2015
Vyznání a jistota víry
ŽALM 23,1 JAN ASSZONYI
SCB BRNO - KOUNICOVA | Jan Asszonyi │ 2015_051 01 Ž23 - Pastýř a Nedostatek.docx │ 6. 9. 2015
Život ve světle poselství 23. Žalmu
Vedení shromáždění: Daniel Komrska │ Jan 10,11-16 │ Přísloví 30,7-9 │ Žalm 23(1) „Pane, ke komu bychom šli? Ty máš slova věčného života.“ J 6,68 Hospodine, slyš náš hlas, když voláme, Smiluj se nad námi, odpověz nám! Naše srdce si opakuje tvoji výzvu: „Hledejte mou tvář“. Hospodine, tvou tvář hledáme. Žalm 27 >> Píseň 22 Jan 10,11-16 Já jsem dobrý pastýř. Dobrý pastýř položí svůj život za ovce. 12 Ten, kdo není pastýř, kdo pracuje jen za mzdu a ovce nejsou jeho vlastní, opouští je a utíká, když vidí, že se blíží vlk. A vlk ovce trhá a rozhání. 13 Tomu, kdo je najat za mzdu, na nich nezáleží. 14 Já jsem dobrý pastýř; znám své ovce a ony znají mne, 15 tak jako mě zná Otec a já znám Otce. A svůj život dávám za ovce. 16 Mám i jiné ovce, které nejsou z tohoto ovčince. I ty musím přivést. Uslyší můj hlas a bude jedno stádo a jeden pastýř.
Přísloví 30,7-9 O dvě věci tě prosím; neodpírej mi je, dříve než umřu: 8 Vzdal ode mne šálení a lživé slovo, nedávej mi chudobu ani bohatství! Opatřuj mě chlebem podle mé potřeby, 9 tak abych přesycen neselhal a neřekl: "Kdo je Hospodin?" ani abych z chudoby nekradl a nezneuctil jméno svého Boha.
2015_051 01 Ž23 - Pastýř a Nedostatek - web.docx │ BRNO – KOUNICOVA │6. 9. 2015 │Jan Asszonyi │
strana 1
Žalmy 23,1 Žalm Davidův. Hospodin je můj pastýř, nebudu mít nedostatek. 2 Dopřává mi odpočívat na travnatých nivách, vodí mě na klidná místa u vod, 3 naživu mě udržuje, stezkou spravedlnosti mě vede pro své jméno. 4 I když půjdu roklí šeré smrti, nebudu se bát ničeho zlého, vždyť se mnou jsi ty. Tvoje berla a tvá hůl mě potěšují. 5 Prostíráš mi stůl před zraky protivníků, hlavu mi olejem potíráš, kalich mi po okraj plníš. 6 Ano, dobrota a milosrdenství provázet mě budou všemi dny mého žití. Do Hospodinova domu se budu vracet do nejdelších časů.
Až do adventní doby jsme se o nedělích rozhodli nahlížet do Davidova 23. Žalmu. Je to Žalm, který mnozí známe nazpaměť od dětství. Je to Žalm, který v našem českém prostředí díky Antonínu Dvořákovi znají i mnozí nevěřící. Je to Žalm, který v naprosté většině případů – alespoň u mne tomu tak opravdu je – je čten na pohřbech. Tam se s ním setkáváme víc, než v běžných shromážděních. Snad i proto bychom o následujících nedělích chtěli ukázat, že 23. žalm není pouze pohřebním žalmem, nýbrž slovem pro život. Je to žalm vycházející ze života a je pro život. Jaká je vlastně obecná funkce Žalmů? Co je nám v nich nabídnuto? Jak nám mohou a mají posloužit? Dnes bych se rád zastavil ve třech poznámkách u obecného charakteru žalmů, pak u postavení 23. Žalmu v kontextu ostatních Žalmů a nakonec připojím poznámky k úvodní větě 23. Žalmu: „Hospodin je můj pastýř, nebudu mít nedostatek.“ Biblické žalmy jako takové jsou zvláštním literárním útvarem. Na jedné straně se v nich dotýkáme života, lidské zkušenosti a emocí, které je doprovázejí. Radostná euforie, smutek, hněv, zlost, hořkost, zoufalství, naděje, potěšení, klid… to jsou všechno skutečnosti, které prožíval SZ člověk, a proto jsou nám velice blízké. Zkušenosti a emoce žalmistů jsou i našimi zkušenostmi. Žalmy jsou nám blízké svou lidskostí! 2015_051 01 Ž23 - Pastýř a Nedostatek - web.docx │ BRNO – KOUNICOVA │6. 9. 2015 │Jan Asszonyi │
