WALDORFSKÝ SEMINÁŘ KASPARA HAUSERA

WALDORFSKÝ SEMINÁŘ KASPARA HAUSERA

v Praze 2012 -2015 pod vedením pana Tomáše Zuzáka

Téma:

Pozorování proměn kaštánku v průběhu roku

Vypracovala: Tereza Hrůzová

Červen 2015

Poděkování: Děkuji velmi za to, že jsem se mohla ve svém životě potkat s panem Zuzákem, jeho ženou Aničkou, panem Poláčkem i ostatními vyučujícími tohoto obohacujícího semináře. Dávají nám toho tolik, stačí jen otevřít srdce a mysl a vzít si. Děkuji vám. Děkuji také své krásné rodině; všem, kteří mě stále podporují a prosvětlují můj život střípky radosti tím, jací jsou.

OBSAH

Něco o mně ...................................................................................................................... 2 Opět kaštánek .................................................................................................................. 5 Zahrada jako mikrokosmos ......................................................................................... 19 Sedm božských sfér Slunce ................................................................................................................. 21 Měsíc ................................................................................................................... 23 Mars .................................................................................................................... 25 Merkur ............................................................................................................... 27 Jupiter ................................................................................................................ 29 Venuše ............................................................................................................... 31 Saturn ................................................................................................................ 33 Rostliny z pohledu anthroposofie ............................................................................ 34 Člověk a rostlina ......................................................................................................... 37 Další vývoj kaštánku .................................................................................................. 38 Fotodokumentace ........................................................................................................ 59 Závěr ............................................................................................................................. 62 Použitá literatura ........................................................................................................ 64 Přílohy Obrázky kreslené křídou na tabuli pro prvňáčky během školního roku 2014/2015 ......................................................................................................... 65 Léčivé účinky kaštanu .................................................................................... 68

Má závěrečná práce tříletého waldorfského semináře začala vlastně vznikat už v prvním ročníku. Možná ještě mnohem, mnohem dřív, ale to ještě není plně v mém vědomí...

[6]

Na podzim prvního roku studia se k nám do zahrady zatoulaly dva sametově hebké kaštánky. Strom kaštanu u nás v zahradě není, tak sem byl nejspíš „náhodně“ přinesen. Možná dcerami, jako jedna z přísad do jejich kulinářského umění, které provozují v malém dřevěném domečku stojícího poblíž ležících kaštánků. Tam kaštánky „spaly“ i celou první zimu a na jaře jsme je objevili. Byly schoulené v peřince z mokrého rozpadajícího se listí. Začala vyrůstat první jarní travička a s teplem a světlem vyrazily i na našich kaštáncích klíčky. První malý zázrak! Oba kaštánky jsme tedy s dcerami zasadily do květináče, že je budeme pozorovat... Ale jak už to bývá, předsevzetí, co všechno budeme dělat, míváme hodně, ale ve skutečnosti jsme se pak pozorování moc pečlivě nevěnovaly. Kaštánkům to ale nevadilo, rostly dál, i bez našich návštěv. Za první rok vyrostly do podzimu asi 15 cm dlouhé stonky. Oba byly na konci zakončeny velkými lesklými pupeny. Na každém stonku byly těsně pod horním (korunním) pupenem dva listy, které vyrůstaly naproti sobě. Měly 5 kaštanových „lístků“.

1

Kaštánky přežily v květináčích také další zimu. Bylo to snad i díky tomu, že nebyly žádné pořádné mrazy a vlastně ani sníh. Zima byla opravdu velmi, velmi teplá. Na jaře jsem stále čekala, kdy přijde ta zima, a ona opravdu nepřišla. Trošku jsem pak opozdila s jarním setím a tvorbou nových záhonů... I když téměř nebyla zima, jaro přeci přišlo. Bratříčky kaštánky jsme rozdělili. Jeden jsme si nechali na zahradě, poblíž dětského domečku a druhý kaštánek jsme zasadili na okraj lesa, který je nadohled našemu „velkého“ domu. Dále už pozoruji jen kaštánek, který zůstal u nás v zahradě.

Něco o mně Během prvního roku života kaštanu jsem byla waldorfským seminářem natolik oslovena, že mě ani ve snu nenapadlo seminář ukončit proseminářem. Naopak, sny jsem mívala téměř pravidelně o tom, co se bude na dalším setkání dít. Bylo to vždy zhruba tak týden před setkáním, kdy jsem si ve snu prožívala „náladu“ setkání, ale prožívala jsem si tam obrazně i mé činy, které jsem pak na semináři opravdu „provedla“. Seminář mi postupně dával velmi hluboký smysl života. U spousty věcí, které se v mém životě udály, a já si stále říkala proč, se najednou začaly objevovat souvislosti a já začala poznávat hlubší smysl – vlastně hlubší smysl všeho. 2

Vzpomínám na svůj čas trávený ve školních lavicích a často mám obraz – u tabule se něco přednáší, zapisuje a já se jen dívám z okna a toužím. Toužím po světle, po teple, po větru, po přírodě.... Teď ale musím říct, že něco podobného se mi na semináři ani jednou nestalo. Najednou jsem konečně začala žít. I ve vyučování ŽÍT! Vědomě žít! Jsem člověk, který se rád spojuje s děním, je rád aktivní součástí života a tak se postupně skrze spousty nesmírně hlubokých zážitků v semináři dostávám stále hlouběji. Má aktivita se během semináře obrátila také alespoň částečně do nitra. Jsem člověk zítřka, a proto mi velmi prospívá ohlédnout se za tím, co bylo dnes a včera. Nu zkrátka během semináře jsem se po druhé narodila. V mém životě byla spousta okolností, které mě pozměňovaly a směrovaly – např. moji rodičové a prarodičové, přátelé, svatba a život s mým mužem, narození dětí, ale seminář mi konečně podává i myšlenkovou mapu, která mně „staré orientační běžkyni“, v mém jinak velmi pocitovém a volním životě, chyběla. Naše rodina žije ve Světlé pod Ještědem, poblíž Liberce. V Liberci stále není waldorfská škola. Máme tři dcery. Nyní desetiletou Alžbětu, sedmiletou Taťánu a čtyřletou Rozálii. Během druhého roku studia semináře jsme nakonec zavrhli díky odkladu naší prostřední dcery dennodenní dojíždění do Semil vzdálených zhruba 50 km (po malých vesnických cestičkách). Spolu s přáteli jsem proto v září 2013 založila v Liberci Spolek Wrabec Liberec, jehož hlavním cílem je založení a následná podpora waldorfské školy v Liberci. Pořádáme přednášky odborníků na waldorfskou pedagogiku (např. paní Kozlová, paní Štuksová, pan Pleštil, pan Zdražil apod.). Už druhým rokem v Liberci také každé pondělí cvičíme eurytmii. Vždy jednou za čtvrt roku se na nás přijede podívat Hanka Giteva. Poupraví naše chybičky a předá nám další eurytmická cvičení. Od září 2014 pravidelně také každý měsíc čteme z knih Rudolfa Steinera. V Liberci máme i spolek biodynamických zemědělců, který se schází také poměrně pravidelně a ze setkání pocházejí nejen zajímavé podněty, ale také „kouzelné“ biodynamické preparáty. Spolek Wrabec Liberec už prošel i prvními vnitřními zemětřeseními, po kterém někteří členové odešli, ale jejich místa byla brzy zaplněna členy novými. Jako v každém spolku, chvíli je společná práce radostná, ale pak se zase objeví nějaké problémy a jde vlastně hlavně o to, ustát vnitřní nepokoje, protože cíl máme stejný. Práce na zakládání školy není tak rychlá, jak jsem si původně představovala. V podstatě nám stále schází více aktivních a nadšených rodičů. Komunikace s úřady

