MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA
KATEDRA SPECIÁLNÍ PEDAGOGIKY
Vzdělávání tlumočníků znakového jazyka v České republice
Bakalářská práce
Brno 2016
Vedoucí práce: PhDr. Pavla Pitnerová, Ph.D.
Autor práce: Michaela Obrusníková
„Prohlašuji, že jsem závěrečnou bakalářskou práci vypracovala samostatně, s využitím pouze citovaných pramenů, dalších informací a zdrojů v souladu s Disciplinárním řádem pro studenty Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity a se zákonem č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů.“ ………………………….. podpis
Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala vedoucí práce PhDr. Pavle Pitnerové, Ph.D. za odborný trpělivý přístup, za cenné rady a připomínky, a také tlumočníkům znakového jazyka, kteří mi svými odpověďmi umožnili výzkum provést.
OBSAH Úvod............................................................................................................................. 5 1
2
3
Tlumočení znakového jazyka............................................................................. 7 1.1
Definice znakového jazyka............................................................................ 7
1.2
Historie tlumočení ......................................................................................... 7
1.3
Uplatnění tlumočníků čekého znakového jazyka na trhu práce .................... 9
1.4
Celoživotní vzdělávání a jeho význampro tlumočníka znakového jazyka .. 13
1.5
Vyšší odborná škola pro tlumočníky znakového jazyka ............................. 15
Specifika v tlumočení znakového jazyka ........................................................ 17 2.1
Umělecké tlumočení do znakového jazyka ................................................. 17
2.2
Tlumočení do mezinárodního znakového systému ..................................... 18
2.3
Tlumočení pro lidi s hluchoslepotou ........................................................... 19
2.4
Tlumočení ve vzdělávání ............................................................................. 20
2.5
Jiná specifika ............................................................................................... 21
Praktická část .................................................................................................... 22 3.1
Cíle výzkumného šetření a metodologie ..................................................... 22
3.2
Analýza dotazníku ....................................................................................... 23
3.3
Závěr výzkumného šetření .......................................................................... 36
Závěr.......................................................................................................................... 38 Resumé ...................................................................................................................... 39 Seznam použité literatury........................................................................................ 40 Hypertextové odkazy ............................................................................................... 42 Seznam tabulek ........................................................................................................ 43 Seznam grafů ............................................................................................................ 43 Seznam příloh ........................................................................................................... 43
Úvod Tlumočení je chápáno jako zvláštní druh zprostředkované mezijazykové a mezikulturní komunikace, jako způsob dorozumívání mezi lidmi, hovořícími různými jazyky přes prostředníka – tlumočníka, tudíž komunikace neprobíhá přímo (Čeňková, I. 2008). Jazyk se tlumočil už ve starověkém Egyptě za dob faraonů, avšak znakový jazyk mohl být právoplatně tlumočen až několik let po Milánském kongresu (20. století). V České republice byl přijat zákon o znakové řeči 11. června 1998 (č. 115/1998) a podle něj se znakový jazyk stává rovnocenným českému jazyku. Od tohoto roku vznikají různá specifika pro tlumočení do znakového jazyka. Nároky na tlumočnickou profesi stále vzrůstají a tím se vyskytují i větší problémy pro tlumočníky znakového jazyka, po kterých poptávka stále stoupá. Kladou se na ně vyšší požadavky a odbornější specializace, které musejí splňovat, jelikož existuje spousta specifik tlumočení, které by měli jako profesionálové znát. Také až doposud nebyla zřízena žádná škola pro tlumočníky znakového jazyka, tudíž se na toto zaměstnání museli zdokonalovat ve svém volném čase a na vlastní náklady. Bakalářská práce je členěna do tří kapitol. První dvě kapitoly teoreticky shrnují historii a problematiku tlumočení a také celoživotní vzdělávání na základě poznatků z odborné literatury. Třetí výzkumná kapitola je zaměřena na analýzu dat dotazníkového šetření. Jedná se tedy o kvantitativní výzkum, jehož hlavním cílem je analýza možností vzdělávání tlumočníků znakového jazyka v České republice. Parciální cíle jsou zaměřeny na pořádaných seminářů, vzdělávacích kurzů a e-learningových kurzů určených tlumočníkům,
pořádaných
vzdělávacích
pobytů,
zaměření
tlumočníků
dle
jednotlivých komunikačních systémů (znakový jazyk, mezinárodní znakový systém, znakovaná čeština, umělecké tlumočení do znakového jazyka, tlumočení osobám s hluchoslepotou, tlumočení ve vzdělávání atd.), finanční náročnost kurzů a také na motivaci tlumočníků ve svém dalším vzdělávání. Výsledky budou sloužit jako rozcestník možností dalšího vzdělávání v tlumočení znakového jazyka pro studenty, tlumočníky a další zájemce této problematiky. Toto téma jsem si vybrala z toho důvodu, jelikož mám o tuto problematiku zájem a myslím si, že by mohlo být prospěšné ukázat lidem, jak je profesionální tlumočení 5
znakového jazyka náročné a jak neúměrná je v tomto oboru poptávka oproti nabídce v České republice. Také bych byla ráda, kdyby tato práce pomohla začínajícím tlumočníkům či širší veřejnosti se zájmem v této věci, udělat si alespoň základní přehled o dalším vzdělávání tlumočníků, jejich možnostech a uplatnění v pracovním sektoru.
6
1 Tlumočení znakového jazyka V této první kapitole je představen a definován český znakový jazyk, historie a vývoj tlumočení, uplatnění tlumočníků českého znakového jazyka na trhu práce, různé výhody a nevýhody daných pracovišť, význam pro jejich celoživotní vzdělávání a v neposlední řadě je zde zmíněna nová vyšší odborná škola v Hradci Králové pro tlumočníky znakového jazyka, jako první svého druhu v České republice.
1.1 Definice znakového jazyka “Český znakový jazyk je základním komunikačním systémem těch neslyšících osob v České republice, které jej samy považují za hlavní formu své komunikace” (Zákon č. 384/2008 Sb., o komunikačních systémech neslyšících a hluchoslepých osob). Je to přirozený a plnohodnotný komunikační systém, díky svým základním atributům přirozeného jazyka, tj. systémovost, znakovost, produktivnost, dvojí členění a historičnost. Navíc je také ústálen po stránce gramatické i lexikální. Znakový jazyk je tvořen specifickými vizuálně-pohybovými prostředky (tvar, postavení a pohyby rukou, mimika, pozice hlavy a trupu) a je využíván neslyšícími, kteří jsou v zákoně o komunikačních systémech neslyšících a hluchoslepých osob (Zákon č. 384/2008 Sb.) definováni takto: “osoby, které neslyší od narození, nebo ztratily sluch před rozvinutím mluvené řeči, nebo osoby s úplnou či praktickou hluchotou, které ztratily sluch po rozvinutí mluvené řeči, a osoby těžce nedoslýchavé, u nichž rozsah a charakter sluchového postižení neumožňuje plnohodnotně porozumět mluvené řeči sluchem.“ Znakový jazyk mohou využívat také hluchoslepé osoby, a to v jeho taktilní formě.
1.2 Historie tlumočení “Tlumočení je nejstarší formou zprostředkované jazykové komunikace a své počátky má již v dávné minulosti. Od samého vzniku lidské existence příslušníci různých etnických a jazykových skupin cítili potřebu dorozumívat se mezi sebou navzájem” (Čeňková, I., 2008, str. 13). Avšak historické prameny, které se zabývají činností tlumočení, jsou velmi sporadické, jelikož nemáme žádný fixovaný materiál o tlumočení, o který bychom se mohli opřít a analyzovat. První ucelenější zprávy jsou z doby asi 3000 let před naším letopočtem a pocházejí z Egypta, kde si již v době výstavb pyramid hovoří o lidech, kterých si faraóni velmi vážili. Mluví se o prvních 7
tlumočnících žijících v dvojjazyčné oblasti. Tehdy se na tlumočníky pohlíželo jako na vyšší bytosti a egyptští faraóni zavedli dokonce dědičný titul “vrchního tlumočníka” (Čeňková, I., 2008). Panovníci využívali práci tlumočníků především při válečných výpravách, diplomatických jednáních a na obchodních cestách. Nejprve byli k tlumočení náhodně vybraní otroci, ale postupem času se pro tuto práci začalo využívat synů cizích knížat, kteří měli odborné vzdělání a vchodné společenské vystupování (Čeňková, I., 2008). Po ovládnutí Egypta Araby, kdy převládla arabština, se vyskytují první zmínky o určitých problémech v tlumočení, o připravenosti a věku tlumočníků a také o jeho vzdělání a postoji k řečníkovi, z toho vyplývá, že tlumočení není jen o jazykové stránce, ale v podtaz jsou brány i další mimojazykové předpoklady, které jsou nezbytné pro práci tlumočníka (Čeňková, I., 2008). V Evropě nacházíme první zprávy o tlumočení ve starém Řecku (2000-200 př. n. l.). Tlumočníci zde zprostředkovávali kontakt s podmaněnými národy, ale nebyla jim vzdána taková úcta jako tlumočníkům v Egyptě, protože Řekové měli o sobě a o své kultuře velmi vysoké mínění, proto zde nebyla žádná organizace, která by zabezpečovala tlumočnickou činnost, že se barbaři naučí řecky (Čeňková, I., 2008). “Velkého uznání se tlumočníkům dostávalo také na světské půdě, ve službách panovníků. Napjaté vztahy mezi křesťanskými státy a nevěřícími vedly přibližně ve 14. století ke zrodu moderního tlumočníka, který byl zároveň diplomatem” (Čeňková, I., 2008, str. 15). Avšak mezi křesťanskými státy nebylo potřeba tolika tlumočníků, protože společným dorozumívacím jazykem byla latina, jejíž monopol trvá přibližně do 17. století, jelikož po uzavření Vestfálského míru nahrazuje tuto úlohu francouzština. Avšak tato situace v tlumočení je charakteristická pouze pro Evropu. Objevení Ameriky (1492) znamená naopak naléhavou potřebu tlumočníků pro navázání kontaktů mezi dvěma naprosto rozdílnými kulturami (Čeňková, I., 2008). I. Čeňková (2008) dále uvádí, že 19. století se nese v duchu rostoucího významu národních jazyků, snaze o internacionalizaci a tím také první mezinárodní konference, s čímž se na scénu dostává anglický jazyk. Vedle tradičního vojenství, obchodu a diplomacie se rozšiřuje spolupráce i ve vědě a technice, tudíž vznikají nové mezinárodní
8
organizace a dochází k velkému rozvíjení tlumočení jako vlastní specifické profese a první profesionální tlumočníci se objevují po první světové válce, při mírových jednáních. Tlumočení znakového jazyka zažilo svůj rozkvět až po Milánském kongresu, který se konal v září roku 1880. Učitelé neslyšících se tehdy shodli, že znakový jazyk do škol nepatří a neslyšící by se měli učit především mluvené řeči (Macurová, A., 2008). “U nás tato doba nastala až o čtyřicet let později, kdy bylo znakování ve školách z moci úřední zakázáno” (Čeňková, I., 2008, str. 21). Až v několika posledních desetiletích přišlo obrození a roku 1988 vyzval Evropský parlament své členské země, aby zrovnoprávněly znakový jazyk na úroveň mluvené řeči (Čeňková, I., 2008). “Český parlament přijal zákon o znakové řeči 11. června 1998 (č. 115/1998), podle něj má u nás každý neslyšicí právo na vzdělání s využitím znakové řeči, a má tedy i nárok na tlumočníka českého znakového jazyka” (Čeňková, I., 2008, str. 21). Bohužel, názor, že znakový jazyk by se neměl vyučovat, ještě dlouho poté přežíval a leckde přežívá dodnes (Macurová, A., 2008). V dnešní době existují v České republice mnoho organizací poskytující tlumočníka znakového jazyka. Nejvýznamější z nich je Česká komora tlumočníků znakového jazyka. Avšak ani dnes nemáme mnoho odborně vyškolených pracovníků, kteří by byli schopni poskytovat kvalitní tlumočnické služby, které by odpovídaly úrovni, jež je běžná v ostatních zemích Evropské unie a která by odpovídala konkrétním, individuálním potřebám neslyšícího klienta, díky našemu systému vzdělávání tlumočníků (Čeňková, I., 2008).
