Vznik 13. století (Itálie) zač.17.století znovuzrození, návrat k antice

Studijni-svet.cz || Renesance - dějiny umění k maturitě Více studijních materiálů na http://dejiny-online.cz. || Navštivte také náš eShop http://obchod.studijni-svet.cz

Otázka: Renesance Předmět: Dějiny umění Přidal(a): zuko

Renesance Vznik 13. století (Itálie) – zač.17.století – znovuzrození, návrat k antice Formování a rozvoj 14. století (Trecento):

Italská renesance dělení: Raná renesance – 15. století – centrum Florencie Vrcholná renesance – 1500 – 1520 – Řím, Florencie, Benátky Pozdní renesance (manýrismus) – 1520-1590 – Řím, Florencie, Benátky, Parma, Vicenza Změny na konci 15.století: objevení Ameriky K. Kolumbem (1492), obeplutí Afriky (1498). Po Portugalcích se do zámoří vydávali i Nizozemci a Angličané. Na přelomu 15. a 16. století se ze severoitalských měst ( Florencie, Benátky, Verona, Milán, atd.) začaly šířit nové myšlenkové proudy a nový životní styl. Tyto směry byly nazývány humanismus (14. – 16. století) a renesance. Humanisté sice nepopřeli křesťanství,považovali však člověka za samostatného svobodného jedince, schopného rozumového přístupu a ne jen slepé víry. Zásluhu na šíření humanismu měl také vynález knihtisku, neboť prostřednictvím tištěných knih se vědomosti šířily rychleji. Tento nový směr se zabývá člověkem jako samostatným jedincem.

page 1 / 7


Člověk je centrem pozornosti, není již jen odevzdán do vůle boží, je aktivním jedincem.

Renesance znaky: a) čerpala z antiky b) vracela se k přirozenému životu c) inspirovala se antickým ideálem harmonie duševní a tělesné krásy (kalokagathie) d) realismus – nejen zraková zkušenost, ale používání vědy – matematika, geometrie e) vnitřní klid – tiší se zmatek a shon vnějšího světa f) úměrnost – bez nadsázek co porušují vnitřní klid g) harmonie – soulad, rovnováha a vyváženost proporcí, obsahu a formy

Renesanční životní styl byl však finančně náročný a dopřát si jej mohli jen bohatí jedinci a rody. V českých zemích se renesanční a humanistické ideály prosazovaly jen velmi těžko. Sepětí s antikou bylo u nás vždy umělé a nové směry narážely na odpor českých dědiců husitů –neodpovídaly církevní morálce.

Architektura: typické pro renesanční architekturu je využití sloupoví a sloupořadí. Uplatňují se arkády (obloukovitá sloupovitá podloubí), typická byla atria a lodžie.Stavby se propojovaly s okolím a se zahradami, což se u nás příliš nerozvinulo v porovnáním se slunnou Itálií. Další typické prvky: kamenná ostění oken, obloučkovitá průčelí, stěny byly zdobeny freskami a sgrafity (dekorována vnější fasáda renesančních budov). Renesanční stavby: renesanční paláce v Itálii (Florencie, Řím), chrám sv. Petra ve Vatikánu v Římě (stavitelé Bramante, Raffael, Michelangelo), vily, kostely.. U nás: Královský letohrádek královny Anny – Belvedér na Pražském hradě , měšťanské domy na náměstích v Telči, v Novém Městě nad Metují, v Pardubicích, Schwarzenberský palác v Praze na Hradčanském náměstí, okna Vladislavského sálu na Pražském hradě.

page 2 / 7


Zámky : v Litomyšli, v Opočně, v Českém Krumlově, v Telči, v Pardubicích , v Litomyšli, v Českém Krumlově, v Telči, v Pardubicích, dále Jindřichův Hradec, Český Krumlov (radnice a městské domy), Třeboň. Zámky u nás sloužily spíše jako sídlo předních šlechticů v teplých ročních obdobích. V zimě zpravidla majitelé pobývali v Praze kde si na místech bývalých gotických domů budovali rozsáhlé paláce např. Schwarzenberský a Lobkovický palác v Praze. Církevní architektura: V té se renesance u nás prakticky neuplatnila.