3

je v současnosti velmi slabá, téměř nulová, ale uvidíme, až nastane ten pravý čas, najde se zajisté i ona energie z řad lidí. Během roku 2014 jsem často kolem kaštánku procházela a říkala si: „Tohle bude mé pozorování...“ Vlastně jsem se pro pozorování ročních změn přírody rozhodla v zimě – po přečtení knihy Duše rostlin od Radomila Hradila [1]. Ráda bych objevila hluboké souvislosti a moudrost, která v přírodě je. Nemyslím si, že se tak stane při této práci, ale věřím, že je to vykročení tímto směrem. Jednou v životě bych chtěla vědět, proč mají rostliny právě takový tvar, jaký mají, proč rostou právě tam, kde rostou a proč pomáhají člověku právě tak, jak pomáhají... V červnu 2014 jsem se rozhodla, že začneme od září 2014 v našem domě s domácím vzděláváním prvňáčků – co nejvíce „waldorfskou“ cestou – dle mých možností a schopností. Od září tedy opravdu vedu hlavní vyučování pro naše tři prvňáčky. Přijíždí k nám lektoři na angličtinu, němčinu i eurytmii. V tomto školním roce už tedy spolupořádáme i většinu slavností roku. Volného času mám tedy stále méně. Chodím pravidelně na eurytmii, čtení knih R. Steinera a také na soukromé hodiny zpěvu. Poté ještě jedenkrát týdně zpívám i v místním sboru. Síly k tomu, abych toto vše co nejlépe zvládala, přicházejí někdy s větší, někdy s menší intenzitou. Zahrádka a biodynamické zemědělství, kterému jsem se předloni více věnovala, ale i tak muselo ustoupit do pozadí. Naše zahrádka (spíše zahrada s 4 500 m2) to ale ví a cítí naši lásku, proto je i tak stále krásná a plná. Během druhého ročníku studia jsem opravdu složila oněch 10 písní, ve kterých jsem se snažila o to, aby z nich promlouvala nálada toho kterého měsíce. Vzhledem k tomu, že jsem se zpěvem i s hrou na flétnu začala teprve na semináři, stály mě písně hodně sil a práce, kterou jsem ale s láskou dělala. Nyní, když si písně přehrávám, zjišťuji, že některé z nich opravdu úplně harmonické a melodické nejsou, což jsem od pana Poláčka během druhého ročníku těžko „zpracovávala“. Ale bylo to opravdu mé maximum. Soustředila jsem se tedy na písně a závěrečnou práci jsem chtěla začít až od září 2014 s tím, že její dokončení bude v červnu (červenci) na Fořtu. Mé pozorování tedy nebude uzavřený kruh jednoho roku, ale jen jeho výseč, která, věřím, že bude i tak přínosná.

4

Opět kaštánek

Mám blízko k barvám a k pohybu. Proto jsem se rozhodla, že různými technikami zkusím zakreslovat a malovat proměny našeho malinkého, ale velmi živého kaštánku. První obraz kaštanu je obraz semínka schovaného v zemi – tak, jak to kaštánek před dvěma lety opravdu zažil. Je malován akvarelem.

Další obraz vznikl na konci září – značí se v něm ještě teplo a krása barev, které v zapadajícím slunci skoro ani nedávají znát, že již brzy bude vše tak holé a v Zemi skryté... Obraz je malován temperovými barvami.

5

Akvarel, 1.ročník studia

6

Temperové barvy, konec září 2014

7

Pastelky, říjen 2014

8

Začátkem října jsem se vypravila hledat malé plody kaštanů – kaštánky. Naše „děťátko“ na zahradě ještě samozřejmě žádné plody - kaštánky nemá. V ten den, kdy měly dcery odejít s mým mužem pouštět draky a já jsem měla mít volné odpoledne na kreslení, spadla naše nejmenší Rozárka z kola na hlavu, a tak jsem se nakonec vydala do luk a lesů nad Světlou pod Ještědem s ní. Byla slabounká, měla možná menší otřes mozku, nebo k ní přicházela nějaká střevní choroba, protože pak odpoledne doma zvracela. Z kreslení kaštánku toho moc nebylo, nakreslila jsem naši smutňoučkou Rozárku sedíce na kraji luční cesty s tím bohatým výhledem, jež se v dálce snoubil s mlhou... Bylo to i tak kouzelné a jedinečné. Cestou zpátky jsme alespoň jeden strom kaštanu našly. Domů jsem si donesla spousty kaštánků, lístků i obalů kaštanů, z nichž některé hnědnou už na stromě a své plody pouští k zemi obnažené. Proč mají kaštany takové bodlinky na svém plášti, když jsou ještě u své maminky? V „bezpečí“ vzduchu, ne v „nebezpečí“ zvířat a lidí – na zemi?

Je už konec října a opravdu přichází dušičkový čas.... – snad proto je i obraz tak světlounký – mlha spolu s dušičkami.... Mlha přichází skrze přírodu i k lidem a mnoho z těch, kteří nemají jasný směr svých kroků, začíná stále více bloudit v nejasnostech...

Chtěla bych ještě napsat, že jsem ve své hudební práci pro pana Poláčka zaznamenala změnu v mém obrazovém projevu. Každou píseň jsem zdobila barevnými křídami nebo bločkami. Zhruba od května se mé obrázky velmi zjemnily a začaly jakoby žít – snad i toto se dá považovat za začátek mé výtvarné závěrečné práce... 2.11. Dnes na „dušičky“ jsem se byla na kaštánek v zahradě podívat. Úplně jsem se lekla. Vypadal, jakoby uschnul. Opravdu mi zatrnulo, jestli na jaře ještě vykvete... I když jsou celé dny tak plné vlhké mlhy, ve které se tak dobře nese zvuk, stromy jsou tak suché... Snad proto, aby v mrazech nepopraskaly... I tak je ale letos krásně teplý podzim...

9

Mám pocit, že kaštánka všechno opouští, že i on nás opouští. Je tak sláb a ve svém nitru schovaný, přitom ještě tak blízko a teplý je. Jeho kůra je teď lesklá a hladká, jako kůže hada když se světlem v trávě odívá....

Kaštánku něžný, ty s korunou hrdě vztyčenou, žiješ či lesk tvé krásy navždy uvadá? Kde je teď tvůj život? Dýcháš ještě? Vždyť i kořeny spí, Duch zde všechno opouští....

10

Tužka, listopad 2014

11

29.11. Dnes jsem konečně ošetřila zahradu kravincovým preparátem. [2] S učením prvňáčků mám na naši zahradu méně a méně času. Když vždycky v létě na Fořtu vidím, jak je u Johana a Ágnes vše tak zdravé a silné, je mi trochu smutno z toho, že naše úroda je většinou tak chuďounká a malinká. Myslím, že budu muset posbírat kravince, které jsou na lukách kolem našeho domu, protože půda je už opravdu vyžitá a pouze rostlinný kompost nedoplní všechny potřebné živiny. Toto ošetření by se mělo provádět 3 večery jdoucí po sobě. Můžu říci, že už toto první ošetření dalo zahradě nesmírnou sílu a já jsem konečně zase vstoupila do „moudrosti stromů“, do tepla kůry, do listopadové opuštěnosti keřů. Záhonkům jsem darovala kompost a celá zahrada mi darovala svobodu a ozdravení. Při míchání preparátu jsem viděla ten jasný a rovný, přímý a čistý horizont – v preparátu se vytvářel vír – jako měsíc na hladině jezera – jako zapadající slunce na „nekonečném“ obzoru moře... Tak se i mé tělo narovnalo a tak krásně se protáhlo... Na podzim, když je příroda bez listí, zahalena do mlh a stínů, tolik vystupují tvary – tvary a formy stromů i keřů, jenž jsou v létě tak obaleny a zahaleny tou plápolající zelení. Naše zahrada je něco mezi parkem a ovocno-zeleninovou zahradou. Máme tu mocné jilmy i široké javory, pod kterými se tak dobře sedává. Zahradě vévodí tak 80ti letá lípa na jejím severním konci. Na jihu pak zahradu otevírá a uzavírá zároveň mladá, ale silná borovice. Vždy v zimě uděláme s dcerami zahradě radost tím, že do země (zhruba na lopatu hluboko) vložíme vločky čerstvého sněhu, které zase hlínou přikryjeme. Zahradní bytosti se z tohoto „spojení s vesmírem“ velmi radují. V létě naopak v zahradě děláme „sjednocení zahrady“. To se dělá tak, že se posbírají lístečky i kvítky všech našich bylin, travin, keřů i stromů, co v zahradě jsou, a pak se vše společně spaří horkou vodou. Výluhem se poté pokropí celá zahrada. Spařené lístky pak opět zahrabeme do země. Toto ošetření zahrady je dobré dělat do sv. Jána. Někdy před a po úplňku postříkám zahradu výluhem z přesličky – je paní Thunovou doporučován k tomu, aby se houby a mechy, které mají zůstat u země, k zemi zase vrátily a nenapadaly kůry stromů, keřů aj. V poslední době je vzrůst těchto mechů velmi silný, a pokud nechceme zahradu plenit a odívat do šedavé barvy chemických postřiků, je třeba tento vliv měsíce, díky kterému mechy tolik rostou, krotit. Mechům pomáhají i velmi teplé zimy, které nyní už několik zim máme. Měla jsem snahu ošetřovat v létě rostlinky i preparáty roháčkem a křemenáčkem [2], ale hodina dynamizování (intenzivního míchání) za svítání, mi byla nepřekonatelnou překážkou. Zahradu mám velmi ráda, vím, že když se o ni starám, je živá a mnohonásobně větší lásku mi vrací, ale ráno prostě raději cvičím eurytmii. :-) 12

