Vzor citace: KRÁLÍČEK, V. a J. MOLÍN. Vnější a vnitřní kontrola z pohledu managementu. Praha: Wolters Kluwer, a. s., 2014, s. 232

Vnejsi_a_vnitrni_kontrola_zlom

13.10.2014

10:13

Stránka 2


13.10.2014

10:13

Stránka 4

Vzor citace: KRÁLÍČEK, V. a J. MOLÍN. Vnější a vnitřní kontrola z pohledu managementu. Praha: Wolters Kluwer, a. s., 2014, s. 232.

KATALOGIZACE V KNIZE – NÁRODNÍ KNIHOVNA ČR Králíček, Vladimír Vnější a vnitřní kontrola z pohledu managementu / Vladimír Králíček, Jan Molín. – 1. vyd. – Praha : Wolters Kluwer, 2014 ISBN 978-80-7478-557-3 658 * 658.114.2/.6 * 657.6 * 005.52 * 336.225.67 * 343.35 * 343.537 * 343.721 – podnikový management – řízení a správa společností – externí audit – interní audit – daňová kontrola – korupce – praní špinavých peněz – podvody – monografie 658 – Řízení a správa podniku [4]

Tato publikace je zpracována jako jeden z výstupu výzkumného projektu Fakulty financí a účetnictví VŠE v Praze, který je realizován v rámci institucionální podpory VŠE IP100040. Recenzenti: prof. Ing. Lilia Dvořáková, CSc., JUDr. Petr Čunderlík, advokát © Vladimír Králíček, Jan Molín, 2014 ISBN 978-80-7478-557-3 (brož.) ISBN 978-80-7478-558-0 (mobi) ISBN 978-80-7478-559-7 (pdf)

Vydává nakladatelství Wolters Kluwer, a. s., U Nákladového nádraží 6, 130 00 Praha 3 v roce 2014 jako svou 1733. publikaci. Odpovědná redaktorka Andrea Mazánková. Vydání první. Stran 232. Prodejní cena 397 Kč. Sazba Monika Svobodová. Tisk Inpress a.s., Žerotínova 5, České Budějovice. e-Book k dostání na www.wolterskluwer.cz/obchod. www.wolterskluwer.cz, e-mail: [email protected], tel.: 246 040 401.


13.10.2014

10:13

Stránka 5

OBSAH

1 ¤ízení, informace a kontrola . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11 1.1 1.2 1.3

Řízení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11 Informace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13 Kontrola . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14

2 Správa a fiízení spoleãností (Corporate Governance) . . . . . . . . . . . . . . . 16 2.1 2.2 2.3 2.4

Teoretické základy Corporate Governance . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 16 Historický vývoj Corporate Governace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 17 Vznik kodexů správy společností . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 22 Kodex správy a řízení společností založený na principech OECD . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 25

3 Vybrané druhy vnûj‰ích a vnitfiních kontrol . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 32 3.1

Externí audit . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 32 3.1.1 Historický vznik auditu a jeho vývoj . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 32 3.1.2 Obecná definice (pojem) auditu a jeho funkce (cíle) . . . . . . . . . . . 42 3.1.3 Postupy externího auditu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 43 3.2 Interní audit . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 46 3.3 Vnitřní kontroly účetní jednotky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 53 3.4 Audit informačních systémů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 54 3.5 Due Diligence . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 56 3.6 Finanční kontrola ve veřejné správě . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 58 3.7 Daňová kontrola . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 62 3.7.1 Základní vymezení a podstata daňové kontroly . . . . . . . . . . . . . . . 62 3.7.2 Zahájení daňové kontroly a jeho význam . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 67 3.7.3 Průběh daňové kontroly, práva a povinnosti správce daně a daňového subjektu v průběhu daňové kontroly . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 69 3.7.4 Ukončení daňové kontroly a projednání zprávy o kontrole . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 71 3.8 Kontrola ze strany Nejvyššího kontrolního úřadu . . . . . . . . . . . . . . . . . . 73 3.9 Kontrola ze strany Evropského účetního dvora . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 75 3.10 Ostatní druhy kontrol . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 76 3.10.1 Kontrola pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a navazujících povinností . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 77 3.10.2 Kontrola pojistného na veřejné zdravotní pojištění . . . . . . . . . . . . 80 3.10.3 Živnostenská kontrola . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 82 3.10.4 Kontrola v oblasti státní politiky zaměstnanosti a dodržování pracovněprávních předpisů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 83 5


13.10.2014

10:13

Stránka 6

VNùJ·Í A VNIT¤NÍ KONTROLA Z POHLEDU MANAGEMENTU

4 Vnitfiní kontrolní systém . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 86 4.1

4.2

Pojetí a vymezení vnitřního kontrolního systému . . . . . . . . . . . . . . . . . . 86 4.1.1 Pojem vnitřního kontrolního systému . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 86 4.1.2 Některé předpoklady fungování vnitřního kontrolního systému . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 90 4.1.3 Vybrané nástroje vnitřního kontrolního systému . . . . . . . . . . . . . . 91 4.1.4 Inventarizace majetku a dluhů jako zásadní součást vnitřního kontrolního systému . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 92 4.1.5 Stručně k dalším prvkům vnitřního kontrolního systému . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 95 4.1.6 Role interního auditu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 96 Vnitropodnikové směrnice . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 97 4.2.1 Stručně k pojmu vnitropodniková směrnice a k významu vnitropodnikových směrnic . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 97 4.2.2 Vnitropodnikové směrnice v oblasti účetnictví a v oblasti pracovněprávních vztahů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 100

5 Podvodná jednání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 107 5.1 5.2 5.3 5.4

6

Vymezení pojmu podvodné jednání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 107 Členění podvodných jednání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 109 Některé teorie vysvětlující podvodná jednání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 113 Vnitřní podvodná jednání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 115 5.4.1 Neoprávněné nakládání s aktivy podniku . . . . . . . . . . . . . . . . . . 116 5.4.1.1 Zatajování příjmů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 116 5.4.1.1.1 Zatajování tržeb . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 118 5.4.1.1.2 Zatajování úhrad pohledávek . . . . . . . . . . . . . 119 5.4.1.2 Krádež finančních prostředků . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 121 5.4.1.2.1 Krádeže v průběhu prodejních (pokladních) transakcí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 121 5.4.1.2.2 Jiné formy krádeže hotovosti z pokladny . . . . . 123 5.4.1.2.3 Krádeže peněžních prostředků určených k vložení na bankovní účty . . . . . . . . . . . . . . . 123 5.4.1.3 Uskutečňování neoprávněných výdajů . . . . . . . . . . . . . . 123 5.4.1.3.1 Fakturační schémata . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 124 5.4.1.3.2 Mzdová schémata . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 127 5.4.1.3.3 Neoprávněné náhrady výdajů . . . . . . . . . . . . . 128 5.4.1.4 Neoprávněné nakládání s jinými aktivy . . . . . . . . . . . . . 129 5.4.1.4.1 Zneužití aktiv . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 130 5.4.1.4.2 Prostá krádež aktiv . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 130 5.4.1.4.3 Vytvoření falešné dokumentace . . . . . . . . . . . . 130 5.4.1.4.4 Nákupní schémata . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 131 5.4.1.4.5 Prodejní schémata . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 131 5.4.2 Zkreslování výkazů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 131 5.4.2.1 Zkreslování účetních výkazů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 132 5.4.2.1.1 Vykazování fiktivních výnosů . . . . . . . . . . . . . 132


13.10.2014

10:13

Stránka 7

OBSAH

5.5

5.6

5.4.2.1.2 Vykazování nákladů a výnosů v nesprávném období . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 133 5.4.2.1.3 Nesprávné ocenění aktiv . . . . . . . . . . . . . . . . . 133 5.4.2.1.4 Zatajení dluhů nebo nákladů . . . . . . . . . . . . . 133 5.4.2.1.5 Nesprávné zveřejňování informací v příloze k účetní závěrce . . . . . . . . . . . . . . . . 133 5.4.2.2 Zkreslování neúčetních informací . . . . . . . . . . . . . . . . . 134 Základy trestněprávního postihu podvodných jednání v České republice . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 134 5.5.1 Vymezení trestného činu, trestněprávní odpovědnost fyzických a právnických osob . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 134 5.5.2 Znaky trestného činu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 138 5.5.3 Některé formy zániku trestní odpovědnosti . . . . . . . . . . . . . . . . . 145 5.5.4 Tresty ukládané fyzickým a právnickým osobám . . . . . . . . . . . . 146 5.5.5 Několik poznámek k trestnosti přípravy trestného činu . . . . . . . . 147 Některé formy vnějších podvodných jednání postihované trestním právem . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 148 5.6.1 Trestný čin podvodu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 148 5.6.2 Zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění . . . . . . . . . . . . . . 149 5.6.3 Zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby . . . . . . . . . . . 152 5.6.4 Pojistný podvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 153 5.6.5 Úvěrový podvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 154 5.6.6 Dotační podvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 154

6 Korupce a její vliv na ekonomiku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 156 6.1 6.2 6.3 6.4 6.5

6.6

Vymezení korupce a některých forem korupčního jednání . . . . . . . . . . . 156 Dělení korupce a povaha korupce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 160 Snahy o měření korupce a index vnímání korupce (CPI) organizace Transparency International . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 161 Důsledky korupce včetně jejího vlivu na ekonomiku, protikorupční opatření . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 167 Právní postih korupčního jednání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 169 6.5.1 Postih korupce prostřednictvím právní úpravy nekalé soutěže . . . 169 6.5.2 Postih korupce prostřednictvím trestněprávních norem . . . . . . . . 171 6.5.2.1 Trestné činy úplatkářství . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 172 6.5.2.2 Specifika postavení trestných činů úplatkářství v právním řádu České republiky . . . . . . . . . . . . . . . . . . 176 6.5.2.3 Výčet některých dalších trestných činů postihujících korupční jednání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 178 Korupce jako součást vnitřního podvodného jednání . . . . . . . . . . . . . . . 179 6.6.1 Úplatkářství . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 180 6.6.1.1 Přijímání provizí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 180 6.6.1.2 Zadávání zakázek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 181 6.6.2 Přijímání nelegálních odměn (všimné) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 181 6.6.3 Ekonomické vydírání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 181

