UNIVERSITAS OSTRAVIENSIS ACTA FACULTATIS PHILOSOPHICAE/244
HISTORICA 16/2009
VZTAHY OBCE ZÁBŘEH NAD ODROU K VÍTKOVICKÉMU HORNÍMU A HUTNÍMU TĚŽÍŘSTVU PŘED I. SVĚTOVOU VÁLKOU Pavel Kladiwa KLADIWA, Pavel: Relationships between the municipality of Zábřeh upon Odra and Vítkovice Coal and Ore Mining before World War I Zábřeh upon Odra was until the second third of the 19th century only a small landed village with pure Czech inhabitants; but in its surroundings grew up one from the biggest industrial business in Habsburg Monarchy, steelworks in Vítkovice. From the beginning of the 20th century, VHHT had been involved in communal affairs of Zábřeh with the goal to get control of the public space because it wanted to build new production plants. Study describes national and social aspects of divergences between Czech municipal leading and Austrogerman concern before WWI. Keywords: Czech lands 1848–1918 – business interests and municipality – communal self-government – communal elections – national conflicts Contact: Ostravská univerzita v Ostravě, Česká republika;
[email protected] *** Vesnice Zábřeh nad Odrou vznikla pravděpodobně v kolonizační vlně v polovině 13. století. Až do konce druhé třetiny 19. století měla zcela agrární charakter. Vceňovací operát stabilního katastru evidoval v roce 1843 v Zábřehu 784 obyvatel žijících ve 101 domech a 171 domácnostech, přičemž členové 164 domácností se živili zemědělstvím, čtyř domácností zemědělstvím a průmyslem a zbývajících tří domácností jinou činností. Malá obec měla na ostravské poměry poměrně velký půdní fond 1 690 jiter 1 , z toho 1 345 jiter orné půdy. Bylo to více než v případě dvakrát lidnatější Moravské Ostravy, která měla tehdy 1 456 jiter, z toho 1 193 jiter orné půdy; větší půdní fond než Zábřeh měly z okolních obcí Svinov a Slezská
1
1jitro = 0,57ha.
113
Ostrava. V Zábřehu sídlilo podle údajů stabilního katastru 10 půlláníků, 18 čtvrtláníků, 11 zahradníků a 58 malých domkářů (chalupníků). 2 Poté se poměry začaly měnit. Industrializace ostravského regionu nezůstala bez vlivu ani na život Zábřehu. Obce se bezprostředně dotkla od osmdesátých let 19. století, zejména vlivem železniční vlečky Vítkovice-Svinov, která procházela jejím katastrem. V blízkosti vlečky bylo založeno hned několik průmyslových závodů. 3 Do roku 1880 se Zábřeh rozrostl na 1 439 obyvatel, o deset let později měl 3 209 obyvatel, z toho 2 825 české a 174 německé obcovací řeči. Největší populační boom nastal v posledním desetiletí předminulého století, v němž se počet zábřežských obyvatel, hlavně vlivem migrací, zvýšil na 7 563. Německou obcovací řeč udávalo v roce 1900 stále jen 366 osob, avšak v průběhu následujících deseti let jejich počet vzrostl na 1 111 při 9 809 obyvatelích (dále 7 602 česká, 850 polská a 246 cizinců). 4 V této skutečnosti se již zřetelně zrcadlí narůstající váha Vítkovického horního a hutního těžířstva (VHHT), což byl vlastník železáren v sousedních Vítkovicích a v té době již nejvýznamnější chlebodárce zábřežské populace. Vítkovické železárny postavily přímo na katastru obce Zábřeh novou ocelárnu. V roce 1913 si VHHT postavilo ještě normálně rozchodnou dráhu z Vítkovic do Zábřehu hlavně za účelem dovozu písku ze zábřežských pískových dolů. 5 Dalšími průmyslovými podniky v Zábřehu byly továrna na dehtové výrobky firmy Julius Rütgers (zal. 1892, největší průmyslový podnik na katastru obce), továrna na cement firmy Adolf Suess&Co., továrna na dehtové výrobky firmy Posnansky&Strelitz (zal. 1886), šachta Bedřiška těžířstva Marie-Anne (hloubení zahájené roku 1899 však muselo být nakonec zastaveno), a konečně První strojní cihelna s. r. o. (jako jediná z uvedených podniků byla ovládána českým kapitálem). 6 V roce 1912 se na prvních čtyřech místech daňové poplatnosti seřadily tři právnické osoby – firmy Adolf Suess&Comp. (7 546 K), VHHT (1 783 K), Poznansky&Strelitz (1 717 K) – a majitel realit Ignác Goldberger (1 657 K). 7 Od počátku 20. století, kdy vítkovické železárny hledaly prostor k územní expanzi (potřebovaly vybudovat nové výrobní jednotky a katastr Vítkovic byl již přetížen), se VHHT začalo bezprostředně angažovat v zábřežských komunálních záležitostech, přičemž mu očividně šlo o vlastní podnikatelské zájmy. Už před obecními volbami v roce 1901 vydal český tábor vedený dosavadním starostou Černým výzvu, aby obyvatelstvo volilo české kandidáty z přiložené kandidátní listiny, neboť slovanský Zábřeh je napaden, ohrožen a usiluje se o jeho
2
3 4 5
6
7
PAVLICA, T. [MYŠKA, M.]: Ostrava ve světle odhadních operátů; stabilního katastru v roce 1843. In: Ostrava. Sborník příspěvků k dějinám a výstavbě města 8. Ostrava 1975, s. 413–415. JIŘÍK, K. a kol.: Dějiny Ostravy. Ostrava 1993, s. 620. Special-Orts-Repertorium von Mähren. Wien 1885, 1893, 1918. BARCUCH, A. – ROHLOVÁ, E.: Místopis starých Vítkovic (pokračování). In: Ostrava. Příspěvky k dějinám a současnosti Ostravy a Ostravska 21. Ostrava 2003, s. 131–132. SKÝPALA, O. – ROZEHNAL, L.: Ostravský sborník a adresář II. ročník, rok 1909–1910. Moravská Ostrava 1910, s. 150-154. Archiv města Ostravy (= AMO), fond Archiv obce Zábřehu (= AOZ), kart. 7.