Přes vánoční prázdniny se narodil další obraz kaštanu. Byly opravdu krásně dlouhé a jasné noci, a tak jsem se snažila zachytit některá souhvězdí, spolu se studenou zimní krajinou, která je prosvětlena v té sváteční době 13 svatých nocí přítomností lásky a harmonie.

V průběhu ledna bylo sněhu zase pramálo, pupeny kaštánku jsou na špičkách mokré od vody.

25.1. Vrátila jsem se ze semináře a jsem velmi zasažena tím, jak málo jsem doposud na této závěrečné práci udělala. Musím to napravit. Také jsem vymyslela, že do práce přiložím i některé fotografie z mých maleb na tabuli. Přeci jen je to práce také o výtvarném vyjadřování se a já svým prvňáčkům kreslím na tabuli každý týden nový obrázek k pohádce. Více tedy viz. příloha č. 1. 2.2. Na Hromnice vypadají pupeny kaštánku jakoby ještě více seschly uvnitř – jakoby se sesedly – nejsou tak baculaté a jen špičky jsou vlhké a lepkavé. Jsou pololetní prázdniny a konečně sněží. Je teplo, jen kolem 0°C, ale celá bělostná peřinka trvá celý týden. Děti celý týden prolyžovaly. Mám doma stále lístky z kaštanu z podzimní procházky s Rozárkou, o které jsem se zmiňovala, tak se pokouším uschlé „preparáty“ nakreslit. Do kreseb přišli skřítci... Ten první pevně drží větvičku, která se již stářím tak pravidelně vrásní – a skřítek, to je ten posel věčného koloběhu bytí – zelená jarní čepička, hnědý kabátek podzimu – teď v zimě vše v jedno spojuje...

13

Křídy, Vánoce 2014

14

Akvarel, leden 2015

15

Křídy, pastelky i tužka, únor 2015

16

ZIMA Vše jakoby zdánlivě spí. Příroda je tak tichá. Největšími kouzly teď hraje obloha se sluncem, noc s měsícem a hvězdami. Ty rudo-oranžové východy i západy slunce. Při západu jakoby se k Zemi snášelo požehnání pro konec každého jedinečného dne. Při svítání k nám doléhají pozdravy a ze Země nazpět jim letí jen díky, za ty bohaté chvíle, které nutí mě i mé prvňáčky přivítat den v radosti, v pokoře, krásnou písní... Letící vločky jsou tak lehunké a všechnu tu špínu, co kolem sebe na zemi vytváříme, tak pečlivě přikývají. Vločky letí k zemi pomaleji než déšť – jakoby i čas v zimě běžel pomaleji. Vše je schované, přikryté. Stejně jako rostliny mají celý svůj život ukryté kořeny v zemi a nad zemí zůstává u některých jen jakoby kostra, tak stejně tak člověk může přes zimu nahlížet do svých hlubin – do svého nitra a v nitru se spojovat s duchovnem, jež v létě cítí všemi svými smysly. Člověk může v uvnitřnění nechávat skrze sebe proudit barvy, vůně, tóny i příběhy, které působí na druhé v tomto „tichu“ s velkou silou. Rostliny jsou doslova jakoby skryty v lůně matky – a na jaře se narodí. Země, stejně jako matka prožívá v těhotenství to kouzlo skrytého tajemství (v sobě skrytého nového života) a to požehnání tohoto svátečního času. Zima je také jako život „člověka“ v kosmu mezi zrozeními. Připravuje se vše pro budoucí zrození. Matka Země, Vesmír a s ním i spousty duchovních bytostí spolupůsobí a tvoří. Člověk – mikrokosmos, může z těchto spojení také mnohé vytvořit.

JARO Slunce, všeobjímající otec probouzí k životu vše, co matka Země po dlouhou zimu opečovává a ochraňuje. Jaro je opravdu jako narození nového života. Po bílo hnědé barvě, po tichu se začíná objevovat míza – zelený život! Jaro je radost. Je to doba předsevzetí, co vše mohu letos udělat lépe. Jaro je čin. Jaro je krásné. Je tak čisté a jemné. Okvětní lístky ovocných stromů – ta vůně a čistota. A to teplo – člověk je jako v krásném dětském světě. Jaro je jako dětství. Vše je světlé, ohebné a pružné, vše je tak dobré a stále v bezpečí. Zima už je pryč a život se rozvíjí tak pestře, tak bujaře.

17

LÉTO Rostliny dosahují do další proměny. Z listů se proměňují do květů a pak za pomoci přírodního astrálna (hmyzu i větru) se proměňují do plodů, které dále uzrávají. Léto je jako střední věk, kdy můžeme dávat všem na Zemi své plody, jako věk, kdy můžeme plnit svá poslání. Jako věk, kdy jsme stále spojeni s otcem Sluncem, s Vesmírem, je to věk, kdy je Země ve výdechu a i my jsme jakoby ponořeni do kosmických sil. Jsme odevzdáni Vesmíru, ale zároveň v nás vznikají plody a pupeny – zárodky dalšího života, dalšího vývoje. Zárodky něčeho nového, co bude uchováno v nás i během uvnitřněného období zimy. Příroda, člověk i Země úplně vydechují. Od svatého Jána se ale všichni začínají zase pomalinku nadechovat.

PODZIM Všechna období přecházejí jedno do druhého pomalu – pavučinky babího léta vedou do pozdního léta až z dalekého podzimu, který už brzy zavládne nad krajem... Poslední závan barevné astrality – nádherně pastelově zbarvené stromy a díky nim i celá krajina. Ubývající slunce a první mrazíky, zelená zhnědne, voda se vysuší větrem, listí zkřehne a nakonec i ono se schoulí k zemi připraveno přikrýt se sněhovou pokrývkou a proměnit se na živiny, které zase na jaře dají síly nově vyrašivším rostlinkám. Podzim je jako stáří, trochu smutné, avšak moudré. Barvy jsou tak teplé, že znovu vytvářejí barevnou náruč – tentokrát již vyzrálou a ne tak hlučnou a divokou, jakou vytváří jaro.