strana 2
Na straně druhé jsou Žalmy více než jenom odrazem a obrazem lidské zkušenosti. Skrze lidskou zkušenost a lidské prožívání se zjevuje sám Bůh ! Žalmy
jsou cestou, na které se hledá a nalézá Bůh. Svou empatickou blízkostí chtějí vést k němu. V Žalmech se nezjevuje Bůh především v příběhu, tezi a pravdě, ale v prožívání člověka. Žalmy jsou – a výrazně to platí o 23. žalmu – vlastně vyznáními víry, která vyrostla z lidské zkušenosti. Jako taková jsou nám nabídnuta, abychom je přijali za svá. Zvou nás k naději a zvou nás k víře. Jakoby nám žalmisté v žalmech říkali: „Věřte a mějte naději, my jsme to vyzkoušeli, vyplatí se to. Hospodin Vás nezklame.“ Jsou-li Žalmy vyznáním víry (pozváním k víře a naději) vyrostlým ze zkušenosti a prožívání člověka, je to jenom jedna stránka věci. Jsou víc než jenom popisem zkušenosti. Žalmy jsou součástí širšího zjevení Boha člověku. V Písmech tvoří „pouze“ část Božího zjevení se člověku. A tak se ptáme, jak zapadají do onoho širšího kontextu lidského vztahu s naším Stvořitelem a Pánem. Myslím na to, že především coby křesťané čteme SZ očima Božího zjevení v Pánu Ježíši Kristu. Vidíme v nich více, než mohli vidět jejich bezprostřední účastníci. Jsou to prorocké zkušenosti a prorocké texty odkazující ještě někam dál za sebe. Prorockost Žalmů můžeme dobře sledovat právě na 23. žalmu, který nemůžeme než vnímat skrze slova Pána Ježíše, který pověděl: „Já jsem dobrý pastýř…“ Jeho posluchači znali dobře Žalmy, a tak velice rychle porozuměli, že se tak Pán Ježíš ztotožňuje s Hospodinem. Mluví-li SZ král David ze své zkušenosti o Pastýři – Hospodinu – pak také, aniž by to věděl, prorocky hovoří také o Pánu Ježíši. Boží neviditelná a prozřetelná režie provázející vznik biblických knih je patrná také v tom, v jakém kontextu stojí 23. Žalm v žaltáři. Za povšimnutí stojí oba Žalmy, které ho obklopují: 22. a 24. Spolu s 23. tvoří jakousi trojici christologických Žalmů odkazujících skrze zkušenost dávných lidí k Božímu Synu Pánu Ježíši Kristu. (1) Charakteristickým rysem 22. Žalmu je volání: „Bože můj, Bože můj, proč jsi mne opustil? …dělí se o mé roucho, losují o můj oděv“ Davidova zkušenost opuštěnosti Bohem nalézá svůj prorocký cíl v kříži 2015_051 01 Ž23 - Pastýř a Nedostatek - web.docx │ BRNO – KOUNICOVA │6. 9. 2015 │Jan Asszonyi │
strana 3
Pána Ježíše. Kdybychom měli 22. Žalm vyjádřit symbolem, ke kterému ukazuje, pak je to kříž! => Pastýř, o němž je řeč ve 23. Žalmu, je pastýřem, který pokládá život za své ovce. Myslím, že není možné číst 23. Žalm, jehož charakteristickým znakem a symbolem je pastýřská hůl, aniž bychom četli 22. Žalm. Pastýř 23. Žalmu je nejprve pastýřem kříže! Zjevuje se nám jako takový a jedině jako k takovému se k němu můžeme obracet. (2) Charakteristickým rysem 24. žalmu, tedy následujícího po 23., jsou slova, která si budeme připomínat zanedlouho v kontextu adventu: Ž 24,7 Brány, zvedněte výše svá nadpraží, výše se zvedněte, vchody věčné, ať může vejít Král slávy. Pastýř – ten ukřižovaný – žije a je korunovaným králem, kterého vyhlížíme a očekáváme. Jednou přijde a my doufáme, že před ním obstojíme. Ostatně Žalm 24. si klade otázku: „Kdo smí vystoupit na Hospodinovu horu?