Vzdělávací kurz zaměřen na praktické lektorství

!

Vzdělávací kurz zaměřen na praktické lektorství Projekt je financován z prostředků ESF prostřednictvím OPPA reg. číslo projektu CZ.2.17/2.1.00/37133

Evropský sociální fond Praha a EU – Investujeme do vaší budoucnosti

! Speciální pedagogika a psychologie

4

Vysvětlení pojmu pedagogika, speciální pedagogika a psychologie

4

Vysvětlení pojmu zdravotní postižení.

4

Druhy zdravotního postižení a znevýhodnění

4

Mentální postižení Zrakové postižení Sluchové postižení Tělesné postižení Psychologie osobnosti a psychika zdravotně postižených Psychologie osobnosti Činitelé vývoje lidské osobnosti Speciální vzdělávací potřeby Speciální vzdělávací potřeby u jednotlivých druhů postižení Vzdělávání osob se zdravotním postižením Speciální vzdělávání Integrované vzdělávání Podpora a vedení osob se zdravotním postižením. Sociologie, komunikace a základy společenského vystupování

4 4 5 5 5 6 6 6 7 8 8 8 9 10

Sociologie

10

Komunikace

10

Verbální komunikace Poruchy komunikace Komunikace s různými sociálními skupinami Komunikace s osobou se zdravotním postižením

10 11 11 12

Desatero komunikace s pacienty se sluchovým postižením 12 Desatero komunikace s pacienty se zrakovým postižením 12 Desatero komunikace při doprovodu pacientů se zrakovým postižením 13 Komunikace s hluchoslepou osobou ve zdravotnickém zařízení 14 Desatero komunikace s pacienty s pohybovým postižením 15 Desatero komunikace se seniory (geriatrickými pacienty) se zdravotním postižením 15 Desatero komunikace s pacienty se syndromem demence 16 Socializace a aspekty socializace OZP a OZZ Aspekty socializace OZP a OZZ Principy resocializace a sociální rehabilitace Etiketa Kompenzační pomůcky pro OZP Přehled kompenzačních pomůcek Uplatnění na trhu práce

16 17 17 17 19 19 21

Vysvětlení pojmu trh práce, nabídka a poptávka, zaměstnanost, nezaměstnanost, role zaměstnance a zaměstnavatele 21


! Desatero kvalitního lektora

23

Okruhy praktické části semináře

24

Použité zdroje

25


!

Speciální pedagogika a psychologie Vysvětlení pojmu pedagogika, speciální pedagogika a psychologie Předmět pedagogiky je výchova. Výchova je jev sociální, proto pedagogiku zařazujeme mezi vědy společenské. Komplexnost výchovné problematiky vede k těsnému sepětí pedagogiky s jinými vědami, a to s vědami přírodními, společenskými i technickými. Tyto vědy pomáhají pedagogice svými rozbory a závěry řešit problematiku výchovného procesu spojitosti pedagogiky s biologií, lékařskými vědami, s psychologií a sociologií. Předmětem speciální pedagogiky je výchova a vzdělávání osob zdravotně postižených a zdravotně znevýhodněných. Zabývá se také společenským a pracovním uplatněním. Starší označení speciální pedagogiky je léčebná pedagogika nebo nápravná pedagogika (do konce 19 a začátkem 20 století) Termín speciální pedagogika se ustálil na přelomu 60. a 70 let minulého století.

Vysvětlení pojmu zdravotní postižení. Za zdravotně postižené osoby, se považují osoby s tělesným, zrakovým a sluchovým postižením, s vadami řeči, se souběžným postižením s více vadami, s vývojovými poruchami učení nebo chování, s mentálním postižením a s autismem.

Druhy zdravotního postižení a znevýhodnění Zde budeme charakterizovat jejich specifické znaky (tělesné, smyslové, mentální, specifické poruchy učení a chování.

Mentální postižení Je způsobeno vývojovou poruchou psychických funkcí postihující jedince ve všech složkách osobnosti - tělesné, duševní i sociální. Při mentální poruše je narušena poznávací schopnost, která se nejnápadněji projevuje v procesu učení. Dle míry narušení poznávacích procesů se mentální postižení dělí na: - lehkou mentální retardaci (IQ 69 - 50) - středně těžkou mentální retardaci (IQ 49 - 35) - těžkou mentální retardaci (IQ 34 - 20) - hlubokou mentální retardaci (IQ 19 a níže)

Zrakové postižení Je způsobeno ztrátou zrakové ostrosti či postižením šíře zorného pole. Dle míry zrakové ostrosti se zrakové postižení dělí na:


! -

slabozrakost - pokles zrakové ostrosti na lepším oku pod 6/18 až 30/60 včetně, nebo zúžení zorného pole na 20°. - lehkou slabozrakost - zraková ostrost do 6/60 - těžká slabozrakost - zraková ostrost pod 6/60 do 3/60 včetně

-

nevidomost - pokles zrakové ostrosti pod 3/60 až světlocit - praktická - pokles zrakové ostrosti pod 3/60 až 1/60 včetně či poškození zorného pole od 5 - 10° - nevidomost - pokles centrální zrakové ostrosti pod 1/60 až světlocit nebo se pohybuje mezi zachovalým světlocitem s chybnou projekcí a úplnou ztrátou světlocitu

Sluchové postižení Se rozlišuje podle místa vzniku na dvě skupiny sluchových vad: -

periferní nedoslýchavost či hluchota centrální nedoslýchavost či hluchota

Periferní nedoslýchavost se rozděluje na: -

-

převodní - u periferní nedoslýchavosti jsou sluchové buňky v pořádku, ale nejsou stimulovány zvukem, jelikož se zastaví přerušením vedení zvuku skrz zevní zvukovod a střední ucho percepční - u této nedoslýchavosti dochází k poruše vnitřního ucha, sluchových buněk a sluchových nervů

Centrální nedoslýchavost způsobují defekty, které postihují korový a podkorový systém sluchových vad. Jedná se o abnormální zpracování zvukového signálu v mozku.

Tělesné postižení Jedinec s tělesným omezením je omezen v pohybových schopnostech v důsledku poškození podpůrného nebo pohybového aparátu trvalého rázu. Tělesné postižení je postihuje jedince v celé jeho osobnosti. Zasahuje do ovládání motoriky, vnímání, kognice a emocí. Podle postižené části těla se rozlišují skupiny:

- obrny centrální a periferní - deformace - malformace a amputace Zdravotní znevýhodnění Za jedince se zdravotním znevýhodněním se považují osoby zdravotně oslabení, dlouhodobě nemocní a osoby s lehčími zdravotními poruchami vedoucími k poruchám učení a chování.