18

Zahrada jako mikrokosmos – W. Storl Během jarních prázdnin jsem se dala mimo jiné do četby knihy Zahrada jako mikrokosmos od Wolfa-Dietera Storla [3]. Cítím potřebu citovat některé její části zde v mé práci. Uvědomění si těchto souvislostí mi opravdu rozšířilo můj horizont. Příroda se mi stává stále živější, stále se měnící a také mé oči i ostatní smysly začínají vnímat jemnější odstíny a pomalinku začínám sama hledat spojitosti mezi Kosmem a životem na Zemi. Důležitá pro mě byla především část o přeměně energií [3, str. 62] V dřívějších dobách si lidé představovali síly skrývající se za základními látkami a jejich proměnami jako elementární bytosti. V živlu země obrazně prožívali práci gnómů a skřítků v kořenech, kovech a krystalech. Ve vodním živlu, u vyvěrajících pramenů a temných tůní, viděli rusalky a vodní žínky. Ve vzduchu se kolem motýlů a květin činily sylfy a víly a v ohni přebývali „salamandři“. Veškeré naše prostředí je prosyceno různými druhy energií. Tyto energie nazval R. Steiner – éterné utvářející síly. Hovoří o tepelném éteru (síly působící v ohnivém živlu), světelném éteru (vzdušný živel), zvukovém neboli chemickém éteru (protože zvuk, tóny a chemické proměny mají mnoho společného s vodním živlem) a o životním éteru (zemní živel, jehož síly se podílejí na všech životních projevech).“ „Vedle čtyř živlů, v nichž se projevuje vše, co existuje, rozeznávali staří alchymisté tři procesy, charakterizující funkce, pohyby a změny stvořeného. Sem patří sal neboli solný proces, který popisuje krystalizaci, precipitaci (srážení) a tuhnutí. Jeho opakem je sulphur neboli sirný proces, který znamená rozpouštění, disipaci, sublimaci a vyprchávání. Mercurius neboli proces rtuti je prostředníkem mezi oběma extrémy, centrifugálním sulfurickým dějem a centripetálním dějem solným. V typické rostlině ukazují sající kořeny nejsilněji proces solný. Merkurický proces se nejjasněji objevuje ve výměně plynů, v látkové výměně a toku šťáv v listech a stoncích. Květy, vydávající do svého okolí vůně, květní pyl a nakonec i semena, ukazují nejzřetelněji sulfurický proces. Budeme – li jednoduchou kvetoucí rostlinu pozorovat v průběhu roku, uvidíme, že ze zpevnělého kořene nebo tvrdého semene (sal) vytváří nejprve tlusté, okrouhlé, dužnaté listy (merkur), které jsou pak směrem nahoru stále jemnější a hrotitější, až nakonec přecházejí ve vonné a pestré květy uvolňující pylový prášek (sulfur). Také roční doby poskytují názorný příklad těchto procesů. Zima vyvolává krystalizaci vody, vegetace se stahuje do skrytu pevných pupenů, do koncentrované růžice nebo do semene. Ptáci létají v soustředěných hejnech; kravám nevadí, stojí-li namačkány jedna na druhou ve chlévě; jiná zvířata se ukládají k zimnímu spánku. 19

Tento solný proces je na jaře nahrazen procesem merkurovitým. Vidíme ho v náladovém aprílovém počasí, v rychlém růstu rostlin, v tom, že se rodí jehňata a telata a z vajíček se líhnou kuřata a další ptáčata, v pofukujícím vlahém vánku. Na vrcholu léta a na podzim dochází v přírodě ke střídání a nastupuje sulfurický proces, kraj voní senem a květinami, teplým vzduchem poletují semena topolů a bodláků, listy se pestře vybarvují a mnohá zvířata překonávají svou samotářkou povahu v říji a páření. Sulfurický proces pak přes krátký proces merkuru opět přechází do zimního procesu soli.“ „Staří alchymisté nacházeli tuto trojnost nejen ve vnější fyzické přírodě, ale také jako procesy duše a ducha. Zahradník, který je kvintesencí zahrady (pátým, nebeským živlem), v sobě musí vyvinout sůl jasného, krystalického myšlení, merkur pohyblivé soucitné duše a sirný oheň vůle.“[3, str. 68] „Podle názoru renesančních přírodních filosofů je příroda navenek obráceným člověkem, megantropem neboli obřím člověkem, a malý člověk je dovnitř obrácenou přírodou. Proto byla vyslovena zásada, že musíme studovat člověka, máme-li rozumět přírodě, a musíme pozorovat přírodu, máme-li poznat člověka. Uvádím několik případů z onoho nepřeberného množství: Kde najdeme v mikrokosmu například orly a vrabce? Není to vznešený, ušlechtilý let myšlenek nebo třepotavé přelétání každodenních drobných starostí? A slimáci, kde bychom je našli v člověku? Není to mlsný jazyk, hýření a lenivost? A hromy a blesky? Nelze je snad spatřit v blýskání hněvu nebo v náhlém záblesku nějakého nápadu? Oba, vnější i vnitřní blesk, znali lidé odpradávna jako výraz bohů, Tóra, Jupitera, Indry, Ptáka hromu či Michaela.“ [3, str. 71]

20

Sedm božských sfér – sedm planet Rozhodla jsem se zobrazit ve své práci také SEDM BOŽSKÝCH SFÉR, které na Zemi působí a to tak, jak je vnímám a cítím já. K vnímání kvalit jednotlivých dnů mi nesmírně pomohlo setkání na Fořtu ve druhém ročníku studia.

SLUNCE (neděle) Slunce má vládu nad upřímností, rytmem, sladkostí, zlatem, srdcem, stejně jako ušlechtilými, silnými a odvážnými zvířaty, jako jsou lvi a rostlinami, které se otáčejí za Sluncem a rozvíjejí se spolu s ním, jako je lotos. Slunce vládne uvědomělosti, idealismu, sebevědomí a lidskému životu v období od 21 do 42 let.

Slunce je dnem neděle, dnem začátku, dnem odpočinku, dnem spojení se s druhými, posvátným dnem. Vevodí ji barva bílá a odívá se do jasanu.

K neděli náleží archanděl: Michael. Zrno: pšenice. Kov: zlato. Orgán: srdce. Tón: A. Hláska: Au.

Hovoří prosvětlený urostlý Jasan, Strom zlatého Slunce: Ó člověče, buď vzpřímený a vznešený. Nesniž se k nedůstojnému. Buď si plně vědom lidské důstojnosti. [4]

21

Křídy

22

MĚSÍC (pondělí)

K Měsíci patří růst a pomíjení, kojenecký věk, fantazie a přeludy, mléko, řeky, tůně a vodní živočichové, psi vyjící na měsíc, slimáci, houby, rostliny nevytvářející květy a z kovů stříbro. K Měsíci patří také regenerace, růst, reflexe i pasivita, ale také lidský věk od narození do 7 let. K Měsíci patří chlad a zemřelí, stříbro a jas.

Strom: třešeň. Archanděl: Gabriel. Barva: fialová. Zrno: rýže. Kov: stříbro. Orgány: pohlavní. Tón: H. Hláska: Ei.

Hovoří stříbrný měsíc v májovém čase, kvetoucím třešňovým stromem, jehož květy v létě dozrají v plod: Ó člověče, proměň jako rostlina to, co je dole v to, co je nahoře, proměň pudy a dozrávej ke sklizni životních plodů. [4]

23

Akvarel

24

MARS (úterý)

Hněvivý, ohnivý bůh války Mars, který ovládá železo, rudou barvu, krev a žluč, má v živočišné říši svou signaturu v divokých a hrdých zvířatech jako jsou koně, a v rostlinné říši v trnitých a žahavých rostlinách jako jsou bodláky, kaktusy a kopřivy. K Marsu patří také aktivita, praktický rozum, vůle a lidský věk od 42 do 49 let. Úterý je světlý a silný den, den tvořivosti, práce a svobody.

Strom: dub. Archanděl: Samuel. Barva: červená. Zrno: ječmen. Kov: železo. Orgán: žlučník. Tón: C. Hláska: E.

Hovoří sukovitý dub, služebník železného Marta: Ó člověče, zapusť kořeny v hlubinách a usiluj o výšiny. Buď silný a mocný. Buď bojovník, rytíř, ochránce. [4]

25

Akvarel

26

MERKUR (středa)

K Merkuru patří pohyblivost, dětství, tlachání, obchodování, léčení, rtuť, rychle rostoucí rostliny a hbitá zvířata, hadi, léčivé byliny, plíce, jazyk a konající ruce. K Merkuru patří také komunikace, zvědavost, vyjadřovací schopnosti, inteligence a věk od 7 do 14 let. Středa je dnem pohybu, únavy i rychlosti.