“ a odpovídá: „Ten, kdo má čisté ruce a srdce ryzí…“ Tedy ten, kdo je očištěn skrze kříž pastýře. Kdybychom měli přiřadit Pánu Ježíši ve 24. žalmu nějaký symbol, pak to bude koruna – královská koruna! Vedle sebe máme tři prorocky aranžované kristovské žalmy. V jistém slova smyslu je od sebe nelze oddělit. Patří všechny k sobě víc, než jsme si možná doposavad mysleli. Symboly těchto Žalmů nám zjevují Hospodina v Kristu, když nám stavějí před oči kříž – pastýřskou hůl – královskou korunu! To je evangelium v Žalmech, a zdá se mi, že není ani příliš skryté. [Pozn. Spojení s oběma Žalmy je důležité i proto, že staví zkušenost a vyznání Davida ve 23. pastýřském žalmu do realistického světla. Ten, který vyznává radostně o neochvějně, že Hospodin je jeho pastýř…, prožil hluboké oddělení od Hospodina, až si myslel, že se ho Bůh vzdal.] S ohledem na bezprostřední i novozákonní kontext 23. Žalmu se teď smíme zastavit u prvního verše žalmu: „Hospodin je můj pastýř, nebudu mít nedostatek.“
2015_051 01 Ž23 - Pastýř a Nedostatek - web.docx │ BRNO – KOUNICOVA │6. 9. 2015 │Jan Asszonyi │
strana 4
Začátek žalmu tvoří tím, že v jeho centru je 1. os sg. - „JÁ“ - trochu výjimku. Většina žalmu se obrací k Bohu a mluví o tom, co dělá Bůh. V centru je „ON“ anebo „TY“. Začátek ale tvoří výrok. Je to teze, osobní vyznání, přesvědčení víry. Co tvoří toto osobní vyznání? Nastíním 4 oblasti, které Davidovo vyznání před námi otevírá:
Říká-li David „Hospodin je můj pastýř, a proto nebudu mít (anebo „nemám“) nedostatek“, pak tím říká, že tím pastýřem je Hospodin a nikdo jiný! Hospodin – Bůh, který je blízký i vzdálený, mluvící i mlčící, zjevný i skrytý, vysvobozující i ponechávající v utrpení (a dokonce nouzi!), ten, který přichází náhle anebo vůbec, Bůh nikým nemanipulovatelný. Bůh, kterého nemám, nemohu a nikdy nebudu mít ve své moci: on a nikdo jiný je můj Bůh. Je velice důležité alespoň se dotknout toho, kdo je oním pastýřem, a to podle toho, jak se sám zjevuje: v příbězích a zkušenostech svědků víry a především pak v Synu, v Kristu! Boha potřeba ho poznávat! David tak říká, že ano on sám není v posledu ředitelem svého života, ani nikdo jiný! Je to Hospodin. Jemu se oddal.
Myslím, že dodnes je aktuální obojí. Jsou lidé, kteří hledají silného vůdce, kterému by se oddali; hledají vůdce, který by byl ztělesněním jejich nenaplněných představ o životě. S tímto fenoménem se setkáváme u extremistických hnutí – ať už společensko-politických anebo u náboženských sekt. Ono se to ale v nějaké podobě projevuje obecně v církvi – hledáme osobnosti, které by nás vedly. Zároveň – a myslím, že minimálně v západním světě, ke kterému se hlásíme – lidé mnozí chtějí být sami pány svého života. Představa, že by jim měl někdo mluvit do života a vést je, to je představa naprosto nepřijatelná. Jen se skřípěním zubů lidé přijímají omezení související s právním rámce společnosti. Svoboda, nezávislost a vlastní sebe určení – to je vlajka doby.
2015_051 01 Ž23 - Pastýř a Nedostatek - web.docx │ BRNO – KOUNICOVA │6. 9. 2015 │Jan Asszonyi │
strana 5
Po pravdě řečeno je možno dodat ještě třetí variantu. tuší, že potřebují silného vůdce, ale při zachování velké silný prezident a silná svoboda. SZ král David nabízí jinou možnost: Hospodin – ani já jiný - je mým pastýřem. Jen on má nárok na můj život. Jen potřeba svěřit svůj život. A tím se vlastně dotýkám druhé otvírá první věta 23. Žalmu: Hospodin je můj pastýř….
