Výzva ke sladění evropských politik za účelem boje proti hladu a prosazování drobného a udržitelného zemědělství v rozvojových zemích
SHRNUTÍ V boji proti hladu a chudobě v rozvojových zemích hraje při usilování o spravedlivý a udržitelný rozvoj významnou úlohu podpora drobného a udržitelného zemědělství, které je šetrné k životnímu prostředí a respektuje právo zemědělců na důstojné živobytí i právo spotřebitelů na dostatečné množství zdravých a cenově dostupných potravin. Tato podpora je založena na potvrzení specifického postavení zemědělství a vyžaduje vytvoření zemědělské politiky a uplatňování zvláštního statutu v obchodních dohodách. Vyzýváme Evropskou unii (EU), aby: - sladila své politiky, zejména v oblasti zemědělství, mezinárodního obchodu a spolupráce, se svými závazky zaměřenými na rozvoj zemí globálního Jihu, snižování chudoby a celosvětový boj proti hladu. - z potravinové suverenity učinila politický úkol přednostního významu, jenž musí být zohledněn v jednotlivých evropských i mezinárodních politikách, a přiznala toto právo na potravinovou suverenitu vyspělým i rozvojovým zemím, zejména v rámci obchodních dohod, které uzavírá. Je nezbytné přijmout konkrétní opatření v oblasti Společné zemědělské politiky (SZP), zahraničněobchodní politiky a politiky rozvojové spolupráce. ÚVOD Ochrana drobného a udržitelného zemědělství představuje otázku zásadního významu pro budoucnost šesti miliard lidí na naší planetě. Tento zemědělský koncept umožňuje důstojné živobytí maximálnímu počtu zemědělců žijících ve všech různých oblastech, kteří na přiměřeně velkých hospodářstvích vyrábějí zdravé a kvalitní potraviny způsobem, který do budoucna neohrožuje přírodní zdroje. Tento způsob zemědělství musí společně s úsilím občanů přispívat k oživení venkovských oblastí, kde bude způsob života příznivý pro všechny, a respektovat přitom právo spotřebitelů na dostatečné množství zdravých a cenově dostupných potravin. Tento koncept je o to nezbytnější, že v roce 2050 by mělo na naší planetě žít devět miliard lidí. Na rodinných hospodářstvích, která jsou ve většině případů příkladem drobného a udržitelného zemědělství, žije 2,8 miliard osob, tj. 45 % celosvětové populace1. Tato hospodářství přinášejí celou řadu výhod, např.2: 1
CIRAD (Středisko pro mezinárodní spolupráci v oblasti agronomického výzkumu pro rozvoj): „L’agriculture familiale, un monde à construire » (Rodinné farmy – oblast, kterou musíme vybudovat). Podle Organizace OSN pro výživu a zemědělství (FAO) představují 80 % z 854 milionů obětí hladu zemědělci a jejich rodiny. 1
○ optimalizují využití pracovní síly rodinných příslušníků a pomáhají zpomalit vylidňování venkova a divoké rozrůstání městských center, ○ často dosahují velmi vysoké produktivity na hektar půdy, ○ soustředí se na produkci zemědělských a potravinářských výrobků, čímž účinněji přispívají k boji proti hladu a chudobě, protože dochází ke spravedlivějšímu dělení dosaženého zisku, ○ často se soustředí na rozmanité činnosti (polykulturu a chov), a jsou tak zpravidla šetrnější k životnímu prostředí než velká monokulturní hospodářství. Tlaky směřující k čím dál tím větší liberalizaci globální ekonomiky však tento způsob zemědělství ohrožují. V důsledku narůstající deregulace a nedostatečných investic do tohoto odvětví ve vyspělých i rozvojových zemích zaniká čím dál tím více drobných zemědělských usedlostí (podle hnutí Via Campesina až 600 000 ročně). Miliony zemědělců jsou tak nuceny stěhovat se do měst a států, které nejsou schopny zajistit důstojné zaměstnání pro všechny. Zemědělské trhy navíc nejsou celosvětově regulovány, a jsou tak více ohroženy spekulacemi. Tento stav není uspokojivý ani pro zemědělce, ani pro spotřebitele. Za současnou krizi může z velké části liberalizace. Prudký nárůst cen některých výrobků (obilovin, mléčných výrobků atd.), který byl podpořen spekulativními nákupy těchto komodit, má větší dopad na rozvojové země, které se v minulých desetiletích svého tradičního zemědělství vzdaly a při zajišťování potravin pro své obyvatele jsou tedy velmi silně závislé na dovozu. V