1.3 Uplatnění tlumočníků čekého znakového jazyka na trhu práce V dnešní době je poměrně hodně možností, kde si najít práci jako tlumočník znakového jazyka. Před rokem 1998, kdy byl schválen zákon o znakové řeči, mohl tlumočník pracovat jen v organizacích pro neslyšící, ale po roce 2003 byl tento typ služeb značně rozšířen (Kronusová, M., 2008). Dnes může tlumočník znakového jazyka pracovat v pečovatelské službě, v Centru zprostředkování tlumočníků pro neslyšící, na školách, v organizacích pro neslyšící, v TV stanicích, na úřadech, u policie, u soudu a v jiných resortech. Každému resortu práce se budu podrobněji věnovat.
9
Pečovatelské služby: Tyto služby v současné době patří k nejrozšířenější terénní sociální péči. Nejsou řízeny centrálně, mohou být zřízeny i obcí, krajem nebo nestátními subjety (Kronusová, M., 2008). Její práce spočívá předevěším v osobní péči a pomoci klientům udržovat jejich domácnost. Mezi tyto činnnosti patří také rozvoz jídel, pomoc při osobní hygieně, úklid v domácnosti , ošetřovatelské úkony, doprovod k lékaři, na úřady a podobné záležitosti, pomoc při nákupech a v neposlední řadě také tlumočnické služby pro neslyšící (Kronusová, M., 2008). Bohužel skutečnost je taková, že pouhá menšina těchto pečovatelských služeb poskytuje tlumočnické služby a ještě menší počet této menšiny je proplácí, protože pečovatelské služby nevědí o povinnosti dané zákonem tyto služby zajišťovat a proplácet. Dalším argumentem, proč nejsou zajištěny tyto služby je, že je příliš vysoká absence neslyšících, ač se jedná o města, kde žije několik desítek neslyšících a hlavně, neslyšící raději požádají o pomoc přímo organizaci pro neslyšící, protože tlumočení přes pečovatelskou službu je poměrně byrokratická záležitost a je to únavné jak pro tlumočníka tak pro neslyšícího (Kronusová, M., 2008). “Před tlumočením neslyšící i tlumočník vyplní tři až čtyři formuláře. Platba za tlumočení obvykle činí 80 Kč hrubého za hodinu, ale vyjímkou nejsou ani nižší částky. Neproplácí se cestovné ani příprava na tlumočení” (Kronusová, M., 2008, str. 10). Navíc, neslyšící musí vědět, ke které pečovatelské službě patří, pokud potřebuje tlumočníka mimo svou oblast, systém naprosto selhává (Kronusová, M., 2008).
Centrum zprostředkování tlumočníků pro neslyšící: Centrum bylo založeno Asociací organizací neslyšících, nedoslýchavých a jejich přátel (ASNEP) 29. září 2003
(Kronusová,
M.,
2008).
Ze
začátku
tlumočnické
služby
pouze
zprostředkovávali, později, díky dotacím MPSV ČR, jim umožnilo tlumočnické služby také proplácet, a to přesně od 1. března 2004 (Kronusová, M., 2008). Dnes však oficiálně funguje projekt s názvem Tlumočnické služby pro neslyšící a Centrum slouží jako operační středisko, odkud jsou služby zajišťovány. MPSV ČR dotuje tyto tlumočnické služby, tudíž jsou klientům poskytovány bezplatně. “Tlumočníci pracují na živnostenský list, vystavený na tlumočnickou a překladatelskou činnost, dostávají odměnu za tlumočení 270 Kč za hodinu a 80 Kč za hodinu nepřímé tlumočnické činnosti” (Kronusová, M., 2008, str. 26). 10
Školy: “Neslyšící žáci mají dle zákona č. 155/1998 Sb., o znakové řeči, a zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), nárok na tlumočenou výuku. Zpravidla to bývá řešeno tak, že tlumočník je ve škole zaměstnán jako pedagogický pracovník, musí tedy v této škole půsovit zároveň jako učitel. Pak je zařazen do vyšší platové třídy než třeba asistent pedagoga a má nárok na proplacení přípravy” (Kronusová, M., 2008, str. 47). Tlumočník může pracovat jak na škole přímo pro neslyšící, tak na škole, kde je neslyšící žák integrován. Bližší informace o školách pro neslyšící a jejich podmínek jsou vypsány v knize Martiny Kronusové: Možnosti poskytování tlumočnických služeb pro neslyšící. Je zde však hodně specifik a pravidel pro tlumočení v oblasti vzdělávání, které by měli dodržovat jak studenti, tak učitelé i tlumočníci (Zahumenská, J., Dingová, N., Horáková, R., 2008). Navíc se zde může objevit střet role učitele a tlumočníka, což také přináší nemalé problémy a nedorozumění (Červinková, Houšková, K., 2008) Organizace neslyšících: Ve většině z nich tlumočníci přímo pracují, jsou ale i vyjímky, které se obracejí na zprostředkovatele. Mzda je velmi různá, v některé organizaci si tlumočníci vydělají 80 Kč za hodinu a v jiné i 270 Kč za hodinu, částka se totiž odvíjí od státních dotací a délky tlumočnické praxe. Cestovné je také propláceno z financí získaných z dotací, nebo část uhradí klient (Kronusová, M., 2008). Provozovatelé TV stanic: “Tlumočení v televizních stanicích není stále ještě obvyklým způsobem tlumočení, kde by mohlo najít uplatnění větší množství tlumočníků” (Kronusová, M., 2008, str. 59). Důvodem je výběr tlumočníků, který je uskutečněn na základě letitých zkušeností s některými z nich a také není příliš mnoho pořadů, kde by se tlumočníci uplatnili. Mezi tyto pořady patří Sama doma, Pomáhejme si, Zprávy ve znakové řeči a některé pohádky. Tyto pořady jsou vysílány zejména v České televizi (Kronusová, M., 2008). “Veškeré záležitosti ohledně tlumočení pro televizi zajišťují produkce jednotlivých pořadů. Kontaktují tlumočníky a podepisují s nimi smlouvu o uměleckém výkonu” (Kronusová, M., 2008, str. 59). Platba za jeden díl pořadu se pohybuje v rozmezí 1.000 – 1.200 Kč. Tato částka však nezahrnuje cestovné, překlad ani přípravu k tlumočenému textu. Bonusem jsou však tantiemy vyplácené za reprízy pořadu (Kronusová, M., 2008). 11
Úřady: Ve většině případech zde proplácí tlumočníka jiná instituce, např. pečovatelská služba, tlumočníci zde přímo nepracují, jen jsou najímáni přes zprostředkovatele. Ovšem při správním řízení je naopak povinnost úřadu tlumočníka uhradit. Částka se pohybuje mezi 75-125 Kč na hodinu (Kronusová, M., 2008). Avšak na úřadech se tlumočníci setkávají s naprostým nepochopením jejich činnosti. Úředníci vidí v tlumočníkovi jakéhosi kontrolora, nerozumí zankovému jazyku, myslí si, že si tlumočník se svým klientem vypráví zcela o nečem jiném, než za čím přišli, a také se úředník často dívá a mluví jen k tlumočníkovi, což by samozřejmě neměl, jelikož jde o záležitost neslyšícího klienta, nikoli tlumočníka, který jen přišel pomoct usnadnit komunikaci mezi nimi (Kronusová, M., 2008). M. Kronusová (2008, str. 65) dále tvrdí, že “úředníci často nechápou, jak je pro klienta důležité, aby byl při jednání tlumočník přítomen. Vymýšlí si nejrůznější důvody, proč by měl tlumočník odejít, a někdy i slovně napadají klienta za to, že si tlumočníka přivedl.” Policie: Zde je rozdíl, zda se jedná o městskou policii či Policii ČR. Na městské policii je tlumočník především z iniciativy neslyšícího klienta (např. podává stížnost) a tlumočník je proplácen některou z institucí zprostředkovávající služby pro neslyšící. Naopak, pokud Policie ČR potřebuje tlumočníka, vyhledají si ho pomocí seznamu soudních znalců a tlumočníků, které obstarávají krajské soudy, a také si ho sami zaplatí (Kronusová, M., 2008). Výdělek se pohybuje ve výši 100-350 Kč na hodinu, podle náročnosti. Tlumočníkovi je dále propláceno jízdné a jeho mzda se může navýšit o 20%, pokud tlumočí v noci, nebo i o 50%, pokud se tlumočení uskutečňuje ve dnech pracovního klidu (Kronusová, M., 2008). “Pro výkon znalecké a tlumočnické činnosti v řízení před státními orgány existuje závazná právní norma, kterou je zákon č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících ve znění pozdějších úprav. Tato norma upravuje většinu vztahů při výkonu činnosti, včetně odměny” (Kronusová, M., 2008, str. 67). Povinnost tlumočníka je také vyplnění nejméně tří formulářů (usnesení, prohlášení, slib znalce, opatření, protokol o výslechu) a podepsání finálního spisu (Kronusová, M., 2008). Soudy: M. Kronusová (2008, str. 79) píše, že “tlumočení u soudu patří mezi nejnáročnější tlumočnické zakázky vůbec. Je třeba, aby každý tlumočník objektivně zvážil své jazykové kompetence a tlumočnické schopnosti dříve, než nabídku soudního tlumočení přijme.” K. Červinková Houšková (2008, str. 13) dodává, že 12
“tlumočení u soudu je velmi náročnou oblastí tlumočení. Klade na tlumočníka především nejvyšší nároky v kvalitě překladu v obou směrech komunikace (od neslyšícího ke slyšícímu i opačně), v pohotovosti a zároveň s sebou nese i nejvyšší možnou míru zodpovědnosti za tlumočení, protože tato oblast tlumočení je podrobně právně ošetřena.” Tlumočník je vybrán podle seznamu soudních tlumočníků nebo na základě doporučení. Klient si ho může sám vybrat a objednat, ale také ho může kontaktovat právník. Jsou ale i případy, kdy tlumočník není zapsán v seznamu (stává se to především tehdy, když se předvolaný soudní tlumočník nemůže z vážných důvodů dostavit k řízení).“Státní orgán však musí prověřit, zda přibraná osoba má pro podání překladu potřebné odborné, případně i další předpoklady. Takový tlumočník je označen “ad hoc” (jen k tomu účelu určeným tlumočníkem) a musí s tímto ustanovením souhlasit. Dále musí složit slib do rukou orgánu, který jej ustanovil” (Kronusová, M., 2008, str. 79). Dále si soudní tlumočník vede přesný deník o své činnosti, který jednou ročně posílá k soudu ke kontrole (Kronusová, M., 2008). Mzda tlumočníka je stanovena vyhláškou č. 37/1967 Sb., což je mezi 80-270 Kč na hodinu. Tento výčet však není úplný, je mhoho možností, kde může tlumočník znakového jazyka působit, například na kulturních akcích, seminářích, rodinných oslavách, u doktora atd. Je objednán buď samotným klientem, nebo příslušnou organizací, která potřebuje jeho služby (Kronusová, M., 2008)