Jsou lidé, kteří osobní svobody sám, ani nikdo jemu je možno a oblasti, kterou
Je to dodnes veliké vyznání, když řekneme (a podle toho i žijeme): Hospodin je můj pastýř! Takové vyznání jde proti proudu myšlení doby! Davidův žalm je velice osobním žalmem. Bůh pro něj není nějaká vzdálená veličina – pravda, která tu sice je, ale týká se mě okrajově. Je to Bůh jeho života! Četl jsem poznámky jednoho skotského kazatele, který vyjadřuje zkušenost mnoha kazatelů a farářů, když se setkával s tím, že na pohřbech žádali čtení 23. Žalmu a vyhlíželi od něho potěšení často nevěřící lidé. Tento kazatel se rozhodl, že odmítne takové čtení, protože potěšení z Žalmu nemohou přijmout lidé, kteří nemohou vyznat, že Hospodin je jejich osobní – můj – pastýř. Ať už s jeho rozhodnutím souhlasíme anebo ne, zdůrazňuje důležitost osobního rozměru vztahu s Hospodinem. Můžeme se připojit k vyznání „Hospodin je můj pastýř…“? Žalm nás zve radosti z toho, že smíme vyznávat, že on je můj Bůh (pro Krista). S Davidem sdílíme radost z toho, komu patříme => jak důležité je patřit na správné místo v životě. Důležitost této skutečnosti vyjadřují i stará vyznání: Heidelberský katechismus má hned v 1. otázce slova: „Co je tvým jediným potěšením v životě i smrti?“ A odpověď? „Že… nejsem sám svůj, nýbrž s tělem i duší jsem svého věrného Spasitele Jezukrista. “ Tato slova známe z Karafiátova katechismu. Stará vyznání tak reflektují a potvrzují, že podobně jako je pro Davida na prvním místě skutečnost, že Hospodin je jeho pastýřem a patří jemu, stejně je tomu s námi dodnes. Pokud tomu tak není, pak je žalm 2015_051 01 Ž23 - Pastýř a Nedostatek - web.docx │ BRNO – KOUNICOVA │6. 9. 2015 │Jan Asszonyi │
strana 6
pozvánkou do společenství s Bohem, jež je připodobněno vztahu pastýře a ovcí .
Tím se dostáváme vlastně ke třetí věci, které si všímáme v první větě 23. Žalmu: Hospodin je můj pastýř.
Žalmista jistě ve svém vyznání osobním vyznání víry a naděje mohl použít jiný přívlastek pro Hospodina – bohatýr, mocný bojovník, skála, záštita, nedobytný hrad…. Proč použil zrovna ne příliš lichotivého a honosného titulu pastýř? Pro Egypťany byli pastýři opovrhovanými lidmi. Pastýřské řemeslo nakonec ani v Izraeli nebylo příliš vážené. Jišajovy ovce pásl ten nejmladší z bratrů – byla to ponižující práce. Hospodin se ovšem nestydí nechat se nazývat pastýřem! To, že David byl ve svém mládí pastýřem, jistě dává smysl jeho oslovení Boha jako pastýře. Jedná se o vhodný obraz vztahu Boha a člověka – David ho prožil nejenom jako mladý u stáda, ale též jako vyděděnec, a psanec. Vztah pastýře a ovcí je charakteristický oddaností pastýře, jeho věrností (je s ovcemi stále!), péčí, ochranou, vedením na správná místa ke správné stravě. Péči, které se Davidovi dostalo od Hospodina, mu velice připomněla jeho pastýřskou minulost. A Hospodin s tímto přirovnáním – titulem - souhlasí. Ano, on je jako pastýř. My dnes skrze Davidův žalm dohlédáme až k Pánu Ježíši Kristu. On je takovým pastýřem, který dýchá pro ovce, shromažďuje je, je s nimi, umírá za ně a vede je cestou života až na věčnost. Obraz pastýře nám ukazuje na charakter Boží – Kristovy – péče o nás. Ukazuje na to, co smíme čekat, je-li on naším pastýřem. Pastýř je ten, kdo je blízko, kdo zná jménem, kdo zná zvyklosti, kdo rozumí, kdo pečuje, kdo chrání, kdo vede tam, kde je potrava pro duši, kdo ví, kde je cíl, kdo dohlédne tam, kam my nedohlédneme.
