SÍ Ě M
C LEDEN
ve sboru b CB C Kounicova
PRAVIDELNÉ NEDĚLNÍ POBOŽNOSTI
9.00 18.00 13. 1.: 9.00 17.30 20. 1.: 9.00 17.30 27. 1.: 9.00 17.30 6. 1.:
kaz. Jan Asszonyi Alianční týden modliteb – setkání je v Blahoslavově domě na Lidické kaz. Zdeněk Vojtíšek (Praha) večírek (kaz. Zdeněk Vojtíšek) vikář Jakub Škarvan večírek (P. Marek Orko Vácha) kaz. Ján Henžel (Levice) večírek (kaz. J. Henžel)
KOMPAS Sborový list Církve bratrské v Brně, Kounicova 15
leden/2008
BIBLICKÉ A MODLITEBNÍ HODINY / středa 19.00
2. 1.: 9. 1.: 16. 1.: 23. 1.: 30. 1.:
kaz. Jan Asszonyi – misijní (K čemu jsou kazatelé a faráři?) Alianční týden modliteb – začátek je v 18.00 br. Slavoj Matulík vikář Jakub Škarvan br. Petr Raus
Nedělní škola Mladší dorost Starší dorost Mladší mládež – pátečníci Starší mládež – veteráni Modlitební chvíle Zkoušky pěveckého sboru Jednání staršovstva Sesterský odbor Klub maminek
pravidelně souběžně s nedělní pobožností každé úterý v 17.00 každý čtvrtek v 17.00 každý pátek v 18.30 každé pondělí v 18.30 v neděli v 8.20 a ve středu v 18.20 každý pátek v 16.45 ve středu 9. 1 v 19.15 a 23. 1. ve 20.15 ve středu 16. 1. 2008 v 17.15 každý čtvrtek v 9.30
DĚTSKÁ VÁNOČNÍ SLAVNOST
STANICE
6. 1.: 13. 1.: 20. 1.: 27. 1.:
BOHUMILICE / neděle 9.30 Bohumiličtí kaz. Jan Asszonyi + VP Bohumiličtí vikář Jakub Škarvan
BLANSKO / neděle 14.00
kaz. Jan Asszonyi
Do nového roku 2008 Alianční týden modliteb Program na leden 2008
Obsah / leden 2008 Píseň / Tomáš Veselý Úvodník / Jiřina Packová ml. Adventní přicházení / Daniela Asszonyi Do roku 2008 / Jan Asszonyi
Písně pozapomenuté
Love Love Song Song O lásce jsem kdysi už hrál O tísni když jsem se bál Nádherné přátelství chtěl bych mít Život naplněný Tebou chtěl bych žít
Výhledy na leden /Jan Asszonyi Poděkování / redakce Anketa pro staršovstvo a kazatele Veteránský betlém 10 otázek / Marta Heroldová Blahopřejeme v měsíci lednu Představujeme nové členy Volby do staršovstva / Lukáš Pacek
Před Tebou prázdný jsem stál Než jsi mi lásku svou dal Nádherné přátelství chtěl bych mít Život naplněný Tebou chtěl bych žít Dej mi sílu na cestu dál Drž mě pevně kdybych se bál Nádherné přátelství chtěl bych mít Život naplněný Tebou chtěl bych žít Napsal Tomáš Veselý, zpívala skupina Signum temporis.
Vzpomínky / L. Bukáček, J. Zvonař
PROGRAMY DALŠÍCH SETKÁNÍ Pátečnící (mladší mládež) / pátek 18.30
23 4. 1.: 11. 1.: 18. 1.: 25. 1.:
Je čas růst (Ga 4,1–18) Zůstávat ve svobodě (Ga 5,1–12) Křesťanská svoboda: tělo a duch (Ga 5,13–24) Svoboda ve službě (Ga 6,1–10)
Veteráni (starší mládež) / pondělí 18.30
7. 1.: 14. 1.: 21. 1.: 28. 1.:
Alianční týden modliteb Dokument „Jesus camp“ (viz www.csfd.cz/film/225445-jesus-camp) Dějiny dogmatu – díl III (Josef Vávra) Filmová mládež (supervisor – Káťa Rausová)
Klub maminek / čtvrtek 9.30
Tři ohlédnutí za kurzy Alfa / P. Dostál, J.Acek, J. Asszonyi Veršíčky na rok 2008
Činnost Klubu maminek je společnou službou maminkám s předškolními dětmi ze sborů Betanie a Kounicova. Setkání se konají v suterenních místnostech na Kounicově 15. Případné další informace zájemkyním podá ses. Klára Helánová na tel. č. 777 865 883.
Alianční modlitební týden Programy / pátečníci, veteráni, Klub maminek, večírky
Měsíc leden ve sboru
Sborové večírky / neděle 17.00, program od 17.30 CÍRKEV BRATRSKÁ, BRNO Modlitebna Kounicova 15; kazatel Jan Asszonyi tel.: 549 250 013; sekretariát a vikáø Jakub karvan tel. 541 212 866, 541 240 693.
Koutek ztrát a nálezů Našel se nepodepsaný kancionál. Kdo tento postrádá, nechť se laskavě přihlásí u bratra Bohuslava Smutného a bude mu vydán.
K O M PA S Sborový list sboru Církve bratrské Brno, Kounicova 15 Vychází vždy na začátku nového měsíce pro vnitrosborové účely. Připravují: Lenka Broklová (
[email protected]), Petr Raus (
[email protected]), Iva Zachariášová (
[email protected]), David Fajfr (
[email protected])
6. 1.: 13. 1.: 20. 1.: 27. 1.:
Alianční týden modliteb – večírek se nekoná Způsoby působení sekt, zejména na mladou generaci (Zdeněk Vojtíšek, Praha) Představte se (P. Marek Orko Vácha, MU Brno, Biskupské gymnázium Brno) O heretické literatuře, o návštěvě v Kazachstánu a o tom, co je nového v CB na Slovensku (Ján Henžel, předseda Rady CB, Levice)
ODNÍK ÚV ÍK ÚVODN Ježíš odtud odešel až do okolí Týru a Sidónu. A hle, jedna kananejská žena z těch končin vyšla a volala: „Smiluj se nade mnou, Pane, Synu Davidův! Má dcera je zle posedlá.“ Ale on jí neodpověděl ani slovo. Jeho učedníci přistoupili a žádali ho: „Zbav se jí, vždyť za námi křičí!“ On odpověděl: „Jsem poslán jen ke ztraceným ovcím z lidu izraelského.“ Ale ona přistoupila, klaněla se mu a řekla: „Pane, pomoz mi!“ On jí odpověděl: „Nesluší se vzít chléb dětem a hodit jej psům.“ A ona řekla: „Ovšem, Pane, jenže i psi se živí z drobtů, které spadnou se stolu jejich pánů.“ Tu jí Ježíš řekl: „Ženo, tvá víra je veliká; staň se ti tak, jak chceš.“ A od té hodiny byla její dcera zdráva. (Mt 15,21–28)
Bůh odpovídá mlčením
T
ato žena byla původem pohanka, ale měla velkou víru. Její víra byla tak silná, že se nezlomila ani ve chvíli, kdy na její prosebné volání Pán Ježíš neodpověděl ani slovo. Ani na výzvu učedlníků, aby se jí zbavil, neodpovídá. Učedníci vůbec nepochopili Ježíšův záměr, že za jeho myšlením jsou vyšší plány. Víra této ženy vyvrcholila v tom, že se nevzdala naděje, klaněla se mu a znovu prosila o pomoc. Tento oddíl z Písma svatého jsem otevřela v době, kdy jsme prožívali zápas o uzdravení našeho mladšího syna. Čekali jsme na stanovení diagnózy a na výsledky vyšetření, mezi kterými byly i testy na HIV, nemoc,
která nebyla po několika transfuzích v jeho dětství vyloučena. Po měsíci hospitalizace a vyšetřeních diagnóza zněla: dvoufázový zánět mozkových blan. Věřila jsem od začátku, že se uzdraví, ale toto slovo mi dalo do srdce úžasný pokoj. Pán Bůh k nám ke všem skrze Honzíkovu nemoc promlouval. I při absenci 240 hodin za pololetí neměl vůbec žádné problémy se studiem. Mnozí z nás se modlí za situace ve svém životě: za spasení svých dětí, rodičů, sourozenců, přátel, za uzdravení našich blízkých atd. Modlíme se, prosíme, v těžkých chvílích voláme o pomoc. Pán Bůh nezasahuje, nic nedělá, k našim prosbám mlčí. Boží mlčení k našim prosbám je vždycky školou naší víry, zatěžkávací zkouškou naší naděje a může i velmi bolet. Když procházíme údolím Božího mlčení, pamatujme, že i k nám tichými kroky přichází Boží láska. Bůh k nám není lhostejný – je milujícím Otcem. Jsme na začátku nového roku. Nevíme, čím budeme procházet, co nás čeká. V naší modlitebně visí na čelní stěně velký dřevěný kříž a vpravo pod ním je napsáno: Neboj se, toliko věř! Tento verš platí pro každého z nás, do každé naší životní situace. Jiřina Packová ml.