Psychologie osobnosti a psychika zdravotně postižených Psychologie = věda, která zkoumá člověka jako celek – naše chování, jednání. Vyčlenila se z filosofie v 2. pol, 19. st.


!

Psychologie osobnosti Osobnost = soubor duševních a tělesných vlastností, zahrnuje naše postoje a návyky. Osobností je každý zralý člověk (od 3 let ) – má své jedinečné biologické, psychologické a sociální vlastnosti, je ovlivněna vlivy jako je dědičnost, prostředí i výchova - je jedinečná. Struktura osobnosti – je tvořena uspořádáním psychických vlastností a osobnostních rysů. Do struktury se promítá jednota chování s prožíváním, může se měnit v průběhu vývoje dle prostředí a životních zkušeností. Psychická vlastnost = temperament, intelektové schopnosti, motivační schopnosti. Temperament = soubor psychologických vlastností, které se odrážejí v chování a prožívání. Je vrozený, projevuje se v reakci člověka, v řeči a mimice. Temperament rozdělujeme do jednotlivých typů: -

sangvinik - člověk vyrovnaný a silný, klidný, extravert cholerik - člověk nevyrovnaný a silný, impulzivní, vznětlivý, extravert flegmatik - člověk vyrovnaný a silný, klidný, netečný, introvert melancholik - člověk nevyrovnaný a slabý, impulzivní, plačtivý, introvert

Extravert = člověk společenský, komunikativní, otevřený dominantní. Introvert = uzavřený (zahleděn do svého nitra), tichý, nespolečenský, submisivní.

Činitelé vývoje lidské osobnosti -

vnitřní (biologické) - vrozené, ale i různé fyziologické změny (organické poškození mozku) vnější (sociální) - vliv prostředí a výchovy

Na vývoji osobnosti se podílí také zdravotní stav, vývojové změny, vrozený či získaný zdravotní handicap. Zdravotní postižení zasahuje do celého organismu. Promítá se v chování a prožívání jedince. Významnou roli ve vývoji osobnosti hraje doba vzniku zdravotního postižení. Jedinec, který má handicap vrozený, není vliv na vývoj psychiky tak ovlivněn vadou jako u jedinců, kteří mají postižení získané během života. Záleží také na tom, kdy se handicap projeví, projeví-li se v dětství, neví o co přichází, zatímco v dospělosti se může stát, že se musí vzdát zálib, zaměstnání, někdy i rodiny a kamarádů, což je velmi frustrující. Narodí-li se v rodině dítě s handicapem, je to také zásah do rodiny, která se díky tomuto nepříjemnému faktu dost často rozpadá. Jedinec s vrozenou vadou vyžaduje více pozornosti, čímž může dojít k odsunutí druhého partnera na vedlejší kolej, což bývá často příčinou rozpadu. Rodiny s handicapovaným dítětem bývají dost často neúplné.

Speciální vzdělávací potřeby Speciální vzdělávací potřeby = soubor individuálních vzdělávacích specifik využíváno v průběhu vzdělávacího procesu (využívání speciálních učebních metod, použití kompenzačních pomůcek, přizpůsobení výuky možnostem žáka). Speciální vzdělávací potřeby jsou u různých druhů a typů postižení a znevýhodnění odlišná. Záleží na individuálních schopnostech člověka. To znamená, že dva jedinci se stejným zdravotní znevýhodněním nemusí mít totožné vzdělávací potřeby!


!

Speciální vzdělávací potřeby u jednotlivých druhů postižení Zrakové postižení - vzdělávací a výchovné prostředky ke kompenzaci a stimulaci zrakového vnímání a rozvoj ostatních smyslů (optické, neoptické, elektronické, orientační a signalizační kompenzační pomůcky - podpůrná opatření ve školských zařízení A.vzdělávání speciálních předmětů – rozvoj počítačové gramotnosti, psaní na stroji, prostorová orientace, speciální tělesná výchova B.speciální didaktické metody – učebnice v elektronické, Braillově a reliéfní podobě C.individuální přístup pedagoga – znalost problematiky handicapu D.zajištění asistenta pedagoga E.spolupráce školy s odbornými pracovníky a rodič  kompenzační pomůcky pro rozvoj samostatnosti (pomůcky do domácnosti, bezbariérové přístupy) Sluchové postižení - vzdělávací a výchovné prostředky ke kompenzaci a stimulaci sluchového vnímání (různé druhy sluchadel, naslouchátek, zesilovacích zařízení, indukční smyčka a signalizační pomůcky - podpůrná opatření ve školském zařízení A.speciální didaktické metody – tvorba vizuální projekce, podpora písemného projevu (např. Při průběžném hodnocení školních výsledků, aj.) B.individuální přístup pedagoga – znalost problematiky handicapu C.zajištění výuky ve znakovém jazyce D.spolupráce školy s odbornými pedagogy a rodiči Mentální postižení a autismus - speciálně výchovně vzdělávací prostředky k podpoře a rozvoji dosavadních rozumových a komunikačních dovedností a rozvoji soběstačnosti (nácvik každodenních činností - zajištění hygieny, podpora manuálních činností) - podpůrná opatření ve školském zařízení A.speciálně didaktické metody – učební osnovy sestaveny podle rozumových dispozic žáka, kompetence zaměřeny na trivia (čtení, psaní počítání), rozvoj základních znalostí v oblasti M, Čj, Ze, Př, D a rozvoj komunikačních schopností B.vzdělávání speciálních předmětu – kurz vaření, pracovní činnosti, dílny, terapeutická tělesná výchova C.individuální přístup pedagoga – znalost problematiky handicapu D.vzdělávací aktivity přizpůsobeny tempu a pozornosti žáka – rovnoměrné rozložení času na práci a na odpočinek E.zajištění asistenta pedagoga F. nutná spolupráce školy s odbornými pracovníky a rodiči Specifické poruchy učení - speciálně výchovně vzdělávací prostředky (akceptovat tempo čtení a psaní - podpůrná opatření ve školském zařízení A.doplňují cvičení z českého jazyka na i, y; s, z; p, b,…. B.upřednostňování mluvného projevu při průběžném hodnocení C.rozvoj žákovy sebedůvěry – motivace, pochvaly D.individuální přístup pedagoga


! E.spolupráce školy s odbornými pracovníky a rodiči Specifické poruchy chování - speciálně výchovně vzdělávací prostředky (zajištění prostoru pro relaxaci a odreagování, akceptování pracovního tempa a pozornost žáka - podpůrná opatření ve školském zařízení A.začlenění do tělesné výchovy prvky rehabilitační a relaxační výchovy (dechová cvičení, plavání, aj.) B.individuální přístup pedagoga C.spolupráce s odbornými pracovníky a rodiči

Vzdělávání osob se zdravotním postižením Vzdělávání osob se zdravotním postižením je realizováno formou speciálního vzdělávání či formou inkluzivního vzdělávání.