Jednou z charakteristik péče pastýře, a to je to čtvrté, co dnes chci vyzvednout z úvodní věty 23. Žalmu, je jeho péče o dobro a dostatek. Král David vyznává – podle typu překladu v přítomnosti anebo v pohledu do 2015_051 01 Ž23 - Pastýř a Nedostatek - web.docx │ BRNO – KOUNICOVA │6. 9. 2015 │Jan Asszonyi │
strana 7
budoucnosti – že nemá či nebude mít nedostatek, je-li Hospodin jeho pastýřem. Kdo patří Bohu, je jím zabezpečen. Hospodin se jako pastýř stará o pozemské i věčné bytí svých věrných (těch, kdo s ním mají společenství). Nedostatek člověk prožívá mimo společenství s ním, protože je vydán na pospas světu, v němž vládnou viditelné i neviditelné vlivy (třeba trhu). Jenže, je to opravdu tak, že patřit Hospodinu je vstupenkou do života bez nedostatku? Nejedná se o výrok beznadějného optimisty, naivky, či krále, který nepoznal skutečnou nouzi? Neprožívali nedostatek velcí Boží služebníci – například apoštol Pavel, který pověděl, že „umí mít nedostatek“? Neodporuje to naší zkušenosti, která říká, že křesťané trpěli a dodnes trpí lecjakým nedostatkem, všelijakou nouzí a dokonce umírali a umírají? Jak se máme vyrovnávat s tím, že v neděli recitujeme Žalm o tom, že nebudeme mít nedostatku, a přitom víme, že jsme nezaměstnaní a máme nedostatek financí; cítíme se osamělí a máme nedostatek respektu, pozornosti či přátel? A není Žalm vlastně chartou magnou sobectví, protože v ohnisku jeho zájmu je vlastní dostatek? Neměl by ve středu zájmu věřícího být především dostatek či nedostatek druhých, bližních? Můžeme se opravdu upřímně a odpovědně připojit k Davidovu vyznání v tomto žalmu? Všechny tyto otázky znesnadňují hned od samotného počátku čtení a chápání Davidova pastýřského Žalmu. Říkám si, jestli ona krásná úvodní slova Žalmu 23. vlastně nejsou jakousi provokací? [Ano, jsou Davidovým hlubokým vyznáním a chvalozpěvem nezdolné víry, která ví, že nakonec má a bude míst dostatek? Nezdolná víra často provokuje – možná se potřebujeme nechat jeho vyznáním vyprovokovat k hledání a sebe sama ve vztahu k němu!] Provokací, která nutně odplavuje jakýkoli romantický nádech Žalmu a vede k nelehkému vypořádávání se s tím, jak je tomu s dostatkem a nedostatkem v životě věřících (těch, kteří se oddali péči Boží, péči pastýře)? Toto všechno jsou nelehké otázky a není mým cílem na ně úplně odpovědět (při večerním shromáždění bude příležitost o nich hovořit). Přesto ale jeden z možných směrů hledání odpovědi nastínit chci. Ona úvodní věta Žalmu mi totiž přijde nedořečená! Ano, nebudu mít nedostatek, ale ČEHO nebudu mít nedostatek - ČEHO budu mít dostatek? Nejde právě o toto? Jak relativní je obsah slova „dostatek a nedostatek“. Už jenom srovnání mé 2015_051 01 Ž23 - Pastýř a Nedostatek - web.docx │ BRNO – KOUNICOVA │6. 9. 2015 │Jan Asszonyi │
strana 8
vlastní bídy s uprchlíky, kteří utíkají ze Sýrie, aby si zachránili život, ukazuje na relativitu dostatku a nedostatku. Myslím-li na pocity nedostatku a nouze, pak někdy(!) mohou vyrůstat z toho, že: toužíme mít více, než je skutečná potřeba (chceme toho příliš). že se příliš srovnáváme s druhými, o nichž si myslíme, že jsou na tom lépe, než my sami (možná bychom bez pohledu na druhé byli spokojenější). Jednou z duchovní disciplín křesťana by mělo být přestat se srovnávat s druhými – ve všech oblastech života! opomíjíme skutečné poklady, které k dispozici máme – to je vidět