7


13.10.2014

10:13

Stránka 8


6.6.4 Zneužití střetu zájmů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 181 6.6.5 Prevence korupce jako součásti vnitřního podvodného jednání . . 182

7 Praní ‰pinav˘ch penûz . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 184 7.1 7.2

7.3

Vymezení pojmu praní špinavých peněz . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 184 Právní úprava boje proti praní špinavých peněz . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 185 7.2.1 Právní úprava boje proti praní špinavých peněz v České republice . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 186 Úprava praní špinavých peněz v trestních předpisech . . . . . . . . . . . . . . 191 7.3.1 Trestný čin legalizace výnosů z trestné činnosti . . . . . . . . . . . . . 191 7.3.2 Trestný čin legalizace výnosů z trestné činnosti z nedbalosti . . . . 192

Příloha č. 1 Mezinárodní auditorské standardy (ISA) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 194 Příloha č. 2 Vzory vnitropodnikových směrnic . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 196

8


13.10.2014

10:13

Stránka 9

ÚVOD

Na řídící pracovníky, manažery, jsou kladeny požadavky z řady rozmanitých oblastí. Bez nároku na úplnost se jedná o oblast práva, ekonomie, sociologie, psychologie, informatiky, personalistiky, vlastního řízení podnikatelské nebo i neziskové entity, financování, účetnictví, daní, ale i technologie výroby či poskytování služeb a v neposlední řadě i o oblast kontroly. Původní profesní vzdělání autorů této publikace, kterým je informatika, účetnictví, právo a daně, odvozeně pak audit a vnitřní kontrola, i poměrně rozsáhlé praktické zkušenosti nás dovedly k rozhodnutí podělit se s manažery o naše znalosti, a to formou, která bude dostatečně přesná, tedy věcně správná, ale zároveň i natolik stručná, aby byla srozumitelná i těm nebo spíše právě těm, jejichž vzdělání a praxe vycházejí z jiných základů. Netušili jsme, jak nesnadný úkol jsme si na bedra naložili a kolik času bude zapotřebí textu jednotlivých kapitol věnovat. To, co nás nejvíce zdržovalo, ale zároveň nejvíce naplňovalo a posouvalo vpřed, byly nekonečné diskuse jak nad celkovým pojetím díla, tak i nad jednotlivostmi věcnými či formálními, formulačními. Doufáme, že výsledek je alespoň částečně úměrný vynaloženému úsilí. Publikace je rozdělena do sedmi kapitol a pokrývá širokou problematiku počínaje správou a řízením společností (Corporate Governance) a konče praním špinavých peněz. Jádrem práce jsou však otázky jednotlivých druhů vnějších a vnitřních kontrol. Předpokládáme totiž, že prakticky každý z vrcholových manažerů, ale i manažerů na střední úrovni řízení, se setkal nebo setká s problematikou externího auditu, daňové kontroly, kontroly pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, živnostenské kontroly atd. Součástí publikace je i kapitola věnovaná korupci, a to nikoli proto, že bychom se chtěli vznášet na vlně popularity tohoto pojmu, ale zkrátka proto, že se jedná o jev reálný, prostupující prakticky všemi činnostmi lidské společnosti, byť v různých činnostech i v různých zemích s odlišnou intenzitou, a tím i odlišnými negativními důsledky pro ekonomiku. Od vymezení pojmu se pokoušíme pokročit k právnímu postihu korupčního jednání tak, jak je v současné době upraven legislativou v České republice. Je velmi pravděpodobné, že knihu nikdo z čtenářů nebude číst od první stránky až do konce. Její struktura totiž logicky vybízí k indexsekvenčnímu přístupu při jejím čtení, tedy k takovému vyhledávání určité kapitoly či subkapitoly, o jejímž obsahu lze předpokládat, že čtenáři (manažerovi) pomůže vyřešit aktuální problém. 9


13.10.2014

10:13

Stránka 10


Kniha ovšem není určena jenom manažerům, i když by se tak z jejího názvu dalo usuzovat, ale je určena i studentům vysokých škol, popřípadě i pro potřeby vzdělávání v rozmanitých vzdělávacích programech či kursech. Sami autoři ji využijí při výuce na Vysoké škole ekonomické v Praze, kde působí na Fakultě financí a účetnictví, katedře finančního účetnictví a auditingu. Již nyní však víme, že kniha bude pro výuku představovat jen jakýsi základ, je třeba ji doplňovat o poznatky z jiných zdrojů, ať již z neustále se měnící legislativy, tak i z mediálních zdrojů, které však pohříchu spíše než „nejlepší praxi“ uvádějí příklady selhání manažerů, vlastníků či jiných osob přímo či nepřímo zapojených do řízení ziskových i neziskových účetních jednotek. Jsme si vědomi toho, že jdeme s kůží na trh v oblasti velmi široké a alespoň podle našich informací nepokryté monografií obdobného typu. Rozhodli jsme se podstoupit toto riziko právě proto, abychom usnadnili práci manažerům a studium budoucím manažerům. Pokud se nám to alespoň trochu podařilo, doporučte publikaci svým kolegům. Pokud jste v publikaci nalezli zásadní či dílčí nesprávnost a máte v sobě dostatečnou dávku altruismu, prosíme o zaslání připomínek na [email protected].

10


1

13.10.2014

10:13

Stránka 11

¤ÍZENÍ, INFORMACE A KONTROLA

Ještě dříve, než se podrobněji začneme zabývat otázkami vnější a vnitřní kontroly, pokusme si stručně připomenout základní pojmy, jejichž význam, obsah a možnosti interpretace nám umožní se snáze vypořádat s předkládaným textem.

1.1

¤ízení

Řízení je zdánlivě jednoznačný pojem, který je možné chápat jako ovládání, usměrňování či přikazování. Při podrobnějším zkoumání si pak klademe otázky typu: kdo řídí, co řídíme, jak řídíme a v jakém časovém horizontu je řízení uskutečňováno. První otázka souvisí jednak s tím, zda chápeme řízení spíše jako technickou kategorii (program řídí či ovládá výrobní stroje či celé výrobní linky), nebo jako kategorii socioekonomickou, kdy do řízení vstupuje lidský faktor. Pro naše pojetí bude jednoznačně dominující vnímání řízení jakožto činnosti primárně uskutečňované lidmi, byť za podpory řady technických pomůcek či nástrojů (počítače, automatizované systémy řízení a regulace, řízení výrobních či logistických procesů atp.). Dále je třeba určit, na jaké úrovni podnikové hierarchie se nachází ti, jež řídící proces uskutečňují. Zde můžeme rozlišit řízení vrcholové (generální ředitel, finanční ředitel atp.), řízení uskutečňované středním managementem (stavbyvedoucí, vedoucí supermarketu, manažer v mezinárodním hotelu atp.) a řízení na nejnižší úrovni provádění činností či operací. Na otázku „co řídíme“ nacházíme poněkud vágní a zdánlivě všezahrnující odpověď, že řídíme vše, co řídit či ovládat chceme. Ve skutečnosti tomu tak není, neboť v rozmanitosti činností, které souvisejí s podnikáním, vždy existuje řada faktorů, které budou v daném čase a prostoru neovlivnitelné nebo jen částečně ovlivnitelné. Jedná se například o makroekonomické faktory (ceny komodit, měnové výkyvy, nezaměstnanost v regionu), nebo o faktory, které vykazují vysokou míru nestálosti a jejich ovládání by bylo neúměrně složité a nákladné. V praxi tedy budeme rozlišovat řízení na úrovni podnikatelské entity (podniku, koncernu, skupiny) a řízení vnitropodnikové (na nižších stupních, například divize, hospodářského střediska atp.). 11


13.10.2014

10:13

Stránka 12


Nejobtížněji budeme asi hledat odpověď na otázku, jak řídíme. Oblastí řízení se zabývají celé „školy“ řízení. Za první školu řízení bývá považováno vědecké řízení F. W. Taylora z počátku 20. století, dále směr představovaný H. Fayolem a M. Weberem, označovaný jako řízení a správa, akcentující hierarchické uspořádání systému a dělbu práce, a vymezení jednotlivých kompetencí pro plnění funkcí včetně potřeby dodržování disciplíny v řídících i správních činnostech. Od těchto škol řízení, které na podnik nahlížejí spíše jako na technický systém či stroj, který vykonává předem stanovené činnosti, se zásadně liší škola označovaná jako human relations z dvacátých let minulého století. Na základě empirických sociologických výzkumů ji vypracoval a propagoval E. Mayo. Stručně řečeno, akcentuje roli dělníka (pracovníka) s jeho rozmanitými potřebami a motivacemi, vnímá existenci sociálních pracovních skupin v podniku a prokazuje, že k výsledkům činnosti výrazně přispívají i neekonomické a neformální faktory. Přívrženci směru human relations kritizovali především byrokratičnost předchozích škol, tuhost a neměnnost souboru předpisů a z toho vyplývající neschopnost organizace reagovat na změny, které nastávají jak v okolí organizace (podniku), tak i v ní samé. V literatuře je dostatečně popsán i další směr, označovaný jako behaviorální.1 Jako východisko své úvahy přijali zakladatelé této školy předpoklad, že „organizace přijímají rozhodnutí obdobně jako jednotliví lidé“. Koncepce byla dále rozpracována do podoby počítačových či verbálních simulací. V dnes již klasické učebnici podnikové ekonomiky2 se v části zabývající se nástroji řízení hovoří o tzv. řídícím stylu, který je chápán jakožto: patriarchální styl řízení, charismatický řídící styl, autokratický řídící styl, byrokratický řídící styl, kooperativní styl řízení.3 Poslední z výše uvedených otázek se dotýká časového horizontu řízení. Z tohoto pohledu je možné řízení členit na: strategické (dlouhodobé), taktické (střednědobé) a operativní (krátkodobé). V různých oblastech či segmentech podnikání pak výše uvedené obecné pojmy vyjadřující dlouhodobost, střednědobost a krátkodobost nabývají rozličných parametrů či rozměrů. 1 2 3

12

CYERT, R. M. a J. G. MARCH. A Behavioral Theory of the Firm. New Jersey: Prentice Hall Inc., Englwood Cliffs, 1963. ISBN 0-631-17451-6. WÖHE, G. Úvod do podnikového hospodářství. Praha: C. H. Beck, 1995. ISBN 80-7179-014-1. Tamtéž, str. 51-52.