1.4 Celoživotní
vzdělávání
a
jeho
význampro
tlumočníka
znakového jazyka Celoživotní vzdělávání se průběžně realizuje s cílem zdokonalovat své dosavadní znalosti a dovednosti, které člověk potřebuje po celý svůj život, a aplikovat je s jistou sebedůvěrou a uspokojením ve všech okolnostech a rolích (Barták, J., 2007). Učit se může dnes už opravdu každý, jak po dosažení nejvyššího stupně vzdělání na vysoké škole, tak i v seniorském věku, protože v dnešní době je nabídka, umožňující každému zájemnci o vzdělání, opravdu velká a dá se říci ideální, jelikož se můžeme vzdělávat v jakémkoli tématu, které nás zajímá nebo které dále potřebujeme k rozvoji své profese. Nemělo by se tak však stát, pokud odporuje morálním či právním zásadám společnosti (Šerák, M., 2009). Celoživotní vzdělávání může být realizováno neformální a informální cestou, ale také cestou formální, kterou umožňují školy či 13
organizace. Tyto programy jsou samozřejmě akreditované (Veteška, J., Salivarová J., 2013). Lidé se i nadále učí z mnoha osobních i vnějších důvodů. Nejčastější to však jsou profesní důvody, kde si člověk chce zajistit a udržet své místo v zaměstnání a dosáhnout tak i lepších výsledků a platového ohodnocení. Dále to pak je zájem a vlastní iniciativa o danou oblast, nebo také vyhledávání nových sociálních kontaktů a předcházení frustračním stavům stereotypního života (Beneš, M., 2008). Toto dělení ale odpovídá spíše lidem středního věku. Senioři mají trochu odlišnou motivaci k dalšímu vzdělávání a to především vyhledávání nových sociálních kontaktů, jelikož děti už s nimi nebydlí, přátelé nebo i partner už nežijí nebo nejsou tak aktivní a tak se cítí jednoduše sami. Dále se snaží najít smysl jejich života, význam svého bytí na světě, a vyrovnání se s uvědoměním si vlastní konečnosti, s čímž souvisí i zvládání změn psychických, fyzických i sociálních. Senioři se snaží svým vzděláním udržet v moderním světě, také se ještě chtějí cítit potřebně a když je k tomu žene vlastní zájem a vnitřní motivace, je to ideální stav (Špatenková, N., Smékalová L., 2015). Tak jako v každém zaměstátní se musejí pracovníci po nějaké době přeškolit či zaučit v nových metodách, technologiích, zákonech atp., tak i v tlumočnické profesi se musejí tlumočníci dále učit novým znakům a metodám tlumočení, jestliže chtějí poskytnout neslyšícím co nejkvalitnější služby a být tak ve svém oboru o stupínek výš před ostatními. Jelikož má znakový jazyk mnoho specifik, je další vzdělávání v něm téměř povinností, nehledě na to, že se neustále objevují nové výrazy a s tím i specifické znaky (Červinková, Houšková, K., 2008). Mezi specifika tlumočení znakového jazyka řadíme tlumočení pro děti, například ve školách, kde se tlumočník bude muset víceméně přizpůsobit dítěti a navíc zvládnout střet osobností tlumočníka a učitele, dále je to tlumočení u lékaře, kde si tlumočník musí nastudovat odborné výrazy, aby byla komunikace a diagnóza co nejpřesnější, umělecké tlumočení, které si vyžaduje dlouhou přípravu, tlumočení rodinných událostí, kde si musí tlumočník zachovat etický kodex, tlumočení pro osoby s hluchoslepotou, což vyžaduje trpělivost , jelikož komunikace je velmi náročná a pomalá, a dále to je tlumočení v mezinárodním znakovém jazyce, znakovaná čeština, tlumočení na kulturních akcích a v neposlední řadě také tlumočení v týmu, u soudu či policie. Ovšem dá se říct, že s každým neslyšícím člověkem, s nímž tlumočník spolupracuje, je práce specifická (Červinková, Houšková, K., 2008).
14
Co víc, používání znaků a gest se využívalo již v pravěku, kdy lidé neovládali artikulovanou řeč, tudíž se dorozumívali jen znaky a gesty, což je velmi důležité i při lovení zvěře, kdy musí být člověk maximálně potichu a dorozumívat se jen očima a posunky. Postupně se lidé snažili si komunikaci ulehčit, takže následoval rozvoj mluveného jazyka, který se však zrodil z gest a který je stále o některá gesta a znaky doplňován. Znaky ve znakovém jazyce se nejdříve odvíjeli od skutečnosti, jak daný předmět vypadá nebo jak se co dělá (jízda na koni apod.). Velký rozmach ve vývoji znakového jazyka nastal v 18. století, kdy se církev snažila vzdělávat neslyšící v náboženství a modlitbě. Brzy nato se zakládaly ústavy pro hluchoněmé. V té době se mluví o znakovém jazyce jako o celku, nikoli o jednotlivých znacích (http://www.ceskatelevize.cz/). S postupem času, nové doby a vynálezů se objevují stále nové a nové znaky, tudíž by se tlumočník měl vzdělávat i z tohoto důvodu, aby byl neustále v obraze, co se týče nových znaků, jelikož znakový jazyk se neustále rozvíjí, stejně tak, jako každý jiný mluvený jazyk (Macurová, A., 2008).Navíc existují ve znakovém jazyce i specifické znaky, které je těžké si přesně vyložit, jelikož jeden specifický znak nese mnoho významů, tudíž záleží hodně na kontextu situace. Tato multifaktoriálnost je zapříčiněna hlavně odlišností kultur (Vysuček, P., 2008).
1.5 Vyšší odborná škola pro tlumočníky znakového jazyka Avšak tlumočníků znakového jazyka v České republice je stále nedostatek, oproti jiným vyspělým zemím až 30x méně, přitom zde máme “pouze” 10 000 obyvatel, kteří jsou odkázání na znakový jazyk a na tlumočnické služby. I přesto nizké číslo vychází na každého tlumočníka přibližně 140 klientů. Ve světě je to jen 5 klientů na jednoho tlumočníka, což je podstatný rozdíl. Podíl na tomto schodku oproti světu nese
nepřítomnost
vzdělávání
na
školách
pro
tlumočníky
(http://www.ceskatelevize.cz/). Vzdělávání tlumočníků znakového jazyka dodnes probíhalo a probíhá pod záštitou různých organizací pro neslyšící a to formou akreditovaných kurzů a seminářů, ale od září 2016 mohou žáci, kteří se chtějí zabývat touto problematikou, navštěvovat přímo akreditovaný obor pro tlumočníky, a to na vyšší odborné škole v Hradci Králové. Je to první obor svého druhu v České republice. Zájemci se nemusejí strachovat o svou neznalost znakového jazyka, jelikož to není podmínka k přijetí. 15
Obor se studuje 3 roky, žáci zde budou studovat historii znakového jazyka, úvod do tlumočnické profese, teorii tlumočení znakového jazyka, etiku tlumočení, konsekutivní a simultánní tlumočení, specifika v tlumočení atp. Dále se budou zabývat také komunitou Neslyšících a základy pedagogiky a psychologie. K přijetí ke studiu je potřeba mít úspěšně zvládnutou maturitní zkoušku, složit písemný test a obstát u individuálního pohovoru. Předpokládaný počet přijatých žáků je 28. Více informací na stránkách střední školy v Hradci Králové (http://neslhk.com/).
16
2 Specifika v tlumočení znakového jazyka V této kapitole jsou představena různá specifika v tlumočení znakového jazyka, jejich problematika a potřeba znát je, pokud chce být tlumočník ve své profesi mnohostranný.
2.1 Umělecké tlumočení do znakového jazyka Mezi umělecké tlumočení patří především tlumočení hudby či zpěvu a divadelní tlumočení. Toto tlumočení je velmi náročné na přípravu, která bývá častokrát mnohem delší než samotná interpretace. Tlumočník musí spolupracovat a zkoušet s herci nebo interpretem hudby, aby byl výsledek co nejlépe sehraný (Červinková Houšková, K., 2008). V České republice zaznamenalo největší “boom” v roce 1998, kdy bylo divadelní představení Plukovník Pták v Divadle Na Zábradlí, jako první tlumočeno do znakového jazyka. Pak to byl také rok 2003, kdy díky iniciaci České komory tlumočníků znakového jazyka, bylo zrežírováno a zároveň tlumočeno představení Tracyho tygr v Divadle Nablízko. Od těchto let počet kulturních akcí, tlumočených do znakového jazyka, stále vzrůstá a neslyšící diváci tak mají daleko větší možnosti se kulturně vzdělávat (Červinková Houšková, K., Kováčová, T., 2008). V divadelním tlumočení rozlišujeme několik typů tlumočení, podle toho, kde je tlumočník umístěn. Jedná se o statický typ, kdy jeden či dva tlumočníci sedí nebo stojí na jednom místě na jevišti a tlumočí všechny postavy ve hře. Dalším typem je zónové tlumočení, kdy je jeviště obrazně rozděleno vejpůl a každý tlumočník tak tlumočí jen to, co se děje na jeho polovině. Posledním typem a také nejvíce oblýbeným typem mezi neslyšícími je stínové tlumočení, kdy každý herec má za sebou neustále tlumočníka, který se za ním pohybuje po jevišti a tvoří jakoby jeho “stín”. Zde existuje velmi úzká spolupráce mezi tlumočníkem, hercem i režisérem (Červinková Houšková, K., 2008). Gebronová (2000, str. 9) trefně poznamenává, že: “Tlumočník by se měl ponořit do života divadla obecně, stejně jako se kdysi ponořil do světa neslyšících.” Také by neměl mít problém vystupovat před více lidmi a předvést emoce, které do divadelní hry určitě patří a pro neslyšící je pak jednodušší se orientovat v pocitech hrdinů a v samotném ději. Specifikem v divadelním
17
tlumočení je pak tlumočení pro děti (Červinková Houšková, K., Kováčová, T., 2008). Tlumočení hudby a zpěvu je velmi náročnou disciplínou. Tlumočník se musí co nejvíce snažit přenést emoční nábo písně či skladby i na neslyšícího diváka, tudíž by měl co nejvíce využít svou mimiku a řeč těla, prožít to, co se v písni právě odehráva a v neposlední řadě si přednes vyzkoušet i s interpretem skladby. Velkým zklamáním pro neslyšící je, když tlumočník jen stojí a nezaujatě znakuje obsah písně (Červinková Houšková, K., Kováčová, T., 2008). Tradiční koncerty v České republice, které se pořádají každoročně a kde je kvalita uměleckého tlumočení do znakového jazyka na vysoké úrovni, jsou Tříkrálový benefiční koncert a a benefiční koncert Podepsáno srdcem (Červinková Houšková, K., Kováčová, T., 2008).