Strom: jilm. Archanděl: Raphael. Barva: žlutá. Zrno: jáhly. Kov: rtuť. Orgán: plíce. Tón: D. Hláska: I.

Hovoří rtuťovitý Merkur, živým růstem jilmu a jednokřídelnými semeny: Ó člověče, pohni sebou, buď živý, rychlý, bdělý. [4]

27

Křídy

28

JUPITER (čtvrtek)

Jupiter, jehož signatura se ukazuje ve žluté barvě, v játrech, v ušlechtilých tvorech, jako je jelen a orel, v dubu, ale také v jaterníku a vlaštovičníku, reprezentuje moudrost a důstojnost zralého stáří. K Jupiteru náleží rozhled, smysl pro spravedlnost, myšlení a lidský věk od 49 do 56 let. Čtvrtek je „malou nedělí“, svátečním dnem plným důstojnosti a klidu.

Strom: javor. Archanděl: Zachariel. Barva: oranžová. Zrno: žito. Kov: cín. Orgán: játra. Tón: E. Hláska: O.

Hovoří javor se svými rozprostřenými listy, Jupiterův strom, jemuž je cín svatý: Ó člověče, překonej nenávist a spěch v sobě, hledej hodiny klidu v nichž Dobro a Moudrost mohou být zrozeny. [4]

29

Křídy

30

VENUŠE (pátek) K Venuši je přiřazena cudnost a erotika, mládí, milostný sen a žárlivost, kromě toho i líbezné, něžné rostliny jako bříza a myrta, z kovů měď a v těle ledviny, varlata, ohanbí a tuk. K Venuši náleží snaha o harmonii, umění, citlivost a věk od 14 do 21 let. V pátek spolu s Venuší jsem zrozená i já, proto se mi od ní velmi těžko dělá odstup. Je to den citlivosti a radosti.

Strom: bříza. Archanděl: Anael. Barva: zelená. Zrno: oves. Kov: měď. Orgán: ledviny. Tón: F. Hláska: A.

Hovoří měděná Venuše, panenskou bělavou břízou, která lehce koření a mnoho světla pije: Ó člověče, stav na své Duši. Něhou obdivujíce a milujíce Krásu Světa. [4]

31

Křídy

32

SATURN (sobota)

Ke starému Saturnu patří tmavé barvy, černé jedle a buky, pelyněk, sucho, teplo, ale i chlad, kyseliny a zásady stejně jako čas, v mikrokosmu trudnomyslnost, ustrnulost stáří, ale i jeho moudrost a zralá zkušenost. K Saturnu náleží trpělivost, pokora, schopnost úsudku, vnímání a věk od 56 let až do smrti. Sobota je tmavším, trochu smutným dnem.

Strom: buk, jedle. Archanděl: Oriphiel. Barva: indigo. Zrno: kukuřice. Kov: olovo. Orgán: slinivka. Tón: G. Hláska: U.

Hovoří olověný Saturn, skrze stromy tmavého lesa, jedle, buky a cypřiše: Ó člověče, pociťuj zodpovědnost za bídu svého času i celého lidstva! Uchop vroucně a vážně úlohy, které nám život ukládá. [4]

33

Křídy

34

Rudolf Steiner udává, že planety vzdálené od Země (Mars, Jupiter a Saturn) působí přes křemen na biologické dění tak, že vytvářejí kvalitu a aroma, zatímco planety blízké (Měsíc, Venuše a Merkur) se přes vápno účinně podílejí na kvantitativní produkci biomasy. [3, str. 94]

ROSTLINY Z POHLEDU ANTHROPOSOFIE [3]

„Rostliny jsou věrným obrazem éterných sil, jež na ně působí; věčně rostoucí, ustavičně připojující jeden článek ke druhému, bezhlesé, symetrické a harmonické. Zvuk a libovolný pohyb už patří k astrálnímu světu. Původní rostliny rostly ještě značně neforemně ve vodě (chaluhy a řasy) nebo žily na stinných, vlhkých místech, stále více se však pozvedaly z vodnatého, zemského živlu vstříc vzduchu a světlu, přičemž na sebe braly stále diferencovanější podobu. Mechy už mají vodivá pletiva a napřimují se do svislice; kapradě a přesličky už jsou rozčleněny na kořen, stonek a list; nahosemenné rostliny a trávy již mají květy, ale jejich listy jsou jednoduché a mají souběžnou žilnatinu – znamení toho, že éterné sluneční energie vyzařují zpět přímo do kosmu. Dvouděložné krytosemenné rostliny, rostliny pestrých květů, mají listy s žilnatinou zpeřenou a větevnatou – známka toho, že linie éterných sil krouží samy v sobě a nejsou vyzařovány přímo směrem ven. Přes tuto diferenciaci částí nedochází nikde ke skutečné tvorbě dutých orgánů, jako je tomu v živočišné říši. Rostlina nikdy nepřekročí podoby plochy nebo koule. Goethe to rozpoznal už svou prarostlinou: „Dopředu i dozadu je rostlina vždy jen listem.“ Nikdy nedojde k vyhloubení (gastrikulaci), k tvorbě gastruly. Z toho vidíme, že rostlina do sebe nepřijímá astralitu, jak to činí zvíře. Zůstává němá, pevně zakořeněná, obrácená k makrokosmu. Duševnost (astralita) se jí dotýká jen zvenčí na povrchu, například když hmyz poletuje kolem květu, vítr pročesává listí, zvíře ji pokálí nebo ponrava ožírá kořeny. V květních kališích, luscích, šešulích a tobolkách činí rostlina sice hezký, ale slabý pokus o vytvoření pravých orgánů, které by proti vnějšímu světu postavili svět vnitřní. Přitom se i nádherně zbarvují. Toto zbarvení, které je v podstatě známkou astrality či oduševnění, působí proto také na duši a mysl člověka. Pomocí květin a plodů (jablka lásky) dává člověk výraz svým duševním hnutím. Sotva však učiní tento začátek, dostává se rostlinná bytost na své hranice. Astralita totiž stravuje éterné síly jako plamen vosk svíčky. Květ se rozpráší, vyvane, rozptýlí se v aroma a v pylu a promarní se v plodu. Květní lístky nemají vegetativní životní sílu stonků, oddenků nebo zelených listů, uvadají, a rostlinná bytost se stahuje do drobounkého 35

semínka, aby se znovu ponořila do záplavy éterně – vegetativních sil a začala nanovo.

Vztahy mezi rostlinami a zvířaty jsou mnohdy životně důležitými symbiózami: jen juková můra může opylovat juku a jenom stehnatka fíková, zvaná fíkovnice, fíky. Noční motýli opylují bezbarvé, vonné květy, jež se otevírají na noc. Nevonící, zářivě pestré květiny navštěvují kolibříci a existují dokonce tmavé květy s vůní podobnou myším, jež opylují netopýři. Ačkoli hmyz rostliny požírá, obsahují jeho výměšky různé růstové látky, enzymy a fermenty, které mají na rostliny regulační a stimulační účinky jako hormonální soustava přemístěná navenek. Totéž platí i pro účinky hnoje vyšších zvířat. U zvířat a člověka se trávící orgány nacházejí v nitru organismu. Potrava je kouskována a rozmělňována zuby, nasliněna a v trávicím traktu zpracována enzymy a kyselinami; nakonec jsou potravní síly vysávány vláskovitými klky tenkého střeva. Kde probíhá podobný proces u rostliny? Abychom našli odpověď, musíme opět hledat mimo rostlinu: organická hmota je rozkousávána a rozmělňována hmyzem, potom dále zpracovávána mikroskopickými organismy, až nakonec může být jako humusová látka vysáta klkovitými kořenovými vlásky rostlin. Humózní půda tvoří potravní kaši rostlin. Kořenové vlásky jsou makroskopickým protějškem klků. Většina problémů kulturních rostlin souvisí se zdravím půdy a ne s rostlinami samotnými. Proto je namístě podávat léky, které se používají k regulaci činnosti žaludku a střev u zvířat a lidí, ve vhodné dávce a úpravě i půdě. K tomu se hodí heřmánkový čaj, česneková šťáva, kozlíkové víno, preparáty ze smetanky, dubu a řebříčku stejně jako zákvasy z lichořeřišnice, kopřivy, kostivalu a kokošky. Kde nalézáme u rostlin rytmickou soustavu srdečního tepu, krevního oběhu a plic? I zde se musíme podívat do makrokosmu. Denní asimilační rytmy, které určují koloběh šťáv v rostlině, a roční cyklus Slunce, který určuje počasí, srážky a tím větší koloběh vypařování a cirkulace kapalin rostlinou a atmosférou jsou srdečním tepem, krevním oběhem a rytmem dechu rostlinného světa. Slunce je srdcem rostliny a zároveň jejím zdrojem tepla. Chlorofylová tělíska v „zelené“ krvi rostliny mají své přesné zrcadlení v červených krvinkách (hemoglobinu) lidské krve. To platí dokonce i pro chemický vzorec, jenom s tím rozdílem, že uprostřed heterocyklické struktury porfinu se v hemoglobinu nachází atom železa, zatímco v molekule chlorofylu je na tomto místě atom hořčíku. Chlorofyl se nemůže vytvořit, aniž by bylo přítomno železo jako katalyzátor, stejně tak musí být k tvorbě krve přítomen hořčík. Také červená a zelená barva, s nimiž zde máme co do činění, jsou vzájemnými protějšky, neboť dívá – li se člověk dlouho na červenou barvu, vytvoří sítnice jako opačnou 36

