirkadiánní typologie a spánkových návyků, u mladých sportovců.  H1 Sportující dívky jsou signifikantně častěji E-typy než sportující chlapci.  H2 Mezi souborem sportovci a souborem nesportovci není signifikantní rozdíl v průměrné délce doby strávené u monitorů (počítač, tablet, mobil) za 1 den. 3 Metody, procedura 3. 1 Charakteristika souboru Bylo zkoumáno celkem 738 žáků ve věkovém rozpětí 10–16 let (358 chlapců, 380 dívek) ze všech regionů České republiky. Z tohoto souboru 531 bylo aktivních sportovců (269 chlapců, 262 dívek) účastnících se pravidelně soutěží a celoroční tréninkové zátěže. Zbylou část souboru tvořilo 207 žáků nesportovců (102 chlapců, 105 dívek). 3. 2 Metody Metody diagnostické: Jako diagnostické metody byly použity: „Integrovaný dotazník cirkadiánní typologie“ (Harada, Krejčí 2010); ___________________________________________________________________________________ 71 Vysoká škola tělesné výchovy a sportu Palestra, s.r.o., 17. – 18. 10. 2013


„Dotazník cirkadiánních preferencí“ (Torsvall, Akerstedt 1980) Metody statistické: Mann-Whitney U-test. Ke statistickému hodnocení byl použit software Statgraphics Centurion, verze XVI od firmy Statpoint Inc. (Warrenton, Virginia, USA). 4 Výsledky a diskuze Výsledky prokázaly statisticky významně častěji „ranní typ“ u souboru sportovců než u souboru nesportovců (Mann-Whitney U-test: Z=-2,20, p=0.028). Z hlediska komparace pohlaví byli sportující chlapci signifikantně častěji ranními typy než nesportující chlapci (Mann-Whitney U-test: Z=-2.20, P=0.028). Mezi sportujícími dívkami a nesportujícími dívkami nebyl zjištěn signifikantní rozdíl, tj. dívky byly mnohem častěji E-typy než chlapci. Tento výsledek potvrzuje opět předpoklad, že dívky jsou afinitní více z hlediska tendence k Etypu, a tím jsou ohrožovány poruchami psychiky, depresemi, únavou, žaludeční neurózami aj. Lze tak potvrdit hypotézu H1. Toto tvrzení je podpořeno dalšími výsledky. Statistickou analýzou bylo zjištěno, že dívky zažívaly signifikantně častěji stav sklíčenosti než sledovaní chlapci (χ2 test: χ2 cal= 18.1, df=3, P<0.001) – viz Graf 1. Souvisejícím pozitivním jevem s daným zjištěním byl fakt, že sledované dívky vedly rozhovory o zdraví se svými rodiči signifikantně častěji než sledovaní chlapci (χ2 test: χ2 cal= 25.1, df=5, P<0.001) – viz Graf 2. Naproti tomu statisticky nevýznamné byly rozdíly mezi sportovci a nesportovci z hlediska počtu hodin strávených u mobilu, počítače (Mann- Whitney U-test: Z= -0,41, p=0,680). Také nebyl zjištěn genderový signifikantní rozdíl v M-E preferencích (MannWhitney U-test: Z=-0.87, P=0.381). Tímto zjištěním lze potvrdit hypotézu H2. Pro životní styl to znamená, že spánek před půlnocí je u mladistvých trvale narušován, a tím je produkce melatoninu snižována. Z tohoto stavu se může vyvinout chronická porucha spánku a následně psychické problémy, jako je podrážděnost, zlost a deprese. Fyzická únava po sportovním tréninku sice napomáhá usínání, ale jen tehdy, je-li sportovní trénink ukončen aspoň tři hodiny před usínáním.

Female

M ale

0%

Depression

20%

40%

often

60%

sometime

80%

rarely

100%

not at all

Graf 1: Sklíčenost a depresivní nálada u sledovaných chlapců a dívek (N=738, 358 chlapců, 380 dívek)



Female

M ale

0%

20%

Talk with family

40%

60%

80%

very frequentry or frequentry

kind of frequently

kind of rarely

rarely or not

100%

Graf 2: Genderové rozdíly ve frekvenci hovorů sportujících chlapců a dívek s rodiči (N=531; 269 chlapců, 262 dívek)

not sportman

sportman

0% have afternoon snack at regular time

20%

always

40%

often

60%

sometime

80%

occasionally

100%

never

Graf 3: Korelace mezi provozováním sportu sledovaných chlapců a dívek (ano – ne) a duševním zdravím (frekvence stavů depresí, vzteku, podrážděnosti), (N=531; 269 chlapců, 262 dívek) Navíc nebyly zjištěny signifikantní rozdíly mezi provozováním sportu u sledovaných chlapců a dívek a duševním zdravím (frekvence stavů depresí, vzteku, podrážděnosti) (χ2 test: χ2 cal= 8.47, df=4, P =0.075) – viz Graf 3. Z hlediska BMI nebyl zjištěn signifikantní rozdíl mezi sportujícími a nesportujícími probandy (Mann-Whitney U-test: Z=-0.41, P=0.680), viz Graf 1. BMI sledovaných dívek bylo signifikantně nižší než BMI sledovaných chlapců (Mann-Whitney U-test: Z=-5.65, P<0.01) – viz Graf 3a.



Male

70

Female

60 50 40 30 20 10 0 >15

15-

16-

17-

18-

19-

20-

21-

22-

23-

24-

25-

26-

27-

BMI

Graf 3a: Rozdíly v hodnotách BMI u sledovaných chlapců a dívek (N=738, 358 chlapců, 380 dívek) Naproti tomu nebyl zjištěn signifikantní rozdíl v BMI mezi sportujícími a nesportujícími chlapci (Mann-Whitney U-test: Z=-0.41, P=0.680). Zkoumání BMI se prokázalo díky korelační analýze významné ještě v dalších souvislostech, viz Grafy 4, 5. 28

BMI

21

14

7 often

sometime

rarely

not at all

How frequently do you get irritate in usual life?

Graf 4: Korelace mezi BMI a četností stavu podrážděnosti u sledovaných respondentů (N=738, 358 chlapců, 380 dívek), Kruscal-Wallis test, χ2=20.8, df=3, P<0.01



28

BMI

21

14

7 5-6 time /week

3-4time

1-2time

rare or never

Frequency to take sweet drink

Graf 5: Korelace mezi frekvencí požívání sladkých nápojů a BMI u sledovaných respondentů (N=738, 358 chlapců, 380 dívek), Kruscal-Wallis test, χ2=13.7, df=3 P<0.01 Korelaci mezi frekvencí požívání sladkých nápojů a BMI lze předpokládat. U mladistvých sportovců v pravidelném tréninku by se mohlo zdát, že nemůže vzniknout žádný problém, protože přemíru sladkostí mladí sportovci „spálí“ během tréninku.

Frequency to take sweet stuff

rare or never

1-2time

3-4time

5-6 time /week 0%

Frequency to get angry

20%

often

40%

sometime

60%

80%

rarely

100%

not at all

Graf 6: Korelace mezi požíváním sladkostí a duševním zdravím – Frekvence vzteku u sledovaných respondentů (N=738, 358 chlapců, 380 dívek), χ2 test: χ2 cal= 22.6, df=9, P<0.01 Jak prokázaly naše výsledky (viz Graf 6), je také konzumace sladkostí spojena s následnou podrážděností, vztekem, sklony k depresím:  Korelace mezi požíváním sladkostí a duševním zdravím – Frekvence stavu ___________________________________________________________________________________ 75 Vysoká škola tělesné výchovy a sportu Palestra, s.r.o., 17. – 18. 10. 2013


podrážděnosti (χ2 test: χ2 cal= 15.6, df=9, P=0.075);  Korelace mezi požíváním sladkostí a duševním zdravím – Frekvence depresivní nálady (χ2 test: χ2 cal= 24.7, df=9, P<0.01);  Korelace mezi požíváním sladkostí a duševním zdravím – Frekvence vzteku (χ2 test: χ2 cal= 22.6, df=9, P<0.01), viz Graf 6.

Average of Accumlated ME score

28

21

14

7 5-6 time /week

3-4time

1-2time

rare or never

Frequency to take sweet drink

Graf 7: Korelace mezi frekvencí požívání sladkých nápojů a M-E skóre u respondentů (N=738, 358 chlapců, 380 dívek), Kruscal-Wallis test, χ2=20.3, df=3 P<0.01 Velice zajímavými se jeví výsledky korelací mezi psychickými stavy a M-E typologií žáků. M typ = ranní typ, E-typ večerní typ. Současný životní styl vychovává ze žáků večerní typy (chat, sledování sms zpráv, počítačové hry až k půlnoci i přes půlnoc). Naše sledování tyto skutečnosti potvrzují. Důležitou součástí (obzvláště u dívek) jsou edukační strategie v oblasti sportovního tréninku mladistvých. Obzvláště důležité je intervenční působení v oblasti spánkových habitů. Zde je třeba ještě poznamenat pro lepší orientaci v Grafech 7, 8, 9, že čím nižší je hodnota M-E skóre, tím vyšší je tendence k večernímu E-typu u zkoumané skupiny. V této souvislosti bylo zjištěno, že u zkoumaných respondentů, sportovců i nesportovců od 11 do 16 let, průměrné M-E skóre klesalo jak u sledovaných chlapců, tak i u sledovaných dívek spolu s věkem – viz Graf 8.




28

21

14

7 9 yrs

10 yrs

11 yrs

12 yrs

13 yrs

14 yrs

15 yrs

16 yrs

Graf 8: Korelace mezi M-E skóre a věkem zkoumaných respondentů respondentů (N=738, 358 chlapců, 380 dívek) Kruscal-Wallis test, χ2=43.3, df=7, P<0.01


28

21

14

7 often

sometime

rarely

not at all

How frequently do you have depressed mood in usual life?