několika velkoměstech Kamerunu, Senegalu nebo Haiti už došlo k hladovým bouřím. Naopak země, které svá zemědělská odvětví podporovaly a produkují pro obyvatelstvo nezbytné základní potraviny, jsou krizí zpravidla postiženy méně. Z tohoto důvodu si Organizace OSN pro výživu a zemědělství (FAO) vzhledem k vážnosti situace stanovila jako prioritu „v postižených zemích rychle povzbudit potravinářskou výrobu“3. Toto stanovisko se shoduje s postojem, který již řadu let prosazují organizace zastupující drobné zemědělce, zejména v Africe. Aby mohly rozvojové země uvedeného cíle dosáhnout, musely by být schopny stejně jako EU posílit svou regionální integraci, chránit své zemědělství, vytvořit zemědělské politiky směřující k potravinové nezávislosti a uplatňovat zásadu „upřednostňování regionálních výrobků“. Tyto politiky by musely věnovat zvláštní pozornost drobným farmářům a jejich rodinám, které jsou ze všech nejvíce ohroženy hladem a chudobou. Při řešení nedostatku potravin na počátku 60. let dvacátého století se evropské státy dohodly na vytvoření Společné zemědělské politiky (SZP) založené na podpoře evropské produkce a ochraně vůči dovozu z třetích zemí. Díky této politice se Evropa v 70. letech stala soběstačnou. Zatímco EU ověřuje „zdravotní stav“ SZP a začíná stanovovat své politické priority na období po roce 2013, Francie, která v druhém pololetí roku 2008 předsedá EU, se opět vyjádřila, že hlavním
2
Coordination Sud: „Défendre les agricultures familiales: lesquelles, pourquoi?“ (Jaká rodinná hospodářství chránit a proč?), Paříž, prosinec 2007 (http://www.coordinationsud.org/spip.php?article5849). Mezi citovanými příklady je uveden případ Brazílie. 3 Tisková konference s Jacquesem Dioufem, generálním ředitelem Organizace OSN pro výživu a zemědělství (FAO), Řím, 17.12.2007. 2
cílem SZP je „zajistit potravinovou nezávislost a bezpečnost EU“4. „Snaha o silnější upřednostňování výrobků ze zemí Společenství“ je podle Francie navíc „nevyhnutelným“ cílem5. EU by měla třetím zemím přiznat práva, která udělila sama sobě6. Tento stav dokonale ilustrují dohody o hospodářském partnerství uzavřené mezi EU a skupinou afrických, karibských a tichomořských států (AKT). Jejich cílem je, aby státy skupiny AKT podstatnou část svých trhů otevřely dovozu evropských výrobků, čímž bude jejich zemědělská výroba a vznikající potravinářský průmysl vystaven konkurenci potravin dovážených z Evropy, které jsou často levnější. Situace je o to vážnější, že EU dosud s definitivní platností nepřestala dotovat svůj vývoz v rámci SZP. V neposlední řadě došlo k propadu výše státních dotací na rozvoj EU vyčleněných na zemědělství a v roce 2005 tyto dotace stěží přesáhly 3 %7. Přestože rozvoj zemědělského sektoru zaujímá v debatách Evropské komise přední místo, část rozpočtu 10. Evropského rozvojového fondu (EDF) věnovaná zemědělství stále nepřesáhla 7 %. Rozhodnutí vyčlenit jednu miliardu eur na zmírnění dopadů nárůstu cen v nejhůře postižených zemích se ubírá správným směrem. Je však třeba, aby tyto prostředky byly přednostně určeny na rozvoj drobného a udržitelného zemědělství a aby podmínky jejich udílení byly stanoveny v úzké spolupráci s organizacemi zatupujícími zemědělce. Obecně je třeba, aby EU dodržela své sliby ohledně pomoci a aby v nadcházejících letech ve svém úsilí pokračovala a svou podporu rozšířila. EU by měla usilovat o větší soudržnost svých politik a o jejich provázanost s politikami všech 27 členských států. Evropský parlament, jenž hraje v procesu rozhodování v EU čím dál tím důležitější úlohu, disponuje prostředky k lepšímu provázání jednotlivých politik. Z tohoto důvodu vyzýváme evropské politické skupiny i strany na různých úrovních, aby s příslušnými subjekty zahájily dialog o těchto otázkách, stanovily si pro volby v roce 2009 jasné závazky a tyto závazky splnily. NAŠE NÁVRHY: Vyzýváme EU, aby obecně sladila své politiky, zejména pak politiky v oblasti zemědělství, mezinárodního obchodu a spolupráce, se svými závazky týkajícími se rozvoje zemí globálního Jihu, aby bylo možné spravedlivě a udržitelně uspokojovat základní potřeby všech lidí. K těmto závazkům patří: •mezinárodní listiny o lidských právech, zejména Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech z roku 1966. Připomínáme, že podle mezinárodního práva jsou listiny o lidských právech nadřazeny veškerým jiným právním normám. •Rozvojové cíle tisíciletí, jejichž první bod si klade za cíl snížit do roku 2015 na polovinu podíl lidí trpících hladem. 4