13.10.2014

10:13

Stránka 13


Závěrem je ještě možné rozčlenit proces řízení na jednotlivé fáze. Jsou jimi: stanovení cílů, plánování, rozhodování, realizace a kontrola. Pojem řízení je možné chápat i jinak, než výše uvedeno. Především v oblasti práva je pojem řízení spíše synonymem pro proces či proceduru, takže hovoříme o soudním řízení, správním řízení či (jak bude v dalších kapitolách pojednáno) o trestním řízení.

1.2

Informace

Řízení, ať již ve fázi stanovení cílů nebo kontroly, která je základním předmětem našeho zájmu, se neobejde bez informace. Tento pojem je rovněž běžně užíván a každý z čtenářů má apriorní povědomí o tom, jak jej chápat. Dále tedy zdůrazníme jen ty vlastnosti či aspekty pojmu, které jsou relevantní pro naše téma. Informace může být v zásadě chápána jakožto pojem filosofický, spojený především s tou oblastí filosofie, která se zabývá gnoseologií, tedy poznáním, ale rovněž i jako pojem spíše technický či sociální, spojený s její komunikační funkcí. Z hlediska poznání nás zajímá proces prvotního zobrazení uskutečněné transakce, operace, pohybu hmoty či energie. V účetní terminologii se jedná o využití principu dokumentace (dokladovosti), kdy není možné účetní zápisy provádět na základě libovolných, neurčitých, nezdokumentovaných „informací“, ale pouze tehdy, pokud došlo k rozpoznání stavu či pohybu majetku či dluhů a tento stav či pohyb byl zdokumentován. Z hlediska kontroly je pak toto pojetí širší v tom smyslu, že zahrnuje i rozpoznání kontrolních činností, které, pokud jsou správně nastaveny, přispívají ke správnému fungování gnoseologické stránky informace. V současné době je pozornost věnována přeci jen více oblasti komunikační, řeší se tedy otázky zpracování a přenosu informací, ale pochopitelně v souvislosti s tím i otázky struktury počítačových systémů, jejich bezpečnosti, ochrany dat, přístupová práva k nim atp.4 V odborné literatuře se nepříliš často objevuje dvojice pojmů signální informace a strukturní informace, a to přesto, že z pohledu řízení a kontroly se jedná o pojmy velmi užitečné. Ve stručnosti se jedná o situaci, kdy pro řízení procesu 4

Více viz např. POSPÍŠILOVÁ, M., L. MEJZLÍK a L. VELECHOVSKÁ. Počítačem integrované řízení podniku. Praha: Bova Polygon, 2008. ISBN 978-80-7273-153-4 nebo MEJZLÍK, L. Účetní informační systémy. Praha: Nakladatelství Oeconomica, 2006. ISBN 80-245-1136-3.

13


13.10.2014

10:13

Stránka 14


je do systému (řízeného systému, kontrolního sytému atp.) třeba dodat informaci snižující jeho neurčitost (entropii).5 Tato informace je „spotřebována“ pro příslušné rozhodnutí a následně pak již není využitelná, anebo je v systému „uskladněna“ v podobě návodu, receptury, směrnice, pracovního postupu. Signální informace pro „spotřebu“ má v zásadě nižší obsah i rozsah, než signální informace pro „uskladnění“. Je tomu tak proto, že „uskladněná“ (do struktury systému zabudovaná, tedy strukturní informace) je využitá až tehdy, kdy dochází k iniciování procesu a k jeho postupné realizaci (proces výroby, prodeje, kontroly atp.) Jako příklad lze v prvém případě uvést verbální pokyny zkušeného řemeslníka svému pomocníkovi, v druhém případě pak podrobnou technickou dokumentaci nezbytnou ke zhotovení výrobku. V oblasti kontrol pak obdobně dílčí pokyny směřující například k asistentovi auditora (signální informace) versus podrobný auditní manuál včetně návodů a pracovních listů (tzv. check-listů).

1.3

Kontrola

Jak již bylo uvedeno výše, je kontrola součástí řízení. Velmi stručná, ale zcela výstižná a dostatečná definice kontroly je její chápání jakožto porovnání stavu žádoucího se stavem skutečným. Při snaze o podrobnější klasifikaci lze kontrolu rozdělit například na kontrolu předběžnou, průběžnou a následnou (z hlediska času), vnější a vnitřní (z hlediska vztahu kontrolovaného a kontrolujícího), finanční a naturální (z hlediska veličin, které jsou pro měření využívány) atp. Ve větších organizacích bývá vybudován tzv. vnitřní kontrolní systém, a to na základě obecného principu „náklad versus prospěch“. Tento princip znamená, že náklady spojené s kontrolou by neměly převýšit benefity získané dobře nastavenou, efektivně a konzistentně fungující kontrolou. Metodický problém pak spočívá v tom, že zatímco náklady kontroly jsme schopni poměrně přesně měřit, prospěch vyplývající z existence kontrol spíše odhadujeme, popřípadě používáme myšlenkový koncept oportunitních nákladů. V každém případě je však zapotřebí si v jakékoli organizaci (jak podnikatelské, tak i neziskové) ujasnit, proč kontrolujeme (smysl kontroly), co kontrolujeme (předmět kontroly), kdo je kontrolován (objekt kontroly), kdo kontroluje (subjekt kontroly), kdy kontrola probíhá (priority a četnost kontroly) a jak kontrolujeme (způsob kontroly). Byť se s následujícím tvrzením ne zcela ztotožňujeme, je možné ho považovat za ilustrativní pro chápání kontroly jakožto nositele nákladů spíše než nositele efektů: „Kontrola je ve své podstatě neproduktivní činnost, proto je 5

14

Pojem entropie (z řeckého „směrem k ...“, volněji přeměnitelnost) původně pochází z termodynamiky, následně pak byla využita i v teorii informace vypracované C. E. Shannonem (informační entropie, někdy též Shannonova entropie).


13.10.2014

10:13

Stránka 15


nutné při formování vnitřního kontrolního systému vždy zvažovat její rozsah, na jedné straně vyloučit duplicitní a plošnou kontrolu, na druhé straně uvážit rizika vyplývající z nedostatečné kontroly (v podobě podvodů, škod, nespokojených zákazníků atd.)“6 O významu kontroly a jejím přínosu pro podnikatelské entity svědčí například úvaha v monografii zabývající se návrhem vnitřních kontrol pro podnikatelské, státní a neziskové organizace.7 Autor zde vychází z každoročně prováděného průzkumu podvodných jednání v organizacích v USA.8 Uvádí zdánlivě překvapivou skutečnost, kdy medián9 vyčíslených podvodů u entit s počtem zaměstnanců menším než 100 činil 190 tisíc USD, zatímco u entit, jejichž akcie jsou veřejně obchodovány (tedy velkých akciových společností), činil 200 tisíc USD, tedy o pouhých 10 tisíc USD více. Jak je možné, že velké, často i nadnárodní společnosti dosahují téměř stejně příznivých, resp. nepříznivých hodnot, jako společnosti malé? Jako jedno z možných a přitom velmi pravděpodobných vysvětlení se nabízí skutečnost, že funkce kontrol u malých společností je nedostatečná. Tedy jako imperativ v oblasti vnitřních kontrol se znovu objevuje požadavek vybudování účinných, ale zároveň efektivních kontrol „šitých na míru“ konkrétní organizaci.

6 7 8 9

ŽÁK, M. a kol. Velká ekonomická encyklopedie. Praha: Linde, 1999, s. 357. GRAHAM, L. Internal Controls. Hoboken, New Jersey: John Wiley and Sons, Inc., 2008. ISBN 978-0-470-08948. ASSOCIATION OF CERTIFIED FRAUD EXEMINERS. 2006 ACFE Report to the Nation on Occupational Fraud and Abuse [online] Medián je střední hodnota, resp. 50% kvantil, rozděluje statistický soubor na dvě stejné poloviny, v jedné z nich jsou hodnoty menší než medián, ve druhé hodnoty větší než medián, viz např. HINDLS, R., S. HRONOVÁ a J. SEGER. Statistika pro ekonomy. Praha: Professional Publishing, 2004, s. 27. ISBN 80-86419-26-6.

15


13.10.2014

10:13

Stránka 16

2

SPRÁVA A ¤ÍZENÍ SPOLEâNOSTÍ (CORPORATE GOVERNANCE)

2.1

Teoretické základy Corporate Governance

Základem teoretického přístupu k problematice Corporate Governance je analýza vztahů mezi vlastníky (akcionáři) a manažery. Manažerem se v terminologii Corporate Governance nemyslí jakýkoli manažer (řídící pracovník na jakékoli úrovni řízení), ale vrcholový manažer společnosti (ředitel), který je najímán vlastníky.1 Při vysvětlování vztahů mezi vlastníky a manažery se často vychází z tzv. teorie zastoupení (Agency Theory), dle které vzniká zvláštní vztah mezi Principals a Agents, tedy mezi osobou či skupinou osob, která pověří jinou osobu, aby pro ni vykonávala určitou službu (v našem případě se službou rozumí spravování podniku v zájmu vlastníků). Od pověřené osoby se očekává, že bude službu vykonávat v nejlepším zájmu toho, kým byla pověřena. Pokud se však obě strany vztahu snaží maximalizovat svůj užitek, může poměrně snadno nastat situace, kdy „agent“ nebude jednat v zájmu „principála“, ale v zájmu svém vlastním (pokud se mnohdy podivujeme nad příjmy ředitelů velkých společností, které dosahují desítek až stovek milionů dolarů ročně, je zapotřebí si uvědomit, že se jedná o záměrné jednání vlastníků, kteří se tímto způsobem snaží maximalizovat užitek agenta, a tím minimalizovat ztráty vyplývající z jeho „neloajality“). Vlastníci, kteří si jsou vědomi určitých úskalí zastoupení, musí vynaložit zpravidla nemalé náklady na vytvoření mechanismů, které by pololegální nebo dokonce nelegální aktivity ředitelů omezily. Příkladem pololegální aktivity je zaměření se ředitele na dosažení ukazatele, podle kterého je odměňován, a to bez ohledu na to, že jeho splněním je ohrožena budoucnost firmy (nejčastěji krátkodobá orientace na zisk). Příkladem nelegální aktivity může být odčerpání aktiv firmy prostřednictvím nastrčené třetí osoby, často například dodavatelské firmy (podrobný popis nelegálních technik v rámci podvodných jednání viz kapitola 5). Mezi tyto náklady patří náklady na zřízení a fungování správních orgánů i náklady související s auditem. Obecně se veškeré náklady související s výše popsaným problémem označují jako náklady zastoupení (Agency Costs). 1

16

Manažeři na nižších úrovních jsou najímáni nikoli vlastníky, ale vrcholovými manažery, řediteli. V současném právním prostředí v České republice se jedná o běžné uzavření pracovní smlouvy, zatímco u vrcholových manažerů bývají často uzavírány tzv. manažerské smlouvy, ředitelé jsou do funkcí jmenováni.