Graf 9: Korelace mezi depresivními stavy a M-E typem u sledovaných respondentů (N=738, 358 chlapců, 380 dívek), Kruscal-Wallis test, χ2=16.6, df=3 P<0.01 5 Závěry Hypotéza H1 „Sportující dívky jsou signifikantně častěji E-typy než sportující chlapci“ byla výzkumným šetřením a následnou statistickou analýzou dat potvrzena. Hypotéza H2 „Mezi souborem sportovci a souborem nesportovci není signifikantní rozdíl v průměrné délce doby strávené u monitorů (počítač, tablet, mobil) za 1 den“ byla rovněž potvrzena výzkumným šetřením a následnou statistickou analýzou. Potvrzení obou hypotéz a zjištění dalších významných faktů, souvisejících se životním stylem mladistvých sportovců a nesportovců a rozkrývajících negativní tendence v oblasti mentálního zdraví sportovce nás vede k závěru, že trenéři by měli věnovat pozornost dennímu režimu mladých sportovců a pokusit se eliminovat problémy se spánkem. Jedná se také ___________________________________________________________________________________ 77 Vysoká škola tělesné výchovy a sportu Palestra, s.r.o., 17. – 18. 10. 2013


o aktuální problematiku k diskuzi s odborníky wellness, jak integrovat všeobecně chronobiologické aspekty lidského chování do každodenní práce s klienty, sportovci i nesportovci. Podle japonských odborníků (Harada et al. 2007, Wada et al. 2009) je nezbytné působit pedagogickými intervencemi v oblasti spánkových habitů u dětí a u mládeže. Tito odborníci doporučují vést spolu s tréninkovým deníkem i deník spánkových rytmů s přehledem času stráveného před monitory. Trenéři a pedagogové pak mají analyzovat tyto přehledy spolu s mladistvými i s rodiči a hledat možnosti, jak eliminovat negativní jevy s následnou analýzou a vyhodnocením. Jde o to, zda trenéři, manažeři a pedagogové vůbec budou schopni tuto roli adekvátně plnit, neboť mnohé studie uvádějí do popředí problematiku zdraví a životního stylu těch, kteří mladistvé vychovávají v souvislosti s burn-out syndromem, stavy bezmocnosti v konfliktních situacích, s pocity úzkosti a strachu, s nedostatkem uznání apod. (např. Kornatovská 2011, Michal 2012, Michal, Nevolná 2012). Literatura Harada T, Hirotani A, Maeda M, Nomura H, Takeuchi H. (2007) Correlation between breakfast tryptophan content and morningness-eveningness in Japanese infants and students aged 0-15 yrs. Journal of Physiological Anthropology, 26: 201-207. Kornatovská, Z. (2011) Needs Analysis of Teachers in a View Context of Education Institutions Managers within EU STRESSLESS Project. In: Health Education and Quality of Life III. Č. Budějovice: Jihočeská univerzita: 168-177. Krejčí, M., Wada, K., Nakade, M., Takeuchi, H., Noji, T., Harada, T. (2011) Effects of Video Game Playing on the Circadian Typology and Mental Health of Young Czech and Japanese Children. In Psychology (Scientific Research). Vol. 2, 7: 674-680. Michal, J. (2012) Analysis of sports training of the competitors in alpine skiing. Acta Universitatis Matthiae Belii, Physical Education and Sport. 2012, Vol. IV, 1: 95-102. ISSN 1338-0974. Michal, J., Nevolná, T. (2012) Physical Activity as an effective means to a healthy lifestyle. Acta Universitatis Matthiae Belii, Physical Education and Sport. 2012, Vol. IV, 1: 103-114. ISSN 1338-0974. Nevšímalová, S. Poruchy spánku. In Postgraduální medicína, 2008, roč. 10, č. 7, s. 778. Torsvall L, Åkerstedt T. A. (1980). Diurnal type scale: construction, consistency and validation in shift work. Scand. J. Work Environ. Health 6: 283-290. Wada, K., Krejčí, M., Ohira, Y., Nakade, M., Takeuchi, H. Harada, T. (2009) Comparative study on circadian typology and sleep habits of Japanese and Czech infants. Sleep and Biological Rhythms, 7(3): 218-221.

Kontakt Doc. PaedDr. Milada Krejčí, Ph.D. VŠTVS Palestra Pilská 9, 198 00 Praha 9 [email protected]



MONITOROVANIE VZŤAHU ŠTUDENTOV TU VO ZVOLENE K VYBRANÝM SEZÓNNYM ČINNOSTIAM MONITORING STUDENT RELATIONSHIP TECHNICAL UNIVERSITY IN ZVOLEN TO SELECTED SEASONAL ACTIVITIES. Martin KRUŽLIAK – Karin BAISOVÁ Abstrakt: Telesná výchova na vysokých školách v súčasnosti prechádza obdobím, ktoré sa vyznačuje ubúdaním záujmu študentov o telovýchovné aktivity. Hľadanie nových– atraktívnych foriem a ich zavádzanie do hodín telesnej výchovy sa stáva nevyhnutnou súčasťou, pre motiváciu študentov k pravidelnému športovaniu. Sezónne činnosti poskytujú široké možnosti pre motiváciu študentov o športovanie a súčasne skvalitnenie ich vzťahu k zdravému životnému štýlu. Kľúčové slová: sezónne činnosti, telovýchovné aktivity, kurzové formy telesnej výchovy Abstract: At present, physical education at colleges and universities has a period of the declining interest of students in physical activities in general. Seeking new and attractive forms of new activities and establishing these at physical education classes became a necessary prerequisite to motivate students and lead them to regular exercise and sport activities. Seasonal activities provide a broad spectrum of possibilities how to motivate students into sport and at the same time to improve their relation to healthy living style. Key words: seasonal activities, physical education activities, course based forms of physical education 1 Úvod Doba, v ktorej žijeme, prináša množstvo zmien nielen v životnom prostredí, ale aj v životnom štýle človeka. Mení sa životný režim, spôsob a organizácia práce, vzťah k prírodnému prostrediu, využívanie možností racionálneho trávenia voľného času, ale aj celkový postoj k športovej aktivite. Súčasné zložité podmienky ľudského bytia kladú vysoké požiadavky na celkovú úroveň zručností, schopností a aktivity každého jednotlivca. Sme svedkami neustále vzrastajúcej krivky výskytu rôznych civilizačných chorôb. Ľudia sa nedostatočne venujú pohybu a telovýchovným činnostiam. Častým argumentom býva odvolávanie sa na nedostatok telocviční, telovýchovných objektov, športových hál a pod. Vzhľadom na súčasný stav našej spoločnosti nemôžeme počítať so zlepšením priestorových podmienok, je preto potrebné hľadať riešenia a tie sa ponúkajú vo využívaní najväčšej telocvične, ktorou je príroda. Vykonávanie pohybu a telovýchovných činností mimo uzavretých priestorov má pozitívny vplyv na rozvoj a regeneráciu nielen fyzických, ale aj psychických síl. Z toho nám vyplýva, že zaradenie takých činností, ako sú zimná turistika, pobyty a cvičenie v prírode, vodácka turistika, zjazdové a bežecké lyžovanie, cykloturistika a iné, by sa mali stať neoddeliteľnou súčasťou pohybovej aktivity jedinca už od ranného detstva a nemali, by chýbať ani v ponuke telovýchovných aktivít pre študentov vysokých škôl. Už samostatné pomenovanie nám udáva, že ide o činnosti, ktoré sa vykonávajú v závislosti od klimatických podmienok v priebehu roka, ako aj v závislosti na materiálnych a priestorových podmienkach. ___________________________________________________________________________________ 79 Vysoká škola tělesné výchovy a sportu Palestra, s.r.o., 17. – 18. 10. 2013


Telovýchovné aktivity sezónnych činností, slúžia nielen k telesnej a psychickej relaxácii, ale i k všestrannému rozvoju osobnosti človeka. Zároveň tieto aktivity využívajú možnosť prírodného prostredia vplývať na, celkový zdravotný stav človeka, poskytujú nezabudnuteľné estetické a emocionálne zážitky. Poznávanie krás prírody, radosť z pohybu, upevnenie zdravia a priateľských vzťahov medzi ľuďmi, to všetko môžeme získať pri ich vykonávaní. Sezónne činnosti ako letná a zimná turistika, pobyty a cvičenie v prírode, vodácka turistika, zjazdové a bežecké lyžovanie, cykloturistika a iné, slúžia nielen k telesnej a psychickej rekreácii, ale i k všestrannému rozvoju osobnosti človeka. Všetky tieto aktivity využívajú všestrannú možnosť prírodného prostredia, ktoré okrem blahodarného zdravotného vplyvu poskytuje nezabudnuteľné estetické a emocionálne zážitky. Telovýchovné a športové sezónne činnosti patria medzi činnosti, ktoré sa u študentov vysokých škôl tešia veľkej obľube svojou atraktivitou (poznávanie nového prostredia, vytvárania skupín so spoločným telovýchovným zameraním, možnosťou zdokonaľovania sa v nevšedných pohybových aktivitách...), preto by ich malo podporovať, rozvíjať a organizovať každé telovýchovné pracovisko vysokých škôl. Jednotlivé sezónne činnosti a ich postavenie vo vyučovaní telesnej výchovy na vysokých školách môžeme nájsť v tematickom celku učiva len na školách profilujúcich budúcich učiteľov telesnej výchovy, na ostatných školách sú len súčasťou kurzovej formy všeobecnej telesnej výchovy, s možnosťou ich zaradenia do ponuky telovýchovných aktivít pre študentov, využívajúc vlastné rekreačné zariadenia škôl, prípadne vhodné prírodné podmienky blízkeho okolia. 2 Teoretické východiská 2.1 Charakteristika a význam vybraných sezónnych činností Turistika je komplex činností spojených s pobytom a pohybom prevažne v prírode, kultúrno – poznávacou činnosťou a odborno-technickými vedomosťami a zručnosťami. Ich cieľom je rozvoj duchovného bohatstva, psychickej a fyzickej zdatnosti a upevnenia zdravia človeka (Žiškay, 1995). Prostredníctvom turistiky a cvičení v prírode rozvíjame pohybové schopnosti vytrvalostné, silové, rýchlostné a koordinačné. Zároveň sa vytvárajú pohybové návyky, ktoré majú vplyv na zvyšovanie celkovej telesnej zdatnosti . Turistická chôdza najviac zamestnáva svalové skupiny dolných končatín a trupu, len v malej miere svalstvo horných končatín. Stupeň zaťaženia organizmu chôdzou okrem jej rýchlosti závisí od hmotnosti tela, neseného bremena, od profilu trate (rovina, stúpanie, klesanie), od kvality povrchu (piesok, sneh, bahnitý terén), od druhu obuvi, odevu a od poveternostných podmienok. Chôdza zvyšuje funkčnú zdatnosť pohybového systému, ako aj silu svalov, pružnosť a pevnosť väziva a kĺbov (Sýkora, 1986). Nakoľko v pešej turistike ide o prirodzenú lokomóciu, chôdzu, môže sa vykonávať už od skorého detstva. Prístupnými formami by mala byť uskutočňovaná od detstva, pretože správne volenými a primerane dávkovanými pohybovými činnosťami, využívaním prírodných faktorov, zachovávaním pravidiel osobnej a spoločenskej hygieny a správnej životosprávy napomáha zdravému rastu a vývoju organizmu, otužuje ho a prispieva k zvyšovaniu jeho výkonnosti. Watkins – Dalal (1995) zdôrazňujú, že príroda poskytuje mnohokrát ťažšie podmienky na cvičenie ako telocvičňa či ihrisko. Vďaka tomu dochádza k vytváraniu a upevňovaniu takých morálnych a vôľových vlastností, akou sú vytrvalosť, odvaha, pevná vôľa, húževnatosť, sebadisciplína, rozhodnosť, pomoc priateľom, obetavosť, samostatnosť. Turistika a pobyt v prírode má zároveň veľmi pozitívny vplyv na nervovú sústavu. Pobyt v prírode, zblíženie sa 80 ___________________________________________________________________________________ Vysoká škola tělesné výchovy a sportu Palestra, s.r.o., 17. – 18. 10. 2013