114
poněmčení. 8 Česká strana v těchto volbách potvrdila své postavení v obci. O tři roky později se vedení VHHT rozhodlo, že se bude bezprostředně angažovat v nastávajících obecních volbách v Zábřehu nad Odrou. Vedlo to k eskalaci napětí, neboť radnice ovládaná Čechy nehodlala vyklidit veřejný prostor v obci. Podle tvrzení českého tisku si nechal sekretář VHHT Walter Landauer předvolat zaměstnance železáren bydlící v Zábřehu a vyhrožoval jim pro případ, že by volili Čechy. 9 Takové výhrůžky rozhodně nepostrádaly účinnosti vzhledem k tomu, že tehdejší obecní volby nebyly tajné – volilo se ústně před volební komisí. Obecní volby v Zábřehu začaly na konci září 1904, a to volbou třetího volebního sboru nejnižších daňových poplatníků, jak to ostatně přikazoval volební řád. V tomto sboru se o hlasy voličů ucházel i dosavadní starosta obce, rolník Jan Černý. Česká strana i dále nominovala převážně muže existenčně nezávislé na železárnách – čtyři řemeslníky, dva domkáře a správce velkostatku, a vedle nich pouze dva dělníky. 10 Pár hodin po zahájení volebního aktu došlo k otevřenému konfliktu, který vedl ke zmaření voleb. Co se onoho dne stalo? Dejme slovo oběma zainteresovaným stranám, z nichž každá přišla samozřejmě se svou verzí událostí. Pro vylíčení volební kauzy budeme parafrázovat a z části citovat článek z Ostravského deníku, listu české pokrokové strany. Volby třetího voličského sboru byly po polední pauze násilím přerušeny. Vítkovické železárny vyslali na
sekretáře Landauera a množství úředníků a mistrů, kteří ovlivňovali dělníky. Dokonce jim rozdávali poukázky na guláš, pivo a kořalku, připravené v blízké hospodě. Mezi německými kandidáty byli dva židé a čtyři úředníci železáren. Po polední pauze prohrávali němečtí kandidáti (67–46 hlasů) s českými (92–64 hlasů). Strhla se mela mezi českými členy volební komise a úředníky a mistry železáren, kteří se stále snažili kontrolovat, jaké kandidáty si volič vybral [svého zástupce do volební komise se železárnám prosadit nepodařilo, česká samospráva to odmítla – pozn. aut.]: „Vítkovičtí začali řvát, křičet, až se v uších zaléhalo, zdvíhali hole a hnali útokem na volební komisi jako Japonci na Port Artur. Dva členové volební komise sotva stačili sebrat část papírů a utéci, radní Petřík oknem se zachránil. Začali lítati stoly, židle, hole, jeden mrštil sklenicí, která rozbila hlavu jednomu českému voliči…“ 11 Blíže k české straně měl i sociálnědemokratický list Duch času. Tehdejší sociální demokracie byla ještě internacionální, k rozporu mezi centralisty a autonomisty došlo až o několik let později, avšak VHHT bylo pro tuto stranu na Ostravsku arcinepřítelem číslo jedna z jiného než národnostního důvodu – vládlo tvrdou rukou nad svými zaměstnanci a nepřipouštělo v železárnách nezávislé odbory. „V Zábřehu bylo přesvědčení voličů spjato v pouta hospodářské odvislosti a vzpouzející se cit utápěn v alkoholu. Zábřežské volby jakoby pro výstrahu demonstrovaly nestvůrnost a ničemnost obecního volebního řádu, přežitku to staré doby… Ústní hlasování je hanebným, nemravným prostředkem k znásilňování neodvislých neb zbabělých voličů, při slabých charakterech svádí ku korumpování voličů, k prodávání hlasů a tím 8 9 10 11
Tamtéž. Ostravský denník, 27. září 1904, s. 2–3. Tamtéž. Ostravský denník, 29. září 1904, s.1–2, článek „Úředníci vítkovických závodů rozbili volby!“
115
i osobního přesvědčení buď za peníze nebo za trochu chlastu… Veřejnou volbou v obci nemůže dělnictvo dáti průchod své vůli a svému přesvědčení, jsouc komandováno svými vykořisťovateli i proti svému přesvědčení voliti. Dělnictvo, pomíjející svého vzdělání a sjednocení, nedbale a lehce nátlaku podlehne. To jsme pozorovali při volbách zábřežských. Již několik dnů před volbami byli voláni oni voliči zábřežští, kteří pracují ve vítkovických železárnách, k raportu a bylo jim srozumitelně řečeno, jak se mají při volbách zachovat, by existenci v závodu nepozbyli. To také účinkovalo. V uvedený den již od sedmé hodiny ranní táhly zástupy vítkovických dělníků v čele se svými pohaněči k volební místnosti… První zastavení bylo v Heitlingerově putyce, kde pro znásilněné dělnické voliče bylo přichystáno občerstvení… Úředníci z vítkovických mordoven [takto „titulovali“ sociální demokraté vítkovické železárny – pozn. aut.] obsadili místo, kde voliči museli procházet k volební komisi. Každý z popoháněčů měl seznam v rukou a dával pozor, z jakých lístků kdo volí a hned si ho zaznamenali… Komandanti vítkovičtí na tom neměli ještě dost, co již prováděli, chtěli, aby komisař připustil někoho z jich středu do volební komise, aby i tam se přesvědčili, zda-li je dělníci neklamou. Žádosti jich vyhověno nebylo. Volba se zdlouhavě protáhla do půl druhé a pak byla dvouhodinová přestávka. Přes tu dobu posilňovali se voliči na volebním pivu a guláši, takže než došlo k pokračování volby, měli už mnozí té ráže dost, následek toho byl, že dělali křik a po čtvrtém neb pátém voliči byla volba rozbita a komise se svými papíry měla co utíkat…“ Sociální demokraté kritizovali dále skutečnost, že dosavadní česká obecní klika v Zábřehu s nimi nepočítala, neboť radní Petřík jim slíbil v případě uzavření předvolební dohody pouze tři mandáty, což odmítli jako nedostatečné zastoupení. 