13.10.2014

10:13

Stránka 17


Náklady zastoupení jsou tedy dodatečně vynaložené náklady vznikající z toho důvodu, že manažer má své individuální zájmy odlišné od zájmu vlastníka (vlastníků). V případě, že by vlastníci řídili svůj podnik sami, náklady zastoupení by nevznikly. Vzniká tedy logická otázka, proč si vůbec vlastníci manažery najímají. Odpověď je stejně logická, jako otázka. Najmutí manažera (ředitele) se vyplatí vlastníkům tehdy, pokud přínosy z činnosti manažera (zhodnocení majetku alokovaného vlastníky do konkrétní firmy) jsou vyšší, než náklady zastoupení.2 Jak již bylo řečeno, základem vztahu principál – agent je přesunutí rozhodování, které by za normálních okolností bylo v rukách vlastníků, na agenta. Z podstaty vztahu je zřejmé, že existuje informační výhoda agenta, která spočívá v tom, že:3 principál není schopen pozorovat všechny akce podnikané agentem ani posuzovat jeho vynaložené úsilí, může pouze pozorovat výsledky agentových akcí; principál nezná přesně informační úroveň agenta ani jeho skryté znalosti, proto nemůže verifikovat, zdali agent použil svou informaci správně v zájmu principála, či nikoliv. Jedná se tedy o typickou situaci označovanou pojmem informační asymetrie, jejíž snížení je pro principála velmi obtížné a nákladné (viz rovněž kapitola 3.1). Pro vztah mezi principálem a agentem se hodí i označení oddělení vlastnictví a řízení. Jde zároveň o vztah finanční, kdy akcionáři potřebují manažery k tomu, aby zajistili požadovanou návratnost vložených prostředků, zatímco manažeři potřebují akcionářovy finanční prostředky, protože sami jich nemají dostatek k tomu, aby (ve shodném či obdobném) rozsahu investovali.

2.2

Historick˘ v˘voj Corporate Governace

Ačkoli se teoretická fronta a tedy i odborná literatura systematicky zabývají otázkami Corporate Governance od 80. let minulého století, lze prvopočátky problematiky nalézt v poměrně dávné historii. Stručně se tedy podívejme na vznik obchodních společností a systémy jejich správy a řízení.4 Objevování nových krajů bylo vždy v historii spojováno se snahou o získání nových surovinových zdrojů, nových odbytišť, nových zdrojů levné pracovní 2 3 4

V úvahu je třeba pochopitelně vzít i oportunitní náklady související s řídící aktivitou vlastníků za situace, kdy se rozhodnou podnik řídit sami. HUČKA, M., M. MALÝ, F. OKROUHLICA a kol. Správa společností. Praha: Kernberg Publishing, 2007, s. 43. ISBN 978-80-903962-0-3. V této publikaci se za synonyma považují pojmy „Corporate Governance“, „správa a řízení společností“ a „správa společností“. Nuance směřující k odlišení pojmů uvedených v českém jazyce jsou v odborné literatuře odlišovány a autorům známy, ale nejsou významné pro předpokládané čtenáře: manažery, poradce, studenty vysokých škol.

17


13.10.2014

10:13

Stránka 18


síly. Nejinak tomu bylo i v pozdním středověku a počátkem novověku, kdy nejprve Portugalci a Španělé a následně Holanďané, Angličané a Francouzi podnikali námořní výpravy do neznámých oblastí. Objevení Ameriky, obeplutí zeměkoule, podrobnější poznání zemí v Africe a Asii patří mezi známé historické události, jež ovlivnily ekonomickou situaci v Evropě. Vznikají první kolonie a s tím i potřeba obchodování s nimi. Převoz zboží z kolonie do mateřské země a naopak se nejprve bezprostředně spojoval s válečnými výpravami, posléze ale muselo dojít k tomu, že rozsahu obchodu již takovýto způsob přepravy nedostačoval. Vznikaly tak první kapitálové společnosti, které dokázaly profinancovat náročné vybavení pro zaoceánskou přepravu a také pro její provoz. Obchod byl spojen s obrovským rizikem ztráty nejen zboží, ale i lodí, ať již v důsledku přírodních sil nebo i nepřátelskými ataky konkurence (známé je působení pirátů, korzárů a bukanýrů „tajně“ napojených na jednotlivé mocnosti nebo i místní vládce).5 Patrně za první „akciovou společnost“ lze považovat East India Company, založenou v Londýně v roce 1600. Společnost se stala nejstarší z mnoha „východoindických“ společností v Evropě. Nejznámější a svým ekonomickým významem nejslavnější je Holandská východoindická společnost (Vereenigde Oost-Indische Compagnie – VOC) založená v roce 1602. Tyto společnosti byly korporacemi s právní subjektivitou, která byla odvozena od královské vůle a přiznána královskou chartou. Majetkové podíly nebyly stejně veliké a jejich držitelé ručili celým svým majetkem (výjimkou byla právě VOC, která byla první společností s ručením omezeným jen do výše nesplaceného kapitálu). V současné době často vnímáme jako nejvýznamnější koloniální mocnost Velkou Británii a jen málokdo si uvědomí, že v 17. století bylo nejbohatší zemí Nizozemí a nejbohatším městem Amsterdam.6 Na příkladu Holandské východoindické společnosti je vidět propojení obchodu s panovníkem, kdy k zabezpečení obchodu bylo společnosti povoleno vytvořit vlastní armádu a obsazovat území. Obsazená území byla ovládána obchodní společností, teprve později byly budovány orgány státní (koloniální) správy. Za této situace je zřejmé, že otázkám vnitřního řízení či správy v dnešním pojetí nebyla věnována pražádná pozornost. Teprve v 18. století se dá například u francouzské Mississippské společnosti či britské Jihomořské společnosti nalézt zmínka o správě společností.7 5 6

7

18

Jedním z nejznámějších pirátů byl Francis Drake (1540 – 1596) sloužící anglické královně Alžbětě. Historické bohatství města je patrné ještě v dnešní době, ale „tvrdá data“ si málokdo z čtenářů vybaví. Koncem 17. století měl Amsterdam 200 tisíc obyvatel a byl tak na stejné úrovni jako Londýn, Paříž či Neapol. Z přístavu vyplouvaly lodě na obchodní cesty do Indonésie, Brazílie, Afriky, Severní Ameriky (založení New Amsterdamu na jižním Manhattanu v roce 1625). HUČKA, M., M. MALÝ a F. OKROUHLICA a kol. Správa společností. Praha: Kernberg Publishing, 2007, s. 14. ISBN 978-80-903962-0-3.


13.10.2014

10:13

Stránka 19


Posunem v čase se dostáváme do století devatenáctého, ve kterém industrializace a průmyslová revoluce způsobily největší změny související se zakládáním akciových společností. Kolébkou těchto procesů byla Velká Británie, kdy v prvé čtvrtině 19. století existovalo již více než 200 akciových společností (toto číslo se jeví jako nicotné v porovnání s více jak 2 500 společnostmi, jejichž akcie jsou v současné době obchodovány na London Stock Exchange8). Brzdou dalšího rozvoje podnikání zůstávalo nejen ručení vloženým kapitálem, ale také osobním majetkem a majetkem rodiny. K zásadní změně dochází především vydáním zákona o akciových společnostech (Joint – Stock Companies Act 1844) a následně zákona o omezeném ručení akcionářů (Limited Laibility Act 1855)9. Z omezeného ručení byly vyjmuty pojišťovny, kde teprve zákon z roku 1862 jim přiznal stejná práva, jako akciovým společnostem v jiných odvětvích. Za pravdu těm, kteří prosazovali omezené ručení argumentací, že neomezené ručení je brzdou podnikání, dal ekonomický vývoj v druhé polovině devatenáctého století a v počátku století dvacátého. Růst vykazovala prakticky všechna odvětví ekonomiky, kdy se motivace podnikatelů, nemajících již obavy z vězení pro dlužníky, výrazně zvýšila. Anglosaský svět následoval britský vzor, na druhé straně kontinentální Evropa se chovala konzervativně, a to se všemi ekonomickými, společenskými a politickými důsledky. Důsledky v oblasti Corporate Governance jsou například v Německu patrné do dnešní doby, kdy jsou manažeři pod přísným dohledem správní rady (v praxi se rozdíly pochopitelně stírají a „vynalézavost“ manažerů směrem k maximalizaci benefitů je prakticky shodná ve všech systémech Corporate Governance – viz dále). Z historického exkurzu je možné přejít i do pohledu teorie správy společností nebo jinak i teorie firmy. Zde se za dva rozhodující přístupy považují akcionářská teorie (investoři vkládají svůj kapitál do firmy a očekávají jeho zhodnocení) a teorie zájmových skupin (firma je považována za místo, kde se střetávají zájmy a nároky jednotlivých skupin, tedy akcionářů, manažerů, zaměstnanců, dodavatelů, zákazníků, potenciálních investorů, státních a místních orgánů atp.) Pro účely této monografie zcela pragmaticky využíváme poznatky obou teorií tak, abychom se pokusili co nejlépe popsat praktické chování všech, kteří jsou, ať již jakýmkoli způsobem, zataženi do činnosti příslušné podnikatelské entity, účetní jednotky. Nabízí se otázka, jakým způsobem mají vlastníci zajištěno, že se jim vložené prostředky vrátí, ba dokonce s hodnotou, kterou při vkladu očekávali (v podobě dividend nebo navýšené hodnoty akcií). Jak akcionáři zajistí, aby manažeři nezpronevěřili poskytnutý kapitál? Tyto otázky souvisí s tím, jak akcionáři kontrolují činnost a chování manažerů. 8 9

http://www.londonstockexchange.com/statistics/companies-and-issuers/companies-andissuers.htm. Zákon umožňoval omezené ručení pouze těm společnostem, kde byl počet společníků vyšší než 25.