2.2 Tlumočení do mezinárodního znakového systému “Široká veřejnost je velmi často přesvědčena, že znakový jazyk je univerzální. Mít jazyk, kterým by spolu mohli komunikovat lidé po celém světě, je totiž jedním ze snů mnoha lidí” (Tetauerová, I., 2008, str. 7). Není to však pravda, jelikož každý národ má svůj vlastní znakový jazyk. Mezinárodní znakový systém (dále jen MZS) je vizuálně-motorický komunikační systém, který je užíván mezi neslyšícími uživateli různých znakových jazyků, už více jak 150 let (Webb, R., Supalla, T., 1994). Jedná se také o kontaktní jazyk, který je užíván mezi neslyšícími z různých zemí (Supalla, T., 2007). MZS je uměle vytvořený komunikační systém, který se však neustále obměňuje a je z části ovlivněn Americkým znakovým jazykem (Tetauerová, I., 2008). Tlumočník, který by se chtěl zabývat MZS, by měl ovládat perfektně alespoň jeden národní znakový jazyk a aktivně se o další zabývat. Také by měl být často v kontaktu s neslyšícími lidmi ze zahraničí. Tato práce, tlumočení do nebo z MZS je proto více vhodná pro neslyšící, jelikož svůj rodný znakový jazyk dokonale ovládají a není pro ně tak velký problém se naučit další “cizí” jazyk. Není to však pravidlem (Tetauerová, I., 2008). Počátky MZS v pravém slova smyslu začínají na začátku 19. století, kdy se překládala různá sportovní či kulturní představení, později politické záležitosti. Dnes se setkáme s MZS na všech mezinárodních konferencích neslyšících. Bohužel, slovník MZS není pevně ukotven. Ačkoli existuje několik málo publikací a DVD o MZS a také Gestuno, tlumočníci a ani neslyšící podle nich neznakují. Slovní zásoba se mění v 18
závislosti na znakujících. Velká část znaků je převzata ze znakového jazyka západních zemí, tudíž MZS je pak méně srozumitelný v Africe nebo v Asii. Tlumočníci také vybírají takové znaky, které by měly být srozumitelné i neslyšícímu z jiné země. Gramatika také není pevně dána, tudíž tlumočník musí sám intuitivně zhodnotit, čemu budou zahraniční neslyšící nejvíce rozumět a vyhovovat. V MZS se také netlumočí doslova, ale jen to, co je podstatné, tudíž tlumočník musí rychle a správně zareagovat, aby podchytil kontext a důležité informace. Je vhodné využívat ve větší míře gesta i mimiku, aby pochopení situace bylo jednodušší (Tetauerová, I., 2008).
2.3 Tlumočení pro lidi s hluchoslepotou “Definovat hluchoslepé není jednoduché, neboť se jedná o skupinu osob, která je vzhledem k různé kombinaci sluchového a zrakového postižení velmi různorodá” (Souralová, E., Horáková R., 2008, str. 13). Za hluchoslepé osoby pokládáme ty, které mají požkozený současně zrak i sluch. V odborné literatuře najdeme pojem osoby s duálním senzorickým postižením (Ludíková, L., 2001). Komunikace hluchoslepých závisí na mnoha faktorech: na druhu, hloubce a struktuře postižení, na době, kdy k postižení došlo, popřípadě, zda má osoba nějaké další postižení. U hluchoslepých osob je tak těžké navázat kontakt, zvlášťě pokud se jedná o vrozenou hluchoslepotu (Souralová, E., Horáková R., 2008). Tlumočení pro hluchoslepou osobu se může dít v několika formách. Jsou to neverbální formy komunikace, kterou využívají především jedinci s vrozenou hluchoslepotou. Zde patří například řeč těla, která je doplněna o specifická emoční gesta hluchoslepé osoby, která tím vyjadřuje své pocity, či komunikace prostřednictvím symbolických objektů. Dále to jsou verbální formy, vycházející z mluveného nebo znakového jazyka. Zde řadíme orální řeč, písmo, znakový jazyk, prstovou abecedu, ale také Braillovo písmo, taktilní variantu znakového jazyka či modifikovaný znakový jazyk. Dále sem patří i Tadoma, která je založena na systematickém ohmatávání mluvních orgánů mluvčího, Lormova abeceda, kde každému písmenu odpovídá část dlaně či prstu. Komunikace se děje prostřednictvím tlaku na část dlaně, kde se daná hláska, podle pravidel, nachází. Tato komunikační forma se u nás v České republice užívá od roku 1993 a patří k nejrozšířenějšímu komunikačnímu systému mezi osobami s hluchoslepotou.
19
Dále se také využívá doteková prstová abeceda nebo vpisování velkých písmen do dlaně, čemuž se říká daktylografie (Souralová, E., Horáková R., 2008). Tlumočení pro osoby s hluchoslepotou si s sebou nese další specifika. Nejdříve se musí tlumočník seznámit s daným stupněm postižení a především respektovat klientův komunikační systém a jeho další požadavky. Tlumočník se také nevzdaluje během tlumočnické situace a vždy dá vědět o všem, co se kolem děje (popis místnosti, kdo právě hovoří atp.) a také bez předchozího upozornění nijak nemanipuluje s klientem (Smithová, T., 1992, online).
2.4 Tlumočení ve vzdělávání Tlumočení do znakového jazyka na školách je ukotveno v zákoně č. 155/1998 Sb. (zákon o znakové řeči). Neslyšíci mohou využívat tyto tlumočnické služby bezplatně za podmínek a v rozsahu stanovených Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy. Většina tlumočníku se s tlumočením na školách již setkala, protože téměř každý byl nějaký čas zaměstnancem některého typu školy. Škola může mít svého školního tlumočníka, tlumočníka, který funguje zároveň jako asistent, ať už osobní či pedagoga, nebo se tlumočník stává zároveň i učitelem. Zde může dojít ke střetu rolí a tlumočník si musí uvědomit, ve které třídě působí jako tlumočník, a kde jako učitel (Červinková, Houšková, K., 2008). Dále by se mělo hned ze začátku stanovit, jakou roli bude mít tlumočník ve výuce a v rámci celého kolektivu třídy, pokud se jedná o integrovaného žáka, neboť ostatní slyšící žáci mohou tlumočníka vnímat jako spřízněnou duši, která se jim věnuje, když učitel nemá čas. Do této role by se tlumočník neměl nechat vmanipulovat a vysvětlit žákům, že od toho je zde učitel. Dále by se učitel měl s tlumočníkem dohodnout na organizaci hodin, případné úpravě a především na obsahu vyučování, jelikož se často jedná o složitější předměty, v kterých se často užívají odborné výrazy, které je potřebné si předem nastudovat (Červinková, Houšková, K., 2008). Tlumočník by na druhou stranu neměl umravňovat ostatní žáky, vyvolávat je, napomínat, či upozorňovat učitele na jejich nevhodné chování či případné taháky (Zahumenská, J., Dingová, N., Horáková R., 2008). Dále by tlumočník měl tlumočit vše, co se ve třídě odehrává, ne jen samotné učivo, které je samozřejmě nejdůležitější, ale také různé situace, například když se slyšící žáci ve vyučování baví a učitel je napomíná, tak vysvětlit integrovaému žákovi, co se děje a o čem byla případně mezi ostatními studenty řeč (Zahumenská, 20
J., Dingová, N., Horáková R., 2008). V neposlední řadě by si měl tlumočník vést sebereflexní deník a také si některé hodiny, kde tlumočí, nahrávat, aby zjistil, kde dělá případné chyby, v čem se zlepšit a na co se zaměřit (Zahumenská, J., Dingová, N., Horáková R., 2008).
2.5 Jiná specifika Další specifika v tlumočení znakového jazyka najdeme určitě také v soudním a policejním tlumočení, u lékaře a na rodinných událostech. V soudním a policejním tlumočení musí tlumočník přesně přetlumočit sdělení, aby nedošlo k nějakému omylu, který by vedl například k potrestání neslyšícího, či naopak k jeho bezúhonně. U lékaře si musí tlumočník nastudovat odborné pojmy, aby diagnóza a následné léčení bylo co nejpřesnější a nejúčinnější, a na rodinných událostech by měl tlumočník striktně dodržet etický kodex, především na svatbách, pohřbech, či jiných významných událostech. Ovšem každé tlumočení do znakového jazyka může být něčím specifické (Červinková, Houšková, K., 2008).
21
3 Praktická část 3.1 Cíle výzkumného šetření a metodologie V této kapitole je popsáno výzkumné šetření, nalezneme zde popis metodologie výzkumu, dále jsou vytyčeny výzkumné problémy, otázky a výzkumný vzorek. Také je zde popsána charakteristika techniky sběru dat, postup při sběru a zpracování dat a výsledky analýzy dat, které byly získány při šetření.
Stanovení cílů výzkumného šetření Hlavním cílem této bakalářské práce bylo zjistit, jak se dále vzdělávají tlumočníci znakového jazyka v České republice. Dále byly vytyčeny parciální cíle šetření se zaměřením na výzkum aktivit, kterých se tlumočníci účastní, finanční náročnost vzdělávání, specifika v tlumočení a také jejich motivace ke zdokonalování ve své profesi.