Fungování SZP V Evropě není tématem tohoto dokumentu. Rádi bychom však poukázali na řadu existujících problémů, např. znepokojující snižování počtu hospodářství, nespravedlivé rozdělování dotací apod. 5 Francouzské ministerstvo zemědělství a rybolovu: „Vers une nouvelle PAC: ouvrons le débat“ (Cesta k nové SZP – zahajme debatu), Paříž, 2007. 6 EU zdůvodňuje dohody o hospodářském partnerství omezeními, která klade Světová obchodní organizace (WTO). Kdo jiný však rozhoduje o pravidlech WTO než její členové, mezi nimiž hraje EU rozhodující úlohu? 7 Výbor pro rozvojovou pomoc (DAC) organizace OECD, Recenzovaná zpráva DAC 2007, str. 77. 3
Soudržnost různých politik EU zabývajících se podporou rozvoje představuje zákonnou povinnost evropských institucí8. V rámci plnění Rozvojových cílů tisíciletí v roce 2005 Rada, Komise, Parlament a členské státy EU společně přijaly Evropský konsensus o rozvoji. Tento konsensus stanoví, že EU bude vypracovávat zprávy o „soudržnosti svých rozvojových politik“, a upřesňuje jejich politický rámec. Jde o první krok. Jak však naznačuje zpráva z roku 2007, tato práce spočívá pouze v „příspěvcích útvarů Komise a členských států zaslaných na základě poskytnutého dotazníku“. Vyzýváme Evropský parlament, aby využil všechny prostředky, které má k dispozici, a zaručil soudržnost evropských politik v oblasti rozvoje s ohledem na jejich dopad na místní populace. Evropský parlament mimo jiné každý rok zveřejní hodnotící zprávu o soudržnosti evropských politik v oblasti rozvoje a uvede příslušná doporučení. Tato zpráva bude hodnotit iniciativy Evropského parlamentu v této oblasti a navrhovat zlepšení. Bude vypracována ve spolupráci se zainteresovanými stranami (poslanci rozvojových zemí, organizacemi občanské společnosti, zemědělskými organizacemi z vyspělých i rozvojových zemí a odborníky). Dále vyzýváme Evropskou unii a národní vlády, aby z potravinové suverenity učinily politický úkol přednostního významu jak ve vyspělých zemích, tak i ve vztahu k zemím rozvojovým. Potravinová suverenita se musí stát součástí jednotlivých evropských a mezinárodních politik (SZP, zahraničněobchodní politiky, politiky rozvojové spolupráce atd.). Potravinová suverenita představuje právo států a společenství států na vytvoření takové zemědělské a potravinové politiky, která odpovídá očekávání jejich obyvatel, aniž by poškozovala třetí země. Jedním ze znaků takové politiky je možnost upřednostnit výrobky určené pro místní spotřebu a prodávané za přijatelnou cenu, což však nevylučuje možnost účastnit se mezinárodního obchodu. Potravinová suverenita je nezbytný nástroj k podpoře udržitelného drobného zemědělství. V každé z následujících politik požadujeme: 1- Společná zemědělská politika EU a rozvoj •
Vypracování a implementaci obnovené SZP založené na zásadě potravinové suverenity, umožňující fungování drobného udržitelného zemědělství za spravedlivých podmínek pro všechny členské země9 EU i ve vztahu ke třetím zemím. Tato politika musí konkrétně obsahovat mechanismy řízení nabídky a regulace trhu zabraňující nadprodukci, která snižuje ceny a/nebo destabilizuje trhy. Dále musí umožňovat, aby se výrobky, které jsou zdrojem příjmu zemědělců, prodávaly za takovou cenu, která zohlední výrobní náklady a vynaloženou práci a bude zároveň přijatelná pro spotřebitele. Vzhledem k tomu, že v tržních podmínkách nejsou pokryty náklady na záruky zaměstnanosti ve venkovských oblastech, dodržování přísných ekologických a hygienických norem, správné nakládání s přírodními zdroji, územní plánování venkova a na zajištění kvalitních životních podmínek hospodářských zvířat, je nutné zachovat stávající přímou podporu zemědělství.