s ňou a nadobudnutie potrebných pohybových návykov vedie k aktívnemu odpočinku a celkovej regenerácie ľudského organizmu. Okrem turistických vychádzok, výletov, túr, pochodov a cvičení v prírode sa môžu v rámci sezónnych činností uplatňovať aj iné druhy turistiky, napríklad: turistika na bežkách, ako jedna z možností zimnej turistiky alebo cykloturistika. Lyžiarska turistika využíva lyže, bežky ako presunový prostriedok pre pohyb zasneženou krajinou. Uskutočňovanie tohto druhu turistiky je však podmienené lyžiarskymi zručnosťami, nakoľko využíva techniky bežeckého i zjazdového lyžovania. Súhlasíme s názormi autorov (Dvořák, 1990; Hrčka – Drdacká, 1992; Michal, 1998), že má veľký význam z hľadiska zdravotného, lebo sú pri nej rovnomerne zaťažované všetky hlavné svalové skupiny. Patrí z pohybového hľadiska k najvšestrannejším druhom turistiky. Má vytrvalostný charakter, vplýva na zlepšenie obehového a dýchacieho systému. Ako uvádza Kozlov (1990) osobitným podnetom z hľadiska zdravotného je prostredie, v ktorom sa lyžovanie realizuje. Pohyb a pobyt v krajine pokrytej snehovou perinou prináša každému radosť, duševné uspokojenie a v neposlednom rade vedie k citovým a estetickým zážitkom. Pohyb v horskom prostredí pestuje húževnatosť, silu, vytrvalosť, rýchlosť, koordinačné schopnosti, tiež otužilosť, odvahu, rozhodnosť, zmysel pre orientáciu a súťaživosť, záujem o telovýchovnú činnosť, ochranu životného prostredia a zároveň formuje charakter človeka. Cykloturistika je druhom turistiky, ktorý používa ako aktívny presunový prostriedok bicykel. Umožňuje zostať v kontakte s najbližším okolím, s prírodou, predpokladá však dokonalé zvládnutie techniky jazdy a ovládanie dopravných predpisov (Ludvík, 1990). Pri cyklistike sa rozvíjajú vytrvalostné schopnosti, obratnosť a tiež rovnováha. Pri jazde na bicykli sú najviac zaťažené vystierače stehna a predkolenia a ohýbače chodidla, čo si vyžaduje a spätne i rozvíja silu svalstva dolných končatín dynamického charakteru. Bicyklovanie vhodne pôsobí i na srdcovo-cievny systém, z toho vyplýva, že pravidelné pestovanie cyklistiky sa môže už od mladosti využívať na prevenciu srdcovo–cievnych ochorení (Hrčka – Drdacká,1992; Ludvík, 1990). Záťaž pri bicyklovaní môžeme ovplyvňovať viacerými faktormi napr.: vzdialenosťou, rýchlosťou jazdy, kopcovitosťou terénu, povrchom cesty atď. Významnú úlohu pri cykloturistike plní jej poznávacia činnosť, ktorá je zameraná na spoznávanie miest, krás prírody a zaujímavých oblastí, ku ktorým nás privedú klasické cesty, cyklistické chodníky, či nespevnené poľné, lúčne či lesné cestičky. Pri jazde na verejných komunikáciách nesmieme zabúdať na dodržiavanie cestného zákona a na dôsledné technické vybavenie bicykla, lebo pri porušení pravidiel nám hrozia také isté sankcie, ako vodičom motorových vozidiel. Zároveň si však musíme uvedomiť, že na ceste sme najzraniteľnejší a preto treba bezpečnosti pri jazde venovať maximálnu pozornosť. Základné rozdelenie cykloturistiky je dané charakterom terénu, v ktorom sa cyklista pohybuje na:  cestnú cykloturistiku (využíva prevažne verejné komunikácie), jej cieľom je prevažne poznávacia činnosť, spojená s presunom od miesta k miestu  horskú cykloturistiku (využíva prevažne nespevnené cestičky, či horské a lesné chodníky), jej cieľom je poznávanie krás prírody, jazda prírodou s prekonávaním terénnych nerovností. Pri charakteristike vodáckej turistiky sa stotožňujeme s názormi autorov (Bence – Zbiňovský, 2006), že športové aktivity na vode v prírodnom prostredí sú vhodným ___________________________________________________________________________________ 81 Vysoká škola tělesné výchovy a sportu Palestra, s.r.o., 17. – 18. 10. 2013


prostriedkom pohybovej rekreácie a sebarealizácie. Toto prostredie umožňuje aktívne poznávať výnimočnosť a jedinečnosť prírody, kultúry a histórie navštívených lokalít našej vlasti. Ovládanie lode tradične patrí k významným a príťažlivým prvkom športových aktivít mládeže a tiež dospelých Vodné športy ovplyvňujú rozvoj osobnosti jedinca aj z hľadiska všeobecne akceptovaných významov telovýchovných a športových aktivít, ako je vzdelávací, výchovný, zdravotný a najmä rekreačný význam. Pre rozvoj individuality sú dôležité predovšetkým osobnostné vlastnosti, ako prispôsobovanie sa kolektívu, obetavosť, dôslednosť a dochvíľnosť, sebadisciplína a počas realizácie športových aktivít na vode aj citlivý vzťah k životnému prostrediu. Z hľadiska rozvoja vôľových vlastností pôsobíme na húževnatosť, bojovnosť, statočnosť a pevnú vôľu pri zdolávaní objektívnych prekážok, nepriaznivých subjektívnych stavoch a na optimistické – pozitívne myslenie. Športová a rekreačná plnohodnotná jazda na lodi je podmienená zvládnutím techniky pádlovania a techniky jazdy, ale tiež poznaním charakteru stojacich (predovšetkým umelo vytvorené vodné nádrže), ale najmä prúdiacich (potoky, rieky, náhony a plavebné kanály) vôd. Aj keď sa zdá, že pri splavovaní vodných tokov nedochádza k svalovému zaťaženiu, opak je pravdou, lebo pri cyklických pohyboch rovnomerne zaťažujeme svalstvo horných končatín, chrbtové a brušné svalstvo. Celkovo dochádza k rozvoju nielen jednotlivých svalových skupín, ale je i veľkým podnetom pre zvyšovanie zdatnosti obehového a dýchacieho ústrojenstva a ďalšej ekonomizácie premeny látok a energie v organizme. Výrazne vplýva na činnosť ústrednej nervovej sústavy. Pobyt a cvičenia v prírode patria medzi pohybové aktivity študentov s cieľom vytvárania kladného vzťahu k tejto činnosti a zároveň efektívneho využívania voľného času v prírode. Ich význam je vo formovaní vzťahu mladej generácie k športu a aktívnej pohybovej činnosti, prispievajú k všestrannému rozvoju študentov a k adaptácii organizmu v prírodných podmienkach, rozvíjajú fyzickú zdatnosť a výkonnosť, formujú vzťah ľudí k prírode. Ďalej napomáhajú pri regenerácii síl a upevňovaní zdravia v špecifickom prostredí. Celkove svojím zameraním vytvárajú a formujú životný štýl, kompenzujú jednostranné zaťaženie a ich najväčšou výhodou je, že ich možno využívať v akomkoľvek veku. Z fyziologického hľadiska priaznivo vplývajú na dýchací systém a podporujú kardiorespiračnú zdatnosť, sú nápomocné v boji proti civilizačným ochoreniam, posilňujú svalstvo a zlepšujú svalovú silu, vytrvalosť a kondíciu, zvyšujú imunitu, dopĺňajú životnú energiu. Taktiež znižujú stres a napätie a celkove upevňujú zdravie jedinca. Pobyt a cvičenia v prírode vo všeobecnosti možno rozdeliť na:  Pohybové aktivity – telesné cvičenia v prírode (beh, chôdza, prekonávanie prekážok, prechádzky, pohybové hry...)  Kultúrno – poznávacie aktivity – poznávanie pamiatok, krás, chránených území...  Odborno – technické vedomosti a zručnosti – výstroj, orientácia v prírode, topografia, prvá pomoc, ochrana prírody, táborenie, pravidlá...) V rámci letných kurzov pre študentov na TU vo Zvolene sme využívali okrem tradičných pohybových aktivít aj netradičné formy pohybu a športu, ktorých výber bol rôznorodý. Cieľom bolo ukázať študentom iné druhy športov a aktivít a naučiť ich základným zručnostiam a pravidlám. Kontrolu úrovne zvládnutia sme uskutočnili pomocou súťaží.