Výzkumné otázky Při stanovení výzkumného problému vyvstala hlavní výzkumná otázka: Jak se dále vzdělávají tlumočníci znakového jazyka ve svém oboru? Dílčí výzkumná otázka č. 1 Jakých aktivit se tlumočníci znakového jazyka v České republice účastní za cílem větší praxe ve svém oboru? Dílčí výzkumná otázka č. 2 Specializují se tlumočníci na různá specifika ve zankovém jazyce? Dílčí výzkumná otázka č. 3 Jaká je finanční náročnost dalšího vzdělávání tlumočníků znakového jazyka? Dílčí výzkumná otázka č. 4 Jaká je motivace tlumočníků znakového jazyka v České republice se dále vzdělávat ve svém oboru?
Metodologie výzkumného šetření 22
Bakalářská práce je rozdělena na dvě části. Teoretická část byla realizována monografickou procedurou. Má charakter kvalitativního výzkumu, který je postaven na technikách obsahové analýzy, analýzy odborné české i zahraniční literatury, analýzy legislativních dokumentů a komparaci různých informačních zdrojů. Obsahově práce shrnuje problematiku tlumočníků znakového jazyka v České republice, zejména pak uplatnění na trhu práce a obtíže ve specifikaci tlumočení. Empirická část této bakalářské práce byla zpracována na základě výzkumného šetření kvantitativního charakteru. Dle p. Gavory (2008) se jedná o výzkum uvádějící výsledky v číselné podobě, s kterými je možno dále matematicky pracovat. Zjišťuje se takto množství, rozsah nebo frekvence výskytu jevů. Stěžejní technikou byl dotazník, který J. Kutnohorská (2009) definuje jako standardizovaný soubor otázek, které jsou předem připraveny. Dle této autorky musí dotazník splňovat určité zásady, mezi které patří především schopnost zahrnout všechny podstatné problémy, na které hledáme odpověď. Dotazník je tvořen jedenácti otázkami, otevřenými i uzavřenými, a byl rozeslán tlumočníkům znakového jazyka do různých organizací pro neslyšící v České republice (seznam organizací je uveden v přílohách). Výzkumné šetření mělo charakter stratifikovaného výběru, kde analytickou jednotku tvoří tlumočníci znakového jazyka v České republice. Zkoumaný soubor zahrnoval celkem 29 respondentů. Výzkum je doplněn o zajímavé informace akcích a programech, kterých se tlumočníci účastní.
3.2 Analýza dotazníku Otázka č. 1: Kolik let se věnujete tlumočnické činnosti? n 0-5 let 6-10 let více než 10 let Celkem
14 7 8 29
Tab. č.1 – Kolik let se věnujete tlumočnické činnosti?
Tato otázka byla otevřená, avšak pro větší přehlednost byly výsledky zpracovány do tabulky. Nejkratší doba praxe v tlumočení byla jeden rok, naopak nejdelší doba 32 let (k datu 13. prosince 2015, kdy byl dotazník stáhnut z internetu). Nejvíce respondentů (14 dotázaných tlumočníků) uvedlo, že svou tlumočnickou činnost vykonávají v 23
rozmezí do 5 let, což je poměrně krátká doba na většinovou skupinu. Tento fakt se dá ovšem vysvětlit zájmem o osoby se sluchovým postižením a rozmachem budování škol a institucí pro tuto skupinu lidí po roce 1989, kdy bylo ukončeno nařízené orální vyučování (díky Milánskému kongresu) na školách pro žáky a studenty se sluchovým postižením, a mohli se tak vzdělávat ve svém přirozeném jazyce – znakovém. Dále se také o to zasloužil zákon č. 155/1998 Sb. o komunikačních systémech neslyšících a hluchoslepých osob, kde se znakový jazyk ustanovuje jako přirozený a plnohodnotný komunikační systém na stejné úrovni jako mluvená řeč (v dnešním znění zákon č. 384/2008 Sb.) a celkový dnešní globální zájem o osoby s jakýmkoli postižením a osvětové činnosti organizací pro neslyšící s širokou nabídkou výuky znakového jazyka pro další kvalitní rozvoj celé společnosti.
Otázka č. 2:Absolvoval/a jste akreditované kurzy znakového jazyka? N Ano Ne Celkem
% 27 93,10% 2 6,90% 29 100%
Tab. č.2 – Absolvoval/a jste akreditované kurzy znakového jazyka?
Naprostá většina tlumočníků (27 z 29 dotázaných) absolvovala akreditované kurzy znakového jazyka.Dvě osoby, které jej neabsolvovaly, v nadcházející otázce uvedly, že v době, kdy se učily znakovému jazyku, nebyly tyto kurzy ještě akreditovány. Jejich neabsolvování však není podmínkou pro profesní tlumočení znakového jazyka, jelikož základní podmínkou, jak se stát tlumočníkem znakového jazyka je mít absolvovaných minimálně 150 akreditovaných hodin pro tlumočníkyznakového jazyka. Dále musí potencionální tlumočník absolvovat minimálně 50 hodin tlumočnického vzdělání určeného pro tlumočníky pro neslyšící a to formou různých seminářů a kurzů s touto tématikou, nebo mít doklad o absolvování tlumočnického vzdělání v oblasti tlumočení pro neslyšící na vysoké škole. V neposlední řadě by měl budoucí tlumočník být zdravotně způsobilý k tlumočnické profesi. Tyto a další užitečné informace se můžete dočíst na webových stránkách Centra zprostředkování tlumočníků pro neslyšící (http://www.cztn.cz/).
Otázka č. 3:Pokud ano, kde jste absolvoval/a kurzy? 24
Zde je nutno upozornit na skutečnost, že 20 respondentů zmínilo i více kurzů, které navštěvovali. n Pevnost 21x Česká komora tlumočníků znakového jazyka, z.s. 11x Institut Neslyšících pro specializované vzdělání, o.s. 8x Česká unie neslyšících 7x Svaz neslyšících a nedoslýchavých osob v ČR, z.s. 5x Aldea 3x UK-čeština v komunikaci neslyšících na FF 3x Jiná odpověď 5x Tab. č.3 – Kde jste absolvovali kurzy?
Další organizace, kde se lze účastnit kurzů znakového jazyka a které respondenti navštívili (zmíněno v kolonce “jiná odpověď ”, pouze jednou):
Trojrozměr, o.s.
Tichý svět
Asociace organizací neslyšících, nedoslýchavých a jejich přátel, z.s.
Občanské sdružení D.R.A.K., z.s.
Centrum pro zdravotně postižené Libereckého kraje, o.s.
Absolvování kurzu znakového jazyka
3
3
5
Jiná odpověď
Česká unie neslyšících
5
UK-čeština v komunikaci neslyšících na FF
7
Svaz neslyšících a nedoslýchavých osob v ČR, z.s.
8
Institut Neslyšících pro specializované vzdělání, o.s.
Česká komora tlumočníků znakového…
11
Aldea
21
Pevnost
25 20 15 10 5 0
Graf č. 1 – Absolvování kurzu znakového jazyka
V absolvování kurzů znakového jazyka zde jednoznačně panuje Pevnost – České centrum znakového jazyka, o.s., která poskytuje své kurzy v Praze a v Hradci králové. Na druhém místě se umístila Česká komora tlumočníků znakového jazyka s
25
počtem absolventů 11 a na třetím místě se umístil Institut Neslyšících pro specializované vzdělání, o.s. s počtem 8 osob. Otázka č. 4: Vzděláváte se i nadále v oboru tlumočení i po absolvování kurzů pro tlumočníky? n Ano Ne Celkem
28 1 29
Tab. č.4 – Vzdělávání po kurzech pro tlumočníky
Pouze jeden z dotázaných se dále nevzdělává ve svém oboru po absolvování kurzů znakového jazyka pro tlumočníky, což ukazuje na vysokou profesionalitu tlumočníků znakového jazyka. V těchto kurzech (akreditováno MPSV ČR, 2011/1591-PK) se připravují tlumočníci na komunitní tlumočení v rozmezí jednoho roku o rozsahu 150 vyučovacích hodin. V tomto kurzu získá tlumočník základní informace o tlumočení v nejběžnějších situacích (u lékaře, na úřadě apod.). Po absolvování kurzu možno skládat závěrečné zkoušky. Jejich úspěšné absolvování umožní stávajícím tlumočníkům získat Certifikát České komory tlumočníků znakového jazyka, o.s. a je tudíž připraven na získávání plnohodnotného tlumočnického vzdělání v rozsahu CVP, nástup do praxe a další vzdělávání v tlumočnické činnosti (soudní tlumočení, umělecké tlumočení aj.). Tyto a mnoho dalších akreditovaných kurzů pro tlumočníky lze dohledat na stránkách České kommory tlumočníků znakového jazyka (www.cktzj.com).
Otázka č. 5: Pokud ano, kterých aktivit se účastníte? Opět respondenti podávali více odpovědí s možností vypsat svou vlastní. Semináře E-learning Vzdělávací pobyty Jiné
23x 13x 7x 19x
Tab. č.5 – Kterých aktivit se účastníte?