Speciální vzdělávání Speciální vzdělávání je realizováno ve školách pro zdravotně postižené. Jedná se o školy pro jednotlivou cílovou skupinu, například školy pro žáky s vadami zraku, sluchu a tělesným či mentálním postižením. atd. V těchto školách je vyučováno za pomoci kompenzačních pomůcek a speciálních výchovných a vzdělávacích metod. Jsou zde vytvořeny optimální podmínky pro pohyb a pobyt dětí se zdravotním postižením za podpory speciálně pedagogických pracovníků. Výhody speciálního vzdělávání: - výuka speciálních předmětu (prostorová orientace, osvojení si Braillova písma, znakového jazyka, sportovní a rehabilitační aktivity pro tělesně postižené, aj.) - snížený počet žáků - přítomnost speciálních pedagogů - individuální přístup Nevýhody speciálního vzdělávání - separace od in-taktní (většinové) populace - nedostatek a obtížná dostupnost - odtržení od rodinného prostředí - snížená schopnost začlenění do společnosti v pozdějším věku

Integrované vzdělávání Integrované vzdělávání je realizováno v běžných základních a středních školách. Nabízí dvě formy: - plná integrace – dítě je začleněno do třídy se zdravými dětmi - částečná integrace - v běžné škole je vytvořena speciální třída, v níž je umožněna kombinace speciální výuky s výukou integrovanou. Výhody integrovaného vzdělávání - společná výchova zdravotně postižených se zdravými spolužáky - lepší předpoklad pro následné začlenění na pracovní trh - dostupnost školy v blízkosti bydliště - možnost individuálně vzdělávacího plánu Nevýhody integrovaného vzdělávání


! -

absence speciálních předmětu k osvojení specifických dovedností pro seberozvoj a sebeobsluhu ztráta identity možnost nepřijetí postiženého kolektivem nemusí být vhodné pro každého

Ne každý je pro integraci vhodný, záleží na rozsahu postižení, individuálních vzdělávacích potřebách a dosaženém stupni samostatnosti. To, kde se bude jedinec vzdělávat záleží na rodině, na doporučení lékařů, psychologů a odborníků ze speciálně pedagogických center a pedagogicko-psychologických poraden.

Podpora a vedení osob se zdravotním postižením. Sem spadá nabízení pomoci a přijímání pomoci.


!

Sociologie, komunikace a základy společenského vystupování Sociologie Sociologie = věda o společnosti, snaží se porozumět společenským problémům, chováním a jednáním jedinců ve společnosti. Sociologie = věda o sociálním jednání. Chování a jednání představují základní stavební kameny společenských vztahů: - Chováním rozumíme souhrn aktivit jedince viditelných z vnějšku - Jednání = vědomá, k cíli zaměřená činnost, která zahrnuje vědomé uvážení a je v podstatě řešením určitého úkolu Sociální jednání - souhrn činností směřujících k vyjádření postojů nebo k snaze o uspokojení potřeb, přání nebo zájmů. Sociální chování je ovlivňováno: - osobnostními charakteristikami, motivy jednání︎ - schopností navazování interpersonálních vztahů - sociální situací – začlenění jedince do sociální struktury, společenskými normami, morálka

Komunikace Komunikace je: - proces vytváření významu mezi dvěma či více subjekty - předávání informací - způsob dorozumívání Dobrá schopnost komunikace je vždy naším nejdůležitějším aktivem, ať jde o osobní, společenský nebo pracovní život. S pomocí intrapersonální komunikace hovoříme sami se sebou, poznáváme nebo posuzujeme sami sebe. S pomocí interpersonální komunikace na sebe vzájemně působíme, poznáváme lidi i sami sebe a poskytujeme jim tím možnost, aby mohli poznat nás. Dochází k ní tehdy, když vysíláme nebo přijímám sdělení a když připisujeme význam signálům od jiných osob. Cíle komunikace: - získávat informace, znalosti - vytvářet vztahy, intervence - ovlivňovat druhé, přimět je k akci, dát jim instrukce, posílit nebo změnit jejich postoje = cíl veškeré reklamy

Verbální komunikace Verbální komunikace – vyjadřování pomocí slov, jazyka. Verbální komunikace je přímá nebo zprostředkovaná, mluvená nebo psaná, a živá nebo reprodukovaná.


! Verbální komunikace je nezbytnou součástí sociálního života. Slovo je složeno z písmen a slovem je proto, že označuje určitý více nebo méně konkrétní předmět, který je lidem známý sám o sobě a současně je také lidem známý jeho designát (mimojazykový fakt, k němuž se vztahuje jazykový znak). Slova označující abstraktní jevy, pocity nemusí být všemi lidmi tak jednoznačně chápána jako slova označující konkrétní objekty. Prostředky verbální komunikace využívané při vzdělávacím procesu: - aktivní poslouchání – umění naslouchat, signalizovat zájem - práce s otázkami – široké, otevřené, jasné, srozumitelné - akceptace – na názor, postoj, řeč - empatie – schopnost vcítit se do situace klienta Neverbální komunikace je: - mimika – prostřednictvím tváře - gestikulace – prostřednictvím rukou - haptika – prostřednictvím dotyku (podání ruky) - proxemika – vzdálenost mezi komunikujícími (do 20 cm – intimní zóna, do 60 cm – osobní zóna, do 2 m – sociální zóna, nad 2 m – veřejná zóna) - teritorialita – zabrání určitého prostoru - posturologie – prostřednictvím poloh těla - kinezika – prostřednictvím pohybu - paralingvistika – plynulost, hlasitost, rychlost řeči - produkce – úprava zevnějšku