Orientačný beh Pomocou mapy a buzoly študenti bežia po trase s cieľom nájsť 4 – 6 kontrol – stanovíšť. Na každom z nich sa nachádza pečiatka a otázka, ktorej odpoveď aj s pečiatkou zaznamenajú na pretekársky list. V cieli sa zohľadňuje čas, správne odpovede a počet nájdených kontrol. Podľa počtu účastníkov sa rozhoduje, či pôjde o preteky jednotlivcov alebo družstiev. Študentov delíme na kategóriu mužov a žien. Streľba zo vzduchovky Súťažia jednotlivci v ľahu. K dispozícii majú 3 nástrelné rany, po ktorých nasleduje kontrola a výmena čistého terča. Ďalších 10 rán strieľajú naostro. Vyhodnocuje sa počet nastrieľaných bodov. Študentov delíme na kategóriu mužov a žien. Netradičné športy Šípky – z určenej vzdialenosti majú študenti k dispozícii 3 nástrelné hody, potom nasleduje 5 ostrých. Vyhodnocuje sa počet trafených bodov. Študentov delíme na kategóriu mužov a žien. Frisbee – jednoduché hádzanie lietajúceho taniera na presnosť, na vzdialenosť, na rýchlosť a pod. Najjednoduchšou hrou v rámci frisbee je discgolf. Úlohou súťažiaceho je hodiť tanier k méte (jamka, tyč...) z určeného miesta na čo najmenší počet pokusov. Petanque – francúzska spoločenská hra pre dve 1–3 členné družstvá, ktoré sa snažia umiestniť – hodiť gule čo najbližšie k cieľu, ktorým je drevená gulička, tzv. prasiatko. Záhradný kroket – cieľom hry je dostať loptičku pomocou špeciálnej pálky cez všetky postavené bránky, ktoré vytvárajú trasu. Vyhráva ten, kto má najmenej dotykov. Speedminton – hra, kde sa prepája bedminton, squash a tenis. Hrá sa aj mimo ihriska na voľnom priestranstve, ale aj na ihrisku. Ak sa hrá na body, bod sa zaráta vtedy ak súperovi košík spadne, alebo ho trafí mimo stanoveného ihriska. Okrem spomenutých športových aktivít sme zaraďovali do denného režimu aj tenis, stolný tenis a aerobik, softtenis, bedminton. U študentov boli pohybové aktivity obľúbené, väčšina z nich si rozšírila svoje vedomosti zručnosti a skúsenosti o nové netradičné formy športov kolektívnych alebo individuálnych. Tieto doplnkové aktivity formou kurzov rozvíjajú u študentov pohybovú, poznávaciu ale aj vedomostnú a stránku a prispievajú tak k rozšíreniu ich poznatkov a schopností. 3 Cieľ výskumu Cieľom našej práce je na základe empirického výskumu zistiť postoj, vzťah a poznatky študentov TU vo Zvolene o sezónnych činnostiach. 4 Metodika výskumu Výskum sme realizovali v časovom horizonte 15 rokov, a to od akademického roku 1997/1998 do 2011/2012. Dotazníkovou metódou sme zisťovali poznatky študentov o sezónnych činnostiach a ich postoj k nim. Výskumný súbor tvorilo celkove 2 028 študentov Technickej univerzity vo Zvolene, ktorí si z ponuky pohybových aktivít nad rámec školskej telesnej výchovy zvolili kurzovú formu jednej z vybraných sezónnych činností, ktoré ponúkal Ústav telesnej výchovy a športu na TU vo Zvolene pre študentov dennej formy štúdia. Ponuku tvorili:  Lyžiarske kurzy (zamerané na zjazdové a bežecké lyžovanie), organizované formou 3– dňových kurzov v Učebno– výcvikovom zariadení TU na Šachtičkách.  Kurzy cykloturistiky (zamerané na horskú cykloturistiku), organizované formou 3dňových kurzov v Učebno-výcvikovom zariadení TU na Šachtičkách. ___________________________________________________________________________________ 83 Vysoká škola tělesné výchovy a sportu Palestra, s.r.o., 17. – 18. 10. 2013


 Kurzy turistiky a pobytu v prírode (zamerané na zvládnutie nenáročných túr, spojených s poznávacou činnosťou a orientáciou v prírode, oboznámenie sa s vybranými netradičnými športmi, ich pravidlami a hrou), organizované formou 3–4 dňových kurzov v Učebno- výcvikovom zariadení TU na Šachtičkách.  Kurzy vodáckej turistiky (zamerané na splavovanie rieky Hron na úseku medzi Zvolenom a Novou Baňou, zvládnutie plavby na kajakoch, kanoe a pramiciach, poznávaciu činnosť a spôsoby bivakovania a prípravy stravy v prírode), organizované formou 3- dňových kurzov, s nocovaním v táborisku v stanoch. Po absolvovaní kurzu na záver všetci študenti vyplnili nami pripravený dotazník, ktorý obsahoval otázky týkajúce sa poznatkov o sezónnych činnostiach a postoj študentov k nim. Výsledky sme samostatne po každej kurzovej forme vyhodnotili a štatisticky spracovali. 4 Výsledky výskumu Na zistenie celkového počtu študentov, ktorí sa zúčastnili kurzových foriem pohybových aktivít sme použili zoznamy účastníkov, s vyhodnotenou dokumentáciou výsledkov z dotazníkov, ktoré vyplnili študenti v závere kurzov. Za sledované obdobie sa kurzovej formy telesnej výchovy so zameraním na vybrané sezónne činnosti zúčastnilo 2 028 študentov Technickej univerzity vo Zvolene. Z celkového počtu bolo 654 žien (32,25%) a 1374 mužov (67,75 %). Tab. 1 Celkové počty a percentuálne zastúpenie

Počet Študentov Zastúpenie v% Počet muži % Počet ženy %

Lyžiarsky kurz

Kurz vodáckej turistiky

Kurz cykloturisti ky

Kurz turistiky a Spolu pobytu v prírode

915

833

72

208

2 028

45,12 %

41,07 %

3,55 %

10,26 %

100 %

540 59,02 % 375 40,98 %

667 80,07 % 166 19,93 %

61 84,72 % 11 15,28 %

106 50,96 % 102 49,04 %

1 374 67,75 % 654 32,25 %

Tab. 2 Počet zúčastnených študentov na jednotlivých kurzových formách

Škol ský rok

1997/ 1998

Lyžiarsky kurz

Kurz vodáckej turistiky

Kurz cykloturistiky

● počet kurzov ● počet štud/kurz ● celkový počet



3 24, 24, 24, 72

2 35, 35 70

1 0 15

Kurz turistiky a pobytu v prírode ● počet kurzov ● počet štud/kurz ● celkový počet 1 0 16



1998/ 1999 1999/ 2000 2000/ 2001 2001/ 2002 2002/ 2003 2003/ 2004 2004/ 2005 2005/ 2006 2006/ 2007 2007/ 2008 2008/ 2009 2009/ 2010 2010/ 2011 2011/ 2012 Spo lu

3 24, 24, 24 72 3 24, 24, 22 70 3 21, 24, 24 69 3 24, 21, 23 68 3 23, 23, 21 67 3 24, 19, 24 67 3 24, 21, 23 68 3 24, 24, 21 69 3 19, 24, 23 66 2 23, 22 45 2 24, 19 43 2 23, 24 47 2 25, 21 46 2 24, 22 46

2 35, 32 67 3 35, 34, 28 97 2 35, 35 70 2 35, 35 70 1 0 28 2 26, 22 48 2 28, 26 54 2 24, 25 49 2 26, 21 47 2 24, 24 48 2 26, 21 47 2 24, 21 45 2 24, 24 48 2 22, 23 45

40 kurzov 915 študentov

30 kurzov 833 študentov

1 0 12 1 0 16 1 0 17 1 0 12

1 0 17 1 0 18 1 0 15 1 0 17

------------- --------------------------------- --------------------– ------------- --------------------– 1 ------------0 -----19 1 ------------0 -----– 21 1 ------------– 0 -----18 1 ------------0 ------15 1 ------------0 ------19 1 ------------0 ------16 1 ------------0 ------17 12 kurzov 5 kurzov 208 študentov 72 študentov

Z dotazníkov, ktoré boli zostavené na zistenie poznatkov študentov o sezónnych činnostiach a ich postoju k nim nám vyplynulo, nasledovné: ___________________________________________________________________________________ 85 Vysoká škola tělesné výchovy a sportu Palestra, s.r.o., 17. – 18. 10. 2013


Celkove 84,60 % respondentov vedelo uviesť aspoň 4 sezónne činnosti, 9,40 % uviedlo menej ako 4 sezónne činnosti a 6 % neuviedlo ani jednu. Tento relatívne vysoký stav si vysvetľujeme skutočnosťou, že študenti sa so sezónnymi činnosťami stretávajú dlhodobo, pravidelne a sú o nich informovaní, prípadne ich mnohí z nich využívajú vo svojom voľnom čase ako vhodný druh pohybovej činnosti, viď Tab. 3. Tab. 3 Poznatky o sezónnych činnostiach 4 sezónne činnosti a viac 1 sezónna činnosť a viac Neuviedlo

84,60 % 9,40 % 6%

V otázke obľúbenosti sezónnych činností (Tab. 4) na prvom mieste respondenti uviedli plávanie (37,61 %), bicyklovanie (22,16 %), lyžovanie (15,14 %), turistiku (10,45 %), korčuľovanie (8,11 %), sánkovanie (4,25 %), vodácku turistiku (2,28 %), čo si vysvetľujeme skutočnosťou, že plávanie je dlhodobo považované za najpopulárnejšiu sezónnu činnosť v našich regiónoch. Vzostup cyklistiky kladne ovplyvnila cenová dostupnosť kvalitných cestných a horských bicyklov, ale aj nárast popularity tohto športu vzhľadom na úspechy našich cyklistov na svetových podujatiach. Lyžovanie postupne stráca svoje postavenie, domnievame sa, že ide o značný vplyv postupného ubúdania školských lyžiarskych kurzov a celkove vyššiu finančnú náročnosť, ktorá sa týka hlavne materiálneho zabezpečenia a ceny skipasov. Tab. 4 Obľúbenosť sezónnych činností Plávanie