19


13.10.2014

10:13

Stránka 20


Prvním způsobem, jak je možné odpovědět na položené otázky, je právní ochrana akcionářů. Ta spočívá v možnosti, aby se akcionáři dovolali soudní cestou svých práv v případě, že manažeři společnosti poruší podmínky „smlouvy“ mezi principálem a agentem. Je však třeba zdůraznit, že systémy právní ochrany akcionářů se v současné době výrazně liší země od země. Mimo to existují rozdíly v interpretaci jednotlivých soudů a obecná tendence soudů je nevměšovat se do vlastnických práv („ať si to akcionáři vyřídí s manažery sami, je to jejich problém“).10 Důležitým právem akcionářů je i hlasování o složení správních orgánů. Obecně je však hlasování velmi nákladné, neboť hlasování pomocí moderních technologií se prosazuje jen velmi pomalu a z minulosti známe řadu případů, kdy se valná hromada akciové společnosti se sídlem v České republice konala na Kypru nebo alespoň v Nizozemí. Je pochopitelné, že mnozí akcionáři se valné hromady nezúčastní a nemají pak vliv na rozhodující procesy v akciové společnosti.11 Loajalita manažerů vůči společnosti (tedy vůči akcionářům) je vynucována právními normami, ale není natolik dostatečná, aby sama o sobě zajišťovala ochranu finančních prostředků akcionářů a věřitelů. Druhým způsobem je kontrola trhem, kde se obecně rozlišují dvě dílčí metody, a to vnitřní vlastnická kontrola společnosti (typická spíše pro kontinentální Evropu) a vnější vlastnická kontrola (typická pro ty země, kde je rozptýlené vlastnictví kapitálu, tedy spíše pro anglosaské země). Odpověď na otázku, která z metod je z pohledu efektu pro akcionáře výhodnější, nenacházíme ani v odborné literatuře zaměřené na Corporate Governance,12 kde však zájemce může získat další poznatky o této problematice. Další oblastí, kterou je zapotřebí v popisu systémů Corporate Governance vymezit, je ustavení a funkce správních orgánů. Jejich velikost, struktura, obsazení, vnější a vnitřní vazby se v jednotlivých zemích poměrně značně liší. To, co jim je společné, je rozdělení kompetencí na exekutivní a kontrolní. Správní orgány stojí, jak již bylo řečeno, v jisté opozici oproti managementu. Rozlišení na úkoly správních orgánů a managementu je významné tam, kde je zřetelné oddělení vlastnictví a řízení, naopak tam, kde toto oddělení není zřetelné, ostré, ustupují funkce správních orgánů do pozadí, stávají se formálními. 10

11

12

20

Rozdíl je patrný i při rozhodování soudů v České republice, kdy se mnohem výrazněji soudy zasazují o ochranu věřitelů (i když i zde by bylo asi možné mnohé vylepšit), než o ochranu akcionářů před manažery. Jako příklady z poslední doby je možné uvést situaci v OP Prostějov, v SAZKA, a. s. a v mnoha dalších společnostech. Na tomto příkladu je vidět i propojenost mezi sporem akcionář versus manažer a sporem většinový akcionář versus menšinový akcionář. Nastavení optimálních procesů správy společností je jednou z možností, jak velké excesy v těchto oblastech omezit. Situace je ještě komplikovanější v případě, kdy akcionář je současně manažerem nebo jiným zaměstnancem, vystupuje tak ve dvojí roli. HUČKA, M., M. MALÝ, M., F. OKROUHLICA a kol. Správa společností. Praha: Kernberg Publishing, 2007. ISBN 978-80-903962-0-3. KLÍROVÁ, J. Corporate Governance – správa a řízení obchodních společností. Praha: Management Press, 2001. ISBN 80-7261-052-X.


13.10.2014

10:13

Stránka 21


Management a správní orgán se chovají odlišně i z pohledu jejich vnitřních vazeb. Pro management je typické hierarchické uspořádání (rozhodování a předávání výsledků rozhodnutí shora dolů), zatímco pro správní orgány je takovéto uspořádání zcela vyloučeno. Členové správního orgánu musí spolupracovat jako rovnocenní partneři, jejich rozhodnutí je dosahováno konsensuálně, na základě shody. K dosažení shody nemusí dojít jednoznačně, ale velmi často na základě hlasování. V praxi je důležité i zaznamenání toho, jak v jednotlivostech členové správního orgánu hlasovali, neboť každý člen má stejné povinnosti a odpovědnost ze zákona. V rámci správy společnosti vznikají vztahy mezi členy správních orgánů a managementem, přičemž existují odlišné přístupy, které je možné označit jako jednostupňové, resp. dvoustupňové (někdy označované jako jednoúrovňové a dvouúrovňové). V prvním případě je ještě obvyklé členění na: správní orgán složený z exekutivních ředitelů13 (nastává u manažerského vlastnictví firmy), správní orgán s převahou exekutivních ředitelů (neexekutivní ředitelé existují, ale jsou v menšině, typické pro Velkou Británii), správní orgán s převahou neexekutivních ředitelů (typické pro kótované společnosti v USA). V druhém případě, tedy u dvoustupňového správního orgánu, neexistují osoby, které by byly společné pro správní orgán první úrovně a pro management. Systém je používán v kontinentální Evropě, kde například v Německu je správní rada „nadřízena“ představenstvu. Představenstvo je jmenováno a kontrolováno správní radou. V České republice je podle ustanovení zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech možné použít jak dualistický systém, ve kterém působí představenstvo a dozorčí rada, tak i monistický systém, kde je valnou hromadou zvolena správní rada a ta jmenuje statutárního ředitele. Statutárnímu řediteli přísluší tzv. obchodní vedení společnosti, může jím být i předseda správní rady. Obrázek ã. 1 Správní orgán sloÏen˘ z exekutivních fieditelÛ

13

Odlišení na výkonné (exekutivní) ředitele a vnější (neexekutivní) ředitele pochází z anglosaského prostředí, v textu používáme výrazy exekutivní a neexekutivní z důvodu vyšší jednoznačnosti, a to i při vědomí toho, že z hlediska jazykového to je horší z obou možných variant.

21


13.10.2014

10:13

Stránka 22

VNùJ·Í A VNIT¤NÍ KONTROLA Z POHLEDU MANAGEMENTU Obrázek ã. 2 Správní orgán s pfievahou exekutivních fieditelÛ

Obrázek ã. 3 Správní orgán s pfievahou neexekutivních fieditelÛ

Obrázek ã. 4 DvouúrovÀov˘ správní orgán

Zdroj: Huãka, M., M. Mal˘, F. Okrouhlica a kol. Správa spoleãností. Praha: Kernberg Publishing, 2007.

2.3

Vznik kodexÛ správy spoleãností

Pokusme se odpovědět na otázku, jak jsou kontrolovány a regulovány akciové společnosti, jejichž akcie jsou obchodovány na kapitálovém trhu. Základní formou kontroly je tržní mechanismus, který umožňuje akcionáři, který není spokojen s výkonností podniku, svůj podíl poměrně snadno prodat za aktuální tržní kurz. Tato forma kontroly však předpokládá likvidní kapitálový trh, rozdrobené vlastnictví akcií, jež jsou drženy velkým množstvím fyzických a právnických osob, a redukovanou informační asymetrii („informační bezbariérovost“). Vedení společnosti, které nedokáže dlouhodobě plnit stanovené cíle, bude muset čelit poklesu zájmu o akcie společnosti, a tím i poklesu jejich ceny. Je tedy pravděpodobné, že ta část akcionářů, které se nepodaří, ať již 22


13.10.2014

10:13

Stránka 23


z jakýchkoli důvodů, odprodat akcie s klesající hodnotou, bude na valné hromadě prosazovat zásadní změny ve vedení společnosti. Další možností je, že společnost s nedostatečnou výkonností způsobenou neefektivní správou a řízením se stane předmětem zájmu strategického investora, který v ní vidí skrytý ekonomický potenciál dosažitelný poměrně snadnou cestou, tedy změnou orgánů správy a řízení včetně vrcholových vedoucích pracovníků. Plánované a následně uskutečněné nepřátelské převzetí je hrozbou, která motivuje jak akcionáře, tak i ostatní účastníky struktury správy společnosti k řádnému výkonu funkcí. V době poklesu hospodářské aktivity se však vždy znovu a znovu otevírají diskuse, zda tržní regulace je dostatečně efektivní a zda není vhodné ji podpořit (v krajním případě i nahradit) regulací jinou. Situaci navíc komplikuje skutečnost, že požadavek efektivního a likvidního kapitálového trhu bývá splněn jen ve velmi omezených případech. Dochází proto ke snaze o regulaci nejen vnější, ale i vnitřní struktury správy společností. Z hlediska toho, kdo regulace zavádí či prosazuje, je můžeme rozdělit na vnější a vnitřní, jinými slovy řečeno na zákonné regulační nástroje a dobrovolné samoregulační nástroje. V prvém případě jde o jednotlivá konkrétní ustanovení obsažená v právních předpisech a o vymahatelnost práva. V druhém případě jde o nezávazná, právně nevymahatelná doporučení zpravidla ve formě kodexů, ke kterým se společnosti mohou přihlásit. Smysl samoregulačních nástrojů lze spatřovat v tom, že umožňují společnostem deklarovat ochotu dostát principům uvedeným v kodexu, a tím docílit pozitivního hodnocení ze strany kapitálových trhů zvýšeným zájmem o jejich akcie. Rovněž hodnocení ze strany ostatních zájmových skupin (zaměstnanců, veřejnosti, věřitelů, obchodních partnerů, státních institucí atd.) by mělo být převážně pozitivní. Za výsledný efekt se pak považuje snížení celkových transakčních nákladů činnosti společnosti. V historickém kontextu je dnes za zásadní považováno ustavení Cadburyho komise a publikování „Cadburyho zprávy“ v roce 1992. Komise byla ustanovena v květnu 1992 na popud Financial Reporting Council, London Stock Exchange a účetní profese. Úkolem komise bylo analyzovat britský systém Corporate Governance a navrhnout opatření, která by obnovila důvěru investorů po několika účetních skandálech počátkem 90. let minulého století. Závěrečná zpráva byla vydána v prosinci 1992 a již v roce následujícím vzniká společnostem, jejichž akcie jsou kótovány na Londýnské burze, povinnost podle schválených pravidel postupovat. Zásadní účetní skandály, které vedly k ustavení komise, se týkaly společností Maxwell Communication, Bank of Credit and Commerce International a Polly Peck. Spí‰e humorné, neÏ vûcnû zásadní je sledování „ãeskoslovenské stopy“ v iniciaci Cadburyho komise. Stopa se projevuje ve spoleãnosti Maxwell Communication. Jejím zakladatelem byl Ian Robert Maxwell. Ten se narodil je‰tû jako Ján Ludvík