12 S poněkud odlišnou verzí příběhu přišel zástupce centrálního ředitele VHHT Adolf Sonnenschein, a to v dopise jednomu ze spoluvlastníků těžířstva, Salomonu Albertu Anselmu Rothschildovi, do Vídně. Uvedl v něm, že na konci září 1904 probíhají obecní volby v Zábřehu a s ohledem na to, že železárny vlastní v Zábřehu velké pozemky a s velkou pravděpodobností budou tímto směrem v blízké budoucnosti rozšiřovat svá výrobní zařízení, mají velký zájem na participaci na obecní správě. Dále poznamenal, že obec hospodařila s penězi velkých daňových poplatníků nezodpovědně. Vzhledem ke zmiňovaným skutečnostem se VHHT rozhodlo spolu s dalšími v Zábřehu situovanými průmyslovými podniky, že zasáhne do volebního boje: „Vytvořili jsme kandidátní listinu, na níž je zastoupen průmysl, zatímco dřívější obecní samospráva sestávala výlučně z česko-klerikálních, průmyslu nepřátelských rolníků. Přirozeně jsme naši kandidátku zpřístupnili našim dělníkům a sdělili jsme jim, že železárny mají zájem na jejím úspěchu. Dále jsme dělníkům pro čas voleb poskytli dovolenou, abychom jim umožnili volit, aniž bychom samozřejmě dopředu věděli, zdali pro nás budou hlasovat. Nepřekročili jsme přípustnou míru agitace, obzvláště zákonná ustanovení. Pro Vaši informaci sdělujeme, že včera začaly volby ve třetím sboru. Když se během voleb zjistilo, že česko-klerikální kandidáti prohrávají, vyprovokovali Češi nepokoje a znemožnili další volební akt. Volby budou znovu vypsány. Protože vždy dbáme na to, abychom nepřekročili zákon, a voleb se účastníme jen tam,
12
Duch času, 6. října 1904, s. 1–2.
116
kde to vyžadují hospodářské zájmy těžířstva, žádáme Vás, abyste případné denunciace nechal bez odpovědi. Budeme Vám vděční, když nás o nich budete informovat.“ 13 O pár dnů později odeslal Sonnenschein Rothschildovi další informace: „Česká národní strana se nyní pokouší dát volbám čistě nacionální charakter a obviňuje průmysl, obzvláště VHHT, že chce Zábřeh germanizovat. Toto tvrzení je samozřejmě nepravdivé, jde nám pouze o hospodářské zájmy. Při minulý týden probíhajících volbách, jež byly Čechy zmařeny, se ukázalo, že pro průmysl by nebylo nereálné, dosáhnout alespoň částečného volebního vítězství. Tomu chtěli Češi za každou cenu zabránit a spojili se se socialisty. Pro úplnost ještě musíme poukázat na skutečnost, že jsme byli, stejně jako zbývající průmyslníci, připraveni uzavřít kompromis, jenž by průmyslu zajistil odpovídající zastoupení v obecním výboru. Toto však Češi neakceptovali a chtěli nám poskytnout maximálně 3-5 mandátů v prvním volebním sboru. Jak se proslýchá, chtějí Češi interpelovat v zemském sněmu a jednat s premiérem a s baronem Rothschildem. Tvrdí, že jim bylo ze strany ředitelství VHHT přislíbeno, že se nebude o volby starat. Toto tvrzení je nepravdivé… V každém případě Vás prosíme, abyste deputaci vysvětlil, že těžířstvo [míněno VHHT – pozn. aut.] musí trvat na účasti v obecním výboru. Na tom musíme trvat, neboť ustupování před terorismem Čechů by pro nás mělo v budoucnu neblahé následky. Dr. Landauer bude pozítří ve Vídni, sdělte nám, prosím, jestli se s ním chcete setkat, informoval by Vás podrobně o celé záležitosti.“ 14 Jak vyplývá z předešlého citátu, česká strana měla v úmyslu zainteresovat v celé záležitosti své poslance na zemském sněmu. Proto Adolf Sonnenschein zasvětil do kauzy – jako preventivní protiopatření – i bývalého moravskoostravského starostu a toho času zemského poslance za městskou kurii, Adalberta Johannyho, a to dopisem z 8. října 1904. Kromě již výše vylíčené Sonnenscheinovy interpretace událostí v něm bylo zdůrazněno, že v Zábřehu s více než 7 000 obyvateli jsou situovány tři velké průmyslové podniky, a to Suessova cementárna, Rütgersova továrna na dehet a další továrna na dehtové výrobky Posnansky&Strelitz. VHHT nemá toho času na katastru Zábřehu žádný závod, ale je největším majitelem tamních pozemků a má v nejbližší době v úmyslu expandovat na katastr obce, neboť prostor, jenž je k dispozici ve Vítkovicích, je již plně obsazený. Asi tisícovka zaměstnanců VHHT v Zábřehu bydlí. Hospodářské zájmy uvedených čtyř podniků, které jsou hlavními daňovými plátci obce, jsou nepopiratelné. Bohužel je dosavadní zábřežské obecní zastupitelstvo, stojící pod diktátem moravskoostravského advokáta JUDr. Edmunda Palkovského, vůbec nerespektovalo. Průmyslníci se proto již před časem rozhodli, že budou trvat na odpovídajícím zastoupení v obecní samosprávě. JUDr. Palkovský jim v rozhovoru objasnil, že o oficiálním volebním kompromisu mezi zástupci průmyslu a českou stranou v Zábřehu nemůže být vůbec řeči, že by ale mohl průmyslu poskytnout několik mandátů v první kurii. Tuto nabídku „strana průmyslu“ vyhodnotila jako neakceptovatelnou. Volby v Zábřehu byly vypsány na 13
14
Archiv a. s. Vítkovice (= AV), fond Vítkovické horní a hutní těžířstvo (= VHHT)-10, kart. 70, dopis ze dne 29. září 1904, překlad z německého originálu. Tamtéž, zpráva Sonnenscheina Rothschildovi ze 3. října 1904, překlad z německého originálu.