37,61 %

Bicyklovanie

22,16 %

Lyžovanie

15,14 %

Turistika Korčuľovanie Sánkovanie

10,45 % 8,11 % 4,25 %

Vodácka turistika

2,28 %

V otázke obľúbenosti sezónnych činností (Tab. 5) ponúkaných študentom TU vo Zvolene v rámci kurzovej formy telesnej výchovy respondenti na prvom mieste uvádzali lyžovanie (37,13 %), vodácku turistiku (28,76 %), turistiku (26,18 %) a cykloturistiku (7,93 %). Obľúbenosť lyžovania je možné zdôvodniť dlhodobou tradíciou pri organizovaní lyžiarskych kurzov na pôde TU vo Zvolene, ako aj doplnením programu výcviku o bežecké lyžovanie, ktoré sa postupne dostáva do pozornosti aj mladým ľudom, nielen strednej a staršej generácii. Podobný dôvod sa týka aj vodáckej turistiky. Do úzadia ustupuje mierne turistika a cykloturistika. Pri možnosti zavedenia nových foriem sezónnych činností na TU vo Zvolene respondenti prejavili záujem o korčuľovanie, in-line korčuľovanie, pobyty na prežitie v zimných a letných podmienkach, rafting. 86 ___________________________________________________________________________________ Vysoká škola tělesné výchovy a sportu Palestra, s.r.o., 17. – 18. 10. 2013


Tab. 5 Obľúbenosť sezónnych činností z ponuky ÚTVŠ TU vo Zvolene Lyžovanie

37,13 %

Vodácka turistika

28,76 %

Turistika

26,18 %

Cykloturistika

7,93 %

Celkove sa od roku 1997 v rámci 87 kurzových foriem telesnej výchovy organizovaných Ústavom telesnej výchovy a športu na Technickej univerzite vo Zvolene zúčastnilo presne 2 028 študentov, pričom najpočetnejšie zastúpenie počtom kurzov aj počtom študentov sme zaznamenali pri lyžiarskych kurzoch (40 kurzov, 915 študentov) a pri kurzoch vodáckej turistiky (30 kurzov, 833 študentov). 5 Záver Využitie sezónnych činností v kurzových formách telesnej výchovy na vysokých školách zohráva významnú úlohu pri motivácii študentov k športovaniu. Ich výber, zameranie a pôsobenie je úzko späté s podmienkami, ktoré je telovýchovné pracovisko vysokej školy schopné pripraviť. To, že študenti majú stály záujem o sezónne činnosti dokazuje aj náš výskum, v ktorom môžeme deklarovať ustálenosť záujmu o ne, vzhľadom k možnostiam, ktoré im naše telovýchovné pracovisko poskytuje. Podnety na zavedenie iných foriem sezónnych činností berieme na vedomie, pričom sa snažíme o ich zaradenie do programu nami ponúkaných kurzových foriem. Sme presvedčení, že aj v budúcnosti sa nám bude dariť vytvárať také podmienky, v ktorých budeme môcť realizovať vybrané formy sezónnych činností, čím prispejeme k hlbšiemu vzťahu vysokoškolákov k celoživotnej potrebe športovania a skvalitnenia zdravého životného štýlu. Literatúra BENCE, M., ZBIŇOVSKÝ, P. : Vodné športy. UMB, FHV, Banská Bystrica, 2006. HRČKA, J. – DRDACKÁ, B.1992. Rekreačná telesná výchova a šport. Bratislava: SPN, 1992. 182 s. DVOŘÁK, F. 1990. Běh na lyžích. II. část, Praha: Olympiapress, 1990. 120 s. KOZLOV, G. V. 1990. Lyznaja podgotovka v I- III klassach. Fizičeskaja kuľtura v škole, Minsk: HKTK, 1990, č.12, s.11-17. LUDVÍK, M. a kol. 1990. Malá encyklopedie turistiky. Praha: Olympia, 1990. 142. MICHAL, J. 1998. Vybrané kapitoly zo sezónnych činností. Banská Bystrica: PF UMB, 1998. 108 s. SÝKORA, B. a kol. 1986. Turistika a športy v prírode, teória a didaktika. Praha: SPN, 1986. 223 s. WATKINS, D. - DALAL, M. 1995. Camping and Walking . Usborne: Publisching, 1995. 154 s. ŽIŠKAY, J. 1995. Turistika. In: SÝKORA, F. a kol. : Telesná výchova a šport, terminologický a výkladový slovník. Bratislava: F.R.& G. spol. s r. o., 1995, s. 314-315. http://www.speedminton.sk/sk/hra/ http://www.frisbee.cz/hra-discgolf.html http://www.gule.sk/pdf/rules.pdf ___________________________________________________________________________________ 87 Vysoká škola tělesné výchovy a sportu Palestra, s.r.o., 17. – 18. 10. 2013


Kontakty PaedDr. Martin Kružliak, PhD. – Mgr. Karin Baisová, PhD. Ústav telesnej výchovy a športu Technická univerzita T. G. Masaryka 24 960 53 Zvolen [email protected], [email protected]



POSTOJE ŽIAKOV STREDNÝCH ŠKÔL K POHYBOVÝM ŠPORTOVÝM AKTIVITÁM ATTITUDES OF SECONDARY SCHOOL PUPILS TO PHYSICAL SPORTS ACTIVITIES JIŘÍ MICHAL Abstrakt: Cieľom práce bolo prispieť k rozšíreniu poznatkov o názoroch a postojoch žiakov k školskej telesnej výchove a pohybovým aktivitám. Výskumný súbor tvorilo 753 žiakov, z toho 401 žiakov 1. ročníka a 352 žiakov 4. ročníka. Výskumom sa zistili, že telesná výchova patrí u väčšiny žiakov k stále obľúbeným vyučovacím predmetom, pričom väčšiu obľubu má u chlapcov s výrazne vyššou mierou kladných názorov u mladších žiakov ako u starších. Kľúčové slova: postoje, pohybové aktivity, telesná výchova, žiaci stredných škôl Abstract: The aim of this work was to contribute to the expansion of knowledge about the views and attitudes of students towards school physical education and physical activity. The research consisted of 753 pupils, 401 pupils of 1st. grade and 352 students of 4th.grade.Research has found that physical education is for most students a favorite school subject, more popular is for the boys with a significantly higher rate of positive reviews in younger than older students. Key words: attitudes, physical activity, physical education, secondary school students 1 Úvod Dnešná doba je charakterizovaná prenikaním techniky a elektroniky do každodenného života človeka. Televízia, hudba, počítače či mobilné telefóny sú súčasťou bežnej existencie, stretávame sa s nimi doma, v práci, na dovolenke atď. jednoducho všade. Tento trend samozrejme neobchádza ani mladú generáciu, skôr naopak, ona sama sa stáva nositeľom „informačnej vlny“, mladí ľudia, aj deti, venujú tomuto fenoménu veľkú časť svojho voľného času. Naskytuje sa tu otázka, nie je to na úkor zdravého vývoja organizmu mladých, odhliadnuc od škodlivého pôsobenia napr. žiarenia monitora počítača, neodvádza tento moderný štýl života ich pozornosť od športovej činnosti, či už rekreačnej, súťažnej alebo od bežnej školskej telesnej výchovy, toľko potrebných pre zdravý vývoj organizmu? Často pri pozorovaní životného štýlu mladých zisťujeme, že na rozdiel od predchádzajúcich generácií, keď sa napríklad skupina mladíkov vybrala hrať futbal, dnešná generácia „sedí“ pri internete, komunikuje formou mailov, SMS a podobne. Zvlášť z týchto skutočností je stále aktuálna potreba venovať sa viac poznaniu záujmov detí a mládeže, skúmaniu ich postojov ku klasickým formám školskej telesnej výchovy, aby sme mohli adekvátne prispôsobovať formu a obsah práce s mladými tak, aby vplyvom civilizačných vymožeností ich kvalitu života neohrozoval nedostatok pohybu. Z analýzy názorov na pojem postoja je zjavné, že v definovaní postoja prevláda rôznorodosť, keď niektorí autori chápu postoj ako psychický stav jednotlivca a jeho pohotovosť reagovať určitým spôsobom a smerom (Allport, G. W., Newcomb, T. M., Jung, C. G.), iní v tomto stave zvýrazňujú psychickú zameranosť (Usnadze, D. N.), prípadne ho ___________________________________________________________________________________ 89 Vysoká škola tělesné výchovy a sportu Palestra, s.r.o., 17. – 18. 10. 2013