23


13.10.2014

10:13

Stránka 24


Hoch v mûsteãku Slatinské Doly v roce 1923 v tehdej‰ím âeskoslovensku. Zakarpatská Ukrajina, jak se tehdej‰í ãást âeskoslovenska naz˘vala, byla v roce 1939 obsazena Maìarskem a v roce 1944 nacistick˘m Nûmeckem. V té dobû v‰ak jiÏ mlad˘ Ján Hoch slouÏil v Britské armádû a v jejích jednotkách se zúãastnil i invaze v Normandii. Na konci války (tedy v pouh˘ch 22 letech) jiÏ dosáhl hodnosti kapitána a byl nûkolikrát vyznamenán. Jeho jazykové schopnosti a znalosti jej pfiedurãovaly spí‰e k jednání ãi obchodování, neÏ k pfiímému boji. Po skonãení války si nûkolikrát zmûnil jméno, ale jiÏ v roce 1945 se oÏenil s francouzskou Ïenou protestantského náboÏenského vyznání, pfiestoÏe on sám byl náboÏenství Ïidovského. Poãátkem padesát˘ch let zaãal podnikat v oblasti vydavatelství novin a ãasopisÛ, postupem doby se jeho Pergamon Press Limited rozrostl do obrovského impéria a jeho aktivity se staly rozmanit˘mi (vãetnû vlastnictví fotbalového klubu Derby County, pokus o nákup známûj‰ího a kvalitnûj‰í klubu Manchester United v roce 1984 se nezdafiil). Ke sv˘m podnikatelsk˘m aktivitám pfiidal i kariéru politickou, v období 1964 – 1970 byl ãlenem Dolní Komory britského parlamentu za labouristickou stranu. Ekonomické problémy jeho firem, které fiídil velmi centralizovan˘m zpÛsobem, jej vedly k fiadû krokÛ, jejichÏ cílem bylo podnikatelské impérium udrÏet ve zdánlivû dobré kondici. Posledním krokem, kter˘ pak patrnû vedl k jeho konci, bylo pfiesunutí majetku z penzijních fondÛ do bûÏného provozu. V‰e se v‰ak projevilo aÏ po jeho smrti, která je rovnûÏ zahalena urãit˘m tajemstvím. To, co je jednoznaãné, je, Ïe se v listopadu 1991 plavil na své jachtû Lady Ghislane nedaleko Kanársk˘ch ostrovÛ. Okolnosti, za kter˘ch se ocitl ve vodách Atlantského oceánu, patrnû jiÏ nikdo neobjasní. Oficiální verzí byla ne‰Èastná náhoda, spekuluje se na téma sebevraÏda (motivem pak katastrofick˘ stav jeho podnikÛ, popfiípadû i skuteãnost, Ïe tûsnû pfied smrtí byl vy‰etfiován ohlednû váleãn˘ch zloãinÛ, kter˘ch se údajnû dopou‰tûl v roce 1945) nebo dokonce i vraÏda (spolupráce s MI5, Mossad a moÏná i s tajn˘mi sluÏbami ve v˘chodní Evropû). Jak jiÏ bylo uvedeno, právû jeho smrt vedla k odhalení nekal˘ch praktik ve spoleãnosti a jejímu kolapsu.

V USA se za první dokument obdobného charakteru považuje publikace interních zásad řízení a správy společností General Motors v roce 1994, známý je i soubor doporučení publikovaný v Jihoafrické republice pod označením King Report z téhož roku. Ve Velké Británii je v roce 1995 ustavena další odborná skupina, vedená tentokráte sirem R. Greenburym, která se zaměřila na odměňování členů „rady ředitelů“ (Board of Directors). Výsledná zpráva doporučovala zveřejňování příjmů členů vrcholového vedení a rovněž doporučovala zřízení nezávislých výborů pro odměňování. O tři roky později, tedy v roce 1998, byla ustavena komise pod vedením sira R. Hampela, jejímž úkolem bylo analyzovat dopad Cadburyho kodexu a Greenburyho zprávy na kapitálový trh ve Velké Británii. Dospěla k závěru, že je třeba přijmout rozhodující většinu závěrů z předchozích dokumentů a navrhla přijetí kodexu, který by odstranil nedostatky předchozích zpráv. Vznikl tak tzv. sjednocený kodex (Combined Code), posuzovaný ještě Turnbullovou komisí a do praxe zavedený v roce 1999. Podmínky tohoto kodexu musí splňovat všechny společnosti,

24


13.10.2014

10:13

Stránka 25


jejichž akcie jsou obchodovány na Londýnské burze cenných papírů (London Stock Exchange).14

2.4

Kodex správy a fiízení spoleãností zaloÏen˘ na principech OECD

Mezi rozmanitými národními kodexy Corporate Governance uvedenými výše se poslední dobou do popředí dostává i dokument vypracovaný OECD15 v roce 2001 a aktualizovaný v roce 2004. Jeho význam spočívá v tom, že se pokouší naznačit „nejlepší praxi“ bez ohledu na to, v jaké jurisdikci konkrétní podnik působí, a je i určitým vzorem pro ty země, které v národní úpravě správy a řízení společností nemají tradici a zkušenosti. To se týká i České republiky, jejíž akciové společnosti s rozptýleným vlastnictvím zpravidla vznikaly v průběhu privatizace v polovině devadesátých let minulého století. Způsob jejich vzniku, fungování a řízení byl upraven řadou obecně právních předpisů (zejména zákonem č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby, zákonem č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník atp.), ale chyběla norma či vodítko pro praktickou detailní činnost při správě a řízení společností. Není proto divu, že se zainteresované strany rozhodly využít Kodexu OECD, upravily jej do podoby přijatelné pro Českou republiku (především jej daly do souladu s obecně závaznými právními předpisy) a vydaly jako dobrovolně akceptovatelné doporučení. Níže se zabýváme ustanoveními aktualizovaného Kodexu z roku 2004, odlišnosti od vydání 2001 považujeme pro účely naší práce a především pro pochopení problematiky za nepodstatné. Kodex 2004 je primárně určen společnostem, jejichž cenné papíry jsou kótovány na regulovaném trhu, to však neznamená, že by se k jeho ustanovením nemohly přihlásit i jiné společnosti. Obsah Kodexu 2004 je rozdělen do šesti kapitol a dále obsahuje i čtyři poměrně rozsáhlé přílohy. Struktura jednotlivých kapitol je taková, že nejprve jsou vyjádřeny invarianty dané oblasti (v zásadě v heslovitém vyjádření) a teprve následně v komentáři se uvádějí podrobnosti a vysvětlující argumenty. Pokusíme se zdůraznit ty pasáže, které se více zaměřují na vnější a vnitřní kontrolu, i když je zřejmé, že společnosti by měly Kodex přijmout jako celek a postupovat podle principu Comply or Explain, tedy „postupuj podle návodu nebo vysvětli, proč tak nečiníš“.16 14

15 16

Poslední dostupnou verzí tzv. sjednoceného kodexu je „UK Corporate Governance Code“ z června 2010, která je k nahlédnutí na www.frc.org.uk. Změny byly dále provedeny v srpnu 2012 a jsou platné pro účetní období počínaje 1. říjnem 2012 nebo později. Organisation for Economic Co-operation and Development (Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj), viz www.oecd.org. Zdánlivě logický a jednoznačný princip „Comply or Explain“ může být v praxi zneužíván. Na www.frc.org.uk lze nalézt dokument z února 2012 „What constitues an explanation under comply or explain?“, v němž je položena celá řada otázek týkajících se postojů uživatelů a regulátorů v prostředí Velké Británie.