barvu zelenou, a naopak. Rovněž mezi dýcháním zvířat a fotosyntézou se ukazují paralely. Rostlina asimiluje uhlík a vydává kyslík, zvíře vdechuje kyslík a vydává uhlík. Kde se skrývá vápenatá kostra rostliny? Najdeme ji přemístěnou navenek v dolomitových skalách, vápencových horninách a vrstvách slínu. Kde je hlas, píseň, či křik? V šumění větru, v hromobití, ve zpěvu ptáků a ve cvrkotu a bzučení hmyzu. Kdo z nás se jednou nezaposlouchal do písně kvetoucí lípy? [3, str. 128 -129]

ČLOVĚK A ROSTLINA [3]

Rostlina je makroskopickým obrazem lidského bytí. Kde se člověk pociťuje jako střed universa, pociťuje rostlina periferii universa jako svou bytost. Naše Já září ze středu našeho bytí; Já rostliny na ni naproti tomu září z vnějšího universa. Tento protikladný poměr mezi člověkem a rostlinou pojal Platon do obrazu člověka jako obráceného strom, jehož kořeny rostou do nebe a olistěná koruna do země. Tuto imaginaci můžeme vysvětlit následujícím způsobem: člověk převrátil svůj vztah ke kosmu. Emancipoval se z absolutního vevázání do makroskopických zákonitostí. Ve srovnání s rostlinou tím pro sebe získal velkorysý prostor k jednání, i když v sobě tento prostor často skýtá nebezpečná scestí. Člověk postrádá bezpečné útočiště v bezprostřední kosmické moudrosti. Zvíře stojí v tomto vývoji mezi člověkem a rostlinou. To lze vyčíst již z relativního nasměrování v prostoru; rostlina roste od uzlu k uzlu do výše; člověk vlastně roste jakožto dítě od hlavy směrem dolů; zvíře zůstává ve vodorovném směru. Rostlina je vázána na makrokosmos: kořeny – sající, přijímající solný pól – jsou zapuštěné v zemi; listy a stonek – vyrovnávající merkur – jsou vázané na vzduch a světlo; květ a plod – vyzařující, rozplývající se sulfurický pól – jsou vevázané do kosmických procesů tepla. V člověku je solný proces koncentrován v hlavě, v nervové a smyslové soustavě; merkuriální proces se nachází uprostřed, v plicích a srdci; sulfurický proces se ukazuje v pachu, výměšcích a výtocích pohlavních a trávicích procesů. Antroposofické lékařství vychází z tohoto poznatku a používá kořeny na hlavu (např. křen na migrénu), listovou zeleň na srdce, plíce a krevní oběh 37

(např. kopřivu a špenát na chudokrevnost) a květy na trávení (např. heřmánek na žaludek). Z popisu těchto souvislostí poznáváme, že rostlina není individualizovaná bytost jako člověk nebo vyšší živočich, nýbrž velmi složitý aspekt většího, makrokosmického dění. Rostlinstvo je smyslovým orgánem zemského organismu pro vnímání světla. Rostlinstvo můžeme chápat také jako „rytmickou soustavu“ zemského organismu, neboť Země na jaře z půdy vydechuje svět rostlin v jeho mnohotvárných podobách; na podzim je zemí opět nadechován, v semenech a v kořenech vtahován zpět. Rostlinná duše je vlastně semenem připoutána k zemi.

Tolik tedy ze zajímavé knihy Zahrada jako mikrokosmos od Wolfa-Dietera Storla.

Další vývoj kaštánku

16. února Pomalu slézá sníh. V době dříve „nejtužší zimy“ k nám letos přichází jaro. Modrá obloha a jasné slunce už tolik hřejí. Teplota vystoupla až k 9°C. Je jaro. Kaštánek už má pupeny zase nalité. Žije. Jakoby už opravdu čekal, kdy bude moci vykouknout. Síla už jde nahoru, ne dolů, jako tomu bylo na podzim. Světlo už kouzlí. 26. února Po sněhu ani památky. Vše se začíná radovat. Světla už je tolik! Už jsou tu ptáčci a zpívají ráno, v poledne, po celý den. Matička Země propouští k nebi své první dítky – bledulky a sněženky. Kaštánku se výrazně odlišil kmen, který je už dva roky starý a kmen, který je od loňska. Dvouletý kmen je poset tečkami, je tmavší a hnědkavý. Jsou na něm malinké „brázdy“ – rýhy – vrásčitá pokožka kaštanu. Loňský výhon je spíš zelenavý, mlaďunký, kůžička je ještě pružná a hladká, bez vrásek starostí. Pupeny zčervenávají. Na obrázku je vidět, jak síly světla začínají prostupovat až k Zemi. Je malován křídami. 38

Křídy, únor 2015

39

Křídy, březen 2015

40

Kaštánek je nyní 37 cm vysoký, na konci s 1 cm velkým pupenem. Ve výšce 12 cm jsou na kmeni první větvičky a ve výšce 27 cm jsou na kmeni první pupeny od země.

Prožili jsme nesmírně světlé a vědomé Velikonoce. Dokonce smrt se nás dotkla na Velký Pátek. Náš pes Ben ulovil malinkého zajíčka a přinesl ho polomrtvého domů do zahrady. Ještě chvíli žil a pak ho Ben navždy usmrtil. (Musím ještě napsat, že Ben je již devítiletý velmi mírný a klidný pes (retrívr). Tento úlovek byla už jen jeho malinká výjimka.) Byla to smrt „jen zajíčka“, ale byla tak živá. Byl to malinký odlesk té nesmírné bolesti, když zemřel učitel – člověk, jenž byl LÁSKA. Láska, ve které je moudrost, soucit a ODPUŠTĚNÍ. Nesmírná bolest pro Marii, Josefa a blízké... Naše zahradní smrt byla tak maličká, přesto mé srdce pocítilo kousek z žalu a bolu. S dětmi jsme ve škole napekli „jidášky“ a také navštívili pískovcovou „Skalákovnu“, kde nám Země darovala opět některé ze svých polodrahokamů. V Neděli Velikonoční jsme s dcerami vyšly před svítáním ke studánce pro životodárnou vodu. Byl zrovna úplněk. Z tohoto zážitku následně vznikl další obrázek do 7 planet, které nás životem provází (uvedený výše). Zážitky z tiché cesty vesnicí, z vyprávění příběhu i z prvních ptačích zpěvů, jsou nepopsatelné. Byla to ale zážitky velmi jednoduché, silné a čisté. Na malování vajíček jsme vyzkoušeli novou techniku – místo „batikování“ vajíček v cibulových slupkách hlavně dcery malovaly a malovaly voskem. Po Velikonocích jsem obstála ve své učitelské praxi – čtyři dny jsem učila spolu s mými prvňáčky i prvňáčky ze Semil – třídu pana učitele Jana Slavíka. Učení bylo náročné, ale jak už to bývá, co člověku nejde úplně samo a snadno, zanechá ty největší zážitky. Člověk se sebepřekonáváním stává zase úplně novým, obohacenějším člověkem. Jsem šťastná, že nejsou naši prvňáčci tak izolovaní. Atmosféra, kterou je škola v Semilech prosycena, má úplně jinou sílu, než atmosféra, která je v naší malé školičce. Po čtyřech dnech učení ale doznávám, že je to daleko, daleko náročnější učit třídu 23 dětí než třídu mých 3 dětí. Je to velmi zodpovědná a náročná práce. Vyžaduje trpělivost, důslednost, pracovitost, obětavost, moudrost, pokoru, důvěru, radost i tvořivost. A hlavně vyžaduje od člověka stále a stále se učit.