chápu ako druhý faktor vzniknutý na základe prežívania – zástancovia teórie učenia – (Boroš 1999). Postoje teda patria do základného psychického uspôsobenia človeka. Sú predmetom skúmania všeobecnej, sociálnej a politickej psychológie, výchovy, marketingu, reklamy a iných špecifických odvetví modernej psychológie. Zhodujeme sa s názorom, že postoj je výsledkom skúseností, ale v nasledujúcich činnostiach sa uplatňuje ako riadiaci, takmer direktívny faktor. Umožňuje riešiť situácie bez nového rozvažovania, rozhodovania, argumentácie, čím sa šetrí čas a námaha (Boroš 1999). Takto chápaný postoj zohráva dôležitú úlohu pri každej činnosti človeka, vrátane pohybovej. Na utváranie vzťahov žiaka k telovýchovnej aktivite má vplyv množstvo faktorov od vyučovacej činnosti učiteľa, cez druh činnosti, zdravie, rodinné prostredie, prostredie, v ktorom sa uskutočňuje daná aktivita až po materiálne prostredie. Naskytuje sa nám otázka, ktorý faktor najviac ovplyvňuje ich postoj k telesnej výchove? 2 Cieľ výskumu Cieľom výskumu je prispieť k rozšíreniu poznatkov o názoroch a postojoch žiakov k školskej telesnej výchove, prehĺbiť ich poznanie o význame vplyvu pohybovej aktivity na zdravie človeka. 3 Metodika výskumu Výskumný súbor tvorili žiaci 1. ročníka (respektíve kvinty u žiakov osemročných gymnázií, z hľadiska rovnakého veku respondentov) a štvrtého ročníka (respektíve oktáva) stredných škôl. Z dôvodu možnosti porovnávať aj regionálny vplyv na postoje žiakov boli zámerne vyberaní žiaci z viacerých mies Banskej Bystrice, Trenčína, Popradu a Žiliny. Výskumný súbor tvorilo 753 žiakov, z toho 401 žiakov 1. ročníka (242 dievčat a 159 chlapcov) a 352 žiakov 4. ročníka (203 dievčat a 149 chlapcov). Samotný výskum bol realizovaný v mesiacoch október až december 2012. Najskôr bol vykonaný u žiakov z maturitných ročníkov. Výskumný materiál bol získavaný pomocou dotazníkovej metódy. Samotný dotazník bol zostavený ako rad výrokov o povinnej telesnej výchove a pohybovej aktivite. Boli vybraté prevažne zo škál, ktoré sa používajú pri zisťovaní postojov k vyučovaniu. Obsah tvorili zatvorené otázky. Pri spracovaní a vyhodnocovaní získaných údajov sme okrem základných logických metód využili aj matematicko-štatistické metódy a metódy percentuálnej analýzy. Empirické údaje sme podrobili 1. stupňovému triedeniu, podľa jednotlivých otázok a 2. stupňovému triedeniu, podľa pohlavia a veku. Rozdiely sa interpretovali na percentuálnej úrovni. Pre posúdenie štatistickej významnosti hodnotených vzťahov sme použili Chi-kvadrát test. 4 Výsledky práce a diskusia Výsledky skúmania postojov k obľúbenosti telesnej výchovy z hľadiska pohlavia. Analýzou obľúbenosti vyučovacieho predmetu telesná výchova u chlapcov 1.ročníka (obr.1) sa ukazuje, že 45,86 % zaraďuje telesnú výchovu medzi najobľúbenejšie vyučovacie predmety a 35,67 % má telesnú výchovu najradšej. Každý 6. žiak vyjadril ľahostajnosť k tomuto predmetu. Negatívny postoj zaujalo z celkového počtu len 2,55 % chlapcov. U dievčat zaraďuje telesnú výchovu zhodne ako u chlapcov prevažná časť súboru medzi najobľúbenejšie vyučovacie predmety. Takúto odpoveď sme zistili u 51,77 % respondentiek, pričom 12,39 % dievčat má telesnú výchovu najradšej. Na rozdiel od chlapcov sme však zaznamenali rozdiely pri druhých najpočetnejších výrokoch, keď 26,55 % dievčat vyjadruje 90 ___________________________________________________________________________________ Vysoká škola tělesné výchovy a sportu Palestra, s.r.o., 17. – 18. 10. 2013


svojimi výrokmi ľahostajnosť. Negatívny postoj zaujíma takmer každé 10. dievča, pričom úplný negatívny postoj vyjadrilo iba 2,65 % dievčat. Z hľadiska pohlavia u respondentov 1. ročníka sme zistili, že sú v postojoch zameraných na zistenie obľúbenosti telesnej výchovy, štatisticky významné rozdiely v prospech vyššej obľúbenosti u chlapcov.

Chi = 34,727** p < 0.01

Mám najradšej

Chlapci

35,7

Patrí medzi moje najobľúbenejšie predmety 45,9

Dievčatá

12,4

51,8

Je mi ľahostajný

Mám najmenej rád

15,9

Patrí medzi moje neobľúbené predmety 1,9

26,6

6,6

2,7

0,6

Obr. 1 Názory na obľúbenosť telesnej výchovy u žiakov 1. ročníka z hľadiska pohlavia Z uvedeného porovnávania celých súborov 1. ročníka môžeme konštatovať rozdiely v názoroch na obľúbenosť telesnej výchovy z pohlavia. Výsledky výskumu u žiakov 1. ročníka nám bez ohľadu na pohlavie v referenčnom súbore ukazuje, že takmer polovica respondentov tohto ročníka považuje telesnú výchovu za najobľúbenejší predmet. Medzi výrokom „je mi ľahostajný“, ktorý sa nachádza z percentuálneho hľadiska na druhom mieste a výrokom „mám najradšej“, na treťom mieste, je nepatrný rozdiel, pričom každý zaberá približne 1/5 z celkového počtu výrokov. Len každý 15. žiak zaujíma k telesnej výchove negatívny postoj, úplný záporný postoj vyjadrilo len 1,83 % respondentov. Pri analýze výsledkov o obľúbenosti telesnej výchovy u žiakov 4. ročníka z hľadiska pohlavia nám z nášho výskumu vyplývajú nasledujúce poznatky. U chlapcov 4. ročníka je podstatný rozdiel medzi kladnými a zápornými výrokmi, kde skoro polovica chlapcov (47,89 %) považuje telesnú výchovu za najobľúbenejší predmet a každý piaty chlapec (21,13 %) má daný predmet najradšej. A naopak každý osemnásty chlapec (5,63 %) má k telesnej výchove záporný postoj, pričom 2,8 % respondentov zaraďuje telesnú výchovu medzi neobľúbené predmety a rovnaké percento opýtaných má tento predmet najmenej rád. Každý štvrtý chlapec zaujal ľahostajný postoj k obľúbenosti telesnej výchovy. Na rozdiel od chlapcov, u ktorých je prevaha kladných postojov k telesnej výchove, dievčatá vykazujú prevahu ľahostajných postojov – vyjadrila ich vyše polovica dievčat 4. ročníka (56,83 %). Zhodne ako u chlapcov prevažujú kladné názory na obľúbenosť telesnej výchovy nad zápornými, kde každé tretie dievča má k telesnej výchove pozitívny postoj (5,72 % má telesnú výchovu najradšej a 28,78 % zaraďuje telesnú výchovu medzi svoje najobľúbenejšie predmety) a negatívny postoj zaujíma každé pätnáste dievča, pričom úplný negatívny postoj zaujalo iba 2,16 % dievčat. ___________________________________________________________________________________ 91 Vysoká škola tělesné výchovy a sportu Palestra, s.r.o., 17. – 18. 10. 2013


Chi=26,379** p<0,01

Mám najradšej

Chlapci

21,1

Patrí medzi moje najobľúbenejš ie predmety 47,9

Dievčatá

5,7

28,8

Je mi ľahostajný

Mám najmenej rád

25,4

Patrí medzi moje neobľúbené predmety 2,8

56,8

6,5

2,2

2,8

Obr. 2 Názory na obľúbenosť telesnej výchovy u žiakov 4. ročníka z hľadiska pohlavia Z hľadiska pohlavia u respondentov 4. ročníka sme zistili, že sú v postojoch zameraných na zistenie obľúbenosti telesnej výchovy, zhodne ako v referenčnom súbore 1. ročníka štatisticky významné rozdiely v prospech vyššej obľúbenosti u chlapcov. Z celkového pohľadu na referenčný súbor 4. ročníka bez ohľadu na pohlavie sme zistili, že takmer polovica respondentov (46,19 %) uviedla ľahostajnosť k telesnej výchove. Po porovnaní pozitívnych a negatívnych názorov môžeme skonštatovať prevahu kladných názorov k danému predmetu, kde polovica žiakov sa vyjadrila k obľúbenosti telesnej výchovy v pozitívnych až veľmi pozitívnych výrokoch, pričom 10,95 % žiakov má telesnú výchovu najradšej a 35,24 % ju zaraďuje medzi svoje najobľúbenejšie predmety. Necelých 10 % opýtaných prezentuje svoj názor v negatívnych výrokoch, presnejšie 5,24 % zaraďuje telesnú výchovu medzi neobľúbené predmety a 2,38 % zvolilo výrok „telesnú výchovu mám najmenej rád“, čiže každý trinásty žiak má záporný postoj k telesnej výchove. Na základe hodnotenia intersexuálnych rozdielov obľúbenosti telesnej výchovy vyplývajú jednoznačné rozdielne postoje žiakov z hľadiska pohlavia k školskej telesnej výchove, s výrazne vyššou mierou kladných postojov u chlapcov ako u dievčat. Na základe signifikantných rozdielov uvedených premenných môžeme konštatovať skutočnosť, že v prvom ročníku má pozitívny vzťah k telesnej výchove takmer 80 % chlapcov a 66 % dievčat. Podobne vo štvrtom ročníku sa pozitívne vyjadrilo viac ako 60 % chlapcov a viac ako 30 % dievčat. Pri analýze názorov na obľúbenosť telesnej výchovy z hľadiska celého súboru, bez ohľadu na vek môžeme konštatovať, že takmer dve tretiny respondentov zaraďujú telesnú výchovu medzi obľúbené predmety, necelých 6 % ju považuje za neobľúbený predmet a necelá jedna tretina žiakov zaujala k telesnej výchove neutrálny postoj. Výsledky nášho sledovania sú v zhode s výsledkami výskumu Kollárik – Marušincová – Okruhlicová (1992), Michala (2010), Azora – Beťáka (2012), ktorí posudzovali vzťah žiakov začínajúcich štúdium na strednej škole k jednotlivých vyučovacím predmetom, kde zistili, že telesná výchova je najobľúbenejším predmetom. V závere výskumu zdôrazňujú, že telesná výchova ako jediný predmet vykazovala podľa nimi zvoleného kritéria jednoznačne pozitívny postoj. Taktiež vo výskumoch v oblasti zameraných na obľúbenosť telesnej výchovy (Antala Dorošová 1996; Bartík 2009) zistili, že telesná výchova patrí stále u väčšiny žiakov k obľúbeným vyučovacím predmetom rovnako ako je tomu aj v našom výskume. 92 ___________________________________________________________________________________ Vysoká škola tělesné výchovy a sportu Palestra, s.r.o., 17. – 18. 10. 2013


V ďalšej časti výskumu sme sa zamerali na analýzu názorov, na zaujímavosť hodín telesnej výchovy z pohľadu veku. Z hľadiska veku sme zistili, že hodiny telesnej výchovy sú pre chlapcov 1. ročníka veľmi zaujímavé, o čom svedčí aj prevaha označených pozitívnych odpovedí (obr. 3). Túto možnosť využila viac ako polovica respondentov, kde pre 37,61 % sú hodiny väčšinou zaujímavé a pre 16,56 % vždy zaujímavé. Tretina chlapcov 1. ročníka zaujala k tejto otázke neutrálny postoj. Negatívny postoj – označenie hodín telesnej výchovy za nezaujímavé, má 14 % chlapcov, z toho 10,8 % väčšinou a 3,18 % ako vždy nezaujímavé.