8
Články 177-178 Smlouvy o založení EU. Právě kvůli riziku vzniku „dvourychlostní“ Evropy musí pro nové členské země platit stejné podmínky jako pro bývalou evropskou patnáctku. 9
4
•
Definitivní přijetí závazku ohledně zrušení vývozních dotací do roku 2013 tak, jak to EU navrhla v roce 2005 na ministerské konferenci WTO v Hongkongu.
•
Zavedení politiky výroby rostlinných bílkovin ke krmným účelům v Evropě, která povede k soběstačnosti EU a vytvoření nástrojů umožňujících zakázat dovoz rostlinných bílkovin, jenž má ničivý dopad na společnost a životní prostředí v řadě rozvojových zemí.
•
Zajištění práva jak evropských zemí, tak zemí globálního Jihu na zemědělskou výrobu bez geneticky modifikovaných plodin.
•
Přehodnocení cíle dosáhnout desetiprocentního podílu biopaliv v dopravě do roku 2020 s ohledem na to, že EU bude muset dovážet značnou část své spotřeby z rozvojových zemí. Výroba biopaliv v žádném případě nesmí probíhat na úkor potravinové soběstačnosti, musí být udržitelná, šetrná k životnímu prostředí a musí respektovat práva místního obyvatelstva.
2- Obchodní politika EU a rozvoj •
Uznání specifičnosti zemědělských výrobků při utváření hospodářské politiky EU, zejména proto, že zemědělské výrobky jsou: - určeny k obživě lidstva, - závislé na klimatických a místních podmínkách. Proto se musí obchodování s nimi řídit právem na potravinovou suverenitu.
•
Aktivní účast EU na globální regulaci zemědělské výroby a obchodu se zemědělskými výrobky v rámci WTO, která projde rozsáhlou reformou a bude pod kontrolou OSN. Musí disponovat stabilizačními mechanismy toků základních zemědělských komodit (intervenční zásoby) a účinnou regulací mezinárodních finančních trhů. Požadujeme také kontrolní mechanismy umožňující předcházet nekontrolovaným spekulacím ohrožujícím potravinovou bezpečnost, které mimo jiné vedly k nedávným hladovým bouřím. Pokud jde o smlouvy o volném obchodu mezi vyspělými a rozvojovými zeměmi, jako jsou dohody o hospodářském partnerství, EU musí reformovat článek č. XXIV Všeobecné dohody o clech a obchodu (GATT) tak, aby mohly vyspělé země poskytovat rozvojovým zemím jednostranné obchodní výhody.
•
Respektování hlavních znaků dohod o hospodářském partnerství ze strany EU: jde v nich o konsolidování regionální integrace zemí a jejich cílem je udržitelný a spravedlivý rozvoj zemí AKT. Regionální integraci není možné omezit na integraci prostřednictvím obchodu, musí být založena na procesu hospodářského, sociálního, politického a institucionálního sbližování uskutečňovaného ve spolupráci se subjekty občanské společnosti a pod parlamentním dozorem. K otevření trhů zemí AKT by mělo dojít pouze v případě, že jednotlivé regionální celky, které jsou partnery EU, podle svých představitelů dosáhnou dostatečného stupně integrace a rozvoje a že dopadové studie států a zainteresovaných organizací občanské společnosti prokáží pozitivní vliv otevření trhu na rozvoj dané země. Součástí každé dohody navíc musejí být ustanovení o pravidelném hodnocení a revizích. Požadujeme také přezkoumání dočasných dohod o hospodářském partnerství, které ohrožují cíle regionální integrace.