117
28. a 29. září 1904. Česká vládnoucí klika usilovala o minimalizaci šancí konkurenta. Aby bylo průmyslníkům poskytnuto na přípravu volebního klání co nejméně času, bylo úřední oznámení vyvěšeno v malém formátu v rohu úřední tabule. Průmyslníci se tak dozvěděli o volbách jen s pětidenním předstihem a začali jednat – což Sonnenschein zdůraznil – zcela v souladu se zákonem. Dále Johannymu popsal průběh nedokončených voleb do třetího sboru voličů. Volební komise byla sestavena výlučně z Čechů, žádost průmyslníků, aby byl do ní inkorporován rovněž jejich důvěrník, byla odmítnuta. Češi záhy zjistili, že zřejmě prohrají, a snažili se tomu všemi způsoby zabránit – hlavně odmítáním osob, které chtěly volit plnou mocí. Jména voličů české strany byly opakovaně a nahlas vyslovovány, zatímco jména voličů protistrany jen jednou a velmi tiše a pokud se tito nedostavili okamžitě k vykonání volby, byli odmítnuti. Českým voličům neznalým čtení byla jména kandidátů nahlas předčítána, německým ne. Volby byly co nejvíce zpomalovány, aby voliči průmyslové strany, nastupující odpolední směnu, nestihli odvolit. Nakonec si česká strana našla záminku k přerušení voleb. V závěru dopisu Sonnenschein znovu zdůraznil, že průmysl chce pouze chránit vlastní hospodářské zájmy a je ochoten rezignovat na volební boj, pokud se mu v Zábřehu dostane odpovídajícího zastoupení. 15 Nadřízené státní orgány nařídily – přesně podle litery zákona – opakování zábřežských obecních voleb, a to v únoru 1905. Do té doby zůstalo ve funkci staré obecní zastupitelstvo, které si tak prodloužilo své volební období. VHHT se v tomto mezidobí, trvajícím více než čtyři měsíce, všemožně snažilo o navýšení svého volebního potenciálu. Nespoléhalo se jen na hlasy závislých dělníků ve třetím volebním sboru a na hlasy výše uvedených průmyslových podniků v prvním sboru voličů. Pokusilo se ovlivnit i nezávislé voliče prvního a druhého sboru (jednalo se hlavně o majitele pozemků). Mezi nimi se nacházelo i několik stávajících obecních zastupitelů, např. radní Rudolf Šugar, hostinský a majitel zemědělské usedlosti. V Archivu akciové společnosti Vítkovice se dochoval dopis Rudolfa Šugara centrálnímu řediteli VHHT Friedrichu Schusterovi ze dne 21. ledna 1905: „Spolu s Pitřikem [jedná se o radního Petříka – pozn. aut.] jsme byli ve vaší kanceláři v záležitosti našich voleb a poté jsme Vám měli podat odpověď, což se nestalo. Nyní Vám píši, že jsme vše sdělili našemu panu starostovi a on se zlobil. Nakonec ale slíbil, že bude pro kompromis pod podmínkou, že skončí všechny soudní pře. Dále jsem se starosty ptal, kdy budou volby a on mi odpověděl, proč mi na tom záleží, že se starosty nikdo neptá, kdy budou volby. U nás je ticho, jen mezi poplatníky se mluví, že by bylo nejlépe uzavřít smír Zábřehu s Vítkovicemi. V tom smyslu se také budu starat, abychom se domluvili a nestalo se to, co posledně. Co se mě týká, vyberte si kandidáty do výboru – poplatníky, kteří obci platí a ne takové lidi, co platí málo nebo vůbec nic, a chtějí poroučet. Máme tu též šikovné členy, například Palička, Kolař a Šeděnka. Jestli mi budete psát, tak prosím česky, neboť německy neumím.“ 16
15 16
Tamtéž. Tamtéž.
118
Schuster potvrdil o tři dny později příjem dopisu a rovněž Šugarovi oznámil, že VHHT sdělilo prostřednictvím sekretáře dr. Landauera panu Petříkovi podmínky, za nichž je ochotno uzavřít kompromis. Za další dva dny, tedy 26. ledna, napsal Šugar odpověď. Oznamuje v ní, že se s Petříkem domluvili na konání důvěrné schůze, která se bude konat v sobotu v Šugarově hostinci za účasti 28 osob ze Zábřehu a z Hulvák. Mají se dostavit i inženýři VHHT Landauer a Hanel, a Šugar prosí, „aby přijeli a raději s pěknými slovy než se zlými, jak říká staré přísloví, dobrá vůle koláče peče a zlá hlavu tepe.“ 17 Jednání v tak širokém okruhu lidí však železárnám nevyhovovalo a evidentně chtěly zůstat pouze nepřímými aktéry, jak vysvítá z Schusterovy odpovědi z 27. ledna: „Landauer a Hanel jsou zaneprázdnění a schůze se nemohou zúčastnit. Dle našeho mínění není vhodné, abyste celou záležitost projednávali s tolika pány. Prosíme Vás, abyste schůzi odbyli bez naší účasti, jelikož panu Petříkovi jsou naše podmínky známy. Doporučujeme Vám, aby schůze vybrala dva či tři důvěrníky, jež budou s námi dále jednat.“ 18 Už se zdálo, že se situace vyvíjí pro VHHT tím nejpříznivějším způsobem. Ihned po konání schůze informoval Šugar o tom, že na ní byli vybráni kandidáti všech tří sborů pro obecní volby a dále pět důvěrníků, kteří mají jednat s železárnami – rolník, hostinský a radní Rudolf Šugar, rolník a radní František Petřík, hostinský Vincenc Jindra, hostinský Karel Fusek a majitel realit Ignác Goldberger. 