Zde jednoznačně dominují různé vzdělávací semináře, kterých je na trhu velké množstí o velké škále zaměření. Jako další nejčastější zvolená odpověď byl elearning, což je poměrně pohodlná cesta ke vzdělávání, jelikož člověk nemusí nikam dojíždět a rozšiřuje si své obzory z pohodlí domova například. Na třetím místě se 26
umístily vzdělávací pobyty a to se sedmi hlasy, což je z celkových 29 krásné číslo, vezmeme-li v podtaz, že dnes se člověk snaží co nejvíce vydělat a za ušetřené peníze jet na dovolenou a ne na vzdělávací pobyt. Toto číslo mě osobně celkem překvapilo a potěšilo, že se tlumočníci vážně snaží ze všech sil poskytnout co nejvalitnější službu, i na úkor vlastního času a peněz. Mezi jinými odpověďmi byly dále zmiňovány soukromé a individuální kurzy tlumočení, supervize, konference (i zahraniční), workshopy, samostudium, setkávání s kolegy tlumočníky, intenzivní týdenní kurzy, všeobecné sledování dění v oboru, kurzy v rámci organizace (pro vlastní zaměstnance), Strom vědění (pod záštitou Svazu neslyšících a nedoslýchavých osob) a projekt Expin ve středisku Teiresiás na Masarykově Univerzitě v Brně. Obecně se dá říci, že tlumočníci se účastní všeho, co je právě na trhu, dle svých možností. Zde bych ráda zmínila pár informací o Stromu vědění a o projektu Expin, jelikož jsem o těchto možnostech dodnes nevěděla a myslím si, že i pro ostatní osoby, které si přečtou tuto bakalářskou práci, by rádi věděli, o co se jedná. Strom vědění je jeden z projektů Svazu neslyšících a nedoslýchavých osob v ČR, který se konal roku 2010 a 2011. Tlumočníci se jednou za měsíc sjížděli do Prahy, kde se účastnili odborných kurzů, které zajistila Česká komora tlumočníků znakového jazyka, o.s., akreditovaná vzdělávací instituce MPSV ČR. Celkem měl tento program 172 hodin (http://www.snncr.cz/). Expin, nebo-li síť expertních pracovišť k zajištění inkluze v terciárním vzdělání, je projekt pod záštitou střediska Teiresiás na Masarykově Univerzitě. Cílem projektu je vytvořit síť spolupracujících institucí, které poskytují praktický servis osobám se specifickými nároky v oblasti terciárního vzdělávání. Součástí této sítě bude také virtuální prostor pro sdílení informací (https://www.teiresias.muni.cz/). Otázka č. 6: Pokud se účastníte některých těchto vzdělávacích činností, napište prosím jejich název, konání a finanční náročnost. Tato otázka byla rozepisovací, aby se mohl každý respondent co nejpřesněji vyjádřit. Bohužel sedm tlumočníků svou odpověď nevypsalo. Pro lepší orientaci je každá odpověď zpracována zvlášť. 1. odpověď: první tlumočník zmínil svou účast na kurzu pro tlumočníky v Trojrozměru, týdenní výuka za 1 500 Kč. 27
2. odpověď: druhý tlumočník uvádí, že se ročně účastní přibližně 100 hodin jakéhokoli vzdělávacího programu o tlumočení, co je zrovna na trhu. Jeden den vzdělávání obnáší 6-8 hodin v cenovém rozmězí 1 200 – 1 500 Kč. Vše lze dohledat na internetu, například na stránkách České komory tlumočníků znakového jazyka (www.cktzj.com) nebo Pevnosti (www.pevnost.com). 3. odpověď: třetí tlumočník se účastní kurzů zaměřené na tlumočení znakového jazyka a to především v České komoře tlumočníků znakového jazyka. Tyto kurzy se konají většinou o víkendech, cena 1 000 – 2 000 Kč. Také absolvuje různé vzdělávací pobyty, například Letní škola s Pevností, která se koná na škole pro neslyšící v Hradci Králové, cena cca 4 000Kč. Dále to jsou akreditované kurzy MPSV pro pracovníky v sociálních službách konané různě v rámci roku pod záštitou nejrůznějších organizací, finanční náročnost od 1 000 – 3 000 Kč. Momentálně je daný tlumočník přihlášen na kurz Stress management pro osoby pracující v sociálních službách, které se koná v Praze, rozsah 6 hodin, cena 990 Kč. Na tomto semináři se účastníci budou učit zvládat stresové situace, které mohou nastat. 4. odpověď: čtvrtý tlumočník se každoročně účastní minimálně 24 hodin vzdělávání, které jsou zdarma, ostatní je již placené, finančně většinou náročné. 5. odpověď: pátý tlumočník navštěvuje různé jednorázové, především víkendové, kurzy znakového jazyka pro tlumočníky. Cena za jeden víkend (2x11 hodin) se pohybuje kolem 1 300 Kč. Ceny se však liší, například jednodenní výukový blok může stát od 600 do 900 Kč, záleší na organizaci, včasné/pozdní úhradě a na příspěvku od zaměstnavatele. 6. odpověď: šestý tlumočník se vzdělává na nejrůznějších seminářích České komory tlumočníků znakového jazyka, cena 600 – 1 000 Kč. Jako druhý zde zmiňuje pobyt v Letní škole s pevností, cenu uvádí kolem 5 000 Kč. V neposlední řadě uvádí svou účast na konferenci Efsli (European Forum of Sign Language Interpreters) v září 2015 ve Varšavě, cena cca 6 500 Kč + registrační poplatek. V překladu Efsli představuje Evropské forum tlumočníků znakového jazyka a na konferenci ve Varšavě, která trvala čtyři dny a kde se sjeli tlumočníci z celé Evropy, se mohli účastnit nejrznějších
28
seminářů o znakovém jazyce (například Applying Features of Working Memory to the Interpreting Process and Everyday Life - Použití funkcí pro práci s pamětípři tlumočenickém procesu a v každodenním životě nebo My Tuesday’s not orange: Semiotics and the psychological effect of using another person’s language – Mé úterý není oranžové: sémiotika a psychologický efekt v používání jazyka druhé osoby).Tato konference se bude konat i letos, také v září a to v Aténách (http://efsli.org/2015/). 7. odpověď: sedmý tlumočník navštěvuje 4 až 5 seminářů ročně v České komoře tlumočníků znakového jazyka, cena cca 800 Kč za jednodenní seminář. Dále se vzdělává v oboru na filozofické fakultě Karlovy univerziy v Praze, za které nemusí hradit žádný poplatek. 8. odpověď: osmý tlumočník zmiňuje svou účast na jednodenních seminářích (6 hodin, cca 1 000 Kč) v organizaci Pevnost, v Institutu Neslyšících a v České komoře tlumočníků znakového jazyka, kde se probírají různá témata a problematika v tlumočení. 9. odpověď: devátý dotázaný uvedl svou účast na několika seminářích či workshopech ročně, hlavně o víkendech, finančně se cena pohybuje v tisících. 10. odpověď: desátý respondent se se vzdělává na víkendových kurzech České komory, cena je kolem 1 200 Kč za dva dny. 11. odpověď: jedenáctý dotázaný se účastní jak víkendových kurzů (cca 1 400 Kč), tak jednodenních kurzů (cena kolem 600 Kč), ale také ročních kurzů, které vyjdou asi na 6 000 Kč a mimojiné i e-learningových kurzů, jejichž cena se pohybuje od 300 Kč do 700 Kč. 12. odpověď: dvanáctý tlumočník se participuje na soukromých supervizích a týmových schůzkách průběžně v průběhu roku. Dále se účastní víkendových kurzů v Institutu Neslyšících pro specializované vzdělávání na různá témata ohledně tlumočení znakového jazyka a vším, co s tím souvisí, finanční náročnost okolo 1 300 Kč. Také má zkušenosti s týdenními intenzivními kurzy v minulých dvou letech, dále i se semestrálními kurzy a také se vzdělává na seminářích České komory tlumočníků znakového jazyka, spíše nárazově. 29
13. odpověď: třináctý tlumočník se se vzdělává na jednodenních (cca 800 Kč) i dvoudenních (1 300 – 1 600 Kč) seminářích, dalé také pobytových kurzů pod záštitou Svazu neslyšících a nedoslýchavých osob v České republice, které jsou zajišťovány prostřednictvím grantů, účastník hradí jen účastnický poplatek, cca 350 Kč. 14. odpověď: čtrnáctý respondent se účastnil projektu Strom vědění v Praze, kde si, jak uvádí, “naštěstí hradil jen cestovné”. Dále samozřejmě navštěvuje různé semináře České komory tlumočníků (960 – 1 500 Kč za víkend) a vzdělává se pomocí e-learningů, které jsou zrovna v nabídce. Tlumočník uvádí, že další vzdělávání v tlumočení je nejen finančně náročné, ale také časově, díky velké dojezdové vzdálenosti (cca 3 hodiny jedna cesta). 15. odpověď: patnáctý tlumočník využívá především kurzy a semináře České komory tlumočníků, Pevnosti a Institutu Neslyšících. Tlumočník zmiňuje, že ročně investuje do svého dalšího vzdělání v oboru mezi 10 000 – 15 000 Kč, přesněji to však raději spočítané nemá, finančně náročné je to značně. 16. odpověď:
šestnáctý
tlumočník
dává
nejvíce
přednost
nabídce
e-
learningových kurzů České komory tlumočníků a dále kurzům pro tlumočníky znakového jazyka České komory a Institutu Neslyšících. 17. odpověď: sedmnáctý tlumočník se účastní kurzů České komory tlumočníků a Institutu Neslyšících, také absolvoval kurz uměleckého tlumočení na JAMU a vyjíždí na zahraniční konference, například již zníměnou Efsli. Tlumočník dodává, že zatím nebylo jeho vzdělávání v oboru finančně náročné, jelikož většinu kurzů hradil zaměstnavatel. Navíc hodně z těchto kurzů absolvoval jako účastník vzdělávacího kurzu ComIn na Masarykově univerzitě, který byl zdarma. Cílem tohoto projektu bylo vytvoření centra českého znakového jazyka a tlumočnictví na Masarykově univerzitě včetně kurzů pro akademickou veřejnost, dále vytvoření slovníku českého znakového jazyka online a knihovny videomateriálu pro vysokoškolské mluvčí českého znakového jazyka a především rozvoj tlumočnických služeb, poradenství a odborné výuky studentů s těžkým sluchovým postižením (dostupné online z https://www.teiresias.muni.cz/comin/o-projektu).
30
18. odpověď: osmnáctý tlumočník využívá vzdělávání, které je organizováno jeho zaměstnavateli – Centrum služeb pro neslyšící a nedoslýchavé a Tichý svět. Také se účastní seminářů pro tlumočníky v Institutu Neslyšících, které jsou zaměřené na sociální poradenství, jelikož v rámci tlumočnických služeb je toto poradenství zahrnuto a tak by měl tlumočník umět odkázat, kam se člověk má obrátit s daným problémem. Samozřejmě se účastní i kurzů České komory tlumočníků. 19. odpověď: devatenáctý respondent využívá především jednodenní semináře (okolo 1 500 Kč) a e-learningové kurzy (cca 700 Kč). 20. odpověď: dvacátý odpovídající zmiňuje svou účast na víkendových kurzech znakového jazyka pro tlumočníky, které pořádá Pevnost za cenu okolo 1 300 Kč. Také se účastní individuálních kurzů s lektory z Pevnosti, za rok to dělá 20 hodin, jedna hodina vyjde na 300 Kč. Dále jezdí přibližně 4x ročně na víkendové semináře České komory tlumočníků (jeden víkend stojí cca 1 800 Kč) a jednodenní semináře, kterým má za rok asi tři a vyjdou okolo 800 Kč. Každý rok se však počet jeho vzdělávacích hodin liší, podle nabídky na trhu. 21. odpověď: dvacátýprvní tlumočník se jako většina ostatních účastní především jednodenních (uvádí cenu zhruba 800 Kč) a víkendových (cca 1 300 Kč) seminářů pro tlumočníky znakového jazyka a dále semináře z oblasti sociální práce, které jsou i zdarma a poskytuje je například Centrum zprostředkování tlumočníků pro neslyšící v Praze. 22. odpověď: dvacátýdruhý tlumočník navštěvuje kurzy pro tlumočníky znakového jazyka na škole pro sluchově postižené v Praze – Radlicích, které zajišťují lektoři z organizace Pevnost. Jedná se o pět lekcí, jedna lekce trvá 90 minut a stojí 750 Kč.