Chi=3,039 štat. nevýznamný

Vždy nezaujímavé

Väčšinou nezaujímavé

Väčšinou zaujímavé

Vždy zaujímavé

10,8

Niekedy nezaujímavé, niekedy zaujímavé 31,9

1. ročník

3,2

37,6

16,6

4. ročník

7,0

14,1

31,0

36,6

11,3

Obr. 3 Názory na zaujímavosť hodín TV z hľadiska veku – chlapci Rovnako ako u chlapcov 1. ročníka, kde sme zistili prevahu kladných názorov nad zápornými, aj v tomto prípade prevažujú u študentov 4. ročníka pozitívne názory. Takúto odpoveď sme zistili u 47,88 % respondentov, pričom 36,61 % za väčšinou a 11,27 % za vždy zaujímavé. 14,09 % študentov vyjadrilo názor, že hodiny telesnej výchovy sú väčšinou nezaujímavé a 7,04 % vždy nezaujímavé. Neutrálny názor na hodiny telesnej výchovy zaujalo približne jedna tretina opýtaných. Z uvedeného porovnávania celého súboru chlapcov síce môžeme konštatovať rozdiely z hľadiska veku, ale pri celkovej analýze výsledkov zameraných na zaujímavosť hodín telesnej výchovy sme nezaznamenali u chlapcov 1. a 4. ročníka žiadne štatistické významné rozdiely. Z hľadiska kumulácie odpovedí je zjavné, že aj napriek mnohým faktorom sú hodiny vyučovacieho predmetu u takmer polovice referenčného súboru zaujímavé a to bez ohľadu na vek. Každý druhý chlapec (52,19 %) ich považuje za zaujímavé, z tohto počtu sú hodiny telesnej výchovy pre 37,28 % dotazovaných žiakov väčšinou zaujímavé a pre 14,91 % vždy zaujímavé. Z celkového počtu len každý šiesty žiak uviedol hodiny telesnej výchovy za väčšinou nezaujímavé (11,84 %), prípadne vždy nezaujímavé (4,39 %). Neutrálny postoj zaujalo 31,58 % opýtaných, ktorí považujú hodiny telesnej výchovy za niekedy zaujímavé, niekedy nezaujímavé. Porovnávaním získaných údajov u dievčat 1. ročníka sme zistili prevahu kladného hodnotenia hodín telesnej výchovy z hľadiska zaujímavosti. Takúto odpoveď sme zaznamenali u 37,61 % opýtaných, z toho množstva približne jedna tretina dievčat prvého ___________________________________________________________________________________ 93 Vysoká škola tělesné výchovy a sportu Palestra, s.r.o., 17. – 18. 10. 2013


ročníka považuje hodiny telesnej výchovy väčšinou za zaujímavé a 5,75 % vždy zaujímavé. Zhodne ako v celom referenčnom súbore bez ohľadu na vek až polovica respondentiek zaujala k danej otázke neutrálny postoj. Záporný názor na hodiny telesnej výchovy sme zistili iba u 12,39 % mladších žiačok, z toho 10,62 % ich považuje za väčšinou nezaujímavé a 1,77 % vždy za nezaujímavé (obr. 4).

Chi=31,205** p<0,01

Vždy nezaujímavé

Väčšinou nezaujímavé

Väčšinou zaujímavé

Vždy zaujímavé

10,6

Niekedy nezaujímavé, niekedy zaujímavé 50,0

1. ročník

1,8

31,9

5,8

4. ročník

3,6

26,6

55,4

12,9

1,4

Obr. 4 Názory na zaujímavosť hodín TV z hľadiska veku – dievčatá Zhodne ako u mladších žiačok tak aj u starších zaujalo k danej otázke viac ako polovica respondentiek indiferentný názor k hodinám telesnej výchovy. Porovnávaním empirických údajov sme zistili rozdielnosť názorov z hľadiska veku. Kým na rozdiel od 1. ročníka, kde je prevaha pozitívnych postojov, vo 4. ročníku prevažujú negatívne názory k zaujímavosti hodín telesnej výchovy. Takmer jedna tretina štvrtáčok považuje hodiny za nezaujímavé, pričom z tohto počtu až 26,62 % za väčšinou nezaujímavé a vždy nezaujímavé iba 3,60 %. Kladný postoj vyjadrilo z celkového počtu žiačok štvrtého ročníka len 14,39 %, pričom 12,92 % považuje hodiny telesnej výchovy za väčšinou zaujímavé a 1,44 % ako vždy zaujímavé. Z uvedeného porovnávania empirických údajov konštatujeme rozdielnosť postojov k hodinám telesnej výchovy z hľadiska veku. Zistili sme, že sú v názoroch zameraných na zistenie zaujímavosti hodín telesnej výchovy, štatistické významné rozdiely v prospech vyššej zaujímavosti u mladších žiačok ako u starších žiačok. Výsledky výskumu v skúmanom súbore bez vekového hľadiska nám ukazujú, že viac ako polovica (52,05 %) dievčat zaujala k názorom na zaujímavosť hodín telesnej výchovy indiferentný postoj. V necelej druhej polovici súboru sme zistili prevahu kladných názorov nad zápornými. Hodiny telesnej výchovy sú všeobecne v 28,77 % prípadoch pre dievčatá zaujímavé, z čoho 24,66 % väčšinou zaujímavé a 4,11 % vždy zaujímavé. Za nezaujímavé označilo hodiny telesnej výchovy 19,18 % dievčat. Z tohto počtu 16,71 % za väčšinou nezaujímavé a iba 2,47 % za vždy nezaujímavé. Na základe vyhodnotenia rozdielov z hľadiska veku k zaujímavosti hodín telesnej výchovy vyplývajú rozdielne názory žiakov k telesnej výchove s výrazne vyššou mierou kladných postojov u mladších ako u starších ročníkov. Na základe týchto rozdielov uvedených premenných môžeme konštatovať, že žiakov v prvom ročníku je zaujímavosť hodín telesnej výchovy vnímaná jednoznačne väčšie 94 ___________________________________________________________________________________ Vysoká škola tělesné výchovy a sportu Palestra, s.r.o., 17. – 18. 10. 2013


(54,14 % chlapci a 37,61 % dievčatá) ako vo štvrtom ročníku (47,89 % chlapci a 14,39 % dievčatá). Pri distribúcii uvedených názorov z hľadiska celého referenčného súboru, bez ohľadu na pohlavie možno vyvodiť, že vyššiu početnosť majú výroky vyjadrujúce neutrálny názor na zaujímavosť hodín telesnej výchovy. Porovnávaním kladných a záporných názorov sme zistili prevahu pozitívnych postojov, a to približne v jednej tretine súboru, nad negatívnymi názormi, ktoré vyjadrujú nezaujímavosť k hodinám telesnej výchovy (18,04 %). V tomto kontexte je potrebné analyzovať obsah hodín telesnej výchovy z hľadiska nových prvkov, ale aj z hľadiska rešpektovania telovýchovných záujmov a ich využívania aj na hodinách telesnej výchovy i v záujmových krúžkoch alebo športových kluboch na školách. Naším zámerom taktiež bolo zistiť faktory, ktoré žiaci považujú za dominantné pri ich orientácii k telovýchovným a pohybovým aktivitám a posúdiť rozdiely z hľadiska pohlavia a veku. Z hľadiska veku (obr. 5) viac ako polovica chlapcov 1. ročníka za dominantný faktor považuje druh telesnej aktivity, ktorú vykonáva (59,88 %). Z hľadiska početnosti frekvencie výrokov na druhom mieste sa nachádza učiteľ telesnej výchovy so 16,16%, za ním nasledujú s nižšou početnosťou prostredie, v ktorom vykonávajú pohybovú aktivitu (11,98 %), zdravie (10,78 %) a materiálne podmienky (1,20 %). Možnosť označiť rodičov za dominantný faktor si nevybral ani jeden respondent.


Učiteľ

Rodičia

Prostredie

Materiálne podmienky

Zdravie

1. ročník

16,2

0,0

12,0

1,2

10,8

Druh pohybovej aktivity 59,9

4. ročník

23,9

0,0

11,3

1,4

8,5

54,9

Obr. 5 Vplyv faktorov na formovanie postojov k TV – chlapci Analýzou jednotlivých faktorov, ktoré ovplyvňujú postoje chlapcov 4. ročníka k telesnej výchove sme dospeli k záverom, že rovnako ako žiakov 1. ročníka má dominantné postavenie druh pohybovej aktivity, ktorú vykonávajú. Takúto odpoveď sme zistili u takmer polovice respondentov. Pozoruhodné je, že zhodne ako je tomu v prvom tak aj vo štvrtom ročníku, druhým najdôležitejším faktorom, ktorý má vplyv na postoje žiakov k telesnej výchove je u takmer jednej pätiny učiteľ telesnej výchovy. Za ním nasleduje ako faktor prostredie s 11,27 % a zdravie s 8,45 %. Najnižšiu početnosť vykazujú materiálne podmienky s 1,4 %. Rovnako ako u prvákov, tak aj vo štvrtom ročníku môžeme konštatovať, že opäť nedošlo k označeniu možnosti „dominujúci faktor rodič“.