VETERÁNSKÝ BETLÉM
P
řesně týden před Štědrým dnem jsme se my, starší mládežníci (čili veteráni) sešli k tradiční vánoční schůzce. Nechyběla přátelská atmosféra, vánoční písně, modlitební ztišení, cukroví a drobné dárečky. A protože bylo toto setkání na téma betlém, kromě evangelijní zvěsti o narození Pána Ježíše jsme se zaměřili i na betlém samotný, jak postupem času měnil svoji podobu (a obsazení) až k takovému, jak jej známe dnes: jesličky s narozeným Ježíšem, Marie, Josef, pastýři, mudrcové, andělé, spousta domácích zvířátek a nad vším velká zářící hvězda. Věděli jste například, že nikde v Bibli není uveden počet mudrců (králů), kteří se přišli právě narozenému Králi poklonit? To, že se většinou zobrazují tři, je odvozeno od tří darů, které malému Ježíši přinesli. Další zajímavost, která mi z Pepova poutavého výkladu utkvěla, se týká velikosti figurek tvořících betlém. Původně byly totiž betlémy vyráběny v životní velikosti. Ale po zákazu (tuším, že vyda-
ném císařem Josefem II.) vystavovat betlémy v kostelech si lidé, kteří si tuto formu zobrazení Božího narození velmi oblíbili, začali vyrábět své vlastní, domácí betlémy, které z praktických důvodů bývaly o něco menší. Také jsme se dozvěděli, že tvůrcem prvního zaznamenaného živého betléma (tj. se skutečnými lidmi i zvířaty) byl sv. Augustin, který chtěl na vlastní kůži zažít tu atmosféru, jaká panovala při Božím narození. Podařilo se mu prý vytvořit stáj, najmout lidi a vypůjčit si zvířata. Pouze novorozené dítě mu nechtěl nikdo půjčit, proto se musel spokojit s loutkou. A on sám se pak, přestrojen za pastýře, vydal k jesličkám... Abychom se betlémy nezabývali jen teoreticky, vytvořili jsme společnými silami (a za všeobecného veselí nad některými z přinesených figurek) i svůj vlastní betlém, dle mého názoru moc pěkný. Iva Zachariášová
ADVENTNÍ PØICHÁZENÍ
A
si všichni víme, že slovo advent znamená „příchod“. V adventním čase si více než kdy jindy připomínáme, že Pán Ježíš přišel kvůli nám na zem a zřekl se svého božství pro naši záchranu. Čím dál více si uvědomuji, jak je důležité a výjimečné, že i já smím přicházet do Jeho blízkosti. Můžeme k Pánu Ježíši přicházet nejen když jsme sami, ale i společně se svými bratry a sestrami. Více či méně pravidelně, každý dle svých možností, jsme tak i v prosinci přicházeli do společných shromáždění. Adventní čas jsme začali opravdu vzletně: v sobotu 1. 12. koncertem Effathy. Ta si jako své hosty přizvala náš pěvecký sbor a ekumenický pěvecký sbor ze Slezska. Nedìle: Sváteční bylo i první nedělní adventní shromáždění (2. 12.), při kterém byla nejen slavena Večeře Páně, ale byli i pokřtěni a přijati za členy sboru čtyři naši mládežníci. Dorka, Štěpán, Luboš a Jana vyznávali, že
chtějí přicházet do Boží blízkosti a spolu s nimi i nám znovu znělo: „Pojďme do domu Hospodinova!“. Do tohoto našeho shromáždění také přišli rodiče Heroutovi z Křesťanského společenství, aby nechali pokřtít svou dcerku Bětušku. Pěvecký sbor „slavil“ ještě o trochu déle, protože po ukončení našeho shromáždění běžel pogratulovat do Betanie bratru Pavlu Lukášovi, který slavil kulaté narozeniny. Další adventní neděle sloužili br. vikář Jakub (9. 12.), který nám připomínal, aby náš život byl v souladu s tím, čemu věříme, a br. kazatel Honza (16. 12.), který nám přiblížil pochybnosti a víru Jana Křtitele. Vánoční neděli (23. 12.) jsme trávili ve sboru jak dopoledne, tak i odpoledne. Ráno jsme se dozvěděli o důležitosti Josefa v příběhu narození Pána Ježíše a odpoledne nás čekala dětská vánoční slavnost. S velkou radostí jsem sledovala, jak se před slavností zaplňuje sál. Za dobu, co jsme v Brně, to byla největší účast, jakou jsem zažila. Děti přicházejí s rodiči do našich „dospěláckých“ shromáždění celoročně a myslím si, že si zaslouží, abychom i my přišli do toho jediného shromáždění v roce, které pro nás spolu s učiteli besídky každoročně chystají. Tím dětem vyjadřujeme, že mezi nás patří a že jsou pro nás důležité. Veèírky: Prosincové nedělní večírky byly jako vždy pestré. Na první (2. 12.) přišel bratr vikář Jiří Kucián se svou rodinou, aby nám o sobě ledacos prozradil. Na druhém večírku (9. 12.) jsme si poslechli adventní koncert Želešického chrámového sboru a jako poslední letošní proběhl hojně navštívený vánoční večírek (16. 12.).