41

S panem učitelem i celou třídou jsme navázali velmi blízké přátelství a těšíme se na společný čtyřdenní pobyt v Bosně nad Jizerou i na společné sjíždění řeky Jizery. Kaštánek začíná být velmi živý – další obrázky jsou obrázky rašícího pupenu. Dříve jsem si nedokázala představit, jak se mohli Popelce vlézt její překrásné šaty, střevíčky a dokonce i kočár do malinkého oříšku, ale teď vidím, že je to možné – strom (rostlina) ze svého malinkého pupenu vytváří obrovskou korunu – listy, květ, další stonek – opravdu neuvěřitelně mnoho je skryto v malinkém pupenu. Je to vlastně takový druhý zázrak. První se děje, když ze semínka vyraší kořen i stonek a druhý se děje každý rok, když z pupenu vyrůstá opět téměř nová rostlinka. Toto semeno je již vzneseno do vzdušného živlu z onoho zemského, ve kterém se rostlina nachází, když semínko zakořeňuje. Poslední zázrak je u rostliny ten, když z překrásného a vonného květu vytvoří plod. Všechnu svou krásu daruje dítěti – semenu ukrytému v plodu.

1. května Celá zahrada překrásně kvete (obzvláště třešně) a voní. Již odkvetly švestky, broskve i meruňky a zem je již posetá sedmikráskami a pampeliškami. Dosela jsem zbylá semínka, obzvlášť velkou radost mi dělalo setí do našeho nového kruhového záhonu. V kruhu si samy rostlinky říkají, kde by chtěly mít své místo. Je to tak jemné a malebné – oproti hranatým, obdélníkovým záhonkům, které máme hned u domu. Do středu jsme nasela slunečnice, kolem nich pórky, za nimi jsou sazeničky kedluben. Pak následuje kruhový chodníček, z nějž jsou paprskovitě naseta mrkev, petržel, řepa, černý kořen, ředkvičky, hrášek i salát. U vstupu do kruhového záhonu jsem nasadila 3 sazeničky majoránky, abychom byli vždy při vstupu přivítání její léčivou vůní. Osadila jsem i všechny možné truhlíky, co na domě i u domu máme. Vše ožívá. Dýchám spolu s rostlinami a jsem rozprostřená v bytostech rostlin, které k nám přišly pro radost a krásu...

14. května Seminář mi dal ten veliký dar, který spočívá v tom, že jsem začala vidět věci a celý život stále nově. Den co den se vnitřně snad i díky duševnímu kalendáři děje něco nového, co ale má hluboký smysl a význam. Něco nového, díky čemuž je život nesmírně bohatý. To nové souvisí a obohacuje to staré, otevírá cestu k budoucímu...

42

Nejvíce mě před studiem semináře ubíjela strnulost, vše bylo v „zajetých kolejích“ mysli. Mysl teď konečně začala zase dýchat a žít, ne přežívat a skomírat. Život je nádherný dar, který je v každém okamžiku tak plný. Zvláště teď na jaře se člověk (alespoň tedy já) jen rozplývám nad tím zemským rájem květin, travin, stromů, ptáků, brouků, hmyzu i tepla slunce a ulehám do měkké náruče matky Země, u které se opravdu rozplývám.

Kaštánek během května opravdu kouzlil. Z pupenu se během dvou dnů vyklubaly první skrčené lístky. Ty se natahovaly dál a dál, rozvíjely se a následně se objevovalo další a další patro lístků. Kaštánek je ještě malý, proto ani letos nepokvete. Pro úplnou představu vývoje kaštanu jsem vždy čas od času utrhla kaštanovou větvičku i s květem z velkého kaštanu. Obrázky jsou kresleny tužkou a pastelkami.

24. dubna

23. dubna

43

Tužka, 2. května

44

Pastelky, 2. května

45

Tužka, 5. května

46

Pastelky, 7. května

47

Tužka, 12. května

48

Pastelky, 14. Května

49

Křídy,duben - květen 2015

50

Křídy, červen 2015

51

7. června byly již na velkém kaštanu krásné malé kaštánky spolu s ještě neodkvetlými květy. Květ se přelévá do plodu, který je tak měkounký a světlounký. Je to tak milé, jako malé koťátka v hrsti – jako všechna děťátka... Listy z kaštanu už začínají být hnědě flekaté i dírkované – prožrané nejrůznějšími živočichy. Na našem malém kaštánku už jsou zřetelné i pupeny, které budou udržovat život po celou další zimu. Během jarního růstu se kaštánek vytáhl z původních 33 cm až do výšky 49 cm. Tedy o celých 16 cm a tento růst zvládl během 3 týdnů. Má celkem 5 pater listů. Některá patra jsou jen z listů, dvě patra jsou již z větviček, ze kterých až následně vyrůstají listy. Všechna patra vyrůstají z pupenů, které jsou vždy dva - naproti sobě. Z vrcholového pupenu, který byl na jaře korunou kaštánku, vyrostly celkem tedy tři další patra. Z prvního patra vyrostly malinké větvičky, které se až zhruba 4 cm od stonku rozvětvují do listů. Další patro je z listů a poslední patro zakončuje kaštánek mladinkou zelenavou korunkou, pod kterou vyrůstá poslední patro listů. První listy nad jarním vrcholovým pupenem mají největší velikost ze všech listů kaštanu. Směrem k zemi se velikost listů spíše zmenšuje. Větve i listy vyrůstají po celém stonku ve dvou směrech – vždy dvě patra ve stejném směru a následně jedno patro kolmo k předchozím. Pak opět dvě patra ve stejném směru a jedno ve směru kolmém. Kaštánek s novými listy vytváří ihned i nové pupeny, které přečkají další zimu.

Vzhledem k tomu, že kaštánek nemá stále květy a plody, rozhodla jsem se doplnit práci o výtvarné zobrazení větviček, na kterých tento děj probíhá. Trhala jsem je z kaštanů, které jsem nakonec v okolí našeho domova objevila.

52

Akvarel, 2. května

53

Pastelky i tužka, 8. května

54

Tužka, 15. května

55

Temperové barvy, 29. května

56

Křídy a tužka, 7. června

57

V týdnu od 25. do 28. května jsme byli s našimi prvňáčky na školním výletě – jeli jsme společně s prvňáčky ze Semil na horskou chatu Bosnu v Pasekách nad Jizerou v Krkonoších. Výlet to byl velmi vydařený, ale i fyzicky náročný. S prvňáčky jsme také vyčistili naši studánku a připravili krásnou slavnost Letnic. Školní rok se nám velmi vydařil. U přezkoušení na běžné ZŠ, která nás zaštiťuje a na které jsme pravidelně jezdívali, jsme obdrželi velké pochvaly. Děti hrají téměř úplně čistě všechny tóny pentatonické flétny, umějí sami zahrát zhruba 7 písniček, tiskací písmo i matematiku zvládají dle plánu ukázkově. Upletli malé sovičky i taštičky na poklady, namalovali spousty akvarelových obrazů a také velmi živých obrazů voskovými bločkami k pohádkám, které jsme během tohoto roku prožívali. Umějí spousty tanečků, básniček i říkanek, často hráli divadelní role v pohádkách a hlavně musím říct, že rozkvétají do radosti a tvořivosti. První rok waldorfské výuky jim dal opravdu silné kořeny k jazyku i ke světu forem.