Poruchy komunikace Poruchy komunikace jsou: - poruchy v komunikačním kanále – hlučné či hodně podnětné prostředí, smyslové nebo mentální postižení recipienta, nesoustředěnost, špatné podání - poruchy plynoucí z neujasněnosti smyslu slov – významová dvojznačnost, nekompatibilita užívaného slovníku - poruchy v metakomunikaci – souhrn neverbálních projevů doprovázejících vlastní komunikaci; v jejím rámci dochází ke zdůraznění, popření, snížení, posunutí významu,… Poruchy komunikace vyvolané konfliktní situací: - destruktivní k. - vzájemná snaha podlomit pozici, postoje, názory druhého - autoritářská k. - vnucování vlastních názorů druhému - disjunktivní k. - sdělení je registrováno, ale nevhodně zpracováváno (zlehčování, zesměšňování, ironie) - rezistentní k. - sdělení je vyslechnuto, ale není zpracováno (není stimulem k žádné reakci); projev nedůvěry nebo odmítání partnera - pseudokomunikace - formální komunikace bez hodnotného obsahu - non-komunikace - chybění komunikace přičemž, její činitelé jsou fyzicky přítomni

Komunikace s různými sociálními skupinami Spadají sem děti, seniory a osoby se zdravotní postižením. Sociální skupina = útvar tvořený dvěma a více osobami, které mají společné zájmy, cíle, hodnoty a normy. Každá sociální skupina je jedinečná, vytváří si vlastní kulturu a způsoby komunikace. V komunikaci s danou sociální skupinou vedeme rovnocenný dialog, komunikujeme v úctě k partnerovi. Úroveň komunikace přizpůsobujeme komunikačním schopnostem partnera.


! Komunikace s osobou se zdravotním postižením se odvíjí od komunikačních a rozumových schopností zdravotně postižené osoby. Platí, že: 1. komunikujte s úctou k osobě, se kterou vedete rozhovor 2. rozhovor vedete pouze s osobou, kterou se daná problematika týká, i přesto, že osoba má doprovod 3. mluvíte jasně srozumitelně, tempo a styl komunikace přizpůsobujete osobě, se kterou vedete rozhovor 4. jestliže komunikujete s osobou se sluchovým postižením, pro komunikaci využíváme tichého a klidného prostředí, mluvíme čelem k osobě, aby nám mohla odezírat z úst

Komunikace s osobou se zdravotním postižením Desatero komunikace s pacienty se sluchovým postižením 1. Komunikace „přes papír“ s neslyšícími je většinou neúčinná. Lidé, kteří se narodili jako neslyšící nebo ztratili sluch v raném věku nemají dostatečnou slovní zásobu, takže psaný projev pro ně neznamená úlevu. 2. S neslyšícím je třeba mluvit přirozeně, pomaleji, čelem a s „prázdnými ústy“. Při mluvení by jednající osoba neměla jíst, pít, kouřit, žvýkat, podpírat si bradu či dávat si ruce před ústa. Je vhodné udržovat pomalejší rytmus řeči a nezvyšovat hlas. 3. Pro komunikaci s neslyšícím je dobré využívat výrazy obličeje a gesta rukou. Přijímání zpráv je pro neslyšícího stejně důležité jako jejich předávání. 4. Odezírání pro neslyšící nepředstavuje úlevu. Je zjištěno, že odezírání je pro neslyšící zřetelné pouze z 30-40 %. 5. Pokud jednající osoba neslyšícímu nerozumí, je vhodné požádat neslyšícího, aby zpomalil nebo větu zopakoval. 6. Zná-li jednající osoba s neslyšícím základy znakového jazyka či prstové abecedy, měla by je používat. 7. Při konverzaci ve skupině je třeba říci neslyšícímu téma rozhovoru tak, aby se necítil vyčleněn. 8. Kontakt s neslyšícím je zapotřebí udržovat přímým pohledem z očí do očí. 9. Při komunikaci s neslyšícím je žádoucí vypnout všechny rušivé zvuky (mobil, rádio, televize apod.). 10. Pokud chceme získat zpětnou vazbu a ujištění, že neslyšící našemu sdělení skutečně porozuměl, není dobré ptát se, zda porozuměl, ale položit otázku, „co jste mi rozuměl?“.

Desatero komunikace s pacienty se zrakovým postižením 1. Při kontaktu s pacientem je nutné s ním jednat tak, aby se necítil ponížen. Není možné spoléhat na nějaký jiný, zvlášť rozvinutý způsob vnímání zrakově postiženého, například dobrý hmat či sluch. 2. S nevidomým je nutno jednat přirozeně a přímo, nikoliv přes jeho průvodce. Ten nevidomého pouze doprovází. Věty typu: "Paní, chce si pán sednout?", jsou nevhodné. 3. Osoba jednající s nevidomým zdraví jako první. Pozdrav s vlastním představením je důležité spojit s oslovením typu: "Dobrý den pane Nováku, jsem pan Novotný", aby


! nevidomý věděl, že pozdrav patří jemu. Při odchodu z místnosti je vhodné nevidomého upozornit na to, že dotyčná osoba opouští místnost. 4. Podání ruky na pozdrav nahrazuje nevidomému vizuální kontakt. Při setkání stačí nevidomému oznámit "podávám Vám ruku". Při rozhovoru je velmi důležitý oční kontakt s nevidomým. Není tedy vhodné odvracet při rozhovoru tvář, protože to nevidomí obvykle poznají. 5. Při vyšetření je nezbytné pacientům vysvětlit, co se bude dít, při instrumentálním vyšetření je třeba stručně popsat jak použité přístroje, tak vlastní činnost. Pro nevidomého pacienta jsou informace typu "teď to píchne, teď to bude tlačit, teď vás to bude trochu pálit" nezbytné. 6. Dveře do místností by měly zůstávat buď zcela otevřené nebo zcela zavřené. 7. Věci nevidomého by měly zůstat na svém místě. S věcmi nevidomého je dobré nemanipulovat bez jeho vědomí. 8. Při komunikaci s nevidomým lze bez obav použít slov: vidět, kouknout se, mrknout, prohlédnout si. Tato slova používají nevidomí k vyjádření způsobu vnímání: cítit, hmatat, dotýkat se. 9. Nevidomý člověk s vodícím psem má přístup do zdravotnických zařízení. Na vodícího psa není vhodné mlaskat, hvízdat, hladit ho, krmit ho nebo na něj mluvit bez vědomí majitele. 10. Při jednání by měl být nevidomý objednán na určitou hodinu. Tu je vhodné dodržet, aby se předešlo jeho nervozitě v neznámém prostředí. Je vstřícné nevidomému pacientovi v čekárně sdělit, že o něm víme.