Støedy: Misijní středu (5. 12.) nám bratr Petr Raus připomněl „K čemu je církev?“. Další středu (12. 12.) nám bratr Stanislav Heczko vyprávěl o tom, že Pán Ježíš přišel ve chvíli, kdy bylo vše připraveno. Při posledním středečním shromáždění v prosinci (19. 12.) jsme se nechali oslovit adventním čtením z Bible. V kontrastu s přicházením stojí odchody. Také v prosinci někteří od nás odešli. Šli však ke svému Pánu, a tím naplnili smysl Vánoc i Velikonoc. Bratr Lubomír Bukáček měl pohřeb v sobotu 15. 12. v našem sboru a bratr Josef Zvonař v neděli 16. 12. v evangelickém kostele v Kloboukách. Adventní příchody byly korunovány 25. 12., kdy k nám do modlitebny přišla
nejen Česká televize, ale i tři králové/mudrci v příběhu o tom, jak se přišli poklonit novému králi do chléva. Byli citliví na Boží znamení, a tak jim vůbec nepřipadalo divné, že nový král leží zrovna ve chlévě! Naše modlitebna vypadá díky trpělivé péči některých mnohem lépe než chlév (i když Inka má možná někdy jiný názor). Nechme se mudrci inspirovat a přicházejme znovu a znovu do naší modlitebny, abychom se společně s ostatními poklonili našemu Králi. Na začátku prosince (viz Kompas prosinec/2007) nám Maka popřála požehnaný advent a já věřím, že při pohledu zpátky můžeme říci, že požehnaný opravdu byl. Do nového roku nám všem přeji, aby nás „adventní přicházení do domu Hospodinova“ stále oslovovalo a abychom si uvědomovali, jak velký dar v této možnosti „přicházet“ máme. Daniela Asszonyi
Dívejme se vírou, a pak oèima Na cestu do nového roku 2008
ijeme přece z víry, ne z toho, co vidíme (2K 5,7). To je osobní vyznání apoštola Pavla. Předchází mu výčet protivenství a těžkostí (2K 4,7n), kterými apoštol procházel. Těžko si umíme představit, že bychom něco takového měli podstoupit my. Jak je možné, že to všechno apoštol nejenže přežil, ale nezahořkl a byl dobrým svědkem Ježíše Krista? Sám to říká: „…na nás koná své dílo smrt, na vás však život. Ale máme ducha víry… a proto také mluvíme… a proto také neklesáme na mysli“ (2K 4,12–13.16). To, co zásadně ovlivňovalo apoštolův život, byl obraz, který měl ve své mysli. Byl to obraz, který mu před očima kreslila víra. Když myslím na další rok, který je před námi, pak nás chci povzbudit k víře. Co
Ž
bude našemu životu dávat příchuť? Jaký to bude obraz? Kdo ho bude vytvářet? Naše oči a nebo druzí lidé? Nebo okolnosti? Budou to povzbudivé a nebo pochmurné obrazy? Jen stěží se můžeme vyhnout obrazům, které nám budou nabízeny našimi smysly a lidmi kolem nás. Nezůstávejme ale jenom u nich. Máme jedinečnou možnost jim předřadit jiný obraz. Je to obraz, který bude malovat víra v laskavého milujícího Boha, který pro nás neušetřil svého jediného Syna. Jak í právě duch (obraz) víry. Jděme tedy do nového roku s touhou žít především z víry, a ne z informací, které k nám budou proudit z pozemských zdrojů. Žijeme přece z víry, ne z toho, co vidíme, a nebo ne? Jan Asszonyi
VÝHLEDY Y do života sboru v lednu Milí bratři a sestry, sváteční dny jsou za námi a nakolik jsme se na ně určitě těšili, myslím, že jsme rádi, že zase přichází „trochu normální a obyčejný“ život (školáci se mnou jistě souhlasit nebudou ). Podívejme se tedy, co nám přinese. • Týden modliteb – Jako na začátku každého roku, i letos máme možnost se v týdnu od 6. do 13. 1. 2008 účastnit večerů modliteb. Letošní modlitební týden vychází z příběhu marnotratného syna. Je to nesmírně inspirativní a živý biblický příběh, a tak věřím, že (bude-li to možné) nabídnutou možnost využijete. Konkrétní rozvrh týdne modliteb je uveden v jiné části Kompasu. • Ekumenické modlitební shromáždění u sv. Jakuba – V úterý 22. 1. 2008 se bude v kostele u sv. Jakuba konat v rámci týdne modliteb za jednotu křesťanů (připravuje Římskokatolická církev) modlitební shromáždění. Při shromáždění, které začne v 19.00 hodin, budou kázat na text Filipským 4,4–7 všichni (celkem šest) kazatelé a faráři křesťanských sborů středu Brna (podobně jako loni). Loňské vydařené setkání nechť je pozvánkou i k setkání letošnímu.
• Hosté – Ledový měsíc bude víc než jindy ve znamení hostování. Zavítají mezi nás dvě velké osobnosti. Nejprve kazatel Zdeněk Vojtíšek (v neděli 13. 1.) a pak kaz. Ján Henžel (v neděli 27. 1.). Oba dva bratři poslouží dopoledne zvěstováním Božího slova a odpoledne pak budou hosty na večírku. Já jsem byl pozván na sobotu a neděli 19. a 20. 1. ke službě v píseckém sboru Elim. • Biblické hodiny – Než se v únoru vrátíme k systematickému programu, budou v lednu kromě misijní středy a modlitebního týdne sloužit někteří další osvědčení bratři (vikář J. Škarvan, P. Raus a S. Matulík). • Zimní konference kazatelů Církve bratrské – Ve dnech 27.–29. 1. 2008 se v hotelu Devět skal na Vysočině uskuteční zimní konference kazatelů CB. Za náš sbor se zúčastní kazatelé a vikář. Tématem konference je „Pastýř a učitel, dědictví, úkol a zaslíbení kazatelského úřadu“. Hlavním řečníkem na této konferenci bude basilejský farář Paul Bernhard Rothen. • Staršovstvo – se sejde ke svému setkání ve středu 9. 1. po modlitebním shromáždění (v cca 19.15 hodin) a ve středu 23. 1. 2008 (v cca 20.15 hodin). Jan Asszonyi
SOLI DEO GLORIA Samému Bohu sláva
Podìkování
U
zrodu Kompasu stál před více než deseti lety bratr Bohuš Kučera. Nejenže přišel s nápadem vydávat sborový měsíčník, ale sám se práce ujal a stál u jejího rozšiřování. Psal články, shromažďoval informace, nechyběl u žádného vydávání a svůj čas přizpůsoboval setkávání nad zpracováním každého čísla. V poslední době se do práce z rodinných i zdravotních důvodů zapojoval méně, i když se o Kompas stále zajímal a zajímá. Jsme rádi, že můžeme s jeho sympatiemi ke Kompasu počítat i nadále, přestože se nedávno rozhodl svou práci „oficiálně“ ukončit. Bohuši, děkujeme za Tvůj čas, nápady i vytrvalost při vytváření našeho sborového plátku. redakce
ANKETA
Co přejete našemu sboru do nového roku? Tuto otázku jsme položili kazatelům, vikáři i všem bratrům starším našeho sboru. õ VZHLEDEM K TOMU, ŽE KAŽDÝ SBOR je tvořen jednotlivými členy, přeji každému, aby neztratil přímé a neustálé spojení s Bohem i přes nepříznivé okolnosti života, jimiž prochází. Jiří Pacek, starší sboru õ PŘÁL BYCH CELÉMU NAŠEMU SBORU, aby všichni potřební v něm směli v příštích letech zažívat takovou duchovní a praktickou podporu, jak ji v uplynulém roce prožívala naše rodina. Samuel Veselý, starší sboru
õ SMĚLOST VEŘEJNĚ SE MODLIT NA biblické hodině i v neděli. Modlitební chvíle ve středu v 18.20 hod. a v neděli v 8.20 hod. Naléhavě potřebujeme zaplnit prázdná místa po zesnulých modlitebnících. Billy Graham jednou na konferenci řekl, co je nejdůležitější v Božím království: 1. modlitba, 2. modlitba, 3. modlitba. Stanislav Heczko, kazatel
õ UVAŽOVAL JSEM, JAK OSLOVIT NAŠE křesťanské společenství do nového roku 2008. Stoprocentně nám poslouží aktuální slova sestavená bratrem křesťanem před 1650 lety pro šedesátou šestou generaci před tou naší, ve 4. století po Kristu: „Pán buď před tebou, aby ti ukazoval správnou cestu. Pán buď vedle tebe, aby tě sevřel ve své náruči a chránil tě. Pán buď za tebou, aby tě zachoval před tajnými úklady zlých lidí. Pán buď pod tebou, aby tě zachránil, kdybys padal, aby tě vyprostil z osidla. Pán buď s tebou, aby tě těšil ve tvém zármutku. Pán buď kolem tebe, aby se tě zastal, když tě jiní napadají. Pán buď nad tebou, aby ti žehnal. Ať ti žehná dobrotivý Bůh.“ Pavel Dostál, starší sboru õ PŘEJU NÁM VŠEM, ABYCHOM I V PŘÍštím roce uměli vytvářet sborové společenství tzv. širší rodiny, kde se ve službě potkávají všechny generace, od dětí až po nejstarší členy a učili jsme se vzájemně pokoře, protože Pán Bůh se pyšným protiví, ale pokorným dává milost. Petr Kvapil, starší sboru õ NAŠEMU SBORU BYCH DO ROKU 2008 přál velikou moudrost při volbě nového staršovstva. Aby zvolili takové starší, kteří vydatně podpoří v našem sboru možná zatím jen skromné počátky pozvolného růstu a otevírání se okolnímu světu. Jaroslav Pacek, starší sboru
õ OČI K VIDĚNÍ POTŘEBNÝCH, uši k slyšení Boží řeči, srdce otevřené a ruce k práci a nade vším Boží blízkost. Luboš Rous, starší sboru
10 OTÁZEK
õ DO ROKU 2008 VÁM VŠEM PŘEJI POKOJ v srdci, pokoj ve sborovém společenství a pokoj v národě. Misijní elán a stálou Kristovu blízkost. Pravdomil Dostál, starší sboru õ ČISTÉ SRDCE A VĚROHODNOST. Tomáš Veselý, starší sboru õ BOŽÍ POKOJ V KAŽDÉ SITUACI, ODVAhu a věrnost ve víře, rozpoznání toho, co je a co není důležité (k čemu nás vede Pán Bůh) a opravdovou lásku ke všem. Jan Asszonyi, kazatel õ PŘEJI SBORU DO DALŠÍHO ROKU TOUhu ke službě každého z nás podle obdarování a možností. Jiří Kořínek, starší sboru õ PŘEJI NÁM VŠEM, ABYCHOM I V TOMto roce mohli spatřit opět něco z té Boží krásy, a nejen to, ale abychom mu byli více podobní a měli stejné smýšlení, jako je v Kristu Ježíši (Fp 2). Kéž ani v tomto roce neztrácíme ze zřetele své blízké a hlavně toho, kterého jsme se vydali následovat. Jakub Škarvan, vikář sboru
Ptala se Lenka Broklová.