19 Přitom Šugar, Fusek i Jindra byli v roce 1901 podepsáni pod výše uvedenou předvolební výzvu namířenou proti železárnám. Posledního lednového dne 1905 se uvedení muži dohodli se zástupci železáren dr. Waltrem Landauerem a Aloisem Hanelem na společné kandidátní listině pro obecní volby. Obě strany měly mít právo ponechat u volebního stolu své důvěrníky, 20 aby měly kontrolu, že se volí podle kompromisní kandidátky. Zanedlouho došlo ke zvratu, jak Šugar kouzelně vylíčil v nedatovaném dopisu adresovaném ředitelství VHHT: „Ve čtvrtek byla schůze Politického spolku pokrokového a v pátek schůze obecního výboru. Tam proběhla debata o tom, co jsme provedli. Fusek hodil všechnu vinu na mne, Indru [Jindru – pozn. aut.] a Pitříka [Petříka – pozn. aut.]. Starosta řval jak vzteklý pes a kdyby trochu mohl, tak by mne zabil. Tak vás uvědomuji, že z toho kompromisu sešlo, já nechci o ničem slyšet, vy máte hromadu dělníků, sbor dostanete sami a starosta náš ať to zlé vše sám odnese.“ 21 To už se rychle blížil termín opakovaných voleb a rovněž česká strana mobilizovala síly, seč mohla. Voliči české strany se zavazovali, že odevzdají hlasy pro předem dohodnuté kandidáty. Dosvědčuje to čestné prohlášení voliče prvního volebního sboru, řezníka Albrechta Helbicha: „Já níže podepsaný zavazuji se tuto svým čestným slovem, že při nejblíže příštích volbách do obecního zastupitelstva obce Zábřehu nad Odrou jakožto volič v prvém sboru
17 18 19 20
21
Tamtéž. Tamtéž. AMO, AOZ, kart. 7. Tamtéž. To mělo velký význam pro VHHT, které tak mohlo snáze kontrolovat své zaměstnance v průběhu volebního aktu a vyvíjet na ně maximální možný nátlak. AV, VHHT-10, kart. 70.
119
volebním k volbě určitě a v pravý čas se dostavím a že voliti budu věrně úplně a bezvýjimečně dle kandidátní listiny, s níž souhlasiti bude většina pánů voličů. Od povinnosti této nemůže mne zprostiti žádná příčina ať cesta sebe nutnější, ať pohřeb, svatba, ať nemoc ať záležitost osobní, rodinná, hospodářská nebo jakákoliv jiná leda smrt. V případě nemoci smrtelné může od povinnosti této zprostiti toliko před volbou dané písemné vysvědčení dvou z těchto lékařů: MUDr. Vladimíra Hradečného nebo MUDr. Jana Maye nebo lékařů vůbec, jichž národní české přesvědčení není sporno. Zároveň se zavazujeme každý jednotlivý z nás, že žáden z nás jednotlivec nepustí se do vyjednávání ohledně nastávajících voleb obecních s kýmkoli, jmenovitě že toho neučiní a ani nevstoupí nikdo z nás do vyjednávání s německými neb vítkovickými voliči a závody a jim žádných slibů neučiní. V případě nedodržení tohoto závazku z mé strany nenamítám ničeho proti veřejnému pranýřování takové hanebné zrady. Listina tato uložena budiž na věčnou paměť do ohnivzdorné pokladny.“ 22 V polovině února 1905 (14.–16.) nastal očekávaný termín volebního klání. Šestnáctého února informoval Duch času o tom, že výsledek právě probíhajících voleb je nejistý a že vítkovický kapitál (tedy železárny) se snaží ovládnout třetí sbor voličů. 23 O pár dní později už tentýž list s radostí konstatoval, že VHHT obecní volby prohrálo. Česká občanská strana vědoma si hrozícího nebezpečí sdělila čtyři dny před volbami sociálním demokratům, že jim přenechává třetí volební sbor. Za jeho kandidáty byli pak vybráni čtyři dělníci a další občané, kteří přistoupili na kompromisní podmínky sociální demokracie. Ve třetím sboru bylo nakonec zvoleno sedm kandidátů železáren a tři zástupci české strany, jež však ovládla první a druhou kurii. Dělníci železáren byli opět pohoštěni v Herlingrově hostinci a při volbách nad nimi bděli mistři a úředníci. 24 Sociálnědemokratický orgán upozorňoval i na slabší stránky vítězství české strany: „Kdyby Pitřík, Šugar a Indra byli zůstali dr. Landaurovi věrnými, byl by I. sbor ztracen… Slabost charakterů ukázala při volbách celá řada občanů. Ač co rolníci, domkáři a živnostníci jsou úplně neodvislými, přece volili s vítkovickými otrokáři. Snad očekávali, že jim za to Vítkovice zaplatí vyšší cenu za pozemky, jež mají na prodej…“ 25 Zábřežský hostinský a majitel pozemků Šugar, který se v uplynulých týdnech tolik angažoval v záležitosti uzavření předvolebního kompromisu mezi železárnami a opozičním křídlem české strany, nakonec k volbám vůbec nešel. Svůj postoj se snažil vedoucím mužům VHHT vysvětlit v nedatovaném dopisu: „Já níže podepsaný Vám s úžasem sděluji, že mi při tom volebním boji bylo úzko, páni Suess a Landauer poslali pro mě a česká strana mě držela, že nesmím ani ven vyjít, a sociální demokraté mi různými výhrůžkami vyhrožovali. Tak prosím, aby se mi to nezazlívalo, že jsem s vámi nehlasoval a i kdybych hlasoval, tak bychom toho málo měli, protože páni Čapka a Goldberger odpadli. Dále mi pan Goldberger řekl, že by nedoporučoval
22 23 24 25
AMO, AOZ, kart. 7. Duch času, 16. února 1905, s. 4. Tamtéž, 23. února 1905, s. 4. Tamtéž, 2. března 1905, s. 3.