Desatero komunikace při doprovodu pacientů se zrakovým postižením 1. Zdravotnický pracovník se s nevidomým vždy předem stručně dohodne o způsobu doprovázení. Obvyklý způsob spočívá v tom, že průvodce nabídne nevidomému rámě a ten se ho při chůzi lehce za loket přidržuje. Průvodce jde vpředu, nikdy nevidomého nepostrkuje, nepopotahuje ani jinak se s ním nesnaží manipulovat. 2. Při vstupu do místnosti (např. ordinace) průvodce dveře otevírá a nevidomý dveře zavírá. Proto je výhodné, aby doprovázený byl na straně závěsů (pantů) dveří; není-li tomu tak, před dveřmi si vymění místa tak, že nevidomý za průvodcem přejde na druhou stranu. Průvodce nevidomého neprotlačuje dveřmi ani jej neobchází. 3. Před vstupem na schodiště průvodce zpomalí nebo úplně zastaví a upozorní nevidomého na směr schodiště: "schody nahoru" apod. Dále mu řekne o prvním a posledním schodu každého schodišťového ramene. 4. O nástupu do auta (sanitky) se průvodce a doprovázený předem stručně dohodnou. Praktické je, aby průvodce položil ruku nevidomého na horní hranu otevřených dveří automobilu, případně upozornil na výši schůdků. Vlastní nástup pak nechá na nevidomém. Je rovněž vhodné předem se dohodnout, kdo zavře. 5. Při procházení úzkým průchodem jde průvodce vždy první. Průvodce naznačí pohybem paže, za niž se nevidomý drží, aby se zařadil za něj a šel za ním v zákrytu. 6. Chce-li si nevidomý sednout, položí průvodce ruku nevidomého na opěradlo. Nevidomému stačí sdělit: "zde je židle, toto je opěradlo" a on sám si zjistí její polohu a posadí se. 7. Průvodce nevidomému stručně popíše místnost, kde se budou zdržovat. To platí i o toaletě. Zde by měl průvodce nevidomému sdělit, o jaký druh toalety se jedná. Zkontroluje čistotu a řekne mu, kde je papír, splachovací zařízení apod.


! 8. Při delším pobytu musí být pacient seznámen s orientační situací místnosti, aby byl následně samostatný - jak vypadá pokoj, kde se nachází jeho lůžko a noční stolek, kde je umyvadlo, jak najde WC a umývárnu, kde se nachází ambulance, "sesterna", jak se obsluhuje zařízení na přivolání sestry v případě nouze. 9. Průvodce upozorní nevidomého na netradiční zábranu na chodníku. Při pohybu venku pomůže nevidomému včasné a nedramatické slovní upozornění na výkop, lešení, stavební zábor nebo neobvykle zaparkované auto. 10. Průvodce své průvodcovství nevidomému nabízí, nikoli vnucuje.

Komunikace s hluchoslepou osobou ve zdravotnickém zařízení 1. Při kontaktu s hluchoslepou osobou vždy sdělte svoje jméno, příp. použijte váš identifikační znak (prsten, náramek apod.). 2. Jestliže je hluchoslepý objednán na vyšetření v určitou hodinu, je nutné ji dodržet. Předejdete tak jeho nervozitě a pocitu nejistoty. 3. Osoby s hluchoslepotou jsou mnohem citlivější na lékařské zákroky než lidé bez postižení. Je třeba jim dát najevo, že se vyšetření nemusejí obávat. Při vyšetření je nezbytné hluchoslepému vysvětlit, jaká vyšetření budete provádět, z jakého důvodu a kdo je u vyšetření přítomen. Nezapomeňte upozornit také na to, jaké přístroje budete používat a co bude hluchoslepý cítit. 4. V případě hospitalizace je potřebné seznámit hluchoslepého s nemocničním pokojem a jeho vybavením a upozornit pacienty na pokoji s podmínkami hluchoslepého (komunikace, prostorová orientace apod.). Nezapomeňte seznámit hluchoslepého s užíváním tísňového volání na pokoji. 5. Je důležité nemanipulovat osobními věcmi hluchoslepého bez jeho vědomí. Půjčené věci vracejte přímo hluchoslepému, uloží si je na známé místo. V případě jakékoliv změny na pokoji upozorněte hluchoslepého na tyto události. 6. Nenechávejte pootevřené dveře od skříněk či do místností, nezapomínejte na odsunuté židle od stolu či jiné předměty na volném prostranství, kudy se prochází. 7. Jestliže je to možné, měl by být hluchoslepý schopen si samostatně dojít na toaletu. Při doprovodu na toaletu popište hluchoslepému prostor, nezapomeňte sdělit, o jaký druh toalety se jedná, zkontroluje čistotu WC a upozorněte, kde je papír, splachovací zařízení apod. 8. Může-li hluchoslepý docházet do jídelny, pomožte hluchoslepému s orientací na tácu, talíři. Rozložení pokrmu popisujte pomocí ciferníku hodin (př. maso je na talíři mezi dvanáctkou a trojkou, brambory jsou mezi trojkou a osmičkou apod.). 9. Zdá-li se vám, že hluchoslepá osoba potřebuje pomoci, zeptejte se jí. Pomoc nabízejte taktním, nenuceným způsobem a pomáhejte tehdy, jestliže hluchoslepý o pomoc stojí. 10. Při poskytování pomoci se zeptejte na vhodný způsob pomoci a ověřte si, zda odpovídá potřebě hluchoslepého člověka. Berte ohledy na to, že hluchoslepý s vodicím psem nemá omezen vstup do zdravotnických zařízení. Vodícího psa nehlaďte a nekrmte bez vědomí majitele.


!

Desatero komunikace s pacienty s pohybovým postižením 1. Zdravotnický pracovník komunikuje při zjišťování anamnézy zásadně s pacientem s pohybovým postižením a nikoliv s jeho případným doprovodem. 2. Při nezbytné manipulaci s pacientem (uložení na lůžko aj.) mu vysvětlíme, co konkrétně potřebujeme, a požádáme jej, aby nám říkal, jak máme postupovat. Většina pacientů přesně popíše způsob manipulace. 3. Dbáme, aby pacient s pohybovým postižením měl ve svém dosahu nezbytné kompenzační pomůcky. Tím zvyšujeme jeho jistotu a pocit soběstačnosti. 4. Pokud potřebujeme vykonat zdravotnický úkon (odběr krve, aplikace injekce apod.), požádáme pacienta, aby si sám – pokud je to možné – zvolil místo vpichu či jiného zákroku. Pacient obvyklé ví, které místo je nejvhodnější. 5. Zásadně dbáme na to, aby pacientovi s pohybovým postižením byly sanitním vozem současně dopravovány i nezbytné kompenzační pomůcky. Zajistíme, aby „vozíčkář“ měl ve zdravotnickém zařízení k dispozici svůj vozík. 6. Při delším pobytu ve zdravotnickém zařízení zjistíme, které bariéry v pokoji a jeho okolí brání relativně samostatnému pohybu pacienta a snažíme se je odstranit. 7. Maximálně se snažíme, aby pacient nebyl trvale upoután na lůžko, pokud to není nutné. 8. Jen v nejkrajnějším případě používáme takové pomůcky jako je permanentní močový katétr apod. Je to velmi ponižující pro všechny pacienty. 9. Při podávání stravy se vždy informujeme, zda pacient je schopen se najíst, nakrájet si jídlo apod. 10. Zvláště při delších vyšetřeních dbáme na časový prostor na použití WC.