pro sestru
Martu Heroldovou
z Kde jsou kořeny Vaší víry? Narodila jsem se do věřící rodiny. Jsme tři sestry, já jsem nejmladší. Zeleneč, kde jsem vyrůstala, patřil do sboru v Horních Počernicích, což byla stanice žižkovského sboru. Tam jsem chodila do besídky a náboženství. Krásné chvíle jsem prožívala v dorostu i v mládeži. Do Počernic jsme jezdili vlakem nebo chodili 4 km pěšky. Vzpomínám si třeba na službu sestry Korbelové (viz J. Korbel: V nepřátelském táboře). Byla původem Němka a členka Armády spásy. Vedla sboreček zpěváků za doprovodu kytar a mnoho písní s manželem také skládala a překládala. Měla s námi velikou trpělivost a oslovovala nás „drachoušku“. V tomto sboru jsem byla také přijímána do církve. Sbor oplýval množstvím velice schopných řečníků a sloužila zde celá řada vynikajících kazatelů. S vděčností vzpomenu alespoň na službu bratří kazatelů Touška a Fazekaše a na kazatele žižkovského sboru bratra Kubového.
z A jak jste se dostali na Moravu a do tohoto sboru? Každé prázdniny, i v průběhu roku, jsme trávili ve Smržově u Letovic, odkud maminka pocházela. Byla z deseti dětí, a tak byl pro nás sbor CB v Letovicích, kam patřila její rodina, i takovou naší velkou rodinou. A protože byl tento sbor stanicí sboru brněnského, tak jsme jaksi už odedávna patřili také sem do tohoto sboru. Po přestěhování do Velkého Meziříčí a poté, co umřel náš tatínek, jsme přešly všechny do brněnského sboru. Zde v Brně studovaly nejprve mé sestry a o něco později i já. Ve Velkém Meziříčí ovšem nebyl sbor Církve
bratrské, ale Českobratrské církve evangelické. Naším příchodem se rozvinula služba dětem i mládeži. Já jsem ke svému velikému užitku 18 let sloužila dětem. Vzpomínám na službu bratra faráře Rumla. Byl velkým myslitelem a obdivovatelem Husa a Karafiáta. Jeho kázání byla však často tak náročná na posluchače, že je prostí venkovští lidé nestačili sledovat (možná také proto ho nezavřeli). Díky svým povinnostem v besídce jsem měla tu výhodu, že jsem kázání dostávala písemně (strojovou kopii). Z té doby mám mnohá krásná přátelství. Brněnský sbor se mi stal domovem po přestěhování maminky z Velkého Meziříčí do Brna a přistěhování mé tety Lydie Pekárkové z Prahy. Oběma jsem pomáhala a obě jsem dochovala. S maminkou jsem prožívala krásné chvíle nad Božím Slovem a na modlitbách. Často to byly hodiny. V přímluvných modlitbách jsme obešly celou rodinu, přátele, sborovou rodinu a často i vládní činitele. I když byla noc, tak jsme si potichoučku zazpívaly. Po smrti maminky mně to velice scházelo. Tyto krásné chvilky prožívám teď se svým manželem (s výjimkou toho zpěvu, to v nájemním domě v noci nejde).
z Kdo vás v dětství mimo rodičů ovlivnil? Andělů v lidské podobě jsem potkala v dětství mnoho. Zmíním jen dva. Byla to předně paní profesorka Benešová (sestra bratra kazatele Beneše, bývalého předsedy CB), která nás učila náboženství (v rámci CB) a kromě toho jazyky. Byla velice přísná. Pilně jsme se učili mnoha veršům, ba i celým kapitolám z Bible zpaměti. Zvláště žalmy mi často zní v duši, když jsem Pánu Bohu vděčná nebo když jsem smutná. Jsem jí za to velice vděčná. Dalším byl řídící učitel Václav Balabán ze Šumavy. Říkali jsme mu strýčku; přijížděl na návštěvu tak dvakrát do roka a vždycky se nám dětem velice věnoval. Uměl poutavě vyprávět. Byly to příběhy z dějin, povídky, životní příběhy, ale vždy s poučným vysvětlením do našeho duchovního i praktického života. Jezdil s námi po Praze, po památkách, a vždy měl ke každému místu vlastní hlasitý komentář, který mohl poučit i lidi kolem. Tak např. byl s námi v mauzoleu na Žižkově. Tenkrát tam ještě byl nabalzamovaný Gottwald. U jeho rakve nás poučoval: „Vidíte děvčátka, co je člověk bez Boha, jen ubohý prach. Jenom Pán Bůh z nás může učinit své královské děti.“ Vojáci pozorně poslouchali. z Měla jste jako věřící za minulého režimu ve škole problémy? Myslím, že posmívání zažilo do určité míry každé dítě z věřící rodiny. Někteří učitelé se víře v Boha vysmívali nahlas a zdálo se, že to brali jako povinnost. U spolužáků se časem vytvořil respekt a tak trochu i zvědavost. Já jsem navíc nikdy nebyla ani v Pionýru. Faktem je, že učitelé mohli říkat, co chtěli, ať o víře nebo o politice, pro mě byli i v těchto věcech mí rodiče absolutní autoritou. Na pocit křivdy si nepamatuji. Na druhém stupni paní učitelka třídní pochválila maminku: „Vy to své náboženství uplatňujete v praxi a tak to má být.“ Ze základní školy jsem byla povinně odvelena na soustružnici. Pan ředitel to dostal příkazem seshora s poznámkou, že už dvě dcery studují, a třetí tedy nesmí. Nakonec jsem šla přece na gymnázium, ale do jiného města. Horší to bylo po maturitě. Všechny tři jsme musely nejdříve do zaměstnání a pak teprve na vysokou.