120
podání rekursu, protože slyšel, že by to vzbudilo něčí pozornost. Dále bych radil, abyste ode mne odkoupili statek, protože by se vám v příštích volbách hodil.“ 26 Poslední souvětí zřejmě osvětluje hlavní motiv Šugarova velmi vstřícného postoje k VHHT. Staronovým starostou obce byl v hlasování nově zvoleného zastupitelstva vybrán rolník Jan Černý. Tím však konflikty zdaleka neskončily. Situace se znovu vyhrotila po třinácti měsících činnosti nového obecního výboru. Na počátku dubna 1906 se konala schůze zastupitelstva, na níž se jednalo mj. o rozdělení obecního výboru do sekcí a o žádosti o stavbu německé obecné školy. Ke schůzi se dostavilo 28 členů výboru a dva náhradníci. Starosta Černý nechtěl připustit takové rozdělení členů do sekcí, jaké zamýšlela většina obecního výboru. Na protest proti tomu odešlo šestnáct členů obecního výboru ze zasedání, takže jich zbylo jen dvanáct a dva náhradníci. Tato usnášení neschopná schůze poté rozhodla o ustanovení tří sekcí obecního výboru a dále mj. zamítla žádost o postavení budovy pro německou školu a schválila žádost o zřízení mateřské školy Matice české v obci. Osmnáct členů obecního výboru následně protestovalo proti nezákonnému jednání starosty a požádalo moravskoostravské okresní hejtmanství o úřední anulování přijatých usnesení. 27 Detailnější informace bohužel z archivních materiálů nevysvítají, avšak ze skutečnosti, že mezi 14 členy obecního výboru, kteří se podíleli na sporném hlasování, 28 byl i JUDr. Edmund Palkovský (moravskoostravský advokát a vůdce staročechů na Ostravsku), můžeme vyvozovat domněnku, že opoziční křídlo proti starostovi Černému bylo v nějakém spojení s VHHT. „Česká strana“ starosty Černého se ihned postarala o posílení vlastních pozic, a to způsobem, který byl zcela legální, byť ne zrovna etický – machinacemi s udělováním čestného občanství, které bylo plně v kompetenci obecního výboru. Čestní občané totiž získávali automaticky volební právo buď v nejprestižnějším a početně nejužším prvním volebním sboru, tedy mezi nejvyššími daňovými plátci, anebo v druhém sboru voličů (v Markrabství moravském totiž platil zákaz majorizace daňových voličů v prvním sboru). 29 Obecní výbor Zábřehu nad Odrou odhlasoval na svém zasedání dne 14. května 1906 jmenování 26 čestných občanů obce najednou! Mezi nimi figurovali čeští národní vůdci z Čech i Moravy, jako například Karel Kramář, Albín Bráf, Josef Herold, Václav Šílený nebo Václav Perek, a vedle nich moravskoostravští advokáti a zároveň regionální političtí vůdci Karel Fajfrlík, Josef Široký, Antonín Táborský nebo Rudolf Matouš. Nikdo z nich neměl se Zábřehem bezprostředně nic co do činění. 30 VHHT proti tomu podalo stížnost, ale neuspělo. 31 Na stále platící české převaze
26 27 28 29
30 31
AV, VHHT-10, kart. 70. Tato žádost je datována 10. dubnem 1906. Viz AMO, AOZ, protokoly obecních sezení obce Zábřehu nad Odrou 1904-1918, kniha č. 2, 4. dubna 1906. Blíže k problematice využívání či zneužívání ustanovení obecního volebního řádu v záležitostech čestných občanů viz KLADIWA, P.: Lesk a bída obecních samospráv Moravy a Slezska 1850–1914. I. díl: Vývoj legislativy. Ostrava 2007, s. 63–64; KLADIWA, P. – POKLUDOVÁ, A. – KAFKOVÁ, R.: Lesk a bída obecních samospráv Moravy a Slezska 1850–1914. II. díl, 1. svazek: Muži z radnice. Ostrava 2008, s. 62. AMO, AOZ, protokoly obecních sezení obce Zábřehu nad Odrou 1904–1918, kniha č. 2. Tamtéž, kart. 3.
121
nic nezměnila ani skutečnost, že Zábřeh prohrál boj proti otevření německé školy v obci. Státní orgány byly nekompromisní, neboť počet dětí hlásících se do tohoto ústavu dosáhl zákonem stanoveného limitu, a tak musel zábřežský obecní výbor schválit rozpočet a plány na výstavbu německé obecné školy. 32 V následujících obecních volbách se situace nezměnila, neboť česká strana uhájila své pozice. VHHT se alespoň snažilo posílit své pozice. Centrální ředitelství těžířstva poslalo továrníkovi Rütgersovi koncept žádosti pro obecní samosprávu Zábřehu ve věci uznání virilního hlasu. Podle § 17 obecního zřízení pro Markrabství moravské totiž musel být každý nejvyšší daňový poplatník v obci, který z celkové výše v obci předepsaných přímých daní odváděl minimálně jednu šestinu, bez ohledu na to, jestli byl členem obce nebo ne, pozván ke každému zasedání obecního výboru, na němž se jednalo o kmenovém majetku obce, o obecním rozpočtu, obecních přirážkách a roční uzávěrce hospodaření. Na zasedání měl právo poradního hlasu a mohl se nechat zastupovat zplnomocněným zástupcem. 33 Ředitelství VHHT usilovalo o to, aby Rütgers udělil plnou moc člověku z těžířstva. Julius Rütgers však odvětil dopisem ze dne 10. dubna 1908, že zaslaného konceptu využil a žádost odeslal, ale že nevyužije nabídky, aby virilní hlas přenechal VHHT, neboť do obecního výboru nominuje úředníka ze své továrny ve Vítkovicích. 