Z těchto odpovědí lze vyčíst, že tlumočníci znakového jazyka v České republice se hojně účastní na různých seminářích, kurzech a jiných aktivit, které podporují jejich další odborné vzdělání v oboru. Finanční náročnost, jak můžeme vyčíst a jak uvedli někteří respondenti, je vysoká. Navíc se většina seminářů a konferencí konají přes víkend a tlumočníci jsou tak připraveni o svůj volný čas a musejí i dojíždět na dané
31
místo, kde se akce koná. Jen menšina tlumočníků zde uvedla název kurzů/seminářů, kterých se účastní a 7 z dotázaných tuto otázku nezodpověděli vůbec.
Otázka č. 7: Zaměřujete se na nějaké specifické tlumočení? Tabulka č. 6 n Ano Ne Celkem
% 16 55,20% 13 44,80% 29 100%
Tab. č.6 – Zaměření na specifické tlumočení
Specifické tlumočení
44.80%
Ano 55.20%
Ne
Graf č. 2 – Specifické tlumočení
Očekávaná větší polovina respondentů uvedla (55,2 %, tj. 16 z 29 dotázaných), že se zaměřují na určité specifikum v tlumočení, což značí určitou variabilnost a složitost oboru tlumočení do znakového jazyka. V dnešní době nekonečných možností je správné, aby i lidé se sluchovým postižením měli možnost se aktivně účastnit všech stránek života, aby jim bylo poskytováno kvalitní vzdělávání ve svém přirozeném jazyce, zkrátka aby mohli využít všeho co je na trhu. Samozřejmě specifické tlumočení znamená také tlumočení u lékaře nebo u soudu, což má za výsledek nižší míru neporozumění mezi lékařem/soudcem a mezi klientem a je potřeba, aby tlumočníci znakového jazyka byli vzděláváni v těchto oblastech.
32
Otázka č. 8:Pokud ano, na které specifické tlumočení se zaměřujete? Tlumočení ve vzdělávání Umělecké tlumočení do znakového jazyka On-line tlumočení Medicínská oblast Tlumočení u soudu a policie Náboženství a církev Jiná odpověď
8x 5x 3x 2x 2x 2x 10x
Tab. č.7– Na které specifické tlumočení se zaměřujete?
Zaměření v tlumočení 12 10
10
8
8 6
5 3
4
2
2
2
2 0 Tlumočení Umělecké On-line ve tlumočení do tlumočení vzdělávání znakového jazyka
Medicínská Tlumočení u Náboženství oblast soudu a a církev policie
Jiná odpověď
Graf č. 3 – Zaměření v tlumočení
Respondenti mohli opět označit více možností a dále napsat svou odpověď do kolonky “jiná odpověď”, pokud mezi výběrem odpovědí nenašli tu svou. Velká část dotazovaných tlumočníků (8 odpovídajících) se věnuje tlumočení ve vzdělávání, které je snad nejdůležitější pro rozvoj neslyšících dětí a studentů. Na druhém místě se umístilo umělecké tlumočení do znakového jazyka, což svědčí o velké poptávce neslyšících, jelikož i lidé se sluchovým postižením mají právo se kulturně či jinak umělecky vyžít a vzdělávat. Mezi “jinými odpověďmi” tlumočníci dále zmiňovali (a to pouze jednou) také tlumočení pro osoby s poruchou autistického spektra, tlumočení pro osoby se sníženou soběstačností, tlumočení ve finanční, sociální a sociálně právní oblasti, znakovaná čeština, mezinárodní znakový systém, tlumočení pro osoby s hluchoslepotou a tlumočení v týmu s neslyšícím kolegou.U medicínské oblasti zmínil jeden z dotázaných gynekologii a porodnictví. Na této otázce lze sledovat, jak různorodá je škála tlumočení a kolik může mít specifik.
33
Otázka č. 9: Kde nebo jak nejčastěji tlumočíte? Komunitní tlumočení neslyšícím klientům Ve školách On-line tlumočení Při bohoslužbě Jiná odpověď
20x 11x 3x 2x 2x
Tab. č.8 – Kde nebo jak nejčastěji tlumočíte?
Kde a jak tlumočíte 25 20 20 15
11
10 3
5
2
2
0 Komunitní tlumočení neslyšícím klientům
Ve školách
On-line tlumočení Při bohoslužbě
Jiná odpověď
Graf č. 4 – Kde a jak tlumočíte
Tlumočníci mohli označit více odpovědí s možností “jiná odpověď”, kde dále vypsali (a to pouze jednou) tlumočení na kulturních a vzdělávacích akcích a v poradně zaměřené na sociální poradenství.Z výsledků můžeme vyčíst, že neslyšící zřejmě využívají tlumočníka v komunitních situacích běžného života. Jedenáct tlumočníků z 29 také tlumočí na školách, což svědčí ovyspělém stavu našeho školství a také o dobré integraci neslyšících do běžných škol, základních, středních i vysokých (dle odpovědí). Také nesmíme opomenout, že i mezi věřícími jsou lidé se sluchovým postižením, tudíž je tlumočníka potřeba opravdu na všech místech. Otázka č. 10: Jaká je Vaše motivace se dále vzdělávat v oboru? Co nejefektivněji dělat svou práci Zájem o problematiku Kariérní růst Prohlubovat své znalosti Profesionalita Jiná odpověď
23x 20x 15x 4x 4x 2x
Tab. č.9 – Motivace k dalšímu vzdělávání
34
Motivace v dalším vzdělávání 25
23 20
20
15
15 10 4
5
4
2
0 Co Zájem o Kariérní růst nejefektivněji problematiku dělat svou práci
Prohlubovat Profesionalita Jiná odpověď své znalosti
Graf č. 5 – Motivace v dalším vzdělávání
V této otázce mohli tlumočníci taktéž označit více odpovědí a své vlastní vypsat. Mezi vypsané odpovědi dále patří “mít rozhled” a “povinnost daná zákonem”.Dle optimistického očekávání, nejčastější zvolená odpověď byla “co nejefekticněji vykonávat svou práci” (23 tlumočníků z 29), což je nejlepší odpověď, kterou mohli tlumočníci zvolit a na které tak ukazují svou poctivost a loajalitu k profesi. Druhá nejčastěji zmiňovaná odpověď “zájem o problematiku” (20 z 29) krásně koresponduje s první odpovědí, lze očekávat, že mnoho tlumočníků mají vážný zájem o svou profesi, z čehož lze usoudit, že je tato práce i těší a naplňuje. Na třetím místě je zmíněn kariérní růst, což se dalo očekávat, jako v každém zaměstnání. Z těchto odpovědí lze obecně usoudit, že tlumočníci znakového jazyka v České republice chtějí podávat dobré výkony ve své práci a mají o ní aktivní zájem. Otázka č. 11:Pod jakou organizací pracujete? Centrum zprostředkování tlumočníků pro neslyšící (pod ASNEP) Tichý svět Školství Svaz neslyšících a nedoslýchavých UK - filozofická fakulta Unie neslyšících Brno Masarykova Univerzita Centrum služeb pro neslyšící a nedoslýchavé Národní rada osob se zdravotním postižením Tab. č.10– Pod jakou organizací pracujete?
35
17x 11x 6x 4x 3x 2x 2x 2x 2x
Organizace 17 11
2
2
2
2
Masarykova Univerzita
Centrum služeb pro neslyšící a nedoslýchavé
Národní rada osob se zdravotním postižením
UK - filozofická fakulta
3
Svaz neslyšících a nedoslýchavých
Školství
Tichý svět
4
Unie neslyšících Brno
6
Centrum zprostředkování tlumočníků pro neslyšící (pod ASNEP)
18 16 14 12 10 8 6 4 2 0
Graf č. 6 – Organizace
U této otázky 18 respondentů uvedlo i více organizací nebo škol, kde působí, deset dotázaných působí jen v jedné organizaci a jeden dotázaný neodpověděl. Nejvíce dotázaných (větší polovina, 17 z 25) pracuje v Centru zprostředkování tlumočníků pro neslyšících, kde je velké množství tlumočníků zaregistrováných.
3.3 Závěr výzkumného šetření Z výzkumného šetření vyplývá, že dotazovaní tlumočníci se věnují své práci v různém počtu let. Dílčí výzkumná otázka č. 1 Jakých aktivit se tlumočníci znakového jazyka v České republice účastní za cílem větší praxe ve svém oboru? Na tuto otázku jsem dostala uspokojivé množství odpovědí a dozvěděla jsem se i o možnostech, o kterých jsem dosud nevěděla. Každý tlumočník se snaží vzdělávat formou více různých aktivit (kurzy a semináře pro tlumočníky znakového jazyka, elearning, konference, vzdělávací pobyty, setkávání s dalšími tlumočníky, obecné sledování dění v oboru, různé programy pro tlumočníky atd.).
36
Dílčí výzkumná otázka č. 2 Specializují se tlumočníci na různá specifika ve zankovém jazyce? Dle očekávání se větší polovina tlumočníků specializuje na určité specifikum, ve vzdělávání, v medicíně, tlumočení u soudu či policie, umělecké tlumočení, tlumočení v náboženství aj. Dílčí výzkumná otázka č. 3 Jaká je finanční náročnost dalšího vzdělávání tlumočníků znakového jazyka? Z dotazníku vyplývá, že finanční náročnost na další vzdělávání v oboru se liší podle organizací a také podle příspěvků zaměstnavatele. Jednodenní seminář se cenově pohybuje okolo 1 000 Kč, pobyty nebo účast na konferencích okolo 5 000 Kč, elearningy do 1 000 Kč. Několik tlumočníků uvedlo, že finanční náročnost se jim zdá vysoká, avšak pro zkvalitnění služeb a také pro profesní růst je to nutnost se i nadále vzdělávat. Dílčí výzkumná otázka č. 4 Jaká je motivace tlumočníků znakového jazyka v České republice se dále vzdělávat ve svém oboru? Odpovědi na tuto otázku jsou více než optimistické. Naprostá většina respondentů chtějí co nejkvalitněji odvádět svou práci a aktivně se zajímat o problematiku neslyšících. Hlavní výzkumná otázka Jak se dále tlumočníci znakového jazyka v České republice vzdělávají ve svém oboru? Bylo zjištěno, že tlumočníci mohou využívat velké množství aktivit ke svému dalšímu vzdělávání a zlepšování ve svém oboru a také jich hojně využívají. Nejedná se jen o účast na seminářích nebo kurzech pro tlumočníky, ale také o zahraniční konference, workshopy, pobyty pro tlumočníky a jejich další neformální setkávání, individuální lekce, e-learning, supervize, různé projekty a v neposlední řadě všeobecné sledování dění v oboru.