z A co v dospělosti? To už jsem neměla problémy žádné. Naopak. Spolustudenti mi záviděli klid před zkouškou. Pro spolupracovníky jsem byla takový expert na věci náboženské. Když na lékařskou fakultu UJEP přijel na návštěvu profesor ze Salt Lake City, tedy mormon, dostala jsem ho na starost já, aby se respektovaly i jeho náboženské zvyky. Když zase přijel Arab, musela jsem hned sehnat korán a informovat je o hlavních zásadách tohoto náboženství. Chodili se ovšem ptát i na otázky křesťanské víry. Při odchodu z fakulty jsem panu profesorovi Vašků darovala Bibli a on prohlásil: „Pán Bůh existuje pro toho, kdo v něho věří“ a s vděčností dar přijal. V současnosti je nás na našem Ústavu biologie obratlovců AV ČR věřících celá řada. Při služebních cestách se řeší otázky věčnosti, lásky k nepřátelům a podobně. z Kdy jste uvěřila? Jsem přesvědčena, že čím dříve Pán Bůh člověka zavolá a on poslechne, tím lépe. Já jsem uvěřila ve svých jedenácti letech. Stalo se to tak: Sestra Lydie byla pozvána ke strýčkovi Brůžkovi do Kyjova, kde sloužil jako kazatel. Když se vrátila, my sestry jsme hned poznaly, že se s ní stala změna. Byla na nás laskavá a trpělivá. Vyptávaly jsme se, cože se to stalo? Večer, když jsme měly pravidelnou chvilku, nám vyprávěla o tom, jak se setkala s Pánem Ježíšem. Zatoužily jsme to také prožít. Všechny tři jsme si klekly a odevzdaly své srdce té největší lásce. Když za námi přijela maminka, příbuzní jí říkali: „Štěpánko, ty nemáš děti, ty máš andílky.“ Když se ohlédnu zpět, jsem Pánu Bohu vděčna za každý den s Ním. z A co Vaše povolání? Zabýváte se studiem přírody. To musí být zajímavé! Ano, moje zaměstnání je můj koníček. Chodím přírodou, pozoruji zvířata, určuji rostliny, sbírám o nich data, ale podmínka mé existence je, že z toho musím napsat kvalitní, nejlépe „impaktovanou“ publikaci. z Hodně cestujete. Jsou to Vaše služební cesty? O mých exotických služebních cestách jste již v tomto sboru slyšeli (Senegal, Japonsko). Zmíním se tedy o některých svých cestách soukromých. První mé vyjetí bylo do Anglie a Irska. Hned jak se v roce 1968 uvolnily hranice, využila jsem možnost být u dětí v rodině v irském Dublinu. Nadechnout se přímo rodinného ovzduší je klíčem k pochopení mentality celého státu. Miluji Irsko. Potom jsem odjela do Capernwray Bible School v severní Anglii. Nezapomenutelné ovzduší přátelství a tolerance! Společné přímluvné modlitby v noci na schodech podle dlouhého seznamu jmen mě inspirovaly na celý život. Všechny problémy, které vyvstaly, se prohovořily s Pánem. Byla jsem tam společně s Janou Fajfrovou. Další pobyt byl v Cambridge. Pracovala jsem v nemocnici, u dětí i v rodině a zároveň si zdokonalovala angličtinu. Nezapomenutelné ovzduší města studentů! Opět společné modlitební chvíle se skupinou studentů, každé úterý za nějaký stát. Duchovním domovem mi tam byla baptistická církev. Každou neděli mě nějaká rodina vzala na oběd a odpoledne na vycházku. Bratr kazatel nás vozil na své misijní cesty. I tam jsem byla s Janou Fajfrovou a společně jsme tam prožily i anglické Vánoce v rodině. Z dalších zahraničních cest uvedu ještě dvě návštěvy švýcarského Caux (1991 a 1993). Je
to středisko společenství pro morální znovuvyzbrojení lidstva. Zde vznikla Sekce pro záchranu stvoření a byla jsem pozvána je seznámit se situací u nás. Nezapomenutelné ovzduší náboženské tolerance napříč všemi denominacemi. Tam jsem měla tu čest poznat zblízka např. amerického fyzika a nositele Nobelovy ceny prof. Weisskopfa, který se podílel na výzkumu atomové energie. Byl to laskavý a skromný člověk, zajímala ho situace u nás a moje názory na ekologické problémy.
z Změnil se Váš život v posledních letech? Změnil, a to podstatně. Něco jiného je žít ve velké, krásné rodině a nebo pouze ve dvou. S manželem jsem se potkala v zaměstnání. Hned první měsíc mé práce na Akademii jsem od sestry dostala dva lístky na Nabucco, a tak jsem hledala, kdo by se mnou na to šel. Moje nejbližší kolegyně neměla čas, a tak mně doporučila kolegu Zejdu, který má hudbu rád. O přestávce jsem mu řekla, že věřím v Boha, a on mně odvětil, že on také. V Akademii to bylo tehdy něco zcela výjimečného. Byla jsem vděčná Pánu Bohu za oporu i v těchto věcech. Při důležitých změnách v našem ústavu jsme se spolu modlili třeba za úspěch charakterního kandidáta na ředitele. Když zemřela maminka a Jeník (můj manžel) ovdověl, rozhodli jsme se, že půjdeme životem spolu. Jeník vzorně pečoval o svoji nemocnou manželku. Já jsem se tedy dostala do dobrých rukou. Je mně oporou i v těch problémech odborných. Jsem za něho Pánu vděčna.
z Nějaký nejsilnější zážitek? Silné zážitky prožívám stále. Jsou součástí mého života a souvisejí s mojí vírou. Když se prodírám houštinami, kde lidská noha málokdy stane a cítím zápach šelmy (medvěd v Beskydech), jsem velmi blízko svému Zachránci. Když Pán Bůh uzdravil mou sestru z těžké nemoci, byla jsem naplněna vděčností k nejlepšímu Lékaři. Když je na ústavě hodnocení a já stanu mezi dobře hodnocenými, jsem naplněna vděčností k Vševědoucímu. Jsem naplněna vděčností i při práci, když třeba v terénu slézám vysoký žebřík do oplocenky, který je napůl shnilý a pokrytý ledem, a nic se mi nestane. Jsem vděčná za každý bezpečný krok. Říkám si přitom verše ze žalmu, o andělích, kterým přikázal, aby mě ostříhali. Děkujeme za rozhovor.
BLAHOPØEJEME v mìsíci lednu Proto ti vzdám, Hospodine, mezi pronárody chválu, budu zpívat žalmy tvému jménu. Žalm 18, 50
KDY
3. 1. 4. 1.
KOMU
bratru Vlastimilu Řehákovi z Brna sestře Martě Fürstové z Brna
PROČ
77 let 88 let
BřezNové
VOLBY DO STARŠOVSTVA
s
Vážené sestry a bratři, rdečně Vás chci všechny pozdravit jménem volební komise, která byla ustanovena na základě rozhodnutí výročního členského shromáždění v březnu 2007. V souvislosti s koncem funkčního období dosavadního staršovstva a s přípravou voleb staršovstva nového se na Vás touto cestou obracíme s prvními informacemi a s výzvou, která je určena každému z Vás. Volební komise připravila k dnešnímu dni tzv. „širší kandidátku“. Na této kandidátce jsou uvedeni všichni členové sboru, kteří jsou volitelní do staršovstva, a to jak sestry, tak bratři. Rozhodnutí zapsat na kandidátku také sestry se může jevit jako novátorské, avšak Ústava a Řád Církve bratrské kandidaturu sester již delší dobu plně umožňují. Komise se rozhodla omezit maximální věk kandidátů, a to tak, že volitelným je ten bratr nebo sestra, kteří v roce volby nedovršili či nedovrší více než 73 let. Současně se komise rozhodla udělit výjimku členům, kteří v době volby nesplní podmínku pětiletého členství, a to tak, že zapsala na širší kandidátku všechny sestry a bratry, kteří byly přijati za členy sboru v roce 2003. S touto výjimkou musí vyslovit souhlas členské shromáždění. Někteří z bratří a sester, kteří formální podmínky pro zápis na kandidátku splňují, nejsou na širší kandidátce zapsáni z rozhodnutí komise. Důvodem pro nezapsání jsou zejména sporadické návštěvy společných shromáždění nebo závažné zdravotní potíže. Tato širší kandidátka je vyvěšena na nástěnce ve vestibulu. Prosím, abyste tomuto seznamu věnovali svoji pozornost a podívali se, zda jste na širší kandidátce uvedeni.