34 Obecní samospráva Zábřehu nad Odrou byla i k roku 1908 ovládána českou lokální elitou, v níž hráli prim zemědělci (čtyři rolníci a tři domkáři, k rolníkům patřili pravděpodobně i dva muži označení za majitele domu), řemeslníci a živnostníci (tři řemeslníci, jeden hostinský a jeden obchodník) a učitelé (čtyři, včetně jednoho ředitele školy). 35 Na jaře 1911, v době, kdy už se blížil termín dalších obecních voleb, informovalo centrální ředitelství VHHT daňový referát c. k. okresního hejtmanství v Moravské Ostravě, že podle jeho názoru byly od třech obyvatel Zábřehu nad Odrou (mezi nimi byl i starosta Jan Černý) nahlášeny podstatně vyšší příjmy, než odpovídá realitě, a to za účelem zařazení do prvního volebního sboru pro nastávající obecní volby. 36 V listopadu 1911 byl uzavřen kompromis pro nadcházející volby obecního výboru v Zábřehu nad Odrou mezi Národní radou českou, obcí zábřežskou a VHHT. Dohoda zaručovala české straně v příští obecní samosprávě jen tu nejtěsnější většinu, neboť v ní stálo následující: šestnáct členů výboru a osm náhradníků bude zvoleno z důvěrníků českých občanských stran a čtrnáct členů výboru a sedm náhradníků z důvěrníků těžířstva. Šest radních a starostu navrhne česká strana a čtyři radní těžířstvo, které rovněž obdrží jedno místo důvěrníka v reklamační a ve volební komisi. Vůdci české strany při jednání byli JUDr. Karel Fajfrlík, předseda ostravského odboru Národní rady české, a MUDr. Vladimír Hradečný, zplnomocněný zástupce Národní rady moravské
32 33 34 35
36
Tamtéž, protokoly obecních sezení obce Zábřehu nad Odrou 1904–1918, kniha č. 2, 12. prosince 1906. O tomto ustanovení podrobněji viz KLADIWA, P.: Lesk a bída I, s. 27. AV, VHHT-10, kart. 70. SKÝPALA, O. – ROZEHNAL, L.: Ostravský sborník a adresář II. ročník, rok 1909–1910. Moravská Ostrava 1910, s. 150–154. 4. května 1911. AV, VHHT-10, kart. 72.
122
v Brně. 37 Oba tito mužové patřili k vůdčím osobnostem Politického spolku pokrokového v Moravské Ostravě. Dohoda mezi zástupci české strany v Zábřehu a VHHT narazila na odpor místního učitelstva a rovněž sociální demokracie na Ostravsku. Na počátku února 1912 uspořádali sociální demokraté veřejnou schůzi v Zábřehu, na níž se jednalo o příštích obecních volbách a kompromisu MUDr. Hradečného s vítkovickými závody. Dosavadní člen obecního výboru Janda označil dohodu za pohřeb českého Zábřehu. Podle sociálnědemokratického poslance Tomáška se jedná o prodání samostatnosti a českého rázu obce. Vítkovické závody jsou oním pohádkovým hroznýšem, který svýma očima dovedl učarovat zvířata, takže mu vlezla sama do tlamy. Jinak si nelze vysvětlit vydání Zábřehu vítkovickým závodům. Letošní poměr sil bude 16:14, za tři roky budou mít železárny všech třicet členů obecního výboru. Podle Jandy pohřbil Hradečný svým kompromisem český ráz Zábřehu. Nakonec by se dal takový kompromis pochopit, kdyby byl zjednán ze stanoviska prospěchu celé české menšiny na Ostravsku, kdyby za vliv, který se poskytne Němcům v Zábřehu, byly do snesitelné podoby upraveny poměry v Moravské Ostravě, Přívozu a Vítkovicích. To se nestalo a Zábřeh byl vydán na milost vítkovickým závodům. Rovněž další řečník, sociálnědemokratický poslanec Prokeš, považoval kompromis za zradu české věci. Vytýkal zábřežskému obecnímu výboru neschopnost a nečinnost, poněvadž nebránil vnikání vítkovických závodů do obce. Prohlásil, že sociální demokraté se voleb nezúčastní, neboť nominace zástupce železáren do volební komise znemožňuje sociálnědemokratickým voličům při ústní volbě volit svobodně podle svého přesvědčení. 38 Lidová strana pokroková, která byla motorem uzavření dohody s VHHT, se hájila následovně: „Nezaujali jsme k proneseným řečem Tomáška a Prokeše své stanovisko, poněvadž jsme již 21. prosince vzhledem k výtkám ze strany sociálně demokratické uveřejnili směrodatné vysvětlení Klubu českých členů obecního zastupitelstva v Zábřehu. Nebude od věci upozornit na podstatnou část tohoto prohlášení: «Volební dohoda mezi obcí Zábřehem nad Odrou a vítkovickými závody odůvodněna byla situací, jaká se vytvořila na základě oprávněných voličů pro nastávající obecní volby na straně české a na straně vítkovických závodů a nutnost a účelnost… Dohoda byla podrobně Národní Radou moravskou a jejím Ostravským odborem prozkoumána a schválena. Dotyčné rozhodnutí Národní rady jakož i fakt sám oznámen byl na schůzi Klubu v listopadu 1911, jenž s přednesenými důvody souhlasil. Okolnost, že z taktických důvodů nemohly být důvody uzavřené dohody veřejně vyloženy, nemůže býti dle našeho mínění dostatečným a omluvitelným podnětem k tomu, aby dohoda sama a její obsah byl na veřejnosti prohlašován za čin ze stanoviska národního nepřípustný…» Kompromis byl schválen po opakovaných poradách jak Národní radou ostravskou, tak také Národní radou brněnskou. Sociální demokracie tohoto okolnostmi vynuceného kompromisu zneužívá k politické agitaci.“ 39
37 38 39
20. listopadu 1911. Tamtéž. Ostravský denník, 5. února 1912, s. 2–3. Ostravský denník, 8. února 1912, s. 2.