Desatero komunikace se seniory (geriatrickými pacienty) se zdravotním postižením 1. Respektujeme identitu pacienta a důsledně jej oslovujeme jménem nebo odpovídajícím titulem. Nevyžádaná familiární oslovení „babi“, „dědo“ jsou ponižující. 2. Důsledně se vyhýbáme zdětinšťování starého člověka. Ani s nemocnými se syndromem demence nehovoříme jako s dětmi (formou, ani obsahem). 3. Při komunikaci s pacienty a při jejich ošetřování cílevědomě chráníme jeho důstojnost; snažíme se vyloučit podceňování a nepodložené přisuzování závažných funkčních deficitů (např. v kognitivní oblasti). 4. Respektujeme princip zpomalení a chráníme seniory před časovým stresem; počítáme se zpomalením psychomotorického tempa a se zhoršenou pohyblivostí. 5. Složitější nebo zvláště důležité informace (termíny vyšetření, přípravu na ně, způsob užívání léků) několikrát zopakujeme či raději ještě napíšeme na papír. 6. Aktivně a taktně ověříme možné komunikační bariéry (porucha sluchu, zraku apod.) a tomu přizpůsobíme komunikaci. 7. K usnadnění komunikace se zdržujeme v zorném poli pacienta, mluvíme srozumitelně a udržujeme oční kontakt. Při pochybnostech ověřujeme správné využití kompenzačních pomůcek.


! 8. Bez ověření nedoslýchavosti nezesilujeme hlas; porozumění řeči se ve stáří zhoršuje v hlučném prostředí, proto „nepřekřikujeme“ jiný hovor, rozhlas, televizi, ale snažíme se hluk odstranit. 9. Dopomoc při pohybu, odkládání oděvu či při uléhání na lůžko vždy nabízíme (úměrně zdravotnímu postižení pacienta) ale nevnucujeme; umožňujeme používání opěrných pomůcek (hole, chodítka). 10. Při ústavním ošetřování by komunikace i ošetřovatelská aktivita měla cílevědomě směřovat k podpoře a k udržení (obnově) soběstačnosti seniora nikoli předčasně předpokládat její ztrátu a vést k imobilizaci.

Desatero komunikace s pacienty se syndromem demence 1. Při komunikaci omezujeme rušivé a rozptylující vlivy prostředí (např. rozhlasové vysílání), ujistíme se, že pacient dobře slyší, že má správně nastaveny kompenzační pomůcky (naslouchadla) a že netrpí komunikační poruchou ve smyslu afázie. 2. Pacienta povzbuzujeme vlídným zájmem, usilujeme o klidné chování a pozitivní výraz, omezujeme prudké pohyby a přecházení, zůstáváme v zorném poli pacienta. 3. Mluvíme srozumitelně, pomalu a v krátkých větách. 4. V hovoru se vyhýbáme odborným výrazům, žargonu, ale i frázím či ironicky míněným protimluvům. Používáme výrazy pacientovi známé a přiměřené. 5. Používáme přímá pojmenování, vyhýbáme se zájmenům a pokud lze, tak na předměty, osoby, části těla, o nichž hovoříme, ukazujeme. Pokud pacient něco správně nepochopil, použijeme pokud možno jinou formulaci a neopakujeme stejná slova. 6. Aktivně navazujeme a udržujeme oční kontakt a průběžně ověřujeme, zda pacient našim informacím správně porozuměl, důležité údaje píšeme navíc na papír. Pro získání pozornosti, případně pro zklidnění, používáme dotek. 7. Využíváme neverbální komunikaci, mimiku, dotek a tyto projevy sledujeme a umožňujeme i u pacienta; jsme vnímaví k projevům úzkosti, strachu, deprese, bolesti. 8. Dáme zřetelně najevo, zda odcházíme jen na chvíli nebo zda konzultace skončila. 9. Pacienta nepodceňujeme, komunikaci neomezujeme, ale přizpůsobujeme jeho schopnostem. Pacienty informujeme o povaze a důvodu vyšetření či léčebného výkonu, během vyšetření s nimi komunikujeme, uklidňujeme je, postup komentujeme. 10. Aktivně chráníme důstojnost lidí trpících syndromem demence, bráníme jejich ponižování, posilujeme jejich autonomii a možnost rozhodovat o sobě.

Socializace a aspekty socializace OZP a OZZ Socializace = proces osvojování si způsobu chování, seznamování se s kulturním prostředím a osvojování si společenských norem. V rámci socializačního procesu získává jedinec v průběhu svého života řadu sociálních rolí, jednotlivé sociální role se můžou prolínat, většinou v jednu chvíli zastává více rolí zároveň (např. rodič, zaměstnanec,...) Činitelé socializace: rodina a vrstevnicové skupiny (škola, zaměstnání, zájmové aktivity)


!

Aspekty socializace OZP a OZZ Sociálně vyloučené skupiny Sociálně vyloučené skupiny = občané, kteří mají ztížený přístup k institucím a službám (tedy k institucionální pomoci), jsou vyloučeni ze společenských sítí a nemají dostatek vertikálních kontaktů mimo sociálně vyloučenou lokalitu. Sociální vyloučení je způsobeno ztráta zaměstnání, platební neschopnost, problémy s bydlením, problémy dětí ve škole, nemoc atd.). Sociálně vyloučení lidé obvykle nestojí před jedním problémem, ale před řadou velkých. Lidé žijící na okraji společnosti se přizpůsobují podmínkám sociálního vyloučení, a osvojují si specifické vzorce jednání, které jsou často v rozporu s hodnotami většinové společnosti. Proto někdy bývá soužití na první pohled problematické. Návyky získané adaptací na život v sociálním vyloučení pak ale těmto lidem znemožňují být úspěšní ve většinové společnosti, ztrácí (či ani nezískávají) hodnotové žebříčky středostavovského občana orientovaného na kariérní vzestup a úspěch. To je znovu a znovu uzavírá v pasti sociálního vyloučení. Z této pasti se lidé nedokáží dostat bez cizí pomoci.