Sestry a bratři, volební komise Vás všechny, kdo jste uvedeni na širší kandidátce, vyzývá a žádá, abyste před Pánem Bohem a na modlitbách hledali Boží vůli, zda Vás volá nebo nevolá ke službě staršího sboru. Jsme si vědomi, že mnoho z nás je velmi časově zaneprázdněno, prožíváme různé problémy, zápasy a starosti. Přesto Vám všem klademe na srdce, abyste poctivě zvažovali, zdá Vás Bůh nevolá ke službě staršího a hledali Jeho vůli. Komise stanovila pro toto hledání Boží vůle určitý čas, ve kterém budete moci zvažovat a hledat svoje povolání. Následně, po uplynutí této doby, budete mít příležitost se ze širší kandidátky nechat vyškrtnout, případně potvrdit svoji kandidaturu. Doba, která je dána všem k dispozici k přemýšlení a hledání bude trvat do neděle 27. ledna 2008. Od této neděle do neděle 10. února 2008 budete moci požádat některého z členů volební komise o vyškrtnutí ze širší kandidátky. Po uplynutí doby pro vyškrtnutí či potvrzení kandidatury sestaví volební komise konečnou kandidátku pro volby staršovstva, která bude zveřejněna. Volební komise si při sestavování konečné kandidátky ponechává možnost, která je jí dána Řádem Církve bratrské, a to dle svého uvážení některého z členů na tuto kandidátku nezařadit. Již nyní Vás všechny žádáme, abyste se modlili za příští staršovstvo, ale také za samotné volby, které se uskuteční 30. března 2008 na výročním členském shromáždění. V Brně dne 9. prosince 2007 Lukáš Pacek, předseda volební komise
PŘEDSTA VUJEME nové členy sboru
Jana Vávrová Jmenuji se Jana Vávrová a pocházím z malé vesničky Sobotovice, která leží 17 km jižně od Brna. Narodila jsem se v napůl věřící a napůl nevěřící rodině. Do kostela jsem chodila dvakrát do roka, o Vánocích a Velikonocích, ale jinak se o Bohu u nás vůbec nemluvilo. Před dvěma lety jsem se rozhodla jet na English camp. Věděla jsem, že je to akce pořádaná křesťany z CB Letovice, ale pro mě bylo nejdůležitější zlepšit si angličtinu. Vůbec jsem netušila, jak mi toto rozhodnutí změní život. Pochopila jsem zde, že křesťanství není jen seznam zákazů a příkazů. To, jak tito lidé prožívají osobní vztah s Pánem Ježíšem, mě natolik zaujalo, že jsem to chtěla zažít taky. Rozhodla jsem se, že svůj život dám Bohu. Po skončení Campu mi dala kamarádka z Letovic kontakt do Církve bratrské v Brně, a tak jsem se ocitla tady; chodím na mládež a dne 2. prosince jsem se nechala pokřtít.
Druhou adventní neděli, 2. prosince, byli pokřtěni a za plnoprávné členy přijati čtyři dorostenci-mládežníci. Vítáme je mezi sebou a přejeme jim, aby na cestě, kterou nastoupili, vytrvali.
Dorota Rousová Milí bratři, milé sestry! Dostala jsem za úkol napsat něco o sobě pro ty z vás, kteří mě neznáte. Jmenuji se Dorota Rousová a mám dva bratry – Jana (Žraloka) a Šimona. Odmalička jsem vyrůstala v tomto sboru a chodila jsem do besídky a postupně do obou dorostů. Svůj život jsem odevzdala Pánu Ježíši už dříve, ale až letos na podzim jsem se rozhodla nechat se pokřtít a vstoupit do sboru, ve kterém jsem trávila (a nadále trávím) hodně času. Rozhodla jsem se takto po jedné procházce, na které jsme si s rodiči povídali o křtu. Položila jsem si otázku, proč ne? Co mi brání, abych se nechala pokřtít? V nejbližším termínu jsem šla za kazatelem Honzou Asszonyi, abych mohla být pokřtěná.
Štěpán Hluchý Jmenuji se Štěpán Hluchý a je mi dvacet let. V současné době studuji na Mendelově zemědělské a lesnické univerzitě obor rostlinolékařství. Geny se ve mně nezapřou. V brněnském sboru jsem vyrůstal, tudíž mě mnozí znáte. Rodiče mne odmala vychovávali ve víře v Pána, ale dlouhou dobu jsem tápal. Chyběla mi osobní zkušenost. To se změnilo na letním soustředění Effathy v roce 2002, kde jsem uvěřil. Čas šel dál, život mě vtáhl zpět a já vyhořel. V té době jsem se hodně modlil, aby mi Pán Bůh ukázal cestu zpátky, jenže už jsem měl v životě spoustu překážek a dlouhou dobu se nic neměnilo. Po pěti letech byly modlitby mé i mnohých jiných, za které chci i tímto poděkovat, vyslyšeny. Stalo se několik věcí, kterým bych nikdy nevěřil, a Pán mne podivuhodným způsobem zavolal zpět. A najednou byly všechny ty překážky malé a nepodstatné, měl jsem jasno. I dřívější pochybnosti ohledně mého práva na křest byly pryč. Asi největší mojí zálibou je horolezectví. Začal jsem s tím pár let zpátky a v současné době se k tomu s chutí vracím a nabírám ztracené dovednosti. Také rád zpívám. Moje působení ve skupince Nikodém bylo jednou z věcí, která mě ve sboru udržela. Se zpěvem souvisí i to, že mě začnete vídat ve zpěvu a časem snad i na stupínku.
Luboš Bärtl
Jmenuji se Luboš Bärtl, je mi 16 let a jsem syn Jitřenky Bärtlové. Moje příbuzenstvo je hluboce věřící (Kořínkovi, Štiglerovi…). Já osobně pocházím z rodiny, kde tatínek věřící není, a maminka ano. Proto jsou na otázku víry v naší rodině rozdílné názory. Při návštěvách dorostu, ale hlavně na posledních táborových pobytech jsem si uvědomil, jak je pro mě velmi důležitá víra i kolektiv věřících kolem mě. Dostal jsem se ze 7. třídy ZŠ na gymnázium, kam jsem začal chodit s velkým nadšením. Myslel jsem si, že zde najdu plno kamarádů, ale opak byl pravdou. Našel jsem tam spíš velké zklamání ze vztahů mezi kamarády. A právě tehdy jsem si uvědomil, jak jsem vděčný, že můžu chodit mezi mladé věřící lidi. Dalo by se říct, že jsem uvěřil hlavně na táborech velkého dorostu, ale nemalou roli v mé víře měl i vikář Jakub Škarvan, který se mně v této době nejvíce věnoval, a mohli jsme spolu vyřešit i různé komplikované otázky mého života. Proto jsem se rozhodl požádat o křest a členství ve sboru. Modlím se jednak za to, abych vytrval ve víře, ale také, abych byl platným členem sboru, do kterého jsem byl přijatý. Jsem velmi šťastný, že se moje víra ubírá tímto směrem a i já cítím ve svém životě velký klid a radost. Tento radostný pocit bych přál, aby pocítili i další lidé ze sboru i ze světa, ale největší vděčnost, za kterou se každý den modlím, je, že mě Pán přijal mezi svůj lid. Vím, že na mé cestě víry bude ještě hodně životních problémů, ale s radostí se můžu už teď vložit do rukou svého Pána a důvěřovat mu.