25


13.10.2014

10:13

Stránka 26


Zaji‰tûní základny pro efektivní rámec správy a fiízení spoleãnosti (kapitola I.) „Rámec správy a řízení společností by měl podporovat průhledné a efektivní trhy, být konzistentní s vládou zákona a jasně formulovat rozdělení odpovědnosti mezi orgány z oblasti dozoru, regulace a vynucování zákona.“ V komentáři se zdůrazňuje, že právní a regulatorní prostředí, v němž akciové společnosti působí, má pro výkonnost hospodářství zásadní význam. Efektivní a transparentní kapitálové trhy pak vnášejí do chování jednotlivých účastníků trhu disciplínu a odpovědnost. Pravidla Corporate Goveranance jsou vždy propojena s řadou právních předpisů (například obchodně-právní předpisy, ale také zákoník práce, daňové zákony atd.) a vzniká tak potenciální možnost nesouladu. Je tomu tak i v propojení právních předpisů a je tedy nezbytné na případné diskrepance upozorňovat a vyžadovat jejich odstranění. Rovněž je třeba, aby stát svěřil regulaci takovým institucím, které dokážou vykonávat své funkce bez střetu zájmů a jejichž rozhodnutí mohou být přezkoumatelná soudy. Práva akcionáfiÛ a klíãové vlastnické funkce (kapitola II.) „Rámec správy a řízení společností musí chránit práva akcionářů a usnadňovat jejich výkon.“ Kapitola uvádí jednak základní práva akcionářů (registrace a převod akcií, včasná a pravidelná informovanost, účast na valných hromadách a hlasování, volit a odvolávat členy dozorčí rady a představenstva, podíl na zisku a na likvidačním zůstatku, přednostní právo na úpis nově vydaných akcií), dále se pak věnuje těm oblastem, ve kterých jsou tradičně slabá místa (informovanost, hlasovací procedury, postavení institucionálních investorů). Spravedlivé zacházení s akcionáfii „Rámec správy a řízení společností musí zajistit spravedlivé zacházení se všemi akcionáři včetně minoritních a zahraničních. Všichni akcionáři musejí mít příležitost domoci se odškodnění, pokud byla jejich práva poškozena.“ Kodex zakazuje obchodování na základě důvěrných informací (Insider Trading)17, po členech orgánů a po manažerech je vyžadováno, aby sdělili, zda mají či nemají přímý nebo nepřímý zájem na transakcích, které se týkají společnosti. Jejich osobní zájem by se tedy neměl dostávat do střetu se zájmy společnosti a také nesmějí zneužívat aktiva společnosti. Pokud přeci jen dojde k nějaké transakci mezi členem orgánu či vrcholovým manažerem a společností, měla by být tato transakce (například prodej aktiv) řádně zdokumentována, popřípadě i schválena na valné hromadě.18 17 18

26

Obchodování na základě vnitřních informací reguluje i zákon č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu, ve znění pozdějších předpisů. Zřejmým případům zneužití střetu zájmů se věnují subkapitoly 6.1 a 6.6.


13.10.2014

10:13

Stránka 27


Úloha zainteresovan˘ch stran ve správû a fiízení spoleãností (kapitola IV.) „Rámec správy a řízení společností musí uznávat zakotvená práva zainteresovaných stran a podporovat aktivní spolupráci mezi společností a zainteresovanými stranami při vytváření bohatství, pracovních míst a finančně zdravých podniků.“ Kodex se v komentáři podrobně věnuje vymezení pojmu „zainteresovaná strana“ (Stakeholder). Konstatuje, že zájem na prosperitě společnosti mají nejen její vlastníci, ale poměrně velký a rozmanitý počet dalších subjektů, počínaje zaměstnanci, odběrateli, místními orgány a konče věřiteli (nejčastěji dodavateli, bankami, dalšími věřiteli). Přestože nástroje prosazování skupinových i individuálních zájmů jsou rozdílné a jsou upravovány různými předpisy, je celkový zájem na dlouhodobé úspěšnosti firmy nezpochybnitelný. UvefiejÀování a prÛhlednost (kapitola V.) „Rámec správy a řízení společnosti musí zajistit, že se budou včas a přesně uveřejňovat všechny podstatné věci týkající se společnosti, včetně finanční situace, výkonnosti, vlastnictví a správy a řízení.“ Kodex 2004 uvádí minimální výčet informací, které považuje za podstatné a jejich zveřejnění za zcela zásadní. Při pohledu na tento výčet však zjišťujeme, že s výjimkou požadavku týkajícího se odkazu na postupy správy a řízení společnosti a na zvolený kodex jsou ostatní požadavky vesměs obsaženy v české legislativě (zákon o účetnictví, zákon o podnikání na kapitálovém trhu, zákon o obchodních korporacích). Věcně se jedná o takové informace, jakými jsou například: finanční výsledky společnosti, vlastnické podíly a hlasovací práva, politika v oblasti odměňování členů představenstva, dozorčí rady a vrcholových manažerů, transakce se spřízněnými stranami, analýza rizika. V praxi velmi často nastává rozpor mezi požadavkem transparentnosti a požadavkem na ochranu firemních znalostí (know-how, technologie, receptury) a osobnostních práv (odměny, vlastnické podíly, adresy a data narození). Jeho vyřešení není podle našeho názoru obecně možné, je řešitelné vždy v konkrétní situaci a v kontextu všech relevantních okolností. V případě velkých akciových společností kótovaných na registrovaných trzích však vždy bude převažovat požadavek transparentnosti, který je vyžadován Kodexem 2004. Dalším problematickým bodem bývá i administrativní zátěž (Administrative Burden), spojovaná s požadavky na zveřejnění informací. I zde je třeba zdůraznit, že v případě velkých akciových společností jsou například náklady spojené s vyhotovením a distribucí výroční zprávy zcela zanedbatelné v porovnání 27


13.10.2014

10:13

Stránka 28


s jinými položkami nákladů. Informace o společnosti by však měly být dostupné nejen po ukončení účetního období, ale i v kratších intervalech, ideálně pak v „reálném čase“. Zde je dosti obtížné určit, které informace jsou významné (tedy mohou ovlivnit rozhodování) a které nikoli. Navíc, zatímco informace uveřejňované po ukončení účetního období jsou ověřovány auditorem, u jiných informací tomu tak zpravidla nebývá.19 V souvislosti s finanční krizí (tímto pojmem zjednodušeně označujeme období od pádu Lehman Brothers v září 2008 do současnosti) se často řeší otázka vazby mezi výkonem společnosti a úrovní odměňování členů představenstva a dozorčí rady.20 Touto problematikou se zabývá i Kodex 2004, který se domnívá, že vhodný režim regulace by se měl skládat z: uveřejnění politiky odměňování ve výroční zprávě, uveřejnění podrobností o odměňování jednotlivých členů představenstva a dozorčí rady ve výroční zprávě, uveřejnění podrobností o odměňování prostřednictvím akcií a opcí na akcie, jichž se členové představenstva a dozorčí rady účastní, ještě před schválením valnou hromadou, řádného vykázání nákladů společnosti na tato schémata odměňování ve výroční zprávě. V současném propojeném světě se velmi často stává, že výroční zprávy jsou publikovány nejen v českém, ale i dalším jazyce, nejčastěji v angličtině. Zde se Kodex 2004 oprávněně dožaduje toho, aby všechny jazykové mutace obsahovaly stejné informace. Kodex 2004 vyžaduje, aby uveřejňované informace byly ověřovány auditorem. To je požadavek, který je shodný s požadavkem účetních evropských směrnic i s požadavkem § 20 zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů. Obdobně požadavek ustavení výboru pro audit, doporučované jak Světovou bankou, tak i Federací evropských účetních expertů (FEE), již našlo svůj odraz v ustanoveních předpisů, jmenovitě Směrnice 2006/43/ES o povinném auditu ročních a konsolidovaných účetních závěrek a v zákoně č. 93/2009 Sb., o auditorech (zde v § 44). Kodex se v této části poměrně podrobně věnuje i problematice efektivnosti systému vnitřních kontrol a interního auditu. Nezachází sice tak daleko, aby funkci interního auditu považoval za nezbytnou, ale ukládá v bodě 18 této kapitoly všem společnostem, které nemají funkci interního auditu, aby tuto skutečnost pravidelně vyhodnocovaly a zvažovaly, zda ji nepotřebují. 19

20

28

Například § 118 a 119 zákona č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu, ve znění pozdějších předpisů, vyžadují uveřejnění výroční a pololetní zprávy. Zatímco výroční zpráva je povinně auditovaná, na pololetní zprávu se povinnost auditu nevztahuje. Například Richard S. Fuld získal za 8 let v postavení nejvyššího představitele Lehman Brothers (Chairman and CEO) téměř 500 mil. USD, přestože, jak výše uvedeno, pod jeho vedením investiční banka zkrachovala.


13.10.2014

10:13

Stránka 29


Odpovûdnost pfiedstavenstva a dozorãí rady (kapitola VI.) „Rámec správy a řízení musí zajistit strategické vedení společnosti, účinné monitorování managementu ze strany představenstva a dozorčí rady a odpovědnost představenstva a dozorčí rady vůči společnosti a akcionářům.“ Kodex formuluje požadavky, které jsou kladeny na členy představenstva a dozorčí rady, z nichž je vhodné připomenout: jednání s náležitou péčí, v nejlepším zájmu společnosti a akcionářů, poctivý přístup ke všem skupinám akcionářů, respektování oprávněných zájmů ostatních zainteresovaných stran (Stakeholders), zajištění klíčových funkcí, jakými jsou: – formulace strategie společnosti, stanovování výkonnostních cílů, – dohled nad akvizicemi a prodeji významných aktiv, – výběr exekutivních pracovníků (vrcholových manažerů), stanovení jejich odměn, monitorování jejich činnosti, – řádné vedení účetnictví a účetní výkaznictví, – nezávislý externí audit, – funkčnosti systémů řízení, zejména systému řízení rizika, finančního řízení a kontroly dodržování zákonů a standardů, – dohled nad procesem zveřejňování informací a komunikace s okolím, členové představenstva a dozorčí rady musejí věnovat dostatek času těmto funkcím,21 členové představenstva a dozorčí rady mají nárok na přístup k přesným, významným a včasným informacím. Mezinárodním trendem je, že práce členů správních orgánů se stále více považuje za specializovanou profesi. Tak tomu bohužel zatím není v České republice. Je pravdou, že již v roce 1998 vznikl Institut členů správních orgánů (Czech Institute of Directors) jako nezávislá a nezisková organizace vyvíjející rozmanité aktivity v oblasti Corporate Governance (viz www.ciod.cz). Počet členů je však v podstatě zanedbatelný (cca 40 ke konci roku 2011) a rovněž i počet těch, kteří byli ovlivněni vzdělávacími aktivitami (cca 100 osob), neodpovídá potřebám současné praxe. To však pochopitelně není chybou institutu, ale spíše projevem nezájmu o tuto oblast a její soustavné podceňování či politizace (viz předcházející poznámka pod čarou). V zájmu objektivity je však třeba přiznat, že ani evropská zastřešující organizace, tedy European Confederation of Directors’ Associtations, nemá zásadní vliv na dění v oblasti správy korporací. Vznikla až v roce 2004 a v současné době má 10 stálých a 6 přidružených členů. 21

Je obecně známo, že (nejen) v České republice je řada pozic v těchto orgánech obsazována osobami propojenými s politickými stranami a navíc jejich kvantitativní angažovanost (počet funkcí) neodpovídá požadavku Kodexu 2004.