Představitelé Filippo Brunelleschi (1377 –1446) - nejvýraznější osobnost stojící u zrodu renesanční architektury. Jeho dílem je první renesanční výtvor? kupole dómu ve Florencii. Je příznačné, ževůbec prvním renesančním dílem celkově není stavba církevní, ale světská - florentský sirotčinec. Donato Bramante (1444 - 1514) - vůdčí architekt vrcholné renesance, kdy se těžiště přesunulo z Florencie do Říma. Autor původní podoby chrámu sv. Petra v Římě. Rafael Santi (1483 – 1520) - malíř a architekt, v pozměněné podobě pokračoval ve stavbě chrámu sv. Petra v Římě. Andrea Palladio (1508–1580), - první velký profesionální arcgitekt, jenž vytpořil nový sloh (chladná harmonie, přísné zákonitosti, jasné členění, častý široký oblouks postranními svislými otvory), který na několik století ovlivnil Evropu v oblasti klasicistně orientované barokní architektury (hovoříme o palladiánském klasicismu). Je rovněž autorem slavného teoretického díla Čtyři knihy o architektuře. Dílo: autorství mnoha vil, nejslavnější Villa Rotonda u Vicenzy, Olympijské divadlo ve Vicenze, bazilika Palladiana v Benátkách Michelangelo Buonarroti (1475 – 1564) - je symbolem pozdní renesance. Dalším dílem je úprava náměstí římského Kapitolu. Vignola (vl. jménem Giacomo Barozi z Vignoly 1507 –1573) - architekt a teoretik pozdní renesance, Michelangelův žák, pokračovatel stavby chrámu sv. Petra. Jeho nejvýznamějším dílem je však jezuitský kostel Il Gesú v Římě, podle něhož byly po celé Evropě postaveny tisíce barokních jezuitských chrámů (např. sv. Ignáce v Praze). Kromě toho napsal teoretický spis Pojednání o pateru architektonických řádů.

ČR Benedikt Ried (1454–1536) - práce na Pražském hradě (Vladislavský sál, Ludvíkovo křídlo)

page 3 / 7


Bonifác Wohlmut (1510–1579) - zakončil věž katedrály sv. Víta arkádovou lodžií, stará sněmovna, velká míčovna v Královské zahradě Paolo de la Stela (1552) - zámek Nelahozeves, Wohlmut dostavěl zbytek

Sochařství: navazuje na antické kulturní dědictví, měřítkem hodnot je renesanční estetika, v renesančních sochách krása lidského těla ( i nahého). Časté jsou portréty a plastická výzdoba staveb – římsy, oblouky, patky, ostění oken, atd., též náhrobky. Velmi častá byla práce s kovem – kovolijectví, kovotepectví ( Zpívající fontána – letohrádek Belveder – Pražský hrad).

Malířství a sochařství perspektiva – schopnost vyvolat dojem prostoru, krajiny a podobně. Renesance ji převzala z antiky. Znak mistrovství = umění napodobit. Důležité je zachycení psychiky, emocí, stavu duše. Technická provedení: fresky, deskové malířství, olejomalby

Raná renesance Giotto di Bondone (1266 – 1337) - malíř, zachytil krásy přírody i nového světa idejí a duševní stav zobrazovaných osob (světců i lidských typů); přítel Dantův, asi autor jeho fresky ve florentskému dómu. Donatello (1386 – 1466) – sochař; úsilí o realistické zpodobení lidského těla; mramorové sochy – hloubka psychologické charakterizace, lyrické bronzy studií nahého těla (David), Sandro Botticelli (1444-1510) – malíř: poetické a mystické výjevy, obraz Příchod jara, Zrození Venuše

Vrcholná renesance Leonardo da Vinci (1452 – 1519) – nejuniverzálnější osobnost; sochař, malíř, architekt, matematik, vynálezce, přírodovědec, hudebník; technická dovednost a představivost (návrh létajícího stroje n a principu vrtulníku), sám prováděl pitvy – pečlivě zakresloval podobu kostí, svalů, jejich spojení. Dokonalá znalost stavby těla využita při malbě postav; estetická působivost, studie detailů lidského obličeje. Zvládnutí perspektivy, modely kupole dómu v Miláně, projekty dómu v Pavii. Obrazy (dokončených není mnoho): Mona Lisa, Dáma s hranostajem, Madona ve skalách, Madona s karafiátem, Poslední večeře Páně; traktát o umění;

page 4 / 7


Rafael Santi (1483 – 1520) – malíř, architekt, řídil antické vykopávky, stavba svatopetrského dómu, portréty – krása a ušlechtilost = ideál renesance, tělesná a duševní krása (madony, zvl. Sixtinská madona – nejslavnější dílo v galerii v Drážďanech); Vatikán - freska Athénská škola – obraz myšlenkového světa renesance(v centru Platón a Aristoteles,, v alegorických postavách kolem = obraz lidské moudrosti); výzdoba vatikánských úředních místností (fresky); Michelangelo Buonarroti (1475 – 1564) – všestrannost; malíř, sochař, architekt a básník (sonety) ; žil ve Florencii a Římě; pracoval na plátnech chrámu sv. Petra (a navrhl pro něj kupoli – čtvrtý ze stavitelů chrámu); sochy – Mojžíš, Pieta v chrámu sv. Petra v Římě, David – mramorová socha ve Florencii; malíř – výzdoba soukromé papežské kaple ve Vatikánu (nazvané dle zřizovatele Sixta IV. Sixtinská); fresky – na stropě nejslavnější Poslední soud, dále Stvoření světa- postihl duševní svět člověka, pohyb, alegorie síly lidského rozumu, poslední velký renesanční umělec, který modeloval a maloval postavy 4 monumentální, působící vzdorně a nadlidsky, zobrazoval drama lidského osudu – vliv na umění baroka