Principy resocializace a sociální rehabilitace Resocializace je návrat do aktivního společenského života a do zaměstnání. Rehabilitace = soubor opatření, směřujících k co nejrychlejší resocializaci jedince s postižením zdraví, nemocí, úrazem, vrozenou vadou, do společnosti a zaměstnání. Rehabilitací rozumíme koordinovaný proces složený z rehabilitace léčebné, psychologické, rodinné, volnočasové, ale také sociální, výchovné, pracovní. Podpora sociálně vyloučeným skupin je poskytována prostřednictví veřejných i neziskových organizací. Socializace v pracovním procesu Na úrovni pracovně právních vztahů socializace představuje seznámení pracovníka s hodnotami pracovního prostředí, kulturou organizace a seznámení zaměstnance se spolupracovník. Noví zaměstnanci při příchodu do nové organizace značným nejasnostem – Co se od nich očekává a jak zapadnou do nového kolektivu. V dnešní době firmy pro nováčky připravují adaptační kurz nebo je předem seznamují s kulturou organizace. Prezentace a sebe-prezentace. Znaky osobního, telefonického a písemného prezentování, základy společenského vystupování…

Etiketa 1. Základy etikety a etického chování 2. Etický kodex. Etický kodex lektora dalšího vzdělávání Význam etického kodexu organizace tak zdaleka není jen vnější, resp. marketingový. Dodržování principů etického chování činí práci v jakékoli organizaci příjemnější, a tím i produktivnější. Usnadňuje i získání a udržení kvalitních zaměstnanců, kteří bývají vůči dodržování etických norem ze strany firmy citlivější. Etický kodex organizace má však smysl především tehdy, jde-li nad rámec obecných etických zásad a je "šitý na tělo" konkrétním potřebám firmy. Měl by stanovovat nejen etické zásady týkající se typických pracovních situací nebo specifických profesních skupin podniku, ale cíleně identifikovat klíčové etické otázky či dilemata, se kterými se zaměstnanci podniku setkávají, a formulovat zásady, případně návody, jak v těchto případech postupovat.


! Může jít například o situace, kdy se určité obecně přijímané morální hodnoty dostávají vzájemně do konfliktu. Jednoduchým případem může být požadavek upozornit na určitý pracovní nebo podnikový problém, přestože je toto upozornění ostatními zaměstnanci vnímáno jako nekolegiální. Ve složitějších případech může jít o návod, jak řešit problém tzv. whistleblowingu, tj. situace, kdy zaměstnanec upozorní (nebo zvažuje upozornění) na protiprávní jednání organizace. Cílem etického kodexu je poskytnout zaměstnancům zásady či návod k správnému řešení konkrétních eticky exponovaných nebo komplikovaných situací. Etický kodex by proto neměl být zaměňován s jinými dokumenty organizace, například s jejími hodnotami, posláním nebo misí na straně jedné (jejichž problémem bývá nekonkrétnost a značná podobnost mezi různými organizacemi navzájem) ani s podrobnými pravidly pracovního chování či dokonce pracovním řádem organizace. Ve své obecné části může etický kodex shrnovat hlavní pravidla či principy jednání, kterým organizace věří či jejichž dodržování od svých příslušníků vyžaduje (konstatovat např., že firma usiluje o nejvyšší standardy osobního a profesionálního jednání, které jí umožňují zasloužit si důvěru klientů). V konkrétní části kodexu by však měly být tyto principy promítnuty do hlavních oblastí, které jsou pro podnik důležité.


!

Kompenzační pomůcky pro OZP Přehled kompenzačních pomůcek K tomu, aby jedinec s handicapem mohl žít kvalitní život je potřeba kompenzačních pomůcek. Kompenzační pomůcky pro tělesně postižené: - počítač se speciální klávesnicí Kompenzační pomůcky pro sluchově postižené - sluchadla - indukční smyčka - elektronické zesilovače Kompenzační pomůcky pro zrakově postižené - optické pomůcky - optoelektronické pomůcky - počítače, pomůcky na bázi PC - speciální hardware (braillské řádky, tiskárny, skenery) - jde o tzv. přídavná zařízení, která by nefungovala samostatně. - speciální software - jedná se o programy a hlasové výstupy, které jsou instalovány do PC. - tyflopomůcky Optickými pomůckami rozumíme ty pomůcky, které jedinec využívá, nestačí-li běžné dioptrické brýle. Optoelektronické pomůcky se využívají v situaci, kdy už nestačí optické, zejména jde-li o práci s trojrozměrnými předměty nebo využívá-li se jemné motoriky. Jsou to kamerové lupy, které jsou při výše uvedených činnostech nenahraditelné. Tyto pomůcky bývají nazývány i pomůckami těžké optiky. Pomůcky na bázi PC jsou samostatně dostupné pomůcky, které pomáhají zrakově postiženému například při získávání informací, při práci s tištěným materiálem atd. Samostatně dostupnou pomůckou je např. digitální čtecí zařízení s hlasovým výstupem pro nevidomé, digitální zvětšovací lupa pro slabozraké, braillská nebo běžná tiskárna. Mezi speciální hardware patří braillský řádek, který pomáhá nevidomému s orientací na obrazovce. Jedná se o hmatový display - terminál, který lze ovládat pomocí ovladače. Používat je může jen ten, kdo umí dobře Braillovo bodové písmo a kdo má PC vybavený odečítačem. Další pomůckou je elektronický zápisník pro nevidomé, který je vybaven hlasovým výstupem a braillskou klávesnicí, jeho výhodou je, že dlouho vydrží nabitý. Speciální software je specifické počítačové vybavení pro zrakově postižené. Příkladem jsou hlasové výstupy, odečítače obrazovky, hlasová syntéza, softwarové lupy bez nebo s hlasovou podporou, programy zpracovávající tištěné texty, programy se speciálními funkcemi ad. V neposlední řadě jsou tyflopomůcky, které usnadňují orientaci a samostatný pohyb např. bílé hole, akustické systémy pro snadnou orientaci, časoměrné pomůcky, indikátory a měřící přístroje, pomůcky umožňující zápis nebo záznam informací (Pichtovy psací stroje, magnetofony a diktafony). Pomáhají tak zrakově postiženému alespoň částečně odstranit závislost na druhé osobě.