Z hľadiska kumulácie odpovedí je zjavné, že u chlapcov bez ohľadu na vek má dominantné postavenie z faktorov, ktoré ovplyvňujú ich postoj k telesnej výchove, druh telesnej aktivity, ktorú vykonávajú. Takúto odpoveď sme zistili u 58,40 % respondentov. Na druhom mieste s najvyššou početnosťou z percentuálneho hľadiska sa nachádza učiteľ telesnej výchovy s 18,48 %. Medzi tretím a štvrtým miestom v poradí najdôležitejších faktorov, ktoré majú vplyv na formovanie postojov študentov k telovýchovným aktivitám, je nepatrný rozdiel výskytu frekvencií výrokov k danej otázke, čiže medzi prostredím a zdravím. Nižšiu početnosť vykazujú materiálne podmienky s 1,26 %. Možnosť uviesť rodičov ako faktor, ktorý ovplyvňuje postoj žiakov k telesnej výchove neuviedol ani jeden chlapec. Zistili sme, že v postojoch zameraných na zistenie poradia dominantných faktorov, ktoré majú vplyv na formovanie postojov u žiakov k telovýchovným aktivitám nie sú štatisticky významné rozdiely. Z hľadiska kumulácie odpovedí je zjavné, že rovnako ako u chlapcov 1. ročníka, tak aj u dievčat (obr. 6) rovnakého veku takmer polovica považuje za dominantný faktor druh telesnej aktivity (46,81 %). U dievčat sme zistili prítomnosť učiteľa ako dominujúceho faktora takmer u jednej pätiny, za ním nasleduje zdravie s 15,74 % a prostredie, v ktorom telesnú aktivitu vykonávajú (12,34 %). Materiálne podmienky ako najdôležitejší faktor sme zaznamenali s ohľadom na početnosť frekvencie odpovedí iba u 1,28 % prváčok. U 1,7 % dievčat 1. ročníka sa objavuje ako dominantný faktor rodičia, ktorý sme u chlapcov nezistili. Tieto výsledky korešpondujú s doterajšími poznatkami o pozícii rodiny ako činiteľa podnecujúceho deti k pohybovej aktivite (Medeková 1997, Beťák 2012).


Učiteľ

Rodičia

Prostredie

Materiálne podmienky

Zdravie

1. ročník

22,1

1,7

12,3

1,3

15,7

Druh pohybovej aktivity 46,8

4. ročník

18,2

0,0

9,8

0,7

11,2

60,1

Obr. 6 Vplyv faktorov na formovanie postojov k TV – dievčatá Vo štvrtom ročníku viac ako 60 % dievčat uprednostňuje druh telesnej aktivity ako dominantný faktor, za ktorým nasleduje učiteľ telesnej výchovy s 18,18 %. Zdravie je dominantným faktorom u 11,19 % a prostredie telesnej aktivity u 9,79 % respondentiek. Materiálne podmienky považuje za najdôležitejší faktor iba 0,70 % štvrtáčok. Rodičov ako faktor, ktorý najviac ovplyvňuje ich postoj k telesnej výchove neudalo ani jedno dievča štvrtého ročníka, pričom u žiačok 1. ročníka ako dominantný faktor vystupujú. Rovnako ako u chlapcov sme nezaznamenali štatisticky významné rozdiely medzi faktormi, ktoré ovplyvňujú postoje dievčat z hľadiska veku k pohybovým aktivitám. Zhodne 96 ___________________________________________________________________________________ Vysoká škola tělesné výchovy a sportu Palestra, s.r.o., 17. – 18. 10. 2013


ako u chlapcov takmer polovica výskumného súboru uviedla za najdôležitejší faktor, ktorý má vplyv na formovanie postoja k telesnej výchove, druh telesnej aktivity, ktorú vykonávajú a 1/5 respondentiek považuje za dominantný faktor učiteľa telesnej výchovy (20,63 %). Na treťom mieste z hľadiska početnosti výsledkov odpovedí sa nachádza faktor zdravie (14,02 %), za ním prostredie, v ktorom sa daná aktivita uskutočňuje (11,38 %). Pozoruhodné je, že na rozdiel od chlapcov, u ktorých sme sa s rodičmi ako faktorom nestretli, každé 58. dievča udáva rodičov za dominantný faktor, ktorý má vplyv na formovanie ich postoja k telesnej výchove (obr. 6). 1,06 % respondentiek považuje za dominantný faktor materiálne podmienky. Pri analýze uvedených názorov z hľadiska celého súboru, bez ohľadu na pohlavie a vek môžeme konštatovať, že vyše polovica referenčného súboru považuje za dominantný faktor, ktorý ovplyvňuje ich postoj k telovýchovným aktivitám a telesnej výchove vôbec, druh pohybovej aktivity, ktorú vykonávajú. Druhým v poradí s najvyššou početnosťou výrokov je učiteľ telesnej výchovy, ktorého za najdôležitejší faktor uviedla skoro jedna pätina respondentov celého skúmaného súboru. Faktor zdravie na treťom a prostredie, v ktorom vykonávajú danú aktivitu, na štvrtom mieste majú zhruba zhodné frekvencie výsledkov odpovedí žiakov na danú otázku. Nižšiu početnosť vykazujú materiálne podmienky (1,14 %) a rodičia (0,65 %), medzi ktorými je nepatrný rozdiel frekvencií výskytu odpovedí. Z hľadiska výsledkov tejto úlohy je potrebné, aby sa vytvoril vzájomný vzťah medzi učiteľom a žiakom. Čím bude tento vzťah pevnejší, tým bude mať učiteľ vyšší vplyv pri tvorbe pozitívnejšieho postoja žiakov k pohybovým aktivitám a k telesnej výchove vôbec. Je potrebné analyzovať činnosť učiteľa z hľadiska motivácie žiakov. 5 Záver V našej práci sme sa snažili zistiť a posúdiť postoje žiakov stredných škôl k školskej telesnej výchove a pohybovým aktivitám z hľadiska pohlavia, veku, ako aj zistiť faktory, ktoré považujú za dominantné pri ich orientácii k pohybovým aktivitám. Telesná výchova patrí u väčšiny žiakov stále k obľúbeným vyučovacím predmetom, pričom je viac v obľube u chlapcov než u dievčat. Na základe hodnotenia intersexuálnych rozdielov obľúbenosti telesnej výchovy môžeme konštatovať rozdielne postoje žiakov z hľadiska pohlavia k školskej telesnej výchove, s výrazne vyššou mierou kladných postojov u chlapcov ako u dievčat. Porovnávaním názorov žiakov z vekového hľadiska k zaujímavosti hodín telesnej výchovy, vyplývajú rozdielne postoje žiakov k telesnej výchove s výrazne vyššou mierou kladných názorov u mladších ako u starších ročníkov. V prvom ročníku je zaujímavosť hodín telesnej výchovy jednoznačne väčšia ako vo štvrtom ročníku. Z hľadiska kumulácie odpovedí je zjavná rozdielnosť faktorov, ktoré ovplyvňujú postoj žiakov k telovýchovným aktivitám, z hľadiska veku ale aj z hľadiska pohlavia. Zistili sme vyššiu početnosť učiteľa telesnej výchovy z percentuálneho hľadiska a nižšiu početnosť u rodičov. Na základe našich výsledkov pre pozitívne ovplyvňovanie postojov k telesnej výchove a pohybovým aktivitám navrhujeme: - Vysokú obľúbenosť telesnej výchovy u žiakov využiť a rozšíriť ponuku pestrých možností športovania na škole aj v mimovyučovacom čase. - Orientovať snahu učiteľa telesnej výchovy na výraznejšie získanie dievčat pre telovýchovnú a športovú aktivitu, diagnostikovaním ich telovýchovných záujmov prípadne analýzou príčin nešportovania. - Skvalitnením práce učiteľa telesnej výchovy nielen v podmienkach povinnej telesnej výchovy, ale aj organizovaním športového života na škole sa ukazuje priestor pre vplyv pri aktivácii žiakov k pohybovej aktivite. Uvedený proces však tesne súvisí s honorovaním práce ___________________________________________________________________________________ 97 Vysoká škola tělesné výchovy a sportu Palestra, s.r.o., 17. – 18. 10. 2013


učiteľa a zvýšením jeho spoločenskej prestíže, ako zamestnania, ktoré kladie základy kvality budúcej generácie. Literatúra ANTALA, B. – DOROŠOVÁ, S. 1996. Postoje žiakov pohybovo podpriemerných a pohybovo nadpriemerných ku školskej telesnej výchove. In Telesná výchova a šport. ISSN 1335-2245,1996, roč. 6, č. 4, s. 8-10. AZOR, S. – BEŤÁK, B. 2012. The student´s attitudes to the physical education and sports activities at grammar school in the town Martin and town Zvolen. In Acta Universitatis Matthiae Belii = physical education and sport : recenzovaný časopis vedeckých štúdií. ISSN 1338-0974, 2012, roč. 4, č. 1, s. 14-26. BARTÍK, P. 2009. Postoje žiakov základných škôl k telesnej výchove a športu a úroveň ich teoretických vedomostí z telesnej výchovy v intenciách vzdelávacieho štandardu. Banská Bystrica : FHV UMB, 2009. 132 s. ISBN 978-80-8083-764-8. BEŤÁK, B. 2012. Postoje žiakov gymnázia v Martine k telesnej výchove a športu. In Zborník prác z fakultného kola študentskej vedeckej aktivity 2012 - vedy o športe. Banská Bystrica : FHV UMB, 2012. ISBN 978-80-557-0394-7, s. 28-37. BOROŠ, J. et al. 1999. Psychológia. Bratislava : Iris, 1999. 270 s. ISBN 80-88778-87-5. KOLLÁRIK, K. – MARUŠINCOVÁ, E. – OKRUHLICOVÁ, A. 1992. Vzťah žiakov začínajúcich štúdium na SŠ k učebným predmetom. In Pedagogická revue. ISSN 1335-1982, 1992, roč. 44, č. 9, s. 672-684. MEDEKOVÁ, H. 1997. Telovýchovná aktivita detí a mládeže. In Acta Facultatis Educationis Physicae Universitatis Comenianae. Bratislava : Univerzita Komenského, 1997. ISBN 80-223-0905-2, s. 35-61. MICHAL, J. 2010. Názory a postoje študentov stredných škôl k pohybovým aktivitám, telesnej výchove a športu. Brno: Akademické nakladatelství CERM, 2010. 84 s. ISBN 97880-7204-708-6. Kontakt Doc. PaedDr. Jiří MICHAL, Ph.D. Katedra telesnej výchovy a športu, Fakulta humanitných vied Univerzita Mateja Bela, Tajovského 40 974 01 Banská Bystrica [email protected]


WELLNESS, ZDRAVÍ A KVALITA ŽIVOTA

Recommend Documents