Pozdní renesance Tizian (Tiziano Vecellio) ({1485-1490} – 1576) – portrétista, ztělesňuje obecný ideál krásy těla a krajiny i množství výrazových prostředků, intenzita barvy, životní přesvědčivost, člen benátské školy, osobní malíř Karla V., Obrazy: Venušina toaleta, Bakchus a Ariadna,

Tintorretto (1518 – 1594) – benátská malířská škola; duševní prohloubení v rámci manýristického spiritualismu a náboženského mysticismu – velké obrazy biblických námětů pro benátské kláštery a dóžecí palác: Poslední večeře

Zaalpští umělci Pomalé šíření v Evropě v 16.stol - sdružování s pozdní gotikou.

Nizozemí: Jan van Eyck (1390 - 1441) malíř, tvůrce Gentského oltáře. Často reprodukovaný obraz – podobizna manželů Arnolfiniových (spolu s bratrem Hubertem již malovali olejovými barvami)

page 5 / 7


Hieronymus Bosch (1450 – 1516) Po smrti prohlášen za kacíře – jeho dílo se vymyká jakémukoliv „škatulkování“. Dílo – alegorické obrazy jsou plné cynismu, neřestí, apokalyptických hrůz, ale i černého humoru a vtipu. Erotické detaily, fantaskní postavičky, symbolika. Nesmlouvavý pohled na zkaženost lidstva. Dílo: triptych Zahrada pozemských rozkoší, triptych Vůz sena. Pieter Breughel st. (1525 – 1569) Malíř, autor alegorických výjevů, krajin a žánrových scén z holandského života. Typické pro jeho obrazy je nápadné množství postaviček v námětu ( V zemi peciválů, Dětské hry, Krajina s ptáčky..). Vliv H. Bosch. Rodina: jeho synové Breughel Jan st., Breughel Pieter ml., vnuk Breughel Jan ml. – malíři Jméno - psáno též Brueghel

Španělsko: řecký malíř El Greco ( 1541 - 1614)- malíř napětí a exprese (Picasso ho uváděl jako inspiraci) dílo: Pohled na Toledo, Sv. Pavel

Německo Albrecht Dürer (1471 - 1528) Vynikající portréty, autoportréty, dřevořezy a mědirytiny. Portrét: Císař Maxmilián I., Portrét Dürerova otce

ČR většina cenných uměleckých děl, pocházejících z období renesance, byla do Čech dovezena ze sbírek děl italských umělců, případně realizována cizími umělci.

Rudolfínské období v českých zemích:

page 6 / 7


Rudolf II. (vládl 1576 – 1611) – inteligentní , vědychtivý panovník, roku 1583 přenesl své sídlo z Vídně do Prahy. Shromáždil v Praze obrovské sochařské a malířské sbírky, později 5 z větší části rozkradené. Sbírka obsahovala prvořadá díla italských renesančních umělců – např.: - Leonardo Da Vinci - Tizian - Rafael - Veronese (1528-1588, malíř, Benátky) - Tintoretto Sbírky obsahovaly též mnoho drobných plastik a také umělecká řemesla. Známým umělcem na dvoře Rudolfa II. byl milánský malíř Giuseppe Arcimboldo – Jaro, Léto (manýrismus.) Manýrismus - konec 16. století (Itálie, Francie, Španělsko..) – vyznačuje se protáhlými postavami v nepřirozených postojích a pohybech a zvláštní duhovou barevností Základem manýrismu bylo šokovat. V širším slova smyslu je to směr založený na „manýře“ ( italsky maniela). Rudolf II. byl též proslulý stavebník. Za jeho vlády byla provedena dostavba a přestavba pražského Hradu (Španělský sál– později novobarokně přestavěn , Matyášova brána ). Panovnický dvůr v té době byl střediskem věd , nauk a centrem uměleckých sbírek ve střední Evropě.

page 7 / 7 Powered by TCPDF (www.tcpdf.org)

Vznik 13. století (Itálie) zač.17.století znovuzrození, návrat k antice

Recommend Documents