VZPOMÍNKY na bratra Lubomíra Bukáčka
B
ratr Lubomír Bukáček se narodil 10. listopadu 1915 v evangelickém Prosetíně na Českomoravské vysočině jako páté dítě řídícího učitele. V roce 1924 se rodina přestěhovala do Brna-Řečkovic. Po základní škole absolvoval obchodní školu v Brně. Od roku 1936 byl zaměstnán na Městském úřadě v Brně až do roku 1939, kdy byl přeložen na Městský úřad do Strakonic. Bratr rád vzpomínal na tamní tříletý pobyt, zvláště na práci v mládeži českobratrského sboru. Na úřad však přišel nový vedoucí, říšský Němec, a bratr byl přeložen k českému Zemskému úřadu v Praze. Bylo to v roce 1942, v době heydrichiády a stanného práva. Po uplynutí jednoho roku byl na vlastní žádost přeložen k Zemskému úřadu do Brna, avšak zakrátko byl v rámci totálního nasazení dán do výroby v líšeňské Zbrojovce k těžké fyzické práci. V lednu 1945 uzavřel sňatek s Lydií Tomáškovou z Pozlovic u Luhačovic, která mu byla po celý život dobrou rádkyní a
oporou. Pán jim daroval děti Miliče a Martu a šest vnoučat. Po osvobození se bratr vrátil na Městský národní výbor, kde pracoval jako matrikář. Po nástupu komunismu byl však propuštěn s tím, že „věřící člověk nemá místo na půdě Národního výboru“ a posudek „nábožensky zatíženého“ jej pak provázel po všech dalších pracovištích. Byl zaměstnán na několika dalších místech, až nakonec dostal místo v maloměřické cementárně, kde prováděl různé manuální práce. Za svou víru se nikde nestyděl a svědčil o ní. Z tohoto zaměstnání odešel v šedesáti letech do důchodu. V Pána Ježíše uvěřil již v mládí a po celý život jej vyznával. 2. ledna 1944 byl bratr přijat kazatelem Josefem Andršem za plnoprávného člena našeho sboru. Začal pracovat v tehdejší kazatelské stanici našeho sboru v Brně-Řečkovicích, časem byl zvolen starším sboru a tuto službu konal dlouhou řadu let. Ke službě Slovem dostal v té době nutný souhlas úřadu jako „laický kazatel“, neboť sloužíval svědomitě a s láskou v brněnském sboru i na stanicích. V padesátých letech se spolu s bratrem Františkem Maláčem zapojil do práce Kostnické jednoty v Brně. Přes nepřízeň režimu pořádali pod hlavičkou Jednoty velká evangelizační sejití za účasti velkého počtu účastníků z celé naší vlasti. Publikoval v Kostnických jiskrách. Jako důchodce bratr s velkou láskou pracoval v „Odboru starší generace sboru“, kterému věnoval svůj čas, schopnosti i peníze, organizoval četné přednášky a oblíbené zájezdy po našich sborech. Méně je známo, že vydal sbírku svých veršů, z nichž
některé byly otištěny v našem Kompasu. V roce 2001 Pán odvolal bratrovu manželku Lydii. Bratr vyznával, že tuto Boží zkoušku nesl těžce. Bratra si Pán Bůh povolal v sobotu 8. prosince 2007. A tak se nyní již oba mohou spolu radovat v náruči svého Spasitele.
Bratr sboru vzkazuje: „Loučím se s vámi, milý sbore, bratři a sestry, milí přátelé. Jestli jsem někoho z vás něčím zarmoutil, prosím, odpusťte mi a zachovejte na mne milou vzpomínku. Přeji vám, aby Boží pokoj naplňoval vaše srdce a požehnání Boží aby vás provázelo celým vaším životem.“ z pohřebního rozloučení
na bratra Josefa Zvonaře
B
ratr Josef Zvonař se narodil 13. července 1943 jako nejmladší ze tří dětí manželům Josefce a Josefu Zvonařovým. Společně se sestrami vyrůstal v Bohumilicích ve věřící rodině. V patnácti letech odešel na Těšínsko, aby se zde mohl vyučit zednickému řemeslu jako jeho otec. Na Těšínsku našel i „náhradní“ rodinu, která mu byla oporou v době dospívání, kdy mu zde vlastní rodina chyběla. Tady v sedmnácti letech uvěřil a svou pevnou víru si nesl po celý život. Po vojně se vrátil zpět do Bohumilic. V Brně studoval stavební školu. V mládeži se seznámil s manželkou Růžou, se kterou měl tři děti – Marcelu, Josefa a Petra. S nimi prožil celý život v Bohumilicích. Svým dětem se snažil ukázat cestu životem vedenou Boží láskou, pomocí a oddaností a předat jim poselství víry, ale také množství odborných znalostí a zkušeností, obdiv a respekt k přírodě a všemu živému. Mimo čas, který s láskou věnoval rodině,
ho významně ovlivnilo a bylo pro něj důležité, že mohl sloužit a aktivně pracovat ve sboru Církve bratrské v Bohumilicích. V roce 1992 tu přijal službu ve vedení sboru. S obětavostí, láskou a trpělivostí sloužil Božím slovem. Byl rád, že se mohl realizovat v práci, která ho bavila. Tou bylo stavebnictví, kterému se věnoval po celý svůj život. Zabýval se také myslivostí, která ho chytila za srdce. Začal se jí věnovat při zakládání mysliveckého sdružení v Bohumilicích a později ve sdružení v Kloboukách u Brna. Našel zde nové kamarády, se kterými ho pojila nejen láska k přírodě, ale i myslivecká vášeň. V přírodě také nacházel klid a inspiraci a nabíral zde novou energii. Vzpomínky na všechny přátele a kamarády a na to, co s nimi prožil, ho provázely i v posledních dnech jeho života. Pán Ježíš jej podpíral i v nelehkých úkolech sborového obecenství. V této službě zůstal patnáct let. V jeho kázáních často znělo pozvání k Pánu Ježíši: „Hledejte nejprve království Božího...“ (Mt 6,33). Ještě naposled sloužil v Kyjově 23. září na slavnosti díkůvzdání. Jeho nemoc byla náhlá a krátká. Odešel tiše ke svému Pánu v kruhu rodiny 10. prosince 2007 ve věku 64 let. Jsme vděčni Pánu za jeho obětavou službu mezi námi. Bohumiličtí
Tři ohlédnutí
vodem bych předeslal, že světově ustálená předloha Alfa kurzů je koncipována tak, že jsou při diskusních večerech počty hostů větší než počty domácích, přesněji řečeno u jednoho stolu při rozhovorech na dané téma toho kterého večera sedí jeden domácí účastník a debatuje se třemi či čtyřmi hosty. Pojetí Alfa kurzů v našem sboru bylo dle mého názoru lepší v tom, že počet domácích mírně převyšoval počet hostů. Lépe jsme se mohli našim hostům věnovat, reagovat na jejich dotazy, a když někdo něco nevěděl, ten druhý ho mohl doplňovat. Obrovskou pomocí dále bylo, že bratr kazatel Asszonyi se v průběhu celého kurzu snažil svoji účast v debatních kroužcích rovnoměrně rozdělovat a při některých problematických dotazech našich hostů vydatně pomáhat.