! Zvláštní kategorií pomůcek jsou vodící psi, které však www.sons.cz neuvádí mezi kategoriemi pomůcek uvedenými výše. Kompenzační pomůcky si lze zakoupit na vlastní náklady či na lékařský předpis (např. bílá hůl, indikátor hladiny a světla, česky mluvící teploměr, glukometr s hlasovým výstupem atd.) (www.sons.cz). Na nákladnější pomůcky lze využít státní příspěvek od úřadů práce či požádat o příspěvek některou z nadací, které pomáhají lidem se zrakovým postižením. Kompenzační pomůcky ale nevyužívají jen jedinci se zrakovým handicapem, ale například pomůcky pro tělesně postižené - mohou být upravené PC, které se dají ovládat jinými částmi těla než rukou, programy na rozvoj komunikace, pro jedince s MR jsou to například obrázky atd. Speciální skupinu tvoří tzv. Orientační a signalizační pomůcky: - slepecká bílá hůl - vodící pes


!

Uplatnění na trhu práce Vysvětlení pojmu trh práce, nabídka a poptávka, zaměstnanost, nezaměstnanost, role zaměstnance a zaměstnavatele Práce = veškerá činnost, kterou jedna osoba zvyšuje užitek druhé (třetí, čtvrté...) osoby. Prací je proto činnost zedníka, pekaře, učitele, farmáře, zpěvačky, daňového poradce, účetní, programátora..., ale i člověka přehazujícího písek z jedné hromady na druhou, pakliže toto přehazovaní přinese někomu užitek. Ekonomický pohled: práce = výrobní faktor, který potřebuje společnost k výrobě statků. Nabídka = Člověk nabízí na trhu zboží takového množství výrobků a služeb, jaké mu umožňuje jeho příjem a ceny zboží. Podoba pracovní činnosti: - Práce ve firmě - pronájem práce na trhu práce za účelem získávání peněz - Domácí práce - umožňuje vytvářet výrobky či služby pro přímou spotřebu nebo zvyšovat znalosti a dovednosti, které mohou vést ke zvýšení spotřeby v budoucnosti Poptávka = Aby mohl trh práce fungovat, musí na něm být vedle osob nabízejících práci i osoby (firmy) práci poptávající. Říkejme jim výrobci. Tito lidé poptávají práci, protože je jedním z výrobních faktorů, nutných k výrobě (produkci) spotřebních statků. Výrobci zaměstnancům za najatou práci samozřejmě platí. Zaměstnanost - Aktivní účast práceschopného obyvatelstva na společenské hospodářské činnosti. Nezaměstnanost - Dobrovolná – nedobrovolná - Frikční - dočasná a dobrovolná nezaměstnanost, lidé mění svá zaměstnání z důvodu hledání lepšího uplatnění, změny bydliště, nebo hledající práci po období studia či rodičovské dovolené, vzniká v mezidobí, než si najdeme další práci, vzniká s vyšší dynamikou trhu práce - Sezonní - způsobená sezonními pracemi (léto-zima) - Strukturální - je důsledkem nesouladu mezi poptávkou na regionálním trhu práce a dovednostmi pracovníků hledajících zde zaměstnání. - Cyklická - je vyvolaná recesí v důsledku hospodářských cyklů zasahující většinu odvětví v ekonomice (např. v době krize). Dlouhodobá nezaměstnanost - nezaměstnaný více jak 6 měsíců. Roste s krizí a po krizi se dostává zpět velmi pomalu. Každá krize zvýší podíl dlouhodobě nezaměstnaných. Mezi ty spadají zejména méně kvalifikovaní. Nezaměstnanost ale není opakem zaměstnanosti! Zaměstnatelnost - Schopnost být zaměstnán. - Schopnost nalézat zaměstnání a trvale se uplatňovat na trhu práce, a to nejen doma, ale také v zahraničí – zejména v Evropě.


! Souhrn kompetencí v konkrétních oblastech vědomostí a dovedností dávajících šanci uspět na trhu práce. 1. Možnosti uplatnění OZP na trhu práce. Pracovní příležitosti pro OZP 2. Vyhledávání informací o nabídkách pracovních příležitostí. Nácvik psaní životopisů a motivačních dopisů, příprava na pracovní pohovor.


!

Desatero kvalitního lektora 1. Kvalitní lektor je vždy čestný ve vztahu k zaměstnavateli, zadavateli účastníkům vzdělávání (ke klientovi). Dodržuje etický kodex a další dohodnutá pravidla. 2. Je respektovanou osobností, odborníkem s komplexními a aktuálními poznatky v oboru, ve kterém působí 3. Dělá svou práci rád a vnímá ji jako poslání. Je vstřícný a přátelský, trpělivý a empatický. Má autoritu, povzbuzuje a vede účastníky, je předvídavý, kreativní a schopný improvizace. 4. Neustále aktualizuje své lektorské a odborné kompetence, účastní se vzdělávacích a rozvojových akcích, studuje odborné zdroje, popřípadě sám publikuje. 5. Přijímá supervizi své práce jako cestu ke kvalitě 6. Analyzuje a respektuje potřeby klienta v rámci své odbornosti a zadání. Dosahuje cílů, které se zavázal naplnit. 7. Dokáže provést klienta procesem přípravy, realizace a evaluace vzdělávacího procesu. 8. Zná širokou škálu metod a technik vzdělávání a vyučování a využívá je s ohledem na obsah a cíle vzdělávání i cílovou skupinu. 9. Je schopen tvůrčí spolupráce. 10. Šíří a podporuje dobré jméno instituce svou profesionalitou, chováním a vystupováním


!

Okruhy praktické části semináře A. Nácvik kompenzačních pomůcek a prostorové orientace 1.Praxe prostorové orientace 2.Obsluha a prezentace kompenzačních pomůcek B. Zapojení do praktického semináře pro školy 1.Náslechy při realizaci seminářů v rámci projektu Primární prevence 2.Realizace a vedení seminářů v rámci projektu Primární prevence Realizace praktické části semináře proběhne ve veřejných a soukromých institucích. C. Závěrečné zkoušky 1.test z teoretické části 2.Individuální praktická zkouška


!

Použité zdroje Jarmila Pipeková, Kapitoly ze speciální pedagogiky Desatero kvalitního lektora. Online. Dostupné z: http://www.cmc.cz/images/blog/ desatero_kvalitniho_lektora.pdf Desatero komunikace s osobou se zdravotním postižením. Online. Dostupné z: http:// www.nemzn.cz/vismo/dokumenty2.asp?id_org=600118&id=139604&p1=20945 Etický kodex organizace. Online. Dostupné z: http://kariera.ihned.cz/c1-53354960-jak-vytvoriteticky-kodex-organizace


Vzdělávací kurz zaměřen na praktické lektorství

Recommend Documents