37
Závěr Bakalářská práce se zabývá vzděláváním tlumočníků znakového jazyka v České republice. Cílem bylo zjistit, jak se tlumočníci znakového jazyka dále vzdělávají a zdokonalují ve svém oboru. První kapitola se obecně zabývá tlumočením znakového jazyka, jeho historií a dobovým kontextem, uplatněním tlumočníků znakového jazyka na trhu práce a také je zde zdůvodněn význam jejich dalšího vzdělávání v oboru, jelikož každý jazyk, i ten znakový, se rozvíjí, má svá specifika a neznakuje se všude na světě stejně. Dále je zde zmíněna i nová vyšší odborná škola v Hradci Králové (první svého druhu v České republice) přímo uchazeče, kteří se chtějí stát tlumočníky znakového jazyka, která by měla zlepšit dosavadní vzdělávání tlumočníků a tak rozšířit jejich řady. Druhá kapitola se zaměřuje na jednotlivá specifika v tlumočení znakového jazyka. Je zde popsáno, jak by měl v dané situaci tlumočník předávat informace, jak se správně zachovat, jak tlumočit v umělecké sféře, proč je důležité znát mezinárodní znakový jazyk a mnoho dalšího. V kapitole jsou popsána jen čtyři specifika (umělecké tlumočení do znakového jazyka, mezinárodní znakový jazyk, tlumočení pro lidi s hluchoslepotou, tlumočení ve vzdělávání), existují však i další specifika jako tlumočení u policie či u soudu, tlumočení u lékaře, on-line tlumočení, tlumočení v náboženství atd. Kapitola také zmiňuje etický kodex tlumočníků, který je velmi důležitý, aby nevznikl problém s výměnou rolí (například ve vzdělávání učitel/tlumočník) nebo jiná nepříjemná situace. Poslední kapitola se věnuje výzkumu, jehož cílem bylo zjistit, zda se tlumočníci dále zdokonalují ve svém oboru a jakým dostupných možností využívají. Data byla sesbírána pomocí dotazníku, které byly rozeslány tlumočníkům do různých organizací pro neslyšící v České republice. Z analýzy těchto dotazníků vyplývá, že tlumočníci nejčastěji navštěvují různé kurzy a semináře pro tlumočníky, ale také využívají nabídku vzdělávacích pobytů, e-learningů a různých konferencí, i zahraničních. Výsledky výzkumu budou předány vedením organizací a poslouží jako zpětná vazba tlumočníkům.
38
Resumé Bakalářská práce se zabývá vzděláváním tlumočníků znakového jazyka v České republice. Teoretická část práce je rozdělena do dvou kapitol. První kapitola charakterizuje znakový jazyk, zaměřuje se na uvedení do tlumočení znakového jazyka, jeho historie a možnosti pracovních příležitostí tlumočníků. Dále vysvětluje nutnost se dále vzdělávat v oboru a představuje vyšší odbornou školu v Hradci Králové pro tlumočníky znakového jazyka. Druhá kapitola se zaměřuje na specifika v tlumočení do znakového jazyka, objasňuje jejich význam a problematiku. Praktická část práce zkoumá, jak se tlumočníci dále vzdělávají ve svém oboru a jakých možností pro tento účel využívají. Také je zde uvedena finanční náročnost vzdělávání a motivace, která tlumočníky vede k rozšíření si svých znalostí.
Summary The bachelor thesis deals with the education of sign language interpreters in the Czech Republic. The theoretical part is divided into two chapters. The first chapter describes sign language, introduction into sign language interpretation, its history and job opportunities for interpreters. It also explains the necessity for further education in this field and it introduces higher vocational school in Hradec Králové for sign language interpreters. The second chapter is focused on the specifics of sign language interpretation, it explains their significance and issues. The practical part investigates how interpreters keep studying in the field and what options they use for this purpose. There is also given the financial demand of education and motivation that leads interpreters to the expansion of their knowledge.
39
Seznam použité literatury
BARTÁK, Jan. Profesní vzdělávání dospělých. Univerzita Jana Amose Komenského, Praha 2007. ISBN 978-80-86723-34-1. BENEŠ, Milan. Angragogika. GradaPublishing, a.s., Praha 2008. ISBN 978-80-2472580-2. ČEŇKOVÁ, Ivana. Úvod do teorie tlumočení. Česká komora tlumočníků znakového jazyka, o.s., Praha 2008. ISBN 978-80-87218-09-9. ČERVINKOVÁ HOUŠKOVÁ, Kateřina. Specifika tlumočení pro neslyšící. Česká komora tlumočníků znakového jazyka, o.s., 2008. ISBN 978-80-87218-33-4. ČERVINKOVÁ HOUŠKOVÁ, Kateřina, KOVÁČOVÁ, Tamara. Umělecké tlumočení do znakového jazyka. Česká komora tlumočníků znakového jazyka, o.s., 2008. ISBN 978-80-87218-10-5. GAVORA, P. Úvod do pedagogického výskumu. Univerzita Komenského v Bratislavě 2008. ISBN 978-80-223-2391-8. GEBRON, J. Sign thespeech: AnIntroduction to Theatrical Interpreting. Butte Publications, Hillsboro 2000. ISBN: 9781884362415. HORÁKOVÁ, Radka. Sluchové postižení – úvod do surdopedie. Portál, s.r.o., Praha 2012. ISBN 978-80-262-0084-0. HORÁKOVÁ, Radka, LANGER Jiří, SOURALOVÁ Eva. Taktilní znakový jazyk. LORM, o.s., Praha 2010. ISBN 978-80-254-8457-9. KRONUSOVÁ, Martina. Možnosti poskytování tlumočnických služeb pro neslyšící. Česká komora tlumočníků znakového jazyka, o.s., 2008. ISBN 978-80-87218-12-9. KUTNOHORSKÁ, J. Výzkum v ošetřovatelství. Grada Publishing, a.s., 2009. ISBN 978-80-247-2713-4. LUDÍKOVÁ, L. Edukace hluchoslepého dítěte raného věku. Univerzita Palackého, Olomouc 2001. ISBN 80-244-0250-5. MACUROVÁ, A. Dějiny výzkumu znakového jazyka u nás a v zahraničí. Česká komora tlumočníků znakového jazyka, o.s., 2008. ISBN 978-80-87218-00-6. 40
TETAUEROVÁ, Ivana. Mezinárodní znakový systém. Česká komora tlumočníků znakového jazyka, o.s., 2008. ISBN 978-80-87218-25-9. SMITHOVÁ, T. Příručka pro společníky hluchoslepých a pro jejich tlumočníky. 1992 [online]. [vid. 2015-12-14]. Dostupné z WorldWideWeb: ˂http://www.okamzik.cz/view/okamzik/VIA/zpravy_a_dokumenty/Prirucka_pro_sp olecniky_a_tlumocniky.pdf˃. SOURALOVÁ, Eva, HORÁKOVÁ, Radka. Problematika osob s hluchoslepotou a kontaktní tlumočení u hluchoslepých preferujících český znakový jazyk. Česká komora tlumočníků znakového jazyka, o.s., 2008. ISBN 978-80-87218-08-2. ŠERÁK, Michal. Zájmové vzdělávání dospělých. Portál, s.r.o., Praha 2009. ISBN 978-80-7367-551-6. ŠPATENKOVÁ, Naděžda a Lucie SMÉKALOVÁ. Edukace seniorů: Geragogika a gerontodidaktika. Grada Publishing, a.s., Praha 2015. ISBN 978-80-247-5446-8. VYSUČEK, Petr. Specifické znaky v českém znakovém jazyce. Česká komora tlumočníků znakového jazyka, o.s., 2008. ISBN 978-80-87218-24-2. ZAHUMENSKÁ, Jitka, DINGOVÁ, Naďa, HORÁKOVÁ, Radka. Specifika tlumočení ve vzdělávání. Česká komora tlumočníků znakového jazyka, o.s., 2008. ISBN 978-80-87153-92-5.
41
Hypertextové odkazy
Zákon č. 384/2008 Sb. o komunikačních systémech neslyšících a hluchoslepých osob.[online]. [vid. 2015-12-5]. Dostupný z WorldWideWeb:
42
Seznam tabulek Tab. č. 1 – Kolik let se věnujete tlumočnické činnosti?............................................. 23 Tab. č. 2 – Absolvoval/a jste akreditované kurzy znakového jazyka? ....................... 24 Tab. č. 3 – Kde jste absolvovali kurzy? ..................................................................... 25 Tab. č. 4 – Vzdělávání po kurzech pro tlumočníky ................................................... 26 Tab. č. 5 – Kterých aktivit se účastníte? .................................................................... 26 Tab. č. 6 – Zaměření na specifické tlumočení ........................................................... 32 Tab. č. 7 – Na které specifické tlumočení se zaměřujete? ......................................... 33 Tab. č. 8 – Kde nebo jak nejčastěji tlumočíte? .......................................................... 34 Tab. č. 9 – Motivace k dalšímu vzdělávání................................................................ 34 Tab. č. 10 – Pod jakou organizací pracujete?............................................................. 35
Seznam grafů Graf č. 1 – Absolvování kurzu znakového jazyka ..................................................... 25 Graf č. 2 – Specifické tlumočení ................................................................................ 32 Graf č. 3 – Zaměření v tlumočení .............................................................................. 33 Graf č. 4 – Kde a jak tlumočíte .................................................................................. 34 Graf č. 5 – Motivace v dalším vzdělávání.................................................................. 35 Graf č. 6 – Organizace ............................................................................................... 36
Seznam příloh Příloha č. 1: Seznam organizací, kde byl dotazník rozeslán Příloha č. 2: Dotazník
43
Příloha č. 1: Seznam organizací, kde byl dotazník rozeslán
1. Česká unie neslyšících (Praha, Brno, Ostrava, Liberec, Zlín, Kroměříž) 2. Česká komora tlumočníků znakového jazyka, z.s. 3. Centrum pro zdravotně postižené Libereckého kraje, o.p.s. 4. Ruce 5. Asociace organizací neslyšících, nedoslýchavých a jejich přátel, z.s. 6. LORM, společnost pro hluchoslepé,z.s. 7. Centrum zprostředkování tlumočníků pro neslyšící 8. Institut neslyšících pro specializované vzdělávání,o.s. 9. Tichý svět 10. Centrum denních služeb pro sluchově postižené v Brně 11. Svaz neslyšících a nedoslýchavých osob v České republice, z.s.
Příloha č. 2: Dotazník Otázka č. 1: Kolik let se věnujete tlumočnické činnosti? Otázka č. 2: Absolvoval/a jste akreditované kurzy znakového jazyka? Otázka č. 3: Pokud ano, kde jste absolvoval/a kurzy? Otázka č. 4: Vzděláváte se i nadále v oboru tlumočení i po absolvování kurzů pro tlumočníky? Otázka č. 5: Pokud ano, kterých aktivit se účastníte? Otázka č. 6: Pokud se účastníte některých těchto vzdělávacích činností, napište prosím jejich název, konání a finanční náročnost. Otázka č. 7: Zaměřujete se na nějaké specifické tlumočení? Otázka č. 8: Pokud ano, na které specifické tlumočení se zaměřujete? Otázka č. 9: Kde nebo jak nejčastěji tlumočíte? Otázka č. 10: Jaká je Vaše motivace se dále vzdělávat v oboru? Otázka č. 11: Pod jakou organizací pracujete?