Dalším, neméně důležitým výsledkem tohoto rovnoměrného rozdělení bylo to, že s nově příchozími hosty mohly být navázány užší, nebojím se říci i přátelské vztahy, které se v průběhu kurzu ukázaly být pro jeho další neformální průběh velmi důležité. Věřím, že pokud se naskytne další příležitost a Alfa kurz bude v Brně zase vyhlášen, náš sbor se opět připojí. Chtěl bych tímto povzbudit i ty, kteří se ještě tento podzim váhali do této práce zapojit, aby začali přemýšlet o tom, zda nemají nějakého svého přítele, kterého by mohli v budoucnu na takováto setkání přivést. Či zda byste nechtěli třeba i vy sami strávit deset večerů v příjemné společnosti možná svých příštích přátel, v přemýšlení a v debatách o základních otázkách víry. Jaroslav Pacek
ZA ALFA KURZY Ú O
čekávané a delší čas připravované Alfa kurzy proběhly v našem sboru od 1. října do 3. prosince 2007. Pravidelně jsem se jich účastnil a vždy jsem přivedl hosta, který se s vírou a křesťanstvím teprve seznamoval. O Alfa kurzech jsem teoreticky leccos věděl, ale prakticky jsem je prožil poprvé. Byl jsem požádán, abych čtenářům Kompasu sdělil své dojmy a zkušenosti. Pokud se chcete této akce v budoucnu zúčastnit, musíte počítat s určitou obětí času. Byli jsme tam vždy před 18. hodinou, kurz končil kolem 20. hodiny večer. Pak ještě diskuse podle zájmů a potřeb tazatelů. Domů jsme se dostávali kolem 21. hodiny. Díky obětavosti sester při vaření a sester i bratří při obsluze byla znamenitě zajištěna část stolování. Pro každého účastníka byla připravena večeře, k pití káva nebo čaj bez omezení. Při jídle se již navazují kontakty, hovoří se spíše o všeobecných věcech, ale vytváří se tak dobré obecenství a navazují se osobní vztahy. Každá večeře začínala krátkou děkovnou modlitbou. Po občerstvení následuje duchovní část. Nebyla to kázání, ale spíše úvahy nebo kratší proslov. Díky tomu, že kurz po duchovní stránce zpracoval bratr kazatel Asszonyi, měl celý kurz jednotný charakter. Jednotlivé večery měly svůj ráz, ale dobře na sebe navazovaly, i se doplňovaly. Ve dvou případech byla zvěst doprovázena krátkým filmem, asi v rozsahu EXIT 316. Témata byla předem dána, i když si je řečník poněkud upravil. Nadpisy jednotlivých
¯
večerů zněly: Křesťanství dnes, O věrohodnosti Bible, Pán Ježíš Kristus, Duch svatý, O církvi, Uzdravuje Bůh i dnes?, O zlu a ďáblu, O budoucnosti (eschatologické pohledy) apod. V oddílu O křesťanství a víře jsme slyšeli, že víra je hledáním odpovědí na otázky a vyžaduje odvahu. Cílem Alfa kurzů není přesvědčit, ale dát svobodný prostor ke zvažování, prostor k rozumu a víře. Víra není berlička ani záchranná brzda, ale je klíčem k odmotávání zamotaného života. Při otázkách a odpovědích u stolu poznáte, že není vždy jednoduché najít pravdivou a jasnou odpověď, ale že je to určité školení pro zkušené křesťany. Hosté potom nemají dojem, že jsou lapáni do sítě víry určité církve nebo společnosti, ale otevřeně se ptají na nejrůznější osobní problémy nebo na osobní vztahy ke křesťanství. Pro mě bylo těch deset večerů výbornou zkušeností. Pokud jde o účast, nejvíce jsem napočítal na prvním kurzu (34 lidí), ale později také jenom 18 účastníků. Nevěřících nebo hledajících byla přibližně jen jedna třetina. Lze jen doporučit, abyste se do této práce přihlásili, brněnské církve počítají s opakováním Alfa kurzů v roce 2008. A již nyní je třeba se modlit a vyhlížet, koho byste pozvali jako hosta k večeři i k diskusi o křesťanství. Pravdomil Dostál
¯
¯
¯
¯
¯
Kurzy Alfa v èíslech
A
lfa kurzy byly pro nás novým pokusem o sdílení zvěsti evangelia. Myslím, že jsme z nich všichni, co jsme se jich účastnili, vzali užitek. Zde je několik faktických informací: Ø Celkem se alespoň jednoho večera zúčastnilo 17 hostů. Ø Průměrná účast hostů byla 6–7. Ø Pravidelně se kurzů účastnilo 5 hostů. Ø Průměrná účast členů sboru, kteří byli k dispozici k rozhovorům, byla 8–10 (je to dáno i tím, že s hosty většinou přišli i ti, kdo je pozvali, a to bylo velice dobře). Ø Na přípravě večeře a občerstvení se podílely tři týmy kuchařek a dále vždy dvě sestry (či rodiny), které připravily pečivo. Rád na tomto místě děkuji všem, kteří se dali všanc (sloužícím, kuchařkám i sponzorům, kteří kurzy finančně podpořili) a přispěli k tomu, že jsme směli společně strávit deset krásných večerů. Jaké ovoce vyroste z podzimních kurzů, to ponecháváme na Pánu Bohu, i když jsme svědky nějakého rašení už byli. Na jaro jsou plánovány další kurzy, a tak pokud máte koho pozvat, určitě k tomu bude dobrá příležitost. Jan Asszonyi
Veršíčky
NA ROK 2008 Sbor V tebe doufá duše má, a v stínu křídel tvých schráním se, až přejde soužení. Žalm 57,2
Starovstvo Bůh naděje nechť vás naplní veškerou radostí a pokojem ve víře, aby se rozhojnila vaše naděje mocí Ducha svatého. Římanům 15,13 Kazatelé Skrze našeho Pána Ježíše Krista jsme vírou získali přístup k této milosti. V ní stojíme a chlubíme se nadějí, že dosáhneme slávy Boží. Římanům 5,2 Nedìlní kola Ale v Kristu Ježíši jste se nyní vy, kdysi vzdálení, stali blízkými pro Kristovu prolitou krev. Efezským 13,12 Mladí dorost Já jsem Hospodin Bůh tvůj a Boha kromě mne nepoznal jsi, aniž jest jiný vysvoboditel kromě mne. Ozeáš 13,4
Sesterský odbor Netrapte se žádnou starostí, ale v každé modlitbě a prosbě děkujte a předkládejte své žádosti Bohu. Filipenským 4,6 Odbor starí generace Všechny stezky Hospodinovy jsou milosrdenství a věrnost pro ty, kteří dodržují jeho smlouvu a svědectví. Žalm 25,10 Modlitební chvilky Držme neúchylně naději, kterou vyznáváme, vždyť ten, kdo nám ten slib dal, je věrný! Židům 10,23 Veèírky Takto praví Hospodin stvořitel tvůj: „Neboj se, nebo vykoupil jsem tě, a povolal jsem tě jménem tvým. Můj jsi ty.“ Izaiáš 43,1
Hospodáøská rada Tato slova, která ti dnes přikazuji, budeš mít v srdci. Budeš je vštěpovat svým synům a budeš o nich rozmlouvat. 5. Mojžíšova 6,6–7
Starí dorost V tebe doufá duše má, a v stínu křídel tvých schráním se, až přejde soužení. Žalm 57,2
Kompas Vzývati mne bude, a vyslyším jej. Žalm 91,15
Mláde (páteèníci a veteráni) Nad tebou vzejde Hospodin a ukáže se nad tebou jeho sláva. Izaiáš 60,2
Pìvecký sbor Jestliže dnes uslyšíte jeho hlas, nezatvrzujte svá srdce ve vzdoru. Židům 3,15
Klub maminek Já s vámi jsem po všecky dny, až do skonání světa. Matouš 28,20
Nikodém Zorejte si úhor, nesejte do trní! Jeremiáš 4,3
Diakonie Pochválen buď Bůh a Otec Pána našeho Ježíše Krista, Otec milosrdenství a Bůh všeliké útěchy! On nás potěšuje v každém soužení, abychom i my mohli těšit ty, kteří jsou v jakékoli tísni, tou útěchou, jaké se nám samým dostává od Boha. 2. Korintským 1,3–4 Kanceláø Ví Otec váš, čeho jest vám potřebí, prvé než byste vy ho prosili. Matouš 6,8 Knihkupectví Dotaž se ještě dnes na slovo Hospodinovo. 1. Paralipomenon 18, 4 Stanice Jedni druhých břemena neste, a tak plňte zákon Kristův. Galatským 6,2
E corde Vím, komu jsem uvěřil. Jsem přesvědčen, že on má moc chránit, co mi svěřil. 2. Timoteovi 1,12 Varhaníci Hospodin síla života mého, koho se budu strašiti? Žalm 27,1 Skupinky Jednejte rozhodně, nechť vaše ruce neochabnou, neboť vaše jednání bude odměněno. 2. Paralipomenon 15,17 Správcovi Kdo položí ruku svou na pluh a ohlíží se zpět, není způsobilý pro království Boží. Lukáš 9,62
Alianční
MODLITEBNÍ TÝDEN Hlavní téma: Podobenství o běžícím otci a ztracených synech Program: Den
Místo konání
Neděle 6. ledna Pondělí 7. ledna Úterý 8. ledna Středa 9. ledna Čtvrtek 10. ledna Pátek 11. ledna Sobota 12. ledna Neděle 13. ledna
ČCE, Blahoslavův dům, Lidická 77 CČSH, Botanická 1 SKC, Opletalova 6 CB, Kounicova 15 BJB, Smetanova 20 AC, Životského 10 SŽ, Novobranská 4 Křesťanské sbory, Šámalova 10
Slouží Rostislav Toman (SKC) Jiří Gruber (ČCE) Jan Asszonyi (CB) Eva Matějková (CČSH) J. Míšek (Křesťanské sb.) Michal Vaněk (SŽ) F. Apetauer (AC), mládež Pavel Coufal (BJB)
Podrobnosti můžete najít na webové stránce: http://www.ea.cz/modlitebni_aktivity/atm/AE.