5
•
V souvislosti se jmenováním nové Evropské komise koncem roku 2009 požadujeme, aby bylo vyjednávání dvoustranných dohod typu dohod o hospodářském partnerství svěřeno do pravomoci evropského komisaře pro rozvoj, protože takový je oficiálně jejich účel. Jeho mandát k jednání musí explicitně zmiňovat potravinovou suverenitu, rozvoj a regionální integraci jako oblasti, které mají přednost před otevíráním trhů.
•
Obnovení a zlepšení postupů zaručujících právo na ochranu hranic mezi trhy, jak v rozvojových, tak ve vyspělých zemích, která ochrání regionální a místní produkci před levným dovozem způsobujícím sociální dumping.
•
Transparentní ceny musejí spotřebiteli umožnit dát přednost té zemědělské produkci, která nejlépe odpovídá kritériím sociální, hospodářské a ekologické udržitelnosti výrobků.
3- Evropská politika spolupráce a rozvoj: •
Větší podporu ze strany EU a jejích členských států pro zavádění takových zemědělských politik, které podporují rozvoj drobného a udržitelného zemědělství, aby se posílila potravinová soběstačnost a suverenita rozvojových zemí: o prostřednictvím politik (obchodních, daňových, v oblasti výzkumu, rozvoje venkova) vrátit rodinné zemědělství do středu rámců pro spolupráci, podpořit tak místní produkci a zvýšit její ochranu. Zejména je třeba trvale zvýšit produktivitu rodinného zemědělství, a to vytvořením odpovídajících podmínek a služeb (poradenství, vzdělávání, vstupy, půjčky, pojištění, zemědělské infrastruktury atd.) a v intenzivnější spolupráci s oblastí vědy, o prioritním prosazováním zlepšení produkce potravinářských plodin, zvláště v Africe, kde byly dlouhodobě zanedbávány ve prospěch exportních plodin, z čehož těžily především podniky ve vyspělých zemích, o prosazováním rovnocenné účasti všech subjektů a spravedlivým rozdělováním přidané hodnoty v průběhu strukturace a organizace pěstování potravinářských plodin na místní, národní i subregionální úrovni, o zjednodušením prodeje a přístupu na místní, národní, regionální i světové trhy pro výrobky z drobného a udržitelného zemědělství, o nediskriminující podporou nestátních subjektů, zvláště pak při utváření zastupujících zemědělských organizací na místní, národní, subregionální a kontinentální úrovni, zvýšit relevanci jejich závazků a podíl jejich odpovědnosti při vytváření a implementaci zemědělských politik, o zvyšováním informovanosti spotřebitelů z rozvojových zemí o původu výrobků, které konzumují. Tato transparentnost by se měla týkat také cen, aby spotřebitel věděl, jaká část skutečně připadne výrobci. Spotřebiteli tak musí být umožněno podpořit tu místní výrobu, která probíhá za nejspravedlivějších podmínek.
•
Proto žádáme navýšení oficiální rozvojové pomoci (ODA), kterou EU alokuje zemědělství. Pomoc zemědělství by měla dosáhnout 15 %10 celkové evropské ODA do konce funkčního období Evropského parlamentu. Měla by být financována z dodatečných
10
V červnu 2008 navrhl belgický ministr pro spolupráci, aby tato část pomoci EU dosáhla 10 % do roku 2010 a 15 % do roku 2015. http://www.charlesmichel.be/news/080603-Crisealimentaire.php 6
zdrojů. Není možné zajistit více potravy za cenu horší zdravotní péče nebo horšího vzdělávání. Zainteresované strany, zejména pak zastupující zemědělské organizace, musejí zastávat roli iniciátorů a tvůrců strategických dokumentů příslušných zemí a bdít nad implementací a hodnocením financovaných projektů, zejména v rámci Evropského rozvojového fondu a dalších finančních nástrojů. V Lucemburku 6. října 2008
7