v příkladu staršího syna v podobenství o marnotratném synovi. Starší syn měl vše, a přece se z toho nedokázal radovat. Mohu-li vyznat a vyznávám, že Hospodin je mým dobrým pastýřem, který v Kristu za mne položil život, který mne vede, provede životem a dovede až k věčnosti, pak mne slova vyznání o dostatku a nedostatku vedou: k přemýšlením nad tím, co je skutečný dostatek a nedostatek; nad čím se trápit, a nad čím ne. Žalm nás učí revidovat to, nad čím si stýskáme. Učí nás vděčnosti za to, co máme! k hledání dostatku uprostřed nedostatku – vždyť jsou pro nás připraveny bohaté duchovní dary. Starší syn z podobenství Pána Ježíše o marnotratném synovi byl boháčem, vše mu patřilo. A přece byl zahořklý a neuměl se těšit z toho, co mu patří. Vnímal ve svém životě nedostatek. Pravda, objevil se až ve chvíli, kdy se srovnával se svým bratrem. Tím největším darem, který dává Pán Bůh a který potřebujeme znovu a znovu objevovat, je Boží milost – o tu nikdy není nouze! Apoštol Pavel to pověděl v chvíli jedné své nouze (osten v těle, nedostatek zdraví) takto: „ale on mi řekl: "Stačí, když máš mou milost; vždyť v slabosti se projeví má síla." A tak se budu raději chlubit slabostmi, aby na mně spočinula moc Kristova. 10 Proto rád přijímám slabost, urážky, útrapy, pronásledování a úzkosti pro Krista. Vždyť právě když jsem sláb, jsem silný.“ (2K 12,9-10) => Boží milost a Boží 2015_051 01 Ž23 - Pastýř a Nedostatek - web.docx │ BRNO – KOUNICOVA │6. 9. 2015 │Jan Asszonyi │
strana 9
síla, tady je jedna z odpovědí na otázku, čeho nebudu mít nedostatek pod vedením pastýře! K učení se mít dostatek i nouzi – tak, jako apoštol Pavel vyznal, že „Dovedu trpět nouzi, dovedu mít hojnost. Ve všem a do všeho jsem zasvěcen: být syt i hladov, mít nadbytek i nedostatek.“ (Fp 4,12) V dobách, které nazveme nouzí, se potřebujeme učit s tím, že máme méně, než bychom si přáli. Umíme trpět nouzi? V dobách dostatku se potřebujeme učit odpovědně žít a podílet se na pastýřské službě našeho Pána = být nástroji solidární pomoci pro druhé. K naději – pohled na Pána Ježíše Krista, který se vzdal své slávy, ponížil se a stal se člověkem, až zemřel, ale byl nakonec vzkříšen, vede k naději na Boží pomoc v časnosti a v posledu na věčnosti. Král David ostatně prožil Boží pomoc, Boží zastání, Boží zabezpečení. Bylo to asi často jindy, než by si sám představoval, ale Hospodin se jej zastal. Tak se i my potřebujeme učit očekávat na Boží vstupy do našeho života a na jeho pomoc. Hospodin je můj pastýř, nebudu mít nedostatku – to není vyznání, které by
člověk mohl povědět jen tak. Je to velké vyznání. Pro mnohé z vás je to vyznání víry, které už má za sebou velké zkušenosti s Bohem a jeho vedením. Pro jiné z Vás se jedná o velké vyznání víry, se kterým vstupujete do života. A ještě pro jiné z Vás dnes toto Davidovo vyznání může být a je pozváním: Okuste a vizte, že Hospodin je dobrý! On chce být i Vaším dobrým pastýřem. Jan 10, 14-16 (10) Já jsem přišel, abyste měli život a měli ho v hojnosti. (14) Já jsem dobrý pastýř; znám své ovce a ony znají mne, 15 tak jako mě zná Otec a já znám Otce. A svůj život dávám za ovce. 16 Mám i jiné ovce, které nejsou z tohoto ovčince. I ty musím přivést. Uslyší můj hlas a bude jedno stádo a jeden pastýř.
Jan Asszonyi, Brno 2015_051 01 Ž23 - Pastýř a Nedostatek - web.docx │ BRNO – KOUNICOVA │6. 9. 2015 │Jan Asszonyi │
strana 10