123
Ostravský odbor Národní rady se vůči útokům proti uzavřenému kompromisu ohradil o několik dní později s tím, že ho pokládá za vyvážený. 40 Sekretář ředitelství VHHT Theodor Haerdtl rozeslal před zahájením voleb oběžník vedoucím pracovníkům těžířstva. V něm sděloval, že se od české strany neočekává vzhledem k uzavření kompromisu sestavení protikandidátky, ale pracovníci železáren musí postupovat jednotně a hojně se účastnit voleb, aby se předešlo možnému překvapení ze strany sociální demokracie. Kontrola odevzdaných hlasů je tentokrát velmi přesně možná, neboť vrchní inženýr Schmidt je členem volební komise. 41 Obecní volby se konaly 18. –23. března 1913. Ve volbách byli zvoleni výlučně dojednaní kandidáti. Poslední březnový den se stal novým starostou Zábřehu obecní lékař MUDr. Vladimír Hradečný, jenž obdržel 29 hlasů, oproti tomu rolník Jan Černý jen jeden hlas. 42 Vladimíra Hradečného můžeme jen stěží podezřívat z toho, že by měl v úmyslu, „prodat“ Zábřeh vítkovickým železárnám, vždyť právě on patřil v předchozích letech k hrstce obětavých agitátorů v sousedních Vítkovicích, kteří tam v devadesátých letech 19. století založením několika spolků „rozhýbali“ skomírající český národní život. Tento lékař si zřejmě uvědomoval, že se Zábřeh bude moci díky investicím VHHT rozvíjet podstatně rychlejším tempem. Existují i indicie nasvědčující tomu, že uzavření dohody v Zábřehu bylo pro VHHT conditio sine qua non, bez níž odmítala převzít financování české chlapecké měšťanské školy ve Vítkovicích, která se ocitla ve finančních potížích. 43 Dohoda s těžířstvem v sobě skrývala velká úskalí do budoucna, což se projevilo i v odmítavém postoji sociální demokracie nebo učitelstva k ní. Železárny byly de facto naplno vpuštěny do veřejného prostoru obce, o což usilovaly nejméně jedno desetiletí. Sociálnědemokratický poslanec Tomášek měl zřejmě pravdu v tom, že se VHHT nespokojí s pozicí druhého hráče v obci a v příštích obecních volbách bude usilovat o úplné ovládnutí radnice. Se stoprocentní jistotou to však konstatovat nemůžeme – to by musela I. světová válka vypuknout nejméně o tři roky později, než se stalo. Takto musíme zůstat u příslovce „pravděpodobně“. Následující obecní volby se totiž konaly až za I. republiky, za jiných státních poměrů a na základě rovného a tajného volebního práva. Na postojích zábřežského radního Šugara můžeme dokumentovat, jak může být – především na lokální úrovni – zavádějící zjednodušování tehdejších zájmových konfliktů pouze na etnickou stránku věci. Je pravděpodobné, že vstřícný postoj Šugara, Petříka a některých dalších majitelů pozemků a domů v Zábřehu k VHHT byl motivován vidinou osobní40 41 42 43
Tamtéž, 14. února 1912, s. 2. AV, VHHT-10, kart. 72. AMO, AOZ, kart. 7. Generální ředitel VHHT Schuster napsal českým zástupcům ve Vítkovicích dopis datovaný 29. 1. 1912, v němž uvádí, že dohoda mezi zástupci české strany v Zábřehu a VHHT narazila na odpor ze strany zábřežského učitelstva. Proto nechce VHHT v současné chvíli pokračovat v jednání s českou stranou ve Vítkovicích a chce vyčkat, jak se vyvine situace v Zábřehu. AV, VHHT-10, kart. 72. O dohodě mezi VHHT a vítkovickými Čechy uzavřené v létě 1912 viz KLADIWA, P. – POKLUDOVÁ, A. – KAFKOVÁ, R.: Lesk a bída II/1, s. 535–536.
124
ho finančního profitu, neboť se dal v případě dohody očekávat nárůst hodnoty pozemků i realit. Koneckonců koncem února 1912 napsal Spolek majitelů domů v Zábřehu nad Odrou ředitelství VHHT, že by se s jeho zástupci chtěl sejít v záležitosti obecních voleb. Dále se jako historikové musíme smířit s tím, že některé faktory jsou obtížně (pokud vůbec) rekonstruovatelné. Jednání tehdejších aktérů (koneckonců i těch dnešních) se nedá stoprocentně vysvětlit jen racionálním rozborem faktů nastřádaných byť i tou nejkomplexnější heuristikou, větší, či menší vliv sehrály ke konkrétnímu časoprostoru se vztahující osobní motivy, sympatie, či antipatie, kolektivní i individuální postoje a emoce. Rankeovské krédo „wie es eigentlich gewesen ist“ je ve skutečnosti nedosažitelným ideálem.
125
Resumé RELATIONSHIPS BETWEEN THE MUNICIPALITY OF ZÁBŘEH UPON ODRA AND VÍTKOVICE COAL AND ORE MINING BEFORE WORLD WAR I Pavel Kladiwa The study concentrates on one from the consequences of industrialization for one from the municipalities of Ostravian industrial agglomeration. Zábřeh upon Odra was until the second third of the 19th century only a small landed village with pure Czech inhabitants; but in its surroundings grew up one from the biggest industrial business in Habsburg Monarchy, steelworks in Vítkovice. Thereafter came into existence in Zábřeh a few smaller factories profiting from cooperation with Vítkovice Coal and Ore Mining (VHHT) and the population rate of municipality grew rapidly thanks to immigration of workers finding their livelihood in steelworks. From the beginning of the 20th century, VHHT had been involved in communal affairs of Zábřeh with the goal to get control of the public space because it wanted to build new production plants. During the municipal votes VHHT developed pressure on inhabitants of Zábřeh whose existence was dependent on steelworks and through underhand dealings tried to affect a part of local estate owners who expected property benefit from their opportune attitude. Czech municipal leading of Zábřeh defended for ten years from pressure of VHHT with all available means. At the end before the last municipal votes ere WWI, both sides closed compromise settlement, which assured to the Czech side for next three-years-elective period only the closest majority in the municipal self-government. The study tries to prove that under the surface of struggle of the Czech municipality with German company the varied reality is hidden. (Translation Hana Šústková)
126