Tuto radost z tvoření a celé výuky, které jsem se snažila dávat co nejvíce, byla 12. června smetena další waldorfskou vichřicí našeho Spolku Wrabec. Maminka naší žačky Aničky, spoluzakladatelka naší školy, se rozhodla změnit svůj život ke „svobodě“. Během školního našla si nového muže a přestěhovala se i se svými třemi dcerami do Liberce. Přestala se účastnit jakýchkoliv akcí naší školy, kterých se naopak velmi významně začal účastnit Aniččin tatínek. Maminka neumožní Aničce další rok pokračovat v našem směru výuky, Anička i tatínek si to velmi přejí, ale maminka se rozhodla jinak. Bohužel ze zkušeností, které jsem tento rok měla, vím, že výuka dvou dětí nemá valného smyslu. Opravdu to není ani ten nejmenší kolektiv. Těžko vzniká ta kouzelná energie společného tvoření, která už se třemi dětmi přichází, pokud jsme jí otevřeni. Pokud tedy nepřijde během prázdnin do naší školy další druháček, nebudeme moci ve výuce pokračovat. Cesty k založení waldorfské školy v Liberci jsou opravdu křivolaké, plné krásných zážitků, ale i bolestí a smutku. Kéž se nám to jednou podaří!

58

Podzim 2014

59

Léto 2015

60

61

Závěr

Má práce nemá jednotný ráz vědeckého pozorování kaštanu. Také slova, která v práci uvádím, se netýkají jen kaštanu. Práce se snažila být ukázkou mého uměleckého spojování se s kaštánkem během celého posledního školního roku. Popisuji v ní své vhlédnutí do zákonů přírody, které mi umožnily citované knihy a v neposlední řadě v práci popisuji svou snahu na poli waldorského vyučování, se kterým jsem byla letos nerozlučně spjata. V práci jsou také mé pohledy na jednotlivé planety, které ovlivňují celé naše lidské i přírodní bytí. Jsem ráda, že jsem si našla čas od času chvíle na malování i kreslení kaštanu. Nemám pocit, že jsem vytvořila nějaká zázračná díla, ale byly to posvátné chvíle, které mi malinko otevřeli oči i do zákonů světla a stínů. Také jsem trošku nahlédla do toho, jak se dá v malování i kreslení vytvořit prostor a hloubka. Cvičení se v kreslení i malování mi velmi prospívalo. Měla jsem opravdu po celý rok pocit, že jsem byla k práci vnitřně vedena a za toto vedení velmi děkuji.

Z pozorování proměn kaštanu během roku mohu říct, že kaštánek má období stáří; období, kdy mu žloutnou a sesychají listy, které pak odpadávají k zemi. Má období „umírání“, kdy ho opouští všechna síla – všechna voda – to se děje v dušičkovém listopadovém čase. I pupeny, které jediné zbyly na stonku po listech, se zmenšují a jakoby scvrkávají. V zimě pak kaštan opravdu „spí“. S probuzením si dává oproti okolní přírodě načas. Probouzí se až koncem dubna. Pak se ale pupeny začnou pomalu nalívat, měnit svou barvu do červena a během dvou dnů se jako zázrak objeví první skrčené lístky. Je to velmi podobné skrčeným křídlům právě se vylíhnutého motýla. Pak přibývají další a další světlounké listy, které sílí a začátkem léta již mají svou největší velikost. Zároveň s prvními lístky vznikají i další pupeny – pupeny, které přečkají další zimu. Během léta pak už kaštan slouží jako potrava pro různé živočichy, místy žloutne a objevují se na něm flíčky i dírky. Všechnu měkkost a dětskost ztratí během prvního měsíce od jarního pučení. Pak sílí a vyživuje plody, které ale náš zahradní kaštánek ještě nemá. Proto jsem doplnila práci o pohled na kvetoucí větvičky větších kaštanů z našeho okolí.

62

U proměn kaštanu jsem se v každém měsíci snažila zachytit náladu toho kterého měsíce. Nálada, která je popisována v Kalendáři Duše, a kterou jsem i já zažívala nejen při pozorování. Pouze u jarního rozmachu jsem kreslila více detailních proměn kaštánku.

Chtěla bych na závěr ještě napsat, že semináři vděčím za to, že mi otevřel cestu k pravdě. Umožnil mi poznat, že není třeba opisovat v životě stále stejné vzorce, že se člověk může svobodně rozhodnout, zda bude žít podle pravdy, či ne. Podle pravdy k sobě i ke druhým. Zda bude žít s ohledem na druhé, či ne. Během semináře jsem se vědomě rozhodla nést svůj kříž.

Dalším obrovským darem je svět hudby, který se mi otevřel. Děkuji velmi za něj. Seminář mi toho dal opravdu mnoho. Je mi líto, že končí, ale doufám, že se poupátka semináře rozvinou do nádherných květů a pevných a silných plodů – darů lásky, jako to dělá každý rok „můj kaštánek“. P.S. Doufám, že už se mu brzy objeví jeho první květy!

63

Použitá literatura

[1] HRADIL, Radomil: Duše rostlin, Fabula Hranice, 2004, ISBN 80-86600-12-2. [2] STEINER, Rudolf: Zemědělský kurz, PRO – BIO, Votobia Olomouc, 1998. [3] STORL, Wolf – Dieter: Zahrada jako mikrokosmos, Eminent Praha, 2001, ISBN 80-7281-143-6. [4] JANÁTOVÁ, Anežka: Básnické texty k sedmi božským sférám. [5] MLČOCH, Zbyněk: www. stránky, vytvořené 20. 8. 2014, citované dne 12.2.2015. http://www.zbynekmlcoch.cz/informace/texty/byliny-rostlinyzdravi/kastan-jirovec-madal-ucinky-na-zdravi-co-leci-pouziti-uzivani-vyuziti [6] obrázek převzat z internetu – google server, 18. ledna 2015. http://hobby.idnes.cz/kastany-zloutnuti-klinenka-jirovcova-dh2-/hobbyzahrada.aspx?c=A120906_111648_hobby-zahrada_mce

64

Přílohy I. Obrázky kreslené křídou na tabuli pro prvňáčky během školního roku 2014/2015.

65

66

67

II. Léčivé účinky kaštanu [5].

Kaštan - Jírovec maďal (latinsky aesculus hippocastanum) léčí záněty, otoky lymfatických žláz a také cévní problémy. Posiluje žilní stěny v končetinách (je vhodný k prevenci křečových žil - varixů). Ulehčuje vylučování moči při zvětšené prostatě. Ředí krev. Léčí hemoroidy, bércové vředy. Zlepšuje prokrvování orgánů. Snižuje hladinu cholesterolu v krvi, čímž pomáhá při cukrovce a jaterních potížích. Má svíravé účinky. Při revmatických chorobách (revmatoidní artritida) se doporučuje nosit kaštany po kapsách. To samé se doporučuje ženám v období přechodu (klimakteria). Zralé kaštany neutralizují škodlivé záření podzemních vodních toků, navracejí spánek, v noci zmírňují revmatické potíže. Za tímto účelem je dobré dávat pod postel tři látkové sáčky s patnácti kaštany v každém. Kaštany je třeba každý rok měnit. Způsob použití: Z kaštanů (případně květů) děláme pouze tinkturu. Vezmeme celé kaštany, odstraníme z nich hnědou slupku a žluté jádro nastrouháme. Z nastrouhaných kaštanů vyrábíme tinkturu, která se dávkuje 3x 20 - 30 kapek. Léčebná kúra kaštanem má trvat zhruba měsíc až dva. Kaštanová tinktura se hodí do směsi cévních tinktur z ginkga, routy, komonice a třezalky. Použití v kuchyni: Z jedlého kaštanu (kaštanovník jedlý) se rozemletím připravuje mouka, která má všeobecné použití. Pochoutkou jsou i pražené jedlé kaštany. Kontraindikace: Kaštan je mírně toxický a není vhodný pro děti a těhotné ženy.

68