29


13.10.2014

10:13

Stránka 30


Kodex 2004 navíc doporučuje, aby většina členů správních orgánů byla nezávislá, tedy aby tito členové nebyli spřízněni s výkonným vedením, majoritními akcionáři, mateřskou nebo dceřinou společností atp. Nastává zde otázka, za jakých podmínek by byly odborně vzdělané osoby ochotny se zapojit do práce správních orgánů a jak by byly ochotny se vzdělávat v oblastech práva, finančního řízení a dalších disciplín, které s Corporate Governance bezprostředně souvisejí. Z praktických poznatků v naší zemi se zdá, že požadavek na převahu nezávislých osob ve správních orgánech je příliš tvrdý a nesplnitelný. Přijatelný kompromis je požadavek, aby nezávislé osoby měly většinu alespoň v dozorčích radách a případně v poradních orgánech typu výbor pro audit, výbor pro odměňování a výbor pro jmenování. Dalším často diskutovaným požadavkem je oddělení funkce generálního ředitele od funkce předsedy představenstva. Tento požadavek není ani podle Kodexu 2004 povinný, ale vyžaduje se, aby v případě, že funkce jsou spojené, bylo toto řádně vysvětleno a zdůvodněno. Je podstatné, aby moc ve společnosti nebyla pokud možno soustředěna u jedné osoby. Jaké důsledky porušení principu oddělení funkcí může mít, jsme sledovali například v kauze společnosti Sazka. Pro zajištění řádného a efektivního procesu správy a řízení společností z pohledu administrativní správnosti se osvědčilo zřízení funkce tajemníka společnosti (Company Secretary).22 V řadě zemí, zejména anglosaských, je povinnost jmenovat tajemníka společnosti uložena zákonem. Tajemník zajišťuje přípravu zasedání správních orgánů, administrativně zajišťuje jednání správních orgánů (programy jednání, zápisy z jednání včetně sledování plnění úkolů, odborná stanoviska získaná od třetích osob atp.), dbá o soulad výkonu funkcí jednotlivých členů správních orgánů s platnými právními předpisy, stanovami společnostmi a s etickými principy. Účastní se zasedání jak představenstva, tak i dozorčí rady, zpravidla plní i úlohu tajemníka výborů správních orgánů, tedy výboru pro audit, výboru pro odměňování a výboru pro jmenování, pokud jsou zřízeny23. Kodex 2004 doporučuje, aby se představenstvo scházelo nejméně jednou měsíčně a dozorčí rada nejméně desetkrát ročně. Podle našich zkušeností se v praxi osvědčilo společné zasedání obou správních orgánů, nejlépe jednou měsíčně, po kterém následuje oddělené zasedání dozorčí rady, někdy i představenstva, pokud je zapotřebí. To, co považujeme za podstatnější než frekvenci zasedání, je příprava zasedání jak ze strany managementu, tak i ze strany tajemníka společnosti, ale především ze strany členů správních orgánů. 22 23

30

V České republice existuje Český institut tajemníků obchodních společností, viz www.governance.cz. Podrobnosti k ustavení a fungování všech výborů lze nalézt v Příloze 2 Kodexu 2004 – Výbory pro správu a řízení společností zřizované správními orgány.


13.10.2014

10:13

Stránka 31


To souvisí i s výše zmíněným požadavkem na relativně malou četnost zastoupení v různých společnostech. Zde nelze dávat asi jednoznačný návod (a Kodex 2004 tak rovněž nečiní), ale zastoupení v 3 – 5 orgánech je patrně maximum, které je možné akceptovat. Samozřejmě, že záleží jak na velikosti, tak na složitosti společnosti, na pozici člena správního orgánu (předseda versus člen), geografickém uspořádání společnosti či skupiny (v rámci jedné země versus globálně působící společnost) a řadě dalších faktorů. Přihlédnout je třeba i k tomu, co člen správního orgánu vykonává jako své „hlavní“ povolání. Společnost by měla vytvořit a publikovat Etický kodex a jeho zásady soustavně vštěpovat zaměstnancům. Ti však je přijmou za své jen tehdy, pokud uvidí, že členové správních orgánů a managementu se rovněž chovají v souladu s etickými principy obsaženými v Etickém kodexu společnosti a jdou tedy příkladem. Kodex 2004 není pochopitelně statickým dokumentem, který by jednou provždy definoval požadavky na správu a řízení společností. Dynamika v této oblasti se projevuje nejvíce v obdobích, kdy se jednotlivé obchodní společnosti, regionu, zemi či dokonce globální ekonomice daří méně, než jak jsou nastavena očekávání. Není proto divu, že OECD vydala v únoru 2010 zásadní dokument reagující na finanční krizi Corporate Governance and the Financial Crisis – Conclusions and emerging good practices to enhance implementation of the Principles (Správa a řízení podniků a finanční krize – závěry a nově vznikající osvědčené postupy k lepšímu uplatňování zásad). Obdobně reagovala i Evropská komise, když v červenci 2010 vydala diskusní materiál s označením „Zelená kniha – Správa a řízení podniku ve finančních institucích a politika odměňování“ a následně pak v dubnu 2011 další dokument s názvem „Zelená kniha – Rámec EU pro správu a řízení společností“. Jak se tyto dokumenty projeví v každodenní praxi společností, jejichž akcie jsou kótovány, i v praxi ostatních velkých společností, ukáže blízká budoucnost.

31


13.10.2014

10:13

Stránka 32

3

VYBRANÉ DRUHY VNùJ·ÍCH A VNIT¤NÍCH KONTROL

3.1

Externí audit

V současné době je slovo audit používáno k označení poměrně značného a nesourodého počtu činností či aktivit. Můžeme se setkat s pojmy audit personální, forenzní, finanční, výkonností, interní, externí, ekologický atp. Pro naše potřeby budeme za audit považovat činnost, která je ověřením toho, že účetnictví, tedy modelové zobrazení činnosti jakékoli účetní jednotky, podává věrný a poctivý obraz reality. Ověření je prováděno nezávislou a profesně zdatnou osobou, auditorem. 3.1.1

Historick˘ vznik auditu a jeho v˘voj

Kořeny auditorské profese lze nalézt již v raných dobách lidské epochy. Například ve starém Egyptě byl stanoven požadavek, aby o daňových příjmech referovali dva na sobě nezávislí úředníci. Další historická zmínka pochází z Říma ze třetího století před naším letopočtem. Zvykem římských vládců bylo jmenovat tzv. kvestory. Úkolem kvestorů bylo nejen kontrolovat evidenci hospodaření (přirovnatelnou k dnešnímu účetnictví) ve všech provinciích, ale i „účtovat“ o zjištěních před shromážděním svobodných občanů. Z tohoto období zřejmě pochází i slovo audit, neboť v latině audire znamená poslouchat. Historickým obdobím, které vedlo k dnešnímu pojetí auditu, je období tzv. průmyslové revoluce na počátku 19. století ve Velké Británii a následně v dalších zemích. Za symbol průmyslové revoluce bývá považován parní stroj využitý jako pohon lokomotivy poprvé počátkem 19. století. K velkým změnám v produktivitě práce dochází v textilní výrobě, ale i dalších odvětvích. Lze zobecnit, že s nástupem průmyslové revoluce dochází k podstatným technickým, ekonomickým a společenským změnám. Hospodářský a technický rozvoj vedl k růstu investiční náročnosti výroby, k čemuž bylo zapotřebí nejprve kumulovat a následně koncentrovat kapitál. Velký objem kapitálu soustředit do „jedněch rukou“ racionálně dokáže akciová společnost, jakožto relativně nová právní forma uspořádání vlastnických vztahů.1 V akciové společnosti dochází k oddělení vlastníků (akcionářů) a ředitelů (manažerů) a vyvstává zde tudíž problém tzv. informační asymetrie. 1

32

Více o historickém pozadí vzniku akciových společností v kapitole 2.


13.10.2014

10:13

Stránka 33

VYBRANÉ DRUHY VNùJ·ÍCH A VNIT¤NÍCH KONTROL

Informační asymetrie je obecným případem, kdy odlišné subjekty jsou rozdílně „informačně zásobovány“. Ten z nich, jemuž se dostává bohatšího obsahu, rozsahu a struktury informací potřebných pro rozhodování, pak z této situace profituje. Ekonomické teorie uvádějí, že asymetrie informací nastává, když jeden účastník transakce má více nebo lepší informace než jiná strana (také bylo užíváno označení asymetrické informace a trhy asymetrických informací). Typicky to je prodejce, který ví o produktu více než kupec. Pojem se používá i v oblasti kapitálových trhů, pojišťovnictví atp. V případě informační asymetrie mezi vlastníky a manažery je možné analyzovat obrázek č. 5 a dojít tak k základním úlohám, a to jak systému Corporate Governance, tak především auditu. Obrázek ã. 5 Role auditora pfii fie‰ení informaãní asymetrie

Pfiedstavenstvo

ZPRÁVA AUDITORA

Zdroj: vlastní Legenda k obrázku: 1. Auditor posuzuje procesy a transakce úãetní jednotky. 2. Auditor se zab˘vá tím, jak jsou transakce zobrazeny pomocí úãetnictví. 3. Auditor hodnotí, jak jsou úãetní informace prezentovány v úãetní závûrce a v˘roãní zprávû. 4. Auditor pozoruje okolí s cílem rozpoznat rizika, která mohou ohrozit ãinnost podniku a porovnat svoje ohodnocení rizik s ohodnocením, které uskuteãnil management.

33

Vzor citace: KRÁLÍČEK, V. a J. MOLÍN. Vnější a vnitřní kontrola z pohledu managementu. Praha: Wolters Kluwer, a. s., 2014, s. 232

Recommend Documents